` ` ˇ ZA CISARE PANA
Jarmila Klímová Kamil Luke‰ Petr Sehnálek Muzeum Komenského v Pfierovû / 2014
Publikace byla vydána za finanãního pfiispûní statutárního mûsta Pfierova. Muzeum Komenského v Pfierovû je pfiíspûvkovou organizací zfiízenou a financovanou Olomouck˘m krajem. © Muzeum Komenského v Pfierovû, 2014 ISBN 978-80-87190-27-2
OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 I. Ze v‰edního dne do umûleck˘ch pfiedstav. Umûní a fiemesla v letech 1900–1914 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Historismus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Secese. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Kubismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Nábytek druhé poloviny 19. a poãátku 20. století . . . . . . . . . 10 Odívání v druhé polovinû 19. století a na poãátku 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 I. 6 Historie porcelánu na pfielomu století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 I. 7 Kovy – litina a cín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 I. 8 Sklo druhé poloviny 19. a poãátku 20. století . . . . . . . . . . . . . 18 I. 1 I. 2 I. 3 I. 4 I. 5
II. Srdeãné pozdravy z c. k. Pfierova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 II. 1 Mûsto moderní doby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 II. 2 Pfierov císafisko-královsk˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 II. 3 Budujme velk˘ Pfierov! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 II. 4 ·kola jest základem Ïivota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 II. 5 PrÛmyslové stfiedisko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 II. 6 Mûsto na Ïelezné dráze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 II. 7 V potu práce… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 II. 8 A co s korunami?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 II. 9 Vítejte u nás doma! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 II. 10 V ten sváteãní ãas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 II. 11 Za potravou ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 II. 12 Ve zdravém tûle, zdrav˘ duch! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
III. Do boufiného ãasu. Poãátek 1. svûtové války na Pfierovsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 III. 1 Pfierovsko na poãátku 1. svûtové války
IV. Za císafie, za vlast! Pfierovské ‰kolství v letech Velké války IV. 1 IV. 2 IV. 3 IV. 4 IV. 5 IV. 6
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Pfierovské ‰koly pfied válkou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Zmûny v letech 1914–1918 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Patriotická v˘chova a prorakouské nad‰ení . . . . . . . . . . . . . . 53 Práce dûtí pro válku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 ·kola a penûÏní sbírky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Zmûna priorit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
Úvod Muzeum Komenského v Pfierovû pfiipravilo pro rok 2014 v˘stavní projekt, kter˘ mûl nejen pfiipomenout 100. v˘roãí vypuknutí 1. svûtové války, ale pfiedev‰ím si kladl za cíl pfiiblíÏit zájemcÛm Ïivot mûsta Pfierova na poãátku 20. století a vliv Velké války na jeho v˘voj. V˘stava dostala název Za císafie pána a jeho rodinu – Pfierov na prahu 1. svûtové války. Rozdûlena byla do ãtyfi tematick˘ch okruhÛ: Srdeãné pozdravy z c. k. Pfierova (kaÏdodennost Pfierova pfied Velkou válkou), Ze v‰edního dne do umûleck˘ch pfiedstav (umûní a fiemesla v letech 1900–1914), Do boufiného ãasu (poãátek 1. svûtové války na Pfierovsku) a Za císafie, za vlast! (pfierovské ‰kolství v letech Velké války). První ãást v˘stavy seznámila náv‰tûvníka s tím, jak se Ïilo v Pfierovû pfied válkou, zhruba v letech 1900–1914, pfiiblíÏila kaÏdodennost PfierovanÛ, kde bydleli, jak si vydûlávali na Ïivobytí, kam chodili nakupovat ãi kam se chodili bavit. Období poãátku 20. století je snad nejtypiãtûj‰ím pfiíkladem zvratÛ ve v˘tvarném umûní a umûleckém fiemesle. Kdy jindy se v tak krátkém období vystfiídaly tolik odli‰né pfiedstavy o umûleckém vkusu, jako byl historismus, symbolismus, secese a kubismus? A právû pfiedstavení tûchto umûleck˘ch smûrÛ bylo cílem druhé ãásti v˘stavy, která prezentovala vybrané umûlecké obory v‰ech zmínûn˘ch smûrÛ. V˘voj umûleckého fiemesla, v˘tvarného umûní a bydlení byl pfiiblíÏen pomocí rekonstrukcí historick˘ch interiérÛ, doplnûn˘ch o drobné pfiedmûty denní potfieby. Tfietí ãást v˘stavy se vûnovala zmûnám, které s sebou pfiinesla Velká válka. Ukázala, jak probíhala mobilizace, kdy muÏi opou‰tûli své rodiny, jak byla vefiejnost informována o hrÛzách na frontû, jak se promûnilo mûsto pod vlivem pfiílivu uteãencÛ a ranûn˘ch, dále také ãeho v‰eho se museli obãané vzdát a jak se postupnû ãeské obyvatelstvo dostávalo do ãím dál vût‰ího podfiízeného a vykofiisÈovaného postavení. Jak krutû zaãala c. k. vláda likvidovat moÏnou opozici, nastíní pfiípad pfierovského obãana, ãlena Sokola, Slavomíra Kratochvíla. Poslední ãást v˘stavy se zamûfiila na pfierovské ‰kolství v prÛbûhu 1. svûtové války, na jeho promûny, které plnû zavinila válka. Mnozí uãitelé byli odvedeni na frontu, ostatní byli vyuÏíváni i pro potfieby úfiadÛ, docházelo k zavírání ‰kolních budov, ve kter˘ch byly zfiizovány lazarety a jiná vojenská zafiízení, v˘uka dûtí byla rÛznû omezována, upadala morálka ÏákÛ. V˘stava, konaná od 7. kvûtna do 26. fiíjna 2014 ve v˘stavních sálech pfierovského zámku a doplnûná o fiadu doprovodn˘ch akcí (pfiedná‰ky, komentované procházky mûstem, konference ·kola a Velká válka, muzejní noc atd.), tak v dosud nejucelenûj‰í a nejrozsáhlej‰í podobû pfiedstavila Ïivot ve mûstû Pfierovû na poãátku 20. století a ukázala zmûny, které v nûm nastaly po vypuknutí 1. svûtové války. 4
I. Ze v‰edního dne do umûleck˘ch pfiedstav Umûní a fiemesla v letech 1900–1914 I. 1 Historismus
Mûstsk˘ dÛm v Pfierovû z roku 1897 od architektÛ Aloise âenského a Karla Hugo Kepky.
Druhá polovina 19. století nepfiinesla Ïádn˘ nov˘ originální sloh. Znamením této doby byl tzv. historismus, tj. snaha vyuÏívat star‰í stavební styly, popfi. jejich ãásti, a vytváfiet z nich nové celky. Velmi ãasto tak dochází k rozporu mezi vnûj‰í vizáÏí stavby a jejím vnitfiním úãelem. Po celé 19. století – aÏ do nástupu secese – se vedle sebe budují stavby v podstatû ve v‰ech star‰ích evropsk˘ch stylech, které podle nich nesou i svá pojmenování. Mluvíme proto o novorománském stylu, novogotice, novorenesanci, novobaroku ãi o novorokoku. Vyvrcholením tûchto klasick˘ch vzorÛ je eklekticismus, tj. vyuÏívání prvkÛ nûkolika stylÛ najednou. Prvním vpravdû historizujícím slohem byla novogotika. Její nástup je spojen s tzv. romantismem, tedy umûleck˘m hnutím 1. poloviny 19. století, které ovládlo nejprve literaturu, a pak i ostatní umûlecké obory. Snad nejlépe se novogotika skloubila s pfiestavbami ãi novostavbami kostelÛ a katedrál, popfi. hradÛ. Prvotní oblibu gotiky vystfiídal brzy zájem o baroko a renesanci. Novorenesanãní sloh byl navíc pfiímo ideologicky spojen s velk˘m rozmachem stavebního podnikání v tzv. zakladatelském období kapitalismu. Tehdej‰ím estetick˘m názorem bylo, Ïe novorenesance, jako sloh mû‰Èanstva, mÛÏe umûlecky i prakticky splnit poÏadavky moderní architektury. Novorenesance tak pfiedstavovala v oãích stále sebevûdomûj‰í burÏoazie ideální formu k reprezentaci jejího bohatství, ale 5
i národních a spoleãensk˘ch zájmÛ. KvÛli dosaÏení velkoleposti byla proto novorenesance ãasto kombinována s novobarokem – zvlá‰tû pfii v˘stavbû honosn˘ch radnic, mûstsk˘ch koncertních a taneãních síní ãi ‰kol. „âisté“ novobaroko se uplatÀovalo spí‰e u církevních budov, pfii novostavbách kaplí a men‰ích kostelÛ. V poslední ãtvrtinû 19. století (na Moravû i pfied 1. svûtovou válkou) byl nejãastûji vyuÏívan˘m stavebním stylem eklekticismus – jeho volná spojení nejrÛznûj‰ích prvkÛ ze v‰ech star‰ích stylÛ doslova zaplavovala mûsta tzv. palácov˘mi ãinÏáky, pod jejichÏ nánosy honosn˘ch fasád mizely mnohdy originální tváfie barokních a renesanãních domÛ. Malífiství a sochafiství druhé poloviny 19. století bylo v ãesk˘ch zemích ovlivnûno pfiedev‰ím stavbou Národního divadla. Zde najdeme v‰echny v˘znamné umûlce té doby, jako byli sochafii Václav Myslbek nebo Bohuslav Schnirch. Malífiská v˘zdoba je dílem Václava BroÏíka, Vojtûcha Hynaise a Julia Mafiáka, kter˘ sv˘mi krajinami inspiroval fiadu následovníkÛ. S pfiíchodem nového století a secese mladí umûlci stále více odmítali akademickou malbu a pfiiklánûli se k „moderním“ stylÛm.
Antonín Slavíãek, Ve Hvûzdû, 1899. Galerie v˘tvarného umûní v Ostravû.
6
I. 2 Secese
Jan Kotûra, Mûstské muzeum v Hradci Králové z let 1906–1913.
Secese je posledním z univerzálních mezinárodních v˘tvarn˘ch slohÛ, jemuÏ se podafiilo vtisknout svÛj umûleck˘ fiád v‰em projevÛm a vûcem moderního Ïivota. Vytvofiila tak módu a Ïivotní styl na konci 19. a zaãátku 20. století, aÈ jiÏ vystupovala pod rÛzn˘mi jmény v rÛzn˘ch zemích (francouzsky a anglicky Art nouveau, nûmecky Jugendstil). TûÏi‰tû secese neleÏí ve vysokém umûní, v malbû a sochafiství, ale v dekoraci a uÏitém umûní. Na vrcholu slávy se secese nacházela v roce 1900, kdy byla v PafiíÏi uspofiádána Exposition Universelle, která ukázala uplatnûní secesních principÛ ve v‰ech oblastech lidské ãinnosti i umûní. Za hlavní znaky secesního slohu se povaÏuje ornamentálnost, lineárnost a plo‰nost, záliba v neobyãejn˘ch lomen˘ch barvách a estetickém vyuÏití rozliãn˘ch materiálÛ, obrací se pfiímo k pfiírodním tvarÛm (listy, kvûty, lidské a zvífiecí tûlo) a stylizuje je. Secesní ornament není v‰ak jen dekorací, má v˘znamovou funkci a je nositelem symbolu. Zvlá‰tû pak pro ãeskou architekturu se pozdûji vÏil pojem ãeská secese. Spojovala ji touha oprostit se od minulosti a vytvofiit novou umûleckou identitu. Jedním z nejv˘znamnûj‰ích architektÛ této doby byl Jan Kotûra, jeho tzv. PeterkÛv dÛm na Václavském námûstí je první stavbou v secesním stylu u nás. K první generaci ãesk˘ch secesních malífiÛ patfií pfiedev‰ím Antonin Slavíãek a Jan Preisler. Svûtové proslulosti v‰ak dosáhl aÏ Alfons Mucha pfiedev‰ím plakáty pro pafiíÏskou hereãku Sarah Bernhardtovou. Mucha dosáhl v PafiíÏi takového ohlasu, Ïe brzy zaãal navrhovat ‰perky i celé interiéry v tzv. Mucha stylu. 7
Do historie secesního sochafiství se ze v‰ech umûlcÛ té doby nejvíce zapsali Josef Mafiatka a Jan ·tursa, jenÏ poloÏil základy ãeskému modernímu sochafiství. Dal‰ím z vynikajících sochafiÛ a návrháfiÛ byl Franti‰ek Bílek, jeho tvorba v‰ak spadá spí‰e do secesnû-symbolistního proudu.
Jan Preisler, Pohádka, 1902. Galerie v˘tvarného umûní v Ostravû.
I. 3 Kubismus
Josef Goãár, DÛm U âerné Matky BoÏí z let 1911–1912.
8
Kubismus jako avantgardní umûleck˘ smûr vznikl v roce 1906 v ateliérech Pabla Picassa a Georga Braquea, ktefií jsou povaÏováni za jeho prÛkopníky. Kubismus s sebou pfiinesl zcela nové pojetí malífiství i sochafiství, inspiroval rovnûÏ architekturu a dekorativní umûní. Kubismus zdÛrazÀoval ploché dvojrozmûrné tvary, odmítal tradiãní techniky perspektivy ãi ‰erosvitu, nezachycoval svûtlo ani hloubku. V Ïádném pfiípadû nebyl zobrazením pfiírody nebo okolního svûta, místo toho ukazoval zcela novou umûlou realitu, která znázorÀovala radikálnû fragmentované pfiedmûty, jejichÏ hrany byly vidûny najednou a v nûkolika pohledech. Kubismus b˘vá rozdûlován na analytick˘ a syntetick˘. V období analytického kubismu v letech 1910–1912 umûlci natolik zjednodu‰ovali své pfiedmûty, Ïe nakonec vytváfieli pouze fiady pfiekr˘vajících se geometrick˘ch ploch, pfieváÏnû hnûd˘ch nebo ‰ed˘ch odstínÛ. Jejich oblíben˘m Ïánrem byla záti‰í, ve kter˘ch zachycovali hudební nástroje, lahve, nádoby, noviny, karty, v nûkolika pfiípadech se zamûfiili i na portrét. Na pfielomu let 1912 a 1913 Picasso do sv˘ch obrazÛ poprvé zapojil techniku koláÏe, kdy na plátna nalepil kusy novin, textÛ, tapet, tramvajov˘ch lístkÛ, notov˘ch osnov, ale také drobné pfiedmûty. Tato jeho inovace znamenala vznik syntetického kubismu, kter˘ se zamûfiil hlavnû na skládání nov˘ch prvkÛ v koláÏi. âesk˘ kubismus se rozvíjel zcela unikátním zpÛsobem v malífiství, sochafiství, architektufie i dekorativním umûní pfiedev‰ím v letech 1910–1914. Právû ãeská kubistická architektura je svûtov˘m unikátem – nikde jinde na svûtû se kubismus v architektufie v takové mífie neprojevil. K zakladatelÛm ãeského kubismu patfií Emil Filla, kter˘ spolu s dal‰ími umûlci v roce 1911 opustil umûleck˘ spolek Mánes a zaloÏil skupinu v˘tvarn˘ch umûlcÛ orientovanou na kubismus. Ze sochafiÛ se nejvíce zaslouÏil o propagaci nového slohu Otto Guttfreund. Po vzniku âeskoslovenska v roce 1918 se z kubismu vyvinul nov˘ umûleck˘ styl – rondokubismus, kter˘ byl jakousi kombinací klasického kubismu a tradiãních ãesk˘ch motivÛ a mûl oslavovat osamostatnûní âeskoslovenska.
Otto Guttfreund, Don Quijote, 1911. Galerie v˘tvarného umûní v Ostravû.
9
I. 4 Nábytek druhé poloviny 19. a poãátku 20. století Nábytek v dobû historismu Druhá polovina 19. století byla ve znamení zmûn, a to pfiedev‰ím v oblasti rozvoje tovární v˘roby a prÛmyslu. Nové vynálezy vedly k zjednodu‰ení a mechanizaci v˘roby, která se nevyhnula ani nábytkové produkci. K prezentaci, ‰ífiení nov˘ch inspirací a podpofie prodeje slouÏily prÛmyslové v˘stavy (vrcholem byla v˘stava roku 1900 v PafiíÏi). Objevování historick˘ch slohÛ mûlo svÛj pÛvod v hnutí romantismu v první polovinû 19. století a ve sbírání staroÏitností. Toto vyústilo v zakládání umûlecko-prÛmyslov˘ch muzeí – prvním bylo muzeum v Lond˘nû. U nás to pak byla umûlecko-prÛmyslová muzea napfiíklad v Praze, Brnû a Liberci, která mûla za úkol podpofiit fiemeslnou Pfiíborník z konce 19. století a prÛmyslovou v˘robu pomocí historick˘ch vzorÛ, které shromaÏìovala. Z historizujících slohÛ u nás nejvíce zdomácnûla novorenesance, zastoupená architekty Antonínem Whielem, Josefem Schulzem, Josefem Zítkem nebo Janem Koulou, kter˘ ve sv˘ch návrzích aplikoval znalost ãesk˘ch lidov˘ch vzorÛ. V posledním desetiletí 19. století do na‰ich zemí pfiichází z Vídnû, pfiedev‰ím na Moravu, styl druhého rokoka, do kterého na konci 19. století pronikaly secesní prvky. Nábytek v dobû secese Secesní styl se ve stfiední Evropû zaãal ‰ífiit v posledním desetiletí 19. století. Do âech se secese dostala z okolních center Vídnû a Mnichova, ale také pfiímo z PafiíÏe, kam mladí umûlci odcházeli na zku‰enou. Secese, jako poslední univerzální sloh, zasáhla v‰echna odvûtví umûleckého prÛmyslu, vãetnû nábytkového umûní. Secesní styl mÛÏeme rozdûlit do dvou základních proudÛ. Prvním, v‰eobecnû znám˘m, je vegetabilní secese, u nás zastoupená v ponûkud mysteriózní formû architektem Franti‰kem Bílkem. Vyznaãuje se pouÏitím rostlinn˘ch 10
prvkÛ, a to nejen pfii zdobení, ale i tvorbû tektonick˘ch ãástí. Nedílnou souãástí vegetabilního proudu bylo také uÏití v˘razného kování. Druh˘m proudem je tzv. geometrická secese, jejímÏ hlavním inspiraãním zdrojem bylo anglické hnutí Arts and Craft. Do na‰ich zemí se tento proud dostává z Vídnû. Hlavními pfiedstaviteli jsou Otakar Novotn˘ a Josef Goãár, jenÏ je znám pfiedev‰ím svou kubistickou tvorbou. Dal‰ím, v podstatû svébytn˘m proudem secese, je kotûrovská moderna (Jan Kotûra b˘vá ãasto povaÏován za zakladatele ãeské moderní architektury) a tvorba slovenského architekta Du‰ana Jurkoviãe. Jurkoviã v návrzích vyuÏívá tradici ãeské lidové dfievûné architektury spojené s prostorovou koncepcí anglického domu.
Jan Kotûra, stÛl ze souboru navrÏeného pro hudebního pedagoga Karla Hoffmeistera, 1902. UmûleckoprÛmyslové museum v Praze.
Kubistick˘ nábytek âeské zemû se mohou jako jediné pochlubit unikátním spojením moderního designu s novû se formujícím stylem kubismu. Toto krátké, av‰ak velmi v˘znamné období druhého desetiletí 20. století vyzvedlo ãeskou nábytkovou produkci na vrchol tehdej‰ího evropského designu. Teoretikem skupiny v˘tvarn˘ch umûlcÛ i nového smûru se stal Pavel Janák, kter˘ spolu s Josefem Goãárem a Franti‰kem Kyselou zaloÏili PraÏské umûlecké dílny, které konkurovaly druÏstvu Artûl. Kuriózní tvary kubistického nábytku ‰okovaly tehdej‰í vefiejnost. Ostré hrany, jehlancové v˘bûÏky, prolamované plochy a hmotnost nábytkov˘ch kusÛ vyrábûn˘ch z tmavû mofiené dubové d˘hy byly ter11
ãem kritiky. Nejen z tohoto dÛvodu, ale také kvÛli neb˘vale vysoké cenû byl estetick˘ kubistick˘ nábytek urãen spí‰e pro klientelu z fiad umûlcÛ, architektÛ a jejich pfiátel.
Josef Goãár, pracovna oftalmologa Jana Deyla, 1913. Geneze designu nábytku, Daniela Karasová, 2012, s. 89.
12
I. 5 Odívání v druhé polovinû 19. století a na poãátku 20. století. Odívání doby historismu – turn˘ra Pokud se chceme podívat na módu poãátku 20. století, musíme se pfiesunout do konce 60. let 19. století, kdy ve vy‰‰ích vrstvách vystfiídala módu biedermeieru – krinolíny (objemn˘ch sukní) – nová linie odívání tzv. turn˘ra. Jejím základem, jak jiÏ sám název napovídá, byl tûsnû staÏen˘ korzet a vycpávka z koÀsk˘ch Ïíní – turn˘ra (ãesk˘ „honzík“), která se pfiivazovala vzadu v pase. Divákovi se proto pfii pohledu z boku naskytl pohled na nepfiirozenû esovitû stylizovanou siluetu s vysoko zdvihnut˘m poprsím, silnû staÏen˘m pasem a velmi zdÛraznûnou zadní ãástí. Îenu opticky zvy‰ovaly dlouhé vleãky a vysoké úãesy. ·aty byly se‰ity z látek, které mûly rozliãnou strukturu a vyznaãovaly se ostr˘mi barvami, napfi. tmavû modrou, ostfie zelenou, fialovou a rudou.
Václav BroÏík, Pfiedstavení, 1885. Doba turn˘ry a secese, Ludmila Kybalová, 2006, s. 58.
V 70. letech se ‰aty zaãaly ‰ít jako dvojdílné komplety, kabátek a suknû. Kabátek pro kaÏdodenní no‰ení byl uzavfien˘, v˘stfiihy mûly jen plesové ‰aty, mûl pfiiléhavé rukávy a svou délkou pfiesahoval pas. KaÏd˘ druh ‰atÛ mûl specifické vlastnosti. Domácí odûv kladl dÛraz na pohodlnost, cestovní na praktiãnost a plesové ‰aty mûly svou noblesou umocÀovat krásu Ïeny. Ke kaÏd˘m ‰atÛm byly nutné jiné doplÀky, vûjífie, kabelky a boty. Oblíbené byly také drobné klobouãky, které se nosily na vysoko vyãesan˘ch vlasech, jejichÏ popu‰tûné lokny spadaly nad ramena. MuÏsk˘ odûv se v této dobû vyznaãoval jednoduchostí, byl pfieváÏnû tmav˘. Frak byl jiÏ v˘hradnû veãerním odûvem, pro kaÏdodenní no‰ení ho vystfiídal Ïaket, pozdûji sako. Byl volnûj‰í a patfiily k nûmu pruhované kalhoty. V této dobû se poprvé objevuje smoking. Odívání doby secese – krásná epocha Na rozdíl od velmi zdoben˘ch ‰atÛ z minulého období byla pro módu „krásné epochy“ typická vût‰í jednoduchost. ·tíhlost Ïenského pasu 13
kontrastovala se ‰irok˘mi rameny a hladkou zvonovitou sukní. Dojem kfiehkosti zvy‰ovaly i vyãesané úãesy a drobné okrouhlé klobouãky – kapotky. ·aty byly stále dvojdílné, kabátek byl v‰ak redukován jen na ÏivÛtek. Zvlá‰tní pozornost opût získaly rukávy, tentokrát v‰ívané s drobn˘mi záhyby. Sukni roz‰ifiovaly klíny a obruby. Klobouky, rukavice a kabelky byly pro dámu stále nezbytností. S pfielomem století se objevil nov˘ trend ko‰ilov˘ch ‰atÛ. Pfiímo na tûle se nosila ko‰ilka se stahovacím v˘stfiihem, pfies ni korzet a ÏivÛtek. Ten byl buì jednoduch˘ bez rukávÛ, nebo s rukávy lemovan˘mi krajkami. Pfies nûkolik bavlnûn˘ch spodniãek se navlékala spodniãka hedvábná, která tvofiila základ pod sukni taftovou, jejíÏ ‰ustûní upozorÀovalo na zámoÏnost nositelky. Typické obleãe- Návrh D. Lessnera, VídeÀ, 1902. ní prvního desetiletí se skládalo z vy‰ívané nafiasené blÛzy s vysok˘m límeãkem a dlouhé suknû rozmanit˘ch tvarÛ. Pánská móda nabrala sportovního a praktického rázu. Tvofiila ji ko‰ile, vázanka, sako a pfiiléhavé kalhoty. Na sport se zaãaly nosit pumpky, kalhoty s vykasan˘mi okraji, které byly praktické pfii jízdû na bicyklu. Na hlavû se poprvé u muÏÛ, ale i u Ïen, objevily slamáky. Odívání pfied Velkou válkou V období pfied a bûhem 1. svûtové války se objevil nov˘ módní styl. Jeho základem byl rovn˘ korzet a dlouhá suknû zuÏující se smûrem ke kotníkÛm. V takto ‰it˘ch ‰atech nebyly Ïeny schopny normální chÛze. Pod suknûmi zmizely spodniãky, v˘stfiihy zaãaly opût pomalu odhalovat krk. Po pfiedstavení baletu ·eherezáda v PafiíÏi nastalo období tûÏk˘ch brokátÛ Ïiv˘ch barev, zdoben˘ch zlatem, stfiíbrem a ocelí. Po 1. svûtové válce se Ïenská móda opût radikálnû zmûnila. Suknû se zkrátily aÏ po kolena, pas klesl pod pfiirozenou hranici. Ruká-
Váleãná krinolína z roku 1915
14
vy vy‰ly z módy, ‰aty se ‰ily jen s ramínky ãi velmi krátk˘mi rukávky. Dlouhé rukávy mûly pouze kabáty a svetfiíky. Úães se zkrátil na mikádo, pfiípadnû se dlouhé vlasy svazovaly do drdolu. Bylo vyrábûno i speciální sportovní obleãení, ‰lo vût‰inou o krátké ‰ortky a ko‰ilku bez rukávÛ, se‰ité k sobû a pfiepásané páskem.
I. 6 Historie porcelánu na pfielomu století V˘robky z porcelánu, které byly v 18. století dostupné jen ‰lechtû a bohat˘m mû‰ÈanÛm, se nyní staly dosaÏitelné ‰irok˘m vrstvám obyvatelstva. V druhé polovinû 19. století vzniká skuteãn˘ porcelánov˘ prÛmysl. Továrny vedené ryze komerãnû vyuÏívají nov˘ch kaolinov˘ch loÏisek. Kolem poloviny století mohl jiÏ evropsk˘ porcelán konkurovat levnûj‰í kameninû dováÏené pfiedev‰ím z Anglie, kterou z evropsk˘ch trhÛ témûfi vytlaãil.
Váza v renesanãním stylu, Mí‰eÀ, 1878. Evropsk˘ porcelán, Jan Divi‰, 1985, s. 140.
Sedmdesátá léta 19. století poznamenala válka mezi Francií a Pruskem. PoráÏka Francie znamenala pfiesun centra umûní do stfiední Evropy, pfiedev‰ím do Vídnû, která pfiedvedla na v˘stavû v roce 1873 jednotn˘ umûleck˘ názor ve v‰ech oborech fiemesla. Ve tvarování nádob se zmûny projevily jemnûj‰ími obrysy a tenãím stfiepem nádob. Pfielom 70. a 80. let byl ovlivnûn japonismem, ale vÛdãí postavení si znovu získalo baroko a rokoko.
Koncem 19. století mûlo umûlecké fiemeslo k dispozici propracovan˘ teoretick˘ systém v‰ech evropsk˘ch slohÛ. Porcelánová v˘roba mûla po celou druhou polovinu století sloÏitûj‰í postavení, jelikoÏ se nemohla opfiít o historické vzory a musela je tak se zpoÏdûním vytváfiet. V‰echny historizující tendence se na konci 19. století vyãerpaly. V 90. letech se Glasgow ve Skotsku stalo nov˘m inspiraãním zdrojem. Skupina kolem Charlese Mackintoshe vytvofiila a pomocí ãasopisÛ ‰ífiila nov˘ styl do ostatních evropsk˘ch zemí. Kolem roku 1900 tento sloh, oznaãovan˘ jako secese, byl jiÏ hojnû vyuÏíván pfii návrzích porcelánu. V umûleckém fiemesle, tedy i v porcelánu, rozbila secese traSecesní karafa vyrobená po roce 1900
15
diãní v˘stavbu formy ve prospûch tektonického uvolnûní. V˘raznû se projevila v dekoru, kde odstranila historizující schémata a nahradila je nov˘m rostlinn˘m dekorem. Porcelán slouÏil pfiedev‰ím jako doplnûk interiéru a nesmûl ru‰it jeho stylovou celistvost. Proto se návrhÛm porcelánu vûnovali i pfiední návrháfii a architekti. Nadvládu secesního dekoru ukonãila aÏ první svûtová válka. Jedinou v˘jimku tvofií ãesk˘ porcelán, jemuÏ se podafiilo pfiedev‰ím pomocí Artûlu vklínit do produkce umûleck˘ styl kubismu. Keramika pro Artûl byla vybírána od znám˘ch ãesk˘ch porcelánek a zafiazována do komisního prodeje. Nejãastûji se objevuje keramika autorská, napfiíklad konvolut porcelánu od Pavla Janáka nebo práce Jaroslava Horejce.
·estiboká kubistická dóza, Artûl Praha, Vlastivûdné muzeum v Olomouci.
I. 7 Kovy – litina a cín Litina V˘znam umûlecké litiny rostl postupnû se zdokonalováním technologie a v˘tvarné sloÏky umûleckého lití. Litina pronikla témûfi do v‰ech oblastí dekorativního umûní zejména v druhé polovinû 19. století. Po celé 19. století se ve v˘tvarném pojetí litiny objevují mnohé historizující styly, klasicismus, gotika, baroko a dal‰í. Obliba umûlecké litiny pfietrvává i koncem 19. století, kdy do umûleckého lití proniká nov˘ v˘tvarn˘ prvek umûleckého stylu secese. UplatÀuje se dÛraz na ornamentiku tvofienou rostlinn˘mi prvky, jako kvûty, listy, kefii, stromy, ale i reliéfní figurální kompozicí. Umûleckou litinou jsou zdobeny v˘znamné budovy a paláce nejen v âechách, ale i v celém Rakousko–Uhersku a jinde v Evropû. V této dobû si získává vÛdãí postavení, a to nejen u nás, litina vyrábûná na Blanensku, která svou kvalitou konkuruje umûlecké litinû dováÏené z Anglie. 16
Litinové schodi‰tû Tasselova domu v Bruselu od architekta Victora Horty z roku 1893
Éra hromadné v˘roby litinov˘ch umûleck˘ch pfiedmûtÛ konãí ve 20. letech 20. století. Za 1. svûtové války je slévárenská produkce podfiízena potfiebám zbrojního prÛmyslu. Po jejím konci se umûlecké lití soustfieìuje jen na zakázky, jako jsou vany, radiátory a sporáky.
17
Cín Cín – tvárn˘ kov neobyãejnû zajímav˘, kter˘ mûl od stfiedovûku své místo ve funkãním i estetickém vybavení interiérÛ, byl v první polovinû 19. století vytlaãen levnûj‰í kameninou a porcelánem i ménû hodnotn˘mi kovy a jejich slitinami. Zásluhu na znovuoÏivení tradice cínov˘ch pfiedmûtÛ mûl francouzsk˘ cizelér Jules Brateau, kter˘ si jako první uvûdomil pfiednosti cínu v umûleckém zpracování. V druhé polovinû 19. století moÏnosti cínu pfiímo vybízely k pouÏití historick˘ch dekorÛ. Av‰ak teprve nov˘ secesní styl docenil v‰echny moÏnosti cínu. Od naturalizujícího pojetí rostlinného dekoru s reminiscencí novorokoka pfiejímá od 90. let japonizující tendence a pfiechází k dobovû stylizovan˘m rostlinn˘m dekorÛm. Dal‰í inspirací byly muchovské líbezné dívãí figury s rozevlát˘mi vlasy, zejména ve vídeÀské produkci. PouÏití cínu v secesním dekoru konãí s pfiíchodem války. Moderní umûní se tomuto materiálu aÏ na v˘jimky vyh˘bá. Obdobn˘ osud jako cínové pfiedmûty mûla i bronzová industrie.
Cínová secesní Ïardiniéra, poãátek 20. století
I. 8 Sklo druhé poloviny 19. a poãátku 20. století V období mezi lety 1850–1870 se i v habsburské monarchii ve vût‰í mífie rozvinula v˘roba uÏitkového skla, zejména v˘roba lisovaného skla s reliéfními dekory podle francouzského vzoru.
18
V˘tvarn˘m stylÛm 19. století se podoba skla podfiizovala jen ãásteãnû. Nejvût‰í objem produkce tvofiilo ãiré sklo zdobené diamantov˘m v˘brusem, klínov˘mi fiezy rÛzn˘ch typÛ a rytinami, pozdûji také zataven˘mi pastami zdobené pfiedmûty ve stylu biedermeieru. Svûtová v˘stava v PafiíÏi roku 1900 se mûla stát triumfálním vstupem do 20. století. Této v˘stavy se zúãastnila celá fiada ãesk˘ch skláfisk˘ch v˘robcÛ po boku slavn˘ch skláfiÛ jako byli Emile Gallé ãi bratfii Daumovi. Expozice se stala jedineãnou pfiehlídkou skla ve stylu florální secese. Zdrojem inspirace byla pfiíroda, stylizovaná prostfiednictvím ornamentÛ.
Pohár z opálového skla se zatavenou slídou, Meyer, 1885.
V˘tvarn˘ projev dával pfiednost lineárnosti, plo‰nosti a v˘razné barevnosti, které se jako principy daly aplikovat i ve skláfiské produkci.
V tomto období se o nejvût‰í proslulost ãeského skláfiství zaslouÏila sklárna Lötz v Klá‰terském Ml˘nû u Rej‰tejna. Svou v˘jimeãnost si zaslouÏila dokonalou prací s irizovan˘m sklem. Povrch skla je vystavován parám oxidÛ rÛzn˘ch kovÛ nebo se sklo maluje ãi stfiíká oxidy kovÛ. V˘sledkem je duhovû leskl˘ povrch, kter˘ mûní barvy podle sklonu dopadajícího svûtla. Kolem roku 1907 skupina mlad˘ch umûlcÛ odmítla líbivost secese a jejich tvorba se ubírala k jednoduch˘m geometrick˘m tvarÛm, ãasto bez dekoru. Tento ãist˘ opro‰tûn˘ tvar byl velmi pfiízniv˘ k uplatnûní techniky brusu. Zvlá‰tû vynikly skláfiské ‰koly v Novém Boru a Kamenickém ·enovû. Rozvíjí se také práce s barevnou opálovou sklovinou. Dvacátá léta 20. století nepfiejí rozvoji ãeského skla. S pfiíchodem 1. svûtové války zanikla fiada mal˘ch skláfisk˘ch hutí (produkce klesla aÏ na polovinu). Snaha o udrÏení pfiední pozice v Evropû i celém svûtû se projevila velkou pozorností, která byla vûnována v˘tvarn˘m návrhÛm a designu.
Váza irizovaná s nálepy. Klá‰tersk˘ Ml˘n, 1897. Evropské sklo, Olga Drahotová, 1985, s. 204.
19
II. Srdeãné pozdravy z c. k. Pfierova II. 1 Mûsto moderní doby Mûsto Pfierov vstoupilo do 20. století s 16 727 obyvateli, ktefií Ïili v 1 381 domech nacházejících se na 4 námûstích a 28 ulicích. Pfierov byl jedním z mála stfiedomoravsk˘ch mûst s ãeskou samosprávou. V jeho ãele stál starosta, jeho námûstci, radní a obecní zastupitelstvo. Obecní záleÏitosti spravoval a fiídil mûstsk˘ úfiad v ãele s tajemníkem. Mûsto provozovalo tzv. obecní hospodáfiství, mûstskou elektrárnu, postupem ãasu také vodovod, jatka a nemocnici. Pfierov byl rovnûÏ okresním správním stfiediskem, dÛleÏit˘m dopravním uzlem a sídlem rozsáhlého nádraÏí. Ve mûstû ãi jeho blízkém okolí pÛsobilo na 30 vût‰ích ãi men‰ích prÛmyslov˘ch podnikÛ a v˘roben, coÏ z nûj dûlalo v˘znamné hospodáfiské centrum. PÛsobilo zde na 300 samostatn˘ch fiemeslníkÛ, ÏivnostníkÛ a podnikatelÛ. Své sluÏby poskytovaly 4 hotely, na ãtyfii desítky hostincÛ a 3 zahradní hostince. Obchod nejrÛznûj‰ím zboÏím Ïivil více neÏ stovku provozovatelÛ a nûkolik stovek jejich zamûstnancÛ. Ve mûstû vyvíjelo ãinnost také 46 rÛzn˘ch spolkÛ. O zdraví obyvatel se staralo 9 lékafiÛ, zubní lékafi, 2 lékárníci, 12 porodních babiãek a od roku 1913 taktéÏ nemocnice. O zvífiata, tolik potfiebná v dopravû a zemûdûlství, peãovali 2 zvûrolékafii. Pfierov byl rovnûÏ sídlem vojenské posádky, jejíÏ pfiítomnost pfiidávala kaÏdému mûstu na váÏnosti. Rozvoj v období první dekády 20. století „vykrmil“ mûsto na více neÏ 20 tisíc obyvatel a pfies 1 600 domÛ. Soustavné roz‰ifiování mûsta zpÛsobilo i vznik nov˘ch ulic, takÏe roku 1910 jich bylo v Pfierovû uÏ 52.
Rozvoj a moderní vymoÏenosti první dekády 20. století byly do znaãné míry zásluhou tehdej‰ího starosty, pekafiského mistra Franti‰ka Troppera, kter˘ ve funkci pÛsobil v letech 1896–1914.
20
Do nového století vstoupili Pfierované s takovouto pfiedstavou budoucnosti. Stejnû mlhavou pfiedstavu jako oni v‰ak o jejich Ïivotû ãasto máme i my.
II. 2 Pfierov císafisko-královsk˘ Státní správu reprezentovalo v Pfierovû, jakoÏto okresním mûstû, hned nûkolik úfiadÛ. Pfiednû to byl úfiad okresní, tehdy zvan˘ jako hejtmanství. Okresní hejtmanství bylo nejvy‰‰ím pfiedstavitelem v˘konné státní moci. V ãele politického okresu Pfierov stál c. k. okresní hejtman, kter˘ byl podfiízen c. k. místodrÏiteli v Brnû, zástupci samotného císafie Franti‰ka Josefa I. pro celou oblast Moravy. Okresní hejtman byl pfiedstaven˘m berních úfiadÛ, ãetnictva a byl rovnûÏ pfiedsedou okresní ‰kolní rady. Pfierovsk˘ okres se dále skládal ze dvou okresÛ soudních – pfierovského a kojetínského. V kaÏdém z nich byl pfiedstavitelem soudní moci státu okresní soud. Dal‰ími orgány státní správy sídlícími v Pfierovû byly berní inspektorát, hlavní berní úfiad, evidenãní pozemková kanceláfi, technická finanãní kontrola, okresní správa finanãní stráÏe s podfiízen˘mi dvûma oddûleními finanãní stráÏe, cejchovní úfiad, dva po‰tovní a telegrafní úfiady, okresní ãetnické velitelství, expozitura c. k. fieditelství pro stavbu vodních cest a c. k. místní vojenské velitelství.
21
O hladk˘ chod v˘konné státní správy se starali zejména úfiedníci okresního hejtmanství. PrÛpovídka o rakouském byrokratismu je sice známá, ov‰em mnohé rakouské zákony platily aÏ do poloviny 20. století.
Pfierov byl ãesk˘m mûstem s malou nûmeckou men‰inou a Ïidovskou obcí. Díky dráze stoupl poãet NûmcÛ v letech 1900–1910 ze 442 na 1440. Îidovská obec, pÛvodnû se hlásící k nûmecké pfiíslu‰nosti, procházela poãátkem století postupn˘m pfiíklonem k ãeské národnosti.
22
II. 3 Budujme velk˘ Pfierov! Poãátek 20. století zastihl Pfierov v podobû témûfi 17 tisícového mûsta s necel˘mi ãtrnácti sty domy. Mûsto bylo tvofieno stfiedem s nejstar‰í ãástí – Horním námûstím, dále pak z centra vycházejícími ulicemi a na nû navazujícími pfiedmûstsk˘mi ãtvrtûmi a ulicemi. Nejv˘znamnûj‰í pfiedmûstské ãásti byly Velká DláÏka a ·ífiava, kter˘mi ze severozápadu na jihov˘chod procházela hlavní silnice. Novû vznikajícím „bulvárem“ mûsta byla Komenského tfiída, která od této spojnice vedla západním smûrem na Kojetín a Brno. JiÏnû od Komenského tfiídy byla jiÏ tzv. Louãka s ojedinûl˘mi domy v âechovû a Havlíãkovû ulici. V˘chodnû navazovaly na stfied mûsta ulice Kozlovská a Trávník. Tehdy se naplno rozbûhla v˘stavba v nov˘ch lokalitách – napfi. u hfibitova, na pravém bfiehu Beãvy, ale i na nezastavûn˘ch místech v sousedství stfiedu mûsta. Od konce 19. století v Pfierovû pravidelnû vyrÛstaly moderní vefiejné, úfiední a ‰kolní budovy, dÛleÏité technické stavby a zafiízení, nové obytné domy a vily a také nové domovní celky a celé ulice. Mûsto taktéÏ získalo postupnû elektrárnu, vodovod a nemocnici.
Nejhust‰í zástavba byla kolem stfiedu mûsta, odkud se dále paprskovitû rozbíhaly pfiedmûstské ulice a ãtvrti, jako napfiíklad Velká DláÏka na pravém bfiehu fieky.
23
Mezi stavby, jeÏ v Pfierovû vyrostly, patfiil i první Ïelezobetonov˘ most v celém mocnáfiství. Tento technick˘ unikát byl pozdûji pojmenován po zakladateli Sokola dr. Tyr‰ovi.
II. 4 ·kola jest základem Ïivota Vzdûlání bylo dÛleÏit˘m pfiedpokladem pro dal‰í budoucnost mladého ãlovûka i v dobách poãátku minulého století. Zákonem povinná ‰kolní docházka trvala od 6 do 14 let a mohla b˘t splnûna buì celá na osmilet˘ch ‰kolách obecn˘ch, ãi na pûtileté ‰kole obecné a poté na tfiíleté ‰kole mû‰Èanské, která pfiedstavovala v podstatû jist˘ ekvivalent souãasného vy‰‰ího stupnû základních ‰kol. Vzdûlávání chlapcÛ a dívek bylo oddûlené a dûlo se v samostatn˘ch chlapeck˘ch ãi dívãích ‰kolách. Dal‰ím stupnûm vzdûlání byly pokraãovací ‰koly pro praktickou pfiípravu na budoucí povolání ãi studium na stfiední ‰kole. Praktická pfiíprava uãedníkÛ rÛzn˘ch fiemesel se realizovala pfiímo v podnicích nebo u fiemeslnick˘ch mistrÛ. Roku 1900 se v Pfierovû nacházely dvû chlapecké obecné ‰koly ãeské a po jedné nûmecké a Ïidovské, dále spojená mû‰Èanská ‰kola chlapecká a dívãí, klá‰terní dívãí obecná a mû‰Èanská ‰kola, odborná ‰kola strojnická, prÛmyslová pokraãovací ‰kola, hudební ‰kola, pokraãovací kupecká ‰kola, podkováfiská ‰kola, stfiední hospodáfiská ‰kola, dívãí uãitelsk˘ ústav a vy‰‰í gymnázium. Pfii klá‰terní ‰kole fungovala i matefiská ‰kola naz˘vána tehdy jako dûtská zahrádka. Ve mûstû existoval také sirotãinec starající se o osifielé dûti. Tento tehdej‰í dûtsk˘ domov byl zaloÏen v roce 1894 a prve sídlil ve Velké kostelní ulici (Kratochvílovû) ã. p. 144. Na ve‰keré vzdûlávací ústavy dohlíÏel okresní ‰kolní inspektor.
24
Pfierovské ‰kolství trápil velk˘ nedostatek místa. ¤e‰ením se stala v˘stavba moderních ‰kolních budov, jako napfiíklad hospodáfiské ‰koly za parkem Michalov.
·kola byla skuteãnû základem Ïivota a musel ji absolvovat kaÏd˘ budoucí velikán. Na snímku stojí vlevo nahofie kvartán pfierovského gymnázia a budoucí legionáfisk˘ hrdina Jan Gayer.
25
II. 5 PrÛmyslové stfiedisko Poãátky Pfierova, jakoÏto v˘znamného prÛmyslového mûsta, jsou spjaty s Ïeleznicí, která umoÏnila vznikajícím podnikÛm snadn˘ pfiísun materiálu a odbyt hotov˘ch v˘robkÛ. PrÛmyslové podniky byly zakládány od 50. let 19. století a jejich poãet postupnû stoupal. Nejvíce se roz‰ífiil prÛmysl strojírensk˘, jenÏ byl v první dekádû nového století zastoupen ãtyfimi velk˘mi podniky a nûkolika men‰ími v˘robnami. Velké strojírny získaly proslulost v˘robou zemûdûlsk˘ch strojÛ. V˘znamnû byl tehdy zastoupen i potravináfisk˘ prÛmysl tvofien˘ dvûma pivovary, cukrovarem a v˘robou cukrovinek, marmelád a ãokolády. V Pfierovû fungovala také továrna na koãáry J. Weigla. Roku 1894 bylo rozhodnuto zaloÏit chemickou továrnu na v˘robu kyseliny sírové a superfosfátu k v˘robû hnojiva. Díky této iniciativû pak místní rolníci nemuseli b˘t závislí na nûmecké v˘robû. V Pfierovû se ve dvou podnicích vyrábûlo m˘dlo a také zde byla továrna na stfie‰ní lepenku a dehtové v˘robky. Ve mûstû byly dále zastoupeny men‰í podniky nejrÛznûj‰ích oborÛ jako v˘roba nábytku a dfievûného zboÏí, ‰kolního nábytku, obuvi, kamen nebo likérÛ a ‰umiv˘ch nápojÛ. PrÛmyslov˘ rejstfiík uzavíraly cihelny v sousedním Pfiedmostí, pfiádelna konopí a tiskárny. V˘znamnou roli v rozvoji prÛmyslu a hospodáfiství vÛbec zastávaly zdej‰í finanãní ústavy, které umoÏÀovaly vznik a rozvoj ãesk˘ch podnikÛ. DluÏno dodat, Ïe v Pfierovû tehdy pÛsobila první ãeská záloÏna na Moravû, zaloÏená jiÏ roku 1861.
Jedním z nejstar‰ích pfierovsk˘ch podnikÛ byl cukrovar bratfií ze Skene, nacházející se v tûsném sousedství Ïeleznice a Beãvy.
26
Nejpoãetnûji bylo v Pfierovû zastoupeno strojírenství a jeho zamûstnanci tvofiili v˘znamnou sociální skupinu.
27
II. 6 Mûsto na Ïelezné dráze Pfierovská Ïelezniãní stanice patfiila jiÏ od dob svého vzniku k dÛleÏit˘m dopravním uzlÛm v zemi. Procházela zde strategická Severní dráha císafie Ferdinanda, do níÏ se pfiipojovala odboãka na Olomouc navazující od roku 1845 na dráhu olomoucko-praÏskou. V roce 1869 byla uvedena do provozu traÈ na Brno. Velká a stále rostoucí stanice musela b˘t jiÏ od poãátku zaji‰tûna v oblasti dopravní a komerãní sluÏby ãinností poãetného staniãního neboli dopravního úfiadu. Sídlo úfiadu se nacházelo ve v˘pravní budovû, která dosáhla v letech 1892 a 1893 své definitivní podoby. Od roku 1894 pomáhalo pfierovsk˘m v˘pravãím první elektrodynamické zabezpeãovací zafiízení na svûtû. Souãástí pfierovského Ïelezniãního uzlu byla i rozsáhlá v˘topna mající statut samostatného úfiadu strojní sluÏby. Zdej‰í dvû sefiaìovací nádraÏí (pfiednádraÏí) byla klíãov˘m bodem pro nákladní dopravu na celé Severní dráze. V dobách pfiedváleãn˘ch dosáhla Ïeleznice v Pfierovû svého nejvût‰ího rozmachu a mûsto bylo váÏn˘m kandidátem na umístûní velkého oblastního fieditelství. Na Ïeleznici pracovalo kolem 2 000 zamûstnancÛ, coÏ bylo pro mûsto z hospodáfiského hlediska velmi pfiínosné. Dráha v‰ak trápila Pfierovany sv˘mi germanizaãními tendencemi – do ãeského mûsta totiÏ úmyslnû umisÈovala nûmecké úfiedníky, coÏ naráÏelo na ostr˘ nesouhlas pfiedstavitelÛ mûsta, svádûjících s fieditelstvím dráhy vleklé boje.
Pfierovská Ïelezniãní stanice patfiila mezi nejvût‰í dopravní uzly v mocnáfiství. Její v˘znam potvrzovala i ãetná prvenství a rovnûÏ reprezentativní v˘pravní budova.
28
Dráha zamûstnávala mnoho místních obyvatel. Na vedoucí místa v‰ak tvrdo‰íjnû prosazovala Nûmce a vÛbec provádûla v tomto ãeském mûstû germanizaãní zásahy. Sbírka Miroslava Herziga.
II. 7 V potu práce… Obyvatelé pfiedváleãného Pfierova si na svou obÏivu vydûlávali v‰emoÏn˘mi pracemi. Jak bylo aÏ do první pÛle 20. století zvykem, mnohá zamûstnání byla pouze sezónní nebo nádenická. Mnoho obyvatel mûsta a okolí zamûstnávaly prÛmyslové závody, jichÏ bylo více neÏ 30. Ve v˘robû pracovali také rÛzní fiemeslníci, ktefií byli sdruÏeni do sedmi spoleãenstev. Ti pak dávali práci tovary‰Ûm a uãedníkÛm. Samostatnû pÛsobili lékafii, lékárníci, advokáti, umûlecké profese a v‰emoÏní podnikatelé. Dal‰ím v˘znamn˘m zamûstnavatelem byla Ïeleznice – pÛvodnû soukromá spoleãnost Severní dráha císafie Ferdinanda, kterou roku 1906 pfievzal „erár“. Obyvatele na pfiedmûstích, a to zejména na ·ífiavû, Ïivila jejich pÛda. Dal‰ím zdrojem obÏivy byl obchod, ve kterém pÛsobila vût‰ina zdej‰í Ïidovské obce. Mûsto samotné dávalo zamûstnání úfiedníkÛm, uãitelÛm, dále tzv. sluhÛm neboli zfiízencÛm (zamûstnancÛm pomocn˘ch sluÏeb) a rovnûÏ nádeníkÛm. JelikoÏ byl Pfierov okresním mûstem, nacházely se zde instituce státní správy, které opûtnû zamûstnávaly úfiedníky i sluhy. Práce pro obec a stát patfiila mezi nejjistûj‰í a po urãité dobû nabízela tzv. definitivu, spoãívající ve v˘sluze a penzi. Pro úplnost je tfieba dodat, Ïe na opaãném pólu spoleãnosti se vyskytovali almuÏníci (Ïebráci), drobní zlodûji, podvodníci a prostitutky.
29
PrÛmysl, Ïivnosti a obchod dávaly práci podstatné ãásti obyvatelstva.
Îebráci ãi du‰evnû nemocní a zaostalí podivíni byli odkázáni na milodary (almuÏny) bliÏních.
30
II. 8 A co s korunami? Finance tvofiily nedílnou souãást Ïivota na‰ich pfiedkÛ. Základní mûnou byla rakousko-uherská koruna, která byla zavedena roku 1892 a od roku 1900 definitivnû nahradila pfiedchozí mûnu zvanou zlat˘ ãi zlatník. Vydûlané peníze byly pochopitelnû urãeny hlavnû na uhrazení základních Ïivotních nákladÛ. Ve zkratce to vedle nájmÛ byly potraviny, o‰acení, zafiízení domácnosti nebo sluÏby. Pokud byl finanãních prostfiedkÛ jist˘ pfiebytek a rovnûÏ byla vÛle obãas tak trochu utrácet, pfii‰ly na fiadu i rÛzné vûci pfiedstavující, pro tu ãi onu konkrétní rodinu ãi jednotlivce, urãit˘ nadstandard. Peníze se také vynakládaly na zábavu a voln˘ ãas. Pfierovské obchody, krámky a pravidelné trhy nabízely zboÏí základní i nadstandardní. RovnûÏ fiemeslníci a dal‰í Ïivnostníci nabízeli ‰irok˘ rozsah sluÏeb. Nebylo pak ulice bez nûjakého obchodu nebo Ïivnostnické provozovny. Nebyly-li peníze plnû vyuÏity na úhradu nákladÛ na Ïivobytí, na zafiízení domácnosti, pfiípadnû na zájmy ãi proh˘fieny v restauracích a nebyly-li pak ukládány doma do slamníku, mohly b˘t uloÏeny v jednom z desítky zdej‰ích penûÏních ústavÛ za úãelem dal‰ího ‰etfiení a zhodnocování.
Stokorunová bankovka pfiedstavovala pro vût‰inu obyvatel nemalé jmûní. Úfiednické platy se tehdy pohybovaly mezi 150–250 korunami a ty dûlnické a zfiízenecké mezi 60–120. PfiibliÏn˘ ekvivalent souãasné korunû je zhruba 1:150.
31
Nejvíce obchodÛ bylo soustfiedûno ve stfiedu mûsta, jako napfiíklad ve Ferdinandovû (Wilsonovû) tfiídû, kde byly zastoupeny firmy Ïidovsk˘ch majitelÛ.
II. 9 Vítejte u nás doma! ÚroveÀ bydlení byla od pradávna dána sociálním postavením. ZámoÏní obãané, respektive prosperující Ïivnostníci, zhodnotili své jmûní koupí nebo stavbou dvoupatrového obytného domu, kde pak mohli pronajímat obchodní místnosti a volné byty. Bankovní hypotéky umoÏnily opatfiení domu ãi domku i kvalifikovan˘m dûlníkÛm a niωím státním a obecním zamûstnancÛm. Ostatní obyvatelé, pokud nezískali vlastní dÛm dûdictvím, byli odkázáni na pronájem. ÚroveÀ pronajatého bydlení byla dána finanãními moÏnostmi. Bytová kapacita mûsta v‰ak nebyla dostaãující, jelikoÏ rozvoj prÛmyslu spojen˘ s nov˘mi pracovními místy lákal do mûsta pfiistûhovalce z venkova. Od roku 1890 do roku 1910 vzrostl poãet obyvatel mûsta o pln˘ch padesát procent na celkov˘ch 20 tisíc. Tomuto nárÛstu ov‰em neodpovídal objem bytové v˘stavby. Chybûly hlavnû ãinÏovní obytné domy. Pfied svûtovou válkou totiÏ cílenû stavûla domy pro své zamûstnance hlavnû dráha, která jiÏ od 70. let 19. století budovala u nádraÏí pro své zamûstnance vlastní ãtvrÈ. RovnûÏ Skeneho cukrovar pak u kasáren postavil pro své zamûstnance malou kolonii prost˘ch pfiízemních domkÛ. Bytov˘ problém se snaÏila fie‰it stavební druÏstva. Vedle sociálnûdemokratického Le‰etína, stavûjícího u hfibitova novou ãtvrÈ dostupn˘ch rodinn˘ch domkÛ, vzniklo druÏstvo státních úfiedníkÛ, jeÏ své ãinÏovní domy stavûlo za gymnáziem.
32
Pfiísloví V‰ude dobfie, doma nejlépe! platilo, i kdyÏ se jednalo o stísnûn˘ domeãek z vepfiovic na Brabansku. Hlavní bylo, Ïe byl ãlovûk ve vlastním a nebyl vystaven bytové krizi.
Mezi nejmodernûj‰í pfiedváleãné bydlení patfiily úfiednické domy, které vyrostly za gymnáziem. KaÏd˘ byt jiÏ mûl vlastní záchod i vodovod, a ty pro vy‰‰í úfiedníky i koupelnu.
33
II. 10 V ten sváteãní ãas Voln˘ ãas vûnovali na‰i pfiedkové odpoãinku, rodinû, zábavû, spolkov˘m aktivitám, sportu a kultufie. Na to v‰e ov‰em mûli zpravidla jen sobotní veãer a nedûli. Obecnû se jednalo o spoleãenské a celorodinné aktivity. Oblíbená tak byla spolková ãinnost. V roce 1911 bylo v Pfierovû registrováno uÏ 120 spolkÛ (v roce 1900 to bylo 46), z ãehoÏ 26 bylo nûmeck˘ch, jeÏ byly zejména Ïelezniãáfiské, pfiípadnû Ïidovské. Nûkteré spolky sice fungovaly spí‰e jen „na papífie“, mnohé naopak byly velmi agilní a s poãetnou ãlenskou základnou. Vefiejné akce velk˘ch spolkÛ byly velmi nav‰tûvované a vytváfiely hlavní program sváteãních dní. Oblíbenou událostí byly taktéÏ vefiejné oslavy a náv‰tûvy v˘znamn˘ch osobností. Voln˘ ãas se vyplÀoval rovnûÏ náv‰tûvou kulturních podnikÛ. V Pfierovû pÛsobili divadelní ochotníci a ve mûstû se postupnû etablovala také novinka na poli moderní zábavy – kinematografie. Oblibu získával sport nebo napfiíklad rybafiení a ãetné rodiny i jednotlivci trávili voln˘ ãas vycházkami do pfiírody. Îivitelé rodin rádi za‰li do nûkterého z pfierovsk˘ch hostincÛ, kde pÛsobily rÛzné stolové spoleãnosti stál˘ch hostí. V hostincích a hotelích se také odb˘valy, s oblibou nav‰tûvované, taneãní zábavy a koncerty. Dûti mûly pro své hry takfika celé mûsto s jeho zákoutími, dvory a parky a rovnûÏ okolí fieky Beãvy. V letních dnech byla Beãva v‰eobecnû vyuÏívána ke koupání. K osvûÏení slouÏila také plovárna a láznû. V zimû se ve mûstû provozovalo bruslení. Mezi individuálnû provozované zájmy pak patfiila zejména ãetba.
Spolková ãinnost ãi úãast na jejích akcích patfiila mezi typické volnoãasové aktivity. Mezi desítkami místních spolkÛ ‰lo nalézt také vojenské vyslouÏilce, hrdû se hlásící k v˘konu sluÏby své vlasti.
34
Oblíben˘mi akcemi byly plesy, koncerty nebo tradiãní sokolské ‰ibfiinky v Ïertovn˘ch maskách.
II. 11 Za potravou ducha O kultufie bylo na‰im pfiedkÛm z encyklopedick˘ch slovníkÛ známo, Ïe se jedná o pûstování, vzdûlávání a zu‰lechÈování nûãeho, co je schopno v˘voje ke zlep‰ení, a Ïe kulturou rozumíme vzdûlávání, zdokonalování a v ustáleném uωím smyslu pokrok ãlovûka a lidstva po stránce etické a intelektuální. V‰e nejtûsnûji souviselo s kultem náboÏensk˘m, etikou a poezií. Pfierované poãátku 20. století pak kulturu rÛznou mûrou pûstovali. Samozfiejmû to bylo dáno sociálním postavením, a tím i vzdûláním, zvyklostmi a finanãními moÏnostmi vÛbec. Kulturním podnikÛm konan˘m v Pfierovû pfiálo postavení reprezentativního ZáloÏenského (pozdûji Mûstského) domu s prostorn˘m sálem, kter˘ mohl hostit divadelní pfiedstavení, koncerty ãi slavnostní shromáÏdûní. KaÏdoroãnû byl takov˘ch akcí dostatek a mnohé se konaly i v sálech ãi zahradách zdej‰ích hostincÛ. S tehdej‰ím pojetím kultury úzce souviselo národní vlastenectví, jeÏ se odráÏelo v mnoha událostech. Ikonami byli Franti‰ek Palack˘, J. A. Komensk˘ ãi Jan Hus a autofii národního obrození byli velmi vyhledávaní. Obdiv k vlastní historii se projevil zaloÏením Komenského a Mûstského musea. Národní kultura pomáhala stmelovat a vydrÏet v pomalém zápasu za práva âechÛ, ktefií byli pod stál˘m tlakem NûmcÛ. Nicménû ãlenové habsburského panovnického rodu v ãele císafiem a dal‰í hodnostáfii se tû‰ili obrovské váÏnosti a úctû. Vedle rakouského vlastenectví bylo souãástí národní kultury také náboÏenství. Katolická církev byla totiÏ státním náboÏenstvím a zboÏnost jakéhokoliv vyznání byla vnímána jako jeden z dÛleÏit˘ch projevÛ kulturnosti.
35
Mnohé kulturní podniky se uskuteãnily v sále ZáloÏenského, resp. pozdûji Mûstského domu. Kdyby jeho zdi mohly vyprávût, vznikla by patrnû nejunikátnûj‰í kronika novodobé pfierovské historie.
Nedílnou souãástí tehdej‰ího zpÛsobu Ïivota a v podstatû i kulturní záleÏitostí v‰ak byly sváteãní promenády v centru mûsta ãi mûstském parku.
36
II. 12 Ve zdravém tûle, zdrav˘ duch! Tûlov˘chova a sport se v Pfierovû zaãaly pûstovat v druhé pÛli 19. století. Po zaloÏení místní jednoty Sokola v roce 1871, kter˘ vedle tûlov˘chovné ãinnosti neúnavnû pÛsobil i na poli udrÏování národního povûdomí, se koncem 19. století zaãala roz‰ifiovat rovnûÏ ãinnost ãistû sportovní. Tyto sportovní poãátky jsou spfiaÏeny s cyklistikou, neboÈ kratochvíli jízdy na novû rozmáhajícím se dopravním prostfiedku – jízdním kole – se poãal aktivnû vûnovat Klub ãesk˘ch velocipedistÛ v Pfierovû, zaloÏen˘ v únoru roku 1888. Díky tomuto klubu se v 90. letech 19. století v Pfierovû uchytil taktéÏ tenis. Dal‰ím sportem, jenÏ v Pfierovû na‰el oblibu, byl ‰erm. ·ermífisk˘ klub byl zaloÏen díky po‰tovnímu úfiedníkovi âernému, kter˘ zajistil zbudování ‰ermírny na dvofie hostince u FeuermannÛ v Palackého ulici. Roku 1895 provedl továrník Weigl, jako jeden z prvních na Moravû, pokusy s lyÏováním. LyÏe, které pfiivezl pfiímo z Norska, zkou‰el na âekyÀském kopci, jenÏ se posléze stal oblíben˘m místem lyÏování i sáÀkování. Sport se prosazoval i na zdej‰ím gymnáziu, kde byla velmi oblíbená v˘uka tûlocviku. V rámci nepovinného plavání se podafiilo dosáhnout toho, Ïe roku 1904 byl kaÏd˘ student plavcem. Od roku 1905 se pak v Pfierovû zaãal postupnû prosazovat fotbal. Roku 1908 vznikl slouãením klubu velocipedistÛ a sportovního odboru Akademického klubu sportovní klub SK Pfierov, kter˘ do vypuknutí války zaloÏil odbory tenisov˘, fotbalov˘, cyklistick˘, ‰ermífisk˘, turistick˘, kluzi‰tû a hokejov˘.
Tûlov˘chovû se intenzivnû vûnovaly organizace Sokol a Dûlnická tûlov˘chovná jednota (její ãlenové na snímku), které se v‰ak zab˘valy i pûstováním kultury.
37
III. Do boufiného ãasu. Poãátek 1. svûtové války na Pfierovsku III. 1 Pfierovsko na poãátku 1. svûtové války TfiebaÏe mezinárodní politická situace k válce nezadrÏitelnû spûla, bûÏn˘ obãan mocnáfiství si obavy nepfiipou‰tûl. Poslední válku zaÏily ãeské zemû, s v˘jimkou krátké epizody prusko-rakouské války v roce 1866, pfied více neÏ sto lety, a tak bylo vyhlá‰ení války Srbsku po sarajevském atentátu na následníka trÛnu velk˘m ‰okem. Spirála závaÏn˘ch událostí se brzy roztoãila. Dne 31. ãervence byla vyhlá‰ena mobilizace, která odlouãila od blízk˘ch první várku záloÏníkÛ ve vûku 24–42 let. Vzápûtí následovaly odvody koní. Dal‰í odvody probûhly jiÏ poãátkem podzimu a seznamy ztrát a lístky polní po‰ty se staly pro rodiny vojákÛ tím nejvíce oãekávan˘m zpravodajstvím. Mimofiádná situace se promítala i v hospodáfiství. Bylo tfieba nahradit odvedené muÏe pfii probíhajících Ïních a zabránit zvy‰ování cen. Pfiesto v‰ak ceny základních potravin a potfieb zaãaly pravidelnû stoupat. Obyvatele tak postupnû ãekaly jen nedostatek, hlad, drahota, rekvizice a úpisy na váleãné pÛjãky. Lidé pfiestali dÛvûfiovat papírov˘m bankovkám a z obûhu tak postupnû mizely mince z drahého kovu. S vypuknutím války zaãala pÛsobit cenzura, která odstraÀovala z novin ãi dopisÛ ve‰keré zmínky ãi náznaky nepfiíznivého stavu vûcí. Svou aktivitu zesílily státní úfiady a ãetnictvo, pronásledující, byÈ i domnûlou, protistátní aktivitu. Perzekuci ãelila organizace Sokol, jejíÏ pfierovsk˘ ãlen Slavomír Kratochvíl byl za ‰ífiení protiváleãn˘ch letákÛ odsouzen k trestu smrti. O hrÛzách války se Pfierované mohli na vlastní oãi pfiesvûdãit na nádraÏí, kde zastavovaly transporty ranûn˘ch a ve mûstû byly zfiizovány záloÏní nemocnice pro jejich rekonvalescenci. Utrpení ranûn˘ch vzbudilo velkou vlnu solidarity a na nádraÏí byla v provozu obãerstvovací stanice zásobovaná z vefiejné sbírky. Pfierov zaplavili uprchlíci z haliãsk˘ch oblastí postiÏen˘ch váleãn˘mi operacemi. Jednalo se o ortodoxní Ïidovské obyvatelstvo, které místním pfiiná‰elo jen tûÏkosti. Mnohé pfierovské vefiejné budovy obsadil pû‰í pluk ã. 57 z haliãského Tarnova. Mûsíce plynuly a poãáteãní nadûje 38
Slavomír Kratochvíl se 23. listopadu 1914 stal první obûtí protirakouského odboje. Státní okresní archiv Pfierov.
na brzk˘ konec války, jenÏ mûl pÛvodnû pfiijít nejpozdûji do Vánoc, se jiÏ doãista rozplynula. Spoleãnost ãekaly ãtyfii trpké roky 1. svûtové války.
Historickou událost atentátu na arcivévodu Franti‰ka Ferdinanda d’Este a jeho manÏelku Îofii dne 28. ãervna 1914 mohli souãasníci proÏívat prostfiednictvím novin, fotografick˘ch snímkÛ ãi kinematografu. Sbírka Miroslava Herziga.
Idylické památeãní foto z vojny se 31. ãervence 1914 zmûnilo v hofikou skuteãnost mobilizaãního rozkazu a odjezdu na frontu.
39
IV. Za císafie, za vlast! Pfierovské ‰kolství v letech Velké války První svûtová válka vypukla 28. ãervence 1914, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Pfiedcházel tomu úspû‰n˘ atentát na následníka trÛnu Franti‰ka Ferdinanda ìEste v Sarajevu. Postupnû se do ní na základû uzavfien˘ch spojeneck˘ch dohod pfiidávaly dal‰í zemû, buì na stranû Ústfiedních mocností (Rakousko-Uhersko, Nûmecko), k nimÏ se pfiipojila Osmanská fií‰e a Bulharsko, nebo po boku Dohody (Británie, Francie, Rusko), kterou roz‰ífiila od roku 1915 Itálie a o dva roky pozdûji USA. Rakousko-uherská armáda vyhlásila koncem ãervence 1914 mobilizaci. V té dobû byly uÏ ãtrnáct dní ‰kolní prázdniny, které se konávaly od poloviny ãervence do poloviny záfií. V první vlnû mobilizace byla ãást uãitelÛ-muÏÛ povolána do armády a ostatnímu uãitelstvu bylo doporuãeno, aby se vrátilo do místa sluÏby a vypomohlo na úfiadech. Byla právû doba skliznû a bylo nutno, aby se do ní zapojilo zbylé obyvatelstvo i star‰í ‰kolní mládeÏ. Uãitelky vykonávaly dohled nad dûtmi, jejichÏ rodiny byly zamûstnány polními pracemi. Îáci pfierovského gymnázia pomáhali napfi. pfii c. k. polní po‰tû na nádraÏí, jako cyklisté vyfiizovali úfiední posílky. VáÏné problémy nastaly v polovinû záfií 1914, kdy probíhaly zápisy Ïactva do ‰kol a kdy se zjistilo, Ïe k v˘uce chybí odvedení uãitelé i ‰kolní budovy, které byly zabrány pro vojenské úãely.
IV. 1 Pfierovské ‰koly pfied válkou V záfií 1914 existovalo v Pfierovû pût ãesk˘ch vefiejn˘ch obecn˘ch ‰kol: 1. obecná ‰kola chlapecká (sídlo v Palackého ulici ã. 25), 2. obecná ‰kola chlapecká (Komenského tfiída), 3. obecná ‰kola chlapecká (Malá DláÏka), 1. obecná ‰kola dívãí (ulice B. Nûmcové), 2. obecná ‰kola dívãí (Malá DláÏka). V klá‰tefie na ·ífiavû probíhalo vyuãování v soukromé obecné ‰kole dívãí a soukromé mû‰Èanské ‰kole dívãí. Vefiejná mû‰Èanská ‰kola chlapecká a dívãí pod spoleãnou správou sídlily v Palackého ulici ã. 19. Gymnázium vyuãovalo ve vlastní budovû na Komenského tfiídû, zemská stfiední ‰kola hospodáfiská se zabydlovala v novostavbû na Osmeku. V Havlíãkovû ulici byla v záfií 1914 otevfiena novû postavená budova pro odbornou ‰kolu strojnickou. Soukrom˘ ústav pro vzdûlávání uãitelek sídlil v tzv. pedagogiu v ulici B. Nûmcové. Jedinou vy‰‰í ‰kolou, která nemûla vlastní prostory, byla vefiejná obchodní ‰kola gremiální – prozatímnû byla umístûna v obecní budovû na Horním námûstí ã. p. 10. Do odborn˘ch ‰kol byly zaãlenûny rÛznû zamûfiené pokraãovací ‰koly a kurzy. Pro ‰kolní úãely byla rovnûÏ vyuÏívána jednopatrová obecní stavba u kostela sv. Vavfiince na rohu Dolního námûstí a Bratrské ulice (Bratrská ã. p. 115). Kromû toho se v nynûj‰ích místních ãástech Pfierova – Pfiedmostí, Kozlovicích, Dluhonicích, Újezdci, âekyni, Henãlovû, Îeravicích a Penãicích – nacházely obecné ‰koly, jejichÏ Ïáci a Ïákynû pokraãovali na mû‰Èansk˘ch a vy‰‰ích ‰kolách v Pfierovû. 40
IV. 2 Zmûny v letech 1914–1918 Gymnázium – Komenského tfiída Budovu státního vy‰‰ího gymnázia na dne‰ní Komenského ulici, postavenou v roce 1877, obsadilo vojsko od prvního ‰kolního dne 16. záfií 1914. Zabral ji, jako ostatní ‰koly v Pfierovû, 57. tarnovsk˘ pû‰í pluk, v nûmÏ byli jako rezervisté vût‰inou âe‰i a Poláci; po nûkolika t˘dnech k nim pfiibyli i ãe‰tí Nûmci, asi 800 lidí. ·est profesorÛ z gymnázia bylo povoláno do armády, zahájení v˘uky bylo odloÏeno. Ke zb˘vajícím sedmi ãlenÛm uãitelského sboru byly pfiidûleny suplující a prozatímní pedagogické síly, nûkolik odveden˘ch se podafiilo z ãinné sluÏby vyreklamovat. Obsah uãiva byl redukován, zÛstaly jen hlavní pfiedmûty. Kromû hodin navíc byli uãitelé pfietûÏováni i jin˘mi úkoly pro úfiady a sloÏitou organizací v˘uky, která se musela na celou dobu válku pfiesunout do nûkolika uãeben prÛmyslovky, kde se ‰koly stfiídaly na smûny. Postupnû bylo odvedeno 18 uãitelÛ, do války odcházeli i Ïáci z vy‰‰ích roãníkÛ gymnázia, do konce ‰kolního roku 1916/1917 jich bylo celkem 75. Konaly se pro nû v mimofiádn˘ch termínech váleãné maturity. Po odchodu rezervistÛ 57. pluku v záfií 1915 byl v gymnáziu zfiízen vojensk˘ rekonvalescentní dÛm. Noví obyvatelé byli klidnûj‰í, ãásteãnû se zlep‰il pofiádek, budova byla pfiesto postupnû niãena. Ne‰lo jen o ‰pinavé chodby a rozbitá okna. Za své vzala vnitfiní v˘zdoba, v‰e ze dfieva bylo vytrháno a spáleno, bylo zdevastováno ‰kolní hfii‰tû i zahrada, kde byly vysekány stromy a postavena vojenská kuchynû (sedm krbÛ), kolna pro potraviny a opakovanû sem byly umísÈovány latríny. Na dvofie se pro potfieby dÛstojnické kuchynû chovala domácí drÛbeÏ a králíci, pro husy a kachny byla zbudována vodní nádrÏ. Po bojov˘ch úspû‰ích rakousko-uherské armády pofiádali vojáci oslavy dlouho do noci, plukovní hudba vyhrávala po mûstû i v budovû. âlenové profesorského sboru byli zahlceni prací ve ‰kole a mimo ni, rodinn˘mi starostmi, pod stál˘m tlakem museli pfiispívat finanãnû na válku, vést k loajálním úkonÛm studenty a dozorovat nad nimi. Îáci se povinnû úãastnili nafiízen˘ch oslav a akcí, napfi. sbírky studujících na pofiízení rakouské ponorky, byla odesílána vynucená hlá‰ení o vlasteneckém chování sboru a Ïactva. Zcela vyãerpan˘, proãesky zamûfien˘ fieditel ‰koly Vincenc Vávra, kter˘ vedl ‰kolu od roku 1899, pozvedl ji na vysokou úroveÀ (a bydlel v ní i bûhem pobytu vojska), byl uvolnûn na zdravotní dovolenou a v dubnu 1918 byl na vlastní Ïádost penzionován. Správu ústavu vykonával v letech 1916–1918 profesor Richard Kantor. Je‰tû zaãátkem ‰kolního roku 1918/1919 byli povoláni do armády dal‰í studenti. Vypukla silná epidemie ‰panûlské chfiipky, onemocnûla tfietina (pfies 60) ÏákÛ, ústav byl z tohoto dÛvodu uzavfien aÏ do zaãátku listopadu 1918, tak jako v‰echny pfierovské ‰koly. Po vyhlá‰ení 41
samostatného ãeskoslovenského státu 28. fiíjna 1918 pracovali studenti gymnázia pro mûsto v pofiádkové a zdravotní sluÏbû. Dne 5. listopadu 1918 bylo obnoveno vyuãování v náhradních prostorách prÛmyslové ‰koly, ‰kolní rok 1919/1920 byl uÏ zahájen ve vyãi‰tûné a upravené budovû gymnázia. Bûhem války padl v ãervenci 1915 v Rusku profesor gymnázia Franti‰ek Kubov˘ (1885–1915) a na frontách zemfielo 32 ÏákÛ a absolventÛ ‰koly. Z rakouské armády zbûhlo a do zahraniãní armády (legií) vstoupilo 55 studentÛ a absolventÛ.
Gymnázium na Komenského tfiídû v roce 1907
Strojnická ‰kola – Havlíãkova ulice Odborná ‰kola strojnická vznikla roku 1889 a její vyuãování probíhalo ze zaãátku v uãebnách v pfiízemí gymnázia, cviãné dílny byly umístûny v malé pfiízemní budovû v Havlíãkové ulici. Stavba ‰koly v téÏe ulici byla zahájena v srpnu 1913, v záfií 1914 byla pfiedána k uÏívání. âásteãnû ji obsadilo vojsko pro velitelství 57. pû‰ího pluku a jeho skladi‰tû, zabrali i dvÛr. Uãily se v ní také jiné ‰koly – gymnázium, chlapecká mû‰Èanka, pokraãovací ‰kola. Strojnické dílny a stroje v nich byly pÛjãeny od dubna 1915 firmû Krátk˘ Pfierov, která zde v provozu od sedmi hodin veãer do osmi ráno vyrábûla stfielivo (náboje do dûl). V˘uka v odborné ‰kole strojnické byla urãena pro chlapce od 14 let vûku a mûla dva roãníky. Od ‰kolního roku 1915/1916 sem byla pfiiãlenûna odborná ‰kola pokraãovací pro uãnû Ïivností kovoobrábûcích, která trvala tfii roky po sedmi mûsících. ·kolu fiídil po celou dobu války Karel Vlasák. Poté, co byl pro nedostatek místností a uãitelsk˘ch sil ve ‰kolním roce 1915/1916 otevfien
42
jen 1. roãník odborné ‰koly strojnické (20 ÏákÛ), podafiilo se vyreklamovat uãitele a dílovedoucí, jiÏ vykonávající vojenskou sluÏbu. Toto vzdûlávání bylo totiÏ v zájmu váleãného prÛmyslu. V srpnu 1915 bylo zapoãato s vyuãováním ve speciální tfiídû pro váleãné invalidy, jíÏ do konce války pro‰lo 117 muÏÛ. ·lo o celodenní v˘uku vojákÛ, ktefií po zranûní na frontû ãekali na superarbitraci. Na zaãátku prvního roku se jednalo o osm invalidÛ s poranûním pravé ruky, ãtyfii analfabety bez vzdûlání a jedenáct muÏÛ, ktefií se mûli uãit soustruÏení kovÛ a zámeãnictví. Podle typu postiÏení a schopností tûchto ÏákÛ bylo obsahem kurzÛ nauãit se psát levou rukou a na stroji, odbornû kreslit, zvládat pomocné kanceláfiské práce, Ïivnostenské poãty a písemnosti a v˘poãty pro kovoobrábûcí fiemesla. Zahrnuta byla podstatnou mûrou i práce v dílnách a pfiíprava ke zkou‰kám pro obsluhu parních strojÛ a kotlÛ. V˘uka probíhala také o prázdninách a ‰kola pomáhala absolventÛm této tfiídy najít pracovní místa. Vyuãování invalidÛ bylo zafiazeno je‰tû ve ‰kolním roce 1919/1920, kdy byla instituce jiÏ pfiemûnûna na státní prÛmyslovou ‰kolu.
Budova prÛmyslové ‰koly po dostavbû
Druhá obecná ‰kola chlapecká – Komenského tfiída V budovû na Komenského tfiídû ã. p. 724 a 758 od roku 1885 sídlila 2. obecná ‰kola chlapecká, k níÏ pozdûji pfiibyly prÛmyslová ‰kola pokraãovací a nûmecká obecná ‰kola. ¤editelem chlapecké ‰koly byl v letech 1900–1919 Jan Stoll. V záfií byla ‰kolní budova zabrána vojskem (57. pû‰í pluk), zprvu do zápisu ÏákÛ, na t˘den, posléze aÏ do skonãení války. Poãátek v˘uky byl stanoven na 21. záfií 1914, ale nedo‰lo k ní, protoÏe do místností v 1. obecné chlapecké ‰kole, kam byli pfiidûleni, byla umístûna zatímní nemocnice a vyuãování bylo odloÏeno na neurãito. ÎákÛm bylo
43
doporuãeno, aby se zamûstnávali doma, a uãitelé byli povoláni k v˘pomocné sluÏbû na okresní hejtmanství. Pozdûji se vojsko pfiemístilo a ‰kolní rok byl zahájen s dvoumûsíãním zpoÏdûním v uãírnách v Palackého ulici ã. 25. Na Komenského tfiídû byly ‰kole ponechány tfii skladové místnosti, i o ty v‰ak do konce války pfii‰la. Uãební pomÛcky zÛstaly v pÛvodních kabinetech, byly nesnadno pfiístupny, tak si je pÛjãovali z 1. obecné ‰koly. Bylo zavedeno stfiídavé polodenní vyuãování, s ãast˘mi v˘padky z dÛvodu nedostatku otopu, odchodÛ uãitelÛ k vojsku a v˘skytu spály, kdy se ve tfiídû neuãilo 8–12 dní. Po mobilizaci zÛstali na ‰est tfiíd a 321 ÏákÛ jen tfii uãitelé, s dal‰ími administrativními povinnostmi na úfiadech. Na zástup pfiicházely hlavnû Ïeny – v roce 1918 byl uãitelsk˘ sbor tvofien fieditelem a ãtyfimi uãitelkami. KdyÏ ode‰lo vojsko, byla ‰kolní budova opravována, vyuãování 2. obecné ‰koly chlapecké bylo rÛznû pfiesouváno, urãité pravidelnosti bylo dosaÏeno od bfiezna 1919. Celá ‰kola se spoleãnû se‰la na Komenského tfiídû aÏ od 7. fiíjna 1920.
·kola na Komenského tfiídû, fotografie z roku 1895
Mû‰Èanské ‰koly – Palackého ulice ã. 19 Budova, postavená v roce 1900, byla urãena pro mû‰Èanskou ‰kolu chlapeckou a dívãí se spoleãnou správou. Jejím fieditelem v dobû 1. svûtové války byl Vilém ·alek, jenÏ se v dubnu 1915 stal okresním ‰kolním inspektorem. Zastupoval ho Eduard Bení‰ek a krátce také Franti‰ek Kavka, kter˘ se po dvou a pÛl letech vrátil bûhem války z vojenské sluÏby. Ve ‰kolním roce 1914/1915 mûla instituce 695 ÏákÛ (451 chlapcÛ, 244 dívek). Od záfií 1914 se dûní ve ‰kole muselo podfiídit nov˘m pod44
mínkám. Na dívãí ‰kole obdrÏela celoroãní dovolenou uãitelka Marie Poláková, aby mohla zastávat místo o‰etfiovatelky ve vojenské nemocnici. Uãitelé byli v letech 1914–1916 odvádûni do války, superarbitrována se jich vrátila jen ãást. Nedostatek uãitelÛ byl nahrazován uãitelkami z dívãí ‰koly, byly vypu‰tûny nepovinné pfiedmûty a kreslení nebo redukován poãet hodin, zastupovali také uãitelé z obecn˘ch ‰kol. Budova ‰koly byla zabrána 57. pû‰ím plukem. Dívãí ‰kole nabídla bûhem války své prostory soukromá dívãí klá‰terní ‰kola, chlapecké tfiídy se aÏ do konce války uãily v 1. patfie prÛmyslovky. Dûti z mû‰Èansk˘ch ‰kol, zvlá‰tû ty pfiespolní, dostávaly ve vût‰í mífie jednomûsíãní aÏ ãtyfimûsíãní úlevy z v˘uky pro v˘pomoc pfii hospodáfisk˘ch polních pracích. Uãitelé byli povoláváni k vefiejn˘m pracím pfii soupisech a byli povûfiováni fiadou administrativních úkonÛ vÛãi Ïactvu. Ve ‰kolním roce 1917/1918 mûla ‰kola patnáct tfiíd, deset chlapeck˘ch a pût dívãích, a 908 ÏákÛ a ÏákyÀ. Do vlastní budovy se po jejím úklidu, vyãi‰tûní a dezinfekci od ‰tûnic chlapci i dívky vrátili v bfieznu 1919.
·kola na Palackého ulici ã. 19, obsazená vojskem
První obecná ‰kola chlapecká – Palackého ulice ã. 25 Budova byla spolu se sousední v Palackého ulici ã. 19 postavena jako dvouposchoìová v roce 1900 pro 1. obecnou ‰kolu chlapeckou. Ta mûla ve ‰kolním roce 1914/1915 devût tfiíd a 525 ÏákÛ, správcem ‰koly byl Josef Kojeck˘. Vojskem byla zabrána v záfií 1914, po tfiech dnech v˘uky. Byla obsazena do doby, neÏ se podafiilo pfiedstavitelÛm mûsta a uãitelÛ vyjednat, aby alespoÀ jedna budova v Palackého ulici byla uvolnûna pro v˘uku – byl podán návrh na vyklizení a dezinfekci budovy ã. 25. Na opûtovném zahájení vyuãování mûli zásluhu okresní ‰kolní inspektor Ferdinand 45
Vanûk, profesor gymnázia Karel Bofieck˘ a fieditel mû‰Èansk˘ch ‰kol Vilém ·alek, v‰e podpofiil pfiedseda okresní ‰kolní rady Karel Regner z Bleylebenu. Obecné dívãí ‰koly, kter˘m poskytl uãebny klá‰ter na ·ífiavû, mûly volno do 25. fiíjna, chlapecké ‰koly do 15. listopadu. Bylo zavedeno stfiídavé vyuãování, hodina zkrácena na 45 minut a zachován pln˘ poãet hodin hlavním pfiedmûtÛm. V budovû na Palackého ã. 25 se z dÛvodu obsazení vlastních budov uãily v‰echny chlapecké a celá nûmecká ‰kola, i nûkteré dívãí tfiídy z Malé DláÏky. V ãervenci 1915 byl zde zfiízen po dobu prázdnin vojensk˘ lazaret. Pfiikázané ‰koly se z budovy vystûhovaly aÏ v bfieznu 1919.
Panorama Pfierova, v popfiedí ‰kolní budova v Palackého ulici ã. 25
První obecná ‰kola dívãí a dívãí pedagogium – ulice B. Nûmcové Budova z roku 1910 byla sídlem 1. obecné ‰koly dívãí a soukromého ústavu ku vzdûlávání uãitelek. O prázdninách roku 1914 byla upravena na vojenskou nemocnici âerveného kfiíÏe na celou válku a pro obû ‰koly bylo tfieba najít náhradní prostory. Dívãí obecná ‰kola byla zaloÏena v roce 1905 a po pûti letech umístûní na Dolním námûstí se pfiestûhovala o Velikonocích roku 1910 do novû postavené budovy v ulici BoÏeny Nûmcové. Byla cviãnou ‰kolou ústavu pro vzdûlávání uãitelek. Po zápise ve ‰kolním roce 1914/1915 jí byly pfiidûleny uãebny v Palackého ulici ã. 25, ale poté, co se zmûnila situace obsazením dal‰ích ‰kol, zaãalo stfiídavé vyuãování (tfii dny dopoledne, tfii dny odpoledne, vãetnû soboty) aÏ 26. fiíjna v klá‰terních ‰kolách na ·ífiavû. ¤editel ‰koly Rudolf Reinhart mûl v roce 1915 k dispozici nepoãetn˘ uãitelsk˘ sbor – ãtyfii literní uãitelky, dva katechety pro náboÏenství a tfii industriální uãitelky, které vyuãovaly ruãní práce. V pûti tfií46
dách bylo zafiazeno 282 Ïaãek, na konci války chodilo do ‰esti tfiíd 318 Ïaãek. V klá‰tefie zÛstaly Ïákynû do 15. ledna 1919.
Novostavba pedagogia
Ústav pro vzdûlávání uãitelek (dívãí pedagogium) byl zaloÏen roku 1907 jako soukrom˘, v roce 1913 získal tzv. právo vefiejnosti. Na zaãátku ‰kolního roku 1914/1915 pro nûj byly uvolnûny tfii místnosti (dvû uãebny a spoleãná fieditelna se sborovnou) v budovû na staré po‰tû na Dolním námûstí. V té dobû studovalo na ústavu 58 Ïaãek, dívek od 15 let. Bûhem války byl omezen tûlocvik a v˘stupy na cviãné ‰kole, pfiesunuté do areálu ‰ífiavského klá‰tera. Do ãinné vojenské sluÏby byli povoláni dva uãitelé a fieditel Franti‰ek Odstrãil. Správa ‰koly byla pfiedána Ferdinandu VaÀkovi, kter˘ zemfiel v dubnu 1915, zastupujícím fieditelem se pak stal Alois Bezloja. Na této ‰kole byla velmi sloÏitá personální situace, protoÏe zb˘vající uãitelé pÛsobili také na gymnáziu a museli i tam suplovat hodiny za odvedené kolegy. Uãila zde jediná Ïena – Bohumila Fiedlerová, která byla jmenována od ãervence 1917 definitivní uãitelkou. Po vypuknutí války byly chovanky ústavu vyzvány k dobrovoln˘m sluÏbám ve v‰eobecném zájmu – charita, pomoc v hospodáfiství u rodin s osobami povolan˘mi k vojenské sluÏbû, v nemocnicích, pfii dozoru nad dûtmi, pfii ‰ití pro nemocnice, k podpofie snah âerveného kfiíÏe. Bûhem hodin ruãních prací zhotovovaly dívky souãásti odûvÛ pro vojáky v poli – ponoÏky, nátepniãky, ‰ály, rukavice a kukly, nákolenice, onuce a bfii‰ní pásy. Pro místní rezervní nemocnici ‰ily z materiálu dodaného dárci, obcí nebo âerven˘m kfiíÏem spodní kalhoty, ko‰ile, prostûradla, kapesníky, utûrky a Ïínky.
47
Vojenská nemocnice v prostorách tûlocviãny pedagogia
Obecná ‰kola chlapecká a obecná ‰kola dívãí – Malá DláÏka Budova slouÏila do roku 1912 hospodáfiské ‰kole. Ve ‰kolním roce 1912/1913 v ní byla otevfiena novû zfiízená 3. obecná ‰kola chlapecká a 2. obecná ‰kola dívãí, pod spoleãnou správou jednoho fieditele – Emila Mazáãe. Dne 16. záfií 1914, pfii zahájení ‰kolního roku, bylo oznámeno, Ïe je‰tû ten den se ve ‰kole ubytuje armáda, 57. pluk z Tarnova, pfieloÏen˘ do Pfierova na neurãitou dobu. První uãitel z této ‰koly, Sylvestr Pleva, byl povolán do armády jiÏ v srpnu 1914. Nebyla za nûj urãena náhrada, jeho úvazek byl rozdûlen mezi kolegynû z dívãích tfiíd. KdyÏ v ãervnu 1915 zemfiela uãitelka Ludmila O‰ãádalová, personální situace byla opût fie‰ena vlastními silami. Uãitelé mûli navíc aÏ deset hodin, suplovali i za správce ‰koly, byli urãováni k v˘pomoci na mû‰Èansk˘ch ‰kolách a vedle toho pracovali na úfiadech. Chlapecká i dívãí ‰kola v té dobû mûla po pûti tfiídách, 313 chlapcÛ a 237 dívek, které byly vyuãovány ãásteãnû v klá‰tefie, ãásteãnû na Palackého ã. 25. Ve ‰kolním roce 1917/1918 se sbor sestával z fieditele, dvou uãitelÛ a sedmi uãitelek. Tfii uãitelé byli pfiidûleni na mû‰Èanky, pak dokonce od listopadu 1917 i fieditel. V záfií 1918, kdyÏ se vrátili k vyuãování uãitelé z armády a uãitelé pfiidûlení dlouhodobû na hejtmanství, mohl b˘t obnoven pfiedváleãn˘ stav, kdy na chlapecké ‰kole uãili muÏi a na dívãí ‰kole Ïeny. V budovû na Malé DláÏce se zaãalo po vyãi‰tûní a nápravû ‰kod uãit od 10. bfiezna 1919.
48
·kola na Malé DláÏce, fotografie z roku 1895
Hospodáfiská ‰kola – Osmek Pfied svûtovou válkou byly na Moravû jen dvû zemské stfiední hospodáfiské ‰koly – v˘uka na nich byla tfiíletá. Od roku 1912 bylo sídlo pfierovské ‰koly v novém komplexu v˘stavn˘ch budov a hospodáfisk˘ch objektÛ na Osmeku za Michalovem. Hospodáfiská ‰kola poskytovala sv˘m ÏákÛm moÏnost hlásit se do vojenské sluÏby jako jednoroãní dobrovolníci; tuto v˘hodu mûli také studenti z gymnázií, uãitelsk˘ch ústavÛ a jin˘ch stfiedních ‰kol. Jednoroãní dobrovolníci mohli získat po sloÏení zkou‰ky a po pfiedepsan˘ch povinnostech dÛstojnickou hodnost a konkrétní v˘hody. KdyÏ uãitelé museli nastoupit ãinnou vojenskou sluÏbu, bylo tfieba udrÏet vyuãování, coÏ se v Pfierovû za vedení fieditele Jana Adamce podafiilo v plné mífie. Nûkteré profesory se povedlo vyreklamovat, snad z politick˘ch dÛvodÛ se to v‰ak nepodafiilo u Vratislava Stöhra, kter˘ pro‰el ruskou frontou a padl v listopadu 1918 v Dalmácii. Odvedení studenti se nûkdy do ‰koly vraceli zpût, aby uzavfieli zkou‰ky, líãili spoluÏákÛm situaci u plukÛ i na frontû. Ve druhém roce války mûly stfiední ‰koly povinnost pfiispût soustavn˘m pûstováním vojenského tûlocviku a vojensko-vlastenecko-dynastického ducha ke zdatnosti rakouské armády. Proto byla ve ‰kolách v letech 1916–1918 pofiádána pro Ïáky od 16 let vojenská cviãení. V hospodáfiské ‰kole se za pûkného poãasí pochodovalo a uãilo rozumût nûmeck˘m i ãesk˘m vojensk˘m povelÛm na dvofie, jinak ve dvoranû, která mûla dvû patra, podlahu ze sklenûn˘ch dlaÏdic a sklenûn˘ strop v kupoli.
49
Dvorana hlavní budovy hospodáfiské ‰koly z roku 1912
Obchodní ‰kola – Horní námûstí Vyuãování na vefiejné obchodní ‰kole gremiální bylo zahájeno v roce 1900 v obecní budovû na Horním námûstí ã. p. 10. Záhy se ‰kola pfiestûhovala do b˘valé po‰ty v Bratrské ulici a v letech 1910–1921 sídlila opût na Horním námûstí. Stavba její vlastní budovy byla zapoãata roku 1913, kdy byly poloÏeny a vybetonovány základy, ‰kola v‰ak byla dokonãena aÏ v roce 1923. Pfied zaãátkem ‰kolního roku 1914/1915 museli tfii uãitelé z pûti nastoupit do zbranû, zÛstal jen fieditel Václav Hrub˘ a jeden ãlen sboru. Byl sníÏen poãet tfiíd bez ohledu na naplnûnost. Uãilo se sice od 1. fiíjna, ale bylo nutné zavést koedukaci a pro nedostatek subvencí a vyuãujících zru‰it v˘uku v kupecké ‰kole pokraãovací. Vyreklamování uãitelÛ se nedafiilo, v fiíjnu 1916 padl na Balkánû profesor Matou‰ Pfiidálek (1878–1916). ·kola, zfiizovaná Obchodním grémiem v Pfierovû, byla závislá na ‰kolném a poãtu ÏákÛ, kter˘m její absolutorium nahrazovalo plnû v˘uãní list ze Ïivnosti a otvíralo nárok na dvouletou (bûÏnû tfiíletou) vojenskou sluÏbu. ÎákÛ nastoupilo ménû, neÏ se pÛvodnû poãítalo, a mnozí odcházeli do domobranecké sluÏby ve váleãn˘ch letech i bûhem ‰kolního roku. Situaci ztûÏovalo také obtíÏné zastupování povolan˘ch profesorÛ odborn˘ch pfiedmûtÛ stejnû kvalifikovan˘mi uãiteli. Profesofii této ‰koly byli zvlá‰tû vyuÏíváni k propagandû váleãn˘ch pÛjãek, kter˘ch bylo bûhem války upisováno celkem osm. Pfies v‰echny obtíÏe mohla b˘t ve ‰kolním roce 1916/1917 opût otevfiena pokraãovací ‰kola (37 ÏákÛ a ÏákyÀ) a bylo dosaÏeno celkového poãtu 161 studujících, kter˘ se dal‰í rok zv˘‰il na 248 (60 ÏákÛ v pokraãovací ‰kole). 50
Zcela vlevo Horní námûstí ã. p. 10 – sídlo obchodní ‰koly
Obecná a mû‰Èanská ‰kola – ·ífiava Zaãátkem roku 1914 se v budovách klá‰tera na ·ífiavû, kter˘ patfiil kongregaci ·kolsk˘ch sester III. fiádu sv. Franti‰ka, nacházely kromû ‰kolky (od roku 1883) dvû ‰koly pro dûvãata od 6 do 14 let: obecná ‰kola (od r. 1858) a mû‰Èanská ‰kola. Klá‰terní dívãí ‰koly byly soukromé, i kdyÏ uãební osnovy byly podfiízeny státním poÏadavkÛm, a mûly právo vefiejnosti. Vyuãovaly v nich fiádové sestry vedené jednou fieditelkou. Kolem roku 1914 Ïilo v klá‰tefie pfies 40 sester – kromû v˘chovy a vzdûlávání ve ‰kolách se vûnovaly v˘uce v soukromé hudební ‰kole (od roku 1915), rok nato zaloÏily nedûlní besídky pro dívky ‰kole odrostlé a poskytovaly kurzy ‰ití. Obecná ‰kola sídlila v sousedství klá‰terního domu, dvoupatrová budova byla pro ni postavena roku 1882. Pro mû‰Èanskou dívãí ‰kolu byla v roce jejího zaloÏení (1891) vystavûna tfiípodlaÏní stavba na Trávníku (dnes základní umûlecká ‰kola) a dal‰í dvoupodlaÏní budova s tûlocviãnou, pracovnami a studovnami. Areál doplÀoval penzionát pro mimopfierovské chovanky ve dvorním traktu a rozlehlá klá‰terní zahrada. V dobû války nabídla kongregace své prostory pfierovsk˘m vefiejn˘m dívãím obecn˘m a mû‰Èansk˘m ‰kolám ze zabran˘ch budov. Bylo nutno zavést stfiídavé vyuãování po pÛldnech, protoÏe její vlastní ‰koly mûly v té dobû kolem 400 ÏákyÀ. Poskytovaly kromû prostor i vybavení tfiíd, inkoust, kfiídu a pomÛcky – s jejich vyuÏíváním vznikaly drobné neshody, které bylo nutno opakovanû fie‰it.
51
Nejvût‰í problémy nastaly s otopem – uhlí a dfiíví bylo nedostatkové zboÏí a nûkteré prostory provizorních klá‰terních uãeben bylo obtíÏné vytopit. Nûkolikrát muselo b˘t poskytnuto obecní uhlí a stávalo se také, Ïe v˘uka byla zru‰ena. Pfies to v‰echno byly prostory klá‰tera na ·ífiavû pro zachování v˘uky bûhem první svûtové války nezbytné. Tato situace se zopakovala je‰tû v letech 1939–1945.
·ífiava v roce 1903 – mezi klá‰terem a hostincem svûtlá budova obecné dívãí ‰koly
Klá‰ter – mû‰Èanská dívãí ‰kola na Trávníku v roce 1900
52
IV. 3 Patriotická v˘chova a prorakouské nad‰ení Na kvalitu v˘uky ve v‰ech typech ‰kol podstatnû pÛsobily dal‰í okolnosti, které válka pfiinesla. I kdyÏ na‰e území nebylo zasaÏeno pfiím˘m bojem, civilní obyvatelstvo strádalo. Rodiny zÛstaly bez otcÛ a star‰ích synÛ, ktefií byli ve válce, matky byly nuceny hledat si zamûstnání, aby rodinu uÏivily, s tím musely pomáhat i dûti. Chlapci i dívky pracovali v hospodáfiství, podíleli se na zaji‰tûní potravin, starali se o mlad‰í sourozence. K tomu mûli úlevy ze ‰kolní docházky, popfiípadû odcházeli ze ‰koly hned po dovr‰ení 14 let. Ani Ïáci, ktefií se úãastnili v˘uky, se jí nemohli neru‰enû vûnovat. Do‰lo k cenzufie knih a uãebnic, byly vydány nové ãítanky, doplnûné rakousk˘mi vlasteneck˘mi ãlánky. ÎákÛm i uãitelÛm pfiibyly povinné vlastenecké (patriotické) ãinnosti, které urãovaly úfiady a ministerstva. Byly to rozliãné penûÏní sbírky, upisování váleãn˘ch pÛjãek, prodej vlasteneck˘ch pfiedmûtÛ, sbûr kovÛ a rÛzn˘ch dfiíve odpadov˘ch materiálÛ (napfi. kostí), ostruÏiníkového listí (náhrada za ãaj), kopfiiv (k v˘robû tkanin). Intenzita této ãinnosti se stále zvy‰ovala, byla vykazována a úfiady kontrolována. Prostfiednictvím dûtí mûla ‰kola pÛsobit i na rodiãe, ktefií v‰ak v té dobû mûli spí‰e existenãní starosti.
V‰e pro dítû!
Rakouská hymna – 1. a 2. sloka
KdyÏ slavil císafi Franti‰ek Josef I. roku 1908 ‰edesát let svého nástupu na trÛn, vyhlásil heslo V‰e pro dítû! Den 2. prosinec se tak stal svátkem, Dûtsk˘m dnem, pfii kterém se pofiádaly ãetné dobroãinné akce – jejich v˘tûÏek byl urãen pro chudé, zanedbané a opu‰tûné dûti. Úãel sbírek byl v roce 1914 roz‰ífien i na váleãné sirotky. K prorakouské v˘chovû patfiilo znát rakouskou hymnu, jejíÏ první sloka se od roku 1916 povinnû zpívala na konci kaÏdé m‰e. 53
IV. 4 Práce dûtí pro válku I ty nejmen‰í dûti uÏ v obecn˘ch ‰kolách mûly pfiispívat ke zdárnému prÛbûhu války. Vyrábûly cupaninu z bavlny a vlny, pro vojáky na frontû skládaly z papíru, lepily nebo pro‰ívaly papírové ponoÏky a pode‰ve. Sbíraly ‰atstvo pro armádu, na dobroãinnost nebo na dal‰í zpracování. Star‰í dívky v hodinách ruãních prací pletly, háãkovaly a ‰ily ãásti odûvÛ pro vojsko podle jednotn˘ch návodÛ, které jim byly zaslány prostfiednictvím ‰kolních úfiadÛ. Vojáci v zákopové válce nebo v nemocnicích dostávali ‰kolami vypravené zásilky knih, spoleãensk˘ch her, psacích a kufiáck˘ch potfieb.
·kolní dûti vyrábûjí cupaninu (z knihy A. Îipka Domov za války, 1. díl)
IV. 5 ·kola a penûÏní sbírky Nejvíce v‰ak byly na podporu války oãekávány peníze. Sbírky byly organizovány âerven˘m kfiíÏem, úfiady váleãné péãe, k jejich uskuteãnûní byla vyuÏívána kaÏdá spoleãenská akce, svátek a slavnostní den, kdy se vybíralo do pokladniãek. S prodluÏováním války uÏ nebylo kde brát, pfiesto se Ïádosti objevovaly ze v‰ech stran a na nejrÛznûj‰í cíle. Do sbírek bylo v˘raznû zapojeno uãitelstvo a Ïactvo. Dûti vybíraly peníze mezi sebou ve tfiídû, ãástky se sãítaly a vykazovaly za tfiídu i ‰kolu, totéÏ se sledovalo u uãitelÛ. ·kolní dûti také kupovaly ãi prodávaly drobné vlastenecké pfiedmûty s váleãnou tematikou (odznaky, nálepky, kalendáfie a pohlednice). Jako odmûnu za svou snahu mohly získat pamûtní listy. ¤editelstvím ‰kol byly vnucovány patriotické uãební pomÛcky – portréty císafie, knihy s prorakousk˘m obsahem a s oslavou války, popfiípadû s popisy vyhran˘ch bitev. Byly vydány ‰kolní obrazy o rakouském 54
vojenském loìstvu. V‰echny takto získané peníze byly pouÏívány pro váleãnou ma‰inérii.
IV. 6 Zmûna priorit Nejvût‰í dopad na obyvatelstvo v zázemí mûlo nedostateãné zásobování. Nouze o potraviny a Ïivotní potfieby se projevila jiÏ v roce 1915, na v‰echno se stály pfied obchody, pekárnami a mlékárnami dlouhé fiady. âekat mnoho hodin ve frontû – to b˘vala bûÏná povinnost i pro dûti, ãasto na úkor vyuãování.
Fronta na mléko v Pfierovû
Stát zavedl a pak zpfiísÀoval pfiídûlov˘ systém mnoha komodit, byly vydávány lístky na potraviny (chleba, mouku, cukr, mléko, tuky), m˘dlo, petrolej, otop, odûv, obuv atp. Pfiídûly se sniÏovaly, ceny rostly, a pokud se uÏ stalo, Ïe byly lístky i peníze, mnohdy se nedostávalo zboÏí. Byla bída a hlad, to mûlo vliv na zdraví obyvatelstva (a projevilo se také zv˘‰enou úmrtností, nejvíce v pováleãné epidemii „‰panûlské“ chfiipky). Dobroãinné organizace se snaÏily pomoci tûm nejchud‰ím a nejpotfiebnûj‰ím, byly roz‰ífieny tzv. polévkové ústavy, kde ‰kolní dûti dostávaly v poledne alespoÀ polévku a chleba. V roce 1917 vyrukovala státní propaganda s v˘razem „vyhladovací válka“. Bylo vysvûtlováno, Ïe nepfiítel se snaÏí obyvatelstvo vyhladovût (protoÏe nedokázal porazit rakouskou armádu na frontû) a Ïe kázeÀ ve spotfiebû a nereptání proti situaci v zásobování je projevem vlasteneckého uvûdomûní. Naopak zatajování a zadrÏování Ïivotních potfieb a jejich pfiekupnictví a pfiedraÏování bude nahlíÏeno jako pomoc nepfiíteli. Rodiny vojákÛ ãekaly na lístky z fronty, proãítaly seznamy zajat˘ch, padl˘ch a pohfie‰ovan˘ch. První svûtová válka skonãila vítûzstvím Dohody a kapitulací poraÏen˘ch Ústfiedních mocností 11. listopadu 1918. 55
` ˇ E PANA ` ZA CISAR Texty: Kamil Luke‰ Petr Sehnálek
Ze v‰edního dne do umûleck˘ch pfiedstav Srdeãné pozdravy z c. k. Pfierova Do boufiného ãasu Jarmila Klímová Za císafie, za vlast! Editor: Kamil Luke‰ Pokud není uvedeno jinak, pouÏité fotografie pochází ze sbírek MKP. Vydalo Muzeum Komenského v Pfierovû, p. o. Horní námûstí 7, 750 11 P¤EROV Grafická úprava: Jifií Dohnal Tisk: ELAN spol. s r. o. Pfierov Náklad: 200 ks 1. vydání Pfierov 2014 ISBN 978-80-87190-27-2
