Jaroslav Dufek, Bohumil Minařík

STÁRNUTÍ POPULACE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY PROCESS OF POPULATION AGEING IN CZECH REGIONS

Jaroslav Dufek, Bohumil Minařík

Abstract The paper deals with changes in the age structure of inhabitants of regions of the Czech Republic. The database of the analysis comes from 6 selected demographic indicators related to the ageing process in the period 2002–2008. Based on the factor analysis, out of 6 indicators we chose ageing index, ratio of productive population and mean age. The aim of this contribution is to judge the situation related to the age level of the Czech regional population aimed at the analysis of regional age differences and time-related changes characteristic for their direction and intensity. It is an assessment of the age of regional population, judgment of the rapidity of ageing process and consequently the quantification of inter-regional differences and setting the order of regions from the age and ageing points of view. Keywords: regions of Czech Republic, age and process of population ageing, order of regions Klíčová slova: kraje České republiky, stáří a stárnutí populace, pořadí krajů

Úvod Stárnutí populace je jedním z nepříznivých jevů demografického vývoje ve vyspělých státech. Projevuje se i v České republice a jejích regionech, ve kterých lze pozorovat větší či menší rozdíly jak v úrovni stáří populace, tak i v rychlosti jejího stárnutí. Cílem příspěvku je analyzovat uvedené jevy u souboru krajů České republiky, konkrétně kvantifikovat úroveň stáří v závěru roku 2002 a 2008, posoudit změny, ke kterým v průběhu oněch šesti let došlo a stanovit zpětně rychlost stárnutí populace. Na základě dosažených výsledků pak stanovit jak pro stáří, tak i pro stárnutí populací pořadí krajů. Materiál a metodika Výchozí číselný materiál pro analýzu byl převzat z webových stránek ČSÚ a uspořádán v Tab. 1 a Tab. 2.

1

Tab. 1: Věková struktura obyvatel krajů České republiky k 31. 12. 2002 z toho věkové skupiny Kraj Počet obyvatel 0–14 15–64 1 Hlavní město Praha 1161938 150472 825723 2 Středočeský 1128674 175327 792908 3 Jihočeský 625097 99557 439571 4 Plzeňský 549374 83516 386831 5 Karlovarský 304220 49691 217556 6 Ústecký 819712 134587 584869 7 Liberecký 427321 69673 302953 8 Královéhradecký 548437 86220 382132 9 Pardubický 506534 82141 352710 10 Vysočina 517630 85620 359501 11 Jihomoravský 1121792 172313 787444 12 Olomoucký 636750 100789 448568 13 Zlínský 593130 93608 416765 14 Moravskoslezský 1262660 206252 898010

65 + 185743 160439 85969 79027 36973 100256 54695 80085 71683 72509 162035 87393 82757 158398

Tab. 2: Věková struktura obyvatel krajů České republiky k 31. 12. 2008 Kraj z toho věkové skupiny Počet obyvatel 0–14 15–64 1 Hlavní město Praha 1233211 150109 887943 2 Středočeský 1230691 183490 871832 3 Jihočeský 636328 91361 450719 4 Plzeňský 569627 78805 404068 5 Karlovarský 308403 44939 221345 6 Ústecký 835891 126837 597980 7 Liberecký 437325 64521 312102 8 Královéhradecký 554520 79228 388434 9 Pardubický 515185 74997 362393 10 Vysočina 515411 74907 362238 11 Jihomoravský 1147146 158728 810220 12 Olomoucký 642137 90741 454240 13 Zlínský 591412 82609 417291 14 Moravskoslezský 1250255 178735 890578

65 + 195159 175369 94248 86754 42119 111074 60702 86858 77795 78266 178198 97156 91512 180942

Výchozí hodnoty o počtu obyvatel a jejich věkové struktuře byly základem k výpočtu odvozených ukazatelů vhodných pro zvolený záměr, tj. pro hodnocení stáří a stárnutí regionálních populací. Z hlediska metodického přístupu byly použity některé statistické metody, které vedou k dosažení cílových výsledků práce. Výsledky práce Z ukazatelů bezprostředně souvisejících se stářím populace byly na základě faktorové analýzy (DUFEK, MINAŘÍK, 2008) vybrány „index stáří“, „podíl 15–64letých“ a „průměrný věk“. Pro oba hodnocené roky jsou uspořádány v Tab. 3.

2

Tab. 3: Ukazatele vybrané pro analýzu 1. 12. 2002 Kraj 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

Hlavní město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

index stáří 123,4 91,5 86,4 94,6 74,4 74,5 78,5 92,9 87,3 84,7 94,0 86,7 88,4 76,8

1. 12. 2008

podíl průměrný 15–64letých věk 71,06 70,25 70,32 70,41 71,51 71,35 70,90 69,68 69,63 69,45 70,20 70,45 70,27 71,12

41,5 39,5 39,0 39,7 38,3 38,3 38,6 39,6 39,0 38,7 39,5 39,0 39,0 38,5

index stáří 130,01 95,57 103,16 110,09 93,72 87,57 94,08 109,63 103,73 104,48 112,27 107,07 110,78 101,23

podíl průměrný 15–64letých věk 72,00 70,84 70,83 70,94 71,77 71,54 71,37 70,05 70,34 70,28 70,63 70,74 70,56 71,23

41,6 40,0 40,5 40,8 39,8 39,6 40,0 40,9 40,4 40,3 40,8 40,5 40,7 40,2

Je zřejmé, že v průběhu hodnoceného období došlo ke změnám hodnot uváděných tří ukazatelů. Index stáří se výrazně zvýšil a u většiny krajů přesáhl hodnotu 100 %, takže došlo ve věkové struktuře k převaze počtu kategorie starých vůči kategorii mladých a to je nepříznivý jev. Mírné zvýšení se projevilo u produktivní generace, což lze hodnotit pozitivně. Zvýšil se i průměrný věk, přičemž příčinu ve zvýšení počtu kategorie starých lze chápat jako negativní, naproti tomu posun střední délky života do vyššího věku jako pozitivní. Uvedené závěry potvrzují i vypočtené aritmetické průměry za celý soubor krajů ČR v Tab. 4. Z hlediska úrovně stáří tedy dochází k nepříznivému vývoji. Naproti tomu lze pozitivně hodnotit změny v mírách variace. U všech vybraných ukazatelů klesla jejich hodnota, což znamená, že dochází ke snižování disparity mezi kraji, takže můžeme mluvit o konvergenci, při níž se hodnoty regionálních ukazatelů během vývoje sbližují. To je mimo jiné i v zájmu regionální politiky. Tab. 4: Charakteristiky úrovně a variability 31. 12. 2002 Podíl Charakteristiky Index stáří produkt. populace Aritmetický průměr 88,15 70,47 Směrodatná odchylka 12,30 0,64 Variační koeficient 0,14 0,01

Věkový průměr 39,16 0,82 0,02

31. 12. 2008 Podíl Index stáří produkt. populace 104,53 70,94 10,45 0,58 0,10 0,01

Věkový průměr 40,44 0,52 0,01

Vzhledem k tomu, že ukazatele mají různé měrné jednotky a nejsou tedy slučitelné (často i v případech stejných měrných jednotek), jsou převedeny na bezrozměrné normované hodnoty o nulovém průměru a jednotkové variabilitě. Normované hodnoty vybraných ukazatelů jsou pro oba hodnocené roky obsaženy v Tab. 5.

3

Tab. 5: Normované hodnoty vybraných ukazatelů

Kraj

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14


Normované hodnoty 1. 12. 2002 1. 12. 2008 podíl průměrný podíl průměrný index stáří index stáří 15–64 věk 15–64 věk 2,8659 0,2724 -0,1423 0,5244 -1,1179 -1,1098 -0,7846 0,3862 -0,0691 -0,2805 0,4756 -0,1179 0,0203 -0,9228

0,9219 -0,3437 -0,2344 -0,0938 1,6250 1,3750 0,6719 -1,2344 -1,3125 -1,5938 -0,4219 -0,0312 -0,3125 1,0156

2,8537 0,4146 -0,1951 0,6585 -1,0488 -1,0488 -0,6829 0,5366 -0,1951 -0,5610 0,4146 -0,1951 -0,1951 -0,8049

2,4383 -0,8574 -0,1311 0,5321 -1,0344 -1,6230 -1,0000 0,4880 -0,0766 -0,0048 0,7407 0,2431 0,5981 -0,3158

1,8276 -0,1724 -0,1897 0,0000 1,4310 1,0345 0,7414 -1,5345 -1,0345 -1,1379 -0,5345 -0,3448 -0,6552 0,5000

2,2308 -0,8462 0,1154 0,6923 -1,2308 -1,6154 -0,8462 0,8846 -0,0769 -0,2692 0,6923 0,1154 0,5000 -0,4615

Všechny ukazatele nemají při výpočtu souhrnného ukazatele, podle kterého by bylo možno stanovit pořadí krajů, stejnou váhu. V daném případě jsou váhy určeny expertní metodou, přičemž indexu stáří byla přiřazena váha 2, zbývajícím dvěma ukazatelům po 0,5. Navíc je třeba posoudit směr působnosti s ohledem na hodnocení stáří populace. V případě, že platí „čím vyšší hodnota, tím je populace mladší“, jde o pozitivní (příznivý) směr působnosti, platí-li „čím vyšší hodnota, tím je populace starší“, je směr působnosti negativní (nepříznivý). U vybraných ukazatelů jsou váha a směr působnosti vyjádřeny následně: Ukazatel index stáří podíl 15–64letých průměrný věk

Váha 2 0,5 0,5

Směr působnosti – (negativní) + (pozitivní) – (negativní)

Negativní směr působnosti indexu stáří je nesporný, neboť čím má vyšší hodnotu, tím je populace starší. Diskutabilní je směr působnosti u podílu 15–64letých. Rozhodnut byl pozitivní směr, neboť ukazatel je v nepřímém vztahu s koeficientem celkové závislosti, který má negativní směr působnosti, protože jeho vyšší hodnota více a tedy nepříznivě zatěžuje produktivní populaci. U průměrného věku byl stanoven směr působnost jako negativní, neboť jeho vyšší hodnota svědčí o vyšším stáří. K tomu, aby mohl být vypočten na základě několika vybraných ukazatelů společný souhrnný ukazatel, podle kterého by bylo možno kraje z hlediska stáří jejich obyvatel kvantifikovat a stanovit jejich pořadí, je třeba nejprve vypočítat pro každý ukazatel skóre jako násobek normované hodnoty a přidělené váhy. U ukazatelů s pozitivní působností zůstává znaménko stejné, zatímco u ukazatelů s negativním působením se znaménko mění.

4

Tab. 6: Skóre vybraných ukazatelů

Kraj

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14


Normované hodnoty krát váha 1. 12. 2002 1. 12. 2008 index stáří podíl průměrný index stáří podíl 15–64 věk 15–64 váha -2 váha 0,5 váha -0,5 váha -2 váha 0,5 -5,7318 0,4610 -1,4269 -4,8766 0,9138 -0,5448 -0,1719 -0,2073 1,7148 -0,0862 0,2846 -0,1172 0,0976 0,2622 -0,0949 -1,0488 -0,0469 -0,3293 -1,0642 0,0000 2,2358 0,8125 0,5244 2,0688 0,7155 2,2196 0,6875 0,5244 3,2460 0,5173 1,5692 0,3360 0,3415 2,0000 0,3707 -0,7724 -0,6172 -0,2683 -0,9760 -0,7673 0,1382 -0,6563 0,0976 0,1532 -0,5173 0,5610 -0,7969 0,2805 0,0096 -0,5690 -0,9512 -0,2110 -0,2073 -1,4814 -0,2673 0,2358 -0,0156 0,0976 -0,4862 -0,1724 -0,0406 -0,1563 0,0976 -1,1962 -0,3276 1,8456 0,5078 0,4025 0,6316 0,2500

průměrný věk váha -0,5 -1,1154 0,4231 -0,0577 -0,3462 0,6154 0,8077 0,4231 -0,4423 0,0385 0,1346 -0,3462 -0,0577 -0,2500 0,2308

Součet dílčích skóre dává celkové skóre, což je společný souhrnný ukazatel, podle kterého je krajům přiřazeno pořadí z hlediska úrovně stáří. Tab. 7 jsou celkové skóre a pořadí uvedeny pro oba hodnocené roky, rok 2002 a 2008. Tab. 7: Pořadí krajů České republiky podle stáří populace 31. 12. 2002 Kraj Celkové skóre Pořadí 1 Hlavní město Praha -6,6977 14 2 Středočeský -0,9240 10 3 Jihočeský 0,2650 6 4 Plzeňský -1,4250 12 5 Karlovarský 3,5727 1 6 Ústecký 3,4315 2 7 Liberecký 2,2466 4 8 Královéhradecký -1,6579 13 9 Pardubický -0,4205 9 10 Vysočina 0,0446 7 11 Jihomoravský -1,3695 11 12 Olomoucký 0,3178 5 13 Zlínský -0,0993 8 14 Moravskoslezský 2,7559 3

31. 12. 2008 Celkové skóre Pořadí -5,0782 14 2,0517 4 0,1097 6 -1,4104 10 3,3997 2 4,5710 1 2,7938 3 -2,1856 13 -0,3256 7 -0,4248 8 -2,0948 12 -0,7163 9 -1,7738 11 1,1124 5

V obou hodnocených letech je výrazně nejstarší populace v Hlavním městě Praze, staré regionální populace mají kraje Královédvorský, Jihomoravský a Plzeňský. Naproti tomu jsou nejmladší populace v kraji Ústeckém, Karlovarském, Libereckém a Moravskoslezském. Ostatní kraje zaujímají „průměrná“ místa, přičemž u některých během hodnocených šesti let došlo ke zlepšení u jiných ke zhoršení pořadí. Výrazný relativní posun z 10. na 4. místo dosáhl kraj Středočeský, i když i v tomto případe populace mírně stárla.

5

Při hodnocení regionálních populací z hlediska věku obyvatelstva má kromě hodnocení jeho úrovně stáří i posouzení intenzity změn, tj. rychlosti stárnutí. V daném případě lze vyjít z průměrných ročních koeficientů růstu, které jsou souměřitelné. Obdobně jako při vážení normovaných hodnot a výpočtu celkového skóre normovaných hodnot při hodnocení stáří populace lze pro hodnocení stárnutí populace vážit průměrné koeficienty růstu jednotlivých krajů umocněním přidělenou vahou a z dílčích skóre ukazatelů vypočítat celkové skóre průměrných koeficientů růstu. V případě ukazatele s negativním směrem působnosti se koeficient růstu uvádí v převrácené hodnotě. Celkové skóre se na rozdíl od hodnocení stáří v tomto případě neurčuje součtem, ale jako vážený geometrický průměr z dílčích skóre vybraných ukazatelů. Tab. 8: Skóre stárnutí populace a pořadí krajů České republiky v letech 2002–2008 Index stáří Podíl 15–64 Průměrný věk Kraj koef. koef. koef. skóre skóre skóre růstu růstu růstu 1 Hlavní město Praha 1,0087 0,9829 1,0022 1,0011 1,0004 0,9998 2 Středočeský 1,0073 0,9857 1,0014 1,0007 1,0021 0,9989 3 Jihočeský 1,0300 0,9426 1,0012 1,0006 1,0063 0,9968 4 Plzeňský 1,0256 0,9506 1,0013 1,0006 1,0046 0,9977 5 Karlovarský 1,0392 0,9260 1,0006 1,0003 1,0064 0,9968 6 Ústecký 1,0273 0,9475 1,0004 1,0002 1,0056 0,9972 7 Liberecký 1,0306 0,9415 1,0011 1,0005 1,0060 0,9970 8 Královéhradecký 1,0280 0,9463 1,0009 1,0004 1,0054 0,9973 9 Pardubický 1,0292 0,9440 1,0017 1,0008 1,0059 0,9970 10 Vysočina 1,0356 0,9324 1,0020 1,0010 1,0068 0,9966 11 Jihomoravský 1,0300 0,9426 1,0010 1,0005 1,0054 0,9973 12 Olomoucký 1,0358 0,9320 1,0007 1,0003 1,0063 0,9968 13 Zlínský 1,0383 0,9276 1,0007 1,0003 1,0071 0,9965 14 Moravskoslezský 1,0471 0,9120 1,0003 1,0001 1,0072 0,9964

Celkové skóre

Pořadí

0,9946 0,9951 0,9796 0,9827 0,9738 0,9813 0,9793 0,9810 0,9803 0,9762 0,9798 0,9759 0,9742 0,9686

2 1 8 3 13 4 9 5 6 10 7 11 12 14

Nejpomaleji stárne populace ve Středočeském kraji a v Hlavním městě Praze. Důvodem pomalého stárnutí ve Středočeském kraji je zřejmě migrace z Prahy do satelitních obcí, rovněž noví zájemci o bydlení v Praze volí kromě Prahy pravděpodobně i blízké okolí, tedy Středočeský kraj. Naproti tomu nejrychlejší stárnutí populace vykazuje kraj Moravskoslezský. Velmi názorné rozdělení jednotlivých krajů společně podle stáří i stárnutí poskytuje Obr. 1. Vodorovná osa udává úroveň stáří, přičemž aby vyšší stáří směřovalo doprava, bylo třeba popis osy celkovým skóre normovaných hodnot označit v opačném směru. Obdobně je tomu u svislé osy, která směrem nahoru udává vyšší rychlost stárnutí, a proto i v tomto případě celkové skóre průměrných koeficientů růstu má opačný směr. Uvedená mapa krajů podle úrovně stáří populace a rychlosti jejího stárnutí je stěžejním výsledkem předložené práce. Je třeba konstatovat, že pro posuzování úrovně stáří byl zvolen poslední termín hodnoceného období, tedy situace k 31. 12. 2008. Proces stárnutí se vztahuje k šestiletému období, a to od 31. 12. 2002 do 31. 12. 2008. Nejlepší pozici má Středočeský kraj, neboť při relativně menším stáří populace dochází i k relativně nízké rychlosti stárnutí. Hlavní město Praha vykazuje rovněž relativně nízkou rychlost stárnutí, avšak při výrazně vysokém stáří populace. Nejhorší hodnocení ze společného hlediska stáří i stárnutí mají kraje, které jsou umístěny vpravo a nahoře. Jde o kraje Královéhradecký, Jihomoravský a Zlínský.

6

celkové skóre průměrných koeficientů růstu

stárnutí populace kraje

Moravskoslezský

-0,97 Karlovarský

Liberecký

-0,98

Zlínský Olomoucký Vysočina Jihomoravský

Jihočeský Pardubický

Ústecký

Plzeňský

Královéhradecký

-0,99 Středočeský

-1 -5

-4

-3

-2 -1 0 1 2 3 celkové skóre normovaných hodnot stáří populace kraje

Hl.m.Praha

4

5

6

Obr. 1: Mapa krajů podle úrovně stáří populace a rychlosti jejího stárnutí

Zhoršování věkové struktury a současně i snižování počtu obyvatel předpokládá projekce zpracovaná ČSÚ s výhledem do roku 2050 a další prognózy publikované českými demografy, např. ALEŠEM a ŠIMKEM (1996), LANGHAMROVOU (2009) apod. Hlavní příčinou stárnutí populace je nízká porodnost. Trend snižování porodnosti se projevuje ve snižování dětské složky populace a při prodlužování středního věku nutně vede ke stárnutí obyvatelstva. Podle RYCHTAŘÍKOVÉ (2006) poroste především věková skupina nad 75 let. Nejen celostátně, ale rovněž ve všech krajích roste index stáří a až na výjimky se zvyšuje i zatížení produktivní populace starými lidmi. Závěr Současný stav stáří a vývoj stárnutí krajových populací a tím i populace celé České republiky vyžaduje přijímání potřebných opatření, která by negativní dopady v důsledku stárnutí obyvatelstva a zvyšování zatížení produktivní populace alespoň zmírnila. Proto je na jedné straně diskutována problematika pronatálních opatření – KUČERA (2001), RABUŠIC (2002), HOLČÍK (2002), na straně druhé jsou řešena opatření zabezpečující zvýšené nároky na ekonomický, sociální a zdravotní systém, pečovatelskou službu a vůbec na nový smysl osobního a rodinného života spolu s vytvářením odpovídajících aktivit. Pro zpomalení nepříznivého vývoje se určitým pozitivem může projevit migrační politika. Předpokladem rovnoměrného ekonomického vývoje je podle SVATOŠOVÉ (2008) rovněž rovnoměrný demografický vývoj, což prokázala studiem diferencovanosti demografického vývoje v regionech vyhodnocením trendů časových řad. KOSCHIN (2005) zdůvodňuje, že stárnoucí populaci nehrozí v blízké budoucnosti kolabs, neboť zvýšení zatížení produktivní populace z hlediska počtu osob bude kompenzováno technickým pokrokem a zvyšováním úrovně lidského kapitálu, tj. vyšší vzdělaností obyvatel a rozvíjením jejich znalostí a dovedností. 7

----Příspěvek byl zpracován v rámci řešení výzkumného záměru PEF MZLU v Brně MSM 6215648904 „Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách integrovaného agrárního trhu“, tematického směru 5 „Sociálně ekonomické souvislosti trvale udržitelného multifunkčního zemědělství a opatření agrární a regionální politiky“ a jeho dílčího úkolu „Analýza demografického vývoje ČR, důsledky zpoždění oproti vyspělým západním zemím, projevy ve venkovském prostředí u základních demografických charakteristik obecně a podle konkrétních specifických podmínek regionů ČR“.

Literatura ALEŠ, M.–ŠIMEK, M.. 1996. Projekce obyvatelstva České republiky 1995–2030. Demografie, č. 1, 1996, s. 1 – 17. ISSN 0011-8265. DUFEK, J.–MIMAŘÍK, B. 2008. Stárnutí obyvatelstva České republiky a vývoj zatížení produktivní populace. Brno: MZLU, 2008. 79 s. ISBN 978-80-7375-253-8. HOLČÍK, J. 2002. Diskutujeme o populační politice. Demografie, č. 3, 2002, s. 197 – 198. ISSN 0011-8265. KOSCHIN, F. 2005. Naše populace stárne – uživíme se? Demografie, č. 4, 2005, s. 245 – 250. ISSN 0011-8265. KUČERA, M. 2001. Potřebuje Česká republika zřetelnou populační a migrační politiku? Demografie, č. 2, 2001, s. 85 – 92. ISSN 0011-8265. LANGHAMROVÁ, J. 2009. Změny ve věkové struktuře obyvatelstva a jejich možné důsledky. Praha: VŠE, 2009, habilitační práce. RABUŠIC, L. 2002. K některým předpokladům formulace pronatalitní politiky. Demografie, č. 3, 2002, s. 177 – 187. ISSN 0011-8265. RYCHTAŘÍKOVÁ, J. 2006. Zdravá délka života v současné české populaci. Demografie, č. 3, 2006, s. 166 – 178. ISSN 0011-8265. SVATOŠOVÁ, L. 2008. Analýza demografického vývoje v regionech ČR. Praha: Sborník PEF ČZU, 2008, s. 703 – 707. ISBN 978-80-213-1813-7. Adresa autorů Jaroslav Dufek, Prof. Ing. DrSc. MZLU v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

Bohumil Minařík, Prof. Ing. CSc. MZLU v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

8

Jaroslav Dufek, Bohumil Minařík

Recommend Documents