ˇ ızen´ı a regulace I R´ Z´aklady regulace line´arn´ıch syst´em˚ u - spojit´e a diskr´etn´ı
Ing. Petr BLAHA, PhD. ˇ ´IN, DrSc. Prof. Ing. Petr VAVR
´ ˇ RIC ˇ ´I TECHNIKY USTAV AUTOMATIZACE A ME
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
1
Obsah ´ 1 Uvod do automatick´ eho ˇ r´ızen´ı 1.1 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Syst´emy pˇr´ım´eho a zpˇetnovazebn´ıho ˇr´ızen´ı (ovl´ad´an´ı a regulace) 1.3 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
9 . 9 . 11 . 13 . 13
2 Stavov´ y popis syst´ em˚ u 2.1 Z´akladn´ı pojmy stavov´eho popisu . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Vz´ajemn´ y vztah mezi vnitˇrn´ım a vnˇejˇs´ım popisem . . . . . . 2.3 Urˇcen´ı matice pˇrenosov´ ych funkc´ı ze stavov´eho popisu . . . . 2.4 Pˇrechod k jin´ ym stavov´ ym promˇenn´ ym . . . . . . . . . . . . 2.5 Urˇcen´ı stavov´eho popisu z pˇrenosu jednorozmˇern´ ych syst´em˚ u 2.5.1 Pˇr´ım´e programov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5.2 Paraleln´ı programov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.5.3 S´eriov´e programov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
15 15 20 20 22 24 24 25 26 28 30
3 Regulovan´ e soustavy 3.1 Pˇretlumen´e (nekmitav´e) soustavy . . . . 3.2 Kmitav´e soustavy . . . . . . . . . . . . . 3.3 Soustavy s astatismem . . . . . . . . . . 3.4 Soustavy s neminim´aln´ı f´az´ı . . . . . . . 3.5 Identifikace regulovan´ ych soustav . . . . 3.6 Aproximace regulovan´ ych soustav . . . . 3.6.1 Aproximace dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı 3.6.2 Vyuˇzit´ı programu Matlab . . . . 3.7 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
4 Regul´ atory 4.1 Nejˇcastˇejˇs´ı pˇrenosy spojit´ ych regul´ator˚ u . 4.1.1 Realizace z´akladn´ıch typ˚ u spojit´ ych 4.2 V´ ykonov´e ˇcleny regul´ator˚ u . . . . . . . . . 4.3 Diskr´etn´ı regul´atory . . . . . . . . . . . . 4.4 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . 5 Z´ akladn´ı typy pˇ renos˚ u ve spojit´ ych vlastnosti 5.1 Z´akladn´ı typy pˇrenos˚ u . . . . . . . 5.1.1 Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky . . 5.1.2 Pˇrenos ˇr´ızen´ı . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
31 31 33 34 35 35 36 38 40 41 42
. . . . . . . regul´ator˚ u. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
43 44 47 48 53 54 55
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
zpˇ etnovazebn´ıch obvodech a jejich 56 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
ˇ ızen´ı a regulace I R´
5.2
5.3
5.4 5.5
2
5.1.3 Pˇrenos poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.4 Pˇrenos odchylky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.5 Pˇrenos akˇcn´ı veliˇciny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlastnosti standardn´ıch spojit´ ych pˇrenos˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Pˇrenos ˇr´ızen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Pˇrenos poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.4 Pˇrenos odchylky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.5 Pˇrenos akˇcn´ı veliˇciny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ust´alen´e odchylky v regulaˇcn´ıch obvodech . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Tvar odchylky pro r˚ uzn´e zmˇeny ˇr´ızen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 Nulov´a ust´alen´a odchylka bez integraˇcn´ı sloˇzky v regulaˇcn´ım obvodu 5.3.3 Tvar odchylky pro r˚ uzn´e zmˇeny poruchy . . . . . . . . . . . . . . . Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6 Stabilita obvod˚ u se zpˇ etnou vazbou 6.1 Opakov´an´ı znalost´ı o stabilitˇe line´arn´ıch dynamick´ ych syst´em˚ u . . . . . . 6.2 Stabilita ze zn´am´e charakteristik´e rovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Nyquistovo krit´erium stability . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Chauchyho teor´em o f´azi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Odvozen´ı Nyquistova krit´eria stability . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.3 Nyquistovo krit´erium pro F (p) s p´oly v poˇc´atku . . . . . . . . . . 6.3.4 Zjednoduˇsen´e Nyquistovo krit´erium . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.5 Zjednoduˇsen´e Nyquistovo krit´erium v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch 6.4 Pouˇzit´ı programu Matlab . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Anal´ yza dynamick´ ych vlastnost´ı regulaˇ cn´ıch obvod˚ u 7.1 Integr´aln´ı krit´eria kvality regulace . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.1 Line´arn´ı integr´aln´ı krit´erium . . . . . . . . . . . . . . 7.1.2 Kvadratick´e integr´aln´ı krit´erium . . . . . . . . . . . . 7.1.3 ITAE krit´erium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.4 Pouˇzit´ı programu Matlab . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.5 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Metoda koˇrenov´eho hodografu . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.1 Grafick´e urˇcen´ı hodnoty pˇrenosu . . . . . . . . . . . . 7.2.2 Soubor pravidel pro konstrukci koˇrenov´eho hodografu 7.2.3 Segmenty na re´aln´e ose . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.4 Poˇc´atky a konce vˇetv´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.5 Smˇer asymptot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.6 Stˇred asymptot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.7 Pr˚ useˇc´ık s re´alnou osou . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.8 Pouˇzit´ı programu Matlab . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
58 59 60 60 61 61 62 62 63 65 65 67 68 69 69
. . . . . . . . . . .
71 71 72 74 74 76 80 85 87 88 91 92
. . . . . . . . . . . . . . .
93 93 93 95 103 103 106 106 107 108 109 109 110 111 113 115
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
7.3
7.4 7.5
3
7.2.9 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 7.2.10 Neˇreˇsen´e pˇr´ıklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Anal´ yza pomoc´ı frekvenˇcn´ıch charakteristik . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 7.3.1 Z´asoba stability v amplitudˇe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 7.3.2 Z´asoba stability ve f´azi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 7.3.3 Z´asoba stability v modulu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 7.3.4 Z´asoba stability ve zpoˇzdˇen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 7.3.5 Zjiˇst’ov´an´ı amplitudov´e a f´azov´e bezpeˇcnosti v Matlabu . . . . . . . 119 7.3.6 Zjiˇstˇen´ı frekvenˇcn´ı charakteristiky uzavˇren´e smyˇcky z pr˚ ubˇehu F (jω)121 7.3.7 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
8 Syt´ eza regulaˇ cn´ıch obvod˚ u ve frekvenˇ cn´ı oblasti 8.1 Metoda standardn´ıho tvaru frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu 8.1.1 F´azovˇe neminim´aln´ı syst´emy a syst´emy s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım . 8.1.2 Inverzn´ı regul´ator . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.3 Vyregulov´an´ı poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.4 Regul´ator se dvˇema stupni volnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.5 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Metoda optim´aln´ıho modulu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.1 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Metody optim´aln´ıho ˇcasov´eho pr˚ ubˇehu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4 Metoda Ziegler-Nicholsova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.1 Urˇcen´ı kritick´ ych parametr˚ u z pˇrechodov´e charakteristiky . . . . . 8.4.2 Urˇcen´ı kritick´ ych parametr˚ u v´ ypoˇctem ze zn´am´eho modelu . . . . 8.4.3 Rozkmit´av´an´ı pouˇzit´ım rel´e bez hystereze . . . . . . . . . . . . . 8.4.4 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Metoda poˇzadovan´eho rozloˇzen´ı p´ol˚ u uzavˇren´eho obvodu . . . . . . . . . 8.6 Metoda standardn´ıch tvar˚ u charakteristick´eho polynomu . . . . . . . . . 8.7 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.8 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
126 . 126 . 132 . 132 . 133 . 134 . 135 . 135 . 140 . 140 . 141 . 142 . 143 . 143 . 143 . 144 . 148 . 150 . 150
9 Rozvˇ etven´ e regulaˇ cn´ı obvody 9.1 Regulaˇcn´ı obvody s pomocnou regulovanou veliˇcinou 9.2 Regulaˇcn´ı obvody s pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou . . . . 9.3 Regulaˇcn´ı obvody s mˇeˇren´ım poruchy . . . . . . . . . 9.4 Regulaˇcn´ı obvody s modelem regulovan´e soustavy . . 9.5 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.6 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
151 151 154 155 157 158 159
10 Synt´ eza regulaˇ cn´ıch obvod˚ u se vzorkov´ an´ım 160 10.1 N´avrh ˇr´ıdic´ıho algoritmu podle poˇzadovan´ ych vlastnost´ı pˇrenosu ˇr´ızen´ı . . 160 10.1.1 Fyzik´aln´ı realizovatelnost ˇr´ıdic´ıho ˇclenu . . . . . . . . . . . . . . . . 161 10.1.2 Regulace na nulovou ust´alenou odchylku . . . . . . . . . . . . . . . 161
ˇ ızen´ı a regulace I R´
10.2
10.3 10.4
10.5 10.6
4
10.1.3 Koneˇcn´a doba trv´an´ı pˇrechodn´eho dˇeje . . . . . . . . . . . . . . . 10.1.4 Stabilita obvodu se soustavou, jej´ıˇz diskr´etn´ı pˇrenos obsahuje nuly a p´oly mimo jednotkovou kruˇznici v rovinˇe . . . . . . . . . . . 10.1.5 Dalˇs´ı poˇzadavky na regulaˇcn´ı pochod . . . . . . . . . . . . . . . . N´avrh ˇr´ıdic´ıho algoritmu podle poˇzadavk˚ u na pˇrenos poruchy . . . . . . 10.2.1 Fyzik´aln´ı realizovatenost regul´atoru . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.2 Nulov´a odchylka v ust´alen´em stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.3 Koneˇcn´a doba trv´an´ı pˇrechodn´eho dˇeje . . . . . . . . . . . . . . . Regulaˇcn´ı obvody se dvˇema korekˇcn´ımi ˇcleny . . . . . . . . . . . . . . . . N´avrh ˇr´ıdic´ıho algoritmu s omezen´ ym poˇctem ˇclen˚ u. Regul´atory typu P, S, PS, PD a PSD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4.1 Zjednoduˇsen´ı pˇrenosu soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4.2 Zjednoduˇsen´ı navrˇzen´eho regul´atoru . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4.3 N´avrh spojit´eho regul´atoru a jeho pˇrevod na ˇc´ıslicov´ y . . . . . . . Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. 162 . . . . . . .
165 173 176 177 178 178 181
. . . . . .
182 183 183 189 193 193
11 V´ıcerozmˇ ern´ e regulaˇ cn´ı obvody 194 ˇ ızen´ı v´ıcerozmˇern´ 11.1 R´ ych obvod˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 11.2 Shrnut´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 11.3 Kontroln´ı ot´azky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 A Odpovˇ edi na kontroln´ı ot´ azky B Z´ aklady z maticov´ eho poˇ ctu a zpracov´ an´ı sign´ al˚ u B.1 Algebraick´ y doplnˇek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.2 Adjungovan´a matice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.3 Inverzn´ı matice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.4 Vlastn´ı ˇc´ısla matice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.5 Masonovo pravidlo pro urˇcen´ı pˇrenosu . . . . . . . . . . . . B.5.1 Pˇrevod blokov´eho diagramu na graf sign´alov´ ych tok˚ u B.5.2 Z´akladn´ı pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.5.3 Masonovo pravidlo pro v´ ypoˇcet pˇrenosu . . . . . . . B.6 Laplaceova transformace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B.7 Inverzn´ı Laplaceova transformace . . . . . . . . . . . . . . . B.8 Fourierova transformace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
200 . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
201 201 201 202 203 204 204 204 206 207 207 209
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
5
Seznam obr´ azk˚ u 1.1 1.2 1.3 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 6.1 6.2 6.3
Sch´ema ovl´ad´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sch´ema regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podrobn´e sch´ema regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obecn´ y line´arn´ı syst´em . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obecn´e stavov´e sch´ema syst´emu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednoduch´e elektrick´e sch´ema . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stavov´ y diagram pˇr´ım´eho programov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stavov´ y diagram paraleln´ıho programov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stavov´ y diagram s´eriov´eho programov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pˇr´ıklad pˇr´ım´eho programov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pˇr´ıklad s´eriov´eho programov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stavov´ y diagram pˇr´ıkladu na paraleln´ıho programov´an´ı . . . . . . . . . . . Pˇrechodov´e charakteristiky pro syst´emy prvn´ıho aˇz p´at´eho ˇr´adu . . . . . . Proces diskretizace spojit´e soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Impulsn´ı odezva v´ yraznˇe kmitav´e soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . Impulsn´ı odezva kmitav´eho syst´emu s re´aln´ ym dominantn´ım p´olem . . . . Parametry pˇrechodov´e charakteristiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pˇrechodov´a charakteristika Pad´eho aproximace 4. ˇra´du . . . . . . . . . . . Pˇrechodov´a charakteristika syst´emu 2. ˇr´adu s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım realizovan´ ym Pad´eho aproximac´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Regulaˇcn´ı obvody se dvˇema stupni volnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obecn´e sch´ema zapojen´ı s operaˇcn´ım zesilovaˇcem . . . . . . . . . . . . . . Pˇrechodov´e charakteristiky jednotliv´ ych typ˚ u regul´ator˚ u P, I, PD, PI, PID, re´aln´ y PD a re´aln´ y PID regul´ator . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Frekvenˇcn´ı charakteristiky v komplexn´ı rovinˇe jednotliv´ ych typ˚ u regul´ator˚ u P, I, PD, PI, PID, re´aln´ y PD a re´aln´ y PID regul´ator . . . . . . . . . . . . Amplitudov´e a f´azov´e frekvenˇcn´ı charakteristiky jednotliv´ ych typ˚ u regul´ator˚ u P, I, PD, PI, PID, re´aln´ y PD a re´aln´ y PID regul´ator . . . . . . . . . . . . Regulaˇcn´ı obvod se servomechanizmem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Regulaˇcn´ı obvod s diskr´etn´ım regul´atorem . . . . . . . . . . . . . . . . . . Blokov´e sch´ema tvorby programu poˇc´ıtaˇce . . . . . . . . . . . . . . . . . . ´ Uspornˇ ejˇs´ı blokov´e sch´ema tvorby programu poˇc´ıtaˇce . . . . . . . . . . . . Zjednoduˇsen´e technologick´e sch´ema . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zobrazen´ı otevˇren´e smyˇcky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pˇrenos ˇr´ızen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pˇrenos poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pˇrenos odchylky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pˇrenos Akˇcn´ı veliˇciny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Moˇznosti zajiˇstˇen´ı nulov´e ust´alen´e odchylky na skok ˇr´ızen´ı pro r + s = 0 . Mapov´an´ı kˇrivky Γ do roviny F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vliv koˇren˚ u F (p) na zmˇenu f´aze uzavˇren´e kˇrivky Γ . . . . . . . . . . . . . Nyquistova kˇrivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12 12 13 15 18 18 26 27 27 28 29 29 31 32 33 34 37 39 39 44 48 49 50 51 52 53 54 55 56 58 58 59 60 60 68 74 75 76
ˇ ızen´ı a regulace I R´
6.4 6.5 6.6 6.7 6.8 6.9 6.10 6.11 6.12
6.13 6.14 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8 7.9 7.10 7.11 7.12 7.13 7.14 7.15 7.16 7.17 7.18 7.19 7.20 7.21 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7
6
Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Smˇer obch´azen´ı poˇc´atku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Smˇer obch´azen´ı koˇren˚ u na imagin´arn´ı ose . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Uk´azka podm´ınˇenˇe stabiln´ıho syst´emu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Frekvenˇcn´ı charakteristiky v komplexn´ı rovinˇe a logaritmick´ ych souˇradnic´ıch a jejich souvislost z hlediska stability podle zjednoduˇsen´eho Nyquistova krit´eria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Test stability Nyquistov´ ym krit´eriem v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch . . . . 89 Demonstrace pˇr´ıkazu nyquist v Matlabu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Line´arn´ı regulaˇcn´ı plocha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Usmˇernˇen´a line´arn´ı plocha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Hodnota kvadratick´eho krit´eria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Kvadratick´a integr´aln´ı plocha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Hodnota ITAE krit´eria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Blokov´e sch´ema vyhodnocuj´ıc´ı ITAE krit´erium . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Simulinkovsk´e sch´ema pro vyhodnocen´ı ITAE krit´eria . . . . . . . . . . . . 104 Pr˚ ubˇehy v´ ystupu pro r˚ uzn´e hodnoty zes´ılen´ı K . . . . . . . . . . . . . . . 105 Regulaˇcn´ı sch´ema pouˇzit´e pro odvozen´ı metody GMK . . . . . . . . . . . . 107 V´ ypoˇcet pˇrenosu v bodˇe p. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Pˇr´ıspˇevek k u ´hlu v testovac´ım bodˇe na re´aln´e ose . . . . . . . . . . . . . . 110 Pˇr´ıklad demonstruj´ıc´ı poˇc´atek a konec vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu . . . . . 110 V´ ypoˇcet pˇrenosu v bodˇe vzd´alen´em od vˇsech nul a p´ol˚ u . . . . . . . . . . . 111 Obr´azek k pˇr´ıkladu 7.9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Okno po spuˇstˇen´ı rltool-u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Vysvˇetlen´ı pojm˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Zaj´ımav´e pˇr´ıklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 V´ ysledek pˇr´ıkazu margin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 M-kruˇznice a N-kruˇznice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Vztah mezi f´azovou bezpeˇcnost´ı a velikost´ı pˇrekmitu . . . . . . . . . . . . 124 Vztah mezi d´elkou u ´seku se sklonem 20dB/dek kolem ω a velikost´ı pˇrekmitu124 N´avrh P a PD regul´atoru pro astatickou soustavu k pˇr´ıkladu 8.1 . . . . . . 129 N´avrh PI a PID regul´atoru pro astatickou soustavu k pˇr´ıkladu 8.2 . . . . . 131 V´ yseˇce v rovinˇe p odpov´ıdaj´ıc´ı r˚ uzn´ ym hodnot´am tlumen´ı . . . . . . . . . 144 Koˇrenov´ y hodograf s P regul´atorem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Koˇrenov´ y hodograf s PD regul´atorem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Koˇrenov´ y hodograf pro soustavu s PID regul´atorem navrˇzen´ ym metodou standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ıch charakteristik . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Koˇrenov´ y hodograf pro soustavu s PID regul´atorem navrˇzen´ ym metodou optim´aln´ıho modulu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
8.8
7
Koˇrenov´ y hodograf pro soustavu s PID regul´atorem navrˇzen´ ym metodou Zieglera-Nicholse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 9.1 Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu s pomocnou regulovanou veliˇcinou . . . . . . . 151 ˇ ızen´ı teploty v obvodu s pomocnou regulovanou veliˇcinou . . . . . . . . . 152 9.2 R´ 9.3 Sch´ema rozvˇetven´e struktury servomechanismu . . . . . . . . . . . . . . . . 153 9.4 Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu s pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou . . . . . . . . . . . 154 ˇ ızen´ı teploty v obvodu s pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou . . . . . . . . . . . . . 155 9.5 R´ 9.6 Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu s mˇeˇren´ım poruchy . . . . . . . . . . . . . . . 156 9.7 Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu s modelem regulovan´e soustavy . . . . . . . . . 157 9.8 Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu kompenzuj´ıc´ıho dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı . . . . . . . 158 10.1 Odezvy na skokovou zmˇenu ˇz´adan´e hodnoty pro obvody navrˇzen´e na r˚ uzn´e pr˚ ubˇehy ˇr´ıdic´ı veliˇciny (konstantn´ı, line´arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ı a s konstantn´ım zrychlen´ım) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 10.2 Koneˇcn´ y pˇrechodn´ y dˇej v a mezi okamˇziky vzorkov´an´ı . . . . . . . . . . . . 163 10.3 Regulaˇcn´ı obvod s diskr´etn´ım regul´atorem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 10.4 Obr´azek k pˇr´ıkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 10.5 Obr´azek k pˇr´ıkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 10.6 Obr´azek k pˇr´ıkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 10.7 Grafick´e zn´azornˇen´ı realizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 10.8 Obr´azek k pˇr´ıkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 10.9 Obr´azek k pˇr´ıkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 10.10Regulaˇcn´ı obvod s omezen´ım akˇcn´ıho z´asahu . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 10.11Regulaˇcn´ı obvod s r˚ uzn´ ymi periodami vzorkov´an´ı . . . . . . . . . . . . . . 176 10.12Regulaˇcn´ı obvod s poruchou na vstupu soustavy . . . . . . . . . . . . . . . 177 10.13Regulaˇcn´ı obvod se vzorkovanou poruchou . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 10.14Obr´azek k pˇr´ıkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 10.15Diskr´etn´ı regulaˇcn´ı obvod se dvˇema stupni volnosti . . . . . . . . . . . . . 182 10.16Grafick´e zn´azornˇen´ı realizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 10.17PSD regul´ator . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 10.18Impulsov´e charakteristiky regul´ator˚ u D(z) (plnou ˇcarou), D(z) (ˇc´arkovanou ˇcarou) a PS (teˇckovanˇe) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 10.19Odezva na skokovou zmˇenu ˇr´ızen´ı pˇri pouˇzit´ı PS regul´atoru . . . . . . . . . 188 10.20Obr´azek k pˇr´ıkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 10.21Odezva na skokovou zmˇenu ˇr´ızen´ı pˇri pouˇzit´ı PD regul´atoru ve srovn´an´ı s p˚ uvodn´ım regul´atorem D1 (z) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 10.22Vysvˇetlen´ı aproximace vzorkovaˇce s tvarovaˇcem pomoc´ı dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı190 10.23N´ahrada vzorkovac´ıho ˇclenu s tvarovaˇcem dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım . . . . . . 191 10.24Odezvy regulaˇcn´ıch obvod˚ u na jednotkov´ y skok ˇr´ızen´ı . . . . . . . . . . . . 192 10.25Impulsov´e charakteristiky regul´ator˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 11.1 V´ıcerozmˇerov´a regulovan´a soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 11.2 Blokov´e sch´ema v´ıcerozmˇerov´eho regulaˇcn´ıho obvodu . . . . . . . . . . . . 196 B.1 Prvky grafu sign´alov´ ych tok˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 B.2 Blokov´ y diagram . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 B.3 Graf sign´alov´ ych tok˚ u z´ıskan´ y z blokov´eho diagramu . . . . . . . . . . . . . 207
ˇ ızen´ı a regulace I R´
8
Seznam tabulek ˇ ad a velikost ˇcasov´e konstanty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . R´ Tabulka chov´an´ı z´akladn´ıch tvar˚ u pˇrenos˚ u na jednotkov´ y skok . . . . . . Ust´alen´a odchylka pro r˚ uzn´e typy pr˚ ubˇeh˚ u ˇz´adan´e hodnoty a typu regulaˇcn´ıho obvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Ust´alen´a odchylka pro r˚ uzn´e typy pr˚ ubˇeh˚ u poruchy a regulaˇcn´ıho obvodu 7.1 Doporuˇcen´e hodnoty parametr˚ u pro z´asobu stability . . . . . . . . . . . . 8.1 Vzorce pro v´ ypoˇcet regul´ator˚ u metodou optim´aln´ıho modulu pro soustavy se stejn´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Vzorce pro n´avrh parametr˚ u regul´atoru metodou Ziegler-Nicholse . . . . 8.3 Whiteley-ho tvary charakteristick´ ych polynom˚ u v bezrozmˇern´em tvaru . 10.1 Srovn´an´ı hodnot jednotliv´ ych sign´al˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Diskr´etn´ı ekvivalenty spojit´ ych PID regul´ator˚ u. . . . . . . . . . . . . . . B.1 Vztah mezi jednoduch´ ymi blokov´ ymi sch´ematy a sign´alov´ ymi diagramy . 3.1 5.1 5.2
. 38 . 64 . 66 . 69 . 119 . . . . . .
139 142 148 176 186 205
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
9
´ Uvod do automatick´ eho ˇ r´ızen´ı
1
C´ılem u ´vodn´ı kapitoly je vysvˇetlen´ı z´ akladn´ıch pojm˚ u, kter´e se pouˇz´ıvaj´ı v automatizaˇcn´ı ˇ ızen´ı, jin´ymi slovy regulace technice. Bude zde vysvˇetlen rozd´ıl mezi ovl´ad´ an´ım a ˇr´ızen´ım. R´ v uzavˇren´e smyˇcce, bude hlavn´ı n´ apln´ı tohoto skripta.
1.1
Z´ akladn´ı pojmy
ˇ ızen´ı je kaˇzd´e c´ılevˇedom´e p˚ R´ usoben´ı na ˇr´ızen´ y objekt, s c´ılem dos´ahnout pˇredem dan´eho stavu. Pokud takov´e ˇr´ızen´ı prob´ıh´a automaticky, mluv´ıme o automatick´em ˇr´ızen´ı. Automatick´e ˇr´ızen´ı se v technick´e praxi vyskytuje ve dvou hlavn´ıch form´ach: 1. Sekvenˇ cn´ı ˇ r´ızen´ı, kdy ˇr´ızen´ y syst´em pˇrech´az´ı postupnˇe z jednoho stavu do druh´eho (dalˇs´ıho). K pˇrechodu obvykle doch´az´ı tehdy, jsou-li splnˇeny urˇcit´e podm´ınky. Typick´ ym pˇr´ıkladem je start nebo ukonˇcen´ı nˇejak´eho technologick´eho procesu. Kop´ırka typu xerox je pˇripravena k pr´aci teprve po nahˇr´at´ı v´alce; pˇri vypnut´ı projektoru zhasne lampa ale vˇetr´ak bˇeˇz´ı jeˇstˇe urˇcitou dobu aby nedoˇslo k pˇrehˇr´at´ı zbytkov´ ym teplem. Sekvenˇcn´ı automatiky pr˚ umyslov´ ych celk˚ u (npˇr. energetick´eho bloku) jsou ovˇsem mnohon´asobnˇe sloˇzitˇejˇs´ı a poˇcet stav˚ u, kter´ ymi zaˇr´ızen´ı projde, m˚ uˇze j´ıt do des´ıtek tis´ıc˚ u. ˇ ızen´ı dynamick´ 2. R´ ych syst´ em˚ u. V tomto pˇr´ıpadˇe je c´ılem ˇr´ızen´ı aby dan´a v´ ystupn´ı (regulovan´a) veliˇcina co nejpˇresnˇeji sledovala ˇcasov´ y pr˚ ubˇeh dan´e ˇr´ıd´ıc´ı (ˇz´adan´e,vstupn´ı) veliˇciny a to bez ohledu na sign´alov´e i parametrick´e poruchy, kter´e na ˇr´ızenou soustavu mohou p˚ usobit. Regul´ator, kter´ y generuje akˇcn´ı veliˇcinu, p˚ usob´ıc´ı na soustavu, mus´ı tedy plnit dvˇe u ´lohy: - zajistit vˇern´e sledov´an´ı ˇr´ızen´ı, coˇz je obt´ıˇzn´e vzhledem k ˇcasov´ ym zpoˇzdˇen´ım (obecnˇe vzhledem k dynamick´ ym vlastnostem) ˇr´ızen´eho objektu; - kompenzovat poruchy, kter´e mohou na ˇr´ızen´ y objekt p˚ usobit tak, aby se jejich vliv na regulovan´e veliˇcinˇe projevil v co nejmenˇs´ı m´ıˇre. V tomto skriptu se budeme vˇenovat ˇr´ızen´ı dynamick´ ych syst´em˚ u, bez ohledu na to, p˚ ujde-li o syst´emy technick´e, ekonomick´e ˇci spoleˇcensk´e nebo jin´e. D˚ uleˇzit´e je, zda rovnice, popisuj´ıc´ı vlastnosti ˇr´ızen´eho syst´emu maj´ı stejn´ y tvar. Pokud ano, budou odvozen´e algoritmy ˇr´ızen´ı platit, at’ je fyzick´a podstata syst´emu jak´akoliv. Regulovan´e soustavy (syst´emy, objekty) mohou m´ıt jeden vstup a jeden v´ ystup. V tom pˇr´ıpadˇe je oznaˇcujeme n´azvem SISO syst´emy (z anglick´eho Single Input-Single Output). Pokud maj´ı v´ıce vstup˚ u a v´ıce v´ ystup˚ u, mluv´ıme o MIMO syst´emech (Multi Input-Multi Output). V syst´emech automatick´eho ˇr´ızen´ı se vyskytuj´ı tyto z´akladn´ı veliˇciny (promˇenn´e): • regulovan´ a veliˇ cina je v´ ystupn´ı veliˇcina ˇr´ızen´eho syst´emu (obvykl´e znaˇcen´ı je y) • ˇ r´ıdic´ı veliˇ cina, t´eˇz ˇz´adan´a hodnota nebo vstupn´ı veliˇcina; hodnota a ˇcasov´ y pr˚ ubˇeh t´eto promˇenn´e urˇcuje jak´a m´a b´ yt hodnotu a ˇcasov´ y pr˚ ubˇeh regulovan´e veliˇciny (obvykle se znaˇc´ı w )
ˇ ızen´ı a regulace I R´
10
• regulaˇ cn´ı odchylka je rozd´ıl mezi ˇz´adanou hodnotou a regulovanou veliˇcinou (obvykle se znaˇc´ı e , a plat´ı e = w − y ) • akˇ cn´ı veliˇ cina, t´eˇz regulaˇcn´ı veliˇcina, je vstupn´ı veliˇcina regulovan´e soustavy a v´ ystupn´ı veliˇcina regul´atoru; obvykle ji znaˇc´ıme u (nˇekdy tak´e x) • porucha je veliˇcina, kter´a p˚ usob´ı bud’ na vstupu, v´ ystupu nebo na libovoln´em m´ıstˇe regulovan´e soustavy. V praxi m˚ uˇze na jednu soustavu p˚ usobit nˇekolik poruch v r˚ uzn´ ych m´ıstech. (V r´amci tohoto kurzu budeme uvaˇzovat pouze sign´alov´e poruchy, parametrick´e poruchy, ˇcili zmˇeny vlastnost´ı regulovan´e soustavy budou prob´ır´any pozdˇeji). Sign´alov´e poruchy obvykle znaˇc´ıme v. Regulovan´e soustavy mohou m´ıt st´al´e (ˇcasovˇe nepromˇenn´e, neboli invariantn´ı) vlastnosti, nebo se jejich vlastnosti mohou v ˇcase mˇenit. V tomto kurzu se budeme pˇrev´aˇznˇe zab´ yvat ˇcasovˇe nepromˇenn´ ymi soustavami. Procesy, prob´ıhaj´ıc´ı v regulovan´ ych soustav´ach mohou b´ yt pops´any bud’ line´arn´ımi, nebo neline´arn´ımi rovnicemi. Pˇripomeˇ nme, ˇze line´arn´ı je takov´ y syst´em, u kter´eho plat´ı n´asleduj´ıc´ı dvˇe tvrzen´ı (vˇety o linearitˇe): n´ asoben´ı konstantou - jestliˇze odezva syst´emu na vstupn´ı sign´al u(t) je y(t), pak line´arn´ı syst´em odpov´ı na vstup ku(t) , kde k je konstanta, odezvou ky(t) princip superpozice - jestliˇze odezva syst´ Pemu na vstup ui (t) je Pyi (t), pak pro odezvu line´arn´ıho syst´emu na sign´al u(t) = ni=1 ui (t) plat´ı y(t) = ni=1 yi (t).
ˇ V re´aln´em svˇetˇe je jen velmi m´alo syst´em˚ u, kter´e jsou skuteˇcnˇe line´arn´ı. Rada re´aln´ ych syst´em˚ u se vˇsak - zejm´ena v okol´ı pracovn´ıch bod˚ u - od line´arn´ıch syst´em˚ u odliˇsuje jen m´alo a proto je lze s urˇcitou m´ırou nepˇresnosti za line´arn´ı povaˇzovat. Vzhledem k tomu, ˇze popis i ˇreˇsen´ı probl´em˚ u s line´arn´ımi syst´emy je nesrovnatelnˇe jednoduˇsˇs´ı neˇz v pˇr´ıpadˇe syst´em˚ u s nelinearitami, omez´ıme se v tomto z´akladn´ım kurzu na line´arn´ı syst´emy. Pˇri praktick´e realizaci provedeme nejprve tzv. linearizaci syst´emu, pˇri kter´e nahrad´ıme skuteˇcn´ y syst´em jeho modelem, kter´ y v okol´ı pracovn´ıho bodu s dostateˇcnou pˇresnost´ı nahrad´ı p˚ uvodnˇe neline´arn´ı vztahy line´arn´ımi rovnicemi. Linearizovat lze obvykle syst´emy s tzv. parazitn´ımi nelinearitami, kter´e se v syst´emech vyskytuj´ı z d˚ uvodu konstrukˇcn´ıch (nasycen´ı, omezen´ı, p´asmo necitlivosti, v˚ ule v ozuben´ ych pˇrevodech, hystereze magnetick´ ych materi´al˚ u apod). Kromˇe tˇechto nelinearit se vˇsak v syst´emech automatick´eho ˇr´ızen´ı vyskytuj´ı i tzv. podstatn´ e nelinearity, ˇcasto zav´adˇen´e u ´myslnˇe, kter´e linearizovat obvykle nelze (to se t´ yk´a zejm´ena prvk˚ u s rel´eovou charakteristikou, kter´e maj´ı pouze dvou nebo tˇr´ı hodnotov´ y v´ ystup). Neline´arn´ı syst´emy budou n´apln´ı dalˇs´ıho kurzu. Proces ˇr´ızen´ı m˚ uˇze b´ yt realizov´an r˚ uzn´ ym zp˚ usobem a podle toho se syst´emy ˇr´ızen´ı rozdˇeluj´ı do nˇekolika skupin, z nichˇz nˇekter´e jsou povaˇzov´any za standardn´ı. Rozliˇsujeme regul´atory pˇ r´ımoˇ cinn´ e a s pomocnou energi´ı podle toho, zda se k ˇr´ızen´ı pouˇz´ıv´a pouze energie odebran´e z ˇr´ızen´e soustavy, nebo ze zvl´aˇstn´ıho zdroje. Mezi pˇr´ımoˇcinn´e regul´atory patˇr´ı jednoduch´e regul´atory v ledniˇck´ach, ˇzehliˇck´ach, peˇc´ıc´ıch troub´ach nebo regul´atory hladiny ˇci napˇet´ı (dob´ıjen´ı baterie v autech). Jin´e dˇelen´ı m˚ uˇze b´ yt podle toho, zda p˚ usoben´ı akˇcn´ı veliˇciny je v ˇcase spojit´e, ˇci prob´ıh´a pouze v urˇcit´ ych ˇcasech. Podle
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
11
toho mluv´ıme o spojit´ em nebo diskr´ etn´ım ˇr´ızen´ı.V tomto kurzu se budeme zab´ yvat obˇema typy ˇr´ızen´ı. Podle ˇcasov´eho pr˚ ubˇehu ˇz´adan´e (ˇr´ıd´ıc´ı) veliˇciny dˇel´ıme ˇr´ızen´ı do tˇr´ı skupin: ˇ ızen´ı na konstantn´ı hodnotu je takov´e, kdy ˇz´adan´a hodnota m´a po celou dobu • R´ ˇcinnosti konstantn´ı hodnotu. Sem patˇr´ı ˇr´ızen´ı frekvence a napˇet´ı v rozvodn´e s´ıti, regulace hladiny (npˇr. ve splachovaˇc´ıch na WC), ˇr´ızen´ı teploty v r˚ uzn´ ych technolog´ ick´ ych provozech. Ukolem ˇr´ızen´ı u tohoto typu je pouze kompenzace poruch, kter´e p˚ usob´ı na ˇr´ızen´ y syst´em. Regulace na konstantn´ı hodnotu se vyskytuje obvykle u ˇr´ızen´ı z´akladn´ıch fyzik´aln´ıch veliˇcin (teplota, tlak, vlhkost, napˇet´ı, proud, ot´aˇcky, ˇ ıme sem i takov´e syst´emy, u kter´ pr˚ utok, hladina). Rad´ ych se ˇz´adan´a hodnota sice ˇcas od ˇcasu mˇen´ı ale mezi t´ım je konstantn´ı (teplota v obytn´ ych prostorech dennoc). Syst´emy automatick´eho ˇr´ızen´ı na konstantn´ı hodnotu se ˇcasto obecnˇe naz´ yvaj´ı regul´ atory. • Syst´emy typu servomechanismus, se vyznaˇcuj´ı t´ım, ˇze ˇz´adan´a hodnota se mˇen´ı pˇredem nezn´am´ ym zp˚ usobem a hlavn´ım u ´kolem ˇr´ızen´ı je zajistit jej´ı co nejpˇresnˇejˇs´ı sledov´an´ı regulovanou veliˇcinou. N´azev je odvozen od nejˇcastˇejˇs´ı realizace tohoto ´ typu ˇr´ızen´ı, totiˇz sledov´an´ı polohy. Uloha kompenzace poruch je zde obvykle druhoˇrad´a a prim´arn´ı je zajiˇstˇen´ı co nejrychlejˇs´ı a nejvˇernˇejˇs´ı shody ˇr´ıd´ıc´ı a ˇr´ızen´e veliˇciny • Za programov´ e ˇ r´ızen´ı oznaˇcujeme takov´e, u kter´eho ˇz´adan´a veliˇcina m´a v ˇcase pˇredem zn´am´ ym pr˚ ubˇeh. Obˇe z´akladn´ı u ´lohy ˇr´ızen´ı (co nejvˇernˇejˇs´ı sledov´an´ı a kompenzace poruch) jsou zde rovnocenn´e a podle toho tak´e mus´ı b´ yt navrˇzen ˇr´ıd´ıc´ı algoritmus. Zcela z´akladn´ı dˇelen´ı vˇsak spoˇc´ıv´a v tom, zda se ˇr´ızen´ı dˇeje v otevˇ ren´ em obvodˇ e (bez zpˇetn´e vazby, obvykle mluv´ıme o ovl´ ad´ an´ı) nebo v uzavˇren´em obvodˇe se zpˇ etnou vazbou (obvykle naz´ yvan´e regulace). Tyto dva z´akladn´ı typy ˇr´ızen´ı jsou tak z´asadn´ı, ˇze jim vˇenujeme samostatn´ y odstavec.
1.2
Syst´ emy pˇ r´ım´ eho a zpˇ etnovazebn´ıho ˇ r´ızen´ı (ovl´ ad´ an´ı a regulace)
Blokov´e sch´ema syst´emu pˇr´ım´eho ˇr´ızen´ı je na obr´azku 1.1. Na ˇr´ızenou soustavu (S) s v´ ystupem y p˚ usob´ı kromˇe akˇcn´ı veliˇciny x (v´ ystupn´ı veliˇcina regul´atoru R) poruchy v1 (na vstupu soustavy) a v2 (pˇriˇc´ıt´a se k v´ ystupu soustavy). Regul´ator R produkuje akˇcn´ı veliˇcinu x podle ˇr´ıd´ıc´ı (ˇz´adan´e) hodnoty w, kter´a p˚ usob´ı na jeho vstupu. Vzhledem k tomu, ˇze regul´ator nem´a ˇz´adn´e informace o skuteˇcn´e hodnotˇe v´ ystupu y , nem˚ uˇze reagovat na p˚ usoben´ı obou poruchov´ ych sign´al˚ u, z ˇcehoˇz plyne, ˇze v tomto uspoˇr´ad´an´ı nen´ı moˇzn´e splnit jednu z hlavn´ıch u ´loh, kompenzovat vliv poruchov´ ych sign´al˚ u. Druhou z´akladn´ı u ´lohu, totiˇz co nejvˇernˇejˇs´ı sledov´an´ı ˇz´adan´e hodnoty lze realizoˇ ızen´ı bez vat jedinˇe tehdy, m´a-li regul´ator spr´avn´e informace o vlastnostech soustavy S. R´ zpˇetn´e vazby lze proto pouˇz´ıt jen tehdy, chceme-li zmˇenit vlastnosti soustavy z hlediska pˇrenosu ˇr´ıd´ıc´ı veliˇciny (podle pravidel blokov´e algebry je pˇrenos dvou blok˚ u, zapojen´ ych
ˇ ızen´ı a regulace I R´
12
v1 (t) w(t)
v2 (t)
x(t) R
y(t) S
Obr´ azek 1.1: Sch´ema ovl´ad´an´ı v s´erii, d´an souˇcinem jejich d´ılˇc´ıch pˇrenos˚ u). Jde vˇetˇsinou o jednoduch´e ˇr´ızen´ı ve smyslu ovl´ad´an´ı (ˇr´ızen´ı kˇriˇzovatky podle pˇredem stanoven´eho programu, vyt´apˇen´ı budov prost´ ym pˇrepnut´ım poloh ventilu pˇr´ıvodu p´ary podle denn´ı doby a roˇcn´ıho obdob´ı). V obou uveden´ ych pˇr´ıkladech bude ovˇsem skuteˇcn´a hodnota v´ ystupu z´aviset na pˇr´ıtomnosti poruchov´ ych sign´al˚ u (v pˇr´ıpadˇe kˇriˇzovatky nepˇredpokl´adan´a hustota vozidel v jednom smˇeru, v pˇr´ıpadˇe vyt´apˇen´ı budov abnorm´aln´ı venkovn´ı teplota nebo jin´e vlastnosti budovy- npˇr. otevˇren´e okno). Naproti tomu pˇri pˇresn´e znalosti pˇrenosu soustavy lze vypoˇc´ıtat tvar akˇcn´ı veliˇciny tak, aby soustava pˇreˇsla z jednoho stavu do druh´eho pˇri splnˇen´ı zadan´ ych podm´ınek (npˇr. optim´aln´ı ˇr´ızen´ı na minimum spotˇrebovan´e energie nebo uskuteˇcnˇen´e v minim´aln´ım moˇzn´em ˇcase). Naproti tomu ˇr´ızen´ı se zpˇetnou vazbou (regulace), jehoˇz blokov´e sch´ema je na obr´azku 1.2, poskytuje daleko ˇsirˇs´ı moˇznosti. v1 (t) v2 (t) w(t)
e(t)
x(t) R
y(t) S
Obr´ azek 1.2: Sch´ema regulace ˇ ıd´ıc´ı veliˇcina w je v souˇctov´em (rozd´ılov´em) ˇclenu porovn´av´ana s hodnotou reguloR´ van´e veliˇciny y a v´ ysledn´a regulaˇcn´ı odchylka e je vstupn´ı veliˇcinou regul´atoru. Regul´ator tak m˚ uˇze reagovat nejen na zmˇenu ˇr´ıd´ıc´ı veliˇciny, ale i na d˚ usledky p˚ usob´ıc´ıch poruch. V n´asleduj´ıc´ıch kapitol´ach budeme podrobnˇe studovat vlastnosti syst´em˚ u se zpˇetnou vazbou, ˇ ızen´ı a regulace zde jen dodejme, ˇze pr´avˇe tento zp˚ usob ˇr´ızen´ı tvoˇr´ı hlavn´ı n´aplˇ n kurzu R´ I. Blokov´e sch´ema na obr´azku 1.2 je maxim´alnˇe zjednoduˇseno pro u ´ˇcely pochopen´ı principu zpˇetn´e vazby. Praktick´a proveden´ı je obvykle sloˇzitˇejˇs´ı. Sch´ema nejˇcastˇejˇs´ı pˇr´ıstrojov´e realizace je na obr´azku 1.3. ˇ ıd´ıc´ı veliˇcina w je zad´av´ana bud’ ruˇcnˇe, pomoc´ı posuvn´eho nebo otoˇcn´eho ovladaˇce R´ a pro n´asledn´ y rozd´ıl od regulovan´e veliˇciny y je tˇreba ji upravit na stejnou fyzik´aln´ı veliˇcinu, jako je sign´al z ˇcidla regulovan´e veliˇciny. K tomu slouˇz´ı pˇrevodn´ıky Pˇr.1 a Pˇr.2., u kter´ ych pˇredpokl´ad´ame linearitu a z hlediska dynamiky nulov´e zpoˇzdˇen´ı. Proto je v
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
13
v1 w
Pˇr.1
e
´ redn´ı Ustˇ ˇclen
V´ykonov´y zesilovaˇc
Akˇcn´ı org´ an
Pˇr.2
x
v2 ˇ ızen´ R´ a soustava
y
Sn´ımaˇc (ˇcidlo)
Obr´ azek 1.3: Podrobn´e sch´ema regulace uˇzeme vynechat. Dynamick´e vlastnosti sn´ımaˇce regulaˇcn´ım sch´ematu na obr´azku 1.2 m˚ obvykle zanedbateln´e nejsou, pˇredpokl´ad´ame vˇsak, ˇze jsou zahrnuty do chov´an´ı regulovan´e soustavy. Samotn´ y regul´ator se skl´ad´a z u ´stˇredn´ıho ˇclenu, kter´ y urˇcuje vlastn´ı algoritmus ˇr´ızen´ı, v´ ykonov´eho zesilovaˇce a akˇcn´ıho org´anu. Dynamick´e vlastnosti tˇechto blok˚ u obvykle zahrnujeme bud’ do regulovan´e soustavy, nebo do regul´atoru. V obr´azku 1.3 nejsou nakresleny sign´alov´e poruchy, kter´e ovˇsem mohou p˚ usobit v kter´emkoliv m´ıstˇe. V technick´e praxi je obvykl´e ch´apat pod slovem regul´ator vˇsechny bloky z obr´azku 1.3, kromˇe samotn´e soustavy a akˇcn´ıho org´anu. V obchodn´ı nab´ıdce pak najdeme standardnˇe vyr´abˇen´e regul´atory, ke kter´ ym se pˇripoj´ı pouze sn´ımaˇc zvolen´eho typu a jejichˇz v´ ystup je schopen ovl´adat vybran´ y akˇcn´ı ˇclen (ventil, servomotor, solenoid apod.). Velikost ˇz´adan´e veliˇciny se nastavuje bud’ ruˇcnˇe na ˇceln´ım panelu regul´atoru, nebo se zad´av´a d´alkovˇe z pˇripojen´eho poˇc´ıtaˇce. Tyto regul´atory se vyr´abˇej´ı pro regulaci vˇsech bˇeˇzn´ ych fyzik´aln´ıch veliˇcin (teplota, tlak, poloha, vlhkost, ot´aˇcky, napˇet´ı). Ve velk´e vˇetˇsinˇe pˇr´ıpad˚ u vyhov´ı pomˇernˇe jednoduch´e algoritmy ˇr´ızen´ı (rel´eov´e nebo PID). Rel´eov´e regul´atory patˇr´ı do oblasti neline´arn´ıch syst´em˚ u a jsou obsahem dalˇs´ıho kurzu.
1.3
Shrnut´ı
ˇ aˇr se V t´eto kapitole byly probr´any z´akladn´ı pojmy z oblasti automatick´eho ˇr´ızen´ı. Cten´ zde sezn´amil s rozd´ılem mezi ovl´ad´an´ı a ˇr´ızen´ım, se z´akladn´ımi blokov´ ymi sch´ematy. Bylo zde pops´ano podrobn´e regulaˇcn´ı sch´ema
1.4
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 1.1 Jak´y je rozd´ıl mezi ovl´ad´ an´ım a regulac´ı? Ot´ azka 1.2 Jak jsou definov´ any line´ arn´ı syst´emy? Ot´ azka 1.3 Vyjmenujte z´ akladn´ı veliˇciny, kter´e se vyskytuj´ı v syst´emech automatick´eho ˇr´ızen´ı a popiˇste je? Ot´ azka 1.4 Jak´y je rozd´ıl mezi pˇr´ımoˇcinn´ym regul´ atorem a regul´ atorem s pomocnou energi´ı?
ˇ ızen´ı a regulace I R´
Ot´ azka 1.5 Jak se rozdˇeluje ˇr´ızen´ı podle ˇcasov´eho pr˚ ubˇehu ˇza´dan´e hodnoty? Ot´ azka 1.6 Vysvˇetlete pojmy SISO a MIMO. Ot´ azka 1.7 Nakreslete podrobn´e regulaˇcn´ı sch´ema pomoc´ı blokov´e diagramu. Ot´ azka 1.8 Nakreslete blokov´e sch´ema ovl´ad´ an´ı a regulace.
14
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
2
15
Stavov´ y popis syst´ em˚ u
V pˇredmˇetu Sign´ aly, procesy, soustavy jste se dozvˇedˇeli o vnˇejˇs´ım popisu syst´em˚ u. Do vnˇejˇs´ıho popisu spad´ a popis pomoc´ı diferenci´ aln´ı rovnice, impulsov´e charakteristiky, pˇrechodov´e charakteristiky, frekvenˇcn´ı charakteristiky, oper´atorov´eho a frekvenˇcn´ıho pˇrenosu syst´emu a rozloˇzen´ı nul a p´ol˚ u. Jejich spoleˇcn´ym rysem je fakt, ˇze se nezaj´ımaj´ı o to, co se v syst´emu skuteˇcnˇe dˇeje, ale pouze o relaci mezi vstupem a v´ystupem. Na syst´em tedy pohl´ıˇzej´ı jako na ˇcernou skˇr´ıˇ nku. V t´eto kapitole se sezn´am´ıme se stavov´ym popisem syst´em˚ u. Z´akladn´ı stavebn´ı prvky stavov´eho popisu jsou integr´ator, sum´ator a proporcion´aln´ı ˇclen. Vz´ajemn´emu propojen´ı tˇechto z´ akladn´ıch prvk˚ u tak, aby popisovaly chov´ an´ı nˇejak´eho syst´emu se ˇr´ık´a stavov´y diagram. Jak jiˇz vypl´yv´ a z n´ azvu, je tento popis zaloˇzen na pojmu stav syst´emu na kter´y m˚ uˇzeme pohl´ıˇzet jako na v´ystup integr´atoru. Stavov´y popis vznikl z d˚ uvodu moˇznosti studovat stavy uvnitˇr syst´emu, zejm´ena u v´ıcerozmˇerov´ych a u neline´arn´ıch syst´em˚ u.
2.1
Z´ akladn´ı pojmy stavov´ eho popisu
Doposud jsme vˇetˇsinou uvaˇzovali syst´em s jedn´ım vstupem a jedn´ım v´ ystupem. Stavov´ y popis se ˇcasto pouˇz´ıv´a pro syst´emy s v´ıce vstupy a v´ ystupy. Proto pˇri zav´adˇen´ı stavov´eho popisu uvaˇzujme line´arn´ı syst´em s m vstupy a r v´ ystupy, tak jak je zn´azornˇeno na obr´azku 2.1. Takov´ yto syst´em bychom mohli popsat mnoˇzstv´ım pˇrenos˚ u mezi jednotliv´ ymi vstupy a v´ ystupy. Pro zv´ yˇsen´ı pˇrehlednosti popisu se pouˇz´ıv´a maticov´eho z´apis˚ u. T´ım bychom vˇsak opˇet z´ıskali pouze vnˇejˇs´ı popis. poruchy
u2 (t) .. . um (t)
Line´arn´ı syst´em x1 (t) x2 (t) x(t) = .. . xn (t)
y1 (t) y2 (t) .. .
V´ ystupy
Vstupy
u1 (t)
yr (t)
Obr´ azek 2.1: Obecn´ y line´arn´ı syst´em K tomu, abychom mohli prov´est vnitˇrn´ı popis syst´emu 2.1 potˇrebujeme zav´est nˇekter´e pojmy Stav syt´ emu je nejmenˇs´ı poˇcet promˇenn´ ych n (stavov´ ych promˇenn´ ych), jejichˇz znalost v ˇcase t = t0 spolu se znalost´ı vstup˚ u do syst´emu pro ˇcasy t > t0 plnˇe urˇcuje chov´an´ı syst´emu v ˇcase t > t0 . Stav syst´emu urˇcuje stavov´ y vektor.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
16
Stavov´ y vektor je sloupcov´ y vektor, kter´ y vˇetˇsinou znaˇc´ıme x(t) a jehoˇz sloˇzky tvoˇr´ı stavov´e promˇenn´e (viz. 2.1). x1 (t) x2 (t) x(t) = .. .
xn (t)
u1 (t) u2 (t) u(t) = .. .
um (t)
y1 (t) y2 (t) y(t) = .. . yr (t)
(2.1)
Stavov´ e promˇ enn´ e dynamick´eho syst´emu jsou ˇcasov´e funkce, kter´e urˇcuj´ı vnitˇrn´ı stav syst´emu. Z hlediska praktick´eho pouˇzit´ı je lepˇs´ı, kdyˇz stavov´e promˇenn´e vyjadˇruj´ı nˇejakou mˇeˇritelnou veliˇcinu uvnitˇr syst´emu. Obecnˇe vˇsak stavy zvolen´e stavy nemus´ı v syst´emu fyzicky existovat. Stavov´ y prostor je n-rozmˇern´ y prostor re´aln´ ych ˇc´ısel Rn , jehoˇz souˇradnice tvoˇr´ı stavov´e promˇenn´e. Stav syst´emu v dan´em okamˇziku je bod v tomto prostoru. Vektor vstup˚ u je m-rozmˇern´ y sloupcov´ y vektor, jehoˇz sloˇzky tvoˇr´ı vstupn´ı veliˇciny syst´emu a znaˇc´ıme jej obvykle u(t) (viz. 2.1). U syst´emu s jedn´ım vstupem je u(t) skal´arn´ı veliˇcina u(t) = u(t) Vektor v´ ystup˚ u (v´ ystupn´ı vektor) je r-rozmˇern´ y sloupcov´ y vektor, jehoˇz sloˇzky tvoˇr´ı v´ ystupn´ı veliˇciny syst´emu a znaˇc´ıme jej obvykle y(t) (viz. 2.1). U syst´emu s jedn´ım v´ ystupem je y(t) skal´arn´ı veliˇcina y(t) = y(t) Stavov´ e rovnice urˇcuj´ı vztah mezi stavem syst´emu a jeho vstupu a v´ ystupy. Prvn´ı stavovou rovnici tvoˇr´ı soustava diferenci´aln´ıch rovnic prvn´ıho ˇr´adu. Ud´av´a vztah mezi derivacemi stavov´ ych promˇenn´ ych a vektory stavu a vstupu. T´ım vlastnˇe popisuje, jak se vyv´ıj´ı stavy syst´emu v ˇcase. Na stav se m˚ uˇzeme d´ıvat jako na vektor v n-rozmˇern´em prostoru, jehoˇz poloha se v ˇcase mˇen´ı a t´ım jeho konec vytv´aˇr´ı kˇrivku, kter´a se naz´ yv´a stavov´a trajektorie x˙ 1 = a11 x1 (t) + · · · a1n xn (t) + b11 u1 (t) + b1m um (t) x˙ 2 = a21 x1 (t) + · · · a2n xn (t) + b21 u1 (t) + b2m um (t) .. .. . . x˙ n = an1 x1 (t) + · · · ann xn (t) + bn1 u1 (t) + bnm um (t)
(2.2)
Vid´ıme, ˇze tento popis umoˇzn ˇuje vazbu derivace stavov´e promˇenn´e na libovoln´ y vstup nebo stav. Pokud zde tento vztah nen´ı, je odpov´ıdaj´ıc´ı koeficient roven nule. Pˇredeˇsl´a rovnice lze jednoduˇse pˇrepsat maticovˇe ˙ x(t) = Ax(t) + Bu(t)
(2.3)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
17
Druh´a stavov´a rovnice urˇcuje vztah mezi vektorem v´ ystupu a vektory stavu a vstupu. y1 = c11 x1 (t) + · · · c1n xn (t) + d11 u1 (t) + d1m um (t) y2 = c21 x1 (t) + · · · c2n xn (t) + d21 u1 (t) + d2m um (t) .. .. . . yr = cr1 x1 (t) + · · · crn xn (t) + dr1 u1 (t) + drm um (t)
(2.4)
Druhou stavovou rovnici m˚ uˇzeme tak´e zapsat maticovˇe y(t) = Cx(t) + Du(t)
(2.5)
Matice koeficient˚ u A, B, C a D maj´ı n´asleduj´ıc´ı v´ yznam A je matice vnitˇrn´ıch vazeb syst´emu (t´eˇz syst´emov´a matice nebo matice zpˇetn´ ych vazeb). M´a rozmˇer n × n
B je matice vazeb syst´emu na vstup (t´eˇz vstupn´ı matice). M´a rozmˇer n × m. C je matice vazeb v´ ystupu na stav (t´eˇz v´ ystupn´ı matice). M´a rozmˇer r × n.
D je matice pˇr´ım´ ych vazeb v´ ystupu na vstup (t´eˇz v´ ystupn´ı matice). M´a rozmˇer r × n. Z hlediska dynamick´ ych vlastnost´ı nejsou tyto vazby podstatn´e a v ˇradˇe pˇr´ıpad˚ u je tato matice nulov´a. U line´arn´ıho stacion´arn´ıho syst´emu jsou vˇsechny koeficienty matic konstantn´ı re´aln´a ˇc´ısla. Pokud jsou nˇekter´e koeficienty z´avisl´e na ˇcase, pak se jedn´a o ˇcasovˇe promˇenn´ y syst´em. U neline´arn´ıho spojit´eho syst´emu mohou b´ yt prvky matic z´avisl´e na stavov´ ych promˇenn´ ych, nebo na vstupn´ıch veliˇcin´ach. Stavov´e rovnice se potom nezapisuj´ı maticovˇe, ale pomoc´ı obecnˇejˇs´ıho z´apisu, se kter´ ym se budete setk´avat v navazuj´ıc´ım kurzu Regulace a ˇr´ızen´ı II. x˙ = f (x, u, t) y = g(x, u, t)
(2.6)
Na obr´azku 2.2 je uk´az´ano obecn´e stavov´e sch´ema, kter´e vyjadˇruje rovnice (2.3) a (2.5). Blok s integr´atory pˇredstavuje n nez´avisl´ ych integr´ator˚ u. Vˇsechny sign´aly jsou nakresleny tuˇcnˇe, aby se upozornilo na skuteˇcnost, ˇze se obecnˇe jedn´a o vektory. Barevnˇe jsou rozliˇseny r˚ uzn´e dimenze vektor˚ u. Na rozd´ıl od vnitˇrn´ıho popisu, kdy je relace mezi vstupem a v´ ystupem d´ana jednoznaˇcnˇe nen´ı zp˚ usob stavov´eho popisu jednoznaˇcn´ y. R˚ uzn´e tvary matic A, B, C a D mohou totiˇz z hlediska vstup v´ ystupn´ıho d´avat stejn´e odezvy. Pˇ r´ıklad 2.1 U n´ asleduj´ıc´ıho sch´ematu urˇcete a) pˇrenos v Laplaceovˇe transformaci
ˇ ızen´ı a regulace I R´
18
D
˙ x(t)
u(t)
x(t) R
B
y(t)
dt
C
A Obr´ azek 2.2: Obecn´e stavov´e sch´ema syst´emu
i
R
L
uR
uL
u1 (t)
Obr´ azek 2.3: Jednoduch´e elektrick´e sch´ema
C
u2 (t)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
19
b) stavov´y popis c) z urˇcen´eho stavov´eho popisu vyj´ adˇrete pˇrenos v Laplaceovˇe transformaci ad a) Pro urˇcen´ı pˇrenosu potˇrebujeme zn´at impedance jednotliv´ ych prvk˚ u. Jak v´ıme z teorie elektrick´ ych obvod˚ u je impedance c´ıvky pL a impedance kondenz´atoru 1/pC. Oper´atorov´ y pˇrenos se urˇc´ı jako pomˇer obrazu v´ ystupn´ıho napˇet´ı U2 (p) ku obrazu vstupn´ıho napˇet´ı U1 (p). Pro dan´e obrazy plat´ı: v´ ystupn´ı napˇet´ı je napˇet´ı na kondenz´atoru U2 (p) = I(p)/pC a vstupn´ı napˇet´ı je d´ano souˇctem napˇet´ı na odporu, indukˇcnosti a 1 kondenz´atoru U1 (p) = RI(p) + pLI(p) + pC I(p). V´ ysledn´ y pˇrenos m˚ uˇzeme ps´at 1 I(p) U2 (p) pC F (p) = = U1 (p) RI(p) + pLI(p) +
1 I(p) pC
=
LCp2
1 + CRp + 1
Urˇcen´ı pˇrenosu tohoto jednoduch´eho elektrick´eho zapojen´ı je vcelku jednoduchou z´aleˇzitost´ı. Vˇsimnˇeme si, ˇze ze zjiˇstˇen´eho pˇrenosu nejsme schopni zpˇetnˇe urˇcit proud nebo napˇet´ı na jednotliv´ ych prvc´ıch. D´av´a n´am pouze pˇredstavu o vztahu mezi vstupem a v´ ystupem. Pod´ıvejme se nyn´ı, jak je to s urˇcen´ım stavov´eho popisu. ad b) Pˇri urˇcov´an´ı stavov´eho popisu je potˇreba zvolit stavov´e promˇenn´e. Jako stavov´e promˇenn´e se u elektrick´ ych obvod˚ u vol´ı veliˇciny, kter´e skokovˇe nemˇen´ı svoji hodnotu. Jedn´a se o napˇet´ı na kondenz´atoru a o proud c´ıvkou. I pˇres toto doporuˇcen´ı existuje pˇri volbˇe stavov´ ych promˇenn´ ych volnost. M˚ uˇzeme si totiˇz tyto veliˇciny vybrat v libovoln´em poˇrad´ı. Zvolme si napˇr´ıklad proud c´ıvkou, kter´ y odpov´ıd´a proudu v cel´em obvodu i jako stavovou promˇennou x2 a napˇet´ı na kondenz´atoru C, kter´e je vlastnˇe v´ ystupn´ım napˇet´ım u2 jako druhou stavovou promˇennou x1 . Z fyziky v´ıme, ˇze pro vztah mezi proudem a napˇet´ım na c´ıvce a na kondenz´atoru plat´ı vztahy. i=C
du2 dt
di dt Tyto vzoreˇcky se pokus´ıme upravit tak, aby se zde vyskytovaly pouze stavov´e promˇenn´e a vstupy a v´ ystupy. Napˇet´ı na c´ıvce m˚ uˇzeme rozepsat jako uL = u1 −uR −u2 = u1 −Ri−u2 . Dosazen´ım do pˇredchoz´ıch rovnic a vyj´adˇren´ım derivac´ı stavov´ ych promˇenn´ ych z´ısk´ame uL = L
i du2 = dt C di 1 = (u1 − Ri − u2 ) dt L Toto je prvn´ı stavov´a rovnice popisuj´ıc´ı chov´an´ı elektrick´eho sch´ematu podle obr´azku 2.3. Druh´a stavov´a rovnice popisuje v´ ystupy ze syst´emu. V naˇsem pˇr´ıpadˇe m´ame jeden v´ ystup, kter´ y je pˇr´ımo roven jedn´e stavov´e promˇenn´e u2 (t), y(t) = u2 (t)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
20
Zkusme si stavov´e rovnice zapsat maticovˇe. Pˇredt´ım nˇeˇz tak uˇcin´ıme si nejprve pˇrepiˇsme pˇredchoz´ı rovnice do tvaru rovnic 2.2 a 2.4 1 du2 = 0u2 + i + 0u1 dt C 1 R 1 di = − u2 − i + u 1 dt L L L y = 1u2
(2.7)
+0i + 0u1
V maticov´em z´apisu potom dost´av´ame 1 du2 0! 0 u2 dt C 1 u1 di = 1 R i − − L L L dt u2 + 0u1 y= 1 0 i
2.2
(2.8)
Vz´ ajemn´ y vztah mezi vnitˇ rn´ım a vnˇ ejˇ s´ım popisem
Mezi vnitˇrn´ım a vnˇejˇs´ım popisem existuje vz´ajemn´a souvislost. Pokud m´ame stavov´ y popis syst´emu, m˚ uˇzeme z nˇeho urˇcit matici pˇrenosov´ ych funkc´ı. To, ˇze se jedn´a o matici je d´ano t´ım, ˇze stavov´ y popis je definov´an obecnˇe pro v´ıce vstup˚ u a v´ ystup˚ u. Naproti tomu pˇrenos syst´emu je definov´an mezi jedn´ım vstupem a jedn´ım v´ ystupem. V t´eto matici jsou uloˇzeny vˇsechny vz´ajemn´e kombinace vstup˚ u a v´ ystup˚ u. Tento smˇer pˇrevodu je jednoznaˇcn´ y. Pokud m´ame pˇrenos syst´emu s jedn´ım vstupem a jedn´ım v´ ystupem, pak je moˇzn´e ho pˇrev´est na stavov´ y popis. Tento pˇrevod jiˇz nen´ı jednoznaˇcn´ y, protoˇze existuje v´ıce, na prvn´ı pohled r˚ uzn´ ych, stavov´ ych popis˚ u, kter´e maj´ı stejn´e chov´an´ı, jako jeden pˇrenos.
2.3
Urˇ cen´ı matice pˇ renosov´ ych funkc´ı ze stavov´ eho popisu
Uvaˇzujme line´arn´ı stacion´arn´ı syst´em s m vstupy a r v´ ystupy. Vnˇejˇs´ı popis je reprezentov´an matic´ı pˇrenosov´ ych funkc´ı F (p) F11 (p) F12 (p) · · · F1m (p) F21 (p) F22 (p) · · · F2m (p) F = .. (2.9) .. .. . . . . . . Fr1 (p) Fr2 (p) · · · Frm (p) Pro vektor obraz˚ u v´ ystup˚ u Y (p) = (Y1 (p), Y2 (p), · · · , Yr (p))T plat´ı Y (p) = F (p)U (p) kde U (p) = (U1 (p), U2 (p), · · · , Um (p))T . Pro jednotliv´e prvky matice pˇrenos˚ u (pˇrenosov´e matice) F (p) plat´ı Fij (p) =
(2.10) Yi (p) Uj (p)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
21
Protoˇze Y (p) a U (p) jsou vektory, jejichˇz dˇelen´ı nen´ı definov´ano, nem˚ uˇzeme definiˇcn´ı vztah pro celou matici F (p) ps´at ve stejn´em tvaru jako vztahy pro jednotliv´e jej´ı prvky. Odvozen´ı matice pˇrenosu provedeme pˇrevodem stavov´ ych rovnic do Laplaceovy transformace. pX(p) − X(0) = AX(p) + BU (p) Y (p) = CX(p) + DU (p)
(2.11) (2.12)
Pˇrenosy jsou definov´any pro nulov´e poˇc´ateˇcn´ı podm´ınky, proto se prvn´ı rovnice zjednoduˇs´ı na pX(p) = AX(p) + BU (p)
(2.13)
Nyn´ı si vyj´adˇr´ıme X X(p) = (pI − A)−1 BU (p)
(2.14)
kde I je jednotkov´a matice. Dosazen´ım takto upraven´e prvn´ı stavov´e rovnice do druh´e stavov´e rovnice v Laplaceovˇe transformaci dostaneme Y (p) = C(pI − A)−1 B + D U (p) (2.15) Z matematiky v´ıme, ˇze inverze matice (pI − A)−1 se d´a spoˇc´ıtat jako pod´ıl jej´ı adjungovan´e s jej´ım determinantem. Potom 1 Y (p) = C adj(pI − A)B + D U (p) (2.16) det (pI − A)
V hranat´ ych z´avork´ach je z´ıskan´ y pˇrenos F (p). Pˇrenosov´a matice m´a p´oly rovn´e vlastn´ım ˇc´ısl˚ um matice A. To neznamen´a, ˇze by vˇsechny pˇrenosy v pˇrenosov´e matici obsahovaly vˇsechny p´oly F (p), protoˇze nˇekter´e z nich se mohou zkr´atit s koˇrenov´ ymi ˇciniteli v ˇcitateli. Zpˇetn´a transformace matice pˇrenos˚ u F (p) d´av´a matici impulsn´ıch charakteristik G(t). Prvky t´eto matice gij (t) reprezentuj´ı odezvu syst´emu na i-t´em v´ ystupu na Dirak˚ uv impuls p˚ usob´ıc´ı na j-t´em vstupu. Pˇ r´ıklad 2.2 Syst´em je pops´ an n´ asleduj´ıc´ımi maticemi: 1 0 0 1 C= 1 2 D=0 B= A= 0 1 0 −2
Urˇcete pˇrenosovou matici F (p).
(2.17)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
22
Na z´akladˇe dimenz´ı matic v´ıme, ˇze syst´em m´a dva vstupy a jeden v´ ystup. Nejprve vypoˇc´ıt´ame inverzi matice p 1 0 1 1 0 = − pI − A = p 0 p+2 0 −2 0 1 −1
(pI − A)
1 1 = adj(pI − A) = det (pI − A) p(p + 2)
p+2 1 0 p
(2.18)
Pro matici pˇrenos˚ u potom plat´ı −1
F (p) = C(pI − A) B = 1 2
2.4
1 p(p + 2)
1 0 p+2 1 0 1 0 p
(2.19)
Pˇ rechod k jin´ ym stavov´ ym promˇ enn´ ym
Regul´arn´ı transformace stavov´ ych promˇenn´ ych vytv´aˇr´ı novou stavovou reprezentaci, kter´a m´a stejn´e vztahy mezi vstupy a v´ ystupy. Mnoˇzina n nov´ ych stavov´ ych promˇenn´ ych se z´ısk´a transformac´ı x01 = p11 x1 + p12 x2 + · · · + p1n xn x02 = p21 x1 + p22 x2 + · · · + p2n xn .. . 0 xn = pn1 x1 + pn2 x2 + · · · + pnn xn
(2.20)
Tento vzorec m˚ uˇzeme zapsat maticovˇe x0 = P x
(2.21)
Pokud je proveden´a transformace regul´arn´ı, potom se daj´ı p˚ uvodn´ı stavov´e promˇenn´e vyj´adˇrit na z´akladˇe nov´ ych stavov´ ych promˇenn´ ych pomoc´ı inverzn´ı transformace x = Qx0 = P −1 x0
(2.22)
Kdyˇz dosad´ıme inverzn´ı transformaci do stavov´ ych rovnic (2.3) a (2.5), z´ısk´ame P −1 x˙ 0 = AP −1 x0 + Bu x˙ 0 = (P AP −1 )x0 + (P B)u y = (CP −1 )x0 + Du
(2.23)
Zavedeme-li oznaˇcen´ı nov´ ych matic A0 = P AP −1 B0 = P B C 0 = CP −1
(2.24)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
23
jsou nov´e stavov´e rovnice x˙ 0 = A0 x0 + B 0 u y = C 0 x0 + Du
(2.25)
Ukaˇzme, ˇze vztahy mezi vstupy a v´ ystupy jsou u obou stavov´ ych popis˚ u stejn´e. Matice pˇrenosov´ ych funkc´ı transformovan´eho syst´emu je F 0 (p) = C 0 (pI − A0 )−1 B 0 Pokud v t´eto rovnici nahrad´ıme nov´e matice maticemi p˚ uvodn´ıho syst´emu, z´ısk´ame rovnici F 0 (p) = = = = =
CP −1 (pI − P AP −1 )−1 P B = CP −1 (pP P −1 − P AP −1 )−1 P B = CP −1 [P (pI − A)P −1 ]−1 P B = CP −1 P (pI − A)−1 P −1 P B = C(pI − A)−1 B
coˇz je stejn´a matice pˇrenosov´ ych funkc´ı jako pro syst´em s p˚ uvodn´ımi stavov´ ymi promˇenn´ ymi. Pˇ r´ıklad 2.3 Pomoc´ı programu Matlab pˇreved’te syst´em popsan´y pˇrenosem F (p) =
1 p3 + 2p2 + 3p + 1
na syst´em popsan´y stavov´ymi rovnicemi. Z´ıskan´e vyj´ adˇren´ı pˇreved’te na jin´y tvar pomoc´ı transformaˇcn´ı matice 1 0 1 P = 0 1 2 0 0 3 Nejprve zad´ame pˇrenos
>> F = tf(1,[1 2 3 1]); Potom ho pˇrevedeme na stavov´ y popis >> Fss = ss(F) a =
x1 x2 x3
x1 -2 4 0
b = x2 -0.75 0 4
x3 -0.0625 0 0
c = y1
x1 x2 x3
u1 0.25 0 0
d = x1 0
x2 0
x3 0.25
y1
u1 0
ˇ ızen´ı a regulace I R´
24
stavov´ y popis syst´emu pˇretransformujeme na nov´ y pomoc´ı transformaˇcn´ı matice >> P = [1 0 1;0 1 2;0 0 3]; Fsst = ss2ss(Fss,P) a = x1 x2 x3 x1 -2 3.25 -1.521 x2 4 8 -6.667 x3 0 12 -8 c =
x1 x2 x3
u1 0.25 0 0
d = x1 0
y1
2.5
b =
x2 0
x3 0.08333
y1
u1 0
Urˇ cen´ı stavov´ eho popisu z pˇ renosu jednorozmˇ ern´ ych syst´ em˚ u
M´ame-li pˇrenos jednorozmˇern´eho syst´emu v Laplaceovˇe transformaci, ˇci diferenci´aln´ı rovnici, m˚ uˇzeme prov´est pˇrevod na stavov´ y popis. Jak jiˇz bylo ˇreˇceno, nen´ı stavov´ y popis jednoznaˇcn´ y. Nˇekter´e tvary pˇrenos˚ u maj´ı zvl´aˇstn´ı postaven´ı pˇri urˇcov´an´ı stavov´eho popisu syst´emu. Tato zvl´aˇstnost se projevuje t´ım, ˇze prvky matic A, B, C a D pˇr´ımo souvisej´ı se z´apisem v Laplaceovˇe transformaci, takˇze jejich urˇcen´ı je (jak si uk´aˇzeme v n´asleduj´ıc´ıch podkapitol´ach) jednoduchou z´aleˇzitost´ı. O pˇrenosov´e funkci pˇredpokl´ad´ame, ˇze je ve tvaru racion´aln´ı funkce lomen´e, neobsahuje ˇz´adn´e nevykr´acen´e nuly a p´oly. Takov´ y syst´em byl neˇriditeln´ y a nepozorovateln´ y. Tyto dva pojmy budou rozebr´any pozdˇeji. 2.5.1
Pˇ r´ım´ e programov´ an´ı
Tento zp˚ usob pˇrevodu je vhodn´ y, jestliˇze pˇrenosov´a funkce je ve tvaru pomˇeru dvou polynom˚ u F (p) =
Y (p) bm pm + bm−1 pm−1 + · · · + b1 p + b0 = , kde m ≤ n U (p) pn + an−1 pn−1 + · · · + a1 p + a0
(2.26)
Stavov´ y diagram, kter´ y odpov´ıd´a tomuto syst´emu je na obr´azku 2.4, coˇz dok´aˇzeme tak, ˇze odvod´ıme pˇrenosovou funkci diagramu. Pro Laplace˚ uv obraz funkce e(t) plat´ı a0 an−1 an−2 + 2 + ··· + n E(p) = U (p) − E(p) p p p a pro obraz v´ ystupu 1 1 1 1 Y (p) = E(p) bn + bn−1 + 2 bn−2 + · · · + n−1 b1 + n b0 p p p p Vyj´adˇren´ım U (p), dosazen´ım do pomˇeru Y (p)/U (p) a vyn´asoben´ım ˇcitatele i jmenovatele pn dostaneme stejn´ y pˇrenos jako je uveden v rovnici 2.26. Pokud plat´ı m = n − k,
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
25
jsou koeficienty bi pro i = n, n − 1, n − 2, · · · , n − k nulov´e. Pokud zvol´ıme v´ ystupy integr´ator˚ u za stavov´e promˇenn´e x1 (t) aˇz xn (t), jsou matice syst´emu ve tvaru 0 1 0 ··· 0 0 0 0 1 ··· 0 0 .. .. .. .. A = ... B = ... . . . . (2.27) 0 0 0 0 ··· 1 1 −a0 −a1 −a2 · · · −an−1 C = [(b0 − a0 bn ), (b1 − a1 bn ), · · · , (bn−1 − an−1 bn )] D = bn U vˇetˇsiny re´aln´ ych dynamick´ ych syst´em˚ u plat´ı n > m. To znamen´a, ˇze koeficient bn je nulov´ y, ˇc´ımˇz se podstatnˇe zjednoduˇs´ı matice C a matice pˇr´ım´ ych vazeb ze vstupu na v´ ystup je nulov´a D = 0. Pˇri tomto zp˚ usobu konstrukce z´ısk´av´ame zvl´aˇstn´ı tvar syst´emov´ ych matic. Matice A m´a nenulov´e pouze jednotkov´e koeficienty nad hlavn´ı diagon´alou a v posledn´ım ˇr´adku jsou z´apornˇe vzat´e koeficienty polynomu ve jmenovateli pˇrenosu F (p). Jak jiˇz v´ıme, je dynamika syst´emu d´ana pr´avˇe jmenovatelem pˇrenosu. Proto nepˇrekvapuje, ˇze je matice zpˇetn´ ych vazeb sv´az´ana pr´avˇe s jmenovatelem. Tato realizace stavov´eho popisu se naz´ yv´a Frobeni˚ uv kanonick´y tvar. Pozn´ amka: V nˇekter´e literatuˇre a tak´e v programu Matlab jsou stavy indexov´any v obr´acen´em poˇrad´ı. To se n´am projev´ı ve zmˇenˇe tvaru syst´emov´ ych matic. Matice A m´a potom nenulov´e pouze jednotkov´e koeficienty pod hlavn´ı diagon´alou a koeficienty v prvn´ım ˇr´adku, kter´e jsou z´apornˇe vzat´e koeficienty ve jmenovateli pˇrenosu F (p), ale v obr´ acen´em poˇrad´ı. Matice B a C, kter´e jsou v naˇsem uvaˇzovan´em pˇr´ıpadˇe jednorozmˇerov´ ych syst´em˚ u vektory jsou potom v obr´acen´em poˇrad´ı. Je troˇsku matouc´ı, ˇze i tento zp˚ usob z´apisu je naz´ yv´an kanonick´ym tvarem. 2.5.2
Paraleln´ı programov´ an´ı
Tento zp˚ usob konverze pˇrenosov´e funkce do stavov´eho popisu se pouˇz´ıv´a tehdy, pokud je pˇrenos syst´emu ve tvaru souˇctu jednoduch´ ych v´ yraz˚ u, jejichˇz jmenovatel je nejv´ yˇse druh´eho ˇr´adu. b1 b2 bk bn F (p) = + + ··· + 2 + (2.28) p + a1 p + a2 p + ak−1 p + ak p + an Stavov´ y diagram odpov´ıdaj´ıc´ı tomuto pˇrenosu je na obr´azku 2.5. Stavov´e matice maj´ı tvar. −a1 0 0 · · · 0 0 ··· 0 1 0 −a2 0 · · · 0 0 ··· 0 . .. .. .. .. .. . 1 . . . . . . .. A= B = . 0 0 · · · −ak−1 −ak · · · 0 0 (2.29) . 1 .. .. .. .. .. .. . . . . . 1 0 0 0 ··· 0 0 · · · −an C = [b1 , b2 , · · · , 0, bk , · · · , bn ]
D=0
ˇ ızen´ı a regulace I R´
26
y(t)
bn−1
bn
bn−2
xn (0) u(t) e(t)
R
xn−1 (0) xn
R
−an−1
b1
x2 (0) xn−1
R
−an−2
b0
x1 (0) x2
R −a1
x1
−a0
Obr´ azek 2.4: Stavov´ y diagram pˇr´ım´eho programov´an´ı Tento tvar matice A je Jordan˚ uv kanonick´ y tvar. Matice A m´a vˇsechny prvky mimo hlavn´ı diagon´alu nulov´e a na hlavn´ı diagon´ale jsou vlastn´ı ˇc´ısla matice A. Vyj´ımku tvoˇr´ı koeficienty odpov´ıdaj´ıc´ı dvojˇclenu (vlastn´ı ˇc´ısla jsou komplexn´ı). Tento tvar je nesm´ırnˇe v´ yhodn´ y pro dalˇs´ı v´ ypoˇcty a pokud je to moˇzn´e, snaˇz´ıme se jej vˇzdy pouˇz´ıt. Podm´ınkou je ovˇsem znalost vlastn´ıch ˇc´ısel matice A, coˇz b´ yv´a m´alokdy splnˇeno. 2.5.3
S´ eriov´ e programov´ an´ı
Pˇrevod pomoc´ı s´eriov´eho programov´an´ı je vhodn´ y, pokud je pˇrenosov´a funkce ve tvaru souˇcinu koˇrenov´ ych ˇcinitel˚ u. F (p) =
b0 (p + b1 )(p + b2 ) · · · (p + bm ) (p + a1 )(p + a2 ) · · · (p + an )
(2.30)
Stavov´ y diagram, kter´ y odpov´ıd´a pˇrenosu 2.30, je na obr´azku 2.6. Tvoˇr´ı jej kask´adn´ı spojen´ı element´arn´ıch blok˚ u, kter´e odpov´ıdaj´ı jednotliv´ ym p´ol˚ um a nul´am pˇrenosu. Pokud by se v ˇcitateli nebo jmenovateli pˇrenosu 2.30 vyskytly komplexn´ı koˇreny, pouˇzije se pro jejich realizace blok sestaven´ y ze dvou integr´ator˚ u. Zvol´ıme-li za stavov´e promˇenn´e opˇet v´ ystupy jednotliv´ ych integr´ator˚ u, bude platit tato soustava rovnic. Pˇ r´ıklad 2.4 Pˇrenos syst´emu je d´an ve tˇrech tvarech. Sestavte stavov´e diagramy a matice pro vˇsechny tˇri pˇr´ıpady. F (p) =
p2
2(p + 0.5) 7/3 1/3 2p + 1 = = − + 5p + 4 (p + 4)(p + 1) p+4 p+1
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
27
x1 (0) x1 (t)
R
b1
−a1
x2 (0) x2 (t)
R
b2
−a2
xk−1 (0)
xk (0)
xk−1 (t)
R
−ak−1
R
xk (t)
bk
−ak
xn (0) u(t)
xn (t)
R
y(t) bn
−an
Obr´ azek 2.5: Stavov´ y diagram paraleln´ıho programov´an´ı
xn (0) u(t)
R −an
xn (t)
xn−1 (0)
R
xn−1 (t)
−an−1
x1 (0) bn−1
R −a1
Obr´ azek 2.6: Stavov´ y diagram s´eriov´eho programov´an´ı
x1 (t)
y(t) b1
b0
ˇ ızen´ı a regulace I R´
28
Uveden´ ym tvar˚ um pˇrenosu odpov´ıdaj´ı realizace stavov´ ych diagram˚ u metodou pˇr´ım´eho, s´eriov´eho a paraleln´ıho programov´an´ı. Sch´emata stavov´ ych diagram˚ u jsou na obr´azc´ıch 2.7, 2.8 a 2.5. Stavov´e matice maj´ı n´asleduj´ıc´ı tvary: a) pˇr´ım´e programov´an´ı 0 0 1 C = (1, 2) D = 0 (2.31) B= A= 1 −4 −5 b) s´eriov´e programov´an´ı 0 = −1 1 C = (−0.5, 2) D = 0 B= A= 1 0 4
(2.32)
c) paraleln´ı programov´an´ı 1 = −4 0 C = (7/3, −1/3) D = 0 B= A= 1 0 −1
(2.33)
y(t)
2
x2 (0) u(t)
R
x2
−5
1
x1 (0)
R
x1
−4
Obr´ azek 2.7: Pˇr´ıklad pˇr´ım´eho programov´an´ı
2.6
Shrnut´ı
V t´eto kapitole jsme se sezn´amili se z´aklady stavov´eho popisu. Po nadefinov´an´ı pojm˚ u byly vysvˇetleny dvˇe stavov´e rovnice. Prvn´ı stavov´a rovnice definuje chov´an´ı stav˚ u v ˇcase, protoˇze obsahuje prvn´ı derivace stavov´ ych promˇenn´ ych. Urˇcuje dynamick´e chov´an´ı syst´emu. Druh´a stavov´a rovnice je algebraick´a. Definuje, jak se jednotliv´e vstupy a stavy pod´ılej´ı na v´ ysledn´ ych v´ ystupech syst´emu. Stavov´ y popis syst´emu nen´ı jednoznaˇcnˇe dan´ y, jako je tomu u vstup-v´ ystupn´ıho popisu. Existuje nekoneˇcnˇe mnoho stavov´ ych popis˚ u
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
x2 (0) u(t)
x1 (0)
x2 (t)
R
29
x1 (t)
R
−4
y(t) 0.5
2
−1
Obr´ azek 2.8: Pˇr´ıklad s´eriov´eho programov´an´ı
x1 (0) x1 (t)
R
7 3
−4
u(t)
y(t)
x2 (0) x2 (t)
R
−
1 3
−1
Obr´ azek 2.9: Stavov´ y diagram pˇr´ıkladu na paraleln´ıho programov´an´ı
ˇ ızen´ı a regulace I R´
30
syst´emu, kter´ y m´a jednu a tut´eˇz matici pˇrenos˚ u. Jiˇz pˇri r˚ uzn´e volbˇe poˇrad´ı stavov´ ych promˇenn´ ych ve stavov´em vektoru vede na odliˇsn´e matice syst´emu. Vysvˇetlili jsme si, jak´ ym zp˚ usobem lze transformovat stavov´e rovnice na jin´ y tvar pomoc´ı regul´arn´ı transformaˇcn´ı matice. Nauˇcili jsme se zde pˇrev´adˇet stavov´ y popis na matici pˇrenosov´ ych funkc´ı a zpˇetnˇe ze zn´am´eho pˇrenosu SISO syst´emu popsan´eho pˇrenosovou funkc´ı z´ıskat stavov´e vyj´adˇren´ı. V z´avislosti na zad´an´ı pˇrenosov´e funkce lze s v´ yhodou pouˇz´ıt pˇr´ım´e programov´an´ı, s´eriov´e programov´an´ı nebo paraleln´ı programov´an´ı.
2.7
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 2.1 Napiˇste stavov´e rovnice line´ arn´ıho spojit´eho syst´emu a popiˇste je. Ot´ azka 2.2 Je stavov´y popis jednoznaˇcn´y? Ot´ azka 2.3 Proˇc se pouˇz´ıv´a stavov´eho popisu k popisu syst´em˚ u a jak´e jsou jeho v´yhody? Ot´ azka 2.4 Jak´e jsou hodnosti matic A, B, C a D charakterizuj´ıc´ı stavov´y popis spojit´eho syst´emu? Ot´ azka 2.5 Nakreslete obecn´e stavov´e sch´ema line´ arn´ıho spojit´eho syst´emu. Ot´ azka 2.6 Jak´e jsou z´ akladn´ı postupy pro v´ypoˇcet matic syst´emu z pˇrenosu u jednorozmˇern´ych syst´em˚ u. Ot´ azka 2.7 Jak´y tvar pˇrevodu do stavov´eho prostoru je vhodn´y, pokud je pˇrenosov´ a funkce zaps´ana ve tvaru pomˇeru dvou polynom˚ u. Ot´ azka 2.8 Jak´y tvar pˇrevodu do stavov´eho prostoru je vhodn´y, pokud je pˇrenosov´ a funkce zaps´ana ve tvaru pomˇeru souˇcin˚ u koˇrenov´ych ˇcinitel˚ u. Ot´ azka 2.9 Jak´y tvar pˇrevodu do stavov´eho prostoru je vhodn´y, pokud je pˇrenosov´ a funkce zaps´ana ve tvaru souˇctu jednoduch´ych v´yraz˚ u, jejichˇz jmenovatel je nejv´yˇse druh´eho ˇr´adu.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
3
31
Regulovan´ e soustavy
Objekty ˇr´ızen´ı, neboli regulovan´e soustavy, jsou velmi rozmanit´e a maj´ı r˚ uzn´e vlastnosti. Bylo jiˇz ˇreˇceno, ˇze v r´amci tohoto kurzu se omez´ıme na soustavy se soustˇredˇen´ymi parametry, ˇcasovˇe nepromˇenn´e a linearizovateln´e. Pˇresto, vzhledem k rozmanitosti dynamick´ych vlastnost´ı, zb´yv´ a jeˇstˇe velk´e mnoˇzstv´ı r˚ uzn´ych typ˚ u soustav. V t´eto kapitole uk´aˇzeme nˇekolik skupin soustav, kter´e maj´ı charakteristick´e vlastnosti a zejm´ena v technick´e praxi se ˇcasto vyskytuj´ı. D´ ale se budeme zab´yvat identifikac´ı re´aln´ych soustav a tvorbou jejich model˚ u, coˇz je nutnˇe spojeno s aproximac´ı (kromˇe jiˇz zm´ınˇen´e linearizace ).
3.1
Pˇ retlumen´ e (nekmitav´ e) soustavy
V pr˚ umyslov´e praxi se nejˇcastˇeji setk´av´ame se soustavami, kter´e jsou tvoˇreny s´eriov´ ym spojen´ım setrvaˇcn´ ych ˇcl´ank˚ u. Vˇsechny p´oly takov´ ych soustav jsou re´aln´e z´aporn´e, impulsn´ı i pˇrechodov´a charakteristika nem´a kmitav´ y pr˚ ubˇeh. Z hlediska ˇr´ızen´ı je d˚ uleˇzit´a jak hodnota nejvˇetˇs´ıch (dominantn´ıch) ˇcasov´ ych konstant, tak ˇr´ad soustavy (tj. poˇcet setrvaˇcn´ ych ˇcl´ank˚ u), neboli tak´e ˇr´ad popisuj´ıc´ı diferenci´aln´ı ˇci diferenˇcn´ı rovnice. N´azornˇe to ukazuje obr´azek 3.1, na kter´em jsou uvedeny pˇrechodov´e charakteristiky soustav, tvoˇren´ ych setrvaˇcn´ ymi ˇcl´anky se stejnou ˇcasovou konstantou. Pˇrenosov´a funkce soustavy m´a tvar ks F (p) = (T p + 1)n kde ks je statick´e zes´ılen´ı, T je ˇcasov´a konstanta a n je jej´ı ˇr´ad. Na obr´azku 3.1 jsou y(t) 1.0 0.8 0.6
1
2
3
4
5
0.4 0.2 5
10
t
Obr´ azek 3.1: Pˇrechodov´e charakteristiky pro syst´emy prvn´ıho aˇz p´at´eho ˇr´adu pˇrechodov´e charakteristiky pro ks = 1, T = 1 a n = 1, 2, · · · 5. Podobn´e vlastnosti maj´ı i diskr´etn´ı soustavy, sloˇzen´e ze setrvaˇcn´ ych ˇcl´ank˚ u. Pak je ovˇsem podstatn´e, zda mezi jednotliv´ ymi ˇcl´anky je ˇci nen´ı zapojen vzorkovac´ı ˇclen. Pˇripomeˇ nme, ˇze spojit´a soustava, kter´a m´a pˇrenosovou funkci ve tvaru: F (p) =
ks (T1 p + 1)(T2 p + 1) · · · (Tn p + 1)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
32
bude m´ıt diskr´etn´ı obdobu pˇrenosov´e funkce (plat´ı pro pˇr´ıpad blokovˇe zn´azornˇen´ y na obr´azku 3.2, kdy na vstupu i v´ ystupu soustavy jsou zapojeny vzorkovac´ı ˇcleny a pˇred soustavou je zaˇrazen tvarovac´ı ˇclen nult´eho ˇr´adu- tzv. pˇridrˇzovaˇc) ve tvaru bn−1 z n−1 + bn−2 z n−2 + · · · + b1 z + b0 F (z) = (z − α1 )(z − αn−1 ) · · · (z − αn ) −Tv
kde αi = e Ti . Tv je perioda vzorkov´an´ı a Ti jsou jednotliv´e ˇcasov´e konstanty spojit´e soustavy. Podrobn´e odvozen´ı a vysvˇetlen´ı procesu vzorkov´an´ı je n´apln´ı kurzu Syst´emy, procesy a sign´aly, zde uv´ad´ıme jen podstatn´e d˚ usledky. K nim patˇr´ı i ta skuteˇcnost, ˇze pˇri
x(t)
T
x(k) Tvarovaˇc nult´eho ˇra ´du
T Spojit´ a soustava
y(k)
Obr´ azek 3.2: Proces diskretizace spojit´e soustavy procesu vzorkov´an´ı mohou u diskr´etn´ı pˇrenosov´e funkce vzniknout nuly (koˇreny polynomu v ˇcitateli pˇrenosov´e funkce), kter´e leˇz´ı v nestabiln´ı oblasti, tj. vnˇe jednotkov´e kruˇznice v komplexn´ı rovinˇe Z. Pokud pˇrenos soustavy obsahuje takov´e nuly (u spojit´ ych soustav tyto ˇ ızen´ı takov´ nuly leˇz´ı v prav´e polorovinˇe roviny p), jde o soustavu s neminim´aln´ı f´az´ı. R´ ych soustav a n´avrh jejich ˇr´ıd´ıc´ıch algoritm˚ u vyˇzaduje zvl´aˇstn´ı postupy, na kter´e v pˇr´ıpadˇe potˇreby v tomto textu zvl´aˇstˇe upozorn´ıme. Zat´ımco u spojit´ ych syst´em˚ u se neminim´alnˇe f´azov´e soustavy vyskytuj´ı zˇr´ıdka (v´ yjimku tvoˇr´ı ty soustavy, ve kter´ ych je pˇr´ıtomno dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı), v diskr´etn´ıch syst´emech je to jev pomˇernˇe bˇeˇzn´ y. Regulovan´a soustava je ˇcasto tvoˇrena nˇekolika s´eriovˇe spojen´ ymi ˇcl´anky s r˚ uzn´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami. Pak z´aleˇz´ı na tom, zda se jedn´a o pˇribliˇznˇe stejn´e nebo velmi rozd´ıln´e konstanty. Jak uˇz bylo ˇreˇceno, kaˇzd´e ˇcasov´e konstantˇe odpov´ıd´a p´ol pˇrenosov´e funkce (pˇri pouˇzit´ı stavov´eho popisu je to vlastn´ı ˇc´ıslo matice zpˇetn´ ych vazeb A). Vˇsechny tyto p´oly leˇz´ı v pˇr´ıpadˇe spojit´eho syst´emu na z´aporn´e re´aln´e poloose, v pˇr´ıpadˇe diskr´etn´ıho syst´emu na kladn´e re´aln´e ˇ ım vˇetˇs´ı je ˇcasov´a konstanta, t´ım bl´ıˇze k poˇc´atku (u spojit´eho poloose v intervalu 0-1. C´ syst´emu) nebo bl´ıˇze k bodu 1 (u diskr´etn´ıho syst´emu) j´ı odpov´ıdaj´ıc´ı p´ol leˇz´ı. V´ıme, ˇze na dynamiku soustavy maj´ı nejvˇetˇs´ı vliv nejvˇetˇs´ı ˇcasov´e konstanty. Proto ty p´oly, kter´e ˇ leˇz´ı nejbl´ıˇz zm´ınˇen´ ym bod˚ um naz´ yv´ame dominantn´ı. Casto pak pˇri n´avrhu ˇr´ıd´ıc´ıho algoritmu pracujeme se zjednoduˇsen´ ym modelem soustavy, ve kter´em jsou pouze dominantn´ı p´oly a ostatn´ı zanedb´av´ame. To je ovˇsem moˇzn´e jedinˇe tehdy, kdyˇz frekvenˇcn´ı vlastnosti cel´eho otevˇren´eho obvodu (tj. vˇcetnˇe regul´atoru) jsou takov´e, ˇze vliv zanedb´an´ı mal´ ych ˇcasov´ ych konstant se neprojev´ı. Prakticky to znamen´a, ˇze oblast stˇredn´ıch kmitoˇct˚ u, kde tvar frekvenˇcn´ı charakteristiky urˇcuje jak stabilitu, tak dynamick´e vlastnosti uzavˇren´eho obvodu, je niˇzˇs´ı, neˇz oblast, ve kter´e by se projevil vliv pˇr´ıtomnosti onˇech zanedban´ ych konstant.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
3.2
33
Kmitav´ e soustavy
O kmitav´ ych soustav´ach mluv´ıme tehdy, jestliˇze se v jejich pˇrenosov´e funkci vyskytuj´ı komplexnˇe sdruˇzen´e p´oly. V ˇcasov´ ych odezv´ach (impulsn´ı a pˇrechodov´a charakteristika) se pak vyskytuj´ı harmonick´e funkce typu sin a cos. Pokud kmitav´e p´oly nejsou v pˇrenosov´e funkci dominantn´ı, nemus´ı vˇsak b´ yt kmitav´ y charakter na ˇcasov´em pr˚ ubˇehu v´ yraznˇe patrn´ y. Tak napˇr´ıklad pˇrenosov´a funkce 1 F1 (p) = 2 (p + p + 1)(0.1p + 1) m´a komplexn´ı p´oly p1,2 = −0.5 ± 0.866j a re´aln´ y p´ol p3 = −10. Impulsn´ı odezva, uveden´a g(t) 0.6 F (p) =
(p2
1 + p + 1)(0.1p + 1)
0.4 0.2 0 5
10
t
Obr´ azek 3.3: Impulsn´ı odezva v´ yraznˇe kmitav´e soustavy na obr´azku 3.3 jasnˇe ukazuje na kmitav´ y charakter t´eto soustavy, u kter´e oba komplexn´ı p´oly jsou dominantn´ı. Zmˇen´ıme-li hodnotu ˇcasov´e konstanty stokr´at, takˇze dominantn´ım se nyn´ı stane p´ol p3 = −0.1, bude odezva sp´ıˇse odpov´ıdat soustavˇe pˇretlumen´e (viz. ubˇehu odezvy je ovˇsem zˇrejm´e, ˇze se jedn´a o soustavu vyˇsˇs´ıho ˇr´adu obr´azek 3.4). Z pr˚ (svˇedˇc´ı o tom tvar odezvy v okol´ı poˇc´atku a t´eˇz nepravidelnosti v sestupov´e ˇc´asti charakteristiky). Doporuˇ cen´ı: Modelov´an´ım v jazyce MATLAB zjistˇete, jak´ y vliv na tvar impulsn´ı odezvy bude m´ıt zmˇena tlumen´ı kmitav´e ˇc´asti soustavy pˇri nezmˇenˇen´e re´aln´e ˇc´asti. Ve v´ yˇse uveden´em pˇr´ıkladˇe, je <(p1,2 ) = −0.5 a pomˇern´e tlumen´ı je ξ = 0.5. Pro dvakr´at menˇs´ı tlumen´ı a stejnou hodnotu re´aln´e ˇc´asti p´ol˚ u plat´ı p1,2 = −0.5 ± 1.936j a pˇr´ısluˇsn´a pˇrenosov´a funkce (samotn´e kmitav´e ˇc´asti) pak je 1 F3 (p) = 0.25p2 + 0.25p + 1 Zopakujme, ˇze u kmitav´ ych ˇcl´ank˚ u jsou d˚ uleˇzit´e dva parametry: ˇcasov´a konstanta T a pomˇern´e tlumen´ı ξ. Pˇrenosov´a funkce m´a tvar k F (p) = 2 2 T p + 2T ξp + 1
ˇ ızen´ı a regulace I R´
34
g(t) 0.8 F (p) =
0.6
(p2
1 + p + 1)(p + 0.1)
0.4 0.2 0 0
5
10
15
20
25
30
35
t
Obr´ azek 3.4: Impulsn´ı odezva kmitav´eho syst´emu s re´aln´ ym dominantn´ım p´olem D´ale jsou definov´any tˇri d˚ uleˇzit´e frekvence: • vlastn´ı frekvence netlumen´ ych kmit˚ u, pro kterou plat´ı ω0 =
1 T
• vlastn´ u odezvy a plat´ı pro ni rovnice ωv = p ı frekvence ωv . Je to frekvence kmit˚ 1 2 1 − ξ T
• resonanˇcn´ı frekvence ωr , kter´a ud´av´a frekvenci ve kter´e m´a frekvenˇcn´ı charakteristika resonanˇcn´ı pˇrev´ yˇsen´ı. Toto pˇrev´ yˇsen´ı ovˇsem vznik´a pouze v pˇr´ıpadˇe, √ ˇze pomˇern´e tlumen´ı je menˇs´ı neˇz 0.7. Pro resonanˇcn´ı frekvenci plat´ı rovnice ωr = T1 1 − 2ξ V soustav´ach se m˚ uˇze vyskytovat i nˇekolik kmitav´ ych ˇcl´ank˚ u. Celkov´ y charakter soustavy pak z´aleˇz´ı tom, kter´ y z nich je dominantn´ı, ˇcili ten, jehoˇz p´oly leˇz´ı nejbl´ıˇze imagin´arn´ı osy (pˇr´ıpadnˇe nejbl´ıˇze bodu 1 u diskr´etn´ıch syst´em˚ u).
3.3
Soustavy s astatismem
Jsou charakteristick´e pˇr´ıtomnost´ı p´olu pˇrenosov´e funkce v poˇc´atku. Je-li to p´ol v´ıcen´asobn´ y, jde o soustavy s astatismem vyˇsˇs´ıho ˇr´adu. Jejich ˇr´ızen´ı je velmi obt´ıˇzn´e, nebot’ obvody s takov´ ymito soustavami jsou n´achyln´e k nestabilitˇe. Astatick´ ych syst´emu je v technick´e praxi cel´a ˇrada. Jsou to t´emˇeˇr vˇsechny servomotory, jejichˇz v´ ystupem je poloha nebo u ´hlov´e natoˇcen´ı, syst´emy s akumulac´ı kapalin (n´adrˇze), stranov´e ˇr´ızen´ı vozidel, lod´ı i letadel, apod. I astatick´e soustavy mohou b´ yt pˇretlumen´e ˇci kmitav´e. Jsou charakteristick´e t´ım, ˇze se jejich pˇrechodov´a charakteristika neust´al´ı na nˇejak´e konstantn´ı hodnotˇe, n´ ybrˇz nar˚ ust´a do nekoneˇcna. Napˇr´ıklad pˇrenosov´a funkce F (p) =
1 p(p + 1)
m´a jeden p´ol v poˇc´atku a proto se jedn´a o soustavu s astatismem. Nˇekdy zmiˇ nujeme tak´e ˇr´ad astatismu. V´ yˇse uveden´ y pˇrenos m´a astatismus prvn´ıho ˇr´adu.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
3.4
35
Soustavy s neminim´ aln´ı f´ az´ı
Jedn´a se o soustavy, jejichˇz pˇrenos m´a alespoˇ n jednu nulu v prav´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p. Jej´ı pˇr´ıtomnost se projev´ı ve frekvenˇcn´ıch charakteristik´ach i v ˇcasov´ ych odezv´ach. Ve frekvenˇcn´ıch charakteristik´ach pˇrest´av´a platit vztah mezi sklonem amplitudov´e frekvenˇcn´ı charakteristiky a f´az´ı, protoˇze f´aze jiˇz nen´ı minim´aln´ı. Odtud oznaˇcen´ı tˇechto syst´em˚ u. V ˇcasov´e oblasti se n´am pˇr´ıtomnost nestabiln´ı nuly projev´ı poˇc´ateˇcn´ım podkmitem pˇrechodov´e charakteristiky do z´aporn´ ych hodnot. Jako pˇr´ıklad t´eto soustavy m˚ uˇzeme uv´est kotel na uheln´ y prach. Nasyp´an´ı uheln´eho prachu do kotle zp˚ usob´ı nejprve jakoby jeho zahaˇsen´ı, coˇz se projev´ı poˇc´ateˇcn´ım poklesem teploty. Po chv´ıli ale dojde k rozhoˇren´ı paliva a k n´ar˚ ustu teploty. Pokud hled´ame diskr´etn´ı ekvivalent spojit´e soustavy ˇr´adu vyˇsˇs´ıho neˇz druh´eho v Z transformaci, potom jej´ı ekvivalent vych´az´ı prakticky vˇzdycky f´azovˇe neminim´aln´ı. To znamen´a, ˇze alespoˇ n jedna nula leˇz´ı mimo jednotkov´e kruˇznice.
3.5
Identifikace regulovan´ ych soustav
Pro n´avrh regul´atoru potˇrebujeme obvykle zn´at matematick´ y model regulovan´e soustavy. Existuje sice nˇekolik postup˚ u, kter´e umoˇzn ˇuj´ı navrhnout algoritmus ˇr´ızen´ı bez popisu vlastnost´ı soustavy, pouˇz´ıv´ame je vˇsak sp´ıˇse jako krajn´ı ˇreˇsen´ı v tˇech pˇr´ıpadech, kdy formulace matematick´eho modelu je bud’ nemoˇzn´a, nebo velmi obt´ıˇzn´a. Pro bˇeˇzn´e a linearizovateln´e soustavy vˇsak nen´ı obvykle pˇr´ıliˇs obt´ıˇzn´e naj´ıt alespoˇ n pˇribliˇzn´ y popis-model. ’ Lze k nˇemu dospˇet bud analyticky, tj. formulac´ı pˇr´ısluˇsn´ ych diferenci´aln´ıch ˇci diferenˇcn´ıch rovnic (na z´akladˇe fyzik´alnˇe chemick´ ych dˇej˚ u, kter´e v soustavˇe prob´ıhaj´ı) nebo experiment´alnˇe, mˇeˇren´ım statick´ ych i dynamick´ ych vlastnost´ı re´aln´eho objektu. Pˇri tomto zp˚ usobu identifikace obvykle pouˇz´ıv´ame pro buzen´ı soustavy nˇekter´ y typick´ y sign´al. Nejˇcastˇeji je to skokov´a zmˇena, nebo harmonick´ y pr˚ ubˇeh. Tˇret´ı standardn´ı ˇcasov´ y pr˚ ubˇeh, totiˇz jednotkov´ y impuls, je obt´ıˇzn´e realizovat a pouˇz´ıv´a se sp´ıˇse v´ yjimeˇcnˇe. Pouˇzijeme-li skok vstupn´ı veliˇciny, obdrˇz´ıme jako odezvu pˇrechodovou charakteristiku. To ovˇsem plat´ı za pˇredpokladu nulov´ ych poˇc´ateˇcn´ıch podm´ınek a pˇri absenci poruchov´ ych sign´al˚ u (na soustavu kromˇe vstupn´ı veliˇciny nep˚ usob´ı ˇza´dn´ y jin´ y sign´al). Budeme-li soustavu budit harmonick´ ym sign´alem, jehoˇz frekvenci budeme postupnˇe mˇenit, m˚ uˇzeme mˇeˇrit zes´ılen´ı a f´azov´ y posun proch´azej´ıc´ıho sign´alu a z´ıskat tak jednotliv´e body frekvenˇcn´ı charakteristiky. S ohledem na praktick´e podm´ınky lze doporuˇcit: • Mˇeˇren´ı pˇrechodov´e charakteristiky je vhodn´e pro soustavy s pˇredpokl´adan´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami v rozmez´ı jednotek aˇz tis´ıc˚ u sekund; zapisovaˇce pro takov´e ˇcasov´e pr˚ ubˇehy jsou bˇeˇznˇe dostupn´e a realizace dostateˇcnˇe vˇern´e skokov´e zmˇeny vstupn´ı veliˇciny je moˇzn´a. vzorkov´an´ı mikroprocesorem. • Mˇeˇren´ı s pouˇzit´ım harmonick´eho sign´alu je vhodn´e sp´ıˇse pro rychlejˇs´ı soustavy, nebot’ po kaˇzd´e zmˇenˇe frekvence je tˇreba poˇckat, aˇz dozn´ı pˇrechodn´ y dˇej vyvolan´ y touto zmˇenou. Tot´eˇz plat´ı v pˇr´ıpadˇe, kdy nejsou zaruˇceny nulov´e poˇc´ateˇcn´ı podm´ınky. Nev´ yhodou frekvenˇcn´ıho mˇeˇren´ı je nutnost pˇredem odhadnout frekvenˇcn´ı rozsah, ve kter´em se dynamick´e vlastnosti soustavy projev´ı.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
36
Spoleˇcnou nev´ yhodou mˇeˇren´ı pˇrechodov´e charakteristiky nebo jednotliv´ ych bod˚ u frekvenˇcn´ı charakteristiky je nutnost izolovat soustavu od jin´ ych sign´alov´ ych vliv˚ u. To je moˇzn´e jen pˇri vyˇrazen´ı soustavy z bˇeˇzn´eho provozu. Existuje i ˇrada tzv. ”on-line” postup˚ u, kter´e urˇcuj´ı potˇrebn´ y matematick´ y model na z´akladˇe dlouhodob´eho mˇeˇren´ı vstupn´ıch a v´ ystupn´ıch hodnot. Nejpouˇz´ıvanˇejˇs´ı je metoda minima souˇctu kvadr´at˚ u odchylek. Jej´ı princip uk´aˇzeme na jednoduch´em pˇr´ıkladˇe. Pˇredpokl´adejme, ˇze identifikovan´a soustava m´a pˇredpokl´adan´ y diskr´etn´ı pˇrenos ve tvaru a F (z) = z−b ´ Diskr´etn´ı pˇrenos pouˇz´ıv´ame pro jednoduchost vysvˇetlen´ı). Ukolem identifikace je urˇcit hodnoty parametr˚ u a, b . Vstupn´ı veliˇcina je x(k), v´ ystupn´ı y(k), kde k je krok diskr´etn´ıho sign´alu. Z pˇrenosu plyne, ˇze plat´ı n´asleduj´ıc´ı rovnice: y(k + 1) = ax(k) + by(k). Teoreticky by tedy staˇcilo (za pˇredpokladu nulov´ ych poˇc´ateˇcn´ıch podm´ınek a absence vlivu p˚ usoben´ı poruchov´eho sign´alu) zmˇeˇrit dvˇe sobˇe odpov´ıdaj´ıc´ı dvojice vstupn´ıch a v´ ystupn´ıch hodnot. T´ım z´ısk´ame dvˇe rovnice o dvou nezn´am´ ych (a, b), kter´e lze ˇreˇsit za pˇredpokladu, ˇze matice soustavy rovnic nen´ı singul´arn´ı. To bude splnˇeno, jestliˇze hodnoty vstupn´ıho sign´alu budou r˚ uzn´e. Pokud provedeme vˇetˇs´ı mnoˇzstv´ı mˇeˇren´ı, neˇz je nutn´e pro v´ ypoˇcet nezn´am´ ych parametr˚ u soustavy, z´ısk´ame moˇznost zmenˇsit vliv nenulov´ ych poˇc´ateˇcn´ıch podm´ınek i pˇr´ıpadn´eho poruchov´eho sign´alu, kter´ y si m˚ uˇzeme pˇredstavit jako chybu prov´adˇen´ ych mˇeˇren´ı. Z teorie sign´al˚ u je zn´amo, ˇze tento postup bude u ´spˇeˇsn´ y, pokud poruchov´ y sign´al bude m´ıt urˇcit´e statistick´e parametry (npˇr. nulovou stˇredn´ı hodnotu). Podrobn´e matematick´e odvozen´ı pouˇzit´ ych algoritm˚ u pˇresahuje r´amec tohoto kurzu. Dodejme, ˇze nev´ yhodou t´eto metody je nutnost pˇredem urˇcit tvar matematick´eho modelu (poˇcet nezn´am´ ych parametr˚ u v ˇcitateli i jmenovateli pˇrenosu). Podobn´e metody existuj´ı i pro stanoven´ı spojit´eho pˇrenosu. V programu MATLAB je k dispozici nˇekolik modifikac´ı metody minima kvadr´at˚ u odchylek.
3.6
Aproximace regulovan´ ych soustav
Aproximovat, znamen´a nahradit pˇresn´e hodnoty jejich pˇribliˇzn´ ym odhadem. Proces aproximace lze obecnˇe uplatnit na kter´ ykoliv popis vlastnost´ı soustavy: • diferenci´aln´ı/diferenˇcn´ı rovnici, pˇresnˇe popisuj´ıc´ı dynamiku soustavy lze nahradit rovnic´ı niˇzˇs´ıho ˇr´adu, nebo jin´eho tvaru, kterou lze sn´aze ˇreˇsit • frekvenˇcn´ı charakteristiku lze ve zvolen´em frekvenˇcn´ım p´asmu nahradit charakteristikou jednoduˇsˇs´ıho syst´emu • ˇcasovou odezvu (pˇrechodovou nebo impulsn´ı charakteristiku) nahrad´ıme odezvou nˇekter´eho ze zvolen´ ych aproximaˇcn´ıch syst´em˚ u (soustav) • skuteˇcn´e rozloˇzen´ı nul a p´ol˚ u nahrad´ıme rozloˇzen´ım, ve kter´em budou pouze dominantn´ı p´oly a nuly.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
37
Ponˇekud obt´ıˇznˇejˇs´ı je aproximace ve stavov´em prostoru, protoˇze jak´ekoliv zjednoduˇsen´ı znamen´a pˇrechod z prostoru vyˇsˇs´ıho rozmˇeru do prostoru niˇzˇs´ı dimense (odpov´ıd´a sn´ıˇzen´ı ˇr´adu popisuj´ıc´ı diferenci´aln´ı/diferenˇcn´ı rovnice). V praxi se nejˇcastˇeji aproximuje zmˇeˇren´a pˇrechodov´a charakteristika charakteristikou zvolen´e aproximaˇcn´ı soustavy. Jde-li o pˇretlumen´e soustavy (bez kmitav´ ych ˇclen˚ u) pouˇz´ıvaj´ı se tyto typy aproximac´ı: k e−dp Tp + 1 k F2 (p) = (T1 p + 1)(T2 p + 1) k F3 (p) = e−dp (T1 p + 1)(T2 p + 1) k F4 (p) = (T p + 1)n
F1 (p) =
soustava prvn´ıho ˇr´adu s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım soustava druh´eho ˇr´adu s r˚ uzn´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami soustava druh´eho ˇr´adu s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım soustava n-t´eho ˇr´adu se stejn´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami
K rozhodnut´ı o typu vhodn´e aproximace je potˇrebn´e zn´at zejm´ena polohu inflexn´ıho bodu i a velikost parametr˚ u naz´ yvan´ ych doba pr˚ utahu Tu a doba n´abˇehu Tn . V´ yznam jednotliv´ ych parametr˚ u je zˇrejm´ y z obr´azku 3.5. Postup urˇcen´ı parametr˚ u jednotliv´ ych aproximac´ı z´avis´ı na tvaru aproximaˇcn´ıho pˇrenosu. Pro pˇrenos F1 (p) plat´ı T = Tn a h(t) 1.0 T u 0.8
Tn F (p) =
0.6
1 (p + 1)3
0.4 i
0.2 0 0
3
6
9 t
Obr´ azek 3.5: Parametry pˇrechodov´e charakteristiky d = Tu . Pˇrenos F2 (p) a F3 (p) je vhodn´ y pro v´ yˇsku inflexn´ıho bodu menˇs´ı neˇz 0.264. ˇ ad a velikost Pro vˇetˇs´ı hodnoty je vhodn´e pouˇz´ıt aproximaci pˇrenosem typu F4 (p). R´ ˇcasov´e konstanty urˇcuje Tabulka 3.1. Uveden´e hodnoty se vztahuj´ı k normovan´emu tvaru pˇrechodov´e charakteristiky, tj. se zes´ılen´ım k = 1. Skuteˇcnou hodnotu zes´ılen´ı urˇc´ıme z pomˇeru velikosti vstupn´ıho skoku a rozd´ılu ust´alen´ ych hodnot v´ ystupn´ıho sign´alu. O vhodnosti aproximace se lze pˇresvˇedˇcit srovn´an´ım pˇrechodov´ ych charakteristik, nebo porovn´an´ım frekvenˇcn´ıch charakteristik (pokud je k dispozici f.ch.skuteˇcn´e soustavy.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
ˇ ad n R´ Tu /Tn Tn /T
1 0.00 1.00
38
2 0.104 2.718
3 0.218 3.695
4 0.319 4.463
5 0.410 5.119
6 0.493 5.699
7 0.570 6.226
8 0.642 7.144
9 0.709 7.590
ˇ ad a velikost ˇcasov´e konstanty Tabulka 3.1: R´ 3.6.1
Aproximace dopravn´ıho zpoˇ zdˇ en´ı
Dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı nemˇen´ı tvar proch´azej´ıc´ıho sign´alu, pouze jej posunuje v ˇcase. Mezi vstupn´ım a v´ ystupn´ım sign´alem plat´ı rovnice y(t) = x(t − d). Podle vˇety o posunut´ı v origin´ale lze pˇr´ımo urˇcit pˇrenos F (p) = e−dp Na rozd´ıl od ostatn´ıch dynamick´ ych ˇcl´ank˚ u tento pˇrenos nen´ı vyj´adˇren pomˇ erem 00dvou f 0 (0) x polynom˚ u. Funkci e vˇsak lze vyj´adˇrit pomoc´ı mocninn´e ˇrady f (x) = f (0) + 1! + f 2!(0) + · · · . Zvol´ıme n´asleduj´ıc´ı tvar: F (p) = e−dp =
e−0.5dp 1 − 0.5dp + · · · = 0.5dp e 1 + 0.5dp + · · ·
V ˇcitateli i jmenovateli jsou nyn´ı polynomy nekoneˇcn´eho ˇr´adu. Pˇrenosov´a funkce dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı m´a tedy nekoneˇcnˇe mnoho nul i p´ol˚ u. Pouˇzijeme -li pouze omezen´ y poˇcet ˇclen˚ u mocninn´ ych ˇrad, dopust´ıme se jist´e nepˇresnosti. Aproximace Pad´eho polynomy tyto chyby minimalizuje vhodnou volbou koeficient˚ u u jednotliv´ ych mocnin oper´atoru p. Hodnoty z´avis´ı na ˇr´adu aproximaˇcn´ıch polynom˚ u (tj.na poˇctu ˇclen˚ u mocninn´e ˇrady). Tak pro tˇret´ı ˇr´ad plat´ı: −p3 + 12d2 p2 − 60dp + 120 Fa3 (p) = 3 p + 12d2 p2 + 60dp + 120
(3.1)
a pro aproximaˇcn´ı polynomy ˇctvrt´eho ˇr´adu: Fa4 (p) =
p4 − 20d3 p3 + 180d2 p2 − 840dp + 1680 p4 + 20d3 p3 + 180d2 p2 + 840dp + 1680
(3.2)
Je zˇrejm´e, ˇze plat´ı: limp→0 Fan (p) = 1, kdeˇzto pro p → ∞ je limita rovna +1 pro sud´e poˇcty ˇclen˚ u n aproximace a −1 pro lich´e. Tato n´ahrada pˇrenosov´e funkce dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı je nutn´a pˇri pr´aci v jazyce MATLAB nebo SIMULINK, pokud se zpoˇzdˇen´ı vyskytuje ve zpˇetn´e vazbˇe, nebo je v syst´emu v´ıce ˇclen˚ u s r˚ uzn´ ymi hodnotami zpoˇzdˇen´ı d. Kvalita aproximace stoup´a, pokud je v s´erii s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım zapojen dynamick´ y ˇcl´anek typu dolnofrekvenˇcn´ı propusti (vyˇsˇs´ı frekvence, na kter´ ych se aproximaˇcn´ı charakteristika znaˇcnˇe liˇs´ı od skuteˇcnosti, jsou tlumeny). Na obr´azku 3.6 je pˇrechodov´a charakteristika samotn´e aproximace Pad´eho rozvojem 4.ˇr´adu. Nahrazovan´e dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı m´a hodnotu d = 1. Na obr´azku 3.7 je uvedena aproximace syst´emu druh´eho ˇr´adu se stejn´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami velikosti T = 2s a dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım d = 1. Pouˇzita je stejn´a aproximace Padeho rozvojem 4.ˇr´adu. Je patrno, ˇze aproximace dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı je nyn´ı podstatnˇe vˇernˇejˇs´ı.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
39
h(t) 0.9 0.6 0.3
F (p) = Fa4 (p)
F (p) = e−p
0 0.5
1.0
t
1.5
−0.3 Obr´ azek 3.6: Pˇrechodov´a charakteristika Pad´eho aproximace 4. ˇr´adu
h(t) 1.0 0.8 0.6 F (p) =
0.4
1 Fa4 (p) (2p + 1)2
0.2 0 2
4
6
8
10
t
Obr´ azek 3.7: Pˇrechodov´a charakteristika syst´emu 2. ˇr´adu s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım realizovan´ ym Pad´eho aproximac´ı
ˇ ızen´ı a regulace I R´
3.6.2
40
Vyuˇ zit´ı programu Matlab
Definujme si v programu Matlab pˇrenos druh´eho ˇr´adu F (p) =
1 e−p . (2p+1)2
>> Fp = zpk([],[-0.5 -0.5],0.25) Zero/pole/gain: 0.25 --------(s+0.5)^2 Nadefinovali jsme si pˇrenos Fp zat´ım bez dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı, u kter´e ale m˚ uˇzeme nastavovat dalˇs´ı parametry. Kter´e to jsou, se dozv´ıme pomoc´ı pˇr´ıkazu >> get(Fp) z: p: k: Variable: DisplayFormat: Ts: ioDelay: InputDelay: OutputDelay: InputName: OutputName: InputGroup: OutputGroup: Notes: UserData:
{[0x1 double]} {1x1 cell} 0.25 ’s’ ’roots’ 0 0 0 0 {’’} {’’} {0x2 cell} {0x2 cell} {} []
Pro zadan´ı velikosti dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı jsou pro n´as zaj´ımav´e parametry InputDelay a ˇ OutputDelay. M˚ uˇzeme tedy um´ıstit dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı na vstup nebo na v´ ystup. Reknˇ eme, ˇze v naˇsem pˇr´ıpadˇe p˚ usob´ı dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı na v´ ystupu. >> set(Fp,’OutputDelay’,1) >> Fp Zero/pole/gain: 0.25 exp(-1*s) * --------(s+0.5)^2 Takto nadefinovan´ y pˇrenos m˚ uˇzeme pouˇz´ıt napˇr´ıklad pro vykreslen´ı pˇrechodov´e, impulsov´e, ˇci frekvenˇcn´ı charakteristiky. Nem˚ uˇzeme ji bohuˇzel pouˇz´ıt napˇr´ıklad v pˇr´ıkazu feedback. Pro tento pˇr´ıpad mus´ıme pouˇz´ıt Pad´eho aproximaci dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı. Ta je v programu Matlab podporov´ana pˇr´ıkazem pade.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
41
>> Fpapp = pade(Fp,4) Zero/pole/gain: 0.25 (s^2 - 11.58s + 36.56) (s^2 - 8.415s + 45.95) --------------------------------------------------------(s+0.5)^2 (s^2 + 11.58s + 36.56) (s^2 + 8.415s + 45.95) T´ımto pˇr´ıkazem jsme pˇrevedli syst´em s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım na syst´em, kde se jiˇz dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı implicitnˇe nevyskytuje, protoˇze je nahrazeno Pad´eho aproximac´ı (v tomto pˇr´ıpadˇe 4. ˇr´adu). Tento tvar pˇrenosu je jiˇz samozˇrejmˇe pˇr´ıpustn´ y i pro pˇr´ıkaz feedback. Pˇr´ıkaz pade lze pouˇz´ıt i pro z´ısk´an´ı Pad´eho aproximace libovoln´eho ˇr´adu pouze dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı (bez zad´an´ı syst´emu) >> [n,d]=pade(1,3) n = -1
12
-60
120
1
12
60
120
d =
Tento pˇr´ıkaz vr´atil ˇcitatel a jmenovatel Pad´eho aproximace dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı d = 1 (prvn´ı parametr) 3. ˇr´adu (druh´ y parametr). Srovnejte v´ ysledek s koeficienty pˇrenosu (3.1). Bez pouˇzit´ı parametr˚ u na prav´e stranˇe nakresl´ı v grafu pˇrechodovou a frekvenˇcn´ı charakteristiku zvolen´e aproximace. >> pade(1,4) Srovnejte vykreslenou pˇrechodovou charakteristiku s obr´azkem 3.6.
3.7
Shrnut´ı
Pˇred t´ım, neˇz se m˚ uˇzeme pustit do n´avrhu regul´atoru, se mus´ıme pokusit z´ıskat co moˇzn´a nejv´ıce informac´ı o soustavˇe, kterou chceme ˇr´ıdit. V t´eto kapitole jsme se dozvˇedˇeli, ˇze informac´ı o soustavˇe m˚ uˇze b´ yt znalost typu regulovan´e soustavy. Soustavy mohou b´ yt pˇretlumen´e nebo kmitav´e, statick´e nebo astatick´e, f´azovˇe minim´aln´ı nebo neminim´aln´ı, s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım nebo bez dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı, pˇr´ıpadnˇe jejich kombinace. Nauˇcili jsme se jak rozpoznat dan´ y typ soustavy z namˇeˇren´e pˇrechodov´e, impulzn´ı nebo frekvenˇcn´ı charakteristiky. V druh´e ˇc´asti t´eto kapitoly bylo uk´az´ano nˇekolik moˇznost´ı identifikace regulovan´ ych soustav. Jako apriorn´ı informace identifikace ˇcasto vstupuje zjiˇstˇen´ y typ soustavy. V´ ysledkem identifikace je pˇrenos soustavy. V nˇekter´ ych pˇr´ıpadech je skuteˇcn´ y pˇrenos soustavy vysok´eho ˇr´adu. Vˇetˇsinou nepotˇrebujeme zn´at pˇrenos vysok´eho ˇr´adu a proto si vystaˇc´ıme s aproximac´ı nˇekter´ ym typem pˇrenosu. Nakonec jsme si probrali aproximaci dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı. Pˇr´ıtomnost dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı n´am znemoˇzn ˇuje pouˇz´ıt pravidla pro
ˇ ızen´ı a regulace I R´
42
blokovou algebru. Pouˇzit´ım Pad´eho aproximace se obraz dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı pˇrevede na pod´ıl koˇrenov´ ych ˇcinitel˚ u. Ikdyˇz je tato aproximace platn´a pouze v oblasti doln´ıch kmitoˇct˚ u, tak vˇetˇsinou postaˇcuje, protoˇze se v s´erii s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım vyskytuje dynamick´ y syst´em, kter´ y n´am vysok´e kmitoˇcty vyfiltruje a sn´ıˇz´ı t´ım vliv chyby aproximace.
3.8
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 3.1 Jak´e typy regulovan´ych soustav zn´ ate s ohledem na tvar pˇrechodov´e charakteristiky? Ot´ azka 3.2 Vysvˇetlete proces diskretizace spojit´e soustavy Ot´ azka 3.3 Co je podm´ınkou kmitavosti soutavy? Ot´ azka 3.4 Co jsou to dominantn´ı p´oly? Ot´ azka 3.5 Vysvˇetlete proces identifikace. Ot´ azka 3.6 Co je to Pad´eho aproximace, k ˇcemu a proˇc se pouˇz´ıv´a. Ot´ azka 3.7 Je Pad´eho aproximace f´azovˇe minim´ aln´ı? Ot´ azka 3.8 Napiˇste libovoln´y pˇrenos f´azovˇe neminim´ aln´ıho syst´emu. Ot´ azka 3.9 Napiˇste libovoln´y pˇrenos pˇretlumen´eho syst´emu s astatismem prvn´ıho ˇr´adu a nakreslete jeho pˇrechodovou charakteristiku. Ot´ azka 3.10 Napiˇste libovoln´y pˇrenos kmitav´eho syst´emu s astatismem druh´eho ˇr´adu a nakreslete jeho impulsovou charakteristiku.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
4
43
Regul´ atory
Regul´ ator p˚ usob´ı pomoc´ı akˇcn´ı veliˇciny na soustavu tak, aby regulaˇcn´ı odchylka byla co nejmenˇs´ı. V tomto ˇsirˇs´ım smyslu je regul´ ator sloˇzen z cel´e ˇrady dalˇs´ıch ˇc´ast´ı. Podle obr´ azku 1.3 je to nejen u ´stˇredn´ı ˇclen regul´ atoru, kter´y urˇcuje regulaˇcn´ı z´ akon (t´eˇz algoritmus ˇr´ızen´ı), ale i v´ykonov´y zesilovaˇc, mˇeˇric´ı ˇclen a pˇrevodn´ık vstupn´ı veliˇciny. Mˇeˇric´ı ˇclen -ˇcidlo - zahrnujeme nejˇcastˇeji do pˇrenosu soustavy a v´ykonov´y zesilovaˇc i vstupn´ı pˇrevodn´ık jsou z dynamick´eho hlediska proporcion´aln´ı ˇcleny. Z hlediska kvality regulace je nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı ˇc´ast´ı jeho u ´stˇredn´ı ˇclen. Ostatn´ı ˇcleny maj´ı v´ıce m´enˇe standardn´ı vlastnosti, dan´e konstrukˇcn´ımi principy a moˇznostmi. Proto pokud kresl´ıme blokov´e sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu v t´e nejjednoduˇsˇs´ı formˇe (obr´azek 1.2), je stˇredem naˇseho z´ ajmu pr´ avˇe n´ avrh u ´stˇredn´ıho ˇclenu. V praxi se nejˇcastˇeji pouˇz´ıvaj´ı regul´ atory, kter´e jsou sloˇzen´e ze tˇr´ı z´ akladn´ıch sloˇzek. Jedn´a se o proporcion´aln´ı, integraˇcn´ı a derivaˇcn´ı sloˇzku. T´ım vznikaj´ı r˚ uzn´e typy jednoduch´ych regul´ ator˚ u, aˇz po PID regul´ ator. U regul´ ator˚ u PD a PID se mus´ı zajistit realizovatelnost, coˇz se prov´ ad´ı pouˇzit´ım ˇcasov´e konstanty, kter´ a se vˇetˇsinou vol´ı o dva ˇr´ady niˇzˇs´ı, neˇz jsou ˇcasov´e konstanty v ˇcitateli regul´ atoru. V t´eto kapitole se stejnˇe jako v cel´em skriptu zab´yv´ ame pouze line´ arn´ımi syst´emy, tedy line´ arn´ımi regul´ atory. V praxi jsou bohuˇzel vˇsechny regul´ atory neline´arn´ı z d˚ uvodu omezen´ı akˇcn´ıho z´ asahu. Omezen´ı akˇcn´ıho z´ asahu ve spojen´ı s I sloˇzkou regul´ atoru se n´ am nepˇr´ıznivˇe projev´ı na prodlouˇzen´ı pˇrechodn´eho dˇeje z d˚ uvodu wind-up efektu. O tˇechto probl´emech a jejich ˇreˇsen´ı se podrobnˇe sezn´am´ıte v navazuj´ıc´ıch kurzech. Uspoˇr´ad´an´ı podle obr´azku 1.2 (nebo obr´azku 1.3) nen´ı jedin´a moˇzn´a struktura zpˇetnovazebn´ı regulace, i kdyˇz je nejˇcastˇejˇs´ı. Je to struktura typick´a pro syst´emy typu servomechanizmu, tedy pˇr´ıpad vleˇcn´e regulace. V tˇechto pˇr´ıpadech je d˚ uleˇzit´ y bud’ dokonal´ y pˇrenos ˇr´ıdic´ı veliˇciny, zat´ımco kompenzace poruch, vzhledem k menˇs´ı ˇcetnosti jejich v´ yskytu, nen´ı tak podstatn´a, nebo je tomu naopak; d˚ uleˇzit´a je kompenzace poruch a pˇrenos ˇr´ıdic´ı veliˇciny, s ohledem na to, ˇze tato je po vˇetˇsinu doby konstantn´ı, nen´ı podstatn´ y. Spoleˇcn´ ym znakem tˇechto syst´em˚ u je to, ˇze neklademe souˇcasnˇe poˇzadavky na obˇe z´akladn´ı funkce zpˇetnovazebn´ıho ˇr´ıdic´ıho obvodu. Pak n´am struktura podle obr´azku 1.2 plnˇe vyhov´ı. Protoˇze m˚ uˇzeme splnit pouze jeden z nˇekolika moˇzn´ ych poˇzadavk˚ u, oznaˇcuje se obvod na obr´azku 1.2 jako regulaˇcn´ı obvod s jedn´ım stupnˇem volnosti. Poˇzadavky na oba pˇrenosy, ˇr´ızen´ı i poruchy, m˚ uˇzeme splnit daleko dokonaleji podle struktury, kter´a je nakreslena na obr´azku 4.1 a) nebo 4.1 b). Jak lze snadno dok´azat, oba obvody jsou co do vlastnost´ı stejn´e a lze je navz´ajem transformovat. (Konkr´etn´ı pˇrenosy Ra1 , Ra2 a Rb1 , Rb2 jsou ovˇsem rozd´ıln´e.) Blok VZ je v´ ykonov´ y zesilovaˇc. Je tˇreba zd˚ uraznit, ˇze sign´al ε(t) nen´ı totoˇzn´ y s regulaˇcn´ı odchylkou e(t) = w(t) − y(t). Obvody tohoto typu naz´ yv´ame se dvˇema stupni volnosti, nebot’ umoˇzn ˇuj´ı souˇcasn´e splnˇen´ı dvou skupin poˇzadavk˚ u. Jejich realizace analogov´ ymi prostˇredky vˇsak je ponˇekud obt´ıˇzn´a a nejsou proto bˇeˇznˇe uˇz´ıv´any. Zcela bˇeˇzn´e jsou v pˇr´ıpadech ˇc´ıslicov´eho ˇr´ızen´ı. V n´asleduj´ıc´ıch kapitol´ach tohoto skripta vˇsak budeme pˇredpokl´adat uspoˇr´ad´an´ı podle obr´azku 1.2, tedy jedin´ y s´eriov´ y regul´ator. Ve zvl´aˇstn´ıch pˇr´ıpadech zmˇenu v´ yslovnˇe uvedeme. Ve shodˇe s obvyklou prax´ı tak´e budeme pojem regul´ator pouˇz´ıvat ve smyslu u ´stˇredn´ı ˇclen.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
44
a) u(t) w(t)
ε(t) Ra1
x(t)
y(t) FS (p)
VZ
Ra2
b) u(t) w(t)
ε(t)
x(t) Rb1
VZ
y(t) FS (p)
Rb2
Obr´ azek 4.1: Regulaˇcn´ı obvody se dvˇema stupni volnosti Podle druhu energie, kter´a nap´aj´ı samotn´ y regul´ator, rozezn´av´ame • pˇr´ımoˇcinn´e regul´atory, kter´e nemaj´ı vlastn´ı zdroj energie a ke sv´e ˇcinnosti vyuˇz´ıvaj´ı pouze energii odeb´ıranou z regulovan´e soustavy. Do t´eto skupiny patˇr´ı velk´a vˇetˇsina jednoduch´ ych pr˚ umyslov´ ych regul´ator˚ u, zvl´aˇstˇe regul´atory teploty, hladiny, vlhkosti a polohy. Tyto regul´atory jsou vˇetˇsinou neline´arn´ı, akˇcn´ı veliˇcina m˚ uˇze nab´ yvat pouze omezen´ y poˇcet hodnot (ˇcasto pouze dvˇe: zapnuto - vypnuto). Jsou to zn´am´e “rel´eov´e” regul´atory, pouˇz´ıvan´e v ˇzehliˇck´ach, ledniˇck´ach, splachovaˇc´ıch, automatick´ ych nab´ıjeˇck´ach a pod. Pˇrestoˇze to jsou zaˇr´ızen´ı velmi lacin´a a jednoduch´a, dosahovan´a kvalita regulace m˚ uˇze b´ yt aˇz pˇrekvapivˇe dobr´a a pro ˇradu aplikac´ı plnˇe vyhov´ı. Protoˇze se jedn´a o neline´arn´ı obvody, bude tato problematika probr´ana v navazuj´ıc´ım kurzu. • regul´atory s pomocn´ ym zdrojem energie. Zde jde o sloˇzitˇejˇs´ı zaˇr´ızen´ı, jehoˇz j´adrem je vˇzdy zesilovaˇc. Dosahovan´a kvalita regulace je podstatnˇe vyˇsˇs´ı, u ´mˇernˇe n´aklad˚ um a sloˇzitosti. Statick´e vlastnosti tˇechto regul´ator˚ u povaˇzujeme v urˇcit´em pracovn´ım rozsahu za line´arn´ı. Akˇcn´ı veliˇcina je samozˇrejmˇe omezena fyzik´aln´ımi moˇznostmi; v r´amci tohoto skripta vˇsak tato omezen´ı nebudeme uvaˇzovat (to znamen´a, ˇze odvozen´e vlastnosti budou platit pro vymezen´e p´asmo regulaˇcn´ı odchylky).
4.1
Nejˇ castˇ ejˇ s´ı pˇ renosy spojit´ ych regul´ ator˚ u
Z´akladn´ım a nejjednoduˇsˇs´ım regul´atorem je regul´ator proporcion´aln´ı, u nˇehoˇz je akˇcn´ı veliˇcina pˇr´ımo u ´mˇern´a velikosti regulaˇcn´ı odchylky. Oznaˇcujeme jej jako P-regul´ator. ˇ Cast´ ym poˇzadavkem na regul´ator je zajiˇstˇen´ı nulov´e ust´alen´e odchylky. Jak bude uk´az´ano d´ale, P-regul´ator nen´ı schopen zajistit nulovou ust´alenou odchylku pro nenulovou konstantn´ı ˇz´adanou hodnotu pro statick´e soustavy, stejnˇe tak pro poruchu p˚ usob´ıc´ı na vs-
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
45
tupu soustavy. Tento poˇzadavek lze splnit pouˇzit´ım integraˇcn´ıho regul´atoru (I-regul´ator). Nˇekdy se pˇredchoz´ı dva regul´atory slouˇc´ı, ˇc´ımˇz vznikne PI-regul´ator. Pouˇzit´ı I- sloˇzky bohuˇzel zhorˇsuje dynamick´e vlastnosti. Zpomaluje totiˇz pˇrechodn´ y dˇej. Ve snaze zrychlit pˇrechodn´ y dˇej je nutn´e pˇredv´ıdat chov´an´ı v´ ystupu soustavy. Z matematiky v´ıme, ˇze pro aproximaci funkce v okol´ı pracovn´ıho bodu pouˇz´ıv´ame Taylorovu ˇradu, kde se vyskytuj´ı derivace t´eto funkce. V´ıme tak´e, ˇze ˇc´ım vˇetˇs´ı mnoˇzstv´ı derivac´ı zn´ame, t´ım je aproximace pˇresnˇejˇs´ı. V regul´atorech pouˇz´ıv´ame pro zrychlen´ı odezvy regulaˇcn´ı smyˇcky derivaci odchylky, resp. v´ ystupu. Je zˇrejm´e, ˇze samotn´ y derivaˇcn´ı regul´ator nesplˇ nuje poˇzadavky na regulaˇcn´ı dˇej, protoˇze nezajiˇst’uje vyregulov´an´ı na n´ızk´ ych frekvenc´ıch. Proto se pouˇz´ıv´a v kombinac´ıch s proporcion´aln´ı a integraˇcn´ı sloˇzkou, kde j´ı ˇr´ık´ame derivaˇcn´ı sloˇzka (Dsloˇzka). T´ım z´ısk´av´ame regul´ator proporcion´alnˇe derivaˇcn´ı PD a proporcion´alnˇe derivaˇcnˇe integraˇcn´ı PID. Derivace vyˇsˇs´ıch ˇr´ad˚ u obvykle nepouˇz´ıv´ame, protoˇze jsou ˇcasto obt´ıˇznˇe poˇcitateln´e z d˚ uvodu p˚ usob´ıc´ıho ˇsumu. V´ yˇse popsan´e regul´atory vytv´aˇrej´ı skupinu pouˇz´ıvan´ ych line´arn´ıch spojit´ ych regul´ator˚ u, jejichˇz vlastnosti a chov´an´ı v uzavˇren´em obvodu se budeme zab´ yvat v n´asleduj´ıc´ıch podkapitol´ach. Synt´ezou, ˇcili nastaven´ım jejich parametr˚ u za u ´ˇcelem dosaˇzen´ı poˇzadovan´ ych dynamick´ ych vlastnost´ı bude n´apln´ı kapitoly 8. Nyn´ı se bl´ıˇze sezn´am´ıme s jednotliv´ ymi typy regul´ator˚ u. Jejich z´akladn´ı charakteristiky, t.j. frekvenˇcn´ı charakteristiky a pˇrechodov´a charakteristika jsou zn´azornˇeny na obr´azc´ıch 4.4, 4.5 a 4.3. P-regul´ ator Mezi akˇcn´ı veliˇcinou a regulaˇcn´ı odchylkou plat´ı pˇr´ım´a u ´mˇera x(t) = r0 e(t), takˇze pˇrenos je FR (p) =
X(p) = r0 = K R E(p)
(4.1)
I-regul´ ator Pro ˇcasov´e pr˚ ubˇehy plat´ı vztah Z t x(t) = ri e(t)dt + x(0) 0
Tomu odpov´ıd´a pˇrenos FR (p) =
ri 1 X(p) = = E(p) p Ti p
(4.2)
Stejnˇe jako u kaˇzd´eho regul´atoru m˚ uˇzeme pro vyj´adˇren´ı pˇrenosu pouˇz´ıt zes´ılen´ı ri nebo ˇcasovou konstantu Ti , kter´a je rovna pˇrevr´acen´e hodnotˇe zes´ılen´ı Ti = 1/ri PD-regul´ ator V´ ystupn´ı veliˇcina regul´atoru (akˇcn´ı veliˇcina) je sloˇzena ze dvou sloˇzek, z nichˇz jedna je u ´mˇern´a regulaˇcn´ı odchylce a druh´a jej´ı derivaci. Konstanty u ´mˇernosti jsou r0 a rd de(t) x(t) = r0 e(t) + rd dt
ˇ ızen´ı a regulace I R´
46
takˇze pˇrenos FR (p) =
X(p) = r0 + rd p = KR (TD p + 1) E(p)
(4.3)
Posledn´ı v´ yraz v rovnici (4.3) je jin´e vyj´adˇren´ı pˇrenosu pomoc´ı zes´ılen´ı a ˇcasov´e konstanty. Plat´ı rd K R = r0 TD = r0 nuje podm´ınku fyzik´aln´ı realizovatelnosti, protoˇze v Vˇsimnˇeme si, ˇze pˇrenos (4.3) nesplˇ ˇcitateli pˇrenosu je polynom vyˇsˇs´ıho ˇr´adu neˇz ve jmenovateli. Touto ot´azkou se budeme zab´ yvat v dalˇs´ım textu. Plocha impulsu na zaˇc´atku pˇrechodov´e charakteristiky je rovna koeficientu rd . PI-regul´ ator Podobnˇe jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıpadˇe jsou ve v´ ystupn´ı veliˇcinˇe zastoupeny dvˇe sloˇzky. Jak vypl´ yv´a z n´azvu, jedn´a se o proporcion´aln´ı a integraˇcn´ı. Pro ˇcasov´e pr˚ ubˇehy plat´ı: Z t
x(t) = r0 e(t) + ri
e(t)dt + x(0)
0
takˇze pˇrenos
FR (p) =
X(p) ri Tr p + 1 Tr p + 1 = r0 + = kr = E(p) p p Ti p
(4.4)
Mezi konstantami pro r˚ uzn´e formy pˇrenosu regul´atoru v rovnici (4.4) plat´ı tyto vztahy kr = ri =
1 Ti
Tr =
r0 ri
r0 =
Tr Ti
PID-regul´ ator Tento nejsloˇzitˇejˇs´ı ze z´akladn´ıch typ˚ u regul´ator˚ u m´a ve v´ ystupn´ım sign´alu obsaˇzeny vˇsechny tˇri sloˇzky, kter´e jsme dosud poznali: Z t de(t) x(t) = r0 e(t) + rd + ri e(t)dt + x(0) dt 0 takˇze pˇrenos m´a tˇri ˇcleny ri (T1 p + 1)(T2 p + 1) 1 X(p) = r0 + + rd p = KR 1 + TD p + (4.5) = kr FR (p) = E(p) p TI p p Mezi konstantami pro r˚ uzn´e formy pˇrenosu regul´atoru v rovnici (4.5) plat´ı tyto vztahy p −TI ± TI (TI − 4TD ) r0 rd TI = kr = ri T1,2 = KR = r0 TD = r0 ri 2TI TD Velmi ˇcast´ y je druh´ y tvar, kde jednotliv´e konstanty maj´ı tyto, v praxi ˇcasto pouˇz´ıvan´e n´azvy: KR zes´ılen´ı, TD derivaˇcn´ı sloˇzka, TI integraˇcn´ı sloˇzka. Tento tvar je t´eˇz vhodn´ y pro
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
47
praktickou realizaci PID regul´atoru, protoˇze umoˇzn ˇuje vypoˇr´adat se s probl´emy, kter´e pˇrin´aˇs´ı omezen´ı akˇcn´ıho z´asahu, jak se dozv´ıte v nˇekter´em z navazuj´ıc´ıch kurz˚ u (zde se zab´ yv´ame pouze line´arn´ımi syst´emy). Z rovnice 4.5 je patrn´e, ˇze posledn´ı ˇclen nen´ı zcela rovnocenn´ y pˇredchoz´ım ˇclen˚ um, nebot’ pˇredpokl´ad´a pouze re´aln´e ˇcasov´e konstanty. Pˇredchoz´ı ˇcleny totiˇz umoˇzn ˇuj´ı zvolit konstanty tak, ˇze nuly pˇrenosu FR (p) budou komu, plexn´ı (napˇr. TI < 4TD ). Jak bude uk´az´ano pozdˇeji v kapitole 8 o synt´eze regul´ator˚ nejsou komplexn´ı koˇreny v ˇcitateli regul´atoru v´ yhodn´e. Proto lze posledn´ı tvar pˇrenosu 4.5 pouˇz´ıvat bez u ´jmy na praktick´e obecnosti. M´ısto zes´ılen´ı r0 se v praxi ˇcasto pouˇz´ıv´a pojem p´asmo proporcionality, kter´e je uv´adˇeno v procentech a plat´ı 1 pp = 100 [%] r0 Ud´av´a, jak´a zmˇena v procentech je nutn´a ke zmˇenˇe v´ ystupn´ı veliˇciny regul´atoru v cel´em rozsahu. Vyskytuje se zde tedy neline´arn´ı omezen´ı akˇcn´ı veliˇciny. Poznamenejme jeˇstˇe, ˇze tento tvar regul´atoru opˇet nesplˇ nuje podm´ınku fyzik´aln´ı realizovatelnosti. Re´ aln´ y PD a PID regul´ ator Regul´atory PD a PID popsan´e v´ yˇse nesplˇ nuj´ı podm´ınku fyzik´aln´ı realizovatelnosti. V praxi jsou jejich pˇrenosov´e funkce doplnˇeny o setrvaˇcn´ y ˇclen s ˇcasovou konstantou ε, kter´a se naz´ yv´a realizaˇcn´ı ˇcasov´a konstanta . Vzniknou tak re´aln´e pˇrenosov´e funkce PD a PID regul´atoru, kter´e maj´ı n´asleduj´ıc´ı tvary: Re´aln´ y PD regul´ator FR (p) =
X(p) TD p + 1 = KR E(p) εp + 1
kde ε << TD
Re´aln´ y PID regul´ator FR (p) =
(T1 p + 1)(T2 p + 1) X(p) = KR E(p) p(εp + 1)
kde ε << T1 , T2
realizaˇcn´ı konstanta je tedy volena tak, aby co nejm´enˇe ovlivˇ novala chov´an´ı ide´aln´ıch regul´ator˚ u. V nˇekter´ ych pˇr´ıpadech je realizaˇcn´ı ˇcasov´a konstanta pˇr´ıtomna jiˇz z konstrukˇcn´ıch d˚ uvod˚ u regul´atoru. Nen´ı-li tomu tak, je nutn´e ji do regul´atoru u ´myslnˇe zapojit. Jinak totiˇz stoupaj´ıc´ı amplitudov´a charakteristika zp˚ usob´ı velk´e zes´ılen´ı ˇsumu a poruch s obsahem vyˇsˇs´ıch frekvenc´ı, coˇz je nevhodn´e z hlediska ˇzivotnosti akˇcn´ıch ˇclen˚ u. Tyto ˇsumy a poruchy mohou v nˇekter´ ych pˇr´ıpadech znemoˇzn ˇovat pouˇzit´ı derivaˇcn´ı sloˇzky v˚ ubec. 4.1.1
Realizace z´ akladn´ıch typ˚ u spojit´ ych regul´ ator˚ u
Analogov´e ˇr´ızen´ı je pomalu vytlaˇcov´ano v pr˚ umyslov´ ych aplikac´ıch ˇc´ıslicov´ ymi regul´atory. Pˇresto se setk´ame s pˇr´ıpady, kdy je nutn´e pouˇz´ıt analogov´ y PID regul´ator. Jedn´a se o pˇr´ıpady, kdy • poˇzadujeme ˇsirok´e frekvenˇcn´ı p´asmo (vˇetˇsinou elektricky realizovan´ yu ´stˇredn´ı ˇclen regul´atoru)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
48
• realizujeme ˇr´ıdic´ı algoritmy ve v´ ybuˇsn´em prostˇred´ı (´ ustˇredn´ı ˇclen regul´atoru na pneumatick´em principu) • nav´ yˇsen´ı ceny vznikl´e pouˇzit´ım ˇc´ıslicov´eho ˇreˇsen´ı nen´ı kompenzov´ano dodateˇcn´ ymi funkcemi (snadn´e nastaven´ı konstant regul´atoru, monitorov´an´ı pr˚ ubˇeh˚ u, ...) Z´akladem elektrick´eho u ´stˇredn´ıho ˇclenu je operaˇcn´ı zesilovaˇc. Pˇredpokl´ad´ame, ˇze ten se sv´ ymi vlastnostmi bl´ıˇz´ı ide´aln´ımu operaˇcn´ımu zesilovaˇci, kter´ y m´a zes´ılen´ı bl´ızk´e nekoneˇcnu K → ∞ pro vˇsechny kmitoˇcty. Potom je vstupn´ı proud iv = 0 a napˇet´ı na vstupn´ıch svork´ach nulov´e (virtu´aln´ı nula). Operaˇcn´ı zesilovaˇce se pouˇz´ıvaj´ı v zapojen´ı se z´apornou zpˇetnou vazbou (obr´azek 4.2 a)). Celkov´ y pˇrenos tohoto zapojen´ı je FR (p) =
X(p) K = = E(p) 1 + KFZ (p)
1 K
1 1 . = FZ (p) + FZ (p)
Pˇribliˇzn´a rovnost plat´ı za pˇredpokladu K → ∞. Znamen´a to, ˇze pˇrenosov´e vlastnosti regul´atoru jsou plnˇe urˇceny pˇrevr´acenou hodnotou pˇrenosu ve zpˇetn´e vazbˇe. i1 (t) Z1 e(t)
Z2 i2 (t)
x(t) iv u1 (t)
− ∞ +
u2 (t)
FZ (p)
a)
b)
Obr´ azek 4.2: Obecn´e sch´ema zapojen´ı s operaˇcn´ım zesilovaˇcem
4.2
V´ ykonov´ eˇ cleny regul´ ator˚ u
Line´arn´ı regul´atory, popsan´e v pˇredch´azej´ıc´ım odstavci, realizuj´ı poˇzadovan´e frekvenˇcn´ı filtry, kter´ ymi dosahujeme potˇrebn´e vlastnosti regulaˇcn´ıho dˇeje. V´ ystupy tˇechto ˇcl´ank˚ u, ’ at uˇz se jedn´a o zapojen´ı s aktivn´ımi nebo pasivn´ımi prvky, vˇsak nelze v´ ykonovˇe zat´ıˇzit. Akˇcn´ı veliˇcina p˚ usob´ıc´ı na regulovanou soustavu vˇsak mus´ı m´ıt urˇcit´ y v´ ykon, a proto sign´al, kter´ y z´ısk´ame z u ´stˇredn´ıho ˇclenu, mus´ıme jeˇstˇe v´ ykonovˇe zes´ılit. Z dynamick´eho hlediska by ovˇsem bylo nejl´epe, kdyby se tento v´ ykonov´ y zesilovaˇc choval jako propor´ cion´aln´ı ˇcl´anek. Uloha realizace v´ ykonov´eho zesilovaˇce je pomˇernˇe jednoduch´a, pokud akˇcn´ı veliˇcina je elektrick´ y proud nebo napˇet´ı. Dˇr´ıve hojnˇe pouˇz´ıvan´e rotaˇcn´ı zesilovaˇce (anplidyn, regulex, rototrol a dalˇs´ı), jakoˇz i r˚ uzn´e typy magnetick´ ych zesilovaˇc˚ u byly v novˇejˇs´ıch zaˇr´ızen´ıch nahrazeny zesilovaˇci s polovodiˇcov´ ymi v´ ykonov´ ymi prvky (v´ ykonov´e tranzistory, tyristory, triaky). B´ yvaj´ı t´eˇz oznaˇcov´any jako ˇr´ızen´e usmˇerˇ novaˇce nebo mˇeniˇce. Pro aplikace s jednou polaritou ovl´adac´ıho napˇet´ı (proudu) se pouˇz´ıvaj´ı jednoduˇsˇs´ı zapojen´ı, ve kter´ ych je ˇr´ızen´ y prvek zapojen v s´erii se z´atˇeˇz´ı. V pˇr´ıpadˇe, kdy se poˇzaduje zmˇena
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
P regul´ator
49
I regul´ator
h(t)
h(t) 1
r0
ri 0
0
t
1
PD regul´ator
Ti
t
1
t
PI regul´ator
h(t)
h(t) r0 + ri
r0
r0 0
0
t PID regul´ator
h(t)
re´aln´ y PD regul´ator h(t)
rd
Kr Tεd
ri r0 0
r0 1
t
0
Kr ε
t
re´aln´ y PID regul´ator h(t)
T1 T2 Tc ε
0
t
Obr´ azek 4.3: Pˇrechodov´e charakteristiky jednotliv´ ych typ˚ u regul´ator˚ u P, I, PD, PI, PID, re´aln´ y PD a re´aln´ y PID regul´ator
ˇ ızen´ı a regulace I R´
50
P regul´ator
PD regul´ator
I regul´ator Im
Im
0
r0 0
Im Re
Re r0
0
0
Re
PI regul´ator
PID regul´ator
re´aln´ y PD regul´ator
Im
Im
Im
r0 Re
r0
0
Re
Re 0 Kr
Kr Tεd
re´aln´ y PID regul´ator Im Re 0
T1 T2 Tc ε
Obr´ azek 4.4: Frekvenˇcn´ı charakteristiky v komplexn´ı rovinˇe jednotliv´ ych typ˚ u regul´ator˚ u P, I, PD, PI, PID, re´aln´ y PD a re´aln´ y PID regul´ator
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
P regul´ator |F |dB
51
I regul´ator ϕ
|FR (jω)|dB
|F |dB
−2
0dB
ϕ
/de k
20 log r0 0
−180
ω
ϕ(ω)
|FR (jω)|dB
0 ϕ(ω)
0
PD regul´ator |F |dB
|FR (jω)|dB
ω
−90
PI regul´ator
+2
B 0d
ϕ
ek /d
|F |dB
− 20
20 log r0
0
r0 /rd
0
0
ω
ri /r0
ϕ(ω)
ω
0
PID regul´ator
0
20
dB
/d ek
−90
ϕ(ω) 90
−
ϕ
|FR (jω)|dB
dB / dek
20 log r0
|F |dB
−180
re´aln´ y PD regul´ator ϕ
|FR (jω)|dB
20
dB
ek /d
20 d
20 log r0 1/T1 1/T2
|FR (jω)|dB
|F |dB
−90
ω
1/Td
0
1/ε
ω
0
ϕ(ω)
ϕ dek B/
0
ϕ(ω)
+90
+90
re´aln´ y PID regul´ator |F |dB
−
0
ϕ 20
dB
/d ek
d 20
1/T1 1/T2
ϕ(ω)
B
ek /d
1/ε ω
−90 0 +90
Obr´ azek 4.5: Amplitudov´e a f´azov´e frekvenˇcn´ı charakteristiky jednotliv´ ych typ˚ u regul´ator˚ u P, I, PD, PI, PID, re´aln´ y PD a re´aln´ y PID regul´ator
ˇ ızen´ı a regulace I R´
52
polarity akˇcn´ı veliˇciny, pouˇz´ıvaj´ı se m˚ ustkov´a zapojen´ı. Podle typu nap´ajec´ıho napˇet´ı rozliˇsujeme jednof´azov´a nebo tˇr´ıf´azov´a zapojen´ı s jedno nebo dvoucestn´ ym usmˇernˇen´ım. Podle poˇctu f´az´ı a typu usmˇernˇen´ı se ˇr´ıd´ı zpoˇzdˇen´ı mezi vstupn´ım napˇet´ım (t.j. v´ ystupem frekvenˇcnˇe koriguj´ıc´ıho regul´atoru) a v´ ykonovˇe zes´ılen´ ym napˇet´ım - akˇcn´ı veliˇcinou. Obvykle pro dynamick´e vlastnosti v´ ykonov´eho zesilovaˇce popisujeme setrvaˇcn´ ym ˇcl´ankem s −2 ˇcasovou konstantou ˇr´adu 10 s. Pro vˇetˇsinu pr˚ umyslov´ ych soustav, jejichˇz ˇcasov´e konstanty jsou podstatnˇe vˇetˇs´ı, m˚ uˇzeme toto zpoˇzdˇen´ı zanedbat. V´ yjimku tvoˇr´ı mechanick´e pohonov´e jednotky. Pokud je akˇcn´ı veliˇcina jin´eho neˇz elektrick´eho typu, napˇr. tlak vzduchu nebo oleje v pneumatick´ ych ˇci hydraulick´ ych syst´emech, je tˇreba pouˇz´ıt pˇr´ısluˇsn´ y pˇrevodn´ık elektrick´eho sign´alu na sign´al poˇzadovan´eho typu. Dynamick´e vlastnosti pak z´avis´ı na typu konstrukce. Zvl´aˇstn´ı - a velmi ˇcast´ y - pˇr´ıpad tvoˇr´ı takov´e syst´emy, u kter´ ych je akˇcn´ı veliˇcina mechanick´a, t.j. posunut´ı, nebo u ´hlov´e natoˇcen´ı. Akˇcn´ı org´an je tedy servomotor s pˇr´ımoˇcar´ ym, nebo kruhov´ ym pohybem v´ ystupn´ı ˇc´asti. Servomotor s polohov´ ym v´ ystupem se chov´a jako integraˇcn´ı ˇcl´anek se setrvaˇcnost´ı. Tuto skuteˇcnost mus´ıme vz´ıt v u ´vahu a jeho pˇrenos zahrnout do pˇrenosu regulovan´e soustavy. Pokud je z nˇejak´eho d˚ uvodu neˇz´adouc´ı pˇr´ıtomnost integraˇcn´ıho ˇclenu v akˇcn´ım org´anu, pouˇzijeme zapojen´ı naznaˇcen´e na obr´azku 4.6 a). Sign´al regulaˇcn´ı odchylky e(t) je zpracov´an v line´arn´ım regul´atoru PID, kter´ y produkuje a)
e(t)
x1 (t)
x(t) R2
PID
b)
e(t)
x1 (t) PID
1 Ta p + 1
SM
x(t)
Obr´ azek 4.6: Regulaˇcn´ı obvod se servomechanizmem sign´al akˇcn´ı veliˇciny x1 (t). Tento sign´al pˇredstavuje ˇz´adanou hodnotu pro tzv. malou vnitˇrn´ı smyˇcku, coˇz je polohov´ y servomechanizmus, tvoˇren´ y regul´atorem R2 a servomotorem SM. V´ ystupem servomotoru je skuteˇcn´a akˇcn´ı veliˇcina x(t) ve formˇe mechanick´eho posunut´ı nebo natoˇcen´ı. Regul´ator mal´e smyˇcky R2 mus´ı b´ yt navrˇzen tak, aby byla co nejdokonaleji splnˇena podm´ınka x(t) = x1 (t). Za pˇredpokladu, ˇze pˇrenos servomotoru je FSM (p) =
Kv p(Tm p + 1)
a regul´ator R2 je line´arn´ı, typu PD s pˇrenosem FR2 (p) = KR (Tm p + 1)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
53
je celkov´ y pˇrenos mal´e smyˇcky ve tvaru Fa (p) =
FR2 (p)FSM (p) KR Kv 1 = = 1 + FR2 (p)FSM (p) p + KR Kv Ta p + 1
kde Ta =
1 KR Kv
Cel´ y obvod akˇcn´ıho ˇclenu (servopohonu) m´a tedy pˇrenos jako setrvaˇcn´ y ˇcl´anek s ˇcasovou konstantou u ´mˇernou pˇrevr´acen´e hodnotˇe zes´ılen´ı regul´atoru a rychlostn´ı konstanty servomotoru. N´ahradn´ı blokov´e sch´ema je na obr´azku 4.6 b). Tyto u ´vahy plat´ı ovˇsem v ide´aln´ım pˇr´ıpadˇe, kdy jsou splnˇeny vˇsechny v´ yˇse uveden´e pˇredpoklady. Ve skuteˇcnosti tomu tak nen´ı. Tak napˇr. PD regul´ator v ide´aln´ım tvaru nelze - jak v´ıme - realizovat. Proto pˇrenos akˇcn´ıho org´anu se servomotorem m´ıv´a sloˇzitˇejˇs´ı tvar. Uveden´a struktura regul´atoru s akˇcn´ım ˇclenem je v pr˚ umyslov´ ych regulac´ıch tak ˇcast´a, ˇze s´eriovˇe vyr´abˇen´e regul´atory line´arn´ıho typu PID jiˇz vˇetˇsinou maj´ı potˇrebn´ y druh´ y regul´ator R2 zabudov´an a na vstupn´ı svorky se pˇriv´ad´ı nejen sign´al od ˇcidla regulovan´e soustavy, ale t´eˇz sign´al od sn´ımaˇce polohy v´ ystupu servomotoru. B´ yv´a oznaˇcen “ˇcidlo servopohonu”. Dodejme, ˇze z hlediska teorie automatick´eho ˇr´ızen´ı patˇr´ı tento typ regulace do skupiny rozvˇetven´ ych regulaˇcn´ıch obvod˚ u, o kter´ ych bude pojedn´ano ve zvl´aˇstn´ı kapitole.
4.3
Diskr´ etn´ı regul´ atory
Diskr´etn´ı regul´atory jsou obvykle pops´any diskr´etn´ı pˇrenosovou funkc´ı D(z). Zde uk´aˇzeme vztah mezi touto pˇrenosovou funkc´ı a programem ˇc´ıslicov´eho procesoru, kter´ ym je obvykle diskr´etn´ı regul´ator realizov´an. Pˇrenos regul´atoru z obr´azku 4.7 je D(z) =
w(t)
e(t)
X(z) a0 + a1 z −1 + a2 z −2 · · · + ak z −k = E(z) 1 + b1 z −1 + b2 z −2 + · · · bk z −k
T D(z)
x∗ (t) Tvarovac´ı ˇclen
y(t) FS (p)
Obr´ azek 4.7: Regulaˇcn´ı obvod s diskr´etn´ım regul´atorem Pro hodnoty akˇcn´ı veliˇciny v ˇcase tn = nT vypoˇc´ıt´ame z pˇredchoz´ı rovnice pomoc´ı zpˇetn´e transformace vztah: x(nT ) = a0 e(nT ) + a1 e[(n − 1)T ] + a2 e[(n − 2)T ] + · · · + ak e[(n − k)T ]− − b1 x[(n − 1)T ] − b2 x[(n − 2)T ] − · · · − bk x[(n − k)T ] (4.6) Okamˇzit´a hodnota akˇcn´ı veliˇciny x(nT ) je d´ana souˇctem k+1 vzork˚ u odchylky, n´asoben´ ych koeficienty a0 aˇz ak a k pˇredch´azej´ıc´ıch hodnot akˇcn´ı veliˇciny, n´asoben´ ych koeficienty b1
ˇ ızen´ı a regulace I R´
54
aˇz bk . Blokov´e sch´ema na obr´azku 4.8 zn´azorˇ nuje tvorbu programu poˇc´ıtaˇce, kter´ ym je realizov´an poˇzadovan´ y ˇr´ıdic´ı algoritmus. Pro realizaci je tˇreba 2k + 1 n´asoben´ı a 2k bunˇek pro pamatov´an´ı pˇrech´azej´ıc´ıch hodnot. Obsah bunˇek se v kaˇzd´e periodˇe posouv´a. Toto sch´ema lze pˇrekreslit do tvaru uveden´eho na obr´azku 4.9. Proti pˇredchoz´ımu zp˚ usobu programov´an´ı zde uspoˇr´ıme polovinu pamˇet’ov´ ych bunˇek. e(t)
T a0 a1
e−T p
T
a2
e−T p
.. . e−T p
.. .
X
x(nT )
−b1
e−T p
−b2
.. .
.. .
Obr´ azek 4.8: Blokov´e sch´ema tvorby programu poˇc´ıtaˇce
4.4
Shrnut´ı
V t´eto kapitole jsme rozebrali z´akladn´ı sloˇzky jednoduch´ ych regul´ator˚ u, kter´ ymi jsou proporcion´aln´ı, integraˇcn´ı a derivaˇcn´ı sloˇzka. Popsali jsme si vlastnosti jednoduch´ ych regul´ator˚ u a jejich popis v ˇcasov´e a frekvenˇcn´ı oblasti. Proporcion´aln´ı sloˇzka je nejjednoduˇsˇs´ı. Jej´ı zvyˇsov´an´ı vede postupnˇe ke zrychlov´an´ı pˇrechodn´eho dˇeje a ke sniˇzov´an´ı z´asob stability, o kter´ ych se zm´ın´ıme v kapitole o anal´ yze dynamick´ ych vlastnost´ı regulaˇcn´ıch obvod˚ u. Integraˇcn´ı sloˇzka m´a destabilizuj´ıc´ı charakter. D˚ uvod jej´ıho pouˇzit´ı je odstranˇen´ı trval´e ust´alen´e odchylky pˇri zmˇenˇe ˇr´ızen´ı ˇci poruchy. Zpomaluje pˇrechodn´ y dˇej, protoˇze pˇrisp´ıv´a ke zmˇenˇe f´aze o −π/2. Derivaˇcn´ı sloˇzka m´a obr´acen´e u ´ˇcinky. Stabilizuje pˇrechodn´ y dˇej (posun f´aze o π/2) a zrychluje ho, coˇz je hlavn´ım d˚ uvodem jej´ıho pouˇzit´ı. V pˇr´ıpadˇe pˇr´ıtomnosti ˇsumu mˇeˇren´ı derivaˇcn´ı sloˇzka tento ˇsum zesiluje. To m˚ uˇze v´est ke zv´ yˇsen´emu opotˇreben´ı akˇcn´ıho ˇclenu. Tento neˇz´adouc´ı jev m˚ uˇze znemoˇznit pouˇzit´ı derivaˇcn´ı sloˇzky. Konec tohoto shrnut´ı obsahuje nˇekter´e z´avˇery, jejichˇz platnost vyplyne z probr´an´ı nˇekolika n´asleduj´ıc´ıch kapitol. Jsou zde uvedeny proto, ˇze jsou velmi d˚ uleˇzit´e pro spr´avnou volbu typu regul´atoru.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
55 T
a0
e(t)
a1
a2
x(nT )
ak
T e−T p
e−T p −b1
e−T p −b2
−bk
´ Obr´ azek 4.9: Uspornˇ ejˇs´ı blokov´e sch´ema tvorby programu poˇc´ıtaˇce
4.5
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 4.1 Napiˇste pˇrenosy jednotliv´ych jednoduch´ych typ˚ u regul´ ator˚ u. Ot´ azka 4.2 Nakreslete pˇrechodov´e charakteristiky jednotliv´ych jednoduch´ych typ˚ u regul´ ator˚ u a popiˇste je s ohledem na jejich vyj´ adˇren´ı pomoc´ı pˇrenos˚ u. Ot´ azka 4.3 Nakreslete frekvenˇcn´ı charakteristiky jednotliv´ych jednoduch´ych typ˚ u regul´ ator˚ u a popiˇste je s ohledem na jejich vyj´ adˇren´ı pomoc´ı pˇrenos˚ u. Ot´ azka 4.4 Co je to realizaˇcn´ı konstanta regul´ atoru a u kter´ych typ˚ u regul´ ator˚ u se pouˇz´ıv´a. Ot´ azka 4.5 Nakreslete sch´emata jednotliv´ych sloˇzek PID regul´ atoru pomoc´ı operaˇcn´ıch zesilovaˇc˚ u. Jak´ym zp˚ usobem se z tˇechto sch´emat postav´ı PID regul´ ator.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
5
56
Z´ akladn´ı typy pˇ renos˚ u ve spojit´ ych zpˇ etnovazebn´ıch obvodech a jejich vlastnosti
V t´eto kapitole budou nadefinov´ any z´ akladn´ı typy pˇrenos˚ u, kter´e jsou typick´e pro zpˇetnovazebn´ı regulaˇcn´ı zapojen´ı. S tˇemito pˇrenosy se budeme setk´ avat nejen bˇehem tohoto kurzu, ale i bˇehem kurz˚ u, kter´e na nˇej navazuj´ı. Kromˇe jejich definice zde budou uvedeny jejich vlastnosti. Podrobnˇe rozebereme jejich trval´e ust´ alen´e odchylky pro r˚ uzn´e typy vstupn´ıch sign´ al˚ u (ipuls, skok, rampa, kvadratick´y pr˚ ubˇeh ). To n´ am umoˇzn´ı jednoduch´ym zp˚ usobem urˇcit poˇcet astatism˚ u kter´e mus´ı b´yt v soustavˇe nebo v regul´ atotu s c´ılem dos´ ahnout nulov´e trval´e ust´ alen´e odchylky pro nˇekter´y z v´yˇse uveden´ych vstupn´ıch sign´ al˚ u.
5.1
Z´ akladn´ı typy pˇ renos˚ u
Jak jsme jiˇz uvedli v u ´vodu, technologick´e sch´ema zpˇetnovazebn´ıho regulaˇcn´ıho obvodu lze za urˇcit´ ych pˇredpoklad˚ u zjednoduˇsit na tvar podle obr´azku 5.1. Hlavn´ı pˇredpoklady nutn´e pro zjednoduˇsen´ı jsou • veˇsker´e poruchy, kter´e na syst´em p˚ usob´ı, jsou soustˇredˇeny na vstup regulovan´e soustavy • pˇrenos regul´atoru FR (p) zahrnuje i pˇrenosy v´ ykonov´ ych a akˇcn´ıch ˇclen˚ u, pokud nejsou zanedbateln´e • pˇrenos ve zpˇetn´e vazbˇe FZ (p) pˇredstavuje pˇrenos mˇeˇric´ıho ˇcidla, jakoˇz i pˇrenosy dalˇs´ıch pˇr´ıdavn´ ych ˇclen˚ u. V nˇekter´ ych pˇr´ıpadech je tento pˇrenos roven jedn´e
w(t)
ε(t)
x(t)
u(t)
FR (p)
y(t) FS (p)
i ≈ v(t) FZ (p)
Obr´ azek 5.1: Zjednoduˇsen´e technologick´e sch´ema u U regulaˇcn´ıho obvodu podle obr´azku 5.1 definujeme n´asleduj´ıc´ı typy pˇrenos˚
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
Rovnice
Regulovan´e soustavy
FS (p) =
Y (p) X(p)
Regul´atoru
FR (p) =
X(p) ε(p)
Zpˇetn´e vazby
FZ (p) =
V (p) Y (p)
F0 (p) =
V (p) ε(p)
ˇ ızen´ı R´
Fw (p) =
Y (p) W (p)
Poruchy v uzavˇren´em obvodˇe
Fu (p) =
Y (p) U (p)
Odchylky
Fe (p) =
E(p) W (p)
Akˇcn´ı veliˇciny
Fa (p) =
X(p) W (p)
Otevˇren´e smyˇcky
1
Pozn´amka
pˇrenosy uzavˇren´eho obvodu
Typ pˇrenosu
57
Pro v´ ypoˇcet pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky a jednotliv´ ych pˇrenos˚ u uzavˇren´eho obvodu si ˇ sen´ı je provedeno v pˇrekresl´ıme blokov´e sch´ema z obr´azku 5.1 do potˇrebn´eho tvaru. Reˇ nˇekolika n´asleduj´ıc´ıch podkapitol´ach. 5.1.1
Pˇ renos otevˇ ren´ e smyˇ cky
Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky z´ısk´ame rozpojen´ım zpˇetn´e vazby v obr´azku 5.1 pˇred vstupem do rozd´ılov´eho ˇclenu, v m´ıstˇe oznaˇcen´em na obr´azku i. Pro pˇrekreslen´ı sch´ematu dostaneme uˇzeme ps´at sch´ema na obr´azku 5.2. Pro pˇrenos tohoto zapojen´ı m˚ F0 (p) =
V (p) = FR (p)FS (p)FZ (p) ε(p)
(5.1)
Je tˇreba si uvˇedomit, ˇze sign´al ε(t) je roven regulaˇcn´ı odchylce pouze v pˇr´ıpadˇe, ˇze FZ (p) = 1, nebot’ podle definice regulaˇcn´ı odchylky e(t) plat´ı e(t) = w(t) − y(t). V pˇr´ıpadˇe, ˇze ve zpˇetn´e vazbˇe nen´ı jednotkov´ y pˇrenos, pak sign´al ε(t) naz´ yv´ame vstupn´ı veliˇcinou regul´atoru, nikoliv regulaˇcn´ı odchylkou. 1
Za pˇredpokladu, ˇze je zpˇetnovazebn´ı smyˇcka rozpojena v bodˇe i.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
58
ε(t)
v(t) FR (p)
FS (p)
FZ (p)
Obr´ azek 5.2: Zobrazen´ı otevˇren´e smyˇcky 5.1.2
Pˇ renos ˇ r´ızen´ı
Pˇri v´ ypoˇctu pˇrenosu ˇr´ızen´ı se uvaˇzuje nulov´a porucha u(t). Pˇrenos potom vypoˇc´ıt´ame podle obr´azku 5.3 Fw (p) =
Y (p) FR (p)FS (p) FR (p)FS (p) = = W (p) 1 + FR (p)FS (p)FZ (p) 1 + F0 (p)
(5.2)
V pˇr´ıpadˇe jednotkov´eho pˇrenosu ve zpˇetn´e vazbˇe FZ (p) = 1 plat´ı pro pˇrenos ˇr´ızen´ı rovnice Fw (p) =
F0 (p) 1 + F0 (p)
C´ılem ˇr´ızen´ı je, aby v´ ystupn´ı sign´al y(t) co nejvˇernˇeji sledoval pr˚ ubˇeh ˇz´adan´e hodnoty w(t). V ust´alen´em stavu by se tyto sign´aly mˇeli shodovat, ˇcili statick´e zes´ılen´ı pˇrenosu ˇr´ızen´ı by mˇelo b´ yt rovno jedn´e.
w(t)
ε(t)
x(t) FR (p)
y(t) FS (p)
v(t) FZ (p)
Obr´ azek 5.3: Pˇrenos ˇr´ızen´ı
5.1.3
Pˇ renos poruchy
Podobnˇe jako pˇri v´ ypoˇcty pˇrenosu ˇr´ızen´ı budeme o druh´em vstupn´ım sign´alu uvaˇzovat, ˇze je nulov´ y. V tomto pˇr´ıpadˇe budeme uvaˇzovat nulovou ˇz´adanou hodnotu w(t) = 0. Z pohledu poruchy si m˚ uˇzeme obr´azek 5.1 pˇrekreslit na 5.4. Pˇrenos tohoto zapojen´ı je Fu (p) =
Y (p) FS (p) FS (p) = = U (p) 1 + FR (p)FS (p)FZ (p) 1 + F0 (p)
(5.3)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
u(t)
59
y(t) FS (p)
x(t)
v(t) FR (p)
FZ (p)
Obr´ azek 5.4: Pˇrenos poruchy Polaritu zpˇetn´e vazby jsme vyj´adˇrili z´aporn´ ym znam´ınkem v souˇctov´em ˇclenu s poruchou. Zd˚ uraznˇeme, ˇze pokud v tomto pˇr´ıpadˇe mluv´ıme o pˇrenosu poruchy, m´ame na mysli pˇrenos v uzavˇ ren´ em obvodˇ e. Pokud se nˇekdy vyskytne pˇr´ıpad,ˇze poruchov´ y sign´al p˚ usob´ı v jin´em m´ıstˇe soustavy neˇz na jej´ım vstupu, mluv´ıme o pˇrenosu poruchy v samotn´e soustavˇe a oznaˇcujeme jej zpravidla Fsu (p). Porucha m˚ uˇze vstupovat tak´e na v´ ystupu soustavy. P˚ usoben´ı poruchy n´am vyvede syst´em z rovnov´ahy. Ikdyˇz porucha m˚ uˇze b´ yt r˚ uzn´eho typu (pulsn´ı, skokov´a, line´arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ı, harmonick´a, ...), obecnˇe se d´a ˇr´ıci, ˇze je naˇs´ı snahou, aby uzavˇren´ y syst´em p˚ usoben´ım regul´atoru vliv poruchy co nejrychleji odstranil a aby statick´e zes´ılen´ı pˇrenosu poruchy bylo rovn´e nule. 5.1.4
Pˇ renos odchylky
T´ımto pˇrenosem vyjadˇrujeme, jak se ˇr´ıdic´ı veliˇcina w(t) pˇren´aˇs´ı na regulaˇcn´ı odchylku e(t). Jak jiˇz bylo zm´ınˇeno v´ yˇse, je tˇreba rozliˇsovat dva pˇr´ıpady: a) FZ (p) = 1, pak e(t) = ε(t) = w(t) − y(t) a podle obr´azku 5.5 plat´ı Fe (p) = Fε (p) =
E(p) 1) 1 = = W (p) 1 + FR (p)FS (p) 1 + F0 (p)
(5.4)
b) FZ (p) 6= 1, pak e(t) 6= ε(t) a pro v´ ypoˇcet pˇrenosu odchylky pouˇzijeme definiˇcn´ı vztah E(p) = W (p) − Y (p). Pak plat´ı E(p) W (p) − Y (p) FR (p)FS (p) = = 1 − Fw (p) = 1 − W (p) W (p) 1 + F0 (p) 1 + F0 (p) − FR (p)FS (p) 1 + FR (p)FS (p)[1 − FZ (p)] = = 1 + F0 (p) 1 + F0 (p)
Fe (p) =
Pro pˇrenos vstupn´ı veliˇciny regul´atoru Fε (p) ovˇsem plat´ı vztah Fε (p) =
ε(p) 1 = W (p) 1 + F0 (p)
(5.5)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
60
w(t)
e(t)
y(t)
x(t) FS (p)
FR (p)
Obr´ azek 5.5: Pˇrenos odchylky 5.1.5
Pˇ renos akˇ cn´ı veliˇ ciny
Tento pˇrenos charakterizuje pr˚ ubˇeh akˇcn´ı veliˇciny x(t) v z´avislosti na pr˚ ubˇehu ˇr´ıdic´ı veliˇciny w(t). Podle obr´azku 5.6 plat´ı Fa (p) =
X(p) FR (p) FR (p) = = W (p) 1 + FR (p)FS (p)FZ (p) 1 + F0 (p)
w(t)
(5.6)
x(t) FR (p)
v(t)
y(t) FZ (p)
FS (p)
Obr´ azek 5.6: Pˇrenos Akˇcn´ı veliˇciny Na tomto m´ıstˇe upozorn´ıme na skuteˇcnost, ˇze vˇsechny pˇrenosy uzavˇren´eho obvodu maj´ı ve jmenovateli stejn´ y v´ yraz 1 + F0 (p). Jeho v´ yznam je vysvˇetlen v kapitole 6 o stabilitˇe zpˇetnovazebn´ıch syst´em˚ u.
5.2
Vlastnosti standardn´ıch spojit´ ych pˇ renos˚ u
Pˇrenosy popsan´e v pˇredchoz´ıch podkapitol´ach maj´ı urˇcit´e charakteristick´e rysy, kter´e si rozebereme v t´eto kapitole. Bude zde pro zjednoduˇsen´ı pˇredpokl´adat, ˇze zpˇetnovazebn´ı pˇrenos FZ (p) = 1. Toto zjednoduˇsen´ı si m˚ uˇzeme dovolit, pokud tento pˇrenos neovlivn´ı limitn´ı stavy lim FZ (p) 6= ∞ a lim FZ (p) 6= ∞ p→0
p→∞
Tyto podm´ınky jsou v praxi vˇzdy splnˇeny. Aˇz na v´ yjimky plat´ı lim FZ (p) = 1
p→0
(5.7)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
61
Pˇrenos soustavy a regul´atoru nahrad´ıme jejich standardn´ımi tvary, kter´e jsou FS (p) =
KS KS = Q n−s ps S(p) ps i=1 (Ti p + 1)
FR (p) = KR
(5.8)
KR (T1 p + 1)(T2 p + 1) = R(p) pr pr
(5.9)
Snadno se lze pˇrevˇedˇcit, ˇze odvozen´e vztahy plat´ı i pro pˇr´ıpad, kdy soustava obsahuje tak´e nuly a kdyˇz mezi p´oly pˇrenosu soustavy jsou komplexnˇe sdruˇzen´e p´ary. Pro jednotliv´e pˇrenosy plat´ı tyto d˚ uleˇzit´e vztahy. Pokud nˇekdy v pr˚ ubˇehu n´avrhu regul´atoru zjist´ıme, ˇze tyto vztahy neplat´ı, je to pro n´as zpˇetn´a kontrola, kter´a ˇr´ık´a, ˇze jsme se nˇekde dopustili chyby. 5.2.1
Pˇ renos otevˇ ren´ e smyˇ cky F0 (p) =
KR KS R(p) M (p) = r+s p S(p) N (p)
Pro tento pˇrenos vyˇreˇs´ıme limitn´ı stavy. Pro limitu p → 0 mohou nastat dva pˇr´ıpady r+s>0 r+s=0
potom
potom
lim F0 (p) = ∞
p→0
lim F0 (p) = KR KS = K0
p→0
coˇz je zpravidla > 1
Tyto limity pˇredstavuj´ı ust´alen´ y stav pˇri odezvˇe na jednotkov´ y skok. Nijak nepˇrekvapuje, ˇze pokud je v F0 (p) pˇr´ıtomen alespoˇ n jeden integr´ator, pak v´ ystup odch´az´ı do nekoneˇcna. D´ale se pod´ıv´ame na to, co se dˇeje tˇesnˇe po pˇriveden´ı jednotokov´eho skoku, tedy v ˇcase t = 0+ . Pro re´aln´e syst´emy vˇzdy plat´ı, ˇze ˇr´ad m ˇcitatele M (p) je niˇzˇs´ı neˇz ˇr´ad n jmenovatele N (p). Potom lim F0 (p) = 0 p→∞
Pˇrechodov´a charakteristika zaˇc´ın´a v nule h(0+ ) = 0. 5.2.2
Pˇ renos ˇ r´ızen´ı
Pˇrenos ˇr´ızen´ı je d´an vztahem Fw (p) =
KR KS R(p) r+s p S(p) + KR KS R(p)
=
M (p) N (p) + M (p)
Jednou ze z´akladn´ıch u ´loh ˇr´ızen´ı je, aby v´ ystup pokud moˇzno co nejpˇresnˇeji sledoval ˇz´adanou hodnotu. N´asleduj´ıc´ı vzorec ukazuje, jak to vypad´a v ust´alen´em stavu po odezvˇe na jednotkov´ y skok. 1 pro r + s > 0 lim Fw (p) = . K0 = 1 pro r + s = 0 p→0 1+K0
ˇ ızen´ı a regulace I R´
62
Pokud soustava a regul´ator spoleˇcnˇe obsahuj´ı alespoˇ n jeden integr´ator, pak je pˇrenos v ust´alen´em stavu roven jedn´e a poˇzadavek ˇr´ızen´ı je splnˇen. Pokud tam integr´ator pˇr´ıtomen nen´ı, je pˇrenos ˇr´ızen´ı v ust´alen´em stavu vˇzdy o nˇeco menˇs´ı neˇz jedna. Abychom se pˇribl´ıˇzili poˇzadavku ˇr´ızen´ı, mus´ıme zajistit co nejvˇetˇs´ı zes´ılen´ı K0 → ∞. D´ale plat´ı, ze stejn´eho d˚ uvodu jako u pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky, lim Fw (p) = 0
p→∞
5.2.3
Pˇ renos poruchy
Pˇrenos poruchy je d´an vztahem Fu (p) =
p r KS pr+s S(p) + KR KS R(p)
(5.10)
Potlaˇcen´ı poruchy p˚ usob´ıc´ı na vstupu soustavy je dalˇs´ı z´akladn´ı u ´lohou ˇr´ızen´ı. V ust´alen´em stavu by proto pˇrenos poruchy mˇel b´ yt roven 0, nebo by mˇel b´ yt co nejmenˇs´ı. 0 pro r > 0 1 . = 0 pro r = 0 a s > 0 lim Fu (p) = p→0 KKSR . = 0 pro r = 0 i s = 0 1+K0 ´ eho vyregulov´an´ı poruchy je dosaˇzeno pouze v pˇr´ıpadˇe, kdy regul´ator obsahuje inteUpln´ graˇcn´ı sloˇzku. Pokud tomu tak nen´ı, pˇresto limita jde k 0, protoˇze KR >> 1 a K0 > 1 D´ale plat´ı lim Fu (p) = 0 p→∞
5.2.4
Pˇ renos odchylky
Pˇrenos odchylky je d´an vztahem Fe (p) =
pr+s S(p) N (p) = r+s p S(p) + KR KS R(p) N (p) + M (p)
Ust´alen´a odchylka souvis´ı s pˇrenosem ˇr´ızen´ı. Pokud je pˇrenos ˇr´ızen´ı roven Fw (p) = 1, je pˇrenos odchylky roven Fe (p) = 0. 0 pro r + s > 0 . lim Fe (p) = 1 = 1 pro r + s = 0 p→0 1+K0 Protoˇze n > m, bude ˇr´ad ˇcitatele a jmenovatele pˇrenosu odchylky stejn´ y a koeficienty u nejvyˇsˇs´ıch mocnin budou shodn´e. Proto lim Fe (p) = 1
p→∞
Tento vztah vyjadˇruje skuteˇcnost, ˇze pˇri skokov´e zmˇenˇe ˇr´ıdic´ı veliˇciny o velikosti w0 vznikne regulaˇcn´ı odchylka stejn´e velikosti e(0+ ) = w0 .
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
5.2.5
63
Pˇ renos akˇ cn´ı veliˇ ciny
Dosazen´ım standardn´ıch tvar˚ u regul´atoru (5.9) a soustavy (5.8) do 5.6 dostaneme Fa (p) =
FR (p)N (p) ps KR S(p)R(p) = r+s p S(p) + KR KS R(p) N (p) + M (p)
Hodnoty pro limitn´ı pˇr´ıpady jsou lim Fa (p) =
p→0
0 1 KS KR 1+K0
pro s > 0 pro s = 0 a r > 0 pro s = 0 i r = 0
Ust´alen´a hodnota ˇr´ızen´ı je rovna nule pouze v pˇr´ıpadˇe, kdy je v soustavˇe integr´ator. Jinak by v´ ystup soustavy nar˚ ustal a nejednalo by se o ust´alen´ y stav. ∞ pro regul´atory s ide´aln´ı derivaˇcn´ı sloˇzkou x pro vˇetˇsinu pouˇz´ıvan´ ych regul´ator˚ u lim Fa (p) = p→∞ 0 pro regul´ator typu I Pˇ r´ıklad 5.1 Zjistˇete, zda pˇrenos
F (p) =
6p3
3p + 1 + 4p2 + 2p + 10
m˚ uˇze b´yt nˇekter´ym ze z´ akladn´ıch typ˚ u pˇrenos˚ u uzavˇren´eho obvodu. Nejprve si vypoˇc´ıtejme odezvu na jednotkov´ y skok ve dvou limitn´ıch ˇcasech t = 0 a t → ∞. Pouˇzijeme k tomu centr´aln´ı limitn´ı vˇety. h(0) = lim F (p) = 0 p→∞
h(∞) = lim F (p) = 0.1 p→0
Ze zjiˇstˇen´ ych hodnot se d´a usoudit, ˇze by se mohlo jednat o pˇrenos poruchy. Pak zˇrejmˇe plat´ı, ˇze v obvodu nen´ı pouˇzit regul´ator typu I, PI, nebo PID, jinak by totiˇz byla h(∞) = 0. Postarala by se o to pr´avˇe integraˇcn´ı sloˇzka. Aby to mohl b´ yt pˇrenos . ˇr´ızen´ı, musel by b´ yt h(∞) = 1, coˇz v tomto pˇr´ıpadˇe nen´ı. Aby to byl pˇrenos odchylky, musel by b´ yt h(0) = 1, coˇz tak´e nen´ı. Posledn´ı moˇznost´ı je pˇrenos akˇcn´ı veliˇciny. Odezva pˇrenosu akˇcn´ı veliˇciny na jednotkov´ y skok z´avis´ı na typu regul´atoru a na statick´em zes´ılen´ı regul´atoru a soustavy. V naˇsem pˇr´ıpadˇe by se mohlo jednat o regul´ator I a soustavu se statick´ ym zes´ılen´ım 10. Protoˇze pouˇzit´ı ˇcistˇe integraˇcn´ıho regul´atoru je ˇr´ıdk´e, jev´ı se jako pravdˇepodobnˇejˇs´ı pˇrenos poruchy. Pˇ r´ıklad 5.2 Zjistˇete, zda pˇrenos F (p) =
8.5p4
0.2p + 4.8 + 3p3 + 2.5p2 + 10p + 5
m˚ uˇze b´yt nˇekter´ym ze z´ akladn´ıch typ˚ u pˇrenos˚ u uzavˇren´eho obvodu.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
64
Pˇrenos
F0 (p)
Fw (p)
Fu (p)
Fe (p)
Fa (p)
Z´akl. vztahy
FS (p)FR (p)
FR (p)FS (p) 1 + F0 (p)
FS (p) 1 + F0 (p)
1 1 + F0 (p)
FR (p) 1 + F0 (p)
S N (p) a M (p)
M (p) N (p)
M (p) N (p) + M (p)
FS (p)N (p) N (p) + M (p)
N (p) N (p) + M (p)
FR (p)N (p) N (p) + M (p)
K0 > 1
K0 . =1 1 + K0
KS << 1 1 + K0
1 << 1 1 + K0
KR << 1 1 + K0
∞
1
0
0
1 KS
∞
1
1 << 1 KR
0
0
∞
1
0
0
0
0
0
1
0 ∞ pro ide´aln´ı PD a PID >1 pro vˇetˇsinu regul´ ator˚ u 0 pro I regul´ ator
x
r=0
x
s=0
x
r>0
lim
s=0
x
r=0
x
s>0
x x
r>0 s>0
lim
m
p→0
p→∞
Tabulka 5.1: Tabulka chov´an´ı z´akladn´ıch tvar˚ u pˇrenos˚ u na jednotkov´ y skok
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
65
Opˇet si nejprve vypoˇc´ıtejme odezvu na jednotkov´ y skok ve dvou limitn´ıch ˇcasech t = 0 at→∞ h(0) = lim F (p) = 0 p→∞
. h(∞) = lim F (p) = 0.96 = 1 p→0
Na z´akladˇe rozboru uveden´eho v pˇredchoz´ım pˇr´ıkladˇe se jedn´a o pˇrenos ˇr´ızen´ı. Nenulov´a trval´a ust´alen´a odchylka d´ale napov´ıd´a, ˇze astatismus nen´ı ani v soustavˇe, ani v regul´atoru. K ˇr´ızen´ı je pouˇzit bud’to regul´ator P nebo PD. Mohl by to b´ yt i pˇrenos akˇcn´ı veliˇciny. V tom pˇr´ıpadˇe by musel b´ yt pouˇz´ıt I regul´ator a soustava se statick´ ym zes´ılen´ım 1/0.96.
5.3
Ust´ alen´ e odchylky v regulaˇ cn´ıch obvodech
V pˇredchoz´ı kapitole jsme se zab´ yvali limitn´ımi hodnotami vˇsech pˇrenos˚ u. V t´eto kapitole se zamˇeˇr´ıme na velikost ust´alen´e hodnoty odchylky v pˇr´ıpadˇe r˚ uzn´ ych zmˇen ˇz´adan´e hodnoty a r˚ uzn´ ych zmˇen poruchy p˚ usob´ıc´ı na vstupu soustavy. To odpov´ıd´a dvˇema z´akladn´ım poˇzadavk˚ um na ˇr´ızen´ı, kter´ ymi jsou sledov´an´ı ˇz´adan´e hodnoty a potlaˇcen´ı neˇz´adouc´ı poruchy. Ust´alen´a hodnota odchylky n´am vypov´ıd´a o statick´e kvalitˇe regulace. Jej´ı hodnota by mˇela b´ yt nulov´a. Pˇri odvozen´ı budeme opˇet pˇredpokl´adat, FZ (p) = 1. Jak bylo uk´az´ano v pˇredchoz´ı kapitole (rovnice (5.7)), nen´ı tento pˇredpoklad nijak limituj´ıc´ı, nebot’ pro p → 0 je t´eto hodnotˇe zpˇetnovazebn´ı pˇrenos roven. 5.3.1
Tvar odchylky pro r˚ uzn´ e zmˇ eny ˇ r´ızen´ı
Pro v´ ypoˇcet regulaˇcn´ı odchylky pouˇzijeme vzorec o koneˇcn´e hodnotˇe funkce lim e(t) = lim pE(p)
t→∞
(5.11)
p→0
Pro vyj´adˇren´ı obrazu odchylky E(p) m˚ uˇzeme pouˇz´ıt zjednoduˇsenou variantu vzorce pro pˇrenos odchylky 5.4. 1 E(p) = Fe (p) = W (p) 1 + F0 (p) Pro obraz odchylky plat´ı E(p) = Fe (p)W (p) S vyuˇzit´ım standardn´ıch tvar˚ u pˇrenosu soustavy (5.8) a regul´atoru (5.9) z minul´e kapitoly m˚ uˇzeme ps´at lim e(t) = lim pW (p)Fe (p) = lim pW (p)
t→∞
p→0
p→0
pr+s pr+s + K0
(5.12)
Velikost ust´alen´e odchylky zˇrejmˇe z´aleˇz´ı na pr˚ ubˇehu ˇz´adan´e hodnoty a na poˇctu p´ol˚ u pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky v poˇc´atku. Ve vzorci n´am stupnˇe astatism˚ u vystupuj´ı vˇzdy v souˇctu, proto nen´ı podstatn´e, kde se bude astatismus nach´azet (zda v soustavˇe ˇci v regul´atoru). Syst´emy s astatismem vyˇsˇs´ıho neˇz druh´eho ˇr´adu maj´ı probl´emy se stabilitou a proto budeme uvaˇzovat tˇri pˇr´ıpady hodnoty souˇctu r + s ∈ {0; 1; 2}
ˇ ızen´ı a regulace I R´
66
ˇ ıdic´ı veliˇcina m˚ R´ uˇze m´ıt nejr˚ uznˇejˇs´ı ˇcasov´ y pr˚ ubˇeh. V naˇsem zkoum´an´ı se omez´ıme na tˇri typick´e pr˚ ubˇehy a) konstantn´ı ˇr´ıdic´ı veliˇcina w(t) = w1 s obrazem W1 (p) =
w1 p
b) line´arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ı ˇr´ıdic´ı veliˇcina s ˇcasem w(t) = w2 t s obrazem W2 (p) =
w2 p2
c) kvadraticky nar˚ ustaj´ıc´ı ˇr´ıdic´ı veliˇcina s ˇcasem w(t) = 21 w3 t2 s obrazem W3 (p) =
w3 p3
Pˇri urˇcov´an´ı obraz˚ u W (p) samozˇrejmˇe pˇredpokl´ad´ame, ˇze ˇcasov´e sign´aly jsou pro t < 0 rovny nule. P˚ usoben´ım tˇechto tˇr´ı typ˚ u ˇr´ıdic´ıch sign´al˚ u na tˇri r˚ uzn´e typy regulaˇcn´ıch obvod˚ u dost´av´ame celkem devˇet kombinac´ı. Velikost ust´alen´e odchylky pro jednotliv´e kombinace ysledky z´ısk´ame prost´ ym dosazen´ım typu pˇrenosu ˇz´adan´e hodnoty do rovnice (5.12). V´ jsou souhrnnˇe uvedeny v tabulce 5.2. Na z´akladˇe poˇzadavk˚ u na ust´alenou odchylku potom vol´ıme typ regul´atoru a jeho velikost zes´ılen´ı. r + s \ W (p) 0
w1 p w1 1 + K0
w2 p2
w3 p3
∞
∞
1
0
w2 K0
∞
2
0
0
w3 K0
Tabulka 5.2: Ust´alen´a odchylka pro r˚ uzn´e typy pr˚ ubˇeh˚ u ˇz´adan´e hodnoty a typu regulaˇcn´ıho obvodu
Pˇ r´ıklad 5.3 Regulovan´ a soustava, jej´ımˇz vstupem je teplota, m´a pˇrenos FS (p) =
0.2 (10p + 1)2 (3p + 1)
Poˇzadujeme, aby ust´ alen´ a odchylka pˇri ˇr´ıdic´ım sign´ alu s n´ ar˚ ustem 0.1◦ Cs−1 nebyla vˇetˇs´ı neˇz 0.3◦ C Z tabulky 5.2 je zˇrejm´e, ˇze v obvodu mus´ı b´ yt astatismus alespoˇ n prvn´ıho ˇr´adu. Protoˇze soustava je statick´a, mus´ı b´ yt astatismus v regul´atoru, z toho plyne, ˇze m˚ uˇzeme pouˇz´ıt regul´ator s integraˇcn´ı sloˇzkou (typ I, PI, nebo PID). Vstupn´ı sign´al m´a obraz 0.1 W (p) = 2 p Pro ust´alenou odchylku plat´ı lim e(t) =
t→∞
0.1 ≤ 0.3 0.2KR
→
KR ≥
0.1 = 1.67 0.2 · 0.3
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
67
Statick´e zes´ılen´ı regul´atoru mus´ı b´ yt vˇetˇs´ı neˇz 1.67. Tvar regul´atoru bude FR (p) = 1.67
r2 p 2 + r1 p + 1 p(εp + 1)
Velikost jednotliv´ ych konstant se urˇc´ı na z´akladˇe poˇzadavk˚ u na stabilitu a dynamick´e vlastnosti regulaˇcn´ıho obvodu. 5.3.2
Nulov´ a ust´ alen´ a odchylka bez integraˇ cn´ı sloˇ zky v regulaˇ cn´ım obvodu
Z tabulky 5.2 plyne, ˇze poˇzadavek na nulovou ust´alenou odchylku v obvodu se skokovou zmˇenou ˇr´ıdic´ı veliˇciny a statickou soustavou lze splnit pouze v pˇr´ıpadˇe, kdy je v regul´atoru obsaˇzena integraˇcn´ı sloˇzka. Vzorce v tabulce 5.2 byly odvozeny za pˇredpokladu, ˇze m´a zpˇetnovazebn´ı pˇrenos limitu limp→0 FZ (p) = 1. Uvaˇzme nyn´ı, ˇze statick´e zes´ılen´ı zpˇetnovazebn´ıho pˇrenosu bude r˚ uzn´e od jedn´e, rovn´e nˇejak´e konstantˇe limp→0 FZ (p) = KZ 6= 1. Pak vstupn´ı veliˇcina regul´atoru nen´ı regulaˇcn´ı odchylka, ale ε(t) = w(t) − KZ y(t) kdeˇzto regulaˇcn´ı odchylka je e(t) = w(t) − y(t) Pod´ıvejme se, zda existuje nˇejak´e zes´ılen´ı KZ , pro kter´e by vych´azela nenulov´a vstupn´ı veliˇcina regul´atoru, ale nulov´a regulaˇcn´ı odchylka. Pˇrenos ˇr´ızen´ı je roven Fw (p) =
FR (p)FS (p) 1 + FR (p)FS (p)FZ (p)
Ust´alenou hodnotu odchylky vypoˇc´ıt´ame limitou lim e(t) = lim pW (p)Fe (p) = lim pW (p)[1 − Fw (p)]
t→∞
p→0
p→0
Dosazen´ım standardn´ıch tvar˚ u pˇrenos˚ u soustavy FS (p) a regul´atoru FR (p) dostaneme lim e(t) = lim pW (p)Fe (p) = lim pW (p)
t→∞
p→0
p→0
1 + K0 KZ − K0 1 + K0 KZ
Pokud poloˇz´ıme 1 + K0 KZ − K0 = 0 a vyˇreˇs´ıme tuto rovnici pro hledanou hodnotu KZ , z´ısk´ame zes´ılen´ı ve zpˇetn´e vazbˇe, kter´e zajist´ı nulovou ust´alenou regulaˇcn´ı odchylku i v obvodˇe bez astatismu. K0 − 1 KZ = K0 Stejn´eho efektu jako s touto u ´pravou dos´ahneme pˇredˇrazen´ım zesilovaˇce s pˇrenosem FF (p) = KF (viz. obr´azek 5.7). Zes´ılen´ı se nastav´ı jako inverze statick´eho zes´ılen´ı pˇrenosu ˇr´ızen´ı, tedy 1 + K0 KF = K0
ˇ ızen´ı a regulace I R´
68
w(t)
ε(t)
x(t) FR (p)
KF
y(t) FS (p)
v(t) KZ
Obr´ azek 5.7: Moˇznosti zajiˇstˇen´ı nulov´e ust´alen´e odchylky na skok ˇr´ızen´ı pro r + s = 0 1 Pˇ r´ıklad 5.4 Pro soustavu s pˇrenosem FS (p) = (p+1)(0.1p+1) byl navrˇzen proporcion´aln´ı regul´ ator s pˇrenosem FR (p) = 5. Urˇcete velikost trval´e ust´ alen´e regulaˇcn´ı odchylky pro pˇr´ıpad, kdy na vstupu p˚ usob´ı skokov´ a zmˇena ˇza´dan´e hodnoty o velikosti w1 = 2. Navrhnˇete velikost zes´ılen´ı ve zpˇetn´e vazbˇe, kter´e ust´ alenou regulaˇcn´ı odchylku kompenzuje.
Pouˇzit´ım vzorce pro koneˇcnou hodnotu dostaneme trvalou ust´alenou odchylku pro skokovou zmˇenu ˇz´adan´e hodnoty w1 = 2 lim e(t) = lim p
t→∞
p→0
w1 (p + 1)(0.1p + 1) 1 = lim 2 = 0.33 p→0 p 1 + F0 (p) (p + 1)(0.1p + 1) + 5
Nyn´ı urˇc´ıme velikost zes´ılen´ı ve zpˇetn´e vazbˇe zajiˇst’uj´ıc´ı nulovou ust´alenou odchylku. Vyjdeme z pˇrenosu regulaˇcn´ı odchylky Fe (p) =
1 + F0 (p) − FR (p)FS (p) 1 + F0 (p)
Opˇet vyuˇzit´ım vzorce pro koneˇcnou hodnotu dostaneme w1 1 + F0 (p) − FR (p)FS (p) (p + 1)(0.1p + 1) + 5KZ − 5 = lim 2 p→0 p→0 p 1 + F0 (p) (p + 1)(0.1p + 1) + 5KZ 1 + 5KZ − 5 =0 = lim 2 p→0 1 + 5KZ
lim e(t) = lim p
t→∞
Zes´ılen´ı KZ z´ısk´ame vyˇreˇsen´ım rovnice 1 + 5KZ − 5 = 0, tedy KZ = 4/5. Simulac´ı pomoc´ı Simulinku se snadno pˇresvˇedˇc´ıme ˇze vypoˇcten´e hodnoty jsou spr´avn´e. 5.3.3
Tvar odchylky pro r˚ uzn´ e zmˇ eny poruchy
Pˇrenos poruchy Fu (p) definuje, jak´ ym zp˚ usobem se projev´ı p˚ usoben´ı poruchy na vstupu soustavy na v´ ystup soustavy. V naˇsem pˇr´ıpadˇe n´as vˇsak nezaj´ım´a v´ ystup, ale regulaˇcn´ı odchylka. Pˇredpokl´ad´ame, ˇze ˇz´adan´a hodnota je nulov´a w(t) = 0. V tom pˇr´ıpadˇe plat´ı e(t) = −y(t), kde velikost v´ ystupu m˚ uˇzeme vypoˇc´ıtat z pˇrenosu poruchy Fu (p). Pak bude platit vztah lim e(t) = − lim y(t) = − lim pU (p)Fu (p) t→∞
t→∞
p→0
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
69
Pˇrenos poruchy vyj´adˇren´ y pomoc´ı standardn´ıch tvar˚ u pˇrenos˚ u soustavy a regul´atoru je uveden v (5.10). Jeho dosazen´ım do limity dostaneme lim e(t) = − lim pU (p)Fu (p) = − lim pU (p)
t→∞
p→0
p→0
p r KS = pr+s + KS KR
Ust´alen´a hodnota regulaˇcn´ı odchylky tedy z´avis´ı na ˇcasov´em pr˚ ubˇehu p˚ usob´ıc´ı poruchy, na pˇr´ıtomnosti integraˇcn´ı sloˇzky v regul´atoru (r = 1)a tak´e na jednotliv´ ych zes´ılen´ıch soustavy KS a regul´atoru KR . Hodnoty pro stejn´e typy vstupn´ıch sign´al˚ u jako v pˇr´ıpadˇe uvodu stability obvodu uvaˇzujeme pouze ˇz´adan´e hodnoty jsou uvedeny v tabulce 5.3. Z d˚ dvˇe hodnoty parametru r ∈ {0; 1}. r = 0 odpov´ıd´a regul´ator˚ um P nebo PD a r = 1 odpov´ıd´a regul´ator˚ um I, PI nebo PID. Jeˇstˇe jednou pˇripomeˇ nme, ˇze tabulka 5.3 plat´ı za r, s \ U (p) r=0 s=0 r=0 s>0 r=1 s=0 r=1 s>0
u1 p u1 KS − 1 + K0 u1 − KR 0 0
u2 p2
u3 p3
−∞
−∞
−∞
−∞
u2 KR u2 − KR −
−∞ −∞
Tabulka 5.3: Ust´alen´a odchylka pro r˚ uzn´e typy pr˚ ubˇeh˚ u poruchy a regulaˇcn´ıho obvodu pˇredpokladu, ˇze porucha p˚ usob´ı na vstupu soustavy.
5.4
Shrnut´ı
V t´eto kapitole jsou pops´any z´akladn´ı pˇrenosy, se kter´ ymi se m˚ uˇzeme setkat ve zpˇetnovazebn´ıch regulaˇcn´ıch obvodech. S tˇemito pˇrenosy se budeme setk´avat v cel´em zbytku tohoto uˇcebn´ıho textu. Mezi nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı pˇrenosy uzavˇren´eho obvodu patˇr´ı pˇrenos ˇr´ızen´ı a pˇrenos poruchy. Je to z toho d˚ uvodu, ˇze n´as informuj´ı o tom jak´ ym zp˚ usobem bude syst´em reagovat na zmˇenu ˇz´adan´e hodnoty a jak se dan´ y zpˇetnovazebn´ı regulaˇcn´ı obvod vypoˇr´ad´a s p˚ usoben´ım poruchy na vstupu soustavy. V t´eto kapitola n´as zaj´ımaly statick´e vlastnosti, tedy trval´e ust´alen´e odchylky. O nulov´e ust´alen´e odchylce, kter´a b´ yv´a nejˇcastˇeji naˇs´ım poˇzadavkem pˇri n´avrhu regulaˇcn´ıho obvodu, rozhoduje (jak jsme si zde uk´azali) poˇcet astatism˚ u v regul´atoru a v soustavˇe.
5.5
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 5.1 Co je to pˇrenos otevˇren´e smyˇcky? Ot´ azka 5.2 S jak´ymi pˇrenosy uzavˇren´eho obvodu se setk´ av´ ame v technologick´em sch´ematu zpˇetnovazebn´ıho regulaˇcn´ıho obvodu.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
70
Ot´ azka 5.3 Urˇcete jmenovatelov´y polynom vˇsech pˇrenos˚ u uzavˇren´eho obvodu? Ot´ azka 5.4 Jak´y typ regul´ atoru mus´ıme pouˇz´ıt, aby byla nulov´a ust´ alen´ a odchylka pˇri skokov´e zmˇenˇe ˇr´ıdic´ıho sign´ alu, pokud je soustava bez astatismu a je kmitav´ a? Ot´ azka 5.5 Jak´y typ regul´ atoru mus´ıme pouˇz´ıt, aby byla nulov´a ust´ alen´ a odchylka pˇri skokov´e zmˇenˇe poruchy p˚ usob´ıc´ı na vstupu soustavy, pokud je soustava pˇretlumen´ a s astatismem prvn´ıho ˇr´adu? Ot´ azka 5.6 Vysvˇetlete pojem regulaˇcn´ı odchylky. Jak se liˇs´ı od vstupn´ı veliˇciny regul´ atoru?
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
6
71
Stabilita obvod˚ u se zpˇ etnou vazbou
Jednou z moˇznost´ı jak urˇcit stabilitu zpˇetnovazebn´ıho obvodu je vypoˇc´ıtat jeho v´ysledn´y pˇrenos, ˇc´ımˇz se ˇreˇsen´ı pˇrevede na urˇcen´ı stability dynamick´eho syst´emu, kter´e jste se nauˇcili v pˇredchoz´ım kurzu. Jedn´a se zejm´ena o algebraick´ a krit´eria stability. V t´eto kapitole zjist´ıme, ˇze pouˇzit´ı tˇechto krit´eri´ı sice d´av´ a kvantitativn´ı v´ysledky, ale jiˇz pro relativnˇe jednoduch´e u ´lohy vede na znaˇcnˇe sloˇzit´e ˇreˇsen´ı. Ponˇekud jin´ym typem krit´eria je Nyquistovo krit´erium stability. To urˇcuje stabilitu uzavˇren´eho obvodu na z´ akladˇe znalosti pr˚ ubˇehu frekvenˇcn´ı charakteristiky pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky a poˇctu nestabiln´ıch p´ol˚ u tohoto pˇrenosu. Nyquistovo krit´erium bude v t´eto kapitole odvozeno a vysvˇetleno na mnoˇzstv´ı pˇr´ıklad˚ u. Na konci kapitoly bude uk´az´ano vyuˇzit´ı programu Matlab a jeho Toolbox-˚ u.
6.1
Opakov´ an´ı znalost´ı o stabilitˇ e line´ arn´ıch dynamick´ ych syst´ em˚ u
Stabilita line´arn´ıch dynamick´ ych syst´em˚ u byla podrobnˇe rozebr´ana v pˇredchoz´ım kurzu. Zde pouze zopakujeme z´akladn´ı poznatky. Nejprve definice stability. Line´arn´ı syst´em je stabiln´ı tehdy, jestliˇze se jeho v´ ystup po skonˇcen´ı budic´ıho (vstupn´ıho) sign´alu a po doznˇen´ı pˇrechodn´eho dˇeje vr´at´ı na p˚ uvodn´ı hodnotu. Line´arn´ı syst´em je stabiln´ı tehdy, jestliˇze odezva na omezen´ y budic´ı sign´al je rovnˇeˇz omezen´a. Podm´ınkou stability line´arn´ıho spojit´eho syst´emu je pˇr´ıtomnost vˇsech p´ol˚ u pˇrenosov´e funkce v lev´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p. Jde tedy o koˇreny polynomu ve jmenovateli pˇrenosu. Podm´ınkou stability line´arn´ıho diskr´etn´ıho syst´emu je pˇr´ıtomnost vˇsech p´ol˚ u pˇrenosov´e funkce uvnitˇr jednotkov´e kruˇznice. Jde opˇet o koˇreny polynomu ve jmenovateli pˇrenosu. Stabilita line´arn´ıch diskr´etn´ıch syst´emu se obvykle ˇreˇs´ı pouˇzit´ım biline´arn´ı transformace 1+w z= 1−w a n´asledn´ ym pouˇzit´ım metod zn´am´ ych pro spojit´e soustavy. Podm´ınkou stability line´arn´ıho spojit´eho syst´emu vyj´adˇren´eho stavovou reprezentac´ı je pˇr´ıtomnost vlastn´ıch ˇc´ısel matice zpˇetn´ ych vazeb A v lev´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p. Vlastn´ı ˇc´ısla matice (viz. B.4) urˇc´ıme ˇreˇsen´ım rovnice |Ip − A| = 0 kter´a je charakteristickou rovnic´ı syst´emu. V pˇr´ıpadˇe stavov´e reprezentace je potˇreba rozliˇsovat stabilitu stavu a stabilitu v´ ystupu, coˇz v nˇekter´ ych pˇr´ıpadech nemus´ı b´ yt tot´eˇz. U syst´em˚ u, kter´e nesplˇ nuj´ı podm´ınku pozorovatelnosti m˚ uˇze doj´ıt k nestabilitˇe stavu, aniˇz by byla poruˇsena stabilita v´ ystupu. V´ yˇse uveden´a charakteristick´a rovnice se t´ yk´a stability stavu. Uvaˇzujme, ˇze ˇr´ızen´a soustava obsahuje nestabiln´ı nulu. Jak bude uk´az´ano pozdˇeji, nestabiln´ı nula se n´am nepˇr´ıznivˇe projev´ı ve zpomalen´ı regulaˇcn´ıho dˇeje. Pokud by regul´ator obsahoval nestabiln´ı p´ol, kter´ y by tuto nulu kompenzoval, pak by se n´am uzavˇren´ y obvod z hlediska v´ ystupu jevil jako stabiln´ı, ale internˇe by byl nestabiln´ı. V praxi nen´ı moˇzn´e
ˇ ızen´ı a regulace I R´
72
takov´eto ruˇsen´ı dvojice nula-p´ol, nebot’ z d˚ uvodu nepˇresnosti znalosti modelu soustavy by nedoˇslo k jejich zkr´acen´ı, coˇz by se projevilo nestabilitou uzavˇren´eho syst´emu.
6.2
Stabilita ze zn´ am´ e charakteristik´ e rovnice
S ohledem na rovnice standardn´ıch pˇrenos˚ u uzavˇren´eho regulaˇcn´ıho obvodu, kter´e jsme odvodili v kapitole 5.1 v´ıme, ˇze vˇsechny zpˇetnovazebn´ı pˇrenosy maj´ı stejn´ y jmenovatelov´ y polynom 1 + F0 (p). Tento polynom naz´ yv´ame charakteristick´ y polynom a obvykle ho znaˇc´ıme ∆(p). Rovnici ∆(p) = 0 naz´ yv´ame charakteristickou rovnic´ı syst´emu. K tomu aby byl zpˇetnovazebn´ı syst´em stabiln´ı, mus´ı leˇzet koˇreny charakteristick´e rovnice ∆(p) v lev´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p. V pˇr´ıpadˇe, ˇze jsou vˇsechny koeficienty charakteristick´e rovnice zn´am´e, z´ısk´a se poloha koˇren˚ u ˇreˇsen´ım charakteristick´e rovnice (pokud to jde tak analyticky, jinak numericky). Protoˇze charakteristick´ y polynom ˇcasto obsahuje jednu nebo v´ıce nezn´am´ ych promˇenn´ ych (vˇetˇsinou parametry regul´atoru), jsou algebraick´a krit´eria v´ yhodnˇejˇs´ı. Pro tento test stability m´ame k dispozici algebraick´a krit´eria Hurwitzovo a Routh-Schurovo. Jejich v´ yhodou je, ˇze neurˇc´ı stabilitu pro jedin´e nastaven´ı regul´atoru, ale d´avaj´ı rozsah hodnot parametr˚ u regul´atoru, pro kter´e je dan´ y syst´em stabiln´ı. Pˇ r´ıklad 6.1 K regulovan´e soustavˇe s pˇrenosem FS (p) =
0.2 p(5p + 1)2
je pˇripojen PD regul´ ator. Urˇcete rozsah jeho koeficient˚ u s ohledem na stabilitu syst´emu. Pˇredpokl´adejme nejprve ide´aln´ı PD regul´ator s pˇrenosem FR (p) = K(T p + 1) Charakteristick´a rovnice m´a tvar 1+
0.2K(T p + 1) =0 p(5p + 1)2
po u ´pravˇe dostaneme 25p3 + 10p2 + (1 + 0.2KT )p + 0.2K = 0 Stabilitu m˚ uˇzeme urˇcit pomoc´ı Hurwitzov´ ych determinant˚ u. Pro stabilitu je rozhoduj´ıc´ı Hurwitz˚ uv determinant druh´eho ˇr´adu 10 25 0.2K 1 + 0.2KT > 0
Vyˇc´ıslen´ım determinantu z´ısk´ame nerovnost
K(2T − 5) > −10
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
73
Ta je splnˇena pro T > 2.5 pro libovoln´e K a pˇri 0 < T < 2.5 pro K<
10 5 − 2T
Pˇri pouˇzit´ı re´aln´eho PD regul´atoru s pˇrenosem FR (p) = K
Tp + 1 εp + 1
bude charakteristick´a rovnice 1+
0.2K(T p + 1) =0 p(5p + 1)2 (εp + 1)
a po u ´pravˇe 25εp4 + (10ε + 25)p3 + (ε + 10)p2 + (1 + 0.2KT )p + 0.2K Pˇredpokl´adejme, ˇze realizaˇcn´ı ˇcasov´a konstanta PD regul´atoru je rovna ε = 0.1s. Potom m´a charakteristick´ y polynom tvar ∆(p) = 2.5p4 + 26p3 + 10.1p2 + (1 + 0.2KT )p + 0.2K Hurwitzova matice je 26 2.5 0 26 H = 1 + 0.2KT 10.1 0 0.2K 1 + 0.2KT
Podm´ınka stability je vyj´adˇrena podm´ınkou kladn´ ych subdeterminant˚ u det(H2 ) a det(H3 ). 26 2.5 >0 det(H2 ) = 1 + 0.2KT 10.1
Vyˇc´ıslen´ım determinantu dostaneme podm´ınku 260.1−0.5KT > 0, jej´ıˇz u ´pravou dostaneme podm´ınku KT < 520.2. 26 2.5 0 >0 26 det(H3 ) = 1 + 0.2KT 10.1 0 0.2K 1 + 0.2KT vyˇc´ıslen´ım determinantu dostaneme podm´ınku
260.1 + 51.5KT − 135.2K − 0.1K 2 T 2 > 0 coˇz je pro obecn´e ˇreˇsen´ı jiˇz znaˇcnˇe nepˇrehledn´ y vztah. Jak patrno, algebraick´a krit´eria stability jsou v pˇr´ıpadˇe obecn´eho ˇreˇsen´ı i v jednoduch´ ych pˇr´ıpadech dosti v´ ypoˇcetnˇe sloˇzit´a.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
6.3
74
Nyquistovo krit´ erium stability
Nyquistovo krit´erium slouˇz´ı k urˇcov´an´ı stability uzavˇren´e smyˇcky. Jak jiˇz bylo ˇreˇceno v pˇredchoz´ı kapitole, uzavˇren´a smyˇcka bude stabiln´ı, pokud budou vˇsechny p´oly pˇrenosu uzavˇren´eho obvodu v lev´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p. Nyquist ale uk´azal, ˇze o stabilitˇe uzavˇren´e smyˇcky se d´a rozhodnout na z´akladˇe pr˚ ubˇehu frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky a poloze jejich p´ol˚ u. To je v´ yhodn´e, protoˇze pˇrenos otevˇren´e smyˇcky je na rozd´ıl od pˇrenosu uzavˇren´e smyˇcky vˇetˇsinou k dispozici. Nen´ı ani nutn´e zn´at analytick´ y tvar F0 (jω), staˇc´ı experiment´alnˇe zjiˇstˇen´a data. Je moˇzn´e ho nav´ıc pouˇz´ıt pro syst´emy s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım, kde algebraick´a krit´eria selh´avaj´ı. 6.3.1
Chauchyho teor´ em o f´ azi
Pˇredpokl´adejme komplexn´ı rovinu p, kde jsou jednotliv´e body urˇceny p = σ + jω. Mˇejme racion´aln´ı funkci komplexn´ıho argumentu, v naˇsem pˇr´ıpadˇe pˇrenos dan´ y pod´ılem dvou polynom˚ u F (p) = B(p) se zn´ a m´ y mi koˇ r eny A(p) F (p) =
(p − β1 )(p − β2 ) . . . (p − βm ) B(p) =k A(p) p − α1 )(p − α2 ) . . . (p − αn )
Uvaˇzujme uzavˇrenou, z´apornˇe orientovanou kˇrivku Γp (kˇrivka orientovan´a ve smˇeru hodinov´ ych ruˇciˇcek) v rovinˇe p, kter´a neproch´az´ı ˇz´adn´ ym koˇrenem (nulou ani p´olem) pˇrenosu F (p). Pokud budeme postupnˇe dosazovat body z t´eto kˇrivky ve zvolen´em smˇeru do pˇrenosu F (p), budeme z´ısk´avat jinou orientovanou, uzavˇrenou kˇrivku ΓF v rovinˇe F . Tomuto procesu se ˇr´ık´a mapov´an´ı uzavˇren´e kˇrivky Γp z roviny p do roviny F . Obr´azek 6.1 ukazuje proces mapov´an´ı pro pˇr´ıpad, kdy je mapuj´ıc´ı funkce (pˇrenos) rovna F (p) = p+0.5 (p+2)(p+3)
Rovina p
Rovina F Im
Im
−3
−2
1
bc
+
−4
+
1
−1
Re −1
Γp
−2
−1
1 Re −1 ΓF
Obr´ azek 6.1: Mapov´an´ı kˇrivky Γp do roviny F Existuje vztah mezi poˇctem nul a p´ol˚ u uvnitˇr uzavˇren´e kˇrivky Γp a zmˇenou f´aze kˇrivky ΓF , jin´ ymi slovy o kolik se otoˇc´ı vektor zaˇc´ınaj´ıc´ı v poˇc´atku a proch´azej´ıc´ı postupnˇe body na kˇrivce ΓF ve smˇeru z´ıskan´em mapov´an´ım z kˇrivky Γp . O tomto vztahu vypov´ıd´a Chauchyho teor´em o f´azi.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
75
Jestliˇ ze uzavˇ ren´ a, z´ apornˇ e orientovan´ a kˇ rivka Γp v rovinˇ e p obkliˇ cuje nB nul a nA p´ ol˚ u pˇ renosu F (p) a neproch´ az´ı ˇ z´ adn´ ym jej´ım p´ olem ani nulou, potom uzavˇ ren´ a kˇ rivka ΓF vznikl´ a mapov´ an´ım kˇ rivky Γp do roviny F funkc´ı F (p) ob´ıh´ a poˇ c´ atek t´ eto roviny nB − nA kr´ at v z´ aporn´ em smˇ eru. Pro pˇr´ıpad z obr´azku 6.1 plat´ı, ˇze uvnitˇr uzavˇren´e kˇrivky Γp leˇz´ı dva p´oly a ˇz´adn´a nula. nB = 0 a nA = 2. Kˇrivka tak´e neproch´az´ı ˇz´adnou nulou ani p´olem. Podle pˇredchoz´ı vˇety by mˇel b´ yt poˇcet obˇeh˚ u −2 v z´aporn´em smˇeru, coˇz jsou dva obˇehy v kladn´em smˇeru. Z obr´azku 6.1 vid´ıme, ˇze tomu tak skuteˇcnˇe je. Pro odvozen´ı Cauchyho teor´emu je d˚ uleˇzit´a zmˇena f´aze uzavˇren´e orientovan´e kˇrivky ΓF . V´ıme, ˇze f´aze pˇrenosu F (p) je d´ana souˇctem jednotliv´ ych pˇr´ıspˇevk˚ u koˇrenov´ ych ˇcinitel˚ u ˇcitatele (p − βi ), od kter´ ych se odeˇcte souˇcet jednotliv´ ych pˇr´ıspˇevk˚ u koˇrenov´ ych ˇcinitel˚ u jmenovatele (p−αi ). Jednotliv´e koˇrenov´e ˇcinitele pˇredstavuj´ı pˇri mapov´an´ı uzavˇren´e kˇrivky Γp v komplexn´ı rovinˇe vektory Bi (p) = (p − βi ) a Ai (p) = (p − αi ) s poˇc´atkem v jednotliv´ ych koˇrenech a konˇc´ıc´ıch v bodech na kˇrivce Γp . Rovina p Im
Bini bc
αini
βini
+
βouti
Aouti
+
bc
Bouti Aini
αouti
Re
Γp
Obr´ azek 6.2: Vliv koˇren˚ u F (p) na zmˇenu f´aze uzavˇren´e kˇrivky ΓF Na obr´azku 6.2 je zn´azornˇen pohyb vektor˚ u s koˇreny uvnitˇr (Bini (p) a Aini (p)) a vnˇe (Bouti (p) a Aouti (p)) uzavˇren´e kˇrivky Γp . Z obr´azku je vidˇet, ˇze vektory s poˇc´atkem uvnitˇr Γp se po obejit´ı t´eto kˇrivky otoˇc´ı jednou dokola (o 2π) ve stejn´em smˇeru, jak je orientovan´a kˇrivka Γp . Pro z´apornˇe orientovanou kˇrivku Γp plat´ı, ˇze pˇr´ıspˇevek od nuly βini je −2π a pˇr´ıspˇevek p´olu αini se bere se z´aporn´ ym znam´enkem, tedy 2π. Pod´ıv´ame-li se na vektory s poˇc´atkem v nule βouti nebo v p´olu αouti vnˇe uzavˇren´e kˇrivky Γp , pak vid´ıme, ˇze jejich pˇr´ıspˇevek je nulov´ y, ˇcili tyto koˇreny se na v´ ysledn´e zmˇenˇe f´aze uzavˇren´e kˇrivky ΓF nepod´ıl´ı. Celkov´a zmˇena f´aze (poˇcet obˇeh˚ u kˇrivky ΓF kolem poˇc´atku) odpov´ıd´a souˇctu d´ılˇc´ıch pˇr´ıspˇevk˚ u od jednotliv´ ych koˇren˚ u. Proto −nB 2π + nA 2π = 2π(nA − nB ), coˇz odpov´ıd´a v´ yˇse uveden´emu teor´emu.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
6.3.2
76
Odvozen´ı Nyquistova krit´ eria stability
Cauchyho teor´emu o zmˇenˇe f´aze Nyquist vyuˇzil pˇri odvozen´ı pravidla pro urˇcov´an´ı stability uzavˇren´eho obvodu. Vytvoˇril z´apornˇe orientovanou kˇrivku Γp , kter´a obkliˇcuje celou pravou polorovinu roviny p. Je sloˇzena z imagin´arn´ı osy a p˚ ulkruˇznice s nekoneˇcn´ ym polomˇerem r → ∞ pˇres pravou polorovinu (viz. obr´azek 6.3). Tento tvar je v´ yhodn´ y, nebot’ bod˚ um na imagin´arn´ı ose p = jω odpov´ıd´a po mapov´an´ı frekvenˇcn´ı charakteristika F (jω) a kˇrivce pˇres nekoneˇcno odpov´ıd´a bod v poˇc´atku roviny F . Uzavˇren´a kˇrivka ΓF je tedy frekvenˇcn´ı charakteristika F (jω) pro ω ∈ (−∞, ∞) Rovina p
r
→
∞
Im
Re
Nyquistova kˇrivka Γp
Obr´ azek 6.3: Nyquistova kˇrivka Pro stabilitu uzavˇren´eho obvodu je rozhoduj´ıc´ı poloha p´ol˚ u pˇrenosov´e funkce uzavˇren´eho obvodu, t.j koˇren˚ u jmenovatele. Jmenovatel vˇsech pˇrenos˚ u uzavˇren´eho obvodu je podle kapitoly 5.1 roven charakteristick´emu polynomu 1 + F0 (p). Pˇredpokl´adejme, ˇze pˇrenos otevˇren´e smyˇcky je d´an pod´ılem polynom˚ u F0 (p) =
B(p) A(p)
Dosazen´ım do charakteristick´e rovnice dostaneme F (p) = 1 + F0 (p) = 1 +
A(p) + B(p) C(p) B(p) = = =0 A(p) A(p) A(p)
(6.1)
Prozat´ım tak´e pˇredpokl´adejme, ˇze koˇreny polynom˚ u C(p) a A(p) neleˇz´ı na imagin´arn´ı ose (tedy ani v poˇc´atku). Tento poˇzadavek vych´az´ı z podm´ınky v Cauchyho teor´emu, ˇze uzavˇren´a kˇrivka Γp neproch´az´ı ˇz´adnou nulou ani p´olem pˇrenosu F (p). Stabilita uzavˇren´eho obvodu bude zajiˇstˇena, kdyˇz budou koˇreny polynomu C(p) leˇzet v lev´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p. Otevˇren´ y obvod naproti tomu m˚ uˇze b´ yt nestabiln´ı, a proto koˇreny polynomu A(p) mohou leˇzet v prav´e polorovinˇe roviny p. Polynomy C(p) a A(p) jsou stejn´eho stupnˇe, nebot’ z d˚ uvodu fyzik´aln´ı realizovatelnosti nem˚ uˇze b´ yt polynom B(p) vyˇsˇs´ıho stupnˇe neˇz polynom A(p). Oba polynomy m˚ uˇzeme vyj´adˇrit ve tvaru
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
77
koˇrenov´ ych ˇcinitel˚ u. C(p) = nn (p − γ1 )(p − γ2 ) . . . (p − γn )
A(p) = an (p − α1 )(p − α2 ) . . . (p − αn )
(6.2)
Obecnˇe komplexn´ı koˇreny γi tedy mus´ı leˇzet v lev´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p a koˇreny αi mohou leˇzet kdekoliv (mus´ıme pouze vˇedˇet, kolik je jich v prav´e polorovinˇe roviny p). Podle Cauchyho teor´emu bude uzavˇren´ y syst´em stabiln´ı pouze tehdy, pokud bude frekvenˇcn´ı charakteristika F (jω) pro ω ∈ (−∞, ∞) ob´ıhat poˇc´atek roviny F v kladn´em smˇeru tolikr´at, kolik nestabiln´ıch p´ol˚ u m´a pˇrenos F (p). Pokud se poˇcet obˇeh˚ u liˇs´ı, potom polynom C(p) mus´ı nutnˇe obsahovat koˇreny v prav´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p a uzavˇren´ y zpˇetnovazebn´ı obvod je nestabiln´ı. Vykreslov´an´ı frekvenˇcn´ı charakteristiky F (jω) by vˇsak bylo velmi pracn´e. M´ısto urˇcov´an´ı poˇctu obˇeh˚ u funkce F (jω) kolem poˇc´atku, je jednoduˇsˇs´ı sledovat poˇcet obˇeh˚ u funkce F0 (jω) (frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu) kolem bodu (−1, 0). V´ ysledek je tent´ yˇz, nebot’ staˇc´ı upravit rovnici (6.1) na tvar F0 (jω) = −1 V Nyquistovˇe krit´eriu tedy prov´ad´ıme mapov´an´ı do roviny F0 . Protoˇze pˇrenos otevˇren´eho obvodu F0 (p) b´ yv´a obvykle d´an ve tvaru souˇcinu pˇrenos˚ u z´akladn´ıch typov´ ych ˇcl´ank˚ u, neˇcin´ı konstrukce frekvenˇcn´ı charakteristiky pot´ıˇze. Nyquistovo krit´erium v koneˇcn´em tvaru zn´ı Uzavˇ ren´ y zpˇ etnovazebn´ı obvod je stabiln´ı, jestliˇ ze frekvenˇ cn´ı charakteristika otevˇ ren´ eho obvodu v komplexn´ı rovinˇ e ob´ıh´ a pˇ ri zmˇ enˇ e frekvence od −∞ do ∞ bod (−1, 0) v kladn´ em smˇ eru tolikr´ at, kolik p´ ol˚ u pˇ renosu otevˇ ren´ e smyˇ cky leˇ z´ı v prav´ e polorovinˇ e roviny p. Pˇri ˇreˇsen´ı stability uzavˇren´eho obvodu vych´az´ıme ze znalosti kreslen´ı frekvenˇcn´ıch charakteristik v komplexn´ı rovinˇe, kterou jsme si osvojili v pˇredchoz´ıch kurzech. Frekvenˇcn´ı charakteristika pro z´aporn´e frekvence se z´ısk´a jako zrcadlov´ y obraz charakteristiky pro kladn´e frekvence, symetrick´ y podle re´aln´e osy komplexn´ı roviny. Pˇ r´ıklad 6.2 Otevˇren´y obvod tvoˇr´ı statick´ a soustava tvoˇren´ a dvˇema setrvaˇcn´ymi ˇcl´ anky v ’ s´erii s proporcion´aln´ım regul´ atorem. Proved te rozbor stability uzavˇren´eho obvodu. Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky je F0 (p) =
K0 (T1 p + 1)(T2 p + 1)
Frekvenˇcn´ı charakteristika je nakreslena na obr´azku 6.4 Zmˇena zes´ılen´ı K0 se projevuje jako zmˇena mˇeˇr´ıtka na re´aln´e i imagin´arn´ı ose. Je tedy zˇrejm´e, ˇze ˇz´adn´ ym zes´ılen´ım K0 > 0 se n´am nepodaˇr´ı posunout frekvenˇcn´ı charakteristiku F0 (jω) tak, aby ob´ıhala bod (−1; 0). Poˇcet obˇeh˚ u bodu (−1; 0) je proto roven 0 pro vˇsechna moˇzn´a zes´ılen´ı. Protoˇze pˇrenos F0 (p) neobsahuje ˇz´adn´ y nestabiln´ı p´ol, m˚ uˇzeme na z´akladˇe Nyquistova krit´eria ˇr´ıci, ˇze uzavˇren´ y obvod bude stabiln´ı pro K0 > 0.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
78
Im F0 (p) =
1 1.8 (p + 1)(0.1p + 1) ω → −∞ ω→∞
−1
ω = 0− K0 + 1 ω=0 2
Re
Obr´ azek 6.4: Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.2 Pˇ r´ıklad 6.3 Regulovan´ a soustava m´a pˇrenos FS (p) =
p2
1 − 4p + 1
a regul´ ator je typu re´aln´eho PD FR (p) =
5p + 1 0.1p + 1
Proved’te rozbor stability uzavˇren´eho syst´emu. Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky je F0 (p) =
(p2
5p + 1 − 4p + 1)(0.1p + 1)
Pokusme se zopakovat postup vedouc´ı k z´ısk´an´ı pˇribliˇzn´eho tvaru frekvenˇcn´ı charakteristiky F0 (p). Nejprve vypoˇctˇeme hodnoty vektoru frekvenˇcn´ıho pˇrenosu v limitn´ıch hodnot´ach frekvence ω. lim |F0 (jω)| = 1 lim |F0 (jω)| = 0 ω→0
ω→∞
F´aze pˇrenosu je urˇcena rovnic´ı ϕ0 (ω) = arctan 5ω + arctan
4ω − arctan 0.1ω 1 − ω2
ϕ0 (ω) = arctan 5ω + π + arctan
4ω − arctan 0.1ω 1 − ω2
lim ϕ0 (ω) = 0
ω→0
pro ω ≤ 1 pro ω > 1
(6.3) (6.4)
lim ϕ0 (ω) = π
ω→∞
ˇ sen´ı f´aze se rozdˇelilo na dvˇe rovnice. Hodnota funkce 4ω 2 je pro ω → 1− rovna ∞ a Reˇ 1−ω pro ω → 1+ rovna −∞. Pouˇzit´ım funkce arctan by n´am vznikla nespojitost ve f´azi (skok z π/2 na −π/2), kter´a je v´ yˇse proveden´ ym rozdˇelen´ım potlaˇcena.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
79
Im 1.0 0.5 P
−1 −0.5
ω → −∞ ω = 0+ ω → ∞ 1 ω = 0− Re
−1.0
Obr´ azek 6.5: Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.3 Protoˇze prvn´ı ˇclen na prav´e stranˇe rovnice pro ϕ0 (ω) nar˚ ust´a s rostouc´ım ω daleko rychleji, neˇz tˇret´ı ˇclen (kter´ y jej v limitˇe ω → ∞ kompenzuje), bude zˇrejmˇe maxim´aln´ı u ´hel vˇetˇs´ı nˇeˇz π. Nyn´ı jiˇz m˚ uˇzeme nakreslit pˇribliˇzn´ y tvar frekvenˇcn´ı charakteristiky F0 (jω), jak je vidˇet na obr´azku 6.5. Soustava m´a dva p´oly v prav´e polorovinˇe. Jedn´a se o koˇreny polynomu p2 − 4p + 1, kter´e jsou p1 = 3.73 a p2 = 0.27. Mohou nastat dva pˇr´ıpady poˇctu obˇeh˚ u frekvenˇcn´ı charakteristiky F0 (jω) v z´avislosti na velikosti zes´ılen´ı K0 . Pro mal´e zes´ılen´ı je pr˚ useˇc´ık se z´apornou re´alnou osou P napravo od bodu −1. Poˇcet obˇeh˚ u kolem bodu −1 je v takov´em pˇr´ıpadˇe 0. V druh´em pˇr´ıpadˇe, tedy pro vysok´e zes´ılen´ı K0 je pr˚ useˇc´ık se z´apornou re´alnou osou P z´apornˇejˇs´ı neˇz bod −1, tak jak je to vidˇet na obr´azku 6.5. Frekvenˇcn´ı charakteristika F0 (jω) udˇel´a dva obˇehy kolem bodu −1 v kladn´em smˇeru. Tento pˇr´ıpad je na rozd´ıl od prvn´ıho stabiln´ı, nebot’ se podle Nyquistova krit´eria poˇcet obˇeh˚ u v kladn´em smˇeru shoduje s poˇctem nestabiln´ıch p´ol˚ u otevˇren´e smyˇcky. Pokud je zes´ılen´ı K0 vˇetˇs´ı neˇz nˇejak´a mezn´ı hodnota K0min , potom bude uzavˇren´ y obvod stabiln´ı. Pro n´as je samozˇrejmˇe tento mezn´ı bod zaj´ımav´ y a proto ho nyn´ı zkus´ıme vypoˇc´ıtat. Nejprve mus´ıme urˇcit hodnotu frekvence ω1 , pˇri kter´e je f´aze ϕ0 (ω1 ) = π. Tato u ´loha nen´ı snadno ˇreˇsiteln´a, nebot’ frekvenci ω1 nelze z rovnic (6.3) a (6.4) analyticky jednoduˇse vypoˇc´ıtat. V´ ypoˇcet se d´a prov´est iterativnˇe, ˇc´ımˇz z´ısk´ame . pˇribliˇznou hodnotu ω1 = 1.75. Pro absolutn´ı hodnotu pˇrenosu F0 (jω1 ) plat´ı √ 25 · 1.752 + 1 |F0 (jω1 )| = p = 1.185 ≥ 1 (0.01 · 1.752 + 1)[(1 − 1.752 )2 + 16 · 1.752 ]
Uzavˇren´ y syst´em je na z´akladˇe v´ yˇse uveden´eho rozboru pro K0 = 1 stabiln´ı. Staˇc´ı ovˇsem ˇ aˇr zmenˇsit zes´ılen´ı soustavy v pomˇeru 1/1.185 a syst´em pˇrejde do nestabiln´ıho stavu. Cten´ se o tom m˚ uˇze snadno pˇresvˇedˇcit pouˇzit´ım nˇekter´eho algebraick´eho krit´eria. Nyquistovo kriterium stability m´a sv´e v´ yhody a nev´ yhody • kromˇe toho, ˇze kriterium urˇc´ı, zda bude zpˇetnovazebn´ı obvod stabiln´ı, d´av´a n´am nav´ıc pˇredstavu o tom, jak daleko jsme od nestability a jak´e zmˇeny frekvenˇcn´ı
ˇ ızen´ı a regulace I R´
80
charakteristiky otevˇren´eho obvodu jsou ˇz´adouc´ı. Tohoto poznatku se s v´ yhodou pouˇz´ıv´a pˇri synt´eze regulaˇcn´ıch obvod˚ u • kriterium se d´a pouˇz´ıt i na experiment´alnˇe zmˇeˇren´a data • kreslen´ı frekvenˇcn´ıch charakteristik v komplexn´ı rovinˇe je vˇetˇsinou pˇribliˇzn´e, protoˇze kvantitativnˇe pˇresn´e vykreslen´ı je pracn´e. Tato nev´ yhoda je z velk´e m´ıry odstranˇena vyuˇzit´ım v´ ypoˇcetn´ı techniky. 6.3.3
Nyquistovo krit´ erium pro F0 (p) s p´ oly v poˇ c´ atku
V pˇredchoz´ı kapitole jsme si uk´azali, ˇze rozhodnut´ı o poˇctu obˇeh˚ u frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu kolem bodu (−1, 0) nen´ı obt´ıˇzn´e ani v pˇr´ıpadˇe, kdy nˇekter´e p´oly funkce F0 (p) leˇz´ı v prav´e polorovinˇe roviny p. Pod´ıvejme se bl´ıˇze na situaci, kdy F0 (p) obsahuje p´ol nebo v´ıcen´asobn´ y p´ol v poˇc´atku. Pak obˇe vˇetve frekvenˇcn´ı charakteristiky F0 (jω) nab´ yvaj´ı v okol´ı bod˚ u ω = 0+ a ω = 0− nekoneˇcn´e amplitudy a je tˇreba rozhodnout, jakou cestou na sebe budou navazovat. Pro tento pˇr´ıpad se poˇc´atek komplexn´ı roviny zahrne do lev´e poloroviny, coˇz bude m´ıt za n´asledek zmˇenu cesty Γp po imagin´arn´ı ose v komplexn´ı rovinˇe. Pˇri zmˇenˇe frekvence od ω = −∞ se bl´ıˇz´ıme k poˇc´atku po z´aporn´e imagin´arn´ı poloose aˇz do minim´aln´ı vzd´alenosti od poˇc´atku (obr´azek 6.6). Ten pak obejdeme po p˚ ulkruˇznici s polomˇerem r → 0 a d´ale pokraˇcujeme po kladn´e imagin´arn´ı poloose. Pod´ıvejme se, jak´a bude amplituda a f´aze vektoru F0 (pa ), kde pa jsou souˇradnice bod˚ u na p˚ ulkruˇznici. Pˇredpokl´adejme, ˇze pˇrenos otevˇren´e smyˇcky m´a v poˇc´atku k-n´asobn´ y p´ol. Pak lze ps´at F0 (p) =
1 R(p) pk
Pomocn´a funkce R(p) bude nab´ yvat na p˚ ulkruˇznici s r → 0 t´emˇeˇr konstantn´ı hodnotu a nem´a tud´ıˇz na pr˚ ubˇeh F0 (p) v bl´ızk´em okol´ı poˇc´atku vliv. Body na p˚ ulkruˇznici se daj´ı vyj´adˇrit rovnic´ı kde ϕa ∈ (−π/2, π/2) pa = r · ejϕa Protoˇze r → 0, bude amplituda vektoru F0 (jω) na t´eto p˚ ulkruˇznici nekoneˇcn´a a f´aze se bude mˇenit v mez´ıch kπ/2 do −kπ/2 v z´aporn´em smˇeru, nebot’ plat´ı F0 (pa ) =
1 . 1 −jϕa k R(p ) = e konst a pa k rk
Frekvenˇcn´ı charakteristika F0 (jω) se tak uzavˇre pˇres nekoneˇcno obloukem s nekoneˇcnou amplitudou a f´az´ı mˇen´ıc´ı se v rozsahu (kπ/2, −kπ/2) Pozn´ amka 1.: To, ˇze jsme zahrnuli k p´ol˚ u v poˇc´atku do lev´e poloroviny neznamen´a, ˇze ˇr´ık´ame, ˇze jsou stabiln´ı. Pouze s nimi jako se stabiln´ımi v Nyquistovu krit´eriu poˇc´ıt´ame. Stejnˇe tak bychom je mohli zahrnout do prav´e poloroviny a obch´azet je z druh´e strany. T´ım by se zmˇenil smysl ot´aˇcen´ı oblouku pˇres nekoneˇcno a pro urˇcen´ı krit´eria bychom museli tyto p´oly uvaˇzovat jako nestabiln´ı. Pozn´ amka 2.: Podobnˇe by se ˇreˇsil pˇr´ıpad, ve kter´em by jmenovatel pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky A(p) obsahoval dvojici komplexnˇe sdruˇzen´ ych koˇren˚ u leˇz´ıc´ıch na imagin´arn´ı ose.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
81
Im
+
r
Re pa = r ·
ejϕa
Γp
Obr´ azek 6.6: Smˇer obch´azen´ı poˇc´atku Opˇet bychom je zahrnuli do lev´e ˇci prav´e poloroviny, obeˇsli je po kruˇznici s polomˇerem jdouc´ım k nule a ˇreˇsili, jak se frekvenˇcn´ı charakteristika uzav´ır´a pˇres nekoneˇcno (viz. obr´azek 6.7).
+
Im
+
Re
Γp
Obr´ azek 6.7: Smˇer obch´azen´ı koˇren˚ u na imagin´arn´ı ose
Pˇ r´ıklad 6.4 Na z´ akladˇe Nyquistova krit´eria urˇcete stabilitu uzavˇren´e smyˇcky, pokud je pˇrenos otevˇren´e smyˇcky F0 (p) =
K0 p(T p + 1)2
kde T > 0
Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky nem´a ˇz´adn´e nestabiln´ı p´oly, protoˇze p´ol v poˇc´atku zahrnujeme pro ˇreˇsen´ı Nyquistov´ ym krit´eriem do lev´e poloroviny komplexn´ı roviny p. Frekvenˇcn´ı charakteristika F0 (jω) je zn´azornˇena na obr´azku 6.8. K tomu, aby byl uzavˇren´ y obvod stabiln´ı,
ˇ ızen´ı a regulace I R´
82
nesm´ı frekvenˇcn´ı charakteristika F0 (jω) ob´ıhat kolem bodu (−1; 0). To bude splnˇeno pro mal´e hodnoty zes´ılen´ı K0 , kdy bod P bude leˇzet napravo od bodu (−1; 0). Jinak totiˇz obˇehne funkce F0 (jω) bod (−1; 0) dvakr´at v z´aporn´em smˇeru, coˇz odpov´ıd´a nestabiln´ımu syst´emu.
∞
Im
−1
P
R
0.5
=
r
1
→
1.0
ω = 0−
ω→∞ ω → −∞
1 Re
−0.5
ω = 0+ −1.0
Obr´ azek 6.8: Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.4
Pˇ r´ıklad 6.5 Pomoc´ı Nyquistova krit´eria urˇcete podm´ınky stability uzavˇren´e smyˇcky, pokud je pˇrenos otevˇren´e smyˇcky K0 (T1 p + 1) F0 (p) = 2 p (T2 p + 1) Pr˚ ubˇeh frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky F0 (jω) kvalitativnˇe z´avis´ı na pomˇeru ˇcasov´ ych konstant T1 a T2 . Mohou nastat tˇri pˇr´ıpady. a) T1 < T2 pro f´azi vektoru F0 (jω) plat´ı ϕ0 (ω) = −π − arctan T2 ω + arctan T1 ω Podle pˇredpokladu je T1 < T2 a proto tak´e arctan T1 ω < arctan T2 ω, takˇze u ´hel ϕ0 (ω) bude z´apornˇejˇs´ı neˇz −π. Tvar frekvenˇcn´ı charakteristiky je naznaˇcen na obr´azku 6.9 a). V tomto pˇr´ıpadˇe dojde ke dvˇema obˇeh˚ um v z´aporn´em smˇeru a syst´em je proto vˇzdy nestabiln´ı, bez ohledu na velikost zes´ılen´ı K0 . b) T1 > T2 Ze stejn´eho d˚ uvodu jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıpadˇe pro f´azi plat´ı, ˇze u ´hel ϕ0 (ω) bude kladnˇejˇs´ı neˇz −π ϕ0 (ω) > −π Frekvenˇcn´ı charakteristika otevˇren´e smyˇcky F0 (jω) je naˇcrtnuta na obr´azku 6.9 b). K ˇz´adn´emu obˇehu kolem bodu (−1; 0) nedojde a uzavˇren´ y obvod je bez ohledu na velikost zes´ılen´ı vˇzdycky stabiln´ı.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
83
b)
∞
1.0
−1
1 Re
−1
−0.5
−1.0 ω = 0−
ω=
ω → −∞ ω→∞ −0.5 −1.0
0+
c)
∞
Im
−1
R
0.5 ω=0
=
r2
1
→
1.0
ω→∞ ω → −∞
1 Re
−0.5 −1.0
Obr´ azek 6.9: Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.5
=
r2
ω→∞ ω → −∞
R
0.5
R
0.5
=
r2
1
1
→
1.0
Im
ω = 0−
∞
Im
→
a) ω = 0+
1 Re
ˇ ızen´ı a regulace I R´
84
c) T1 = T2 V tomto pˇr´ıpadˇe je pˇrenos otevˇren´e smyˇcky roven F0 (p) =
K0 p2
a ve jmenovateli pˇrenosu uzavˇren´e smyˇcky je charakteristick´ y polynom ve tvaru p 2 + K0 = 0 √ Pˇrenos uzavˇren´eho obvodu m´a dva imagin´arn´ı p´oly p1,2 = ±j K0 , coˇz znamen´a, ˇze se chov´a jako kmitav´ y ˇcl´anek s nulov´ ym tlumen´ım. V souladu s definic´ı povaˇzujeme takov´ yto syst´em za nestabiln´ı. Frekvenˇcn´ı charakteristika F0 (jω) je zakreslena na obr´azku 6.9 c), odkud rovnˇeˇz plyne, ˇze tento syst´em je nestabiln´ı. Pˇ r´ıklad 6.6 Pomoc´ı Nyquistova krit´eria urˇcete podm´ınky stability uzavˇren´e smyˇcky, pokud je pˇrenos otevˇren´e smyˇcky K0 F0 (p) = 3 p Pro frekvenˇcn´ı charakteristiku otevˇren´e smyˇcky plat´ı F0 (jω) =
K0 K0 = j (jω)3 ω3
Odpov´ıdaj´ıc´ı frekvenˇcn´ı charakteristika je na obr´azku 6.10. Charakteristika ob´ıh´a kolem bodu (−1; 0) dvakr´at v z´aporn´em smˇeru, takˇze uzavˇren´ y syst´em je vˇzdy nestabiln´ı. O platω = 0+
∞
Im
−1
R
0.5
=
r3
1
→
1.0
ω→∞ ω → −∞
1 Re
−0.5 −1.0 ω = 0−
Obr´ azek 6.10: Frekvenˇcn´ı charakteristika k pˇr´ıkladu 6.6 nosti vˇsech proveden´ ych z´avˇer˚ u se m˚ uˇzeme pˇresvˇedˇcit libovoln´ ym algebraick´ ym krit´eriem.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
6.3.4
85
Zjednoduˇ sen´ e Nyquistovo krit´ erium
Vˇetˇsina regulovan´ ych soustav nem´a ˇz´adn´e p´oly v prav´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p. Protoˇze se takov´e p´oly nevyskytuj´ı ani v pˇrenosu bˇeˇzn´ ych regul´ator˚ u, je i cel´a otevˇren´a smyˇcka stabiln´ı, pˇr´ıpadnˇe astatick´a, pokud je v soustavˇe ˇci v regul´atoru p´ol v poˇc´atku. V tˇechto pˇr´ıpadech nesm´ı F0 (jω) ob´ıhat bod (−1, 0) v˚ ubec a lze pouˇz´ıt zjednoduˇsen´e Nyquistovo krit´erium stability Uzavˇ ren´ y obvod je stabiln´ı, jestliˇ ze frekvenˇ cn´ı charakteristika otevˇ ren´ eho obvodu F0 (jω) pˇ ri n´ arustu frekvence od 0 do ∞ prob´ıh´ a vpravo od bodu (−1, 0). ˇ Casto se uv´ad´ı geometricky n´azornˇejˇs´ı formulace zjednoduˇsen´eho krit´eria Postupujeme-li po frekvenˇ cn´ı charakteristice F0 (jω) v komplexn´ı rovinˇ e smˇ erem nar˚ ustaj´ıc´ı frekvence, mus´ı bod (−1, 0) z˚ ustat po naˇ s´ı lev´ e stranˇ e. Pro urˇcen´ı stability pomoc´ı zjednoduˇsen´eho Nyquistova krit´eria je postaˇcuj´ıc´ı sledovat pr˚ ubˇeh F0 (jω) pouze pro kladn´a ω. Pˇ r´ıklad 6.7 Pomoc´ı zjednoduˇsen´eho Nyquistova krit´eria urˇcete stabilitu uzavˇren´eho obvodu, kdyˇz je pˇrenos otevˇren´e smyˇcky F0 (p) =
K0 (p + 1)2 p2 (10p + 1)(0.1p + 1)2
Z´ıskan´e z´ avˇery srovnejte s v´ysledky Routh-Shurova krit´eria Limitn´ı hodnoty amplitudy F0 (jω) jsou lim F0 (jω) = ∞
ω→0
lim F0 (jω) = 0
ω→∞
Pro f´azi tohoto pˇrenosu plat´ı ϕ0 (ω) = −π + 2 arctan ω − arctan 10ω − 2 arctan 0.1ω Odkud lze usoudit, ˇze z poˇc´ateˇcn´ıho u ´hlu ϕ0 (0) = −π bude u ´hel se vzr˚ ustaj´ıc´ı frekvenc´ı nejprve klesat (arctan 10ω), potom se projev´ı dvojn´asobn´ y koˇren v ˇcitateli a f´aze zaˇcne nar˚ ustat. F´aze bude pro jist´e frekvence kladnˇejˇs´ı neˇz −π. Potom se zaˇcne projevovat dvojn´asobn´ y koˇren ve jmenovateli, f´aze zaˇcne opˇet klesat a koneˇcn´a hodnota bude ϕ0 (∞) = −3π/2. Frekvenˇcn´ı charakteristika F0 (jω) bude prob´ıhat podle obr´azku 6.11 Podle zjednoduˇsen´eho Nyquistova krit´eria bude uzavˇren´ y obvod stabiln´ı, jestliˇze zes´ılen´ı obvodu K0 bude zvoleno tak, ˇze bod (−1; 0) bude leˇzet mezi body A a B. Pro ovˇeˇren´ı tohoto z´avˇeru pouˇzijeme Routh-Schurovo krit´erium stability. Charakteristick´ y polynom uzavˇren´eho obvodu je 0.1p5 + 2.01p4 + 10.2p3 + (K0 + 1.0) p2 + 2.0K0 p + K0 Na tento polynom aplikujeme Routh-Schurovo krit´erium
ˇ ızen´ı a regulace I R´
86
Im
F0 (jω)
A
−1
B
ω→∞ Re
Obr´ azek 6.11: Uk´azka podm´ınˇenˇe stabiln´ıho syst´emu 0.1
2.01
−0.1 0
10.2
1 + K0
2K0
−0.05(1 + K0 ) 2.01
10.15 − 0.05K0
0.1 = 0.05 α1 = 2.01
−0.05K0 1 + K0
1.95K0
K0
2.01 α2 = 10.15−0.05K 0
3.92K
0 − 10.15−0.05K
−2.01
0
K0
0
10.15 − 0.05K0
2 10.15+6.18K0 −0.05K0 10.15−0.05K0
−10.15 + 0.05K0
0
1.95K0 −
K0 (10.15−0.05K0 )2 2 10.15+6.18K0 −0.05K0
−
(10.15−0.05K0 )2 2] 10.15+6.18K0 −0.05K0
2 10.15+6.18K0 −0.05K0 10.15−0.05K0
K0 [1.95−
K0
α3 =
(10.15−0.05K0 )2 2 10.15+6.18K0 −0.05K0
K0
Podle Routh-Schurova krit´eria stability mus´ı m´ıt vˇsechny koeficienty v redukovan´ ych ˇr´adc´ıch stejn´e znam´enko, aby byl syst´em stabiln´ı. Z jednotliv´ ych ˇr´adk˚ u plynou n´asleduj´ıc´ı podm´ınky pro stabilitu uzavˇren´eho obvodu. Poznamenejme, ˇze pod´ıl dvou ˇc´ısel je kladn´ y, pokud m´a ˇcitatel i jmenovatel stejn´e znam´enko. 1 + K0 > 0 → K0 > −1 K0 > 0 10.15 − 0.05K0 > 0 → K0 < 203
10.15 + 6.18K0 − 0.05K02 > 0 → −1.62 < K0 < 125.2 −83.23 + 13.07K0 − 0.1K02 > 0 → 6.7 < K0 < 124
Vˇsechny v´ yˇse uveden´e podm´ınky mus´ı platit spoleˇcnˇe. Je vidˇet, ˇze nejpˇr´ısnˇejˇs´ı je p´at´a podm´ınka, kter´a ud´av´a rozsah moˇzn´ ych zes´ılen´ı, kter´a zaruˇc´ı stabilitu uzavˇren´e smyˇcky 6.7 < K0 < 124. To potvrzuje v´ ysledky z´ıskan´e Nyquistov´ ym krit´eriem stability. Vid´ıme tak´e, ˇze ˇreˇsen´ı pomoc´ı Routh-Schurova krit´eria sice d´av´a kvantitativn´ı v´ ysledky, ale ˇreˇsen´ı je i pro tento vcelku jednoduch´ y pˇr´ıklad dosti sloˇzit´e. Tento obvod patˇr´ı k podm´ınˇenˇe stabiln´ım syst´em˚ um, kter´e jsou stabiln´ı jen pro zes´ılen´ı omezen´e nejen shora, ale t´eˇz zdola.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
6.3.5
87
Zjednoduˇ sen´ e Nyquistovo krit´ erium v logaritmick´ ych souˇ radnic´ıch
Pokud pˇrenos otevˇren´e smyˇcky neobsahuje p´oly v prav´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p, lze jak jsme se jiˇz dozvˇedˇeli v minul´e kapitole pouˇz´ıt zjednoduˇsen´e Nyquistovo krit´erium stability. Kromˇe toho se nav´ıc d´a velmi rychle urˇcit stabilita z frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch. Formulace obecn´eho tvaru Nyquistova krit´eria by v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch byla velmi obt´ıˇzn´a. Im
nestabiln´ı
40 |F |dB
1 nestabiln´ı
1
−180 log ω[rad/s]
1 Re
−1
−80
ϕ
−90 stabiln´ı
ϕ[◦ ]
−40 stabiln´ı
10
0
mez stability −1
−270
Obr´ azek 6.12: Frekvenˇcn´ı charakteristiky v komplexn´ı rovinˇe a logaritmick´ ych souˇradnic´ıch a jejich souvislost z hlediska stability podle zjednoduˇsen´eho Nyquistova krit´eria Pˇri odvozen´ı zjednoduˇsen´eho Nyquistova krit´eria stability v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch vyjdeme ze vztahu s frekvenˇcn´ımi charakteristikami v komplexn´ı rovinˇe. Na obr´azku 6.12 jsou vidˇet oba typy frekvenˇcn´ıch charakteristik pro syst´em s pˇrenosem otevˇren´e smyˇcky F0 (p) =
K0 p(p + 1)(p + 10)
a pro tˇri r˚ uzn´e hodnoty zes´ılen´ı. Frekvenˇcn´ı charakteristika F0 (p) se zes´ılen´ım K0 = 109.7 proch´az´ı bodem (−1; 0). Uzavˇren´ y syst´em by byl podle zjednoduˇsen´eho Nyquistova krit´eria na mezi stability. V logaritmick´ ych souˇradnic´ıch to odpov´ıd´a pˇr´ıpadu, kdy amplitudov´a charakteristika nab´ yv´a hodnoty 1 (0dB) pˇri stejn´e frekvenci, kdy f´azov´a charakteristika nab´ yv´a hodnoty −180◦ . Pˇripomeˇ nme, ˇze frekvence kdy amplitudov´a charakteristika nab´ yv´a hodnoty 1 (0dB) se naz´ yv´a frekvence ˇrezu ωˇr. Vyˇsˇs´ı hodnota zes´ılen´ı K0 = 330 vede podle pr˚ ubˇehu F0 (p) v komplexn´ı rovinˇe k nestabilitˇe. V logaritmick´ ych souˇradnic´ıch se to projev´ı tak, ˇze f´aze ϕ je pˇri kmitoˇctu ˇrezu ωˇr z´apornˇejˇs´ı neˇz −π (ϕ < −180◦ ). Naopak niˇzˇs´ı hodnota zes´ılen´ı K0 = 33 vede podle pr˚ ubˇehu F0 (p) v komplexn´ı rovinˇe na stabiln´ı zpˇetnovazebn´ı zapojen´ı. V logaritmick´ ych souˇradnic´ıch se to projev´ı tak, ˇze f´aze ϕ je pˇri kmitoˇctu ˇrezu ωˇr kladnˇejˇs´ı neˇz −π (ϕ > −180◦ ). Uzavˇ ren´ y syst´ em, jehoˇ z otevˇ ren´ y obvod nem´ a p´ oly v prav´ e polorovinˇ e komplexn´ı roviny p, je stabiln´ı, jestliˇ ze pˇ ri frekvenci ωˇr, pˇ ri kter´ e |F0 (jω)| = 1, je f´ aze kladnˇ ejˇ s´ı neˇ z −π Pozn´amka: Z tohoto d˚ uvodu se pˇri kreslen´ı frekvenˇcn´ı charakteristiky F0 (jω) v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch kresl´ı pr˚ ubˇeh f´aze tak, ˇze hodnota 0dB odpov´ıdaj´ıc´ı pˇrenosu 1
ˇ ızen´ı a regulace I R´
88
se shoduje s hodnotou f´aze −180◦ . Osa f´aze se kresl´ı obr´acenˇe, takˇze se sniˇzuje smˇerem nahoru. Pokud f´aze proch´az´ı pˇri kmitoˇctu ˇrezu ωˇr pod osou 0dB, pak bude uzavˇren´ y zpˇetnovazebn´ı syst´em stabiln´ı, pokud bude f´aze pˇri ωˇr proch´azet osou 0dB, pak bude na mezi stability a pokud bude f´aze pˇri ωˇr nad osou 0dB, pak bude syst´em nestabiln´ı. Pˇ r´ıklad 6.8 Rozhodnˇete o stabilitˇe zpˇetnovazebn´ıho regulaˇcn´ıho obvodu na z´ akladˇe pr˚ ubˇehu frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky F0 (p) v logaritmick´ych souˇradnic´ıch, pokud K0 (p + 1)2 F0 (p) = 2 p (10p + 1)(0.1p + 1)2 Tento zp˚ usob rozboru stability m˚ uˇzeme pouˇz´ıt, nebot’ pˇrenos otevˇren´e smyˇcky F0 (p) neobsahuje p´oly v prav´e polorovinˇe komplexn´ı roviny p. Pr˚ ubˇeh f´aze ϕ ukazuje, ˇze uzavˇren´ y zpˇetnovazebn´ı obvod bude stabiln´ı, pokud bude kmitoˇcet ˇrezu ωˇr leˇzet v rozsahu (1.15; 7.8)rad/s ubˇehy limitn´ıch frekvenˇcn´ıch (viz. obr´azek 6.13). Na obr´azku 6.13 jsou nakresleny pr˚ charakteristik, pro kter´e je uzavˇren´ y syst´em na mezi stability. Pr˚ ubˇeh |F01 (jω)|dB proch´az´ı ωˇr = 1.15 a odpov´ıd´a zes´ılen´ı 17dB, ˇcemuˇz odpov´ıd´a K0 = 7.08. Druh´ y pr˚ ubˇeh |F02 (jω)|dB proch´az´ı ωˇr = 7.8 a odpov´ıd´a zes´ılen´ı 42dB, ˇcemuˇz odpov´ıd´a K0 = 125. Vˇsimnˇeme si, ˇze pˇri kreslen´ı amplitudov´ ych charakteristik mus´ıme respektovat vliv chyby pˇri asymptotick´e n´ahradˇe, nebot’ obˇe mezn´ı frekvence leˇz´ı velmi bl´ızko bod˚ u, ve kter´ ych doch´az´ı ke zlomu asymptotick´e n´ahrady o ±40dB/dek. Syst´em je stabiln´ı pro hodnoty zes´ılen´ı v rozsahu (7.08; 125). Protoˇze je rozsah zes´ılen´ı omezen jak shora, tak tak´e zdola, je tento syst´em podm´ınˇenˇe stabiln´ı.
6.4
Pouˇ zit´ı programu Matlab
Pˇri ˇreˇsen´ı stability algebraick´ ymi krit´erii u syst´em˚ u, kter´e z´avisej´ı na promˇenn´ ych parametrech si m˚ uˇzeme pomoci pouˇzit´ım Symbolick´eho toolbox-u v programu Matlab. aln´ım PD regul´ atorem. Pˇ r´ıklad 6.9 S vyuˇzit´ım Symbolick´eho Toolbox-u vyˇreˇste pˇr´ıklad 6.1 s ide´ Nejprve mus´ıme nadefinovat symboly promˇenn´ ych, kter´e budeme bˇehem v´ ypoˇctu potˇrebovat. >> syms p K T Nyn´ı si vypoˇc´ıt´ame charakteristick´ y polynom >> delta1 = p*(5*p + 1)^2 + 0.2*K*(T*p + 1) delta1 = p*(5*p+1)^2+1/5*K*(T*p+1) Tento tvar si uprav´ıme tak, aby byl seˇrazen jako polynom, kde budou vidˇet jednotliv´e koeficienty u mocnin Laplaceova oper´atoru p >> delta1 = collect(delta1,p) delta1 = 25*p^3+10*p^2+(1+1/5*K*T)*p+1/5*K
60
−260 |F02 (jω)|dB
−240 ϕ(jω)
40 20
89
−220 −200
|F01 (jω)|dB
0
−180
−20
−160
−40 −60 −80 100
−140
oblast ωˇr pro kter´e je uzavˇren´ y obvod stabiln´ı
101
102
−120
log ω[rad/s]
ϕ[◦ ]
|F |dB
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
103
Obr´ azek 6.13: Test stability Nyquistov´ ym krit´eriem v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch
ˇ ızen´ı a regulace I R´
90
Tento tvar nen´ı moc pˇrehledn´ y, proto si ho pˇrep´ıˇseme ve tvaru >> pretty(delta1) 3 2 25 p + 10 p + (1 + 1/5 K T) p + 1/5 K Toto je charakteristick´ y polynom, ze kter´eho m˚ uˇzeme pˇr´ımo ps´at Hurwitzovu matici. Koeficienty sem m˚ uˇzeme pˇrepsat ruˇcnˇe, nebo pouˇz´ıt funkci, kter´a vybere z polynomu koeficient u dan´e mocniny. Napˇr´ıklad pro v´ ybˇer koeficientu u p1 pouˇzijeme pˇr´ıkaz >> maple(’coeff’,delta1,p,1) ans = 1+1/5*K*T Potom determinant >> H=[10 25; maple(’coeff’,delta1,p,0) maple(’coeff’,delta1,p,1)] H = [ 10, 25] [ 1/5*K, 1+1/5*K*T] Vypoˇc´ıt´ame determinant det(H) >> det(H) ans = 10+2*K*T-5*K Determinant mus´ı b´ yt kladn´ y 10 + 2KT − 5K > 0. Oba koeficienty jsou tak´e kladn´e K > 0 a T > 0. Tuto soustavu nerovnic ˇreˇs´ıme d´ale stejnˇe jako v pˇr´ıkladˇe 6.1. Pˇri ˇreˇsen´ı stability uzavˇren´eho obvodu pomoc´ı Nyquistova krit´eria stability si m˚ uˇzeme v Matlabu usnadnit pr´aci pouˇzit´ım pˇr´ıkaz˚ u na vykreslen´ı frekvenˇcn´ıch charakteristik. Je potˇreba m´ıt na pamˇeti, ˇze ne vˇzdycky je automaticky zvolen´ y rozsah frekvenc´ı, ve kter´em je frekvenˇcn´ı charakteristika vykreslov´ana, Matlabem vybr´an optim´alnˇe a ˇze n´as zaj´ım´a chov´an´ı kolem bodu (−1; 0). Demonstrujme si to n´asleduj´ıc´ım pˇr´ıkladem. Pˇ r´ıklad 6.10 Pomoc´ı programu Matlab vyˇreˇste stabilitu zpˇetnovazebn´ıho regulaˇcn´ıho obvodu s pˇrenosem otevˇren´e smyˇcky F0 (p) z pˇr´ıkladu 6.8. Pro vykreslen´ı frekvenˇcn´ı charakteristiky pouˇzijte zes´ılen´ı K0 = 10 Zad´ame pˇrenos F0 (p) =
100(p + 1)2 10(p + 1)2 = p2 (10p + 1)(0.1p + 1)2 p2 (p + 0.1)(p + 10)2
>> F0=zpk([-1 -1 ],[0 0 -0.1 -10 -10],[100]) Zero/pole/gain: 100 (s+1)^2 -------------------s^2 (s+0.1) (s+10)^2
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
91
Frekvenˇcn´ı charakteristiku v komplexn´ı rovinˇe vykresl´ıme pˇr´ıkazem >> nyquist(F0) Objev´ı se n´am pr˚ ubˇeh, kter´ y je na obr´azku 6.14 vlevo. Na z´akladˇe tohoto pr˚ ubˇehu bychom mohli ˇr´ıci, ˇze je uzavˇren´ y syst´em nestabiln´ı, protoˇze F0 (p) nem´a nestabiln´ı p´oly a poˇcet obˇeh˚ u kolem bodu (−1; 0) je dvakr´at v z´aporn´em smˇeru. Pokud si ale zvˇetˇs´ıme pr˚ ubˇeh F0 (jω) kolem bodu (−1; 0) zjist´ıme, ˇze je pˇredchoz´ı z´avˇer ˇspatn´ y. Na obr´azku 6.14 vpravo
Nyquist Diagram
4
1.5
x 10
Nyquist Diagram
0.3 1
Imaginary Axis
Imaginary Axis
0.2 0.5 0 −0.5
0.1 0 −0.1
−1 −0.2 −1.5 −2.5
−2
−1.5 −1 Real Axis
−0.5
0
−2
5
x 10
−1.5 −1 Real Axis
−0.5
0
Obr´ azek 6.14: Demonstrace pˇr´ıkazu nyquist v Matlabu vid´ıme pˇribl´ıˇzen´ y pr˚ ubˇeh. Ve skuteˇcnosti je uzavˇren´ y syst´em pro zadan´e zes´ılen´ı K0 stabiln´ı, protoˇze poˇcet obˇeh˚ u je roven nule. Dalˇs´ım pˇribl´ıˇzen´ım zjist´ıme pr˚ useˇc´ıky se z´apornou re´alnou osou, kter´e definuj´ı oblast stability. Pr˚ useˇc´ıky jsou pˇribliˇznˇe −1.476 a −0.0793. S uv´aˇzen´ım, ˇze pr˚ ubˇeh je vykreslen pro zes´ılen´ı K0 = 10 z´ısk´ame rozsah zes´ılen´ı, pro kter´e je uzavˇren´ y obvod stabiln´ı. K0 ∈ (1/1.476 · 10; 1/0.0793 · 10) = (6.8; 126). Z´ıskan´ y interval koresponduje s intervalem z´ıskan´ ym Routh-Schurov´ ym krit´eriem v pˇr´ıkladu 6.8. Pokud v Matlabovsk´em oknˇe ukazuj´ıc´ım pr˚ ubˇeh vykreslen´ y pˇr´ıkazem nyquist, najedete na vyobrazen´ y pr˚ ubˇeh myˇs´ı a zm´aˇcknete prav´e tlaˇc´ıtko, zjist´ıte informace o re´aln´e a imagin´arn´ı sloˇzce a o odpov´ıdaj´ıc´ı frekvenci vybran´eho bodu.
6.5
Shrnut´ı
V t´eto kapitole byly vysvˇetleny moˇznosti zjiˇst’ov´an´ı stability zpˇetnovazebn´ıch syst´em˚ u. V prvn´ı ˇc´asti byla uk´az´ana moˇznost pouˇzit´ı algebraick´ ych krit´eri´ı. Byly vypoˇc´ıt´any vzorov´e pˇr´ıklady na pouˇzit´ı Hurwitzova a Routh-Schurova krit´eria. Nev´ yhoda tˇechto krit´eri´ı spoˇc´ıv´a ve sloˇzitosti z´ıskan´ ych podm´ınkov´ ych rovnic, kter´e mus´ıme ˇreˇsit. Odmˇenou za jejich vyˇreˇsen´ı z´ısk´av´ame rozsahy parametr˚ u, pro kter´e je uzavˇren´ y obvod stabiln´ı. Druh´a, obs´ahlejˇs´ı ˇc´ast se zab´ yv´a vysvˇetlen´ım Nyquistova krit´eria stability. Toto krit´erium zjiˇst’uje
ˇ ızen´ı a regulace I R´
92
stabilitu uzavˇren´eho obvodu na z´akladˇe znalosti frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky F0 (jω) a poˇctu nestabiln´ıch p´ol˚ u F0 (p). Stˇeˇzejn´ı je pˇri urˇcov´an´ı stability t´ımto krit´eriem poloha bodu (−1; 0). Jak bude uk´az´ano v dalˇs´ım textu, vzd´alenost frekvenˇcn´ı charakteristiky od tohoto bodu ˇr´ık´a, jak daleko jsme od nestability, coˇz povede k definici pojmu amplitudov´e, f´azov´e a modulov´e z´asoby stability. Uvedli jsme si zjednoduˇsenou verzi krit´eria pro pˇr´ıpad, ˇze F0 (p) neobsahuje nestabiln´ı p´oly. To vedlo na moˇznost urˇcov´an´ı stability v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch. Kreslen´ı frekvenˇcn´ıch charakteristik v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch je jednoduˇsˇs´ı neˇz v komplexn´ı rovinˇe. Tento zp˚ usob bude v n´asleduj´ıc´ım textu pouˇzit pˇri synt´eze regulaˇcn´ıch obvod˚ u metodou standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ı charakteristiky.
6.6
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 6.1 Vysvˇetlete pojmy charakteristick´y polynom a charakteristick´a rovnice. Ot´ azka 6.2 Urˇcete charakteristick´y polynom obvodu s odchylkov´ym regul´ atorem s pˇrenosem B(p) FR (p) = Q(p) . Pˇ r enos soustavy je F (p) = S R(p) A(p) Ot´ azka 6.3 Z jak´eho pˇrenosu zjiˇst’uje Nyquistovo krit´erium stabilitu zpˇetnovazebn´ıho obvodu? Ot´ azka 6.4 Co je to mapov´ an´ı uzavˇren´e kˇrivky z roviny p do roviny F ? Ot´ azka 6.5 Jak je definov´ ana Nyquistova kˇrivka a jej´ı modifikovan´ a varianta? Ot´ azka 6.6 V ˇcem se liˇs´ı Nyquistovo krit´erium stability od algebraick´ych krit´eri´ı stability? Ot´ azka 6.7 Jak zn´ı Nyquistovo krit´erium stability a jak´e jsou podm´ınky jeho pouˇzit´ı? Ot´ azka 6.8 Jak se projev´ı nuly v poˇc´atku na pr˚ ubˇeh frekvenˇcn´ı charakteristiky kolem poˇc´atku ω = 0? Ot´ azka 6.9 Jak zn´ı zjednoduˇsen´e Nyquistovo krit´erium stability? Ot´ azka 6.10 Jak zn´ı zjednoduˇsen´e Nyquistovo krit´erium stability v logaritmick´ych souˇradnic´ıch? Ot´ azka 6.11 Lze pouˇz´ıt Nyquistovo krit´erium stability pro syst´emy s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım?
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
7
93
Anal´ yza dynamick´ ych vlastnost´ı regulaˇ cn´ıch obvod˚ u
Anal´yzou statick´ych vlastnost´ı jsme se zab´yvali v kapitol´ ach 5.2 a 5.3. Mˇeli jsme t´ım na mysli trval´e ust´ alen´e hodnoty, tedy stavy po odeznˇen´ı pˇrechodn´ych dˇej˚ u. Pˇri ˇr´ızen´ı dynamick´ych syst´em˚ u n´ as kromˇe statick´ych vlastnost´ı zaj´ım´ a tak´e, a to nˇekdy zejm´ena, chov´an´ı v pˇrechodn´ych dˇej´ıch. Zde n´ as zaj´ım´ a rychlost odeznˇen´ı, maxim´ aln´ı pˇrekmit a kmitavost pˇrechodn´eho dˇeje. Tˇemto parametr˚ um se souhrnˇe ˇr´ık´a dynamick´e vlastnosti. Dynamick´e vlastnosti lze ovlivnit pomoc´ı jednoho ˇci v´ıce parametr˚ u regul´ atoru. Snahou je nastavit takov´e parametry regul´ atoru, kter´e by dos´ ahly optim´aln´ıch dynamick´ych vlastnost´ı. Slovo ”optim´ aln´ı” vyskytuj´ıc´ı se v minule vˇetˇe je ponˇekud v´agn´ı pojem. To co je pro nˇekoho optim´aln´ı, m˚ uˇze b´yt pro druh´eho nevyhovuj´ıc´ı. Pokud se bav´ıme o optimalitˇe, je vˇzdy potˇrebn´e uv´est hledisko, kter´e bylo pˇri optimalizaci uvaˇzov´ano. Toto hledisko je ˇcasto matematicky pops´ ano kriteri´aln´ı funkc´ı. V´ybˇer vhodn´eho hlediska, nebo tak´e kriteri´aln´ı funkce je ned´ılnou a velmi d˚ uleˇzitou souˇc´ast´ı procesu n´ avrhu regul´ atoru. Nevhodn´a volba krit´eria m˚ uˇze m´ıt za n´ asledek ˇspatn´e chov´an´ı ve srovn´an´ı s jinou volbou krit´eria. Tato kapitola n´ as sezn´am´ı se zjiˇst’ov´ an´ım dynamick´ych vlastnost´ı podle n´ asleduj´ıc´ıch hledisek • z odezev v ˇcasov´e oblasti • z pr˚ ubˇehu frekvenˇcn´ıch charakteristik • z rozloˇzen´ı nul a p´ol˚ u v komplexn´ı rovinˇe
7.1
Integr´ aln´ı krit´ eria kvality regulace
Integr´aln´ı krit´eria kvality regulace zjiˇst’uj´ı kvalitu nastaven´ı parametr˚ u regul´atoru v ˇcasov´e oblasti. Vych´az´ı se z pr˚ ubˇehu regulaˇcn´ı odchylky e(t), kterou z´ısk´ame z odezvy regulaˇcn´ıho obvodu na skokovou zmˇenu ˇz´adan´e hodnoty. Postupnˇe se zde pop´ıˇseme tyto integr´aln´ı krit´eria. • Line´arn´ı krit´erium • Usmˇernˇen´e line´arn´ı krit´erium • Kvadratick´e krit´erium • ITAE krit´erium 7.1.1
Line´ arn´ı integr´ aln´ı krit´ erium
Line´arn´ı integr´aln´ı krit´erium spoˇc´ıt´a plochu mezi pr˚ ubˇehem regulaˇcn´ı odchylky e(t) a ust´alenou odchylkou e(∞). T´eto ploˇse se ˇr´ık´a line´arn´ı regulaˇcn´ı plocha. Matematicky je plocha ohraniˇcen´a nˇejakou kˇrivkou definov´ana integr´alem Z ∞ [e(t) − e(∞)] dt (7.1) JL = 0
Odeˇcten´ı ust´alen´e odchylky e(∞) zajiˇst’uje konvergenci integr´alu k nˇejak´e koneˇcn´e hodnotˇe. Bez odeˇcten´ı ust´alen´e odchylky by v pˇr´ıpadˇe jej´ı nenulovosti vych´azela nekoneˇcn´a
ˇ ızen´ı a regulace I R´
94
e(t) e(0) JL
e(∞)
t
Obr´ azek 7.1: Line´arn´ı regulaˇcn´ı plocha hodnota krit´eria JL . V´ıme, ˇze obvody s astatismem alespoˇ n prvn´ıho ˇr´adu maj´ı nulovou ust´alenou odchylku e(∞) = 0, ˇc´ımˇz se pˇredchoz´ı rovnice (7.1) zjednoduˇs´ı na tvar Z ∞ e(t) dt (7.2) JL = 0
Stejn´e u ´vahy plat´ı i pro pˇr´ıpad ostatn´ıch integr´aln´ıch krit´eri´ı. Z hlediska v´ ypoˇctu integr´alu je nutn´e, aby byl syst´em aperiodick´ y. Pokud by tomu tak nebylo, plochy pod osou e(∞) by se odeˇc´ıtali, ˇc´ımˇz by se nespr´avnˇe sniˇzovala hodnota krit´eria a dostali bychom zkreslen´ y ˇ v´ ysledek. Reˇsen´ı v tomto pˇr´ıpadˇe pˇredstavuje pouˇzit´ı modifikovan´eho krit´eria usmˇernˇen´e line´arn´ı plochy, ve kter´em pouˇz´ıv´ame nam´ısto rozd´ılu [e(t)−e(∞)] jeho absolutn´ı hodnotu JU L =
Z
0
∞
|e(t) − e(∞)| dt
(7.3)
e(t) e(0) JU L
e(∞)
t
Obr´ azek 7.2: Usmˇernˇen´a line´arn´ı plocha T´ım se plochy pod osou e(∞) pˇriˇc´ıtaj´ı a logicky zhorˇsuj´ı hodnotu krit´eria. Pozorn´ y ˇcten´aˇr m˚ uˇze nam´ıtnout, proˇc jsme nedefinovali pouze usmˇernˇenou variantou line´arn´ıho integr´aln´ıho krit´eria. D˚ uvod spoˇc´ıv´a v nelinearitˇe absolutn´ı hodnoty, kter´a znemoˇzn ˇuje analytick´ y v´ ypoˇcet, kter´ y je v pˇr´ıpadˇe prost´eho line´arn´ıho krit´eria a aperiodick´eho pr˚ ubˇehu moˇzn´ y.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
7.1.2
95
Kvadratick´ e integr´ aln´ı krit´ erium
Toto krit´erium vyjadˇruje kvadratickou regulaˇcn´ı plochu. Je definov´ano integr´alem Z ∞ [e(t) − e(∞)]2 dt (7.4) JK = 0
e(t) e(0) JK
e(∞)
t
Obr´ azek 7.3: Hodnota kvadratick´eho krit´eria V pˇr´ıpadˇe tohoto krit´eria n´as netr´ap´ı z´aporn´e odchylky, nebot’ jejich kvadr´at je kladn´e ˇc´ıslo. Pro syst´emy s astatismem, kdy je trval´a ust´alen´a odchylka nulov´a plat´ı zjednoduˇsen´ y vztah Z ∞ e2 (t) dt (7.5) JK = 0
Z pr˚ ubˇehu kvadratick´e funkce je zˇrejm´e, ˇze toto krit´erium pˇrikl´ad´a vˇetˇs´ı v´ahu vˇetˇs´ım odchylk´am. Jedn´a se o hodnoty odchylky e(t) z poˇc´atku pˇrechodn´eho dˇeje (obr´azek 7.3). Pˇri minimalizaci kvadratick´eho krit´eria dojde k tomu, ˇze se syst´em snaˇz´ı co nejrychleji vyeliminovat pr´avˇe tyto odchylky na poˇc´atku, coˇz n´aslednˇe pˇrin´aˇs´ı relativnˇe velk´ y pˇrekmit a kmitavost odchylky, coˇz b´ yv´a povaˇzov´ano jako nev´ yhoda kvadratick´eho krit´eria. Toto krit´erium je obl´ıben´e z d˚ uvodu moˇznosti jednoduch´eho v´ ypoˇctu. Existuje nˇekolik moˇznost´ı pro urˇcen´ı kvadratick´eho krit´eria, z nichˇz nˇekter´e si pop´ıˇseme v n´asleduj´ıc´ıch podkapitol´ach. • analytick´ y v´ ypoˇcet v´ ypoˇctem inverzn´ı Laplaceovy transformace obrazu odchylky s n´aslednou integrac´ı podle (7.4) • pˇr´ım´ y analytick´ y v´ ypoˇcet pomoc´ı reziduov´e vˇety • v´ ypoˇcet pomoc´ı Nekoln´eho doplˇ nku k Routh-Schurovˇe algoritmu • pomoc´ı simulace
ˇ ızen´ı a regulace I R´
96
Pˇ r´ım´ ym v´ ypoˇ ctem pomoc´ı reziduov´ e vˇ ety Definiˇcn´ı integr´al (7.5) m˚ uˇzeme ch´apat jako funkci horn´ı meze, kter´a v limitˇe pˇrejde na Jk . Z τ Jk = lim e2 (t)dt τ →∞
0
a podle vˇety o koneˇcn´e hodnotˇe lze ps´at Z τ 1 2 Jk = lim e (t) e2 (t)dt = lim p τ →∞ 0 p→0 p
(7.6)
V Laplaceovˇe transformaci souˇcinu dvou funkc´ı v ˇcase odpov´ıd´a konvoluce obraz˚ u, takˇze Z c+jω 1 {e(t) · e(t)} = E(p − q)E(q)dq 2πj c−jω
a po dosazen´ı do (7.6) m´ame Z c+jω Z c+jω 1 1 Jk = lim E(p − q)E(q)dq = E(−q)E(q)dq p→0 2πj c−jω 2πj c−jω
(7.7)
Integr´al na prav´e stranˇe rovnice (7.7) nahrad´ıme integr´alem po uzavˇren´e kˇrivce, a ten je roven 2πj n´asobku sumy residu´ı v p´olech integrovan´e funkce, kter´e leˇz´ı uvnitˇr integraˇcn´ı uzavˇren´e kˇrivky. Protoˇze E(p) mus´ı m´ıt pouze stabiln´ı p´oly, leˇz´ı vˇsechny p´oly E(q) v lev´e polorovinˇe a p´oly E(−q) v prav´e polorovinˇe komplexn´ı roviny. Jako integraˇcn´ı dr´ahu m˚ uˇzeme zvolit imagin´arn´ı osu uzavˇrenou p˚ ulkruˇznic´ı o nekoneˇcn´em polomˇeru. Pak X Jk = res E(−q)E(q) qi
kde qi jsou p´oly funkce E(q). Nyn´ı je zˇrejm´e, proˇc jsme na poˇc´atku pˇredpokl´adali, ˇze p´oly t´eto funkce jsou zn´am´e. Integr´al na prav´e stranˇe rovnice (7.7) lze vyˇc´ıslit tak´e tak, ˇze za integraˇcn´ı dr´ahu vezmeme imagin´arn´ı osu c = 0. Vzhledem k symetrii staˇc´ı integrovat v mez´ıch 0 < ω < ∞ a v´ ysledek n´asobit dvˇema: Z Z 1 ∞ 1 ∞ Jk = E(−jω)E(jω)dω = [E(−jω)]2 dω π 0 π 0 To znamen´a, ˇze kvadratick´a integr´aln´ı plocha je u ´mˇern´a ploˇse vymezen´e funkc´ı kvadr´atu amplitudov´e frekvenˇcn´ı charakteristiky E(jω) (obr´azek 7.4). Tento zp˚ usob v´ ypoˇctu vyˇzaduje nasazen´ı v´ ypoˇcetn´ı techniky, pomoc´ı kter´e lze v´ ypoˇcet automatizovat. Pˇ r´ıklad 7.1 Pˇrenos ˇr´ızen´ı uzavˇren´eho regulaˇcn´ıho obvodu je typu statick´eho ˇcl´ anku druh´eho ˇr´adu s ˇcasovou konstantou T = 1. Stanovte velikost pomˇern´eho tlumen´ı tak, aby syst´em byl z hlediska kvadratick´eho krit´eria optim´aln´ı.
|E(jω)|
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
97
|E(jω)| |E(jω)|2
ω
Obr´ azek 7.4: Kvadratick´a integr´aln´ı plocha Pˇrenos ˇr´ızen´ı m´a tvar
1 + 2ξp + 1 kde ξ je pomˇern´e tlumen´ı. Pro obraz odchylky plat´ı Fw (p) =
E(p) = W (p)[1 − Fw (p)] =
p2
1 p2 + 2ξp p + 2ξ · 2 = 2 p p + 2ξp + 1 p + 2ξp + 1
jeho p´oly jsou p1,2 = −ξ ± Pro kvadratickou plochu plat´ı Jk =
X
p1 ,p2
res E(p)E(−p) =
p
ξ2 − 1
X
p1 ,p2
4ξ 2 − p2 p[4p2 + 2(2 − 4ξ 2 )]
Po dosazen´ı hodnot p´ol˚ u dostaneme rovnici p p 2ξ 2 − 2ξ ξ 2 − 1 + 1 2ξ 2 + 2ξ ξ 2 − 1 + 1 4ξ 2 + 1 p p − p = Jk = p 4ξ ( ξ 2 − 1 − ξ)(−8ξ ξ 2 − 1) ( ξ 2 − 1 + ξ)(8ξ ξ 2 − 1) Tuto funkci je nyn´ı tˇreba derivovat podle tlumen´ı ξ a splnit podm´ınku dJk 4ξ 2 − 1 = =0 dξ 4ξ 2 Z t´eto podm´ınky urˇc´ıme optim´aln´ı hodnotu ξkik = 0.5. Hodnota krit´eria je Jk (ξkik = 0.5) = 1 Nekoln´ eho doplnˇ ek Routh-Schurova algoritmu y. Mnohem jednoduˇsˇs´ı Analytick´ y v´ ypoˇcet kvadratick´eho krit´eria (7.4) je znaˇcnˇe pracn´ je pouˇzit´ı Nekoln´eho doplnˇeku Routh-Schurova krit´eria, kter´ y dok´aˇze urˇcit hodnotu kvadratick´eho krit´eria pomoc´ı jednoduch´eho a algoritmizovateln´eho postupu.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
98
Pro pˇrenos odchylky jsme si jiˇz dˇr´ıve vyj´adˇrili vztah 1 bn p n + · · · + b1 p + b0 = 1 + F0 (p) a n p n + · · · + a1 p + a 0
(7.8)
1 bn pn−1 + · · · + +b2 p + b1 E(p) = Fe (p) = p an p n + · · · + a1 p + a0
(7.9)
Fe (p) =
kde bn = an (stupeˇ n ˇcitatele soustavy je alespoˇ n o jedniˇcku menˇs´ı neˇz stupeˇ n jmenovatele) a pro syst´emy s astatismem v otevˇren´em obvodu nav´ıc plat´ı b0 = 0. Tato podm´ınka zde plat´ı i pro syst´emy bez astatismu, nebot’ v tom pˇr´ıpadˇe se pouˇz´ıv´a sloˇzitˇejˇs´ı verze krit´eria s e(t) − e(∞), kter´e vynuluje absolutn´ı ˇclen v ˇcitateli. Takˇze podm´ınka b0 = 0 vlastnˇe plat´ı vˇzdy. Obraz odchylky E(p) jako odezvy regulaˇcn´ı odchylky na jednotkov´ y skok ˇr´ıdic´ı veliˇciny je d´an ve tvaru
Nekoln´ eho algoritmus pro v´ ypoˇ cet kvadratick´ eho krit´ eria 1. Na jmenovatelov´ y polynom A(p) aplikujeme Routh-Schur˚ uv algoritmus, ale neskonˇc´ıme u ˇr´adku se tˇremi koeficienty, n´ ybrˇz pokraˇcujeme aˇz do konce. V pˇr´ıpadˇe nestabiln´ıho syst´emu nem´a smysl pokraˇcovat d´al, nebot’ hodnota krit´eria stejnˇe jako odchylka p˚ ujde do nekoneˇcna. Koeficienty, kter´ ymi v jednotliv´ ych kroc´ıch redukce n´asob´ıme podtrˇzen´e ˇcleny, nazveme αi . 2. Koeficienty ˇcitatele bi nap´ıˇseme do ˇr´adku, podobnˇe jako jsme to provedli u jmenovatelov´eho polynomu. Jsou-li nˇekter´e koeficienty nulov´e, zap´ıˇseme do ˇr´adku na jejich m´ıstˇe nuly. Z rovnice (7.9) vypl´ yv´a, ˇze je-li stupeˇ n jmenovatele n, bude m´ıt tento ˇr´adek n − 1 koeficient˚ u. 3. Kaˇzd´ y druh´ y koeficient ˇr´adku ˇcitatele podtrhneme. M˚ uˇzeme postupovat opˇet zprava i zleva, avˇsak vˇzdy ve stejn´em smyslu, v jak´em byla provedena redukce jmenovatele. 4. Od nepodtrˇzen´ ych koeficient˚ u ˇcitatele odeˇcteme podtrˇzen´e koeficienty jmenovatele, n´asoben´e takov´ ym ˇc´ıslem βi , aby se prvn´ı nepodtrˇzen´ y koeficient ˇr´adku ˇcitatele bn anuloval. 5. S takto z´ıskan´ ym redukovan´ ym ˇr´adkem koeficient˚ u opakujeme cel´ y postup aˇz do konce. V kaˇzd´em kroku i stanov´ıme n´asob´ıc´ı koeficient βi . 6. Kvadratick´a regulaˇcn´ı plocha je d´ana vzorcem n
JK =
1 X βi 2 2 i=1 αi
(7.10)
Pˇ r´ıklad 7.2 K regulovan´e soustavˇe s pˇrenosem Fs (p) = byly navrˇzeny tˇri typy regul´ ator˚ u
1 (10p + 1)2
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
a) regul´ ator typu I s pˇrenosem FR1 =
99
0.05 p
b) regul´ ator typu PI s pˇrenosem FR2 =
0.6(10p + 1) p(0.5p + 1)
FR3 =
2(10p + 1)2 p(0.5p + 1)
c) regul´ ator typu PID s pˇrenosem
Vypoˇctˇete kvadratickou regulaˇcn´ı plochu pro vˇsechny uveden´e regul´ atory. ˇ sen´ı ad a) Reˇ Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky je F0 (p) =
0.05 p(10p + 1)2
a pˇrenos odchylky je Fe (p) =
100p3 + 20p2 + p 1 1 = = 0.05 1 + F0 (p) 100p3 + 20p2 + p + 0.05 1 + p(10p+1) 2
Obraz odchylky pˇri jednotkov´em skoku ˇr´ızen´ı je roven 100p2 + 20p+ 1 1 E(p) = Fe (p) = p 100p3 + 20p2 + p + 0.05 Nyn´ı provedeme redukci jmenovatele a v pˇr´ıpadˇe, ˇze syst´em bude stabiln´ı i redukci ˇcitatele podle Nekoln´eho algoritmu. 100 20 −100
1
0.05
α1 = 5 x
1 β1 = 5 100 20 −100 −0.25 20 0.75 β2 = 26.67 −20 0.75 β3 = 15
−0.25 20 0.75 0.05 α2 = 26.67 −20 0.75 0.05 α3 = 15
Protoˇze v tomto pˇr´ıpadˇe αi = βi , bude 3
Ik1
1X 1 = βi = (5 + 26.67 + 15) = 23.34 2 i=1 2
ˇ sen´ı ad b) Reˇ Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky je nyn´ı
F0 (p) =
0.6 p(10p + 1)(0.5p + 1)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
100
a pˇrenos odchylky je Fe (p) =
1 = 1 + F0 (p) 1+
1 0.6 p(10p+1)(0.5p+1)
=
5p3 + 10.5p2 + p 5p3 + 10.5p2 + p + 0.6
Obraz odchylky pˇri jednotkov´em skoku ˇr´ızen´ı je roven 1 5p2 + 10.5p + 1 E(p) = Fe (p) = 3 p 5p + 10.5p2 + p + 0.6 Opˇet provedeme redukci jmenovatele a v pˇr´ıpadˇe, ˇze syst´em bude stabiln´ı i redukci ˇcitatele podle Nekoln´eho algoritmu. 5 10.5 −5
1
0.6
α1 = 0.48
5 10.5 1 β1 = 0.48 −5 −0.25 10.5 0.71 β2 = 14.79 −10.5 0.71 β3 = 1.18
−0.29 10.5 0.71 0.6 α2 = 14.79 −10.5 0.71 0.6 α3 = 1.18
Obdobnˇe jako v minul´em pˇr´ıpadˇe plat´ı αi = βi , a proto bude 3
Ik2
1 1X βi = (0.48 + 14.79 + 1.18) = 8.23 = 2 i=1 2
Obvod s PI regul´atorem m´a tedy podle kvadratick´eho krit´eria t´emˇeˇr dvojn´asobnˇe vˇetˇs´ı kvalitu regulaˇcn´ıho dˇeje. ˇ sen´ı ad c) Pro pˇrenos otevˇren´e smyˇcky v tomto pˇr´ıpadˇe plat´ı Reˇ F0 (p) = a pro obraz odchylky E(p) =
2 p(0.5p + 1)
0.5p + 1 0.5p2 + p + 2
Opˇet provedeme redukci jmenovatele a ˇcitatele podle Nekoln´eho algoritmu. 0.5 1 2 α1 = 0.5 −0.5 1 2 α2 = 0.5 −1
0.5 1 β1 = 0.5 −0.5 1 β2 = 0.5
Obdobnˇe jako v minul´em pˇr´ıpadˇe plat´ı αi = βi , a proto bude 2
Ik3
1X 1 = βi = (0.5 + 0.5) = 0.5 2 i=1 2
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
101
Obvod s PID regul´atorem v tomto pˇr´ıkladˇe vykazuje podle kvadratick´eho krit´eria v´ yrazn´e zlepˇsen´ı kvality regulaˇcn´ıho dˇeje ve srovn´an´ı s I a PI regul´atory. Je zaj´ımav´e, ˇze n´am ve vˇsech tˇrech pˇr´ıpadech vyˇsly stejn´e koeficienty αi = βi . Nen´ı tˇeˇzk´e dok´azat, ˇze k tomuto jevu doch´az´ı vˇzdy, pokud je ˇcitatel pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky F0 (p) roven konstantˇe (nem´a nuly). Plyne to pˇr´ımo z rovnice (7.8), kde se potom shoduje ˇcitatel s jmenovatelem aˇz na absolutn´ı ˇclen. Pro regulaˇcn´ı syst´emy bez astatismu v otevˇren´em obvodˇe plat´ı, ˇze maj´ı nenulovou ust´alenou odchylku. Abychom dostali smyslupln´ y v´ ysledek kvadratick´eho krit´eria, mus´ıme prov´est v´ ypoˇcet z upraven´e odchylky e¯(t) = e(t) − e(∞) Rovnost koeficient˚ u αi = βi v tomto pˇr´ıpadˇe nenastane nikdy, jak se snadno pˇresvˇedˇc´ıme pˇrevodem do Laplaceovy transformace a dosazen´ım (7.9). F0 (p) = Fe (p) =
bn
pn
k + · · · + b1 p + b0
bn p n + · · · + b1 p + b0 bn p n + · · · + b1 p + b0 + k
bn p n + · · · + b1 p + b0 1 E(p) = Fe (p) = p bn pn+1 + · · · + b1 p2 + (b0 + k)p
bn [1 − e(∞)]pn + · · · + b1 [1 − e(∞)]p + b0 [1 − e(∞)] e(∞) ¯ == E(p) = E(p) − p bn pn+1 + · · · + b1 p2 + (b0 + k)p
Z v´ yˇse uveden´eho rozboru plat´ı n´asleduj´ıc´ı zjednoduˇsen´ı. Pokud je ˇcitatel F0 (p) roven konstantˇe a jmenovatel obsahuje astatismus alespoˇ n prvn´ıho ˇr´adu, pro v´ ypoˇcet kvadratick´eho krit´eria staˇc´ı prov´est pouze redukci jmenovatele a pouˇz´ıt vzorec 2
1X JK = αi 2 i=1
(protoˇze αi = βi )
Pˇ r´ıklad 7.3 Pˇrenos otevˇren´eho obvodu je F0 (p) =
2(3p + 1) + 1)
p2 (0.1p
Vypoˇctˇete kvadratickou regulaˇcn´ı plochu. Obraz odchylky je E(p) =
0.1p2 + p 0.1p3 + p2 + 6p + 2
Provedeme redukci ˇcitatele a jmenovatele. Protoˇze v obrazu odchylky chyb´ı absolutn´ı ˇclen v ˇcitateli, mus´ıme na jeho m´ısto napsat nulu.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
0.1 1 −0.1
6
102
2
α1 = 0.1
0.1 1 0 β1 = 0.1 −0.1 −0.2 1 −0.2 β2 = 0.17 −1 −0.2 β3 = −0.1
−0.2 1 5.8 2 α2 = 0.17 −1 5.8 2 α3 = 2.9
1 JK = (0.1 + 0.17 + 0.0034) = 0.14 2 Pˇ r´ıklad 7.4 K soustavˇe s pˇrenosem Fs (p) =
0.4 (3p + 1)3
je pˇripojen regul´ ator typu P, se zes´ılen´ım KR = 6. Vypoˇctˇete velikost kvadratick´e regulaˇcn´ı plochy. Pˇrenos otevˇren´eho obvodu je F0 (p) = KR Fs (p) =
2.4 (3p + 1)3
a obraz odchylky pˇri skokov´e zmˇenˇe ˇr´ızen´ı o jedniˇcku je 1 27p3 + 27p2 + 9p + 1 1 (3p + 1)3 = E(p) = p (3p + 1)3 + 2.4 p 27p3 + 27p2 + 9p + 3.4 Ust´alen´a odchylka bude podle vˇety limt→∞ e(t) = limp→0 pE(p) rovna e(∞) = 1/3.4 = 0.294. Mus´ıme proto vytvoˇrit Laplace˚ uv obraz modifikovan´e odchylky e¯(t) = e(t) − 0.294 1 27p3 + 27p2 + 9p + 1 0.294 19.06p2 + 19.06p + 6.35 0.294 ¯ = − = E(p) = E(p) − p p 27p3 + 27p2 + 9p + 3.4 p 27p3 + 27p2 + 9p + 3.4 Teprve na tento obraz budeme aplikovat Nekoln´eho algoritmus. 27 27 −27
9
3.4
α1 = 1
−3.4 27 5.6 3.4 α2 = 4.82 −27 5.6 3.4 α3 = 1.65
19.06 19.06 6.35 β1 = 0.71 −19.06 −2.41 19.06 3.94 β2 = 3.4 −19.06 3.94 β3 = 1.16
1 JK = (0.5 + 2.4 + 0.82) = 1.86 2
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
7.1.3
103
ITAE krit´ erium
Nev´ yhodou kvadratick´eho krit´eria je kmitav´ y v´ ysledek odezvy s relativnˇe vysok´ ym pˇrekmitem. Tuto nev´ yhodu odstraˇ nuje dalˇs´ı z integr´aln´ıch krit´eri´ı a to ITAE. N´azev ITAE vych´az´ı z anglick´eho Integral of Time multiplied by Absolute value of Error. Krit´erium ITAE je definov´ano vztahem Z ∞ |e(t) − e(∞)|t dt (7.11) JIT AE = 0
e(t) e(0) JIT AE
e(∞)
t
Obr´ azek 7.5: Hodnota ITAE krit´eria kde e(t) je ˇcasov´ y pr˚ ubˇeh regulaˇcn´ı odchylky, e(∞) je trval´a ust´alen´a odchylka a t je ˇcas. V pˇr´ıpadˇe nulov´e trval´e ust´alen´e odchylky se krit´erium zjednoduˇs´ı na tvar Z ∞ JIT AE = |e(t)|t dt (7.12) 0
ITAE patˇr´ı mezi v´ahov´a krit´eria. V´aha odchylky nar˚ ust´a line´arnˇe s ˇcasem. Analytick´ y v´ ypoˇcet prakticky nen´ı moˇzn´ y kv˚ uli pˇr´ıtomnosti neline´arn´ı funkce absolutn´ı hodnoty. Pro v´ ypoˇcet ITAE krit´eria se pouˇz´ıv´a simulace viz. obr´azek 7.6. Z odchylky je nejprve provedena absolutn´ı hodnota. Pot´e je vyn´asobena ˇcasem, kter´ y je v dan´em sch´ematu realizov´an integr´atorem s jednotkov´ ym vstupem. V´ ysledek n´asoben´ı se vede na integr´ator, na jehoˇz v´ ystupu je po odeznˇen´ı pˇrechodn´eho dˇeje v´ ysledek ITAE krit´eria. Integrace se v praxi nepoˇc´ıt´a do t → ∞, ale skonˇc´ı se v ˇcase, kdy se jiˇz hodnota krit´eria nemˇen´ı. Ikdyˇz nen´ı moˇzn´e ITAE krit´erium vyj´adˇrit analytick´ ym v´ ypoˇctem, tak se d´a pouˇz´ıt hodnot z´ıskan´ ych z opakovan´ ych simulac´ı pro ladˇen´ı konstant regul´atoru pomoc´ı gradientn´ıch metod nebo metod neline´arn´ı optimalizace. V pˇr´ıpadˇe, ˇze je moˇzn´e experimentovat se skuteˇcn´ ym zaˇr´ızen´ım, je moˇzn´e br´at odchylku e(t) pˇr´ımo ze vstupu regul´atoru. 7.1.4
Pouˇ zit´ı programu Matlab
Pˇ r´ıklad 7.5 K soustavˇe s pˇrenosem Fs (p) =
0.4 (3p + 1)3
ˇ ızen´ı a regulace I R´
104
w(t)
e(t)
y(t) FR (p)
FS (p)
abs(·)
1
JIT AE
R
×
R
Obr´ azek 7.6: Blokov´e sch´ema vyhodnocuj´ıc´ı ITAE krit´erium je pˇripojen regul´ ator typu I, s pˇrenosem FR (p) = KpI . Pomoc´ı simulace v Simulinku urˇcete hodnotu ITAE krit´eria pro tˇri r˚ uzn´ a zes´ılen´ı KI = 0.1, KI = 0.2 a KI = 0.3
Cas
1 s |u|
Nasobicka
Integrator
ITAE
Abs
w
0.16
0.4/27
s
(s+1/3)(s+1/3)(s+1/3)
I Regulator
Soustava
y
Obr´ azek 7.7: Simulinkovsk´e sch´ema pro vyhodnocen´ı ITAE krit´eria Simulaˇcn´ı sch´ema je uk´az´ano na obr´azku 7.7. Kromˇe soustavy a regul´atoru, kter´e jsou uzavˇreny zpˇetnou vazbou, je zde realizov´ano vyhodnocen´ı ITAE krit´eria, kter´e je blokovˇe uk´az´ano na obr´azku 7.6. Nastav´ıme d´elku simulace tak, aby na konci simulace se jiˇz hodnota na v´ ystupu integr´atoru v´ıce nemˇenila. V naˇsem pˇr´ıpadˇe jsme nastavili ˇcas simulace 300s. Postupnˇe mˇen´ıme zes´ılen´ı KI a z´ısk´av´ame v´ ysledky ITAE krit´eria JIT AE (KI = 0.1) = 406.5 JIT AE (KI = 0.2) = 283.3 JIT AE (KI = 0.3) = 427.9
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
105
y
Vid´ıme, ˇze v rozsahu KI ∈ (0.1, 0.3) zˇrejmˇe bude leˇzet zes´ılen´ı, pro kter´e bude hodnota ITAE krit´eria minim´aln´ı. Postupn´ ym zkouˇsen´ım m˚ uˇzeme doj´ıt k hodnotˇe KI = 0.16, pro kterou je hodnota krit´eria JIT AE (KI = 0.16) = 266
1.2 1.0 0.8 0.6 0.4 0.2 0 0
50
100
150
200
250 t
Obr´ azek 7.8: Pr˚ ubˇehy v´ ystupu pro r˚ uzn´e hodnoty zes´ılen´ı KI ubˇehy v´ ystupn´ı veliˇciny. Plnou tuˇcnou ˇcarou je Na obr´azku 7.8 jsou zobrazeny pr˚ vyznaˇcen optim´aln´ı pr˚ ubˇeh. Jak je vidˇet, d´av´a ITAE krit´erium podstatnˇe lepˇs´ı v´ ysledky ’ neˇz kvadratick´e integr´aln´ı krit´erium, nebot pˇrekmit je v tomto pˇr´ıpadˇe pˇrijateln´ y, stejnˇe jako celkov´a kmitavost v´ ystupu. Teˇckovan´ y pr˚ ubˇeh odpov´ıd´a zes´ılen´ı KI = 0.1, plnou tenkou ˇcarou je KI = 0.2 a ˇc´arkovanˇe je pr˚ ubˇeh odpov´ıdaj´ıc´ı KI = 0.3. Pˇ r´ıklad 7.6 Pouˇzit´ım funkce fminsearch zkuste naj´ıt optim´aln´ı hodnotu zes´ılen´ı KI . Funkce fminsearch vyˇzaduje jako prvn´ı parametr n´azev funkce, jej´ıˇz vstupem je vektor parametr˚ u, pro kter´ y vrac´ı hodnotu krit´eria. Jako druh´ y parametr se zad´av´a poˇc´ateˇcn´ı odhad ˇreˇsen´ı. Z tohoto d˚ uvodu mus´ıme napsat funkci eval itae, kter´a spoˇc´ıt´a hodnotu ITAE krit´eria pro zadanou hodnotu zes´ılen´ı KI . Pouˇzijeme simulinkovsk´e sch´ema z obr´azku 7.7, kde v bloku s n´azvem ITAE nastav´ıme ukl´ad´an´ı vykreslovan´ ych dat do promˇenn´e s n´azvem dataITAE, kter´a m´a form´at pole. Samotn´a funkce m˚ uˇze potom vypadat n´asledovnˇe function valITAE
= eval_itae(k_i)
open_system(’ITAE’); reg_bl = find_system(gcs,’Name’,’I Regulator’); set_param(reg_bl{1},’Numerator’,[’[’ num2str(k_i) ’]’]); sim(’ITAE’); valITAE = dataITAE(length(dataITAE),2);
ˇ ızen´ı a regulace I R´
106
Potom staˇc´ı zavolat funkci fminsearch se zvolen´ ym poˇc´ateˇcn´ım odhadem minima, v naˇsem pˇr´ıpadˇe tˇreba 0.1 >> fminsearch(’eval_itae’,0.1) ans = 0.1601 V tomto jednoduch´em pˇr´ıkladˇe jsme hledali jeden nezn´am´ y parametr. Samozˇrejmˇe bychom mohli pˇri pouˇzit´ı sloˇzitˇejˇs´ıho regul´atoru podobn´ ym zp˚ usobem hledat nˇekolik nezn´am´ ych parametr˚ u. Zkuste se zamyslet nad t´ım, jak´ ym zp˚ usobem by se muselo upravit pouˇzit´e simulinkovsk´e sch´ema, kdybychom se snaˇzili nal´ezt zes´ılen´ı proporcion´aln´ıho regul´atoru k zadan´e soustavˇe, kter´e by bylo optim´aln´ı z hlediska ITAE krit´eria (bude v takov´em uspoˇr´ad´an´ı nulov´a ust´alen´a odchylka?). 7.1.5
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 7.1 Jak´a zn´ ate krit´eria kvality regulace, kter´e se pouˇz´ıvaj´ı v ˇcasov´e oblasti? Ot´ azka 7.2 Jmenujte v´yhody a nev´yhody integr´aln´ıho kvadratick´eho krit´eria. Ot´ azka 7.3 Jak´e jsou v´yhody a nev´yhody ITAE krit´eria. Ot´ azka 7.4 K ˇcemu se pouˇz´ıv´a Nekoln´eho doplnˇek k Routh-Schurovu krit´eriu stability? Popiˇste pouˇzit´ı tohoto algoritmu. Ot´ azka 7.5 Nakreslete blokov´ a sch´emata, kter´ a by se dala pouˇz´ıt pro urˇcen´ı kvadratick´eho integr´aln´ıho krit´eria a usmˇernˇen´e line´ arn´ı plochy.
7.2
Metoda koˇ renov´ eho hodografu
Koˇrenov´ y hodograf je zobrazen´ı pr˚ ubˇehu p´ol˚ u charakteristick´e rovnice v v z´avislosti na nˇejak´em promˇenliv´em parametru komplexn´ı rovinˇe. Vˇsechny p´oly se v z´avislosti na tomto parametru pohybuj´ı v komplexn´ı rovinˇe po kˇrivk´ach, kter´e naz´ yv´ame vˇetve koˇrenov´eho hodografu. Z´akladn´ı u ´loha koˇrenov´eho hodografu spoˇc´ıv´a ve zjiˇstˇen´ı vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu syst´emu v z´avislosti na promˇenliv´em zes´ılen´ı K = 0 · · · ∞. To odpov´ıd´a stavu, kdy je soustava ˇr´ızena proporcion´aln´ım regul´atorem se zes´ılen´ım K a my chceme vˇedˇet, jak se zmˇen´ı poloha p´ol˚ u charakteristick´e rovnice, pokud budeme mˇenit velikost tohoto zes´ılen´ı. Mnoˇzinu pravidel, kter´e umoˇzn´ı pˇribliˇznˇe nakreslit vˇetve koˇrenov´eho hodografu vyvinul Walter Evans v 50 letech minul´eho stolet´ı a nazval ji metodou koˇrenov´eho hodografu. Tato metoda se tak´e naz´ yv´a metoda geometrick´eho m´ısta koˇren˚ u, protoˇze jej´ı kˇrivky urˇcuj´ı geometrick´a m´ısta koˇren˚ u charakteristick´e rovnice. Hlavn´ı d˚ uvod pro vznik t´eto metody spoˇc´ıv´a v tom, ˇze koˇreny pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky F0 (p) jsou vˇetˇsinou zn´am´e, kdeˇzto koˇreny charakteristick´e rovnice, kter´e urˇcuj´ı chov´an´ı zpˇetnovazebn´ıho obvodu, zn´amy nejsou a jejich ˇreˇsen´ı je ve vˇetˇsinˇe pˇr´ıpad˚ u obt´ıˇzn´e. Pro potˇreby odvozen´ı metody GMK uvaˇzujme regulaˇcn´ı sch´ema na obr´azku 7.9.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
w
e
K
u
F0 (p)
107
y
Obr´ azek 7.9: Regulaˇcn´ı sch´ema pouˇzit´e pro odvozen´ı metody GMK Pro pˇrenos ˇz´adan´e hodnoty plat´ı vztah Fw (p) =
KF0 (p) 1 + KF0 (p)
P´oly tohoto pˇrenosu jsou urˇceny koˇreny charakteristick´e rovnice, tedy koˇreny jmenovatele 1 + KF0 (p) = 0
(7.13)
ˇ sen´ı rovnice (7.13) je obt´ıˇzn´e. Z tohoto jejichˇz poloha z´avis´ı na promˇenn´em zes´ılen´ı K. Reˇ hlediska je v´ yhodnˇejˇs´ı jej´ı u ´prava na 1 K Pokud je zes´ılen´ı K kladn´e a re´aln´e, pak je moˇzn´e tuto rovnici rozepsat na dvˇe rovnice F0 (p) = −
|F0 (p)| =
1 K
∠(F0 (p)) = lich´ y n´asobek 180◦ = 180◦ + i360◦
(7.14) kde i = 0, 1, · · · , ∞
Uvaˇzujme, ˇze existuje bod ve kter´em plat´ı druh´a z tˇechto podm´ınek. Potom nez´avisle na prvn´ı podm´ınce m˚ uˇzeme ˇr´ıci, ˇze tento bod je bodem koˇrenov´eho hodografu, protoˇze bude urˇcitˇe existovat takov´e zes´ılen´ı K, kter´e zajist´ı splnˇen´ı i prvn´ı podm´ınky. 7.2.1
Grafick´ e urˇ cen´ı hodnoty pˇ renosu
Pˇri stanoven´ı pravidel pro konstrukci koˇrenov´eho hodografu budeme ˇcasto potˇrebovat graficky urˇcit hodnotu pˇrenosu v nˇejak´em bodˇe. Uvaˇzujme, ˇze chceme urˇcit hodnotu pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky k(p − β1 )(p − β2 ) · · · (p − βm ) bm pm + bm−1 pm−1 + · · · + b1 p + b0 (7.15) = F0 (p) = an pn + an−1 pn−1 + · · · + a1 p + a0 (p − α1 )(p − α2 ) · · · (p − αn )
v zadan´em bodˇe p = p0 . Pak F0 (p0 ) =
k(p0 − β1 )(p0 − β2 ) · · · (p0 − βm ) (p0 − α1 )(p0 − α2 ) · · · (p0 − αn )
(7.16)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
108
Na kaˇzdou z´avorku reprezentuj´ıc´ı komplexn´ı ˇc´ıslo se tak´e m˚ uˇzeme d´ıvat jako na vektor. Uvaˇzujme napˇr´ıklad vektor (p0 − α1 ). Jeho velikost je |p0 − α1 | a u ´hel, kter´ y sv´ır´a s kladnou ˇc´ast´ı re´aln´e osy je ∠(p0 − α1 ). Cel´a situace je zn´azornˇena na obr´azku 7.10. Komplexn´ı ˇc´ıslo (p0 − α1 ) se d´a pˇrev´est na goniometrick´ y tvar
Im p0
+
α1
|p 0
−
| α1 ∠(p0 − α1 ) Re
(p0 − α1 ) = |p0 − α1 |∠(p0 − α1 )(7.17)
Jak v´ıme z matematiky, je goniometrick´ y y pro jejich Obr´ azek 7.10: V´ ypoˇcet pˇrenosu v bodˇe p0 . tvar komplexn´ıch ˇc´ısel vhodn´ vz´ajemn´e n´asoben´ı a dˇelen´ı. Pokud se pod´ıv´ame na rovnici (7.16) tak vid´ıme, ˇze se zde vyskytuj´ı pr´avˇe a pouze tyto operace. Pˇreved’me rovnici (7.16) tak, aby se v nˇem vyskytovali komplexn´ı ˇc´ısla v goniometrick´em tvaru. F0 (p0 ) =
k|p0 − β1 |∠(p0 − β1 )|p0 − β2 |∠(p0 − β2 ) · · · |p0 − βm |∠(p0 − βm ) |p0 − α1 |∠(p0 − α1 )|p0 − α2 |∠(p0 − α2 ) · · · |p0 − αn |∠(p0 − αn )
(7.18)
ˇ sen´ı rovnice s komplexn´ımi ˇc´ısly se d´a rozdˇelit na dvˇe rovnice s re´aln´ Reˇ ymi ˇc´ısly |F0 (p0 )| =
|k||p0 − β1 ||p0 − β2 | · · · |p0 − βm | |p0 − α1 ||p0 − α2 | · · · |p0 − αn |
(7.19)
∠(F0 (p0 )) = ∠(p0 − β1 ) + · · · + ∠(p0 − βm ) − ∠(p0 − α1 ) − · · · − ∠(p0 − αn ) (7.20) ysledn´emu u ´hlu ∠(F0 (p0 )) muselo pˇriˇc´ıst V rovnici (7.20) uvaˇzujeme k > 0, jinak by se k v´ ◦ 180 . Pˇredchoz´ı vzorce umoˇzn´ı jednoduˇse graficky urˇcit hodnotu pˇrenosu ve zvolen´em bodˇe p0 . 7.2.2
Soubor pravidel pro konstrukci koˇ renov´ eho hodografu
1. Symetrie. Koˇrenov´ y hodograf je symetrick´ y kolem re´aln´e osy, protoˇze komplexn´ı nuly a p´oly se vyskytuj´ı v komplexnˇe sdruˇzen´ ych p´arech. 2. Poˇ cet vˇ etv´ı. Koˇrenov´ y hodograf obsahuje n vˇetv´ı. ˇ ast re´aln´e osy je vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu, pokud 3. Segmenty na re´ aln´ e ose. C´ napravo od n´ı leˇz´ı na re´aln´e ose lich´ y poˇcet nul a p´ol˚ u. 4. Poˇ c´ atky a konce vˇ etv´ı. Kaˇzd´a vˇetev zaˇc´ın´a pro K = 0 v p´olu F0 (p) a konˇc´ı pro K → ∞ v nule F0 (p). Je-li v pˇrenosu F0 (p) v´ıce p´ol˚ u nˇeˇz nul, pak (n − m) vˇetv´ı odch´az´ı do nekoneˇcna pod´el pˇr´ımkov´ ych asymptot.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
109
5. Poloha asymptot. yˇse zm´ınˇen´e pˇr´ımkov´e asymptoty se prot´ınaj´ı na re´aln´e ose Pn PV´ m ◦ +i360◦ i=1 αi − i=1 βi v bodˇe σ = a sv´ıraj´ı s kladnou re´alnou poloosou u ´hel ϕ = 180n−m , n−m kde i = 0, · · · , n − m − 1. 6. Pr˚ useˇ c´ık s imagin´ arn´ı osou. Hodnota K, pro kterou proch´az´ı vˇetve koˇrenov´eho hodografu imagin´arn´ı osou se d´a urˇcit pomoc´ı algebraick´ ych krit´eri´ı stability, t.j. pomoc´ı Hurwitzova nebo Routh-Schurova krit´eria. ´ ´ 7. Uhel v komplexn´ı nule nebo p´ olu Uhel teˇcny se kter´ ym vych´az´ı vˇeP tev koˇrenov´eho n ◦ ◦ hodografu Pm z komplexn´ıho p´olu αk se vypoˇc´ıt´a jako γk = 180 +i360 − i=1,i6=k ∠(αk − αi ) + i=1 ∠(αk − βi ) Podobnˇe, u ´hel teˇcny se kter´ ym vch´az´ı vˇetevPkoˇrenov´eho hodografu do komplexn´ ı nuly β se vypoˇ c ´ ıt´ a jako δ = 180◦ + i360◦ − ni=1 ∠(βk − k k Pm αi ) + i=1,i6=k ∠(βk − βi ).
8. Pr˚ useˇ c´ık s re´ alnou osou Pr˚ useˇc´ık vˇetve koˇrenov´eho hodografu s re´alnou osou se vˇetˇsinou analyticky vyˇreˇsit ned´a, ˇreˇs´ı se proto iterativnˇe (viz. Kapitola 7.2.7).
Pravidla jsou seˇrazena podle d˚ uleˇzitosti. Obecnˇe m˚ uˇzeme ˇr´ıci, ˇze prvn´ıch pˇet pravidel je pro pˇribliˇznou konstrukci koˇrenov´eho hodografu nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ıch. Dalˇs´ı tˇri pouze zpˇresˇ nuj´ı tuto pˇribliˇznou konstrukci. V n´asleduj´ıc´ıch podkapitol´ach si dok´aˇzeme platnost v´ yˇse popsan´ ych pravidel. 7.2.3
Segmenty na re´ aln´ e ose
Body na re´ aln´ e ose jsou vˇ etv´ı koˇ renov´ eho hodografu, jestliˇ ze napravo od nich leˇ z´ı lich´ y poˇ cet nul a p´ ol˚ u pˇ renosu otevˇ ren´ e smyˇ cky F0 (p). Tato podm´ınka n´am velmi jednoduˇse umoˇzn´ı urˇcit, kter´e body re´aln´e osy jsou vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu a kter´e nikoliv. Z obr´azku 7.11 plyne, proˇc tato podm´ınka plat´ı. Vych´az´ıme z toho, ˇze pokud m´a pˇrenos otevˇren´e smyˇcky F0 (p) komplexn´ı nuly nebo p´oly, tak se vyskytuj´ı vˇzdy ve dvojici a to jako komplexnˇe sdruˇzen´e. Z obr´azku 7.11 c) je vidˇet, ˇze pokud jeden p´ol (nula) z t´eto dvojice pˇrisp´ıv´a u ´hlem ϕ = φ, tak druh´ y z dvojice ◦ pˇrisp´ıv´a u ´hlem ϕ = −φ. V´ ysledn´ y pˇr´ıspˇevek t´eto dvojice je tedy 0 . Pokud chceme vypoˇc´ıtat hodnotu pˇrenosu uzavˇren´e smyˇcky v nˇejak´em bodˇe na re´aln´e ose a zaj´ım´a n´as pˇr´ıspˇevek u ´hlu od nˇejak´eho p´olu pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky F0 (p), kter´ y rovnˇeˇz leˇz´ı na re´aln´e ose, pak z´aleˇz´ı na tom, jestli je tento bod nalevo nebo napravo od p´olu. Je-li nalevo, pak je pˇr´ıspˇevek dan´ yu ´hlem 180◦ (7.11 a)). Je-li napravo, pak je pˇr´ıspˇevek zmˇeny u ´hlu 0◦ (7.11 b)). To stejn´e plat´ı v pˇr´ıpadˇe, kdy sledujeme pˇr´ıspˇevek od nuly pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky F0 (p). Aby byl testovan´ y bod bodem koˇrenov´eho hodografu, pak zde mus´ı celkov´ yu ´hel vyhovovat podm´ınce 180◦ ± i360◦ . Tato podm´ınka je splnˇena v pˇr´ıpadˇe, ˇze je nalevo od testovan´eho bodu lich´ y poˇcet nul nebo p´ol˚ u. Je jedno, jestli do tohoto poˇctu zahrnujeme komplexnˇe sdruˇzen´e nuly ˇci p´oly, nebot’ jejich spoleˇcn´ y pˇr´ıspˇevek ◦ je 0 , jak bylo uk´az´ano v´ yˇse. 7.2.4
Poˇ c´ atky a konce vˇ etv´ı
Vˇ etve koˇ renov´ eho hodografu jsou spojit´ e kˇ rivky, kter´ e zaˇ c´ınaj´ı v n p´ olech pˇ renosu otevˇ ren´ e smyˇ cky F0 (p) pro K = 0. m vˇ etv´ı koˇ renov´ eho hodografu se
ˇ ızen´ı a regulace I R´
110
Im
Im
b)
Re
p0
Re
Re
+
+
ϕ = −φ
ϕ = 0◦ p0 +
ϕ = 180◦
p0
Im
c) +
a)
ϕ=φ
Obr´ azek 7.11: Pˇr´ıspˇevek k u ´hlu v testovac´ım bodˇe na re´aln´e ose pro K → ∞ bl´ıˇ z´ı m nul´ am pˇ renosu F0 (p). Protoˇ ze vˇ etˇ sinou plat´ı, ˇ ze n > m, pak se zb´ yvaj´ıc´ı vˇ etve vzdaluj´ı od poˇ c´ atku do nekoneˇ cna. Pˇ r´ıklad 7.7 Mˇejme pˇrenos otevˇren´e smyˇcky F0 (p) =
p+3 (p + 1)(p + 4)
Nakreslete pr˚ ubˇeh vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu. ˇ sen´ı tohoto pˇr´ıkladu je uk´az´ano na obr´azku 7.12. Reˇ Im
n1
+
p2
p+3 (p + 1)(p + 4) bc
+
F0 (p) =
p1
Re
Obr´ azek 7.12: Pˇr´ıklad demonstruj´ıc´ı poˇc´atek a konec vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu
7.2.5
Smˇ er asymptot
Uvaˇzujme, ˇze pˇrenos otevˇren´e smyˇcky F0 (p) m´a n p´ol˚ u a m nul. Pro hodnotu zes´ılen´ı k jdouc´ı do nekoneˇ cna, m p´ ol˚ u konverguje k nul´ am. Zbytek p´ ol˚ u, t.j. n − m konverguje do nekoneˇ cna. Jejich konvergence nen´ı
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
111
n´ ahodn´ a. P´ oly se pohybuj´ı tak, ˇ ze se bl´ıˇ z´ı k pˇ r´ımkov´ ym asymptot´ am, jejichˇ z u ´ hel je urˇ cen n´ asleduj´ıc´ı rovnic´ı 180◦ + i360◦ ϕ= n−m
pro i = 0, · · · , n − m − 1
(7.21)
Im p0
ϕ
+
++
p1 bc p2 n 1 p3
Re
Obr´ azek 7.13: V´ ypoˇcet pˇrenosu v bodˇe vzd´alen´em od vˇsech nul a p´ol˚ u Proˇc tomu tak opravdu je, ukazuje obr´azek 7.13. Pokud je bod p0 dostateˇcnˇe vzd´alen od vˇsech p´ol˚ u a nul pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky, pak u ´hel vektor˚ u, kter´e jsou d´any jednotliv´ ymi p´oly a bodem p0 je pro vˇsechny p´oly pˇribliˇznˇe stejn´ y, roven u ´hlu ϕ. Stejnˇe to plat´ı i s ´ uu ´hl˚ u nul nulami. Uhel pˇrenosu uzavˇren´e smyˇcky je podle (7.20) d´an souˇctem pˇr´ıspˇevk˚ od kter´eho se odeˇc´ıt´a pˇr´ıspˇevek u ´hl˚ u p´ol˚ u. V naˇsem pˇr´ıpadˇe pˇribliˇznˇe plat´ı mϕ − nϕ = (m − n)ϕ = −(n − m)ϕ Pokud je asymptota m´ıstem koˇrenov´eho hodografu, pak zde plat´ı podm´ınka (7.14) −(n − m)ϕ = 180◦ ± i360◦ i n´asobek u ´hlu 360◦ je zde proto, abychom postihli vˇsechny ˇreˇsen´ı, nebot’ asymptot, kter´e jdou do nekoneˇcna, je n − m. Vyj´adˇren´ım ϕ z minul´e rovnice z´ısk´ame rovnici (7.21). Uved’me si pro osvojen´ı nˇekolik pˇr´ıklad˚ u. V pˇr´ıpadˇe, ˇze je rozd´ıl n − m = 1, pak je asymptota z´aporn´a re´aln´a poloosa. Pro pˇr´ıpad n − m = 2 jsou asymptoty dvˇe, obˇe jsou rovnobˇeˇzn´e s imagin´arn´ı osou. Obecnˇe lze ˇr´ıci, ˇze asymptoty jsou rozm´ıstˇeny symetricky kolem re´aln´e osy. Vytv´aˇr´ı pravidelnou hvˇezdici s n − m c´ıpy, protoˇze u ´hly mezi asymptotami jsou stejn´e, kter´a je symetrick´a kolem re´aln´e osy, protoˇze i cel´ y koˇrenov´ y hodograf je takto symetrick´ y. 7.2.6
Stˇ red asymptot
Stˇ red asymptot leˇ z´ı na re´ aln´ e ose v bodˇ e Pn Pm αi − i=1 βi σ = i=1 n−m
(7.22)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
112
Stˇred asymptot m´a smysl poˇc´ıtat pouze v pˇr´ıpadˇe, ˇze n − m > 1. Pokud n = m, konˇc´ı vˇsechny p´oly v nul´ach pˇrenosu F0 (p). Pro n − m = 1 n´am jeden p´ol odch´az´ı po re´aln´e ose do −∞, takˇze zde tak´e ˇz´adn´ y stˇred nen´ı. Skuteˇcnost, ˇze stˇred asymptot leˇz´ı na re´aln´e ose n´as nijak nepˇrekvapuje, protoˇze koˇrenov´ y hodograf je symetrick´ y kolem re´aln´e osy. Pˇri odvozen´ı polohy stˇredu asymptot vyjdeme z rovnic (7.13) a (7.16). Jejich slouˇcen´ım dostaneme 1+K
k(p − β1 )(p − β2 ) · · · (p − βm ) =0 (p − α1 )(p − α2 ) · · · (p − αn )
(7.23)
Rozn´asoben´ım ˇcitatele a jmenovatele dostaneme P m−1 k(pm − m + ···) i=1 βi p P 1+K =0 n n n−1 p − i=1 αi p + ···
(7.24)
Nyn´ı podˇel´ıme jmenovatele ˇcitatelem (dˇel´ımeme polynom polynomem)
n
p −
n X
αi p
n−1
i=1
m
+ ··· : p −
m X i=1
βi pm−1 + · · · = = pn−m + (−
n X
αi +
i=1
m X i=1
βi )pn−m−1 + · · · (7.25)
Dosazen´ım (7.25) do rovnice (7.24) dostaneme 1+
pn−m
+ (−
Kk Pm =0 n−m−1 + · · · i=1 αi + i=1 βi )p
Pn
(7.26)
Pokud budeme uvaˇzovat velk´e p, pak se d´a jmenovatel pˇribliˇznˇe nahradit prvn´ımi dvˇema ˇcleny. Chceme urˇcit σ jako pr˚ useˇc´ık asymptot s re´alnou osou. Uvaˇzujme, ˇze vˇsechny vektory jdouc´ı do bodu p0 vych´azej´ı ze stejn´eho bodu (vˇsechny nuly a p´oly leˇz´ı v bodˇe σ). Pro velk´e p0 to pˇribliˇznˇe plat´ı (podle obr´azku 7.13) a proto m˚ uˇzeme ps´at (p − σ)m Kk 1 + Kk = 1 + =0 (p − σ)n (p − σ)n−m
(7.27)
Rozn´asoben´ım jmenovatele dostaneme 1+
pn−m
Kk =0 − (n − m)σpn−m−1 + · · ·
(7.28)
Nyn´ı m˚ uˇzeme srovn´an´ım rovnic (7.26) a (7.28) a s uvaˇzov´an´ım pouze prvn´ıch dvou ˇclen˚ u z´ıskat rovnici (n − m)σ =
n X i=1
αi −
m X
βi
i=1
useˇc´ıku asymptot. Vyj´adˇren´ım σ z´ısk´ame rovnici (7.22) pro polohu pr˚ Na vypoˇc´ıtan´ y stˇred asymptot σ se m˚ uˇzeme d´ıvat jako na tˇeˇziˇstˇe.
(7.29)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
7.2.7
113
Pr˚ useˇ c´ık s re´ alnou osou
Existuj´ı dva typy pr˚ useˇc´ık˚ u vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu s re´alnou osou. U prvn´ıho typu z re´aln´e osy vˇetve vych´azej´ı (rozvˇetven´ı), u druh´eho do n´ı naopak vch´azej´ı. Prvn´ı typ nast´av´a v bodˇe mezi dvˇema p´oly na re´aln´e ose, mezi kter´ ymi nen´ı nula a od kter´eho napravo leˇz´ı lich´ y poˇcet nul a p´ol˚ u. Druh´ y typ nast´av´a v bodˇe mezi dvˇema nulami na re´aln´e ose nebo mezi nulou na re´aln´e ose a nekoneˇcnem. Opˇet mus´ı platit ˇze mezi nimi nen´ı ˇz´adn´ y p´ol a ˇze napravo od nˇej leˇz´ı lich´ y poˇcet nul a p´ol˚ u. Pro v´ ypoˇcet vzd´alenosti pr˚ useˇc´ıku od poˇc´atku x pˇredpokl´adejme, ˇze jsme v bodˇe nad pr˚ useˇc´ıkem, v mal´e vzd´alenosti od re´aln´e osy ∆. Pak podle rovnice 7.21 pro u ´hly dostaneme −
n X i=1
∠(p − αi ) +
m X i=1
∠(p − βi ) = 180◦ + i360◦
kde p = x + j∆
(7.30)
´ Uhly m˚ uˇzeme nahradit funkc´ı arctg pomˇeru imagin´arn´ı a re´aln´e sloˇzky jednotliv´ ych vek. tor˚ u. Protoˇze ∆ je mal´e, plat´ı pˇribliˇznˇe arctg(α) = α. Po vydˇelen´ı ∆ dostaneme n X i=1
m
X 1 1 − =0 x − αi x − βi i=1
(7.31)
Tuto rovnici lze obvykle ˇreˇsit pouze iterativnˇe, t.j. zkusm´ ym dosazen´ım pˇredpokl´adan´e hodnoty a pak postupn´ ymi opravami pˇredpokladu. Napˇr´ıklad se d´a pouˇz´ıt metoda p˚ ulen´ı interval˚ u. Pˇ r´ıklad 7.8 Metodou koˇrenov´eho hodografu dokaˇzte, ˇze syst´em s pˇrenosem otevˇren´eho obvodu K(p + 4) F0 (p) = p(p + 10)(p + 1) je stabiln´ı pro jak´ekoliv kladn´e zes´ılen´ı K. Stupeˇ n polynomu jmenovatele, tedy ˇr´ad syst´emu je n = 3. Koˇrenov´ y hodograf bude obsahovat tˇri vˇetve. Stupeˇ n polynomu ˇcitatele je m = 1. Relativn´ı ˇr´ad pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky je tedy roven n − m = 2. Dvˇe vˇetve koˇrenov´eho hodografu p˚ ujdou ze dvou p´ol˚ u do nekoneˇcna. Vˇsechny nuly a p´oly leˇz´ı na re´aln´e ose n1 = −4, p1 = 0, p2 = −1 a p3 = −10. Jednotliv´e koˇreny n´am rozdˇel´ı re´alnou osu na u ´seky, z nichˇz ty kter´e maj´ı napravo lich´ y poˇcet koˇren˚ u jsou vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu. V naˇsem pˇr´ıpadˇe se jedn´a o u ´seky (−1, 0) uˇzeme vypoˇc´ıtat stˇred asymptot a (−10, −4). Pouˇzit´ım vzorce (7.22) m˚ Pn Pm 0 − 1 − 10 + 4 i=1 αi − i=1 βi σ= = = −3.5 n−m 2 ´hel asymptot D´ale m˚ uˇzeme pomoc´ı rovnice 7.21 spoˇc´ıtat u ϕ=
180◦ + i360◦ 180◦ + i360◦ = n−m 2
ˇ ızen´ı a regulace I R´
114
Pro i = 0 dostaneme ϕ1 = 90◦ a pro i = −1 dostaneme ϕ2 = −90◦ . Pro dalˇs´ı hodnoty parametru i bychom dost´avali stejn´e u ´hly. Asymptotami jsou tedy polopˇr´ımky rovnobˇeˇzn´e s imagin´arn´ı osou, zaˇc´ınaj´ıc´ı v bodˇe [−3.5; 0]. Dva p´oly, kter´e se potkaj´ı na intervalu (−1; 0) se s rostouc´ım zes´ılen´ım K odpoj´ı od re´aln´e osy a zaˇcnou se bl´ıˇzit dˇr´ıve popsan´ ym asymptot´am. Protoˇze ˇz´adn´a vˇetev koˇrenov´eho hodografu neproch´az´ı pravou polorovinou komplexn´ı roviny p, je zadan´ y pˇrenos otevˇren´e smyˇcky stabiln´ı pro vˇsechna kladn´a zes´ılen´ı. T´ım jsme splnili poˇzadavek zad´an´ı. Vˇetve koˇrenov´eho hodografu m˚ uˇzeme vidˇet na obr´azku 7.15. Pˇ r´ıklad 7.9 Nakreslete pr˚ ubˇeh vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu syst´emu s pˇrenosem otevˇren´e smyˇcky K(p + 1) F0 (p) = (p + 2)(p + 3) Povˇsimnˇete si tvaru pˇrenosu uzavˇren´e smyˇcky. Im
−3
−2
bc
p+1 (p + 2)(p + 3) +
+
F0 (p) = K
−1
Re
Obr´ azek 7.14: Obr´azek k pˇr´ıkladu 7.9 Nen´ı tˇeˇzk´e uk´azat, ˇze obˇe vˇetve koˇrenov´eho hodografu leˇz´ı na re´aln´e ose. Prvn´ı leˇz´ı na intervalu (−2; −1), kde n´am jeden p´ol odch´az´ı do nuly a druh´a leˇz´ı na intervalu (−∞; −3), kde n´am druh´ y p´ol odch´az´ı do −∞. Na z´akladˇe tˇechto u ´vah a na z´akladˇe znalost´ı vztahu mezi dominantn´ımi p´oly a rychlost´ı odezvy syst´emu bychom mohli ˇr´ıci, ˇze zmˇenou zes´ılen´ı nem˚ uˇzeme zrychlit chov´an´ı zpˇetnovazebn´ıho obvodu, protoˇze zde bude dominantn´ı p´ol bl´ıˇz´ıc´ı se do bodu −1. Pokud si ale nap´ıˇseme pˇrenos ˇr´ızen´ı Fw (p) =
K(p + 1) (p + 2)(p + 3) + K(p + 1)
tak zjist´ıme, ˇze se v tomto pˇrenosu vyskytuje tak´e nula p˚ uvodn´ıho pˇrenosu, kter´a se s t´ımto dominantn´ım p´olem pro vysok´e zes´ılen´ı K zkr´at´ı a v´ ysledn´ y pˇrenos ˇr´ızen´ı se d´a pˇribliˇznˇe nahradit pˇrenosem prvn´ıho ˇr´adu . Fw (p) =
K p+K
V Matlabu si tuto skuteˇcnost m˚ uˇzete ovˇeˇrit pomoc´ı pˇr´ıkaz˚ u
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
115
>> Fp = zpk([-1],[-2 -3],1); >> feedback(Fp*1000,1,-1) Zero/pole/gain: 1000 (s+1) -----------------(s+1.002) (s+1004) 7.2.8
Pouˇ zit´ı programu Matlab
V programu Matlab existuje pˇr´ıkaz rltool, kter´ y otevˇre sisotool se zobrazen´ım pr˚ ubˇehu koˇrenov´eho hodografu. Pomoc´ı tohoto n´astroje lze interaktivnˇe pˇrid´avat nuly a p´oly do regul´atoru a nastavovat zes´ılen´ı regul´atoru tak, aby dominantn´ı p´oly uzavˇren´eho obvodu leˇzely co nejv´ıce vlevo od imagin´arn´ı osy a aby leˇzely ve v´ yseˇci, kter´a vyhovuje poˇzadovan´emu tlumen´ı. Pˇ r´ıklad 7.10 Pomoc´ı pˇr´ıkazu rltool vyˇreˇste pˇredchoz´ı pˇr´ıklad Nejprve nadefinujeme pˇrenos otevˇren´e smyˇcky v Matlabu >> F0 = zpk([-4],[-1 -10 0],1) Zero/pole/gain: (s+4) -------------s (s+1) (s+10) Potom zavol´ame pˇr´ıkaz >> rltool(F0) ten zp˚ usob´ı otevˇren´ı okna, kter´e je vidˇet na obr´azku 7.15. Zde je pˇr´ımo vidˇet, ˇze ˇz´adn´a vˇetev koˇrenov´eho hodografu nezasahuje do prav´e poloroviny komplexn´ı roviny p a tud´ıˇz je dan´ y pˇrenos otevˇren´e smyˇcky stabiln´ı pro libovoln´e zes´ılen´ı K. 7.2.9
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 7.6 Vysvˇetlete princip metody koˇrenov´eho hodografu. K ˇcemu se pouˇz´ıv´a? Ot´ azka 7.7 Jak´a je podm´ınka toho, ˇze bod na re´aln´e ose je souˇc´ast´ı vˇetve koˇrenov´eho hodografu? Ot´ azka 7.8 Na ˇcem z´ avis´ı poˇcet vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu. Ot´ azka 7.9 Kde zaˇc´ınaj´ı a kde konˇc´ı vˇetve koˇrenov´eho hodografu? Ot´ azka 7.10 Podle kter´e osy je koˇrenov´y hodograf symetrick´y a proˇc? Ot´ azka 7.11 Napiˇste vzorec pro v´ypoˇcet stˇredu asymptot. Ot´ azka 7.12 Napiˇste vzorec pro v´ypoˇcet smˇeru asymptot.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
116
Obr´ azek 7.15: Okno po spuˇstˇen´ı rltool-u 7.2.10
Neˇ reˇ sen´ e pˇ r´ıklady
´ Ukol 7.1 Sestrojte koˇrenov´y hodograf, pokud je pˇrenos otevˇren´e smyˇcky roven F0 (p) =
k0 (p + 1) p(p + 2)(p2 + 10p + 26)
´ Ukol 7.2 Naˇcrtnˇete koˇrenov´y hodograf diskr´etn´ıho syst´emu, jehoˇz pˇrenos otevˇren´eho obvodu je k0 (z + 2) F0 (p) = (z − 1)(z + 0.5) Proved’te rozbor dynamick´ych vlastnost´ı. Rozhodnˇete, zda je moˇzn´e zmˇenou zes´ılen´ı k0 dos´ ahnout um´ıstˇen´ı vˇsech p´ol˚ u do poˇc´atku, coˇz odpov´ıd´a koneˇcn´emu poˇctu krok˚ u impulsov´e charakteristiky uzavˇren´eho obvodu.
7.3
Anal´ yza pomoc´ı frekvenˇ cn´ıch charakteristik
Poˇzadavky na tvar frekvenˇcn´ıch charakteristik uzavˇren´eho obvodu pro ˇr´ızen´ı a poruchu lze shrnout do n´asleduj´ıc´ıch bod˚ u • Frekvenˇ cn´ı charakteristika pˇ renosu ˇ r´ızen´ı Fw (jω) by mˇ ela m´ıt amplitudu rovnou jedn´ e aˇ z do co nejvyˇ sˇ s´ıch frekvenc´ı a nav´ıc by mˇ ela b´ yt bez rezonanˇ cn´ıch pˇ rekmit˚ u. Poˇzadavek na to j´ıt do co nejvyˇsˇs´ıch frekvenc´ı je analogick´e poˇzadavku na co nejvyˇsˇs´ı rychlost odezvy uzavˇren´eho obvodu na zmˇenu ˇr´ıdic´ı
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
117
veliˇciny. Rezonanˇcn´ı pˇrekmit souvis´ı s kmitavost´ı uzavˇren´eho obvodu (vzpomeˇ nte si na frekvenˇcn´ı charakteristiky syst´emu druh´eho ˇr´adu pro r˚ uzn´e hodnoty tlumen´ı). • Amplituda frekvenˇ cn´ı charakteristiky pˇ renosu poruchy Fu (jω) by mˇ ela b´ yt co nejmenˇ s´ı v cel´ em rozsahu frekvenc´ı.To odpov´ıd´a poˇzadavku na potlaˇcen´ı poruchy na vˇsech frekvenc´ıch. Anal´ yza dynamick´ ych vlastnost´ı obvodu se vˇetˇsinou neprov´ad´ı z frekvenˇcn´ı charakteristiky uzavˇren´eho obvodu, nebot’ ˇcasto nen´ı k dispozici. Proto pracujeme s frekvenˇcn´ı charakteristikou otevˇren´eho obvodu F0 (jω), jako pˇri rozboru stability. Plat´ı zde stejn´e v´ yhody a nev´ yhody, jako pˇri zjiˇst’ov´an´ı stability pomoc´ı Nyquistova krit´eria. V´ yhodou je to, ˇze nemus´ıme zn´at analytick´ y popis regulovan´e soustavy, protoˇze n´am postaˇc´ı experiment´alnˇe zjiˇstˇen´a data. Nev´ yhodou je grafick´ y zp˚ usob ˇreˇsen´ı, kter´ y je pracn´ y a obt´ıˇznˇe algoritmizovateln´ y. Dalˇs´ı nev´ yhodou je fakt, ˇze poˇzadavky na dynamick´e chov´an´ı regulaˇcn´ıho obvodu jsou vˇetˇsinou zad´any v ˇcasov´e oblasti, takˇze je nutn´e je nejprve pˇrev´est na poˇzadavky na tvar frekvenˇcn´ıch charakteristik. Pˇri ˇreˇsen´ı stability uzavˇren´e smyˇcky pomoc´ı Nyquistova krit´eria pro n´as byl d˚ uleˇzit´ y bod -1, kter´ y pro n´as pˇredstavoval mez stability. V t´eto ˇc´asti se dost´av´ame ponˇekud d´ale. Nebude n´as zaj´ımat pouze rozliˇsen´ı, zda je uzavˇren´a smyˇcka stabiln´ı ˇci nikoliv, ale nav´ıc se budeme zab´ yvat t´ım, jak daleko jsme od nestability. Jin´ ymi slovy jak daleko je frekvenˇcn´ı charakteristika otevˇren´eho obvodu od bodu -1. Pro posouzen´ı se pouˇz´ıvaj´ı pojmy z´asoba stability v amplitudˇe, z´asoba stability ve f´azi a z´asoba stability v modulu. V´ yznam tˇechto pojm˚ u si vysvˇetl´ıme v n´asleduj´ıc´ıch podkapitol´ach. 7.3.1
Z´ asoba stability v amplitudˇ e
Z´asoba stability v amplitudˇe je takov´a hodnota zes´ılen´ı, se kterou kdyˇz vyn´asob´ıme st´avaj´ıc´ı zes´ılen´ı otevˇren´e smyˇcky, tak pˇrivede uzavˇrenou smyˇcku na mez stability. B´ yv´a oznaˇcov´ana tak´e jako amplitudov´a bezpeˇcnost . Ud´av´a se ve formˇe n´asob´ıc´ıho faktoru nebo v decibelech. Na obr´azku 7.16 je uk´az´ano, ˇze amplitudov´a bezpeˇcnost je pˇrevr´acenou hodnotou vzd´alenosti pr˚ useˇc´ıku frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky se z´apornou ˇc´ast´ı re´aln´e osy od poˇc´atku. 7.3.2
Z´ asoba stability ve f´ azi
Z´asoba stability ve f´azi je z´apornˇe vzat´a zmˇena f´aze otevˇren´eho obvodu, kter´a pˇrivede uzavˇren´ y obvod na mez stability. B´ yv´a oznaˇcov´ana tak´e jako f´azov´a bezpeˇcnost . Na obr´azku 7.16 je vyznaˇcena f´azov´a bezpeˇcnost, jako u ´hel mezi z´apornou re´alnou osou a pˇr´ımkou proch´azej´ıc´ı poˇc´atkem a pr˚ useˇc´ıkem frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky s kruˇznic´ı se stˇredem v poˇc´atku a amplitudou 1. Frekvence, pˇri kter´e dojde k tomuto pr˚ useˇc´ıku se naz´ yv´a kmitoˇcet ˇrezu ωˇr. 7.3.3
Z´ asoba stability v modulu
Z´asoba stability v modulu je definov´ana jako nejkratˇs´ı vzd´alenost frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky od bodu -1 v komplexn´ı rovinˇe. Geometricky to odpov´ıd´a polomˇeru
ˇ ızen´ı a regulace I R´
118
kruˇznice se stˇredem v bodˇe -1, kter´a se dot´ yk´a frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky, ale neprot´ın´a ji. Z´asoba stability v modulu je zn´azornˇena na obr´azku 7.16. Je silnˇejˇs´ım krit´eriem, neˇz amplitudov´a a f´azov´a bezpeˇcnost. Pokud je totiˇz d´ana z´asoba stability v modulu, pak n´am z´aroveˇ n urˇcuje jistou hodnotu amplitudov´e a f´azov´e bezpeˇcnosti. Opak samozˇrejmˇe neplat´ı. Napˇr´ıklad zvolen´e MM = 0.5 automaticky znamen´a MG = 2 a MP = 29◦ . Pod´ıv´ame-li se do Tabulky 7.1, vid´ıme, ˇze jsou to mezn´ı hodnoty z´asob stability, kter´e se v praxi pouˇz´ıvaj´ı. Pro bliˇzˇs´ı vysvˇetlen´ı se pod´ıvejme na obr´azek 7.17. Zde jsou uk´az´any tˇri pr˚ ubˇehy frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky a zvolen´e hranice z´asob stability, kter´e vyhovuj´ı podm´ınk´am pro jejich typick´e nastavov´an´ı (tabulka 7.1). Ikdyˇz F02 splˇ nuje poˇzadavek na z´asobu stability ve f´azi, je z´asoba stability v amplitudˇe velmi mal´a a proto nevyhovuj´ıc´ı. Naproti tomu F03 splˇ nuje poˇzadavek na z´asobu stability v amplitudˇe, ale z´asoba stability ve f´azi je nevyhovuj´ıc´ı. Vˇsimnˇete si, ˇze oba tyto pr˚ ubˇehy nevyhovuj´ı z´asobˇe stability v modulu. Vˇsem poˇzadavk˚ um na z´asoby stability vyhovuje pouze pr˚ ubˇeh F01 . 7.3.4
Z´ asoba stability ve zpoˇ zdˇ en´ı
Tento parametr je v tˇesn´e souvislosti s f´azovou bezpeˇcnost´ı. Jak v´ıme z pˇredchoz´ıho kurzu, dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı Td nezp˚ usobuje zmˇenu amplitudy, ale pouze zmˇenu f´aze φ, kter´a je pˇr´ımo u ´mˇern´a frekvenci ω. φ = Td ω M˚ uˇzeme proto pˇrev´est f´azovou bezpeˇcnost MP na z´asobu stability ve zpoˇzdˇen´ı MD pomoc´ı vzorce MP MD = ωˇr Im
1 MG
MM −1
1 Re MP
ωˇr F0 (jω)
Obr´ azek 7.16: Vysvˇetlen´ı pojm˚ u Typick´e hodnoty v´ yˇse popsan´ ych parametr˚ u jsou shrnuty v tabulce 7.1.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
119
Im
∼ MM = 0.5
∼ MG = 2.5
−1 F03 (jω)
1 Re
∼ MP = 45◦ F02 (jω) F01 (jω)
Obr´ azek 7.17: Zaj´ımav´e pˇr´ıklady Typ parametru Z´asoba stability v amplitudˇe Z´asoba stability ve f´azi Z´asoba stability v modulu
Typick´e nastaven´ı Minim´aln´ı hodnota MG ≥ 2(6dB) MG = 1.6(4dB) 30◦ ≤ MP ≤ 60◦ MM ≥ 0.5(−6dB) MG = 0.4(−8dB)
Tabulka 7.1: Doporuˇcen´e hodnoty parametr˚ u pro z´asobu stability 7.3.5
an´ı amplitudov´ e a f´ azov´ e bezpeˇ cnosti v Matlabu Zjiˇ st’ov´
V programu Matlab existuj´ı dva pˇr´ıkazy, kter´e se daj´ı pouˇz´ıt pro zjiˇstˇen´ı amplitudov´e a f´azov´e bezpeˇcnosti. Jedn´a se o pˇr´ıkazy margin a allmargin. Vstupn´ım parametrem je pˇrenos otevˇren´e smyˇcky. U pˇr´ıkazu margin mohou b´ yt zad´any vstupn´ı parametry tˇri, kter´e pak vyjadˇruj´ı vektor modul˚ u, vektor f´az´ı a vektor frekvenc´ı. Mezi jednotliv´ ymi hodnotami se prov´ad´ı interpolace. Pokud nen´ı u pˇr´ıkazu margin pouˇzit v´ ystupn´ı parametr, pˇr´ıkaz vykresl´ı frekvenˇcn´ı charakteristiku pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch s vyznaˇcen´ım amplitudov´e a f´azov´e bezpeˇcnosti. Jinak oba pˇr´ıkazy vrac´ı hodnoty amplitudov´e a f´azov´e bezpeˇcnosti s odpov´ıdaj´ıc´ımi frekvencemi. Pˇ r´ıklad 7.11 Pomoc´ı programu Matlab zjistˇete amplitudovou a f´azovou bezpeˇcnost pˇrenosu F (p) =
5 (p + 1)3
Nejprve mus´ıme zadat poˇzadovan´ y pˇrenos. Protoˇze je pˇrenos zad´an ve tvaru, ze kter´eho vid´ıme rozloˇzen´ı nul a p´ol˚ u, pouˇzijeme pˇr´ıkaz >> F = zpk([],[-1 -1 -1],5) Zero/pole/gain: 5
ˇ ızen´ı a regulace I R´
120
------(s+1)^3 Nyn´ı m˚ uˇzeme jednoduˇse pouˇz´ıt pˇr´ıkaz >> margin(F) Ten zp˚ usob´ı vykreslen´ı grafu, kter´ y je na obr´azku 7.18. Amplitudov´a bezpeˇcnost je MGdB = Bode Diagram Gm = 4.08 dB (at 1.73 rad/sec) , Pm = 17.4 deg (at 1.39 rad/sec)
Magnitude (dB)
20 0 −20 −40 −60 −80
Phase (deg)
−100 180 90 0 −90 −180 −2 10
−1
10
0
10 Frequency (rad/sec)
1
10
2
10
Obr´ azek 7.18: V´ ysledek pˇr´ıkazu margin 4.08dB a f´azov´a bezpeˇcnost je MP = 17.4◦ . Amplitudovou bezpeˇcnost vˇetˇsinou poˇzadujeme z´ıskat ve formˇe n´asob´ıc´ıho faktoru. Pˇrevod je snadn´ y a zn´am´ y z pˇredchoz´ıho kurzu. Pro zopakov´an´ı MGdB = 20log(MG )
⇒
MG = 10MGdB /20 = 104.08/20 = 1.6
Pokud zad´ame v´ ystupn´ı parametry, pak se pr˚ ubˇeh nevykresl´ı >> [Mg,Mp,Wcg,Wcp]=margin(F) Mg = 1.6002 Mp = 17.3704 Wcg = 1.7322 Wcp = 1.3870 Obdrˇzeli jsme po ˇradˇe amplitudovou a f´azovou bezpeˇcnost a jim odpov´ıdaj´ıc´ı frekvence. Pˇr´ıkaz allmargin vrac´ı strukturu, kter´a obsahuje z´asoby stability a jim odpov´ıdaj´ıc´ı frekvence.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
>> allmargin(F) ans = GMFrequency: GainMargin: PMFrequency: PhaseMargin: DMFrequency: DelayMargin: Stable:
121
1.7322 1.6002 1.3870 17.3704 1.3870 0.2186 1
Pomoc´ı tohoto pˇr´ıkazu jsme z´ıskali nav´ıc z´asobu stability ve zpoˇzdˇen´ı. Pro bliˇzˇs´ı vysvˇetlen´ı pouˇzit´ ych pˇr´ıkaz˚ u m˚ uˇzete nahl´ednout do jejich help-˚ u. Pˇ r´ıklad 7.12 Urˇcete z´ asobu stabilitu v modulu, pokud zn´ ate pˇrenos otevˇren´e smyˇcky 1 F0 (p) = 4 3 p + 2p + 2.5p2 + 2p Pˇrenos zad´ame pomoc´ı pˇr´ıkazu >> F0=tf(1,[1 2
2.5
2 0]);
Mohli bychom si nakreslit pr˚ ubˇeh frekvenˇcn´ı charakteristiky v komplexn´ı rovinˇe pomoc´ı pˇr´ıkazu >> nyquist(F0); a zde se pokusit naj´ıt polomˇer kruˇznice, kter´a by se dot´ ykala frekvenˇcn´ı charakteristiky. Existuje ovˇsem jednoduˇsˇs´ı ˇreˇsen´ı. M´ısto toho abychom ˇreˇsili minim´aln´ı vzd´alenost frekvenˇcn´ı charakteristiky F0 (jω) od bodu −1, m˚ uˇzeme ˇreˇsit minim´aln´ı vzd´alenost frekvenˇcn´ı charakteristiky 1 + F0 (jω) od bodu 0, coˇz je vlastnˇe minimum modulu (amplitudov´e ˇ sen´ı obdrˇz´ıme po zavol´an´ı pˇr´ıkazu frekvenˇcn´ı charakteristiky) min(|1 + F0 (jω)|). Reˇ >> MM = min(bode((1+F0))) MM = 0.3273 V pˇr´ıpadˇe odeˇc´ıt´an´ı minima z pr˚ ubˇehu z´ıskan´em pˇr´ıkazem bode nesm´ıme zapomenout pˇrepoˇc´ıtat decibely −9.715dB na absolutn´ı hodnotu. 7.3.6
Zjiˇ stˇ en´ı frekvenˇ cn´ı charakteristiky uzavˇ ren´ e smyˇ cky z pr˚ ubˇ ehu F0 (jω)
Pro zhodnocen´ı dynamick´ ych vlastnost´ı uzavˇren´eho obvodu potˇrebujeme zn´at frekvenˇcn´ı charakteristiku Fw (jω). K dispozici je vˇsak vˇetˇsinou jen frekvenˇcn´ı charakteristika otevˇren´e smyˇcky F0 (jω). V t´eto podkapitole si vysvˇetl´ıme grafickou metodu, kter´a se d´a pouˇz´ıt pro z´ısk´an´ı frekvenˇcn´ı charakteristiky Fw (jω) ze zn´am´e F0 (jω). Jedn´a se jiˇz o zastaral´ y zp˚ usob, kter´ y je pˇrekonan´ y pouˇzit´ım v´ ypoˇcetn´ı techniky. Pro n´as je vˇsak zaj´ımav´ y z hlediska ch´ap´an´ı souvislost´ı. Rozebereme frekvenˇcn´ı charakteristiku Fw (jω) pro mezn´ı hodnoty F0 (jω) . Fw (jω) =
F0 (jω) 1 + F0 (jω)
(7.32)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
122
|F0 (jω)| >> 1 . Pro |F0 (jω)| >> 1 plat´ı pˇribliˇznˇe Fw (jω) = 1. Tato situace nast´av´a vˇetˇsinou pro oblast n´ızk´ ych frekvenc´ı, menˇs´ıch neˇz pˇrevr´acen´e hodnoty ˇcasov´ ych konstant regulovan´e soustavy. |F0 (jω)| << 1 . Pro |F0 (jω)| << 1 plat´ı pˇribliˇznˇe Fw (jω) = F0 (jω). To znamen´a, ˇze se frekvenˇcn´ı pˇrenos uzavˇren´e smyˇcky ztotoˇzn´ı s pˇrenosem otevˇren´e smyˇcky. Protoˇze polynom ve jmenovateli soustavy je prakticky vˇzdy vyˇsˇs´ıho ˇr´adu neˇz polynom v ˇcitateli, nastane pˇribliˇzn´a rovnost obou pˇrenos˚ u vˇzdy pro vysok´e frekvence, tj. vyˇsˇs´ı neˇz pˇrevr´acen´e hodnoty ˇcasov´ ych konstant soustavy. . |F0 (jω)| = 1 Zb´ yv´a n´am urˇcit chov´an´ı Fw (jω) v oblasti stˇredn´ıch kmitoˇct˚ u, jmenovitˇe v okol´ı ωˇr. Tato oblast urˇcuje dynamick´e chov´an´ı uzavˇren´eho obvodu a je tedy pro n´as nejzaj´ımavˇejˇs´ı a proto se na ni zamˇeˇr´ıme podrobnˇeji. Zavedeme pojmy M-kruˇznice a N-kruˇznice. Mkruˇznice je tvoˇrena geometrick´ ymi m´ısty x v komplexn´ı rovinˇe, kde jsou amplitudy komx plexn´ıho ˇc´ısla 1+x konstantn´ı a rovny ˇc´ıslu M. Uvaˇzujme F0 (jω) = u + jv. Potom
neboli
√ |F0 (jω)| u2 + v 2 |Fw (jω)| = =p |1 + F0 (jω)| (1 + u)2 + v 2 u2 + v 2 = [(1 + u)2 + v 2 ]M 2
Tento v´ yraz m˚ uˇzeme upravit do tvaru 2 2 M2 M 2 u− +v = 1 − M2 1 − M2
(7.33) 2
M M Tato rovnice popisuje kruˇznici se stˇredem v bodˇe ( 1−M eru | 1+M 2 , 0) a o polomˇ 2 |. Proto n´azev M-kruˇznice. Pro pˇr´ıpad M = 1 se kruˇznice zmˇen´ı v pˇr´ımku kolmou k re´aln´e ose a proch´azej´ıc´ı bodem (-0.5,0). x konstantn´ı N-kruˇznice je mnoˇzina bod˚ u x v komplexn´ı rovinˇe, ve kter´ ych je f´aze 1+x a rovna N .
F0 (jω) = arg F0 (jω) − arg(1 + F0 (jω)) = 1 + F0 (jω) v v = arctan − arctan = φ1 − φ2 (7.34) u 1+u q 1 1 ). Vˇsechny N-kruˇznice N-kruˇznice m´a polomˇer 2 1 + tan12 N a stˇred v bodˇe (− 21 , 2 tan N proch´azej´ı body (0, 0) a (−1, 0). Tyto body vytv´aˇrej´ı tˇetivu k N-kruˇznic´ım. Vrcholov´e u ´hly nad tˇetivou kruˇznice jsou konstantn´ı. Proto se opˇet jedn´a o kruˇznice. Nˇekter´e M a N-kruˇznice jsou zobrazeny na obr´azku 7.19. N = arg Fw (jω) = arg
3 2
1.1
0.9
1.2
0.8
1 0
Im
Im
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
0.7 1.5 2
0.5
−1
3 15◦
2 1
5◦
−2
−3 −4 −3 −2 −1
0
1 Re 2
30◦ 60◦
0 −1 −5◦
−2
123
−60◦ −15◦ −30◦
−3 −4 −3 −2 −1
0
1 Re 2
Obr´ azek 7.19: M-kruˇznice a N-kruˇznice Amplituda frekvenˇcn´ı charakteristiky uzavˇren´e smyˇcky Fw (jω) se zjist´ı jako pr˚ useˇc´ık frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky F0 (jω) s M-kruˇznic´ı. Podobnˇe f´aze Fw (jω) vych´az´ı z pr˚ useˇc´ıku F0 (jω) s N-kruˇznic´ı. Pˇr´ımo m˚ uˇzeme urˇcit dalˇs´ı parametry • v´ yˇska rezonanˇcn´ıho pˇrev´ yˇsen´ı je urˇcena kruˇznic´ı s maxim´aln´ı hodnotou M, kterou F0 (jω) proch´az´ı • rezonanˇcn´ı frekvence ωr je frekvence ve kter´e doch´az´ı k tomuto maximu • ˇs´ıˇrka p´asma je frekvence ve kter´e F0 (jω) proch´az´ı M-kruˇznici s polomˇerem M=0.707. Mezi f´azovou bezpeˇcnost´ı MP a pˇrekmitem pˇrechodov´e charakteristiky uzavˇren´eho obvodu pˇri zmˇenˇe ˇr´ızen´ı je tˇesn´ y vztah. Nelze jej vyj´adˇrit pˇresnˇe analyticky, plat´ı tedy pouze pˇribliˇznˇe. Byl z´ısk´am experiment´alnˇe. Graficky je zn´azornˇen na obr´azku 7.20. Protoˇze u f´azovˇe minim´aln´ıch syst´emu plat´ı jednoznaˇcn´ y vztah mezi amplitudovou a f´azovou charakteristikou, nen´ı pˇrekvapuj´ıc´ı, ˇze m´a tento graf obdobu i pro amplitudovou bezpeˇcnost. Z d˚ uvodu n´avaznosti na synt´ezu regul´atoru se ud´av´a v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch. Protoˇze amplitudov´a a f´azov´a bezpeˇcnost nejsou uv´adˇeny pro jednu frekvenci, nebude vztah mezi obr´azky jednoznaˇcn´ y. Bude platn´ y pouze za pˇredpokladu, ˇze sklon frekvenˇcn´ı charakteristiky bude v dostateˇcnˇe velk´em okol´ı frekvence ωˇr roven −20dB/dek, kter´emu odpov´ıd´a f´azov´ y posun −90◦ . Nyn´ı troˇsku pˇreskoˇc´ıme do oblasti synt´ezy regulaˇcn´ıho obvodu, kter´a bude n´apln´ı nˇekter´e z dalˇs´ıch kapitol. Pˇri n´avrhu regul´atoru metodou standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ı charakteristiky se snaˇz´ıme o vytvoˇren´ı u ´seku na frekvenˇcn´ı charakteristice se sklonem -20dB/dek tak, aby ωˇr leˇzelo uprostˇred tohoto u ´seku a z´aroveˇ n aby byl ωˇr co nejvˇetˇs´ı. 7.3.7
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 7.13 Vysvˇetlete pojmy: amplitudov´ a bezpeˇcnost, f´azov´ a bezpeˇcnost, z´ asoba stability v modulu a z´ asoba stability ve zpoˇzdˇen´ı.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
α[%]
124
60 50 40 30
20
30
40
50
∆xm [%]
L[db]
Obr´ azek 7.20: Vztah mezi f´azovou bezpeˇcnost´ı a velikost´ı pˇrekmitu
30 20 10
20
30
40
50
∆xm [%]
Obr´ azek 7.21: Vztah mezi d´elkou u ´seku se sklonem 20dB/dek kolem ωˇr a velikost´ı pˇrekmitu
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
125
Ot´ azka 7.14 Jak´a jsou obvykl´e hodnoty jednotliv´ych z´ asob stability? Ot´ azka 7.15 Vysvˇetlete, proˇc je pojem z´ asoby stability v modulu silnˇejˇs´ım krit´eriem neˇz z´ asoba stability v amplitudˇe nebo ve f´azi. Demonstrujte na pˇr´ıkladˇe. Ot´ azka 7.16 Spoˇc´ıtejte minim´ aln´ı z´ asobu stability v amplitudˇe a ve f´ azi, pokud v´ıte, ˇze je z´ asoba stability v modulu rovna MM = 0.4.
7.4
Shrnut´ı
V t´eto kapitole jsme si probrali r˚ uzn´e metody, kter´e se pouˇz´ıvaj´ı pro anal´ yzu dynamick´ ych vlastnost´ı zpˇetnovazebn´ıch regulaˇcn´ıch obvod˚ u. Dozvˇedˇeli jsme se, ˇze z´akladn´ı rozdˇelen´ı je na metody v ˇcasov´e oblasti, ve frekvenˇcn´ı oblasti a na metodu koˇrenov´eho hodografu, kter´a sleduje polohu p´ol˚ u uzavˇren´eho regulaˇcn´ıho obvodu v komplexn´ı rovinˇe. V ˇcasov´e oblasti lze pouˇz´ıt integr´aln´ı krit´eria. Jejich nev´ yhodou je ovˇsem pracnost v´ ypoˇctu (kvadratick´e integr´aln´ı krit´erium), respektive nemoˇznost z´ısk´an´ı analytick´eho ˇreˇsen´ı (usmˇernˇen´a regulaˇcn´ı plocha, ITAE). Bohuˇzel ty, kter´e jdou analyticky spoˇc´ıtat d´avaj´ı m´alo tlumen´e odezvy (kvadratick´e integr´aln´ı krit´erium). Toto jsou d˚ uvody, proˇc se tyto krit´eria vˇetˇsinou nepouˇz´ıvaj´ı k synt´eze regulaˇcn´ıch obvod˚ u. Krit´eria ve frekvenˇcn´ı oblasti jsou v´ yhodn´a, protoˇze vˇetˇsinou pracuj´ı s frekvenˇcn´ı charakteristikou otevˇren´e smyˇcky, kter´a je ˇcasto k dispozici. Na z´akladˇe pr˚ ubˇehu F0 (jω) usuzuj´ı jak´ ym zp˚ usobem se bude chovat pˇrenos uzavˇren´e smyˇcky. Vych´az´ı z Nyquistova krit´eria stability. Sleduj´ı, jak´a je vzd´alenost frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky od bodu −1. Frekvenˇcn´ı charakteristika uzavˇren´eho obvodu by mˇela m´ıt modul roven jedn´e do co nejvyˇsˇs´ıch kmitoˇct˚ u, ˇc´ımˇz se zajist´ı nulov´a ust´alen´a odchylka pˇri skokov´e zmˇenˇe ˇr´ızen´ı a co nejrychlejˇs´ı pˇrechodn´ y dˇej . Je zde dovolen´e m´ırn´e rezonanˇcn´ı pˇrev´ yˇsen´ı, kter´e souvis´ı s povolen´ ym pˇrekmitem v ˇcasov´e oblasti. Metoda koˇrenov´eho hodografu je soubor pravidel, kter´e n´am umoˇzn ˇuj´ı sledovat v´ yvoj polohy p´ol˚ u uzavˇren´eho obvodu v z´avislosti na zmˇenˇe zes´ılen´ı pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky a na znalosti polohy nul a p´ol˚ u otevˇren´e smyˇcky. Pˇrestoˇze se jedn´a o metodu, kter´a m´a v souˇcasn´e dobˇe silnou podporu ze strany v´ ypoˇcetn´ı techniky (napˇr. rltool v programu Matlab), je pochopen´ı tˇechto pravidel nezbytnou souˇc´ast´ı pr´ace s tˇemito n´astroji. Tato metoda, stejnˇe tak jako metody ve frekvenˇcn´ı oblasti se daj´ı pouˇz´ıt a tak´e s v´ yhodou pouˇz´ıvaj´ı pˇri synt´eze zpˇetnovazebn´ıch regulaˇcn´ıch obvod˚ u.
7.5
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 7.17 Jak´e zn´ ate metody pro vyhodnocov´ an´ı dynamick´ych vlastnost´ı zpˇetnovazebn´ıch obvod˚ u? Ot´ azka 7.18 Dok´aˇzete vyznaˇcit na frekvenˇcn´ı charakteristice zvolen´eho pˇrenosu amplitudovou a f´ azovou bezpeˇcnost a z´ asobu stability v modulu?
ˇ ızen´ı a regulace I R´
8
126
Syt´ eza regulaˇ cn´ıch obvod˚ u ve frekvenˇ cn´ı oblasti
Synt´ezou regulaˇcn´ıho obvodu rozum´ıme takov´y n´ avrh struktury a parametr˚ u obvodu, kter´y splˇ nuje poˇzadavky kladen´e na regulaˇcn´ı dˇej. V´ychodiskem jsou tedy poˇzadavky na kvalitu regulace a vlastnosti regulovan´e soustavy. Pˇri volbˇe dalˇs´ıch ˇclen˚ u obvodu, t.j. ˇcidel, akˇcn´ıch ˇclen˚ u, v´ykonov´ych zesilovaˇc˚ uau ´stˇredn´ıch ˇclen˚ u jsme v´ıce ˇci m´enˇe omezeni ˇradou ˇcinitel˚ u. Mohou to b´yt speci´aln´ı poˇzadavky vypl´yvaj´ıc´ı z technologie provozu (v´ aha, jiskrov´ a bezpeˇcnost, agresivita prostˇred´ı, ...), ekonomick´e d˚ uvody i okamˇzit´ a situace na trhu souˇc´astek a zaˇr´ızen´ı. Podle stupnˇe volnosti, s jakou m˚ uˇze konstrukt´er regulaˇcn´ıho obvodu pracovat, m˚ uˇzeme rozliˇsit zhruba tˇri typy u ´loh: • m˚ uˇzeme volit jak strukturu tak parametry obvodu • struktura obvodu je d´ana, navrhujeme pouze parametry obvodu • je zad´ ana struktura a nˇekter´e parametry, ˇc´ast parametr˚ u je voliteln´ a Vˇetˇsina obvod˚ u v pr˚ umyslov´e automatizaci m´a strukturu odpov´ıdaj´ıc´ı blokov´emu sch´ematu na obr´ azku 1.2. Jedn´a-li se o obvody s vysok´ymi poˇzadavky na kvalitu regulace, m˚ uˇze b´yt tato z´ akladn´ı struktura doplnˇena nˇekter´ymi dalˇs´ımi vazbami (viz. kapitola 9). Urˇcit´e rozˇs´ıˇren´ı moˇznost´ı pˇredstavuje zaˇrazen´ı korekˇcn´ıho ˇclenu do vˇetve zpˇetn´e vazby (obr´azek 4.1). Stejn´e struktury jako v pˇr´ıpadˇe spojit´ych regul´ ator˚ u se daj´ı pouˇz´ıt v pˇr´ıpadˇe diskr´etn´ıch regul´ ator˚ u. Jejich n´ avrh je n´ apln´ı kapitoly 10. N´avrh regulaˇcn´ıho obvodu zaˇc´ın´ a obvykle dialogem s technologem pˇr´ısluˇsn´eho odvˇetv´ı, bˇehem kter´eho se definuj´ı regulovan´e, akˇcn´ı a ˇr´ıdic´ı veliˇciny a poruchy, vlastnosti regulovan´e soustavy a poˇzadavky na kvalitu regulace. V dalˇs´ım kroku automatizaˇcn´ı technik urˇc´ı typy a um´ıstˇen´ı ˇcidel a typy akˇcn´ıch ˇclen˚ u. Pˇritom mus´ı obvykle respektovat ˇradu omezen´ı a technologick´ych poˇzadavk˚ u. V´yraznou roli hraj´ı t´eˇz bezpeˇcnostn´ı pˇredpisy dan´eho oboru. Po vyjasnˇen´ı tˇechto probl´em˚ u se m˚ uˇze pˇristoupit k n´ avrhu jednotliv´ych pˇrenos˚ u regul´ ator˚ u a posl´eze k jejich realizaci. V pr˚ ubˇehu uplynul´ych let bylo vypracov´ ano velk´e mnoˇzstv´ı metod pro n´ avrh struktury i parametr˚ u regulaˇcn´ıch obvod˚ u. Dosud nebyla nalezena univerz´ aln´ı metoda, kter´ a by umoˇzn ˇovala splnˇen´ı ˇsirok´e palety poˇzadavk˚ u pˇri r˚ uzn´ych v´ychoz´ıch informac´ıch o regulovan´e soustavˇe i poˇzadovan´ych vlastnostech regulace. Proto, i kdyˇz praxe ˇradu navrˇzen´ych metod zavrhla (nebo se v ˇsirˇs´ı m´ıˇre neuplatnily), zb´yv´ a nˇekolik metod, kter´e je nutno zn´ at k ˇreˇsen´ı r˚ uzn´ych typ˚ uu ´loh. Uvedeme je zde v poˇrad´ı odpov´ıdaj´ıc´ım zhruba ˇs´ıˇri jejich uplatnˇen´ı.
8.1
Metoda standardn´ıho tvaru frekvenˇ cn´ı charakteristiky otevˇ ren´ eho obvodu
Jak jiˇz vypl´ yv´a z n´azvu, n´avrh regul´atoru touto metodou se prov´ad´ı tvarov´an´ım frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu, abychom dos´ahli jej´ıho vhodn´eho tvaru. Souvislost mezi tvarem F0 (jω) a ˇcasovou odezvou jsme rozebrali v kapitole 7.3. Nejprve pˇredpokl´adejme, ˇze zn´ame poˇzadovan´ y tvar F0 (jω). Potom plat´ı F0 (jω) = FR (jω)FS (jω) = |FR (jω)FS (jω)|ej(ϕR +ϕS )
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
127
Amplitudov´a charakteristika regul´atoru v dB je pak urˇcena rovnic´ı |FR (jω)|dB = |F0 (jω)|dB − |FS (jω)|dB a f´aze vztahem ϕR (ω) = ϕ0 (ω) − ϕS (ω)
Jak je vidˇet z tˇechto vztah˚ u, d´a se frekvenˇcn´ı charakteristika regul´atoru urˇcit odeˇcten´ım frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu od poˇzadovan´eho tvaru frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu. To plat´ı v pˇr´ıpadˇe, ˇze jsou frekvenˇcn´ı charakteristiky vyj´adˇreny v decibelech. Proto se n´avrh touto metodou prov´ad´ı v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch. To pˇrin´aˇs´ı dalˇs´ı v´ yhodu v tom, ˇze se jednotliv´e charakteristiky daj´ı nahradit asymptotick´ ymi pˇr´ımkov´ ymi u ´seky, jejichˇz souˇcet je snadno provediteln´ y i ruˇcnˇe graficky, bez nutnosti pouˇzit´ı v´ ypoˇcetn´ı techniky. Nyn´ı se pokus´ıme odpovˇedˇet na ot´azku, jak vypad´a poˇzadovan´ y tvar F0 (jω). Poznali jsme jiˇz, ˇze pr˚ ubˇeh F0 (jω) v oblasti n´ızk´ ych kmitoˇct˚ u urˇcuje ust´alen´e odchylky v syst´emu. Tato ˇc´ast se proto navrhuje s ohledem na poˇzadavky na ust´alen´ y stav v syst´emu. Vˇetˇsinou se tedy jedn´a o poˇcet astatism˚ u, kter´e vloˇz´ıme do regul´atoru s pˇrihl´ednut´ım na moˇzn´e astatismy v soustavˇe. Oblast vysok´ ych kmitoˇct˚ u, ve kter´ ych |F0 (jω)| << 1, je z hlediska regulaˇcn´ıho dˇeje nepodstatn´a. Charakter pˇrechodn´eho dˇeje urˇcuje stˇredn´ı p´asmo kmitoˇct˚ u, . jmenovitˇe oblast, ve kter´e |F0 (jω)| = 1. Zde jsou obecnˇe formulov´any dva poˇzadavky • co nejvyˇsˇs´ı hodnota kmitoˇctu ˇrezu ωˇr, kter´a je urˇcuj´ıc´ı pro rychlost pˇrechodn´eho dˇeje • co nejvˇetˇs´ı f´azov´a bezpeˇcnost, kter´a zajist´ı mal´ y pˇrekmit na pˇrechodov´e charakteristice. Jak jiˇz bylo pops´ano v kapitole 7.3 o anal´ yze dynamick´ ych vlastnost´ı ve frekvenˇcn´ıch charakteristik´ach, d´a se poˇzadavek na f´azovou bezpeˇcnost vyj´adˇrit tak´e tak, ˇze amplitudov´a ˇc´ast frekvenˇcn´ı charakteristiky F0 (jω) m´a proch´azet pˇres osu 0dB pod sklonem −20dB/dek a tento sklon je tˇreba dodrˇzet v co nejvˇetˇs´ım okol´ı bodu ωˇr. Existuje nˇekolik z´asad, jak spr´avnˇe navrhnout regul´ator, kter´e jsou platn´e pro urˇcit´e typy regulovan´ ych soustav. Obecnˇe platn´ y postup vˇsak bohuˇzel neexistuje. Hlavn´ı z´asadou je, aby byl navrˇzen´ y regul´ator realizovateln´ y, jin´ ymi slovy aby ˇr´ad ˇcitatele regul´atoru byl niˇzˇs´ı nebo roven ˇr´adu jmenovatele. Pokud budeme pˇri n´avrhu uvaˇzovat regul´atory typu PID, mus´ıme vz´ıt v u ´vahu realizaˇcn´ı konstantu PD a PID regul´ator˚ u. Jej´ı volba se vˇetˇsinou prov´ad´ı tak, aby pomˇer ˇcasov´e konstanty ˇcitatele T a realizaˇcn´ı konstanty ε vyhovoval rovnici T /ε < 100. Zaˇrazen´ı integraˇcn´ı sloˇzky zmenˇsuje, nebo dokonce anuluje ust´alenou regulaˇcn´ı odchylku. Jej´ı nev´ yhodou je zpomalen´ı pˇrechodn´eho dˇeje. Opaˇcn´ y vliv m´a pˇrid´an´ı derivaˇcn´ı sloˇzky, kter´a pˇrechodn´ y dˇej zrychluje. Jej´ı pouˇzit´ı mus´ıme zv´aˇzit s ohledem na ˇsum, kter´ y je pˇr´ıtomn´ y ve v´ ystupn´ım sign´alu. Ten m˚ uˇze b´ yt derivaˇcn´ı sloˇzkou zes´ılen a p˚ usobit tak nepˇr´ıznivˇe na soustavu. Dalˇs´ı z´asady si probereme postupnˇe pomoc´ı vyˇreˇsen´ ych pˇr´ıklad˚ u. Pˇ r´ıklad 8.1 Mˇejme astatickou regulovanou soustavu s pˇrenosem FS (p) =
0.1 p(3p + 1)(0.8p + 1)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
128
K t´eto soustavˇe postupnˇe pˇripoj´ıme regul´ atory typu P a PD. Navrhnˇete tyto regul´ atory ◦ metodou standardn´ıch tvar˚ u tak, aby byla f´azov´ a bezpeˇcnost 45 . Pˇredpokl´ad´ame P regul´ator dan´ y FR1 (p) = KR1 . Potom je pˇrenos otevˇren´e smyˇcky F01 (p) = KR1 FS (p) = KR1
0.1 p(3p + 1)(0.8p + 1)
Zat´ım nezn´ame velikost zes´ılen´ı KR1 . Uvaˇzujme pro zaˇc´atek, ˇze je KR1 = 1. Vykresl´ıme si v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch pr˚ ubˇeh |F01 (jω)|dB pro toto zes´ılen´ı, coˇz je vlastnˇe |FS (jω)|dB (viz. obr´azek 8.1 modˇre, teˇckovanˇe). Pro f´azi ∠F01 (p) plat´ı ϕ01 (jω) = −
π − arctan 3ω − arctan 0.8ω 2
F´azov´a charakteristika ϕ01 (jω) nez´avis´ı na velikosti proporcion´aln´ı sloˇzky KR1 . Zakresl´ıme ji tak´e do logaritmick´ ych charakteristik. F´azov´e bezpeˇcnosti MP = 45◦ odpov´ıd´a frekvence . ω = 0.23rad/s, kter´a mus´ı b´ yt kmitoˇctem ˇrezu. V logaritmick´ ych souˇradnic´ıch to znamen´a posunout amplitudovou frekvenˇcn´ı charakteristiku |F0 (jω)|dB (KR1 = 1) ve svisl´em smˇeru tak, aby pˇri frekvenci ω = 0.23rad/s proch´azela u ´rovn´ı 0dB. Pr˚ ubˇeh mus´ıme posunout o KR1dB = 8dB, z ˇcehoˇz pˇr´ımo plyne zes´ılen´ı P regul´atoru KR1 = 2.5. Ke stejn´e soustavˇe navrhneme regul´ator typu PD s pˇrenosem FR2 (p) =
KR2 (Td p + 1) εp + 1
Volba konstant Td a KR2 je d´ana v´ yˇse uveden´ ymi poˇzadavky na pˇrechodn´ y dˇej, konstantu ε, kter´a zajiˇst’uje fyzik´aln´ı realizovatelnost regul´atoru budeme volit tak, aby neovlivnila pr˚ ubˇeh frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky F02 (jω) na stˇredn´ıch kmitoˇctech. Nejprve urˇc´ıme vhodnou derivaˇcn´ı ˇcasovou konstantu Td . Pokud bychom zvolili Td > 3, vytvoˇrili bychom na amplitudov´e charakteristice |F02 (jω)| u ´sek s nulov´ ym sklonem amplitudy, coˇz nen´ı vhodn´e. Zvol´ıme-li naopak Td < 3, vznikne jiˇz v okol´ı frekvence ω = 1/3rad/s u ´sek se sklonem −40dB/dek, coˇz tak´e nen´ı ˇz´adouc´ı. Jako nejv´ yhodnˇejˇs´ı se jev´ı volba Td = 3, ikdyˇz se t´ım z hlediska stavov´e teorie vytvoˇr´ı stavovˇe neˇriditeln´ y syst´em. Potom staˇc´ı zvolit ε ≤ 0.05 (pomˇer Td /ε nem´a b´ yt vˇetˇs´ı neˇz 100). Pˇrenos otevˇren´eho obvodu je KR2 · 0.1 F02 (p) = p(0.8p + 1)(0.05p + 1) Pro f´azovou charakteristiku F02 (p) plat´ı ϕ02 (ω) = −
π − arctan 0.8ω − arctan 0.05ω 2
Jej´ı pr˚ ubˇeh opˇet vykresl´ıme v logaritmick´ ych souˇradnic´ıch a urˇc´ıme ωˇr2 , pˇri kter´e je ϕ02 (ωˇr2 ) = −135◦ . Z obr´azku 8.1 odeˇcteme ωˇr2 = 1.1rad/s, a odpov´ıdaj´ıc´ı zes´ılen´ı KR2dB = 24dB, neboli KR2 = 16. Pˇrenos regul´atoru PD tak z´ısk´av´ame ve v´ ysledn´em tvaru 3p + 1 FR2 (p) = 16 0.05p + 1
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
−20
−220 ϕ02 (jω) −180 −140 |F02 (jω)|dB (KR2 = 1)
−40
−100
−60 −80 100
|F01 (jω)|dB (KR1 = 1)
101
ωˇr1
102
log ω[rad/s]
−60 −20 103
Obr´ azek 8.1: N´avrh P a PD regul´atoru pro astatickou soustavu k pˇr´ıkladu 8.1
ϕ[◦ ]
0
|F01 (jω)|dB
MP = 45◦
20
ϕ01 (jω) −260
|F02 (jω)|dB
KR1dB = 8dB
|F |dB
40
129
ˇ ızen´ı a regulace I R´
130
Pˇri stejn´e f´azov´e bezpeˇcnosti jsme pˇri pouˇzit´ı regul´atoru typu PD z´ıskali zhruba ˇctyˇrn´asobn´e ωˇr, coˇz pˇribliˇznˇe znamen´a ˇctyˇrn´asobn´e zrychlen´ı pˇrechodn´eho dˇeje. V tomto pˇr´ıkladu jsme si ovˇeˇrili vliv derivaˇcn´ı sloˇzky v regul´atoru na zrychlen´ı pˇrechodn´eho dˇeje pˇri stejn´e f´azov´e bezpeˇcnosti, tedy pˇri zhruba stejn´em pˇrekmitu (tlumen´ı). To co jsme si uk´azali na pˇr´ıkladu astatick´e soustavy ˇr´ızen´e regul´atory P a PD, plat´ı stejnˇe pro statickou soustavu ˇr´ızenou regul´atory I a PI. Z hlediska otevˇren´eho obvodu je totiˇz lhostejn´e, zda je astatismus v soustavˇe nebo v regul´atoru. Lhostejn´e to ale nen´ı z pohledu p˚ usoben´ı poruchy. K tomu abychom odstranili p˚ usoben´ı konstantn´ı poruchy na vstupu soustavy je zapotˇreb´ı, aby byla integraˇcn´ı sloˇzka v regul´atoru. Odstranˇen´ı takov´eto poruchy demonstruje n´asleduj´ıc´ı pˇr´ıklad. Pˇ r´ıklad 8.2 Navrhnˇete regul´ ator pro soustavu z pˇredeˇsl´eho pˇr´ıkladu, kter´y bude schopen kompenzovat p˚ usoben´ı konstantn´ı poruchy p˚ usob´ıc´ı na vstupu soustavy (poˇzadavek na nulovou ust´ alenou odchylku pˇri konstantn´ı poruˇse) Z diskuze v kapitole 5.3.3 je zˇrejm´e, ˇze do regul´atoru mus´ıme zaˇradit integraˇcn´ı sloˇzku I. Teoreticky pˇripadaj´ı v u ´vahu tˇri typy regul´ator˚ u, a to I, PI a PID. Prost´ y I regul´ator je nepouˇziteln´ y, nebot’ syst´em by byl pro vˇsechna zes´ılen´ı nestabiln´ı. Provedeme zde postupnˇe n´avrh zbyl´ ych dvou regul´ator˚ u s integraˇcn´ı sloˇzkou. Nejprve tedy PI regul´ator s pˇrenosem K0 (T p + 1) FR3 (p) = p Pˇrenos otevˇren´e smyˇcky bude F03 (p) =
K0 (T p + 1) + 1)(0.8p + 1)
p2 (3p
Pro zajiˇstˇen´ı stability je tˇreba, aby T > 3. Pro nalezen´ı vhodn´e hodnoty pouˇzijeme kˇrivku na obr´azku 8.2, ze kter´e odeˇcteme potˇrebnou velikost u ´sek˚ u LdB pˇri dan´em maxim´aln´ım pˇrekmitu. Zvol´ıme-li ∆xm = 30%, vych´az´ı LdB = 16dB. To znamen´a, ˇze stˇredn´ı u ´sek charakteristiky |F0 (jω)|dB s asymptotou −20dB/dek bude navazovat na asymptoty se sklonem −40dB/dek pˇri amplitud´ach ±16dB. Poˇc´ateˇcn´ı sklon −40dB/dek zmˇen´ıme ˇcasovou konstantou T na sklon −20dB/dek a ˇcasov´a konstanta 3s ve jmenovateli pˇrenosu F0 (p) jej opˇet vr´at´ı na hodnotu −40dB/dek. T´ım je urˇcen tvar a poloha amplitudov´e ˇc´asti frekvenˇcn´ı charakteristiky |F0 (jω)|dB (viz. obr´azek 8.2) Prvn´ı zlom asymptotick´e n´ahrady |F0 (jω)|dB bude pˇri frekvenci ω1 = 1/T = 0.009rad/s, . . . odtud T = 110s a zes´ılen´ı K0d B = −82dB, coˇz je K0 = 0.8 · 10−4 . Pˇrenos otevˇren´eho obvodu bude 110p + 1 F03 (p) = 0.8 · 10−4 2 p (3p + 1)(0.8p + 1) Pro f´azi plat´ı ϕ03 (ω) = −π + arctan 110ω − arctan 3ω − arctan 0.8ω Odpov´ıdaj´ıc´ı f´azov´a charakteristika je nakreslena v obr´azku 8.2. Pro ωˇr = 0.05rad/s odeˇcteme f´azovou bezpeˇcnost t´emˇeˇr 70◦ . Zd´anlivˇe je tato hodnota zbyteˇcnˇe vysok´a, jde
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
ϕ03 (jω) −260
0
|F04 (jω)|dB
−220 ϕ04 (jω)
|F03 (jω)|dB
−180
−20
−140
−40
−100
−60
−60
−80 100
101
102
log ω[rad/s]
−20 103
Obr´ azek 8.2: N´avrh PI a PID regul´atoru pro astatickou soustavu k pˇr´ıkladu 8.2
ϕ[◦ ]
|F |dB
40
20
131
ˇ ızen´ı a regulace I R´
132
vˇsak o syst´em s astatismem druh´eho ˇr´adu, a proto je vhodn´e tuto vyˇsˇs´ı hodnotu dodrˇzet. Vˇsimnˇeme si tak´e pˇetin´asobn´eho sn´ıˇzen´ı frekvence ˇrezu oproti p˚ uvodn´ımu syst´emu s P regul´atorem. Pouˇzit´ı PI regul´atoru se kromˇe vyregulov´an´ı konstantn´ı poruchy projev´ı tak´e v´ yrazn´ ym zpomalen´ım pˇrechodn´eho dˇeje. Tento nepˇr´ızniv´ y vliv m˚ uˇzeme jeˇstˇe kompenzovat pouˇzit´ım PID regul´atoru. Pak m´ame v ˇcitateli regul´atoru dvˇe ˇcasov´e konstanty. Jedna z nich m˚ uˇze kompenzovat nejvˇetˇs´ı ˇcasovou konstantu a druh´a bude, stejnˇe jako v minul´em pˇr´ıpadˇe urˇcovat zaˇc´atek u ´seku asymptoty se sklonem −20dB/dek. Z konstrukce na obr´azku 8.2 plyne pˇrenos otevˇren´eho obvodu F04 (p) =
K01 (30p + 1) p2 (0.8p + 1)(0.3p + 1)
Konstanta 0.3 ve jmenovateli pˇrenosu F01 (p) je realizaˇcn´ı konstanta ε z pˇrenosu regul´atoru FR4 (p) = KR
(T1 p + 1)(T2 p + 1) p(εp + 1)
Zvol´ıme ji opˇet z podm´ınky T1 /ε ≤ 102 , kde T1 > T2 . Zes´ılen´ı obvodu K01dB = −44dB, . . neboli K01 = 0.0063 a ωˇr = 0.2rad/s. Pro f´azi plat´ı ϕ04 (ω) = −π + arctan 30ω − arctan 0.8ω − arctan 0.3ω Z pr˚ ubˇehu na obr´azku 8.2 je vidˇet, ˇze f´azov´a bezpeˇcnost se takˇrka nezmˇenila a frekvence ˇrezu se zhruba rovn´a hodnotˇe p˚ uvodn´ıho obvodu s P regul´atorem. Z uveden´ ych pˇr´ıklad˚ u je vidˇet, ˇze u ´spˇeˇsnost n´avrhu metodou standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu z´avis´ı do urˇcit´e m´ıry na zkuˇsenostech a intuici konstrukt´era. Proto tento postup nelze dost dobˇre algoritmizovat a automatizovat (tak jako nˇekter´e d´ale popsan´e metody). Pouˇzit´ı souˇcasn´ ych program˚ u lze tento n´avrh velkou mˇerou usnadnit. To nic nemˇen´ı na nutnosti ch´apat vz´ajemn´e souvislosti mezi ˇcasovou a frekvenˇcn´ı dom´enou 8.1.1
F´ azovˇ e neminim´ aln´ı syst´ emy a syst´ emy s dopravn´ım zpoˇ zdˇ en´ım
Uvaˇzujme, ˇze ˇr´ızen´a soustava je f´azovˇe neminim´aln´ı (obsahuje nulu n = k v prav´e polorovinˇe roviny p). Potom prov´ad´ıme n´avrh tak, ˇze do jmenovatele regul´atoru um´ıst´ıme p´ol p = −k. T´ım zajist´ıme, ˇze pomˇer −p+k bude m´ıt amplitudovou charakteristiku rovnou p+k jedn´e a neprojev´ı se tak na amplitudov´e charakteristice ˇz´adn´ ym zlomem. Projev´ı se vˇsak ve f´azi. F´aze se mˇen´ı s rostouc´ım kmitoˇctem od 0 do −π podle vzorce −2 arctan(ω/k). Stejnˇe se projevuje dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı e−pTd , kter´e m´a amplitudovou charakteristiku rovnou jedn´e a f´azovou charakteristiku rovnou −ωTd . Pˇr´ıspˇevek ve f´azov´e charakteristice se n´am v obou pˇr´ıpadech nepˇr´ıznivˇe projev´ı na f´azov´e bezpeˇcnosti. T´ım jsme pˇri n´avrhu regul´atoru nuceni volit niˇzˇs´ı kmitoˇcet ˇrezu ωˇr, ˇc´ımˇz doch´az´ı ke zpomalen´ı regulace. 8.1.2
Inverzn´ı regul´ ator
V pˇr´ıkladu 8.1 jsme pˇri n´avrhu PD regul´atoru um´ıstili nulu regul´atoru do p´olu soustavy. T´ım jsme sice vytvoˇrili neˇriditeln´ y syst´em, ale zbavili jsme se jednoho p´olu ve jmenovateli soustavy. V t´eto podkapitole provedeme diskuzi k n´avrhu, kter´ y by postupnˇe t´ımto
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
133
zp˚ usobem eliminoval vˇsechny nuly a p´oly syst´emu tak, aby se dos´ahlo pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky ω F0 (p) = ˇr (8.1) p , kde ωˇr je poˇzadovan´ y kmitoˇcet ˇrezu. Tento tvar F0 (p) je vhodn´ y v pˇr´ıpadˇe, kdyˇz se ˇz´adan´a hodnota a porucha mˇen´ı skokovˇe, nebot’ zajiˇst’uje nulovou ust´alenou odchylku (pro skokovou zmˇenu poruchy mus´ı b´ yt integr´ator v regul´atoru), f´azovou bezpeˇcnost MP = 90◦ a dokonce nekoneˇcnou amplitudovou bezpeˇcnost (F0 (p) nikdy neprotne z´apornou re´alnou osu). Na z´akladˇe vzorce (8.1) m˚ uˇzeme ps´at vzorec pro v´ ypoˇcet regul´atoru. ω (8.2) FR (p) = ˇr FS−1 (p) p Omezen´ı t´eto metody spoˇc´ıv´a v tom, ˇze pro soustavy s relativn´ım stupnˇem druh´ ym a vyˇsˇs´ım nebude navrˇzen´ y regul´ator realizovateln´ y. Toto omezen´ı se d´a vyˇreˇsit pouˇzit´ım realizaˇcn´ıch konstant na vyˇsˇs´ıch frekvenc´ıch. V pˇr´ıpadˇe PID regul´atoru m´ame moˇznost kompenzovat dva p´oly soustavy. Doposud jsme jako mˇeˇr´ıtko pro n´avrh regul´atoru uvaˇzovali rychlost vyregulov´an´ı zmˇeny ˇz´adan´e hodnoty. Pod´ıvejme se nyn´ı, jak souvis´ı poloha nul regul´atoru s rychlost´ı vyregulov´an´ı R (p) poruchy. Uvaˇzujme regul´ator dan´ y pˇrenosem FR (p) = B , kter´ y ˇr´ıd´ı soustavu FS (p) na AR (p) jej´ımˇz vstupu p˚ usob´ı porucha u(t). Pˇrenos ˇr´ızen´ı BR (p) F (p) FR (p)FS (p) AR (p) S Fw (p) = = R (p) 1 + FR (p)FS (p) 1+ B F (p) AR (p) S
(8.3)
Nyn´ı se pokus´ıme vyj´adˇrit pˇrenos poruchy Fu (p) s vyuˇzit´ım Fw (p). Fu (p) =
Y (p) AR (p) FS (p) = = Fw (p) B (p) U (p) BR (p) 1 + ARR (p) FS (p)
(8.4)
Jak vid´ıme z (8.4), nuly regul´atoru se n´am zde objevily jako p´oly pˇrenosu poruchy. Toto zjiˇstˇen´ı m´a velk´ y v´ yznam. Poloha nul regul´atoru takto rozhoduje o rychlosti vyregulov´an´ı skokov´e poruchy. Snahou je um´ıstit tyto nuly co nejv´ıce vlevo, t.j. aby se jejich zlom projevil na co nejvyˇsˇs´ıch kmitoˇctech. Z´aroveˇ n mus´ıme zajistit zvolenou f´azovou bezpeˇcnost. Z pohledu rychlosti vyregulov´an´ı poruchy se proto jev´ı nejvhodnˇejˇs´ı um´ıstˇen´ı obou nul do stejn´eho bodu. Na tomto pozorov´an´ı je zaloˇzena metoda Ziegler-Nicholse, se kterou se sezn´am´ıme v pozdˇejˇs´ı kapitole. Z tohoto d˚ uvodu tak´e nen´ı vhodn´e kompenzovat dvojici komplexnˇe sdruˇzen´ ych p´ol˚ u v soustavˇe dvojic´ı nul v regul´atoru. Ikdyˇz bude reakce na skokovou zmˇenu ˇz´adan´e hodnoty uspokojiv´a, reakce na skokovou zmˇenu poruchy bude kmitat. 8.1.3
Vyregulov´ an´ı poruchy
V t´eto kapitole budeme uvaˇzovat, ˇze porucha m˚ uˇze vstupovat do soustavy v kter´emkoliv bodˇe. To se d´a vyj´adˇrit obr´azkem ... Pokud je FP (p) = FS (p), pak to odpov´ıd´a poruˇse vstupuj´ıc´ı na vstup soustavy.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
134
Uvaˇzujme pro jednoduchost, ˇze je porucha normalizovan´a, takˇze |u(ω)| ≤ 1. C´ılem ˇr´ızen´ı je dos´ahnout |e(ω)| ≤ 1. Pro odchylku m˚ uˇzeme ps´at E(jω) = −Y (jω) = −
FP (jω) U (jω) 1 + F0 (jω)
FP (jω) V pˇr´ıpadˇe nejhorˇs´ı poruchy, tedy |u(ω)| = 1 poˇzadujeme, aby | 1+F | ≤ 1 pro vˇsechny 0 (jω) kmitoˇcty ω. To je stejn´e, jako poˇzadavek
|1 + F0 (jω)| ≥ |FP (jω)| Pro frekvence, kde F0 (jω) > 1 se d´a tato podm´ınka zjednoduˇsit na tvar |F0 (jω)| > |FP (jω)|. Protoˇze z´aroveˇ n nechceme zvyˇsovat velikost |F0 (jω)|, abychom nenarazili na probl´emy se stabilitou (zvl´aˇstˇe kolem frekvence ˇrezu), jev´ı se jako rozumn´e zvolit minim´aln´ı moˇzn´e F0min (p), kter´e zajist´ı, ˇze |e(ω)| ≤ 1. |F0min (p)| ≈ |FP (p)| Pro regul´ator plat´ı FP (p) |FRmin (p)| ≈ FS (p)
(8.5)
V pˇr´ıpadˇe, ˇze chceme zajistit nulovou ust´alenou odchylku pˇri p˚ usoben´ı konstantn´ı poruchy, pˇrid´av´ame do regul´atoru integr´ator. Potom p + a FP (p) |FR (p)| = (8.6) p FS (p)
V pˇr´ıpadˇe, ˇze porucha p˚ usob´ı na vstupu syst´emu, je FP (p) = FS (p). Z rovnice (8.5) plyne, ˇze ide´aln´ı regul´ator z hlediska t´eto poruchy je proporcion´aln´ı regul´ator s jednotkov´ ym zes´ılen´ım. Pokud porucha p˚ usob´ı na v´ ystupu, je FP (p) = 1. Vhodn´ ym regul´atorem je pak inverzn´ı regul´ator. To nijak nepˇrekvapuje, nebot’ na poruchu p˚ usob´ıc´ı na v´ ystupu soustavy se m˚ uˇzeme d´ıvat jako na zmˇenu ˇz´adan´e hodnoty, kter´a okamˇzitˇe ovlivˇ nuje v´ ystup. 8.1.4
Regul´ ator se dvˇ ema stupni volnosti
Pro spr´avn´e sledov´an´ı ˇz´adan´e hodnoty obvykle poˇzadujeme FR (p) = p1 Fs−1 (p). Pro potlaˇcen´ı poruchy poˇzadujeme FR (p) = p1 Fs−1 (p)FP (p). Oba poˇzadavky se liˇs´ı, tud´ıˇz je pochopiteln´e, ˇze nen´ı moˇzn´e dos´ahnout jedn´ım zpˇetnovazebn´ım regul´atorem splnˇen´ı obou poˇzadavk˚ u souˇcasnˇe. Pro ˇreˇsen´ı tohoto probl´emu se d´a pouˇz´ıt regul´ator se dvˇema stupni volnosti. Tento regul´ator zpracov´av´a oba vstupy w(t) a y(t) nez´avisle m´ısto toho, aby pracoval pouze s regulaˇcn´ı odchylkou e(t). Existuje nˇekolik moˇzn´ ych realizac´ı regul´atoru se dvˇema stupni volnosti. V t´eto kapitole budeme uvaˇzovat realizaci, kde je ˇz´adan´a hodnota pˇredzpracov´ana regul´atorem FR2 (p) a regul´ator FR1 (p) odstraˇ nuje p˚ usoben´ı poruch a chyb v modelu soustavy (viz. obr´azek 4.1a), kde Ra1 = FR2 (p) a Ra2 = FR1 (p)). N´avrh obou regul´ator˚ u se
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
135
prov´ad´ı n´asledovnˇe. Nejprve se provede n´avrh regul´atoru FR1 (p) tak, aby byla spr´avnˇe vyregulov´ana porucha. N´aslednˇe se navrhne regul´ator FR2 (p), aby bylo dosaˇzeno poˇzadovan´eho F (p)F (p) sledov´an´ı ˇz´adan´e hodnoty Fref (p). Pˇrenos cel´eho obvodu je FR2 (p) 1+FRR1 (p)FS S (p) . Pokud 1 m´ame FR1 (p) jiˇz nastaven a zn´ame pˇrenos soustavy FS (p), m˚ uˇzeme FR2 (p) dopoˇc´ıtat pomoc´ı vzorce 1 + FR1 (p)FS (p) FR2 (p) = Fref (p) FR1 (p)FS (p) Teoreticky se d´a dos´ahnout libovoln´eho sledov´an´ı ˇz´adan´e hodnoty. V praxi m˚ uˇze vych´azet FR2 (p) nestabiln´ı, nebo nerealizovateln´ y. Regul´ator FR2 (p) se v praxi vol´ı jako pomˇer T1 p+1 , kde T1 > T2 vol´ıme pokud chceme zrychlit sledov´an´ı ˇz´adan´e hodnoty a T1 < T2 T2 p+1 vol´ıme pokud ho chceme zpomalit. Nˇekdy se pouˇz´ıv´a jednoduch´eho setrvaˇcn´eho ˇcl´anku (T1 = 0). 8.1.5
Shrnut´ı
Metoda standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ıch charakteristik je vhodn´a pro n´avrh regul´ator˚ u pro stabiln´ı soustavy. Je nav´ıc vhodn´a pro soustavy obsahuj´ıc´ı dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı. Jak jiˇz vypl´ yv´a z jej´ıho popisu a z vyˇreˇsen´ ych pˇr´ıklad˚ u, nepˇredstavuje jednoznaˇcn´ y algoritmus n´avrhu, a vyˇzaduje jistou m´ıru zkuˇsenost´ı. Druhou nev´ yhodou je pracnost, kter´a je v dneˇsn´ı dobˇe kompenzov´ana kvalitn´ımi programov´ ymi n´astroji, jako je napˇr´ıklad sisiotool v programu Matlab. Nev´ yhodou metody inverzn´ıho regul´atoru je skuteˇcnost, ˇze pokud jsou kompenzovan´e p´oly daleko od sebe, dos´ahneme sice v´ yrazn´eho zlepˇsen´ı pˇrechodn´eho dˇeje na zmˇenu ˇr´ızen´ı, ale m˚ uˇzeme dos´ahnout velmi ˇspatn´e kompenzace poruchy. Nuly regul´atoru se totiˇz objev´ı jako p´oly pˇrenosu poruchy. Stejn´ y probl´em m˚ uˇze nastat u metody standardn´ıho tvaru frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu, ˇcemuˇz se mus´ıme snaˇzit pˇredej´ıt.
8.2
Metoda optim´ aln´ıho modulu
Na rozd´ıl od metody standardn´ıch tvar˚ u, kter´a vych´azela z poˇzadovan´eho tvaru frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´e smyˇcky pracuje metoda optim´aln´ıho modulu s poˇzadovan´ ym tvarem frekvenˇcn´ı charakteristiky uzavˇren´e smyˇcky. Ta je d´ana pˇrenosem ˇr´ızen´ı Fw (p). Ze souvislost´ı mezi frekvenˇcn´ı a ˇcasovou oblast´ı v´ıme, ˇze pˇrechodn´ y dˇej bude optim´aln´ı . tehdy, bude-li |Fw (jω)| = 1 do co nejvyˇsˇs´ıch frekvenc´ı a bude-li tento pr˚ ubˇeh monot´onn´ı, t.j bez rezonanˇcn´ıch pˇrekmit˚ u. Tuto podm´ınku lze matematicky formulovat vztahem d|Fw (jω)| ≤0 dω
(8.7)
Pˇredpokl´adejme, ˇze pro pˇrenos ˇr´ızen´ı plat´ı Fw (p) =
bm pm + bm−1 pm−1 + · · · + b1 p + b0 an pn + an−1 pn−1 + · · · + a1 p + a0
m
ˇ ızen´ı a regulace I R´
136
Po dosazen´ı p = jω budou v ˇcitateli i jmenovateli vektory B(jω) a A(jω), kter´e vyj´adˇr´ıme pomoc´ı jejich re´aln´ ych a imagin´arn´ıch ˇc´ast´ı. Fw (jω) =
c(jω) + jd(jω) f (jω) + jg(jω)
c(jω) =
Pro modul Fw (jω) plat´ı s c2 (jω) + d2 (jω) |Fw (jω)| = f 2 (jω) + g 2 (jω)
(8.8)
Podm´ınka (8.7) plat´ı i pro druhou mocninu modulu a to n´as zbav´ı nutnosti pracovat s odmocninou. |Fw (jω)| =
Bm ω 2m + Bm−1 ω 2(m−1) + · · · + B1 ω 2 + B0 c2 (jω) + d2 (jω) = f 2 (jω) + g 2 (jω) An ω 2n + An−1 ω 2(n−1) + · · · + A1 ω 2 + A0
Porovn´an´ım s rovnic´ı (8.8) z´ısk´ame vztahy mezi koeficienty Ai , Bi , ai a bi B0 B1 B2 B3 .. .
= b20 = b21 − 2b0 b2 = b22 − 2b1 b3 + 2b0 b4 = b23 − 2b2 b4 + 2b1 b5 − 2b0 b6
Bm−1 = b2m−1 − 2bm−2 bm Bm = b2m
A0 A1 A2 A3 .. .
= a20 = a21 − 2a0 a2 = a22 − 2a1 a3 + 2a0 a4 = a23 − 2a2 a4 + 2a1 a5 − 2a0 a6
An−1 = a2n−1 − 2an−2 an An = a2n
Dˇr´ıve uveden´e podm´ınky pro optim´aln´ı pr˚ ubˇeh |Fw (jω)| m˚ uˇzeme nyn´ı vyj´adˇrit ve formˇe Bi B0 ≤ Ai A0
(8.9)
T´ım je zaruˇcena monot´onnost pr˚ ubˇehu |Fw (jω)|. Frekvence, po kterou bude |Fw (jω)| . m´ıt poˇzadovanou hodnotu = 1 bude t´ım vyˇsˇs´ı, ˇc´ım vˇetˇs´ı poˇcet koeficient˚ u Ai a Bi bude splˇ novat podm´ınku (8.9). Poˇcet koeficient˚ u splˇ nuj´ıc´ıch tuto podm´ınku z´aleˇz´ı na poˇctu voliteln´ ych konstant korekˇcn´ıch ˇclen˚ u v obvodˇe. Tak napˇr´ıklad pro regul´atory typu P a I staˇc´ı jedna rovnice, pro typy PI a PD dvˇe a pro PID regul´ator staˇc´ı tˇri rovnice. Je-li poˇcet podm´ınkov´ ych rovnic k vˇetˇs´ı neˇz je stupeˇ n polynomu ˇcitatele m, jsou koeficienty Bj , kde j > (k − m), rovny nule. Z podm´ınky (8.9) pak plyne i Aj = 0. N´avrh konstant regul´atoru metodou optim´aln´ıho modulu nezaruˇcuje stabilitu obvodu. Tu je tˇreba vˇzdy zvl´aˇst’ kontrolovat. Pˇ r´ıklad 8.3 Metodou optim´aln´ıho modulu urˇcete koeficienty regul´ ator˚ u P, PD, PI a PID pro soustavu 0.1 FS (p) = p(3p + 1)(0.8p + 1)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
137
Pro pˇrenos ˇr´ızen´ı pˇri zapojen´em P regul´atoru plat´ı Fw (p) =
0.1KR 0.1KR = 3 p(3p + 1)(0.8p + 1) + 0.1KR 2.4p + 3.8p2 + p + 0.1KR
kde KR je zes´ılen´ı regul´atoru. Koeficienty Ai , Bi jsou B0 = 0.01KR2 A0 = 0.01KR2 B1 = 0 A1 = 1 − 2 · 0.1KR · 3.8 = 1 − 0.76KR Protoˇze hled´ame jedin´ y parametr KR , staˇc´ı jedin´a rovnice B0 B1 = =1 A1 A0
→
A1 = 0
Odtud vypoˇcteme KR = 1/0.76 = 1.32. Metodou standardn´ıho tvaru frekvenˇcn´ıch charakteristik jsme navrhli KR1 = 2.5, coˇz je asi o 5dB v´ıce. Nahl´ednut´ım do obr´azku 8.1 vid´ıme, ˇze v obvodu navrˇzen´em podle optim´aln´ıho modulu by byla f´azov´a bezpeˇcnost asi 65◦ . Je snadn´e uk´azat, ˇze zpˇetnovazebn´ı obvod s navrˇzen´ ym regul´atorem je stabiln´ı. Pˇri pouˇzit´ı PD regul´atoru bude pˇrenos uzavˇren´eho obvodu d´an rovnic´ı Fw (p) =
0.1KR (T p + 1) p(3p + 1)(0.8p + 1)(εp + 1) + 0.1KR (T p + 1)
Za realizaˇcn´ı konstantu dosad´ıme ε = 0.05 a dostaneme Fw (p) =
0.1KR (T p + 1) 0.12p4 + 2.59p3 + 3.85p2 + (1 + 0.1KR T )p + 0.1KR
Pro Ai , Bi plat´ı B0 = 0.01KR2 A0 = 0.01KR2 2 2 B1 = 0.01KR T A1 = (1 + 0.1KR T )2 − 2 · 0.1KR · 3.85 B2 = 0 A2 = 3.852 − 2(1 + 0.1KR T ) · 2.59 + 0.1KR · 0.12 · 2 Nyn´ı budeme formulovat dvˇe rovnice B1 =1 A1
A2 = 0
ˇ sen´ım tˇechto rovnic z´ısk´ame konstanty PD regul´atoru KR a T : Reˇ KR = 6.21
T = 3.04
Volba konstanty T je stejn´a jako pˇri metodˇe standardn´ıch tvar˚ u, zes´ılen´ı je zhruba o 8dB sn´ıˇzeno. Na obr´azku 8.1 vid´ıme, ˇze opˇet je syst´em navrˇzen na f´azovou bezpeˇcnost 65◦ . Opˇet nesm´ıme zapomenout ovˇeˇrit stabilitu zpˇetnovazebn´ıho obvodu s navrˇzen´ ym regul´atorem. Snadno zjist´ıme pomoc´ı nˇekter´eho algebraick´eho krit´eria, ˇze je stabilita zaruˇcena.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
138
Pozn´ amka: Dosad´ıme-li do pˇrenosu uzavˇren´eho obvodu pouze ide´aln´ı pˇrenos PD regul´atoru, bude jeho tvar Fw (p) =
0.1KR (T p + 1) 0.1KR (T p + 1) = 3 2 p(3p + 1)(0.8p + 1) + 0.1KR (T p + 1) 2.4p + 3.8p + (1 + 0.1KR T )p + 0.1KR
Odtud pro Ai , Bi plat´ı B0 = 0.01KR2 A0 = 0.01KR2 B1 = 0.01KR2 T 2 A1 = (1 + 0.1KR T )2 − 2 · 0.1KR · 3.8 B2 = 0 A2 = 3.82 − 2(1 + 0.1KR T ) · 2.4 ˇ sen´ım stejn´ Reˇ ych podm´ınkov´ ych rovnic jako v pˇr´ıpadˇe re´aln´eho PD regul´atoru z´ısk´ame ˇreˇsen´ı . . KR = 6.6 T = 3.04 Snadno se lze pˇresvˇedˇcit, ˇze stabilita zpˇetnovazebn´ıho zapojen´ı je zajiˇstˇena tak´e v tomto pˇr´ıpadˇe. Vid´ıme, ˇze obˇe varianty se pˇr´ıliˇs neliˇs´ı, o ˇcemˇz se opˇet m˚ uˇzeme pˇresvˇedˇcit pohledem do frekvenˇcn´ıch charakteristik. Pro PI regul´ator bude pˇrenos uzavˇren´eho obvodu d´an rovnic´ı Fw (p) =
p2 (3p
0.1KR (T p + 1) + 1)(0.8p + 1) + 0.1KR (T p + 1)
Pro koeficienty Ai , Bi plat´ı B0 = 0.01KR2 A0 = 0.01KR2 B1 = 0.01KR2 T 2 A1 = 0.01KR2 T 2 − 2 · 0.1KR B2 = 0 A2 = 1 − 2 · 0.1KR T · 3.8 + 2 · 0.1KR · 2.4 Prvn´ı podm´ınka
B0 B1 < =1 A1 A0 Z rovnic pro koeficienty B1 a A1 vˇsak vid´ıme, ˇze tuto podm´ınku nelze pro dan´ y typ regul´atoru splnit. Parametry tohoto obvodu nelze metodou optim´aln´ıho modulu navrhnout, nebot’ na charakteristice |Fw (jω)| bude vˇzdy existovat urˇcit´e rezonanˇcn´ı zvˇetˇsen´ı, coˇz odporuje definici optim´aln´ıho modulu. Pro PID regul´ator bude platit Fw (p) =
0.1KR (up2 + vp + 1) p2 (3p + 1)(0.8p + 1) + 0.1KR (up2 + vp + 1)
kde u a v jsou koeficienty u p2 a p1 v ˇcitateli pˇrenosu regul´atoru. Realizaˇcn´ı konstantu zat´ım neuvaˇzujeme. Koeficienty B1 a A1 urˇcuj´ı rovnice B0 B1 B2 B3
= 0.01KR2 = 0.01KR2 v 2 − 0.02KR2 u = 0.01KR2 u2 =0
A0 A1 A2 A3
= 0.01KR2 = 0.01KR2 v 2 − 0.2KR (1 + 0.1KR u) = (1 + 0.1KR u)2 − 0.76KR v + 0.48KR = 3.82 − 4.8(1 + 0.1KR u)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
139
Z rovnic pro koeficienty B1 a A1 vˇsak vid´ıme, ˇze tuto podm´ınku nelze opˇet pro dan´ y typ regul´atoru splnit. D˚ uvod je stejn´ y jako v pˇr´ıpadˇe pokusu o n´avrh PI regul´atoru. Metodu optim´aln´ıho modulu nelze obecnˇe pouˇz´ıt v pˇr´ıpadˇe, kdy je v pˇrenosu otevˇren´e smyˇcky v´ıce neˇz jeden astatismus. Tato podm´ınka nen´ı splnˇena ani v pˇr´ıpadˇe PI, ani v pˇr´ıpadˇe PID regul´atoru. Stejnˇe bychom dopadli, kdybychom se pokusili navrhnout re´aln´ y PID regul´ator se zvolenou realizaˇcn´ı konstantou. Pro ˇcasto pouˇz´ıvanou aproximaci statick´ ych regulovan´ ych soustav soustavou n-t´eho ˇr´adu se stejn´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami FS (p) =
kS (T p + 1)n
byly hodnoty r˚ uzn´ ych typ˚ u regul´ator˚ u vypoˇcteny a jsou uvedeny v tabulce 8.1. Pˇrenos
konst.
Typ
P
I
PI
PID
1 kp = kS (n − 1)
1 ki = kS T 2n
kd = ki = 0
kd = kp = 0
n+2 kp = kS 4(n − 1) 3 ki = kS T 4(n − 1)
17n + 16 16kS (n − 2) 15 ki = 16kS T (n − 2)
kd = 0
kp =
kd =
T (n + 1)(n + 3) kS 16(n + 2)
Tabulka 8.1: Vzorce pro v´ ypoˇcet regul´ator˚ u metodou optim´aln´ıho modulu pro soustavy se stejn´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami regul´atoru je pˇredpokl´ad´an ve tvaru FR (p) = kp +
ki + kd p p
Pˇ r´ıklad 8.4 Uvaˇzujme syst´em druh´eho ˇr´adu s promˇenn´ym tlumen´ım ξ Fw (p) =
T 2 p2
1 + 2T ξp + 1
Vypoˇc´ıtejte hodnotu tlumen´ı ξ metodou optim´aln´ıho modulu. Pro koeficienty Ai a Bi plat´ı B0 = 1 A0 = 1 B1 = 0 A1 = 4T 2 ξ 2 − 2T 2 V´ ysledn´e tlumen´ı ξ je d´ano rovnic´ı 4T 2 ξ 2 − 2T 2 = 0 jej´ımˇz ˇreˇsen´ım z´ısk´av´ame ξom =
r
1 = 0.707 2
ˇ ızen´ı a regulace I R´
140
Pˇrenos uzavˇren´e smyˇcky je stabiln´ı pro vˇsechny kladn´e hodnoty ˇcasov´e konstanty T a tlumen´ı ξ. Pokud v´ ysledek srovn´ame s n´avrhem podle kvadratick´eho integr´aln´ıho krit´eria (viz. pˇr´ıklad 7.1) zjist´ıme, ˇze metoda optim´aln´ıho modulu d´av´a tlumenˇejˇs´ı pr˚ ubˇeh pˇrechodn´eho dˇeje, protoˇze hodnota tlumen´ı podle kvadratick´eho integr´aln´ıho krit´eria vych´az´ı ξkik = 0.5. Metoda optim´aln´ıho modulu d´av´a stejn´e v´ ysledky jako metoda optim´aln´ıho rozloˇzen´ı p´ol˚ u v komplexn´ı rovinˇe. 8.2.1
Shrnut´ı
Metoda optim´aln´ıho modulu vych´az´ı z poˇzadovan´eho tvaru frekvenˇcn´ı charakteristiky uzavˇren´e smyˇcky. Snaˇz´ı se dos´ahnout toho, aby na frekvenˇcn´ı charakteristice uzavˇren´e smyˇcky nebylo rezonanˇcn´ı pˇrev´ yˇsen´ı. Vzhledem k tomu, ˇze se jedn´a pouze o aproximaci, je nutn´e vˇzdy prov´est n´asledn´ y test stability uzavˇren´eho obvodu a po vykreslen´ı frekvenˇcn´ı charakteristiky uzavˇren´eho obvodu m˚ uˇze po n´avrhu touto metodou nˇejak´e rezonanˇcn´ı pˇrev´ yˇsen´ı b´ yt. Metodu nelze pouˇz´ıt pro regulaˇcn´ı obvody, ve kter´ ych je v´ıce neˇz jeden astatismus v otevˇren´e smyˇcce.
8.3
Metody optim´ aln´ıho ˇ casov´ eho pr˚ ubˇ ehu
I kdyˇz poˇzadavky na regulaˇcn´ı dˇej jsou ˇcasto definov´any pr´avˇe v ˇcasov´e oblasti, t.j. tvarem pˇrechodov´e nebo impulsn´ı charakteristiky, pˇr´ım´ y n´avrh regul´atoru podle nich neprov´ad´ıme. V´ yjimku tvoˇr´ı metody zaloˇzen´e na simulaci syst´emu. Vˇetˇsinou jsou p˚ uvodn´ı poˇzadavky pˇrevedeny do odpov´ıdaj´ıc´ıho tvaru frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu, nebo na poˇzadovan´e rozloˇzen´ı p´ol˚ u pˇrenosu uzavˇren´eho obvodu. Jednu z moˇznost´ı n´avrhu poskytuje minimalizace nˇekter´eho z integr´aln´ıch krit´eri´ı jakosti regulace. Pro algebraick´ y n´avrh je vˇsak k dispozici prakticky pouze kvadratick´e krit´erium, nebot’ analytick´ y v´ ypoˇcet ostatn´ıch krit´eri´ı je velmi obt´ıˇzn´ y. U kvadratick´eho krit´eria jsou vˇsak v´ ysledky n´avrhu pomˇernˇe m´alo tlumen´e pr˚ ubˇehy. Proto se tˇechto metod pouˇz´ıv´a sp´ıˇse pro porovn´an´ı kvality syst´em˚ u s r˚ uzn´ ymi typy regul´ator˚ u. Pˇ r´ıklad 8.5 Navrhnˇete proporcion´aln´ı regul´ ator P, kter´y bude minimalizovat kvadratickou regulaˇcn´ı plochu, pro soustavu FS (p) =
0.1 p(3p + 1)(0.8p + 1)
Pro v´ ypoˇcet kvadratick´e regulaˇcn´ı plochy pouˇzijeme Nekoln´eho doplnˇek Routh-Schurova krit´eria (kapitola 7.1.2). K tomu potˇrebujeme zn´at obraz odchylky pˇri skokov´e zmˇenˇe ˇr´ıdic´ı veliˇciny. V naˇsem pˇr´ıpadˇe plat´ı (3p + 1)(0.8p + 1) 2.4p2 + 3.8p + 1 1 = E(p) = FE (p) = p p(3p + 1)(0.8p + 1) + 0.1KR 2.4p3 + 3.8p2 + p + 0.1KR Na koeficienty jmenovatele a ˇcitatele aplikujeme Routh-Schur˚ uv algoritmus
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
2.4 3.8 −2.4
1
−0.063KR 3.8 1 − 0.063KR
−3.8
α1 =
0.1KR α2 =
1 − 0.063KR 0.1KR
1 2.4 3.8 −2.4 −0.063KR 3.8 1 − 0.063KR −3.8
0.1KR
α3 =
2.4 3.8
141
= 0.63
3.8 1−0.063KR 1−0.063KR 0.1KR
β1 = 0.63 β2 =
3.8 1−0.063KR
1 − 0.063KR β3 =
1−0.063KR 0.1KR
Velikost kvadratick´e regulaˇcn´ı plochy je 1 − 0.063KR 3.8 1 + 0.63 + Jk = 2 1 − 0.063KR 0.1KR
Minimum tohoto v´ yrazu urˇc´ıme z podm´ınky dJk =0 (8.10) dKR Vypoˇcten´a hodnota je KR = 4.6. Ve srovn´an´ı s metodou standardn´ıch tvar˚ u je to takˇrka dvojn´asobek a proti hodnotˇe urˇcen´e metodou optim´aln´ıho modulu je to 3.5 n´asobek. Z obr´azku 8.1 je vidˇet, ˇze f´azov´a bezpeˇcnost je v tomto pˇr´ıpadˇe znaˇcnˇe n´ızk´a M P = 35◦ . Kromˇe toho i v tomto jednoduch´em pˇr´ıpadˇe mus´ıme pro v´ ypoˇcet rovnice (8.10) ˇreˇsit algebraickou rovnici tˇret´ıho ˇr´adu (iterac´ı). I tento pˇr´ıklad pˇredurˇcuje pouˇzit´ı t´eto metody sp´ıˇse pro anal´ yzu neˇz pro synt´ezu regulaˇcn´ıho obvodu.
8.4
Metoda Ziegler-Nicholsova
Jedn´a se o jednoduchou metodu, kter´a nevyˇzaduje nijak hlubok´e vˇedomosti z oblasti teorie ˇr´ızen´ı dynamick´ ych syst´em˚ u. V praxi je obl´ıben´a a hojnˇe pouˇz´ıvan´a pr´avˇe pro svoji jednoduchost. Metoda vyˇzaduje mˇeˇren´ı na re´aln´em objektu, model soustavy, pˇr´ıpadnˇe simulaˇcnˇe z´ıskan´a data z modelu. Pˇredpokl´ad´ame regul´ator typu PID s pˇrenosem 1 FR (p) = KR 1 + + TD p (8.11) TI p Princip metody se d´a shrnout do n´asleduj´ıc´ıch krok˚ u.
1. vyˇrad´ıme integraˇcn´ı a derivaˇcn´ı sloˇzku PID regul´atoru (TD = 0 a TI = ∞) 2. zvyˇsujeme zes´ılen´ı proporcion´aln´ı sloˇzky KR , dokud nedos´ahneme meze stability. Hodnota KR , pˇri kter´em v obvodu vznikly netlumen´e kmity, se naz´ yv´a kritick´e zes´ılen´ı a znaˇc´ı se Kkrit . Perioda netlumen´ ych kmit˚ u se naz´ yv´a kritick´a perioda a znaˇc´ı se Tkrit
ˇ ızen´ı a regulace I R´
142
Typ regul´atoru KR TI P KR = 0.5Kkrit PI KR = 0.45Kkrit TI = 0.85Tkrit PD dolad´ıme na optim´aln´ı hodnotu PID KR = 0.6Kkrit TI = 0.5Tkrit
TD TD = 0.12Tkrit TD = 0.125Tkrit
Tabulka 8.2: Vzorce pro n´avrh parametr˚ u regul´atoru metodou Ziegler-Nicholse 3. pokud m´ame zjiˇstˇeny kritick´e hodnoty Kkrit a Tkrit , m˚ uˇzeme dosazen´ım do vzoreˇck˚ u v tabulce 8.2 urˇcit parametry zvolen´eho regul´atoru Metoda pˇredpokl´ad´a uveden´ı regulaˇcn´ıho obvodu na mez stability. Soustava pak kmit´a netlumen´ ymi kmity. Takov´ yto experiment nen´ı z d˚ uvod˚ u technologick´ ych a nebo bezpeˇcnostn´ıch pro vˇsechny soustavy pˇr´ıpustn´ y. Pro takov´eto soustavy m´ame ˇctyˇri moˇznosti • urˇcit kritick´e parametry z pˇrechodov´e charakteristiky • pouˇz´ıt model soustavy a kritick´e parametry urˇcit z v´ ysledk˚ u simulace • pouˇz´ıt model soustavy a kritick´e parametry urˇcit v´ ypoˇctem • pouˇz´ıt rel´e bez hystereze Postup urˇcen´ı kritick´ ych parametr˚ u z v´ ysledk˚ u simulace se nijak neliˇs´ı od zjiˇst’ov´an´ı tˇechto hodnot na re´aln´em syst´emu. Ostatn´ı body si probereme postupnˇe v n´asleduj´ıc´ıch podkapitol´ach. Nyn´ı se jeˇstˇe vr´at´ıme ke vzoreˇck˚ um v tabulce 8.2. Zkusme si dosadit hodnoty parametr˚ u PID regul´atoru do vzorce (8.11). FR (p) = 0.6Kkrit (1 +
2
+ 0.125Tkrit p) =
Tkrit p 1.2Kkrit (0.25p + 1)2 = Tkrit p
2 p2 + 0.5Tkrit p + 1 1.2Kkrit 0.0625Tkrit Tkrit p
Jak vid´ıme, regul´ator m´a obˇe nuly um´ıstˇeny ve stejn´em bodˇe a to v n1,2 = 0.25T1 krit . T´ım takto navrˇzen´ y regul´ator optim´alnˇe vyreguluje poruchu (diskuze v kapitole 8.1.1). 8.4.1
Urˇ cen´ı kritick´ ych parametr˚ u z pˇ rechodov´ e charakteristiky
Pokud m´ame k dispozici pˇrechodovou charakteristiku, m˚ uˇzeme urˇcit kritick´e parametry odeˇcten´ım doby pr˚ utahu Tu a doby n´abˇehu Tn . Pro kritick´e parametry plat´ı pˇribliˇzn´e vztahy . . π Tn +1 Tkrit = 4Tu Kkrit = 2 Tu Tyto hodnoty dosad´ıme do vzoreˇck˚ u v tabulce 8.2 a t´ım z´ısk´ame parametry zvolen´eho regul´atoru.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
8.4.2
143
Urˇ cen´ı kritick´ ych parametr˚ u v´ ypoˇ ctem ze zn´ am´ eho modelu
Pokud m´ame model soustavy, zaj´ım´a n´as zes´ılen´ı, kter´e pˇrivede soustavu na mez stability. K tomu m˚ uˇzeme pouˇz´ıt r˚ uzn´ ych postup˚ u. Podle Nyquistova krit´eria stability je uzavˇren´ y obvod na mezi stability, pokud frekvenˇcn´ı charakteristika otevˇren´e smyˇcky proch´az´ı bodem (−1, 0). Na z´akladˇe tohoto krit´eria staˇc´ı urˇcit pr˚ useˇc´ık frekvenˇcn´ı charakteristiky F0 (jω) se z´apornou ˇc´ast´ı re´aln´e osy (−x, 0). Kritick´e zes´ılen´ı je potom Kkrit = 1/x. Urˇcen´ı tohoto pr˚ useˇc´ıku nen´ı pro soustavy vyˇsˇs´ıch ˇr´ad˚ u jednoduch´e, proto je lepˇs´ı pouˇz´ıt pro urˇcen´ı kritick´eho zes´ılen´ı nˇekter´eho z algebraick´ ych krit´eri´ı stability (Routh-Schurovo nebo Hurwitzovo). Kritick´a perioda se spoˇc´ıt´a z podm´ınky pro nulovou imagin´arn´ı ˇc´ast. 8.4.3
Rozkmit´ av´ an´ı pouˇ zit´ım rel´ e bez hystereze
Pro zjiˇstˇen´ı kritick´ ych parametr˚ u soustavy se nˇekdy pouˇz´ıv´a m´ısto proporcion´aln´ıho regul´atoru ide´aln´ıho rel´e bez hystereze. V´ yhodou je, ˇze kmity jsou potom ˇr´ızen´e (amplituda kmit˚ u z´avis´ı na amplitudˇe rel´e) a nehroz´ı proto, ˇze by se n´am syst´em nekontrolovanˇe rozkmital. Protoˇze rel´e je neline´arn´ı prvek, je tato problematika mimo r´amec tohoto kurzu. Pˇ r´ıklad 8.6 U soustavy s pˇrenosem FS (p) =
0.1 p(3p + 1)(0.8p + 1)
byly experiment´alnˇe zmˇeˇreny kritick´e parametry Kkrit = 16 a Tkrit = 10s. Navrhnˇete regul´ ator PID metodou Ziegler-Nicholse. Podle tabulky 8.2 dostaneme tyto hodnoty parametr˚ u regul´atoru KR = 9.6
TI = 5s
odkud pˇrenos regul´atoru FR (p) = 1.9
TD = 1.25s
(2.5p + 1)2 p
Srovn´an´ım v´ ysledk˚ u metody Ziegler-Nicholse s v´ ysledky metodou standardn´ıch tvar˚ u a metodou optim´aln´ıho modulu vid´ıme, ˇze dost´av´ame dalˇs´ı moˇznou variantu nastaven´ı konstant regul´atoru, nepˇr´ıliˇs odliˇsnou od obou pˇredchoz´ıch. 8.4.4
Shrnut´ı
Metoda Ziegler-Nicholse je v´ yhodn´a v pˇr´ıpadˇe, kdy nem´ame k dispozici pˇrenos soustavy, ale m˚ uˇzeme na n´ı prov´adˇet experiment spoˇc´ıvaj´ıc´ı v pˇriveden´ı soustavy na mez stability. Toto m˚ uˇze b´ yt v nˇekter´ ych pˇr´ıpadech nebezpeˇcn´e, proto je lepˇs´ı vyuˇz´ıt rozkmit´av´an´ı pomoc´ı rel´e bez hystereze, kdy je amplituda kmit˚ u ˇr´ızena v´ ystupn´ı amplitudou rel´e.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
8.5
144
Metoda poˇ zadovan´ eho rozloˇ zen´ı p´ ol˚ u uzavˇ ren´ eho obvodu
Tato metoda vyuˇz´ıv´a vztahu mezi ˇcasov´ ymi odezvami a rozloˇzen´ım p´ol˚ u pˇrenosu, v tomto pˇr´ıpadˇe uzavˇren´e smyˇcky. Pouˇz´ıv´a jiˇz dˇr´ıve vysvˇetlen´e konstrukce koˇrenov´eho hodografu. Je vhodn´a pro n´avrh struktury korekˇcn´ıch ˇclen˚ u (t.j. typu jejich pˇrenosov´e funkce). Pouˇzit´ı v´ ypoˇcetn´ı techniky umoˇzn´ı urˇcen´ı konkr´etn´ıch konstant regul´atoru. (rltool programu Matlab). Stanov´ıme-li poˇzadavky na tlumen´ı uzavˇren´eho obvodu, vymez´ıme t´ım souˇcasnˇe jistou oblast v rovinˇe p, ve kter´e mohou leˇzet p´oly uzavˇren´e smyˇcky. Z obr´azku 8.3 je vidˇet, ˇze vˇetˇs´ı hodnotˇe tlumen´ı odpov´ıd´a v´ yseˇc, jej´ıˇz omezuj´ıc´ı pˇr´ımky sv´ıraj´ı s imagin´arn´ı osou vˇetˇs´ı u ´hel. Nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı pro n´as bude poloha dominantn´ıch p´ol˚ u (p´oly leˇz´ıc´ı nejbl´ıˇze od imagin´arn´ı osy). Zrychlen´ı odezvy dos´ahneme posunem tˇechto p´ol˚ u co nejv´ıce vlevo. Takto modifikovanou v´ yseˇc ukazuje obr´azek 8.3 d). Im
Im
ξ = 0.707
ξ = 0.87
45◦
60◦
0
0
Re
45◦
Re
60◦
a)
b) ξ = 0.5
Im
Im ξ = 0.707
30◦
0
0
Re
Re
30◦
c)
d)
Obr´ azek 8.3: V´ yseˇce v rovinˇe p odpov´ıdaj´ıc´ı r˚ uzn´ ym hodnot´am tlumen´ı
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
145
Pˇ r´ıklad 8.7 Pro soustavu 0.1 p(3p + 1)(0.8p + 1)
FS (p) =
navrhnˇete pomoc´ı programu Matlab proporcion´aln´ı regul´ ator KR , kter´y zajist´ı tlumen´ı dominantn´ıch p´ol˚ u ξ = 0.707 Nejprve zad´ame pˇrenos soustavy, napˇr´ıklad ve tvaru pod´ılu dvou polynom˚ u >> Fs=tf([0.1],[2.4 3.8 1 0]) Nyn´ı spust´ıme pˇr´ıkaz rltool, kter´ y spust´ı n´astroj sisotool se zobrazen´ım koˇrenov´eho hodografu. >> rltool(Fs); Kliknut´ım prav´eho tlaˇc´ıtka myˇsi na grafu koˇrenov´eho hodografu se zobraz´ı menu, ze kter´eho vybereme Design constraints (N´avrhov´a omezen´ı) - New (Nov´e) typ Damping ratio (Tlumen´ı) a nastav´ıme ho na 0.707. T´ım se n´am v grafu objev´ı v´ yseˇc odpov´ıdaj´ıc´ı zadan´emu tlumen´ı. Pomoc´ı funkce Zoom si pˇribl´ıˇz´ıme oblast, kde se nach´azej´ı dominantn´ı p´oly. V naˇsem pˇr´ıpadˇe je to obd´eln´ık dan´ y body (−0.3, −0.3j) a (0, 0.3j). Nyn´ı uchop´ıme myˇs´ı jeden p´ol (ˇcerven´ y obd´eln´ık)a t´ahneme jej smˇerem k ˇsed´e hranici v´ yseˇce. Aktu´aln´ı hodnotu tlumen´ı, spoleˇcnˇe s aktu´aln´ı polohou p´olu, je moˇzn´e sledovat ve spodn´ı ˇc´asti okna. Pokud pˇreneseme p´ol na tuto hranici, leˇz´ı v bodˇe (−0.145 ± 0.145j). V horn´ı ˇc´asti okna tomu odpov´ıd´a Current compensator (aktu´aln´ı regul´ator) C(p) = 1.31 Na obr´azku 8.4 vid´ıme koˇrenov´ y hodograf odpov´ıdaj´ıc´ı zadan´e soustavˇe pˇri pouˇzit´ı P regul´atoru. Im
ξ = 0.707
−1.0
−0.5
+
+
+
0.5
Re −0.5
Obr´ azek 8.4: Koˇrenov´ y hodograf s P regul´atorem
ˇ ızen´ı a regulace I R´
146
Pˇ r´ıklad 8.8 Pro stejnou soustavu jako v minul´em pˇr´ıpadˇe navrhnˇete PD regul´ ator, kter´y zajist´ı tlumen´ı dominantn´ıch p´ol˚ u pˇrenosu uzavˇren´e smyˇcky ξ = 0.707. Zaˇc´atek je stejn´ y jako v minul´em pˇr´ıpadˇe. Pˇridejme do regul´atoru C(p) jednu nulu, ˇc´ımˇz vytvoˇr´ıme PD regul´ator. Podobnˇe jako v pˇr´ıpadˇe metody standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ıch charakteristik ji um´ıst´ıme do bodu (−1/3, 0), kde vykompenzuje p´ol pˇrenosu soustavy. Um´ıstˇen´ı p´olu provedeme tak, ˇze najedeme na ˇc´ast okna Siso Design Tool, kde je vidˇet Current compensator a stlaˇc´ıme tlaˇc´ıtko myˇsi. Objev´ı se okno, ve kter´em m˚ uˇzeme pˇrid´avat nuly a p´oly do regul´atoru C(p).Opˇet uchop´ıme jeden dominantn´ı p´ol a pˇret´ahneme ho na hranici v´ yseˇce. P´ol potom bude leˇzet v bodˇe (−0.625±0.625j). Regul´ator je d´an pˇrenosem C(p) = 6.25(3p + 1) Protoˇze tento pˇrenos je nerealizovateln´ y, vloˇzme realizaˇcn´ı konstantu (p´ol) do bodu (−20, 0). To se n´am projev´ı tak, ˇze dominantn´ı p´oly budou mimo definovanou v´ yseˇc. Pˇretaˇzen´ım jednoho z nich na hranici do bodu (−0.606 ± 0.606j) se zmˇen´ı hodnota zes´ılen´ı PD regul´atoru na 5.86. V´ ysledn´ y pˇrenos regul´atoru je potom C(p) = 5.86
3p + 1 0.05p + 1
Koˇrenov´ y hodograf soustavy s PD regul´atorem je na obr´azku 8.5. Vˇsimnˇeme si, ˇze poloha dominantn´ıch p´ol˚ u se pˇri pouˇzit´ı PD regul´atoru posune, ve srovn´an´ı pˇr´ıkladem s regul´atorem P (obr´azek 8.4), asi ˇctyˇrikr´at d´ale od imagin´arn´ı osy. To odpov´ıd´a pˇribliˇznˇe ˇctyˇrn´asobn´emu zv´ yˇsen´ı rychlosti odezvy zpˇetnovazebn´ıho zapojen´ı na jednotkov´ y skok. Im
ξ = 0.707
0.5
+
+
p´ol v −20 −1.0
−0.5
Re −0.5
Obr´ azek 8.5: Koˇrenov´ y hodograf s PD regul´atorem
Pˇ r´ıklad 8.9 Srovnejte koˇrenov´e hodografy PID regul´ ator˚ u, kter´e byly navrˇzeny metodou standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ıch charakteristik, metodou optim´aln´ıho modulu a metodou Ziegler-Nicholsovou. Srovn´an´ı proved’te s ohledem na hodnotu tlumen´ı ξ = 0.707.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
147
Pro jednoduchost budeme ve vˇsech tˇrech pˇr´ıpadech uvaˇzovat verze PID regul´ator˚ u bez realizaˇcn´ıch konstant. Jednotliv´ ymi n´avrhov´ ymi metodami jsme postupnˇe z´ıskali n´asleduj´ıc´ı pˇrenosy otevˇren´e smyˇcky (bez zes´ılen´ı proporcion´aln´ı sloˇzky, kter´e pro tvar koˇrenov´eho hodografu nepotˇrebujeme) F0 (p) =
K0 (30p + 1) p2 (0.8p + 1)
F0 (p) =
K0 (30p2 + 10p + 1) p2 (3p + 1)(0.8p + 1)
F0 (p) =
K0 (2.5p + 1)2 p2 (3p + 1)(0.8p + 1)
Jejich koˇrenov´e hodografy jsou zn´azornˇeny na obr´azc´ıch 8.6, 8.7 a 8.8. Nyn´ı se na tyto obr´azky pod´ıvejme podrobnˇeji. Metoda optim´aln´ıho modulu (obr´azek 8.7) d´av´a pˇri poˇzadovan´e hodnotˇe tlumen´ı ξ = 0.707 rychlejˇs´ı pˇrechodn´ y dˇej, nebot’ pr˚ useˇc´ıky vˇetv´ı koˇrenov´eho hodografu s v´ yseˇc´ı, kter´a odpov´ıd´a zadan´emu tlumen´ı, leˇz´ı v´ıce vlevo od imagin´arn´ı osy u frekvenˇcn´ıch charakneˇz je tomu na obr´azku 8.6 z´ıskan´em metodou standardn´ıch tvar˚ teristik. Zaj´ımav´ y je v´ ysledek z´ıskan´ y n´avrhovou metodou Ziegler-Nicholsovou (8.8). Dvˇe vˇetve koˇrenov´eho hodografu s dominantn´ımi p´oly totiˇz leˇz´ı mimo v´ yseˇc odpov´ıdaj´ıc´ı poˇzadovan´emu tlumen´ı, tud´ıˇz pro jak´ekoliv zes´ılen´ı nen´ı moˇzn´e dos´ahnou s takto rozloˇzen´ ymi nulami PID regul´atoru poˇzadovan´eho tlumen´ı. 0.2
−1.2
Im
bc
+
+
ξ = 0.707
−1.0
−0.8
−0.6
−0.4
Re
−0.2 −0.2
Obr´ azek 8.6: Koˇrenov´ y hodograf pro soustavu s PID regul´atorem navrˇzen´ ym metodou standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ıch charakteristik
0.2
Im
−1.0
−0.8
−0.6
−0.4
+
Re
−0.2 bc
−1.2
+
+
bc
ξ = 0.707
−0.2
Obr´ azek 8.7: Koˇrenov´ y hodograf pro soustavu s PID regul´atorem navrˇzen´ ym metodou optim´aln´ıho modulu
ˇ ızen´ı a regulace I R´
148
−1.2
−1.0
−0.8
−0.6
0.2
−0.4
Im
+
+
bc
+
ξ = 0.707
Re
−0.2 −0.2
Obr´ azek 8.8: Koˇrenov´ y hodograf pro soustavu s PID regul´atorem navrˇzen´ ym metodou Zieglera-Nicholse
8.6
Metoda standardn´ıch tvar˚ u charakteristick´ eho polynomu
Jedn´a se opˇet o n´avrh, kter´ y se snaˇz´ı definovat tvar jmenovatele pˇrenosu uzavˇren´eho obvodu, kter´emu se ˇr´ık´a charakteristick´ y polynom. Z pˇredchoz´ıch kapitol v´ıme, ˇze koˇreny charakteristick´eho polynomu jsou urˇcuj´ıc´ı pro dynamiku uzavˇren´eho obvodu. Pro r˚ uzn´e typy astatismu v otevˇren´em obvodˇe a ˇr´ad charakteristick´eho polynomu lze pˇredem stanovit optim´aln´ı hodnoty koeficient˚ u u jednotliv´ ych mocnin (respektive jejich vz´ajemn´ y pomˇer). Pro r˚ uznˇe definovan´e poˇzadavky na ˇcasov´ y pr˚ ubˇeh (nejˇcastˇeji maxim´aln´ı velikost pˇrekmitu) byly vypoˇcteny r˚ uzn´e standardn´ı tvary. Jedny z nejˇcastˇeji pouˇz´ıvan´ ych jsou Witeley-ho tvary, kter´e plat´ı pro soustavy s astatismem 1. ˇr´adu a regul´atory typu P, PI, PD a PID. Tyto tvary charakteristick´ ych polynom˚ u jsou v bezrozmˇern´em tvaru uvedeny v tabulce 8.3. Typ reg. n Koeficienty standardn´ıch tvar˚ u 2 1 1.4 1 3 1 2 2 1 P 4 1 2.6 3.4 2.6 1 5 1 3.2 5.2 5.2 3.2 1 6 1 3.7 7.5 9.1 7.5 3.7 1 2 1 2.5 1 PD 3 1 5.1 6.3 1 nebo 4 1 7.2 16 12 1 PI 5 1 9 29 38 18 1 6 1 11 43 83 73 25 1 3 1 6.7 6.7 1 PID 4 1 7.9 15 7.9 1 5 1 18 69 69 18 1 6 1 36 251 486 251 36 1 Tabulka 8.3: Whiteley-ho tvary charakteristick´ ych polynom˚ u v bezrozmˇern´em tvaru Pro konkr´etn´ı pouˇzit´ı je tˇreba charakteristick´ y polynom upravit na bezrozmˇern´ y tvar.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
149
V tomto tvaru je prvn´ı i posledn´ı koeficient roven jedn´e. Uvaˇzujme charakteristick´ y polynom A(p) = an pn + an−1 pn−1 + · · · + a1 p + a0 Pˇrevod na bezrozmˇern´ y tvar se provede vydˇelen´ım koeficientem a0 a zaveden´ım frekvenˇcn´ı transformace an n p = qn a0 kde q je nov´a bezrozmˇern´a promˇenn´a. Pˇ r´ıklad 8.10 K soustavˇe FS (p) =
0.1 p(3p + 1)(0.8p + 1)
navrhnˇete metodou standardn´ıch tvar˚ u charakteristick´eho polynomu PD regul´ ator ve tvaru FR (p) = Kr (T p + 1) Nejprve si vyj´adˇr´ıme charakteristick´ y polynom 2.4p3 + 3.8p2 + (1 + K0 T )p + K0 Nejprve podˇel´ıme vˇsechny koeficienty K0 , ˇc´ımˇz dostaneme 2.4 3 3.8 2 (1 + K0 T ) p + p + p+1 K0 K0 K0
(8.12)
Nyn´ı zavedeme substituci 2.4 3 p = q3 K0
→
p=q
r 3
K0 2.4
Dosazen´ım za p do rovnice (8.12) dostaneme 3.8 q + K0 3
K0 2.4
23
1 + K0 T q + K0 2
K0 2.4
13
q+1
Protoˇze se jedn´a o regul´ator PD a stupeˇ n charakteristick´eho polynomu je roven tˇrem, vybereme z tabulky 8.3 odpov´ıdaj´ıc´ı ˇr´adek s koeficienty standardn´ıho bezrozmˇern´eho tvaru charakteristick´eho polynomu. Srovn´an´ım koeficient˚ u z´ısk´ame 3.8 K0
K0 2.4
23
= 5.1
1 + K0 T K0
K0 2.4
13
= 6.3
odkud plyne K0 = 0.072
→
KR =
K0 = 0.72 0.1
a
T = 6.36
ˇ ızen´ı a regulace I R´
150
Navrˇzen´ y regul´ator m´a pˇrenos FR (p) = 0.72(6.36p + 1) Vˇsimnˇeme si, ˇze PD regul´ator navrˇzen´ y metodou standardn´ıch tvar˚ u charakteristick´eho polynomu d´av´a ve srovn´an´ı s ostatn´ımi probran´ ymi metodami srovnatelnou hodnotu derivaˇcn´ı ˇcasov´e konstanty, avˇsak velmi n´ızkou hodnotu proporcion´aln´ıho zes´ılen´ı. Syst´emy navrtˇzen´e metodou standardn´ıch tvar˚ u charakteristick´eho polynomu podle tabulky 8.3 vykazuj´ı silnˇe tlumen´e a pomal´e odezvy.
8.7
Shrnut´ı
V t´eto kapitole jsme se vˇenovali metod´am n´avrhu regul´ator˚ u. Zhodnocen´ı jednotliv´ ych metod je provedeno bud’to pˇr´ımo v dan´e podkapitole nebo na jej´ım konci v samostatn´e podkapitole. Mohli bychom nam´ıtnout, proˇc se zab´ yv´ame n´avrhov´ ymi metodami spojit´ ych regul´ator˚ u, kdyˇz jsme si v u ´vodu uˇcebn´ıho textu ˇrekli, ˇze stejnˇe vˇetˇsina dnes navrˇzen´ ych regul´ator˚ u pracuje v nˇejak´em ˇr´ıdic´ım poˇc´ıtaˇci, ˇcili diskr´etnˇe. Je to z toho d˚ uvodu, ˇze n´avrh spojit´ ych regul´ator˚ u je dostateˇcnˇe dobˇre propracov´an. Jednou z moˇznost´ı jak navrhnout diskr´etn´ı regul´ator je navrhnout spojit´ y regul´ator na soustavu s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım o hodnotˇe poloviny periody vzorkov´an´ı a tento regul´ator pˇrev´est na diskr´etn´ı ekvivalent. Tento postup bude uk´az´an v kapitole 10 (podkapitola 10.4.3)
8.8
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 8.1 Vysvˇetlete metodu standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu. Ot´ azka 8.2 Kdy se nehod´ı pouˇz´ıt metodu inverzn´ıho regul´ atoru a proˇc? Ot´ azka 8.3 Proˇc je v praxi obl´ıben´ a metoda Ziegler-Nicholse pro n´ avrh regul´ atoru. Jak´e zn´ ate zp˚ usoby jej´ıho pouˇzit´ı?
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
9
151
Rozvˇ etven´ e regulaˇ cn´ı obvody
Regulaˇcn´ı obvody, kter´e jsme dosud prob´ırali, byly tvoˇreny soustavou a regul´ atorem v jedn´e zpˇetnovazebn´ı smyˇcce. Takov´e obvody naz´yv´ ame jednoduch´e. Jsou-li na kvalitu regulace kladeny vyˇsˇs´ı poˇzadavky, pˇr´ıpadnˇe je-li poˇzadov´ano optim´aln´ı uspoˇr´ad´ an´ı regulaˇcn´ıho obvodu, nestaˇc´ı uˇz tato jednoduch´a struktura a mus´ıme pouˇz´ıt dalˇs´ı regulaˇcn´ı vazby. Vznikne tak syst´em s vˇetˇs´ım poˇctem vazeb mezi jednotliv´ymi ˇcleny obvodu. Takov´e obvody naz´yv´ ame rozvˇetven´e. Ke zlepˇsen´ı kvality regulace pouˇz´ıv´ame r˚ uzn´e pomocn´e veliˇciny a podle toho rozezn´ av´ ame tyto hlavn´ı typy rozvˇetven´ych regulaˇcn´ıch obvod˚ u. 1. obvody s pomocnou regulovanou veliˇcinou 2. obvody s pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou 3. obvody s mˇeˇren´ım poruchy 4. obvody s modelem regulovan´e soustavy Vlastnosti jednotliv´ych typ˚ u uk´aˇzeme na vybran´ych pˇr´ıkladech.
9.1
Regulaˇ cn´ı obvody s pomocnou regulovanou veliˇ cinou
Blokov´e sch´ema tohoto typu regulaˇcn´ıho obvodu je na obr´azku 9.1. V regulovan´e soustavˇe u(t) w(t)
e(t) R1
x1 (t)
R2
S1
x2 (t)
y(t) S2
Obr´ azek 9.1: Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu s pomocnou regulovanou veliˇcinou tvoˇren´e s´eriov´ ym spojen´ım blok˚ u S1 a S2 je mˇeˇrena veliˇcina x2 (t), kter´a je regul´atorem R2 ˇr´ızena podle ˇz´adan´e hodnoty x1 (t) (hlavn´ı akˇcn´ı veliˇcina). Jako hlavn´ı regul´ator pracuje blok R1 . Pˇrenos ˇr´ızen´ı tohoto rozvˇetven´eho obvodu je Fw (p) =
R1 (p)R2 (p)S1 (p)S2 (p) Y (p) = W (p) 1 + R2 (p)S1 (p) + R1 (p)R2 (p)S1 (p)S2 (p)
(9.1)
a pˇrenos poruchy Fu (p) =
S2 (p)[1 + S1 (p)R2 (p)] Y (p) = U (p) 1 + R2 (p)S1 (p) + R1 (p)R2 (p)S1 (p)S2 (p)
(9.2)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
152
Z tˇechto rovnic je vidˇet vliv zaveden´e pomocn´e zpˇetn´e vazby na tvar charakteristick´eho polynomu. Jiˇz v kapitole o regul´atorech jsme poznali jeden typ tohoto obvodu. Je-li akˇcn´ım org´anem servomotor s polohov´ ym v´ ystupem, zav´ad´ıme zpˇetnou vazbu od polohy a zmˇen´ıme tak pˇrenos tohoto akˇcn´ıho ˇclenu. Protoˇze se jedn´a o pevnou zpˇetnou vazbu (bez derivaˇcn´ıho ˇclenu), zmˇen´ı se p˚ uvodnˇe astatick´ y akˇcn´ı ˇclen na ˇcl´anek statick´ y. Zaˇrad´ıme-li jako hlavn´ı regul´ator nˇekter´ y typ s integraˇcn´ı sloˇzkou (I, PI, nebo PID), nen´ı v syst´emu astatismus 2. ˇr´adu a syst´em je m´enˇe n´achyln´ y k nestabilitˇe. Pomocn´a regulovan´a veliˇcina se ˇcasto pouˇz´ıv´a pˇri regulaci teploty a v polohov´ ych servomechanismech. Pˇri regulaci teploty je soustava obvykle tvoˇrena vˇetˇs´ım poˇctem setrvaˇcn´ ych ˇcl´ank˚ u spojen´ ych s´eriovˇe. Zaveden´ım pomocn´e regulovan´e veliˇciny mˇeˇren´e v bl´ızkosti vstupu do soustavy, z´ısk´ame moˇznost rychlejˇs´ı reakce na vznik poruchy, a t´ım jej´ı lepˇs´ı potlaˇcen´ı. w(t) R1
ˇ C1
pec
ˇ C2
R2
hoˇr´aky
topn´ y plyn
ˇ ızen´ı teploty v obvodu s pomocnou regulovanou veliˇcinou Obr´ azek 9.2: R´ y regulaˇcn´ı obvod, ve kter´em je jako pomocn´a Na obr´azku 9.2 je nakreslen rozvˇetven´ regulovan´a veliˇcina zavedena teplota pl´aˇstˇe pece vyhˇr´ıvan´e hoˇr´aky. Zmˇen´ı-li se v´ yhˇrevnost nebo tlak topn´eho plynu, projev´ı se tato zmˇena rychleji na teplotˇe pl´aˇstˇe, neˇz na teplotˇe l´atky v peci. Reakce regul´atoru R2 je proto mnohem rychlejˇs´ı neˇz regul´atoru R1 a vliv poruchy je rychleji kompenzov´an. Pˇri konstrukci servomechanism˚ u (regul´ator˚ u polohy) a regul´ator˚ u ot´aˇcek se takt´eˇz uplatˇ nuj´ı pomocn´e regulovan´e veliˇciny. Servomechanismus s rozvˇetvenou strukturou je blokovˇe nakreslen na obr´azku 9.3. U vˇetˇs´ıch servomechanism˚ u se kromˇe hlavn´ı regulace polohy v´ ystupn´ıho hˇr´ıdele zav´ad´ı ˇ i regulace ot´aˇcek ω a regulace proudu i. Z´adan´e hodnoty tˇechto podˇr´ızen´ ych regulac´ı zad´avaj´ı vˇzdy nadˇrazen´e regul´atory. Seˇr´ızen´ı podˇr´ızen´ ych regul´ator˚ u se obvykle vol´ı tak, aby dynamick´e vlastnosti uzavˇren´ ych mal´ ych smyˇcek odpov´ıdaly statick´ ym soustav´am na mezi aperiodicity.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
153
y w
e Regul´ator ωw
Regul´ ator iw
polohy y
ot´ aˇcek ω
Regul´ ator proudu i
V´ykonov´y zesilovaˇc
SM
i
ω
Obr´ azek 9.3: Sch´ema rozvˇetven´e struktury servomechanismu Jednoduch´ y zp˚ usob n´avrhu je opakovan´e pouˇzit´ı metody Ziegler-Nicholse. Prvnˇe se nastav´ı vnitˇrn´ı smyˇcka a potom vnˇejˇs´ı smyˇcka. Pokud je nutn´e dalˇs´ı pˇrenastaven´ı vnitˇrn´ı smyˇcky, tak se d´a prov´est s uzavˇrenou vnˇejˇs´ı smyˇckou. Pˇ r´ıklad 9.1 Navrhnˇete regul´ ator polohy s pomocnou ˇr´ıdic´ı veliˇcinou u stejnosmˇern´eho motoru s ciz´ım buzen´ım s pˇripojenou z´ atˇeˇz´ı. Pomocnou regulovanou veliˇcinou bude u ´hlov´ a rychlost. Zn´ ame odpor statoru motoru Ra = 5[Ω]. D´ ale v´ıme, ˇze elektrick´ a ˇcasov´ a konstanta je zanedbateln´ a (nepotˇrebujeme zn´ at indukˇcnost statoru La ) a ˇze buzen´ı je konstantn´ı a zn´ ame konstantu kb = cΦ = 2[V s/rad]. Z´atˇeˇz je d´ana momentem setrvaˇcnosti J = 1[kg · m2 ] , tlumen´ım B = 2[N · m · s/rad] a konstantou pruˇziny K = 0.5[N · m/rad]. Proud motorem se urˇc´ı podle vzorce ia =
u − ui Ra
kde ia je proud statoru, u je vstupn´ı napˇet´ı a ui = kb dϕ je zpˇetn´e indukovan´e napˇet´ı dt motoru. Moment motoru je M = kb ia Moment z´atˇeˇze je Mz = J
d2 ϕ dϕ +B + Kϕ 2 dt dt
Nyn´ı odvod´ıme pˇrenos motoru J
u − kb dϕ d2 ϕ dϕ dt + B + Kϕ = k b dt2 dt Ra
kb2 dϕ kb u d2 ϕ + Kϕ = ) J 2 + (B + dt Ra dt Ra k
b ϕ(p) Ra J 2 S(p) = = k U (p) p2 + RabJ + BJ p +
Dosazen´ım zadan´ ych hodnot dostaneme S(p) =
p2
0.4 + 2.8p + 0.5
K J
ˇ ızen´ı a regulace I R´
154
K tomu, abychom pouˇzili regul´ator s pomocnou regulovanou veliˇcinou, rozdˇel´ıme si soustavu na dvˇe ˇc´asti 0.4p 1 S(p) = S1 (p) · S2 (p) = 2 · p + 2.8p + 0.5 p Nejprve navrhneme regul´ator na soustavu S1 (p) =
9.2
0.4p . (p+2.608)(p+0.192)
Regulaˇ cn´ı obvody s pomocnou akˇ cn´ı veliˇ cinou
Podm´ınkou pro zaveden´ı t´eto pomocn´e vazby je moˇznost p˚ usobit na soustavu nejm´enˇe dvˇema akˇcn´ımi veliˇcinami. Pˇritom ˇr´ad pˇrenosu akˇcn´ıch veliˇcin na v´ ystup m´a b´ yt r˚ uzn´ y, nebo se alespoˇ n mus´ı liˇsit velikost ˇcasov´ ych konstant obou pˇrenos˚ u. To je nutn´e s ohledem na to, ˇze z´asahy na jedn´e akˇcn´ı veliˇcinˇe se mus´ı rychleji pˇren´aˇset na regulovanou veliˇcinu neˇz zmˇeny druh´e akˇcn´ı veliˇciny. u(t) w(t)
e(t) R1
R2
x1 (t)
y(t) S1
S2
x2 (t)
Obr´ azek 9.4: Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu s pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou Na obr´azku 9.4 je nakresleno blokov´e sch´ema rozvˇetven´eho regulaˇcn´ıho obvodu s pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou. Soustavu tvoˇr´ı dva s´eriovˇe zapojen´e bloky S1 a S2 . Hlavn´ı regul´ator R1 p˚ usob´ı na soustavu akˇcn´ı veliˇcinou x1 , kdeˇzto pomocn´ y regul´ator R2 ovl´ad´a pomocnou akˇcn´ı veliˇcinu x2 . Zmˇeny t´eto pomocn´e akˇcn´ı veliˇciny se pˇren´aˇsej´ı na v´ ystup soustavy y rychleji, neˇz zmˇeny hlavn´ı akˇcn´ı veliˇciny x1 . Pro pˇrenos ˇr´ızen´ı plat´ı Fw (p) =
Y (p) [R1 (p)S1 (p) + R2 (p)]S2 (p) = W (p) 1 + R2 (p)S2 (p) + R1 (p)S1 (p)S2 (p)
(9.3)
a pro pˇrenos poruchy p˚ usob´ıc´ı na vstupu druh´e ˇc´asti soustavy Fu (p) =
S2 (p) Y (p) = U (p) 1 + R2 (p)S2 (p) + R1 (p)S1 (p)S2 (p)
(9.4)
Porovn´an´ım s rovnicemi (9.1) a (9.2) popisuj´ıc´ımi pˇrenosy rozvˇetven´eho obvodu s pomocnou regulovanou veliˇcinou vid´ıme, ˇze obˇe pomocn´e vazby ovlivˇ nuj´ı stability syst´emu. Zaveden´ım pomocn´e regulovan´e veliˇciny se v´ yraznˇeji zlepˇsuje kompenzace poruch - tedy pˇrenos poruchy, zat´ımco pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou se zlepˇs´ı v´ıce pˇrenos ˇr´ızen´ı neˇz pˇrenos poruchy.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
155
w(t) R1
R2
y(t) p´ara
odeb´ıran´e mnoˇzstv´ı
ˇ ızen´ı teploty v obvodu s pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou Obr´ azek 9.5: R´ Praktick´e zaveden´ı pomocn´e akˇcn´ı veliˇciny ukazuje obr´azek 9.5. Regulovanou veliˇcinou je teplota vody ve v´ ymˇen´ıku vyhˇr´ıvan´em prot´ekaj´ıc´ı parou. Jako hlavn´ı akˇcn´ı veliˇcina p˚ usob´ı mnoˇzstv´ı prot´ekaj´ıc´ı p´ary, jako pomocn´a veliˇcina mnoˇzstv´ı odeb´ıran´e vody. Zmˇenou pr˚ utoku p´ary zp˚ usob´ıme zmˇenu teploty l´atky ve v´ ymˇen´ıku s daleko vˇetˇs´ım zpoˇzdˇen´ım, neˇz zmˇenou mnoˇzstv´ı odeb´ıran´e l´atky. Tuto pomocnou akˇcn´ı veliˇcinu vˇsak nelze pouˇz´ıt jako jedinou, nebot’ odeb´ıran´e mnoˇzstv´ı je d´ano potˇrebami uˇzivatele a jeho vnucen´e zmˇeny nejsou z hlediska cel´eho procesu vhodn´e. Hlavn´ı regul´atory se v tˇechto rozvˇetven´ ych obvodech vol´ı typu I nebo PI, aby byly zajiˇstˇeny co nejmenˇs´ı ust´alen´e odchylky. Pomocn´e regul´atory jsou vˇetˇsinou typu PD s ohledem na co nejrychlejˇs´ı pr˚ ubˇeh pˇrechodn´eho dˇeje v pomocn´e regulaˇcn´ı smyˇcce. Velmi ˇcasto se tento typ rozvˇetven´eho regulaˇcn´ıho obvodu pouˇz´ıv´a v regulaci destilaˇcn´ıch chemick´ ych proces˚ u. Akˇcn´ımi veliˇcinami destilaˇcn´ı kolony jsou teplota p´ary kolony a reflux veden´ y ˇ z hlavy kolony. R´ızen´ı refluxu je podstatnˇe rychlejˇs´ı neˇz ˇr´ızen´ı teploty a umoˇzn ˇuje tak dos´ahnout vysokou kvalitu regulace ˇcistoty produkt˚ u.
9.3
Regulaˇ cn´ı obvody s mˇ eˇ ren´ım poruchy
Blokov´e sch´ema tohoto typu rozvˇetven´eho regulaˇcn´ıho obvodu je na obr´azku 9.6. Porucha u(t) proch´az´ı ˇcl´ankem s pˇrenosem Su (p) a pˇriˇc´ıt´a se k v´ ystupu regulovan´e soustavy. Souˇcasnˇe tuto poruchu mˇeˇr´ıme a pˇres regul´ator R2 pˇriˇc´ıt´ame k akˇcn´ı veliˇcinˇe x1 (t). Pˇrenos ˇr´ızen´ı z˚ ust´av´a touto pˇr´ıdavnou vazbou nezmˇenˇen. Pˇrenos poruchy je ve tvaru Fu (p) =
Su (p) + R2 (p)S(p) Y (p) = U (p) 1 + R1 (p)S(p)
(9.5)
Z tohoto vzorce je patrno, ˇze pˇrenos poruchy je moˇzn´e regul´atorem R2 v´ yraznˇe mˇenit. Teoreticky lze dos´ahnout u ´pln´e kompenzace poruchov´eho sign´alu, ˇcili tzv. invariantnosti
ˇ ızen´ı a regulace I R´
156
u(t) Su
R2
x2 (t) w(t)
e(t) R1
x1 (t)
x(t)
y(t) S
Obr´ azek 9.6: Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu s mˇeˇren´ım poruchy syst´emu v˚ uˇci poruˇse u(t). Tento stav nastane, je-li splnˇena podm´ınka Su (p) + R2 (p)S(p) = 0 odkud R2 (p) = −
Su (p) S(p)
Praktick´a realizovatelnost t´eto podm´ınky je ovˇsem omezena na pˇr´ıpady, kdy je pˇrenos Su (p) vyˇsˇs´ıho nebo alespoˇ n stejn´eho ˇr´adu jako pˇrenos S(p). Tato podm´ınka je ovˇsem splnˇena velmi zˇr´ıdka, sp´ıˇse je tomu naopak. Pak ovˇsem vych´az´ı pˇrenos regul´atoru, kter´ y m´a v ˇcitateli polynom vyˇsˇs´ıho ˇr´adu, neˇz je polynom jmenovatele, coˇz je nere´aln´e. Pokud se ˇr´ady pˇrenos˚ u Su (p) a S(p) liˇs´ı pouze o jedniˇcku, lze dos´ahnout pˇribliˇzn´e invariantnosti pomoc´ı re´aln´eho PD regul´atoru R2 . Na stabilitu samotn´eho regulaˇcn´ıho obvodu nem´a pomocn´a vazba od poruchy vliv. Pˇ r´ıklad 9.2 Pˇrenos regulovan´e soustavy je S(p) =
1 (10p + 1)(p + 1)
a pˇrenos poruchy na v´ystup je Su (p) =
3 10p + 1
Navrhnˇete pomocn´y regul´ ator R2 (p) kompenzuj´ıc´ı poruchu, pokud je porucha mˇeˇriteln´a. ´ Uplnou invariantnost v˚ uˇci poruˇse by zˇrejmˇe zajistil pomocn´ y regul´ator s pˇrenosem R2 (p) = −
Su (p) = −3(p + 1) S(p)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
157
Pouˇzijeme re´aln´ y PD regul´ator s pˇrenosem R2 (p =
−3(p + 1) 0.01p + 1
a pokud bude hlavn´ı regul´ator typu P s pˇrenosem R1 (p) = 5 pak bude pˇrenos poruchy Fu (p) =
(10p2
0.03p(p + 1) + 11p + 6)(0.01p + 1)
V ust´alen´em stavu je porucha plnˇe kompenzov´ana. V pr˚ ubˇehu pˇrechodn´eho dˇeje je jej´ı vliv velmi podstatnˇe sn´ıˇzen. Syst´emy s mˇeˇren´ım poruchy jsou ˇcasto realizov´any u regulac´ı teploty velk´ ych objem˚ u. Napˇr´ıklad vyt´apˇen´ı budov lze v´ yraznˇe zlepˇsit mˇeˇren´ım venkovn´ı teploty, jej´ıˇz zmˇeny jsou hlavn´ı poruchou. Podobnˇe mˇeˇren´ı nap´ajec´ıho napˇet´ı, teploty a tlaku vyhˇr´ıvac´ıho m´edia nebo kvality topn´eho materi´alu obvykle zv´ yˇs´ı kvalitu regulace.
9.4
Regulaˇ cn´ı obvody s modelem regulovan´ e soustavy
Syst´emy s modelem regulovan´e soustavy se pouˇz´ıvaj´ı hlavnˇe v adaptivn´ıch obvodech, mohou vˇsak zlepˇsit i kvalitu regulace v jednoduch´em regulaˇcn´ım obvodu. u(t) w(t)
e(t)
x(t) R1
y(t) S
RM
em (t)
ym (t) M
Obr´ azek 9.7: Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu s modelem regulovan´e soustavy usob´ı Blokov´e sch´ema rozvˇetven´eho obvodu je na obr´azku 9.7. Akˇcn´ı veliˇcina x(t) p˚ jak na regulovanou soustavu S(p), tak na model M (p). Rozd´ıl v´ ystup˚ u y(t) − yM (t) tvoˇr´ı pomocnou odchylku eM (t), kterou zpracov´av´a regul´ator RM (p).
ˇ ızen´ı a regulace I R´
158
Pˇrenos ˇr´ızen´ı je Fw (p) =
Y (p) R1 (p)S(p) + R1 (p)S(p)RM (p)M (p) = W (p) 1 + R1 (p)S(p) + S(p)RM (p) + S(p)R1 (p)M (p)RM (p)
(9.6)
a pˇrenos poruchy Fu (p) =
S(p) Y (p) = U (p) 1 + R1 (p)S(p) + S(p)RM (p) + S(p)R1 (p)M (p)RM (p)
(9.7)
Hlavn´ım pˇr´ınosem zaveden´ı t´eto pomocn´e vazby je znaˇcn´a necitlivost kvality regulace na zmˇeny parametr˚ u regulovan´e soustavy. Tuto vlastnost zabezpeˇcuje regul´ator RM (p), kter´ y vyrovn´av´a rozd´ıly mezi soustavou a jej´ım modelem.
w(t)
e(t)
x(t) R
y(t) S
e−∆p
M
e−∆p
ym (t)
Obr´ azek 9.8: Sch´ema regulaˇcn´ıho obvodu kompenzuj´ıc´ıho dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı Speci´aln´ım pˇr´ıpadem rozvˇetven´eho obvodu s modelem regulovan´e soustavy je obvod kompenzuj´ıc´ı pˇr´ıtomnost dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı v regulovan´e soustavˇe. Jeho blokov´e sch´ema je na obr´azku 9.8. Pˇredpokl´ad´ame, ˇze souˇc´ast´ı soustavy je ˇcl´anek s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım o velikosti ∆. Model obsahuje stejn´ y ˇcl´anek, mimo to je vˇsak k dispozici nezpoˇzdˇen´ y v´ ystup modelu. Pˇrenos ˇr´ızen´ı tohoto rozvˇetven´eho obvodu je Fw (p) =
Y (p) R(p)S(p)e−∆p = W (p) 1 + R(p)S(p)
(9.8)
V charakteristick´em polynomu se nevyskytuje ˇclen s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım, coˇz pˇrisp´ıv´a ke stabilitˇe syst´emu. Praktick´a realizace modelu a dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı ve spojit´e variantˇe by byla velmi n´akladn´a, proto se pˇri realizaci pouˇz´ıv´a diskr´etn´ı model ve struktuˇre s diskr´etn´ım regul´atorem.
9.5
Shrnut´ı
V t´eto kapitole jsme se sezn´amili s moˇzn´ ymi blokov´ ymi sch´ematy pro zlepˇsen´ı vlastnost´ı jednoduch´ ych regul´ator˚ u. Pouˇz´ıvaj´ı se tam, kde kvalita jednoduch´ ych regul´ator˚ u nedostaˇcuje. V z´avislosti na tom, co n´am na regulaˇcn´ım dˇeji vad´ı se m˚ uˇzeme rozhodnout pro nˇekter´ y typ regulaˇcn´ıho obvodu, kter´ y jsme probrali v t´eto kapitole, pˇr´ıpadnˇe pro jejich kombinaci.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
9.6
159
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 9.1 Proˇc se pouˇz´ıvaj´ı rozvˇetven´e regulaˇcn´ı obvody? Ot´ azka 9.2 Jak´e typy rozvˇetven´ych regulaˇcn´ıch obvod˚ u zn´ ate? Ot´ azka 9.3 Nakreslete jednotliv´a sch´emata rozvˇetven´ych regulaˇcn´ıch obvod˚ u, urˇcete pˇrenosy ˇr´ızen´ı a poruchy, popiˇste jejich hlavn´ı v´yhody a uved’te pˇr´ıklady jejich pouˇzit´ı. Ot´ azka 9.4 Jak´ym zp˚ usobem lze dos´ ahnout u ´plnou invariantnost regulaˇcn´ıho obvodu na poruˇse? Diskutujte moˇznost jej´ıho dosaˇzen´ı. Ot´ azka 9.5 Nakreslete blokov´e sch´ema rozvˇetven´eho regulaˇcn´ıho obvodu, ve kter´em lze kompenzovat negativn´ı vliv dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı v regulovan´e soustavˇe.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
10
160
Synt´ eza regulaˇ cn´ıch obvod˚ u se vzorkov´ an´ım
Vˇetˇsina dnes navrhovan´ych ˇr´ıdic´ıch algoritm˚ u bˇeˇz´ı na ˇc´ıslicov´em ˇr´ıdic´ım poˇc´ıtaˇci. Algoritmus ˇr´ızen´ı v nˇem nebˇeˇz´ı spojitˇe, ale je spouˇstˇen v diskr´etn´ıch ˇcasov´ych okamˇzic´ıch, kter´e jsou od sebe ˇcasovˇe posunuty o periodu vzorkov´ an´ı. Syst´em˚ um, kter´e jsou ˇr´ızeny takov´ymto regul´ atorem ˇr´ık´ame syst´emy se vzorkov´ an´ım. Kromˇe toho zde doch´ az´ı tak´e ke kvantov´ an´ı sign´ alu v amplitudˇe. Analogovˇe-ˇc´ıslicov´y pˇrevodn´ık pˇrev´ad´ı p˚ uvodnˇe analogov´y sign´ al na diskretizovan´y sign´ al, kter´y nab´yv´ a koneˇcn´eho poˇctu u ´rovn´ı. Jev kvantov´ an´ı m˚ uˇzeme v dneˇsn´ı dobˇe zanedbat, nebot’ se pouˇz´ıvaj´ı pˇrevodn´ıky s rozliˇsen´ım 12 bit˚ u, 16 bit˚ u i v´ıce, kter´e poskytuj´ı dostateˇcnˇe pˇresn´e pˇribl´ıˇzen´ı se ke skuteˇcn´e hodnotˇe. Pokud se v obvodˇe vyskytuje jeden ˇclen kter´y pracuje diskr´etnˇe, mus´ıme cel´y obvod ˇreˇsit pomoc´ı -transformace (respektive modifikovan´e m -transformace). Ta pˇredpokl´ad´ a, ˇze vˇsechny vzorkovaˇce pracuj´ı synchronnˇe. V t´eto kapitole budeme proto pˇredpokl´adat, ˇze doba v´ypoˇctu algoritmu je nulov´a. V praxi se spokoj´ıme s t´ım, ˇze je zanedbateln´ a ve srovn´an´ı s periodou vzorkov´ an´ı. Pokud tomu tak nen´ı, m˚ uˇzeme tuto dobu zahrnout do zpoˇzdˇen´ı soustavy a regul´ ator potom navrhnout na soustavu s t´ımto zpoˇzdˇen´ım. Realizace ˇc´ıslicov´eho ˇr´ızen´ı poˇc´ıtaˇcem s sebou pˇrin´ aˇs´ı moˇznost mˇenit jednotliv´e algoritmy ˇr´ızen´ı podle provozn´ıch podm´ınek, doplnˇen´ı line´ arn´ıch algoritm˚ u neline´arn´ımi logick´ymi podm´ınkami a koneˇcnˇe snadnou moˇznost realizace ˇr´ıdic´ıch algoritm˚ u vyˇsˇs´ıch typ˚ u (extrem´ aln´ı, adaptivn´ı, apod.). V prvn´ı ˇc´asti t´eto kapitoly se sezn´am´ıme s n´ avrhem ˇc´ıslicov´ych korekˇcn´ıch ˇclen˚ u, kter´e se navrhuj´ı na z´ akladˇe poˇzadavk˚ u na tvar pˇrenosu ˇr´ızen´ı. Poˇzadovan´y pˇrenos ˇr´ızen´ı se nem˚ uˇze zvolit libovolnˇe. Mus´ıme pˇri tom dodrˇzet jist´ a pravidla, jinak by n´ am mohl vyj´ıt nerealizovateln´y regul´ ator. Pouˇzit´ım ˇc´ıslicov´ych korekˇcn´ıch ˇclen˚ u lze dos´ ahnout koneˇcn´eho regulaˇcn´ıho dˇeje, coˇz u spojit´ych regul´ ator˚ u dos´ ahnout nem˚ uˇzeme. Regulaˇcn´ı dˇej m˚ uˇze b´yt koneˇcn´y pouze v okamˇzic´ıch vzorkov´ an´ı (slabˇs´ı varianta), nebo i mezi okamˇziky vzorkov´ an´ı (silnˇejˇs´ı varianta) Silnˇejˇs´ı varianta n´ as bude zaj´ımat v´ıce. V druh´e ˇc´asti si uk´aˇzeme, jak se d´a navrhnout ˇc´ıslicov´y korekˇcn´ı ˇclen pokud jsou zad´ any poˇzadavky na vyregulov´an´ı poruchy a poˇzadovan´y tvar pˇrenosu poruchy. Ve tˇret´ı ˇca´sti ze zamˇeˇr´ıme na regulaˇcn´ı obvod se dvˇema stupni volnosti, kter´y navrhneme s ohledem na souˇcasnˇe splnˇen´ı poˇzadavk˚ u na pˇrenos ˇr´ızen´ı a pˇrenos poruchy. Ve ˇctvrt´e ˇc´asti se zamˇeˇr´ıme na n´ avrh jednoduch´ych typ˚ u diskr´etn´ıch regul´ ator˚ u P, PS, PD a PSD, kter´e jsou obdobou jejich spojit´ych verz´ı.
10.1
N´ avrh ˇ r´ıdic´ıho algoritmu podle poˇ zadovan´ ych vlastnost´ı pˇ renosu ˇ r´ızen´ı
Pˇredpokl´adejme, ˇze regulaˇcn´ı obvod m´a blokov´e sch´ema podle obr´azku 4.7. Pˇrenosovou funkci tvarovaˇce a soustavy oznaˇc´ıme FC (z), takˇze pro tvarovaˇc nult´eho ˇr´adu plat´ı 1 − e−T p FC (z) = ekv FS (p) (10.1) p Pˇrenosov´a funkce uzavˇren´eho obvodu pro ˇr´ızen´ı je Fw (z) =
D(z)FC (z) 1 + D(z)FC (z)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
161
Stanov´ıme-li na z´akladˇe dan´ ych poˇzadavk˚ u konkr´etn´ı tvar t´eto funkce, m˚ uˇzeme u ´pravou uveden´eho vztahu vyˇc´ıslit pˇrenos ˇr´ıdic´ıho poˇc´ıtaˇce D(z) =
1 Fw (z) FC (z) 1 − Fw (z)
(10.2)
V n´asleduj´ıc´ıch odstavc´ıch t´eto kapitoly uk´aˇzeme, jak se jednotliv´e poˇzadavky na statick´e i dynamick´e vlastnosti regul´atoru prom´ıtnou do tvaru poˇzadovan´e pˇrenosov´e funkce Fw (z). 10.1.1
Fyzik´ aln´ı realizovatelnost ˇ r´ıdic´ıho ˇ clenu
Pˇrenos spojit´e ˇc´asti obvodu (tvarovaˇce a soustavy) je d´an pomˇerem dvou polynom˚ u P (z) a Q(z), pˇriˇcemˇz Q(z) je o m vyˇsˇs´ıho ˇr´adu neˇz polynom P (z) FC (z) =
P (z) = gm z −m + gm+1 z −(m+1) + · · · Q(z)
V d˚ usledku toho se akˇcn´ı z´asah pˇriveden´ y v ˇcase t = 0 m˚ uˇze na v´ ystupu soustavy projevit ˇ ık´ame, ˇze regulovan´a soustava zp˚ aˇz za m period. R´ usobuje zpoˇzdˇen´ı proch´azej´ıc´ıho sign´alu o m period. Pˇrenosovou funkci ˇr´ızen´ı m˚ uˇzeme tak´e zapsat ve tvaru mocninn´e ˇrady Fw (z) =
Y (z) = fn z −n + fn+1 z −(n+1) + · · · W (z)
ˇ ıdic´ı ˇclen D(z) je realizovateln´ R´ y pouze tehdy, plat´ı-li m ≤ n. Tato podm´ınka vypl´ yv´a pˇr´ımo z rovnice (10.2). Dosad´ıme-li jednotliv´e pˇrenosy v rozveden´em tvaru. D(z) =
1 gm
z −m
+ gm+1 z −(m+1) + · · ·
(hn z −n + hn+1 z −(n+1) + · · · )
Nen´ı-li m ≤ n, m´a nejm´enˇe jeden ˇclen na prav´e stranˇe t´eto rovnice kladn´ y exponent u promˇenn´e z, a to znamen´a, ˇze v´ ystupn´ı veliˇcina ˇc´ıslicov´eho regul´atoru mus´ı pˇredch´azet veliˇcinu vstupn´ı, coˇz nen´ı fyzik´alnˇe realizovateln´e. Pokud regulovan´a soustava neobsahuje ˇcl´anek s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım Td rovn´ ym nebo vˇetˇs´ım neˇz je perioda vzorkov´an´ı T , je m = 1. Soustava zp˚ usobuje zpoˇzdˇen´ı sign´alu o jednu periodu. Nebr´an´ı-li tomu jin´e d˚ uvody, m˚ uˇze v takov´em pˇr´ıpadˇe m´ıt pˇrenosov´a funkce ˇr´ızen´ı tvar Fw (z) = f1 z −1 + f2 z −2 + · · · 10.1.2
Regulace na nulovou ust´ alenou odchylku
K vyj´adˇren´ı podm´ınky pro Fw (z) (ˇz´ad´ame-li nulovou ust´alenou odchylku v ust´alen´em stavu) pouˇzijeme vˇetu o koneˇcn´e hodnotˇe vzorkovan´e funkce. Pro obvod z obr´azku 4.7 plat´ı lim e(nT ) = lim(1 − z −1 )E(z) = lim (1 − z −1 )[W (z) − Y (z)] = 0 n→∞
z→1
z→1
ˇ ızen´ı a regulace I R´
162
Dosad´ıme Y (z) = Fw (z)W (z) a dostaneme lim (1 − z −1 )W (z)[1 − Fw (z)] = 0
z→1
Pro jednotliv´e typy ˇr´ıdic´ıho sign´alu w(t) mus´ı Fw (z) splˇ novat tyto podm´ınky: pro w = konst., t.j. Az W (z) = z−1 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )G(z)
kde G(z) je libovoln´a racion´aln´ı funkce lomen´a (ovˇsem bez p´ol˚ u zk = 1) pro w = t, t.j. Tz W (z) = (z − 1)2 pro w = t2 , t.j.
1 − Fw (z) = (1 − z −1 )2 G(z) W (z) =
T 2 z(z + 1) (z − 1)3
1 − Fw (z) = (1 − z −1 )3 G(z) Tyto podm´ınky lze obecnˇe formulovat vˇetou: Trval´a regulaˇcn´ı odchylka pˇri ˇr´ıdic´ım sign´alu k-t´eho ˇr´adu je nulov´a tehdy, vyhovuje-li pˇrenosov´a funkce ˇr´ızen´ı rovnici 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )k+1 G(z) Pokud nem´ame na pˇrenos ˇr´ızen´ı dalˇs´ı poˇzadavky, m˚ uˇzeme volit G(z) = 1. Pak dostaneme tzv. minim´aln´ı tvary pˇrenosov´ ych funkc´ı. Podle typu vstupn´ıho sign´alu w(t) plat´ı: pˇri w(t) = w0 pˇri w(t) = at pˇri w(t) = bt2
Fw (z) = z −1 Fw (z) = 2z −1 − z −2
Fw (z) = 3z −1 − 3z −2 + z −3
Odezvy obvod˚ u s tˇemito pˇrenosov´ ymi funkcemi na skok ˇr´ıdic´ıho sign´alu jsou nakresleny na obr´azku 10.1. Pln´a kˇrivka plat´ı pro obvod navrˇzen´ y na konstantn´ı ˇr´ıdic´ı veliˇcinu, ˇc´arkovan´a kˇrivka plat´ı pro obvod navrˇzen´ y na line´arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ı sign´al a teˇckovan´a kˇrivka plat´ı pro obvod navrˇzen´ y na vstupn´ı sign´al o konstantn´ım zrychlen´ı. 10.1.3
Koneˇ cn´ a doba trv´ an´ı pˇ rechodn´ eho dˇ eje
Zde je tˇreba rozliˇsovat dva pˇr´ıpady. Poˇzadavek, aby pˇrechodn´ y dˇej byl koneˇcn´ y pouze pokud se t´ yk´a okamˇzik˚ u vzorkov´an´ı (pr˚ ubˇeh nakreslen´ y na obr´azku 10.2 ˇc´arkovanˇe) a poˇzadavek rozˇs´ıˇren´ y i na pr˚ ubˇeh mezi ˇcasy tn = nT (pln´a kˇrivka v obr´azku 10.2). Prvn´ı podm´ınku lze formulovat tak, ˇze diference dvou po sobˇe n´asleduj´ıc´ıch hodnot y(nt) a y[(n + 1)T ] mus´ı b´ yt od urˇcit´eho k nulov´e. V druh´em pˇr´ıpadˇe mus´ı tomuto poˇzadavku
163
y
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
3.0 bc
Fw (z) = 3z −1 − 3z −2 + z −3
2.5 2.0 bc
Fw (z) = 2z −1 − z −2
1.5 1.0 bc
0.5 0
bc
bc
bc
Fw (z) = z −1 bc
bc
0T
1T
2T
t
3T
y
Obr´ azek 10.1: Odezvy na skokovou zmˇenu ˇz´adan´e hodnoty pro obvody navrˇzen´e na r˚ uzn´e pr˚ ubˇehy ˇr´ıdic´ı veliˇciny (konstantn´ı, line´arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ı a s konstantn´ım zrychlen´ım)
1.2T 1.0T bc
bc
bc
bc
bc
2T
3T
4T
5T
bc
0.8T 0.6T 0.4T 0.2T 0T
bc
0T
1T
t
Obr´ azek 10.2: Koneˇcn´ y pˇrechodn´ y dˇej v a mezi okamˇziky vzorkov´an´ı
ˇ ızen´ı a regulace I R´
164
vyhovovat i diference hodnot y[(n + m)t] a y[(n + 1 + m)t] pro 0 ≤ m ≤ 1. Pˇri ˇr´ıdic´ım sign´alu typu jednotkov´eho skoku plat´ı pro amplitudy v´ ystupn´ı veliˇciny y(nt) rovnice y(nT ) =
n X
fi
i=0
kde koeficienty fi urˇc´ıme z rozvoje pˇrenosov´e funkce ˇr´ızen´ı Fw (z) =
Y (z) = f0 + f1 z −1 + f2 z −2 + · · · W (z)
M´a-li b´ yt splnˇena dˇr´ıve uveden´a podm´ınka t´ ykaj´ıc´ı se diferenc´ı, mus´ı od ˇcasu tk = kT platit y[(k + j)T ] = y(kT ) pro j = 1, 2, 3, · · · , ∞ To ovˇsem znamen´a, ˇze plat´ı y[(k+j)T ] = 0 a tedy rozvoj pˇrenosov´e funkce Fw (z) mus´ı m´ıt koneˇcn´ y poˇcet ˇclen˚ u. Podm´ınku koneˇcn´e doby trv´an´ı pˇrechodn´eho dˇeje formuluje vˇeta: Pˇrechodn´ y dˇej v regulaˇcn´ım obvodu je pˇri zmˇenˇe ˇr´ıdic´ı veliˇciny koneˇcn´ y (v okamˇzic´ıch vzorkov´an´ı), jestliˇze pˇrenosov´a funkce ˇr´ızen´ı je vyj´adˇriteln´a polynomem o koneˇcn´em poˇctu ˇclen˚ u. Pˇrechodn´ y dˇej je koneˇcn´ y i v ˇcasech mimo okamˇziky vzorkov´an´ı, jestliˇze i Fw (z, m) m´a koneˇcn´ y poˇcet ˇclen˚ u pro vˇsechna m z intervalu h0; 1i. Tuto podm´ınku lze splnit pouze tehdy, obsahuje-li funkce Fw (z, m) cel´ y ˇcitatelov´ y polynom pˇrenosu spojitˇe pracuj´ıc´ı ˇc´asti obvodu P (z, m).
w(t)
e(t)
T
T
x∗ (t)
D(z)
y(t) FC (z, m)
Obr´ azek 10.3: Regulaˇcn´ı obvod s diskr´etn´ım regul´atorem M´a-li obvod blokov´e sch´ema podle obr´azku 10.3 a jednotliv´e pˇrenosy jsou definov´any A(z) (z,m) vztahy D(z) = B(z) , FC (z) = PQ(z) , pak pro pˇrenos ˇr´ızen´ı plat´ı Fw (z, m) =
A(z)P (z, m) D(z)FC (z, m) = 1 + D(z)FC (z) B(z)Q(z) + A(z)P (z)
Voliteln´e jsou polynomy pˇrenosu ˇc´ıslicov´eho regul´atoru A(z) a B(z), pˇrenos Fw (z) vˇsak mus´ı obsahovat polynom P (z). Podobn´ ym zp˚ usobem lze dok´azat, ˇze akˇcn´ı veliˇcina x(nT ) bude od urˇcit´eho ˇcasu kT konstantn´ı (koneˇcn´ y poˇcet krok˚ u regulace) pouze tehdy, bude-li splnˇena ˇsirˇs´ı podm´ınka koneˇcn´eho pˇrechodn´eho dˇeje.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
10.1.4
165
Stabilita obvodu se soustavou, jej´ıˇ z diskr´ etn´ı pˇ renos obsahuje nuly a p´ oly mimo jednotkovou kruˇ znici v rovinˇ e
Pˇrenosov´a funkce ˇr´ızen´ı Fw (z) mus´ı v tomto pˇr´ıpadˇe vyhovovat dalˇs´ım poˇzadavk˚ um. Pˇredpokl´adejme, ˇze pˇrenos FC (z) lze ps´at ve tvaru z+a FC (z) = QC (z) z+b kde |a| ≥ 1 i |b| ≥ 1 a zbytkov´a funkce QC (z) jiˇz m´a vˇsechny nuly i p´oly uvnitˇr jednotkov´e kruˇznice. Pro jednoduchost jsme zvolili pˇr´ıklad, kde pouze jedna nula −a a jeden p´ol −b leˇz´ı vnˇe jednotkov´e kruˇznice. Pro pˇrenos ˇr´ızen´ı plat´ı Fw (z) =
D(z)FC (z) A(z)(z + a)QC (z) = 1 + D(z)FC (z) B(z)(z + b) + A(z)(z + a)QC (z)
Poˇzadujeme, aby tato funkce mˇela urˇcit´ y ˇz´adan´ y tvar Fwk (z), takˇze pro pˇrenos regul´atoru plat´ı z+b 1 Fwk (z) Fwk (z) 1 = D(z) = FC (z) 1 − Fwk (z) z + a QC (z) 1 − Fwk (z) Pokud matematick´ y model soustavy, reprezentovan´ y pˇrenosem FC (z), zcela pˇresnˇe odpov´ıd´a skuteˇcnosti, budou nuly i p´oly pˇrenosu soustavy kompenzov´any p´oly a nulami pˇrenosu regul´atoru a skuteˇcn´ y pˇrenos ˇr´ızen´ı bude roven poˇzadovan´emu. Tento stav vˇsak v praxi nebude nikdy dosaˇzen, nebot’ kaˇzd´ y pˇrenos je pouze v´ıce ˇci m´enˇe dokonalou aproximac´ı skuteˇcn´ ych vlastnost´ı soustavy. Necht’ skuteˇcn´e hodnoty nuly a p´olu, leˇz´ıc´ıch vnˇe jednotkov´e kruˇznice, jsou a¯ = a + ∆a a ¯b = b + ∆b. Pˇrenos ˇr´ızen´ı uzavˇren´eho obvodu pak je Fw (z) =
Fwk (z) z+¯ z+b 1 a Q (z) z+a QC (z) 1−Fwk (z) z+¯b C
1 + ˇcitatel
=
(z + b)(z + a ¯)Fwk (z) (z + a)(z + ¯b)[1 − Fwk (z)] + (z + b)(z + a ¯)Fwk (z)
V tomto pˇr´ıpadˇe ke kompenzaci nedojde, vzniknou zde dip´olov´e ˇcleny, kter´e zp˚ usob´ı nestabilitu cel´eho obvodu. Stabilita bude zachov´ana pouze tehdy, bude-li ˇz´adan´a pˇrenosov´a funkce ˇr´ızen´ı vyhovovat podm´ınk´am Fwk (z) = (z + a)M (z) 1 − Fwk (z) = (z + b)N (z)
(10.3)
kde M (z) a N (z) jsou voliteln´e polynomy. Pro pˇrenos regul´atoru plat´ı D(z) =
(z + b) 1 (z + a)M (z) M (z) = (z + a) QC (z) (z + b)N (z) N (z)QC (z)
a pro skuteˇcn´ y pˇrenos ˇr´ızen´ı Fw (z) =
Fwk (z) + δ(z) (z + a ¯)M (z) = ¯ 1 + ε(z) (z + b)N (z) + (z + a ¯)M (z)
Pokud se pˇredpokl´adan´e i skuteˇcn´e hodnoty nul i p´ol˚ u liˇs´ı jen o mal´e hodnoty, jsou i koeficienty v polynomech δ(z) a ε(z) mal´e a skuteˇcn´ y pˇrenos ˇr´ızen´ı se bude m´alo liˇsit od ˇz´adan´eho pˇrenosu. N´asleduj´ıc´ı pˇr´ıklady slouˇz´ı pro ilustraci odvozen´ ych z´avislost´ı.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
166
Pˇ r´ıklad 10.1 Regulovan´ a soustava m´a spojit´y pˇrenos FS (p) =
1 p(20p + 1)2
Tvarovac´ı ˇclen je nult´eho ˇr´adu a perioda vzorkov´ an´ı je T = 10s. Navrhnˇete diskr´etn´ı regul´ ator, kter´y zajist´ı nulovou ust´ alenou odchylku pˇri konstantn´ım ˇr´ızen´ı. Diskr´etn´ı pˇrenos cel´eho zapojen´ı je −1 −1 1 − e−T p −1 (1 + 2.928z )(1 + 0.2072z ) FC (z) = ekv = 0.32653z p2 (20p + 1)2 (1 − z −1 )(1 − 0.6065z −1 )2 Poˇzadujeme, aby ust´alen´a odchylka pˇri konstantn´ım ˇr´ızen´ı byla rovna nule. Z toho vypl´ yv´a podm´ınka 1 − Fwk (z) = (1 − z −1 )G(z)
Nebudeme-li respektovat skuteˇcnost, ˇze se v pˇrenosu soustavy vyskytuje jedna nula n1 = −2.928 a jeden p´ol p1 = −1 mimo vnitˇrek jednotkov´e kruˇznice, m˚ uˇzeme volit G(z) = 1 a ˇ ıslicov´ tedy Fwk = z −1 . C´ y regul´ator m´a pˇrenos D(z) =
3.0625(1 − 0.6065z −1 )2 (1 + 2.928z −1 )(1 + 0.2072z −1 )
Je-li skuteˇcn´a hodnota pˇrenosu soustavy FC (z) = 0.32653z −1
(1 + 2.5z −1 )(1 + 0.2072z −1 ) (1 − z −1 )(1 − 0.6065z −1 )2
bude skuteˇcn´ y pˇrenos ˇr´ızen´ı Fw (z) =
(1 + 2.5z −1 )z −1 z + 2.5 = 2 −1 −1 −1 −1 (1 + 2.5z )z + (1 + 2.928z )(1 − z ) z + 2.928z − 0.4276
Charakteristick´a rovnice je pouze druh´eho ˇr´adu a jej´ı koˇreny jsou √ −2.928 ± 8.573 + 1.71 0.1394 = z1,2 = −3.067 2 Jeden koˇren leˇz´ı mimo jednotkovou kruˇznici a obvod je tedy nestabiln´ı. Budeme-li respektovat dˇr´ıve uveden´e poˇzadavky s pˇrihl´ednut´ım ke stabilitˇe syst´emu, bude pˇrenos ˇr´ızen´ı pops´an rovnicemi Fwk = (1 + 2.928z −1 )M (z) 1 − Fwk = (1 − z −1 )N (z)
Druh´a rovnice souˇcasnˇe zajiˇst’uje splnˇen´ı podm´ınky nulov´e ust´alen´e odchylky. Tvary polynom˚ u M (z) a N (z) urˇc´ıme z poˇzadavku rovnosti koeficient˚ u u stejn´ ych mocnin promˇenn´e z (1 − z −1 )(1 + n1 z −1 ) = 1 − (1 + 2.928z −1 )m1 z −1
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
167
Koeficient m0 = 0 z d˚ uvodu fyzik´aln´ı realizovatelnosti syst´emu. Koeficient n0 = 1, jak ˇ ad obou polynom˚ plyne z podm´ınky pro nestabiln´ı p´oly. R´ u vol´ıme tak, aby v´ ysledn´a soustava rovnic jednoznaˇcnˇe urˇcovala vˇsechny koeficienty. Porovn´an´ım v´ yraz˚ u na obou stran´ach rovnice dostaneme n1 − 1 = −m1 −n1 = −2.928m1 a t´eto soustavˇe rovnic vyhovuj´ı hodnoty m1 = 0.2546 a n1 = 0.7454. Poˇzadovan´ y pˇrenos ˇr´ızen´ı m´a tvar Fwk = 0.2546z −1 + 0.7454z −2 Skuteˇcn´ y pˇrenos ˇr´ızen´ı vypoˇc´ıt´ame dosazen´ım jednotliv´ ych pˇrenos˚ u Fw (z) =
1+2.5z −1 0.2546z −1 +0.7454z − 2 1+2.928z −1 1−0.2546z − 1−0.7454z −2
1 + ˇcitatel
=
0.2546z + 0.6365 z 2 − 0.1089
Koˇreny charakteristick´e rovnice nyn´ı jsou √ z1,2 = ± 0.1089 = ±0.33
y
takˇze obvod je stabiln´ı. Na obr´azku 10.4 jsou nakresleny pr˚ ubˇehy regulovan´e veliˇciny pˇri skokov´e zmˇenˇe ˇr´ızen´ı. Pln´a kˇrivka odpov´ıd´a pˇr´ıpadu, kdy soustava m´a pˇredpokl´adan´ y pˇrenos, ˇc´arkovan´a kˇrivka odpov´ıd´a zmˇenˇen´e pˇrenosov´e funkci. V pˇr´ıpadˇe ˇr´ıdic´ıho algoysledkem simulac´ı nestabiln´ı pr˚ ubˇehy z ritmu, kter´ y nerespektuje podm´ınky (10.3), jsou v´ d˚ uvodu zaokrouhlov´an´ı pˇri n´avrhu i pˇri simulaci.
1.4 1.2 1.0 0.8 0.6 0.4 0.2 0
0T
1T
2T
Obr´ azek 10.4: Obr´azek k pˇr´ıkladu
3T
4T
5T
t
ˇ ızen´ı a regulace I R´
168
Pˇ r´ıklad 10.2 Regulovan´ a soustava m´a spojit´y pˇrenos FS (p) =
1 (5p + 1)(p + 1)
Pˇripojen je tvarovaˇc nult´eho ˇr´adu, perioda vzorkov´ an´ı je T = 5s. Navrhnˇete diskr´etn´ı regul´ ator, kter´y zajist´ı nulovou ust´ alenou odchylku pˇri konstantn´ım ˇr´ızen´ı a koneˇcn´y regulaˇcn´ı dˇej. Modifikovan´ y diskr´etn´ı pˇrenos spojit´e ˇc´asti obvodu je p2 (m)z 2 + p1 (m)z + p0 (m) 1 1 − e−T p = FC (z, m) = m p (5p + 1)(p + 1) q2 z 2 + q1 z + q0 p2 (m) = 1 − 1.25e−m + 0.25e−5m p1 (m) = 1.2584e−m − 0.3420e−5m − 0.3746 p0 (m) = 0.0025 − 0.0084e−m − 0.0920e−5m
q2 = 1 q1 = −0.3746 q0 = 0.0025
Pro m = 0 m´a pˇrenos hodnotu FC (z) =
z2
0.5418z + 0.0861 P (z) = − 0.3746z + 0.0025 Q(z)
Podle poˇzadavk˚ u m´a pˇrenos ˇr´ızen´ı vyhovovat rovnic´ım Fw (z) = P (z)R(z) 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )G(z) Z hlediska realizovatelnosti mus´ı m´ıt prvn´ı ˇcleny voliteln´ ych polynom˚ u hodnoty r0 = r1 = 0 a g0 = 1. Dalˇs´ı ˇcleny urˇc´ıme z rovnice 1 − (0.5418z + 0.0861)r2 z −2 = (1 − z −1 )(1 + g1 z −1 ) ze kter´e srovn´an´ım koeficient˚ u u stejn´ ych mocnin z dostaneme 0.5418r2 = 1 − g1 0.0861r2 = g1 Soustavˇe vyhovuj´ı hodnoty r2 = 1.5926 a g1 = 0.1371. Poˇzadovan´ y pˇrenos ˇr´ızen´ı m´a tvar Fw (z) = 0.8629z −1 + 0.1371z −2 Pˇrenos ˇc´ıslicov´eho korekˇcn´ıho ˇclenu je D(z) = 1.5926
1 − 0.3746z −1 + 0.0025z −2 1 − 0.8629z −1 − 0.1371z −2
169
y
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
1.2T 1.0T bc
bc
bc
bc
bc
bc
0.8T 0.6T bc
0.4T bc bc
0.2T 0T
bc bc bc
0T
1T
2T
3T
bcbc
4T
bc
5T
t
Obr´ azek 10.5: Obr´azek k pˇr´ıkladu Pr˚ ubˇeh odezvy na jednotkovou zmˇenu ˇr´ıdic´ı veliˇciny je na obr´azku 10.5 (pln´a ˇc´ara). Pro odezvu na konstantn´ı poruchu jednotkov´e velikosti, p˚ usob´ıc´ı na vstupu do soustavy plat´ı Y (z) =
FC U (z) 0.5418z −1 + 0.1604z −2 + 0.0118z −3 = = 1 + FC (z)D(z) 1 − 0.3746z −1 + 0.0025z −2 = 0.5418z −1 + 0.3634z −2 + 0.1466z −3 + 0.0540z −4 + · · ·
Graf t´eto odezvy je nakreslen na obr´azku 10.5 rovnˇeˇz plnou ˇcarou. Pro srovn´an´ı vyˇsetˇr´ıme jeˇstˇe chov´an´ı obvodu s algoritmem ˇr´ızen´ı, navrˇzen´ ym podle podm´ınky nulov´e ust´alen´e odchylky a koneˇcn´eho pˇrechodn´eho dˇeje jen pokud se t´ yk´a ˇcas˚ u vzorkov´an´ı. Pˇrenos ˇr´ızen´ı mus´ı splˇ novat pouze podm´ınku 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )G(z) kde G(z) je koneˇcn´ y polynom. Je zˇrejm´e, ˇze m˚ uˇzeme volit G(z) = 1 a pak Fw (z) = z −1 . Pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu nyn´ı je D(z) =
1 − 0.3746z −1 + 0.0025z −2 1 − 0.3746z −1 + 0.0025z −2 z −1 = 1.8457 · · 0.5418z −1 + 0.0861z −2 (1 − z −1 ) 1 − 0.8411z −1 − 0.1589z −2
Pro bliˇzˇs´ı urˇcen´ı tvaru odezvy na skokovˇe promˇenn´e ˇr´ızen´ı vypoˇc´ıt´ame pˇrenos v modifikovan´e transformaci Fw (z, m) =
Q(z) P (z)
Fw (z) (z,m) · PQ(z) 1−Fw (z) Fw (z) 1 + 1−F w (z)
·
=
P (z, m) p2 (m)z + p1 (m) + p0 (m)z −1 · Fw (z) = P (z) 0.5418z + 0.0861
Maxim´aln´ı hodnoty nab´ yv´a odezva v druh´e periodˇe. Pro obraz odezvy plat´ı P (z, m) z −1 p2 (m) p1 (m) + 0.8411p2 (m) −1 Y (z, m) = Fw (z, m) · W (z) = · + z +· · · = −1 P (z) 1 − z 0.5418 0.5418
ˇ ızen´ı a regulace I R´
170
Pro ˇcas tm = T (1 + m), ve kter´em nast´av´a maximum mus´ı b´ yt dx2 (m) d p1 (m) + +0.8411p2 (m) = · =0 dm dm 0.5418 Dosad´ıme ˇc´ıseln´e hodnoty a dostaneme 0.2070e−m − 0.1317e−5m = 0 odkud plyne 1 m = − ln 4
0.2070 0.6585
= 0.2893
ˇ tm = 5(1 + 0.2893) = 6.4465s a maxim´aln´ı velikost odezvy je Cas y2 (T · 1.2893) = 1.0899 Pr˚ ubˇeh odezvy na skokovou zmˇenu ˇr´ızen´ı i konstantn´ı poruchu, p˚ usob´ıc´ı opˇet na vstupu soustavy, jsou naznaˇceny na obr´azku 10.5 ˇc´arkovanˇe. Odezva na poruchu m´a obraz YU (z) =
FC U (z) = FC U (z)(1 − z −1 ) = FC (z) 1 + D(z)FC (z)
takˇze odezva na poruchov´ y sign´al typu jednotkov´eho skoku je totoˇzn´a s odezvou samotn´e soustavy (s tvarovaˇcem) na jednotkov´ y impuls: y(t) = 1 − 1.25e−0.2t + 0.25e−t
pro 0 ≤ t ≤ T
y(t) = 1.25e−0.2t (e − 1) − 0.25e−t (e5 − 1) = 2.148e−0.2t − 36.85e−t
pro T ≤ t
Pˇ r´ıklad 10.3 Koneˇcnou dobu regulace m˚ uˇzeme dos´ ahnout i tehdy, obsahuje-li reguloˇ van´a soustava dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı. Casto se pˇrenos˚ u prvn´ıho ˇr´adu s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım pouˇz´ıv´a k aproximaci skuteˇcn´e pˇrenosov´e funkce. V´yhodou je, ˇze ˇr´ıdic´ı algoritmy jsou pouze druh´eho ˇr´adu a n´ aroky na pamˇet’ a rychlost ˇr´ıdic´ıho poˇc´ıtaˇce nejsou pˇr´ıliˇs velik´e. Necht’ pˇrenos soustavy je ve tvaru e−ap FS (p) = τp + 1 a tvarovac´ı ˇclen je opˇet nult´eho ˇr´adu. D´ ale pˇredpokl´adejme, ˇze plat´ı a < T . Diskr´etn´ı pˇrenos cel´e soustavy v modifikovan´e m transformaci je 1 − e−T p (1 − c) − (d − c)z −1 1 FC (z, m) = m z −1 = p (τ p + 1) m=1−a/T z−d kde
T
d = e− τ
a
T
a
c = e− τ (1− T )
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
171
Pˇri poˇzadovan´e nulov´e ust´alen´e odchylce pro konstantn´ı ˇr´ıdic´ı veliˇcinu bude pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu (z − d)z D(z) = 2 (1 − d)z − (1 − c)z + (d − c) Tak napˇr´ıklad pro hodnoty T = 1, τ = 1 a a = 0.5 bude d = 0.3679, c = 0.6065 a pˇrenos D(z) 1 − 0.3679z −1 D(z) = 1.5820 1 − 0.6225z −1 − 0.3775z −2 Pˇrenos ˇr´ızen´ı je Fw (z) =
1 (1 − c)z −1 + (c − d)z −2 = 0.6225z −1 + 0.3775z −2 1−d
x
y
Tvar odezvy na jednotkovou zmˇenu ˇr´ızen´ı a odpov´ıdaj´ıc´ı pr˚ ubˇeh akˇcn´ı veliˇciny x(nT ) jsou zakresleny na obr´azku 10.6. Grafick´e zn´azornˇen´ı ˇr´ıdic´ıho algoritmu je na obr´azku 10.7. 1.0
3 2
0.5
1 0 0
1
2
3
t
0 0
1
2
3
t
Obr´ azek 10.6: Obr´azek k pˇr´ıkladu
Pˇ r´ıklad 10.4 Postup n´ avrhu ˇr´ıdic´ıho algoritmu z˚ ust´ av´ a stejn´y i tehdy, klademe-li na pr˚ ubˇeh regulaˇcn´ıho dˇeje zv´yˇsen´e poˇzadavky. Zvˇetˇs´ı se poˇcet podm´ınkov´ych rovnic a t´ım i pracnost v´ypoˇctu. Regulovan´ a soustava je tˇret´ıho ˇra´du, astatick´a a jej´ı spojit´y pˇrenos (vˇcetnˇe tvarovac´ıho ˇclenu) je 1 − e−T p FC (p) = 2 p (20p + 1)2 Perioda vzorkov´ an´ı je T = 10s. Tomu odpov´ıd´a diskr´etn´ı pˇrenos FC (z) = 0.324
(1 + 2.95z −1 )(1 + 0.21z −1 )z −1 (1 − z −1 )(1 − 0.607z −1 )2
Poˇzadujeme koneˇcn´ y poˇcet krok˚ u regulace a nulovou ust´alenou odchylku pˇri line´arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ım ˇr´ıdic´ım sign´alu w(t) = t. Jednotliv´e poˇzadavky formuluj´ı n´asleduj´ıc´ı podm´ınkov´e rovnice:
ˇ ızen´ı a regulace I R´
172
x(nT )
−0.368
e(nT )
e−T p
1.5820
e−T p
0.6225
0.3775
Obr´ azek 10.7: Grafick´e zn´azornˇen´ı realizace 1. fyzik´aln´ı realizovatelnost regul´atoru Fw (z) = f1 z −1 + · · · 2. stabilita Fw (z) = (1 + 2.95z −1 )M (z) 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )N (z) 3. nulov´a ust´alen´a odchylka 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )2 G(z) tato podm´ınka je pˇr´ısnˇejˇs´ı nˇeˇz druh´a rovnice z bodu 2. 4. koneˇcn´ y regulaˇcn´ı dˇej Fw (z) = (1 + 2.95z −1 )(1 + 0.21z −1 )z −1 R(z) tento poˇzadavek je opˇet pˇr´ısnˇejˇs´ı neˇz prvn´ı podm´ınka bodu 2. M˚ uˇzeme tedy cel´ y bod 2. vynechat a nahradit jej body 3. a 4. Vzhledem k bod˚ um 1. a 4. budou m´ıt voliteln´e polynomy tvar G(z) = 1 + g1 z −1 + · · · + gk z −k R(z) = r0 + r1 z −1 + · · · + rk−1 z −(k−1)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
173
Koeficienty g1 , · · · , gk a r0 , · · · , rk−1 vypoˇc´ıt´ame z podm´ınky rovnosti koeficient˚ u u stejn´ ych − mocnin z 1 v n´asleduj´ıc´ı rovnici (1 − z −1 )2 (1 + g1 z −1 + · · · + gk z −k ) =
= 1 − z −1 (1 + 2.95z −1 )(1 + 0.21z −1 )(r0 + r1 z −1 + · · · + rk−1 z −(k−1) )
Poˇcet nezn´am´ ych koeficient˚ u je roven poˇctu rovnic pˇri k = 2. Nezn´am´e koeficienty jsou g1 = 1.385, g2 = 0.2452, r0 = 0.6152 a r1 = −0.4043. Odpov´ıdaj´ıc´ı pˇrenos ˇr´ızen´ı m´a tvar
y
Fw (z) = 0.6152z −1 + 1.524z −2 − 0.8943z −3 − 0.2452z −4 2.0 1.5 1.0 0.5 0
0T
1T
2T
3T
4T
5T
t
Obr´ azek 10.8: Obr´azek k pˇr´ıkladu Pr˚ ubˇeh odezvy na jednotkov´ y skok ˇr´ızen´ı je na obr´azku 10.8. Je zˇrejm´e, ˇze obvod nen´ı pro tento typ sign´alu vhodnˇe navrˇzen, nebot’ pˇrekmit je vˇetˇs´ı neˇz 100%. Je proto tˇreba upravit vlastnosti obvodu dalˇs´ım rozˇs´ıˇren´ım poˇzadavk˚ u. Postup je pops´an v n´asleduj´ıc´ım odstavci. 10.1.5
Dalˇ s´ı poˇ zadavky na regulaˇ cn´ı pochod
Kromˇe poˇzadovan´ ych vlastnost´ı regulace, uveden´ ych v pˇredch´azej´ıc´ıch odstavc´ıch t´eto kapitoly, je v nˇekter´ ych pˇr´ıpadech nutn´e pˇripojit dalˇs´ı poˇzadavky, vypl´ yvaj´ıc´ı bud’ z konstrukˇcn´ıch podm´ınek, nebo z podm´ınek dan´ ych jin´ ymi krit´erii. Nejˇcastˇeji to b´ yv´a maxim´aln´ı dovolen´ y pˇrekmit a omezen´ı akˇcn´ı veliˇciny vzhledem k realizaci tvarovac´ıho ˇclenu. Splnˇen´ı tˇechto dodateˇcn´ ych poˇzadavk˚ u zajist´ıme formulac´ı dalˇs´ıch podm´ınkov´ ych rovnic, kter´e pak maj´ı za n´asledek rozˇs´ıˇren´ı jak polynomu vyjadˇruj´ıc´ıho pˇrenos ˇr´ızen´ı, tak i n´arok˚ u na pamˇet’ pamˇet’ov´ ych bunˇek ˇr´ıdic´ıho poˇc´ıtaˇce. Maxim´aln´ı pˇrekmit odezvy m˚ uˇzeme zmenˇsit tak, ˇze pˇrenos ˇr´ızen´ı rozˇs´ıˇr´ıme pˇr´ıdavn´ ym polynomem (nejm´enˇe dvojˇclenn´ ym). K jiˇz dˇr´ıve uveden´ ym rovnic´ım pˇribude dalˇs´ı ve tvaru y(nT ) =
n X i=0
fi ≤ (1 + 0.01H)
kde H je povolen´ y pˇrekmit v procentech a fi jsou koeficienty rozvoje pˇrenosu ˇr´ızen´ı v nekoneˇcnou ˇradu. Postup v praxi ukazuje n´asleduj´ıc´ı pˇr´ıklad.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
174
Pˇ r´ıklad 10.5 Regulaˇcn´ı obvod u kter´eho poˇzadujeme nulovou ust´ alenou odchylku pˇri line´ arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ı ˇr´ıdic´ı veliˇcinˇe, m´a pˇrenos ve tvaru Fw (z) = 2z −1 − z −2 coˇz vypl´yv´ a z podm´ınky 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )2 G(z)
y
kde G(z) = 1. Pˇrekmit odezvy na skokovˇe promˇenn´y sign´ al je 100% pokud se t´yk´ a ˇcas˚ u vzorkov´ an´ı tn = nT . Je-li soustava vyˇsˇs´ıho neˇz prvn´ıho ˇr´adu, je skuteˇcn´y pˇrekmit jeˇstˇe vˇetˇs´ı, jak ukazuje obr´ azek 10.9 (plnou ˇcarou). 2.0
G(z) = 1 G(z) = 1 + 0.5z −1 G(z) = 1 + 1.667z −1 + 0.333z −2
1.5 1.0 0.5 0
0T
1T
2T
3T
4T
5T t
Obr´ azek 10.9: Obr´azek k pˇr´ıkladu Pˇrenos ˇr´ızen´ı rozˇs´ıˇr´ıme dvojˇclenem a dostaneme rovnici 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )2 (1 + g1 z −1 ) Fw (z) = (2 − g1 )z −1 + (2g1 − 1)z −2 − g1 z −3
Pro amplitudy odezvy na jednotkov´ y skok ˇr´ızen´ı plat´ı y(0) = 0 y(T ) = 2 − g1 y(2T ) = 1 + g1 y(3T ) = 1 .. .
Posuzujeme-li regulaˇcn´ı pochod pouze podle hodnot odezvy v okamˇzic´ıch vzorkov´an´ı, bude zˇrejmˇe optim´aln´ı, kdyˇz g1 = 0.5. Pˇrenos ˇr´ızen´ı pak je Fw (z) = 1.5z −1 − 0.5z −3 a pr˚ ubˇeh odezvy odpov´ıd´a ˇc´arkovan´e kˇrivce v obr´azku 10.9. Rozˇs´ıˇr´ıme-li p˚ uvodn´ı pˇrenosovou funkci trojˇclenem, 1 − Fw (z) = (1 − z −1 )2 (1 + g1 z −1 + g2 z −2 )
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
175
Fw (z) = (2 − g1 )z −1 + (2g1 − 1 − g2 )z −2 + (2g2 − g1 )z −3 − g2 z −4 bude pro amplitudy y(nT ) platit y(0) = 0 y(T ) = 2 − g1 y(2T ) = 1 + g1 − g2 y(3T ) = 1 − g2 y(4T ) = 1 .. . Pokud pˇrihl´ıˇz´ıme opˇet pouze k ˇcas˚ um vzorkov´an´ı, je optim´aln´ı volba konstant g1 = 0.67 a g2 = 0.33, nebot’ pak amplitudy y(nT ) pro n = 1, 2 a 3 jsou stejn´e a rovn´e 1.33 (teˇckovan´ y pr˚ ubˇeh v obr´azku 10.9). Zde je pak ale vhodn´e sledovat t´eˇz skuteˇcn´e maximu a n´avrh algoritmu upravit s ohledem na celkov´ y pr˚ ubˇeh. Z fyzik´aln´ıho n´azoru vypl´ yv´a, ˇze ˇc´ım rychlejˇs´ı m´a b´ yt pˇrechodn´ y dˇej (ˇc´ım dˇr´ıve m´a b´ yt dosaˇzeno ˇz´adan´e hodnoty), t´ım vˇetˇs´ı amplitudy akˇcn´ı veliˇciny je tˇreba pouˇz´ıt. Akˇcn´ı veliˇcina je vˇsak vˇzdy omezena co do maxim´aln´ı amplitudy a k tomu je t´eˇz tˇreba pˇrihl´ıˇzet pˇri n´avrhu ˇr´ıdic´ıho algoritmu. Jakmile ˇz´adan´a hodnota je tak velik´a, ˇze odpov´ıdaj´ıc´ı akˇcn´ı z´asah vyboˇc´ı z p´asma linearity, pˇrestanou platit odvozen´e vztahy a regulaˇcn´ı pochod jiˇz neprob´ıh´a podle stanoven´ ych podm´ınek. Pro akˇcn´ı veliˇcinu plat´ı X(z) =
w(t)
e(t)
T
D(z) Fw (z) W (z) = W (z) 1 + FC (z)D(z) FC (z)
x(t) D(z)
T Tvarovac´ı ˇclen
1 (5p + 1)(p + 1)
y(t)
Obr´ azek 10.10: Regulaˇcn´ı obvod s omezen´ım akˇcn´ıho z´asahu Jestliˇze pˇri dovolen´e velikosti vstupn´ıch sign´al˚ u pˇrekroˇc´ı jednotliv´e amplitudy x(nT ) stanoven´e meze, je nutn´e upravit pˇrenos Fw (z). Pro syst´em na obr´azku 10.10 byly navrˇzeny tˇri ˇr´ıdic´ı algoritmy, kter´e splˇ nuj´ı podm´ınku nulov´e ust´alen´e odchylky pˇri line´arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ım ˇr´ıdic´ım sign´alu. Algoritmus D1 (z) odpov´ıd´a pˇrenosu Fw (z) = 2z −1 − z −2 , algoritmus D2 (z) je vypoˇc´ıt´an pro pˇrenos Fw (z) = 1.5z −1 − 0.5z −3 a algoritmus D3 (z) je vypoˇc´ıt´an pro pˇrenos Fw (z) = 1.333z −1 − 0.33z −4 . Hodnoty akˇcn´ı veliˇciny, odchylky a regulovan´e veliˇciny pro prvn´ıch sedm period vzorkov´an´ı pˇri skokov´e zmˇenˇe ˇr´ızen´ı o jedniˇcku jsou uvedeny v tabulce 10.1. Rozˇs´ıˇren´e tvary pˇrenosov´ ych funkc´ı je ˇcasto tˇreba volit i z dalˇs´ıho d˚ uvodu. Perioda mˇeˇren´ı (vzorkov´an´ı) regulovan´e veliˇciny je v praxi urˇcov´ana nejen s pˇrihl´ednut´ım
ˇ ızen´ı a regulace I R´
t w(nT ) y(nT ) D1 (z) e(nT ) x(nT ) y(nT ) D2 (z) e(nT ) x(nT ) y(nT ) D3 (z) e(nT ) x(nT )
176
0 1 0 1.0000 2.8000 0 1.0 2.7684 0 1.0 2.4609
1T 1 1.5171 -0.5171 1.6591 1.5 -0.5 1.2918 1.3333 -0.3333 1.1481
2T 1 1.7082 -0.7082 0.2917 1.5 -0.5 0.6103 1.3333 -0.3333 1.3627
3T 1 0.9370 0.0630 0.9710 1.0 0.0 1.0642 1.3333 -0.3333 0.7135
4T 1 0.8980 0.1020 1.0046 1.0 0.0 0.9898 1.0 0.0 1.0470
5T 1 0.9619 0.0381 0.9993 1.0 0.0 1.0016 1.0 0.0 0.9925
6T 1 0.9860 0.0140 1.0001 1.0 0.0 0.9997 1.0 0.0 1.0012
Tabulka 10.1: Srovn´an´ı hodnot jednotliv´ ych sign´al˚ u k potˇreb´am regulace, ale t´eˇz na podkladˇe poˇzadavk˚ u dan´ ych potˇrebami informaˇcn´ıho syst´emu, sledov´an´ım mezn´ıch hodnot a pod. Tak se m˚ uˇze st´at, ˇze tato perioda vzorkov´an´ı je menˇs´ı neˇz jak´a by byla optim´aln´ı s ohledem na omezen´ı akˇcn´ı veliˇciny. V syst´emu je pak moˇzn´e zav´est dvoj´ı periodu vzorkov´an´ı. Periodu T1 pro mˇeˇren´ı a periodu T2 pro akˇcn´ı z´asahy. V takov´em pˇr´ıpadˇe pak lze sign´al z ˇcidla regulovan´e veliˇciny podrobit ˇc´ıslicov´e filtraci a sn´ıˇzit tak vliv n´ahodn´ ych poruch (obr´azek 10.11).
w(t)
e(t)
x(t)
T2 Tvarovac´ı ˇclen
D(z)
y(t) FS (p)
T1 ˇ ıslicov´y C´ filtr
Obr´ azek 10.11: Regulaˇcn´ı obvod s r˚ uzn´ ymi periodami vzorkov´an´ı
10.2
N´ avrh ˇ r´ıdic´ıho algoritmu podle poˇ zadavk˚ u na pˇ renos poruchy
Obvykle pˇredpokl´ad´ame, ˇze poruchov´ y sign´al p˚ usob´ı na vstupu regulovan´e soustavy spolu s akˇcn´ı veliˇcinou (obr´azek 10.12). Pˇrenos poruchy v uzavˇren´em obvodˇe je Fu (z, m) =
1 FS U (z, m) · 1 + FC (z)D(z) U (z)
(10.4)
kde FS U (z, m) =
m
{FS (p)U (p)}
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
w(t)
e(t)
T
u(t)
T
x(t)
177
Tvarovac´ı ˇclen
D(z)
y(t) FS (p)
Obr´ azek 10.12: Regulaˇcn´ı obvod s poruchou na vstupu soustavy a FC (z) =
ekv
1 − e−T p FS (p) p
Jak je zˇrejm´e, tvar pˇrenosu poruchy z´avis´ı na typu poruchy. Tato z´avislost ponˇekud komplikuje rozbor chov´an´ı syst´emu. Pokud pˇredpokl´ad´ame pouze skokovˇe promˇenn´ y poruchov´ y sign´al (a ke zmˇen´am doch´az´ı jen v ˇcasech vzorkov´an´ı), m˚ uˇzeme sch´ema obvodu pˇrekreslit podle obr´azku 10.13.
w(t)
e(t)
u(t)
T
T Tvarovac´ı ˇclen
D(z)
y(t) FS (p)
Obr´ azek 10.13: Regulaˇcn´ı obvod se vzorkovanou poruchou Pˇrenos poruchy je nyn´ı Fu (z, m) =
FC (z, m) 1 + FC (z)D(z)
(10.5)
Tento vzorec plat´ı pouze za dˇr´ıve uveden´ ych podm´ınek, jinak je tˇreba pouˇz´ıvat vztah (10.4). Pro pˇrenos Fu (z, m) plat´ı podobn´e podm´ınkov´e rovnice jako pro pˇrenos ˇr´ızen´ı. 10.2.1
Fyzik´ aln´ı realizovatenost regul´ atoru
Necht’ je pˇrenos spojit´e ˇc´asti obvodu FC (z) =
P (z) = g1 z −1 + g2 z −2 + · · · Q(z)
Protoˇze porucha p˚ usob´ı soustavou FC (z), nem˚ uˇze se na v´ ystupu objevit rychleji, neˇz je reakce soustavy, proto FU (z) = u1 z −1 + u2 z −2 + · · ·
ˇ ızen´ı a regulace I R´
178
Z rovnice (10.5) plyne D(z) =
FC (z) − Fu (z) FC (z)Fu (z)
Dosazen´ım v´ yˇse definovan´ ych pˇrenos˚ u FU (z) a FC (z) z´ısk´av´ame D(z) =
g1 z −1 + g2 z −2 + · · · − u1 z −1 − u2 z −2 − · · · g12 z −2 + g1 (g2 + u2 )z −3 + · · ·
M´a-li b´ yt pˇrenos D(z) realizovateln´ y, nesm´ı b´ yt ˇr´ad ˇcitatele vyˇsˇs´ı neˇz ˇr´ad jmenovatele. To bude splnˇeno, pokud bude g1 − u 1 = 0
Prvn´ı ˇclen v rozvoji pˇrenosu Fu (z) mus´ı b´ yt roven prvn´ımu ˇclenu rozvoje FC (z). Vypl´ yv´a to tak´e pˇr´ımo z fyzik´aln´ıho n´azoru, nebot’ p˚ usoben´ım regul´atoru m˚ uˇzeme pr˚ ubˇeh odezvy na poruchov´ y sign´al ovlivnit teprve tehdy, aˇz se projev´ı p˚ usoben´ı poruchy - aˇz vznikne regulaˇcn´ı odchylka. Pro syst´emy s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım, kdy soustava zpoˇzd’uje o k krok˚ u (kde k > 1), se mus´ı shodovat prvn´ıch k ˇclen˚ u rozvoje pˇrenosu Fu (z) a FC (z). 10.2.2
Nulov´ a odchylka v ust´ alen´ em stavu
Pro regulaˇcn´ı odchylku pˇri p˚ usoben´ı poruchy plat´ı E(z) = −Y (z) = −Fu (z)U (z) Podm´ınku nulov´e ust´alen´e odchylky odvod´ıme pomoc´ı vˇety o koneˇcn´e hodnotˇe lim e(nT ) = lim(1 − z −1 )E(z) = − lim (1 − z −1 )Fu (z)U (z) = 0
n→∞
z→1
z→1
Z toho vypl´ yvaj´ı n´asleduj´ıc´ı podm´ınky: pro u(t) = u0
Fu (z) = (1 − z −1 )G(z)
pro u(t) = at
Fu (z) = (1 − z −1 )2 G(z)
pro u(t) = bt2 kde G(z) je voliteln´ y polynom. 10.2.3
Fu (z) = (1 − z −1 )3 G(z)
Koneˇ cn´ a doba trv´ an´ı pˇ rechodn´ eho dˇ eje
Stejn´ ym zp˚ usobem jako v pˇr´ıpadˇe pˇrenosu ˇr´ızen´ı odvod´ıme tyto podm´ınky: Pˇrechodn´ y dˇej (sledovan´ y pouze v okamˇzic´ıch vzorkov´an´ı) je koneˇcn´ y tehdy, m´a-li pˇrenos poruchy Fu (z) v rozveden´em tvaru koneˇcn´ y poˇcet ˇclen˚ u. Pro koneˇcn´ y poˇcet krok˚ u regulace (pˇrechodn´ y dˇej koneˇcn´ y i mezi ˇcasy vzorkov´an´ı) je tˇreba, aby i rozvoj modifikovan´eho pˇrenosu Fu (z, m) mˇel koneˇcn´ y poˇcet ˇclen˚ u. Snadno se pˇresvˇedˇc´ıme, ˇze v tomto pˇr´ıpadˇe lze podm´ınku splnit pouze tehdy, obsahuje-li pˇrenos poruchy cel´ y ˇcitatelov´ y polynom spojit´e ˇc´asti soustavy Fu (z, m) = P (z, m)R(z)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
kde FC (z, m) =
179
P (z, m) Q(z)
Pˇ r´ıklad 10.6 Regulovan´ a soustava m´a spojit´y pˇrenos FS (p) =
1 (5p + 1)(p + 1)
Perioda vzorkov´ an´ı je T = 5s. Navrhnˇete diskr´etn´ı regul´ ator D(z) tak, aby pˇri konstantn´ı poruˇse p˚ usob´ıc´ı na vstupu soustavy byla ust´ alen´ a odchylka nulov´a a poˇcet krok˚ u regulace koneˇcn´y. Pˇrenos poruchy mus´ı splˇ novat tyto rovnice Fu (z) = (1 − z −1 )(g0 + g1 z −1 + · · · ) Fu (z) = P (z)(r0 + r1 z −1 + · · · ) Diskr´etn´ı pˇrenos soustavy s tvarovaˇcem je FC (z) =
0.5418z −1 + 0.0861z −2 1 − 0.3746z −1 + 0.0025z −2
Soustava zpoˇzd’uje proch´azej´ıc´ı sign´al o jeden impuls a prvn´ı ˇcleny voliteln´ ych polynom˚ u maj´ı tedy hodnoty g0 = 0, g1 = p1 a r0 = 1. Porovn´an´ım koeficient˚ u v obou podm´ınkov´ ych rovnic´ıch vypoˇc´ıt´ame hodnoty ostatn´ıch ˇclen˚ u (1 − z −1 )(g1 z −1 + g2 z −2 ) = (0.5418z −1 + 0.0861z −2 )(1 + r1 z −1 ) g1 = 0.5418
,
g2 = 0.0861
a
r1 = −1
Pˇrenos poruchy pak je Fu (z) = 0.5418z −1 − 0.4557z −2 − 0.0861z −3 a pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu D(z) =
1 1 1 − Q(z)(1 − z −1 ) 1.3746 − 0.3771z −1 + 0.0025z −2 − = = Fu (z) FC (z) P (z)(1 − z −1 ) 0.5418z −1 − 0.4557z −2 − 0.0861z −3
Pro pˇrenos ˇr´ızen´ı plat´ı Fw (z, m) =
FC (z, m)D(z) = Fu (z, m)D(z) 1 + FC (z)D(z)
Podle dan´ ych podm´ınek pˇrenos poruchy je Fu (z, m) = P (z, m)(1 − z −1 )
ˇ ızen´ı a regulace I R´
180
a pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu D(z) =
FC (z) − Fu (z) FC (z)Fu (z)
Dosad´ıme-li tyto vztahy do rovnice pro pˇrenos ˇr´ızen´ı, dostaneme P (z) − P (z)(1 − z −1 ) −1 Q(z) z ) P (z) · P (z)(1 − z −1 ) Q(z)
Fw (z, m) = P (z, m)(1 −
=
P (z, m) 1 − Q(z)(1 − z −1 ) P (z)
Z t´eto rovnice je zˇrejm´e, ˇze pˇrechodn´ y dˇej pˇri zmˇenˇe ˇr´ıdic´ı veliˇciny je koneˇcn´ y pouze v okamˇzic´ıch vzorkov´an´ı, nebot’ pˇrenos Fw (z, m) m´a koneˇcn´ y poˇcet ˇclen˚ u jen pˇri m = 0. Pak plat´ı Fw (z) = 1.3746z −1 − 0.3771z −2 + 0.0025z −3 Pro ˇcasy, rovn´e polovinˇe periody vzorkov´an´ı, vypoˇc´ıt´ame Fw (z, 0.5) =
0.3606 + 0.3966z −1 − 0.1283z −2 − 0.0010z −3 0.5418 + 0.0861z −1
y
Odezvy na jednotkov´ y skok ˇr´ızen´ı a poruchy jsou nakresleny na obr´azku 10.14 (pln´e kˇrivky). 1.6T 1.4T 1.2T 1.0T 0.8T 0.6T 0.4T 0.2T 0T
bc bc
bcbc
bc bc
bc
bc
bc
bc
bc bc
0T
1T
bc
bc
bc
bc
2T
3T
4T
5T
bc
t
Obr´ azek 10.14: Obr´azek k pˇr´ıkladu Kdybychom poˇzadovali pˇri skokov´e poruˇse pˇrechodn´ y dˇej koneˇcn´ y pouze v ˇcasech vzorkov´an´ı, staˇcilo by, aby pˇrenos poruchy vyhovoval rovnici Fu (z) = (1 − z −1 )p1 z −1 kde p1 je prvn´ı ˇclen v rozvoji funkce FC (z). To vypl´ yv´a z poˇzadavku realizovatelnosti ˇr´ıdic´ıho ˇclenu. Pro uveden´ y pˇr´ıpad plat´ı Fu (z) = 0.5418z −1 − 0.5418z −2
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
181
a pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu nyn´ı je D(z) =
1 (1 − z −1 )p1 z −1
−
Q(z) 1.5336 − 0.3771z −1 + 0.0025z −2 = P (z) 0.5418 − 0.4557z −1 − 0.0861z −2
Pˇrenos ˇr´ızen´ı pak bude Fw (z) = p1 (1 − z =1−
−1
P (z) − p1 (1 − z −1 )z −1 −1 Q(z) )z P (z) (1 − z −1 )p1 z −1 Q(z)
=
Q(z) 0.8309z −1 − 0.2044z −2 + 0.0014z −3 p1 (1 − z −1 )z −1 = = P (z) 0.5418 + 0.0861z −1 = 1.5336z −1 − 0.6209z −2 + 0.1013z −3 + · · ·
V tomto pˇr´ıpadˇe nen´ı pˇrechodn´ y dˇej koneˇcn´ y ani v okamˇzic´ıch vzorkov´an´ı. Odezvy na skok ˇr´ızen´ı i poruchy pˇri tomto ˇr´ıdic´ım algoritmu jsou ˇc´arkovanˇe nakresleny na obr´azku 10.14.
10.3
Regulaˇ cn´ı obvody se dvˇ ema korekˇ cn´ımi ˇ cleny
V praxi jsou ˇcasto poˇzadavky na pˇrenos ˇr´ızen´ı i poruchy kladeny souˇcasnˇe. Poˇzadujeme, aby byla koneˇcn´a i mezi okamˇziky vzorkov´an´ı odezva na ˇr´ızen´ı a z´aroveˇ n na poruchu. V tomto pˇr´ıpadˇe nelze dos´ahnout poˇzadovan´ ych minim´aln´ıch realizac´ı pˇrenosu ˇz´adan´e hodnoty a odchylky ve tvaru Fw (z) = P (z) · k
(10.6)
Fu (z) = (1 − z −1 )P (z)
(10.7)
kde
1 p1 + p2 + · · · + pn pouˇzit´ım jedin´eho korekˇcn´ıho ˇclenu. To je moˇzn´e pouze za podm´ınky rozˇs´ıˇren´ı polynom˚ u Fw (z) a Fu (z) o vhodn´e polynomy. Minim´aln´ıch realizac´ı lze dos´ahnout pouˇzit´ım regulaˇcn´ıho obvodu se dvˇema korekˇcn´ımi ˇcleny, jehoˇz sch´ema je uk´az´ano na obr´azku 10.15. Toto sch´ema s sebou nepˇrin´aˇs´ı zmˇenu v pˇr´ıstrojov´em uspoˇr´ad´an´ı. Zapojen´ım ˇr´ıdic´ıho ˇclenu D2 (z) vzrostou pouze poˇzadavky na programov´e vybaven´ı ˇr´ıdic´ıho poˇc´ıtaˇce. Jsou-li zapojeny dva ˇr´ıdic´ı ˇcleny, plat´ı pro pˇrenos ˇr´ızen´ı a poruchy k=
Fw (z) =
FC (z)D1 (z) 1 + FC (z)D1 (z)D2 (z)
FC (z) 1 + FC (z)D1 (z)D2 (z) odkud lze vypoˇc´ıtat jednotliv´e ˇr´ıdic´ı algoritmy Fu (z) =
D1 (z) =
Fw (z) FC (z)[1 − D2 (z)Fw (z)]
ˇ ızen´ı a regulace I R´
182
u(t) w(t)
e(t)
Tvarovac´ı ˇclen
D1 (z)
FS (p)
y(t)
D2 (z) Obr´ azek 10.15: Diskr´etn´ı regulaˇcn´ı obvod se dvˇema stupni volnosti
D2 (z) =
FC (z) − FU (z) FC (z)Fu (z)D1 (z)
Pro poˇzadavky uveden´e v rovnic´ıch (10.6) a (10.7) dostaneme D1 (z) =
k (1 − z −1 )
1 − (1 − z −1 )Q(z) D2 (z) = sP (z) Kde s je konstanta zajiˇst’uj´ıc´ı jednotkov´e statick´e zes´ılen´ı pˇrenosu ˇr´ızen´ı. Pˇ r´ıklad 10.7 Pro soustavu s diskr´etn´ım pˇrenosem FC (z) =
0.5418z −1 + 0.0864z −2 1 − 0.3746z −1 + 0.0025z −2
navrhnˇete regul´ atory D1 (z) a D2 (z) tak, aby byl regulaˇcn´ı dˇej na skokovou zmˇenu ˇr´ızen´ı i poruchy koneˇcn´y i mezi okamˇziky vzorkov´ an´ı. Budeme hledat minim´aln´ı realizaci pˇrenosu ˇr´ızen´ı a poruchy, proto mus´ı b´ yt splnˇeny rovnice (10.6) a (10.7). Pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu v pˇr´ım´e vˇetvi bude D1 (z) =
1 1.5926 = −1 0.6279(1 − z ) 1 − z −1
a pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu ve zpˇetn´e vazbˇe 1.5930 − 0.4370z −1 + 0.0029z −2 D2 (z) = 1 + 0.1589z −1 Odezva obvodu na jednotkovou skokovou zmˇenu ˇr´ızen´ı i skok poruchy jsou na obr´azku ...
10.4
N´ avrh ˇ r´ıdic´ıho algoritmu s omezen´ ym poˇ ctem ˇ clen˚ u. Regul´ atory typu P, S, PS, PD a PSD
Pˇrenosov´e funkce ˇr´ıdic´ıho ˇclenu, vypoˇc´ıtan´e na z´akladˇe poˇzadavk˚ u na dynamick´e i statick´e vlastnosti regulaˇcn´ıho obvodu, mohou b´ yt znaˇcnˇe sloˇzit´e. Ve skuteˇcn´em provozu vˇsak
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
183
m´alokdy b´ yv´a dosaˇzeno pˇresn´eho souhlasu mezi poˇzadovan´ ym a skuteˇcn´ ym pr˚ ubˇehem regulaˇcn´ıho dˇeje. Matematick´ y model soustavy, se kter´ ym pˇri n´avrhu pracujeme, neodpov´ıd´a vˇetˇsinou naprosto pˇresnˇe skuteˇcn´ ym vlastnostem soustavy a je jen jejich aproximac´ı. Nask´ yt´a se pak ot´azka, zda velmi sloˇzit´ y a na rychlost i kapacitu n´aroˇcn´ y ˇr´ıdic´ı ˇ algoritmus je v´ yhodn´ y. Casto vystaˇc´ıme s jednoduˇsˇs´ım tvarem pˇrenosu D(z), aniˇz dojde k podstatn´emu zhorˇsen´ı kvality regulaˇcn´ıho dˇeje. Pro n´avrh regul´atoru s omezen´ ym poˇctem koeficient˚ u v pˇrenosu m˚ uˇzeme pouˇz´ıt tˇri r˚ uzn´e metody. Liˇs´ı se t´ım, na kter´em stupni projektu pouˇzijeme aproximace. 10.4.1
Zjednoduˇ sen´ı pˇ renosu soustavy
Pˇrenos regulovan´e soustavy nahrad´ıme pˇrenosem nejv´ yˇse druh´eho ˇr´adu, nebo prvn´ıho ˇr´adu s dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım. Pˇri bˇeˇzn´ ych poˇzadavc´ıch (napˇr. podle odstavce 10.1 nebo 10.2 t´eto kapitoly) je vypoˇc´ıtan´ y pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu ve tvaru D(z) =
d0 + d1 z −1 + d2 z −2 1 + c1 z −1 + c2 z −2
Blokov´e sch´ema algoritmu, kter´ y realizuje tento ˇr´ıdic´ı ˇclen je na obr´azku 10.16. Pro v´ ypoˇcet okamˇzit´e hodnoty akˇcn´ı veliˇciny je tˇreba pˇeti n´asoben´ı a ˇctyˇr souˇct˚ u. V pamˇeti je obsazeno 7 bunˇek. Tento postup d´av´a pomˇernˇe dobr´e v´ ysledky, z´aleˇz´ı ovˇsem hlavnˇe na pouˇzit´e aproximaˇcn´ı metodˇe. x(nT )
d0
e(nT )
d1
e−T p
d2
e−T p −c1
−c2
Obr´ azek 10.16: Grafick´e zn´azornˇen´ı realizace
10.4.2
Zjednoduˇ sen´ı navrˇ zen´ eho regul´ atoru
Pˇrenos ˇr´ıdic´ıho ˇclenu navrhneme podle skuteˇcn´eho pˇrenosu regulovan´e soustavy a zadan´ ych poˇzadavk˚ u. Vypoˇc´ıtan´ y pˇrenos D(z) pak nahrad´ıme jednoduˇsˇs´ım typem, kter´ y sv´ ymi vlastnostmi odpov´ıd´a spojit´ ym regul´ator˚ um typu P, I, PI, PD nebo PID.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
184
Pˇri vytv´aˇren´ı PSD regul´atoru jako analogie PID regul´atoru se vˇetˇsinou vych´az´ı z tvaru pˇrenosu regul´atoru z rovnice (4.5) 1 FR (p) = KR 1 + TD p + (10.8) TI p V regulaˇcn´ım sch´ematu vstupuje do regul´atoru odchylka. V ˇcasov´e oblasti se d´a p˚ usoben´ı PID regul´atoru popsat rovnic´ı Z t 1 de(t) + u(t) = KR e(t) + TD e(τ )dτ (10.9) dt TI 0 y k praktick´e realizaci z Jak jiˇz bylo pops´ano v kapitole 4, je tento typ popisu vhodn´ d˚ uvodu snadn´e fyzik´aln´ı n´azornosti. Jedn´a se o tvar regul´atoru, kdy se oddˇelenˇe vytv´aˇrej´ı jeho jednotliv´e sloˇzky. Proporcion´aln´ı sloˇzka z˚ ust´av´a v diskr´etn´ı verzi stejn´a, jako ve verzi spojit´e. Derivace se nahrad´ı v´ ypoˇctem diference de dt
→
e(k) − e(k − 1) T
≈
1 − z −1 T
, kde T je perioda vzorkov´an´ı. V pˇr´ıpadˇe integrace se pouˇz´ıv´a obd´eln´ıkov´a popˇr´ıpadˇe lichobˇeˇzn´ıkov´a aproximace. U obd´eln´ıkov´e aproximace se nahrad´ı pr˚ ubˇeh mezi okamˇziky vzorkov´an´ı jednou jeho krajn´ı hodnotou s t´ım, ˇze se uvaˇzuje, ˇze se mezi okamˇziky vzorkov´an´ı nemˇen´ı. Pokud vezmeme levou krajn´ı hodnotu, jedn´a se o dopˇrednou obd´eln´ıkovou aproximaci. Pokud bychom naopak zvolili pravou krajn´ı hodnotu, jednalo by se o zpˇetnou obd´eln´ıkovou aproximaci. V pˇr´ıpadˇe lichobˇeˇzn´ıkov´e aproximace se pr˚ ubˇeh mezi dvˇema okamˇziky vzorkov´an´ı nahrad´ı u ´seˇckou, spojuj´ıc´ı levou a pravou krajn´ı hodnotu. Integr´al tohoto pr˚ ubˇehu odpov´ıd´a obsahu lichobˇeˇzn´ıku. Uvaˇzujme pro jednoduchost zpˇetnou obd´eln´ıkovou aproximaci. Potom se d´a integ´al nahradit n´asleduj´ıc´ı sumac´ı Z
0
t
e(τ )dτ =
Z
0
NT
e(τ )dτ
→
T
N X
e(n)
n=0
≈
S uv´aˇzen´ım tˇechto zjednoduˇsen´ı pˇrech´az´ı rovnice (10.9) na tvar ! k TD T X e(i) (e(k) − e(k − 1)) + u(k) = KR e(k) + T TI i=0 ze kter´eho urˇc´ıme diskr´etn´ı pˇrenosovou funcki PSD regul´atoru TD 1 T −1 −1 FR (z ) = KR 1 + (1 − z ) + T TI 1 − z −1
T 1 − z −1
(10.10)
(10.11)
Blokov´e sch´ema PSD regul´atoru je na obr´azku 10.17. nuje reDerivaˇcn´ı sloˇzka v rovnici (10.8) je jak v´ıme nerealizovateln´a. V praxi se doplˇ alizaˇcn´ı konstantou (εp + 1) ve jmenovateli. Pro dosaˇzen´ı lepˇs´ıho chov´an´ı PSD regul´atoru, jako diskr´etn´ı verze PID regul´atoru, se ˇcasto realizaˇcn´ı konstanta pˇrev´ad´ı i do t´eto diskr´etn´ı verze, ikdyˇz to z hlediska realizovatelnosti nen´ı nutn´e.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
e(k) KR
185
u(k)
T TI
z −1 TD T
z −1 Obr´ azek 10.17: PSD regul´ator ych regul´ator˚ u. Jsou V tabulce 10.2 jsou uvedeny jednotliv´e typy tˇechto jednoduch´ zde uvedeny jejichˇz pˇrenosov´e funkce, odezvy na jednotkov´ y impuls i na konstantn´ı vstupn´ı sign´al, odpov´ıdaj´ıc´ı typy pˇrenos˚ u spojit´ ych regul´ator˚ u a poˇcet pamˇet’ov´ ych bunˇek, nutn´ ych k realizaci dan´eho algoritmu ˇr´ızen´ı. Poˇcet pamˇet’ov´ ych bunˇek obsahuje buˇ nky pro uloˇzen´ı konstant regul´atoru a pro uloˇzen´ı jeho stavov´ ych veliˇcin. Napˇr´ıklad PSD regul´ator obsahuje tˇri konstanty regul´atoru KR , TI a TD a dvˇe stavov´e promˇenn´e (jedna pro v´ ypoˇcet diference a jedna pro uchov´an´ı hodnoty sum´atoru).
Odezva na jed- Odezva na notkov´ y impuls stantn´ı sign´al
D(z)
d0 Proporcion´ aln´ı D(z) = d0 P
kon- Odpov´ıdaj´ıc´ı spojit´ y Poˇcet pˇrenos pamˇet’ov´ ych bunˇek
d0 F (p) = k t
T
ˇ ızen´ı a regulace I R´
Typ regul´ atoru
1
t
d0 Sumaˇcn´ı S
D(z) =
d0 (1 − z −1 )
d0
F (p) = k(1 + Td p)
3
d0
Proporcion´ alnˇe D(z) = d0 − d1 z −1 diferenˇcn´ı PD
T
−d1 d0
2T
t
T
Proporcion´ alnˇe d0 − d1 D(z) = sumaˇcn´ı PS 1 − z −1
t
d0 − d1
d1
z −1
Proporcion´ alnˇe D(z) = sumaˇcnˇe d0 − d1 z −1 + d2 z −2 diferenˇcn´ı = 1 − z −1 PSD
2
T 2T · · · t
t d0
k p
F (p) =
d0 t
T d0
F (p) = k(1 +
d0 − d1 + d2 d0 t
T d0 − d1
T
d0 − d1 d0 − d1 + d2
t
1 ) Ti p
3
F (p) = t
= k(1 + Td p +
5 1 ) Ti p
Tabulka 10.2: Diskr´etn´ı ekvivalenty spojit´ ych PID regul´ator˚ u 186
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
187
Provedenou aproximaci je vˇsak vˇzdy nutn´e kontrolovat v´ ypoˇctem pˇrenosu uzavˇren´e smyˇcky. Pˇ r´ıklad 10.8 Pro soustavu s pˇrenosem FS (p) =
1 (5p + 1)(p + 1)
a periodou vzorkov´ an´ı T = 5s jsme v pˇredchoz´ıch odstavc´ıch navrhli dva r˚ uzn´e algoritmy ˇr´ızen´ı. Srovnejte jejich impulsov´e charakteristiky a aproximujte je jednoduˇsˇs´ım typem regul´ ator˚ u. Byly navrˇzeny regul´atory: 1) pro pˇrechodn´ y dˇej koneˇcn´ y jen v ˇcasech vzorkov´an´ı D1 (z) = 1.8457 ·
1 − 0.3746z −1 + 0.0025z −2 1 − 0.8411z −1 − 0.1589z −2
2) pro koneˇcn´ y poˇcet regulaˇcn´ıch krok˚ u (dˇej koneˇcn´ y i mimo okamˇziky vzorkov´an´ı) 1 − 0.3746z −1 + 0.0025z −2 1 − 0.8629z −1 − 0.1371z −2
x
D2 (z) = 1.5926
1.8 1.6 1.4 1.2 1.0 0.8 0.6 0T
1T
2T
3T
4T
5T
t
Obr´ azek 10.18: Impulsov´e charakteristiky regul´ator˚ u D1 (z) (plnou ˇcarou), D2 (z) (ˇc´arkovanou ˇcarou) a PS (teˇckovanˇe) Z obr´azku 10.18, kde jsou nakresleny impulsov´e odezvy navrˇzen´ ych regul´ator˚ u (pro D1 (z) plnou ˇcarou a pro D2 (z) ˇc´arkovanˇe) vypl´ yv´a, ˇze rozd´ıly jsou velmi mal´e. Poubˇeh podob´a impulsov´e charakteristice proporcion´alnˇe sumaˇcn´ıho dle tabulky 10.2 se pr˚ regul´atoru. Jako aproximaci proto zvol´ıme PS regul´ator s pˇrenosem D(z) =
1.7 − 0.75z −1 1 − z −1
ˇ ızen´ı a regulace I R´
188
Jeho impulsov´a charakteristika je na obr´azku 10.18 nakreslena teˇckovanˇe. Obraz odezvy uzavˇren´eho obvodu s PS regul´atorem na skok ˇr´ızen´ı je 0.9211z −1 − 0.2600z −2 − 0.0646z −3 1 − 1.4535z −1 + 0.5706z −2 − 0.1842z −3 + 0.0671z −4
y
Y (z) =
1.2T 1.0T 0.8T 0.6T 0.4T 0.2T 0T 0T
1T
2T
3T
4T
5T
t
Obr´ azek 10.19: Odezva na skokovou zmˇenu ˇr´ızen´ı pˇri pouˇzit´ı PS regul´atoru ˇ u dosaˇziteln´a Casov´ y pr˚ ubˇeh je nakreslen na obr´azku 10.19. Kvalita regulaˇcn´ıch pochod˚ pomoc´ı tˇechto jednoduch´ ych regul´ator˚ u, je mnohem menˇs´ı, neˇz pˇri pouˇzit´ı algoritm˚ u s neomezenou pˇrenosovou funkc´ı. V pˇr´ıpadech soustav vyˇsˇs´ıch ˇr´ad˚ u nebo zv´ yˇsen´ ych poˇzadavk˚ u na regulaˇcn´ı vlastnosti nen´ı ani moˇzn´e jednoduch´ ym regul´atorem typu PSD dan´e poˇzadavky splnit. Pˇ r´ıklad 10.9 V odstavci 10.1 d) t´eto kapitoly jsme ˇreˇsili n´ avrh ˇr´ıdic´ıho algoritmu pro soustavu s pˇrenosem 1 FS (p) = p(20p + 1)2 pˇri poˇzadavc´ıch nulov´e ust´ alen´e odchylky pro line´ arnˇe nar˚ ustaj´ıc´ı ˇr´ıdic´ı sign´ al w(t) = t a koneˇcn´y regulaˇcn´ı dˇej. Navrˇzen´ y regul´ator nelze nahradit jednoduch´ ym algoritmem PSD. Pokud se spokoj´ıme s nulovou odchylkou pouze pˇri konstantn´ım ˇr´ızen´ı, bude m´ıt pˇrenosov´a funkce tvar Fw (z) = 0.2092z −1 + 0.6611z −2 + 0.1297z −3 Diskr´etn´ı pˇrenos soustavy s tvarovaˇcem nult´eho ˇr´adu je (1 + 2.95z −1 )(1 + 0.21z −1 )z −1 FC (z) = 0.324 (1 − z −1 )(1 − 0.607z −1 )2
189
x
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
2.0 1.5 1.0 0.5 0 0T
1T
2T
3T
4T
5T
6T t
−0.5 −1.0 Obr´ azek 10.20: Obr´azek k pˇr´ıkladu a pˇrenos ˇc´ıslicov´eho regul´atoru D1 (z) =
0.6457 − 0.7839z −1 + 0.2379z −2 1 + 0.7908z −1 + 0.1297z −2
Odezva regul´atoru na jednotkov´ y impuls je na obr´azku 10.20 plnou ˇcarou. Tento pˇrenos opˇet nelze aproximovat regul´atorem jednoduch´eho typu. Nejvhodnˇejˇs´ı jednoduch´ y regul´ator je typu PD. Kritick´e zes´ılen´ı regul´atoru P vypoˇc´ıt´ame napˇr. pomoc´ı biline´arn´ı transformace a Hurwitzova krit´eria. Jeho hodnota je d = 0.0685. Vhodn´ y pˇrenos typu PD je D2 (z) = 0.07 − 0.04z −1
Pˇrenos ˇr´ızen´ı pak je
Fw (z) =
0.0227z −1 + 0.0587z −2 − 0.0269z −3 − 0.008z −4 1 − 2.1913z −1 + 1.6411z −2 − 0.3953z −3 − 0.008z −4
ˇ Impulsn´ı charakteristika PD regul´atoru je na obr´azku 10.20 ˇc´arkovanou ˇcarou. Casov´ y pr˚ ubˇeh odezvy na jednotkovou zmˇenu ˇr´ızen´ı je nakreslen na obr´azku 10.21, kde je pro srovn´an´ı t´eˇz uvedena odezva syst´emu, je-li zapojen pˇrenos D1 (z). 10.4.3
N´ avrh spojit´ eho regul´ atoru a jeho pˇ revod na ˇ c´ıslicov´ y
Jsou-li ˇcasov´e konstanty regulovan´e soustavy znaˇcnˇe vˇetˇs´ı neˇz je perioda vzorkov´an´ı, m˚ uˇzeme navrhnout vhodn´ y spojit´ y regul´ator a pˇrenos diskr´etn´ıho ˇr´ıdic´ıho ˇclenu D(z) zvolit tak, aby se jejich pˇrechodov´e charakteristiky co nejv´ıce pˇribliˇzovaly. Spojit´ y regul´ator navrhujeme pro soustavu s pˇrenosem FS (p) a vzorkovac´ı ˇclen s tvarovaˇcem nahrad´ıme ˇclenem typu dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı o velikosti poloviny periody
ˇ ızen´ı a regulace I R´
y
190
1.2 1.0 0.8 0.6 0.4 0.2 0 0T
4T
8T
12T
16T
20T
t
Obr´ azek 10.21: Odezva na skokovou zmˇenu ˇr´ızen´ı pˇri pouˇzit´ı PD regul´atoru ve srovn´an´ı s p˚ uvodn´ım regul´atorem D1 (z) vzorkov´an´ı T /2. Blokov´e sch´ema je na obr´azku 10.23. Tato n´ahrada vych´az´ı ze skuteˇcnosti, ˇze vzorkovan´ y a tvarovan´ y sign´al akˇcn´ı veliˇciny je vyhlazen velk´ ymi ˇcasov´ ymi konstantami v soustavˇe a v´ ysledn´a odezva je pˇribliˇznˇe rovna odezvˇe na sign´al, kter´ y je stˇredn´ı hodnotou pravo´ uhl´ ych akˇcn´ıch impuls˚ u (obr´azek 10.22). Tento sign´al xa (t) je proti p˚ uvodn´ımu x(t) posunut o polovinu periody vzorkov´an´ı. y
xa (t)
x(t) T /2
0T
1T
2T
3T
4T
5T
6T
t
Obr´ azek 10.22: Vysvˇetlen´ı aproximace vzorkovaˇce s tvarovaˇcem pomoc´ı dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı
Pˇ r´ıklad 10.10 Navrhnˇete ˇr´ıdic´ı algoritmus pro soustavu se spojit´ym pˇrenosem FS (p) = s periodou vzorkov´ an´ı T = 1s.
1 (5p + 1)(p + 1)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
w(t)
e(t)
x(t)
− T2 p
FR (p)
e
191
y(t) FS (p)
Obr´ azek 10.23: N´ahrada vzorkovac´ıho ˇclenu s tvarovaˇcem dopravn´ım zpoˇzdˇen´ım Vhodn´ y spojit´ y regul´ator typu PI m´a pˇrenos 5p + 1 1 = 2.5(1 + ) FR (p) = 0.5 p 5p Tvar tohoto pˇrenosu m˚ uˇzeme vypoˇc´ıtat nˇekterou z metod teorie line´arn´ı spojit´e regulace. M´a-li spojit´ y pˇrenos tvar 1 FR (p) = k(1 + ) Ti p je odpov´ıdaj´ıc´ı diskr´etn´ı pˇrenos D(z) = kde d0 = k(1 +
1 ) Ti
Po dosazen´ı dostaneme D(z) = Diskr´etn´ı pˇrenos soustavy s tvarovaˇcem je
d0 − d1 z −1 1 − z −1 a
d1 = k
3 − 2.5z −1 1 − z −1
0.0686z −1 + 0.0460z −2 1 − 1.1866z −1 + 0.3011z −2 a celkov´a hodnota pˇrenosov´e funkce ˇr´ızen´ı pˇri pouˇzit´ı regul´atoru D(z) bude FC (z) =
Fw (z) =
0.2058z −1 − 0.0335z −2 − 0.1150z −3 + 1.4542z −2 − 0.4161z −3 1 − 1.9808z −1
Pr˚ ubˇeh odezvy na jednotkov´ y skok ˇr´ızen´ı je nakreslen na obr´azku 10.24 plnou ˇcarou. Regul´ator navrˇzen´ y podle poˇzadavku koneˇcn´eho pˇrechodn´eho dˇeje by mˇel pˇrenos 8.726 − 10.354z −1 + 2.6274z −2 ¯ D(z) = 1 − 0.5986z −1 − 0.4014z −2 a jemu odpov´ıdaj´ıc´ı odezva na jednotkov´ y skok ˇr´ızen´ı je nakreslena na obr´azku 10.24 ˇc´arkovanˇe. Pro srovn´an´ı jsou na obr´azku 10.25 nakresleny impulsov´e odezvy obou regul´ator˚ u. 0.2058z −1 − 0, 0335z −2 − 0.1150z −3 Fw (z) = + 1.4542z −2 − 0.4161z −3 −1 1 − 1.9808z
ˇ ızen´ı a regulace I R´
y
192
1.2 1.0 0.8 0.6 0.4 0.2 0 0T
2T
4T
6T
8T
10T 12T
t
x
Obr´ azek 10.24: Odezvy regulaˇcn´ıch obvod˚ u na jednotkov´ y skok ˇr´ızen´ı
9 6 3 0
0T
1T
2T
3T
4T
−3 −6 Obr´ azek 10.25: Impulsov´e charakteristiky regul´ator˚ u
5T
t
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
10.5
193
Shrnut´ı
Tato kapitola ukazuje jak´ ymi r˚ uzn´ ymi zp˚ usoby se d´a navrhnout diskr´etn´ı regul´ator, ˇcili ˇc´ıslicov´ y korekˇcn´ı ˇclen. V prvn´ı ˇc´asti jsou prezentov´any metody, kter´e umoˇzn ˇuj´ı navrhnout ˇc´ıslicov´ y korekˇcn´ı ˇclen, kter´ y m´a koneˇcn´ y pˇrechodn´ y dˇej. Pˇrechodn´ y dˇej m˚ uˇze b´ yt koneˇcn´ y pouze v okamˇzic´ıch vzorkov´an´ı, nebo i mimo okamˇziky vzorkov´an´ı. Druh´ y pˇr´ıpad je pro n´as ˇcastˇejˇs´ı. Tato metoda vych´az´ı ve vhodn´em zad´an´ı pˇrenosu ˇr´ızen´ı (respektive poruchy). Pˇri tom mus´ıme respektovat podm´ınky fyzik´aln´ı realizovatelnosti a dalˇs´ı podm´ınky zajiˇst’uj´ıc´ı koneˇcn´ y pˇrechodn´ y dˇej a nulovou ust´alenou odchylku. Ve druh´e ˇc´asti se kapitola vˇenuje n´avrhu jednoduch´ ych typ˚ u regul´ator˚ u, kter´e maj´ı sv´e analogie ve spojit´ ych regul´atorech. Jedn´a se o kombinace proporcion´aln´ıho, sumaˇcn´ıho a diferenˇcn´ıho regul´atoru (regul´atory typu PSD). Jsou zde pˇrehlednˇe pops´any tˇri metody, kter´e se pro tento u ´ˇcel daj´ı pouˇz´ıt.
10.6
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 10.1 Jak´e zn´ ate zp˚ usoby n´ avrhu diskr´etn´ıch regul´ ator˚ u? Ot´ azka 10.2 Napiˇste omezuj´ıc´ı podm´ınku na pˇrenos ˇr´ızen´ı s ohledem na realizovatelnost regul´ atoru. Ot´ azka 10.3 M˚ uˇzeme u dynamick´eho syst´emu s ekvivalentn´ım pˇrenosem Fc (z) = poˇzadovat pˇrenos ˇr´ızen´ı roven Fw (z) = 1? Svoji odpovˇed’ zd˚ uvodnˇete.
bz −1 1+az −1
Ot´ azka 10.4 Odvod’te vzorec pro v´ypoˇcet pˇrenosu regul´ atoru D(z), pokud zn´ ate ekvivalentn´ı pˇrenos soustavy Fc (z) a poˇzadovan´y pˇrenos ˇr´ızen´ı je Fw (z). Ot´ azka 10.5 Jakou podm´ınku mus´ı splˇ novat pˇrenos ˇr´ızen´ı Fw (z), aby byla dosaˇzena nulov´a ust´ alen´ a odchylka? Ot´ azka 10.6 Jakou podm´ınku mus´ı splˇ novat pˇrenos ˇr´ızen´ı Fw (z), aby byl dosaˇzen koneˇcn´y pˇrechodn´y dˇej v ˇcasech vzorkov´ an´ı a koneˇcn´y pˇrechodn´y dˇej i mezi okamˇziky vzorkov´ an´ı Ot´ azka 10.7 Pokuste se odpovˇedˇet na pˇredchoz´ı ot´azky s t´ım, ˇze m´ısto pˇrenosu ˇr´ızen´ı Fw (z) uvaˇzujte pˇrenos poruchy Fu (z) Ot´ azka 10.8 Napiˇste pˇrenos PSD regul´ atoru a nakreslete jeho pˇrechodovou charakteristiku a popiˇste ji pomoc´ı promˇenn´ych pˇrenosu (napiˇste hodnoty prvn´ıch nˇekolika vzork˚ u). To stejn´e m˚ uˇzete vyzkouˇset s ostatn´ımi typy jednoduch´ych diskr´etn´ıch regul´ ator˚ u P, S, PS a PD. Ot´ azka 10.9 Jak se d´a nahradit vzorkovaˇc s tvarovaˇcem pˇri n´ avrhu regul´ ator˚ u v syst´emech se vzorkov´ an´ım metodou poˇzadovan´eho tvaru frekvenˇcn´ı charakteristiky? Odpovˇed’ zd˚ uvodnˇete.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
11
194
V´ıcerozmˇ ern´ e regulaˇ cn´ı obvody
Regulovan´e soustavy, kter´ymi jsme se dosud zab´yvali, mˇely pouze jeden v´ystup a regulace se t´ykala pouze jedin´e regulovan´e veliˇciny. T´e odpov´ıdala tak´e jedin´a ˇr´ıdic´ı veliˇcina. Vˇetˇsina regulovan´ych soustav vˇsak m´a v´ıce vstupn´ıch veliˇcin, kter´e je tˇreba regulovat. Na soustavu p˚ usob´ı tak´e vˇetˇs´ı poˇcet akˇcn´ıch veliˇcin, kter´e jsou s v´ystupn´ımi veliˇcinami r˚ uznˇe v´az´any. Proto takov´e soustavy nelze ˇreˇsit jako nˇekolik oddˇelen´ych jednoduch´ych obvod˚ u, navz´ ajem nez´ avisl´ych. Tyto obvody naz´yv´ ame v´ıcerozmˇerov´e (dˇr´ıvˇejˇs´ı oznaˇcen´ı bylo v´ıceparametrov´e) a jejich anal´yza i synt´eza je sloˇzitˇejˇs´ı, neˇz u syst´em˚ u jednorozmˇern´ych. Pˇri spojov´ an´ı v´ıcerozmˇern´ych syst´emu zde z´ aleˇz´ı na poˇrad´ı n´ asoben´ı jednotliv´ych pˇrenosov´ych matic, ˇc´ımˇz se modifikuj´ı pravidla blokov´e algebry. Na obr´azku 11.1 je blokovˇe zn´azornˇena v´ıcerozmˇerov´a regulovan´a soustava. Soustava m´a n v´ ystupn´ıch veliˇcin y1 ,y2 , · · · , yn , stejn´ y poˇcet akˇcn´ıch veliˇcin x1 ,x2 , · · · , xn a tent´ yˇz poˇcet poruch u1 ,u2 , · · · , un . Podm´ınka stejn´eho poˇctu vˇsech typ˚ u veliˇcin nen´ı na u ´jmu obecnosti, nebot’ vˇzdy je moˇzn´e doplnit menˇs´ı poˇcet veliˇcin veliˇcinami trvale nulov´ ymi. Na druh´e stranˇe stejn´ y poˇcet vˇsech promˇenn´ ych vede na popis ˇctvercov´ ymi maticemi, coˇz je znaˇcnˇe v´ yhodn´e. Mezi jednotliv´ ymi akˇcn´ımi a regulovan´ ymi veliˇcinami plat´ı n´asleduj´ıc´ı soustava rovnic: u 1 u2 un
y1 y2
x1 x2 S
yn
xn
Obr´ azek 11.1: V´ıcerozmˇerov´a regulovan´a soustava
Y1 (p) = S11 (p)X1 (p) + S12 (p)X2 (p) + · · · + S1n (p)Xn (p) Y2 (p) = S21 (p)X1 (p) + S22 (p)X2 (p) + · · · + S2n (p)Xn (p) .. .. . . Yn (p) = Sn1 (p)X1 (p) + Sn2 (p)X2 (p) + · · · + Snn (p)Xn (p) Tuto soustavu nap´ıˇseme maticovˇe Y(p) = S(p)X (p)
(11.1)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
195
kde Y(p) a X (p) jsou sloupcov´e vektory obraz˚ u v´ ystupn´ıch a akˇcn´ıch veliˇcin X1 (p) Y1 (p) X2 (p) Y2 (p) X (p) = .. Y(p) = .. . . Xn (p) Yn (p) a S(p) je matice pˇrenos˚ u akˇcn´ıch veliˇcin v soustavˇe S11 (p) · · · S1n (p) .. S(p) = ... . Sn1 (p) · · · Snn (p)
Podobnˇe je tomu s pˇrenosy poruch, pro kter´e zavedeme matici pˇrenos˚ u poruch V(p) V11 (p) · · · V1n (p) .. V(p) = ... . Vn1 (p) · · · Vnn (p)
a plat´ı
Y(p) = V(p)U(p) kde U(p) je vektor obraz˚ u poruchov´ ych veliˇcin. Kaˇzd´a regulovan´a veliˇcina m´a svou ˇr´ıdic´ı veliˇcinu (ˇz´adanou hodnotu). Tyto promˇenn´e tvoˇr´ı vektor ˇz´adan´ ych hodnot W(p), jehoˇz obraz je T W(p) = W1 (p) W2 (p) · · · Wn (p)
Rozd´ıl vektoru ˇz´adan´ ych hodnot a vektoru regulovan´ ych veliˇcin tvoˇr´ı vektor regulaˇcn´ıch odchylek E(p), pro kter´ y plat´ı E(t) = W(t) − Y(t) Regulaˇcn´ı odchylky jsou vstupn´ımi veliˇcinami regul´ator˚ u jednotliv´ ych obvod˚ u. Jedn´ım z hlavn´ım poˇzadavk˚ u kladen´ ych na v´ıcerozmˇerov´e syst´emy je autonomnost. Syst´em je autonomn´ı tehdy, jestliˇze zmˇena k-t´e ˇz´adan´e hodnoty zp˚ usob´ı zmˇenu k-t´e regulovan´e veliˇciny a na ostatn´ıch se neprojev´ı. To by bylo splnˇeno za pˇredpokladu, ˇze vˇsechny pˇrenosy Sij , i 6= j, v matici pˇrenos˚ u S by byly nulov´e. Jin´ ymi slovy, kdyby matice S byla diagon´aln´ı. Pokud tomu tak nen´ı, je tˇreba neˇz´adouc´ı vz´ajemn´e vazby mezi sobˇe neodpov´ıdaj´ıc´ımi akˇcn´ımi a regulovan´ ymi veliˇcinami kompenzovat vhodn´ ymi vazbami v regul´atorech. Proto obecnˇe kaˇzd´a akˇcn´ı veliˇcina m˚ uˇze b´ yt v´az´ana na libovolnou regulaˇcn´ı odchylku, coˇz vyj´adˇr´ıme matic´ı pˇrenos˚ u regul´ator˚ uR R11 (p) · · · R1n (p) .. R(p) = ... . Rn1 (p) · · · Rnn (p)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
196
Prvek Rij (p) t´eto matice je definov´an vztahem Rij (p) =
Xi (p) Ej (p)
a znamen´a pˇrenos j-t´e odchylky na i-tou veliˇcinu. Blokov´e sch´ema v´ıcerozmˇerov´eho regulaˇcn´ıho obvodu je na obr´azku 11.2. U(t)
W(t)
E(t)
R(p)
X (t)
V(p)
S(p)
Y(t)
Obr´ azek 11.2: Blokov´e sch´ema v´ıcerozmˇerov´eho regulaˇcn´ıho obvodu Z rovnic Y(p) = S(p) · X (p) + V(p) · U(p) X (p) = R(p) · [W(p) − Y(p)] odvod´ıme matice pˇrenos˚ u ˇr´ızen´ı a poruch Fw (p) = S(p)R(p)[I + S(p)R(p)]−1 Fu (p) = V(p)[I + S(p)R(p)]−1
(11.2) (11.3)
Prvek Fwij v matici Fw (p) znamen´a pˇrenos j-t´e ˇz´adan´e hodnoty na i-tou regulovanou veliˇcinu. Pro autonomn´ı syst´em mus´ı platit Fwij (p) = 0
pˇri i 6= j
a matice Fw (p) mus´ı b´ yt diagon´aln´ı. Z rovnice (11.2) plyne, ˇze tato podm´ınka bude splnˇena, bude-li matice pˇrenos˚ u otevˇren´ ych smyˇcek F0 (p) = S(p)R(p) matic´ı diagon´aln´ı. Tento poˇzadavek samozˇrejmˇe neurˇcuje matici R(p) jednoznaˇcnˇe; pˇredstavuje pouze jednu z podm´ınek. Dalˇs´ı poˇzadavky na prvky matice regul´ator˚ u mohou b´ yt formulov´any bud’ prostˇrednictv´ım ˇz´adan´eho tvaru pˇrenos˚ u otevˇren´ ych nebo uzavˇren´ ych smyˇcek. V prvn´ım pˇr´ıpadˇe je v´ ypoˇcet regul´atoru jednoduˇsˇs´ı, nebo plat´ı R(p) = S −1 ((p)F0 (p)
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
197
kdeˇzto v druh´em pˇr´ıpadˇe R(p) = S −1 (p)[I − Fw (p)]−1 Fw (p) Pro nalezen´ı poˇzadovan´ ych tvar˚ u matic F0 (p) a Fw (p) m˚ uˇzeme pouˇz´ıt prakticky vˇsechny dˇr´ıve uveden´e metody. V´ ypoˇcty jsou pouze v odpov´ıdaj´ıc´ı m´ıˇre sloˇzitˇejˇs´ı. ˇ Ve vˇetˇsinˇe pˇr´ıpad˚ u nelze dos´ahnout u ´plnou autonomnost syst´emu. Casto se spokoj´ıme pouze s autonomnost´ı ust´alen´ ych stav˚ u. V tom pˇr´ıpadˇe mus´ı b´ yt splnˇena podm´ınka lim Fw (p) = D
p→0
kde D je diagon´aln´ı matice. Kromˇe autonomnosti se u v´ıcerozmˇerov´ ych syst´em˚ u poˇzaduje t´eˇz invariantnost, coˇz je ´ necitlivost v˚ uˇci poruchov´ ym sign´al˚ um. Upln´e invariantnosti lze dos´ahnout pouze tehdy, je-li k dispozici informace o p˚ usob´ıc´ıch poruch´ach, ˇcili lze-li poruchov´e veliˇciny mˇeˇrit (viz. kapitola 9.3).
11.1
ˇ ızen´ı v´ıcerozmˇ R´ ern´ ych obvod˚ u
Pˇri n´avrhu ˇr´ıdic´ıch algoritm˚ u pro v´ıcerozmˇerov´e obvody z˚ ust´avaj´ı v platnosti vˇsechny postupy, uveden´e v pˇredchoz´ıch kapitol´ach. Nav´ıc u tˇechto obvod˚ u vznikaj´ı dalˇs´ı poˇzadavky, kter´e m˚ uˇzeme splnit dalˇs´ım rozˇs´ıˇren´ım polynom˚ u pˇrenosov´ ych funkc´ı. Zde uvedeme poˇzadavky autonomnosti a invariantnosti u v´ıcerozmˇerov´ ych syst´em˚ u. Na regulovanou soustavu s n v´ ystupn´ımi veliˇcinami (y1 , y2 , · · · , yn ) p˚ usob´ı n akˇcn´ıch veliˇcin (x1 , x2 , · · · , xn ) a stejn´ y poˇcet poruchov´ ych veliˇcin (u1 , u2 , · · · , un ). Pˇredpoklad stejn´eho poˇctu vstupn´ıch, v´ ystupn´ıch i poruchov´ ych veliˇcin nen´ı na u ´jmu obecnosti, nebot’ skuteˇcn´ y poˇcet veliˇcin lze vˇzdy doplnit na potˇrebn´e ˇc´ıslo pomoc´ı trvale nulov´ ych promˇenn´ ych. Pro vz´ajemn´e pˇrenosy jednotliv´ ych veliˇcin zavedeme znaˇcen´ı Sij =
Yi Xj
;
Rij =
Yi Uj
Protoˇze vˇsechny akˇcn´ı veliˇciny (v´ ystupy ˇr´ıdic´ıho poˇc´ıtaˇce) jsou tvarov´any, budeme pˇredpokl´adat, ˇze plat´ı symbolika Sij (z, m) =
m
{Si,j (p)FT V (p)}
;
Rij (z, m) =
m
{Rij (p)Uj (p)}
1 Uj (z)
Vid´ıme, ˇze pˇrenosy Rij budou opˇet funkcemi tvaru poruchov´eho sign´alu u(t). Podle obr´azku ..., na kter´em je nakresleno obecn´e sch´ema v´ıcerozmˇerov´eho obvodu, plat´ı Y1 = S11 X1 + S12 X2 + · · · + S1n Xn + R11 U1 + R12 U2 + · · · + R1n Un Y2 = S21 X1 + S22 X2 + · · · + S2n Xn + R21 U1 + R22 U2 + · · · + R2n Un .. .. . . Yn = Sn1 X1 + Sn2 X2 + · · · + Snn Xn + Rn1 U1 + Rn2 U2 + · · · + Rnn Un
ˇ ızen´ı a regulace I R´
198
Pro zjednoduˇsen´ı z´apisu jsou vynech´any symboly obrazov´e promˇenn´e z. Pro jednotliv´e regulaˇcn´ı odchylky plat´ı ei = wi − yi a pro pˇrenosy korekˇcn´ıch ˇclen˚ u plat´ı Dij (z) =
Xi (z) Ej (z)
Potom cel´ y soubor ˇr´ıdic´ıch algoritm˚ u je pops´an soustavou rovnic X1 = D11 E1 + D12 E2 + · · · + D1n En X2 = D21 E1 + D22 E2 + · · · + D2n En .. .. . . Xn = Dn1 E1 + Dn2 E2 + · · · + Dnn En Z´apis soustav rovnic pro Xn i Yn zjednoduˇs´ıme, pouˇzijeme-li maticov´eho poˇctu. Pˇrenosy Sij i Rij vytvoˇr´ı ˇctvercov´e matice, promˇenn´e Xi , Yi , Ui a Ri tvoˇr´ı sloupcov´e matice. Rovnice syst´emu zap´ıˇseme ve tvaru Y = SX + RU = SD(W − Y) + RU Matice pˇrenosov´ ych funkc´ı ˇr´ızen´ı bude Fw = (I + SD)−1 SD a matice pˇrenos˚ u poruch Fu = (I + SD)−1 R Syst´em je autonomn´ı tehdy, jestliˇze zmˇena i-t´e ˇr´ıdic´ı veliˇciny ovlivn´ı pouze i-tou v´ ystupn´ı veliˇcinu, kdeˇzto na ostatn´ıch v´ ystupech se tato zmˇena neprojev´ı. Syst´em bude autonomn´ı, pokud bude platit Fwi,j (z, m) = 0 pro vˇsechna i 6= j. Matice pˇrenos˚ u Fw (z, m) mus´ı b´ yt diagon´aln´ı. F11 0 0 ··· 0 0 F22 0 · · · 0 0 F33 · · · 0 Fw (z, m) = 0 .. . 0 0 0 · · · Fnn
Ve vzorci pro matici pˇrenosov´ ych funkc´ı Fw se v ˇcitateli i jmenovateli vyskytuje souˇcin matic SD. Pokud bude tento souˇcin diagon´aln´ı matice, pak tak´e jej´ı souˇcet s jednotkovou matic´ı a inverze takto vznikl´e matice bude diagon´aln´ı matice. Inverzn´ı matice k diagon´aln´ı matici je opˇet diagon´aln´ı matice. Postaˇcuj´ıc´ı podm´ınkou autonomnosti proto bude, aby souˇcin matic SD byl diagon´aln´ı matic´ı.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
11.2
199
Shrnut´ı
V t´eto kapitole jsme nast´ınili problematiku v´ıcerozmˇerov´ ych regulaˇcn´ıch obvod˚ u. Vysvˇetlili jsme si pojmy autonomnost a invariantnost. V pˇr´ıpadˇe, kdy je syst´em autonomn´ı, nebo se ho podaˇr´ı vhodnou transformac´ı na takov´ yto syst´em pˇrev´est, ˇreˇs´ı se n´avrh regul´atoru oddˇelenˇe, postupnˇe pro kaˇzd´ y pˇrenos zvl´aˇst’ pomoc´ı metod popsan´ ych dˇr´ıve. Tato kapitola slouˇz´ı pouze jako struˇcn´ yu ´vod do ˇr´ızen´ı v´ıcerozmˇerov´ ych syst´em˚ u. S podrobnˇejˇs´ım popisem se zˇrejmˇe setk´ate v nˇekter´em z navazuj´ıc´ıch kurz˚ u.
11.3
Kontroln´ı ot´ azky
Ot´ azka 11.1 Jak´a jsou pravidla pro blokovou algebru v´ıcerozmˇerov´ych obvod˚ u? V ˇcem se liˇs´ı od jednorozmˇern´ych syst´em˚ u? Ot´ azka 11.2 Definujte pojem autonomnosti. Ot´ azka 11.3 Jak´y je rozd´ıl mezi statickou a dynamickou autonomnost´ı? Ot´ azka 11.4 Definujte pojem autonomnosti v´ıcerozmˇerov´eho regulaˇcn´ıho obvodu. Ot´ azka 11.5 Jak´y je rozd´ıl mezi absolutn´ı a selektivn´ı invariantnost´ı?
ˇ ızen´ı a regulace I R´
A
Odpovˇ edi na kontroln´ı ot´ azky
200
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
B B.1
201
Z´ aklady z maticov´ eho poˇ ctu a zpracov´ an´ı sign´ al˚ u Algebraick´ y doplnˇ ek
Necht’ A je ˇctvercov´a matice ˇr´adu n. Pokud z matice A vynech´ame i-t´ y ˇr´adek a j-t´ y i+j ˇ sloupec, dostaneme matici, kterou si oznaˇc´ıme M ij . C´ıslo Aij = (−1) det (M ij ) se naz´ yv´a algebraick´ y doplnˇek prvku aij v matici A, nebo tak´e subdeterminant. Pˇ r´ıklad B.1 Vypoˇc´ıtejte algebraick´y doplnˇek 1 A= 4 7
A23 , pokud je matice A d´ana 2 3 5 6 8 1
Vynech´ame druh´ y ˇr´adek a tˇret´ı sloupec matice A. 1 2 M 23 = 7 8
Algebraick´ y doplnˇek je podle definiˇcn´ı rovnice A23 = (−1)2+3 det (M 23 ) = 6
B.2
Adjungovan´ a matice
Adjungovan´a matice ke ˇctvercov´e matici A se urˇc´ı t´ım zp˚ usobem, ˇze se jednotliv´e prvky aij nahrad´ı algebraick´ ymi doplˇ nky Aij a potom se tato matice transponuje. T A11 A12 · · · A1n A11 A21 · · · An1 A21 A22 · · · A2n A12 A22 · · · An2 adj(A) = .. .. .. = .. .. .. . . . . . . . . . . . . An1 An2 · · · Ann A1n A2n · · · Ann
Pˇ r´ıklad B.2 Vypoˇc´ıtejte adjungovanou matici k matici A z pˇredchoz´ıho pˇr´ıkladu Nejprve si vypoˇc´ıt´ame vˇsechny Algebraick´e doplˇ nky 4 6 5 6 = 38 = −43 A12 = − det A11 = det 7 1 8 1 1 3 2 3 = −20 = 22 A22 = det A21 = − det 7 1 8 1 1 3 2 3 =6 = −3 A32 = − det A31 = det 4 6 5 6
A13 A23 A33
4 5 = −3 = det 7 8 1 2 =6 = − det 7 8 1 2 = −3 = det 4 5
Nyn´ı m˚ uˇzeme spoˇc´ıtat adjungovanou matici adj(A) T −43 22 −3 −43 38 −3 adj(A) = 22 −20 6 = 38 −20 6 −3 6 −3 −3 6 −3
ˇ ızen´ı a regulace I R´
B.3
202
Inverzn´ı matice
Pokud existuje inverzn´ı matice k matici A, pak mus´ı splˇ novat rovnici AA−1 = A−1 A = I kde I je jednotkov´a matice. Jednotkov´a matice m´a jedniˇcky na hlavn´ı diagon´ale, jinde m´a sam´e nuly. Matice A mus´ı b´ yt ˇctvercov´a a jej´ı determinant mus´ı b´ yt nenulov´ y (matice nem˚ uˇze b´ yt singul´arn´ı). Inverzn´ı matice se d´a vypoˇc´ıtat podle vzorce A−1 =
adj(A) det(A)
(B.1)
Pˇ r´ıklad B.3 Vypoˇc´ıtejte inverzn´ı matici k matici A Adjungovanou matici jsme si spoˇc´ıtali v pˇredchoz´ım pˇr´ıkladˇe. K v´ ypoˇctu inverzn´ı matice zb´ yv´a urˇcit determinant matice A. det(A) = 1 · 5 · 1 + 2 · 6 · 7 + 4 · 8 · 3 − 7 · 5 · 3 − 4 · 2 · 1 − 6 · 8 · 1 = 24 Inverzn´ı matice k matici A A−1
−43 22 −3 1 adj(A) 38 −20 6 = = det(A) 24 −3 6 −3
Pˇ r´ıklad B.4 Ovˇeˇrte spr´avnost v´ypoˇctu determinantu a inverzn´ı matice k matici A v Matlabu. Nadefinujeme si matici A >> A=[1 2 3;4 5 6;7 8 1] A = 1 4 7
2 5 8
3 6 1
Determinant z´ısk´ame zavol´an´ım funkce >> det(A) ans = 24 Inverzn´ı matice n´asoben´a determinantem je
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
203
inv(A)*det(A) ans = -43.0000 38.0000 -3.0000
22.0000 -20.0000 6.0000
-3.0000 6.0000 -3.0000
V´ ysledky se shoduj´ı, poˇc´ıtali jsme spr´avnˇe.
B.4
Vlastn´ı ˇ c´ısla matice
Nˇekdy je potˇrebn´e naj´ıt skal´ar λ a vektor x spojen´e s matic´ı A tak, ˇze je splnˇena rovnice: λx = Ax Pokud je matice A ˇr´adu n, pak se d´a nal´ezt n koeficient˚ u λi , kter´e vyhovuj´ı pˇredchoz´ı rovnici. Hodnoty koeficient˚ u λi se naz´ yvaj´ı Matice!vlastn´ı ˇc´ısla matice A. Vlastn´ı ˇc´ısla nalezneme ˇreˇsen´ım rovnice det (λI − A) = 0
K urˇcen´emu vlastn´ımu ˇc´ıslu λi m˚ uˇzeme nal´ezt vektor xi splˇ nuj´ıc´ı rovnici [(λi I − A)] xi = 0
Vypoˇcten´ y vektor xi se naz´ yv´a vlastn´ı vektor. Jeho urˇcen´ı nen´ı jednoznaˇcn´e, coˇz plyne z toho, ˇze je determinat det (λI − A) nulov´ y. Nˇekdy se vlastn´ı ˇc´ısla zapisuj´ı do vektoru, kter´ y naz´ yv´ame vektor vlastn´ıch ˇc´ısel. To nen´ı stejn´e jako vlastn´ı vektor. Pˇ r´ıklad B.5 Urˇcete vlastn´ı ˇc´ısla a vlastn´ı vektory matice −1 2 A= 0 −3
Nejprve urˇc´ıme determinant λ + 1 −2 = (λ + 1)(λ + 3) det (λI − A) = det 0 λ+3
(B.2)
Z´ısk´av´ame dvˇe vlastn´ı ˇc´ısla λ1 = −1 a λ2 = −3. Nyn´ı vypoˇc´ıt´ame vlastn´ı vektory x1 a x2 . x11 0 0 −2 0 −2 (B.3) = x1 = 0 x12 0 2 0 2
Pokud bude x12 = 0, bude rovnice splnˇena pro libovoln´e x11 . M˚ uˇzeme si zvolit napˇr´ıklad x11 = 1 Druh´ y vlastn´ı vektor x2 urˇc´ıme podobnˇe ˇreˇsen´ım rovnice 0 x21 −2 −2 −2 −2 = x2 = (B.4) x22 0 0 0 0 0
Na z´akladˇe prvn´ıho ˇr´adku m˚ uˇzeme ps´at, ˇze prvky vlastn´ıho vektoru mus´ı splˇ novat rovnici x21 = −x22 , takˇze napˇr´ıklad x21 = 1 a x21 = −1.
ˇ ızen´ı a regulace I R´
B.5
204
Masonovo pravidlo pro urˇ cen´ı pˇ renosu
Masonovo pravidlo n´am umoˇzn ˇuje pomoc´ı jednoduch´eho algoritmu urˇcit pˇrenos prakticky libovolnˇe sloˇzit´eho sch´ematu. Pravidla pro postupn´e zjednoduˇsov´an´ı umoˇzn ˇuj´ı takt´eˇz doj´ıt ke stejn´emu v´ ysledku. Jejich nev´ yhodou ale je, ˇze jsou obt´ıˇznˇe algoritmizovateln´e a vyˇzaduj´ı hodnˇe psan´ı a pˇrekreslov´an´ı. B.5.1
Pˇ revod blokov´ eho diagramu na graf sign´ alov´ ych tok˚ u
Masonovo pravidlo se pouˇz´ıv´a pro z´ısk´an´ı pˇrenosu grafu sign´alov´ ych tok˚ u. Graf sign´alov´ ych tok˚ u se skl´ad´a ze dvou z´akladn´ıch element˚ u, kter´ ymi jsou vˇetev a uzel. To je ponˇekud zjednoduˇsen´e pojet´ı na kter´e jsme zvykl´ı z blokov´ ych diagram˚ u, kde se vyskytuj´ı bloky a sum´atory, kter´e jsou vz´ajemnˇe pospojov´any vazbami. Pˇrechod od blokov´ ych diagram˚ u ke grafu sign´alov´ ych ˇ asti sch´emat mezi tok˚ u nen´ı nijak obt´ıˇzn´ y. Sum´atory i rozvˇetvov´an´ı se nahrad´ı uzly. C´ dvˇema uzly se nahrad´ı v´ ysledn´ ym pˇrenosem, kter´ y pak pˇredstavuje vˇetev. Pokud dan´a ˇc´ast sch´ematu vstupuje do sum´atoru se z´aporn´ ym znam´enkem, pak se v´ ysledn´ y pˇrenos vyn´asob´ı −1. Je d˚ uleˇzit´e podotknout, ˇze stejnˇe jako v blokov´em sch´ematu jsou u vˇetv´ı zad´av´any smˇery pr˚ uchodu sign´alu.
F (p)
⇔
F (p)
⇔
Obr´ azek B.1: Prvky grafu sign´alov´ ych tok˚ u Pˇrevodem blokov´eho diagramu na graf sign´alov´ ych tok˚ u se sn´ıˇz´ı poˇcet pouˇzit´ ych element˚ u. B.5.2
Z´ akladn´ı pojmy
Pˇredt´ım neˇz nap´ıˇseme Masonovo pravidlo, kter´e se pouˇz´ıv´a k v´ ypoˇctu pˇrenosu, je nutn´e zav´est nˇekter´e pojmy. Pˇ r´ım´ a vˇ etev je jak´akoliv posloupnost vˇetv´ı ze vstupu na v´ ystup ve smˇeru ˇsipek, kter´a neproch´az´ı ˇz´adn´ ym uzlem v´ıce neˇz jednou. Protoˇze jich m˚ uˇze b´ yt v´ıce, ˇc´ısluj´ı se indexem. Poˇrad´ı nen´ı d˚ uleˇzit´e. Pˇ renos pˇ r´ım´ e vˇ etve je souˇcin pˇrenos˚ u vˇsech vˇetv´ı, kter´e jsou obsaˇzeny v dan´e pˇr´ım´e vˇetvi. Pˇrenos budeme oznaˇcovat Vi , kde i je index pˇr´ım´e vˇetve. Smyˇ cka je jak´akoliv uzavˇren´a posloupnost vˇetv´ı ve smˇeru ˇsipek, kter´a neproch´az´ı ˇz´adn´ ym uzlem v´ıce neˇz jednou. Pˇ renos smyˇ cky je souˇcin pˇrenos˚ u vˇsech vˇetv´ı ˇ ık´ame, ˇze se dvˇe smyˇcky dot´ obsaˇzen´ ych ve smyˇcce. R´ ykaj´ı, pokud maj´ı nˇejak´ y spoleˇcn´ y uzel. Jinak ˇr´ık´ame, ˇze se nedot´ ykaj´ı. Stejnˇe tak je to s dot´ yk´an´ım ˇci nedot´ yk´an´ım u
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
Blokov´e sch´ema u(t)
u1 (t)
Graf sign´alov´ ych tok˚ u F (p) y u
y(t)
F (p)
u1
F 1 (p) y(t)
u2 (t)
u(t)
F 1 (p)
x(t)
F 1 (p)
y(t)
u
u
p) F 2(
F 1 (p)
x
1
y
y
x −F 2 (p)
y(t)
F (p)
F 2 (p)
F 1 (p)
F 2 (p)
u(t)
y
y(t)
v(t)
u(t)
u2
F 2 (p)
F1( p)
1
F 2 (p)
x(t)
205
u
1
x
1
y
−F (p)
Tabulka B.1: Vztah mezi jednoduch´ ymi blokov´ ymi sch´ematy a sign´alov´ ymi diagramy
ˇ ızen´ı a regulace I R´
206
pˇr´ım´ ych vˇetv´ı. Determinant grafu sign´alov´ ych tok˚ u ∆ se urˇc´ı jako ∆ = 1 − souˇcet pˇrenos˚ u smyˇcek +souˇcet souˇcin˚ u pˇrenos˚ u kombinac´ı dvou vz´ ajemnˇe nedot´ ykaj´ıc´ıch se smyˇcek −souˇcet souˇcin˚ u pˇrenos˚ u kombinac´ı tˇr´ı vz´ ajemnˇe se nedot´ ykaj´ıc´ıch se smyˇcek +··· Subdeterminant i-t´e pˇr´ım´e vˇetve je determinant ∆i grafu sign´alov´ ych tok˚ u z´ıskan´eho tak, ˇze se z p˚ uvodn´ıho grafu vymaˇzou vˇsechny smyˇcky, kter´e se dot´ ykaj´ı i-t´e pˇr´ım´e vˇetve. B.5.3
Masonovo pravidlo pro v´ ypoˇ cet pˇ renosu
Nyn´ı m´ame nadefinovan´e vˇsechny potˇrebn´e pojmy k tomu, abychom napsali Masonovo pravidlo pro v´ ypoˇcet pˇrenosu grafu sign´alov´ ych tok˚ u. Pˇrenos syst´emu s jedn´ım vstupem a jedn´ım v´ ystupem popsan´eho grafem sign´alov´ ych tok˚ u se urˇc´ı podle rovnice: G(s) =
V1 ∆1 + V2 ∆2 + · · · ∆
Pro syst´emy s v´ıce vstupy a v´ıce v´ ystupy se Masonovo pravidlo jednoduˇse postupnˇe aplikuje na vˇsechny kombinace vstup˚ u a v´ ystup˚ u. Pˇ r´ıklad B.6 Urˇcete pˇrenos blokov´eho sch´ematu z obr´ azku B.2. Nejprve pˇreved’te blokov´e sch´ema na graf sign´ alov´ych tok˚ u a potom vyuˇzijte Masonova pravidla pro v´ypoˇcet pˇrenosu.
y(t) u(t)
F1 (p)
F2 (p)
F3 (p)
F4 (p)
F5 (p)
Obr´ azek B.2: Blokov´ y diagram Graf sign´alov´ ych tok˚ u odpov´ıdaj´ıc´ı blokov´emu sch´ematu B.2 je uk´az´ano na obr´azku B.3. Graf sign´alov´ ych tok˚ u obsahuje dvˇe pˇr´ım´e vˇetve a tˇri smyˇcky. Nejprve urˇc´ıme pˇrenosy obou vˇetv´ı a jejich subdeterminanty V1 = F1 F2 F3 F4 V2 = F3 F4
∆1 = 1 ∆2 = 1 + F 1
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
207
1 u(t)
1
F1
1
F2
F3
−1
F4
1
y(t)
−1 −F5
Obr´ azek B.3: Graf sign´alov´ ych tok˚ u z´ıskan´ y z blokov´eho diagramu Determinant cel´eho grafu ∆ = 1 + F1 + F3 + F1 F2 F3 F4 F5 + F1 F3 V´ ysledn´ y pˇrenos F (p) =
B.6
V1 ∆1 + V2 ∆2 F1 F2 F3 F4 + F3 F4 (1 + F 1) = ∆ 1 + F1 + F3 + F1 F2 F3 F4 F5 + F1 F3
Laplaceova transformace
Pro ˇreˇsen´ı line´arn´ıch spojit´ ych syst´em˚ u pouˇz´ıv´ame Laplaceovu transformaci, protoˇze je to snazˇs´ı, neˇz ˇreˇsen´ı diferenci´aln´ıch rovnic. Laplaceova transformace pˇrev´ad´ı funkci ˇcasu f (t) na funkci F (p) oper´atoru p. Definiˇcn´ı vzorec pro Laplaceovu transformaci je Z ∞ f (t)e−pt dt (B.5) {f (t)} = F (p) = 0
Laplace˚ uv oper´ator je komplexn´ı ˇc´ıslo p = σ + jω.
B.7
Inverzn´ı Laplaceova transformace
Po proveden´ı v´ ypoˇctu v Laplaceovˇe transformaci n´as zaj´ım´a ˇcasov´ y pr˚ ubˇeh odpov´ıdaj´ıc´ı z´ıskan´emu oper´atorov´emu pˇrenosu. Pro pˇrevod oper´atorov´eho pˇrenosu do ˇcasov´e oblasti se pouˇz´ıv´a inverzn´ı Laplaceova transformace. Jej´ım pouˇzit´ım z´ısk´ame funkci pro t ≥ 0. Z σ+j∞ 1 −1 {F (p)} = f (t) = F (p)ept dp (B.6) 2πj σ−j∞ Promˇenn´a σ definuje pozici pˇr´ımky v komplexn´ı rovinˇe, kter´a je rovnobˇeˇzn´a s imagin´arn´ı osou. Pˇri v´ ypoˇctu mus´ı vˇsechny p´oly pˇrenosu F (p) leˇzet nalevo od t´eto pˇr´ımky. Inverzn´ı Laplaceova transformace se m˚ uˇze vypoˇc´ıtat pouˇzit´ım Reziduov´e vˇety jako suma rezidu´ı funkce F (p)ept . −1
1 {F (p)} = f (t) = 2πj
Z
σ+j∞
σ−j∞
pt
F (p)e dp =
N X i=1
res [F (p)ept ]
p=pi
(B.7)
ˇ ızen´ı a regulace I R´
208
kde N je poˇcet rezidu´ı. Funkce F (p)ept m´a rezidua ve vˇsech p´olech pˇrenosu F (p). Poˇzadavkem je, aby mˇel pˇrenos F (p) v´ıce p´ol˚ u neˇz nul. Reziduum v jednoduch´em p´olu pi se urˇc´ı v´ ypoˇctem limity res [F (p)ept ] = lim (p − pi )F (p)ept
p=pi
(B.8)
p→pi
Pokud chceme urˇcit reziduum funkce F (p) ve v´ıcen´asobn´em (k-n´asobn´em) p´olu pi , mus´ıme pro jeho v´ ypoˇcet pouˇz´ıt sloˇzitˇejˇs´ı vzorec res [F (p)ept ] =
p=pi
1 dk−1 lim k−1 [(p − pi )k F (p)ept ] (k − 1)! p→pi dp
Pˇ r´ıklad B.7 Vypoˇc´ıtejte reziduum funkce F (p)ept , kde F (p) =
(B.9) p+2 p(p+1)2
v bodˇe p = 0.
Pouˇzit´ım vzorce (B.8) pro jednoduch´ y koˇren, kde za pi dosad´ıme 0 res [F (p)ept ] = lim p
p=0
p→0
p + 2 pt p + 2 pt 2 e = lim e = 2 e0t = 2 2 2 p→0 (p + 1) p(p + 1) 1
Pˇ r´ıklad B.8 Vypoˇc´ıtejte reziduum funkce F (p)ept , kde F (p) =
p+2 p(p+1)2
v bodˇe p = −1.
y koˇren, kde za pi dosad´ıme -1 a za k 2, protoˇze Pouˇzit´ım vzorce (B.9) pro v´ıcen´asobn´ koˇren pi = −1 je dvojn´asobn´ y d2−1 d p + 2 pt 1 p + 2 pt lim e ] = lim e = [(p + 1)2 2−1 2 p→−1 dp (2 − 1)! p→−1 dp p(p + 1) p d pt 2ept 2ptept − 2ept = lim (e + ) = lim (tept + )= p→−1 dp p→−1 p p2 = te−t − 2te−t − 2e−t = −te−t − 2e−t
res [F (p)ept ] =
p=−1
Pˇ r´ıklad B.9 Vypoˇc´ıtejte inverzn´ı Laplaceovu transformaci pˇrenosu F (p) = moc´ı reziduov´e vˇety.
p+2 p(p+1)2
po-
Funkce F (p)ept m´a rezidua v bodech p1 = 0 a p2 = −1. Hodnoty tˇechto rezidu´ı jsou vypoˇc´ıt´any v pˇredchoz´ıch dvou pˇr´ıkladech. Dosazen´ım do definiˇcn´ıho vztahu pro inverzn´ı Laplaceovu transformaci
−1
{F (p)} = f (t) = = res[ p=0
N X i=1
res [
p=pi
p + 2 pt e ]= p(p + 1)2
p + 2 pt p + 2 pt e ] + res [ e ] = 2 − te−t − 2e−t 2 2 p=−1 p(p + 1) p(p + 1)
Pˇ r´ıklad B.10 Pomoc´ı programu Matlab a jeho toolboxu pro symbolickou matematiku urˇcete zpˇetnou Laplaceovu transformaci pˇrenosu z pˇredch´ azej´ıc´ıho pˇr´ıkladu.
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
209
Nejprve mus´ıme nadefinovat pouˇz´ıvan´e promˇenn´e p a t. To se provede pomoc´ı pˇr´ıkazu >> syms p t Potom zavedeme pˇrenos F (p) >> Fp=(p+2)/p/(p+1)^2 Fp = (p+2)/p/(p+1)^2 Pro inverzn´ı Laplaceovu transformaci slouˇz´ı pˇr´ıkaz ilaplace >> ft = ilaplace(Fp,p,t) ft = 2-t*exp(-t)-2*exp(-t) Jako prvn´ı parametr se zad´av´a pˇrenos, kter´ y se m´a pˇrev´est, druh´ y parametr je oznaˇcen´ı Laplaceova oper´atoru a tˇret´ı promˇenn´a je oznaˇcen´ı pro ˇcas. Podstatn´e je skuteˇcnost, ˇze jsme v obou pˇr´ıpadech, tedy v´ ypoˇctem i v Matlabu, dostali stejn´ y v´ ysledek.
B.8
Fourierova transformace
Fourierova transformace pˇrev´ad´ı sign´al z ˇcasov´e oblasti do frekvenˇcn´ı oblasti pomoc´ı vzorce Z ∞ {f (t)} = F (jω) = f (t)e−jωt dt (B.10) −∞
Pokud je f (t) = 0 pro t < 0 a f (0+ ) vyjadˇruje poˇc´ateˇcn´ı podm´ınku pro f (t), pak vzorec B.10 pˇrejde na stejn´ y tvar, jako m´a definiˇcn´ı vzorec Laplaceovy transformace s promˇennou p = jω. Inverzn´ı Fourierova transformace m´a definiˇcn´ı vztah Z ∞ 1 −1 F (jω)ejωt dω (B.11) f (t) = {F (jω)} = 2π −∞
Index pr˚ useˇc´ık s re´alnou osou, 113 segmenty na re´aln´e ose, 109 smˇer asymptot, 110 stˇred asymptot, 111 vˇetve, 106 Kritick´e perioda, 143 zes´ılen´ı, 143 Krit´erium Hurwitzovo, 72 Nyquistovo, 74, 77 Routh-Schurovo, 72, 86 Nekoln´eho doplnˇek, 97 zjednoduˇsen´e Nyquistovo, 84, 87
Amplitudov´a bezpeˇcnost, 117, 118 Aproximace Pad´eho rozvojem, 38 regulovan´ ych soustav, 36 Autonomnost, 195 Biline´arn´ı transformace, 71 Cauchyho teor´em, 74 Charakteristick´a rovnice, 72 Charakteristick´ y polynom, 72 Dopravn´ı zpoˇzdˇen´ı, 37 Frobeni˚ uv kanonick´ y tvar, 25 Fyzik´aln´ı realizovatelnost, 162, 178 F´azov´a bezpeˇcnost, 117, 118
line´arn´ı syst´em, 10 M-kruˇznice, 122 Masonovo pravidlo, 204, 206 Matice adjungovan´a, 201 algebraick´ y doplnˇek, 201 impulsn´ıch charakteristik, 21 inverzn´ı, 202 pˇrenosov´ ych funkc´ı, 20, 23 vlastn´ı ˇc´ısla, 71, 203 Metoda inverzn´ı regul´ator, 133 optim´aln´ıho modulu, 135 optim´aln´ıho ˇcasov´eho pr˚ ubˇehu, 141 poˇzadovan´eho rozloˇzen´ı p´ol˚ u uzavˇren´eho obvodu, 145 standardn´ıch tvar˚ u charakteristick´eho polynomu, 149 standardn´ıch tvar˚ u frekvenˇcn´ı charakteristiky otevˇren´eho obvodu, 126 Zieglera-Nicholse, 142 Mez stability, 143 MIMO syst´emy, 9
Graf sign´alov´ ych tok˚ u, 204 determinant, 206 Masonovo pravidlo, 206 pˇr´ım´a vˇetev, 204 smyˇcka, 204 subdeterminant, 206 Identifikace, 35 Integr´aln´ı krit´eria, 93 ITAE, 103 kvadratick´e, 95 line´arn´ı, 93 Integr´aln´ı krit´erium kvadratick´e, 142 Invariantnost, 197 Jordan˚ uv kanonick´ y tvar, 26 Kanonick´ y tvar Frobeni˚ uv, 25 Jordan˚ uv, 26 Kompenzace dopravn´ıho zpoˇzdˇen´ı, 159 Koneˇcn´ y pˇrechodn´ y dˇej, 163, 179 Koˇrenov´ y hodograf, 106 poˇc´atky a konce vˇetv´ı, 109
N-kruˇznice, 122 Nyquistovo krit´erium, 74, 77
210
Fakulta elektrotechniky a komunikaˇcn´ıch technologi´ı VUT v Brnˇe
Otevˇren´a smyˇcka, 57 ovl´ad´an´ı, 11 Pad´eho aproximace, 38 princip superpozice, 10 Programov´an´ı paraleln´ı, 25 pˇr´ım´e, 24 s´eriov´e, 26 Pˇrenos akˇcn´ı veliˇciny, 60 odchylky, 59 otevˇren´e smyˇcky, 57 poruchy, 58 vstupn´ı veliˇciny regul´atoru, 59 ˇr´ızen´ı, 58 Realizaˇcn´ı ˇcasov´a konstanta, 47 Regulaˇcn´ı odchylka, 57 Regul´ator akˇcn´ıˇclen, 13 amplitudov´a a f´azov´a frekvenˇcn´ı charakteristika, 51 diskr´etn´ı, 11, 53 frekvenˇcn´ı charakteristika, 50 integraˇcn´ı, 45 P, S, PS, PD a PSD, 183 PD, 45 PI, 46 PID, 46 proporcion´aln´ı, 45 pˇrechodov´a charakteristika, 49 pˇr´ımoˇcinn´ y, 10 s pomocnou energi´ı, 10 se dvˇema korekˇcn´ımi ˇcleny, 182 se dvˇema stupni vlonosti, 134 spojit´ y, 11 v´ ykonov´ y zesilovaˇc, 13 u ´stˇredn´ı ˇclen, 13 Residuov´a vˇeta, 96 Reziduov´a vˇeta, 207 Rozvˇetven´ y regulaˇcn´ı obvod s modelem soustavy, 158 s mˇeˇren´ım poruchy, 156 s pomocnou akˇcn´ı veliˇcinou, 155
211
s pomocnou regulovanou veliˇcinou, 152 Servomechanismus, 153 SISO syst´emy, 9 Soustava f´azovˇe minim´aln´ı, 34 f´azovˇe neminim´aln´ı, 34 kmitav´a, 32 pˇretlumen´a, 31 s a bez astatismu, 34 Stabilita definice, 71 Stavov´ y popis, 15 stav syst´emu, 15 stavov´e rovnice, 16 stavov´ y vektor, 15 transformace stav˚ u, 22 vektor vstup˚ u, 16 vektor v´ ystup˚ u, 16 Transformace Fourierova, 209 inverzn´ı Fourierova, 209 inverzn´ı Laplaceova, 207 Laplaceova, 207 stav˚ u, 22 Tvarovaˇc, 161 Ust´alen´e odchylky, 65 Vˇeta o koneˇcn´e hodnotˇe, 65 V´ıcerozmˇern´e obvody, 194, 197 Z´asoba stability v amplitudˇe, 117 v modulu, 117 ve f´azi, 117 ve zpoˇzdˇen´ı, 118 ˇ ızen´ı R´ dynamick´ ych syst´em˚ u, 9 na konstantn´ı hodonotu, 11 programov´e, 11 sekvenˇcn´ı, 9 servomechanismus, 11
ˇ ızen´ı a regulace I R´
212
Reference [1] G. H. Hostetter, C. J. Savant, and R. T. Stefani, Design of Feedback Control Systems, 2nd ed. Saunders College Publishing, 1989. [2] I. D. Landau, Identification et commande des syst`emes. Herm`es, Paris, 1993. [3] P. Vavˇr´ın, Teorie dynamick´ych syst´em˚ u. Vysok´e uˇcen´ı technick´e v Brnˇe, 1989. [4] K. Rektorys, Pˇrehled uˇzit´e matematiky I a II, ˇsest´e vyd´an´ı ed. 1995.
Praha: Prometheus,
[5] P. Vavˇr´ın, Teorie automatic´eho ˇr´ızen´ı I. Vysok´e uˇcen´ı technick´e v Brnˇe, 1991. [6] C. C. Hang, A. P. Loh, and V. U. Vasnani, “Relay feedback auto-tuning of cascade controllers,” ieeetcst, vol. 2, no. 1, pp. 42–45, March 1994. [7] C. C. Hang, “The choice of controller zeros,” ieeecsm, pp. 72–75, January 1989. [8] J. C. Doyle, B. A. Francis, and A. R. Tannenbaum, Feedback Control Theory. Macmillan, 1992. [9] K. J. ˚ Astr¨om and B. Wittenmark, Computer-Controlled Systems: Theory and Design. Prentice Hall, 1997.