JAN VÁVRA: VELKÉ PANSTVO. VESELOHRA V JEDNOM JEDNÁNÍ

JAN

VÁVRA:

VELKÉ PANSTVO. VESELOHRA V JEDNOM

JEDNÁNÍ.

1*

(Oproti

všem divadlům

vyjímaje ochotnická jako rukopis.) -

-

tištěno

(V čítá s

pravo u stolu sedí Jahoda a Konstancie, která před z listu. V levo vyšívá Svatava, v popředí Jaroslav

knihou

V

ruce.

v

pozadí větší stůl. Dvéře v

a

po stranách

prostřed.)

výstup

1.

Jahoda, Konstancie, Svatava, Jaroslav. Jahoda.

Prosím

Zdá které slovo

opakuj.

tě, drahá Konstancie, konec dopisu se mi, že jsem pohnutím srdce ně přeslechl.

Konstancie

(čte). A tak, drazí rodiče, splnila se tužba srdce mého. Dívka, kterou miluji, stane se chotí mou, a ačkoliv nerozhodovala při volbě té okol nost, že obdrží Jindřiška sto tisíc věna, přece raduji se z. toho z té. příčiny, že budu moci přispěti vám a z části oplatit lásku a péči vaši.

Jahoda se

(utírá ze

si

štěstí

oči).

Jiří je

hodný hoch! Jak raduji

jeho!

Svatava (pozvedne oči od práce). Otec mé nastávající švakrové musí býti řádný muž, an svolil k lásce její přes to, že Jiří kromě titulu doktora nemá ničeho.

Velké panstvo.

8

Jahoda. Což přeslechla ,jsi první část listu? Jiří praví, že pan Kalina je člověkem hrubšího zrna, který obchodem s dřívím nenabyl vzdělání, za to však velikého jmění. Jádro povahy jeho je však zdravé a

šlechetné,

a

dceru

telnici. Poněvadž se po jmění. Kon$tancie (k Svatavě

svou miluje jako svou zří ji chce učiniti šťastnou, neptal

vysokomyslně).

Snad nedomníváš

že sňatek

dřevařovy dcery s Jiřím podobá -se mesalianci? Honosí-li se tf lidé penězi, Jiří může se pyšniti rodem své matky, která pochází z rodu Oharbusických z Charbusic, a to tuším platí více. Bohužel! erb otců svých dědictvím leč v žilách jeho ko odevzdati mu nemohu luje šlechtická krev, a on hrdý může býti na předky 'Své po přeslici, kteří již za dob krále Lucemburského chloubou byli své vlasti. se,

-

Jahoda

(k sobě).

Pomoz Pánbůh, začne-Ji

svůj rodo

kmen

vypočítávat. Konstancie. Nad to jest

Jiří doktorem práv; takovou hodnost nemůše si žádný dřevař ani za těch sto tisíc koupit! Ovšem je můj syn dosud jen kon

cipientem. Jahoda. S šedesáti

zlatými měsíčně.

Konstancie. Tim však

na hodnotě netrati. Důmyslnému právníku kyne vždy skvělá budoucnost. Brzo-li nestane se advokátem, poslancem.

Jahoda. A 'snad i ministrem?

Konstancie (hrdě). Můj syn by toho byl hoden! Proto pan Kalina, třeba měl statisíce, může nebi dě kovati, že Jiří do jeho rodiny vstoupí.

výstup Jahoda. Buď A

jakkoli, raduji

se

z

toho srdečně.

že bude svatba?

kdy

Konstancie

tomu

9

1.

(hledíc

do

Svatava. Ach, jak

se

psaní).

Za šest neděl.

těším.

Pojedeme do Prahy!

Konstancie. Al'ciže. V tak' slavný den nesmí Jiří nikoho z nás pohřešovat,

Svatava

(náhle

se

zasmuší). Ale

-

Konstancie. Co ale?

Svatava. Nemám

co

obléci! Musela

bych

mit nové

šaty.

Konstancie. Všichni musíme si zaopatřit nové obleky. Co mne se. týče, rozhodla. jsem se pro černé

brokátové s krajkami. Tobě koupím růžové gá zové a ty, muži, opatříš si BOV:Ý frak a bílou vestu. Jaroslav

Jaroslav.

-

Mám

černý oblek

od

posledního rigorosa.

Konstancie. Ale potřebuješ nový cylindr Jahoda (který se byl za uchem škrábal).

-

klak, Milá Kon-

stancie, snadno říci : kup, ale zač? (rozhodně). Jedná-li' se o štěstí synovo, peníze opatřit. Jahoda. Můj Bože, činil jsem to vždy. Z malého sta tečku svého odprodával jsem kus po kuse, aby děti naše obdržely patřičného vychování, ale nyní není již co odprodati. Konstancie musíš

Konstancie. Včera obdržel

jsi úroky.

Jahoda. Ano, sto zlatých úroků z kapitálu, který ne božka sestra pojistila na svém domě pro Svatavu do její zletilosti. Ale víš, že mlynář naléhá na zaplaceni dluhu, chtěl jsem mu alespoň částku

zaplatit.

Velké panstvo.

10

Konstancie.

Mlynář

musí čekat!

(úzkostlivě). Tatínku, slibils mi ty peníze na poslední rigorosum. Jahoda. Pravda! Pilné studie tvé zasluhují podpory. Za deset měsíců odbyl tři rigorosa (zarazí se). Avšak šaty, rigorosa, mlynář jak vystačiti mám se stovkou, která kromě toho patří vlastně Jaroslav ,

-

�

.

Svatavě.

Soataoa

£0 mého jest, ráda. dám, ba kdybych směla sáhnouti i na ka

(vstane). Nikoliv, tatínku,

vám

pitál

-

Jahoda. Vim to, jsi hodné dítě. Bez toho pouze z tvých úroků.

Svatava. A

z

toho,

Dobrý bratr, mu

žijeme nyní

co Jiří ze svých úspor vám zasýlal. sobě odpíral téměř všecko, proto

dal Bůh štěstí.

(vstane). Nemařrne zbytečných řeči. Zkrátka, sepíšu vše, čeho bude potřebi; pojď, Svatuško, prohlédneme naši garderobu (odejdou).

Konstancie

výstup

2.

Jahoda, Jaroslav. Jahoda. S Jaroslav

prohlídkou

(trpce). yeta

těch hadrů budou po

brzy hotovy.

naději (usedne).

Jahoda. Nu, proč jsi tak sklíčen? ze štěstí Jiřího?

Což

neraduješ

se

Jaroslao, Bůh ví, že mu je nezávidím. Ale spoléhaje slib přihlásil jsem se již k' poslednímu na tvůj

výstup

2.

Rozprchnou-li a opět čekati

-

rigorosu. musím

-

3.

11

se

tyto peníze jinam,

to mě umoří.

Jahoda. Jiři bude tě moci po svatbě založit.

Jaroslav. Kdybych je odbyl nyní, mohl bych dosáh nouti bodnosti doktorské ještě před svatbou. Jahoda

to i

(hrdě). Bylo by

mou

cbloubou!

Ženieh

doktorem, mládenec doktorem, jak krásně hy znělo!

(Sklíčeně.)

Ale

nejde

to

to

jinak! Hleď, jsme

chudí, nezbyl mi než tento zámeček a trochu dlubu. Žijeme skrovně, ba nuzně. Stačí nám téměř, co nám dá veliká zabrada a naše kra vička. Vše si obstaráváme sami, i tvoje matka, ač pochází ze staroslavného rodu Cbarbusických z Cbarbusic, sama pečuje o tu dobrou kravičku; arci, nikdo ji nesmí při tom spatřit. Ji i mne sílí naděje, že naše děti, jimž jsme vše obětovali, nám to nahradí! Jaroslav

(vřele). Spolehej.

na

,Vystup

mne,

otče!

3.

Konstancie. Přede,§lí. Konstancie

(vrazí uděšeně do dveří). Tol hrozný malér!

Jahoda. Co

se přihodilo? Telegraml! Jaroslav.' Tvoje zděšení věšti něco osudného!

Konstancie.

Jahoda. Snad Jiříkův sňatek Konstancie. Nikoli. Ale Jahoda. Umřel?

-

nastávající tchán jeho

'

12

Velké panstvo.

Konstancie. Přijede dnes k nám.

Čti!

Jahoda (čte). Vracím

se z Uher, chci poznati rodinu nastávajícího zetě; přijedu ve čtvrtek ran

svého

ním vlakem. Kalina.

Čtvrtek,

Jarosla».

tot dnes.

Konstancie. A ranním vlakem!

Jaroslav. Dostal-U na nádraží dobré ve čtvrthodince být. Konstancie. Co si

Jahoda.

Nu,

co

si

počneme ? počneme; uvítáme

koně,

ho

se

může zde

vší

poctou.

Konstancie. Se vší

poctou! N ešťastníče, což nechápeš, přichází, aby prokoukl naše poměry, a že zklamání, kterého se zde dožije, může zvrátit všecky naděje Jiřího? Jaroslav. Matinko, což jest to hanbou, býti chudým? že

Konetonoie.

Ale

bývá

to často

nepřekonatelnou pře

kážkou. Jiří zajisté vždy s chloubou o nás mlu vil a honosil se, že pocházím z rodu Charbu sických z Charbusic. Popatř na adresu. (Vezme Jahodovi z ruky telegram a čte.) "Pan Jahoda, velko statkář, na zámku Horeckém." Jaké má o nás míněni, a jakou shledá skutečnost!

Jahoda (nesměle). nýbrž Konstancie.

Ale

vždyť jeho

dcera nebere si

nás,

Jiří�o. Člověk, který

ze

dřeva tolik dukátů vy

nedá. své dítě do čeho mimo krov obtížený síme mu zalepit oči!

rodiny, která nemá ní dluhy. (Rozhodně.) Mu

tloukl,

Jahoda. Ale to

nejde!

výstup Na štěstí

Konstancie. třicet

zlatých

13:

(s povzdechem projíme.

Dej mi rychle pasačku do města.

přišly úroky.

hostinu. Pošlu

na

Jahoda

Konstancie.

3.-4.

dává

peníze).

Na štěstí uchovala

Jeden frak dnes

jsem

v

těžkých těch

stolní náčiní s erbem rytířů Char busických z Charbusic. Ani v bídě největší moje hrdost nepřipustila, by rodinná památka tato do cizích rukou se dostala. Budeme jísti na stříbře. dobách

své

výstup

4.

Svatava. Předešlí. Svatava.

jsou

Na

protější kopec vyjel kočár.

Co nevidět

zde.

rychle 1 Vystrojím hostinu jako na, mých předků (chce, odejít, náhle se zarazí). Leč služebnictvo 1 Kdo bude posluhovat? Jahoda. Náš celý personál sestává z dvanáctiletéchromé pasačky 1 Konstancie. Jest nezbytně potřeba lokaje a komorné Jahoda. Nemůžeme je však z rukávu vytřepat! Konstancie. Ah 1 Tot výborná myšlénka! Konstancie. Nuže, zámku

Jahoda. Nuže ?

(obráti se k Jaroslavovi a Svatavě). Vy mi lujete svého bratra, není-lí pravda, a rádi při činíte se, aby štěstí jeho bylo zajištěno. Svatava. Z plného srdce.

Konstancie

Jaroslo». Učiním,

co

v

moci mé.

Velké panstvo.

Konstancie.

pan Kalina zdrží se tu pouze ně tu dobu budeš ty zastávat

Nuže,

kolik hodin a po úřad mé komorné Svatava. Ale matinko

a

Jaroslav

lokaje.

I

Jaroslav (s úsměvem). Ach, to přece nemůžeš mysleti do opravdy! Tot byl by klam, který pan Kalina později prohlédnout by musel! Konstancie.

Získáme li

Ostatně času, je vyhráno! vlasy hladce." přičísneš a })o sadíš na hlavu čepeček, změníš docela podobu, tak že tě o svatbě ve vysokém účese a s tváří napudrovanou ani nepozná

(k Svatavě) když

si

.

.

Jaroslav. Mně nelze

se

však

zapudrovat.

Ze

starých krásných časů zbyl na půdě lokajský kabát, na hlavu dáš tatínkovu starou vlásenku a vsadím se, že nikdo v tom přestrojení nepozná potomka Cbarbusických z Oharbusic po přeslici. A pak nenoste hlavu vzhůru, choďte se Nuže rychle, je nejvyšší čas! skloněnou tváří.

Konstancie.

(Odejde

se

Jaroslav. Ale,

Jahoda

Svatavou.) milý otče,

(konejšivě].

to není

přec

Učiň to matce

možno.

k vůli!

že

Víš,

jejím rozkazům není odmluvy! Jaroslav. Toť příliš těžká oběť! (Odejde.) lahoda. Nápady takové vzniknouti mohou

..

rytířů Charbusických

z

pouze

Charbusic! Protiví

v

hlavě mi

se

taková šalba! Jsme-li chudí, próto nám hlavu nestrhne! A že by Jiříkovo zasnoubeni hm, -

bylo by

to

děvče nemělo

špatné jednání

důkazem, že ho ! upřímně rádo. Kdyby však přece a

-

výstup

4.-5.

15

Nadutí bohatci nernívají srdce; řekl by snad, že nedá dceru do rodiny žebrácké, a to by mne hluboce ranilo I Jsem na mizině, ale hrdost po ctivého muže zachoval jsem v nitru svém a ne

poskvrněné jméno svým dětem.

výstup Šalandr(,. Šalanda.

Pozdrav

5.

.]ahoda.

Pánbůh, sousede!

Dobře, že

vás

nalézám. Jahoda. Buďte mi srdečně Ten tu

vítán,

pane

mlynáři. (K sobě.)

scházel!

ještě

Šalanda. Nu jak? Slíbil jste mi dnes na svůj uplatit stovku. Nu, nekaboňte se, že vás mínám; potřebuji, přítelíčku, potřebuji! Jahoda

Pane

(sklíčeně).

trápí,

Bůh

mlynáři,

nemohu-Ii vám dnes

v

ví, jak

dluh upo

mne

slovu dostáti.

lednic'e!

Šalanda.

Jak že? Hrom do Počítal jsem na určitě, přítelíčku. Jsou na mlynáře zlé časy, uherská mouka podráží nám nohy. to

Jahoda. Vím to dobře

Šalanda. své

Jahoda.

Pravil

jste,

a

hanbím

se

že dostanete

za

to.

úroky

z

kapitálu

dcery.

Ano,

ano,

Šalanda (prudce). nice!

přišly,

Proč

To není

ale

-

tedy neplatíte poctivé!

l Hrom do led

Velké panstvo.

16

Jahoda (v největších rozpacích). Pane mlynáři Znáte mne tolik roků, slovo mne bolí.

vaše

-

·a

byli

jsme vždy dobrými 'sousedy.

Šalanda (mírněji).

N epopírám.

Jahoda.

Víte, že jsem poctivý muž a nezkrátím vás krejcar. Dostal jsem peníze, ale přihodilo se něco nemohu se vyslovit, ale záleží na tom štěstí a čest mé rodiny. ani

o

-

Šalanda. Hrom do lednice I Rozumím _.: synáček (dělá znamení větroplašství).

v

Praze

Jahoda (prudce). Nic takového! Jedná se o mne; musím dostát čestnému závazku! Do čtvrt roku seženu vám jiné peníze.

Šalanda. Hm, potřebuji je

dnes.

(Po chvilce.) Avšak,

abyste neřekl, že jsem vás hrdlil a utiskoval, věřím vám a počkám! Čest sousedova jde mi tak k srdci jako moje vlastní. Pomohu si jinde. Jahoda. Tisíceré díky, pane mlynáři. Vůz zahrčel!

Potkají-li

se

(K

sobě

uleknut.)

-

Šalanda.

Doskočím k vinárnikovi, ten' mívá vždy ně jakou stovku v záloze. Buďte zdráv. (Chce pro

středkem.) Jahoda

(úzkostně). Nebylo by libo, podívat

hrady? Letos

se

mi

se

do

vydařily hrušky. (Ukazuje

za na

pravé dvéře.)

Šalanda.

Proč pak ne? Půjdu přes zahradu a na 'česám si trochu úroků do kapes. Ha, ba, ha t

Jahoda

(vede ho ven). (Odejdou.) ,

Co hrdlo ráčí,

pane

mlynáři

výstup

6.

výstup Kalina, Aleš,

6.

nimi Jaroslav

za

senku,

v

17

rukou

(v livreji, vak).

na

hlavě vlá

Jaroslav. Koho mám

ohlásit, pánové? (Klade vak na stůl.) Kalina. Bartoloměj Kalina, obchodník s dřívím. Aleš

(vesele).

Mne ohlašovat nemusíte, neb jsem účet Kaliny, tudíž v jeho družině.

ním pana

Jaroslav

(ukloní se).

K

službám, pánové. (Odejde.)

Kalina.

Mají zde lokaje! Vida, s tim se doktor ni kdy nechlubil! Aleš (směje se). Jeu že ten lokaj vypadá tak ope lichale, jako celá ta budova zevnitř i uvnitř. (Směje se.) Vrata železem pobitá jako na starých hradech a nad nimi ty obrovské parohy, na níchž špačci tancovali kotílion. Kalina. Posměváčku! (Rozhlíží se.) Ale je čisto všude, a to se mi líbL, Svědči to o pořádnosti oby vatelů.

Aleš. Pravda, milý

strýčku, a budou-li obyvatelé tak zajímaví jako starobylý jich zámeček, nebudu želeti, že jsem si pro žert zahrál na tvého účetního.

Kalina.

Nemyslíš

než

na

šelmovství.

Řekni mi, hochu,

kdy zmoudříš? Aleš.

Až se ožením, strýčku. Ostatně dnešní nápad můj má dvě výhody. Předně objevíš se jako velkoobchodník s účetním po boku, a to dělá

efekt

-

Kalina.

Hlouposti. (Klepe třebuji !

Ja.n Vávra:

Velké panstvo,

si

na

kapsu.)

Já toho nepo 2

Velké panstvo.

18

poznám já jako vedlejší osoba snad rodiny, kdežto vůči tobě vy nasnaží se zalepiti všecky rodinné trhliny. Těším se, že užiju při tom nějakou švandu.

Aleš. A

za

druhé

něji celou

Kalina. Aleš

situaci

Tys nenapravitelný větroplach!

Na starosti času dost 1 Jsem jako pták povětří a proto mne nech vybouřit. Až budu s přistřiženými křídly doma sedávat a kuřátka kolem mne se budou batolit pak zmoudřím, strýčku, to ti slibuji!

(vesele};

v

-

výstup Jahoda.

7.

Předešli, později Svatava.

Jahoda (vyjde kvapně z pravé strany). Buďte nám sr dečně vítán, pane Kalino. Těší mne, že mohu otce kterou dívky, můj syn si vyvolil, poznati a kterou, ač jí neznám, miluji též jako vlastní dítě. Kalina

(tiskne

nepadne! kterou

Starý Aleš

se

se

(k němu).

mu

ruku).

Vidím

u

Jablko

vás tutéž

od

daleko

přímost

mi váš syn tak zamluvil.

a

stromu

srdečnost,

(K Alešovi.)

mi libf.

Mně také.

Jahoda. Jiří je má krev; nemám se tím chlubiti, ale je řádný a poctivý ajak vaši dceru miluje! Slzel

jsem pohnutím při čtení jeho listu. (Zvoní.) Do volte, bych zavolal i SVOll choť. Svatava a

v

(vstoupí se sklopenou hlavou; čepeček zástěrce). Poroučíte, Milosti?

na

hlavě

výstup Jahoda

19

7.

(zarazí se, k sobě). Věru, sám bych jí ne (Hlasitě.) Řekni mé paní, že očekávaná

poznal.

vzácná návštěva k nám Svatava. Jak račte

již zavítala.

poroučet. (Odejde.)

U čerta, zde si vedou po i komornou!

(k Alešovi).

Kalina

mají

pansku.

Aleš. A velmi sličnou komornou!

Moje choť je neméně šfastna, že již dnes pozná otce své nastávající dcery. Račte, prosím,

Jahoda.

usednout. Kalina. S radostí.

Jahoda.

Prosím i vás, pane

Aleš. Jsem účetním pana

-

nemám sice česf

-

Kaliny.

Jahoda. Ah (k sobě), to je firma, bez účetního nejde z

domu. J ak

Kalina.

račte

být spokojen

s

letošní úrodou,

pane Jahodo?

Jahoda. Ta mi mnoho starosti nenadělala. se.) To jest, sklidili jsme šťastně.

(Opravuje

To je trefa, všude jinde měli mokré žně. řepa stojí pěkně? Jahoda. Výborně. Kalina. Sázel jste jí mnoho?

Kalina. A

Jahoda

Několik záhonů.

Aleš

Záhonů?

(rychle). (pro sebe). Škoda Kalina. vaše Jahoda

pole,

že

nezbude

mi času

musím hned po obědě

(k sobě).

To

je štěstí!

podívat odjeti.

se

na.

Velké panstvo.

20

Kalina. Máte též mnoho lesů to je můj koníček.

na

svém statku?

Lesy,

.

Lesy? Bývaly, pane Kalino, ale děti je snědly. Aleš (k sobě). Dobré zažiti! Jahoda. Studie stojí mnoho peněz, a hospodářství po čertech málo vynáší. Kalina. Rozumím. Kácel jste, až jste vykácel. Pe čujte Jen o .to, aby nové kultury dobře prospí valy; lesy jsou důležitým činitelem v národním našem hospodářství.

Jahoda.

-

výstup

8.

Konstancie. Předešlí.

(v starých hedvábných šatech, trochu přepjatě). jak raduji se z vašeho příchodu! Kalina. Klaním se vám, milostivá. Konstancie. Jak jsem potěšena, mohouc vás poznati. Kalina (představuje Aleše). Můj účetni. Konstancie (nevšímajíc si ho). Ráčil jste šťastně přijeti? Škoda, že nevěděli jsme dříve, byli bychom po slali koně. Konstancie

Ach

(k sobě). Koně, kde bychom je vzali? (představuje znova Aleše). Můj účetní. Konstancie (ukloní se hrdě). Lituji, že pobyt váš Jahoda

Kalina

tak

bude

krátký. Nebyli jsme připraveni na tak mi lého hosta, budete muset spokojit se prostým obědem. Nařídila jsem sice kuchařkám -

výstup Jahoda

8.

21

Kuchařkám! Rád

(stranou).

bych věděl,

kde

je vydupala. Konstancie. Dohlédnu však sama, možnosti.

bychom

uctili dle

Kalina. Jen žádných okolků! Polévku, maso, knedlík a dost!

Konstancie

(pohrdlivě).

Knedlík!

Kalina. Na cestách a

navykl jsem obmezovat své chutě; konečně, vždyt jde mi pouze o to, poznat ro

diče Jiřího. Aleš

Ta stará

(ke Kalinovi). Mně také.

Kalina.

dítky? Jahoda (stranou). miluje vzor

mi méně líbí.

(Ke Konstancii.)

Pán Bůh

Kalina. Jiří často

se

o

nich

s

U vidím též vaše

námi!

vypravoval. Zejména velice Líčil ji vždy jako

sestru Svatavu.

svou

ušlechtilého děvčete.

Jahoda. To mluvil

pravdu. Ditky moje bohudík působí mi všecky radost. Krev rytířů Charbusických z Charbusie V nich se nezapře. Lituji nadmíru, že nejsou doma. Aleš. To je škoda; já jsem se na slečnu tak těšil! Konstancie (hrdě pohlédne na Aleše). Konstancie.

Kalina. Jiří mi

přece pravil

-

Konstancie (rychle). Ano, do nedávna byli oba doma; rozhodli jsme se však, poslati Svatavu na krátký čas do Drážďan, by doplnila tam své vzdělání,

jakéž jejímu

rodu

přísluší.

Ona pochází totiž po přeslici rytířů Charbusických z Oharbusic,

Jahoda

(chlubivě).

z

rodu.

Velké panstvo.

22

.Aleš,

Viděl jsem nad vchodem zámku obrovské rohy, je to snad erb vašich praotců?

Konstancie

(k sobě, podrážděna).

prostořeký. Jahoda. Ne, ne, verbu, v

jste

na

omylu.

je člověk

Charbusičtí měli bílou kolčavu

(ke Konstancii) tuším

-

modrém

Konstancie ,

to

Ten účetní

pa

poli?

(odmítnouc zajel si do

ho

ke

pohledem,

Kalinovi).

A J a

Vídně. Chystá se k poslednímu rigorosu. Ráda bych dostala ho k diplomacii bude proto ve Vídni studovat orientálské jazyky. roslav

-

Jahoda

Ta má kuráž!

Ani se při té lži potím za ní ! Kalina. Škoda; velice lituji, že jsem jich nepoznal. Konstancie. Avšak (zvoní) dopouštíme se nešetrnosti, zdržujíce vás svým hovorem. Račte být po cestě umdlen. (Svatava vstoupí.) Ninon, je červený pokoj připraven?

(k sobě).

nezajikne.

Já

se

'

Svatava. Ano, mat Kalina.

-

(zarazí se)

ano, madame!

Pravda, pravda, jsme plni železničního prachu.

Aleš. Protože sedáte

vždy

u

okna.

Konstancie (k Jahodovi). Ten účetní je protivný člo věk! Před tim musíme se mit na pozoru. (IDa sitě.) Račte mne následovat (odchází vlevo).

Kalina. N emáte zde dnešní noviny? Na cestách jsem ničeho nečetl.

Jahoda

(rozpačitě).

N oviny? N eodbírám

žádných.

(se obrátí). Čtení politiky mého chotě příliš rozčilovalo 1 Samé osobní nájezdy, skandály atd. Chceme žiti klidně, nepatříme ani k liberálům

Konstancie

ani ke konservativcům odbírá

tava

modní

a

23

8.

výstup

proto nic nečteme. Sva

listy

a

Jaroslav

Jahoda, Ale starou Gartenlaube máme

Děkuji. Dovím

Kalina.

tedy

se

právnické.

půdě.

na

novinek až

Praze

v

(odchází). (volá). Žorž I (Ohlíží se.) Kdo ví, kde vězí, to sám (vezme kufřík a jde za nimi).

Jahoda

od

nesu

Aleš

(zastoupí cestu Svatavě, která chtěla na právo nout). A jak vám říkají, hezounké dítě?

Svatava

Svat

(sklopí oči).

(zarazí se).

-

uklouz

Svatá

Anna

jest patronkou mojí. Aleš.

Věříte-li pak, rozmilé Ah, pravda, Ninon. dítě, že pouze vaše sličná tvář rozjasňuje temné klenby tohoto starobylého zámku. -

Svatava. Pane Aleš.

Tato

(obrací

vetchá

stále hlavu od

něho),

budova podobá se učarovanému spí krásná princezna. Jak šťasten

hradu, v němž bude princ, který ji probudí k žívotu ! zahledí

do tváře

a

rozmilé

koťátko.

ustoupí.)

Na shledanou!

Svatava. Jak

se

zamilovaně do

ní.)

(Chce ji obejmout,

.

(Štípne ji

S Bohem,

ona

uraženě

(Odejde.)

pohleděl! Všecka krev vehnala Jak byl .smčlý! A přece hlas jeho zněl tak měkce, tak upřimně. (Sáhne na tvář.) Tvář mně pálí jako by elektrický proud byl se ji dotkl. Zajisté by si to nebyl dovolil, kdybych nebyla komornou. O, proč se musím' přetva se

na mne

mi do tváře.

-

řovati!

Velké panstvo.

24

výstup

9.

Jaroslav, Svatava později Jahoda Jaroslav

toť

(rozzloben). Ah,

ohlekl

jsem zahanbuje

která

abych vsak

konal

Konstancie.

úcty k matce ponižuje a služby podomka,

přes příliš!

tuto li 9'TCj,

-

a

Z

mne

toho nesnesu!

Svatava. Matinka těžký

pás vložila úkol. mladý hejsek, co přijel na

Jaroslav. Považ jen, ten nem Kalinou

s

pa

oknem, bych jim boty Studoval jsem proto práva, abych cídil. jakému dřevěnému účetnímu boty leštil?

vy lec

-

Svatava

(rychle). Myslím, Volal

Jaroslav.

na

lokaje. Konstancie

zlý!

mne

Nehorší se,

Svatava.

že není tak

on

tě

nezná, považuje tě

za

'

(za

ní

Jahoda).

čeká, rád by

se

Nuže Jaroslave, pan Kalina

prošel.

(vzdorně). Ať čeká Konstancie (přísně). Jaroslave!

Jaroslav

-

Jaroslav. Nezahodfm

svou

cídičem bot nebudu!

akademickou česf l

by bylo prozrazeno? Já, Charbusic, chápu se vařečky a rendlíků, a ty z nemístné pýchy chceš, by dobré jméno domu našeho bylo poskvrněuo?

Konstancie. Chceš, Charbusická z

Svatava

všecko

(prosebně). Jaroslave, jdi!

Jarosla». Ne, ne, nežádejte toho na mne! Jahoda. Nuže tedy vykonám to já! Spustili jsme

se

již příliš daleko, nemůžeme ustoupit. (Odchází.)

výstup Svatava. Nikoli, otče, Jahoda. Děvčeti

se

já

9.-10.

25 ---_._----

se

podvolím!

to nehodi.

Otče! (Rozhodne se kvapně.) Půjdu tedy (Odběhne vlevo.) K ons_&=Jmchyně, sic mně pa sačka potluče mé posledni nádobí. (K Svatavě.) Ty mi pomůžeš; tatinek dohlédne do altánu,

Jaroslav.

zdali je tam čisto. Uhrab trochu hlavni cestu a pak se vrať pro hosty, kteří zatím s toilettou budou hotovi. Pojď, Svatavo. (Odejdou.) Jaroslav

(vrací

se

sklopenou hlavou,

se

nesa

boty).

Jahoda. Jak mi ho je lito! Nu, utiš se, hochu, tři

hodiny

bude

ani

praotec

mne

po

za dvě, všem, ale k podobné hře

rodu

Charbusických

vice

ne

dostane!

výstup 10. Jaroslav, později Aleš. Jaroslav

(mrští botama).

Tak daleko

dospěl jsem tedy

učenosti svou, abych nyni na posměch celého světa jezdil kartáčem po ševcovském výrobku. Musím však i tuto hořkou pilulku spolknout. Vyleštím boty zde, venku mohl by mne někdo s

spatřit, kartáč

Aleš

(z

levé

nebo

a a

propadl bych mazadlo.

komorná

se

on

mi

zapřísti pikantni

hanbou.

Dojdu

si pro

bych tu zdržel strýce den spěchá do Prahy. Škoda! Ta jak náleží libí; dal by se tu Rád

strany).

dva, ale

se

(Odejde prostredkem.)

románek.

26

Velké panstvo.

Jaroslav

(vrátí se čistit).

jme Aleš

kartáčem

s

leštidlem,

a

vezme

boty

a

se

(udiveně). Vy jste ještě

nezačal? Dovolte, příteli, jste veliký louda. Nejprve musíme vás dlouho sháněti a pak chcete se s jedním párem bot párat snad do oběda? Pospěšte, ať přijdu já vy

na

řadu

Jaroslav.

(nastavuje nohu).

Vy? (Obrátí

od něho

se

a

přejde

na

druhou

stranu.) Aleš. Zdá se, že jste

ještě

Jaroslav

boty).

(cídí

Aleš. Ale

co

vztekle

činíte, popálíte

boty

službě málo

honěný.

Málo!

člověče?

táčováním ani

v

kůži.

Takovým vzteklým kar Ah, odpusťte, neumite

cídit!

Jaroslav. Možná 1 Aleš.

Zdvořilostí také

Alons, zde

neplýtváte. (Dá na pospěšte si, ať mohu

-

Jaroslav (přemáhaje svůj budu!

Člověče,

Aleš. s

vy

vámi zlobil!

praví Virgil, sprostý a

vztek).

jste hrubián 1

Vám

-

boty

jest

po

nohu.)

cídit

Leč, kdo by

"Odi profanum vulgus to

židli ven.

česku:

ne

se

et arceo 1"

Nenávidím lid

-

Jaroslav (v jedné Horác. Aleš.

ruce

Virgil. (Odvrátí

Jaroslao.

Horác 1

Aleš. Vy

mne

kartáč, se

Každý

budete

v

druhé

botu).

To

napsal

pohrdlivě.) oktaván vám to

poučovat!

poví.

A odkud to znáte?

výstup

�Jaroslav (zarazí učival

se

se,

10.-11.

27

zakrývá rozpaky). Náš mladý pán

nahlas.

(K sobě.)

Jak zachovat klidnou

mysl, když přehazuje klasiky jako polena v ohradě. Aleš. Ať to řekl Virgil nebo Horše, nyni to povídám já a punktnm l Jaroslav. Konečně jsem hotov! (Sebera boty odejde.) Aleš

(zvedá nohu).

Nu?

svět

_.

Neotesa!

(Zlostně.)

Sku

tečně, je nyni ruby; lokajové cituji kla siky a páni aby si boty cídili sami. (Jde k oknu, vyhlédne a vrátí se.) Ale kde vězí roztomilá Ninon? Zahleděl jsem se jí příliš hluboko do oči, tak hluboko, až z toho dostávám závrať! Pah l Vždyť to pouhá komorná! Ale vskutku neobyčejná raca. Její něžná bytosť, cudný pohled a půvabné roz věru zdá se mi, že mi učarovala! paky na

_.

Svatava, Aleš, Svatava

(vběhne).

Vystup

11.

ke konci

Kalina

Jaro

-

a

Jaroslav.

(zarazí se). Můj Bože,

on

zde!

Aleš. Hledáte mne, milé dítě? Svatava

Aleš.

(rozpačitě). Ó, nikoli,

Aj,

musím tomu

našeho lokaje! chlapíku závidět. Škoda,

že

jeho místě. Svatava. To byste si sotva přál! nejsem

na

Aleš.

Proč? Sloužiti v domě, kde dlí tak rozkošná komorná, zhlížeti se v jejich snivých očkách; stále býti ji na blízku, konati za ni tisícero drobných služeb,' sklízeti za vděk její Ubezný úsměv, upřímný ruky stisk. (Pojme ji za ruku.) Svatava (vytrhne ruku). 0, prosím, vy nejste -

Velké panstvo.

28

Aleš.

Nejsem lokajem, škoda; neb patrně jemu byste tedy ráda? Svatava (v rozpacích). Mýlíte se onen lokaj věřte, on nepojal by mě za ruku jako vy. Aleš. N eni tedy vaším milencem? to dovolila. Máte ho

-

Svatava

Nemám milence. by se k vám, ujišťuji vás. Je podmras čený, urputný, kdežto. kolem vás rozkládá se ja Ó vy nejste pro lokaje zrozena I Vy a rozkoš. padáte jako pravá slečna! Svatava (k sobě, úzkostně). Snad mne nepoznal? Nemohu vám ani vyslovit, jak spanilá jste a. Aleš. jak vás zbožňuji! (Chce ji brát kol pasu.) ..

Aleš. Nehodil

Svatav.a (ustoupí). Pane Aleš. Neodvra.cujte

svou

-

sličnou tvářinku.

Nesluší se,

abych vás déle poslouchala. Aleš. Zanechte upejpání, krásná Ninon ! Dívka jab vy v tisícerém půvabu svém podobá se růží, po níž každý zatouží, jakmile na ni popatři. Což možno pohledět ve vaše zářná očka a nezachvět se? patřit na vaše svůdné rty a nechtít je zulí bat? (Obejme ji náhle a prudce ji zlíbá.)

Soataoa.

Svatava (vyrve Bože! Tot

se

mu

z

náručí

a

odstrčí

ho).

Věčný

příliš, pane!

Aleš. Tot málo, má zlatá! Aj, jak hněv zbarvil ohněm vaše líce! kterou

Hněváte

Svatava

Jste vskutku

nejkrásnější komornou,

jsem kdy poznal, ale též nejupejpavějši. se

na

(potlačuje

mne

své

jste mi ublížil.

do

opravdy?

pohnutí

a

slzy).

Netušite, jak

výstup

11.-12.

29

Aleš. Utište se, rozkošná Ninon! Pravila jste, že

ne

máte milence. A proto jste byl tak smělý, proto troufal jste si uraziti mne v nejhlubším nitru duše mé. Zapomněl jste, že i chudé děvče má cit a hrdost, že celá bytost její zachvěje se pod drsným do tknutím bezohledné ruky! Čim jsem vám

Svatava.

-

ublížila?

Aleš

(Pláče.)

v té komorné jsem se zmýlil! (k sobě). Aj (Nahlas.) Nejrozkošnější Ninon, upokojte se. (Blíží se k ní.) -

Svatava a

Aleš

O tol. hrozné!

-

(plačíc).

já

Ale

(zaražen).

Svatava.

Nechte mne! To

vám nezavdala k tomu

O

ne

ne,

nebylo šlechetné příčiny.

-

milé dítě

-

ubHžil

jste

mi

více

než tušíte.

(Odejde.) Aleš. Jsem celý zmámený! Jak na mne pohlédla! Tot zvláštní dívka! Hlava mi hoří. Urazil jsem Ji, neodejdu, dokud mi neodpusti! -

výstup Kalina,

12.

Jaroslav. Aleš.

U čerta, jste neobratný člověk! Neumíte-li učte se raději po kabáty lépe kartáčovat metlářství; při tom řemesle nebudou aspoň kno

Kalina,

-

flíky Jaroslav.

lítat.

Odpusťte,

sestra vám ho

přišije.

Velké panstvo.

30

Kalina.

Děkuji; Je-li raději knoflík až

tak šikovná

jako vy, ponesu si Prahy. Kde je pan Jahoda?

do

Jaroslav. V zahradě. Kalina.

ho. Nebo

Vyhledejte

Jaroslav. K službám. Kalina. Nu,

co

půjdu

tam

za

ním sám.

(Odejde.)

běháš jako

zmámený?

Vyvedl jsem oslovinu, milý strýčku.

Aleš.

Kalina. Snad není první ani poslední! Aleš (rozčileně přechází). Odjedeme hned po není-Ií

obědě,

pravda?

Kalina. Ovšem. Ale proč nyni spěcháš, kdežto ráno

Aleš. Vše

dovíte.

se

později

za

do

Jděte, strýčku, vámi, až moje mysl

zahrady, přijdu se

utiší.

Kalina (důvěrně). A to kotě mi nech na pokoji, umíš? Nevyveď žádnou pošetilost. (Odejde). Aleš

(sám):

Pošetilosť? Tuším, že jsem ji již té dívky pálí mně na rtech.

Políbení s

to

ní

-

roz

provedl. Musím

mluvit, ji odprosit.

pokládám za dopustil.

Vynutil jsem ji slzy a největší hřích, jehož jsem se

dosud

výstup Aleš.

Šalanda (vrazí

Šalanda.

rozzlobeně

a

nelhala, Cítím zvěřinu Tak mne podvésti I

(přecházeje rozčileně). Šalanda. Kde je Jahoda? Aleš

13.

čichá). Skutečně! a

Pasačka

úhoře! Hrom do lednice!

Bude-li

se

mě však stranit?

výstup Aleš

(zastaví se překvapeně). Šalanda. Hrom do lednice!

13.

31

Kdo

jste? člověk, kterému se Jsem blázen, jehož lico vykrucují, mají-li platit. měrnými slovy odbyli. Však po druhé nebudu věřiti v poctivost a pravdomluvnost jiných. Za platit nemohou, ale hody strojit, šampaňským brdlo prolévat" to dovedou! Počkej, Jahodo, to šampaňské ti opepřím! Aleš (udiven). Nerozumím vám, paue l Mluvíte o majiteli tohoto zámku

Jsem

-

Šalanda. Čistý kdo

zámek. Kdybych ho dal do prodeje, ví, přijdu-li k svým čtyřem stovkám.

Žasnu! Takový majetek Šalancla. Blázníte? Je to stará haluzna, ke které nepatři již ani věrtel polí. Kdyby dcera nebrala úroky z kapitálu, .který ji teta odkázala, neměli

Aleš.

-

by

často ani do úst.

Aleš. N eni možná.

Šalanda. Byl bych o své čtyři stovky dávno již usi loval, kdyby mne dcera nebyla ujistila, že sama je zaplatí, až stane se dospělou. Ale ted' ani ji už nevěřím l Kde je tell labužník, který za moje peníze krmí se zvěřinkou a úhoři? Hrom do lednice! Na tom si schladím žáhu.

ztrnulý. Počkejte, zavolám lokaje. v smích). Vida, vida, ten musel přes noc spadnouti s nebe. Co sem chodím, není tu jiné čeledi než chromá pasačka. Aleš (k sobě). Tuším, že si zde s námi zahráli! (Na hlas.) Však tamo kráčí přes dvůr komorná zavolám ji. (Jde k oknu.)

Aleš. Jsem celý

Šalanda (vypukne

-

'

Velké panstvo.

82

Šalanda (dá

Komorná? Člověče, máte vlčí mlhu na očích? To že je ko morná? To je dcera pana Jahody. Ještě aby krmili komornou, když nemaji sami do čeho se

do smíchu

a

jde

za

ním).

-

kousati.

Aleš

(překvapen Proto

(Nahlas.) se

Má

všecko pochopuji l jela do Drážďan a syn do Vídně. Jsem tu teprve chvilku, a proto jsem Ale hezká je- dceruška pana Jahody. k

sobě). Ah, nyní

dcera

mýlil. nápadníky?

Šalanda. Ha, ha, ha,

kde by jich' nabrala? Dnes se nejhodnější be? peněz neprovdá. A Svatava je hodná, pravá perla meai děvčaty. Ostatně, celá rodina je řádná; jen se vysoko nesou, ze jména stará, ač nemají groše. Hrom do Jednice I Hody strojit, šampaňské pit za moje pe.iíze � ta

Aleš

(rychle). Pan Jahoda Šalanda. Ovšem, zde mám

vám, dluhuje 400 zlatých? směnku.

Slíbil mi

uplatit

stovku.

Aleš. Zaplatím vám pohledávku celou. Zde máte

čtyři

stovky.

Šalanda.

Ale, ale, vy? Človíčku, vy se mně líbíte. je směnka. A teď at si pijí šampaňské co hrdlo ráčí, jen když mám své peníze! SIu žebník, pane! (Odchází.) Ujišťuji vás, že se mi Zde

nad míru líbíte.

Aleš.

(Odejde.)

Tedy dcera! Já blbec, který nepoznal jsem to ušlechtilé bytosti její, na pohledu plném něhy a čistoty, na záchvěvu lahodného hlasu jejího. Ó nyní chápu, proč jal mne pocit tak mocný,

na

výstup

33

13.--14.

když jsem se k ní přiblížil. A já počínal si jako rozpustilý hejsek: Nyní mnou asi opovrhuje! Musím s ní mluvit stůj co stůj. (Chce odejít.)

výstup Svatava, Aleš,

ke konci

14.

Kalina, Jaroslav.

Svatava (nese prostěradlo a příbory). On zde! mnívala jsem se, že je v zahradě. Aleš (k sobě). Nemám nyní odvahy. Hanbím své chování.

-

Svatava. Jak mi srdce tluče. chce ho nésti do

Aleš

(Jde

ke stolu

na

Do

se

za

pravo

a

prostřed.)

stolu). Dovolte, pomohu vám. (Odnesou prostřed.) Svatava (tiše, nepozvednoue hlavy). Děkuji. (Prostírá.) Aleš (k sobě). Nevím, jak začít. (Hlasitě, prosebně.) Hněváte se dosud na mne? (Po chvilce.) Neod povídáte? (Přiblíží se k ní.) Svatava (ustupuje na druhou stranu stolu, rozechvěně).

(skočí

ke

stůl do

.

Zanechte

již toho ukrutného žertu.

Aleš. Ne, nežertuji! Co pravím, jde

z

hloubi mé duše.

Lituji svého přenáhlení a myšlénka, že jednáni moje způsobilo vám bolesť, činí mne nevýslovně nešfastným. Svatava. Nemluvte tak zapřísahám vás; jinak odejdu Aleš, Čím mohu vás přesvědčit, že lítost moje jest upřímná? Urazil jsem vás svou smělosti, odpusťte V oné chvíli nerozuměl jsem sám sobě, mi to. nevěděl jsem, že to, co mne k vám vábí, není -

.

Jan Vávra: Velké panstvo.

3

Velké panstvo.

34

libůstka chvilková, nýbrž opravdový, hluboký cit, který v plné síle 'vzplanul v mém nitru, když polibek, můj zahořel na vašich rtech. V okamžiku, kdy jste ode mne prchala, cítil jsem, že musím nalézti vaše odpuštění, vaši milost, vaši lásku.

(pro sebe). Jak opravdově zni jeho (masitě). Dosti, pane! (Chce odejít.)

Svatava

slova t

Musím dosíci vaší lásky, ne býti ztraceno. Miluji vás opra vdově ó pohleďte v mé oko a poznáte, že nepraví tak pouze ústa má, že duše moje ve svatém zanícení k vám se obrací. Miluji vás. nevýslovně, (klekne) mějte slitování.

Aleš

(zastoupí jí" cestu).

má-li

žiti

mé

..

-

Soataoa. (pohnuta). Probůh, vstaňte! Aleš

(uchopí ji mi

za ruce a

Svatava. Nuže ano, Aleš

líbá je). N evstanu

dříve, dokud

neodpustíte.

odpouštím vám, jen

vstaňte.

Odpouštíte, nyni smím doufat, že mě' vyslyšíte. Jako volný skřivan přiletěl jsem do zámku tohoto a nyní jsem polapen v léči vašich krásných očí. Však nežádám nazpět své svobody, toliko vaši lásku, Svatavo!

(vstane).

i .

Svatava

Aleš.

(uleknuta).

Znám

Jakže

-

vy víte?

ten klam, však

celý vyňal jsem z něho jedinou pravdu, a tou jste vy, Svatavo. Chcete na věky mou? býti mou -

Soataoa Aleš.

(rozechvěna). Sním,

či bdím?

I já chci státi bez falše účetním pana Kaliny, nýbrž

před varm, Nejsem jeho synovcem. Jsem

výstup 14.:_i5.

35

boha t, leč rád skládám vše vám k uohoum, 'neb z rukou vašich chci obdržeti klénot největší lásku vaši. Svatavo, neodmítnete mne?' -

(v největším rozrušení). 'Nemobu se dosud ani vzpamatovat! Je to sen či skutečnost, která mne jímá kouzlem svým?

Soataoa

Aleš

(obejme a líbá ji). Má milá, zbožňovaná Svatavo! (vstoupí, rozhněvaně). Blesky boží, co' se opo

Jaroela»

..

važujete, pane? si to hned myslil, pokoji. Aleš. Milý strýčku, slíbil jsem vám, že zmoudřím, d se do opravdy zamiluji, nuže, slovu dostojím. A ty, Jaroslave Kalina. Mně se zdá, že se zbláznil! Kalina

(vstoupí

ním), Vždyť jsem

za

že tu komornou nenechá

na

-

(radostně). Jakže? Je to pravda, Svatavo? Svatavu). Pravda nejryzejší! Pojď, strýčku, pojď, švakře, vypovím vám všecko. (Odvádí Sva tavu v levo. Jaroslav za nimi.)

Jaroslav

.

Aleš (objímaje

Kalina. Lokaj jeho švakrem! Kolečko

(Jde

za

přeskočilo.

mu

nimi.)

výstup

15.

Konstancie. Jahoda, později Kalina. Konstancie. Nedohlédnu-li sama, nic se nestane! Stůl dosud ncpřipraven! Kde to děvče jen vězí? Od té doby, jako stín

Jahoda.

co a

naši hosté

tváří

Ký div! Když

se

přijeli,

chodí

po domě

jako zlomená lilie.

musí hrát ria komornou! 8*

,

Velké panstvo.

S6

Konstancie. A což já, Charbusická. z Charbusic, za dělávám zvěřinu, strouhám mandle, přebírám ro zinky, jen aby zachováno bylo dekorum! (Jde ke dveřím a volá ven.) Ninon, Ninon! (Vracf se.) Ani stopy! Jahoda (volá z okna neutekli ? Konstancie.

na

pravo). Žorž, Žorž!

Ó, děti, děti,

vy

které matka pro vás

Snad nám

nepochopíte nikdy obětí,

�řináší!

Jahoda. Mne znepokojuje, že mlynář viděl naši Anču u vinárníka. Vrazí-li sem, bude zle! Konstancie. Ještě na toho mi vzpomínej! Nevím, kde mně hlava stoji, mám plné ruce práce. Ninon,

Ninon! Jahoda

(Volá u dveří.) (z okna). Žorž, Žorž!

Konstancie. Ninon!

Jahoda.

Žorž!

Kalina

(vstoupí

svou

ko-

C?, vypovězte ji! by toho! Jahoda. Ano, ano, dostane výpověď ještě dnes! Kalina. A poněvadž jinak jest velmi čiperná a

po-

s

ironickým úsměvem). Voláte

mornou, milostivá?

Konstancie. Nechá

mne

samotnou

prostírat!

Kalina. Ta nezvedená! Jahoda. Je to

kříž, co?

Kalina. Víte

Konstancie. Zasloužila

.

něvadž již dávno takovou pro vezmu ji do služby já!

Jahoda

(k sobě). Rány boží,

to

svou

dceru

hledám,

je čisté nadělení!

výstup

87

15.-16.

Konstancie (uleknuta), Můj Bože! Co si na ni tak navyklá

počnu?

Jsem

-

Kalina. Já si

na

ni také

Konstancie. N emohla Jahoda. Já také

ne.

Konstancie. Ona

se

navyknu.

bych

se

od ní odloučit.

bude zdráhat.

Kalina.

Přeplatím ji! Zkrátka, Jahoda. Teď jsme v bryndě. Konstancie. Uvažte přece

odvezu Ninon do

Prahy.

-

Kalina. Uváženo

půjde

rozhodnuto-! (Mne si ruce.) Ninon

mnou!

(Otevře dvéře a dá znamení Svatavě). (rozčileně). K tomu nikdy nesvoHm.

se

Konstancie

a

výstup

16.

Svatava, Jaroslav, Aleš, .Předešlí. Kalina. Nu, roztomilá Ninon, řekněte sama, chcete-Ií z vlastni vůle' a bez přinucení tento dům opustit.

(Jahoda Svatava. Kalina

Ó,

by řekla ne.)

dává znamení,

mileráda!

(ke Konstancii). Slyšela jste?

Konstancie.

právo! Aleš. Mýlíte

Ale

já jí

to

se, milostivá

Konstancie. Ještě vy Aleš. Miluji Svatavu

se a

zakazuji! Mám k ní větší

paní!

Naše

právo je mocnější.

budete do toho mísit?

právě jsme

Konstancie. Já SP- zalknu! z Charbusic a účetní!

-

se

Vnučka

zasnoubili I

Charbusických

Velké panstvo.

lahoda ,(tiše

k

ní),

N� proč. pak ne?

Mně

se

ten

zde odehrávala

se

ko

účetní líbí!

(prudce). Ale mně .(předstoupí). Matinko;

Konstancie

Joroslav

medie

na

ne!

obou stranách. Aleš není účetním, pana

Kaliny, nýbrž jeho synovcem a miluje Svatavu upřímně, ač vi, v jaké chudobě žijeme. Konstamcie (k sobě). Ó, ta blamáž! Nevím, co promluvit v

těch nesnázich!

Jaroslav. Svol, matinko, budou dvě svatby najednou! Svatava. (běží k ní a objímá ji). Má drahá matinko, jak jsem šťastna! .

Konstancie

(náhle

se

odhodlá, běží k Alešovi a objÍIná ho). jsem vaši šalbu hned Podrobila jsem vás jste mé dcery hoden,

I vy čtveráku, myslíte, že od počátku neprohlédla? zkoušce a nyni vidouc, že

svoluji. Kalina

si ruce). Vidíte, že půjde po mém, Sva přec pojede do Prahy! Jahoda. Zaplať pán Bůh, že to tak dobře skončilo; ale to přísahám: Nikdy nebudu již hráti na velké

(mne

tava

panstvo!

(Opona spadne.)

QJ(s-'---�

B. VIKOVÁ-KUNĚTICKÁ:

SBĚRATELKA STAROŽITNOSTí. VESELOHRA V JEDNOM

JEDNÁNÍ.

o s o B Y: Dr. Vácslav

Rorejs, venkovský

lékař.

Milada, jeho choť. Slávka, jeho neteř. Haštalíř, právník.

Vývrtka,

obecní

posluha.

První selka.

Druhá selka.

Děj

za

naší doby

na

venkově.

(Salon

Rorejsů, provedený dle staročeského vzoru. Vy truhly, malované skříně, kolovrat, židle, stůl, všecko starožitné. Množství starého porcelánu, skla, obrazů, knih, vyšívání, zástěr, živůtků. Na stole leží umrlčí hlava a něco kostí, pak zbytky starých nádob. Na pravé straně 2 vchody do pokojů, na levo vchod na chodbu a" u něho okno. Milada i Slávka zaměstnány srovnáváním porcelánu a vyšíváním. Obě v domácích toilettach.) u

kládané

výstup

1.

Milada. Slávka.

Slávka.

Když jest to ale přece hrozné, tetičko. Ty nu, proč posud tak mladá, tak sličná vím, že ti zrcadlo vždycky pravdu zapíráš Ten strýček poví a že jsi s ním spokojena! je morous, morous, bodný, morous. -

JSI

-

-

Milada.

Dej pozor!

Proč morous? jeho žárlivost

Moravské vyšívání

se

-

nám

Milujeme-li svého muže, je nejpříjemnějším kadidlem na světě.

Slávka. A ty miluješ strýce, tetičko?

Milada. Proč

zvlášť!

divíš?'

Sběratelka starožitností.

44

Slávka.

Nedivím

se

ale, ano, přece trochu. čtyřicet let a ty věru, tetinko, ty vypadáš jako snad

-

Vždyť jest strýčkovi juž ty

na

-

mou

asi

-

dvacetiletá. .

Milada. Nuže? Má zlatá, v manželství léta nerozhodují, neboť jsme povinni milovati muže starého jako mladého. Muž jest povždy naším věřitelem, jejž musíme respektovati. Dává nám jméno,· živobytí, miluje nás, chrání nás! Milovati svého muže neni jen rozkoší, ale i povinností, milá Slávko, ty, sedmnáctiletá žabko, která sníš ještě o princích.

Slávka. A tetinko? -

a

-

tys vždycky milovala jen strýčka,

Milada. Ach, ne, má drahá. Měla jsem dosti různých lásek, které milujeme různým způsobem. Ještě svatbou dvořil sa mi roztomilý mladík, němž jsem leckterou noc přemýšlela. Měl krásné oči, krásný vous, krásné čelo, tančil

před o

krásně, zpíval krásně, psal krásně Slávka a

...

(u vytržení). Ó, ó, tolik krásy! Ach, tetičko' proč nevzala sis toho dokonalého člověka?

Milada. Protože mě nechtěl, má milá, a my ženy mů žeme voliti jen toho, kdo nás chce. On mne milo val; on by mě byl zasypal květinami i dary, on byl by třebas i zemřel pro mne, ale vzít si mě vzít nechtě), K sňatku potřebujeme peníze, a těch já neměla, a proto všecky ty krásy mě opustily. -

Slávka

(úzkostlivě).

že budu

Myslíš,

mít

Já budu mít

peníze,

a

to

tetinko. Vi m, po otci i po matce.

peníze,

mám-li dvacet tisíc věna, že mně mohou krásy ulétnout?

také takové

výstup

1.

Milada. Buď pokojna, to nemyslím. ty si můžeš krásy ty koupit.

Slávka

45

(Trpce.) Naopak,

Pak jsou přece jen peníze krásná Ach, tetinko, líbala bych své peníze a hý čkala je jako matka děťátko. N etuši1a jsem ani, Avšak co všecko si mohu za ně koupit! co říkal na tomu kterého mladíku, tetinko, strýc jsi ještě před svatbou myslila?

(si oddychne).

věc!

-

Milada

(s úsměvem).

ani. Vrátila

Slávka

(skočí jí

Milada.

jsem do

by mu říkal? Neznal poslední dárek

Co mu

ho

řeči). Jaký?

Nákrčník

po Jeho babičce, který mu byl drahý. Tvůj strýc sám zabalil jeho dopisy i s nákrčníkem a poslal mu to, aby nikdy více nepřišel. Za měsíc potom měla jsem svatbu.

zvláště

Slávka.

byl

Svatbu I Můj. u tebe strýc

bože, svatbu! a

zase

strýc

Škoda, a

zase

že po ní

strýc!

Milada. N eopakuj těchto slov! Pamatuj si, že očích je tvůj strýc krásný, statný, výtečný jehož láska jest hvězdou mého života!

mých člověk,

v

Odpusť, tetinko, nemohu uvěřit, že není vše takové, jako já to vidím.

Slávka.

Milada. Neni tvou

proč vlastně nezbožňuješ svého strýce? bližší jeho. Má v rukou celou budoucnost, stal se tvým otcem, chce o tebe A

ti nikdo

pečovat

-

Slávka. A dal by mně za muže nejraději nějakého kostlivce, aby zase kostlivci stali se našimi příbuznými, a nebyl tudíž mezi nimi ani jediný, .


46

který, by .

se zamiloval do

tety Milady.

Myslíš,

že tomu nerozumím? Bojí se, že bode musit se mnou do společnosti totiž s tebou, že na stanou zde změny, při kterých bude zcela možno,' že nás tu 'a tam poctí návštěvou nějaký chapeau i

-

claque, stojatý límec, zlatý skřipec a geniální kučery. A v tom zmatku, v tom shonu ženichů mých mohlo by se ztratit srdce tetino, a to to je myšlénka pro strýce hrozná! Teď mi ne dovolí vůbec s nikým mluvit protože jsem žába, a za deset let přivede mně pensionovaného nějakého pana Vomáčku, protože mladý větro Oh, tetinko, plach se [už pro mne nehodí. spáchalae na mně hrozné bezpráví, že's si vzala strýce Rorejsa! -

-

-

Milada (se smíchem,' dohotoví práci). Ty jsi znamenitá dívčina! Přemýšlíš však tak mnoho o všech mož

nostech, že

domýšlím, jakobys se bála, abys V. pensionátě rodívají se nejprudší lásky a tys teprve rok z pensionátu. Nepřinesla jsi si houževnaté upomínky? se

něco určitého neztratila.

Ale nekřič, tetinko! Co tě napadá. Mívaly jsme dvakrát týdně kaši, a při takové stravě člověk nikterak nezbujni. Milada. Hahaha! Připadáš mi jako vlnka, která jednotvárnou hladinu našeho života zčeřila. Ale teď jdu, mám práci v zahradě. Kdyby přišel někdo čekám selku se zlatým čepcem, tedy ho přijmi od ní a řekni, aby se' zde zastavila příští neděli pro peníze. Slávka. A kdyby přišel jestě někdo nabídnout nějakou

Slávka.

-

-

starožitnosť ?

výstup

Řekni,

,Milada. času

Slávka. Milada.

na

má

se v

nevrátí

juž

dopoledne?

Klomíně těžce nemocného

výstup Slávka Slávka, Daří

Dnes nemám

přijde zítra.

tyto věci.

Strýček Ne,

ať

47

1.- 2.

se

(odejde).

2.

sama.

všecko. Nad mládím bdí ruka Páně!

Ob, můj bože; uvidím ho zase po tak dlouhém odloučeni, v kterém jsem jen mohla líbat jeho písmeny, papír jeho rukou dotknutý a známky, jež na jeho rtech spočinuly! Všecko to jest málo, to je málo. -, Ale dnes, teď brzy, snad za hodinu, za půl hodiny podívám se mu do očí, stisknu mu ruku, políbím nu, ovšem že po Iíbím jej. Jsem celé půldne sama. Starý ža lářník odešel, teta odešla a já jsem sama se vzpomínkami na něho, s vědomím, že jest ne daleko mne, 8 láskou v srdci, s nadějí v duši! Celá má duše letí mu vstříc. Jsem snad je diný moderní kousek v tomto skladu starožitnosti, v kterém zahrabal strýc tetinku, aby uvěřila, že sama juž nemá srdce v prsou, oheň v oku a že nepatří [už nynějšímu věku ani v nejmenším. ten dobrák .starý a Chce, aby se bavila proto ji obklopil kostlivci, dovolil ji kupovati starý porcelán, staré šatstvo, staré šperky! A ona se baví. Dívá se na lebky, v .nichž není více myšlének, ani nadšení, a kupuje starožitnosti od -

-

-

-

-

starých

žen

a

žídů

a

baví

se

-

bavi!

-

-


48

však

Dnes

jsem já sběratelkou starožitností

sem

lásku

lásku

-

to staré ohavné

mezi

přičaruju

-

Oheň I

mládi.

a

haraburdí

Nespokojim

jako teta s takovými důlky pod čelem, s ta kovými vyceněnými zuby a s takovou holou lebkou! Hu! Vždyť ani nevím, leží-li to zde přede mnou muž anebo žena! Strýc obrací zde v okolí pole na ruby: aby našel hroby, z kterých přivádí pak tetince a mně teď také seladony a společníky sto let staré. A jak jsou charmantni! Někteři přinesou zrovna s sebou zelenavé šperky, strouchnivělé zbraně, jakoby se pro nás chtěli bít, nádoby a takhle se (ukazuje na lebku) na nás pak usmívají, když jsme tím vším překvapeny. Ú, zlatý strýc! A s těmi všemi rozkošnými lidmi nechává nás o samotě. Tetinka, chce-li, může se s nimí laskat líbat objímat Ale brrr! To je hodný člověk ten strýc! na mou věru, já chci víc! Oh, má lásko, můj sne, pojď a proměň mi tuto hrobku v ráj, v němž proti vůli boha je možno hřešiti. Někdo jde to jest on! Avšak ne, ne, to není on. Slyším šustění ženských šatů. (Klepání na dvéře se

-

-

-

-

-

-

-

v

levo.)

-

-

Dále!

výstup Slávka.

První

a

dr�thá

3.

selka

(obě

nesou

po zlatém

čepci). Selky (najednou). Dej pánbůh dobrýtro! Čekám na vás, Slávka. Ah, zlaté čepce! jednu

z

vás.

totiž

na

·

výstup

49

3.

mne bezpochyby, slečinko. objednala milostpaní. První selka. Mě milostpán. Slávka. A strýček ani tetička nejsou doma, aby vás

První selka. To

na

Druhá selka. Mě

mohli rozhodnouti.

První selka. Druhá selka.

Můj čepec je bohatší. Můj zachovalejší.

První selka. I mlčte. Kačka tancovala

v

něm

minulý

masopust celou noc. My u nás máme ho jako hostii, protože je po babičce. Druhá selka. Kterou jste do hrobu to

-

přivedly.

Známe

známe.

První selka. To je vzdělání slečinka rozhodne, který Druhá selka.

To rozhodne

První selka. To

-

se

slečinko, ne? Však jí lépe líbí.

můj je jako z je pravda. Brzy se rozsype. -

cukru.

Siáoka. Ale ztište se ! Jsem sama doma a nemohu v ničem rozhodovat. Bude nejlépe, když přijdete sem obě odpoledne, až bude mít tetinka čas s

vámi

se

První selka.

zabývat.

Ale

slečinko, jen se podívejte na můj čepec a zkuste ho třeba. (Dá jí čepec na hlavu.) to je překrásné Ach, jé, jé! Ten vám sluší (utírá si oči). Jako bych nebožku babičku v něm viděla dej ji pán bůh nebe. -

-

Druhá selka. Je vám veliký, slečinko. Mimo to měla nebožka jejich bába raka v nose. Zkuste můj.

(běží k zrcadlu). Opravdu mi sluší. Výtečně! (Směje se.) Výtečně! Víte co! Nechte obě zde

Slávka

B. Viková-Kunětická:

Sběratelka starožttnoatí,

4


50

své

čepce, tetinka si vybere, a odpoledne nebo pozejtři příjďte si pro odpověď. Ale teď s bobem, nemám času

zdržovat.

se

První selka. S bohem, slečinko, sluší vám.

Druhá selka.

Můj bude

zase

slušet milostpaní.

Po

roučím se!

Jen

Slávka.

staré,

a

buďte

S bohem.

bez

je

co

Jsou oba hodně starosti. všecko se nám libí.

starého,

(Selky odejdou.)

výstup Slávka

4.

sama.

před zrcadlem čepec). Hihihi I Jako červenější, nosíček ohrnutější, rty malinovější. (Líbá zrcadlo.) 'l'y roztomilá! Proč by ne? Myšlénka I Ty rozkošná l

Slávka

(upravuje

bych

měla

si

líce -

-

-

Zde v tom středověku si mohu všecko dovolit! Ještě zástěru· živůtek sukni všecko máme To je znamenité! Ten se podiví. První -

-

-

-

dojem bude velikolepý

láska jeho promění se Neviděl posud dnes je uvidí, neviděl dosud moje nožky neviděl dosud můj moje lokty, dnes je uvidí, krček dnes ho uvidí. A já mám nožky, lokty, krček tak krásné! Je hřichem to všechno schovávat. (Přestrojuje se.) Mimo to budu po ve

žhoucí železo!

a

(Vybírá toilettu.)

-

-

-

jištěna proti strýci, proti tetě, proti celému světu. Jsem ju� sto let stará a vstala jsem z hrobu, do něhož mě před dávným časem ne-

výstup

4.-5.

51

'šťastná láska uvrhla. Hihihi! Ostatně nikdo

ne

přijde, jen on, on, a ten. mne pozná, kdybych byla v kukle jako motýl. A jsem hotova (jde k zrcadlu). Oh, nikdo nikdy neviděl krásnější babičky pod sluncem! Jen kdyby přišel juž s tou starožitností, abych mohla oslnit jej svým půvabem! (Ozve se klepání.) Dále! Už, už je zde.

výstup

5.

Vývrtka. Slávka.

Vývrtka (nese lostivou

v ruce pouzdro, zaražen). Rád bych paní, nebo se slečnou -

s

mi-

-

Slávka. Co si přejete?

Vývrtka. Jakýsi pán Slávka (nadšeně.) Jakýsi pán! Vývrtka. Ano, jakýsi pán poslal mne sem s touto škatulkou, abych se zeptal, zdali by milostivá paní nebo slečna byly ochotny koupiti od něho ten starý šperk. -

Slávka.

Šperk?

Ukažte!

Avšak mám nebo slečně

Vývrtka.

-

rozkázáno jen milostivé paní,

-

se o to. Mám právo všecko přijímat! (Béře od něho pouzdro a rozčileně je pro hlíží.) Ach, bože! A jaký vzácný nákrčník I To je výtečný lov I Kde je ten pán, co vás posýlá! Mu A prosím síme dohodnouti se o cenu. Kde je? jaké? vás, má vousy

Slávka. Mlčte, nestarejte

-

-

4*

52


ale nevím, jaké Vývrtka. Vousy má Slávka. Vy nevíte, jaké? Je to možno, abyste -

.

.

si ho

tak málo všimnul? Díval jsem

Vývrtka.

se

mu

jen do ruky.

Slávka. Jaké má oči? Oči? nevím.

Vývrtka.

Myslím,

že má

oči,

ale

Slávka. Nemožno! Má přece krásné oči

Vývrtka.

Vidí

Slávka. Má

jima

jaké, také

-

asi.

malíčku prsten s modrým kaménkem, přece víte, když jste se mu díval na

na

to snad

ruku.

Viděl jsem jen tenhle

Vývrtka.

tom ostatním mi nic

(ukazuje zlatník),

po

nebylo.

A teď jděte! Řekněte (podává pánovi, že jeho nákrčník je ne obyčejně krásný a že je nutno, aby sem přišel

Slávka. Jste hrubián. mu

peníz)

smluvit

se

tomu

o

cenu.

Vývrtka. Bylo by snad záhodno, abych naříkal "ne obyčejně krásný," protože by se mohl stát do mýšlivým a vycenit ten škvár bůhví jak vysoko. Slávka. Tomu vy nerozumíte ! Jděte jen! Hned, hned, .

hned

aby přišel.

To je hrůza. Myslím, že dostala toho nákrčníku zimnici. A to je celý dům Ro rejsův tak posedlý, kdo o něj zavadí, stane se vetešníkem. Kdyby měli Rorejsovi děti, rodily

Vývrtka (stranou.) z

by se, myslím, .lUŽ jako stařeny nebo dědkové. Ostatně, zaplaf pán bůh, už jdu. (Odejde.)

výstup

výstup Slávka Slávka

53

6.-7.

6.

sama.

to on posýlá. Byla to (libá nákrčník). On výtečná ode mne myšlénka objednati jej sem jako člověka, jenž nabízí starožitnost? Za jiných okolností mohl by zemřít touhou po mně někde nedaleko mne, a já. bych mu nesměla jít ani oči zatlačit (pláče). Proč na to myslím? Oči zatlačit! Ty krásné oči, to jezero, v němž jsem utonula! _.

výstup

7.

Milada. Slávka.

Slávka (při jejím spatření zděšeně couvne). Tetinko ty nejsi v zahradě? To je hrozné!

-

Milada. Co to zase?

Věky povstávají z brobu. Neni hahaha uchvátit špatná myšlénka od tebe A ještě jeden čepec, strýčka tímto způsobem. kdo přinesl ten druhý? to

-

-

--

Slávka (schovávajíc nákrčník). Také selka. Ale co na ne tom, tetinko (nepokojně) co na tom zdržuj se zde. Pro boha tě prosím, nezdržuj se zde! -

-

Milada (zkouší čepec před zrcadlem). Vidíš, také mně sluší ten čepec! Hahaha! Není sice masopust, ale přestrojit bych se dnes také chtěla. Myslím, že mů] dobrý muž by se radosti zbláznili Tak velice se mi líbíš v tom kostymu ,


54

Slávka (s rostoucím nepokojem). Přestrojit? teď hned? Tetinko prosím tě, kolik asi kroků je k nám ze vsi? -

Milada. se

Nevím (vybírá si v zamyšlení toilettu). ptáš ( Možná, že pět, možná osm set,

čítala jsem to

Proč nepo

nikdy.

Slávka (zoufale) .A já také ne! Jsem celá bez sebe! .

smíchem). Žes jich nepočítala? Jaké to máš vrtochy (se šaty v náručí). Vidíš, že mám nejlepší úmysl tě následovat v působení radosti pro na

Milada (se

šeho žalářníka.

Slávka

(nepokojně

Na toho

zlostně).

a

vzpomněla .Ale

-

.

všechno uschne

teto

teto

-

-

jsem ani v

ne

té zahradě

-

Teď se jdu přestrojit. Zahrajeme si trochu Myslíš, že mně to bude slušet jako tobě?

Milada.

Slávka

zajisté! Zbývá teď jen čtyři kroků, jak dlouho trvá jeden krok? (Zkouší kroky.) Jeden, dva, tři (zrychlí krok a počítá rychleji), a co pak to je všecko pomalu. jeden, dva, tři

(plačtivě).

I

--

-

sta

-

Milada.

Bojíš se snad, aby se strýc nevrátil? je ti? Slávka. Nie, tetinko, věř, že nie. Milada. Jdu roztomilé

se

tedy ustrojit a paňmaminky

dvě

Slá1)ka. Ano, dvě paňmaminky

-

Co

chvíli budou zde minulého století.

za z

Teď

juž zbývá

tř

sta kroků.

Milada. (odcházejíc). Hahaha l S tebou přišel sem nový život. Dříve bych se nikdy nebyla zmohla n a

podobný

čin, Hahaha.

(Odejde.)

8.-9.

výstup

8.

výstup Slávka

Slávka

Všecko

(patheticky).

loží

pouzdro teď

přišel

hned

-

stisknout ruku

vidět, že

sama.

zemru

a

ztraceno! Všecko!

je

nákrčníkem

s

55

stul k

na

mohla

-

pošeptat

mu,

lebce.)

Jen

bych

mu

že

zemru

(Po

kdyby aspoň co

láskou. Na tolik by mně čas vráti tetinka, která k vůli

ne

přece strýci

vystačil, než se stala by Be třeba kostlivcem anebo docela po to je pelem v pohanských popelnicích ! Ne neslýcháno, takhle milovat toho žárlivce, toho Co to! Kroky po tyrana, tu metlu boží! schodech! Kroky mužné, hrdinné, velikolepé! to jest on! (Vejde Rorejs.) To jest on -

-

-

-

výstup

9.

á (potácejíc se). Strýc strýček! Rorejs. Výborně! Poznat tě nemohu v tom ctihodném kroji (prohlíží si ji). Znamenitě! (Slávka ztrnule nechá sebou otáčet.) Způsobila's mně pěkné pře kvapení! Slávka. Překvapujeme se vzájemně, strýčku! Ten

Slávka

-

-

-

-

člověk

v

Klomíně?

Rorejs.

Zemřel než

Slávka.

Nemožno I

strýčku!

jsem

tam

Nemožno!

Ten mohl

přišel,

má drahá!

To's 'ho špatně léčil,

aspoň ještě čtyři hodiny

vy

držet!

Rorejs. Milé dítě jsi všetečná (jde -

všetečnost jest nectnost 1 A ty s lebkou). Kde je Milada?

ke stolu

56


(s hrozným nepokojem). Milada? Slá.vka. Nevím. (Vobavě, aby neshlédl nákrčník.) Pojď sem, strýče Nepřibližuj se k té hlavě, vypadá, jakoby tě chtěla kousnout. Pojď 'sem Ach, strýčku pojď pojď mně přec dát hubičku, když jsem ti způ sobila radost (stranou) pmdlím, na mou

Slávka

--

-

-

-

-

duši, omdlím strachem.

Rorejs (béře pouadro). Hned tijidám Slávka

(přiskočí

k

Coje

-

tonového?

němu, chvějícím hlasem). Ale

-

nech

Teta vi je starožitnosf chce ji koupit o tom Nesahej na ni, mohla Ale strýčku by se odřit

to

to

-

je

to

-

-

-

-

-

-

Rorejs. Nepochopuju tě dobře. Máš horečku (sahá jí

tepnu). Skutečnou Ty's rozčilena! To je

horečku!

na

horečka

z

Co se ti stalo? rozčilení I Musíš

láhev

limonády. Dal bych ti antipyrinu, na něj zvykat nejsem jeho pří telem. A kde je Milada? Byla-li v zahradě, mu sila mne vidět přicházet. Kdo přinesl to pouzdro?

vypiti

ale nechci tě

-

Slávka.

ukaž Vývrtka myslím, nevím ani určitě je, dám je tamhle mezi to ostatní. (Chce muje vzít.) -

Rorejs. Počkej přec! (Otevře pouzdro. Chvíli ticho, potom vzkřikne.) Jsem raněn slepotou? Ne, ne, vidím dobře! Kdo přinesl ten nákrčník? Slávka.

jsem

Nevim, strýčku ho viděla.

ale nemusíme ho

Rorejs (rozčilen).

Kde

Vývrtka snad. Alespoň jej jakýsi muž prý koupit, co na tom? -

Prodává

-

je Milada?

Slávka

(stranou). Teď je (Nahlas.) Tetinka -

u

domu

-

jistě je tam. strýčku?

Chceš k tetince,

výstup

(Strká jej

ke

dveřím.)

tam ve svém

9.-10.

57

Ve svém

pokoji, strýčku

-

pokoji.

A já Rorejs. Zpátky, licoměrnice I Ještěrko! chápal její rozčileni. Chtěl jsem ji léčit! -

ne

Bídnice!

Slávka (stranou). Vf všecko Rorejs (chopí ji za rameno).

on

-

ví

všecko I

Mluvila Milada

s

tím

mladým hejskem? Slávka

Ne on teprv ,já taky ne teď snad juž jest na schodech.

(bez sebe).

přijde

-

-

-

Rorejs On přijde! On má tolik drzosti, tolik podlosti v sobě, aby přišel! Ale ať se střeží! Živ přijde ale živ neodejde! -

Slávka

(s hrůzou).

A

jak odejde, když

ne

živ?

Rorejs. Ach, slečna vtipkuje?! Ó, tušil jsem předobře, že s tvým příchodem vtírá se k nám nespo Hádě! A juž mne uštklo! Milada kojenost, má dobrého spojence! Krev se mně valí k mozku. anebo líp otrušík Vodu, vodu -

-

Sldvka

je

(odbíhajíc stranou). tam!

která

On

-

-

ho

Teď

zabije

je

-

přestrojena přichází).

-

u

dveří

(vrazí

Strýček

-

do

chce

jistě Milady, vodu!

(Odběhne.)

výstup Milada. Milada (udiveně). nemocen? -

10.

Rorejs.

Ty jsi doma? (IDeknutě.) Ty jsi' Vzpamatuj se! Mftj drahý muži!


58

věřil!

Věřil každým krůpěji své krve! Čim jsem ti byl? Mračnem, za kterým skrývala's slunce své lásky, pokladnicí, z které čerpala's své živobytí, kmotrem, po kterém dostala jsi Oh, to je vice než hřích. vice než jméno I nevěra, vice než msta! A

Rorejs (vzchopiv se).

ti

já

svého srdce,

úhozem

každou

r-

Milada. Pro věčného boha! Muži! mluvíš?

Víš,

kde

jsi,

s

kým

mne líp. kdybych to nevěděl t já vím, že's to ty se svou lehko vážnou minulostí, se svými výstředními choutkami, se svým pochybeným vychováním, jakého se do stává všem dívkám vůbec, které mají jednou svým uměním, svým kouzlem dobyti si manžela, aby za jeho zády mohly pokračovati v prostopášnostech, kterým od dětství uvykly!

Rorejs.

Bylo by

Avšak

Milada

ne

pro

-

(uražena).

Mluvíš

o

mně,

V ácslave ?

mám jen jednu a ta Rorejs. Nemám dvě ženy postačila, aby ubila můj život (podává jí otevřené pouzdro). Znáte tento nákrčník, paní P -

Milada

(vzkřikne uleknuta).

Co to?

Rorejs (úsměšně), To on se hlásí l To on, který chce připomenout vám, že patřila jemu vaše láska a že má právo na vás a že čest a jméno Ro rejsovo jest kámen, přes který sice možno klo pýtnout, který však možno odkopnout. Milada.

On?

to všecko

To on?

jest vuje smyslu.

Ó, řekni, řekni,

ohavná

hrozná

že sním, že lež, která zba

VýRtup

10.

59

Rorejs. Haha 1 Recitatorko nevínnosti! Avšak, přisámbůh, já toho padoucha zničím, já jej za biju. (Slávka vystrčí hlavu a sepne ruce.) Já zkoupám se v jeho krvi a zle potrestám jeho opovážlivost -

Slávka (objeví

se na

chvíli

u

scény). On je ztracen aby poslouchal

kde však mešká? Dej bůh, dveřmi jako já nyní (zmizí).

-

za

Milada. Ztiš se! Pochopuju, že domýšlíš se událostí, které se nikdy neudaji. Jsem uražena, neboť v celém mém manželském životě byla jsem obětí a nikoliv ohněm, jenž oběť spaluje. Tvá nedů věra -

Rorejs. Ticho! Tento bůh, aby zkoušel Milada.

Cením

nákrčník?

svou

příliš vysoko,

Či

snad seslal

jej

mne, nebo vás?

než

důstojnost a svou počestnost abych zkoumala, odkud se

ocitl zde tento nákrčník! Snad se dovím přece, odkud Rorejs. Vy počestná! přišla tato věc, kterou jsem před třemi lety vrátil vašemu milánu, abych se zbyl památek vaši minulosti (přechází). Pamatujte, že své jméno, která. svou čest nedám na pospas záletné ženě, chce za ně skrýt svou ničernnosf a podlost! -

Milada. Pane!

Rorejs (u okna). Vývrtko! Hej, Vývrtko t Milada. Zamýšlíš mě kompromitovat? Rorejs. Nikoliv, chci vás jen potrestat. Milada. Před obecním poslem? Rorejs. Tázati se mám právo já a nikoliv, paní,

vy t

Sběratelka starožitnosti.

60

Zdá se, že octla jsem se na vrcholu vaší nedůvěry. Stoupat juž aspoň nemůže, nebo pak by se stala zločinem. Rorejs. Proč jste se přestrojila do této maškary? Mil.ada. Patrně, abych přiložila suchou větev k ohni vaší nedůvěry. Nepředvídáme všecko, co se stane. Milada.

Rorejs.

Přijímala jste vy toto pouzdro od VS'vrtky? N eodpovím juž ani slova, nesrovnává se to mou ctí. (Odchází do předních dveří.)

Milada. s

Vystup Vývrtka. Rorejs.

11.

Milada

(odchází).

Vývrtka. Dej pánbůh, dobrýtro. Rorejs (za odcházející Miladou). Přijímala

od vás pou

zdro tato dáma?

Vývrtka.

No

zlatý čepec

měla

a

také si tak .

vykra-

čovala.

Chápu teď účel toho přestrojení, ne pobavit, ale zmásti. (K vývrt kovi.) Kdy jste přinesl toto pouzdro? Vývrtka. Asi před hodinou. S tím pánem mluvil jsem ale teprve teď před chvílí, proměňoval jsem si

Rorejs (stranou).

které mělo mě

u

Perelesa

zlatník, milostpane. říkala dáma, které jste pouzdro

Co vám odevzdal?

Rorejs.

Vývrtka.

Dostala zimnici.

Rorejs. Co říkala P Vývrtka. Ale samé hlouposti. Chtěla vědět, jaké má vousy ten mladý muž, který mě s pouzdrem poslal,

výstup

11.

61

jaké oči, jaké nohy, jaký krk, jaké uši, jaké prsty, a já ubožák jsem z toho pranic neviděl. Rorejs.

A

dál?

co

To jsem se octl u zpovědnice. Co dál? Pak juž níc, jen mě pobízela k odchodu a opakovala hned, hned, hned, hned ať sem přijde.

Vývrtka (stranou).

(Nahlas.)

Rorejs (po chvíli zničen, temně). Kde je

Vývrtka. sem

nejspíš Rorejs.

ten muž?

Nedaleko odsud asi, milostpane. Na cestě však jistě. Měl patrně velice na spěch, v kapse

Jak

nemá ani

vypadá.

vindry.

ten muž? Má

vousy?

Vývrtka (uděšen). Vousy? (Stranou.) Teď repetice. Ano, prosím, má vousy.

to začne od

Rorejs. Jaké?

Vývrtka (stranou). Na mou duši od repetice. (Nahlas.) Nevšimnul jsem si, milostpane. Rorejs. Oči?

Vývrtka.

Dvě.

Rorejs. Jaké? Vývrtka. Obyčejné. Rorejs. Vlasy? Vývrtka. Má. Rorejs. Jaké? Vývrtka. Krátké. Rorejs. Co myslíte, jest na cestě k nám nebo ne? Vývrtka. Jest. Nanejvýš čtyři sta kroků může být odsud.


£2

Slávka

(vystrčí hlavu).

býti

vesnice

Čtyři

odtud

sta kroků!

nejméně

dva

Pak musí

tisíce

kroků

vzdálena.

Rorejs (dává mu peníz). Půjdu tomu pánovi netrefil.

Dobře, Vývrtko, můžete jít, ústrety. Možná, že by sem

v

.

VÝV1"tka. No, to bych. se divil (odchází s Rorejsem). Boreis (odcházeje, stranou). Práh můj nepřekročí ten bídník, který vzduch otravuje. (K Vývrtkovi.) Ne musíte pospíchat, počkejte před domem, až zajdu, aby neviděl, že od nás přicházíte. (Odejde.)

výstup

12.

teď tři sta I Slávka (přiběhne). Čtyři sta kroků Běžím do zahrady a Setkat se sním nesmi. otevru mu zadní vchod. Letím cvalem a před -

honím za

strýce, který půjde

po silnici.

(Odběhne

Rorejsem.)

výstup

13.

(v obyčejné toílettě). Odešel! I Slávka zmizela já pokořena, uražena, nevinna marně se snažím dopíditi se paprsku světla ve tmě, ve které se potácím. Jest to on? Je-li to on, pak mám právo plivnouti mu do tváře. Ale ne, ne, to ne může být on I Zde se něco událo, čemu neroz umím, co nechápu, avšak co mě odsuzuje. Mohu se hájiti? Nemám důkazů. Mám mlčeti? To by znamenalo, přiznati se k vině. (Přistupuje jako mimovolně k oknu.) Jen kdybych věděla, zdali to on, anebo ne, pak bych věděla, jak jednati. Aj,

Milada a

výstup

63

13.-14.

Vývrtka! (Volá.) Vývrtko! Pojďte na slovo ke mně! Vývrtko! Snad se přece něčeho dopídím. Vždyť se jedná o mou čest, o můj klid a mou celou

budoucnost,

-

výstup

14.

Milada.

Vývrtka.

Vývrtka. Dej pánbůh dobrýtro, milostpaní! (Stranou.) Už jsem zde Milada. Přinesl

zase.

jste

vy

nějaké pouzdro ráno, Vývrtko?

Vývrtka. Ano, milostpaní (stranou). ,

To

je hrůza. Snad

to ten mladík neukrad1?

JJIilada. Kdo vám

je svěřil?

Vývrtka. Mladý muž, jehož neznám. ho nikdy neviděl. M ilada. Jak

vypadal

Vývrtka (stranou). zas!

Milada.

mladý

(Nahlas.) Nevím,

Milada. Měl

Vývrtka.

ten

Umučená

jsem

muž?

už mám říci,

hodino,

co

V naší vsi

je to zde milostpaní.

vousy?

Měl vousy.

Vlasy?

Vývrtka. Měl. 7'f.ilada.

vývrtka.

Jaké? Snad své I

Milada. By I

velký? Vým·tka. Velký.

Milada.

Můžete mně

bokým hlasem?

říci, zdali

ten muž mluvil hlu

Sběratelka

64

starožitností.

VÝ1'rtka. (Stranou.) Co všecko nebudu musit ještě vědět! (Nahlas.) Když mně dával zlatník, řekl hluboce: »Zde máte" a hned na to vysoko: »Teď jděte." Milada. Nevšiml jste si,

měl-li jizvu

na

levé tváři?

Jizvu?

Vývrtka.

Milada. Anebo zdali asi err?

vyslovoval trochu nejasně, tak

r

.

-

Vývrtka (opakuje 1, m,

n, p,

po ní), Errr? Mluvili jsme v samých k, h. Errr jsem žádné od něho ne

slyšel. Milada. Kdo

přijímal

toto

pouzdro?

ustrojená jako Vývrtka. Dáma ve zlatém čepci moje prababička, což mne zde ovšem nepře kvapilo. -

Milada

(stranou).

vám?

Vývrtka.

To byla Slávka.

(Nahlas.)

A řekla

-

Jaké měl

oči, vlasy,

vousy,

ptala

se.

MUada. On?

Vývrtka. On. Milada. Můžete mně

o

tom

ještě něco říci?

Vývrtka. Už docela nie, jen že ten mladý dal zlatník, prababička zlatník, pan zlatník

Milada. A

Vývrtka.

a

já

muž mi

doktor

.-

zlatník

Poňženě

(dává

mu

jej).

Můžete

jít.

děkuju .. (Odchází, stranou.) Co jsem byl věděl, jaký má vous,

mohl dostat, kdybych nos atd. (Odejde.)

výstup

15.-16.

výstup Ze

Milada.

všeho

(:j5

15.

patrno, že Slávka jest pncmou

tohoto nedorozumění

a že jediné ona mohla by podati náležitého vysvětlení. Pozorovala. jsem už od rána, že jest rozčilena a že dává mně otázky, které jindy nemívá v obyčeji. Kde jest?

mně

Slávko! Slávko!

(Volá

do zadních

dveří.)

Slávko!

zahradě, kam �e ukryla před hněvem mého muže. Počkej, žabko, budeš se zpovídati, ačkoliv ten nákrčník jen zázrakem mohl sem přijíti. (Odejde v levo. Chvíli jeviště prázdno. Potom rychle vtáhne Slávka Haštaliře do pokoje z levých Je

nejspíš

v

dveří.)

výstup

16.

Slávka. Haštalíř. dvéře klíčem). Věděla jsem, že půjde Hihihi. Minula nás, jako bychom zahrady. byli ze vzduchu utkáni. Ob, vím dobře, kde je v zahradě který úkryt. Ale nyní nyní jsme sami. Dobyli jsme slavně celý starožitný dům Rorejsův a jeho dosavadní pány vyhnali jsme v širý svět. Teď jsou nám k službám pokoje, ložnice, okna, balkony I Haštalíř. A vrátí -li se tvůj strýc?

Slávka

(zamykajíc

do

-

-

Slávka. Je zamčeno. Haštalít\ Vrátí-li

se

teta?

Slávka. Je zamčeno.

lIaštalíř. Ale B.

co

pak?

Viková-Kunětická:


5


66

Slávka. Pak?

�

Umíš skákat?

-

lIašlalíř. Umím.

Slávka. Pak skočíš Haětali»,

s

To nebude zlámat vaz.

Slávka.

Strach

ti

okna ložnice

snadné,

dodá

Tys u mne, Milujete mě, pane? tom.

o

tetiny do zahrady. bych mohl také

neboť

obratnosti. a

to

Ale

nemluvme

je nejdůležitější.

-

Zdali tě miluju! Dívám se voblaka tebe, dívám se do knih a vidím tebe, dívám se v prázdno a vidím tebe. Všude ty, ty, má krásná vidina, která naplňuje mne blahem i žalem Slávka (zaníceně). Ó! Jak je to vše krásné a blahé! Pojď, klekni si ke mně! (Sedne na stolici, Haštalíř klekne.) Tak! a teď mluv,' abych slyšela tvůj hlas, tvou lásku, tvé tužby I Nemohu ani uvěřit, že zbožňuješ mne. Ty mne přece zbožňuješ l

Haštalíř a

(patheticky).

vidím

.

.

-

Haštalíř.

Zbožňuju, můj

anděle \

Slávka.

A Iíbím se ti i takto v tom zlatem čepci, krátkých rukávcích a krátké sukni? Haštalíř. Nem'ohl jsem tě poznati. Nyní však, co vím, že moje čarodějka stala se kouzlem ctihodnou selkou z dávných let, zlíbal bych nejraději tvé kulaté rámě, tvůj krček sněhobílý, tvé nožky v

malé!

Slávka.

Ach, ne líbat, zatím. až budu tvou ženou.

Na to

je

dost

času,

Haštalíř. Mou ženou? Mou ženou 1 Ach, celý ráj se Slávko, skrývá pro mne v těchto dvou slovech. což tě nesmím ani na rty políbit? -

výstup Slávka. To smíš.

inu do

se

náručí,

tom bou

v

dvéře, za dveřmi hlas Rorejsův.) Otevřít! (vyskočí potichu). Strýc! Netušíla jsem, že

chání

Slávka se

(Vrhne

67

16.-17.

na

tak brzo vrátí

llaštalít>;

-

-

(vyskočí též). Ano,

Slávka. Teď? Teď

co

teď?

hezky polib a pak buď s tebou milosrdný bůh. (Neustálé bouchšní.) Haštalíl>; (ji líbá). MilosrJný bůh však nezamezí, aby mně tvůj strýc třeba natloukl. Rorejs (za dveřmi). Chraňte se, budu-li nucen otevříti mne

dvéře násilím. Slávka. Tot sám Belzebub.

Haštalíř. Satan. Slávka. Divoch. Haštalíř. Mašukulumb.

(Nové bouchánL) (přemýšlí, náhle). Zde, zde (otevře dvéře do lož nice). Rychle! Buď prchni nebo dočkej 'konce. (Tragicky.) Dosti možná, ze budu potřebovati tvé pomoci. (Strčí Haštalíře do ložnice.) A teď

Slávka

-

teď Oh, kdyby nebylo toho stropu zde, a já. uměla lítat. (Nové nouchéní.) Zalknu se úzkosti. Ale jen zmužilost on musí vidět, lže jsem -

-

-

zmužilá.

(Jde

třesouc

se

výstup

na

celém

těle

a

otevře.)

17.

Rorejs. Slávka. Měli jste zase ty! Rorejs (vrazí do pokoje). Á času dost, abyste mi pověsila na nos hejla. Ale střezte se! Střezte! Já viděl dobře, kterak viděl odváděla toho padoucha sem ze zahrady -

-

-

�

5*

68


plot svýma vlastníma očima zlatý čepec, ten nástroj ďáblův jeho dlouhé nohy ruku, která jej vedla. Ale, přísahám, že zle budu trestati. skrze

to

jsem

-

Ten

-

Slávka

(zničena).

-

Jell

nevraždi!

(Schovává

Rorejs. Nevděčný tvore, jemuž jsem dechu !

Pozbývám údy mně chladnou

V -

očích

chtěl mám

neomdlím!

zničit.

-

býti otcem plno mžitek, -

-

Slávka (radostně, podává mu židli). omdlíš a pozbudeš vědomí!

Rorejs. Ne,

atd.)

meče

Mám

To omdlíš!

dosti

Mluv, kde jest

bezectný, který tak drze se do třel, aby v ní pustošil a loupil.

vás

všecky

bídník,

podlý,

sil

ten

Jistě

mé

svatyně

ve

Slávka. Snad nernyslíš, že by toho byl schopen.

nejméně příčiny i práva ho hájiti. Mluv, jest! Kde je-t, sice naleznu jej sám (roz lícen přiskočí k Slávce).

Rorejs.

Máš

kde

Slávka (v úzkosti �kočí ke dveřím ložnice Jen přes mou mrtvolu, strýče 1

Rorejs. Jakže � On je v právo vniknouti a Slávka

(bez dechu). o

všem I

ruce).

ona

-

je tam sním?

Ne.

Ven

Slávka (plačky). Ne

roztáhne

ložnici Miladině? I tam měl ona

Rorejs (odstrkuje ji). Nuže tedy se

a

s

-

ven

sním! Přesvědčím

nírn. ne

-

ne!

Chci je vidět pohro Rorejs. Nezkoušej madě zpátky. (Odstrčí ji. Slávka vrhne se za mou

sílu!

-

ním,

v

tom Haštalíř

vystoupí.)

69

18.

výstup Haštalíi\ Slávka (v

Pledešlí.

úzkosti). Strýčku,

žalář anebo šibenice

vraždu

pro

doživotní

je

-

Rorejs. Pane, jak sem přicbázíte? Slávka. Vším jsem vinna já je n já. Haštalii, Dovolte, abych vám vše vysvětlil. Nepoch opuju nikterak váš hněv a celé vaše chování. -

Roreis. Vy neporhopujete! Vy nepochopujete I Slávka (stranou). To neměl nikdy říkat. Haštaiti. Myslím, že i vy, jsa mlád, pane doktore, miloval jste, neboť láska není zločinem.

Rorejs. Pane, mám karabáč Slávka

(ohlížejíc se). Připouštím,

HaštalÍ1�.

netuším ani

z

na

své

hnfany

l

Kde? že ho máte

na

daleka, proč mně

hafany, avšak povídáte!

to

drzý! (Bez sebe.) Pusťte mě k ní, Já odpovím, proč vám mluvím o svém kara báči. Já odpovím (vletí do ložnice, okamžitě se však vrátí), kde je ona?

Rorejs.

Jste

vám

Haštalíř

na Slávku). Tam! Avšak varuju vás, doktore, před jakýmkoliv násilím.

(ukazuje

pane

Kde je Milada? Rorejs (ohlíží se). Kde? N eznám žádnou Miladu, Haštalii, Milada, pane znám jen slečnu Slávku. -

-

.

Slávka. Tetinka je v zahradě. Rorejs. V zlatém čepci? Slávka.

Ne,

bez

čepce.


70

Rorejs.

Lžeš!

-

viděl jsem ji, kterak tohoto

věka odváděla

sem

člo

do domu.

Slávka. To

jsem byla já, strýčku já nešřastníce, protože ho tak neskonale miluji. Rorejs� Koho? -

Slávka. (ukazuje na Haštalíře). Jeho. Rorejs (utišuje se, prohledává kapsy a vytáhne pouzdro.) Kde jste vzal tento nákrěník ? HaštaUř. Je to rodinná relikvie, kterou

všíckní

ctíme.

Rorejs. Jak Jste stár? Haštalíř. Šestadvacet let, jmenuju se Haštalíř a absolvoval jsem práva. Máte snad bratry? Rorejs. Tedy přece Haštalíř. -

Slávka

(naslouchá napjatě).

Raštalíř. Bratra.

Rorejs.

A ten bratr?

Haštalíř. Oženil se před rokem nýra v Rusku.

Rorejs (zvolna). A Slávka

přijal

místo inže

ten nákrčník?

skákat). Už vím! Už vím hubičku (chce jej líbat). Teď všemu rozumím

(počne

tleskat

Strýčku, dej tomu

a

a

mně

-

Roreis. Ten nákrčník? Haštalíř .. Ten

nákrčník nalezl jsem mezi šperky matčinými. Rorejs (těžce oddychuje, usmívá se, ale blažen). Oh to bylo peklo celé Slávka (přistrčí mu židli, on na ni klesne). Mám tě rozepnout? -

výstup

19.

71

19.

výstup

Milada. Předešlí.

Rorejs. Ne

vodu

-

-

vodu chci.

1JtIilada. Pro věčného boha! běhnou do nicí

různých

dveří

-

a

Vodu.

každý

(Všichni

se

vrací

se

tři od

skle

vody).

Rorejs (béře ji oď Milady). lada jej líbá.)

A

polib

-

polib mě. (Mi

(béře sklenici od Haštalíře, napodobí Rorejsa), polib polib mě! Rorejs (s nucenou přísností). To jsem nedovolil, ty po

Slávka

A

-

dařená sběratelko starožitnosti!

(Opona spadne.)

---+*+----

MEDVĚD NÁMLUVČÍM. KOMEDIE V JEDNOM

JEDNÁNÍ

OD

VIKTORA KRYLOVA

(ALEXANDROVA).

Se zvláštním dovolením spisovatele

P.

PAPÁČEK.

přeložil

Poprvé provozováno

v

Národním divadle 26. dubna 1889".

OSOBY: Semen Andrejevič Gribkov, vysloužilÝ dnstojnikt bratři J statkáři. Ivan Andrejevič Gribkov, bývalÝ úředník Jelisaveta Dmitrovna (Lila), jejich net. Pavel Fedoryč Barsov, mladý professor zoologie při guberniálním gymnasiu.

Děj

se

koná

na vesnici, patřící Gribkovým, poblíže guberniálního města, za našich dnův.

budoir ve vesnickém domě, Malinký hostinský pokoj avybraným nábytkem a okrášlený květinami. Na pravo okno a dvěre do zahrady. Druhé dvéře v pozadí na levo, V popředí na levo stolek a tH sesle. Lila v bílém šatě vchází dveřmi na levo a přináší na tací kávu, kterou postaví na stůl ; za chvilku vejde ze sadu Barsov. -

V}stup Lila Barson. Lisaveto

Lila

1.

Barso».

a

Dmitrovno, já

.•.

(polekavši se). Ach... ven! (Barsov rychle zmizí.) Ech, jak

Barso»

(objeví

se

v

okně).

Ale

ven! mne

vždyť jste

ven!

ven!

polekal. samotna.

Lila. Proč

jste přišel? Když jste samotna, tož... (Zmizí znova vchází do dveří.)

Barsov.

Lila.

okně,

Odejděte, povídám Vám vždyť jsem vám ručila, abyste čekal v besídce. -

Barsov. Vosa tam bzučí

Lila.

v

Ať si

sni

a

chce mě

a

po

snísti.

jen neposlušnosť... odejděte, vy hned sem přijdou oba strý pokazíte. cové pít kávu; vidíte, že jsem přinesla kávu.

všechno

za

•.

Medvěd nárnluvčírn.

78

'Bl;rsov.

Ale mně se věru nadarmo schováváte.

Lila.

dobré

Ty

nebe!

mám

opět

strýčky staré

Mám

zdá, že

mne

před

nimi

vysvětlovati.

mu

nebo ne?

Barsov. N u ovšem staré. Lila. A je potřeba, aby se rozstonali? Barsov. Přiznávám, že není. Lila.

Nenadálé uvrhnouti.

Borsoo,

nějaké rozčilení

je

na

lože

Dobrá.

Lila. Co jest

při

tom dobrého?

Bareo». Já jen souhlasím, nati jest dobré. Lila. To Barsoo,

pak Lila.

může

říci, že snad

sto

nic rozčilujícího, kdo k vůli mně může rozčiliti?

jak

nechci

ještě tak! Ale já přece nejsem se

ta umíněnost I

Ach, zabije.

Bůh ví...

že

mne

ještě

I

Barsov.

Což jednoduššího, povězte pravdu, a bude Tuhle, strýčku, profesor gymnasiálni, nejlépe Na procházce v háji jsem přednáší zoologii. ....

,

-

se

s

ním

městě

se

seznámila... a s ním setkávala.

u

starosty

našem

v

Lila. Ale potom další a další? na kraji háje jak isme si lásku přísahali? všechno mám povídat -

Barsov. Lila.

Nikoliv,

to

prosím, zatím možno zamlčeti.

Už jsem vám několikráte povídala, strýčkové mne nesmírně milují a žárlí dého 'až

k zblázněni.

..

říci

jim jen

o

že

moji

na

kaž

jakém-

výstup ----------------�

79

1-

------------------

koliv

zajímavém setkání, už tři dni s hlavou sklopenou ,chodí... a což teprve přivésti do domu mladého člověka a ještě takového (Bez děky se usmívá). Nu ovšem takový je to žvanilek, ale přece hezký. ...

.

Barsoo. Ach Lizaveto to

vy

Lila.

Dmitrovno, kdyby někdo jiný jest... ani bych si nevšiml, ale jak jest to příjemno.

řekl, ...

Jak

čilíte

to

byste a

..

strýčky? Jistě je roz počnou salmiakem mazati Toho nemohu viděti, mám jsem, že dnes vás s nimi poslouchejte.

vy nerozčilil

hned se a šalvějové thé píti. je tak ráda. Slíbila .

..

seznámím. Tož

Barson. Lila.

mne

Vymyslila jste, jak?

Vymyslila. jak?

Barson. A

Lila. Povím

Barsov. Lila.

když

-

hned

odejdete.

Slibuji:

Řeknu jim, že jste mne zachránil. před ně všechno jedno jakým neštěstím, rozumíte Ale ted' ven, ven, ven! (Obrátí jej a strká do zad.) ..

..•

Barsoo, Hleďme, jak jedná do zad

Lila.

mne

Takový

Barson

(objeví

se mnou

...

opravdová láska,

bije. (Odejde.)

svéhlavec. se

v

okně).

Lizaveto Dmitrovno!

Lila. Už zase, toť nesnesitelno! Barsov.

Zpečetit

...

Lila. Co? Bursou. Ručku podejte.

.•

zpečetit

...

Medvěd námluvčím.

80

Lila.

Co to zase?

a

a.ž

se

oženíte, pořád

bu,

mne

deto tak

trápit? Zajisté. Lila. To vám působí potěšení? Barson.

Barso». Blaženost! Lila

Tož

já... já vám. (měníc tón) odejděte. (Podává mu ruku.) vonný med lipový, moje (hladě ruku). Med

(podrážděně).

polibte rychle Barsov

..

a

sladká malounká ručko se

nevyrvu

tobě

nikdy

ty mé pouto hrozné v

životě.

(vytrhnuvši (Vejde

ruku).

Odejděte

Ivan

Andrejič

...

jdou. (Barsov zmizí.) � leva.)

Andrejič Gribkov

Ivan

výstup Ivan

líbá

•

její ruku.) Lila

...

(Vroucně

i

2.

Lila, později

Semen

Andrejič.

Andrejič (zastaví se údivu). do jest to? Co to? což jest nyni zima? odkud to k nám jest sněženka zaletěla? Ach ty moje bělounká sně ženko. Dobré jitro, můj mWičku... (Z da leka již mlaská rty a pak ji políbí.) A Semen Andrejié tu ještě není? ještě nevstal?.. to jest to se mu vysměji ospalec! to je spáč. v

..

.•.

..

Lila

(hledíc hleď do

Ivan

...

do

zahrady). Postoj, prosím, strýče odešel opravdu, už je v zahradě. •..

ano

..

zahrady...

co

že jsem ho

nepozorovala?!

já si z něho udělám žert a postaví před sebe křeslo.) (Ze zahrady vejde Semen Andrejič 9ribkov.)

Andreiiě, Pst (Skrčí se v zadu

-

-

...

výstup

2.

81

Semen Andrejič. Pozdrav tě Bůh, můj obláčku jasný Pozdrav tě Bůh... (Líbá ji.) A kde pak jest Ivan Andrejič? což ještě nevstal ? to jest ospalec! •..

to

jest ospalec.

(Ivan napodobě

notuje budíčka potom vyjde. Semen Andrejič vzdává mu vojensky čest.)

Ivan

roh

-

Andrejič. A vy časně ráno do sadu chodíte jakou pak asi příčinou?

.•.

za

Semen už

Ivan

And1·ejič. Toť vážné tajemství... Ale hned přestane býti tajemstvím. Račte poslouchati.

Andrejič. Jistě něco ošklivého jistě. nehezký kousek nějaký.

mně

vyvedl,

..

Semen

Nedávno keři

Andrejič.

jsem

pozoroval,

že

na

rozvijí se růže... ale tak v zelení se stulila, že ji téměř ani viděti nebylo přikryl jsem ji ještě lépe lístečky aby nikdo jí nezpozoroval a ustavičně ji hlídám a pozoruji. před nikým VŠR.k ani muk. růžovém

jednom

-

...

••

Ivan

Andrejič. NIl,

nu,

nu

-

-

Rozumím, rozumím,

rozumím.

večer kouknu, růže docela vykradl jsem se ráno, utrhl a tuhle přináším. (Vyndá z kapsy papírový kornout a z něho růži.) Našemu slunéčku, jež nás hřeje a raduje první jarní růži Lila. Děkuji milý (Políbí strýce, potom přejde na levo připevňujíc si růži Semen

Včera

Andrejič.

rozkvetla .'

..

.••

-

-

-

-

na

Ivan

-

-

-

ňadra.)

Andrejič. Já cítil, bratře Semene mně chystáš něco ošklivého

Andrejiči,

•.•

KryJov: .Medvěd uámluvčím,

6

že


82

Semen Andrejič. Ivane! nač tak příkrá slova? totéž možno říci i bez tak silných výrazů!

.A.ndrejič. Ošklivé je to; říkej

Ivan

to zůstane...

že

ní

před

mne

on

růží

s

jako prve) hanebnost

s

chceš, ošklivé tají aby rozpaků přivedl.

ošemetně

Tak

do

co

vše

-

ponížil. a já jen tak... (notuje budíčka tot: taková prázdnýma rukama. ..

..

..

...

Semen Andreiiě. Nechtěl jsem tě uraziti, Ivane, nechtěl. Lila. Nehádejte se! pro Boha-vás prosím, nehádejte se takové krásné jitro a vy mne chcete roz hněvati. budu plakat... uteku hned se ". smiřte. (Ivanoví.) Strýče!!... ruku... sem ...

..

..

..

hued

ruku, Ivan

•..

Andrejič (podávaje kových rozpaků.,.

ruku Semenu

Andr.).

Do

ta'

Lila. Dejte si hubičku. hned se polibte... (Ivan Andr. 'blíží se k Semenu Andr. pro hubičku, najednou se zastaví a vyčítavě kývá hlavou.) Strýče 1 (Bratři se políbř.) Tak pěkně! a teď budeme píti kávu. ..

Ivan

Ale přece takové ha se posadit). jsem neočekával. (Lila nalévá kávu.) Semen Andrejič. Já, Lilečko, jsem jej urazil; tož ty slij mu za to všechny škrabánky se smetany všechny škrabánky, všecky mu dej, mně ničeho

,Andrejič (jde

nebnosti

...

netřeba. Ivan

Prosím tě, neponižuj mne velikodušností. Nikoliv, jemu dej já jich nechci. jemu

Andrejič.

·svou

.

ještě více škrabánky

..

Sem en ..A.ndrejič. Já jich také nechci dáti nějakou náhradu.

..•

jsem povinen

výstup

8S

9.

pak?.. Vy budete piti, jak já naliji. já jak Semen Andrejič. Dobrá, můj obláčku. Ivan Andrejič. Souhlasí-m, má sněženičko. Lila.

Přestanete-li

chci.

..

a teď prosím, pijte, ty, a tuhle ty. Ivan Andrejič. Lilo, Lilo! třeba že jsem ti nepřinesl růže, přece mám tě neméně rád než on. (Skoro s pláčem.) Proč pak mu dáváš silnější

Lila. Tu máš

.•

.••

kávu nežli mně?!

Semen Andrejič: ale ne jí .

Ivan

..

Andréjiči ; mně čiň výčitky, máš, vezmi si mou sklenici.

Ivane tu

Andrejič. Toho jest přespříliš! příliš, Semene Andrejiči

toho

již přes

...

Lila. Nikoliv... vidím, že dnes žádného smilování se mnou nemáte a žádných mých slov neposlech nete. nu s Pánem Bohem, odejdu... odejdu od vás. (Chce odejíti vpravo.) ..

Semen Andrejič. Lilo, Lilečko... Lilo. Ivane Andrejiči, ach

•.

Tu to

máš,

...

Ivan Andreiiě, Nezlob se, dušičko, nezlob nezlob, já snesu všechno, každou urážku pro tebe. .•.

Lila.

Ale

pak

vždyť

se

není možno... to

žádná urážka ani nestala bychom žíti tak, že ani

..•

tu běží? Mohli

Radovati se,

Oč

lépe

prozpěvovati.

nikoliv, vy musíte jeden druhému dělat '.

Ale ne.

příjemnosti. Semen Andrejič. ření

Lila.

.

•.

ale

Nu on

vidíš, Lilo! já toužím,

po smí

.•.

Raději byste mohli děkovat Pánu Bohu, jsem dnes šťastně z neštěstí vyvázla. 6*

že

84

Medvl tl námluvčím.

Ivan

Z neštěstí?

Andrejič.

Semen Andrejiě. stalo?

Lila. Kdyby

jakého neštěstí? Lílečko,

Z

nebylo jeho,

kali nade

nehádali

-byste

se

co

se, ale

pla

mnou.

Semen Andrejič.

Nemuč

nás

pověz přímo,

a

co

se

stalo.

Ivan

Lila.

Andrejič. Ach;

mně už

u

srdce

píchá

...

dosud nemohu se přihodilo! vstala jsem' dnes velmi časně vzpamatovati. a zachtělo se mi procházeti se, jdu dál a dále, kam mne oči nesou... i zašla jsem do lesa hloub. v samou houštinu neprostupnou Tohle

se

mi

-

..

..

Ivan

,

Andrejiě.

Ach,

ouvej

ach!

teď

mně

.

píclrlo

do boku.

Lila. Vidím něco

v roští, co nemohu rozeznati, něco hnědého, jako by někdo zemi ryJ. Kouknu se a co že? tak pode mnou nohy klesly

černého,

...

medvěd! Ivan

Andrejič (radostně). Medvěd! Semene Andrejiči, je znamenité! uspořádáme na uěj hon

to

...

Semen Andrejič. Tak ty na hon myslíš, Liiečka. ty jsi pěkný, no ..

Ivan Andrejič.

Ach,

mobl sežrati.

Lila.

Stojím

zatím tuble

co

..•

..

ni živa

tatíčku

opět ni

on

tě

zdvihne

se

dobrotivý, vždyť píchlo

mne

mrtva

..•

a

tu

on

nohy, zachvěly se keře... v očích se mi zatemnilo... najednou rána houkne: můj a potom Miška na všech čtyřech přede mnou t již na nic se nepamatuji ; jak jsem stála, tak klesla jsem na trávu. na

zadní

-

.

výstup

85

2.

Andrejič (k Ivanu Andrejiči). Al? tak Andrejič. Ach, počkej, ať si oddechnu se mi dech zatajil. Lila (pro sebe). Mně se zdá, že to působí náležitý dojem. Podařilo se mi to pěkně. Však jsem se včera celý večer napřemýšlela. Semen

Ivan

.••

Semen Andrejič. Nu, nu,

co dále, co dále? když jsem se vzpamatovala, viděla jsem vedle sebe lovce; on z daleka zpozoroval med věda a skolil jej jednou ranou. Semen Andrejič. Chlapík! Ivan Andl'ejič. Byl to sedlák? Lila. Nikoliv... představil se jako professor při městském gymnasiu. Ivan Andrejiě. A? ! Semene Andrejiči!! vidíš, jak naši Lilečku zachránil prospěšné [est učení

Lila. Nu,

...

..•

...

Ach ten

Semen

A.ndrejič. hodný člověk... musíme

ho

sem

ten

milý, hodný, podivu jak se jmenuje příjmenímP k němu jíti, poděkovat... Co pak jsi nepozvala ten

A

...

Lila. Pozvala jsem.

..

je zde se). Jak, zde? kde? kde?

on

Semen Andrejič (ohlížeje Ivane Andrejiči

...

...

Lila. V zahradě se prochází je, koukněte

...

hleďte tamhle, tamhle

...

Semen Andreiič. Milý, milý, drahocenný člověk; já jej sem hned přivedu... Bože můj, mou Lilečku zachránil (Libá ji.) •

Ivan

Andrejič. (Libá ji.)

.•

Ne

tvou

Lilečku,

ale

naši

Lilečku.

86


Semen Andrejič.

Přední místo pro něj a úcta! Pod svaté--�z_y na pt"VIlí-==misto jej posadíme přivedu jej, hned jej přivedu. (Odejde do zahrady.) Lila (k sobě). Teď tedy račte vstoupit, dvéře budou otevřeny. .•.

3.

výstup Lila a' Ivan

Andrejič.

Andrejič. Kam pak dal medvěda? Lila. Odnesl jej. Ivan Andrejič. Velikého medvěda? I co t o povídáš, miláčku, takového sotva pozdvihneš. Lila. To jest, on ho neodnesl, ale sedlák jakýsi jel kolem s vozem, naložili jej a odvezli. Ale jak pak mohl sedlák tam tudy Ivan Andrejič. jeti? vždyť pravíš, že se to stalo v houštině, kde ani cestičky nebylo i.u« Ach, strýče, co na mne dorážíte? když pravím, nuže věřte. jel tamtudy sedlák Ivan Andrejič. On možná stranou někde jel a vy jste jej z dálky uviděli. Ivan

•

...

-

-

Lila. Toť Ivan

se

rozumí

.

.

Andrejiě. Tak, tak, ten sedláček

(Vejde

.

tak.

Semen Andrejič i

výstup 4. And_rejič

Titíž, Semen Semen Andrejič,

on

..

tedy

stranou

jel

•..

a

Barsov.)

Barsou.

Sem, sem, mladý muži, zde budete vždy vítaným hostem.

výstup Ivan

87

4.

Andrejič, Ke mně, do mého náručí! Děkuji jsem strýček Ivan Andrejič... (Objímá ho.) Ani slov nemohu více nalézti. jsem strýček Ivan Andrejič... Děkují. (Několikrát hned Ivan Andrejič, hned Semen Andrejič jej políbí. Lila šel; movsky se směje). ,

.•.

Já

..

Barsov. Jsem opravdu se.) Dosti.

překvapen...

no,

'no.

(Vyrve

..

Lila

(k

Nu což?

tiše).

jak jsem to vyvedla? Dobře, jen jestli nepodřekneme. Semen Andrejiě: Dovolte, vaše jméno křestní a ro němu

Barsov.

se

dinné

...

Barsov. Pavel Ivan

?

Fedoryč Barsov. professor zoologie. Jaké to pěkné jméno: Pavel Fe ..

And'rejič. A! doryč Barsov.

Semen Andrejič. dobrodiní? Ivan

Andrejič. tovi,

..

ke

čím jen odplatíme vám to můžeme pro vás učiniti.

Bože!

řekněte,

co

ke všemu ho

Pro naši Lilečku jsme všemu, ke všemu ...

Semen Andrejič.

Mluvte. přímo mluvte...

čeho si

přejete? Barso», Čeho si přeji? Ó. kdybych jen Lila (jemu tiše). Brzo ještě. brzo!

...

..

Barso»

(zmateně) Čeho ..

si

přeji? čeho

...

Semen Andreiič. No! no! Barsoo,

Přeji si... přeji si... (Sem vloží se nějaké nesplnitelné přání z místních poměrů.) (V originále: Přeji si, aby jednou sňali lešení s chrám II svatého Isáka.)

88


Čtverák! Čtverák! žertem chce se milý to člověk. � šlechetný, hrdý

Semen ..4.ndrejič.

vyvleknouti

..

..

uíčeho nežádá.

on

Ivan Andrejič. Nu, aspoň koflíček kávy račte. aspoň koflíček ...

Barson. S radostí, od rána ničeho jsem nejedl. Semen Andrejič. Sem, sem (usazuje ho) račte tuhle můj koflíček ...

...

...

Ivan

Andrejiě: Nikoliv, můj vypijte, můj ještě k ústům nedal.

ani

...

jsem

ho

Semen Andrejič. Lila.

Ne, tuhle je můj, tuhle je můj

Vypijte oba,

nebo

se

...

pohádají.

Ivan Andreiič. To je podivuhodné! to je podivuhodné!

vždycky beztoho rád .•.

však usmíří; vypijte 'oba koflíky. vystydla; a takovou já nemám pijte, pijte, ona nám přinese čerstvou nás

..

káva

.••

Lílečko, přines nám horkou. Ivane Andrejiči, jakou to nezdvo Semen Andrejič, řilosf jsi tekl!

Ivan

Andrejič. Co pak? (Tiše

rozmlouvá

se

Semenem

Andrejičem.) Lila

(tiše co?

k

Barsovu).

To

jsem

to

všechno

připravila,

-

I

Barso». Překrásně

...

jestli

se

nepodřekneme.

(Jí

a

pije.) Lila. Ach můj holoubek, jak

on vyhladověl. můj drahý... tuhle jest ještě houstička

a

tuhle také.

..

a

jezte, tuhle

výstup

89

4.

se mi, prosím, můj apetit ni nezbraňuje zbožňovati moji černo

N evysmívejte

Barsov.

kterak okou

mi

...

Semen

Andrejič (Ivanovi Andr.). Počkej, šeptají. (Hlasitě.) Tak ty, Lilečko ..

Lila.

oni si cosi ...

si kávy... hned... Ale především odměniti svého ochrance medailí za za

Přejete musím

chráněni

hynoucích. (Sejme růži.)

Jak? ty Semen Andrejič. Lila. Což jí nezasluhuje?

mu

chceš dáti

moji růží ?

Andrejič. Dej mll ji! dej! toť docela spravedlivé pěkné. Semen Andrejiě. Vždyť růže svadne, co s ní bude

Ivan

a

dělat? Barso».

Dovolte! Růže tato byla

vety Dmitrovny Lila

,

..

ona

na

ňadrech Jelisa

mi dražší

...

ji, tiše). Ach, jak hloupě! jak (zapichujíc hloupě mluvíte!! jak hloupě! I! vždyť vám pravim, ještě brzo Semen Andrejiě. �I�ě se zdá, že s ní začíná jaksi mu

...

miliskovati

...

Lila.

Strýče, strýče! on mně život zachránil... ty květiny lituješ? semen Andrejič. Nelituji, já... jen si myslím

a

...

co

s

ní bude dělat?

..

Lila. Tot hanba, hanba. Ivan

Lila

Andrejič. Ano, hanba, hanba. (s kávovníkem v ruce, patheticky). Kdyby jeho nebylo, před vámi leželo hy mé tělo nehybné, bez decbu, kdyby jeho nebylo, naříkal bys nad


90

mojí rakví, konečně kdyby jeho nebylo (měníc v obyčejný), nemohla bych ti dáti čerstvé kávy; ale nyní ihned přijdu a přinesu ti čerstvé hlas

horké kafíčko.

(Odejde.)

výstup Titíž bez

5.

Lily.

Anďrejič (hladí hlavě). Jez, junáku, jez!' Semen Andrejič (pro sebe). Jak jest to nepříjemno kdyby ji zachránil nějaký sedlák, co bylo by snad dali bychom mu (�tvrť sta, 25 rublů, nějšího. a byl by spokojen ale tohohle ničím nelze od měniti. on se vplíží do domu! fi, jak jest to Ivane... (Ivan Andr. se k němu nepříjernno príblíží.) Prosím tě, jen se nerozplyň! Ivan

Barsova po

-

.••

..

...

..

.

..

Ivan Andrejič. On zachránil naši .Lilečku

...

všechno je dobře ale Semen, Andrejič. Dobře jestli tak příliš budeš se vůči nérnu rozplývati, považ, vetře se k nám je�tě do rodiny, počne a ná-s vystrnadí. se lísati k Lile... ...

Ivan

Andreiič,

Ale

co

si to

...

myslíš?

'Andrejič. fIned na poprvé jest s ní příliš dů zcela ji věrný; jako by se už dávno znali. naké bývá chování při prvním setkání

Semen

..

...

Ivan

Andrejič. Ovšem,

Senten

Andrejič.

ta historie...

Ivan

to

A odkud

všecko

Andrejič, Myslíš, že

jest poněkud podezřelé. je ten chlapík? je hrozně podivné ..

si to

vymyslil?

a ...

celá.

91

Fysiognomie jeho aspoň nesvědčí Nijak nevypadá tak,

Semen Andreiič.

přílišné statečnosti... aby na medvěda střílel.

o

víš, mně se zdá, lže lže, Andrejič. Lže, Senten Andrejič, Což, abychom se ho podrobněji ptali, jak to bylo s tim výstřelem?

Ivan

..•

.•.

...

vy

počkej, jak ho chytím, pod Jak jen LUu odstraniti? že nebude míti kdy na udeřím, počkej, já něj se vzpamatovat... (Popojde k Barsovi a zaklepe mu na rámě.) Chlapíku, chlapíku, tak vy rád

ban Andreiiě. Počkej, vodníka takového ,

.

.

...

Bar sov. Kávu?

•

Semen Andrejič,

..

náramně.

Níkoliv,

honíte divokou zvěř Barsov. Ach, ovšem

my

ptáme, jestli rád

se

...

honby...

ovšem tot

tot má

-

vášeň. Ivan

Andreiiě. Kde pak máte pušku P! ve Pušku?,. pl1šlm?.. ta jest tam. vesnici jsem ji nechal. Vám Děkuji (Vstane.) uctivě za kávu. (Odstoupí.) Mně se zdá, že mne chtějí zkoumati; třeba si dáti pozor.

Barso».

..

..

Ivan

Andreiiě (tiše očích

mu

k Semen.

Barson. Já věru nevím,

jsou, víte, Ivan

Andrej.).

Lže...

na

vidím, že lže. tací

jak hlupáci,

vy že

tu věc hledíte

na

se

bojí

Andreiiě. Snad my se bojíme? vždyť my jsme první lovci v

'střelné

hahaha

...

zbraně.

...

my?!

celém okrese

...

já i v Petrohradě na knížecích lovech býval. My vás myslím, holečku, 'na honbě do kapsy ••

strčíme.


92

(k sobě). To věřím! Andrejič, Když my hon uspořádáme, tož podle přísných pravidel, po Petrohradsku jako v těch nejvznešenějších společnostech se loví s han

Barsov Ivan

bičkou

...

Barsov. S hanbičkou? Ivan

Andrejič.

Ovšem, či

Barson. Jakou to hanbičku Ivan

co s

pak

si

nás

o

myslíte ?

sebou béřete?

Andrejič. On nic neví o hanbičce. Anclrejič. Počkej, počkej, Ivane

Semen

...

Barsov. Nikoliv, račte, prosím, vypravovati, toť velmi

zajímavo (K sobě.) Aspoň na nic vyptávati. (Hlasit�.) •..

..

Je Ivan

mne nebudou Jak je to? Jak

se

to?

Andrejič (Semenu Andr., jenž ho tahá za kabát). Nech mne, když, tomu nerozumi, třeba mu vše vyjasniti. (Barsovu.) No dejme tomu, že jest hon. zvěř běží Vy.stojíte na svém čísle ..

...

...

Barson. Běží. Ivan

Andrejič: Nebo pták

leti.

Barson. Letí. Ivan

Andrejič. Vy

střelíte

...

Barsou. Střelím. Ivan

Andrejič. A chybíte-li? a?

Barso»

Chybím-li?

..

co

potom?

patrně jsem

netrefil.

-

Andreiiě. Nikoli, prosím, bývalo dříve patrně jsem netrefil; a teď, pěkně prosím, banbičky. Burso». Co je to? snad do vězení.

Ivan

tak

•..

do

výstup

93

5.

Ivan

Andreiič. Nikoliv, ne do vězení ale do knížečky zapíši v rubriku: tolikrát a tolikrát chybil A ta knížečka se nazývá hanbičkou; proto že není příliš lichotivá, když' se chyby podle ní sečítají. Barsov. A jak poznáte, kolikrát jsem chybil? Ivan Anclrejič. Zvláštní účetní stojí na kraji leče, poslouchá výstřely... píf, paf, pif, a počítá jeden, dva, tři, nebylo-li nic zastřeleno tedy, kolik výstřelů. tolik chyb. vás

...

-

..

Semen Andrejič. Hloupý to nápad...

Počítej si, ale já jsem nestřílel, hledej si v leéi toho, kdo vystřelil. Naposledy padesáti výstřelů se všichni slyšeli stříleti, ale kdo nedopučítali. střílel, není známo jeden povídá, Já ne! druhý' já také ne, a třetí řekne: to ozvěna se rozleh la řeknu-li

.

..

.••

ovzduším.

Andreiič, Ty, Semene Andrejiči, jsi ovšem pro systému. Semen Anclrejič. Co při něm dobrého? Jako bychom honili na výdělek a ne pro zábavu.

Ivan

tivník nového

Ivan

Andrejič. Ty soudíš jako byrokrat ; ale já jsem u myslivců. Semen Andrejič. Drive bývalo jiuak: chceš-li, střílej, nechceš-li, nestřílej chceš-li, do vzduchu si bouchni. co komu potom?.. Nač ta kon sloužil

,

"

trola?

Ivan

Andrejič,

N emá

sám často octne

Semen Andrejič toho

...

ji rád, nemá _ji rád se

v

.••

protože

hanbičce.

(rozhněvaně). Ivane Andrejiči, k němu.) Nač to teď vykládáš ?

(Tiše

nech

O to

Medvěd námlavčím.

94

přec teď neběží! Jej musíme ponížiti, vše jedno, jak kdo střílí. Iva.n Andrejič (tiše jde v pozadí na pravo). Ano, ano, ano, ano, počkej jen, počkej já mu posvítím. ...

Barsov (k sobě). Mně se zdá, opět na mne chystají leč. střílejte jen, tentokráte se myslím octnete oba v hanbičce. ..

Andrejič. Junáku! prosím ,? Ivan Andrejič. Kam pak jste dali medvěda? nemyslete, že mne obalamutíte já vím, Ivan

Barson. Co,

...

ale

..

kam

...

mně to Lila řekla. Barsov.

Ona

vám to řekla?

nuže

tedy, právě

tam

jsme ho dali. Semen

Andrejič (p�ejde

To

levo).

na

jest kam, kam

to? (Vejde Lila.) Barsoo. Ano... tam... dal medvěda?

(Tiše 1\ Lile.)

Kam jsem

výstup 6. Titíž

Lila

(tiše).

Sedlák

a

Lila.

jej odvezl.

Barson, Sedlák ,jej odvezl. Ivan

Andrejič (tiše

k

Semenu).

Ona

mu

napověděla.

Semen Andrejič (tiše). Viděl jsem. (K Barsovu.) Sedlák a jak to, že toho medvěda jej odvezl P Dobrá tak jednou ranou poraziti se vám podařilo? To ...

máte

nějakou dobrou pušku?

6.

výstup

95

Barson. Znamenitou... dítěti ji dej do ruky trefí, kam má trefit. Semen Asuirejič: A jakého systému, dovolte Lefošku nebo centrální?

se

a

i to

otázat

..

Barson Lila

(tiše k Lile). Jaká jest lepší? (tiše). Centrální.

Barsov. Centrální... Semen

Andrejič.

Barsov. Proto že

(Starci Lila

hledí

(k sobě).

A

to

proč

..•

na

rozumí, že centrálni.

se

máte

právě centrální?

protože vžd�cky se

Ach!...

do centra trefí.

rozpačitě, jako by nechápali.) co

to

Semen Andreiič, No dovolte

povídá?!

.•.

pravujte nám podrobně vězte, jak jste vystřelil?

•.•

jak nech

to

ho,

bylo...

vy

Lilo

Po·

...

Barsov. Jak jsem vystřelil? jako každý jiný; co .tu zvláštního? nasypal jsem prachu. (Všeobecné bez broků. hledí

Lila

(tiše

On se ohlédne.) Nasypal jsem (Opět vzkřiknutí; a starci mnohovýznamně

vzkřiknutí.

děčné

•.

sebe.)

na

němu).

k

prach,

ale

Při' centrální pušce nenasýpá

zastrčí

se

hotová

patrona.

se

(Barsov

zaražen.) Semen Andrejič, No dejme tomu, že máte nějakou zvláštní centrální pušku... bez patron... ale

jak pak jste mohl broky Lila.

na

ránu zabiti medvěda?

Strýče, proč by to nebylo možno; vždyt broky. Barsov. Ty největší, jako ořech veliké. Ivan Andrejič. Kterého čísla? měl hrubé

on


Barsoo.

Čísla?

čísla

...

(Tiše

k

Líle.)

Kolik

jest čísel

broků?

Lila. (tiše). Dvanáct. Barsov .: Dvanáctého. Lila

(s úžasem, tiše). Barsov (jí tiše). Proč

Burson. ale

Lila

Ivan

mi

jsou ty nejmenší! tedy tak napovídáte?

Zázrak!

Semen Audreiič. medvěda.

To

nejspíš

..

číslem zastřelil

Dvanáctým blízka?

z

Nikoliv; dovolte já střelil nejméně

...

z

na

by trefil každý, padesát krokův.

blízka

(k sobě). Co 'to jen povídá? Bože! co (Hlasitě.) Strýče, nalila jsem kávu. Andrejič. Na padesát nejmenšími broky?!

a.

A

Semen

Andrejič. padl

vy

kroků střílet toho

on

povídáte,

to klábosí?

na

medvěda

ani neucítí. že

jednou

ranou

...

Barso». srdce

Ivan

divného?

Což

umřel

.

.

ulekl

.

s'e

možná,

že

sám

strachem

výstřelu

.

a: puklo

mu

...

Andrejič. Medvědovi? Nu' a co? medvědovi, medvědovi možná, že to byl nějaký přflíš nervosní medvěd I a konečně jaká to podivná nedůvěra a jaké já vám toho o medvědu povím, doptávky

Barson.

-

.

.

.

.

.•

až vás bude hlava bolet.

Semen Andrejič.

Odpusťte, ctěný pane hnědý, medvěd obecný: náležejí k pátému řádu Semen Andreiič. To se netýká věci.

...

Barsov. Medvěd

...

ursus,

arctos,

97

6.

výstup

Barsov. Jak že, netýlrá ? Dovolte, já vám jej popíšu: má tělo tlusté, páteř směrem k plecím poněkud ohnutou.

tupým

s

Lila. Dost Barsov.

ploské

•.

koncem

témě

kuželovitou

a

tlamu

...

už, dost už!

Já vám

ního

povím dále ještě leccos interesant V Německu nyni již s medvědy téměř

...

nesetkáváme ; ale ještě na konci XVI. století tam velmi mnoho. Hrabě Jiří z Hen

se

bylo jich nebergu

v

kraji Schmalkaldském samojediný jich zabil

dvou letech sedm

ve

...

možná, že Andreiič. Přestaňte, ctěný pane váš hrabě sedm jich zabil, ale že vy ani jednoho celé vaše vypravování jste nezabil, jest jisto

Semen

...

...

mystifikace

jest nestydatá

Barsoo. Jak že?.. Ivan

Dovolte

klam.

a

...

Andrejič. Podvodníku! Strýčkové, já už dávno vám povídám, 'že káva Chcete, aby poznovu vystydla a já opět

Lila.

nalita.

musila běžet do

Semen Lila.

kuchyně?

Andrejič. Vy, ctěný těch

Nechte zachránil

.

.•

pane

sporů... Či není to

.•.

rádi, že mne jedno, jakým způ

buďme vše

sobem?

Barsov. To Ivan

se

rozumí.

Andrejič. Ale vidíš, že lže

-

lže, má duše, žádný medvěd

on

Lila. Ale Ivan

já jsem jej sama Andrejič. On lže!

Krylov:

Medvěd námluvčím

.

co

tam

pak

to

ani

ne

neb) 1.

viděla.

7

Medvěd nňmluvčim.

98

'Semen

viděla Ivan

Nač taková slova, Ivane Oll tě omámil, jako

Andrcjič.

neviděla

.

nie, to

...

Andrejič. nic neví

plete

Jaký pak je to lovec! O puškám ne:rozumí... čísla

a

Semen

hanbičce broků si

...

Barson. Já mám svůj vlastni systém .

Ty jsi bys byla

..

Andrejič. Ctěný pane!

-

vy

...

jste urazil naši

neteř.

Lila. Ale nikterak, Ivan

Andrejič (k sobě).

Semen

on

na

..

Podvodník!

stanete

ty tomu nerozumíš, on tě urazil nalhal... odejděte, ctěný pane, děkujte osudu, že bez trestu do ...

tebe

odeiděte!

a

�

.

se

z

našich rukou.

Andreiič. Odejděte, co

Lila.

...

Andrejič (s výčitkou). Ivane! (K Lile.) Ty nevíš,

miláčku.

Ivan

strýčku

znamená

nebo vám

centrální puška

a

opravdu ukážu, broky číslo 12.

k Barsovu.) Odejděte, ale blízku, až vás zavolám.

Strýče, strýče!! (Tiše buďte tu někde

na

N epřišel když tak se mnou jednáte. poroučím se... ale pokud o medvěda běží, povím vám nejen o nějakém obyčejném našem medvědu, ursus arctos na zvaném, ale o jakém jen chcete: ursus cadve rinus, ursus formicarius. (Všeobecné pohnutí.) Už jdu! Už jdu l (Odejde.)

Barson.

Jak vám libo...

jsem

sem

s

Bohem

sám, pozvali jste ..

..

,

..

-

•..

mne,

ale

výstup

7.

výstup Ivan Ivan

Andrejič,

Andrejič. podvodníka

Semen

jest

kávu

Lila.

kde

Lila.

a

pak jsi

takového

k čemu tak silné

výrazy?

ničema, ale nač tak silné výrazy?

to

J sou- Ii

tu

pak lžičky všecky? pil

...

Nestydite

strýče!

se,

neurazil, ale vy

vypravovala lhu i

Andrejič

Podvodník!... ulovila?

Andrejič,

Ivan

Semen

Andrejič. Bratře!

ovšem

99

7

já

mne

události; a lže-li Oll, patrně patrně nebylo by vám líto vaší

té

o a

...

což nestydíte se? on mne urážíte .... Já jsem vám

Lily, kdyby byla upadla do drápů medvěda Odpusť vám to Pánbůh, odpusť vám to Pánbůh! Teď už nemám nikoho blízkého na tom světě, a nikdo již mne nemilujc '. (Plačíc si sedne.) ...

..

Andrejič. Lílíčko, Liličko píchlo

Ivan

boku

.

.

.

mne

.

.

ona má pravdu! Andrejič. Počkej oba se Vždyť opravdu pletou, nejen on, aleí

Semen

Lila

(k sobě).

Semen Ivan

.

O čem

Andrejič,

pak

.

.

vězí, nech

tom něco

v

do

zase

'

.

mne

se

Nech mne,

to

já

tu

s

.

ona,

ní.

umlouvají

se

jí. vyptám

Andrcjič.

Dobrá, upokoj ji, rozmluv ty Ale přece je podvodník s ní umíš O hanbičce nevi, jaký pak to člověk? (Odejde.) .

.

.'

.

.

.

.•.

7*

.

.

Medvěd namluvčtm.

100

výstup Semen Lila

Andrejič

8. a

Lila.

(k sobě). Spikli se proti mně, myslí m. Andrejič. Ty pláčeš?

Semen Lila

Co

poručím člověka

Andrp,jič.

A

Lila. Bodejť by

ne

Semen

Semen

že

bolí mne,

a

Andrejiě.

jest vše jedno, ale ovšem mi nevěří, já vám do najednou s ním tak

vám

bych plakala?

mrzí

a

se

vy

...

ty chceš, abychom ti věřili? .

.

.

Dobrá

...

i t.y

povídáš jen pravdu pouhou pravdu

Já budu věřit ...

...

ale ať

čistou.

poctivou,

,

.

...

Lila

(k sobě), Nu! to půjde těžko já (Hlasitě.) Já, strýče, víte .

.

je,

zle'

mám

oba

zle

.

vás

•..

', až k zbláznění a jestli já něco, co není tak docela v pořádku, tož Však, strýče, koho mám já z lásky k vám také milovati? Vy oba jste mne vychovali. moji milí (Obr-jme ho.) Ale co pak. že jsme na kávu zapomněli? kam pak strýc Váňa odešel? já jej zavolám

tak ráda

,

.

•

..

dělám

...

,

..

"

.•

Semen Andrejič. Počkej! mám vážnější věci

Lila

Ten naléhá!

mně

na

mysli.

zdá, že už se (k sobě). nevykroutim. Semen Andrejič. Pověz mi pravdu a já ti uvě � opravdu řím Nu?! jak s tím medvědem j Sl jej potkala? Lila. To· vše to se rozumí, že----+=--4 (palou se. pravda smíchem) nu ovšem já jsem se se

•

.

.

..

...

.

.

.

.

.••

.

.

.

8.

vý�tup

101

velmi jsem se polehla když jsem poprvé uviděla

v

...

lese

polekala

..•

Andrejič. Medvěda? ale toho Pavla Nikoliv, ne medvěda v prvním okamžiku ani představiti Fedoryče

Semen Lila

...

.•.

...

jsem si nedovedla, jak se Andrejič. Že vystřelil?

to stalo

...

Semen

Lila. Kdo

Semen

vystřelil? Andrejič: No

ten

Pavel

.•.

Fedoryč,

tak

jsi

jej přece jmenovala. Lila. Ovšem možno neočekávaně

uleknouti

výstřelu

když kávy nechceš? ano, ano, ano, ty nechceš, ty jsi řekl t,y chceš vážně mluvit, jsem tomu sama ráda já s tebou ráda vážně poněvadž to věru nn ovšem tu jest třeba vždycky Ale k čemu podrobnosti? všechno to se rozumí se

•..

nebo

...

.

.

.

Ale

...

.

.

.

.•.

...

.•.

..•

Andrejiě. Lilečko tož ani jediný člověk slovu neporozumf.

Semen

...

na

budeš-li tak pokračovati, světě ani Jednomu tvému

Lila. Proč tedy

pořád tak neústupně žádáš, abyeh pravdu? Semen Andrejič. Jak že? Lila. Což je to tak snadné, hovořit pravdu? Dovol, a ptej se kohokoliv ti libo, ptej se, prosím af ti řekne, lehko-li mluviti pravdu. ptrj Semen Andreiič. Ale nicméně Lila. A když máš někobo rád a uhodneš, že on tak �=="tr�ochu trošičku Semen Andrejič. Zalhal? mluvila

...

.

.

.

..•

...

i02

Medvěd namluvčím.

Lila. No ovšem, tak trošičku máš mlčeti a ne přiváděti ho do takových rozpakův, aby se musil .

.

přiznati

...

Tož Semen Andrejič. všechno ostatni? Lila

tedy

Ovšem že

(rozpačitě).

Semen

medvěd,

výstřel

a

výmysl!

vidíš, nu tak jak pak mám s tebou jak pak nemám tě oklamati P hleď, už a co nevidět řekneš: kyselý obličej mám mé mazáni? jaksi mne mrazí máme šalvěj? Půjdu si lehnout do po Což pak jest to pro mne něco pří hledat' šalvěj? Dovol, odpusť já ji ne tu tvoji šalvěji. ...

hovořiti? jsi udělal lide

kde stele

pak pak .

.

jemného návidím, Semen

ten

Andrejič. Děkuji pěkně.

Lila. Nu tak

.

.

.

...

...

.

Andrejič. Pravda, pravda,

má

holubičko, pravda, egoisté

takoví ničemní my dva mrzutí starci nech mne jen my staří mrzouti ...

...

...

...

my

jen

pořád o sobě a jen o sobě... a vždyť tobě již devatenáct Jet, srdečko ohnivě bije, ohlasu měli bychom se tomu radovati, my žádá. však jako měchy se nadýmáme... no buďsi, nebudu, nikdy nebudu ..

...

Lila.

Strýčku.

Semen

.

.

ale což

pak

..•

Jen

ty mně všecko bez blouposti Andreiič. pověz, bez medvěda, zkrátka všecko všecinko ...

Lila

(usedne).

A nebudeš

se

mračiti?

S�men Andrejiě. Nikoliv, má holubičko veselý budu, veselý .

...

-

nikoliv

...

výstup Lila.

103

8.

'. víš já toho vzdychat také nebudeš počneš vzdychati, jakobys

A

•.•

..

nemohu snésti když slzy měl v očích .. ...

Andrejič.

Semen

Lila.

Nu

Dám si pozor, dám si pozor

strýče

..

.

...

ty můj drahý strýče... (Líbá

Měsíc již tomu ho.) Stalo se to takto Semen Andreiič, Celý měsíc! Lila (vzdychne). Ano! co platno l to se nedá

...

..•

-

..•

změniti

.

dni tomu

.

.

vy oba

,

..

ba

celý měsíc,

.

usnuli

více, třicet čtyři po obědě

jste

...

už pod večer byla jsem na kraji houštiny. se červánky ukazovaly a slavík klokotati počal a tak volně, tak sladce bylo v duši. myslím, Já že v takovém okamžiku básníei verše píší. spisovati namohu, strýče, ale cítiti mohu, ach, jak dovedu já cítiti l l I .

.

Semen

Andrejič.

To

jsi

se

s

ním

.

.

tedy setkala?

ale jak jsem počátku jsem polekala pohlédla v jeho dobré oči a Oll na mne se usmál, tu jsem si pomyslila: tot jako bratr! a tak jsme prostě rozprávěti počali, jako bychom a tak dlouho jsme od narození spolu rostli. že jsem až k čaji se opozdila. rozprávěli

Lila. S

se

....

...

.

.

...

Semen

I t

Andrejič,

Lila. Ani nevím druhého se

sešli

O čem? .

.

.

o

všem. Tak to

dne, aniž jsme a

třetího

dne

se zas

bylo pěkné, že zas jsme

umlouvali, i

čtvrtého... ...

l

ale

potom již jsme se umlouvati počali (K Semenu Andr.) Co jsi vzdychnul? s tebou nikdy nic po dobného

Semen

uepřihodilo? Andrejič. Vypravuj. se

104


Lila. Potom jsem

se

s

ním viděla

v

městě

a

ředitelka

gymnasia jej úžasně chválila... a tak jsme se stali nevyhuutelni jeden druhému, až jsme oba uviděli, že již nezbude než všechno vám po věděti. ale jak? Já jsem se bála a tak jsem prosím vás, hned tu bude mazání. si vymyslila hloupě vymyslila toho medvěda abych ne tak najednou. (Semen Andr. ji líbá ruce.) Co ty mně líbáš ruce?! co mi je líbáš?! •.

..

•

•..

..

...

...

..

Už začneš

...•

Andrejič. Nic... to jen tak... ty má (Smrká.) Ty má radosti. diná! (Líbá ji.)

dovol

Semen

.•

.

Lila.

radosti

...

je

•.

Nemysli, strýče, že bych proto méně tě milo naopak mnohem více, jak se mi ani vás všechny tři. vás oba nikdy nezdále vala

...

•..

..

...

naše ředitelka Semen. Andrejič. Jdi, přivlec jej sem špatného nepochváli... přivlec jej sem... on beztoho na blízku... jist-ě, jsi mu pošeptala, aby neodcházel, ...

(Vejde Ivan Andrejič.) Lila. Hued, strýče!'! A, milý strýče Váňo! (Libá Andr.) Hned I (Odběhne do sadu.)

výstup Semen Ivan

Andrejlé.

Semen v

Andrejič

Ivana

9.

i Ivan

Andreiič,

Co to znamená?

Andrejič. Už je hanbičce...

to tak: oba dva

N etrefili

jsme

...

se

ocitneme

9.

výstup I van

105

Andrejič. Co to povídáš? Snad nevěříš, že podvodník ji před medvědem zachránil? Andrejič.

Semen Ivan

Andrejič. Děvče do

se

medvědy.

Není možná!

Andrejič.

Semen

Ivan

Před dvěma

ten

Jen že ti medvědi

zamilovalo...

pořádného člověka

Andrejič. píchá

jsme ty a já. ještě chvála Bohu

ale

,

.

...

Ach, ach...

opět mně

do

boku

...

Andrejič. Nikoliv,

Semen

nikoliv já jsem slíbil. úsměv a radosť žádných bolestí nebude slyšíš? Lila jest toho hodna, naše laštovička, ona toho zasluhuje... (Lila přivádí Barsova.) •.

že

...

Lila. Tu je.

Semen

Andrejič. Vy

nás omluvíte?

není-Iiž

pravda,

vy nás omluvíte?..

Ivan

Andreiič:

Já ho

Lila. Ano, ano, Ivan

ano.

(Líbá ho.) mám také políbit?

..

ovšem...

Andrejič (vyčítavě). Ano, ' (Libá Barsova.) A přinesl? !

Nu l

Semen

Lila.

Ivan

Andrejič.

Bratře!

K tomu, strýčku, obláček zasvitl.

ano, ano k čemu vás

jaké

..

rada:

ovšem kozel

...

to

výrazy

...

sem

...

aby sněženka roztála, aby

Andrejič. Podvo... já Jenom, víte-li

neřekl. tuhle má

.

až

lháti. už radši mluvte

se

nic co.

vám

pravdu,

neřekl

...

já nic

muži. budoucně zachce neumíte to

..

mladý

..

...


106

toť bylo poprvé boží pravda nic platno chraň Pánbůh naposled centrální jest není, opravdu potřeba pušky jen že já už teď i cíl jsem pak trefíš ztratil (Líbá ruce Lile.) Ivan Andrejič. Po (vzpamatuje se), já jsem

Barsov. Neumím a

-

•..

.

.

.

.

.

•

.

.

...

.

...

jen po l! Chtěl jste

řekl Borsoo. Ivan

Andrejič.

říci:

pomilování hodný člověk!

Nu třeba, třeba, třeba.

(Opona spadne.)

---+��+---

JAN VÁVRA: VELKÉ PANSTVO. VESELOHRA V JEDNOM JEDNÁNÍ

Recommend Documents