ISBN

Ročník

XI

2008

Krjlovna mravence Componotus vogus před svatebnlm letem. K rojeni dochhl uf koncem dubna a ůčastnl se jej přezimovavll pohlnnl jedind. Foto: Veronika Sour_lová.

Major dflnlce Componotus \IOgus. U nás se tito bojovnl mravend vyskytuji na jiinl Moravě. Foto na titulnl stranf: Dělnice rodu Myrmlca u zkrouceného listu jeřábu se miicemi. Je dobfe patrná i kapka medovice, kterou od nich ziskává. Markouiovice u Trutnova 712008. Foto: Veronika Souralod. Texty k barevným fotofrafirm mravencu Pavel Amcha. ISBN 978-80-254-3165-8

FOR

ICAI

Zpravodaj pro aplikovaný výzkum a ochranu

mravenců, Ročník

XI 2008

Dělnice mravence pospolitého (Form;ca polyctena) Foto: Veronika Souralová.

3

při přenosu

kukly.

FOR

ICAI

Zpravodaj pro aplikovaný výzkum a ochranu mravenců Ročník

XI 2008

za

Toto číslo zpravodaje FORMICA nova vydala 51/17 ČSOP Krkonoše ve spolupráci a za finanční podpory Ústřední výkonné rady ČSOP

Ministerstva zemědělství České republiky Lesů České republiky s. p., Hradec Králové

Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky Správy Krkonošského národního parku Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor

~. AGENTURA OCHRANY P(![RODY A KRAJINY CESKÉ REPUBLIKY

~

LESY

~ MINISTERSTVC>

Zpravodaj Formica XI (2008)

4

ZEM~D~LSTVI

Úvodem Vážení čtenáři! do ruky se Vám dostal 11. ročník zpravodaje FORMICA zabývající se aplikovaným výzkumem a ochranou mravenců. Český svaz ochránců přírody a Lesy České republiky s. p. v rámci společného programu Ochrana biodiverzity v lesích provádí již od roku 1997 rozmanitá mapování a další podpůrné činnosti, které napomáhají zachování druhové rozmanitosti. Program je rozdělen na jednotlivé podprogramy zabývající se vybranými druhy rostlin, živočichů či ekosystémů, které se nacházejí na státních pozemcích jež obhospodařují Lesy České republiky. Jedním z těchto podprogramů je také Formica, prostřednictvím kterého jednotlivé základní organizace ČSOP realizují různorodé projekty od již zmíněného mapování, inventarizace, ochranných zásahů až po osvětovou činnost a pořádání odborných seminářů. V neposlední řadě vychází také tento zpravodaj, který je letos věnován i širší veřejnosti. Pokouší se zvýšit dosavadní zájem o mravence, zejména z hlediska významu pro ekologickou stabilitu krajiny a také upozornit na to, že velká skupina těchto živočichů patří mezi ohrožené druhy vyžadující zvýšenou ochranu. Doufám, že Vám následující stránky přinesou mnoho zajímavých a užitečných informací, které v budoucnu využijete ať už jen při pozorování, nebo přímo v praktické ochraně mravenců. Kateřina Adámková koordinátorka programu Ochrana biodiverzity

Skupina hnízd mravence pospolitého (Formica polyctena) na nad Jizerou, 27. 6. 2008. Foto: Petr Miles.

5

lokalitě

Stráž u Rokytnice

Zpravodaj Formica XI (2008)

Kryty a ohrádky pro ochranu lesních mravenců Hauben und Umziiunungen fur den Waldameisenschutz Jiří Nešpor

Úvod Impulsem k napsání příspěvku byly poznatky z exkurze na Kamenném vrchu v rámci mezinárodní konference Les, mravenci a ochrana přírody pořádané v termínu 18. - 20. září 2003 v Liberci a i požadavek hlavního garanta na základě mých připomínek napsat příspěvek o potřebě respektovat při stavbě ochranných ohrádek sluneční poměry na stanovišti. V lesním porostu na Kamenném vrchu jsem si povšiml, že počet ochranných krytů oproti minulé návštěvě v roce 2000 významně poklesl. Kryty zde byly nahrazeny ochrannými ohrádkami s pevným dřevěným rámem vyplněným pozinkovaným pletivem. Ochranné kryty Jestliže moje některé dřívější připomínky byly chápány jako nastolení otázky, zda krytovat či nekrytovat, potom jejich skutečná podstata spočívá v řešení hl ubší otázky, do jaké míry zasahovat do života svébytných, nedomestikovaných živočišných druhů, či zda do jejich života vůbec zasahovat. V návaznosti na tyto úvahy jsem se při utváření, pro některé ochranáře lesních mravenců poněkud vyhraněného názoru na kryty, především opíralo informace z práce Seifert (1996). Vzhledem k tomu, že používání krytů bylo spojováno i s predací datlovitých, dovolím si upozornit na závěry všeobecně uznávaného autora této práce, který na základě výzkumů v Holandsku kvantifikuje, že datlovití zkonzumují jen asi 5 % z přezimujících lesních mravenců. To znamená, že v normálním případě by datlovití neměli být lesním mravencům nebezpeční, neboť v rámci přirozených potravních řetězců sbírají jen jejich přebytek. Pouze v jednotlivých případech mohou způsobit větší ztráty - autor uvádí až 36 % s tím, že rozsáhlejší proděravění hnízdních kup mohou v zimním období tyto ztráty ještě nepřímo zvýšit v důsledku vniknutí roztáté vody do hnízda. V souvislosti stím považuji za žádoucí prezentovat další významné sdělení tohoto autora, že v bojích o potravní teritoria na jaře a časném létě padne za oběť těchto konfliktů až 40 % dělnic lesních mravenců a tak největším nepřítelem mravenců jsou patrně samotní mravenci. Přes ojedinělé škody v důsledku predace datlovitých ptáků autor práce Seifert (1996) hodnotí hromadné nasazování ochranných krytů nad hnízdními kupami jako velmi nejisté s tím, že dynamice hnízda nepřizpůsobený ochranný kryt prokazatelně více škodí než prospívá, neboť především poškozuje mikroklima hnízdního stanoviště. Úvaha nad těmito informacemi mne vedla k tomu, že kryty by se měly skutečně používat jen výjimečně, a to v rámci záchranných transferů pro stabilizaci přestěhovaného hnízda na novém stanovišti. Stejný názor má i pan Václav Vysoký - cituji z jeho písemného sdělení: "Kryty ano, ale jen ve vybraných případech, a to jen vždy po nutném přestěhování mraveniště, a to jen do doby, kdy je hnízdo již stabilizované:' Ten se dokonce nebrání použití tzv. "propagačního krytu'; který má sloužit k ozřejmění nutnosti ochrany lesních mravenců u laické veřejnosti s tím, že doporučuje jeho použití v terénu pouze na jednom oddě!ku nacházejícího se nejblíže u lesní cesty nebo pěšiny i s příslušnou tabulí nebo alespoň stručnou vysvětlivkou pro pochopení laické veřejnosti, avšak zásadně se staví proti používání těchto krytů na mateřské kolonie. Pan Václav Vysoký se ve svém sdělení dotýká i otázky žíru ze strany ptáků s tím, že pokud jsou hnízda v zimě ničena ptáky, pak je to běžný jev, který provází tyto mravence po celou dobu, kdy se objevila specializace u těchto ptáků. Ptáci však většinou nerozhrabávají mravenčí kupy ve vegetační době, popř. ve vegetační době se tak děje jen příležitostné. Hlavní negativní činnost těchto specializovaných ptáků se děje převážně v zimním období. V zimě ptáci vyhledávají hlavně myrmekofilní druhy živočichů včetně jejich larev (např. zlatohlávků), resp. druhy, které se na tato stanoviště stahují pouze v zimním období, protože jádro mravenčí kolonie je hluboko v zemi. V závěru opětovně upozorňuje na opodstatněnost použití ochranného krytu u přemísťovaného 7

Zpravodaj Formica XI (2008)

mraveniště,

kde je potravní nabídka

víceméně otevřená,

a proto zde

přechodně

kryty mají svoje

odůvodnění.

Co se týče krytů, je významné i písemné sdělení Mgr. Milana Daďourka, který upozorňuje, že ochranné kryty kromě jiných negativ zamezují přirozenému spadu větviček na povrch kupy, které jsou následně zabudovávány do struktury hnízdní kupy, a výrazně omezují i možnosti transportu úlomků těchto větviček z prostoru mimo kryt. Racionální je i názor Ing. L. Půlpána, který upozorňuje na zvýšení zastínění z důvodu napadaného listí zachyceného na krytu, a který upozorňuje i na skutečnost, že pletivo ochranného krytu představuje pro další živočichy, především pak ptactvo, potenciální past, která může mít za následek zdravotní poškození těchto živočichů. Nikomu nevnucuji svůj názor. Je potřeba, aby každý použil svůj rozum a zhodnotil, kdy je opodstatnéné používání krytů a zda vůbec krytovat matečná hnízda, která by měla být natolik silná, že se musí vypořádat s různými tlaky. A to, že v rámci přirozených potravních řetězců v důsledku různých tlaků některé mateční hnízdo ztratí své výsadní postavení, je z mého pohledu součástí stále ještě přirozeného procesu evoluce. Kdoplnění otázky používání krytů si dovolím ve vztahu k používanému pletivu následující upozornění. Vzhledem ke kyselým dešťům musíme v případě nejméně doporučovaného černého pletiva počítat i se vznikem sloučenin, jako např. síran železnatý, který je znám pod názvem zelená skalice. Tato sloučenina se ve velmi zředěném stavu používá např. k potlačení mechů v trávě, a kdo jí použil, ví, že i v této velmi naředěné koncentraci mj. i spálí listy sedmikrásek. Případné námitky, že při omývání černého pletiva kyselým deštěm nelze dosáhnout ani zdaleka takové koncentrace, která se používá k potlačení mechů, akceptuji pouze částečně, a to v tom směru, že koncentrace železitých sloučenin v kyselých deštích bude skutečně výrazně nižší, avšak ne bez případných účinků na živé organismy. V souvislosti se svým tvrzením si dovolím upozornit na příklad staré, neudržované eternitové střechy, na které je umístěna nějaká železná konstrukce, resp. nad ní vedou staré železné dráty. Pro tuto střechu bude typický výrazný výskyt hustého porostu mechů a lišejníků; pouze v místě, kam ze zmíněné konstrukce, resp. drátů stékají kapičky deště, mechy a lišejníky nenajdeme. Z toho lze pouze předjímat, jaké účinky na hnízdo lesních mravenců může mít i taková drobnost, jako je kapička kyselého deště obsahující nepatrné množství železitých sloučenin. Zásadní stanovisko k této otázce může dát pouze podrobný výzkum těchto účinků. Tímto se dostáváme k pozinkovanému pletivu. Jestliže vzpomenutý síran železnatý není přes popsané účinky klasifikován dle zákona Č. 157/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů,jako nebezpečná chemická látka, potom síran zinečnatý, jakožto potencionální produkt omývání pozinkovaného pletiva kyselými dešti, je podle tohoto zákona klasifikován jako dráždivý a nebezpečný pro životní prostředí (R 50/53 Vysoce toxický pro vodní organizmy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředO. Co se týče dráždivých účinků je nutno v rámci zmíněného zákona nutno chápat tento účinek jako méně výrazné leptavé účinky typické pro žíravé látky. Kpoškození tkáně zpravidla nedochází, ale např. u člověka mohou tyto látky vyvolat záněty. Opět zásadní stanovisko k otázce případných účinků zinečnatých solí může dát pouze jejich podrobný výzkum. Nesmíme zapomenout, že při delším používání se ochranná vrstva zinku časem "smyje" a zůstane nám z pozinkovaného pletiva černé. Jestliže říkáme, kryty ano, je nutné zvážit i použitý materiál. Z výše uvedených důvodů se jeví jako bezproblémové použití plastového pletiva, které bylo předvedeno i v rámci zmíněné konference při exkurzi do KRNAPu. Ochranné ohrádky Při použití ochranných ohrádek i tenké pletivo zvyšuje zastínění hnízda a jehO použití považuji za necitlivé. Obdobného názoru je i odborník - již citovaný pan Václav Vysoký, který k ohrádkám uvádí, že dřevěné ohradníky kolem kup (bez pletiva), jaké se používají např. v NP České Švýcarsko, je nutné řešit tak, aby nezastiňovaly celé kupy, t. j. jižní strana musí být vždy dále od okraje hnízda než strana severní a tím se zvýší doba osvitu hnízda. Tyto kryty umožňují ptákům volný přílet i odlet a přes vegetační dobu jsou tato hnízda rozhrabávána jen náhodně. Pokud se vrátíme k výčtu dalších nectností pletiva, které byly uvedeny v souvislosti s používáním krytů, potom v případě dřevěných ohrádek s pletivem dochází ke zlepšení pouze, co se týče přirozeného spadu větviček, ulpění listí a určité možnosti přístupu ptactva. Nadále konstrukce dřevěného rámu vyplněná pletivem výrazně omezuje transport úlomků větviček a dalšího hrubého stavebního materiálu; Zpravodaj Formica XI (2008)

8

při

kolmém postavení pletiva ochranné ohrádky je riziko poranění ptactva možná větší než u jehlanových kyselých dešťů, a to především u stran blízkých kupě. Nesmíme však zapomenout ani na neestetický vzhled pletivové ohrádky v lese zřetelně přetvářeném k přirozenějšímu charakteru. Jak vyplývá i ze sdělení pana Vysokého, je nutné při instalaci ochranné ohrádky respektovat světové strany a možnosti sluneční expozice v průběhu celého dne. Ke stejnému závěru jsem dospěl nezávisle na panu Vysokém ještě před obdržením jeho podnětného sdělení, kdy jsem měřil i délku stínů v určitou denní dobu. V letním dni představuje délka stínu v poledne slunečního času (tj. ve 13 hod. SEL při jižní expozici) zhruba 70 % výšky osvíceného předmětu, v období kolem jarní a podzimní rovnodennosti je stín v poledne zhruba l,4x delší než výška osvíceného předmětu. V ranních, jakožto i večerních hodinách je slunce nízko nad obzorem, např. v 8 hod. ráno (tj. v 7 hod. slunečního času) je v letním dni (tj. zhruba 21. června) stín zhruba 2 x delší než výška osvíceného předmětu. Z úhlu dopadu paprsku z jižního směru od slunce vysoko postaveného nad obzorem by mohl leckdo uvažovat, že umístění ohrádky jižním směrem nemůže mít za následek zásadní problémy dotýkající se zastínění povrchu kupy. Nesmíme však zapomenout v rámci celoroční tepelné bilance hnízda na velmi důležité období na začátku aktivní sezóny, kdy lesní mravenci musí zvýšit teplotu v jádru z 5-1 O°C na provozní teplotu .mravenčího inkubátoru", tj. cca 25°(, a kdy i jižní slunce není zase tak vysoko nad obzorem, jako je tomu při jeho postavení nad obratníkem Raka,jak i vyplývá z hodnoty délky stínu z období rovnodennosti. Z poměru výšky osvíceného předmětu a délky stínu lze pak pomocí goniometrické funkce tangens vypočítat skutečný úhel dopadu slunečních paprsků v konkrétní čas a v určitou roční dobu. Vzhledem k významu východního osvitu na začátku každého dne je vedle logického postavení severní strany dřevěné ohrádky bez pletiva do samé blízkosti hnízdní kupy žádoucí, co se týče V-z směru, umístit kupu spíše směrem k západu. Jestliže severní směr Je, co se týče sluneční expozice, jednoznačný - odtud slunce svítit nemůže, potom u V-Z směru o umístění ohrádky musí rozhodovat skutečné sluneční poměry na stanovišti. Přestože se osobně kloním v rámci žádoucí tepelné bilance k preferenci větší vzdálenosti východní strany ohrádky od hnízdní kupy, na základě poznatků z terénu, např. u hnízd na západním okraji lesa a navíc na svahu směřovanému k západu s převládající expozicí od jihozápadu a západu, je nutné respektovat skutečné poměry na stanovišti a mraveniště by v tomto případě mělo být blíže východní krytů a nevyjasněný zůstává i účinek různých chemikálií, tvořících se vlivem

straně. Při respektování skutečných slunečních poměrů existuje řada různých variant ochranných ohrádek - např. při výrazné jižní expozici větší hnízdní kupy můžeme dospět ke kosočtvercovému postavení ohrádky, u větších hnízd si lze představit i šestiúhelníkové, resp. osmiúhelníkové ohrádky. Vzhledem k nevhodnosti pletiva je žádoucí zásadně upřednostnit celodřevěné ohrádky, které se uplatní při ochraně mravenišť před spárkatou, hlavně černou zvěří a i před lidskými nenechavci. Přitom i konstrukce jednotlivých stran musí opět respektovat sluneční poměry na stanovišti. Na severní straně lze použít široké latě po celé výšce ohrádky a tato strana by měla mít z tohoto důvodu největší stabilitu. U jižní strany se kloním ke třem širokým latím zhruba do výše 60 cm a od této výše doporučuji s větším odstupem umístit dva podélné hranoly zhruba 5x5 cm a na východní a západní straně jsem dospěl ke dvěma širokým latím do výše cca 40 cm a výše k použití tří hranolů 5xS cm zhruba po 20 cm. Dřevo je pro lesní porost přirozený materiál bez jakýchkoliv negativních dopadů. Dokonce i případné zabudování části některé stěny celodřevěné ohrádky nepředstavuje žádný problém. Ochranná ohrádka splňuje svůj účel i v případě, že část konstrukce je zabudována do hnízdní kupy a v případě likvidace ohrádky se zabudované díly ohrádky nejlépe v zimním období klidu oříznou u povrchu kupy a mohou zůstat trvalou součástí mraveniště.

Závěr

V rámci ochrany lesních mravenců je žádoucí omezit používání ochranných krytů pouze na případy stabilizace transferovaných hnízd. Při použití ochranných ohrádekje nutné respektovat skutečné sluneční poměry na stanovišti, jakožje i žádoucí tyto ohrádky budovat celodřevěné bez použití pletiva. Z příspěvku vyplývá, že je žádoucí nejen respektovat přírodní zákonitosti, ale je vysoce prospěšné komunikovat se 9

Zpravodaj Formica XI (2008)

zkušenými odborníky. Stejně tak z příspěvku vyplývá, že je žádoucí kriticky zhodnotit problematiku ochranných krytů a ohrádek a používaného materiálu. Shrnutí Autor se vyslovuje proti nadměrnému používání ochranných krytů nad mraveništi. Důvody nesouhlasu - ptáci požírají jen přebytky mravenců, kryty zamezují přirozenému spadu větviček na povrch kupy, drátěné pletivo může být škodlivé, zvyšuje se zastínění kupy. Doporučuje však používání ochranných ohrádek bez pletiva, zvláště proti černé zvěři. Zusammenfassung Der Autor kritisiert den unverhOltnismiifJigen Einsatz von Nestschutzhauben. Viele Grunde sprechen gegen den Bau der Hauben. Der Schutz vor Vogeln ist nicht notwendig, da diese nur einen geringen Einfluss auf die Individuenzahl haben und iiberwiegend die "iiberziihligen Arbeiterinnen reduzieren. Die Hauben verhindern beispielsweise, dass Aste oder Nadeln auf die Oberfliiche des Haufens fallen. Oas Drahtgeflecht selbst kann schiidlich sein und zudem fiihrt es zu einer zusiitzlichen Beschattung des Ameisenhugels. Der Autor empfiehlt jedoch die Benutzung der Schutzumziiunungen ohne Drahtgeflecht, vor allem gegen das Schwarzwi/d. Literatura: Daňo J., 2002: Roční program ochránce lesních mravenců. - Formica 5: 15-23. Nešpor Jiří, 2003: Kam kráčíš, Formico? ... aneb o potřebě změny charakteru ochrany lesních mravenců. - Přednáška na konferenci Les, mravenci a ochrany přírody - souhrn ve sborníku konference, str. 15 - 17. Seifert B., 1996: Ameisen, beobachten, bestimmen. - Naturbuch Verlag Augsburg. 351 str. H

Adresa autora: Ing. Jiří Nešpor Rooseveltova 71/IV, 503 51 Chlumec nad Cidlinou

s

z +-

o J ec.2m

Situování ochranné ohrádky směrem k severozápadu při východním osvitu a prakticky v~udypřítomné jižní expozici.

Kresba: Jiří Nešpor. Zpravodaj Formica XI (2008)

10

Mraveniště

krytovat či nekrytovat, stále živé téma Die Waldameisennester umzi:iunen oder nicht, immer ein lebendiges Thema Petr Mi/es

Objeví-Ii se někde mraveniště opatřené zdaleka viditelným ochranným krytem, vzbudí to pozornost kolemjdoucfch, mezi nimi i osob ochranářsky na laděných a lesního personálu. Ejhle, řeknou si, ta mraveniště, která Jsme dříve skoro bez povšimnutí míjeli, mají nějaký význam, někdo se o ně stará. Ochranářský problém, ochrana hnízd lesních mravenců, je tím nastolen a úhledné, pěkně vyhlížející kryty jsou přijímány většinou se sympatiemi. Uplyne však nějaký čas, některé kryty se zbortí, prorostou lesní buření, jiná jsou mravenci opuštěna. Ti, kdo je vybudovali, se o ně z různých důvodů přestanou starat a problém, o kterém se i nyní hodně diskutuje, je na světě. Zborcené poškozené kryty Již nevyhlížejí v lese pěkně a vyvstává otázka, co s nimi. V současnosti je možno říci, že převládá široká škála názorů, od zastánců ochranného krytování až po jejich přesvědčené odpůrce. Při hodnocení příslušných ochranářských postupů je však třeba přihlížet k poměrně nedávné minulosti a k vývoji a proměnám poznatků a názorů, neboť jen tak je možné získat na problematiku ucelenější pohled. Při počátcích akce Formica, prováděných v CR již od roku 1975 (Daňo 1998), byl jejím dlouhodobým vedoucím Jaroslav Hruška. Z mého pohledu jmenovaný řešil svěřený úkol po dlouhou dobu s velkým zaujetím a položil solidní základy pro další současnou činnost. Navazoval úzké kontakty s odborníky a vědeckými pracovišti, řídil se jejich doporučeními a sám iniciativně řešil různé výzkumné problémy. Pokud se týká krytování mravenišť, což je hlavním tématem mého příspěvku, toto J. Hruška ve velkém měřítku prováděl a propagoval a je autorem několika metodických postupů při zhotovování různých typů krytů (Hruška 1990). Později se však postavil k této své vlastní činnosti i kriticky. Po určité stagnaci došlo k oživení Programu Formica v r. 1998, kdy byl jmenován jeho vedoucím Jan Daňo. I on je především praktik s mnohaletými zkušenostmi. Svoji roli spatřoval hlavně v jemu svěřené koordinační činnosti, usiloval však i o výzkumnou činnost. Také on se snažil zapojit do problematiky co nejvíce odborníků a využívat jejich znalostí. Proto, když byl vytýčen hlavní úkol, Návrh záchranného programu mravenců rodu FormicQ v CR, byl jeho vypracováním pověřen Mgr. Milan Daďourek, čerstvý absolvent vysoké školy přírodovědeckého směru, který na ní řešil a úspěšně obhájil svoji diplomovou práci o lesních mravencích. Jeho návrh, vypracovaný ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajíny CR (Daďourek 1999), byl předložen k připomínkovému a rozhodovacímu řízení, které však nebylo dotaženo do konce. V návrhu je též kapitola nazvaná Zlepšení odborného zázemí, ve které apeluje na zajištění českých překladů a vydání základních zahraničních odborných publikací, z nichž jmenuje práci K. G615wald 1989, 1990: Die Waldameise I a II. V ní se v kapitolách věnovaným praktické ochraně lesních mravenců hovoří především o různých ochranných krytech, jejichž používání G6sswald (1990) naléhavě doporučuje. Komu jinému nežli této ještě nedávno v problematice lesních mravenců v evropském měřítku dlouhodobé vůdčí osobnosti se mělo věřit? Domnívám se, že také J. Hruška čerpal svého času hlavně z této tzv. G6sswaldovy školy a i M. Daďourek prováděl krytová ní hnízd. Uplynulo však jen pár let a v rodném Německu prof. K. G6sswalda byly některé jeho teorie (nejen o potřebě krytování, ale též o možnostech rozsáhlých transferů i jeho zajímavé objevy a poznatky ze systematiky) zneváženy. Pokud jde o stavbu ochranných krytů, pak lze za současný trend v Německu považovat jejich odmítání či redukci na zvláště naléhavé případy a na ochranu výsadků při záchranných transferech (Klein 2005, Seifert 2007) (Dle mého mínění však mohou takové převratné názorové zvraty budit i nedůvěru, neboť se při nich často stává, že pravda je někde uprostřed. Lze jen těžko uvěřit, že by se vědec a vysokoškolský profesor, který celý svůj dlouhý život věnoval prakticky výhradně studiu lesních mravenců, dopouštěl tak podstatných omylů). 11

Zpravodaj Formica XI (2008)

Já jsem také jedním z těch, který má s krytováním mravenišť vlastní již dlouholeté praktické zkušenosti a chtěl bych se o ně podělit. Byl jsem samozřejmě také ovlivněn ještě nedávnou érou, kdy se stavba krytů nad mraveništi jednoznačně doporučovala. Mnohé z nich na území Krkonošského národniho parku, kde dosud působím, přetrvávají a staví se omezeně i nové. S odstraňováním již nefunkčních a poškozených krytů mám sám mnohé problémy. Přesto však váhám vyslovit nad nimi zcela jednoznačné odmítavé stanovisko, a to z více důvodů. Jak jsem již uved I na začátku příspěvku, pěkný a udržovaný kryt nad mraveništěm v očích zde velmi početných turistů jim dokazuje, že mravenci jsou ceněným objektem ochrany, což není pro mnohé dosud tak samozřejmé. To, že lesní mravenci jsou zákonem chráněni a mají mimořádný význam pro ekologickou stabilitu lesa, vědí sice ochranáři, nikoliv však již tak dobře široká veřejnost a možná ani ne všichni vlastníci a správci lesů. Vždyť ještě někdy v BO.letech minulého století se místy v Podkrkonoší na příkaz lesních správ mraveniště záměrně vypalovala a ničila, neboť mravenci prý znepříjemňovali práci v lese! Vyprávěli mi to pamětníci, kteří též uvedli, že v důsledku těchto opatření byly zaviněny i lesní požáry. Do současnosti zde pokračuje i vykrádání a odvážení mravenišť neznámými osobami, snad kvůli sběru mravenčích kukel. V případě lesních těžeb může dobře viditelný kryt zabránit nechtěnému zničení mraveniště a chrání je též účinně před některými živočišnými predátory (žlunami, datly, šelmami, černou a vysokou zvěřn. Poukazuje se na to, že kryt negativně ovlivňuje termoregulaci mravenišť, způsobuje jeho nadměrné zastínění a zvláště drátěné pletivo má působit škodlivě až jedovatě. Připouštim, že tomu tak může být, mohu však ukázat na řadě příkladů, že mraveniště prosperují velmi dobře i pod ochrannými kryty podobně jako i na jiných velmi zastíněných místech. To, že kupa pod krytem roste, až jej případně přeroste, svědčí do značné míry i o tom, že se mravencům pod ním nedaří špatně. Kdyby tomu tak bylo, pak by pro ně neměl být problém kryt opustit a přemístit se jinam. To se sice také stává, nikoliv však ve většině připadů. Je též otázka, co by se s některými mraveništi stalo, kdyby nad nimi ochranný kryt nebyl. Vidět hlavně kjaru hnízda zcela rozhrabaná od žlun a divočáků není žádná vzácnost, i když je tomu tak spíše v podhůří než vyšších poloh Krkonoš. Několik zakrytovaných mravenišť v Krkonoších se zvětšilo a narostlo natolik, že kryty sestavené z trojúhelníkových dilů o velikosti stran 160 cm již pod nimi nejsou vůbec vidět. Nezdá se však, že by to mravencům vadilo, jedná se často o velmi silná a vitálni hnízda. Připadá mi již nyní nevhodné tyto přerostlé kryty z nich vyjímat a mraveniště tak poškozovat a ponechávám je na další sledování. Mám dokonce dojem, že tyto někdy již neviditelné kryty pomáhají udržovat kompaktní mravenčí stavbu,jako to může činit pařez či do mraveniště často vestavěné větve, a chrání je před predátory i nadále. Problematika vhodnosti či nevhodnosti ochranných krytů nad mraveništi v Krkonoších byla na podnět Správy KRNAP zadána Ing. J. Horáčkovi, který ji řešil jako součást své úspěšné diplomové práce na Ústavu ochrany lesa a myslivosti FLD MZLU v Brně. V ní konstatuje, že při dokonalé instalaci a následné údržbě plní kryty svoji funkci (Horáček 2000). V závěrech jeho diplomové práce je řečeno m.j.:"Výhodou je nesporný účinek krytů proti žlunám a inertnost materiálu. Dobře nainstalovaný kryt plní tuto funkci na 100 %. Jako velice vhodnou metodu i pro praxi považuji řízené komplexy mravenišť. Metoda spočívá v plánovitém obhospodařování hnízd způsobem, že 2/3 z vyskytujících se hnízd se ochraňují speciálními kryty proti poškození a 1/3 se nechá přístupná volně žijícím živočichům. Poškození však nesmí přesáhnout y. objemu hnízda." Sám jsem provedl ve Vítkovicích v Krkonoších (asi 600 m n. m.) následující pokus. V r. 2000 byly dvě kupy druhu Formica rufa (16 a lB) zakryty čtyřdílnými ochrannými kryty s inertním umělohmotným pletivem typu Polynet. Každý díl sestával z rovnostranného trojúhelníku o délce strany 160 cm. Jejich vývoj jsem porovnával zejména se sousední kupou 17, která byla ponechána nezakryta mezi nimi. Výsledky jejich vývoje byly v jednotlivých letech následující (v tabulkách 1-3 uvedeny postupně rozměry hnízda v cm včetně hnízdního valu, vitalita ve stupních 1-S, objem hnízda v m3 a odhad počtu dělnic v milionech jedinců):

Zpravodaj Formica XI (2008)

12

Poznámka

Rok

R02měr

Vitalita

Objem

Polet

1999

lS0x40

VS

0,4

0,4

Nezakrytované

2000

lS0x60

VS

0,6

0,6

Zakrytováno, hnízdo se krytu nedotýká

2002

160x30

VS

0,3

0,3

Přechodný pokles objemu

2003

200x60

VS

1,1

1,1

Přerůstá

'll krytu

2004

200x70

VS

1,3

1,3

Přerůstá

'll krytu

2005

2S0x100

VS

3,0

3,0

Přerůstá

ll. krytu

2006

300x100

VS

4,1

4,1

Kryt zcela přerostlý, není vidět

2007

300x100

VS

4,1

4,1

Kryt zcela přerostlý, vznik oddělku

2008

200x100

VS

2,1

2,1

Kryt zcela přerostlý, vznik 2 oddělků

I

kupy

Tabulka 1: vývoj zakrytované kupy Č. 16. V r. 2007 se u ní vytvořil rychle rostoucí oddělek: 21.5. - 60x20 cm, 27. 7. - 120x30 cm a 16.9.2008 již 180x70 cm. V r. 2008 se hnízdo zmenšilo na 200xl 00 cm, vytvořily se však z něho již 2 oddělky - 200x80 cm a 150x50cm ve vzdálenostech 1 ma 3 m od původního hnízda, všechna o maximální vitalitě 5. Součet objemů všech tří hnízd 4,1 m 3, počet dělnic 4,1 mil. (stav 3. 8. 2008).

Rok

Rozměr

Vitalita

Objem

Polet

1999

130x30

VS

0,2

0,2

2000

lS0x60

VS

0,6

0,6

2002

200xSO

VS

0,8

0,8

2003

180x60

VS

0,8

0,8

2004

200x60

VS

1,1

1,1

2005

2S0x40

V4

1,0

0,5

2006

200xSO

V3

0,8

0,2

Další výrazný pokles vitality

2007

200x40

Vl

0,7

0,1

Zanikající

2008

170x30

VO

0,4

Tabulka 2: vývoj nezakrytované kupy

Č.

Poznámka Nezakrytované

I

O

!

17 vzdálené 4 m od

Pokles vitality

Zcela opuštěné, asi přesun do kupy 16 předcházející

kupy

Č.

16.

V těchto dvou konkrétních případech se tudíž projevil kladný vliv mechanické ochrany hnízd F. rufa za pomoci krytů na jejich velikost a vitalitu. U kup 16 a 18 s nainstalovanými kryty je narůstající mraveniště postupně přerostla, tvoří však nadále jejich pevný základ a vitalita mravenišť dosahuje nejvyššího sledovaného stupně 5. Oproti nim kontrolní mraveniště 17 bez krytu v jejich blízkosti postupně zaniklo, mravenci se snad přestěhovali do sousedních zakrytovaných kup. Účelnost krytů jsem si v loňském a letošním roce znovu ověřil v Hostinném, asi 400 m n. m. Ve vzdálenosti několika desítek m od sebe zde byla dvě zakrytovaná a jedno nezakrytované mraveniště druhu Formica polyctena. Při letošní jarní kontrole byla zakrytovaná mraveniště bez úhony, zatímco nechráněné bylo zcela zničeno divočákem. Ten nejen mraveniště rozhrabal, ale udělal si v něm i lože, takže místo mravenčí kupy vznikla na místě udusaná prohlubeň .. Uváděné příklady možná u někoho vyvolají dojem, že jsem přesvědčeným zastáncem krytování mravenišť. Není však tomu tak. Domnívám se, že místy bylo krytů vybudováno více než bylo nutno a je žádoucí jejich počet postupně snižovat. V zachovalém přírodním prostředí jsou umělé kryty vskutku cizorodým prvkem. Několik ukázkových krytů by však na zvláště exponovaných místech dle mého názoru z výše 13

Zpravodaj Formica XI (2008)

Obr. 1: Uprostřed zakrytovaná kupa č.' 6 (přerostlý kryt již není viděl. Vlevo z ní vzniklý oddělek. Vpravo opuštěná kupa č. 17. Vitkovice v Krkonoších, Seba, 27.5.2008. Foto: P. Miles

Rok

Rozměr

Počet

1SOx40

Vitalita VS

Objem

1999

0,4

0,4

2000

lS0x60

VS

0,6

0,6

Zakrytováno, hnízdo se krytu nedotýká

2002

200x60

VS

1,1

1,1

Přerůstá

0,6

0,6

Přechodný

1,1

Návrat do stavu v r.2002

2.2

Přerůstá

Yz krytu Yz krytu

I

2003

lS0x60

VS

2004

200x60

VS

1,1

200S

2S0x80

VS

2,2 I

Poznámka I ,

Nezakrytované 1/3 krytu pokles objemu

2006

300x80

VS

3,1

3,1

Přerůstá

2007

2S0xl00

VS

3,0

3,0

Kryt přerostlý z9/10, vyčnívá jen jeho špička

2008

2S0xlOO

VS

3,0

3,0

Kryt takřka zcela přerostlý, vyčnívá jen špička

I

Tabulka 3: vývoj zakrytované kupy č.18 vzdálené 10m od

předchozí

kupy Č. 17 (viz foto).

uvedených osvětových a ochranářských důvodů zůstat mělo a také nové záchranné transfery by měly být na nějaký čas na některých místech těmito kryty chráněny. Vidět sotva vybudované hnízdo ze záchranného transferu zcela zpustošené od predátora není pěkný pohled. Ve vyšších horských polohách, kde jsou žluny již vzácné, a u stávanišť a krmelišť vysoké a černé zvěře však doporučuji chránit ohrožená mraveniště jen dřevěnými nezastřešenými oplocenímí bez pletivové výplně podle metodiky, kterou uvádí Nešpor (2008). Lauterer (písemné sdělen0 doporučuje uvažovat i o ochraně mravenišť ne hustými suchými větvemi bohatě otrněných keřů (růže šípková aj.), což by byl přírodní materiál odpudivý pro divočáky i pro lidské nenechavce bažící po mravenčích kuklách alespoň

Zpravodaj Formica XI (2008)

14

Obr. 2: Mraveniště č. , 8, z kterého Seba, 27. 5. 2008. Foto: Petr Miles

vyčnívá

již jen

špička

krytu. Vítkovice v Krkonoších,

U krytů v KRNAPu je použita síťovina z inertní umělé hmoty výrobní značky Polynet a jen několik kup bylo v minulosti zakryto drátěným králíkářským pletivem, které však již bylo ze všech hnízd zcela odstraněno. Právě proti tomuto drátěnému pletivu se objevuje nejvíce výhrad. Opět jsou zde však otazníky spočívající zejména v tom, proč mravenci i pod těmito pro ně údajně škodlivými kryty většinou přetrvávají, když mají možnost je opustit. Kovové předměty při stavbě svých kup dokonce někdy sami vyhledávají. Takjiž po řadu let registruji mraveniště Formica rufa, které je vybudováno tak, že jeho příčnou osu tvoří opěrný kovový kůl plotu zahrady a mraveniště postavené kolem tohoto kůlu je půleno drátěným pletivovým oplocením. Proč si mravenci sami zvolili ke stavbě svého hnízda právě toto místo, když mají všude kolem spoustu jiných možností? Zřejmě jim kovový základ hnízda nevadí a využívají jej namísto pařezu. Mravencům nemusí vadit přítomnost vodivých kovových konstrukcí dotýkajících se jejich hnízd ani z hlediska tepelných změn. V zimě sice patrně zvyšují možnost jejich vychládání, ovšem na konci zimy a v předjaří mohou prohřátí mraveniště naopak napomoci. Otázce, zda stavět či nestavět kryty, ani úvahám o eventuální škodlivosti kovových materiálů však nepřisuzuji při celkové ochraně mravenišť na stanovišti zásadní význam. Pokud mraveniště i velkoplošně odumírají, jak se děje v některých případech, pak je nutno hledat příčiny Jejich zániku někde jinde. Snad se jedná o nějakou nákazu, jakýsi umravenčí mor'; obdobný těm chorobám, které způsobují občasné hromadné úhyny daleko více sledovaných včelstev. Dosavadní výzkum některých odumírajících mravenišť v Krkonoších (provedeny rozbory z hlediska možnosti přítomnosti parazitických roztočů, vzorky mravenců odeslány k prozkoumáni i věhlasnému odborníkovi prof. Wišniewskému do Polska) však vysvětlení nepřinesl. V současnosti se přikláním spíše k názoru, že se jedná o zákonitý zánik v důsledku stáří mraveniště nebo celé mravenčí kolonie. Dr. P. Lauterer se domnívá, že povrchová vlhká, případně promrzlá krusta mraveniště je tlustá mezi 1 a 2 cm. Suché mraveniště pod ní musí být suché biologickým teplem mravenců - po opuštění kupy vždy mraveniště provlhne až do základu. V zimním období mohou predátoři tuto povrchovou krustu kupy vytvořené ledem z proniklé vody, která udržuje mraveniště v teplu a v suchu, narušit. Zvlhlá mraveniště se

15

Zpravodaj Formica XI (2008)

pak mohou stát zdrojem virových, bakteriálních a prvokových nákaz, přičemž se ocitajív podezření hlavně prvoci hmyzomorky, a přimlouvá se za to, aby problematika byla řešena ve spolupráci s Parazitologickým ústavem AV CR (písemné sdělení). Na závěr svých úvah vyslovuji politování nad tím, že jsme se dosud nenaučili mravenčí řeči, neboť ti by nám asi sami nejlépe pověděli, co je pro ně nejlepší. Takto musí každý z nás postupovat jen podle svých možností a nejlepšího svědomí. Diskuze Ltenáře zpravodaje Formica možná překvapí, že při vyhodnocování objemů (a následně i počtu dělnic)

se na území KRNAP přidržuji tabulky Dlusského (Formica 4, 2001: 70) a nikoliv tabulky Jana Nešpora (Formica 8, 2005: 59), založené na rotačním paraboloidu, ačkoliv na jiných místech na používání tabulky Jana Nešpora apeluji. Je to z důvodu, že na území KRNAP pracuji již mnoho let a pro možnost porovnávání předchozích výsledků se současnými nepovažuji za vhodné již zavedenou metodiku měnit. (Ci ním tak však v Podkrkonoší, kde údaje vyhodnocuji kratší dobu). Hodnoty objemů dosažené oběma metodami však nejsou až tak rozdílné, zvláště u menších a nepříliš vysokých hnízd. Konkrétně v tabulce Č. 1 u hnízda Č. 16 i se dvěma oddělky má výsledný objem dle tabulky Dlusského hodnotu 4,1 mJ, zatímco dle tabulky Jana Nešpora jen 3,3 mJ. U hnízda 18 činí výsledná hodnota objemu podle tabulky Dlusského 3,0 mj, zatímco podle tabulky Nešpora jen 2,5 mJ. Tomu odpovídá i snížení množství dělnic, pro které pro snadnost výpočtů přisuzuji při objemu hnízda 1 mJ a nejvyšší vitalitě 5 počet 1 milion. Při slabší vitalitě hnízd pak počet dělnic koriguji (Miles 2005). Ke korekci počtu dělnic směrem k nižším hodnotám jsou však i další důvody. Jak známo, dělnice Formica rufa jsou v průměru o něco větší než dělnice Formica polyctena (totéž platí pro Formica pratensis), takže ve stejném objemu hnízda lze u nich předpokládat úměrně menší počet dělnic. Seifert (2007) uvádí u hnízd Formica rufa ve srovnání sdruhem Formica polyctena velmi podstatně nižší počty dělnic. Zatímco u největšího známého hnízda Formica polyctena o objemu 50 m' (včetně hnízdního valu) vypočítává počet děinic nejméně na 16 milionů, druhu Formica rufa přisuzuje u monogynních hnízd maximálně 120000 dělnic a u polygynních hnízd nejvýše 25 % početnosti oproti hnízdům Formica polyctena. Vzhledem k tomu, že jsem shlédl mnoho hnízd obou těchto druhů a hlavně byl též přítomen u jejich četných záchranných transferů, nemohu tento názor akceptovat v plném rozsahu, neboť vím z vlastní zkušenosti, že některá polygynní hnízda Formica rufa mívají dělnic také velmi mnoho. Připouštím, že při stejném objemu jsou oproti hnízdům Formica polyctena nejvýše tak o polovinu méně početná. V tom případě by počet dělnic v hnízdě číslo 16 činil při použití hodnověrnější tabulky J. Nešpora 1,6 milionů a 1,2 milionů u hnízda Č. 18. U vědomí toho, že se ve všech případech jedná o pouhé odhady početnosti, kterou nelze běžnými metodami hodnověrně prokázat, zaokrouhluji počty dělnic vždy jen na desetiny celých čísel a tam, kde vycházejí setiny, zaokrouhluji je v desetinách vždy směrem k nižší hodnotě (kupř. u hodnoty 1,25 na 1,2 atd.). Přes tyto velké nepřesnosti v odhadech počtu dělnic přisuzuji jejich provádění při hodnocení celkového stavu mravenišť značný význam. Lze je vyhodnocovat i dle nové metodiky (Daďourek 2008, 44 - 47), viz stať Aktivita dělnic, přičemž 5 stupňů vitality vyjádřené v procentech (140%, 120%, 100%,80% a 60%) odpovídá mému používanému hodnocení vitality ve stupních VS-Vl. Zusammenfassung Der Autor ana/ysiert anhand verschiedener Literaturquelten die unterschiedlichen Meinungen Ober die Notwendigkeit von Nestschutzmal1nahmen und be/egt mit einigen Beispielen deren Niitzlichkeit. Trotzdem neigt er dazu, dass die Hauben mit einem fremdartigen Material (vor altem das Drahtgeflecht) nicht in eine intakte Umwelt gehOren. Schutzhauben (aus inerten nichtmetallischen Materialien) sol/ten deshalb nur zum Schutz bedrohter Nester aus Umsiedlungen und fOr Werbe- und Bildungszwecke verwendet werden. Voli unterstOtzt er den Aufbau von Holzumzdunungen (ohne Geflecht), um bedrohte Ameisenhaufen zu schOtzen. Zudem vertritt er die Meinung, dass der intensive Streit Oberdie Haubenproblematik von wesentlich Zpravodaj Formica XI (2008)

16

wichtigeren Problemen ablenkt, z. B. Ober die bisher ungeklarte Frage des grof3f1achigen Aussterbens von ganzen Ameisenkolonien. lm Obrigen geschieht dies unabhdngig davon, ob der Haufen geschOtzt ist oder nicht.

Literatura: Daďourek M., 1999: Návrh záchranného programu mravenců rodu Formica v (eské republice. - Formica 2: 5 - 26. Daňo J., 1998: Akce Formica - Historie nejstaršího celosvazového programu (SOP. - Formica 1: 20 - 26. Gbl3wald K., 1990: Die Waldameise, Band 2, Die Waldameise im Okosystem Wald, ihr Nutzen und ihre Hege. - Aula-Verlag Wiesbaden. 510 stran. Horáček J., 2000: Výsledky výzkumu mravence Formica polyctena Foerst. na lokalitě (erná hora v Krkonoších - Formica 3: 25 - 33. Hruška J., 1990: Program Formica. - Sekretariát MV (SOP Praha. 10 str. Klein A., 2005: Soli man oder 5011 mam nicht? Zur Notwendigkeit von Nestschutzhauben uber Ameisennestern. - Ameisenschutz aktuell19, 1: 11 - 12. Miles P., 2005: Výsledky inventarizace mravenišťv oblasti Krkonoš v r. 2005. - Formica 11: 36 - 39. Nešpor J., 2008: Kryty a ohrádky pro ochranu lesních mravenců. - Formica ll: 7 - 10 Seifert B., 2007: Die Ameisen Mittel- und Nordeuropas. -Iutra Verlags- und Vertriebsgesellschaft, Gbrlitz/ Tauer. 368 str. Adresa autora: RNDr. Petr Miles Sídliště 724, 543 71 Hostinné

Co se zemním valem u lesních mravenců?

Wie soli der Erdauswurf des Waldameisennestes beriicksichtig werdenl Jiří Nešpor

Úvod V rámci Programu Formica jsou v souladu s používanou metodikou (Bezděčka 2000) mj. zjišťovány rozměry hnizdní kupy, a to její výška a její průměr. Z jejich hodnot byl doposud pomocí tzv. Dlusského tabulky stanovován i objem hnízdní kupy, který sloužil k porovnání jednotlivých hnízd, a zkušený účastník aplikovaného výzkumu a ochrany lesních mravenců je schopen z hodnoty objemu hnízdní kupy určit stav lesního porostu a vývojové tendence v určité lokalitě, což má přímé dopady pro ochranu lesních mravenců, ale i pro vlastní hospodaření v lese. Není proto divu, že informace Mgr. M. Daďourka (Daďourek 2002) o nevhodnosti používat tzv. Dlusského tabulku k určování objemu hnízdní kupy, neboť vychází z modelu kulové úseče (tento model vyhovuje pouze pro hnízdní kupy s malými výškami a velkým průměrem), vzbudila určité rozpaky. Otázku vhodného modelu pro stanovení objemu hnízdní kupy úspěšně vyřešil ve své práci Nešpor Jan (2003), který pro výpočet objemu hnízdní kupy použil model rotačního paraboloidu. Tato aproximace umožňuje stanovit nejen objem hnízdní kupy, ale nově i její povrch a její výhodou je, že ke stanovení hodnot objemu a povrchu opět stačí běžné měřené rozměry hnízdní kupy (výška, průměr). Výstupem uvedené práce je nejen tabulka, ale i výpočtové vztahy, a to i k přímému využití pro uživatelské tabulky v programu Excel, jakož i jednoduchý počítačový program, který z hodnot průměru a výšky hnízdní kupy vypočítá její objem a povrch a nakreslí orientačně její obrys. Tímto byly dány předpoklady k vyřešení nevhodnosti nadále používat tzv. Dlusského tabulku k určování objemu hnízdních kup. 17

Zpravodaj Formica XI (2008)

Vzhledem k tomu, že příspěvek Daďourek (2002) vyvolal rozporuplné reakce, považuji za žádoucí se s určitým odstupem vrátit k některým jeho bodům. Nejen v rámci aplikovaného výzkumu lesních mravenců je nutné pozitivně hodnotit odhalení autora, z čeho vlastně tzv. Dlusského tabulka vychází. Stejně tak pozitivní je názorná dokumentace, proč je model kulové úseče (Dlusského tabulka) obecně nevhodný ke stanovení objemu hnízdní kupy. Pozitivní dopad"po rozčeření klidné hladiny" lze spatřovat i ve skutečnosti, že příspěvek Mgr. Daďourka nutí účastníky Programu Formica důsledně rozlišovat pojmy hnízdo a hnízdní kupa, která je pouze nadzemní, menší části vlastního hnízda lesních mravenců, a tím věnovat pozornost i podzemní, větší části hnízda, která vystupuje na povrch právě tzv. zemním valem. Přestože zemní val a především podzemní prostory hnízda jsou nedílnou součástí hnízda a z velikosti valu lze alespoň orientačně usuzovat na velikost podzemní části hnízda (Daďourek 2002), byla hodnota průměru zemního valu v rámci Programu Formica dosud spíše opomíjena. Zemní val - nedílná součást hnízda lesních mravenců Daďourek (2002) upozorňuje, že v Německu k porovnání jednotlivých hnízd mravenců slouží průměr valu. Lze předpokládat, že i Mgr. Daďourek důsledně sleduje průměr valu, a to nejen ve vztahu k odhadu velikosti podzemní části hnízda při záchranných transferech. Pozornost velikosti zemního valu byla v návaznosti na příspěvek Daďourek (2002) věnována i v práci Nešporová (2003), v rámci které bylo mimo jiné usuzováno z podprůměrné hodnoty zemního valu v jedné oblasti lokality 6abolky oproti rozměrům hnízdní kupy v této části a hodnotám průměru zemního valu v sousedních oblastech na existenci mladších hnízd (v důsledku migrace lesních mravenců z nadprůměrně zastíněných stanovišť v této části lesního regionu). I na základě těchto poznatků byla dleně věnována zvýšená pozornost otázce zemního valu, a to i ve vztahu k velikosti hnízdní kupy u jednotlivých hnízd v rámci aplikovaného výzkumu lesních mravenců v lesních porostech v okolí Chlumce nad Cidlinou. V rámci inventarizace lesních mravenců v této oblasti bylo potvrzeno, že objem hnízdní kupy, který je závislý na řadě faktorů (druh lesních mravenců - zda tvoří monogynní či polygynní hnízda, teplotní a světelné podmínky na stanovišti apod.), je ukazatelem dynamických procesů v rámci hnízda mravenců. Např. v případě hnízda s evidenčním číslem 1, u kterého stejně jako u dalších hnízd byla po dlouhé zimě registrována propadlá klenba části vrcholku hnízdní kupy, přičemž průměr hnízdního valu se nezměnil. Vývoj rozměrů, a to především do výšky a objemu této hnízdní kupy, je uveden v tab. 1. Datum

Rozměry hnízdní kupy

Objem kupy(m')

Procentuá Iní nárůst (%)

Povrch kupy (ml)

Procentuálnl

60/145/185

0,495

--

2,51

--

25.04.03

65/145185

0,537

8,5

2,62

4,4

03. 05. 03

80/145/185

0,661

33,5

2,99

19,1

10.05.03

90/145/185

0,743

50,1

3,25

29,5

31. 05. 03

100/165/185

1,069

115,9

4,13

64,5

Výlkall 13.04.03

průměr I

val v cm

Tabulka 1: Dynamický vývoj lesích.

rozměrů

a objemu hnízdní kupy s evid.

Č.

nárůst (%)

1 v chlumeckých

Objem a nově i povrch hnízdní kupy byly stanoveny na základě nové metodiky vycházející z modelu paraboloidu (Nešpor Jan 2003). K dynamickému nárůstu hnízdní kupy došlo samovolně bez jakýchkoliv zásahů, a to pravděpodobně jako důsledek růstu zastínění po postupném olistění jižními směry situovanými listnatými stromy. Opačný proces, tzn. pokles hodnoty objemu, byl pozorován u hnízda 136. Zde již při první návštěvě byl zřetelný určitý nesou lad mezi velkou hodnotou zemního valu 220 cm (největší průměr valu rotačního

Zpravodaj Formica XI (2008)

18

v lokalitě) a spíše podprůměrnými rozměry hnízdní kupy - výška 35 cm, průměr 70 cm. Tento nesoulad byl pravděpodobně vcelku správně hodnocen jako jeden z prvních příznaků řádění černé zvěře v této části lesního porostu, kdy následně po jednom takovém zcela zřetelném útoku byl oproti plJvodnímu stavu zaregistrován šestinásobný pokles objemu hnízdní kupy, která měla po tomto útoku rozměry výška 30 cm, průměr 30 cm, přičemž zcela logicky průměr valu i v tomto případě zůstal zachován. I když jednoznačně považujeme za žádoucí i nadále se zabývat hodnotou objemu hnízdní kupy, je z uvedených poznatků zřejmé, že tuto hodnotu může výrazně ovlivnit velmi dynamická změna rozměrů hnízdní kupy, tzn. Záleží, v kterém okamžiku dojde k jejich změření, neboť za týden, měsíc, může být vše poněkud jiné. Oproti výrazně dynamickému objemu hnízdní kupy lze průměr zemního valu hodnotit jako stabilní ukazatel, který se vyvíjí podstatně pomaleji než objem hnízdní kupy. Lze si i představit, že u mladých hnízd může být zpočátku průměr valu menší než je průměr zemní kupy, tzn. existuje možnost, že v počáteční fázi hnízdní kupa může přesahovat přes podzemní část hnízda. Sjeho rozvojem, a to především podzemní části, je po určité době zemní val zřetelně větší než půdorys základny hnízdní kupy. Pokud přistoupíme k hnízdní kupě a zemnímu valu jako k nedílným součástem hnízda lesních mravenců, potom je otázkou pro další podrobný výzkum, proč má nadzemní část hnízda lesních mravenců, tzn. hnízdní kupa a zemní val, někdy charakter"slamáku'; resp."sombrera" a jindy zase"buřinky" apod. Po instalaci ochranných oplocenek u hnízd narušovaných divokými prasaty může další výzkum přinést odpověď na otázku, na jakém poměru se ustálí hodnota objemu hnízdní kupy, resp. jejich základních rozměrů a hodnota průměru zemního valu, kdy hnízdní kupa již nebude nadále u těchto hnízd ničena černou zvěří. Pozornost aplikovaného výzkumu lesních mravenců si zaslouží i otázka vývoje rozměru zemního valu se stářím hnízda, což je běh na velmi dlouhou trať. V každém případě z racionálních argumentů uvedených v příspěvku Daďourek (2002) a údajů uvedených v tomto příspěvku vyplývá, že zemní val a jeho průměr si zaslouží stejnou pozornost jako rozměry a objem hnízdní kupy. Zemní val je stejně jako hnízdní kupa nedílnou součástí hnízd lesních mravenců a jeho velikost nám může sdělit mnohé o životě lesních mravenců stejně jako velikost a tvar hnízdní kupy. Oba ukazatelé velmi spolehlivě dokáží podat svědectví a vývojových tendencích hnízd lesních mravenců, resp. jejich kolonie v okolních lesních porostech. Závěr

Vzhledem k tomu, že před Programem Formica stojí nutnost oficiálně zastavit další používání nevhodné metodiky spojené s tzv. Dlusského tabulkou k určování objemu hnízdních kup a nahradit ji výrazně spolehlivější metodou založenou na modelu rotačního paraboloidu, je žádoucí v souvislosti s tím vzít v potaz doporučení Mgr. Daďourka a rozšířit při této vynucené změně stávající metodiku evidence lesních mravenců i o sledování průměru zemního valu, jakožto významného ukazatele vývoje a stability hnízd lesních mravenců. Rehabilitace zemního valu je spojena pouze s další kolonkou v tabulce a zhruba 10 vteřinami při změření průměru valu a 10 vteřinami při zápisu zjištěného údaje do evidenční tabulky, což představuje vzhledem k vypovídající hodnotě tohoto ukazatele zanedbatelné úsilí. Naopak na rozdíl od doporučení autora příspěvku Daďourek (2002) se jeví žádoucí i nadále věnovat pozornost rozměrům a objemu hnízdní kupy, a to nejen z důvodů, že řada ochranářů si na tento ukazatel zvykla a dokáží si ve spojitosti s ním představit vývojové tendence v dané oblasti, jakož i stav v lesních porostech. Hlavní význam objemu hnízdní kupy spočívá v jeho dynamice. V rámci všeobecně uplatňovaného principu akce a reakce, který lze stručně charakterizovat slovy: "Každá vnější změna namířená proti určité soustavě vyvolá uvnitř této soustavy takové změny, které jsou namířené proti této vnější změně:; dokáže zkušený ochranář rozpoznat na základě dynamiky vyvolaných změn v případě lesních mravenců u rozměrů a objemu hnízdní kupy pravděpodobné příčiny těchto změn. Toto zkušeným ochranářům umožňuje v rámci aplikovaného výzkumu a ochrany lesních mravenců přijmout včas účinná ochranná opatření v zájmu zachování a stability ohrožených lesních mravenců na určitém stanovišti.

19

Zpravodaj Formica XI (2008)

Shrnutí Je zdůrazněn význam zemního valu a doporučeno jeho zaznamenávání při inventarizaci mravenišť. Za žádoucí však autor považuje i nadále věnovat dosavadní pozornost rozměrům mraveniště (průměr základny mravenčí kupy ajeho výška) a objemu hnízdní kupy, který však doporučuje stanovovat metodou založenou na modelu rotačního paraboloidu. Zusammenfassung: Die Bedeutung des Erdauswurfes der Waldameisen wird betont und es wird empfohlen dessen Notierung bei der Inventur der Ameisenhaufen. Trotzdem ist es au ch weiter wichtig die Aufmersamkeit dem Ausma8 und Inhalt der Nes th iigel zu widmen, das am besten mit Hi/fe der Methode von rotierender Paraboloid zu schiitzen ist.

Literatura: Bezděčka P., 2000: Evidence hnízd lesních mravenců. - Formica 3: 76-79. Daďourek M., 2002: Je mraveniště část koule? Aneb o nevhodnosti použití tzv. tabulky Dlusského k určení objemu hnízd. - Formica 5: 24-26. Nešpor Jan, 2003: Využití výpočetní techniky při aplikovaném výzkumu lesních mravenců v rámci Programu Formica. - Odborná práce soC - nepublikováno. Nešporová M., 2003: Výzkum lesních mravenců druhu Formica polyctena Forster, 1850 v lokalitě Babolky. - Odborná práce soC - nepublikováno. Adresa autora: Ing. Jiří Nešpor Rooseveltova 71/IV, 503 51 Chlumec nad Cidlinou

Mraveniště mravence pospolitého (Formica polyctena) s obrovskými hnízdními valy. Markoušovice u Trutnova, 28. 8. 2007. Foto: Jaroslav Hloušek. Zpravodaj Formica XI (2008)

20

Jakje to s podzemními a nadzemními částmi mraveniště u lesních mravenců podr. Formica? Wie ist das Verhčiltnis von unter- und oberirdischen Tei/en eines Ameisenhaufens? Petr Mi/es

Vodborné myrmekologické literatuře se předpokládá, že na slunných stanovištích je asi 1/3 mraveniště nad zemí a 2/3 pod zemí (Ameisenschutz aktuell 5/2007: 19), Také Daďourek (2002) píše, že.",

umístěna

Obr. 1: Stěhování se výsadku mravence lesního (Formica rufa) do stromové dutiny. Vítkovice v Krkonoších, Janova cesta, 2. 9. 2008. Foto: Petr Miles

21

Zpravodaj Formica XI (2008)

kupa tvoří z hnízda spíše menší část". Není tomu však zdaleka vždy a v příspěvku bych chtěl poukázat na značnou plasticitu lesních mravenců podr. Formica ve výběru pro ně vhodných stanovišť, na kterých nabývají na významu právě nadzemní části hnízda, a na možné důsledky, které z toho vyplývají. Sám jsem se s hnízdy, u kterých výrazně převládala jejich nadzemní část, zatímco podzemní část byla jen nevelká a případně i zcela chyběla, setkával ve více případech. Bylo tomu tak zejména u mravenišť vybudovaných na velkých plochých kamenech nebo v dutých kmenech stromů. Důkazem, že tomu tak bývá, je např. fotografie hnízda F. aqui/onia na velkém skalním bloku (Ameiseschutz aktuell, 3/96: 70). Několik hnízd druhu Formica polyctena na velkých skalních blocích se nachází např. na lokalitě Lhota u Trutnova - Severní Čížkovy kameny. Do této skupiny hnízd náleží i mraveniště vybudované např. ve vnitřku automobilového vraku (Ameisenschut aktuell 3/96: 69; Formica 5/2002: 59). Také u několika mravenišť druhu Formica polyctena v blízkosti břehu rybníka Špinka u Červeného Kostelce, která jsem kontroloval 27. 02. 2008, nemohly být jejich podzemní části velké, neboť by zasahovaly již pod hladinu spodní vody. Hnízda totiž nebyla výše než tak 0,5 m nad vodní hladinou a při zvednutí vodní hladiny mohla být skoro celá zaplavena. I jindy lesní mravenci podzemní části svého mraveniště vůbec nevytvoří a hnízdí velmi kuriózně. Během své myrmekologické praxe jsem se seznámil s chalupáři, kteří mi tvrdili, že jim lesní mravenci vybudovali veliké kupovité hnízdo přímo na půdě chalupy a měli pak velkou práci s jeho odstraněním. Existují i publikované údaje, které tyto schopnosti lesních mravenců potvrzují. Takje popisováno jejich hnízdění (doložené fotografiemi) mezi lepenkami a prkny v kůlně zahradnické besídky ve výši nad lidskými hlavami. Při záchranném přemísťování byli mravenci odtud sesypáváni svrchu do dole nastaveného pytle, přičemž byly pozorovány i jejich královny (Schelter D., Issleib M, 1999). O vytvořeném hnízdě 2 m vysoko na stromě i s dokladovou fotografií píše Steiner (2008). V Krkonošském národním parku vystupují s oblibou do stromových dutin záchranné výsadky mravenců Formica rufa (viz obr. 1). Zdá se dokonce, že mravenci v některých případech instinktivně vyhledávají pro tvorbu svých hnízd polohy výše nad zemí. Tak při letošním záchranném transferu nežádoucích mravenišť druhu Formica rufa na vrchlabském hřbitově vyřešili mravenci, kteří po transferu ještě na místě zůstali, svoji tíživou situace po svém. Přestěhovali se ze zbytku původního mraveniště situovaného u náhrobku na zemi pod asi 4 m vysokou stříšku kapličky jiného náhrobku ve vzdálenosti asi 8 m od původního a vytvořili si zde hnízdo pod oplechovanými a eternitem pobitými prkny (viz obr. 2). Při tom bylo zajímavé pozorovat, jak nosí i pro ně těžký stavební materiál po stěně kolmo vzhůru. V Ameisenschutz aktuell 22, 2/08 je na str. 39 zdařilá fotografie mravence táhnoucího vzhůru po kmeni stromu větévku, která je 7 x delší než délka jeho těla. Mohu potvrdit, že jsem podobné příklady obrovské síly drobných mravenců při přesunu stavebního materiálu kolmo vzhůru pozoroval v mnoha případech. V souvislosti se shora uvedenými skutečnostmi je možné vyslovit souhlas se stanoviskem, že se jeví žádoucí i nadále věnovat pozornost rozměrům a objemu hnízdní kupy (Nešpor 2008). Rozhodně alespoň u těch hnízd, u nichž není hnízdní val vytvořen a u kterých chybí i jejich jakákoliv podzemní část. Při této příležitosti je možné též vnést otázku, jak je to se zimní teplotou v hnízdech lesních mravenců. Je velmi pravděpodobné, že nehluboká či dokonce zcela nadzemní hnízda velmi vymrzají. Domnívám se však, že to lesním mravencům většinou nejen neškodí, ale dokonce spíše prospívá (Miles 2004). Ve zmrzlém strnulém (hibernujícím) stavu ztrácejí totiž ve svých tělech daleko méně energie než při vyšších teplotách. Nízká teplota ovšem nesmí přestoupit kritickou hraniční hodnotu, která činí u druhu F. polyctena asi minus 13°( (GoBwald 1989). Z tohoto hlediska jsou mravenci hlouběji v zemi při velkých mrazech lépe chráněni. Souhrn Lesní mravenci (Formica rufa, F.polyctena, F.aqui/onia) si dosti často staví svá hnízda i výše nad zemí (na plochých kamenech, v dutinách stromů, v lidských stavbách apod.). Jsou uvedeny konkrétní příklady a v této souvislosti diskutovány problémy s registrací a termoregulací jejich hnízd. Zusammenfassung: Die Waldameisen (Formica rufa, F. polyctena, F. aqui/onia) bauen ihre Neste sehr oft auch etwas hOher Ober die Erde (auf flachen Steinen, in Baumh6hlen, in Bauten der Menschen u.a.). Es gibt konkrete Beispiele und in Zpravodaj Formica XI (2008)

22

diesem lusammenhang werden Probleme mit der Registrierung und Thermoregulation der Ameisennester diskutiert. Literatura: Daďourek M., 2002: Je mraveniště část koule? Aneb o nevhodnosti použití tzv. tabulky Dlusského k určení objemu hnízd. - Formica 5: 24 - 26. Gbf3wald K., 1989: Die Waldameise, Band 1, Biologische Grundlagen, bkologie und Verhalten. Aula-Verlag Wiesbaden. 660 stran. Nešpor J., 2008: Co se zemním valem u lesních mravenců? - Formica 11: 17 - 20 Miles P., 2004: Vadí mravencům zimní vymrzává ní hnízd? - Formica 7: 18 - 19. Schelter D., Issleib M., 1999: Ein ungewbhnliche Fall. - Ameisenschutz aktuell3: 68. Steiner A., 2008: Beobachtung eines Ameisen-Baumnestes auf den Áland-Inseln (Finnland). Ameisenschutz aktuell22, 2: 37 - 42.

Adresa autora:

RNDr. Petr Miles Sídliště 724 543 71 Hostinné

Obr. 2. Přesun zbytku hnízda mravence lesního (Formica rufa) po provedeném záchranném transferu na vrch labském hřbitově ze země do výše pod střechu kapličky. ~ipky ukazují, odkud a kam se mravenci sami přestěhovali. Vrchlabí, 26. 5. 2008. Foto: Petr Miles. 23

Zpravodaj Formica XI (2008)

Mravenci jako potrava ptáků Ameisen a/s Voge/futter Petr Miles Skutečnost, že mravenci jsou potravou mnoha druhů ptáků, především u řádu šplhavců (Piciformes), hrabavých (Ga/liformes) a pěvců (Passeriformes), je všeobecně známá, avšak bližší poznatky o tom, kteří ptáci a v jakém rozsahu seživí mravenci,jsou dosud mnohdy jen ve stadiu dohadů či výzkumu. Nejúplnější souhrnné konkrétní údaje o výskytu mravenců v potravě u nás se vyskytujících ptačích druhů nalezneme v pracích Hudec a kol. (1983), Hudec a kol. (1994) a Hudec, Šťastný a kol. (2005). V nich jsou u každého u nás se vyskytujícího ptačího druhu uvedeny v příslušné kapitole Potrava dosavadní znalosti týkající se skladby jejich potravy. Ta byla zjišťována kromě rozborů obsahů žaludků ulovených jedinců zvláště za pomoci tzv. krčních prstenců nasazovaných mláďatům v hnízdech. Ta pak nemohou donesenou potravu polknout aje jim výzkumníky z volete odebírána a podrobována rozboru. Dalšími metodami ke zjišťování potravy ptáků byl u některých druhů rozbor jejich vývržků, trusu a ojediněle i přímá pozorování přijímané potravy. V uvedených pracích jsou mravenci jen v málo případech determinováni až do druhu, většinou je tak činěno jen do rodu. U velké skupiny ptáků nejsou rozbory prováděny ani až tak daleko a mravenci jsou zahrnuti v řádu blanokřídlí (Hymenoptera). Do níže uvedeného přehledu rozčleněného na tři části zařazuji ve třetí části i několik ptačích druhů, u kterých je např. řečeno, že požírají veškerý hmyz, neboť lze předpokládat, že mezi tímto hmyzem jsou i mravenci.

1. Ptáci s prokázaným výskytem mravenců, eventuálně až do stanovení jejich rodu, podrodu či druhu

(58 druhů ptáků) 2. Ptáci, u nichž lze výskyt mravenců v jejich potravě předpokládat v rámci prokázané přítomnosti blanokřídlého hmyzu (36 druhů ptáků) 3. Ptáci, u nichž lze výskyt mravendl v jejich potravě předpokládat v rámci prokázané přítomnosti blíže nedeterminovaného hmyzu (7 druhů ptáků) 1. Mravenci byli prokázáni v potravě těchto druhů ptáků: potápka černokrká (Podiceps nigricollis); kachna divoká (Anas p/atyrhynchos); včelojed lesní (Pernis apivorus) -lesní mravenci; poštolka jižní (Fa/co naumanni) - rojící se mravenci druhu Messor structor; ostříž lesní (Fa/co subbuteo) - rod Lasius; jeřábek lesní (Bonasa bonasia) - v létě, mláďata se zpočátku živí hlavně mravenčími kuklami; tetřívek obecný (Tetrao tetrix) - ve větší míře na jaře, mláďata se zpočátku živí hlavně mravenci a pavouky; koroptev polní (Perdix perdix) - v jarní a letní potravě vzrůstá podíl hmyzu, převládají mravenci a jejich kukly, u mláďat mravenčí kukly; křepelka polní (Coturnix coturnix) - v období nedostatku plevelů požírá i mravence, také mláďata se živí zpočátku zřejmě hlavně živočišnou potravou; běhulík tmavý (Cursorius cursor); čejka chocholatá (Vane/lus vane/lus); bekasina otavní (Ga/linago ga/linago); koliha velká (Numenius arquata) Lasius niger; vodouš bahenní (Tringa g/areo/a); pisík obecný (Actitis hypo/eucos) - Lasius niger; racek malý (Larus minutus); r. delewarský (L. de/ewarensis); r. žlutonohý (L. fuscus); r. mořský (L. marinus); rybák obecný (Sterna hirundo) - Lasius niger; r. bahenní (Chlidonias hybridus) -létající mravenci; kukačka obecná (Cucu/us canorus); rorýs obecný (Apus apus) - v potravě zjištěny i chuchvalce mravendl; krutihlav obecný (Jynx torqui/la) - převážně a někdy výhradně, hlavně Lasius niger, Lasius flavus a Myrmica rubra; žluna šedá (Picus canus) -větší druhy, hlavně mravenci z r. Formica a Camponotus, též Myrmica rubida a Lasius flavus; Ž. zelená (P. viridis) - Lasius, Formica, zřídka Camponotus; datel černý (Oryocopus martius) - zvláště rod Camponotus, v zimě často i kupovitá hnízda mravenců rodu Formica; strakapoud velký (Oendrocopos major) - v jarních měsících; s. prostřední (O. medius) - ne však druhy žijící hlouběji ve dřevě; s. bělohřbetý (O. /eucotos) Camponotus hercu/eanus, Lasius sp.; s. malý (O. minor); datlík tříprstý (Picoides trydacty/us), mandelík hajní (Coracias garru/us); chocholouš obecný (Ga/erida cristata); skřivan polní (A/auda arvensis); vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - mravenec lesní, rojící se mravenci r. Lasius; linduška lesní (Anthus trivia/is); Zpravodaj Formica XI (2008)

24

střízlík obecný (Trog/odytes trog/odytes); pěvuška modrá (Prune/la modu/aris); bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) - blanokřídlí, hlavně mravenci tvoří 47,2 % potravy; kos černý (Turdus meru/a) - mravenci z hmyzu na 1. místě; drozd cvrčala (T. i/iacus); drozd stěhovavý (T. migratorius); cvrčilka slavíková (Locuste/la /uscinioides); sedmihlásek švitořivý (Hippo/ais po/yg/otta); pěnice vlašská (5y/via nisoria); p. hnědokřídlá (5. communis) - dospělí se živí převážně blanokřídlými, v potravě mláďat mravenci; budníček menší (Phy/loscopus co/lybita) - Lasius niger; králíček obecný (Regu/us regu/us); lejsek šedý (Muscicapa striata) - okřídlení mravenci; I. malý (Ficedu/a parval; I. bělokrký (Ficedu/a a/bico/lis) - konkrétně Lasius niger; I. černohlavý (F. hypo/euca) - konkrétně mravenec lesní; kavče žlutozobé (Pyrrhocorax gracu/us); vrabec domácí (Passer domesticus); v. polní (P. montanus); pěnkavák sněžní (Montifringi/la nivalis); zvonek zelený (Carduelis ch/oris); strnad viničný (Emberiza cia).

2. Blanokřídlým hmyzem (Hymenoptera) se živí následující druhy ptáků: tetřev hlušec (Tetrao uroga/lus) - v potravě početně zastoupen u mláďat; bažant obecný (Phasianus co/chicus) - blanokřídlí jsou u něho z hmyzu na 1. místě, potrava mláďat; vlha pestrá (Merops apiaster); dudek chocholatý (Upupa epops); kamenáček pestrý (Arenaria interpres); racek chechtavý (Larus ridibundus); rorýs velký (Apus me/ba); vlha pestrá (Merops apiaster); skřivan lesní (Lu/lu/a arborea); jiřička obecná (De/ichon urbica); linduška luční (Anthus pratensis); slavík tmavý (Luscinia /uscinia); s. obecný (L. megarhynchos); rehek domácí (Phoenicurus phoenicurus); kos horský (Turdus torquatus); drozd zpěvný (T. phi/ome/os); d. brávník(T. viscivorus); rákosník velký (Acrocepha/us arundinaceus); sedmihlásek hajní (Hippo/ais icterina); pěnice pokřovní (5y/via curruca); p. slavíková (5. borin); budníček větší (Phy/loscopus trochi/us); sýkora lužní (Parus montanus); s. parukářka (P. cristatus), s. uhelníček (P.ater), s. modřinka (P. caeru/eus), s. koňadra (P. major), žluva hajní (Orio/us orio/us); ťuhýk obecný (Lanius co/lurio); ť. menší (L. minor); ť. šedý (L. excubitor); sojka obecná (Garru/us g/andarius); straka obecná (Pica pica); špaček obecný (5turnus vu/garis); pěnkava obecná (Fringi/la coe/ebs) a stehlík obecný (Carduelis carduelis). 3. Blíže nedeterminovaný hmyz, mezi kterým bylo možno předpokládat i mravence, byl prokázán v potravě těchto ptáků: káně lesní (Buteo buteo) - hmyz tvoří v její potravě v hnízdním období 2 - 27 %; břehule říční (Riparia riparia) - létající drobný hmyz; skalník zpěvný (Montico/a saxatilis); brhlík obecný (5itta europea); ořešník kropenatý; (Nucifraga caryocatactes); krkavec velký (Corvus corax); špaček růžový (5turnus roseus). Do této skupiny by ovšem bylo možno přiřadit ještě řadu dalších ptačích druhů. Z tohoto stručného výčtu ptačích druhů je v odborné literatuře věnována zvláštní pozornost hrabavým í některým pěvcům (kos černý, slavík tmavý). Gbl3wald (1990) uvádí lesní mravence jako možnou potravu u 25 druhů evropských ptáků. Kromě šplhavců a hrabavých, kteří jsou největšími predátory lesních mravenců, k nim řadí ještě čápa bílého (Ciconia ciconia), rorýse velkého, mandelíka hajního, dudka chocholatého, straku obecnou, sýkoru koňadru, lejska černohlavého, pěnkavu obecnou, kosa černého, ťuhýka obecného, červenku obecnou (Erithacus rubecu/a), vránu šedou (Corvus cornix), sojku obecnou, poštolku rudonohou (Fa/co vespertinus) a rybáka černého (Chlidonias niger). Za velké nebezpečí pro lesní mravence považuje v prostředí městských parků kosa černého. Nepomáhají ani kryty nad mraveništi, neboť přemnožení kosi sezobají pobíhající mravence i mimo ně a ti nestačí své ztráty nahradit. Seifert (2007) jako příklad zpěvného ptáka, který ze značné části krmí svá mláďata v hnízdě mravenci, uvádí slavíka tmavého (Luscinia /uscinia). šplhavcům,

Diskuse Vliv šplhavců na stav lesních mravenců podrobuje důkladnému rozboru Pechacek (1995). Uvádí, že zastoupení mravenců v potravě žluny zelené tvoří takřka 100 %, ale přesto je jen asi ve 30 % sbírá přímo na hnízdech. I když v kulturní krajině bývá od žlun poškozeno skoro každé mraveniště, přesto jen výjimečně vedou tato poškození k jejich zániku či opuštění. Také u datla černého tvoří mravenci, které sbírá hlavně na odumřelých stromech, přes 70 % jeho potravy, zatímco u strakapouda bělohřbetého jen asi 35 %, u strakapouda velkého asi 20 % a datlíka tříprstého jen asi 10 %. Zatímco v lesnatých oblastech 25

Zpravodaj Formica XI (2008)

převažuje

u těchto druhů konzumace mravenců rodu Formica, na lukách s přítomností ovocných stromů mravencí rodu Lasius. Horstmann (1993) poukazuje na to, že žluna zelená je ptákem především otevřené krajiny a její hlavní potravou jsou mravenci rodů Lasius, Myrmica, Serviformica a Formica pratensis, nikoliv mravenci nacházení hlouběji v lesích. Z vlastní zkušenosti však vím, že např. v Hostinném, cca 400 m n. m., jsou od žluny zelené mraveniště druhu Formica polyctena každoročně narušována ve značném rozsahu i v lesních porostech ve vzdálenostech až několik set metrů od jejich okrajů. Ve vyšších polohách Krkonoš, kde je žluna zelená již vzácností, bývají kupy lesních mravenců poškozovány od žlun jen zřídka a škody na nich způsobuje hlavně datel černý. Velký význam je přisuzován lesním mravencům coby potravě hrabavých (Galliformes), zejména u lesních kurů - tetřeva hlušce, tetřívka obecného a jeřábka lesního. Mravenci a jejich vývojová stadia jsou jimi vyhledáváni a mraveniště rozhrabávána zvláště v době jejich hnízdění a vývinu mlád"at. Tito ptáci jsou však již u nás velkou vzácností. Mraveniště však mohou velmi poškozovat i bažanti a činí tak i kur domácí, pokud má k tomu příležitost. Tak M. Diviš (ústní sdělen0 pozoroval, že bažanti vysazení v Bohuslavicích u Trutnova často navštěvovali a velmi rozhrabávali zdejší velké kupy mravenců Formica polyctena. O některých vzájemných vztazích ptáků a mravenců, zkušenostech s přikrmováním tetřeva hlušce lesními mravenci v odchovném zařízení (tetřevinci), možnostech, které se ve vztahu tetřevovitých ptáků k mravencům naskýtají, a nebezpečích, která představují mravenci pro některá ptačí mlád·ata, píše Miles (2000, 2001). V příspěvku Nešpor (2008) je uvedeno, že "ptáci většinou nerozhrabávají mravenčí kupy ve vegetační době, popř. ve vegetační době se tak děje jen příležitostně. Hlavní negativní činnost těchto specializovaných ptáků se děje převážně v zimním období". S tímto názorem, o kterém se lze domnívat, že jej zastávají i mnozí jiní, lze však polemizovat. Domnívám se, že ptáci naopak mravenčí hnízda atakují více ve vegetačním období, a to z následujících důvodů: 1. V zimě jsou při vyšší sněhové pokrývce mraveniště někdy i hluboko pod sněhem a ptáci se na ně nedostanou. Platí to zvláště u hnízd, která nevytvářejí vyšší nápadné kupy. Je sice pravda, že největší poškození mravenčích kup od ptáků lze pozorovat na konci zimního a v časném jarním období. Ptáci jsou to

hlavně

Obr. 1: Žluna zelená (Picus viridis) poškozuje hnízda mravenců ze všech ptáků nejvíce. Foto: Petr Miles Zpravodaj Formica XI (2008)

26

Z vernisáže výstavy makrofotografii Kouzlo hmyzi řiše v Krkonobkém muzeu ve Vrchlabl. Zleva: šéfredaktor časopisu Krkonoše a Jizerské hory Radovan Vlček,. Veronika Souralová, ředitelka muzea Jana Sojková a kurátor výstavy Jan Materna.

Jako doprovodná akce k výstavě makrofotografií byla vyhlUena výtvarná soutU pro děti z mateřs kých ~kol o nejhezčí kresbu mravence. Tento obrázek z MS ve Vrchlabí (Labská 338) se líbil nejvíce. Nakreslila ho Adriana Srnská. 27

Zprilvodaj Fo<mlca XI (2008)

Královn;, Form/co lemon/ po sv;,tebním letu. Odlomení o nlobnl hnlzda. Foto: Veronika Souralová

křídel

Je prvnlm krokem pokusu

Dilnlce amazonky Ipolyergus ruf.scensl pfi tilesné olisti. Obtasná parfemace chodidel zadelkovou llázou zdánlivě pfipomlná záchvat Jkubavých křečí. Foto: Veronika Souralová ZPfa'lOdaJ Formlc:i XI (2()08J

28

Kolonie Form;ca cinerea ve formikariu . Pionýrský druh nezralých jalových břehy vod nich toků, důlnl odkryvy ... ). Foto: Veronika Souralová

půd (pis čité

Kolonie Form/ca fusatica ve formlkárlu . Teplomilný stepni druh ze skupiny rufibarbis. Obyvatel suchých travníků a ruderálních ploch. Značně teritoriáln! a agresivní vůči konkurenci i sociálnfm parazitům. Velké kolononie jsou polygynni. Tento stepni druh vyčle­ nil a popsal Seifert v roce 1997. Foto: Veronika Souralová.

29

Zpt'3vodaj Fofmica XI (2008)

./

Střet

mravencu FormicQ polyctena s mravencem r. Myrmica. Společnými silami

může

odolná Myrmica udolána. Ta vlak někdy ani Již mrtvá své sevření kusadel nepovolí. Foto: Veronika Souralová. Zpra>JOda] Formka XI (2008) 30

být

Obr. 2. Otvory vytesané ve kmeni stromu datlem černým (Dryocopus mort;us), který zde vyhledává dřevokazné mravence rodu Componotus. Foto: Petr Miles

Obr. 3: Pro tetřeva hlušce (Tetroo urogollus), podobně jako pro jiné ptáky z řádu hrabaví (Golliformes), jsou mravenci a jejich vývojová stadia významným zdrojem potravy jejich mládat. Foto: fotoarchiv ZO ČSOP Hostinné. 31

Zpravodaj Formica XI (2008)

Obr. 4. Kos černý (Turdus meruka) dokáže v místech, kde je přemnožen (v městských parcích apod.), velmi zredukovat stavy lesnfch mravenců. Foto: Petr Miles

Obr. 5: Všude i ve vyššfch horských polohách hojný strakapoud velký (Dendrocopos major) si rád svoji potravu zpestří i mravencí. Foto: Veronika Souralová. Zpravodaj Formica XI (2008)

32

Obr. 6: Lejsek šedý (Musacicapa str;ata) je dokonalý lovec létajících

okřídlených

mra-

venců.

Foto: Veronika Souralová.

Obr. 7: U nás vzácný slavík tmavý (Luscin;a luscin;a) krmí s oblibou svá ci. Markoušovice u Trutnova, 27. 8. 2006. Foto: Veronika Souralová.

33

mláďata

mraven-

Zpravodaj Formica XI (2008)

nepochybně mravenčí kupy napadají, jakmile jim to mizející sněhová pokrývka umožní. Poškození jimi způsobená jsou však tak nápadná hlavně z důvodu, že za chladného počasí ještě neaktivní mravenci nedokáží poškozená hnízda rychle vyspravit. Jinakje tomu ve vegetačním období, kdy jsou sice hnízda poškozována také, avšak aktivní mravenci zacelí svá hnízda velmi rychle (GoBwald 1990). Mravenců i jejich plodu v nich však ubude. 2. Mnozí stěhovaví ptáci, mezi nimiž jsou i predátoři mravenců, nejsou v zimě v naší přírodě vůbec přítomni, a tudíž mravencům škodit nemohou. 3. Někteří ptáci se v zimě bez mravenců obejdou, neboť se živí převážně rostlinnou stravou (plody, pupeny, semena) a teprve v době hnízdění přecházejí na živočišnou potravu, kterou zejména krmí svá mláďata.

Zusammenfassung ln der tschechischen Fachliteratur kann man die Vogel, bei denen wurden in ihrem Futter Ameisen nachgewiesen oder vorausgesetzt, in drei Gruppen tei/en. 1. Vogel mit nachgewiesenem Vorkommen der Ameisen, eventuell bis zur Bestimmung dessen Gattung oder Art (58 VogelartenJ 2. Vogel, bei denen das Vorkommen der Ameisen in ihrem Futter im Rahmen der nachgewiesenen Anwesenheit der HautflOgler vorauszusetzen ist (36 VogelartenJ 3. Vogel, bei denen das Vorkommen der Ameisen in ihrem Futter im Rahmen der nachgewiesenen Anwesenheit des naher nicht determinierten Insekts vorauszusetzen ist (7 VogelartenJ. Der Beitrag wurde auch mit Erkenntnissen aus der deutschen Fachliteratur erganzt. Manche von den erworbenen Erkenntnisse werden diskutiert. Literatura: GoBwald K., 1990: Die Waldameise, Band 2, Die Waldameise im Okosystem Wald, ihr Nutzen und ihre Hege. - Aula - Verlag Wiesbaden. 510 stran. Horstmann K., 1993: Waldameisenschutz und Grunspecht - ein Beitrag zur Kontraverse um eine Fernsehsendung. - Ameisenschutz aktuell7, 2: 31-32. Hudec K. a kol., 1983: Ptáci - Aves, díl 111/1. a 111/2. - Academia, Praha. 1234 str. Hudec K. a kol., 1994: Ptáci - Aves, díl I. - Akademia, Praha. 671 str. Hudec K., Šťastný K. a kol., 2005. - Ptáci - Aves, dll 1111. a 11/2. - Academia, Praha. 1203 str. Miles P., 2000: Tetřevovití ptáci a lesní mravenci. - Prunella, Zpravodaj Oblastní ornitologické sekce při Správě Krkonošského národního parku 26: 53 - 54. Miles P., 2001: Mravenci a ptáci. - Formica 4: 14 -16. Nešpor J., 2008: Kryty a ohrádky pro ochranu lesních mravenců. - Formica 11: 7 - 10 Pechacek P., 1995: Spechte - Okologie, Bedeutung und ihr EinfluB auf Waldameisenbestande. - Ameisenschutz aktuell 9,4: 73 - 80. Seifert B., 2007: Die Ameisen Mittel- und Nordeuropas. -Iutra Verlags- und Vertriebsgesellschaft, Gorlitzl tauer. 368 str. Adresa autora: RNDr. Petr Miles Sídliště 724,54371 Hostinné

Zpravodaj Formica XI (2008)

34

Myrmica a Lasius, boj o puklou třešeň Myrmica und Lasius- Kampf um zerspringene Kirsche. Pavel Lauterer

Jako malého krátkozrakého kluka mne především uchvátily zázraky přírody, které mi předváděli tvorové, které jsem jedině dobře viděl- zástupci třídy hmyzu. Broučci se předváděli hlavně pohybem po zemi a vegetaci, motýli a dvoukřídlý hmyz letem a odpočinkem na květech, ale nejúžasnější zážitky vždy byly při pozorování mravenců. Vždy něco kutili nebo se příslušníci různých mravenišť stejného i různých druhů seprali, lovili kořist a přenášeli ji, zkrátka předváděli mi toho daleko víc než jiný hmyz a já je proto miloval. A to přesto, že jsem byl režisérem četných mravenčích bitev a často zasahoval do jejich územních sporů nebo jim předkládal nestandardní potravu. Dařilo se mi rozeznat i blízké druhy nejen podle tvaru a zbarvení, ale i podle druhově charakteristického chování, a zvláště u rodu Lasius podle druhově specifických pachů podrážděných jedinců. Žili jsme tehdy ve služebním bytě nemocnice v krásném parku v Brně, kde i různých druhů mravenců bylo požehnaně. Když jsem chtěl, mohl jsem si i vyrazit do blízkého posledního zbytku lužního lesa v Černovicích - Ráječku s druhy rodu Myrmecina a Leptothorax. Otci kompensovala nemocnice nepříliš vysoký primářský plat malou zahrádkou, kde jsem podrobně znal, které území patří ke kterému mraveništi a o který kámen se v boji posunula hranice teritoria. Jen jsem později litoval, že se mi včas nedostala do ruky knížka prof. Dr. Soudka "Mravenci'; z odkazu zesnulého dědy. Měl jsem ji dostat",až z toho budu mít rozum". Na jedno pozorování z doby první či druhé třídy obecné školy dosud rád živě vzpomínám. Po červnové bouřce spadlo na pískovou cestičku na zahrádce pár zralých třešní- srdcovek a jedna široce pukla. Byla neděle, sluníčko vesele pálllo,já byl na zahrádce sám a měl jsem plno času. Tu jsem uviděl,jak k puklé třešni přímočaře míří dělnice rodu Myrmica, patrně druhu M. scabrinodis. Okamžitě poznala puklé místo a po několika pohybech tykadel začala sát sladkou šťávu. Tu se klikatým pohybem k puklé třešni přiblížil agresivní černý mravenec rodu Lasius. Asi to byl L. niger a teprve nyní vím, že to mohl být i L. platythorax, v okolí Brna též hojný. Zjistil nejen, že třešeň je puklá a nabízí potravu, ale i že na ní saje dělnice konkurenčního druhu. Lasius se na ni vrhl, uchopil ji za stopku zadečku a táhl ji pryč od třešně. Rezavá dělnice reagovala jako každý jedinec tohoto rodu přepadený mimo hnízdní teritorium - .dělala mrtvou': Trochu se schoulila, nohy přitáhla trochu více k tělu, aby nekladly veliký odpor, ale přesto tarsy se podkladu dotýkala, spoléhala na pevně sklerotisovaný povrch těla a nechala se pasivně vléct. Asi po , 5 centimetrech ji Lasius pustil, chvíli běhal cikcak okolo v čím dál tím větších okruzích. Myrmica ještě chvíli zůstala ve skrčené poloze, v níž byla vlečena, pak narovnala tělo, roztáhla nohy, přitiskla se k podkladu, pohybem tykadel zjistila, že Lasius je pryč, rozběhla se zpět a v přímé čáře doběhla k třešni a začala se sytit. Lasius se však nedal a po několika minutách bludné poutě se opět k puklé třešni dostal- a situace se do písmene opakovala. Dnes už nevím, došlo-Ii ještě k pokračování třetímu, jen vzpomínám, že nakonec sytá Myrmica místo k třešni zamířila kams do trsu trávy do mraveniště, Lasius se konečně dostal k třešňové šťávě ajá už musel domů k obědu. To však není vše. Někdy po roce' 980 jsem uviděl článek Dr. W. Czechowského, který popisuje střety dělnic dvou nepočetných kolonií druhu Lasius niger a Myrmica ruginodis, a rázem jsem si vzpomněl na svá klukovská léta. Ten to ovšem popsal vědeckým způsobem, ale popisované vzájemné střety mimo teritoria mravenišť probíhaly podle něj identickým způsobem, i když při setkání nešlo o potravní konkurenci. Jeho pozorování bylo i dlouhodobé. Po déledobých střetech, i když konfrontace nekončily smrtí žádného jedince na obou stranách, se drobná kolonie zástupců rodu Myrmica po neustálém obtěžování dělnic agresivními dělnicemi Lasius niger přestěhovala. Zbyl mi jistý pocit zadostiučinění, že i malý kluk může pozorovat něco, co se po letech zjistí jako zajímavý etologický poznatek. Zusammenfassung Als stark kurzsichtiger Junge - SchOl/er der ersten oder zweiten Klasse der Grundschule - beobachtete ich an einem lauwarmen Junitag auf dem Sandweg im Garten in 8rOnn - Černovice das Wetteifern von

35

Zpravodaj Formica XI (2008)

Arbeiterinnen der Gattungen Myrmica und Lasius. Zum einer reifen, zerspringenen Kirsche ndherte sich geradlinig die Arbeiterin von Myrmica - ich nehme an, es handelte sich um M. scabrinodis. Gleich nach einigen Fuhlerberuhrungen fand sie die Quelle des sul3en 5aftes und begann zu saugen. Bald danach ndherte sich mit ihrercharakteristischenZickzackbewegungzudieserNahrungsquelleeineArbeiterin von Lasius, wahrscheinlich L. niger, obwohl L. platythorax in Brunn ebenfals hdufig ist. 5ie ben6tigte einige Zeit, bis sie die zerborstene 5telle mit dem 5aft fand, um da die Anwesenheit der Arbeiterin Myrmica festzustellen. Als ausgeprdgte, h6chst territoriale Art, griff sie sofort ano Die Myrmica - Arbeiterin nahm eine typische unterwurfige 5tellung ein. 5ie druckte sich an den Untergrund, krummte sich ein wenig, senkte die Beine und liel3 sich dann am stark sklerotisierten 5tiel des Hinterleibs etwa 75 cm den Weg entlang ziehen. Antropomorf gesagt, hat sie sich auf die starke 5klerotisierung verlassen und stellte sich tot. Daraufhin liel3 sie die Lasius -Arbeiterin los und lief eine Weile zickzack mit zunehmenden Abstand um sie herum. Die Myrmica blieb eine Weile in der gekrummten Position, da stellte sie mit den Fuhlern fest, das die Lasius -Arbeiterin schon weg ist. Zuerst kroch sie mit dem "vorsichtig" auf den Untergrund gedruckten K6rper, bald aber in der normalen Position zu Kirsche gerade zuruck und begann wieder zu saugen. Bei der Lasius - Arbeiterin dauerte es 2 - 3 Minuten, bis sie sich auf dem Weg in Zickzacklinie orientierte und zur alten 5telle an der Kirsche kam. Bevor sie sich jedoch wieder um die Nahrung zu kummern begann, bemerkte sie die Myrmica - Arbeiterin und die Geschichte wiederholte sich in gleicher Weise. Heute erinnere mich nicht mehr, ob sich der Vorgang noch ein drittes Mal wiederholte kam oder ob die satte Myrmica schon nach dem zweiten Mal die Richtung dnderte und irgendwo im Nest im Gras verschwand. Erst dann sdttigte sich die Lasius Arbeiterin. Nach 40 Jahren fesselte mich ein Artikel von W. Czechowski uber dhnliche Zusammenst613e von Ameisen dieser Gattungen, jedoch nicht bei der Nahrung. Wieder keine Toten, nur stdndige Beldstigung der unterwurfigen Myrmica, die es bald 50 verdross, dass sie das Nest in eine gr6ssere Entfernung umsiedelte.

Adresa autora: RNDr. Pavel Lauterer Moravské zemské muzeum v Brně Zelný trh 6, 659 37 Brno

Boj o puklou třešeň. Perokresba: Andrea

Mišoňová.

Záchrana ohroženého výsadku mravence pospolitého (Formica polyctena FORSTER 1850)

Rettung des bedrohten Ameisennestes Formica polyctena FORSTER 1850. Petr Miles Když se před desíti lety naskytla možnost uskutečnit záchranný transfer nežádoucího mraveniště mravence pospolitého (Formica polyctena), využil jsem této příležitosti a požádalo jeho přemístění k chalupě mé dcery v Markoušovicích u Trutnova. Byl to trochu kuriózní počin v tom, že zatímco na místě původního výskytu v Radvanicích v areálu Penziónu pod Vraními horami bylo toto mraveniště nežádoucí, neboť mravenci svojí přítomností obyvatele tohoto penzionu obtěžovali, já jsem si je naopak do blízkosti lidského objektu nasadil. Sledoval jsem tím svůj cíl mít lesní mravence co nejvíce Zpravodaj Formica XI (2008)

36

nablízku a mít tak možnost jejich častého, soustavného sledování, což za jiných okolností nebývá tak jednoduché. Tento můj záměr byl v mnohém naplněn, o čemž svědčí i příspěvky ve zpravodaji Formica, kterých se poznatky získané z tohoto mraveniště týkaly (Miles 2003, 2004), stejně takjako makrofotografie mravenců při jejich různých činnostech, které byly pořízeny především zde. Mraveniště ale postupem let sláblo a počet mravenců se v něm zmenšoval. Stanoviště pro jeho existenci nebylo ovšem ideální, z dřevin převládaly hlavně jasany, šeříky a švestky. Jehličnany bohužel chyběly. Jedinými blízkými dřevinami, které mravencům svým výskytem mšic vyhovovaly, tak byly dva jeřáby obecné (Sorbus aucuparia) vzdálené od mraveniště asi 3 - 5 m. V posledních pěti letech se velikost mraveniště ustálila na malé kupě velikosti asi 50 x 20 cm a počtu dělnic asi 2 - 5 000 jedinců. Tito mravenci měli vytvořenu jedinou potravní cestu k oběma jeřábům, na kterých navštěvovali zkroucené listy s mšicemi, a se zadečky naplněnými medovicí se vraceli zpátky do mraveniště. Stouto jednotvárnou potravní nabídkou byli ale zřejmě spokojeni, neboť na jinou nabízenou pokusnou stravu (med, cukr, marmeláda, hmyz, maso) někdy takřka nereagovali. Začátkem léta roku 2007 jsem však zjistil, že je zle, že mraveništi zřejmě hrozí úplný zánik. Na kupě se zdržovalo již jen několik desítek dělnic, které jeho povrch už vůbec neopouštěly. Bylo jasné, že dříve či později musí mraveniště vymřít hladem. Pátral jsem po příčině této neradostné situace a záhy ji objevil. Byli jimi rezavě červení mravenci rodu Myrmica. Byli hojně rozlezlí nejen všude v okolí, ale ovládali již skoro celou kupu lesních mravenců. Jejich pronikání bylo, dá se říci, nenápadné, ale ve svých důsledcích vysoce účinné. Sami boj nevyhledávali, od svého postupu se však nenechali většinou odradit. Setkal-Ii se mravenec rodu Myrmica s dělnicí Formica polyctena, zůstal bez hnutí ležet, větší Formica polyctena ho většinou přešla a poté postupoval dál svojí cestou. Teprve octl-Ii se mravenec rodu Myrmica již blízko středu mraveniště, mravenec pospolitý na něj zaútočil a došlo k souboji. Při něm se oba soupeři do sebe zakousli, vytvořili jediné klubko a počastovali se jedem svých obranných žláz (viz. foto v barevné příloze). Zdá se, že více postiženými byli mravenci pospolití. Ti nemají jedové žahadlo a povrch jejich těla není tak opancéřovaný jako u mravenců rodu Myrmica. Uvědomíme-Ii si, jak bolestivé je jejich žahnutí i pro člověka, pak je skoro s podivem, že to jejich mravenčí sok ještě vůbec přežije, i když je otázka, jak dlouho. Možná by to stálo za výzkum. Umírat po těchto střetech jsem viděl především mravence Formica polyctena. Obvykle bojácní mravenci ~ rodu Myrmica byli stále agresivnější a mrtvé soupeře si dokonce odtahovali jako kořist. Jsou zjevně ~J ~l~~ odolnější i vůči chladu a na povrch -fl ~ )~ kupy pronikali po ránu již v době, kdy byli mravenci pospolití ukryti ještě uvnitř mraveniště. Ti v jednu chvíli ovládali na povrchu své kupy už jen prostor o průměru asi 10 cm a většinou byli ukryti uvnitř kupy. Zdálo se již, že jejich úplný zánik je neodvratný. Obléhání ohroženého mraveniště. Perokresba: Andrea Mišoňová. Když jsem však vrcholek kupy trochu rozhrábl, spatřil jsem kromě dělnic i několik kukel. Znamenalo to, že královna mravenců pospolitých ještě žije a rodí se noví mravenci! Nebylo snad ještě na jejich záchranu zcela pozdě! Donesl jsem jim tedy lžíci medu a nachytal několik sarančat. Hladové dělnice Formica polyctena se nenechaly dlouho pobízet a na nabízenou potravu se vrhaly jako divé. Zřejmě byly k smrti 37

Zpravodaj Formica XI (2008)

vyhládlé. Přijímaly ochotně i kousky žížal a rozmačkané škvory. Potrava jim tedy přišla vhod, ale neméně důležité se jevilo radikální snížení počtu všudypřítomných rezavě červených mravenců rodu Myrmica. V blízkém okolí ohrožené kupy Formica polyctena jsem nalezl jejich tři početná hnízda o několika tisících jedinců. Jedno z nich bylo dokonce přímo na okraji kupy mravenců pospolitých, druhé jim blokovalo přístup kjeřábům se mšicemi. Tato jejich hnízda jsem i s rozběsněnými mravenci vykopal a přemístil na jiná místa, dostatečně vzdálená od mraveniště mravenců pospolitých. Ti se vzchopili, začalo jich opět přibývat a pod kouskem kůry, kterou jsem na vrchol kupky položil, se postupně objevilo několik set jejich nových kukel. Mravenci pospolití se postupně organizovaně vypořádávali s již jen ojedinělými mravenci rodu Myrmica a opět obsadili své životadárné jeřáby se mšicemi. Ani nyní však nebyli v mraveništi zcela sami. Na temeni kupy pobíhalo za hezkého počasí i několik drobných xenobiontních mravenečků Formicoxenus nitidulus, kteří by na hrozící převahu mravenců r. Myrmica doplatili asi stejně jako jejich velcí hostitelé. Ti však svým hostitelům viditelně nevadili . Situace se však při kontrole 24. 9. 07 změnila výrazně v tom, že nyní již zkonsolidovaní mravenci Formica polyctena své hnízdo zčásti opouštěli a v okruhu několika metrů od něj si hledali vhodné místo pro přezimování. Dodnes nevím proč, ale činí tak každý rok a na jaře se opět do hnízda vracejí. Mravenců rodu Myrmica jsem v okolí hnízda spatřil už jenom několik. Při další kontrole 30. 9. 07 jsem za pěkného slunného počasí podrobil stanoviště detailnějšímu průzkumu. Asi polovina dělnic mravenců pospolitých se přestěhovala do asi 3 m vzdáleného trsu trávy a jejich kontakt s původním hnízdem takřka ustal. Mraveniště se jevilo jako velmi slabé, jednalo se řádově jen o stovky pozorovaných dělnic, některé již ale byly patrně trvale ukryty v zemi. Proč se ale z tak těžce uhájeného hnízda zčásti odstěhovaly? A kam se poděli mravenci rodu Myrmica, nemohl jsem přece přemístit všechny? Vzal jsem motyčku a zobracel několik drnů a kamenů, kde se to v červenci jimi jen hemžilo, ale nespatřil jsem ani jediného. Záhada! Některá místa jejich dřívějšího výskytu však obsadil mravenec Formica lemani s početnými kuklami dělnic, který nebývá větším mravencům Formica polyctena nebezpečný. Posléze jsem však jednoho mravence rodu Myrmica přece jen objevil. Visel již mrtvý, leč pevně zakousnutý do nohy mravence pospolitého, který i s touto zátěží vypadal zdravě a běhal bez viditelných obtíží. Jako důkaz, že alespoň některé střety s mravenci rodu Myrmica přežijí ve zdraví. Vypozoroval jsem, že si mravenci pospolití při vzájemných střetech s nimi velmi účinně pomáhají, roztáhnou mravence rodu Myrmica za nohy a znemožní jim tak použití pro ně nebezpečného žahadla. I v letošním roce 2008 se všakjeví osud ohroženého hnízda mravenců Formica polyctena nejistý a dění kolem něho je zajímavé. Zimu bez viditelných ztrát jako obvykle opět přežili a vrátili se do mateřského mraveniště. Občasné jarní kontroly jejich hnízd přinesly následující poznatky: 2. - 5. května byli přítomni jen teplonoši při vrcholu kupy do vzdálenosti 15 cm od jeho středu, a to jednak na jeho povrchu (asi 500 jedinců). jednak pod stromovou kůrou, kterou jsem zakryl část vrcholu mraveniště (také asi 500 jedinců). Pod kůrou bylo i několik set vajíček, královnu jsem však nespatřil. Po vnějším obvodu kupy, která má průměr asi 100 cm, se pohybovalo několik dělnic mravenců rodu Myrmica, které v jednom případě bojovaly i mezi sebou. Okraje celé hnízdní kupy jsem rozkopal. Na jeho svažitém spodním okraji jsem asi po 20 cm od sebe nalezl hnízda mravenců rodu Myrmica o počtu asi 300 ex., Lasius flavus (asi 100 ex.) a Formica lemani (asi 100 ex.). Hnízdo mravenců rodu Myrmica jsem odstranil (přenesl na jiné stanoviště). 7. června počet dělnic F. polyctena narostl. odhadl jsem jich na 5 000, pod kůrou bylo asi 300 kukel dělnic, 100 larev a zastihl jsem zde i jejich bezkřídlou královnu. Pronikaly až kjednomu 3 m vzdálenému jeřábu, na němžve zkroucených listech navštěvovaly mšice. Situace pro ně tedy vcelku příznivá. Při obvodu mraveniště se v podzemních prostorách ukrývaly stovky mravenců Lasius flavus. Mravenci rodu Myrmica kolem kupy byli jen nepočetní, jejich střety s mravenci pospolitými jsem nepozoroval. Na kouscích dřeva a na stromové kůře na povrchu mraveniště pobíhaly desítky drobných mravenců Leptothorax acervorum, jejichž vstupní noru jsem později nalezl na okraji mraveniště. S mravenci Formica polyctena se míjeli bez povšimnutí. Při třetí kontrole 8. července byla však již situace zcela jiná a pro dělnice Formica polyctena katastrofální, asi jako v téže době v loňském roce. Byly již jen při povrchu kupy a dále se neodvažovaly, Zpravodaj Formica XI (2008)

38

vše bylo obsazeno mravenci rodu Myrmica, včetně mšic na jeřábech (viz foto v barevné příloze). Na malou část jeřábu přelézalo několik desítek mravenců pospolitých jen po větvích švestky, která vyrůstá asi 1 m od mraveniště, i zde však museli přecházet přes nevelké neodstranitelné hnízdo mravenců rodu Myrmica při kmeni této švestky. 3 až4 m dále od mraveniště Formica po/yctena jsem však objevil další dvě přízemní hnízda mravenců rodu Myrmica ukrytá v trávě, u nichž mne jejich velikost a zvláště množství jedinců doslova ohromilo. Jedno hnízdo tvořilo pás široký asi 30 cm a dlouhý 70 cm, druhé nebylo o mnoho menší. Počet dělnic v nich dosahoval dle mého odhadu tak 10 000 a navíc asi stejný počet velkých larev. Doslova rezavě červená záplava! Opět, jako v předcházejícím roce jsem jich vykopal a odnosil se zeminou několik věder na jiná místa, přesto jich zde však ještě mnoho zůstalo, mnohonásobně více než zde přítomných mravenců pospolitých. Těch jsem odhadovaljižjen tak 1 000 + 300 kukel a právě se líhnoucíchještě bflých jedinců pod stromovou kůrou. Opět jsem pozoroval jejich střety s pronikajícími mravenci rodu Myrmica. Jedno jejich klubko dvou do sebe pevně zakousnutých těl jsem přendal do skleněné nádobky, abych viděl výsledek boje. Druhý den při kontrole byla větší Formica po/yctena již uhynulá, zatímco nevelká Myrmica pobíhala bez známek poranění. Při vykopávání hnízda mravenců rodu Myrmica bylo zajímavé, že na ně přímo navazovalo dosti silné hnízdo Formica /emani s několika sty jedinců a kuklami křídlatců. Oba druhy na sebe neútočily a to umožňovalo přežívání F./emani. Na rozdíl od F. /emani se F. po/yctena stává obětí své vlastní agresivity. V blízkosti svého hnízda neváhá na bázlivou dělnici r. Myrmica zaútočit, ta jí však dokáže při své obraně zasadit svým žahadlem smrtelnou ránu. Je velmi zajímavé a asi jen málo známé, jak rychle se dokáží mravenci rodu Myrmica na jaře a v časném létě namnožit. Vmístech, kde jsem vykopal jejich početná hnízda, jsem na podzim předešlého roku 2007 nepozoroval žádné. Při mém následném trvalejším pobytu na chalupě v červenci a srpnu 2008 jsem sledoval dění kolem záchranného transferu takřka denně, ale nic zvláště dramatického se již nedělo. Početnost mravenců rodu Myrmica se již nezvyšovala, patrně též v důsledku vzájemných bojů mezi nimi. Ještě 25. 7. jsem vykopal jejich další hnízdo pouhých 40 cm od okraje kupy Formica po/yctena. Obsahovalo kromě asi 300 dělnic a kukel již také několik okřídlených jedinců. V následujících dnech se okřídlení jedinci mravenců rodu Myrmica vyrojili v okolí chalupy v obrovských spoustách. Krojení docházelo nejvíce za teplých dnů v podvečer a pokračovalo i po setmění, neboť okřídlení jedinci zaletovali pootevřenými okny na světlo i do chalupy. Mravenci pospolití se v průběhu srpna poněkud vzpamatovávali a jejich počet narůstal, pod nazdviženou kůrou jsem za příhodných tepelných podmínek pozoroval jejich kukly a čerstvě se líhnoucí jedince. Přispívalo tomu ovšem jistě i jejich přikrmování medem, žížalami a různým hmyzem. Přesto však preferovali především svoji přirozenou potravu - medovici mšic na jeřábu obecném (Sorbus aucuparia). Mšic však zřejmě nebylo tohoto roku dostatek. Svinuté listy, pod kterými se skrývaly, postupně zčernaly a opadaly a od začátku srpna jsem mšice spatřil pouze na kůře jediné větvičky dlouhé asi 50 cm. Zde byly zcela obaleny hodujícími mravenci jen do 25. 8. a poté zcela zmizely. Mravenci však jeřáb, vzdálený asi 3 m od svého hnízda, pořád navštěvovali a vypozoroval jsem, že se na něm živili mízou v prasklinách jeho kůry. Je to zajímavé, nikde jsem se o tomto jejich pozdně letním zdroji potravy nedočetl, je mi známa jen časně jarní konzumace mízy z poraněných kmenů javorů a bříz (Miles 2008) ajarní konzumace rostlinných šťáv z lísky, břízy a buku v horách v Bulharsku u druhů Formica rufa a Formica /ugubris (Atanassov 1974). Na sousední větvi téhož jeřábu hodovali 7.9. v podobné puklině kůry na míze i mravenci rodu Myrmica, kteří zde nahradili mravence Formica po/yctena v místě, kde byli tito den před tím. Protože mravenci pospolití nemají v okolí svého hnízda dostatek stavebního materiálu, vysypal jsem jim tam plné vědro suchého jehličí. Mravenci nabídku ochotně přijali a postavili si hnízdo o velikosti asi 60x20 cm, největší za několik posledních let. Při růstu jejich hnízdní kupy a tvorbě nových vstupních otvorů jsem pozoroval, že se vypořádávají i s mravenci Lasius flavus z blízkých podzemních prostor. I mezi nimi musí asi docházet k tvrdým střetům, neboť jsem viděl pobíhat mravence pospolitého, na jehož končetině visel již mrtvý pevně zakouslý jedinec Lasius flavus. Při poslední kontrole ve dnech 26. - 28. 9. 2008 jsem ke svému překvapení zjistil, že mravenci Formica po/yctena svojí pracně postavenou kupu zcela opustili 39

Zpravodaj Formica XI (2008)

a přemístili se asi o 2 m dále do trsů trávy. Jejich počet jsem odhadl již jen tak na 200 - 300. Když jsem následně jejich opuštěnou kupu obkopal kolem dokola, přišel jsem na malé hnízdo mravenců rodu Myrmica v počtu asi 200 ex. a o 3 m dále na jejich značně silnější hnízdo v počtu asi 1 000 ex. Tohoto roku tudíž mravenci rodu Formica k podzimu nevymizeli a i když jsem jich část opět přemístil na vzdálenější místo, budou pro nepočetný zůstatek lesních mravenců od samého jara velkým nebezpečím. Na tomto místě jsem si znovu názorně uvědomil složitost počínání výsadku mravenců Formica po/yetena, které v mnohém zůstává nadále záhadou, zvláště jejich podzimní stěhování. Uvědomil jsem si, že největším nebezpečím pro mnohé záchranné výsadky mravenců rodu Formica není jen černá či jiná zvěř, žluny nebo i jiní ptáci, nebývají to ani lidé, ale zase jen mravenci. Dělnice z výsadku Formica po/yetena přezimovaly každoročně bez viditelných ztrát, během vegetačního období se však jejich počet výrazně snižoval. Dle mých předchozích pozorování je nejvíce decimovaly střety s dřevokaznými mravenci rodu Camponotus. Méně nápadní, leč skoro všudypřítomní mravenci rodu Myrmica a případně ještě i jiné druhy mravenců se ale na jejich redukci mohou podílet velmi významně také.

Shrnutí Již 10 let sledovaný výsadek Formica po/yetena v Markoušovicích u Trutnova (Miles 2003, 2004) byl v r. 2007 a 2008 velmi vážně ohrožen mravenci rodu Myrmica. Ti odřízli F. po/yctena od potravních zdrojů a izolovali je jen na prostor vrcholu kupy, takže jim hrozila smrt hladem a úplný zánik. Při vzájemných střetech dokáží mravenci r. Myrmica mravence Formica po/yetena velmi oslabit či i usmrtit svým žahadlem. S mojí pomocí (přikrmování medem a hmyzem, odstranění blízkých mravenišť mravenců r. Myrmica) si mravenci Formica po/yetena své hnízdo uhájili. Koncem září 2007 jich však asi polovina své hnízdo opustila (podobně jako v předchozích letech) a vyhledala místo k přezimování v trsu trávy, vzdáleném asi 3 m od původního mraveniště. V této době již mravenci rodu Myrmica z blízkosti hnízda Formica po/yetena zcela vymizeli ajejich původní stanoviště obsadili zčásti mravenci Formica /emani. 2. - 5. 5. 2008 byli přezimující mravenci F. po/yetena zpět v původním hnízdě. Jejich počet, který jsem odhadl na 1 000,

Pozdně

letní koncentrace mravenců Formica polyctena na míze ve štěrbině kůry na porakmeni jeřábu obecného (Sorbus aucupar;a). Markoušovice u Trutnova, 6.9.2008. Foto: Veronika Souralová. něném

Zpravodaj Formica XI (2008)

40

narostl 7. 6. 2008 asi na 5 000, 8. 7. 2008 však poklesl opět asi jen na 1 000 a v září asi jen na 200 - 300. To byl asi důsledek jejich střetů s mravenci r. Myrmica, kteří se v blízkosti jejich hnízda opětovně enormně namnožili a obsadili okolní potravní teritoria. Koncem září 2008 mravenci Formica polyctena své hnízdo zcela opustili a přesunuli se o 2 m dále do trávy. lusammenfassung Ein seit 10 Jahren beobachtetes Nest von Formica polyctena aus einem Rettungsumsiedlung in Markoušovice bei Trutnov (Mi/es 2003, 2004) wurde im Juli des Jahres 2007 und 2008 durch eine riesige Menge Arbeiterinnen von Myrmica sp. bedroht. Letztere driingten F. polyctena von ihren Futterquellen ab und isolierten sie auf der Spitze des Nesthiigels. Hochstwahrscheinlich konnen Myrmica Arten die Waldameisen bei gegenseitigen Kiimpfen mit ihren giftigen Stacheln schwer verletzen oder sogar tOten. Mit Hi/fe des Autors (Fiitterung mit Honig und Insekten, Beseitigung von Myrmica sp.) konnten die Waldameisen schlief3lich ihr Nest behaupten. Ende September 2007 verlief3 etwa die Hiilfte der F. polyctena-Arbeiterinnen das Nest und suchte sich etwa 3 m weiter im Gras eine neue Stelle zur Oberwinterung.lm Jahr 2008 war die Situation iihnlich und am Ende September verlief3en alle F. polyctena zur Oberwintwrung sein Nest. Literatura: Atanassov N., 1974: Besonderheiten der Nahrungszusammensetzung von Formica rufa L. und F.lugubris lett. in Bulgarien. - Waldhygiene 10: 183 - 185. Mlles P., 2003: Poznatky ze sledování záchranného transferu Formica polyctena v Markoušovicích u Trutnova. - Formica 6: 5 - 11. Mlles P., 2004: Vadí mravencům zimní vymrzávání hnízd? - Formica 7: 18 - 19 Miles P., 2008: Zajímavosti z časně jarní kontroly mravenišť v Hostinném a v Čermné, 400 - 420 m n. m. Koncentrace mravenců Formica polyctena na prýštící míze. - Formica 11: 49 - 50 Poděkování:

Za determinaci vzorků děkuji Dr. P. Wernerovi. Týká se to mravenců zastižených u hnízda z výsadku Formica polyctena. Nebezpeční mravenci rodu Myrmica, kteří výsadek nejvíce ohrožovali, náleželi dvěma druhům - Myrmica rubra a Myrmica ruginodis. Dalšími druhy, které Dr. Werner u výsadku determinoval, byly Formica lemani, Lasius flavus, Leptothorax acervorum a Formicoxenus nitidulus. Adresa autora: RNDr. Petr Miles Sídliště 724, 543 71 Hostinné

Odborné školení programu Formica 2008 Fachschulung des Programs Form;ca 2008 Pavel Kříž Bory již podruhé přivítaly účastníky školení o ochraně lesních mravenců, které proběhlo od 24. do 25. května 2008. Pořádalo se pro realizátory projektů v programu Formica Českého svazu ochránců přírody.

Toto školení je podmínkou k schválení projektu. Zúčastnili se ho ale i další zájemci o lesní mravence. Po teoretické části školení se uskutečnilo praktické cvičení v přírodní památce Šebeň. Školení vedl odborný garant programu ČSOP Formica Mgr. Milan Daďourek. Účastníci o absolvování školení obdrželi osvědčení. Školení letos absolvovalo 8 účastníků, další dva se z účasti omluvili. Přijeli k nám z Jihlavy, 41

Zpravodaj Formica XI (2008)

Skupina účastníků školení Formica. Foto: Pavel Kříž.

Opavy, Olomouce, Valašského Meziříčí, Sluknova, Spáleného Poříčí a Karlových Varů. Dva účastníci se školení nemohli zúčastnit. Vlastní obsah školení byl zaměřen na metodiku provádění průzkumu porostů, vyhledávání mravenišť. jejich mapování, zjišťování potřebných údajů a tvorbu map. Praktická část se dotkla i metod péče o stanoviště, zejména použití klestu na ochranu proti datlovitým a prosvětlování stanovišť. Na konci školení byl zařazen blok o psaní projektové žádosti a závěrečné zprávy. Účastníci obdrželi pracovní pomůcky a "Metodiku mapování" a "Pokyny k realizaci programu Formica". Akci uspořádala základní organizace Leského svazu ochránců přírody Bory v rámci společného programu LSOP a Lesů LR, s.p., "Ochrana biodiverzity v lesích". Skolení se konalo v zasedací místnosti Obecního úřadu Bory, ubytování i stravování bylo v místě. Počasí se vydařilo, školení proběhlo podle plánu a za plné pozornosti účastníků. Při této příležitosti jsem si vyhledal záměry programu Formica. Jsou to zejména aktivní ochrana lesních mravenců, podpora jejich přirozeného šíření, péče o významné matečné komplexy mravenců, mapování, sledování vitality, péče o stanoviště, omezování dopadu lidských aktivit a útoků živočichů, spolupráce při plánování lesnických zásahů, propagace lesních mravenců, publikační a osvětová činnost atd. A sestavil jsem krátký přehled toho, co se nám díky dobré spolupráci všech zúčastněných podařilo kolem lesních mravenců udělat. Přírodní památka Sebeň byla vyhlášena na ochranu největšího známého výskytu mravence pospolitého (Formica polyctena) u nás. V PP Sebeň jsou již několik let uplatňovány zásady plánu péče, schváleného Krajským úřadem kraje Vysočina. Každoročně se vývoj výskytu mravenců podrobně sleduje na 1/5 plochy PP. Regulativy hospodaření jsou zahrnuty v lesním hospodářském plánu, který platí od minulého roku. K propagaci lesních mravenců slouží Naučná stezka Sebeň, která je jako jediná v LR věnovaná výhradně lesním mravencům. Postupně byly odvysílány krátké šoty v různých televizích a také část pořadu Toulavá kamera byla věnována lesním mravencům. Llánky vyšly v denním a v odborném tisku, Krásách domova nebo v 5. dílu knihy Toulavá kamera. Jako poslední se o Sebeň zajímal v květnu t. r. časopis Marianne. V informačním centru města Velké Meziříčí bylo už zdarma rozdáno na 1500 ks Průvodce naučnou stezkou Šebeň. Ten je také součástí prezentace našeho regionu na veletrhu Zpravodaj Formica XI (2008)

42

cestovního ruchu v Brně. V současné době se v ZŠ Hany Benešové v Borech dokončuje pracovní list pro žáky základních škol k návštěvě naučné stezky. Věřím, že tato pestrá činnost bude dále pokračovat a přispěje k úspěšnému rozvoji Programu Formica u nás. Adresa autora: Pavel Kříž předseda ZO ČSOP Bory 59461 Bory 162

Putování výstavy makrofotografií "Kouzlo mravenčí říše"

Wanderausstellung von Makrofotos "Zauber des Ameisenreiches# Veronika Souralová

V roce 2004 jsem pořídila první fotografický soubor makrofotografií ze života hmyzu. Shodou okolností to byli právě mravenci, kteří se stali prvními fotografovanými objekty a zažehli ve mně zájem studovat hmyzí život zblízka. Celé léto jsem seděla u jednoho krkonošského mraveniště a pozorovala hemžení drobných tvorů a posléze jejich vypozorované činnosti snímala digitálním fotoaparátem Canon 1OD (později 20D), makroobjektivem, mezi kroužky a pomocí makroblesku. Byl to boj s trpělivostí. Pořídit kvalitní ostrou fotografii běžícího mravence se rozhodně nepovede na první záběr .... a někdy ani na padesátý. Zaměřit mravence v hledáčku. Zaostřit. Zadržet dech a CVAK. Za chvíli je člověk samým soustředěním vyčerpaný, ruce se klepou od těžkého aparátu. Chvilka vydýchání a znovu do akce. Trpělivost se vyplácí. Večerní prohlížení ve dne pořízených snímků je fotografovi odměnou. Ale proč se o radost z krásy, která běžnému pozorovateli zůstává skrytá, nepodělit s ostatními? Tak vznikla myšlenka na uspořádání mé první výstavy makrofotografií, která se pod názvem Kouzlo mravenčí říše konala v Divadle na prádle v Praze v listopadu roku 2004. Obsahovala klasické makrofotografie ve formátech 100 x 70 cm, fotografie graficky modifikované a koláže s mravenčí tematikou vytvořené převážně na počítači. Výstava měla úspěch (mravenci mají díky Ferdovi od Ondřeje Sekory mezi lidmi dobrou reputaci), a tak začala její pouť. Následovala výstava v Galerii Moninec a Galerii Čerťák v Berouně. Mravenčí putování vyvrcholilo v roce 2005 ve známé Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka v Praze hned vedle Staroměstského náměstí. Na této výstavě se představila i má knížka Jeden den v mraveništi, která krátce před vernisáží vyšla v nakladatelství Mladá fronta. Vernisáž byla setkáním nejen fotografů (jak to na výstavě fotografií bývá zvykem), ale hlavně"mravencářů'; což bylo velice milé. Na setkání s profesorem Janem Ždárkem, který nenápadně stál v obecenstvu, moc ráda vzpomínám. Čas šel dál. Mravenci se stali mou permanentní láskou a asi je budu fotografovat až do konce života (jejich rozmanitost k tomu přímo vybízO, ale každý fotograf musí jít dál. Takjsem tedy do své "rodiny" přičlenila i další hmyz a vznikaly fotografie, koláže a fotografické obrazy motýlů, housenek, kudlanek a brouků. Výstavní soubor se rozrůstal, a tak v roce 2007 v Galerii Pro radost ve Slavonicích a na výstavě v Hostinném byla divákům představena rozšířená výstava pod názvem Kouzlo hmyzí říše. Naposledy byla k vidění v květnu a červnu v Krkonošském muzeu Správy KRNAP ve Vrchlabí. Prostory augustiánského kláštera byly k fotografiím velice přívětivé a fotografiím to tam slušelo. Oddělení Správy KRNAPu pro práci s mládeží uspořádalo jako doprovodnou akci i výtvarnou soutěž pro děti z mateřských škol "Kreslíme mravence". Výtvarná dflka byla úžasná a nejpovedenější práce byly oceněny a vystaveny společně s makrofotografiemi. I na vernisáži ve Vrchlabí (kurátorem výstavy byl zoolog Jan Materna) se sešlo množství milovníků přírody, a mravenců zvlášť.

43

Zpravodaj Formica XI (2008)

Pokud Vás povídání o mravenčích výstavách zaujalo a chtěli byste výstavu někdy zhlédnout na vlastní oči, podívejte se občas na www.veronlkasouralova.cz a .... ráda se s Vámi na některé další výstavě uvidím. Adresa autora: Ing. Veronika Souralová Kohoutových 697/6, 15800 Praha 5, Jinonice

Program Formica Metodika evidence a mapování hnízd lesních mravenců programm Formica, Methode der Evidenz und der Kartierung von Wa/dameisennester. Milan Dadourek Při mapování hnízd lesních mravenců, při jejich inventarizaci i při budoucím monitorování jejich stavu hraje správná evidence hnízda důležitou úlohu. Obvykle není možné mapovat opravdu každé hnízdo a jsou mapována pouze hnízda dosahující určité limitní rozměry (např. výšku 40 cm nebo průměr kupy 60 cm). Údaj o těchto zvolených limitních rozměrech je nutno uvést ve zprávě o mapování. Je však nutné zmapovat minimálně všechna živá mraveniště vysoká 50 cm nebo více a zároveň všechna mraveniště o průměru kupy 80 cm nebo větším. (Nelze tedy vynechat mraveniště vysoké 30 cm o průměru kupy 80 cm - šlo by o porušení metodiky!) Informací, které je možné o jediném mraveništi zaznamenat, je velké množství a každý mapovatel jejich výběr subjektivně ovlivňuje. Základní data je však třeba vést jednotně. Mapovatelé ČSOP proto využívají jednotnou evidenční tabulku.

TABULKA evidence mravenišť ke stažení v xls formátu Návod k vyplnění evidenční tabulky poskytuje následující text: Lokalita: Uveďte název místní trati, kopce, lesa, chráněného území apod. Počet evidovaných mravenišť v komplexu: Zde udejte celkový počet mravenišť, která jste na lokalitě zaevidovali. To znamená, že tuto kolonku vyplníte až poté, kdy zaevidujete všechna hnízda na lokalitě a budete znát jejich počet. Rozsah nadmořské výšky: Nejnižší a nejvyšší nadmořská výška, ve které bylo na lokalitě evidováno mraveniště.

Lesní správa: Kontaktní údaje příslušné lesní správy - viz např. www.uhul.cz či www.lesycr.cz. Lesní hospodářský celek: Lze zjistit na lesní správě. Mapové listy: čísla mapových listů, které byly použity jako podklad při mapování - obvykle číslo listu mapy 1: 10000. Katastrální území: Je třeba ověřit na základní mapě nebo u příslušného úřadu, relativní blízkost obce není zárukou, že se nacházíte na jejím katastrálním území. Mapovatel: kontaktní údaje osob, které prováděly mapování a zjišťování evidenčních dat Číslo centrální evidence: Nevyplňujte! Mapovací čtverec: Nepovinný údaj. Lze jej také uvést pouze pro lokalitu jako celek. Od poloviny 80. let používají přírodovědci čtvercové mapovací sítě. Celá republika je na nich rozdělena do čtverců o stranách cca 10,5 x 10 km, extrapolací lze v těchto čtvercích vymezovat další menší kvadranty. Tyto mapy využívá i státní ochrana přírody a každý zájemce si je může zakoupit v knihovně České zoologické společnosti, Viničná 7, 12844 Praha 2, tel. 221 953263. Zpravodaj Formica XI (2008)

44

Číslo vlastní evídence: Evidenční číslo, které jste mraveništi přidělili a kterým je případně označeno v terénu. Musí být na lokalitě unikátní - jednou použité číslo nelze na téže lokalitě použít znovu. Zároveň by čísla měla být přidělována v postupné řadě a odrážet vzájemné rozmístění mravenišť. Je tedy vhodné popořadě přidělit definitivní evidenční číslo teprve po vypracování mapy mravenišť na lokalitě. Je doporučen systém obdobný číslování parcel - tj. při prvním mapování jsou přidělována prostá čísla (1, 2, 3... ). pro později nově vzniklá mraveniště je pak použito číslo nejbližšího dříve zmapovaného hnízda a pořadové číslo za podlomením (2/1, 2/2, 2/3 ... ). Nepoužívejte kombinaci s písmeny před číslem! Narušujete tak možnost automatického třídění (číslo A23 tedy nebude dále akceptováno). Nedoporučujeme používat písmena ani za číslem. Výjimkou může být odlišení nesamostatného dceřiného mraveniště (2/3a pak značí dceřiné hnízdo závislé na mraveništi 2/3). Takový postup však vyžaduje delší zkušenosti. Nadmořská výška: Lze zjistit s přesností na 10m z turistických map 1:50 000. Pokud se celá lokalita nachází přibližně ve stejné nadmořské výšce, resp. rozsah nadmořské výšky je malý, není třeba vyplňovat údaj pro každé mraveniště. To neplatí, mapujete-Ii s použitím GPS - pak nadmořskou výšku udejte dle GPS. Souřadnice: Nepovinné údaje, AVŠAK mapovatelé, kteří si v minulosti z podpory v rámci programu Formica pořídili GPS, jsou povinni je uvádět. Souřadnice zjištěné jinak než pomocí GPS neuvádějte. Ve zprávě o mapování nezapomeňte uvést, s jakým přístrojem GPS jste pracovali a v jaké souřadnicové soustavě jsou údaje uvedeny. Porostní skupina: Naprosto nezbytný údaj. Je nutné uvést celé označení porostní skupiny (např 556 A 11 nebo 467013/2 nebo 661 B 3b). Údaj je nutné pro každé mraveniště zjistit z lesní porostní nebo lesní obrysové mapy. Zastoupení dřevin v okolí hnízda: Zaznamenejte hlavní dřeviny v blízkém okolí - v dosahu mravenců. Výška kupy: Měří se vzdálenost dvou vodorovných rovin, z nichž jedna prochází středem základny a druhá vrcholem hnízda. Viz obrázky. Zaokrouhluje se na 10 cm. Průměr kupy: Měří se průměr základny, tedy protilehlé body v místech, kde se kupa dotýká terénu. Do tohoto rozměru se nezapočítává zemní val okolo kupy. Zaokrouhluje se na 10 cm. Průměr valu: Nepovinný údaj. Měří se celkový průměr zemního valu okolo kupy včetně průměru kupy. Je tedy vždy větší než průměr kupy. Chybí-Ii val, považuje se za průměr valu průměr kupy. Zaokrouhluje se na 10 cm. v Zastínění hnízda: Kvalifikovaný odhad podílu zakrytí nebe z pohledu mraveniště porostem. Zaokrouhluje se na 10%. U mraveniště uvnitř plně zapojeného vzrostlého smrkového porostu se považuje za 100%, u mraveniště na hranici lesa a volného rozsáhlého bezlesí (pole, pastviny) za 50%. U mýtin !t.kální II ar mnnlli\li- Ol J"(I\'ini' a průseků v porostu se tedy pohybuje mezi 60 a 90 %. Na polní Vmezi bez stromů může být 0%. Odhad by měl provádět mapovatel T s praxí získanou alespoň během školení programu Formica. Expozice při maximálním osvitu: Nepovinný údaj. Označení světové strany, ze které na mraveniště v průběhu dne dopadá nejvíce přímého slunečního záření (např. JJZ). Zarůstání hnízda: Kvalifikovaný odhad míry překrytí povrchu mraveniště (kupy a valu) nízkým podrostem - bylinami, keři, kapradím atp. Zaokrouhluje se na 20%. Tento údaj souvisí se Z-I'_'mi',um,"", ~'" V. šancí mraveniště na další přežívání. Odhad by měl provádět mapovatel s praxí získanou alespoň během školení programu Formica. Poškození/odumření: Odhad podílu neobyvatelné části kupy s \. -· , \. l-A')l uf" uvnitř měřených rozměrů kupy. Zaokrouhluje se na 10%. Při \, - {h 'J LU.l..ll1 ~ výpočtu objemu kupy se tento podíl následně odečítá, aby

45

Zpravodaj Formica XI (2008)

nedocházelo ke zkreslování. Je vhodné v poznámce uvést příčinu poškození. Odhad by měl provádět mapovatel s praxí získanou alespoň během školení programu Formica. Aktivita dělnic: Odhad relativní početnosti vlastních dělnic na povrchu kupy v porovnání s průměrem. Zaokrouhluje se na 20%. Průměr je považován za 100%. Obvyklý rozsah je 60 - 140%. Mraveniště saktivitou nižší než 40% jsou obvykle považována za opuštěná. Odhad by měl provádět mapovatel s praxí získanou alespoň během školení programu Formica. Druh mravenců:Tuto kolonku můžete vyplnit pouze, jste-Ii si jisti správným určením druhu. Pokud ne, je vhodné odebrat vzorek nejméně deseti dělnic z mraveniště a zajistit determinaci u odborníka. Odebraný vzorek je třeba označit evidenčním číslem mraveniště. Po obdržení výsledků determinace je jméno mravence dopsáno do evidenčního listu dodatečně. Ve zprávě o mapování je nutné uvést kontaktní údaje o determinátorovi. Hnízdo označeno: Pokud jste hnízdo označili v terénu, zpravidla na nejbližším stromě, vepište ANO. Hnízda se v terénu označují evidenčními čísly vaší evidence. Číslování je nutné provést až po skončení mapování, aby nebyla mraveniště omylem číslována vícekrát či chybně. Na lokalitách s větším počtem hnízd nedoporučujeme označovat všechna mraveniště. Postačí obvykle jedno z pěti. Označování má sloužit k usnadnění orientace v nepřehledných místech. Proto vždy zvažujte, je-Ii třeba. Aby mohlo plnit svoji funkci, je nezbytné číslo psát vždy na stranu stromu směrem k mraveništi a nad číslem nebo pod ním udělat barevný kruh, který pomáhá při dohledání v nepřehledné terénu. Barvu a způsob značení vždy předem dohodněte s vlastníkem lesa. Umístění: Podrobnosti o umístění hnízda, které následně usnadňují jeho identifikaci (pata DB, pařez, u cesty atp.) Poznámka: Ohrožení, příčiny poškození, navrhované zásahy, zvláštní pozorování atp. Datum: Skutečné datum získání údajů v terénu. Tabulka s evidenčními daty se odevzdává vždy v digitální podobě. Vytištěná podobaje vhodná u menšího počtu dat. Poznámky k odběru vzorků pro determinaci Pokud provádíte odběr vzorků pro determinaci, pamatujte, že morfologická variabilita dělnic je poměrně velká. Je tedy nutné odebrat kolem deseti dělnic zjednoho mraveniště a zajistit, aby nedošlo kjejich smísení s dělnicemi z jiného mraveniště. Fixace je možná na sucho v utěsněné nádobce (jinak dojde ke zplesnivěnO, v parách octanu etylnatého (éteru - vkládá se na kápnutý na útržku savého či toaletního papíru, buničině, méně vhodně na vatě), případně v 70% lihu. Použitelný je i benzín či roztok formaldehydu, následná manipulace stěmito látkami je však značně nepříjemná aproto je nedoporučujeme. Proskladovánívzorkůjsou nejvhodnější epruvety či zkumavky. Pozor - octan etylnatý leptá některé plasty. Do jedné zkumavky je možné umístit i více vzorků oddělených papírovou zátkou. Označení každého vzorku musí být nezaměnitelné! Vzorky musí být označeny alespoň názvem lokality, jménem a kontaktem sběratele, datem sběru a evidenčním číslem. Vyjma evidenčního čísla mohou být ostatní údaje uvedeny souhrnně pro více vzorků, avšak musí být vyloučena možnost záměny. Poznámky k mapovým výstupům Tato metodika se nezabývá podrobně mapovým výstupem z mapování mravenišť. Protože jde však o výstup v podstatě důležitější než evidenční data, uvádíme několik poznámek: Mějte na paměti, že mapa musí být zhotovena tak, aby umožnila jinému mapovateli i bez vaší přítomnosti dohledání a identifikaci hnízd. Do mapy musí být zakreslena všechna evidovaná mraveniště a pod svými evidenčními čísly. Vhodným podkladem je obvykle lesní obrysová mapa 1 : 10 000, kterou bývá nutné zvětšit a zpřesnit. Vhodným doplňkovým podkladem je ortofotomapa. Pro mapování komplexů mravenišť doporučujeme měřítko 1 : 2 500. Digitální mapa v GIS je vhodná, je-Ii vytvořena dostatečně přesně. Měla by být geograficky lokalizována. Zpravodaj Formica XI (2008)

46

Běžně dostupné komerční mapy dostatečnou přesnost nemají. Mapové dílo může být odevzdáno digitálně, vždy však musí být odevzdáno i v kompletní vytištěné podobě, a to jak garantovi, tak i při předání projektu kanceláři ÚVR ČSOP. Počítejte tedy nejméně se třemi výtisky (vy, KÚVR, garant), v programu LČR pak se čtyřmi (ještě pro příslušnou Lesní správu). Součástí mapového díla musí být i orientační zákres, např. v turistické mapě, který umožní snadné dohledání lokalit, a zákres hranic lokalit v lesní porostní nebo obrysové mapě.

Pozn.:Tento příspěvek vznikl s podporou MŽP. Adresa autora: Mgr. Milan Daďourek Počítky 3,591 Ol Žďár nad Sázavou

Ze zahraniční literatury

Aus der ausliindischen Literatur Petr Miles V posledním čísle Ameisenschutz aktuell se objevil zajímavý článek o osudu mezikontinentálního transferu mravence podhorního (Formica /ugubris) z italských Alp do Kanady, uskutečněný v roce 1971 (Bushinger 2008). V té době přední evropští odborníci prof. Dr. Kari GčiBwald z Německa a prof. Dr. Mario Pavan z Itálie prosazovali tento způsob boje se škůdci lesa a ve spolupráci s kanadskými myrmekology uskutečnili uvedenou akci ve snaze napomoci kanadským ohroženým lesním porostům. V Americe jsou totiž praví lesní mravenci (Formica s. str.) vzácní. I když je v současnosti usilováno především o zachování autochtonnosti (původnosti) populací a zavádění cizorodých prvků je odmítáno, je přesto zajímavé dozvědět se více o průběhu a osudu tohoto výsadku. Transfer, který byl proveden letecky začátkem června do provincie Quebec, obsahoval asi 1 300000 dělnic a 2 000 starých královen. Nepřežilo jej asi 300 000 dělnic a 500 královen. Do září téhož roku vytvořili mravenci v místě výsadku 5 větších a 10 menších hnízd. Další zprávy o jejich osudu v následujících letech však již byly nejisté a posléze zcela ustaly. Usuzovalo se, že přemístění mravenci F./ugubris v konkurenci s místními druhy neobstáli a vymřeli. O to větší překvapení však nastalo po 35 letech, kdy na místech původního výsadku bylo v r. 2005 nalezeno 114 hnízd mravenců Formica /ugubris, kteří na ploše asi 3,8 ha vytvořili populaci, jejíž početnost byla odhadnuta na 8 milionů jedinců ! Škoda jen, že se v příspěvku ani v poznámce redakce Ameisenschutz aktuell neobjevila úvaha o tom, zda bylo provedení výsadku chybou a jak by mělo být s již aklimatizovanými mravenci naloženo. Literatura: Bushinger A., 2008: Die stark beborstete Gebirgswaldameise Formica /ugubris in Kanada. - Ameisenschutz aktuell22, 2: 33 - 36. Adresa autora: RNDr. Petr Miles Sídliště 724, 543 71 Hostinné

47

Zpravodaj Formica XI (2008)

Mravenec podhorní (Formica lugubris). Foto: Veronika Souralová.

Krátké zprávy Kurze Berichte Zajímavosti z časně jarní kontroly mravenišť v Hostinném a v Čermné, 400 - 420 m n. m. Die Merkwlirdigkeiten aus der Frlihlingskontrolle von Wa/dameisen in Hostinné und Čermná, 400 -420 mli. M. Po delší období takřka zimního počasí se ve dnech 30. 3. - 1.4.2008 do Podkrkonoší plně navrátilo jaro a teploty se šplhaly odpoledne na slunci až ke 20°C. Při kontrole zdejších mravenišť byla všechna nezakrytovaná hnízda rozrytá od divočáků a proděravěná od žlun. To ovšem není nic nového, je tomu tak každý rok. Přesto jsem však vypozoroval hned tři zajímavosti, které jsem v předchozích letech dosud nezaznamenal.

1. Slunění teplonošů mravenců Formica rufa mimo hnízdo. Sonnung jenseits des Nesthiigels bei Formica rufa U mraveniště Formica rufa v Hostinném, asi 400 m n. m., se shluky teplonošů nevytvářely jen na hnízdě, ale též na spadaném listí ve vzdálenosti asi 2 m od něho. Na tyto shluky, čítající stovky až do tisíce jedinců, přenášely dělnice z mateřského mraveniště v mnoha případech v klasické stočené poloze i své kolegyně. O slunění teplonošů mimo hnízdo u druhu Formica po/yctena píše obsáhle nejnověji Dittmer (2008).

Zpravodaj Formica XI (2008)

48

Obr. 1: Slunění teplonošů mravenců Formica rufa na listí i mimo hnízdo. Hostinné, 1.4.2008. Foto: Petr Miles 2. Časně jarní výlet křídlatců Formica polyctena Oas fruhzeitige Schwiirmen bei Formica polyctena

V Čermné, asi 420 m n. m., jsem pozoroval 30. - 31. 3. 2008 u jednoho z poškozených mravenišť hromadný přenos velkých kukel křídlatců, u jiného již hromadný výlet okřídlených samců. Seifert (2007) píše, že pohlavní jedinci u tohoto druhu se objevují v průměru 14. 5. v rozmezí od 11.4. do 22.6. Moje pozorování je o to zajímavější, že je z Podkrkonoší, což je oblast s poměrně chladnějším klimatem. 3. Koncentrace mravenců Formica polyctena na prýštící míze stromů Oas Ameisenkonzentration von Formica polyctena auf dem Baumsaft

Ve dnech 30. 3. - 1. 4. 2008 jsem v Čermné, 420 m n. m., pozoroval na javorech (javor klen - Acer psedoplatanus) a břízách (Betula sp.) koncentraci mravenců F. polyctena na prýštící míze. Na těchto nevelkých stromech bylo přítomno několik shluků dělnic, čítajících až asi 1000 jedinců, kteří byli shluknutí na poraněných částech živých kmenů, ze kterých prýštila míza. Jejich nejpočetnější shluk se nacházel asi 2,5 m nad zemí 3 m od hnízda (viz foto). Dělnice byly na sobě v několika vrstvách a bylo zajímavé pozorovat, že některé se neudržely a padaly z této výše dolů. Spolu s dělnicemi hodovalo na prýštící míze i několik již rozlétlých samců křídlatců. O hodování mravenců v časném jaru na prýštící míze javorů a bříz píše již Giiswald (1989), včetně jeho dokladové fotografie ze dne 9. 4. 1965 na str. 138. Petr Miles

49

Zpravodaj Formica XI (2008)

Literatura Dittmer J., 2008: Sonnung jenseits des Nesthugels. - Ameisenschutz aktuel122, 2: 50 - 51. Gč~wald K., 1989: Die Waldameise, Band 1, Biologische Grundlagen, čJkologie und Verhalten. - AulaVerlag Wiesbaden. 660 stran. Seifert B., 2007: Die Ameisen Mittel- und Nordeuropas. - lutra Verlags- und Vertriebsgesellschaft, GČrlitzltauer. 368 str.

Obr. 2: Shluk mravenců pospolitých (Formica po/yctena) na prýštící míze javoru klenu (Acer pseudop/atanus). ť:ermná, 30. 3. 2008. Foto: Petr Miles Hojný výskyt mravence pospolitého (Formica po/yctena) v porostech lísky obecné (Cory/us avel/ana) na východním Slovensku Dos hiiufige Vorkommen von Formica po/yctena in Hase/bestiinden (Cory/us avel/ana) in der Osts/owakei. Při mé loňské cestě za lesními mravenci na východní Slovensko a Podkarpatskou Ukrajinu ve dnech 6.-12.8.2007 mě poblíž hotelu Kamei ve Snině upoutalo veliké množství mravenišť Formica pratensis, Formica rufa i Formica polyctena. Hotel Kamei se nachází na úpatí CHKO Vihorlat a Národního parku a Biosférické rezervace Poloniny a jak se ukázalo, má volba z hlediska výskytu lesních mravenců nebyla špatná. Hned cestou z nádraží ze Sniny k asi 2 km vzdálenému hotelu Kamei jsem pozoroval četná hnízda Formica pratensis. Nebyla sice veliká, ale asi tak každých 50 - 100 m podél silnice v křovinách, na mezích a v řídkém smíšeném lese nejméně jedno. Domnívám se však, že přes nevelkou vzdálenost od sebe byla tato hnízda solitérní. Hotel Kamei je v prostředí rekreačního areálu s porosty parkového typu s pestrým zastoupením různých listnatých i jehličnatých dřevin, které poskytovaly vhodné prostředí pro výskyt mravenců Formica polyctena i Formica rufa. Ti zde byli početně zastoupeni v solitérních hnízdech i vzájemně propojených koloniích. Dle mého odhadu se zde nacházelo asi 100 mravenčích kup, z nichž jedno z největších, s průměrem základy 250 cm a výšce 60cm, bylo hned u vchodu do místního koupaliště. Byla zde i řada jiných druhů mravenců. Porost v blízkosti kolem hotelu Kamei je ovšem uměle vytvořený Zpravodaj Formica XI (2008)

50

a v monotónních tmavých původních bukových lesích, které jsou všude v jeho okolí,jsem lesní mravence podr. Formica nenalezl. Výjimkou byla zeleně značená naučná turistická cesta vedoucích do Sniny z protějších zalesněných kopců. Zde bylo již i více smrků, v jejichž blízkosti se koncentrovala velká hnízda Formica po/yctena. Blíže ke Snině se však porost stal opět monotónní, tentokrát však tvořený skoro výhradně lískou obecnou (Cory/us avel/ana) dosahující výšky asi 10m, která zde vytvářela v délce několika km souvislý hustý lískový les. Něco podobného jsem v tomto rozsahu ještě nikdy neviděl. Hlavně mě však upoutalo, že i v tomto v Čechách naprosto netypickém prostředí byla skoro po celé trase naučné stezky početná středně velká hnízda mravenců Formica po/yctena. Svědčí to o mimořádné plasticitě výskytu tohoto druhu. Petr Miles Pozdní rojení mravence lesního (Formica rufa) Oas splite Schwlirmen bei der Formica rufa

Dne 24. 6. 2008 jsem byl spolu s kolegou Pavlem Měkutou na obhlídce lokality Stážiště. Tento početný výskyt mravence Formica rufa se nachází nedaleko Litoměřic, v CHKO České středohoří, v nadmořské výšce 250 až 320 m n. m. Lokalita je vymezena lesním porostem na nevysokém kopci. Porost je netypicky tvořen převážně dubem a břízou. Stanoviště je po všech stránkách poměrně výhřevné, ač jsou mravenci soustředěni především na mírném svahu ukloněném k severu. Pravděpodobně je to dáno přílišným sklonem svahu jižního. Přes nízkou nadmořskou výšku a zjevně teplobytný charakter jsme ještě v tomto pokročilém termínu na mnoha mraveništích zaznamenali křídlaté samice i samce. Jejich početnost odpovídala spíše době před rojením než pozůstatkům po rojení. Zvážíme-Ii dobu vývoje snůšky u lesních mravenců, nastávají otázky: Jsou dosud udávaná období rojení správná? Nemohou se mezi sebou, například vlivem heterózního efektu (tedy nejen vlivem odlišných stanovištních podmínek), dílčr populace druhu dobou rojení výrazně lišit? Milan Daďourek

Obr. 3: Detail jarní koncentrace

mravenců Formica polyctena

na prýštící míze.

Čermná, 1.4.2008.

Foto: Antonín Chrz

51

Zpravodaj Formica XI (2008)

Český svaz ochránců přírody Leský svaz ochránců přírody je největší dobrovolnou organizací v Leské republice, zaměřenou na ochranu přírodního a kulturního dědictví, ekologickou výchovu a podporu trvale udržitelného života. Byl založen v roce 1979 a v současné době sdružuje ve 360 základních organizacích a 120 kolektivech Mladých ochránců přírody téměř 9000 členů. Organizace LSOP mimo jiné pečují o více než 3500 hektarů přírodně cenných ploch, více jak 30 památkových objektů, starají se o zachování ohrožených druhů rostlin a živočichů, provozují síť záchranných stanic pro handicapované volně žijící živočichy, každoročně pořádají pro své členy i další děti na 120 letních a zimních táborů, pro veřejnost pak řadu osvětových, vzdělávacích a kulturních akcí.

LESYČ R

Lesy teské republiky, státní podnik Obhospodařují více než 1,3 milionu hektarů lesů ve vlastnictví státu

a pečují o téměř 20 tisíc km vodních toků. Byly založeny v roce 1992. Základem strategie podniku je trvale udržitelné obhospodařování lesů, založené na maximálním využívání tvořivých sil přírody, které zajistí nepřetržité a vyvážené plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí svěřených lesů, včetně ochrany přírody. O to, že je tato činnost lesníků úspěšná, svědčí velké množství chráněných území v lesích, včetně nově vyhlášených prvků soustavy NATURA 2000. V rámci realizace svého Programu 2000 kladou důraz zejména na rozvíjení rekreačního využívání lesů a ochranu přírody. Pro návštěvníky lesů upravují turistické stezky, odpočinková místa, studánky, areály zdraví i drobné památky. Důraz na ochranu přírody se projevuje mimo jiné právě ve spolupráci s LSOP.

~~

Spolupráce tsop a LtR Probíhá již od roku 1999. V jejím rámci je každoročně realizováno několik desítek projektů ochrany biodiverzity v lesích (opatření k ochraně ohrožených druhů lesních dřevin, bylin, pěvců, dravců a sov, netopýrů, lesních mravenců, mapování cenných lesních mokřadů a vodních toků ... ). Je podporována činnost ekocenter a stanic pro handicapované živočichy, jsou obnovovány a udržovány studánky, pořádány přírodovědné soutěže pro děti a mládež Zelená stezka - Zlatý list a Ekologická olympiáda, je vyhlašována fotosoutěž Pohledy do přírody a řada dalších aktivit. Zejména je však navazována spolupráce mezi lesníky a ochranáři při konkrétních místních problémech a jsou hledána řešení přijatelná pro obě strany. teský svaz ochránců přírody - Ústřední výkonná rada Michelská 5, 14000 Praha 4 Tel.: 222 516 115 nebo 222 511 494, fax: 222 511 496, e-mail: [email protected]; http://www.csop.cz Lesy teské republiky, státní podnik Přemyslova 1106,501 68 Hradec Králové Tel.: 495 860 111, fax: 495 262 391 e-mail: [email protected], http://www.lesycr.cz

Zpravodaj Formica XI (2008)

52

Hledáme všechny, kterým není lhostejný osud našeho přírodního a kulturního dědictví. Záleží nám na tom, co po nás zůstane dalším generacím. Připojte se k ČSOP - pomůžete ochraně přírody v České republice Členství v ČSOP

svým členským příspěvkem podpoříte praktickou ochranu přírodního a kulturního dědictví, která přináší dlouhodobé výsledky o výsledcích této činnosti Vás bude pravidelně informovat časopis ČSOP Krása našeho domova jako člen ČSOP máte možnost získat poloviční vstupné, které v rámci programu Zelená karta nabízí přes 100 prohlídkových objektů po celé republice, včetně mnoha muzeí, hradů, hvězdáren, botanických a zoologických zahrad můžete se aktivně zapojit do bohaté škály činností našich základních organizací a účastnit se akcí pořádaných pro členy ČSOP

Jak se stát členem Zašleme Vám přihlášku a informace ke členství. Prosíme, kontaktujte nás: dopisem - Kancelář ÚVR ČSOP, Michelská 5, 14000 Praha 4 [email protected] telefonicky - 222 516 115 nebo 222 511 494

Potřebujeme Vaši pomoc a podporu - připojte se k ČSOP právě dnes!

53

Zpravodaj Formica XI (2008)

FORMICA Zpravodaj pro aplikovaný výzkum a ochranu mravenců XI/200B Vydáno v rámci společného programu (eského svazu ochránců přírody a Lesů (eské republiky"Ochrana biodiverzity v lesích"

LESYČR

~~ RNDr. Petr Míles, CSc., Sídliště 724, 543 71 Hostinné, tel.: 499 451 657, mobil: 606 476 372, e-mail: [email protected]

Redaktor: Redakční

rada:

MUDr. Pavel Amcha, RNDr. Pavel Lauterer, RNDr. Petr Miles, CSc., Ing. Jiří Nešpor, Ing. Veronika Souralová, Ing. Martin Zavrtálek (Lesy (R, s.p.)

Technický redaktor: Tomáš Franc Autoři

fotografií:

Jaroslav Hloušek, Ing. Antonín Chrz, Pavel Kříž, RNDr. Petr Miles, Ing.Veronlka Souralová

Perokresby:

MUDr. Andrea Mišoňová

Překlady

Anežka Mišoňová, Ing. Torsten Roch

do NJ:

Komplexní zakázkové zpracován, distribuce: (eský svaz ochránců přírody, 51/17 ZO (SOP Krkonoše, Sídliště 724, 543 71 Hostinné Sazba, tisk:

Tiskárna Voborník, Karla (apka 868, 543 71 Hostinné

800 kusů

ISBN 978-80-254-3165-8

Zpravodaj Formica XI (2008)

54

Střet mravenců

Formica pofyctena a mravencem r. Myrm;ca s vytvořením klubka jejich spíše Myrmica. bodnutí žahadlem Formica nepřežije. Foto: Veronika Souralová.

těl. Zvítězí

55

Zpra...oo.:.j Fo,mka)(1 (2008)

Ze l kolenlProgramu Formlca Bory 24.· 25. 5. 2008.

Foto: Piivel Kfli:.