Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví Studijní program: informační studia a knihovnictví Studijní obor: informační studia a knihovnictví
Bc. Šárka Šejcová
Institucionální repozitáře ve vědě a výzkumu ve Velké Británii (Institutional repositories in science and research in Great Britain) Diplomová práce
Praha 2012
vedoucí práce: PhDr. Eva Bratková, Ph.D.
Ráda bych zde poděkovala své vedoucí práce, PhDr. Evě Bratkové, Ph.D., za její připomínky a čas, který mi věnovala při přípravě této práce.
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, ţe jsem řádně citovala všechny pouţité prameny a literaturu, a ţe práce nebyla vyuţita v rámci jiného vysokoškolského studia, či k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 1.8.2012 -----------------------------------------
Abstrakt Diplomová práce je zaměřena na analýzu a zhodnocení současného stavu a aktuálních trendů volně dostupných institucionálních repozitářů ve vědě a výzkumu na území Velké Británie, dostupných přes WWW. Zahrnuje informace o jejich celkovém stavu, aktuálních trendech, a poskytuje základní statistické informace získané na základě jejich existujících registrů. Jádro práce prezentuje výsledky analýzy a hodnocení vybraných institucionálních repozitářů ve Velké Británii dle stanovené struktury vybraných charakteristik. Pozornost je také věnována novým projektům integrace institucionálních repozitářů do vyšších lokálních, národních nebo mezinárodních struktur. Závěrečná část obsahuje celkové zhodnocení získaných poznatků a specifikuje trendy a perspektivy dalšího rozvoje institucionálních repozitářů ve Velké Británii.
This thesis is focused on analyzing and assessing the current status and recent trends in open access institutional repositories in science and research in the UK, available via the WWW. Includes information on their overal condition, current trends, and provides basic statistical information based on their existing registers. The core work presents the results of the analysis and evaluation of selected characteristics. Attention is also given to new projects, integration of institutional repositories in higher local, national and international structures. The final section provides an overall assessment of lessons learned and specifies trends and perspectives of further development of institutional repositories in the UK.
Klíčová slova institucionální repozitář, úloţiště, Velká Británie, věda, výzkum, otevřený přístup, digitální repozitář institutional repositories, storage, United Kingdom, science, research, open access, digital repository
OBSAH PŘEDMLUVA .......................................................................................................................................10 1. Úvod do komunikace vědeckých informací .......................................................................................12 2. Otevřený přístup .................................................................................................................................14 2.1 Otevřený přístup a akademické prostředí ve Velké Británii ........................................................16 2.2 Digitální repozitář, institucionální repozitář, systémy pro správu informací ve vědě a výzkumu ............................................................................................................................................................20 3.
Historie a vývoj institucionálních repozitářů ve Velké Británii .....................................................23 3.1 Výbor JISC a jeho podpora britských univerzit ...........................................................................26 3.2 Registry institucionálních repozitářů ...........................................................................................29 3.3 Současný stav institucionálních repozitářů ve Velké Británii a jejich statistické vyhodnocení ...30
4. Popis vybraných repozitářů ................................................................................................................39 4.1 Národní muzea Skotska a jejich repozitář ....................................................................................39 4.1.1 Základní popis .......................................................................................................................39 4.1.2 Obsahové zaměření ...............................................................................................................41 4.1.3 Typy a formáty dokumentů ...................................................................................................41 4.1.4 Vkládání dokumentů .............................................................................................................42 4.1.5 Vyhledávání ..........................................................................................................................42 4.1.6 Metadata ................................................................................................................................49 4.1.7 Test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH ........................................................50 4.1.8 Vyhodnocení .........................................................................................................................51 4.2 DSpace@Cambridge ....................................................................................................................52 4.2.1 Základní popis .......................................................................................................................52 4.2.2 Obsahové zaměření ...............................................................................................................55 4.2.3 Typy a formáty dokumentů ...................................................................................................56 4.2.4 Vkládání dokumentů .............................................................................................................58 4.2.5 Vyhledávání ..........................................................................................................................60
4.2.6 Metadata ................................................................................................................................62 4.2.7 Test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH ........................................................62 4.2.8 Vyhodnocení .........................................................................................................................65 4.3 Repozitář ePrints Soton ................................................................................................................66 4.3.1 Základní popis .......................................................................................................................66 4.3.2 Obsahové zaměření ...............................................................................................................68 4.3.3 Typy a formáty dokumentů ...................................................................................................68 4.3.4 Vkládání dokumentů .............................................................................................................69 4.3.5 Vyhledávání ..........................................................................................................................71 4.3.6 Metadata ................................................................................................................................76 4.3.7 Test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH ........................................................77 4.3.8 Vyhodnocení .........................................................................................................................78 4.4 Repozitář Enlighten......................................................................................................................80 4.4.1 Základní popis .......................................................................................................................80 4.4.2 Obsahové zaměření ...............................................................................................................82 4.4.3 Typy a formáty dokumentů ...................................................................................................82 4.4.4 Vkládání dokumentů .............................................................................................................83 4.4.5 Vyhledávání ..........................................................................................................................84 4.4.6 Metadata ................................................................................................................................86 4.4.7
Test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH ....................................................88
4.4.8 Vyhodnocení .........................................................................................................................90 5. Národní a nadnárodní struktury .........................................................................................................91 5.1 Národní projekt - Institutional Repository Search .......................................................................92 5.1.1 Základní popis .......................................................................................................................92 5.1.2 Vyhledávání ..........................................................................................................................93 5.1.3 Práce se záznamy dokumentů ...............................................................................................94 5.1.4 Vyhodnocení .........................................................................................................................95 5.2 Národní projekt vysokoškolských prací – EThOS .......................................................................96
5.2.1 Základní popis .......................................................................................................................96 5.2.2 Vyhledávání ..........................................................................................................................98 5.2.3 Práce se záznamy dokumentů ...............................................................................................99 5.2.4 Vyhodnocení .......................................................................................................................100 5.3 DART - EUROPE ......................................................................................................................100 5.3.1 Základní popis .....................................................................................................................100 5.3.2 Vyhledávání ........................................................................................................................102 5.3.3 Práce se záznamy dokumentů .............................................................................................103 5.3.4 Vyhodnocení .......................................................................................................................104 5.4 DRIVER – Vize infrastruktury digitálních repozitářů pro Evropský výzkum ...........................104 5.4.1 Základní popis .....................................................................................................................104 5.4.2 Vyhledávání ........................................................................................................................106 5.4.3 Práce se záznamy dokumentů .............................................................................................107 5.4.4 Vyhodnocení .......................................................................................................................108 6. Celkové zhodnocení a z toho vyplývající trendy a perspektivy dalšího rozvoje institucionálních repozitářů ve Velké Británii .................................................................................................................110 7. Závěr ................................................................................................................................................114 Seznam obrázků, tabulek a grafů .........................................................................................................117 Pouţitá literatura ..................................................................................................................................119
Seznam použitých zkratek BBB – Budapest, Bethesda, Berlin declarations – Budapešťská, Bethesdská a Berlínská deklarace DEL – The Department for Employment and Learning – Oddělení pro zaměstnávání a výuku DPC – The Digital Preservation Coaliation – Koalice digitální ochrany ERA - European Research Area – Oblast evropského výzkumu HEFCE – Higher Education Funding Council for England – Rada pro financování vysokého školství v Anglii HEFCW – The Higher Education Funding Council for Wales – Velšská rada pro financování vysokého školství IFLA – International Federation of Library Associations and Institutions – Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí ISBN – International Standard Book Number – Mezinárodní standardní číslo knihy ISSN – International Standard Serial Number – Mezinárodní standardní číslo periodika IR – Institutional Repository - Institucionální repozitář JISC – Joint Information Systems Committee – Výbor pro společné informační systémy LCC - Library of Congress Classification – Třídění Kongresové knihovny LIBER – Ligue des Bibliothéques Européennes de Recherche – Liga evropských vědeckých knihoven METS – Metadata Encoding and Transmission Standard – Standard pro kódování a přenos metadat NDLTD – Networked Digital Library of Theses and Dissertations – Síťové digitální knihovny vysokoškolských a disertačních prací OA – Open Access – Otevřený přístup OAI – Open Access Initiative – Iniciativa otevřeného přístupu OAI-PMH - Open Archives Initiative Protocol for Metadata Harvesting – Protokol iniciativy otevřeného přístupu pro sběr metadat
OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development – Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OpenDOAR – The Directory of Open Access Repositories – Adresář repozitářů s otevřeným přístupem RAE – Research Assesment Excercise – Výzkum vědecké praxe REF – The Research Excellence Framework – Rámec vědecké dokonalosti RDF – Resource Description Framework – Rámec zdrojového popisu RDN – Resource Discovery Network – Síťobjevování zdrojů RIM – Research Information Management – Management zdrojových informací ROAR – Registry of Open Access Repositories – Registr repozitářů s otevřeným přístupem RSS – Really Simple Syndication – Velice jednoduchá syndikace SFC – Scottish Funding Council – Skotská rada pro financování SOPA – Stop Online Piracy Act – Zákon stop onlinovému pirátství SPARC – Scholarly Publishing and Academic Resources Coaliation – Koalice vědeckého publikování a akademických zdrojů UCL – University College London – Londýnská univerzitní kolej URI – Uniform Resource Identifier – Jednotný zdrojový identifikátor URL – Uniform Resource Locator – Jednotný zdrojový lokátor XML - Extensible Markup Language – Rozšiřitelný značkovací jazyk
PŘEDMLUVA Tato diplomová práce má za cíl pojmout problematiku institucionálních repozitářů ve vědě a výzkumu ve Velké Británii. Akademické instituce mají dlouhodobé zkušenosti s komunikací vědeckých poznatků, a jejich knihovny s uchováváním, dlouhodobou ochranou a poskytováním vědeckých materiálů. Vývoj posledních let však klade důraz na širokou a především rychlou dostupnost vědeckých dokumentů, coţ umoţňují právě institucionální repozitáře se svojí technologickou a komunikační základnou. V první části jsou krátce představeny úvod do vědecké komunikace a změny, které v současnosti probíhají a mění její charakteristiku. Další kapitola představuje myšlenku otevřeného přístupu (Open Access, OA). Otevřený přístup v akademickém prostředí lze označit za jednu z klíčových oblastí pro správné vyuţívání institucionálních repozitářů. V této kapitole jsou také vymezeny pojmy digitální repozitář, institucionální repozitář, a s nimi související systém pro správu informací ve vědě a výzkumu. Třetí kapitola se zabývá historií a vývojem institucionálních repozitářů ve Velké Británii. Na základě popsaných registrů byly statisticky vyhodnoceny údaje o těchto repozitářích a zhodnocen jejich současný stav. Údaje vycházejí ze dvou hlavních světových registrů repozitářů (ROAR a OpenDOAR), které umoţňují sběr poţadovaných dat. V této kapitole je zmíněna také významná podpora výboru JISC, který je zakladatelem mnoha iniciativ napomáhajících rozšiřování institucionálních repozitářů a jejich vzájemné spolupráce. Jádro práce představují 4 vybrané britské instituce a jejich repozitáře, které jsou volně dostupné přes WWW. Jako první je popsán repozitář Národních muzeí Skotska, dále repozitář DSpace Cambridgské univerzity, repozitář ePrints Soton Southamptonské univerzity a repozitář Enlighten Glasgowské univerzity. Repozitáře jsou zanalyzovány a vyhodnoceny dle stanovené struktury vybraných charakteristik. Základní popis představuje provozovatele, softwarové zajištění, národní a mezinárodní spolupráci, obsahové zaměření popisuje digitální obsah, oblasti a katalogy repozitářů, typy a formáty dokumentů, které repozitáře akceptují, vkládání dokumentů s návazností na autoarchivaci a institucionální politiku, vyhledávání, jak dotazové, tak rejstříkové, metadata, test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH a vyhodnocení. 10
V poslední části diplomové práce je věnována pozornost novým projektům integrace institucionálních repozitářů do vyšších lokálních, národních nebo mezinárodních struktur. Čtyři vybrané projekty slouţí nejen britské vědecké komunitě, ale jsou dostupné celosvětově. Popisovány jsou: národní projekt Institutional Repository Search, národní projekt vysokoškolských prací EThOS, evropský projekt DART-EUROPE a DRIVER. Projekty jsou vyhodnoceny a popsány dle stanovené struktury: základní popis, vyhledávání, práce se záznamy dokumentů a vyhodnocení. Závěrečná část diplomové práce obsahuje celkové zhodnocení získaných poznatků a specifikuje trendy a perspektivy dalšího rozvoje systémů institucionálních repozitářů ve Velké Británii. Při zpracování práce jsem čerpala především ze zdrojů dostupných v anglickém jazyce, a částečně v jazyce českém. Materiály, ze kterých jsem vycházela, jsem získala především z odborných placených databází, jako je Library, Information Science & Technology Abstracts with Full Text (LISTA Full Text), Library and Information Science Abstracts (LISA) a Computers and Applied Sciences Complete (CASC). Dále jsem vyuţívala nadnárodní repozitářové projekty, jako např. DART-EUROPE nebo DRIVER a k vyhledání odborných článků jsem také pouţila vyhledávač Google Scholar. Zúčastnila jsem se také konference „Open Access aneb Open your mind“ v říjnu 2011, kde jsem získala odkazy na další zajímavé zdroje a materiály vyuţitelné pro tuto práci. Formální struktura této práce byla zpracována na základě poţadavků ÚISK FF UK. Zdroje, které byly při zpracování této diplomové práce pouţity, jsou citovány podle normy ČSN ISO 690. Citace v textu jsou vţdy uzavřeny do hranatých závorek a obsahují příjmení autora a rok. Citované zdroje jsou uspořádány abecedně dle záhlaví v seznamu pouţité literatury, který je součástí práce. Některé záznamy zdrojů se vyskytují v poznámce pod čarou. Součástí této práce je také seznam uţitých zkratek. Vzhledem k charakteru práce jsou obrazové dokumentace, tabulky a grafy umístěny přímo v textu a jejich seznam je uveden na konci práce.
11
1. Úvod do komunikace vědeckých informací „Informace je zdrojem učení. Ale dokud není organizována, zpracována a k dispozici těm správným lidem ve formátu pro správné rozhodování, je to zátěž, nikoliv výhoda.“ William Pollard
Komunikace vědeckých informací1 a rostoucí poptávka po fyzickém přístupu k dokumentům je toho důkazem. Nejenom, ţe se zkracuje čas, ale zkracují se i vzdálenosti, svět je propojen a je vyvíjen tlak na nové formování společnosti, kde hlavním hybatelem uţ není informace, ale znalost. Počátky vědecké komunikace se dají nalézt jiţ v období antiky, kdy se o nových vědeckých poznatcích psalo a přednášelo. V 17. století vyšly první vědecké časopisy, kde zpočátku vycházely většinou jen záznamy o vědeckých pokusech. V následujících 200 letech došlo k transformaci podávaných informací – začala se např. pouţívat sumarizace na konci článků, abstrakt na začátku článku, vznikaly abstraktové časopisy. Časopisecký článek byl nadlouho vrcholem komunikace mezi vědci, coţ byla velmi zdlouhavá forma předávání informace. Na počátku 21. století vstupuje lidstvo do období tzv. „znalostní společnosti“. Závratný rozvoj informačních technologií a rozmach přístupu k informačním zdrojům způsobuje a vytváří důraz na schopnost orientovat se v rostoucím mnoţství informací, a vzniká tlak na přesné určení hodnoty informace a především jejího vyuţití při řešení úkolů. Změny ve struktuře zpřístupňování dokumentů a informací uţivatelům mění zcela funkci především akademického knihovnictví. Knihovny byly najednou nuceny hledat alternativní cesty a vynalézat nové způsoby, jak zajistit plnění svého primárního poslání a udrţet/obhájit své tradiční kompetence na akademické půdě. Pro akademické knihovnictví to znamená především přechod z paradigmatu centralizovaných institucí vědění na paradigma síťových znalostních prostředí. Jak píše Saša Skenderija „Tyto dva světy vypadají jako nekompatibilní. Jeden představuje pořádek, druhý chaos. V zásadě je vědění komunikované nebo vyjádřené v digitální podobě stejné jako vědění vyjádřené jinými prostředky. Rané snahy z velké části 1
Pod termínem vědecká komunikace rozumíme souhrn publikovaných prezentovaných či popularizovaných informací o vědeckých objevech. [ŠESTÁK, Zdeněk. Jak psát a přednášet o vědě. 1. vyd. Praha : Academia, 1999. 204 s. ISBN 80-200-0755-5.]
12
zaměřené na budování digitálních replik tištěných dokumentů se rychle proměnily v nový způsob komunikace mezi vědci. […] Tradiční charakteristiky jsou ve světle nových jevů nedostatečné a tradiční infrastruktury typu vědeckých časopisů a odborných knihoven zaostávají ve vyuţívání tohoto potenciálu. Termíny jako „repozitář“ a „knihovna“ zachycují jen malou část toho, co vzniká.“2 Klasické způsoby komunikace a zpřístupňování odborných informací jsou doplněny o komunikaci elektronickou, coţ způsobuje nárůst počtu volně dostupných poznatků v elektronickém virtuálním prostředí. Šíření odborných informací a znalostí hraje stěţejní roli ve vědecké komunitě. Informace, které jí jsou zpřístupněny a přijaty, mohou přispět k dalšímu výzkumu a vytváření nových vědeckých poznatků. Základní charakteristiky vědecké komunikace se stále mění a vyvíjejí. Dřívější postupná a časově náročná komunikace se postupně přesouvá do elektronického informačního prostředí, kde jsou jiţ relativně malá časová a fyzická omezení. Hlavní činností vysokých škol je duševní práce jejích akademických pracovníků, a velká část této práce je zdokumentována ve vědeckých pracích a materiálech k výuce a ke studiu. V tomto prostředí, kde jak konkurence, tak spolupráce vzrůstají, dochází k nárůstu zájmu o správu těchto materiálů, a proto v současné době dochází k postupnému nárůstu fondů vědeckých informačních materiálů, které jsou dostupné zdarma v prostředí webu s poţadavkem na otevřený přístup (Open Access, OA). Tištěné zdroje informací zůstávají i nadále podstatnou formou zpřístupňování vědeckých a odborných informací, ovšem rozvoj internetu, nárůst poplatků za předplatné tradičních tištěných časopisů a transformace tradičních knihoven a informačních institucí postupně vedly ke
zformování
poţadavku
na
nové
moţnosti
přístupu
k odborným
informacím
v elektronickém prostředí.
2
SKENDERIJA, Saša. Knihovny v nových akademických znalostních prostředích. In: Služby knihoven: Nové trendy. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2005, s. 24-30. ISBN 80-7051-164-8. Dostupné z: http://bupu.mzk.cz/CASLIN05/sbornik.php
13
2. Otevřený přístup Open Acces, česky otevřený přístup, je alternativním modelem vědecké komunikace, který zajišťuje trvalý, okamžitý a bezplatný přístup k výsledkům vědy a výzkumu v elektronickém prostředí.3 Myšlenka otevřeného přístupu je dnes jiţ základem mnoha programů a iniciativ, které se na mezinárodním poli objevily zejména v průběhu posledních patnácti let. Významné podněty pro vznik a vývoj otevřeného přístupu lze najít v mnoţství iniciativ, setkání a konferencí, které byly věnovány problematice dostupnosti vědeckých informací či měnící se komunikaci a publikaci těchto informací. S tím je spojený vznik nejrůznějších dokumentů a doporučení. V roce 2004 se k otevřenému přístupu přidala IFLA (International Federation of Library Associations and Institutions)4 svým prohlášením o otevřeném přístupu k vědecké literatuře a dokumentaci výzkumu. V témţe roce se vyjádřila i Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj – OECD. Prohlášení „Deklarace o přístupu k vědeckým datům z veřejného financování“5 bylo zaměřeno na problematiku přístupu k výsledkům výzkumu, který je financován z veřejných zdrojů. Mezi nejvýznamnější iniciativy spojené s otevřeným přístupem patří ty, které bývají souhrnně nazývány „3B“ nebo „BBB“. Vychází z názvů tří měst – Budapešť, Bethesda, Berlín, kde se konaly konference, jeţ podnítily vznik Hnutí za otevřený přístup. V Budapešti došlo k vymezení způsobů implementace otevřeného přístupu v dokumentu „Budapešťská iniciativa otevřeného přístupu“6. A to formou autoarchivace a časopisů s otevřeným přístupem. Dokument z Bethesdy „Bethesdské prohlášení o publikování s otevřeným přístupem“7 stanovil konkrétní postup při praktickém vyuţití otevřeného
3
Open Access. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (California): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Open_Access 4 IFLA Statement on Open Access to Scholarly Literature and Research Documentation [online]. [cit. 2012-02-11]. Dostupné z:
. 5 DECLARATION ON ACCESS TO RESEARCH DATA FROM PUBLIC FUNDING. OECD: Organisation for Economic Co-operation and Development [online]. 2004 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://snhs-plin.barry.edu/Research/OECD_annex_1_declaration_on_access_to_research_data.htm 6
Budapest Open Access Initiative: BOAI. Open Society Foundation Website [online]. 2002 [cit. 2012-
05-26]. Dostupné z: http://www.soros.org/openaccess/index.shtml 7
Bethesda Statement on Open Access Publishing. Earlham College: Peter Suber [online]. 2003 [cit.
2012-05-26]. Dostupné z: http://www.earlham.edu/~peters/fos/bethesda.htm
14
přístupu, a v Berlíně vzniklo prohlášení „Berlínská deklarace o otevřeném přístupu ke znalostem v přírodních a humanitních vědách“.8 Budapešťská iniciativa vyjadřuje základní principy, strategie a závazky uplatňované při prosazování otevřeného přístupu k informacím. Definuje dvě strategie, tzv. zelenou (Green OA Self Archiving) a zlatou (Gold OA Publishing) cestu. Zelená cesta znamená, ţe autoři publikují v jakémkoliv časopise a mohou před publikováním i po něm sami archivovat dokument do speciálních, pro tento účel vytvořených úloţišt. V prostředí otevřeného přístupu bývají většinou nazývány jako repozitáře, úloţiště, popř. archivy elektronických tisků, tzv. e-printů. Zlatá cesta představuje časopisy s otevřeným přístupem (Open Access Journals). V tomto případě jsou to vydavatelé těchto časopisů, kteří poskytují otevřený přístup. Mohou to být časopisy, které s tím účelem jiţ vznikly či se tak „přeměnily“. To znamená, ţe se jedná o klasické časopisy, které za určitých podmínek umoţňují tento otevřený přístup. Pomoci se orientovat ve velké nabídce těchto časopisů můţe např. britský projekt SHERPA se svojí sluţbou RoMEO9. V rámci této sluţby je provozována databáze, ve které mohou autoři nalézt informace o tom, jak se různí vydavatelé staví k poskytování otevřeného přístupu, resp. k autoarchivaci. I přes veškeré tyto procesy a snahy zpřístupnit vědecké obci a veřejnosti odborné informace zdarma ovlivňují vydavatelé odborných časopisů moţnost publikování a zveřejňování výsledků výzkumných prací, a to především udrţováním vysokých nákladů za publikování a následně za předplatné. Lze zmínit letošní bojkot vydavatelství Elsevier10, kterého se účastní skoro 2 500 významných vědců z celého světa. Petici usilující o bojkot vydavatelství Elsevier sepsal a na svém blogu vystavil Timothy Gowers, prominentní matematik Cambridgeské univerzity, který získal cenu „The Fields Medal“, která by se v matematickém světě dala přirovnat k Nobelově ceně. Tento vědec na svém blogu zmiňuje čtyři důvody, které ho vedly k sepsání této petice. 8
Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities. In: Heinz Nixdorf
Zentrum für Informationsmanagement in der Max-Planck-Gesselschaft [online]. 2003 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.zim.mpg.de/openaccess-berlin/berlin_declaration.pdf 9 UNIVERSITY OF NOTTINGHAM. SHERPA/RoMEO : ...opening access to research [online]. 20062011 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://www.sherpa.ac.uk/romeo/ 10 The Cost of Knowledge [online]. 1.1.2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://thecostofknowledge.com/
15
1. Vysoké ceny, které vydavatelství účtuje. Vysoko nad průměrem ostatních vydavatelství. 2. Praktiky, kterými vydavatelství nutí kupovat knihovny časopisy, které nepotřebuje. Tzv. dodávání balíčků časopisů – z nichţ potřebuje knihovna např. jen jeden. 3. Pokud se knihovny snaţí dojednat lepší podmínky, Elsevier jim nekompromisně odřízne přístup ke všem časopisům. 4. Elsevier podporuje zákony, které se snaţí zastavit vývoj k otevřenému přístupu (např. americký federální zákon „the Research Act“, HR 3699), který by měl zabraňovat agenturám, jako jsou Národní instituty zdraví (National Institutes of Health), aby zpřístupnil zdarma všechny články, které pro ně napsali příjemci grantu. Také podporují (a velmi za něj lobují) návrh zákona SOPA (Stop Online Piracy Act), který by umoţnil, ţe by bylo moţné zakročit proti kaţdému webu, na němţ se nachází obsah porušující autorská práva, nebo který jen odkazuje na závadný obsah. Všechny tyto důvody vedly Timothyho Gowerse a další vědce k bojkotu formou odmítání editorských prací pro tohoto vydavatele, nepublikování a nerecenzování článků. Všichni tito vědci prosazují otevřený přístup a volné publikování v systémech k tomu určených, ale uvědomují si, ţe budování takových systémů také není zdarma a udrţování dat v nich přináší své náklady.
2.1 Otevřený přístup a akademické prostředí ve Velké Británii Počátkem října 2011 byl zveřejněn nový ţebříček světového hodnocení univerzit „Světový univerzitní ţebříček 2011-2012“11. Britské univerzity ovládly první místa nejen v evropském, ale i světovém ţebříčku, konkrétně Oxfordská univerzita 4. místo světově, 1. místo v Evropě a Cambridgeská univerzita 6. místo světově a 2. místo v Evropě. Součástí analýzy, ze které výsledky vycházejí, je nejen vědecká činnost, získaná ocenění, studijní prostředí a výuka, ale především, a to celými 30 %, citační analýza publikací univerzit či indikátory zaloţené na počtu článků dané instituce ve vědeckých časopisech. Níţe uvedený obrázek č. 1 zobrazuje váhové schéma pro bodové hodnocení univerzit. Mezi největší procentuální zastoupení patří citace a jejich vědecký dopad – celých 30 % (červená část grafového koláče), dále je to 11
TIMES HIGHER EDUCATION. World University Rankings 2011-2012 [online]. 10/2011 [cit. 201202-11]. Dostupné z: http://www.timeshighereducation.co.uk/world-university-rankings/
16
výukové prostředí (modrá část koláče) se svými 30 %, vědecký objem (zelená část koláče) se svými 30 %, který pohlíţí na pověst vědeckého výzkumu, příjmu z výzkumu a vědeckých dokumentů akademických pracovníků. Fialová část koláče zastupuje mezinárodní výhled (7,5 %), kde je pohlíţeno na spolupráci s mezinárodními vědeckými týmy a nabídku zahraničním studentům. Posledním váhovým bodem je přínos průmyslu – inovace (oranţová část) se svými 2,5 %.
Obrázek č. 1 – Váhové schema při klasifikaci výsledků – The World University Rankings v roce 2011-1212
Nakolik jsou výsledky univerzit v daném hodnocení ovlivněny existencí institucionální politiky a povinností otevřeného přístupu je obtíţné odhadnout, kaţdopádně většina univerzit, 12
TIMES HIGHER EDUCATION. World University Rankings 2011-2012 [online]. 10/2011 [cit. 2012-
02-11]. Dostupné z: http://www.timeshighereducation.co.uk/world-university-rankings/
17
které v hodnocení uspěly, myšlenky otevřeného přístupu podporuje a provozuje své vlastní institucionální repozitáře. Britské vysoké školy jsou vnímány národy, obchodními společnostmi a neziskovými organizacemi pracujícími v rostoucí globální ekonomii jako klíčové. Stále více podporují informacemi řízené a inovačně orientované ekonomiky a společnosti, a studium a výzkum se samy o sobě stále více globalizují. Univerzity podporují společnosti a hospodářství, které jsou stále více orientovány na informace a inovace. Univerzity na mezinárodní scéně nejen spolupracují, ale si i konkurují. Aby to mohly činit efektivně, potřebují interní řidící systémy a externí komunikační systémy, které jsou pro takové instituce vhodné. V rámci Velké Británie existují externí hnací síly, které vznikají z pokračujících činností na úrovni Evropské unie, jako např. Boloňský proces13 pro oblast vyššího vzdělávání či vytvoření Evropského výzkumného prostoru (European Research Area, ERA)14. Podobně existují agentury na národní úrovni Velké Británie, jako např. Rada pro financování vysokého školství v Anglii (Higher Education Funding Council for England, HEFCE, http://www.hefce.ac.uk/), která podporuje a financuje kvalitní a finančně efektivní výuku
a výzkum, splňující různé potřeby studentů, národní ekonomiky a společnosti. HEFCE rozděluje veřejné prostředky pro vysokoškolské vzdělávání na univerzitách a vysokých školách v Anglii, a zajišťuje, ţe jsou tyto peníze vyuţívány k potřebám studentů a širší veřejnosti. Další agenturou je Skotská rada pro financování (SFC, Scottish Funding Council, http://www.sfc.ac.uk/home/home.aspx), která je zodpovědná za financování výukových
a vzdělávacích opatření, výzkumu a dalších aktivit ve Skotsku. SFC je nevládní veřejný orgán skotské vlády a byla zaloţena 3. října 2005. Jejím cílem je investovat do vysokoškolských systémů, které prostřednictvím své výuky, výzkumu a výměny znalostí posílí skotské hospodářství a podpoří vzdělávací, sociální a kulturní oblast pro obyvatele Skotska.
13
Jiţ v červnu 1999 byla podepsána Boloňská deklarace, která zahájila tzv. Boloňský proces. Ministři a vysoké školy z 29 zemí se přihlásili k vytvoření otevřeného prostoru vysokého školství vEvropě, který se měl rozvíjet zejména v rámci vzdělávacích programů Evropské unie. Studenti měli moţnost strávit alespoň jeden semestr na zahraniční vysoké škole a tento semestr jim byl uznán jako řádné studium. Evropa tak reagovala na rychle se rozvíjející asijské vysokoškolské systémy (Čína, Indie) a chtěla se stát přitaţlivou nejen pro studenty, ale i vědce z celého světa. 14 Je to platforma, jeţ má seskupit a zintenzivnit výzkumné úsilí na úrovni EU a koordinovat je s národními a mezinárodními iniciativami. ERA by měla vést a usměrňovat celoevropské aktivity v oblasti výzkumu a inovační politiky, a zajišťovat tak příznivou budoucnost pro ekonomiku a konkurenceschopnost členských států.
18
Velšská rada pro financování vysokého školství (HEFCW, The Higher Education Funding Council for Wales, http://www.hefcw.ac.uk/), která rozvíjí a udrţuje vynikající mezinárodní vysokoškolské vzdělávání ve Walesu, je financována z prostředků velšské vlády, která rozděluje dotace v oblasti vysokého školství. Tato rada pracuje ve prospěch jednotlivce, společnosti a ekonomiky ve Walesu, a rozvíjí a udrţuje vynikající mezinárodní vysokoškolské vzdělávání. Poslední agendou je irská DEL (the Department for Employment and Learning, Northern Ireland, http://www.delni.gov.uk/), která podporuje vzdělávání a připravuje lidi na práci a podporuje ekonomiku v severním Irsku. Veškeré tyto agentury zajišťují aktivity pomocí programů, jako je např. Výzkum vědecké praxe (Research Assesment Excercise, RAE, http://www.rae.ac.uk). Jeho navrhovaná změna na Rámec
vědecké
dokonalosti
(REF,
The
Research
Excellence
Framework,
http://www.hefce.ac.uk/research/ref/about/background/) je nový systém pro hodnocení kvality výzkumu ve Velké Británii na vysokých školách, zaloţený na hodnocení určitých ukazatelů včetně bibliometrie ve formě citací dokumentů. Tento systém bude dokončen v roce 2014. Systém REF bude prováděn čtyřmi britskými finančními subjekty ve vyšším vzdělávání, a jejich výkon bude řídit tým REF zaloţený agenturou HEFCE a bude na ně dohlíţet řídící jednotka REF (REF Steering Group), skládající se ze zástupců těchto čtyř finančních orgánů. V březnu 2011 byl pracovní skupinou REF 2014 vystaven dokument „Rozhodnutí o hodnocení vlivu výzkumu“ 15, kde se uvádí, ţe: „Rámec REF se bude skládat z jednoho jednotného rámce pro financování a hodnocení výzkumu skrz všechny předměty. To způsobí větší využití kvantitativních ukazatelů v hodnocení kvality výzkumu v současném systému, přičemž v úvahu se vemou i zásadní rozdíly mezi různými vědními obory. Vyhodnocování bude kombinovat kvantitativní ukazatele včetně bibliometrických údajů, a tam, kde je to vhodné, pouze mírné expertní analýzy. Využívání těchto prvků a rovnováha mezi nimi, se bude lišit dle potřeby pro každý předmět.“[volný překlad autorky] Následovala konzultace s radou HEFCE, kde se dohodlo, ţe budoucí hodnocení bude zahrnovat nějakou formu metrického vyhodnocování, včetně bibliometrie, stejně tak jako
15
REF 2014. Decisions on assessing research impact. Bristol, 2011. Dostupné z: http://www.hefce.ac.uk/research/ref/pubs/2011/01_11/01_11.pdf
19
proces hodnocení odborně způsobilými osobami ve všech studijních předmětech (tzv. peer review). Britské univerzity uznaly, ţe výzkumné publikace (jako jeden z hlavních výstupů výzkumu), jsou důleţitým prvkem při vyhodnocování výzkumu. Jako takové by měly být tedy řízeny způsobem, který zajistí, aby poskytovaly maximální hodnotu, jak pro jednotlivé členy akademické obce, jejichţ výzkumnými pracemi se reprezentují, tak společně pro celou instituci. Akademická obec má zásadní roli při vytváření a publikování výzkumných publikací, zatímco univerzity mají důleţitou roli při podpoře a pomoci akademickým pracovníkům, a jako kurátor tohoto majetku. Jejich postoj k otevřenému přístupu se zlepšil, a spousta z nich zavedla vlastní institucionální politiku volného přístupu k výstupům vědeckých výzkumů z vlastní intelektuální činnosti.
2.2 Digitální repozitář, institucionální repozitář, systémy pro správu informací ve vědě a výzkumu Pojem digitální repozitář je poměrně široký a pouţívá se pro několik různých vzájemně se překrývajících systémů a organizací, které slouţí dlouhodobé ochraně digitálních dokumentů. Podle TDKIV je pojem digitální repozitář definován jako: „Informační systém určený k digitální archivaci, tj. zajišťující uložení, ochranu, integritu, autenticitu a zpřístupnění digitálních dokumentů v dlouhodobém horizontu.“16 V terminologické databázi lze ovšem i najít pojem digitální archiv, coţ je „Organizovaná sbírka digitálních dokumentů shromážděná za účelem jejich dlouhodobého uchování. Může se jednat o digitalizované dokumenty, tj. tištěné druhy dokumentů převedených do digitální podoby, nebo o dokumenty vytvořené již jako digitální“17
16
CUBR, Ladislav, HAVLOVÁ, Jaroslava. Digitální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-0526]. Dostupné z:. 17 CELBOVÁ, Ludmila. Digitální archiv. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: .
20
Terminologická databáze uvádí také pojem institucionální repozitář. Je to „Digitální repozitář obsahující digitální dokumenty, které jsou produktem výzkumné, vědecké, vývojové a další tvůrčí činnosti konkrétní instituce nebo konkrétního konsorcia“.18 Repozitáře jsou zpravidla budovány vědeckými či vzdělávacími institucemi a organizacemi a slouţí k ukládání, archivování a zpřístupňování vědeckých výsledků dané instituce (institucionální repozitáře), skupiny organizací či určitého oboru (předmětové repozitáře). Předmětově profilované archivy elektronických tisků začaly vznikat jiţ na počátku 90. let 20. století. Jejich významnou charakteristikou je orientace na určitou předmětově vymezenou oblast vědy, v jejímţ rámci jsou zpřístupňovány elektronické tisky ze sledované oblasti, s mezinárodním záběrem. Prvním významným představitelem bezplatného online přístupu k informacím ve vědě se stal mezinárodní archiv elektronických preprintů vědeckých recenzovaných článků arXiv.org (http://arxiv.org), zaloţený komunitou fyziků v roce 1991. Institucionální repozitáře, které jsou předmětem této práce, mají za funkci online sbírat, uchovávat a šířit - v digitální podobě - intelektuální činnost určité instituce, respektive její výzkumné části. Týká se to především vědeckých článků (preprintů i postprintů), knih či jejich částí, příspěvků z konferencí, výukových materiálů, ale také vysokoškolských prací. V únoru 2003 definoval Clifford A. Lynch ve své vědecké práci definici IR takto: „..je to soubor služeb, které univerzita nabízí členům své komunity v oblasti řízení a šíření digitálních materiálů vytvořených institucí a jejími členy. V zásadě jde nejvíce o organizační závazek správcovství digitálních dokumentů, včetně dlouhodobého uchovávání, tam, kde je to potřeba, včetně organizace, distribuce a přístupu k těmto dokumentům“[LYNCH, 2003]. Institucionální repozitáře by měly dodrţet tyto čtyři základní cíle: -
poskytovat otevřený přístup k výsledkům výzkumných prací instituce, za pomoci autoarchivace
-
zajistit globální viditelnost instituce a její výzkumné činnosti
-
vymezit jedno místo pro sběr dokumentů
-
ukládat a uchovávat další institucionální dokumenty, které se běţně nepublikují (šedá literatura)
18
CUBR, Ladislav, HAVLOVÁ, Jaroslava. Institucionální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-0526]. Dostupné z:.
21
Původ pojmu „institucionální repozitář“ je v podstatě dvojí. Za prvé vychází z pojmu „digitální interoperabilita“, která je pro změnu spojena s iniciativou Otevřených archivů (Open Archives Initiative, OAI) a protokolem pro sběr metadat (OAI-PMH). Druhý původ vychází z pojmu digitální knihovny, tj. sběr, uchování, třídění, katalogizování a zpřístupnění digitálního obsahu, coţ je analogické s tradičními funkcemi klasické knihovny. Oproti tomu jsou Systémy pro správu informací ve vědě a výzkumu (Research information management, RIM)19 v podstatě databáze, které jsou určeny na pomoc institucím řídit celý výzkumný proces od počátečních moţností financování aţ po dokončení projektů a poskytnutí informací pro vyhodnocení výzkumu. Shromaţďují se zde informace o různých věcech, např. o financování, lidech zapojených do výzkumu, vědeckých výstupech (většinou publikací) apod. Systémy RIM obvykle odvozují informace z celé řady dalších institucionálních systémů, včetně financí, lidských zdrojů, studentských záznamů a databází vyvinutých speciálně na podporu výzkumu.
19
Research information management. In: JISC [online]. 9.1.2012 [cit. 2012-06-23]. Dostupné z: http://www.jisc.ac.uk/whatwedo/themes/informationenvironment/researchinfomgt.aspx
22
3. Historie a vývoj institucionálních repozitářů ve Velké Británii Poskytování volného přístupu k vědeckým výzkumům ve Velké Británii (dále jen VB) začalo být velkou prioritou. Z počátku byla snaha poskytovat volný přístup se zaměřením na autorovu autoarchivaci časopiseckých článků na jejich osobních či skupinových webových stránkách, anebo v oborových repozitářích. Počátkem milénia začaly vybrané univerzity implementovat své vlastní institucionální repozitáře zaloţené na prvních softwarech podporující otevřený přístup. První instituce ve Velké Británii, která přijala politiku otevřeného přístupu, byla Škola elektronických a počítačových věd (The School of Electronics and Computer Science, http://www.ecs.soton.ac.uk/) na Southamptonské univerzitě. Tato škola vytvořila v roce 2001 svůj institucionální repozitář
(ECS Eprints Repository, http://eprints.ecs.soton.ac.uk/) a
začala archivovat vlastní dokumenty. Tento repozitář běţel na softwaru EPrints, který škola sama vyvinula, a podporoval jiţ zmíněný otevřený přístup. Během své existence zarchivoval více neţ 10 000 dokumentů různých formátů. Repozitář ukončil svoji činnost k 29. únoru 2012 a od 1. března byl sloučen s centrálním institucionálním repozitářem Southamptonské univerzity – ePrints Soton (http:// http://eprints.soton.ac.uk/), který na univerzitě funguje od roku 2003. Další software podporující otevřený přístup byl DSpace, který byl vyvinut společným úsilím Massachusetského institutu technologie (Massachusetts Institute of Technology, MIT, http://web.mit.edu/), a laboratořemi Hewlett Packard v Cambridge v Massachusetts v roce 2002. Stejně tak, jako rozvoj otevřeného přístupu, tak i institucionální repozitáře byly odpovědí na změny ve vědecké komunikaci v závislosti na vývoji technologií, ekonomiky a politiky. Software najednou umoţňoval naformátovat a nastrukturovat text tak, jak to dříve dělali vydavatelé, a vytvářet multimediální práce. Webové prostředí jim umoţňovalo šířit jejich práce rychle, levně a všestranně. Ve stejné době bojovaly knihovny se vzrůstajícími cenami časopisů, coţ je nakonec dovedlo ke zrušení předplatného k některým z nich, zhoršení přístupu k ostatním a celkovému uvědomění si určité digitální propasti20. Institucionální 20
Digital divide = přel.“digitální propast“ se vztahuje na všechny nerovnosti mezi skupinami, z hlediska přístupu k pouţívání nebo znalosti informačních a komunikačních technologií. Tato „propast“ můţe výrazně oddělovat spotřebitele digitálního obsahu od jejich výrobců.
23
repozitáře dokázaly odpovědět na tyto a další otázky, včetně omezených moţností oborových repozitářů a nedostatku dlouhodobého uchovávání autoarchivovaných materiálů na webových stránkách. To byla rozhodující fáze vývoje institucionálních otevřených archivů. Byla to chvíle, kdy povědomí o problematice vlastní archivace omezené na relativně malý počet nadšenců vstoupilo do vědomí velkých institucí a jejich informačních pracovníků. Další roky byly rozhodující pro určení dlouhodobého vyuţívání takových archivů. Zpočátku britští odborníci bojovali s nejasnou terminologií. Termín „otevřené archivy“ (open archives) vnímali jako dvojznačný.
Za prvé ho vnímali jako myšlenku neomezené
dostupnosti takového otevřeného archivu (jako v Budapešťské iniciativě), a za druhé ho vnímali více technicky, tedy jako vyjádření systémové interoperability (jako v Iniciativě otevřených archivů – Open Archives Initiative). Mnozí příznivci OAI jsou také zastánci volného přístupu, ale bylo si třeba uvědomit, ţe tyto dvě iniciativy nemusí jít ruku v ruce. Aţ do roku 2002 byla OAI činnost ve Velké Británii soustředěna do různých oblastí. Zaprvé
to
byli
vysoce
profilované
předmětové
úloţiště
jako
je
CogPrints
(http://cogprints.org/) a RePEc (http://repec.org/), a brzy bylo také zřízeno zrcadlo pro archiv arXiv.org ve Velké Británii. Za druhé jiţ existovalo určité vyuţívání OAI protokolu v „uzavřeném“ prostředí. Dobrým příkladem je vyuţití protokolu OAI v Síti zjištěných zdrojů (Resource Discovery Network, RDN). Centrum RDN sklízelo metadata z RDN poboček (které produkovaly kvalitní popisy zdrojů internetu z různých předmětů) s cílem vytvořit veřejné vyhledávání obsahu všech těchto poboček. Činnost této iniciativy byla ukončena v roce 2011. Za třetí existence vývoje jiţ zmíněných softwarů DSpace a EPrints, které byly určeny právě pro institucionální repozitáře. V těchto letech začalo stále více odborníků uznávat potenciál institucionálních repozitářů a snaţili se podpořit praxi autoarchivace v širokém spektru oborů. Odborná veřejnost a akademická oblast se shodla na tom, ţe univerzity jsou právě ta místa, kde by repozitáře měly vznikat, a bylo obecně uznáno, ţe je třeba tuto myšlenku testovat v reálných situacích. Dvě z prvních publikací věnovaných institucionálním repozitářům vyslovily různé filozofie a motivace. Práce Ryama Crowa [CROW, 2002] pro koalici SPARC (Scholarly Publishing and Academic Resources Coaliation) se zaměřovala na to, jak by ctiţádostivé ukládání 24
fakultních rukopisů časopiseckých článků mělo narůstat a rozšířit přístup k nim, coţ by nakonec změnilo celé publikování vědeckých materiálů. Oproti tomu Clyfford Lynch ve své práci [LYNCH, 2003] navrhuje jiný pohled na sluţby institucionálních repozitářů a varuje, ţe by úzké zaměření na časopiseckou literaturu a problémy vědeckého publikování mohly ohrozit potenciál IR ochrany a zpřístupňování širokého duševního vlastnictví. Studie jednotlivých implementací institucionálních repozitářů v průběhu času ukázaly zvýšené přijetí akademickými institucemi, a praktické vyuţití se přiklonilo více k pojetí Clyfforda Lynche. Neexistuje ovšem ţádný důkaz, ţe by institucionální repozitáře zvyšovaly přístup k vědeckým materiálům z iniciativy akademických institucí [McDOWELL, 2007]. V akademické oblasti (univerzit a jejich fakult) jsou provozovány institucionální repozitáře nejčastěji knihovnami, a cíle těchto repozitářů se mohou široce lišit. Z počátku to byla snaha o poskytování otevřeného přístupu ke studijním a vědeckým materiálům pocházejícím z dané instituce. Mnohé knihovny zde viděly moţnost jak překročit „časopiseckou krizi“. Další zde vnímaly moţnost zviditelnit svou instituci vystavením svých univerzitních a vědeckých prací, nebo jako moţnost poskytovat řízení a ochranu vědeckých a jiných dokumentů vzniklých v rámci instituce. Ovšem ani dnes, po deseti a více letech, kdy byly první institucionální repozitáře uvedeny ve Velké Británii, není zcela jasná motivace jejich provozu. Vyvstávají zde otázky, zda je jejich hlavním cílem podpora v otevřeném přístupu k vědeckým materiálům, správcovství všech institucionálních materiálů jako je šedá literatura, administrativní záznamy a soubory dat, nebo by měly podporovat obojí [CROW, 2002]? V lednu 2005, v článku „Porozumění fakult ke zlepšení získávání obsahu do institucionálních repozitářů“21 , autorky poukazují na fakt, ţe věta „Pokud ho postavíte, oni přijdou“ nefungovala tak dobře, jako výběrová strategie obsahu pro repozitářový projekt. Autorky vyzdvihují fakt, platný dodnes, který naznačuje, ţe výhody IR se zdají být pro instituce velice přesvědčivé, avšak nikoliv jiţ pro autory či vlastníky obsahu. Jinými slovy, přidaná hodnota pro instituce se zdá být více srozumitelná neţ přidaná hodnota pro autory. 21
FOSTER, Nancy Fried a Susan GIBBONS. Understanding Faculty to Improve Content Recruitment for Institutional Repositories. D-Lib Magazine. 2005, roč. 11, č. 1. ISSN 1082-9873. DOI: 10.1045/january2005foster. Dostupné z: http://www.dlib.org/dlib/january05/foster/01foster.html
25
Univerzity na to zareagovaly dvěma strategiemi jak přiblíţit jejich IR. V podstatě šlo zlepšení komunikace, marketingu a zvyšování povědomí o IR vlastních členů univerzity, a zároveň o sniţování technické náročnosti práce s repozitářem a umoţnění prezentace vlastních výsledků autorů/vědců. Přesto spousta univerzit ještě stále nevytvořila ţádný svůj vlastní institucionální repozitář a nezapojila se do globálního dění v rámci tohoto smyslu. Důvody, které vedou tyto instituce k „bojkotu“ zaloţení úloţiště jsou různé, ale většina z nich se shoduje na tom, ţe by tím docházelo k redundanci s dalšími druhy šíření informací. Také se obávají vzniku určitého „zmatku“ s autorskými právy, a moţnosti plagiátorství, pokud nikdo nebude kontrolovat kvalitu ukládaných prací. Obavy mají také z toho, zdali uloţení práce nenahrazuje publikování dokumentu. Jedním z hlavních závěrů je, ţe v knihovnické komunitě je “krize vědecké komunikace” často koncipována jako krize, která vznikla vysokou cenou vědeckých časopisů a sníţením financování knihoven, coţ vedlo ke zrušení předplatného těchto časopisů. Přesto spousta univerzit a vysokých škol neviděla problém s přístupem k odborné literatuře, a nevnímala ţádnou přidanou hodnotu v institucionálních repozitářích ve vyhledávání informací, které by byly uţitečné pro jejich vlastní výzkum. Stejně tak v oblasti šíření vlastní práce, tj. pouţití repozitáře k prezentaci vlastního výzkumu. Vědci nebyli přesvědčeni o zájmu veřejnosti o jejich práci [DAVIS, CONNOLY, 2007]. V této době existují repozitáře ve velice se měnícím prostředí a zdá se, ţe neexistuje ţádný definitivní konsenzus toho, jaká by měla být jejich role v budoucnosti.
3.1 Výbor JISC a jeho podpora britských univerzit Pomocnou ruku při hledání odpovědí na výše uvedené otázky, budování IR, jejich financování a zapojování do národních a nadnárodních struktur nabídl výbor JISC (Joint Information System Committee, http://www.jisc.ac.uk/aboutus.aspx), který řídí inovace ve vzdělávání ve Velké Británii více jak 15 let, a snaţí se i na mezinárodní úrovni o to, aby pouţívání digitálních technologií v oblasti výzkumu, výuky a vzdělávání ve Velké Británii zůstalo na světové úrovni.
26
Jednou z oblastí, kterou JISC podporuje, je i rozvoj institucionálních archivů a repozitářů na univerzitách. JISC podporuje instituce slouţící více neţ šesti milionům studentů a učitelům ve vyšším vzdělání a výzkumných institucích ve Velké Británii. JISC to činí prostřednictvím poskytování sluţeb, jako jsou např. akademické sítě, datová centra, a prostřednictvím financování výzkumu a vědy, poskytováním expertízy, nezávislého poradenství, poučení a zdrojů k propagaci efektivního a inovativního pouţití informačních technologií. Konkrétněji JISC poskytuje: -
přístup k vysoce kvalitním zdrojům k podpoře učení výuky a výzkumu
-
poradenství pro vytvoření a uchovávání digitálních zdrojů
-
informace o důsledcích pouţívání informačních technologií, včetně právní a organizační problematiky
-
síťové sluţby
-
inovační programy k získání originálních a efektivních řešení k plnému vyuţití potenciálu informačních technologií.
Členové JISC a jeho komisí jsou vyššími manaţery, akademiky a experty v technologiích napříč vzdělávacím spektrem. To zajišťuje, ţe JISC nepřestává vnímat měnící se potřeby vyššího vzdělávání. Informační prostředí je jednou z klíčových strategií JISC. Architektura informačního prostředí byla popsána a vizualizována Andym Powellem a Liz Lyon v roce 2001. Jejich diagram poskytoval zjednodušenou vizualizaci klíčových prvků informačního prostředí.22 Vize byla pozoruhodná zejména svou schopností pojmout nové koncepty, jako např. přístup orientovaný na sluţby. Dnes je klíčová změna z vize „řízeného“ prostředí na „sjednané“ prostředí s implikacemi sdílených sluţeb uvnitř a vně prostředí Velké Británie, a v příslušném propojení nutném pro poskytování plných sluţeb akademikům, studentům a manaţerům. Tento pojem informačního prostředí poskytuje rámec pro práce vedené výborem JISC v repozitářích ve Velké Británii. Je jasné, ţe ve většině oblastí výzkumu je vědecká komunikace celosvětová činnost, která přesahuje vnitrostátní hranice a většina akademiků spolupracuje na mezinárodním poli a vyuţívá mezinárodních komunikačních kanálů 22
POWELL, Andy a Liz LYON. The JISC Information Environment and Web Services. ARIADNE: Web magazine for Information Proffessionals [online]. 2002, č. 31 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.ariadne.ac.uk/issue31/information-environments
27
(konference, časopisy, sdruţení…). To však neznamená, ţe by aktivity repozitářů měly zůstat v institucionální a vnitrostátní sféře. Společné standardy, protokoly a komunikační kanály mohou fungovat nad rámec institucionálních repozitářů. JISC tak předpokládá, ţe různé typy aktivit se odehrávají na různých úrovních. Ve Velké Británii výbor JISC podporuje otevřené standardy a přístup orientovaný na sluţby k řízení takové kombinace sluţeb, která by umoţňovala účinnou a efektivní integraci těchto sluţeb v rámci i nad rámec institucionálního informačního prostředí. Instituce prostřednictvím svých knihoven sbírají a sestavují materiál odkudkoliv, zatímco při vzniku repozitáře je zde důraz na správu intelektuálních výstupu z vlastní činnosti instituce. Tuto zásadní myšlenku se výbor JISC snaţil propagovat na všech britských univerzitách a vysokých školách. Jednalo se o velmi náročný a dlouhodobý cíl, který JISC podporoval nejen finančně, ale nabízel i poradenství a školení pro manaţery takových úloţišť. JISC také nabízel jakési své dočasné úloţiště výzkumným pracovníkům, jejichţ instituce ještě neměla svůj repozitář a neměla otevřený přístup k výzkumu. Výbor JISC dnes spolupracuje na řadě projektů, které významně pomáhají a podporují rozvoj institucionálních repozitářů a zviditelnění výzkumné činnosti britských univerzit a vysokých škol vůbec. Doporučuje velký důraz na správu výzkumných dat a zavedení jasné institucionální politiky, která zajistí správnou ochranu dat, vyuţívání a konkurenci schopnost na národní i mezinárodní úrovni. Výbor zpracoval praktické rady, pokyny a zdroje o všech aspektech duševního vlastnictví a autorských právech. Snaţí se zejména pomoci institucím vytvořit co nejotevřenější výstupy vlastní intelektuální činnosti, a vyuţít všech vznikajících licencí na otevřené digitální zdroje. Výbor JISC nepodporuje jenom výzkumnou činnost jako jediný druh materiálu, který se nachází v repozitářích, ale také další druhy materiálů. Byla zřízena např. sluţba JorumOpen (http://www.jorum.ac.uk), která funguje jako národní repozitář pro sdílení výukových materiálů mezi britskými univerzitami a vysokými školami a nebo sluţba EthOS (http://www.ethos.ac.uk), která nabízí přístup k záznamům vysokoškolských prací uloţených v britských institucionálních repozitářích společně s Britskou knihovnou (http://www.bl.uk). Více o těchto projektech v samostatné kapitole.
28
3.2 Registry institucionálních repozitářů Od roku 2003 četnost archivů s otevřeným přístupem ve vědě a výzkumu vzrostla po celém světě díky výzvám akademické a vědecké oblasti k zajištění otevřeného přístupu k vědeckým informacím. Nejdříve existovalo mnoţství různých seznamů repozitářů a open access archivů, ale ţádný jednotný zevrubný seznam, který by zaznamenával rozsah akademických repozitářů s otevřeným přístupem. Kromě těchto základních seznamů bylo potřeba přejít od souhrnů k více strukturovaným informačním sluţbám, katalogizaci a popisu jednotlivých repozitářů. Uţivatelé potřebovali znát rozsah a komplexnost informací, které našli, a vlastnosti, které usnadnily pouţití těchto informací. Například funkce pro vyhledávání, filtrování, analýzu a dotazování na popis jednotlivých repozitářů. Proto vznikla potřeba spolehlivého seznamu akademických vědeckých repozitářů, které jsou přístupné celosvětově, a podchytit tak dosah hnutí za otevřený přístup. Jedním z hlavních registrů zdrojů s otevřeným přístupem je systém OpenDOAR (http://www.opendoar.org/index.html), který vznikl ve Velké Británii na Nottinghamské univerzitě jako součást portfolia prací v otevřeném přístupu a repozitářů pod vedením projektu SHERPA (projekt, který se zabývá otázkami výzkumu podpory univerzit v zavádění otevřeného
přístupu
prostřednictvím
digitálních
institucionálních
repozitářů,
http://www.sherpa.ac.uk/about.html). Jedná se tedy o adresář akademických repozitářů typu „open access“. Byl nastaven tak, aby nabízel všechny výše zmíněné sluţby a soustavně rostl. Tento adresář byl odpovědí na potřeby uţivatelů, kteří hledali komplexní informace s vlastnostmi, které usnadňují pouţití těchto informací. Například funkce pro vyhledávání, filtrování, analýzu a dotazování na popis jednotlivých repozitářů. Repozitáře musí být jasně kategorizovány dle informací o jejich institucionální politice, předmětovém rozsahu, politice ochrany a uchovávání svých dokumentů, atd. OpenDOAR si klade tyto cíle: -
zkoumat
rostoucí
oblasti
akademických
repozitářů
s otevřeným
přístupem
a kategorizovat je z hlediska národního, obsahového a dalších měřítek -
pracovat na souhrnném seznamu repozitářů s otevřeným přístupem, které budou mít význam pro akademický výzkum 29
-
poskytovat ucelený a směrodatný seznam pro koncové uţivatele, kteří hledají konkrétní nebo nějak specifický repozitář
-
poskytovat komplexní, strukturovaný a udrţovaný seznam s jasnými aktualizacemi a samoregulačními protokoly, které umoţní neustálý rozvoj tohoto seznamu
-
hrát významnou roli v mezinárodní organizaci přístupu k repozitářům s otevřeným přístupem
-
podporovat dosah Hnutí za otevřený přístup
Druhým významným registrem repozitářů s otevřeným přístupem je systém ROAR (Registry of Open Access Repositories , http://roar.eprints.org/). Je to vyhledávaný mezinárodní registr, který indexuje repozitáře s otevřeným přístupem a sleduje jejich umístění, obsahové zaměření a růst záznamů. Jeho provoz byl zahájen v roce 2004 pod původním názvem Registr institucionálních archivů (Institutional Archives Registry). V současnosti je provozován na Southamptonské univerzitě ve Velké Británii a je financován výborem JISC (Joint Information Systems Committee, http://www.jisc.ac.uk/aboutus.aspx).
3.3 Současný stav institucionálních repozitářů ve Velké Británii a jejich statistické vyhodnocení V současné době jsou institucionální repozitáře (pokud existují) pouze jednou ze sloţek informační infrastruktury dané instituce, respektive univerzity. Druhou sloţkou bývá systém pro správu informací ve vědě a výzkumu (RIM). Kaţdý z těchto systému bývá vyvinut pro jiný účel uchovávání dat a informací, ale většinou se něčím lehce překrývají. Vývoj národního standardu na podporu výměny výzkumných informací je v současné době oblast aktivního výzkumu ve Velké Británii. Institucionální repozitáře v dnešní podobě bývají z větší části sbírkou obsahu a metadat na podporu zjišťování zdrojů a přístupu k nim, některé s dalšími ambicemi zajistit, aby byl uloţený obsah spravován udrţitelným způsobem. Repozitáře samy o sobě nabízejí základní vyhledávání a moţnosti prohlíţení obsahu, ale většina z nich vyuţívá nástroje OAI-PMH pro sklizeň metadat a umoţňuje sdílet metadata s různými agregátory. Metadata bývají
30
většinou reprezentována nějakým vhodným formátem, ale většina britských institucionálních repozitářů vyuţívá formát Dublin Core. Současná situace institucionálních repozitářů se dá nejlépe vyhodnotit ze statistických údajů existujících
registrů
OpenDOAR
a
ROAR.
Registry
nenabízejí
shodná
data
o institucionálních repozitářích ve Velké Británii, a tak jsem pro tuto kapitolu vyuţila pouze výstupů z jednoho registru a to registru OpenDOAR, který je obsáhlejší a nabízí rozsáhlejší statistické výstupy neţ ostatní registry. Pro statistické výstupy byly pouţity filtry omezující lokaci na Velkou Británii, a typ repozitáře na institucionální. Jako výstup bylo zvoleno grafové a tabulkové vyjádření. Repozitář OpenDOAR nabízí přehled růstu záznamů repozitářů v průběhu let, softwarové pouţití, přehled ukládaných typů dokumentů, přehled předmětů/oborů zahrnutých do repozitářů a přehled institucí s největším počtem záznamů v repozitáři. Tento registr uvádí celkový počet 208 repozitářů ve Velké Británii, z nichţ 155 je institucionálních, 42 disciplinárních, 6 agregačních a 5 vládních. Všech 155 repozitářů je provozováno v anglickém jazyce, 4 z nich také v jazyce velšském. Obrázek č. 2 ukazuje procentuální zastoupení nejen institucionálních repozitářů se svými 75 % z celkového počtu, ale také ostatní typy repozitářů jako jsou disciplinární se svými 20 %, které se v tomto registru nekříţí s institucionálními, dále agregační se svými 3 %, které sbírají a archivují data z různých repozitářů a vládní se 2 %, které slouţí pro archivaci vládních dat.
Obrázek č. 2 – grafické vyjádření typů repozitářů ve Velké Británii 23 23
OpenDOAR: Search or Browse for Repositories. OpenDOAR Charts - United Kingdom, Institutional Repositories [online]. 2006-2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.opendoar.org/find.php
31
Níţe uvedený obrázek č. 3 zobrazuje nárůst institucionálních repozitářů ve Velké Británii v posledních 6 letech. Od roku 2007 to vychází na cca 20 nových repozitářů ročně. Ve skutečnosti byly v průběhu let některé repozitáře odstraněny z databáze, většinou proto, ţe byly nahrazeny některými novými. Tyto škrty se v tomto grafu nezobrazí, ale jejich vliv by měl být zanedbatelný.
Obrázek č. 3 – růst počtu institucionálních repozitářů ve Velké Británii od roku 2006 24
Nejčastěji je pouţit software EPrints, který je nabízen zdarma. Je to open source software, který sdílí mnoho funkcí běţně pouţívaných v systémech pro řízení dokumentů, ale primárně je pouţíván v institucionálních repozitářích a vědeckých časopisech. Software EPrints byl vyvinut na Southamptonské univerzitě. Poslední verze číslo 3.2 byla vypuštěna v roce 2010. Tato verze úspěšně běţí pod operačními systémy Linux, Solaris a Mac OS X, a od roku 2011 také pod Microsoft Windows. Software podporuje protokol OAI-PMH, coţ je protokol pro sklízení metadat, který definuje mechanismus pro sklízení metadatových záznamů z repozitářů. Poslední verze představila tři funkce zaměřené na zlepšení podpory pro uchovávání dokumentů v softwaru Eprints. 24
Growth of the OpenDOAR Database - United Kingdom, Institutional Repositories. OpenDOAR [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.opendoar.org/
32
1. Modul historie. Tento modul poskytuje pro kaţdý objekt v úloţišti záznam o změně provedené na objektu. V současné době to slouţí zatím jen ke sledování změn v záznamu, pro účely auditu, ale můţe být vyuţit i ke sledování akcí uchovávání, jako např. migrace formátu. 2. METS a DIDL exportní pluginy. Tyto pluginy umoţňují sloţité objekty - tedy objekty skládající se z více neţ jednoho souboru – k exportu jako balíček buď METS nebo MPEG-21 DIDL formát. 3. Creative Commons licence. Zde mohou být v budoucnosti jisté pochybnosti, zda institucionální repozitář má potřebná práva k provádění uchovávání uloţeného obsahu. Moţnost licence tak byla jiţ přidána do procesu vkládání dokumentů, umoţňující autorům výslovně povolit oprávnění repozitáři. Software ukládá tato oprávnění společně s ostatními metadaty objektu. Druhým nejčastěji pouţívaným softwarem je DSpace, který byl vyvinut společným úsilím Massachusettské instituce technologie (MIT, http://web.mit.edu/) a laboratořemi společnosti Hewlett Packard v Cambridge v Massachusetts. Stejně jako EPrints podporuje protokol OAIPMH a je schopen exportovat balíčky ve struktuře METS (Metadata Encoding and Transmission Standard). DSpace nabízí archivaci všech vloţených objektů. Kromě toho podporuje migrační a emulační nástroje pro výběr běţných publikovaných formátů jako jsou např. TIFF, SGML, XML a PDF. Z formátů, které nejsou takto podporovány, rozlišuje DSpace mezi známými a neznámými formáty. Známým formátům jsou přiřazeny jejich příslušné identifikátory, zatímco neznámé formáty jsou označeny jako obecný bytestream s vyuţitím MIME typu „application/octet-stream“. Níţe uvedená tabulka č. 1 nabízí přehled pouţívaných softwarů v institucionálních repozitářích ve Velké Británii dle registru OpenDOAR. Data byla ručně sesbírána na základě dostupných informací o institucionálních repozitářích v registru OpenDOAR a seřazena dle počtu repozitářů, které daný software vyuţívají. Ta stejná data jsou také graficky zobrazena v obrázku č. 4, který je uveden pod tabulkou.
33
Název software
Počet repozitářů
Název software
Počet repozitářů
E Prints
77
D Space
37
Neznámý software
12
Open Repository
8
HTML
4
DigiTool
3
Digital Commons
3
Equella
3
Cocoon
1
Drupal
1
Wikindx
1
Hydra
1
Symplectic
1
Refbase
1
intraLibrary
1
ArchivalWare
1
Tabulka č. 1 – přehled používaných softwarů v britských repozitářích
Obrázek č. 4 – grafické znázornění rozložení použitého softwaru v institucionálních repozitářích s otevřeným přístupem ve Velké Británii dle registru OpenDOAR 25
Registr také nabízí grafické znázornění ukládaných typů dokumentů v britských institucionálních repozitářích – viz obrázek č. 5. Nejčastěji ukládaným typem dokumentu je časopisecký článek, následován konferenčními materiály, diplomovými a disertačními 25
OpenDOAR: Search or Browse for Repositories. OpenDOAR Charts - United Kingdom, Institutional Repositories [online]. 2006-2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.opendoar.org/find.php
34
pracemi. Své místo zde mají také knihy a části z nich, multimediální a audio-vizuální materiály, materiály pro výuku, patenty a datové soubory.
Obrázek č. 5 – grafické znázornění ukládaných typů dokumentů v britských institucionálních repozitářích26
Obrázek č. 6 ilustruje přehled předmětů zahrnutých do britských institucionálních repozitářů. Většina velkých institucí zahrnuje do svých repozitářů efektivně všechny předměty. Jsou proto klasifikovány jako multidisciplinární. Na druhou stranu, specializované instituce (např. technické a zemědělské vysoké školy a univerzity) a disciplinární úloţiště pokrývají pouze pár oborů, a ty bývají indexovány individuálně. Není to zcela uspokojivá situace, poněvadţ pro lepší indexaci všech oborů by bylo lepší mít moţnost označit u kaţdé instituce stěţejní obory. Přesto lze vyhodnotit, ţe nejvíce dokumentů je z oborů Počítače a IT, následován oborem Medicína a Zdraví.
26
OpenDOAR: Search or Browse for Repositories. OpenDOAR Charts - United Kingdom, Institutional Repositories [online]. 2006-2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.opendoar.org/find.php
35
Obrázek č. 6 – rozložení předmětů v britských repozitářích – dle OpenDOAR27
Tabulka č. 2 předkládá přehled deseti britských univerzit a vysokých škol s největším počtem záznamů v registru OpenDOAR. Toto pořadí bylo platné v době přípravy této diplomové práce – tedy v březnu 2012. Ţebříček se mění v podstatě kaţdý den, dle počtu nových přírůstků v repozitářích. Data byla získána omezením hodnot ve vyhledávacím formuláři na Velkou Britanii, typ repozitáře – institucionální, a třídění bylo zvoleno dle počtu záznamů od největších po nejmenší.
27
Subjects in OpenDOAR - United Kingdom, Institutional Repositories. UNIVERSITY OF NOTTINGHAM, UK. OpenDOAR [online]. 2012 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.opendoar.org
36
Název repozitáře
Domovská instituce
Počet záznamů
DSpace@Cambridge
University of Cambridge
190 836
e-Prints Soton
University of Southampton
63 728
Enlighten
University of Glasgow
52 544
Lancaster E-Prints
Lancaster University
27 900
The London School of LSE Research Online
Economics and Political
27 577
Science UEA Digital Repository
Strathprints
LSHTM Research Online
University of East Anglia University of Strathclyde, Glasgow London School of Hygiene and Tropical Medicine
23 935
23 080
19 977
Open Research Online
The Open University
18 989
CentAUR
University of Reading
18 331
Tabulka č. 2 – přehled deseti britských univerzit a vysokých škol s největším počtem záznamů v repozitářích
Zajímavostí je, ţe nejznámější britské univerzity, jako je Oxfordská univerzita se svými 13 448 záznamy, Kentská univerzita s 16 905 záznamy či Edinburghská univerzita se svými 4 693 záznamy se nedostaly do první desítky repozitářů, přestoţe jejich prestiţ a vědecká a výzkumná práce je celosvětově známá a úspěšná.
37
Obrázek č. 7 nabízí geografický přehled institucionálních repozitářů ve Velké Británii v dubnu 2012. Barevné rozlišení značí typ softwaru pouţívaného na dané instituci.
Obrázek č. 7 – geografické rozložení institucionálních repozitářů ve Velké Británii 28
28
Repository 66. ROAR & OPENDOAR. Repository maps [online]. 2012, 19.1.2012 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://maps.repository66.org/
38
4. Popis vybraných repozitářů Pro popis jsem vybrala 3 zástupce největších britských univerzit, které disponují vlastními repozitáři s několikaletou zkušeností s jejich provozem, a mají nastavenou vlastní institucionální politiku, která doporučuje vyuţívání vlastních repozitářů a podporuje otevřený přístup k vědeckým materiálům. Jako protiklad byl vybrán 1 repozitář muzejního typu, který teprve začíná, ale snaţí se svými nastavenými cíly dosáhnout úrovně ostatních institucionálních repozitářů zabývajících se především vlastním výzkumem a vědeckou prací. Konkrétně tedy popisuji tyto repozitáře: repozitář Národních muzeí Skotska (National Museums Scotland), repozitář DSpace Cambridgské univerzity (DSpace University of Cambridge), repozitář ePrints Soton Southamptonské univerzity (ePrints Soton University of Southampton) a repozitář Enlighten Glasgowské univerzity (Enlighten, University of Glasgow). Výběr těchto repozitářů byl prováděn na základě dostupné odborné literatury, jako jsou např. případové studie konkrétních repozitářů, studie o stavu repozitářů ve Velké Británii a samozřejmě registry institucionálních repozitářů OpenDOAR a ROAR. Repozitáře jsou zanalyzovány a vyhodnoceny dle stanovené struktury vybraných charakteristik. Základní popis představuje provozovatele, softwarové zajištění, národní a mezinárodní spolupráci, obsahové zaměření popisuje digitální obsah, oblasti a katalogy repozitářů, typy a formáty dokumentů, které repozitáře akceptují, vkládání dokumentů s návazností na autoarchivaci a institucionální politiku, vyhledávání, jak dotazové, tak rejstříkové, metadata, test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH a vyhodnocení.
4.1 Národní muzea Skotska a jejich repozitář 4.1.1 Základní popis Instituce Národní muzea Skotska (National Museums Scotland, http://www.nms.ac.uk) zahrnuje tato muzea: Národní muzeum Skotska, Národní muzeum letectví, Národní válečné muzeum, Národní muzeum venkovského ţivota a Národní muzeum kostýmů. Tato muzea se snaţí zachovat, interpretovat a všem zpřístupnit minulost a současnost Skotska, ostatních národů a kultur. Jejich vizí je inspirovat lidstvo a spojit svět se Skotskem a Skotsko se světem. Instituce podléhá zákonu o svobodě informací z roku 2002, s účinností od 1. ledna 2005, který ukládá za povinnost zpřístupňovat veřejnosti informace drţené skotskými veřejnými orgány a institucemi. Kaţdý takový orgán musí mít zveřejňovací systém, který stanovuje druhy 39
informací a způsob, jak jsou veřejnosti k dispozici a zda je informace za poplatek či nikoliv. Veřejnost tak získává přehled o tom, jak tyto orgány/instituce fungují, a jak rozhodují. Jednou z těchto informací je i strategie výzkumu a jeho výstupy (v tomto případě publikace). Tyto informace jsou pro veřejnost zdarma a muzeum uvádí ve svém zveřejňovacím systému přímé odkazy na zdroje těchto informací. Jedním z kroků, jak veřejnosti zpřístupnit vědecké publikace a výstupy z výzkumu, které provádějí zaměstnanci muzea, bylo otevření nového úloţiště/repozitáře této instituce. Repozitář Národních muzeí Skotska (Research Repository, http://repository.nms.ac.uk/) byl spuštěn v roce 2010, po velké rekonstrukci celého muzea, včetně nasazení nových elektronických technologií. Tento repozitář slouţí k ukládání, katalogizaci, distribuci a dlouhodobou ochranu vědeckých materiálů, pocházejících především od pracovníků těchto muzeí, a jeho společným cílem je zpřístupnit vědecké informace široké veřejnosti.
Obrázek č. 8 – úvodní stránka repozitáře Národních muzeí Skotska 29
Je to repozitář s otevřeným přístupem vyuţívající protokol OAI-PMH, coţ znamená, ţe veškeré práce zde uloţené jsou volně dostupné všem uţivatelům, kteří mají přístup k internetu. Přístup je omezen pouze k několika materiálům, kde to nepovolují vydavatelská omezení autorských práv. Repozitář vyuţívá softwaru EPrints 3.2.3, coţ je volný software vyvinutý na Škole elektroniky a počítačových věd na Southamptonské univerzitě ve Velké Británii. Repozitář funguje na těchto technologiích: MySQL, Apache Webserver, Perl, mod_perl, XML, DOM, RDF, ParaCite, EPrints a je podporován validním XHTML, CSS a Linked Data.
29
Research Repository: Publications by National Museums Scotland Staff. In: National Museums Scotland [online]. © 2010- [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://repository.nms.ac.uk/
40
Repozitář je od 7. dubna 2010 registrován ve světovém registru ROAR (Registry of Open Access Repositories; http://roar.eprints.org) pod identifikačním číslem 2 626 a v době přípravy této diplomové práce obsahoval 746 záznamů. V registru OpenDOAR je repozitář veden pod ID číslem 1 771, a v době přípravy této práce vykazoval 833 záznamů, coţ se shoduje i s počtem záznamů uváděných přímo v repozitáři. 4.1.2 Obsahové zaměření Repozitář ukládá, katalogizuje, indexuje, distribuuje a chrání digitální materiály, které pocházejí především od zaměstnanců těchto muzeí. Výzkum muzeí probíhá napříč těmito 4 tématy: Sbírky a sběratelství, Porozumění přírodnímu světu, Hmotná kultura : tvorba a pouţití, Identity a kulturní kontakty. Konkrétní oblasti, kterým se muzea a jejich výzkum věnuje, jsou tyto: -
Archeologie
-
Přírodní vědy
-
Věda a Technologie
-
Skotsko a Evropa
-
Světové kultury
-
Správa sbírek
-
Ochrana sbírek a jejich analytický průzkum
4.1.3 Typy a formáty dokumentů Systém přijímá dokumenty v podobě článků, vědeckých publikací, konferenčních či workshopových zpráv, diplomových či disertačních prací, patentů, obrázků, video či audio záznamů. Dokumenty jsou přijímány pouze v anglickém jazyce. Repozitář podporuje většinu známých formátů dokumentů. Zde je jejich přehled: HTML, PDF, Postscript, Plain Text, Rich Text (RTF), Microsoft PowerPoint, Microsoft Excel, Microsoft Word, Image (JPEG, PNG, GIF, BMP, TIFF), Video (MPEG, QuickTime, AVI, WMV, MP4, Flash, AVCHD), XML, N3, RDF/XML, Archive (BZ2, TGZ, ZIP), Audio (WAV, MP3, OGG, FLAC, WMA) a ostatní. Po nahrání dokumentu do repozitáře získává tento dokument automaticky trvalé URL, coţ znamená, ţe dokument neztratí svoji adresu, pokud by byl systém přesunut na nový hardware, 41
nebo pokud by se v systému prováděly nějaké změny. Tento identifikátor lze bezpečně pouţívat při odkazu či citaci daného dokumentu. 4.1.4 Vkládání dokumentů Pro tuto část hodnocení repozitáře se mi bohuţel nepodařilo zajistit dostatek informací, ze kterých by mohla provést analýzu vkládání dokumentů do úloţiště. Repozitář nemá veřejně přístupnou uţivatelskou příručku, bliţší informace nabízí aţ po přihlášení do systému. Na můj e-mailový dotaz na uvedeném kontaktu [email protected] nikdo nereagoval, a ani po opětovné urgenci se mi nedostalo odpovědi. 4.1.5 Vyhledávání 4.1.5.1 Rychlé dotazové vyhledávání Muzejní repozitář nabízí několik způsobů vyhledávání. Jako první se nabízí „rychlé vyhledávání“ (Quick Search), které se zobrazí uţivateli přímo na hlavní stránce při prvním vstupu do repozitáře. Toto vyhledávání nabízí opravdu jednoduché a rychlé vyhledávání bez moţností omezení či specifikace dotazu. Pod vyhledávacím řádkem je poznámka „Vypište termín pro publikovaný dokument, který vyhledáváte“, z čehoţ usuzuji, ţe při tomto rychlém vyhledávání se nebere v potaz status dokumentu a standardně je nastaven status „publikováno“. Viz obrázek č. 8. Další vyhledávací moţnosti jsou k dispozici v levém menu webových stránek repozitáře a patří mezi ně „jednoduché vyhledávání“ (Simple search); „pokročilé vyhledávání“ (Advanced search) a „prohlíţení“ (Browse by). 4.1.5.2 Jednoduché dotazové vyhledávání Tento způsob vyhledávání nabízí jednoduchý vyhledávací řádek, do kterého uţivatel vypíše termín (klíčové slovo, slovo z nadpisu apod.) jak v jednotném, tak mnoţném čísle. Pod vyhledávacím řádkem je poznámka „Vypište termín pro publikovaný dokument, který vyhledáte“, z čehoţ usuzuji, ţe při jednoduchém vyhledání se nebere v potaz status dokumentu a standardně je nastaven status „publikováno“.
42
Obrázek č. 9 – formulář na jednoduché vyhledávání v repozitáři30
Výsledky se dají třídit podle roku (od nejstaršího po nejnovější či naopak), podle jména autora a nakonec podle názvu dokumentu. Vyhledávání je moţné pouze v anglickém jazyce. Vyhledávací systém bohuţel netoleruje chyby vzniklé při zadávání dotazu a neopravuje ani nenavrhuje podobné dotazy. Po zadání klíčového slova do vyhledávacího řádku se zobrazí seznam s výsledky vyhledávání. Seznam je číslován a záznamy mají základní formát, který zobrazuje jméno autora, název dokumentu (název je hyperlinkován a zobrazí uţivateli plný záznam dokumentu), datum a místo vydání, zdrojový časopis, a případnou ikonu na plný text dokumentu, ve formátu PDF. Systém umoţňuje také uţivateli vygenerovat výsledky do formátů pro citaci, jako jsou: ASCII Citation, BibTex, DublinCore, EP3 XML, EndNote, Eprints Application Profile, HTML Citation, JSON, METS, OAI-ORE Resource Map (Atom format, RDF format), Object IDs, OpenURL ContextObject, RDF+N-Triples, RDF+N3, RDF+XML, RefWorks, Refer, Reference Manager.
30
Simple Search. National Museums Scotland: Research Repository [online]. 2012 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://repository.nms.ac.uk/cgi/search/simple
43
Obrázek č. 10 – výsledky vyhledávání na zadané slovo „ceramic“ 31
4.1.5.3 Pokročilé dotazové vyhledávání Druhou moţností je pokročilé vyhledávání, kde jiţ můţe uţivatel vyuţít nabízených omezení a tím svůj dotaz specifikovat. Formulář nabízí několik řádků s omezeními definovanými v levém sloupci. Prvním z nich je „fulltext“. Zde můţe uţivatel napsat jakékoliv klíčové slovo, termín či několik slov vyjadřující jeho uţivatelský dotaz. Další z moţností je název, kde stačí zadat alespoň jedno hledané slovo z nadpisu dokumentu. Třetí moţnost je autor. Jméno autora je třeba vypsat ve formátu pouhého příjmení, nebo příjmení čárka jméno či iniciála. Víceslovná příjmení se jmény by měla být označena uvozovkami, tedy např. „van Damme, J“. Následující moţností je Abstrakt, kde můţe uţivatel opět zadat slovo či více 31
Research Repository: Publications by National Museums Scotland Staff. National Museums Scotland [online]. 2012 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://repository.nms.ac.uk/cgi/search/simple?screen=Public%3A%3AEPrintSearch&_action_search=Search&q _merge=ALL&q=ceramic&order=-date%2Fcreators_name%2Ftitle
44
slov vyjadřující jeho uţivatelský dotaz. Následuje omezení Datum, kde lze zadat jak konkrétní datum, tak určitý časový rozsah formátování. Tedy např. 2001-05-17-2002-05-16, nebo 1985-1997. Dále se uţivateli nabízí tzv. neřízená klíčová slova, která by měla vyjádřit předmět dokumentu. Uţivatelé si mohou vybrat i oblasti výzkumu, kterými si muzeum zabývá. Další zajímavou moţností je předmětné třídění konkrétních oblastí muzejních zájmů. Repozitář vyuţil třídění Kongresové knihovny (Library of Congress Classification, LCC, http://www.loc.gov/catdir/cpso/lcco/), které nabízí 21 základních tříd označených písmeny, podtřídy reprezentované kombinací dvou, případně tří písmen a hesel a podhesel vyjádřených číslem 1-9999, které můţe být dál rozšířeno o desetinná čísla. Tedy např.: písmeno P označuje kategorii Jazyky a Literatura PN označuje Literaturu (obecně) PN0080 je Kritika PN0441 je Literární Historie PN2000 je Dramatická prezentace, Divadlo Další z nabízených omezení je Typ jednotky. Uţivatel můţe vybrat z těchto moţností: Článek, Výběr z knihy, Monografie, Konferenční či Workshopová zpráva, Kniha, Vysokoškolská práce, Patent, Výtvor, Show/Exhibice, Kompozice, Interpretace, Obrázek, Video, Audio, Datové sady, Experiment, Zdroje pro výuku a Ostatní. Následuje poloţka Editoři, kde můţe uţivatel vypsat jméno či jména opět ve formátu, které jsem jiţ zmiňovala u poloţky Autor. Další z omezení je status dokumentu, tedy: publikován, v tisku, potvrzeno nebo nepublikováno, dále jméno časopisu či vydavatele. Vyhledávání lze také omezit podle formátu dokumentu. Repozitář nabízí všechny běţné formáty od textových, přes grafické aţ po audio/video formáty. Jejich konkrétní seznam jsem jiţ zmínila v odstavci „Typ dokumentů a jejich formáty“. Posledními moţnostmi jsou Datum dodání; Recenzní status (ano/ne); Podmínka, zda všechna zaškrtnutá omezení musí být splněna či stačí alespoň jedno z nich, a zcela naposledy moţnosti třídění výsledků dle roku, autora nebo názvu dokumentu.
45
Stejně jako u jednoduchého vyhledávání vyjede uţivateli seznam s očíslovanými záznamy v základním formátu. Prokliknutím názvu jednotky získá uţivatel plný záznam (viz obrázek č. 11), který obsahuje: Druh jednotky (např. část knihy) Dodatečné informace (např. ţe celá kniha obsahuje příspěvky z určité konference a kdy a kde se konference konala) Neřízená klíčová slova (výpis klíčových slov) Téma Oblast výzkumu Související odkazy – Zde můţe být uvedeno např. URL konference, kde byl příspěvek přednesen, či URL vydavatele. Jméno zaměstnance, který materiál uloţil Datum uloţení Datum modifikace URI konkrétního záznamu
46
Obrázek č. 11 – metadatový záznam 1 výsledku vyhledávání32
Záznam lze opět vygenerovat do formátu pro citaci, stejně jako u jednoduchého vyhledávání. Lze ho také sdílet na nejznámějších sociálních sítích (jako je např. Facebook, Twitter, Blogger, Reddit, StumbleUpon a další), dále lze odkaz propojit s Gmailovým účtem a ihned odeslat e-mailem, a v neposlední řadě vytisknout. Pokud záznam dokumentu nenabízí plnou verzi ke staţení, repozitář nabídne zajímavou moţnost „Najdi kopii“ (Find a copy), která uţivatele po prokliknutí zavede na systém ViTal (The Virtual Taxonomic Library) a umoţní získat plnou verzi v dalších anglických knihovnách a jejich katalozích, jako je např. Přírodní historické muzeum v Londýně (Natural History Museum London), Jednotný katalog britských a irských knihoven (COPAC, Union Catalogue of British and Irish Libraries), OCLC World Cat, Kongresová knihovna (Library of Congress) či SUNCAT (Serials Union Catalogue for the UK). K těmto moţnostem patří i transformace dotazu do vyhledávače Google, konkrétně vyhledání v Google Scholar.
32
Research Repository: Publications by National Museums Scotland Staff. National Museums Scotland [online]. 2012 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://repository.nms.ac.uk/325/
47
4.1.5.4 Prohlížení Třetí moţností vyhledávání je prohlíţení (Browse by). Prohlíţet se dá podle těchto přírůstků: -
Poslední přírůstky
-
Téma výzkumu (Sbírky a sběratelství, Porozumění přírodnímu světu, Hmotná kultura: tvorba a pouţití, Identity a kulturní kontakty)
-
Systémové třídění (dle Třídění Kongresové knihovny, jak jiţ bylo zmíněno výše)
-
Podle roku vydání (nejstarší příspěvek je z roku 1980)
-
Podle oblasti výzkumu (Archeologie, Přírodní vědy, Věda a Technologie, Skotsko a Evropa, Světové kultury, Správa sbírek, Ochrana sbírek a jejich analytický průzkum)
-
Podle autora (ze všech autorů - dá se listovat v abecedním seznamu)
-
Podle autora (z řad zaměstnanců muzea)
Výsledky prohlíţení se opět zobrazují jako seznam záznamů, které jsou ale tentokrát roztříděny podle typu dokumentu (články, části knih, monografie, konferenční příspěvky, atd. – viz obrázek č. 12). Systém dokonce nabízí přeskakování mezi jednotlivými skupinami, tak aby uţivatel nemusel hledat, kde začíná a kde končí určitá skupina.
48
Obrázek č. 12 – ukázka typu vyhledávání – tzv. prohlížení (browse by)33
Toto třídění se dá vypnout a vyuţít pouhého seznamu abecedně seřazeného podle jména autora. 4.1.6 Metadata Pro tuto podkapitolu jsem opět neměla moţnost získat data z uţivatelské příručky, a tak jsem způsob zpracování dokumentů rekonstruovala na základě analýzy prvků v záznamech dokumentů obsaţených v muzejním repozitáři. Např. v záznamu knihy jsou uvedeny následující údaje: Jméno tvůrce
Vydavatel
Název dokumentu
Datum
Předmět
Typ dokumentu
Poslední modifikace
Klíčová slova
Popis
Status dokumentu
S obdobnou strukturou záznamu se lze setkat i u dalších druhů dokumentů. Některé údaje v záznamu fungují zároveň jako hyperlink, a tudíţ se dá v systému dobře pohybovat.
33
Research Repository: Publications by National Museums Scotland Staff. National Museums Scotland [online]. 2012 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://repository.nms.ac.uk/view/subjects/DA.type.html
49
4.1.7 Test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH Jak jiţ bylo zmíněno výše, je tento repozitář postaven na protokolu OAI-PMH 2.0 a jeho cílem je zdarma zpřístupňovat dokumenty, které tento systém obsahuje. Informace mohou být shromaţďované buď ručně, přes webový prohlíţeč, nebo mohou být sbírány automatickým programem. V systému Open Archives Initiative – Repository Explorer (http://re.cs.uct.ac.za/) jsem prověřila
otevřenost
tohoto
repozitáře
a
pouţila
jeho
URL
v OAI
rozhraní:
http://repository.nms.ac.uk/cgi/oai2 Kaţdé rozhraní OAI-PMH má svoje základní URL, které slouţí jako kořen pro všechny poţadavky OAI-PMH. Základní URL se nepouţívá samostatně, ale musí mít jedno ze šesti platných sloves, které bude následovat. Sady záznamů umoţňují logické členění repozitářů. Jde o volitelnou vlastnost a archivy nemusí mít definovány ţádné sady a ani nemusí nutně vyjadřovat obsah repozitáře. Mohou být zaloţeny na jménech autorů, metadatech předmětu nebo jiné funkci, kterou poskytovatel povaţuje za důleţitou. Kompletní výpis definovaných sad je k dispozici při pouţití příkazu ListSets. Přehled všech záznamů v repozitáři je moţné vyvolat příkazem ListRecords. Vzhledem k velmi velkému počtu záznamů v repozitáři, které je nemoţné zobrazit na jedné stránce, je nutné počet výsledků omezovat. Toho je moţné dosáhnout časovým omezením, kdy se vybere časový úsek, v kterém byly jednotlivé záznamy uloţeny. Já jsem pouţila časové omezení od 15. ledna 2012 do 17. ledna 2012. Jako metadatový prefix jsem zvolila „oai_dc“. Systém mi zobrazil 4 záznamy, z nichţ jsem si vybrala 1. záznam a nechala si ho zobrazit ve formátu Dublin Core. Do pole „Identifier“ se mi automaticky vypsal identifikátor tohoto záznamu, a já jsem jiţ jen zaškrtla „raw XML“ pro vygenerování záznamu v .xml. Po spuštění příkazu „Získej záznam“ (Get record) se mi zobrazil příkazový řádek, který jsem vloţila do prohlíţeče Internet Explorer a získala tak HTML verzi záznamu vybraného dokumentu. Příkazový řádek záznamu z repozitáře: http://repository.nms.ac.uk/cgi/oai2?verb=GetRecord&metadataPrefix=oai_dc&identifi er=oai%3Arepository.nms.ac.uk%3A342
50
Obrázek č. 13 – HTML záznam testu kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH pro sběr metadat
4.1.8 Vyhodnocení Repozitář
instituce
Národních
muzeí
Skotska
je
novým
úoţištěm
dokumentů,
jak digitalizovaných, tak eborn, které by měly přiblíţit vědecké i široké veřejnosti výsledky bádání pracovníků muzea a dalších vědeckých pracovníků. Systém je poměrně nový, počet záznamů stoupá pomalu, ale pokud se muzeum bude drţet svého cíle (coţ je popularizace vědeckého výzkumu této instituce a dostání se do povědomí široké veřejnosti), tak by mohl být jedním z významných institucionálních repozitářů zastupujících vědeckou komunitu ve Velké Británii a výsledky jejich prací. Repozitář nemá bohuţel ţádnou uţivatelskou příručku, či tzv. Help, který by byl nápomocen uţivatelům při vyhledávání, či zjišťování širších informací o repozitáři. Zajímavou moţností je ale syndikace obsahu za pomocí webových standardů RSS 1.0, 2.0 a Atom, které napomáhají ke stahování novinek, resp. nově uloţených záznamů v repozitáři. 51
Dle mých zjištění je tento repozitář zapojen do národních struktur, a to konkrétně do projektu Institutional Repository Search (http://irs.mimas.ac.uk/demonstrator/), kde je moţné prohlíţet a vyhledávat jeho obsah.
4.2 DSpace@Cambridge 4.2.1 Základní popis Cambridgeská univerzita (University of Cambridge, http://www.cam.ac.uk) je jednou z nejvýznamnějších vědeckých univerzit, která si na své konto jiţ připsala přes více neţ 80 Nobelových cen, coţ je nejvíce ze všech univerzit na světě. Vědecká činnost zde má významné místo a výsledky vědeckých prací archivuje univerzita déle jak 800 let. Digitalizace těchto prací jiţ několik let probíhala, a tak se univerzita rozhodla pro vývoj nového úloţiště, kde by tyto archiválie v digitální podobě a další vědecké práce uchovávala.
Obrázek č. 14 – hlavní stránka repozitáře DSpace@Cambridge 34
DSpace@Cambridge
(http://www.dspace.cam.ac.uk/)
je
institucionální
repozitář
Cambridgeské univerzity. Toto úloţiště vzniklo v roce 2003 pro usnadnění ukládání digitálních prací vědecké a kulturní povahy. Tento systém umoţňuje zpracovat, dlouhodobě ukládat, vyhledávat a poskytovat digitální vědecké a výzkumné materiály různých formátů, vytvořených nebo vlastněných zaměstnanci či přímo fakultami a ústavy Cambridgeské 34
DSpace@Cambridge. University of Cambridge [online]. © 2008 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.dspace.cam.ac.uk/
52
univerzity. Přístup k dokumentům, které se v tomto repozitáři nacházejí, je poskytován zdarma. Repozitář DSpace@Cambridge byl součástí tříletého projektu, který probíhal v letech 20032005 ve spolupráci Knihovny Cambridgeské univerzity (Cambridge University Library, http://www.lib.cam.ac.uk/libraries/), Oddělení výpočetních sluţeb Cambridgeské univerzity (Cambridge University Computing Service) a Knihoven Massachutského technologického institutu (MIT Libraries). Byl financován ze společného grantu Institutu Cambridge-MIT (coţ je partnerství mezi Cambridgeskou univerzitou a Massachusetským technologickým institutem) v hodnotě 1,7 mil. liber (asi 76,5 mil. CZK)35. Cílem tohoto projektu bylo implementovat software DSpace36 na Cambridgeské univerzitě, který by vypomohl k řízené ochraně dokumentů a poskytování dalších sluţeb. Od prvního července 2006 se DSpace@Cambridge stal strategickou sluţbou Cambridgeské univerzity. Byl financován Výborem pro plánování a zdroje (The Planning and Resources Committee) a byl společně řízen Cambridgeskou univerzitní knihovnou a Oddělením výpočetních sluţeb univerzity. Od podzimu 2007 byl zaloţen servisní tým s cílem podporovat tuto sluţbu a usnadňovat nahrávání digitálních materiálů do DSpace@Cambridge. Tento tým také pokračuje ve vývoji sluţeb repozitáře přidáváním nových softwarových funkcí dle poţadavků uţivatelů. Repozitář DSpace@Cambridge je úloţiště s otevřeným přístupem, který uţívá protokol OAIPMH. Je registrován ve světových registrech jako je ROAR a OpenDOAR. V registru ROAR je repozitář registrován od 2. srpna 2004, a je veden pod ID 309. V době přípravy této diplomové práce vykazuje 212 347 záznamů. V registru OpenDOAR je repozitář od roku 2004, a je veden pod ID 109. V době přípravy této diplomové práce vykazuje 203 156 záznamů.
35
Dle České národní banky byl kurz v roce 2004 (průměrně) 45 GBP za 1 CZK. DSpace je open source software, který poskytuje nástroje pro správu digitálního obsahu a je běţně pouţíván jako základ pro institucionální repozitář. Tento software podporuje širokou škálu dat, včetně knih, vysokoškolských prací, digitální 3D naskenovaných objektů, fotografií, filmů, souborů výzkumných dat a dalších formátů [ http://www.dspace.org/introducing] 36
53
Graf č. 1 – grafické znázornění přírůstků v repozitáři Dspace@Cambridge dle registru ROAR37
Repozitář je provozován na několika počítačích se systémem Ubuntu Linux. Databáze je provozována v databázovém systému PostgreSQL a webové aplikace na Tomcat. Úloţné místo zajišťuje dvojice serverů, jeden je připojený online k systému a druhý offline, který má záloţní funkci. DSpace Technology Platform je open source software. Repozitář pouţívá software DSpace 1.5 s několika místními modifikacemi. Tento software je vytvořen především pro webové rozhraní, ale uţívá také protokol OAI-PMH v2.0 a je schopné exportovat balíčky METS. Podporuje také systémy SWORD, OpenSearch a sluţbu RSS. Je moţné ho přizpůsobovat a rozšířit tak, aby odpovídal potřebám uţivatelů určité instituce. Repozitář nabízí také sluţbu MyDSpace, která je vedena pro kaţdého registrovaného uţivatele zvlášť. Je v ní obsaţen seznam objektů, které jsou v procesu vkládání nebo také seznam zajímavých poloţek, jako jsou editace či recenze. 4.2.1.1 Spolupráce s ostatními institucemi a organizacemi Repozitář spolupracuje s různými skupinami a organizacemi ve Velké Británii. Od
roku
2002
je
Cambridgeská
univerzita
partnerem
systému
Sherpa/Romeo
(http://www.sherpa.ac.uk/romeo/), který vychází ze zájmu několika vědeckých univerzit vymyslet nový koncept institucionálního repozitáře OA k usnadnění volného přístupu vědeckých dokumentů, a efektivní vědecké komunikace. 37
DSpace at Cambridge. Registry of Open Access Repositories [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://roar.eprints.org/390/
54
Univerzita je také řádným členem Koalice archivace a ochrany digitálních záznamů (The Digital Preservation Coaliation, DPC, http://www.dpconline.org/), se zájmem přispět k dosaţení cíle „Zajištění uchování digitálních zdrojů ve Velké Británii a spolupracovat s ostatními na mezinárodní úrovni k zajištění naší globální digitální paměti a znalostí“. DPC je nezisková organizace, jejímţ hlavním cílem je zvýšit povědomí o důleţitosti zachování digitálního materiálu a zajišťovat strategické, kulturní a technologické záleţitosti vedoucí k dosaţení tohoto cíle. Jeho vizí je umoţnit přístup k digitální paměti světa jiţ zítra. Repozitář DSpace@Cambridge je zapojen také do těchto projektů: -
Program Cambridgeské univerzity na vývoj ochrany dokumentů (Cambridge University Preservation Development programme, CUPID)
-
Společný projekt s Knihovní a humanitní vyšší technologií a informačním institutem (HATII) na Glasgowské univerzitě
-
Keeping research data safe 2, projekt financovaný Společným výborem pro informační systémy (Joint Information Systems Committee, JISC), který se zabývá studiem nákladů na uchovávání dlouhodobých výzkumných dat.
Z předešlých projektů lze zmínit: -
Vylepšení Cambridgeského projektu Tetra repozitářů (Cambridge Tetra Repositories Enhancement
Project, CTREP), jehoţ cílem je integrovat DSpace@Cambridge
s prostředím virtuálního učení a výzkumu na Cambridgské univerzitě. -
Studie nákladů na ochranu výzkumných dat prováděný výborem JISC (JISC Research Data Preservation Costs Study). Cambridgská univerzita je jedním z několika partnerů podílejících se na studii nákladů uchovávání dat vedených společností Charles Beagrie Limited. Tato práce je jiţ dokončena a kaţdý, kdo má zájem se můţe nahlédnout do finální zprávy na webových stránkách společnosti JISC (http://www.jisc.ac.uk/).
4.2.2 Obsahové zaměření Systém DSpace@Cambridge jako univerzitní repozitář akceptuje jakýkoliv digitální obsah vědeckého, vzdělávacího, administrativního nebo kulturního dědictví vytvořený či vlastněný zaměstnanci či odděleními Cambridgeské univerzity. Jiné sbírky či kolekce můţou být také akceptovány, pokud jsou povaţovány za důleţité pro univerzitu (tyto kolekce jsou
55
přezkoumány týmem DSpace ve spolupráci s vedením univerzitní knihovny případ od případu). V těchto případech mohou být účtovány poplatky. Pro uloţení do DSpace@Cambridge musí obsah splňovat určitá kritéria: -
Obsah musí být v digitální podobě a pokud moţno v otevřeném formátu
-
Obsah by měl být kompletní, např. nevyţaduje další aktualizace
-
Autor/vlastník musí mít dostatečnou pravomoc a musí být ochoten poskytnout repozitáři práva šířit dílo a chránit jej.
-
Obsah nesmí obsahovat ţádné citlivé osobní údaje
-
Obsah můţe být (pokud to okolnosti vyţadují) uzavřen. Tyto případy jsou zkoumány jednotlivě ve spolupráci vlastníka obsahu a týmu univerzitního repozitáře.
4.2.3 Typy a formáty dokumentů Repozitář DSpace@Cambridge nabízí celkem 22 typů dokumentů, mezi něţ patří: -
Články, knihy, části knih, konferenční příspěvky, soubory dat, obrázky, informační materiály, časopisecké články, výukové materiály, rukopisy, mapy, časopisy, preprinty, prezentace, reporty, softwary, tabulky, vysokoškolské práce, videa, webové stránky, pracovní materiály a „ostatní“.
Po ruční analýze dostupných informací jsem zjistila, ţe největší zastoupení má v repozitáři tzv. šedá literatura, zařazena do typu dokumentu jako Ostatní. Počet záznamů těchto materiálů dosahuje aţ 175 500, coţ je 70 % všech dokumentů zařazených do repozitáře. Mezi tyto materiály patří např. výroční zprávy, plakáty, newslettery a další vnitřní akademické materiály. Na druhém místě se umístily rukopisy s počtem 7 199 záznamů, na třetím místě jsou obrázky v počtu 3 311 záznamů a teprve na čtvrtém místě se umisťují články v počtu 2 864 záznamů. Pro úspěšné zarchivování děl a jejich šíření je nutné sdělit repozitáři DSpace@Cambridge formát, ve kterém je dílo uloţeno a v případě neobvyklého formátu prodiskutovat se správcem systému jeho vhodnost. S ohledem na dostupnost uloţených materiálů je důleţité, aby formát bylo moţné nejen otevřít, ale aby byl pokud moţno i všeobecně známý a pouţívaný. Proto repozitář DSpace@Cambridge poskytuje seznam doporučených formátů, ve kterém by se díla, pokud to situace dovoluje, měla ukládat a postupovat Dspace. 56
Doporučené formáty jsou uvedené v tabulce č. 3
Tabulka č.3 – Soupis doporučených formátů pro repozitář Dspace@Cambridge38
V případě uloţení neobvyklého formátu nezaručuje repozitář čitelnost takového souboru a bude se snaţit převést soubor do formátu vhodného k uloţení do repozitáře. Repozitář v takovýchto případech postupuje dle svých osvědčených postupů. Originální soubor bude u poloţky zachován, kromě upgradovaných formátů. Tento repozitář má velký podíl uloţených multimediálních dokumentů, především obrázků a videí.
38
About file formats. In: University of Cambridge: DSpace@Cambridge [online]. © 2008 [cit. 2012-0415]. Dostupné z: http://www.lib.cam.ac.uk/repository/deposit_guide/about_file_formats.html
57
Graf č. 2 ukazuje strukturu uloţených dokumentů. Největší zastoupení má formát .JPEG, dále . TIFF a .PDF a „ostatní“ dokumenty, které zahrnují především video a výukové materiály.
Graf č. 2 – zastoupení formátů dokumentů v repozitáři39
4.2.4 Vkládání dokumentů Repozitář DSpace@Cambridge je navrţen tak, aby autoři mohli své práce vkládat do systému sami. Technická stránka ukládání dokumentů není nijak sloţitá, autoři mohou narazit na jisté problémy při určování autorských práv a dalších legislativních aspektů. Za jakékoliv porušení copyrightu je odpovědný pouze autor, spoluautor, popř. vkladatel. V současné době je moţnost vkládat dokumenty do systému omezena pouze na zaměstnance či studenty univerzity. Copyright vloţených děl přísluší nadále autorovi díla. Pokud je dílo vytvořeno více autory, zaručuje se vkladatel, ţe získal svolení pro vloţení od všech spoluautorů. Při autoarchivaci díla uděluje autor repozitáři tato práva: -
reprodukovat vloţené dílo a zveřejnit ho s volným přístupem na internetu
-
reprodukovat vloţené dílo za účelem jeho archivace a ochrany
Pro vkládání děl je nezbytné se nejprve zaregistrovat na hlavní stránce repozitáře DSpace@Cambridge. Při registraci se uvádí e-mail a společně se soubory, které jsou zamýšleny pro vloţení, např. jiţ vydaný text, či jako preprint, se odešle ke schválení do repozitáře. Tímto je poţádáno o práva na vloţení díla do repozitáře. V odpovědi na registraci je napsáno, zdali povolení ke vloţení díla bylo vydáno či nikoliv. Následná autoarchivace zahrnuje jednoduché webové rozhraní, kde vkladatel vyplní metadata a následně přiloţí dokument ve vhodném formátu. 39
DSpace at Cambridge. Registry of Open Access Repositories [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://roar.eprints.org/390/
58
Po vkladateli se vyţaduje vyplnit tato metadata: 1.) Jméno autora, autorů či organizace 2.) Název dokumentu 3.) Podnázev 4.) Datum vydání a jméno vydavatele 5.) Citace (např. v případě časopiseckého článku zde vkladatel vyplní název časopisu, číslo a datum a stránku) 6.) Edice/Série, číslo zprávy 7.) Identifikátory (ISBN, ISSN, URI, ...) 8.) Typ dokumentu 9.) Jazyk dokumentu 10.) Předmět a klíčová slova 11.) Abstrakt 12.) Sponzoři 13.) Popis a komentář Repozitář DSpace@Cambridge vyuţívá pro organizaci dat kvalifikovanou verzi schematu Dublin
Core
zaloţeném
na
Dublin
Core
Library
Application
Profile
(LAP,
http://dublincore.org/documents/library-application-profile/). Data v jiných metadatových formátech jsou přijímána, ale jen jako soubor ve formátu .xml. Tým repozitáře pracuje na vylepšení systému tak, aby byl schopen přijímat i jiné metadatové formáty, např. SWAP (http://www.ukoln.ac.uk/repositories/digirep/index/Eprints_Application_Profile). Následně vkladatel přiloţí soubor a případně převede do schváleného formátu. Tato operace by měla trvat maximálně 10-15 minut.
59
4.2.5 Vyhledávání Repozitář nabízí standardně jednoduché a pokročilé dotazové vyhledávání a prohlíţení dle vybraných metadat. Repozitář DSpace@Cambridge pouţívá vyhledávač Jakarta Lucene, který vyuţívá určitých zásad při vyhledávání. Vyhledávač např. nerozlišuje velká a malá písmena. Vyhledává dle kořene slova (stemming) a obsahuje svá vlastní „stop slova“, která nezahrnuje do vyhledávání. Jsou to: a, and, are, as, at, be, but, by, for, if, in, into, is, it, no, not, of, on, or, such, the, to, was. Při vkládání fráze musí uţivatel pouţít uvozovky a chce-li v dotazu označit slovo, které tam musí být, dá před něj znaménko plus (+). Oproti tomu se slova, která tam být nesmí, označí znaménkem mínus (-), alternativně pouţije slovo NOT. Uţivatel můţe vyuţít i booleovských operátorů AND, OR, NOT, ale nesmí je opomenout napsat kapitálkami. 4.2.5.1 Jednoduché dotazové vyhledávání Pro jednoduché a rychlé vyhledání lze pouţít okénko na hlavní stránce repozitáře. Po zadání klíčového slova se zobrazí stránka s výsledky vyhledávání. Záznamy jsou tříděny podle společnosti, podle sbírky a následně podle jednotlivých poloţek. Samotné výsledky se zobrazují v seznamu s náhledy. Pokud je tedy dokument textový, zobrazí se první stránka dokumentu. Jde-li např. o obrázek, zobrazí se náhled obrázku a uţivatel tak můţe rovnou v seznamu vybírat pro něj vhodné obrázky, aniţ by musel kaţdý pracně otvírat. Následné rozkliknutí názvu dokumentu zobrazí jednoduchý metazáznam (viz obrázek č. 12). Tento záznam nabízí prolinkování na všechna díla autora, staţení či otevření dokumentu, zobrazení plného metadatového záznamu a informaci o tom, kolikrát byl jiţ tento dokument zpřístupněn.
60
Obrázek č. 15 – ukázka jednoduchého záznamu vyhledaného dokumentu 40
4.2.5.2 Pokročilé dotazové vyhledávání Na pokročilé vyhledávání se uţivatel dostane také přímo z hlavní stránky repozitáře. Toto vyhledávání nabízí několik omezení a moţností jak dotaz zúţit. V prvé řadě je to omezení podle fakulty, oddělení či univerzitních institucí. Dále si uţivatel můţe zaškrtnout, ţe chce zobrazit pouze recenzované dokumenty. Další pole nabízí omezení podle autora, názvu, předmětu, abstraktu, typu dokumentu a identifikátoru. Vyhledané záznamy lze třídit dle relevance, data odeslání, názvu dokumentu, data vydání a to vše vzestupně či sestupně a dle vybraného počtu výsledků na stránku. Po rozkliknutí vybrané poloţky se opět zobrazí jednoduchý metazáznam, se kterým lze dále pracovat. Je důleţité upozornit, ţe poloţky, které jsou označeny „Dark items“ jsou veřejnosti nepřístupné a jejich obsah je zpřístupňován jen vybranému okruhu uţivatelů, kterými jsou nejspíše vědečtí pracovníci Cambridgeské univerzity.
40
DSpace@Cambridge. University of Cambridge [online]. © 2008 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.dspace.cam.ac.uk/handle/1810/675
61
4.2.5.3 Prohlížení Poslední moţností je prohlíţení, které umoţňuje uţivateli procházet seznam všech poloţek v předem daném pořadí. A to podle: -
komunity / sbírky – nabízí abecední seřazení všech komunit, podkomunit a jejich sbírek
-
názvu dokumentu – nabízí abecední seřazení všech dokumentů
-
autora – opět abecední seřazení
-
předmětu – abecední seřazení předmětů dokumentů
-
data – dle opačného chronologického pořadí
-
typu dokumentu – uţivatel prochází seznam typů dokumentů
DSpace@Cambridge indexuje malá a velká písmena zvlášť, a proto můţe uţivatel najít dvě stejné poloţky v seznamu (Table, table). Kliknutím na jakoukoliv z nich získá stejný seznam výsledků hledání. 4.2.6 Metadata Repozitář DSpace@Cambridge v současné době pouţívá kvalifikovanou verzi schématu Dublin Core zaloţenou na Dublin Core Library Application Profile. Data v jiných metadatových formátech jsou přijímána, ale jen jako soubor ve formátu .xml. Tým repozitáře pracuje na vylepšení systému, tak aby byl schopen přijímat i jiné metadatové formáty, např. Scholarly Works Application Profile (SWAP). Metadata, která jsou poţadována jsou jiţ vypsána v kapitole 4.2.4. 4.2.7 Test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH Jak jiţ bylo zmíněno výše, repozitář vyuţívá protokol OAI-PMH 2.0 a jeho cílem je zdarma zpřístupňovat dokumenty, které tento systém obsahuje. Na otevřenost repozitáře byl při jeho vývoji kladen velký důraz. Systém DSpace@Cambridge je kompatibilní s rozhraním Iniciativy otevřených archivů (Open Archives Initiative, OAI, http://www.openarchives.org/), které vytváří standardy pro usnadnění rozšiřování obsahů dokumentů. Kompatibilita s OAI znamená, ţe metadata je moţné zjistit pomocí OAI-PMH.
62
Informace mohou být shromaţďované buď ručně, přes webový prohlíţec, nebo mohou být sbírány automatickým programem. V systému Open Archives Initiative – Repository Explorer (http://re.cs.uct.ac.za/) jsem prověřila otevřenost tohoto repozitáře a pouţila URL systému DSpace@Cambridge v OAI rozhraní: http://www.dspace.cam.ac.uk/dspace-oai/request Kaţdé rozhraní OAI-PMH má svoje základní URL, které slouţí jako kořen pro všechny poţadavky OAI-PMH. Základní URL se nepouţívá samostatně, ale musí mít jedno ze šesti platných sloves, které bude následovat. Sady záznamů umoţňují logické členění repozitářů. Jde o volitelnou vlastnost a archivy nemusí mít definovány ţádné sady a ani nemusí nutně vyjadřovat obsah repozitáře. Mohou být zaloţeny na jménech autorů, metadatech předmětu nebo jiné funkci, kterou poskytovatel povaţuje za důleţitou. DSpace@Cambridge poskytuje v současné době několik sad, které jsou zaloţené především na jméně autora a akademickém oboru. Kompletní výpis definovaných sad je k dispozici při pouţití příkazu ListSets. Přehled všech záznamů v repozitáři je moţné vyvolat příkazem ListRecords. Vzhledem k velmi velkému počtu záznamů v repozitáři, které je nemoţné zobrazit na jedné stránce, je nutné počet výsledků omezovat. Toho je moţné dosáhnout časovým omezením, kdy se vybere časový úsek, v kterém byly jednotlivé záznamy uloţeny. Já jsem pouţila časové omezení od 15. ledna 2012 do 17. ledna 2012. Jako metadatový prefix jsem zvolila „oai_dc“. Systém mi zobrazil 6 záznamů, z nichţ jsem si vybrala 1. záznam a nechala si ho zobrazit ve formátu Dublin Core. Do pole „Identifier“ se mi automaticky vypsal identifikátor tohoto záznamu, a já jsem jiţ jen zaškrtla „raw XML“ pro vygenerování záznamu v .xml. Po spuštění příkazu „Získej záznam“ (Get record) se mi zobrazil příkazový řádek, který jsem vloţila do prohlíţeče Internet Explorer a získala tak XML verzi záznamu vybraného dokumentu. Příkazový řádek záznamu z repozitáře: http://www.dspace.cam.ac.uk/dspaceoai/request?verb=GetRecord&metadataPrefix=oai_dc&identifier=oai%3Awww.dspace. cam.ac.uk%3A1810%2F241074
63
XML záznam vybraného dokumentu 2012-06-23T12:08:03Z <request metadataPrefix="oai_dc" identifier="oai:www.dspace.cam.ac.uk:1810/241074" verb="GetRecord">http://www.dspace.cam.ac.uk/dspace-oai/request oai:www.dspace.cam.ac.uk:1810/241074 2012-01-15T14:31:23Z <setSpec>hdl_1810_221691 <metadata> Gli interpreti degli interpreti Interpreting interpretations, The First Socratic Symposium in Florence on Plato's Ion Horvath, Agnes Szakolczai, Arpad Plato political anthropology mimesis mime, trickster, imitation The two authors are the organizers of the annual Socratic Symposium, which has been held in Florence since 2006. The „Socratic Symposium‟ addresses each year a selected Dialogue of Plato; so far the they discussed the Ion, the Statesman, Timaeus, the Sophist, and the Symposium, by social scientists (sociologists, anthropologists, political scientists, and philosophers) from UK, Ireland, Germany, Italy, Belgium, the US and Canada. The organisation of the Simposia was motivated by their belief in the special relevance of Plato‟s ideas for the contemporary, suggested by a range of social scientists and philosophers like Gadamer, Ricoeur, Voegelin, Patocka, and – through his last few years of Collège de France lectures – Michel Foucault. This book on Plato's Ion would form a valuable contribution to other scholarly works, motivated by the perception that politics in the modern world is not simply based on the rational pursuit of objective interests, but that rather – just as in all human societies – it is deeply penetrated by mimetic concerns and forces, visible for instance in the inextricably connected phenomena of political revolutions, totalitarian systems, and media power (see, for example, the role of political marketing and propaganda). The study of such mimetic and emotional aspects to modern democratic politics requires the incorporation of broad, anthropologically based terms and perspectives that move beyond the narrow, rationalistic foundations of political analysis that can be traced back to Kant. This book on Plato's Ion will therefore be situated at the intersection point of social and cultural anthropology, comparative politics, and classical philosophical anthropology. Interdisciplinarity 64
Journal entitled International Political Anthropology IPA Ficino Press 2012-01-15T14:31:23Z 2012-01-15T14:31:23Z 2008-05-25 Book or Book Chapter published versionHarvard 97 888 906 79 834 http://www.dspace.cam.ac.uk/handle/1810/241074 it Socrates Symposium Series No.1.
4.2.8 Vyhodnocení Repozitář DSpace@Cambridge je velice úspěšný systém, který působí velmi jednoduše a přehledně, přestoţe splňuje veškeré funkční, technické i uţivatelské potřeby. Neutápí se v nadbytečném mnoţství moţností při vyhledávání, logicky provede uţivatele linkovanými odkazy a vyjadřuje stálou podporu při moţných nejasnostech. Tým repozitáře pracuje na dalším vylepšování tohoto systému, a sleduje nejnovější trendy v oblasti open access. Překvapením bylo mnoţství šedé literatury zastoupené v tomto repozitáři, a naopak malé mnoţství článku, knih a jejich částí. Repozitář tak můţe na první pohled působit jako systém s velkým mnoţstvím výstupů z vědeckých prací, ale ve skutečnosti je zde vědeckých článků, knih a vysokoškolských prací pouhá ¼ všech uloţených dokumentů. Repozitář DSpace@Cambridge je zahrnut také do národního projektu Institutional Repository Search a do nadnárodního projektu Digital Repository Infrastructure Vision for European Research. Cambridgeská univerzita byla v roce 2011 vyhlášena 2. nejlepší univerzitou v Evropě41. Součástí analýzy, ze které výsledky vycházejí, je i citační analýza publikací univerzit či indikátory zaloţené na počtu
článků
dané
41
instituce
ve
vědeckých
časopisech.
Podporují nejvýznamnější univerzity otevřený přístup?. In: . E-Zdroje: Informace přímo na vašem monitoru [online]. 10.10.2011 [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://e-zdroje.vsb.cz/podporuji-nejvyznamnejsiuniverzity-oa/
65
Existence institucionální politiky a povinnosti otevřeného přístupu podporuje tyto výsledky a většina univerzit na vrcholu tohoto ţebříčku své publikační výstupy zveřejňuje.
4.3 Repozitář ePrints Soton 4.3.1 Základní popis Southamptonská univerzita (University of Southampton, http://www.southampton.ac.uk/) je jednou z 15 nejlepších vědeckých univerzit ve Velké Británii, která si udrţuje vysokou úroveň ve výukových a vzdělávacích aktivitách. Jedna z fakult, konkrétně Škola elektronických a počítačových
věd
(The
School
of
Electronics
and
Computer
Science,
http://www.ecs.soton.ac.uk/), vytvořila v roce 2001 první institucionální repozitář ve Velké Británii (ECS Eprints Repository, http://eprints.ecs.soton.ac.uk/) a začala archivovat vlastní dokumenty Tento repozitář běţel na softwaru EPrints, který škola sama vyvinula, a podporoval otevřený přístup. Během své existence zarchivoval více neţ 10 000 dokumentů různých formátů. Repozitář ukončil svoji činnost k 29. únoru 2012 a od 1. března byl sloučen s centrálním institucionálním repozitářem Southamptonské univerzity – ePrints Soton (http://eprints.soton.ac.uk/), který na univerzitě funguje od roku 2003. Tento repozitář byl vybudován na základech jiţ zmíněného repozitáře ECS a snaţil se o centrální registr všech univerzitních materiálů. V roce 2006 přijala univerzita rozhodnutí vkládat všechny vědecký výstupy, a od roku 2008 také všechny doktorandské práce do tohoto repozitáře. Od 1. března 2012 se repozitář sloučil s úloţištěm ECS a pro celou Southamptonskou univerzitu tím vznikl jeden centrální repozitář a povinnost vkládat své materiály pouze do něj. EPrints obsahuje elektronické kopie jakýchkoliv vědeckých výstupů (jak časopiseckých článků, tak částí knih, konferenčních materiálů, doktorandských prací a dalších vědeckých materiálů včetně multimediálních). Tyto dokumenty mohou obsahovat také nepublikované rukopisy. Plné znění těchto materiálů je volně k dispozici pro pouţití v souladu s autorským právem a oprávněním pro konečného uţivatele.
66
Obrázek č. 16 – úvodní stránka repozitáře ePrints Soton42
Sluţba poskytuje jednoduchý mechanismus umoţňující vědcům samostatně uloţit plné znění jejich prací (autoarchivace) nebo poţádat centrální sluţbu, která to uloţí za ně (asistovaná archivace). Tato sluţba nabízí pomoc a poradenství v otázkách jako jsou formáty, metadata či autorská práva. Usiluje tím o zajištění kvality přidávaných metadat. Repozitář je úloţiště s otevřeným přístupem postavený na protokolu OAI-PMH, a je registrován ve světových registrech ROAR a OpenDOAR. V registru OpenDOAR je repozitář veden pod registračním číslem 348 a uvádí 63 728 záznamů. V registru ROAR je repozitář veden pod registračním číslem 1423 a uvádí 67 523 záznamů (stav je aktuální k dubnu 2012).
42
Welcome to ePrints Soton. University of Southampton [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://eprints.soton.ac.uk/
67
Graf č. 3 – přírůstky záznamů v repozitáři ePrints Soton od roku 200643
Repozitář pouţívá software ePrints, verzi 3, coţ je volně dostupný software vyvinutý na Škole Elektronických a Počítačových věd na Southamptonské univerzitě. Tento software podporuje také protokol OAI-PMH verze 2.0. a syndikaci obsahů pomocí RSS a Atom. 4.3.2 Obsahové zaměření ePrints akceptuje veškeré dokumenty vytvořené zaměstnanci, studenty či pracovními skupinami Southamptonské univerzity. Obsahové zaměření materiálů odpovídá studijním programům
a
vědeckým
a
výzkumným
studiím
prováděným
na
univerzitě.
Mezi nejvýznamnější patří Oceánografie, Přírodní vědy, Medicína, Fyzika a aplikované vědy, Humanitní vědy. Nejvíce záznamů vykazuje obor Fyzika a aplikované vědy – 16 772 záznamů, dále Přírodní vědy s 937 záznamy, Medicína s 903 záznamy a nakonec Oceánografie s 681 záznamy. 4.3.3 Typy a formáty dokumentů Typy dokumentů vkládané do repozitáře odpovídají běţným výstupům vědeckých a studijních dokumentů. Jsou to: -
články, knihy, části knih, konferenční nebo workshopové materiály, patenty, doktorandské práce, datové soubory, art designové dokumenty, hudební dokumenty
43
University of Southampton: e-Prints Soton. Registry of Open Access Repositories [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://roar.eprints.org/1423/
68
Typ dokumentu obrázek a video, které se běţně vyskytují u jiných repozitářů zde uţivatel nenalezne. Tyto typy jsou schovány pod názvem „art designové dokumenty“, kam spadají jak obrázky, videa, tak např. pozvánky na různé akce či dokumentace výstav a uměleckých děl. Podle mé osobní analýzy se v repozitáři nejčastěji vyskytují články v počtu 48 041 záznamů, dále konferenční materiály v počtu 17 314 záznamů a na třetím místě části knih v počtu 9 130 záznamů. Naopak nejméně záznamů mají datové soubory a patenty. Mezi podporované doporučené formáty dokumentů patří tyto: -
HTML, PDF, Postscript, Plain Text, RTF, Microsoft Power Point, Microsoft Excel, Microsoft Word, Image (JPEG, PNG, GIF, BMP, TIFF),
-
Video (MPEG, Quick Time, AVI), XML, Archive (BZ2, TGZ, ZIP), Audio (WAV, MP3, OGG, FLAC, WMA), Microsoft Access (MDB), SPSS (sav, spo, sps, por), STATA (sda, sd2), Latex
Zde má uţivatel moţnost si vybrat formát odpovídající i typu dokumentu (např. JPEG pro obrázky), v případě, ţe netuší, ţe je tento typ dokumentu zahrnut pod jiţ zmiňovaný název „art designové dokumenty“. Cesta k záznamům je tak dvojí. Nejčastěji pouţívaným formátem je dle záznamu repozitáře v registru ROAR formát PDF ve verzích 1.3-1.6. 4.3.4 Vkládání dokumentů Autorům je k dispozici přesný manuál, který je jednoduše provede jednotlivými kroky při vkládání svých vědeckých prací do systému. K dispozici jsou i pracovníci univerzitního repozitáře, kteří mohou pomoci autorům nejenom s technickou částí, ale i s otázkami autorského práva, výběru vhodného formátu dokumentu či tvorbě metadat, tak aby byly vybrány pro práci kvalitně. Obrázek č. 17 popisuje přehledně proces vkládání dokumentů do systému. Po přihlášení do systému, vstoupí uţivatel do oblasti nahrání dokumentu (Manage Deposits Area). Autoři mají na výběr po zalogování do systému, zda chtějí nový dokument nahrát ručně, nebo zda vyuţijí automatického vkladu. Tento automatický vklad vyuţívá metadatových formátů DOI, PubMed ID, EndNote, BibTex nebo XML. Následně autor vyplní jen svoje ID, a dokument je uloţen.
69
Při ručním vkládání je potřeba vyplnit ID uţivatele, následně typ dokumentu a dokument nahrát. Jako poslední krok je potřeba vyplnit bibliografická data a uloţit. V tu chvíli je dokument uloţen v databázi.
Obrázek č. 17 – proces vkladu záznamů od autorů do repozitáře44
Autoři uloţením svých prací nepodepisují ţádnou exkluzivní smlouvu. Své práce mohou publikovat v jakékoliv verzi i v jiných systémech či v tištěných publikacích. Práce mohou být také ve formě nepublikovaných rukopisů. Autoři mají také právo své práce editovat, ale vymazání záznamu musí být projednáno se zástupci repozitáře. Vlastnictví duševních práv nahrané jednotky spočívá na autorovi nebo jiných nositelích autorských práv. Nahrání plných verzí dokumentů do repozitáře způsobí, ţe budou dostupné širokému spektru lidí a institucí – včetně automatických agentů prostřednictvím internetu. Jakmile se dokument nahraje, citace uţ zůstanou vţdy viditelné. Uloţením prací do repozitáře zaručuje univerzita autorům přispění do národních a globálních iniciativ, které zajišťují mezinárodní dostupnost k univerzitním vědeckým pracem. 44
Deposit Guide. University of Southampton [online]. 10 January 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.southampton.ac.uk/library/research/eprints/documents/depositguide.pdf
70
Univerzita poţaduje, aby autoři ukládali své časopisecké články a konferenční příspěvky minimálně jako „post-print“, pokud to nezakazuje jejich vydavatel, nebo tam nejsou jiné smluvní dohody. Vědeckým pracovníkům se také důrazně doporučuje ukládat další vědecké výstupy kromě článků a konferenčních materiálů. Univerzita zaručuje, ţe vkládáním materiálů do repozitáře neriskují autoři porušení práv duševního vlastnictví, nebo porušení smluvních závazků vůči třetím osobám. Přesto by autoři měli zváţit, zda dokument, který chtějí publikovat, neobsahuje důvěrné informace o třetí osobě nebo zda to nenarušuje jakoukoliv smlouvu uzavřenou autorem v souvislosti s výzkumem. U prezentací výzkumu, které by mohly vést k uplatnění patentů, by měl autor zváţit vyjmutí konkrétních částí práce obsahující podrobnosti, které by mohly být patentovatelné. Autoři mají moţnost si při vkládání dokumentů vybrat, zda chtějí svoji práci zveřejnit globálně (global access), omezit přístup jen pro registrované uţivatele (registered users onlyomezí přístup jen k doméně Soton), a nebo jen archivovat a vybrat tak „archive administration only“, coţ dovolí přístup jen zaměstancům repozitáře ePrints Soton. Tento poslední případ se uţívá např. v situacích, kdy je na dokument vydáno časové embargo, nebo v případech, kdy je zvolen nevhodný formát dokumentu a musí být konvertován. 4.3.5 Vyhledávání 4.3.5.1 Jednoduché dotazové vyhledávání Repozitář nabízí na své hlavní stránce rychlé vyhledávání formou vyhledávacího okénka, kam uţivatel vypíše hledaný výraz. Při vkládání fráze musí uţivatel pouţít uvozovky, a můţe vyuţít i booleovských operátorů AND, OR, NOT. Uţivateli se doporučuje vynechat tzv. „stop slova“ jako jsou např. if, not, and, in, with apod. Po zapsání klíčového slova či fráze se uţivateli zobrazí číselný seznam, seřazený abecedně dle autorů. Uţivatel má moţnost si výsledky hledání seřadit dle roku (od nejmladšího po nejstarší a naopak), dle identifikačního čísla repozitáře, dle abecedního řazení autorů a nakonec podle názvu titulu. Je-li k dispozici plná verze dokumentu, zobrazí se vedle záznamu ikona PDF, jejímţ prokliknutím se zobrazí plný text. Prokliknutím názvu dokumentu se uţivateli zobrazí celý záznam dané jednotky. K dispozici je zde i abstrakt dokumentu, typ dokumentu, předmětové řazení, fakulta, ze které dokument pochází, ID 71
v rámci repozitáře a datum, kdy byl dokument nahrán a naposledy editován. Předmětové a fakultní zařazení je opět prolinkováno a vede uţivatele k prohlíţení těchto kategorií.
Obrázek č. 18 – zkrácený seznam výsledků vyhledávání45
4.3.5.2 Rozšířené dotazové vyhledávání Rozšířený způsob vyhledávání nabízí uţivateli formulář, kde si můţe navolit jednotlivé podmínky, kterými omezí výsledky vyhledávání. Není nutné vyplňovat všechna nabízená pole, uţivatel si můţe vybrat omezující podmínky pro svůj výběr.
45
Full text matches "virtual". University of Southampton [online]. 2012 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://eprints.soton.ac.uk/cgi/search/advanced?screen=Public%3A%3AEPrintSearch&_action_search=Search&_ fulltext__merge=ALL&_fulltext_=virtual&eprintid=&title_merge=ALL&title=&contributors_name_merge=AL L&contributors_name=&abstract_merge=ALL&abstract=&date=&keywords_merge=ALL&keywords=&subject s_merge=ANY&divisions_merge=ANY&department_merge=ALL&department=&refereed=EITHER&publicati on%2Fseries_name_merge=ALL&publication%2Fseries_name=&documents.date_embargo=&shelves.shelfid= &satisfyall=ALL&order=co
72
První z nabízených polí je fulltext. Tedy moţnost napsat jakékoliv klíčové slovo, které by se mělo objevit v plném textu dokumentu. Druhým polem je ID záznamu. Třetím polem je moţnost napsat název dokumentu nebo alespoň části z něj. Čtvrtým polem je jméno autora. Doporučuje se jako první napsat příjmení, následováno jménem
či
iniciálami.
Jména
s mezerou
by
měla
být
označena
uvozovkami.
Např. „van Damme, J“. Páté pole nabízí vyhledávání v abstraktu/popisu dokumentu. Šesté pole nabízí časové omezení. Uţivatel můţe napsat konkrétní datum, rok či rozmezí let. Sedmé pole nabízí moţnost vyplnit neřízená klíčová slova. Osmé pole umoţňuje vybírat z předmětového řazení dle třídění Kongresové knihovny (Library of Congress Classification). Deváté pole nabízí výběr z fakult a škol spadajících pod Univerzitu v Southamptonu. Desáté pole umoţňuje zaškrtnout druh dokumentu (článek, kniha, patent, hudební jednotka, atd.) Jedenácté pole dává uţivateli na výběr z prezentačního typu dokumentu (článek/referát, zasedání, lekce, proslov, plakát, programové prohlášení a další). Dvanácté pole určuje status dokumentu (publikováno, v tisku, schválen, nepublikován). Třinácté pole umoţňuje uţivateli zvolit dokument recenzovaný či nikoliv. Ve čtrnáctém poli můţe uţivatel napsat jméno časopisu, publikace či série, kde dokument vyšel. Patnácté pole nabízí omezení formátem dokumentu (HTML, PDF, JPEG, ...). V šestnáctém poli lze zadat konečné datum pro vystavení dokumentu (embargo expiry date). Poslední pole nabízí třídění výsledků dle autora, titulu, či roku vydání (vzestupně i sestupně). Výsledky vyhledávání se opět zobrazí v číselném a abecedním pořadí dle autora. Je-li text v plné verzi, nabídne se uţivatali vedle záznamu ikonka „PDF“. Prokliknutím názvu dokumentu se uţivateli zobrazí celý záznam dané jednotky. K dispozici je zde i abstrakt dokumentu, typ dokumentu, předmětové řazení, fakulta, ze které dokument pochází, ID 73
v rámci repozitáře a datum, kdy byl dokument nahrán a naposledy editován. Předmětové a fakultní zařazení je opět prolinkováno a vede uţivatele k prohlíţení těchto kategorií. U výsledků, kde není k dispozici plný text, má moţnost uţivatel odeslat e-mail pracovníkům repozitáře, kde napíše své důvody a poţádá o kopii textu (Request a copy). 4.3.5.3 Prohlížení Poslední moţností je tzv. prohlíţení (browse). Systém nabízí tři moţnosti prohlíţení. Podle předmětu, podle roku a podle jednotlivých fakult a škol. Prohlíţení podle roku nabízí jednoduchý časový přehled jednotlivých let a u nich v závorce počet dokumentů z daného roku. Prohlíţení dle předmětu nabízí třídení dle Kongresové knihovny (Library of Congress Classification). Jednotlivé sekce jsou opět prolinkovány a číslo v závorce poukazuje na počet dokumentů přiřazených k jednotlivým předmětům.
74
Obrázek č. 19 – ukázka předmětového třídění a prohlížení v repozitáři46
Poslední moţnost prohlíţení nabízí strukturu univerzity dle jednotlivých fakult a škol. Opět je u jednotlivých názvů fakult v závorce číslo vyjadřující počet dokumentů příslušejících dané škole. Nejvíce záznamů vykazují Technické obory (18 522 záznamů), dále Sociální vědy (12 273 záznamů), a jako třetí Fyzika se svými 10 727 záznamy.
46
Browse by Subject. University of Southampton [online]. 2012 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://eprints.soton.ac.uk/view/subjects/
75
Obrázek č. 20 – prohlížení dle jednotlivých fakult a škol Southamptonské univerzity (zkrácený seznam)47
Po kliknutí na vybranou fakultu či školu se zobrazí ještě časové třídění a teprve po výběru daného roku získá uţivatel jednotlivé výsledky prohlíţení. Práce se záznamy je poté identická jako u jednoduchého a rozšířeného dotazového vyhledávání. 4.3.5.4 Nejnovější přírůstky Nejnovější přírůstky (latest additions) je také forma prohlíţení naposledy přidaných dokumentů do repozitáře. Uţivatel si zde můţe prohlíţet všechny záznamy přidané za poslední týden. Práce se záznamy je opět stejná jako u výše popsaných druhů prohlíţení. 4.3.6 Metadata Princip zpracování dokumentů lze rekonstruovat na základě analýzy prvků v záznamech dokumentů obsaţených v repozitáři ePrints Soton. V záznamech jsou uváděny např. tyto údaje:
47
Browse by Division. University of Southampton [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://eprints.soton.ac.uk/view/divisions/
76
-
název titulu, autor, spolupracovník, předmět (dle třídění LCC), vydavatel, datum vydání, typ dokumentu, typ zpracování dokumentu, abstrakt, formát a identifikátor
S obdobnou strukturou se lze setkat jak u časopiseckých článků, tak u knih a jejich částí. Některé údaje v záznamu fungují zároveň jako hyperlink, a tudíţ je moţné se v systému dobře pohybovat. 4.3.7 Test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH Jak jiţ bylo zmíněno výše, je tento repozitář postaven na protokolu OAI-PMH 2.0, a jeho cílem je zdarma zpřístupňovat dokumenty, které tento systém obsahuje. Na otevřenost repozitáře byl při jeho vývoji kladen velký důraz. V systému Open Archives Initiative – Repository Explorer (http://re.cs.uct.ac.za/) jsem prověřila
otevřenost
tohoto
repozitáře
a
pouţila
jeho
URL
v OAI
rozhraní:
http://eprints.ecs.soton.ac.uk/perl/oai2 Kaţdé rozhraní OAI-PMH má svoje základní URL, které slouţí jako kořen pro všechny poţadavky OAI-PMH. Základní URL se nepouţívá samostatně, ale musí mít jedno ze šesti platných sloves, které bude následovat. Sady záznamů umoţňují logické členění repozitářů. Jde o volitelnou vlastnost a archivy nemusí mít definovány ţádné sady a ani nemusí nutně vyjadřovat obsah repozitáře. Mohou být zaloţeny na jménech autorů, metadatech předmětu nebo jiné funkci, kterou poskytovatel povaţuje za důleţitou. Kompletní výpis definovaných sad je k dispozici při pouţití příkazu ListSets. Přehled všech záznamů v repozitáři je moţné vyvolat příkazem ListRecords. Vzhledem k velmi velkému počtu záznamů v repozitáři, které je nemoţné zobrazit na jedné stránce, je nutné počet výsledků omezovat. Toho je moţné dosáhnout časovým omezením, kdy se vybere časový úsek, v kterém byly jednotlivé záznamy uloţeny. Já jsem pouţila časové omezení od 15. ledna 2012 do 17. ledna 2012. Jako metadatový prefix jsem zvolila „oai_dc“. Systém mi zobrazil 19 záznamů, z nichţ jsem si vybrala 1. záznam a nechala si ho zobrazit ve formátu Dublin Core. Do pole „Identifier“ se mi automaticky vypsal identifikátor tohoto záznamu, a já jsem jiţ jen zaškrtla „raw XML“ pro vygenerování záznamu v .xml. Po spuštění příkazu „Získej záznam“ (Get record) se mi zobrazil příkazový řádek, který jsem vloţila do prohlíţeče Internet Explorer a získala tak HTML verzi záznamu vybraného dokumentu.
77
Příkazový řádek http://eprints.ecs.soton.ac.uk/cgi/oai2?verb=GetRecord&metadataPrefix=oai_dc&identi fier=oai%3Aeprints.ecs.soton.ac.uk%3A23118
Obrázek č. 21 – HTML záznam dotazu v testu kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH
4.3.8 Vyhodnocení Southamptonská univerzita provozuje institucionální politiku, která poţaduje po všech svých studentech a pracovnících, aby archivovali své výzkumné a vědecké práce, díky čemuţ má pak univerzita komplexní přehled o vědecké činnosti na celé škole. Univerzita také poţaduje, aby byly nahrávány především post-printové články a konferenční materiály, a byly k dispozici v otevřeném přístupu tak, aby to zvyšovalo viditelnost a dopad univerzitního výzkumu.
Zaměstnancům se také doporučuje, aby do repozitáře ukládaly tyto formy
vědeckých výstupů: -
preprintové články, kde to neomezí budoucí publikační příleţitosti
-
zveřejněné aktualizace a opravy 78
-
datové soubory, na kterých je vědecký článek zaloţen
-
konferenční a workshopové materiály
-
knihy, části knih, monografie, reporty a pracovní podklady
-
obrázky, video a audio zastoupení kreativních prací
Vzhledem k tomu, ţe Southamptonská univerzita, resp. její Škola elektronických a počítačových věd byla jednou z prvních, která vytvořila a spustila svůj vlastní repozitář, má zde tento systém dlouhou tradici a lidi, kteří se na vývoji softwaru ePrints přímo podíleli. Ze začátku působily na univerzitě repozitáře dva – ePrints Soton a ECS. Od 1. března letošního roku se tyto dva repozitáře sjednotily do jednoho pod hlavičkou ePrints Soton, aby se veškeré univerzitní práce ukládaly centrálně do jediného systému. Repozitář ePrints Soton působí velmi jednoduše, uţivatelsky příjemně a graficky nenáročně. Práce s vyhledáváním a prohlíţením je logická, časově nenáročná. Výsledky vyhledávání jsou řazeny většinou abecedně dle autora, ale je moţné si zvolit i časové řazení nebo dle názvu titulu. Výsledky je moţné také exportovat do formátů jako je BibTex, EndNote, Dublin Core, RDF, METS či HTML Citation. Autoři mají zajímavou moţnost si v systému nastavit tzv. „shelves“, v překladu tedy jakési záloţky či regály. V těchto záloţkách si uţivatel můţe nastavit např. rozdělení dokumentů, které si vyhledal a uloţil ve svém profilu do jednotlivých kategorií. Např. na články, konferenční materiály, výúkové materiály apod. V neposlední řadě je třeba zmínit moţnosti syndikace obsahu za pomoci webových standardů RSS 1.0, 2.0 a Atom, které napomáhají ke stahování novinek, resp. nově uloţených záznamů v repozitáři. Repozitář ePrints Soton je zapojen do nadnárodního repozitáře DART Europe a do národního projektu vysokoškolských prací EThOS. Touto spoluprácí rozšiřuje repozitář svůj dopad a šíření výstupů svých výzkumů.
79
4.4 Repozitář Enlighten 4.4.1 Základní popis Glasgowská univerzita (University of Glasgow, http://www.gla.ac.uk/) byla zaloţena v roce 1451 a je čtvrtou nejstarší univerzitou v anglicky mluvícím světě. Dnes je to široce zaměřená vědecká instituce s globálním dopadem. Tato instituce má vizi mezinárodní spolupráce s ostatními světovými univerzitami, rozšíření PhD programů a podpory jejich výzkumné aktivity. K tomu má dopomoci i rozvíjení univerzitního repozitáře pojmenovaného Enlighten (http://eprints.gla.ac.uk/). 5. června 2008 byla na jednání univerzitního senátu schválena nová politika týkající se univerzitních publikací. Hlavním cílem této nové politiky bylo maximalizovat dopad univerzitní výzkumné činnosti volným a širokým publikováním za pomoci nového univerzitního repozitáře Enlighten. Dalšími cíly jsou: -
zvýšit viditelnost výzkumných prací vytvořených pracovníky univerzity
-
zajistit, aby vědecké výstupy byly zpracovávány a sestaveny způsobem, který pomáhá maximalizovat hodnotu, kterou mají pro univerzitu, pokud jde o vnější vyuţití bibliografických údajů
-
vyuţívání vnitřní bibliometrické analýzy jako hodnocení výstupů výzkumu
Univerzita v Glasgow uvádí tyto výhody z vkládání autorských prací do repozitáře: o Výhody pro autory (větší viditelnost autorovy práce, vedoucí ke zvýšenému přístupu, vyššímu stahování práce a větší citovanosti; zvýšený přístup k vědeckým pracem pro autory – vědce; soulad s politikou open access; moţnost představení práce konkrétní výzkumné skupiny) o Výhody pro společnost (zpřístupnění výzkumné literatury po celém světě; zvýšení přístupu k výzkumu těm, kteří se na tom finančně nejvíce podílejí, např. daňoví poplatníci; lepší přístup k odborné literatuře pro výzkumné pracovníky v rozvojových zemích) o Výhody
pro
univerzitu
(zvýšená
viditelnost
výzkumu
prováděná
na Glasgowské univerzitě; potenciál pro zlepšení spolupráce, přilákání doktorandských studentů; „Vitrína“ vědecké práce na univerzitě)
80
Obrázek č. 22 – Hlavní stránka repozitáře Enlighten48
Počáteční práce na repozitáři začaly s rozvojem pilotní sluţby ePrints v roce 2001, v projektu DAEDALUS, který byl financován výborem JISC v letech 2002-2005. Práce vyvrcholila v roce 2006 spuštěním univerzitního repozitáře Enlighten. Toto spuštění bylo doprovázeno prohlášením univerzity, která „důrazně doporučovala“ vkládat své práce do repozitáře a nazvala to „klíčovým mezníkem“ ve vývoji otevřeného přístupu na Glasgowské univerzitě. Repozitář byl spuštěn na softwaru ePrints 3.2.8, a je postavený na protokolu OAI-PMH. Tento repozitář je registrován ve světových registrech OpenDOAR a ROAR. V registru OpenDOAR je veden pod registračním číslem 162, a k dnešnímu dni (24. 3. 2012) je zde uveden počet 52 544 záznamů. V registru ROAR je veden pod registračním číslem 582 a je zde uvedeno 46 757 záznamů. Rozdíl mezi oběma registry můţe být způsoben neprovedenou aktualizací ze strany univerzity. 48
Enlighten: Research publications by members of University of Glasgow. University of Glasgow [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://eprints.gla.ac.uk/
81
4.4.2 Obsahové zaměření Obsahové
zaměření
odpovídá
studijním
programům
vyučovaným
na
univerzitě.
Jejich kompletní přehled lze procházet v sekci „Prohlíţení – Fakulty/Školy“. Dokumenty v repozitáři pokrývají velmi široké spektrum témat. Jedná se jak o vědy humanitního rázu (filozofie, náboţenství, historie, geografie, antropologie, sociální vědy, politické vědy, zákon, vzdělání, hudba, umění literatura, knihovní a informační věda), tak o vědy přírodní (matematika, astronomie, chemie, biologie, medicína, zemědělství, strojírenství, atd.). Z ručního šetření, které jsem provedla, vychází, ţe nejvíce záznamů obsahuje repozitář z oboru Věda (5 800), kam spadá např. matematika, astronomie, fyzika, chemie, botanika či zoologie. Na druhém místě se v počtu záznamů umisťuje obor Medicína (2 652 záznamů) a na třetím místě Jazyk a literatura s 2 561 záznamy. 4.4.3 Typy a formáty dokumentů Typy dokumentů odpovídají běţným výstupům vědeckých prací. Jsou to: -
Články, knihy, části knih, konferenční příspěvky, výzkumné reporty, vědecká vydání, patenty, artefakty, audio, výstavy, interpretace a skladby/kompozice
Z ručně sesbíraných údajů vychází, ţe nejčastěji autoři ukládají své výstupy v podobě článků, dále knih a jejich částí či konferenčních příspěvků. Z povahy typu dokumentu mají samozřejmě nejméně záznamů patenty, které se ale vyhodnocují jako nejvýznamnější vědecký výstup. Mezi podporované doporučené formáty dokumentů patří tyto: -
HTML
- XML
-
PDF
- BZ2
-
Plain Text
- Image (JPEG, PNG, GIF, BMP, TIFF)
-
Microsoft Power Point - Video (MPEG, QuickTime, AVI)
-
Microsoft Excel
- Audio (WAV)
-
Microsoft Word
- ZIP
-
TGZ
- RTF
Nejčastěji pouţívaným formátem je dle záznamu v registru ROAR formát PDF a druhým nejpouţívanějším je formát HTML. 82
4.4.4 Vkládání dokumentů Repozitář nabízí autorům dva způsoby vkládání dokumentů. Prvním z nich je tzv. „Selfdeposit“, nebo-li „vlastní uloţení“ dokumentů. Tento vklad můţe být proveden vlastním autorem nebo členem podpůrného týmu repozitáře, který to provede jménem několika autorů. Vlastní uloţení vyţaduje, aby se autor nejdříve registroval, respektive vytvořil si vlastní účet v hlavním menu. Poté se musí ke svému účtu přihlásit a následně vloţit základní bibliografická data k ukládanému dokumentu, včetně nahrání plného textu. Po uloţení jiţ není moţné provádět změny, a tak musí v takovém případě autor poţádat zaměstnance repozitáře o změnu, který ji po kontrole provede. Autor má k dispozici jednoduchý návod, jak vkládat dokumenty a má také moţnost si ukládání uloţit v rozdělaném procesu a vrátit se k němu později. Druhou moţností je zaslat elektronickou kopii plného textu na e-mailovou adresu repozitáře, včetně krátkých bibliografických dat. Zaměstnanci repozitáře se postarají o vklad dokumentu a pak jiţ jen potvrdí autorovi jeho uloţení v systému. Pracovníci repozitáře doporučují autorům vkládat vlastní poslední verzi dokumentu, nikoliv verzi vydavatele, aby neporušily pravidla vydavatelů, kteří si nepřejí ukládat jejich verze do repozitářů. Dokument by tedy neměl obsahovat logo vydavatele, copyrightová prohlášení apod. Jsou ale i tací vydavatelé, kteří dovolují ukládat jejich vlastní verze – např. Elsevier, Springer a Blackwell. Doporučenými formáty je Word nebo PDF. Autoři by měli vkládat své práce co nejdříve po vydání. Nutno zmínit, ţe repozitář nenabízí vkládání vysokoškolských prací. Glasgowská univerzita má samostatný systém na tyto práce, který se nazývá „Glasgow Theses Service“ (http://theses.gla.ac.uk), a odkaz na něj se nachází v pravé menu popisovaného repozitáře. Univerzita nabízí u některých vysokoškolských prací i full text dokumentu, coţ nebývá u britských univerzit samozřejmostí, spíše naopak.
83
Obrázek č. 23 – Hlavní stránka systému „Glasgow Theses Service“49
4.4.5 Vyhledávání Repozitář nabízí standardně jednoduché a pokročilé vyhledávání a prohlíţení dle vybraných podmínek. Vyhledávač nerozlišuje malá a velká písmena a vyhledává dle kořene slova. 4.4.5.1 Jednoduché dotazové vyhledávání Pro jednoduché a rychlé vyhledání lze pouţít okénko na hlavní stránce repozitáře nebo si z levého menu vybrat volbu „Search – Simple“. Vyhledávání zde není omezeno podmínkami, uţivatel můţe vyplnit název dokumentu, jméno autora, rok či klíčové slovo dle vlastní libosti. Po zadání hledaného výrazu se zobrazí seznam s vyhledanými výsledky. Seznam je setříděn dle roku (od nejnovějších po nejstarší) a nabízí uţivateli základní údaje o dokumentu. Je-li dokument nabízen i v plné verzi, zobrazí se vedle záznamu ikonka PDF s moţností stáhnutí. Po rozkliknutí názvu dokumentu se zobrazí metadatový záznam s moţností převodu do formátů jako jsou: RDF+XML, BibTex, DublinCore, METS, RefWorks a další. U záznamu je také grafické zobrazení počtu stahování dokumentu v plné verzi (je-li k dispozici). 49
Glasgow Theses Service: Part of Glasgow University Library. University of Glasgow [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://theses.gla.ac.uk/perl/latest_days
84
Obrázek č. 24 – ukázka záznamu vyhledaného dokumentu 50
4.4.5.2 Pokročilé dotazové vyhledávání Na pokročilé vyhledávání se uţivatel dostane také přímo z hlavní stránky repozitáře, v levém menu. Toto vyhledávání nabízí několik omezení a moţností, jak dotaz zúţit. Prvním omezením je vyhledávání ve full textu, dalším je název dokumentu, jméno autora či výraz z abstraktu. Dalším omezením je datum. Lze vypsat konkrétní datum, omezit na určitá léta nebo určit jednostranné časové omezení – např. „1980-„. Dále můţe uţivatel vypsat klíčové slovo, jméno finanční skupiny či jméno projektu.
50
Enlighten: Research publications by members of University of Glasgow. University of Glasgow [online]. 2012 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://eprints.gla.ac.uk/57612
85
Předmětové omezení nabízí uţivateli vybrat si předmět dle třídění Kongresové knihovny. Mezi další podmínky patří typ dokumentu, výběr fakulty či školy, status (publikováno, v tisku, nepublikováno), jméno časopisu či publikace, zkratka časopisu, ISSN či ISSN online, formát dokumentu a nakonec výběr třídění výsledků vyhledávání (dle roku, autora či názvu titulu). Seznam výsledků vyhledávání je stejný jako u jednoduchého hledání. Seznam je tříděn automaticky dle roku, nabízí krátký záznam o dokumentu s moţností prokliknutí na metadatový záznam a také rychlého staţení full textu, je-li k dispozici.
4.4.5.3 Prohlížení Poslední moţností je prohlíţení, které umoţňuje uţivateli procházet seznam všech poloţek v předem daném pořadí, a to podle: -
roku
-
předmětového třídění dle Kongresové knihovny
-
dle názvu časopisu
-
dle autora pocházejícího z Glasgowské univerzity
-
dle názvu finanční/grantové skupiny
-
dle jednotlivých fakult a škol na Glasgowské univerzitě
4.4.6 Metadata Proces zpracování dokumentů lze analyzovat na základě prvků v záznamech dokumentů obsaţených v systému Enlighten. Lze tedy odvodit tyto údaje: - druh dokumentu, status - jméno autora z Glasgowské univerzity - jméno autora/autorů - název dokumentu - název fakulty/školy - název časopisu 86
- vydavatel - ISSN, ISBN - formát dokumentu, datum a identifikátor Je vhodné zmínit, ţe systém Enlighten poskytuje volný přístup k záznamům jednotlivých dokumentů, a to včetně obsahů, a abstraktů. Obsah je tedy nalezitelný i prostřednictvím vyhledávačů (např. Google či Google Scholar).
Obrázek č. 25 – ukázka vyhledání dokumentu uloženého v repozitáři Enlighten přes službu Google Scholar51
Dokumenty uloţené v systému Enlighten jsou dohledatelné nejen přes sluţby Google a Google
Search,
ale
také
v systému
Institutional
Repository
Search
(http://irs.mimas.ac.uk/demonstrator/), OpenDOAR (http://www.opendoar.org/search.php) či OAIster databázi (http://www.oclc.org/oaister/).
51
Scholar. Google [online]. 2012 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://scholar.google.cz/scholar?hl=cs&q=modelling+of+health+statistics&btnG=
87
4.4.7 Test kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH Tento repozitář je postaven na protokolu OAI-PMH 2.0 a jeho cílem je zdarma zpřístupňovat dokumenty, které tento systém obsahuje. Na otevřenost repozitáře byl při jeho vývoji kladen velký důraz. Systém
Enlighten
je
kompatibilní
s rozhraním
Open
Archives
Initiative
(OAI,
http://www.openarchives.org/), které vytváří standardy pro usnadnění rozšiřování obsahů dokumentů. Kompatibilita s OAI znamená, ţe metadata je moţné zjistit pomocí OAI-PMH. V systému Open Archives Initiative – Repository Explorer (http://re.cs.uct.ac.za/) jsem prověřila
otevřenost
tohoto
repozitáře
a
pouţila
jeho
URL
v OAI
rozhraní:
http://eprints.gla.ac.uk/cgi/oai2. Kaţdé rozhraní OAI-PMH má svoje základní URL, které slouţí jako kořen pro všechny poţadavky OAI-PMH. Základní URL se nepouţívá samostatně, ale musí mít jedno ze šesti platných sloves, které bude následovat. Sady záznamů umoţňují logické členění repozitářů. Jde o volitelnou vlastnost a archivy nemusí mít definovány ţádné sady a ani nemusí nutně vyjadřovat obsah repozitáře. Mohou být zaloţeny na jménech autorů, metadatech předmětu nebo jiné funkci, kterou poskytovatel povaţuje za důleţitou. Kompletní výpis definovaných sad je k dispozici při pouţití příkazu ListSets. Přehled všech záznamů v repozitáři je moţné vyvolat příkazem ListRecords. Vzhledem k velmi velkému počtu záznamů v repozitáři, které je nemoţné zobrazit na jedné stránce, je nutné počet výsledků omezovat. Toho je moţné dosáhnout časovým omezením, kdy se vybere časový úsek, v kterém byly jednotlivé záznamy uloţeny. Já jsem pouţila časové omezení od 15. ledna 2012 do 17. ledna 2012. Jako metadatový prefix jsem zvolila „oai_dc“. Systém mi zobrazil více jak 30 záznamů, z nichţ jsem si vybrala 1. záznam a nechala si ho zobrazit ve formátu Dublin Core. Do pole „Identifier“ se mi automaticky vypsal identifikátor tohoto záznamu, a já jsem jiţ jen zaškrtla „raw XML“ pro vygenerování záznamu v .xml. Po spuštění příkazu „Získej záznam“ (Get record) se mi zobrazil příkazový řádek, který jsem vloţila do prohlíţeče Internet Explorer a získala tak HTML verzi záznamu vybraného dokumentu.
88
Příkazový řádek http://eprints.gla.ac.uk/cgi/oai2?verb=GetRecord&metadataPrefix=oai_dc&identifier=oai%3Ageneric. eprints.org%3A735
Obrázek č.26 – HTML záznam OAI dotazu v testu kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH
89
4.4.8 Vyhodnocení Repozitář Enlighten je jedním z hlavních představitelů univerzitních repozitářů ve Velké Británii. Díky přijaté institucionální politice Glasgowské univerzity je zde velká podpora hnutí otevřeného přístupu a univerzita velice doporučuje autorům vkládat své práce do repozitáře. Univerzita se také snaţí jasně oddělit směr a funkce institucionálního repozitáře od knihovnických iniciativ. Velký počet záznamů a denní statistiky poukazují na velkou vyuţívanost úloţiště a znalost práce akademických pracovníků se systémem. Tyto procesy ještě podporují britské finanční rady, které se podílejí na rozvíjení takových systémů a podporují pracovníky v práci s nimi. Glasgowská univerzita má velkou výhodu v silné vědecké základně, její velké produktivitě a četné publikaci prací vlastních akademických pracovníků. Repozitář nemá moc slabých míst, vyhledávání je intuitivní a logické. Chybí jen moţnost vyuţít booleovské operátory, coţ lze ale vyřešit přednastavenými moţnostmi ve všech dalších formách vyhledávání. Repozitář Enlighten má návaznost na systém vyhledávání vysokoškolských prací na Glasgowské univerzitě, coţ můţe ulehčit uţivateli práci při vyhledávání opravdu všech dostupných akademických vědeckých výstupů. Vkládání dokumentů probíhá za velké pomoci pracovníků repozitáře. V neposlední řadě je třeba zmínit, ţe uţivatel má také moţnost syndikace obsahu za pomoci webových standardů RSS 1.0 a 2.0 či Atom. Repozitář Enlighten také vyuţívá sociálních sítí a prezentuje se na síti Twitter (http://twitter.com/#!/enlightenpapers).
90
5. Národní a nadnárodní struktury Obrovské mnoţství informací, které produkuje současná společnost, není moţné soustředit do jedné instituce. Vzniká tak reálná potřeba vyuţít sluţeb, které by pomohly zpřístupnit dokumenty, uloţené v kterémkoliv repozitáři na světě. Tuto nezastupitelnou úlohu sehrávají ve zmíněných pracovištích specifické systémy elektronické komunikace dokumentů, a zejména nové metadatové sluţby zaloţené na dostupnosti informací prostřednictvím specifických informačních zdrojů s otevřeným přístupem. Nevyvíjí se jenom technika, technologie vyhledávání a ekonomika, ale také lidské postoje a hodnoty, způsoby chápání, poznávání, vzdělávání a také moţnosti získávání běţných, ale i odborných informací. Současná doba se snaţí řešit problémy spojené s racionalizací získávání, zpracování a poskytování adekvátních informací a dat. V průběhu posledních 5 let vznikla ve Velké Británii řada projektů, které se snaţily sjednotit institucionální repozitáře a usnadnit vyhledávání v nich jak na národní, tak i na nadnárodní úrovni. Vycházejí většinou z iniciativ a programů pro rozvoj otevřeného přístupu k vědeckým dokumentům a snaţí se o vybudování infrastruktury digitálních institucionálních repozitářů zaměřených na publikování s otevřeným přístupem. Projekty, které jsem vybrala a v následujících kapitolách popisuji, jsou v roli poskytovatele sluţeb, a sklízejí metadata od poskytovatelů dat. Vyuţívají sklizená metadata pro účely poskytnutí sluţeb s přidanou hodnotou nad těmito daty. Konkrétním typem nabízené sluţby můţe být např. vyhledávací nástroj nebo systém porovnávání korespondujících recenzí. Více poskytovatelů sluţeb můţe sklízet metadata od více poskytovatelů dat. Všechny vybrané projekty jsou postaveny na platformě otevřených archivů a zpřístupnění na webu dostupných materiálů prostřednictvím vzájemného sdílení metadat mezi repozitáři, jejich publikování a archivace. Protokol pro sklízení metadat (OAI-PMH) definuje mechanismus pro sklízení metadatových záznamů z repozitářů. Pro základní úroveň výměny metadat musí být podporován alespoň nekvalifikovaný Dublin Core. Vybrala jsem projekty, které mají britskou základnu, nebo na ní alespoň britská instituce spolupracuje. Jsou to: národní projekt Institutional Repository Search, národní projekt vysokoškolských prací EThos, portál DART Europe a projekt DRIVER. Národní úrovní se myslí britské prostředí, nadnárodní úroveň zahrnuje celou Evropu, i kdyţ dopad těchto projektů je samozřejmě celosvětový.
91
Tyto projekty mají většinou podobné či stejné cíle, a to rozšiřovat repozitářovou infrastrukturu, podporovat vznik nových repozitářů, nabízet podporu všem takovým novým projektům a příslušné knihovnické komunitě, nabízet pokročilé funkce koncovým uţivatelům jako podporu vědeckého zkoumání komplexních digitálních objektů a především umoţnit přístup k většině evropských dokumentů vědeckého rázu. Všechny projekty jsou vyhodnoceny podle stejných kritérií, kterými jsou: základní popis systému, vyhledávání, práce se záznamy dokumentů a jejich vyhodnocení.
5.1 Národní projekt - Institutional Repository Search 5.1.1 Základní popis Institutional Repository Search, někdy také jako Intute Repository Search (IRS, http://irs.mimas.ac.uk) je projektem organizace Mimas52 (http://mimas.ac.uk/about/), jejíţ rolí je podporovat urychlení komunikace znalostí získaných z celosvětového výzkumu a výuky. Jádrem jejich práce je pořádat britská výzkumná data a vytvářet takové aplikace, které napomohou široké škále uţivatelů pracovat s těmito významnými vědeckými daty. Mimas dlouhodobě spolupracuje s výborem JISC a má silnou vazbu na britský Výbor ekonomického a sociálního výzkumu (Economic and Social Research Council, http://www.esrc.ac.uk/). Projekt IRS byl zadán výborem JISC ve spolupráci s organizací UKOLN53 a SHERPA54 a byl zaloţen v roce 2009. Obsah uloţený v institucionálních a akademických repozitářích roste a řešitelé tohoto projektu si uvědomují, ţe je zde jen omezený přístup k takovému obsahu. Zpracovali proto kříţové vyhledávání a agregaci na vyšší úrovni tak, ţe vytváří vizionářskou platformu, jeţ dává dohromady nesourodý obsah různých repozitářů. Uţivateli to následně usnadňuje jeho vyhledávání a objevování způsoby, které odpovídají osobním a kontextovým 52
Mimas je organizace britských odborníků, jejímţ úkolem je podporovat rozvoj znalostí, a posilovat výzkum a výuku na světové úrovni. Spolupracují s výborem JISC, britskými univerzitami, vládními agenturami, národními knihovnami a archivy. 53 UKOLN je výzkumná organizace, která si klade za cíl informovat o postupech a ovlivňovat politiku v oblasti digitálních knihoven, informačních systémů, bibliografické správy a webových technologií. Poskytuje síťové informační sluţby a provozuje časopis Ariadne. JISC, University of Bath. UKOLN Home Page [online]. 2011 [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://www.ukoln.ac.uk/ 54 SHERPA je původně projekt z let 2002-2006 pod vedením britských vysokých škol s aktivním zájmem o zřízení tehdy nového konceptu – institucionálních repozitářů s otevřeným přístupem. V současné době má tento projekt jiţ 34 partnerů – z čehoţ jsou 32 vysoké školy a zbylé dva Britská knihovna (The British Library, http://www.bl.uk) a Rada pro vybavení vědy a techniky (Science and Technology Facilities Council, http://stfc.ac.uk)
92
potřebám. V systému IRS je k dispozici nepřeberné mnoţství britských akademických, vzdělávacích a vědeckých informací uloţených v široké škále systémů. Projekt IRS zajišťuje zvyšující se zviditelnění těchto informací, snadno dostupných akademikům, výzkumným pracovníkům, vývojářům a přidruţeným organizacím. Koncepce systému je postavena na sběru metadat na bázi OAI-PMH a budování báze metadat, nad kterou se vyhledává. Metadata sklízí agregační systém vyvinutý organizací UKOLN. Tento systém vyhledává na bázi jednoduchých metadat, vyuţívá koncepčního vyhledávání a plného koncepčního indexování, textového prohledávání plných textů dokumentů, automatické předmětové klasifikace a vizualizace výsledků vyhledávání. Cíle projektu IRS jsou: -
prozkoumat a identifikovat všechny aktuální vyhledávací technologie dostupné ve vědeckém a výukovém kontextu, které by mohly podporovat vývoj v rámci oblasti institucionálních repozitářů na úrovni vysokých škol a univerzit
-
podpořit prosazení vyhledávacích moţností v britských institucionálních repozitářích ve známém a denně pouţívaném výzkumném technologickém prostředí
-
identifikovat, jak by mohly být vylepšené sluţby jednotlivcům, dále rozvíjeny přidáním personalizovaných informací v uţivatelském profilu, a vedoucí tím k vyhledávání a dynamické navigaci
-
poskytovat bohatší a smysluplnější koncepční a sémantické vyhledávání pomocí neuronových sítí, technologií sémantického a textového vyhledávání, včetně fulltextového vyhledávání a dynamického pojmového propojování
-
zjistit, jak by sluţba IRS mohla být otevřeně začleněna do technologií Webu 2.0, tak aby to vedlo k větší personalizaci a přispělo k vývoji sémantického webu
5.1.2 Vyhledávání Projekt spojil dvě doplňkové technologie. Jedním z nich je technologie orientovaná na Web 3.0 nabízející konceptuální vyhledávání, které poskytuje automatické seskupování a prohlíţení výsledků. Druhou z nich je technologie postavená na textovém prohledávání, vytvořená
Národním
http://www.nactem.ac.uk/).
centrem Systém
pro umoţňuje
textové
prohledávání
pokročilé
vyhledávání
(NaCTeM, a
prohlíţení
ve 130 přidruţených akademických repozitářích a 1 254 993 záznamech dokumentů. 93
Z krátkého statistického průzkumu lze uvést, ţe nejvíce záznamů se nabízí v podobě článků (532 406), dále jako vysokoškolských prací (98 132), knih a jejich částí (62 056) a nejméně záznamů vykazuje typ dokumentu „multimédia“ – pouhé 4 záznamy. Uţivateli je nabídnut systém, který umoţňuje vyhledávání podle klíčových slov a filtraci podle názvu repozitáře, druhu dokumentu a statusu dokumentu. Dotaz lze zúţit zapsáním více klíčových slov či zapsáním frází do uvozovek. Pro zadání všech klíčových slov v dotazu je zapotřebí zaškrtnout moţnost „Shoda všech termínů“ (Match all terms), coţ zajistí rovnost všech klíčových slov. 5.1.3 Práce se záznamy dokumentů Obrázek č. 27 reprezentuje vyhledané záznamy dokumentů, které obsahují klíčové slovo „tablet“.
Obrázek č. 27 – vyhledávací formulář systému Institutional Repository Search55
55
Institutional Repository Search [online]. 2012 [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://irs.mimas.ac.uk/demonstrator/
94
V levé části systém nabízí vyhledávací pole a filtry, ve střední části zobrazuje vyhledané výsledky a pravá část umoţňuje uţivateli si prohlíţet detail vybraného záznamu dokumentu. Tento detail zobrazuje základní metadata, souhrn, abstrakt a příbuzné dokumenty. Záznam dokumentu nabízí prolinkování na metadatový záznam v repozitáři, kde je dokument uloţen. Uţivatel tak můţe velice jednoduchým způsobem prohlíţet metadatové záznamy několika repozitářů najednou a usnadnit si tak práci i čas. Organizace Mimas nabízí tzv. „Mimas helpdesk“, coţ je skupina lidí starající se o tento projekt a nabízející uţivatelům veškerou podporu. Tento helpdesk umí uţivatele nasměrovat na kontakt přímo na jeho domácí instituci, kde jiţ můţe získat zmiňovanou podporu a pomoc při práci se systémem Mimas. Mimas také nabízí tréninkové kurzy a spolupodílí se na spoustě odborných konferencí, kde prezentuje svou práci a přínos institucionálním repozitářům. 5.1.4 Vyhodnocení Systém IRS dává uţivateli moţnost zjistit informace pomocí pruţného a inovativního nástroje, který splňuje uţivatelské osobní poţadavky. Tato platforma sklízí a agreguje širokou škálu dat a technologií, které umoţňují přenášet data do uţivatelského vlastního webového prostředí. Díky tomu se moţnost přístupu k akademickým informačním zdrojům stává jednodušší, rychlejší a levnější. Systém IRS umoţňuje uţivateli sdílet svůj obsah mnoha způsoby a s mnoha lidmi po celém světě. Příznivci jednoho autora mohou získat personalizovaná oznámení o novém obsahu, sdílet je na svých sociálních sítích a spolupracovat s podobně smýšlejícími komunitami. Technologie vyhledávání byla vyvinuta se zřetelem na flexibilní, bohaté a dynamické funkce, které vedou k rychlému a úspornému vyhledávání.
95
5.2 Národní projekt vysokoškolských prací – EThOS 5.2.1 Základní popis EThOS, Electronic Theses Online Service – Opening acces to the UK thesis (http://ethos.bl.uk/HEIList.do) je systém, který nabízí ucelené a konzistentní rozhraní (viz obr. č. 28), na základě centrálního rozbočovače. Tento rozbočovač automaticky sbírá vysokoškolské práce v elektronické podobě z institucionálních repozitářů a digitalizuje vysokoškolské práce v papírové podobě ze spolupracujících institucí, a nabízí jeden přístup ke všem těmto pracem. Tento projekt byl spuštěn v roce 2005 a byl rozdělen do dvou fází. První fáze trvala 18 měsíců do roku 2006, a byla vedena Britskou knihovnou a konsorciem CURL (Consortium of Research Libraries in the British Isles) ve spolupráci s brits ými univerzitami a knihovnami. Projekt EThoS měl vytvořit prototyp celonárodní onlinové sluţby, která umoţní uţivateli dostat se z jednoho rozhraní na všechny plné texty uloţené v různých digitálních knihovnách britských univerzit. Britská knihovna chtěla vytvořit hybridní systém – z jednoho rozhraní se měl uţivatel dostat jak na práce uloţené v jednotlivých repozitářích, tak na práce uloţené přímo v Britské knihovně. Práce uloţené jinde měly být Britskou knihovnou získávány formou sběru metadat. [BARANAYOVÁ, 2010] Druhá fáze projektu trvala od roku 2006 do roku 2009 a jeho výstupem měla být plně funkční sluţba, která uţivatelům umoţní prohledávání centrální databáze britských doktorských prací a u vybraných prací staţení plného textu v zabezpečeném formátu. V rámci plánování architektury projektu EThOS bylo rozhodnuto, ţe celý systém bude mít hybridní podobu. Centrální úloţišt, provozované Britskou knihovnou, zpřístupňuje a archivuje závěrečné práce univerzit, které nemají vlastní repozitář nebo nechtějí nést náklady spojené s ukládáním a zpřístupňováním prací. Pokud má univerzita vlastní repozitář, probíhá sběr metadat pomocí protokolu OAI-PMH. V systému byl také pouţit kvalifikovaný Dublin Core a na něm zaloţená vlastní popisná metadata UKETD_DC. Cíle systému EThOS jsou: -
nabídnout jeden jediný přístupový bod, kde by všichni vědci světa měli přístup ke všem vysokoškolským pracím vytvořeným na britských univerzitách a vysokých školách
-
nabízet podporu vysokoškolským institucím v přechodu z tištěné práce na práci elektronickou 96
-
pomáhat britským vysokým školám rozšiřovat dostupný obsah digitalizací papírových verzí prací
-
demonstrovat kvality britského výzkumu a pomoci přilákat studenty a vědce k přispění takových prací na britských vysokých školách
Mnoho britských institucí podporuje otevřený přístup ke svým vysokoškolským pracím, takţe staţení jejich digitálních či digitizovaných podob je přístupné všem vědcům a studentům. Avšak malý počet zúčastněných institucí není schopen nabídnout tento otevřený přístup, a v takovém případě si mohou vědci zaplatit určitý poplatek za digitalizaci vysokoškolské práce. Systém EThOS nabízí práce pouze zúčastněných institucí, kterých je v současné době 116 a jejich seznam je k dispozici na webových stránkách systému EThOS. Zajímavé ovšem je, ţe mezi těchto 116 spolupracujících institucí nepatří např. Cambridgeská či Oxfordská univerzita. Důvod absence se mi nepodařilo zjistit, ale předpokladem je, ţe to nedovoluje jejich institucionální politika. Systém EThOS podporuje touhu britského vysokého školství po otevřeném přístupu, nicméně v zájmu ochrany autorských práv a pro minimalizaci příleţitostí plagiátorství ţádá systém EThOS registraci a zalogování kaţdého uţivatele před vyhledáváním tak, aby bylo moţné sledovat, kdo si vybranou práci stáhl, případně objednal její digitalizaci u Britské knihovny.
Obrázek č. 28 – jednoduché vyhledávání v systému EThOS56
56
EThoS: Electronic Theses Online Service - Opening access to UK theses. THE BRITISH LIBRARY BOARD. Search EThoS [online]. 2011 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://ethos.bl.uk/Home.doc
97
5.2.2 Vyhledávání Systém nabízí jak základní, tak rozšířené dotazové vyhledávání nad více jak 300 000 metadatovými záznamy dokumentů. Základní dotazové vyhledávání je velice rychlé a jednoduché. Stačí, kdyţ uţivatel zadá do vyhledávacího pole klíčové slovo, či frázi, kterou uvede do uvozovek. Po kliknutí na tlačítko „Go“ se uţivateli zobrazí všechny záznamy, které obsahují klíčové slovo, či slova, která uvedl a to v pořadí podle relevance. Uţivatel má také při vyhledávání moţnost zaškrtnout pole „Omezit vyhledávání na záznamy, které jsou ihned ke staţení“.
Tím získá pouze ty dokumenty, které jsou nabídnuty
k okamţitému staţení z lokálního repozitáře, ve formátu .pdf. Rozšířené dotazové vyhledávání pracuje na stejném principu jako vyhledávání základní kromě toho, ţe si uţivatel můţe specifikovat, jak přesně a kde by se klíčová slova měla vyskytovat, tak aby to vedlo k záznamům, které jsou pro záměr uţivatele relevantní. Při vyhledávání je moţné pouţít booleovské operátory AND, OR, AND NOT. Uţivatel můţe omezit svá klíčová slova na: jméno autora, jméno instituce, rok vydání, jazyk dokumentu, název kvalifikace, vedoucího práce, název dokumentu, sponzora či třídění dle Kongresové knihovny. Standardní nastavení bude vyhledávat podle klíčového slova ve všech oblastech.
98
Obrázek č. 29 – ukázka výsledků vyhledávání v systému EThOS 57
5.2.3 Práce se záznamy dokumentů Metadatový záznam práce zobrazuje základní informace (viz obrázek č. 29) o dokumentech jako jsou: jméno dokumentu, název instituce, kde práce vznikla, rok vzniku dokumentu, jméno vedoucích práce, a v rozšířeném záznamu také získaný titul, klíčová slova, a abstrakt dokumentu. Záznam můţe také obsahovat některé trvalé identifikátory dokumentu. Záznam by měl vţdy obsahovat ID Britské knihovny začínající „uk.bl.ethos“, ale můţe také obsahovat ID záznamu v integrovaném britském katalogu ILS (British Library Integrated Catalogue, http://catalogue.bl.uk/primo_library/libweb/action/search.do?dscnt=1&dstmp=133741594043 6&vid=BLVU1&fromLogin=true). Dále se zde můţe objevit ID záznamu dokumentu lokálního univerzitního knihovního katalogu, a jako poslední také ID záznamu systému EThesis, který identifikuje elektronickou verzi vysokoškolské práce a je většinou propojeno
57
Search results. EThOS: Electronic Theses Online Service [online]. 2012 [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://ethos.bl.uk:8080/SearchResults.do
99
s konkrétním URL, které míří na záznam v institucionálním repozitáři, a nabízí fulltextovou verzi dokumentu. Práce, které nejsou v digitální podobě, ale jen v papírové, si lze objednat přes sluţbu Britské knihovny. Uţivatel ale musí počítat s dobou dodání 30 dnů a poplatkem, který pokryje práci pracovníků Britské knihovny na digitalizaci dokumentu a dodání uţivateli. Cena za digitalizaci a dodání takové práce na CD/DVD se v době psaní této práce pohybuje kolem 20 liber (cca 630 Kč), za dodání v papírové podobě v měkké vazbě 25 liber (cca 790 Kč) a za dodání v tvrdé vazbě 30 liber (cca 950 Kč). Platba se provádí přes platební, kreditní i debetní karty, jejichţ autorizace probíhá přes platební bránu NetBanx, přední bezpečné online platební řešení, čímţ je zajištěna bezpečnost transakce. 5.2.4 Vyhodnocení Systém EThOS obsahuje více jak 300 000 záznamů, z nichţ většina umoţňuje získat plnou verzi dokumentu v lokálních repozitářích, nebo si objednat digitalizovanou podobu papírové verze. Databáze se snaţí obsáhnout všechny vysokoškolské práce participujících institucí, coţ znamená, ţe jsou dohledatelné některé práce zpětně aţ k roku 1600. Systém EThOS chce podporovat instituce britského vysokého školství v zakládání sluţeb elektronických verzí svých vysokoškolských prací, ukládání a zajištění přístupu k nim, ať uţ jsou instituce participovány v systému EThOS či nikoliv. Zabývá se také technickými a obchodními otázkami, a nabízí poradenství ve všech aspektech elektronických vysokoškolských prací včetně praktické podpory.
5.3 DART - EUROPE 5.3.1 Základní popis Portál DART-Europe (http://www.dart-europe.eu/basic-search.php) je společným projektem výzkumných knihoven a konsorcií knihoven, kteří společně pracují na zlepšení globálního přístupu k evropským výzkumným vysokoškolským pracím. Projekt DART-Europe je podpořen Ligou evropských vědeckých knihoven (Ligue des Bibliothéques Européennes de Recherche, LIBER, http://www.libereurope.eu/), coţ je pracovní skupina Síťové digitální knihovny vysokoškolských a disertačních prací (Networked Digital Library of Theses and Dissertations, NDLTD).
100
Partneři projektu DART-Europe výzkumným pracovníkům nabízejí jednotný evropský portál k vyhledávání metadatových záznamů k nalezení všech disertací a dalších vysokoškolských prací, a podílejí se na ovlivnění dalšího evropského vývoje v tomto směru. Projekt DARTEurope je financován ze zdrojů partnerských příspěvků. Po technické stránce spravuje tento projekt Londýnská univerzitní kolej (University College London, UCL, http://www.ucl.ac.uk/) a řídí ho rada sloţená ze zástupců partnerských organizací. Projekt DART-Europe podporuje následující zásady: -
Podporuje tvorbu, objevování a vyuţívání evropských elektronických vysokoškolských prací, a udrţuje centrální portál pro jejich získávání a zpřístupňování
-
Vyzývá všechny knihovny a konsorcia, aby přispívaly svými metadatovými záznamy
-
Spolupracuje se svými partnery na tom, aby bylo zajištěno výsostné postavení tohoto portálu jako ověřeného informačního zdroje
Projekt DART-Europe se tedy zaměřuje pouze na magisterské a disertační práce v elektronické podobě, které mají volný přístup jak pro čtení a vyuţívání, tak pro stahování plné verze. Kvalifikační práce jsou nahrány a uloţeny v místních (nebo konsorciálních, nebo národních) repozitářích. Portál sbírá podrobné údaje pomocí OAI-PMH harvesteru. Metadata jsou agregována, a do určitého rozsahu standardizována, a poté jsou k dispozici přes rozhraní portálu na http://www.dart-europe.eu (viz obr. č. 30). Tato sklizeň metadat probíhá v jednoduchém formátu Dublin Core. Badatelé tak mohou tyto práce najít buď prohledáváním původního repozitáře nebo portálu DART-Europe. Plné texty se poskytují vţdy z původního repozitáře. Úlohou tohoto portálu je pouze podpora přístupu k těmto plným textům.
101
Obrázek č. 30 – hlavní stránka portálu DART-Europe58
5.3.2 Vyhledávání Portál DART-Europe nabízí vyhledávání nad metadatovou databází s 298 943 záznamů dokumentů s otevřeným přístupem ze 412 univerzit z 20 evropských zemí (stav ke dni 27. května 2012). Země, odkud pochází nejvíce zapojených univerzit do tohoto projektu, jsou Velká Británie, Německo, Polsko a Nizozemsko. Hlavní stránka portálu nabízí pole pro dotazové vyhledávání, prohlíţení posledních příspěvků za posledních 14 dnů, a také přehled nejvíce stahovaných dokumentů za posledních 7 dní. Do řádku pro dotazové vyhledávání má uţivatel moţnost napsat klíčové slovo či frázi v jakémkoliv evropském jazyce. Systém umí pracovat s kořeny slov, a tak má uţivatel moţnost zapsat klíčové slovo v jeho kořenu a doplnit hvězdičkou, která nahrazuje libovolný počet písmen. Booleovské „AND“ je zde nastaveno standardně, uţivatel ho nemusí vypisovat. Operátory OR a NOT musí uţivatel vypsat ručně. Při zapsání fráze se uţivateli doporučuje dát tuto frázi do uvozovek. Také se doporučuje vyuţívat závorek při zadávání sloţitějšího dotazu.
58
DART-Europe: E-theses portal. DART-Europe [online]. 1999-2012 [cit. 2012-06-10]. Dostupné z: http://www.dart-europe.eu/basic-search.php
102
Teprve po spuštění funkce „Vyhledat“ (Search) se uţivateli zobrazí nejen seznam záznamů vyhledaných dokumentů, ale také moţnost dalšího omezení a práce se záznamy, tzv. „Upřesni své vyhledávání“ (Refine your search). V tuto chvíli má uţivatel moţnost omezit své výsledky podle roku, upřesnit termín, který musí dokument obsahovat anebo nesmí, dále odstranit termín, který se uţivateli nehodí, omezit výsledky podle příjmení autora, zúţit na kolekci či repozitář podle instituce, definovat univerzitu, v rámci které chce vyhledávat, a nakonec definovat jazyk dokumentu. Kromě tohoto dotazového vyhledávání má uţivatel moţnost také prohlíţení rejstříků, a to podle univerzit a jejich sbírek, země a roku. Zde se musí uţivatel uţ jen „proklikat“ ke hledanému dokumentu, respektive k jeho záznamu. Plné záznamy se zobrazují ve stejné podobě, jako je obdrţí DART-Europe. Kaţdý záznam obsahuje alespoň http identifikátor, coţ umoţňuje přístup k plnému textu.
5.3.3 Práce se záznamy dokumentů Omezí-li si uţivatel vyhledané záznamy podle své potřeby, zůstane mu tabulka se záznamy, která je řazena podle příjmení autora. Tato tabulka obsahuje záznamy s pěti základními informacemi o dokumentu. Jsou to: název dokumentu, jméno autora, rok vydání, domovská univerzita a jméno úloţiště. Po rozkliknutí názvu dokumentu se uţivateli zobrazí plný záznam, který ještě navíc obsahuje předmětové zatřídění, abstrakt, typ dokumentu, formát, identifikátor a odkaz na záznam na domovské instituci, nebo rovnou na plný text dokumentu. Systém uchovává uţivateli jeho formulace všech dotazů v rámci funkce Historie vyhledávání, dokud portál neopustí nebo není neaktivní více jak 20 minut. Uţivatel má také moţnost si vybrané záznamy označit a uloţit si je do svého osobního seznamu a pracovat s nimi aţ po vyhledání a uloţení všech příslušných záznamů.
103
5.3.4 Vyhodnocení Portál DART-Europe je jednoduchá a uţitečná sluţba, která stále roste a získává na větší popularitě mezi evropskými institucionálními repozitáři či systémy spravující vysokoškolské práce. Portál je vhodný nejen pro studenty a akademické pracovníky, ale především pro vědecké pracovník, čímţ prospívá celé výzkumné komunitě. Projekt klade důraz na otevřený přístup k dokumentům, čímţ je dává k dispozici hned v plném rozsahu kdekoliv na světě. Tento projekt spolupracuje se stále větším počtem evropských zemí, a má silné napojení na konsorcia LIBER a NDLTD, která mu pomáhají se získáváním bohatých zkušeností a odborných znalostí v oblasti elektronických prací, a předpokládá jejich vyuţití nejen na evropských univerzitách, ale také na odborných konferencích, jako je např. Výroční konference konsorcia LIBER. Kromě jiţ zmíněných údajů o počtu záznamů dokumentů a počtu zapojených univerzit lze zmínit, ţe nejvíce záznamů dokumentů je v anglickém jazyce a nejvíce záznamů bylo agregováno v roce 2009 (2568 záznamů). Pracovníci portálu DART-Europe se snaţí motivovat autory ke zpřístupňování svých prací na bázi otevřeného přístupu. Vědecké práce mohou napomoci ke zvýšení vlivu akademických institucí, a k podnícení nového výzkumu ve spolupráci akademického prostředí a průmyslu. Některé práce jsou ve své elektronické podobě stahovány a prohlíţeny i více jak 300x za rok, coţ by zajisté ve své papírově podobě v knihovně instituce nebyly [MOYLE, 2009].
5.4 DRIVER – Vize infrastruktury digitálních repozitářů pro Evropský výzkum 5.4.1 Základní popis Projekt DRIVER (Digital Repository Infrastructure Vision for European Research (http://www.driver-repository.eu) je vícefázový program Evropské komise, jehoţ vizí a hlavním cílem je vytvořit soudrţnou, celoevropskou strukturu digitálních úloţišť, která by nabízela sofistikovanou funkčnost jak výzkumným pracovníkům, tak široké veřejnosti. Klade si za cíl vybudovat moderní infrastrukturu pro budoucí znalosti evropského výzkumného prostoru. Projekt DRIVER pomáhá zpřístupňovat obsah na bázi metadat, v podobě vědeckých 104
výstupů včetně vědeckých/technických zpráv, pracovní dokumenty, články, preprinty a původní vědecká data. Vizí projektu je vytvořit úspěšnou spolupráci mezi sítí GEANT2 (úspěšným projektem výpočetních zdrojů pro ukládání a přenos dat) a projektem DRIVER. Projekt DRIVER lze rozdělit na dvě fáze. První testovací etapa proběhla v letech 2006-2007 a byla koncipována Šestým rámcovým programem Evropské komise (Sixth Framework Programme). V rámci této fáze vznikla testovací verze celého systému, která poskytovala vyhledávací portál nad všemi moţnými zdroji s otevřeným přístupem. Prostřednictvím tohoto portálu bylo moţné vyhledat a získat dokumenty z celkem 70 evropských repozitářů. Druhá fáze projektu, která se nazývá DRIVER-II, proběhla v letech 2007-2009 a byla koncipována Sedmým rámcovým programem Evropské komise (Seventh Framework Programme). Klade si za cíl představit klíčové inovace ve srovnání s původním projektem, a staví na jeho výsledcích. Mezi hlavní novinky patří především: -
vytvoření Evropské konfederace digitálních úloţišť jako strategického prostředku projektu DRIVER
-
začlenění digitálních úloţišť s netextovým či nepublikovaným obsahem, jako jsou např. obrázky, prezentace a primární data
-
vytvoření „zdokonalených publikací“, které v sobě vzájemně propojují informační objekty do logického celku, např. publikace s příslušnými prezentacemi a souvisejícími soubory dat
-
poskytování pokročilých funkcí, které řeší výše uvedené funkcionality, a slouţí k různým způsobům vědeckého zkoumání
Projekt DRIVER-II se navíc významně posunul od testovací verze ke kvalitní infrastruktuře, která rozšířila geografické pokrytí zařazených repozitářů a zesílila současné a budoucí směry studií. Tento projekt představuje důleţitý krok na cestě k představení znalostní společnosti. Projekt DRIVER těţí ze zkušeností s budováním jiných repozitářů či sítě repozitářů a pracuje na bázi konfederace repozitářů, které samy určují fungování celého systému.
105
Obrázek č. 31 – hlavní stránka projektu DRIVER59
5.4.2 Vyhledávání Repozitář nabízí vyhledávání nad 5 160 00 dokumenty z 335 repozitářů z celkem 45 zemí60, a vyhledávání je realizováno prostřednictvím softwaru D-NET 1.2. Repozitáře
z Velké
Británie
zde
nabízejí
celkem
2 624 461
dokumentů
(údaj
z 23. června 2012). Hlavní stránka repozitáře – viz obrázek č. 31, nabízí prvotně jednoduché dotazové vyhledávání s polem pro zapsání klíčového slova nebo fráze. Po stisknutí tlačítka „Vyhledej“ (Search) se uţivateli zobrazí seznam s vyhledanými záznamy dokumentů relevantními se zadaným klíčovým slovem. Do řádku pro dotazové vyhledávání má uţivatel moţnost napsat klíčové slovo či frázi v jakémkoliv zařazeném světovém jazyce. Systém umí pracovat s kořeny slov, a tak má 59
DRIVER: Digital Repository Infrastructure Vision for European Research [online]. 2012 [cit. 2012-0610]. Dostupné z: http://www.driver-repository.eu/ 60 Pro zajímavost: České republiky jsou do tohoto systému zapojeny tři repozitáře: Národní úloţiště šedé literatury (http://invenio.nusl.cz/), Digitální knihovna Univerzity Pardubice (http://dspace.upce.cz/) a DSpace VŠB-TUO (http://dspace.vsb.cz/).
106
uţivatel moţnost zapsat klíčové slovo v jeho kořenu a doplnit hvězdičkou, která nahrazuje libovolný počet písmen. Booleovské „AND“ je zde nastaveno standardně, uţivatel ho nemusí vypisovat. Operátory OR a NOT musí uţivatel vypsat ručně. Při zapsání fráze se uţivateli doporučuje dát tuto frázi do uvozovek. Také se doporučuje vyuţívat závorek při zadávání sloţitějšího dotazu. Rozšířené dotazové vyhledávání umoţňuje jiţ uţivateli svůj dotaz specifikovat a omezit nabízenými kritérii. Systém umoţňuje přidávat vyhledávací pole pro další klíčová slova a ta specifikovat tak, aby uţivatel vyhledával ve všech polích nebo jen ve jméně autora, v názvu dokumentu, v zdroji, předmětu, ve jméně vydavatele či finančního donátora. Systém umí dále omezit vyhledávání podle data publikace (aţ za posledních 10 let), vybrat si jazyk dokumentu (36 světových jazyků), omezit vyhledávání podle typu dokumentu (např. na článek, knihu, vysokoškolskou práci, výzkumný report, atd.) a jako poslední podle zařazeného repozitáře (celkem 335 repozitářů). Systém automaticky ukládá uţivateli jeho formulace rešeršních dotazů v rámci funkce Historie. Uţivatel má také moţnost svůj dotaz vylepšit tím, ţe z jiţ vyhledaných dokumentů omezí výsledky ještě podle předmětu, vydavatele, jazyku dokumentu, typu dokumentu či podle repozitáře. Kromě tohoto dotazového vyhledávání má uţivatel ještě moţnost vyhledávat podle tří rejstříků, a to: podle jazyku dokumentu, podle typu dokumentu a podle repozitáře. Tyto rejstříky uvádí, ţe nejvíce dokumentů je v anglickém jazyce (3 274 223), dále ve španělštině (206 034), v němčině (180 883) a ve francouzštině (166 515). Český jazyk je na 18. místě (z celkových 36) se svými 8 268 dokumenty. Rejstřík „Typ dokumentu“ uvádí, ţe nejvíce je neznámých typů (Unknown), a to celých 4 018 043 záznamů dokumentů. Na druhém místě se umístily články (792 978 záznamů dokumentů) a na třetím místě doktorandské práce (104 333 záznamů dokumentů). Z rejstříku repozitářů lze vyčíst, ţe nejvíce dokumentů nabízí repozitář známého britského komerčního vydavatele UK PubMed Central, který uvádí 2 015 137 dokumentů. Na druhém místě se umístil repozitář UCL Eprints se svými 238 845 dokumenty a na třetím místě repozitář HAL – Hyper Article On Line se svými 193 711 dokumenty. 5.4.3 Práce se záznamy dokumentů Seznam vyhledaných záznamů dokumentů je řazen podle relevance. Jednotlivé záznamy obsahují základní data jako jsou: název dokumentu, jméno autora/autorů, popis obsahu 107
dokumentu, lokální repozitář, jazyk, předmět, vydavatel, zdroj a datum vydání. Název dokumentu je prolinkován na původní zdroj – tedy na záznam dokumentu v původním repozitáři. Práce s dokumentem je tedy odlišná podle repozitáře, který dokument obsahuje. Jména autorů jsou prolinkována na seznam dokumentů konkrétního autora, coţ můţe uţivateli usnadnit vyhledání dalších relevantních dokumentů. Po kliknutí na název repozitáře získá uţivatel základní informace o tomto úloţišti a můţe se jednoduše přenést do původního zdroje. Plnou verzi dokumentu uţivatel získá v původním repozitáři, nejčastěji v podobě .pdf formátu. Uţivatel má moţnost si záznamy dokumentů, které ho zajímají, dát do tzv. Koše (Dropbox), anebo uloţit, tisknout či sdílet tento záznam na některé ze sociálních a síťových sluţeb, jako jsou např. Yoolink, Facebook či WordPress.
5.4.4 Vyhodnocení Projekt DRIVER je povaţován za největší iniciativu svého druhu v pomoci ke zvýšení rozvoje repozitářů po celém světě. Jeho cílem je optimalizovat e-infrastrukturu k ukládání znalostí, přidávání hodnot k primárním vědeckým datům a informacím tvořících sekundární výzkum více efektivní. Poskytuje cennou výhodu pro průmysl a pomáhá překlenout prostor mezi výzkumem a vzděláváním. Datová infrastruktura vychází z místních síťových zdrojů, jako jsou vědecké publikace, které jsou shromaţďovány v digitálních repozitářích institucí a organizací. Tyto zdroje jsou agregovány na evropské úrovni. Systém DRIVER sklízí pouze obsah repozitářů, který je volně přístupný. Administrátoři repozitářů mají k dispozici validátor pro ověření, zda jejich repozitář splňuje podmínky pro připojení do DRIVERu. Systém pro vyhledávání je jednoduchý, uţivatelsky příjemný a vedoucí k nalezení velice odborných dat a znalostí, které pomáhají vědcům a celým výzkumným týmům. DRIVER také spolupracuje s mnoha dalšími projekty a iniciativami jako je např. Německá iniciativa pro informační sítě (Deutsche Initiative für Netzwerkinformation, DINI,
108
http://www.dini.de/english/)
či
s Bránou k výzkumným
informacím
v Nizozemsku
(The gateway to scholarly information in The Netherlands, NARCIS, http://www.narcis.nl/).
109
6. Celkové zhodnocení a z toho vyplývající trendy a perspektivy dalšího rozvoje institucionálních repozitářů ve Velké Británii Je jasné, ţe ve většině výzkumných oblastí je vědecká komunikace globální aktivitou: znalosti se vyvíjejí a vyměňují napříč institučními a národními hranicemi, mnoho akademiků má silnější vazby na sobě rovné kolegy z oboru, neţ na kolegy všeobecně, a tyto komunikační kanály jsou mnohdy mezinárodní. Nicméně finanční a organizační infrastruktura, která podporuje tyto aktivity, je převáţně institucionální a národní. Je pravděpodobné, ţe institucionální
a
národní
infrastruktura
poskytuje
největší
příslib
spolehlivého
a udrţitelného rozvoje vědeckých otevřených archivů. Tím ovšem není řečeno, ţe by tato aktivita měla zůstat v rámci institucionálních či národních hranic: sdílené standardy a protokoly, komunikační a diskusní kanály, zjišťovací mechanismy a vylepšené sluţby mohou fungovat i mimo úroveň institucionálních repozitářů. Univerzity a vysoké školy ve Velké Británii prošly velikou změnou zaloţením vlastních repozitářů, kde je kladen důraz na instituce pouţívající intelektuální výstupy z vlastních činností. Čas ukázal, ţe takový nástroj má nejen pro instituci, ale i pro jednotlivé autory velký smysl, pokud se ovšem bude striktně dodrţovat institucionální politika zaloţená na ukládání dokumentů do institucionálního systému s otevřeným přístupem. Takové úspěšné úloţiště zahrnuje správné plánování, závazky a definování cílů. Přestoţe jiţ většina britských vysokých škol a univerzit má vlastní repozitář, odborná veřejnost se stále nedokáţe shodnout na jednotném názoru o smyslu a vývoji takových repozitářů [CROW, 2002], [LYNCH, 2003], [McDOWELL, 2007]. Jednou z hlavních bariér rozšiřování institucionálních repozitářů na britském území je jistý boj mezi autory a vydavateli vědeckých časopisů. Většina vydavatelů umoţňuje autorům uloţit nějakou formu práce v repozitáři své domovské instituce, nicméně autoři by si měli vţdy pečlivě přečíst Dohodu o přenosu práv (Copyright Transfer Agreement), kterou s vydavateli podepisují, zda jim takovou moţnost nabízejí. Někteří vydavatelé nabízejí k podpisu Licenci k publikování (License to Publish), coţ umoţňuje autorovi si ponechat práva, která nejsou nabízena v Dohodě o přenosu práv. Někteří vydavatelé umoţňují autorům ukládat jejich finální verzi dokumentu, nikoliv vydavatelskou pdf verzi. Přesto stále ještě spousta vydavatelů odmítá otevřený přístup, a bojuje proti němu např. prosazováním zákonů, které by postihovaly weby, které porušují autorská práva, či ukládají závadný obsah. 110
Zaměstnanci repozitářů kontrolují autorská práva všech dokumentů vkládaných do repozitářů a zamezují veřejnému přístupu k dokumentům, kde to autorské právo neumoţňuje. Kaţdý autor má moţnost si zkontrolovat na stránkách projektu SHERPA-RoMEO „Vydavatelská autorská práva & autoarchivace“ (http://www.sherpa.ac.uk/romeo.php), a ověřit si tak, jaká práva jsou vydavateli zaručena. Tento seznam není ovšem v současné době plně vyčerpávající, a tak je v případě pochybností nejlepší obrátit se přímo na vydavatele. Pro nově začínající projekty repozitářů, či jiţ ty zaloţené, je velmi důleţité postupovat s ohledem na jiţ zjištěná selhání na jiných institucích. V koncepci a vizi projektu by měly být jasné rozdíly mezi výhodami pro instituci či jejími jednotkami (knihovna, kancelář pro koordinaci výzkumu apod.), a výhodami pro jednotlivé vědce a výzkumné skupiny. Instituce mohou tedy pouţít několik vizí, které by měly promítnout okamţité výhody: Institučně zaměřená vize by mohla znamenat, ţe institucionální repozitář bude fungovat především a hlavně jako moderní akademická bibliografie, coţ významně sníţí čas a sílu k přípravě ročních akademických zpráv tím, ţe se eliminuje potřeba odevzdávání papírových seznamů. Druhá institucionální výhoda je, ţe v online prostředí jako je platforma repozitáře, můţe být veškerý obsah linkován a identifikován s určitou institucí. V tomto smyslu můţe repozitář zajišťovat prestiţ a identitu jednotlivých institucí. Vize zaměřená na výzkumníka nabízí navíc přidanou hodnotu pro jednotlivé vědce. Repozitář nabízí funkce či sluţby, které by řešily problémy nebo nabízely nové výhody, které by ušetřily čas a pomohly by k dosaţení úkolů novými cestami. V současné podobě repozitářů nebyly vědci schopni rozpoznat přidanou hodnotu, coţ vedlo k nevyuţití všech funkcionalit repozitáře. Aţ do dnešního dne nebylo prokázáno, ţe by institucionální repozitáře nemohly generovat přidanou online stranu (vyhodnocení) a zvýšit tak citovanost vystaveného obsahu. Nicméně tvrdit, ţe toto vše úloţiště umí, se ukazuje jako nedostatečné pro zavedení určitých povinností ze strany fakulty. Poskytováním jasných a opakujících se informací ve vyuţívání vědeckých materiálů můţe ilustrovat význam materiálů v archivu. Vyţaduje-li nějaká vize strategii, která bude ovlivňovat chování velkého počtu různých osob (či různých disciplín), přejde strategie v určité náklady a časové rozpětí. Jednou z moţných strategií by bylo zavedení repozitáře s dávkovým importem či fázemi sběru dat, mít počáteční mnoţství obsahu v repozitáři a navázat na to s výslednými potvrzeními z nového vystavení těchto materiálů. 111
Vize zaměřená na veřejnost můţe znamenat, ţe repozitář vytváří přidanou hodnotu vnějšímu světu fungováním jako portál k relevantnímu obsahu, který je často navštěvován národními a mezinárodními návštěvníky, pocházejícími z oblastí mimo instituci. Tato vize můţe vést k centrálně institucionální vizi, typicky pokud je to akademická vědecká instituce. Nicméně nejvíce se tato vize týká projektů, kdy pocházejí např. z konsorcia knihoven, jejichţ hlavním cílem je právě slouţit veřejnosti. Jakákoliv strategie implementující výhody pro veřejnost by se měla ujistit, ţe technické bariéry k přístupu jsou tak nízké, jak je jen moţné, a ţe obsah jako takový je prezentován atraktivně, jak je jen veřejnosti moţné.
Také vhodné
marketingové a komunikační plány mohou zajistit, ţe tato iniciativa zasáhne efektivně cílové návštěvníky. Institucionální repozitáře by také neměly zapomínat na to, ţe jejich obsah nezačíná a nekončí preprinty a postprinty. Repozitář by měl vytvořit originální obsah, rozšířit definici svého obsahu a přemýšlet nad tím, jak tím pomoci svým domovským vědcům a dalším akademickým pracovníkům a studentům. Velmi málo bylo také uděláno v oblasti hodnocení projektů institucionálních repozitářů. Tak jak si IR budou volit svou strategii a vizi, bude se podle toho měnit i jejich hodnocení. Pokud jde o měření vyuţití institucionálních repozitářů a jejich funkcí, jsou zde různé projekty – např. projekt PIRUS 2 (Publisher and Institutional Repository Usage Statistics, http://www.cranfieldlibrary.cranfield.ac.uk/pirus2/tiki-index.php),
sponzorovaný
výborem
JISC, jehoţ cílem je umoţnit vydavatelům, repozitářům a dalším organizacím vytvářet a sdílet důvěryhodné statistiky pro jednotlivé články a další poloţky, které jsou u nich uloţeny. Tyto statistiky jsou ovšem přístupné pouze repozitářům, jejich sponzorům a vydavatelům, ale nikoliv jednotlivým autorům. Další projekt, který se aktivně podílí na standardizaci metod pro statistické měření napříč různými repozitářovými platformami, je OA-STATISTIK (http://www.dini.de/projekte/oastatistik/) iniciativy DINI. Ale bez ohledu na to, jak přesné cíle a záměry repozitář bude mít, měřící a vyhodnocovací proces bude moţný jen tehdy, pokud budou tyto cíle a mezníky formulovány jako SMART:
112
Specific (specifické), Measurable (měřitelné), Attainable (dosaţitelné), Realistic (realistické) a Time-Bound (časově omezené).61 Veškerý vývoj na poli institucionálních repozitářů je závislý na změnách ve vysokoškolském odvětví vůbec. Britské vysoké školy a univerzity si uvědomují, ţe je potřeba posílit výzkumné kapacity, sdílet výstupy z výzkumu i mimo instituce a spolupracovat s dalšími institucemi na společných projektech, aby účinně podpořili kritické myšlení a argumentaci tak, aby vedly k osobní či kolektivní znalosti. Repozitáře obsahující vědecké výstupy by měly být přístupné také průmyslu, či finančním institucím, aby se mohly podílet na komercializaci tohoto výzkumu a přispět tak k sociální ekonomice. Sdílení obsahů institucionálních repozitářů je velkou výzvou dnešních vysokých škol ve Velké Británii. Podaří-li se překročit obavy z tohoto sdílení, můţe vzniknout velmi významná infrastruktura pro výměnu vědeckých výstupů a jejího hodnocení v digitálním světě. Univerzity a vysoké školy musí v této oblasti zvolit agresivnější, ale promyšlený přístup, aby přesvědčily své akademické pracovníky k větší spolupráci. Britské prostředí nabízí spoustu programů, projektů a finanční pomoci pro rozvoj nových institucionálních repozitářů. Je jen na jednotlivých akademických institucích, zda této pomoci vyuţijí, nastaví si správnou institucionální politiku a překročí jistý „strach“ z otevřeného přístupu a jeho moţností. Cesta k tomu můţe být náročná, ne kaţdá instituce můţe mít stejné zájmy jako ty ostatní, ale můţe to být jedinečná příleţitost, jak být součástí rostoucího úsilí v digitální vědecké komunikaci a publikačních moţnostech.
61
SMART je celosvětově známá mnemotechnická pomůcka, která slouţí k nastavení cílů, například při řízení projektů, řízení výkonnosti zaměstnanců a osobního rozvoje. První známé pouţití tohoto termínu vyšlo v článku: DORAN, G.T. There's a S.M.A.R.T. way to write management's goals and objectives. Management Review. 1981, roč. 11, č. 70, s. 35-36.
113
7. Závěr V diplomové práci jsem popsala historii, vývoj a současný stav institucionálních repozitářů ve Velké Británii. Tuto problematiku jsem se nejprve pokusila nastínit z teoretického hlediska, kde jsem popsala oblast otevřeného přístupu, vysvětlila pojmy institucionálního repozitáře, digitálního repozitáře a systému pro správu informací ve vědě a výzkumu a nastínila organizační a finanční podporu britských institucí ve vývoji repozitářů na akademické půdě. Za pomoci světových registrů institucionálních repozitářů jsem provedla analýzu dostupných dat a vyhodnotila současný stav institucionálních repozitářů ve Velké Británii. Data byla vyhodnocena buď automaticky, nastavením filtru v registru, nebo ručním sběrem (přepočítáváním) zobrazených dat v registru. Výsledky dokazují rostoucí tendenci v rozvoji institucionálních repozitářů a oblíbenost dvou hlavních softwarů podporujících otevřený přístup, a to: EPrints a DSpace. Mezi prvních 10 britských institucí (viz tab.č.2), které mají nejvíce příspěvků ve svých repozitářích se překvapivě neumístila např. Oxfordská univerzita, přestoţe má jednu z nejstarších historií vědy a výzkumu na své akademické půdě. Nejoblíbenějším formátem ukládaných dokumentů je formát PDF, nejčastějším ukládaným typem dokumentu je časopisecký článek a z pohledu předmětu vedou Počítače a IT, následovány oborem Medicína a Zdraví. Představené aspekty tvořily posléze východisko pro praktické zkoumání institucionálních repozitářů. Na jejich základě byly uvedeny konkrétní příklady repozitářů, a to: repozitář Národních muzeí Skotska, DSpace@Cambridge, repozitář EPrints Soton a repozitář Enlighten. Všechny tyto repozitáře podporují otevřený přístup a jsou zanalyzovány a vyhodnoceny dle stanovené struktury vybraných charakteristik. Tyto instituce se svými repozitáři mají svoji institucionální politiku a snaţí se o změny na akademické půdě, které napomohou rozvoji takových repozitářů. Repozitáře pracují shodně na vytváření a vyuţívání metadat, které jsou postaveny na protokolu OAI-PMH a jejich cílem je zpřístupňovat záznamy dokumentů, které tento systém obsahuje. Všechny repozitáře vykazují podobné funkce a cíle, kterými jsou: autoarchivace, sdílení vědeckých dat, zvýšení viditelnosti vědecké a výzkumné práce daných institucí a následná moţná mezinárodní spolupráce, zpřístupnění dat celosvětově a zpřístupnění dat široké veřejnosti, která se podílí na financování takových projektů. 114
Popsané instituce se v jádru svých repozitářů shodují, odlišuje je pouze vybraný software podporující otevřený přístup, nastavená institucionální politika a produktivita vlastních akademických pracovníků. Z vybraných repozitářů má nejlépe nastavenou institucionální politiku repozitář Enlighten, kde je velká podpora hnutí otevřeného přístupu a jasně nastavená pravidla pro vyuţívání repozitáře s oddělenou funkcí od knihovnických iniciativ. Statistické výstupy také poukazují na nejvyšší vyuţívanost repozitáře z popisovaných úloţišť. Denní stahovanost plných textů dokumentů tu dosahuje leckdy aţ 600 dokumentů – viz obr. 32. U ostatních repozitářů denní stahovanost nepřekračuje 300 dokumentů.
Obrázek č. 32 – Denní statistiky stahování plných textů dokumentů v repozitáři Enlighten62
V navazující
části
diplomové
práce
vyhodnocuji
4
vybrané
projekty
integrace
institucionálních repozitářů do vyšších lokálních, národních nebo mezinárodních struktur. Tyto projekty neslouţí jen britské vědecké komunitě, ale působí celosvětově s širokým dopadem do výzkumných sfér. Projekty jsou postaveny na sběru metadat pomocí protokolu OAI-PMH, a zobrazují tedy pouze metadatové záznamy a dokumenty samotné zůstávají uloţeny v lokálních repozitářích, kam vede příslušný link. Všechny projekty vyuţívají jednoduchá popisná metadata, zaloţená na kvalifikovaném Dublin Core. Nejvyuţívanějšími softwary jsou opět EPrints a DSpace.
62
Download Statistics in the last Month. University of Glasgow: Enlighten [online]. 2012 [cit. 2012-0717]. Dostupné z: http://eprints.gla.ac.uk/stats.html
115
Dva projekty jsou zaměřeny na zpřístupňování záznamů o vysokoškolských pracech (EThoS a DART-Europe), a dva projekty na všechny obsahové formáty z britských repozitářů (IRS) a evropských repozitářů (DRIVER). Národní projekt vysokoškolských prací EThoS nabízí zpřístupňování prací na celonárodní úrovni. Do systému je zapojeno 116 institucí s celkovým počtem 300 000 metadatových záznamů, a některé práce jsou zde dohledatelné aţ do roku 1600. Projekt DART-Europe nabízí jednotný evropský portál k vyhledávání metadatových záznamů k nalezení všech disertací a dalších typů vysokoškolských prací z přidruţených 412 univerzit z celkem 20 zemí Evropy. Metadatová databáze čítá necelých 300 000 záznamů a nabízí tak velmi významnou sluţbu vědeckým pracovníkům a celé výzkumné komunitě. Projekt IRS vytvořil bezplatný vyhledávací nástroj, který dokáţe reagovat na vývoj institucionálních repozitářů ve Velké Británii a zkrátit cyklus výzkumu. Tento projekt je zaměřen na britskou provenienci, ovšem s celosvětovým přístupem. Systém IRS umoţňuje prohledávat 130 přidruţených repozitářů, a více jak 1 200 000 záznamů dokumentů. Nejvíce záznamů se nabízí v podobě článků, na druhém místě to jsou vysokoškolské práce britské provenience. Dostává se tak počtem záznamů na 1. místo mezi vybranými projekty. Posledním projektem je systém DRIVER, coţ je program Evropské komise, jehoţ hlavním cílem je vytvořit soudrţnou, celoevropskou strukturu digitálních repozitářů, která by slouţila jak vědeckým pracovníkům, tak široké veřejnosti. Systém nabízí vyhledávání nad 5 160 000 záznamy dokumentů z 335 repozitářů, čímţ se stává zatím největším a nejrozšířenějším systémem svého druhu na evropské úrovni. Všechny tyto projekty se dají zhodnotit jako velmi úspěšné, jejichţ provoz se setkal s velkým ohlasem ze strany uţivatelů i přidruţených institucí. Celosvětový trend globálního přístupu k datům se projevil i zde, a byl příhodně zpracován a podpořen řadou významných národních či nadnárodních finančních výborů. Všechny tyto systémy nešlo vybudovat bez konzultace s odborníky z řad informačních pracovníků, knihovníků a specialistů na informační technologie. Nutné byly i propagační kampaně, které osvětlili odborné i laické veřejnosti přínosy takových systémů a potřebu zpětné vazby, která je důleţitá pro další rozvoj a šíření institucionálních repozitářů.
116
Seznam obrázků, tabulek a grafů Obr. 1 Váhové schema při klasifikaci výsledků – The World University Rankings v roce 2011-2012 ................................................................................................................................................................ 17 Obr. 2 Grafické vyjádření typů repozitářů ve Velké Británii ................................................................. 31 Obr. 3 Růst počtu institucionálních repozitářů ve Velké Británii od roku 2006 .................................... 32 Obr.4 Grafické znázornění rozloţení pouţitého softwaru v institucionálních repozitářích s otevřeným přístupem ve Velké Británii dle registru OpenDOAR ........................................................................... 34 Obr. 5 Grafické znázornění ukládaných typů dokumentů v britských institucionálních repozitářích ... 35 Obr. 6 Rozloţení předmětů v britských repozitářích – dle OpenDOAR................................................ 36 Obr. 7 Geografické rozloţení institucionálních repozitářů ve Velké Británii ........................................ 38 Obr. 8 Úvodní stránka repozitáře Národních muzeí Skotska ................................................................. 40 Obr. 9 Formulář na jednoduché vyhledávání v repozitáři ...................................................................... 43 Obr. 10 Výsledky vyhledávání na zadané slovo „ceramic“ ................................................................... 44 Obr. 11 Metadatový záznam 1 výsledku vyhledávání .......................................................................... 47 Obr. 12 Ukázka typu vyhledávání – tzv. prohlíţení (browse by)........................................................... 49 Obr. 13 HTML záznam testu kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH pro sběr metadat ...... 51 Obr. 14 Hlavní stránka repozitáře DSpace@Cambridge ....................................................................... 52 Obr. 15 Ukázka jednoduchého záznamu vyhledaného dokumentu ....................................................... 61 Obr. 16 Úvodní stránka repozitáře ePrints Soton................................................................................... 67 Obr. 17 Proces vkladu záznamů od autorů do repozitáře ....................................................................... 70 Obr. 18 Zkrácený seznam výsledků vyhledávání................................................................................... 72 Obr. 19 Ukázka předmětového třídění a prohlíţení v repozitáři ............................................................ 75 Obr. 20 Prohlíţení dle jednotlivých fakult a škol Southamptonské univerzity ..................................... 76 Obr. 21 HTML záznam dotazu v testu kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH ................... 78 Obr. 22 Hlavní stránka repozitáře Enlighten.......................................................................................... 81 Obr. 23 Hlavní stránka systému „Glasgow Theses service“ .................................................................. 84 Obr. 24 Ukázka záznamu vyhledaného dokumentu ............................................................................... 85 117
Obr. 25
Ukázka vyhledání dokumentu uloţeného v repozitáři Enlighten přes sluţbu Google
Scholar ................................................................................................................................................... 87 Obr. 26 HTML záznam dotazu v testu kompatibilnosti systému s protokolem OAI-PMH ................... 89 Obr. 27 Vyhledávací formulář systému Institutional Repository Search ............................................... 94 Obr. 28 Jednoduché vyhledávání v systému EThOS ............................................................................. 97 Obr. 29 Ukázka výsledků vyhledávání v systému EThOS .................................................................... 99 Obr. 30 Hlavní stránka portálu DART-Europe .................................................................................... 102 Obr. 31 Hlavní stránka projektu DRIVER ........................................................................................... 106 Obr. 32 Denní statistiky stahování plných textů dokumentů v repozitáři Enlighten ........................... 115
Tab. 1 Přehled pouţívaných softwarů v britských repozitářích ............................................................. 34 Tab. 2 Přehled deseti britských univerzit a vysokých škol s největším počtem záznamů v repozitáři .. 37 Tab. 3 Soupis doporučených formátů pro repozitář DSpace@Cambridge ............................................ 57
Graf 1 Grafické znázornění přírůstků v repozitáři DSpace@Cambridge dle registru ROAR ............... 54 Graf 2 Zastoupení formátů dokumentů v repozitáři ............................................................................... 58 Graf 3 Přírůstky záznamů v repozitáři ePrints Soton od roku 2006 ....................................................... 68
118
Použitá literatura BANKIER, J.G. a C. SMITH. Digital Repositories at a Crossroads: Achieving Sustainable Success through Campus-Wide Engagement. In: VALA2010 Conference Proceedings [online]. 2010 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://works.bepress.com/jean_gabriel_bankier/8 BANKIER, Jean-Gabriel, Connie FOSTER a Glen WILEY. Institutional Repositories Strategies for the Present and Future. The Serials Librarian [online]. 2009, č. 56, s. 109-115 [cit. 2012-07-24]. ISSN 1541-1095. DOI: 10.1080/03615260802665423. Dostupné z: http://works.bepress.com/jean_gabriel_bankier/5/ BARANAYOVÁ, Irena. Digitální knihovny kvalifikačních prací v ČR a v zahraničí. Praha, 2010.Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. BELL, S., N.F. FOSTER a S. GIBBONS. Reference Librarians and the Success of Institutional Repositories. Reference Services Review. 2003, vol. 33, n. 3, s. 283-290. DOI: 10.1108/00907320510611311. Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities. In: Heinz Nixdorf Zentrum für Informationsmanagement in der Max-Planck-Gesselschaft [online]. 2003 [cit. 2012-05-26]. Bethesda Statement on Open Access Publishing. Earlham College: Peter Suber [online]. 2003 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.earlham.edu/~peters/fos/bethesda.htm BLYTHE, E. a V. CHACHRA. The Value Proposition in Institutional Repositories. EDUCAUSE Review. 2005, vol. 40, n. 5, p. 76-77. Dostupné z: http://www.educause.edu/LibraryDetailPage/666?ID=ERM0559 BRITISH LIBRARY. EThOS: Electronic Theses Online Service [online]. 2012 [cit. 2012-0724]. Dostupné z: http://ethos.bl.uk/HEIList.do Budapest Open Access Initiative: BOAI. Open Society Foundation Website [online]. 2002 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.soros.org/openaccess/index.shtml CELBOVÁ, Ludmila. Digitální archiv. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-0526]. Dostupné z: . COAR: Confederation of open access repositories [online]. 2012 [cit. 2012-07-24]. Dostupné z: http://www.coar-repositories.org/ CREASER, Claire et al. Author´s awareness and attitudes toward open access repositories. New Review of Academic Librarianship. 2010, vol. 16, S1, p. 145-161. ISSN 1361-4533. 119
CREASER, Claire. Open Access to research outputs - institutional policies and researchers´view: results from two complementary surveys. New Review of Academic Librarianship. 2010, vol. 16, n. 1, p. 4-25. ISSN 1361-4533. CROW, R. The Case for Institutional Repositories: A SPARC Position Paper. In: SPARC [online]. 2002 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.arl.org/sparc/bm~doc/ir_final_release_102-2.pdf CUBR, Ladislav, HAVLOVÁ, Jaroslava. Digitální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-05-26]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014292&local_base=KTD. CUBR, Ladislav, HAVLOVÁ, Jaroslava. Institucionální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-05-26]. Dostupné z:. DART-Europe E-theses Portal [online]. 2012 [cit. 2012-07-24]. Dostupné z: http://www.darteurope.eu/basic-search.php DAVIS, Philip M. a Matthew J.L. CONNOLY. Institutional Repositories: Evaluating the reasons for non-use of Cornell University´s installation of DSpace. D-Lib Magazine. 2007, vol. 13, 3-4. ISSN 1082-9873. DAY, Michael. Models for integrating institutional repositories and research information management systems. In: UKOLN [online]. 2010 [cit. 2012-07-24]. Dostupné z: http://www.ukoln.ac.uk/rim/dissemination/2010/cnr-eurocris/ Department for employment and learning [online]. 2010 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.delni.gov.uk/ DPC: Digital Preservation Coalition [online]. 2009 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.dpconline.org/ DRIVER: Digital Repository Infrastructure Vision for European Research [online]. 2012 [cit. 2012-07-24]. Dostupné z: http://www.driver-repository.eu/ Dublin Core Metadata Initiative: Making it easier to find information [online]. 1995-2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://dublincore.org/documents/library-application-profile/ ECS - Electronics and Computer Science. UNIVERSITY OF SOUTHAMPTON. University of Southampton [online]. 2011 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.ecs.soton.ac.uk/ Enlighten: Research publications by members of the University of Glasgow. University of Glasgow [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://eprints.gla.ac.uk/
120
ERIKSON, J. RUTHERFORD a D. ELLIOTT. The Future of the Institutional Repository: Making it Personal. In: Third international Conference on Open Repositories 2008 [online]. 2008 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://pubs.or08.ecs.soton.ac.uk/125/ FOSTER, N.F. a S. GIBBONS. Understanding Faculty to Improve Content Recruitment for Institutional Repositories. D-Lib Magazine. 2005, vol. 11, n. 1. Dostupné z: http://www.dlib.org/dlib/january05/foster/01foster.html HEFCE. Higher Education Funding Council for England [online]. Bristol, 2012 [cit. 201205-19]. Dostupné z: http://www.hefce.ac.uk/ HEFCW. Higher education funding council for Wales [online]. 2011 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.hefcw.ac.uk/ HOFFMAN, Ellen S. a Marcia A. MARDIS. A Decade of Promises: Discourses on Twentyfirst-Century Schools in Library Policy and Research. Library Trends. 2009, vol. 58, n. 1, p. 109-120. DOI: 10.1353/lib.0.0067. Dostupné z: http://muse.jhu.edu/journals/lib/summary/v058/58.1.hoffman.html IFLA Statement on Open Access to Scholarly Literature and Research Documentation [online]. [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: INFORUM 2012: 18. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 22.24. května 2012 [online]. Praha: Albertina icome Praha, 2012. Dostupný z WWW: http://www.inforum.cz/cs/sbornik. ISSN 1801–2213. Institutional Repository Search [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://irs.mimas.ac.uk/ JACOBS, Neil, Thomas AMBER a MCGREGOR. Institutional Repositories in the UK: The JISC Approach. Library Trends. 2008, vol. 57, n. 2, p. 124-141. ISSN 1559-0682. JANTZ, Ronald C. a Myoung C. WILSON. Instittutional Repositories: Faculty Deposits, Marketing, and the Reform of Scholarly Communication. The Journal of Academic Librarianship. 2008, vol. 34, n. 3, p. 186-195. ISSN 0099-1333. JISC. About JISC [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.jisc.ac.uk/aboutus.aspx JISC. SHERPA/RoMEO: ...opening access to research [online]. 2006-2011 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.sherpa.ac.uk/romeo/ KIM, J. Faculty Self-Archiving: Motivations and Barriers. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2010, vol. 61, n. 9, p. 1909-1922. ISSN 1532-2882. DOI: 10.1002/asi.21336. KIM, J. Motivating and Impeding Factors Affecting Faculty Contribution to Institutional Repositories. Journal of Digital Information. 2007, vol. 8, n. 2. Dostupné z: http://journals.tdl.org/jodi/article/view/193/177 121
Libraries Gateway. University of Cambridge [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.lib.cam.ac.uk/libraries/ LYNCH, C.A. Institutional Repositories: Essential Infrastucture for Scholarship in the Digital Age. ARL Bimonhtly report. 2003, n. 226, p. 1-7. ISSN 0022-3859. Dostupné z: http://www.arl.org/bm~doc/br226ir.pdf LYTE, Vic, Sophia JONES, Sophia ANANIADOU a Linda KERR. UK Institutional Repository Search: Innovation and Discovery. Ariadne: Web Magazine for Information Professionals. 2009, vol. 61, n. 10. Dostupné z: http://www.ariadne.ac.uk/issue61/lyte-et-al MARKEY, K., S.Y. RIEH, B. ST. JEAN, E. YAKEL a X. YAO. Secrets of Success: Identifying Success Factors in Institutional Repositories. Open Repositories 2009 Conference Proceedings. 2009, č. 1. Dostupné z: http://hdl.handle.net/1853/28419 MARKLAND, M. Institutional repositories in the UK: What can the Google user find there?. Journal of librarianship and information science. 2006, vol. 34, n. 4, p. 221-228. Massachusetts Institute of Technology [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://web.mit.edu/ MCDOWELL, C.S. Evaluating Institutional Repository Deployment in American Academe since Early 2005: Repositories by the Numbers, Part 2. D-Lib Magazine. 2007, vol. 13, p.910. ISSN 1082-9873. Dostupné z: http://www.dlib.org/dlib/september07/mcdowell/09mcdowell.html MILLARD, D.E., H.C. DAVIS, Y. HOWARD, S. FRANCOIS, MCSWEENY, D. MORRIS, M. RAMSDEN a S. WHITE. MePrints: Building User Centred Repositories. In: Open Repositories 2010 Conference[online]. 2010 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://eprints.ecs.soton.ac.uk/21716/1/open-repositorie_2010_v3.pdf Mimas: powering knowledge [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://mimas.ac.uk/about/ MULLIGAN, Adrian a Michael MABE. The effect of the internet on researcher motivations, behaviour and attitudes. Journal of Documentation. 2011, vol. 67, n. 2, p. 290-311. ISSN 0022-0418. National Museums Scotland [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.nms.ac.uk/ OBERG, Dianne. Libraries in Schools: Essential Contexts for Studying Organizational Change and Culture. Library Trends. 2009, vol. 58, n. 1, p. 9-25. DOI: 10.1353/lib.0.0072. Dostupné z: http://muse.jhu.edu/journals/lib/summary/v058/58.1.oberg.html Open Access. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (California): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Open_Access 122
OpenDOAR: Directory of Open Access Repositories [online]. 2006-2011, 11.7.2010 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.opendoar.org/index.html Open Archives Initiative [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.openarchives.org/ PINFIELD. Open Archives and UK Institutions: An Overview. D-Lib Magazine. 2003, vol. 9, n. 3, p. 3. ISSN 1082-9873. Dostupné z: http://www.dlib.org/dlib/march03/pinfield/03pinfield.html PRITI, Jain. New trends and future applications/directions of institutional repositories in academic institutions. Library Review. 2011, vol. 60, n. 2, p. 125-141. ISSN 0024-2535. DOI: 10.1108/00242531111113078. Rae2008: Research Assessment Exercise [online]. 2008 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.rae.ac.uk/ RAPPLE, Charlie a Jo LAMBERT. IESR: promoting use of academic e-resources in the UK. Serials. 2010, vol. 23, n. 2, p. 163-165. RePec [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://repec.org/ Research information management. In: JISC [online]. 9.1.2012 [cit. 2012-06-23]. Dostupné z: http://www.jisc.ac.uk/whatwedo/themes/informationenvironment/researchinfomgt.aspx RUSSELL, Rosemary a Michael DAY. Institutional repository interaction with research users: A review of current practice. New Review of Academic Librarianship. 2010, vol. 16, S1, p. 116-131. ISSN 1361-4533. SARKER, Farhana, Hugh DAVIS a Thanassis TIROPANIS. The Role of Institutional Repositories in addressing Higher Education Challenges. University of Southampton, 2010. Dostupné z: http://eprints.soton.ac.uk/271694/1/The_Role_of_Institutional_Repositories_in_addressing_H igher_Education_Challenges.pdf SCHOOL OF ELECTRONICS AND COMPUTER SCIENCE. Cogprints [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://cogprints.org/ SCHOOL OF ELECTRONICS AND COMPUTER SCIENCE. Registry of Open Access Repositories [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://roar.eprints.org/ SCOTTISH FUNDING COUNCIL. Scottish Funding Council: Promoting further and higher education [online]. 2011 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.sfc.ac.uk/home/home.aspx SHEARER, K. Institutional Repositories: Towards the Identification of Critical Success Factors. Canadian Journal of Information and Library Science. 2003, vol. 27, n. 3. Dostupné z: http://hdl.handle.net/1880/43357 123
SHREEVES, Sarah L. a Melissa H. CRAGIN. Introduction: Institutional Repositories: Current State and Future. Library Trends. 2008, vol. 57, n. 2, p. 89-97. ISSN 0024-2594. SWAN, Alma. Institutional Repositories - now and next. University Libraries and Digital Learning Environmentsing. Bournemouth University: Ashgate, 2011. ISBN 978-0-75467957-8 The British Library: Explore the world´s knowledge [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.bl.uk/ The Cost of Knowledge [online]. 1.1.2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://thecostofknowledge.com/ TIMES HIGHER EDUCATION. World University Rankings 2011-2012 [online]. 10/2011 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://www.timeshighereducation.co.uk/world-universityrankings/ University of Cambridge [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.cam.ac.uk/ University of Glasgow [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.gla.ac.uk UNIVERSITY OF NOTTINGHAM. SHERPA/RoMEO : ...opening access to research [online]. 2006-2011 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://www.sherpa.ac.uk/romeo/ University of Southampton [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.southampton.ac.uk/ WARE, Mark. Institutional repositories and scholarly publishing. Learned Publishing. 2004, vol. 17, n. 2, s. 115-124. ISSN 0953-1513. Dostupné z: http://docserver.ingentaconnect.com/deliver/connect/alpsp/09531513/v17n2/s6.pdf?expires=1 337419175&id=68888382&titleid=885&accname=Guest+User&checksum=F9F21DA0DC8 C63F88AE1DE611520E49C
124