ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
6/08
V RUKOU BOŽÍCH Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému, k těm, kdo chodí po nedobré cestě, za vlastními úmysly. (Iz 65,2)
J
istě se vám už někdy stalo, že kolem vás prošli lidé a vy jste zaslechli drobný útržek z jejich rozhovoru. Ne že byste chtěli poslouchat, co si druzí soukromě povídají, jenomže oni mluví nahlas, nevnímají vás, vlastně nikoho kolem sebe nevnímají… V metru u Andělu povídá jedna paní pánovi: „Teď už je to v rukou Bóžích.“ Co že je v rukou Božích se nedovíte, protože vás už přešli a vám je trapné běžet za nimi a zeptat se. Takže sami přemýšlíte o tom, jak může člověk něco takového vůbec říct? Myslela to ta paní vážně nebo to řekla jen tak, protože se to říká? Měla na mysli stejného Boha, v kterého věříte vy, nebo spíš nějaký osud? A lze vůbec o něčem říci, že to v rukou Božích není? A co když opravdu Pán Bůh některé věci pouští a nechává je pouze v rukou lidských? Je správné, vzdávat se vlastní odpovědnosti, pouštět své starosti z vlastních rukou a strkat je do rukou Božích? Nebo je to v životě tak, že když se lidem věci vymknou, automaticky se dostávají do Božích rukou? Až nás překvapí, že otázky téměř neberou konce! Máme držet své životy ve svých rukou, dokud zvládáme, nebo je máme předat Bohu už teď? Není to škoda a riskantní, čekat až do času krize? A je to vůbec hřích ponechat svůj život ve svých rukou, když nám ho Pán Bůh dal? Zdá se, že paní z metra své konstatování o stavu věci, který je v rukou Božích, řekla s určitou nejistotou ohledně budoucnosti. Zřejmě sdělila svému muži či známému, že se již z lidského hlediska nedá nic dělat, výsledek již nezáleží na člověku a vše je proto nyní v rukou Bóžích… Lidé znalí Bible ale vědí, že dostat se do rukou Božích neznamená jen samozřejmou úlevu, šťastný konec a bezvadné vyřešení komplikací. Autor epištoly Židům, který dokonale znal dějiny Vyvoleného národa, napsal: „Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.“ (Žd 10,31) Což poněkud mění představu o tom, že když se věci dostanou do ruky Boží, že to zaručuje šťastný výsledek. Naopak, za jistých okolností nemůže být nic horšího, než upadnout do ruky Boží. Ne do ruky nějakého pánbíčka na obláčku, ne strnulého osudu, ale opravdu do
2 ruky živého Boha! Izraelští dějepravci měli na to téma hojně co psát od doby vyjití z Egypta. Poušť byla poseta těly mrtvých „věřících“ bezbožníků. A když např. potom někdo ukořistil věci klaté, sám se stal klatým. Ani králům se nevyhýbala ruka Hospodinova. Svévolné a pyšné jednání podléhalo přísným soudům Nejvyššího. Prokazatelně o tom svědčí deportace do Asýrie a Babylónu. Ukazuje se totiž, jak velmi záleží na okolnostech, za jakých se člověk dostanou do rukou Božích. Stane-li se tak na základě volání Všemohoucího, který vztahuje ke svéhlavému člověku svou ruku, bude to dobré (viz Iz 65,2). Rozhodne-li se člověk dobrovolně pokořit pod mocnou ruku Boží a všechnu svou starost vložit na Boha, také to bude dobré. Zjistí, že Pánu Bohu na něm skutečně velmi záleží (srov. 1Pt 5,6). Ale upadne-li člověk do rukou Božích jako nekající a vzdorovitý člověk, který si dělá co chce, nebude to mít šťastného konce. Jestliže se nikdy nedozvíme, jak to ta paní v metru přesně myslela, můžeme alespoň sami u sebe vědět, jak to myslíme my. Jedno je jisté, že totiž nakonec všechno a všichni skončíme v rukou Božích. Pro Ježíše Krista máme naději, že ony ruce nebudou rukama soudu, ale záchrany. Bronislav Matulík
STRUČNÁ ZPRÁVA Z VÝROČNÍ KONFERENCE Výroční konference Církve bratrské se v letošním roce konala v Ostravě. Severomoravský sbor přivítal delegátky a kazatele přesně po 12 letech. Z 66 sborů se sjelo na 200 delegátů z Čech a Moravy, z toho 174 bylo s hlasovacím právem. Ze zahraničních hostů je dobře jmenovat Pierre Lacoste (předseda Svazu svobodných evangelikálních sborů ve Francii) a Daniele Jurču (zástupce Rady CB na Slovensku). Jeden z prvních dotazů se týkal případných důsledků schválení navrhovaného zákona o vyrovnání mezi státem a církvemi. Ten jakoby předznamenal průběh celého jednání. Tajemník Rady CB Karel Fojtík totiž odpověděl, že přijetí zákona by pro církev znamenalo plus i mínus. Plus v tom, že by církev měla k dispozici větší finanční zdroje. Mínus v tom, že by CB byla nucena rozhodovat o financích v řádech desítek milionů ročně… Což samozřejmě nebyl případ ostravské konference. Takže všechna jednání probíhala hladce, rychle, bez průtahů (včetně volby nového předsedy a tajemníka) a skončila dokonce v časovém předstihu. Jak tomu bude příští rok, se musíme nechat překvapit. Konference Církve bratrské schválila následující usnesení: 1. Konference schválila zprávu tajemníka RCB 2. Konference schválila zprávu ekonoma o hospodaření CB – RCB 3. Konference schválila ordinaci těchto vikářů: Jiří Bort, Petr Cimala, Matěj Hájek, Jakub Škarvan, Martin Tabačan, Mirko Tichý a Pavel Trefný 4. Konference zvolila v předstihu na období 2010 – 2013 za předsedu RCB kaz. Daniela Fajfra a za tajemníka RCB kaz. Petra Grulicha 5. Konference přijala tyto konferenční návrhy
3 • konferenční návrh č. 2 v původním znění – zřízení funkce celocírkevního tajemníka pro manželství a rodinu • konferenční návrh č. 3 v původním znění – změna určení celocírkevní stavby pro rok 2008 • konferenční návrh č. 4 v původním znění – stanovení celocírkevních staveb pro období 2009-2011 • konferenční návrh č. 5 v původním znění – doplnění volební komise o br. Pavla Plchota • konferenční návrh č. 6 ve znění pozměňujícího návrhu 6c z Havířova – finanční zajištění ETS • konferenční návrh č. 7 v původním znění – řešení příspěvků CB na platy kazatelů • konferenční návrh č. 8 ve znění pozměňujícího návrhu 8b Rady CB o placení více kazatelů na sboru 6. Konference schválila složení komise pro návrhy v předloženém návrhu 7. Konference schválila a potvrdila br. Bronislava Matulíka jako šéfredaktora časopisu Brána Bronislav Matulík Delegátovo zadumání na téma „Konference“ Byl slunný jasný den, když z čistého nebe zahřmělo. Po devíti letech opět pojedu na konferenci CB! Tato shromáždění církve bývala a jsou mou srdeční záležitostí a rok co rok mámím po delegátech materiály, abych byl v obraze o dění a stavu CB a na vejminku doladil srdeční tep podle výroční zprávy předsedy rady. Když se člověk na něco těší , má být připraven pro jistotu na zklamání. Mé očekávání se ale zcela naplnilo a mám důvod se k těm dnům vracet. Začalo to už v Holešovicích, kde jsme nastoupili do Pendolína, které jsem dosud znal jen zvenku. Týkalo se to celé sestavy a tak se nám podařilo obsadit správná místa v jiném vagónu. To byla jediná vada na kráse celé spanilé jízdy. V cíli dobrý hotel, dobrá strava a br. kazatel mně dokonce nechal vybrat postel. Cestou do nedaleké ostravské modlitebny, kde konference probíhala, jsem potkával řadu známých i povědomých tváří. Ty povědomé zřejmě patří synům mých přátel, ale už netuším, kterým. Úsměv a úvodní kázání kaz. Drahokoupila předznamenal celý další průběh jednání. Byla to chvíle, kdy se mi vybavuje rozpomínání emauzských poutníků... Zdalipak nám srdce nehořelo, když k nám (Pán Ježíš) mluvil a otevíral nám Písma? Když byl čas se rozhlédnout kolem, vidím výbornou vyváženost. Kolem duby a doubky a jen tu a tam květ v čele se sestrou Boszczykovou, likvidují s přehledem a šarmem jakýkoli pokus o zpochybnění čehokoliv v ekonomické stati konferenčních materiálů. Při bližším ohledání zmíněných doubků jsem však zjistil, že se do našich řad vplížilo několik vágusů v usmolených tričkách. O to větší bylo mé překvapení, když jsem při ordinaci vikářů řadu z výše uvedených poznal. Všichni v oblečení a obuti. Někteří trpící v šatech starších bratrů, ale musím říci, že se mi líbili. Materiály ze staršovstev ohledně jejich činnosti, pracovitosti a víry dělající, byly povzbuzující. K naší radosti. Celá ordinace byla vážnou chvílí s vědomím účasti při stolu Páně a váhy slibů ordinandů. Byl jsem překvapen oslovením mládenců br. Černým na text z 2. Kor 1,3-7. Církev ve společnosti blahobytu a bezpečí se nerovná bezstarostné jízdě
4 pastýřů. Vikáři, resp. již kazatelé byli osloveni také luterským představitelem a katolickým biskupem – a zdaleka ne formálně. Zřejmě je nesnadné o ekumeně jednat, sláva Bohu, že ji lze po krůčcích realizovat. Zmíněná vážnost slavnosti byla jistou výjimkou v celém průběhu konference. Výborně připravené a v odborech projednané materiály dávaly čas i na poznámky a reakce, které vyvolaly upřímný chechot ctihodných delegátů. O to větší bylo soustředění a vědomí plnosti pro přítomnost Pánovu, když se otevřelo Slovo. Ještě ze statistiky – ze zhruba šesti ohlášených nástupů k jednání nezačalo žádné včas. Protože nemám rád opozdilce, nemám rád (1x) ani sebe. Pro sportovce – cca 12:1 pro nás při hlasování a schvalování návrhů. A co potěší? Když byl čas k rozhovoru o Bráně, ozval se „pouze“ aplaus. Díky sboru za vyslání i s hrazením nákladů a samému Bohu sláva. Vláďa Novák
ZDOLALI JSME KÓTU 467! Onu květnovou sobotu bylo nádherné počasí a účast hojná. Na berounském nádraží jsme kupovali lístky pro 18 lidí a psa, počet pak navýšili ti, kteří stihli dojet těsně před odjezdem vlaku a neplatící (takže nás na berounské poměry bylo opravdu hodně). Jak u nás bývá obvyklé, dětí a dospělých bylo tak půl na půl. Hlavním cílem výletu bylo dosáhnout vrcholu brdského kopce, najít Černolické skály a poté nějakou příjemnou restauraci v nížině. Brdský kopec nám dal opravdu zabrat, kóta 467 (Červená hlína) mnohým připadala jak Mount Everest, nicméně ji zdolali všichni členové výpravy (slabší jedinci byli silnějšími na vrchol doneseni). Ve zbudovaném vrcholovém táboře jsme pak užívali zaslouženého odpočinku..…V této činnosti jsme však byli vyrušeni divokými bojovníky a byli nuceni svést ukrutnou a nelítostnou šiškovou bitvu. Po uzavření příměří všech zúčastněných stran jsme se vydali hledat Černolické skály. Na první pohled jednoduchý úkol se trochu zkomplikoval, mapa zřejmě nebyla nejpřesnější, nicméně náš horský šerpa Vráťa vše bravurně zvládl a i Černolické skály byly posléze zdolány. Toto vítězství kalí pouze fakt, že část výpravy - batolata, oslabení a líní jedinci zůstali v základním táboře. Naš výlet tak bez úhony absolvovali, výškové převýšení zdolali, šiškovou bitku přežili všichni účastnici. V cílové stanici, v restauraci v Řevnicích, kterou jsme na rozdíl od skal nalezli celkem snadno, jsme pak ještě stihli plánovat další akci. Berounská besídka a přátelé
5
SLAVNOSTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ NA ZÁVODÍ Zahradu v Berouně na Závodí mám osobně velmi ráda, díky vzpomínkám na bratry a sestry, kteří se zde scházívali a na své první krůčky víry, když jsem zde před více jak třinácti lety uvěřila. Shromáždění konaná na zdejší zahradě mám ráda obzvlášť. Bývají slavnostní a výjimečná. Květnové bylo slavnostní a výjimečné hned z několika důvodů. Jednak proto, že to byla neděle letniční, slavili jsme památku večeře Páně a v neposlední řadě jsme vyprošovali Boží požehnání pro malého Matěje Kolmana.
Bylo nám dáno nádherné slunečné počasí, slovem posloužil bratr kazatel Broněk Matulík, zpěvem berounská besídka a plnými stoly dobrot pak místní sestry. Berounské Závodí, které je plné vzpomínek na léta minulá, tak mohlo zažít radost z toho, když Pán Bůh žehná a přidává do církve a rodin nové děti. S nadějí tak vzhlížíme i do budoucna, kdy v našem malém společenství očekáváme narození dalších tří miminek. Jana Lešuková SLOVENSKÝ RAJ Oznamujeme (rodina Štefana Kleina ml.), že pri zbore CB v Smižanoch v podkroví rodinného domu je možnosť ubytovania letnej a zimnej dovolenky. Miesto sa nachádza priamo v atrakcii Slovenský raj a v blízkosti Vysokých Tatier. Pozdravujeme Vaše obecenstvo a tešíme sa na nových priateľov, ktorí chodia s Pánom. Tel: 00421 53 4431006; mob: 00421 908 324 263; email:
[email protected]; iksels@hotmail. com Klein Štefan s rodinou PODNÁJEM Mladá křesťanka hledá ubytování od 16. června 2008 v Praze u křesťanů. Tel. 604 777 902. Kateřina Jaroňová
6
JAK JSME JELI (NA KOZÍ FARMU) DO PĚNČÍNA Ve čtvrtek 8. května nastal pro mokropeskou stanici velký den. Na tento den jsme si naplánovali výlet do Pěnčína. Pěnčín je vesnička nedaleko Železného Brodu, ve které je kozí farma a brusírna perel. Pro některé z nás už ráno bylo krušné, protože jsme z našich domů museli vyrazit v půl osmé, abychom byli na místě včas a stihli celý program, který byl naplánován. Kupodivu všichni (účastníci zájezdu) dorazili do Pěnčína do půl desáté a to byl ten pravý čas se z našich aut přesunout do vyhlídkového vláčku, který nás povozil po okolí. Dojeli jsme k rozhledně – Černé Studnici, kde jsme všichni povinně vystoupili. A někteří z nás si zakoupili vstupenku na rozhlednu, a tak mohli vidět Český ráj, Jizerské hory, kde je ukryt Tanvald a zasněžené Krkonoše. Jelikož bylo krásné počasí, viděli jsme (podle toho jaký má kdo zrak) až tam, kam oko dohlédlo. Poté nás vláček zavezl zpět do Pěnčína, ale ještě před tím jsme zastavili v obci Krásná, kde jsme si prohlídli Kittlův dům a kostel sv. Josefa. K tomu všemu jsme měli také výklad. Po této vyhlídkové jízdě byl čas tak akorát na oběd, který jsme strávili i strávili v místní restauraci. Ještě před specialitami z jehněčího, kůzlečího a kuřecího masa jsme si připomněli, že má
7 kdosi narozeniny. Měli je Fanda Šimek a Bětka Šťastná, a tak jsme jim zazpívali a předali drobné dary. Fanda dostal bonboniéru a byl tak moc hodný a slušně vychovaný, že se s námi po obídku rozdělil. Byla to taková sladká tečka na konec…oběda. Tím náš výlet nekončil. Nejprve jsme zašli na exkurzi do brusírny perel, tedy tak se to jmenovalo, ale ty perly byly korálky . Dozvěděli jsme se, jak se korálky vyrábějí, než se dostanou na trh a na krk. Některé „marnivé“ z nás si korálky zakoupily. Pak jsme pokračovali na prohlídku kozí farmy. Prohlídli jsme si chovné kozly jako Honzu Pašáka a Františka Buráka. Potom si někteří „mlsní“ zakoupili kozí sýry. Po této akci jsme sedli do aut a popojeli o kousek dál do skal, které se jmenují Kalich. Dozvěděli jsme se, že se tady scházeli čeští bratři, když byli pronásledovaní. Mezi pískovcovými skalami jsem si připadala jako v bludišti, chvílemi někdo postrádal dítě, maminku nebo bratra kazatele. Všichni jsme ale po značkách došli ke Kazatelně, kde jsme udělali skupinové foto. Vychvalovali jsme našeho bratra kazatele Beňu, protože jsme cestou pojídali jeho vlastnoručně vyrobené křížaly. Někteří potom ještě pokračovali do skal, ale většina šla zpět na parkoviště, kde se u stánku občerstvila před cestou domů. Účastníci zájezdu si moc pochvalovali výlet a za to patří velký dík Pánu Bohu, že se o nás dobře staral a nikomu se nic nestalo. Také děkujeme (naší mamince) či sestře Zdeně H., která toto všechno zorganizovala. P. S. Ještě píšu, že nás nebylo pět, ale padesát pět. A všichni jsme si to spolu v krásné jarní přírodě užili. A těšíme se na další dobrodružný výlet. Petra & Veronika Hejzlarovy
8
NA NÁVŠTĚVĚ V HORNÍCH POČERNICÍCH Zdá se, že vzájemné navštěvování pražských sborů má smysl a nese užitek. Loni jsme vstoupili do kontaktu s hornopočernickým sborem a letos proběhla reciproční návštěva. Počerničtí nám umožnili připravit dopolední Trojiční bohoslužbu „ponašemu“, tzn. že měla v podstatě stejný průběh jako na Smíchově, jen byla obohacena o dvě sólové písničky a dvě svědectví. Odpoledne pak proběhl „koncert“ smíchovského pěveckého sboru se sólovými výstupy Tomáše Najbrta. Náš dirigent zazpíval jako vždy výborně, kdežto pěvecký sbor podal výkon, jak řekl jistý znalec hudby a hokeje, jako náš reprezentační brankář Hnilička na mistrovství světa. Tzn. zpíval spolehlivě, ale nebylo jisté, kdy udělá fatální chybu. Myslím, že ji neudělal a my tenoři to nepřiznáme. Děkujeme počernickým za srdečné přijetí, bohaté pohoštění a nyní je na staršovstvu, který z dalších pražských sborů bude na řadě. Bronislav Matulík
SENIOŘI ZASE OMLÁDLI Proč, no přece, dožili se dalšího očekávaného Dne seniorů v našem smíchovském sboru. A zjistili, že prohlídku krásně zařízeného zámku roudnické větve knížat z rodu Lobkoviců zvládnou podobně dobře jako minulý Mníšek pod Brdy, botanický park v Průhonicích a ještě další klenoty v okolí Prahy. Proč vzpomínat a také děkovat? Protože mnohým z nás vytane na mysli dobrý nápad, až když ho vyřkne a realizuje někdo jiný. Při té příležitosti připomeňme vynalézavost a vynikající nápady br. Mirka Sejkory, včetně procházek a projížděk v kolečkovém křesle pro ty, kteří by sice rádi, ale chodit už nemohou. Mnohé z nich již Pán neponechal mezi námi. Tak alespoň vzpomínáme, jak obětavě právě těmto málo pohyblivým sloužila i naše mládež. Nelze ani nevzpomenout přísně střeženou Mirkovu výrobu kulinářských specialit. A když br. Mirek Sejkora pocítil, že lidské síly nám jsou propůjčeny jen dočasně, včas a hlavně s předstihem jmenoval svého nástupce br. Jeňu Kolmana, který s pomocí manželky Marty hledí, jak nejlépe naplnit program pro ty starší a nejstarší z nás, každoročně v nádherný den poslední květnové neděle.
9 Letošní Den seniorů se uskutečnil v neděli 25. května 2008. Do programu je zapotřebí zahrnout celý den. V dopoledním kázání zaznělo tolik potřebné a povzbuzující slovo: „Bůh nehledí na to, což jest před očima, ale hledí k srdci“. Na první pohled unavení, někteří i méně pohybliví a téměř všichni naplňující slova „Nastanou dny, v nichž nebudou mít zalíbení“: to jsme my, senioři. Všichni jsme se těšili na slíbený oběd. A ten byl bohatý, přebohatý - díky vzácným rukám dobrovolných kuchařů a kuchařek pod vedením sestry Heleny Košťákové.
Při děkovné písni jsme se mnozí v duchu přenesli do svého mládí prožívaného o prázdninách na táborech v Hamru nad Nežárkou a na Valašsku. Nestačili jsme se divit, kolik z nás si ty doby pamatuje. A měli jsme před očima nikoli staré a neduhy trpící „bratry a sestry seniory“, ale veselé, rozpustilé a radostně zpívající dorostence a mládežníky konce 40. let nyní už minulého století. Díky Vám, Miloši a Evo Mikulečtí, že jste letos rozhojnili řady nás, kdysi mladých. Díky Vám, sestry z Černošic a z Berouna, že jste se také připojily. Po obědě jsme byli nabádáni k dochvilnosti, protože přijede autobus. Ten však byl dochvilnější a tak jsme přesně ve 13 hod. odjeli po starších i nových silnicích na sever do Nelahozevse. Zámek jsme uviděli brzy, ale díky přemýšlivosti pana řidiče jsme po několika oklikách mohli vystoupit přímo před bránou do zámku. To nám mnohým přišlo vhod, zvlátě těm, kteří počítáme každý bolestivý krok. Takových kroků jsme posléze absolvovali při dvou prohlídkových okruzích až dost.
10 Historii a osudy kdysi šlechtických rodů ani architekturu vnější stavby ani vnitřního řešení není třeba připomínat. Na to jsme všichni dostali prospekt, mnozí fotografovali a kupovali pohlednice v zámeckém obchůdku. Nakonec jsme se shodli na tom, že naše země má nejkrásnější a nejlépe zařízené zámky na světě. Spíše mne osobně zaujal vztah potomků šlechty k odkazu, který převzali po svých předcích. Shromažďují obrazy, dobové předměty a ukazují je příchozím. Citlivě opravují a udržují. Spoří peníze i po malých částkách, aby dědictví nezaniklo. Takový příklad úcty k dědictví našich předků – Bibli – bychom si měli připomínat i my. Být nositeli duchovních hodnot, které nám předali otcové a matky a jim opět generace písmáků. Abychom to bohatství Písma i Ducha ve svých každodenních starostech nepoztráceli. Po absolvování letošního „Dne seniorů“ na Smíchově máme na co v dobrém vzpomínat a těšíme se na překvapení příštího roku. Ludmila Masopustová (na konzultaci s Hankou a Jiřinou mi v tom důchodu jaksi nezbyl čas)
LETNÍ TÁBOR DOROSTU Dorosty se společně chystají na tradiční letní tábor a to v termínu od 28. 6. do 9. 7. 2008. Tábor je chystán u Nepomuku v jihozápadních Čechách. Zváni jsou všichni ve věku od 9 do 16 let včetně kamarádů a známých. Bližší informace u vedoucích dorostů. Pavlik Chráska
SBOROVÁ DOVOLENÁ 2008 OPRAVDU POSLEDNÍ PŘIPOMENUTÍ Jsme rádi, že se ještě lidé hlásí na společnou dovolenou. Možnost tu je, proto neváhejte a věnujte pozornost tomuto opravdu poslednímu připomenutí: Termín – 11. – 18. července 2008 Místo – V západních Čechách v lesích mezi Žihlí a Rabštejnem nad Střelou v objektu školy v přírodě. Přihlášky – Praha: Jana Matulíková, Beroun: Vladislav Vršanský, Mokropsy: Hana Šimková Záloha – 200,- Kč na osobu. Předat osobám přijímajícím přihlášky. Cestování – Auty, možné je cestovat i vlakem nebo zajistit podle zájmu společný autobus. Nabídka a vybavení – Mimo kvalitního ubytování prostory na scházení v plném počtu i po skupinách (třeba na kávu), možnost her: fotbal, volejbal, badminton atp. Lze si vzít kolo. Dobré koupání v rybníce. Společné stravování (nikoli na skupiny) a mnohé jiné vymoženosti. Bližší informace – Zdeněk Bartošek
Bronislav Matulík
11
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Ukončení pracovního poměru Rostislava Koldy – bratr písemně informoval staršovstvo o ukončení pracovního poměru a s tím i bydlení ve sborovém domě ke dni 15. 8. 2008. Staršovstvo vzalo informaci na vědomí a bude nyní intenzivně hledat nástupce správce sborového domu, ale také učitele velké besídky. Konference v Ostravě – staršovstvo bylo informováno kazateli a delegátem o průběhu. Bližší informace zazní v neděli večer 1. 6. 2008 v 18.00 hodin na Smíchově a uvedeny budou také ve Sborových listech. V Mokropsech bude stanici informovat br. kaz. Beňa a v Berouně v rámci biblické hodiny 6. 6. br. kaz. Matulík. Podzim 2008 – staršovstvo se definitivně shodlo na tématech křesťanské etiky, která budou základem zvěstování Božího slova na podzim t.r. Opět počítáme s tím, že kromě našich sloužících budou pozváni ke službě také hosté. Vikář do Černošic-Mokropes – staršovstvo obdrželo dopis z RCB ve věci nástupu nového vikáře do Černošic a pokračování služby druhého kazatele na sboru. Rada CB rozhodla takto: V září 2008 se nastěhuje do Černošic br. Pavel Paluchník a br. Beňovi byla prodloužena služba do konce června 2009. Mokropeské staršovstvo nyní musí zajistit ubytování pro br. Paluchníka a jeho manželku. Beroun – berounský zástupce ve staršovstvu informoval a proběhnuvších květnových akcích v Berouně. Staršovstvo dále diskutovalo o formě nedělní bohoslužby a rovněž o financování berounské stanice. Bylo rozhodnuto, že pověřený berounský hospodář dostane proti podpisu od září provozní zálohu na výdaje stanice. Mokropsy – kazatel Andrej Beňa informoval o proběhnuvších květnových akcích v Mokropsech a zvláště pak o sborovém dnu, na kterém dobře posloužil kaz. David Novák, tajemník pro evangelizaci. Sborová dovolená – diskuse se týkala především organizačního zajištění průběhu dovolené a programu. Sborová dovolená se bude finančně pohybovat v podobných relacích jako v minulých letech (loni ale byla extrémně levná!) a rovněž platby proběhnou stejným způsobem. Dorost, besídka a mládež na Smíchově – kaz. Matulík bude iniciovat setkání vedoucích těchto sekcí k vzájemnému rozhovoru a k propojenější spolupráci. Návštěva v Horních Počernicích – staršovstvem byla vnímána jako zdařilá. Inspirovalo nás „rozebrání“ hostů k obědu po domácnostech. Hospodářská rada – hospodář Pavel Bartošek informoval staršovstvo, koho chce přizvat do Hospodářské rady a dále staršovstvo řešilo otázky úklidu a zajištění provozu modlitebny po dobu, než se najde nový kostelník. Zajištění letních služeb – po dohodě s mokropeskými a berounskými, biblické hodiny na stanicích se v létě konat nebudou. Na Smíchově ano. Berounští projevili zájem, aby se i v létě (podle možností) konala večeře Páně. Čemuž bude vyhověno. Příští jednání – 16. června 2008
Daniel Pokorný
12
NAROZENINY V ČERVNU A ČERVENCI
Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. 1J 3,1
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ neděle
úterý
Smíchov
Mokropsy
Beroun
Hostomice
8 modlitební chvíle 930 shromáždění
9 shromáždění
9 shromáždění
1500 shromáždění každou 2. neděli v měsíci
45
30
30
1800 mládež 1830 rozhovory nad Biblí (ob týden)
středa
1900 biblická hod.
čtvrtek 1830 biblická hodina pátek
1615 dorost
1630 dorost
1700 biblická hodina
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
