IKS-DIAGNOSTIKA VE SPORTU E-learningová opora je určena studentům kombinovaného studia tělesné výchovy a sportu. Doplňuje vybranými kapitolami výuku předmětu „Diagnostika ve sportu (KAS/KDIS1)“. Je zaměřena na problematická témata, ke kterým chybí publikace v českém jazyce. Díky její aplikaci ve výuce umožní vyučujícímu podrobnější výklad problematické látky během osobní konzultace.
Úvod Diagnostika Diagnostikou chápeme záměrné vyšetření, jehož předmětem jsou pozorovatelné a měřitelné znaky či projevy sportovce, trenéra nebo jejich vzájemné vztahy, zahrnuje zjišťování veličin kondičních, herních, antropometrických a biomechanických charakteristik. Diagnostika výkonnosti a stavu trénovanosti je již po dlouhá léta nezbytným prvkem řízeného sportovního tréninku vrcholového sportovce. Poskytují základní vstupní informace o stavu organismu před započetím určitého tréninkového období a jejich opakování pak podává informace o vhodnosti a účinnosti zvoleného typu tréninku a o kvalitě jeho realizování. Diagnostikou lze odhalit silné, ale především slabé stránky výkonnosti sportovce a posoudit je jednak izolovaně, ale hlavně ve vzájemných souvislostech.
Testové baterie, přehled a užití Motometrie je nauka o měřeních, jež se uplatňují při studiu lidské motoriky, tedy při kvantifikaci různých pohybových projevů či znaků a také při kvantifikaci pohybových předpokladů-schopností. Mezi dvě hlavní součásti motometrie řadíme testování a posuzování. Test používáme ve významu zkoušky. Jedná se o vědecky podloženou zkoušku, jejímž cílem je dosáhnout kvantitativního výsledku. Testování je pak systematická procedura, vytvořená za účelem změření určitého typu chování člověka. Je souhrnem informací o důležitých vlastnostech a normách, které získal konstruktér při statickém ověřování testu. Testy, jejichž „obsahem je pohybová činnost, vymezená pohybovým úkolem testu a příslušnými pravidly, nazýváme motorickými. Každý test by měl být standardizován. Standardizace vyžaduje i použití standardizovaných pomůcek (náčiní, ocejchovaných přístrojů apod.), promyšlenou, přesnou a pro všechny testované osoby stejnou instrukci. Kromě toho je standardizace souhrnem informací o důležitých vlastnostech testu a normách, které získal autor testu při jeho statistickém ověřování. Za nejvýznamnější se považují údaje o validitě testu pro daný účel, a údaje o spolehlivosti (reliabilitě), tj. míře přesnosti testových výsledků. Testová baterie (homogenní nebo heterogenní) se vyznačuje tím, že všechny testy (subtesty) do ní zařazené jsou standardizovány společně a výsledky subtestů se kumulují; ve-svém úhrnu vytvářejí jeden výsledek (skóre baterie). Testový profil je volnější seskupení jednotlivých testů; souhrnný výsledek se obvykle vůbec neurčuje. Atletický profil žáka mohou tvořit např. tři testy; běh, skok a hod. Jejich skóre jsou tři samostatné výsledky, často předkládané v grafické formě (odtud i název „profil“). Hlavní rozdíl mezi baterií a profilem je ve způsobu validování.
Validita testu Validita popisuje pravdivost či stupeň platnosti testu je obecná vlastnost, která určuje, zda zadané kritérium testu vyjadřuje přesně vymezený účel testování a přijaté měřítko toho, co se má měřit (testovat), tedy zda má vypovídající hodnotu. Odkazuje na přiměřenost, smysluplnost a užitečnost specifických závěrů. Je nejdůležitější vlastností testu. Vyjadřuje se proměnnou číselnou veličinou, koeficientem validity, který nabývá hodnot od 0,00 do 1,00. Rozlišujeme validitu ke kritériu, která může být vztažena k jednomu testu nebo k testové baterii, validitu bez kritéria, která může být obsahová či zjevná a ostatní druhy validity jako např. dílčí, predikční atd.
Spolehlivost (reliabilita) testu Reliabilita neboli spolehlivost a přesnost testu je vlastnost, udávající velikost chyb při měření. Může být také definována jako soulad měření, míra shody při opakovaném měření, individuální testový výkon či absence chyby měření. Vychází z předpokladu, že každé měření se skládá z pravé a chybové složky, proto za spolehlivost lze považovat až množství přijatelných chyb měření využitelných pro praktické použití. Chybu měření definujeme jako rozdíl mezi hodnotou naměřenou xm a hodnotou skutečnou x měřené veličiny X. Chyby obvykle rozdělujeme na absolutní a relativní a dle původu chyby na systematické a náhodné. Absolutní chyba měření Δx má rozměr měřené veličiny a rozumíme jí rozdíl mezi správnou hodnotou Xs a naměřenou hodnotou Xm. Platí zde vztah: Δx = Xm – Xs. Relativní chybou δx rozumíme poměr absolutní chyby ke správné hodnotě X měřené veličiny: δx = ΔX / Xs, a na rozdíl od absolutní chyby ji obvykle vyjadřujeme v procentech. Zjišťování reliability lze provádět pomocí celé řady matematicko-statistických metod. Metody pro měření reliability jsou: Metoda test – retestová - používá se tam, kde lze opakovat měření u stejného souboru a za stejných testových podmínek. Koeficient reliability se určuje jako korelační koeficient mezi prvním a druhým měřením. Metoda paralelního měření: používá se u těch měření, kde máme k dispozici dvě ekvivalentní formy téhož testu. Pro výpočet reliability se pak použije korelační koeficient mezi výsledky těchto dvou paralelních testů. Metoda půlení (split-half-reliabilita): používá se u těch měření, kde lze výsledky testu rozdělit na dvě části, z nichž každá se vyhodnocuje samostatně. Výsledky obou částí se následně korelují.
Diagnostika ve sportovních hrách Diagnostikou chápeme záměrné vyšetření, jehož předmětem jsou pozorovatelné a měřitelné znaky či projevy sportovce, trenéra nebo jejich vzájemné vztahy, zahrnuje zjišťování veličin kondičních, herních, antropometrických a biomechanických charakteristik.
Diagnostika herního výkonu (vnějšího a vnitřního zatížení hráče) v utkání a tréninkovém procesu ve sportovních hrách Zatížení je souhrn podnětů (stresorů) vyvolaných pohybovou aktivitou, která vyvolává trvalejší funkční strukturální a psychosociální změny.
Zatěžováním je pak chápán adaptační proces, ve kterém opakováním, obměňováním a stupňováním zátěžových podnětů dochází k přeměně výchozí kvality hráče na kvalitu vyšší. Obvykle se rozlišuje zatížení vnější - vyjadřuje parametry vykonaných pohybových činností pomocí kvantitativních a kvalitativních ukazatelů (trvání, obsah, míra vykonané práce, rychlost pohybu apod.), vnitřní – odezva, reakce organismu či jeho jednotlivých systémů na zatížení vnější. Při plánování tréninkového zatížení je nutné sledovat následující proměnné: objem (Volume) – primární veličina zatížení. Je to kvantitativní předpoklad výkonu. Má tři části: o trvání tréninku nebo utkání, o překonaná vzdálenost nebo nazvedané kilogramy za jednotku času, o počet opakování cvičení, intenzita (Intensity) – vyjadřuje stupeň úsilí, se kterým je pohybová činnost prováděna, neboli množství práce vykonané za jednotku času. Měří se několika způsoby: rychlost (m/s), intenzita cvičení s odporem je pak měřena v kilogramech zátěže. Vyjadřuje se poměrově k maximálnímu výkonu, hustota (Density) – frekvence, se kterou hráči participují na sériích zatížení za jednotku času. Ukazuje na vztah, vyjádřený časem, mezi zatížením a zotavením. Adekvátní hustota zajišťuje efektivní trénink a chrání hráče před přetrénováním, komplexita – poukazuje na stupeň propracovanosti tréninkového cvičení. Může popisovat například způsob lokomoce, specifičnost (Specifity) – je založena na předpokladu, že nejlepším způsobem rozvoje fyzické zdatnosti, je trénovat energetické systémy a kondiční předpoklady, které jsou velmi úzce spjaty s pohybovou strukturou a energetickou náročností soutěžního výkonu. Trénink by měl imitovat pohybové vzorce basketbalu tzv. kombinovanou lokomoci hráče – agility.
Metody diagnostiky ukazatelů vnitřního zatížení hráče v tréninkovém procesu a v utkání Monitorování srdeční frekvence jako „marker“ intenzity zatížení Za nejpoužívanější metodu analýzy zatížení v utkání je všeobecně považováno monitorování srdeční frekvence a to i přes známé metodologické problémy (popsané níže). Získaný ukazatel je pak nepřímý „marker“ pro odhad energetických požadavků hráčů všech sportovních her. Početně nejvíce studií se týká fotbalu, kde jsou současně využívány i nejmodernější technologie. Srdeční frekvence u normální populace stoupá s rostoucím zatížením lineárně až do oblasti submaximálních intenzit, tedy do úrovně přibližně 75-85 % maximální srdeční frekvence (SFmax). Poté dynamika srdeční frekvence ztrácí lineární průběh a dochází ke zpomalení vzestupu až na úroveň maximální srdeční frekvence. Pro potřeby sportovních her vycházíme z koncepce intenzitních pásem pro hodnocení relativní intenzity zatížení hráče. Odborníci poukazují na následující fakta, která mohou zkreslit získané výsledky: faktor intermitence zatížení – srdeční frekvence okamžitě nereflektuje aktuální intenzitu zatížení, dochází ke zpoždění až třicet sekund k pracovním hodnotám, které reflektují skutečné fyziologické nároky. Srdeční frekvence má tendenci se po snížení
intenzity zatížení vracet pomaleji k výchozím hodnotám než spotřeba kyslíku, která věrohodněji popisuje intenzitu zatížení. Naopak v intenzivních intervalech se může srdeční frekvence disproporcionálně zvyšovat ve vztahu ke spotřebě kyslíku. Chyba odhadu energetického výdeje může být nadhodnocena až o 5–20 % v závislosti na amplitudě a oscilaci intermitence zatížení, faktor anaerobní pohybové aktivity – plyne z nelineárního vztahu srdeční frekvence a spotřeby kyslíku nad anaerobním prahem, srdeční frekvence během utkání nadhodnocuje spotřebu kyslíku, kvůli mnoha faktorům, jako dehydratace, hypotermie (podchlazení), psychický stres a emoční naladění zvyšující srdeční frekvenci bez ovlivnění spotřeby kyslíku, hodnoty získané monitorováním srdeční frekvence slouží pouze jako odhad zatížení hráčů v utkání a nepoukazuje na specifické charakteristiky zatížení jako je její typ lokomoce a zapojení hlavních svalových skupin, mezi další faktory ovlivňující tepovou frekvenci patří nedostatek spánku, nemoc, nervozita, okolní teplota dále také povinnosti ve škole nebo zaměstnání, problémy v rodině atd.
Práce se sporttestry ve sportovních hrách a jejich vyhodnocení V současné době je na trhu několik firem zabývající se výrobou y vývojem monitorů srdeční frekvence neboli „sporttestrů“. Mezi nejpopulárnější patří POLAR, SUUNTO, SIGMA, atd. monitory srdeční frekvence se ve většině případů skládají z hrudního pásu, který obsahuje dvě integrované elektrody pracující na principu EKG. Tyto elektrody snímají pravidelně (nastavitelné od 1 s) srdeční frekvenci a posílají záznam do paměti. Ta je umístěna v hodinkách. Pro potřeby sportovních her, kdy je zakázáno hrát s hodinkami byl vyvinut systém TEAM POLAR, který má paměť přímo v hrudním pásu nebo (nejnovější verze) hrudní pás vysílá informace přímo do počítače umístěného vedle hrací plochy. Jeho využití sleduj na (http://www.youtube.com/watch?v=0rhNwO8b-z4).
Správné nasazení hrudního pásu a jeho nastavení (video/offline). Před zahájením měření lze nastavit dva režimy. Online znamená, že pás přenáší informace do PC v reálném čase a Offline pak informace ukládá do své interní paměti. Hrudní pás se automaticky zapne, jakmile detekuje srdeční pulz a vypne ihned po jeho ztrátě.
Nastavení fyziologických a antropometrických charakteristik hráčů (video nastavení hráčů) – je nutné provést před zahájením vyhodnocení. V záložce „Možnosti“ vybereme „detaily o družstvu/hráčích. Zde můžeme upravit sledované zátěžové zóny (podle maximální srdeční frekvence, maximální tepové rezervy nebo hodnot aerobního a anaerobního prahu), typ aktivity a hlavně u každého hráče jeho fyziologické a antropometrické charakteristiky pro výpočet individualizovaných zátěžových zón. Stažení uložených výsledků – pro stažení záznamů z pásu je potřeba připojit dokovací a přenosnou stanici viz. video. (video přenos do PC) Vyhodnocení záznamu - v programu Polar Team2 se po spuštění v záložce „tréninkový kalendář“ o nastaví datum vyhodnocované tréninkové jednotky, o otevře záznam podle data a hráče, kterého potřebujeme vyhodnotit. o Tím se otevře záložka křivka záznamu SF. Červená křivka označuje průběh SF v čase. V dolní části obrazovky v záložce „celá zátěžová jednotka“ jsou pak znázorněna procenta času stráveného v jednotlivých zónách SF. Ve druhé záložce „podrobnosti o výběru“ program zobrazuje znázorněna procenta času stráveného v jednotlivých zónách SF zvoleného časového úseku.
o V poslední záložce „výsledky“ lze zobrazit energetický výdej, procenta času stráveného v jednotlivých zónách SF, Čas v jednotlivých zónách srdeční frekvence, Počet srdečních tepů A to buď jednotlivých hráčů, nebo celého týmu ve sloupcových grafech.
Koncentrace metabolitů jako „marker“ intenzity zatížení Na základě dlouhodobých empirických zkušeností a výzkumných sledování bylo zjištěno, že dlouhodobé sledování dynamiky vybraných biochemických parametrů napomáhá pochopení
podstaty funkční odezvy organismu na zatěžování a vede k optimalizaci tréninkového procesu. Tyto parametry pak indikují vliv vnějšího zatížení na změny vnitřního prostředí organismu. Na obrázku uvádíme dynamiku vybraných biochemických ukazatelů po zatížení podle Lacza (2012).
Koncentrace laktátu Odhad velikosti zatížení pomocí měření laktátu v krvi je často používanou metodou (Tabulka 3). Reprodukovatelnost výsledků měření laktátu jako ukazatel zatížení hráčů je možná pouze v případě, že se jedná o kontinuální zatížení konstantní intenzity po dobu nejméně čtyři minuty, čímž se pro využití ve sportovních hrách stává zkreslující. Navíc musíme počítat s tím, že u koncentrace laktátu ve svalu, který se zvyšuje v přímé závislosti na velikosti svalového zatížení, pomocí měření koncentrace laktátu v krvi dochází k určitému zpoždění. Toto zpoždění je tím delší, čím je vyšší intenzita zatížení. Tedy pro účely sportovních her vysoká hladina krevního laktátu, která je měřena během přerušení utkání, spíše napovídá o denzitně vysoce intenzivních aktivit intermitentního výkonu než o celkovém zatížení (energetických nárocích) hráčů v utkání. V Tabulce 3 podáváme přehled studií, které využívaly tuto metodu.
Tabulka 3. Studie, ve kterých byla využita koncentrace laktátu jako „marker“ intenzity zatížení ve sportovních hrách Autoři Abdelkrim et al. (2009) Matthew & Delextrat (2009) Capranica et al. (2001) Krustrup et al. (2002) Hill-Haas et al. (2009a; 2009b) Tessitore et al. (2005) Narazaki et al. (2009)
Sportovní hra basketbal basketbal fotbal fotbal – rozhodčí fotbal – průpravné hry fotbal – senioři basketbal
Na následujících obrázcích je znázorněn postup odběru krevního laktátu z prstu pomocí laktátoměru Lactate Scout+. Po zapnutí přístroje stačí nabrat krev z prstu pomocí „testovacích proužků“ (obrázek vlevo) a následně zasunout ve směru šipky do přístroje, který automaticky detekuje přítomnou krev a vyhodnotí množství krevního laktátu.
Koncentrace Kreatinkinázy (CK) Kreatinkináza je cytoplazmatický enzym bílkovinné povahy. V lidském těle jsou tři typy: MM – kosterní svalstvo, MB – srdeční sval, BB – v mozku. Jedná se o primární enzym, který reguluje anaerobní metabolismus. Jeho funkcí je tvorba a zpětná mobilizace energetických zásob v kreatinfosfátu do ATP, konkrétně navazuje fosfor na ADP za vzniku ATP. V momentu výrazného fyzického zatížení dochází k přechodu CK přes polopropustnou membránu svalové buňky do krve. Čím je tato zátěž vyšší, tím vyšší je i hladina CK v krvi po zátěži. Fyziologické hodnoty pro koncentraci CK v krvi určené je od 0,2 – 2,8 ukat/l-1 (mikrokatal na litr), nebo 50 – 180 U/l (jednotek na litr). Po zátěži se maximální hodnoty CK vyskytují v krvi přibližně po pěti až osmi hodinách. Pro potřeby tréninkového procesu se měří hladina CK 12 hodin po tréninkové jednotce. Rychlost poklesu CK pak určuje rychlost regenerace organismu sportovce po zátěži. Díky tomu lze plánovat velikost zatížení v dalších tréninkových jednotkách. Na obrázku níže je přístroj Reflovel Plus pro měření koncentrace CK v krvi.
Metody diagnostiky ukazatelů vnějšího zatížení hráče v tréninkovém procesu a v utkání Pozorování jako metoda hodnocení zatížení hráčů v utkání Pozorování je záměrná činnost výzkumníka (učitele, trenéra), kterou lze definovat jako zvláštní druh selektivního, kontextuálního a kontrolovaného smyslového vnímání, zejména pak chování osob a jevů. Umožňuje trénované osobě pozorovat, zaznamenávat a analyzovat interakce s jistotou, že ostatní pozorovatele stejného jevu, budou souhlasit a zaznamenají jej stejným způsobem. Ve sportovních hrách slouží k popisu chování hráče v utkání a tréninkovém procesu, k popisu techniky dovedností, k systémové analýze individuálního a týmového herního výkonu. Vědecké pozorování se dělí na kvalitativní a kvantitativní, přímé a zprostředkované (např. videozáznam), prosté a experimentální, adresné a hromadné neadresné. Odborníci doporučují při pozorování dodržovat následujícího postupu: 1. stanovit cíl pozorování, 2. formulovat dílčí cíle a úkoly, 3. vytvořit kategorizaci forem chování, 4. časově vymezit pozorování (sleduje se pořád vše, časový výběr, epizodu, kritické události), 5. obsahově vymezit pozorování, 6. předběžná teoretická příprava a praktický výcvik, 7. připravit kódovací systém.
Analýza vzdálenostních a rychlostních charakteristik výkonu hráče (time-motion analysis) Analýza vzdálenostních a rychlostních charakteristik výkonu hráče (time-motion analysis) hráče v utkání je předmětem výzkumu od šedesátých let minulého století. Je považována za objektivní metodu pro kvantifikaci vnějšího zatížení hráčů a v kombinaci s výše uvedenými metodami hodnocení vnitřního zatížení poskytuje cenné informace o fyziologických nárocích na hráče v utkání. Zatížení hráče v utkání pak můžeme určit podle intenzity, trvání, vzdálenost, frekvence klasifikovaných činností (chůze, poklus, běh, apod.) a intervalu zatížení a odpočinku. Dále se považuje za důležité nesledovat pouze výše uvedené charakteristiky, ale i parametry agility (zrychlení, zpomalení, výskoky, změny směru), fyzický kontakt, manipulace s míčem, které také mají také podíl na energetickém výdeji hráče během utkání, tedy provést činnostní analýzu výkonu hráče v utkání. Získaná data pomocí analýzy vzdálenostních a rychlostních charakteristik výkonu hráče lze využít v tréninkové praxi pro detailní popis nároků na hráče během utkání sportovních her, diference v zatížení podle hráčských rolí, což je nápomocné k individualizaci a specifičnosti tréninkového procesu jako základních předpokladů pro růst výkonu hráče. V tomto ohledu je fyziologická charakteristika výkonu v utkání nezbytná, pro získání zpětno-vazební informace k hodnocení výkonu hráče v utkání, jako podklady pro objektivní rozhodnutí v plánování struktury kondiční složky tréninkového procesu v hlavním období jako sub-přípravy na utkání a nepřímo tak k ovlivnění efektivity tréninkového procesu, pro optimalizaci kondiční přípravy v přípravném období je v současném vrcholovém sportu nezbytný aspekt tréninkového procesu, jako východisko pro inter a intra individuální komparaci výkonu hráčů v utkání a k hodnocení změn v kondiční připravenosti během hlavního období, jako prostředek k posuzování výkonu soupeře a budování strategie týmu na utkání. V současné době existuje na trhu celá řada systémů pro hodnocení vnějšího zatížení hráčů v utkání. Každý z nich má svá pozitiva i negativa a na správnosti volby pak záleží reliabilita budoucího měření. Cílem příspěvku byla analýza metod hodnocení vnějšího zatížení v utkání sportovních her. Jednou z prvních technologií byly kartografické metody, kdy byla trajektorie pohybu hráče zaznamenána do souřadnicové mapy hrací plochy, poté přepočítána na překonanou vzdálenost. Dále pak se používaly metody využívající audiozáznamu, kdy posuzovatel pomocí diktafonu zaznamenával aktuální činnost hráče podle vytvořeného kategoriálního systému, poté promítli výsledky do časové osy a vypočítali uraženou vzdálenost. Obě tyto metody byly založeny na zprostředkovaném pozorování. V současné době je problém získávání dat řešen sofistikovanými metodami založenými na několika technologiích: Moderní kartografické metody Firma SportSec (Austrálie) přišla začátkem 21. století na trh s vylepšenou kartografickou metodou a to se systémem Trak Performance® od firmy Sportsec (http://www.sportstec.com/). Pomocí elektronické tužky a elektronického tabletu je zaznamenávána poloha hráče buď z videozáznamu, nebo přímo z průběhu utkání, tedy je
ručně zaznamenávána aktuální poloha hráče v prostoru na hřišti do 2D roviny hrací plochy na elektronickém tabletu. Starší kartografická metoda, která předcházela současné inovované technologii, při hodnocení vnějšího zatížení hráčů během utkání jsou založeny na subjektivním vizuálním odhadu intenzity a směru pohybových činností, což může být příčinou chyb ve výsledcích měření. Zřejmě i doba a způsob zaškolení je komplikovaná. U technologie Trak performance® se uvádí přijatelnou přesnost při zjišťování celkové vzdálenosti r=0,98. Další výhodou je v porovnání s ostatními technologiemi nízká pořizovací cena za software €1 750 a € 2 000 za elektronický tablet a tužku a fakt, že měření nikterak nezatěžuje hráče během utkání. V oblasti výzkumu byla tato metoda aplikována na utkání fotbalu. Nevýhodou je časová náročnost vyhodnocení dat. Přestože je zde možnost vyhodnocování přímým pozorováním utkání, jeden pozorovatel je schopen zaznamenat pouze jednoho hráče, nikoliv celé družstvo, čímž se celkový čas na vyhodnocení v případě jednoho pozorovatele zněkolikanásobuje. Systémy založené na ultrazvukovém, radiovém a infračerveném vlnění Základní princip systému pro monitorování pohybu hráčů na hřišti je založen na sledování vzdálenosti hráče, jenž má na svém těle připevněn vysílač signálu, od známých bodů přijímacích stanic signálu přijímačů - na okrajích hrací plochy (Obrázek 1) a následném výpočtu skutečné pozice hráče na hřišti. Jde o problém určení souřadnic bodu v rovině z údajů o vzdálenosti bodu s neznámými souřadnicemi k bodům, jejichž souřadnice v rovině známe. Jde o trigonometrický problém, jehož řešením je triangulace. Tyto signály mohou být ultrazvukového, radiového nebo infračerveného charakteru. Tabulka 1 popisuje všechny námi vyhledané systémy na současném trhu.
Obrázek 1 Systémy založené na ultrazvukovém nebo radiovém vlnění Tabulka 1 Systémy založené na ultrazvukovém nebo radiovém vlnění
Výhodou těchto sofistikovaných technologií je vysoká přesnost. Firma Abatec Eletronic AG, která se podílí na výrobě systému Inmotio- 3D Soccer® (radiové vlnění) uvádí absolutní
přesnost ±5 cm. Nevýhod je zde několik. Jednak neprostupnost ultrazvukového vlnění překážkami (spoluhráči, soupeři), která může způsobovat ztráty dat při vzájemném zakrytí hráčů a v halách pak odrazy vlnění od zdí, navíc ultrazvukový signál o nízké frekvenci není schopen nést informaci, která by od sebe odlišovala jednotlivé hráče. Dále pak u radiového vlnění je problémem vysoká rychlost vedení a tím problematické zaznamenání časového rozdílu letu vlnění na krátkou vzdálenost, tedy mezi hráčem a přijímací stanicí, což lze řešit atomovými hodinami, které jsou však značně nákladné. Pak také nutnost upevnit na každého hráče přijímač, což může částečně limitovat herní výkon. Systémy založené na GPS a DGPS technologiích Systém GPS (Global Positioning System), neboli globální polohový systém je pasivní dálkoměrný systém vyrobený v USA Ministerstvem obrany v roce 1978 pro stanovení polohy a času na Zemi i v přilehlém prostoru. Někdy je také nazýván svým druhým názvem NAVSTAR. GPS je schopen poskytovat dvacet čtyři hodin denně a kdekoliv na zemském povrchu a přilehlém prostoru signály, které přijímače GPS zpracují a určí polohu v prostoru a přesný čas. GPS vyžaduje, aby každý měřený hráč měl na svém těle připevněn přijímač signálu z alespoň čtyř satelitů na oběžné dráze. Většina GPS přijímačů v sobě nese i další systémy jako 3D akcelerometry a 3D magnetometry (pro analýzu směru pohybu hráče), které zpřesňují a doplňují informace z GPS přijímač. Metoda DGPS (Differential Global Positioning System) byla vyvinuta kvůli zpřesnění údajů GPS systémů. Jedna přijímací stanice (stacionární bod) je umístěna na předem určené místo se známou polohou a svou polohu vysílá do přijímačů na tělech hráčů pro korekci určení polohy získané GPS přijímačem. V Tabulce 2 uvádíme systémy, které jsou v současné době využívány v tréninkovém procesu a v utkáních sportovních her ve světě. Tabulka 2 Systémy založené na GPS a DGPS technologiích
Tato technologie se zdá být v současné době nejpřesnější. Edgecomb et al. (2006) udává validitu měření vzdálenosti r=0,998. Stanovená test-retest reliabilita je r=0,94. a chyba při měření vzdálenosti 3,6 %, 4,3 % u rychlosti do 7 km.h-1 a až 11,2 % u rychlosti nad 14 km.h-1. U DGPS se uvádí validita měření rychlosti a vzdálenosti r=0,999.
Mezi klady GPS a DGPS technologií patří vysoká přesnost měření. Nevýhodou pak využití pouze ve venkovním prostředí, což pro potřeby halových sportovních her je téměř neřešitelný problém. Dalším negativem je pak jeho velikost, křehkost a fakt, že každý hráč musí mít přístroj umístěný na těle po celou dobu měření. To může být limitujícím faktorem během soutěžního utkání. V současné době pak také relativně vysoká cena systému, která se pohybuje v rozmezí jednoho až tří tisíc Euro za jeden přijímač. Systémy založené na digitalizaci videozáznamu a následný převod pohybu hráče do souřadnicového systému (Tracking systems) Využívají záznam utkání z jedné nebo více kamer. V Tabulce 3 jsou uvedeny systémy, které se v současné době vyskytují na trhu. Analýza pohybu z videa má čtyři fáze: získání videa a jeho digitalizace – většinou z více kamer, předzpracování videa – cílem je odstranění šumu a zvýšení kontrastu videa, segmentace videa (automatické sledování pohybu hráčů) – identifikace hráčů na videu pomocí rozdílnosti teploty barev hráčů a hrací plochy, výsledkem jsou surová pixelová data, sladění záznamů z jednotlivých kamer, interpretace dat – převod surových dat (poloha hráčů v 2D souřadnicovém systému v závislosti na čase) na hledané vzdálenostní a rychlostní parametry.
Obrázek 2 Způsoby pokrytí hrací plochy videokamerami (ProZone Tracking System) Tabulka 3 Firmy produkující systémy na analýzu pohybu hráče ve sportovních hrách
Za největší pozitivum těchto technologií považujeme fakt, že měření nikterak neruší výkon hráčů v utkání. Dále je obrovskou výhodou tzv. automatické sledování pohybu hráčů po hřišti
(automatic tracking) na základě výše zmiňované rozdílnosti teploty barev hráčů a hrací plochy. Tyto vlastnosti však mají pouze komerčně založení systémy. Program je schopen sledovat po celé utkání za začátku označený bod bez potřeby lidské asistence. Můžeme aktuálně získávat informace po celou dobu utkání o libovolném počtu hráčů. Doposud ne zcela vyřešeným problémem je pak kalibrace kamer (úhel záběru a jeho rozsah), volba statických bodů, od kterých se počítá vzdálenost pohybujících se bodů a tzv. „occlusions“. Jsou to místa, kde se hráči navzájem překrývají a tím může dojít k přeskočení automatického sledování překrytých hráčů. Dále velká finanční náročnost. Například využití systémů od komerčních firem (ProZone®, Tracab®, Amisco Pro®) se pohybuje kolem £ 120 000, jako cena za vysokou přesnost měření (r=0,96-0,99) a online sledování výkonu hráčů. Navíc tyto systémy jsou nainstalovány na stadionech napevno a tedy nepřenosně. Na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci vznikl systém založený na analýze videozáznamu Video Manual Motion Tracker 1.0 (VMMT 1.0), který se skládá ze softwaru (popsáno níže), dotykového LCD monitoru Ilyama (22 palců) a notebooku (ACER TravelMate 7740G). Aplikace pro manuální sledování hráčů na hrací ploše z videozáznamu pracuje na základě inverzního promítání prostorové scény z roviny hrací plochy do roviny obrazovky. Pro každý bod tvořící reálnou hrací plochu byly spočítány souřadnice a pomocí transformace promítnuty do souřadnic roviny obrazovky. Tímto postupem byl vytvořen předpis pro funkci inverzního promítání. Definičním oborem této funkce jsou souřadnice bodu v rovině obrazovky a oborem hodnot jsou souřadnice bodu v rovině hrací plochy. Tedy pro každý bod na obrazovce lze určit odpovídající bod na hrací ploše. Tato funkce je dána přepočítaným výčtem hodnot. Pomocí inverzní funkce lze zjistit, na jaké pozici na hrací ploše se nachází ukazatel zobrazovaný v rovině obrazovky. Při záznamu pozic ukazatele na hrací ploše v průběhu času pak vzniká trajektorie pohybu ukazatele po hrací ploše. Každý bod trajektorie je dán uspořádanou trojicí údajů [pozice X, pozice Y, čas]. Z rozdílu dvou pozic pak lze určit vzdálenost a ze vzdálenosti a rozdílu času pak i okamžitou a průměrnou rychlost hráče během utkání. Dále lze získat interval (poměr) vysoce intenzivních a nízkointenzivních úseků výkonu (Barbero-Alvarez et al., 2008; Bishop et al., 2006) aktivita nízké intenzity (0 až 3,00 m.s-1), jako suma o inaktivity (do 0,10 m.s-1), o chůze (0,10 až 1,00 m.s-1), o a běhu (trans. Jogging) - (1,10 až 3,00 m.s-1), aktivita střední intenzity (3,10 až 5,00 m.s-1), aktivita vysoké až maximální intenzity (nad 5,10 m.s-1).
Otázky a úkoly ke kapitole Ikona6a 8. Vyhodnoťte záznam srdeční frekvence pořízený v praktickém semináři. 9. Jaké jsou důvody diagnostiky herního výkonu v utkání sportovních her? 10. Které z těchto metod lze aplikovat i do tréninkového procesu ostatních sportů a jak?
Diagostika SPARQ SPARQ je společnost, která se zaměřuje na rozvoj a testování kondiční připravenosti ve sportovních hrách. Její činnost byla zahájena v roce 2004 a vytvořila standardizovaný test pro hráče, začala pořádat školení a vyvíjet nové tréninkové pomůcky. V současné době má SPARQ více než 750 certifikovaných trenérů v USA a několik specializovaných center jako „TopSpeed Strength & Conditioning“ v Kansas City, „Michael Johnson Performance Center“ v Dallasu a „Athletic Evolution“ v Massachusetts. Do Evropy tento produkt teprve začíná pronikat. V podstatě je "SPARQ" zkratka je zkratka pro rychlost, sílu, herní lokomoci, reakci a výbušnost. Jinými slovy „nic nového pod sluncem“. Pro lepší pochopení podstaty SPARQ si prohlédni video s drily (http://www.nike.com/nikesparq/?locale=us_en&brandsite=nikewomen&brandSiteSport=bas ketball_women) na rozvoj jednotlivých složek. Pro trenérskou praxi ve sportovních hrách však v sobě zahrnuje vše, co každý hráč potřebuje k rozvoji herního výkonu. Testová baterie SPARQ
20m sprint (rychlost) Hod medicinbalem (Síla) Agility Shuttle (Agility) Yo-Yo Intermittent Recovery Test neboli YIRT (Reakce, výbušnost a vytrvalost), Vertical Jump (Síla) Každý výkonu v jednotlivých testech je ohodnocen body, celkové skóre může být porovnáno se stovkami hráčů z celého světa na webových stránkách Nike SPARQ. 20m sprint Hráč startuje na povel z polovysokého startu. Jeho úkolem je proběhnout 20metrovou dráhu v co nejlepším čase. pro měření času doporučujeme používat elektronickou časomíru. This time is taken and put into "SPARQ Points", which are added to determine the athlete's overall rating. Hod medicinbalem (http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=uHz9TcToNwY) Hráč musí klečet na zemi, resp. podložce. Jeho úkolem je odhodit trčením od prosou medicinbal (2 až 3 kg). Agility test Hráč začíná test z polovysokého startu čelem k jednomu z kuželů. Jeho úkolem je po startu doběhnout ke kuželu na jedné straně, dotknout se ho, doběhnout ke kuželu na druhé straně, dotknout se ho a doběhnout do cíle, který je shodný s místem startu. Vše je schematicky znázorněno na obrázku níže. Vzdálenost kuželů od sebe je 10 metrů.
Yo-Yo intermittent recovery test
(staženo z http://www.brianmac.co.uk/yoyoirt.htm) The Yo-Yo Intermittent Recovery Test je test hodnotící hráčovu aerobní výkonnost. Hráč startuje u kuželu B. Musí na první signál z DVD (http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=7MuAR9MacHQ), na kterém je nahraný protokol Yo-Yo IrT, doběhnout ke kuželu C dřív než zazní druhý signál, poté běží zpět ke kuželu B dřív, než zazní třetí signál. Poté má 10 s na to aby volně poklusem doběhl ke kuželu A a zpět na start dalšího přeběhu ke kuželu B.
Kromě 10s poklus se signály postupně zrychlují. Jakmile hráč nedosáhne kuželu dříve než zazní signál, dostává výstrahu. Po druhé výstraze test končí. Výsledné skóre je pak celková překonaná vzdálenost. Na základě překonané vzdálenosti lze pomocí vzorce VO2max = vzdálenost (m) x 0,0136 + 45.3 (Bangsbo et al., 2008) predikovat přibližné hodnoty maximální spotřeby kyslíku. Vertikální skok K tomuto testu je zapotřebí vlastnit nebo si vypůjčit plošinu na měření vertikálního výskoku. During the Vertical Jump, an athlete must stand on a pad with some sort of compatible height measurer attached. The athlete goes into a balanced crouch with their arms behind them to help propel them, then they swiftly jump out into the air, out of their crouch, and the pad measures their height in inches based on the amount of time in the air, between the two points of contact. This then becomes SPARQ points to be added to the score.
Diagnostika kondiční připravenosti v házené podle Šafaříkové et al. (1989) Testová baterie běh na 2 x 15 m driblink na 30 m hod míčem do dálky z místa pětiskok běh na 10 x 20 m dvanáctiminutový běh hloubka předklonu běh na 50 m hod plným míčem skok daleký z místa a) chlapci – opakované shyby b) děvčata – výdrž ve shybu 12. leh – sed opakovaně 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Popis testů Běh na 2 x 15 m (test 1) Materiální vybavení: Hřiště na házenou, stopky nebo elektrická časomíra (fotobuňky), pásmo, lepící páska. Příprava testu: Dvěma rovnoběžnými čarami vyznačíme úsek 15 m. Při elektrické časomíře je ještě před startovní čarou ve vzdálenosti 0,5 m rovnoběžně s ní pomocná čára pro výchozí postavení testované osoby. Elektrická časomíra je v úrovni startovací čáry. Činnost testované osoby:
a) Při měření stopkami: Běží se souvisle dva 15 m úseky ve sportovní obuvi z polovysokého startu na zrakový signál, kterým je následující pohyb paže: upažit – připrav se vzpažit – pozor upažením připažit – vpřed Hráč smí vyrazit opačným směrem až po dotyku nebo překročení vyznačené čáry jednou nohou. b) Při měření elektrickou časomírou: Běží se souvisle dva 15 m úseky ve sportovní obuvi z polovysokého startu. Hráč zaujímá postavení za pomocnou čárou, startuje sám po předběžném souhlasu osoby u elektrické časomíry. Hráč smí vyrazit opačným směrem až po dotyku nebo překročení vyznačené čáry jednou nohou. Pravidla: Test tvoří dvojí proběhnutí úseku předepsaným způsobem. Provádí se dvakrát proudovou metodou. Hodnocení: Čas od startovního povelu vpřed, u elektrické časomíry od proběhnutí roviny nad startovní čárou do proběhnutí druhého úseku s přesností 0,1 sekund u stopek a 0,01 sekund u elektrické časomíry. Kritériem výkonnosti v testu je lepší čas. Zapisují se výsledky obou pokusů. Driblink na 30 m (test 2) Materiální vybavení: Hřiště na házenou, míč na házenou odpovídající hmotností a rozměrem testované kategorii hráčů, stopky nebo elektrická časomíra, pásmo, lepící páska. Příprava testu: Dvěma rovnoběžnými čarami vyznačíme úsek 30 m. Při elektrické časomíře je ještě před startovní čarou ve vzdálenosti 0,5 m rovnoběžně s ní pomocná čára pro výchozí postavení testované osoby. Elektrická časomíra je v úrovni startovací čáry. Činnost testované osoby: a) Při měření stopkami: Hráč startuje z hráčského střehu za startovní čárou na zrakový signál (pohyb paží – viz. test 1), v rukou drží míč. Vypouští jej z rukou současně s prvým krokem. Míč nesmí kulminovat nad temenem běžícího hráče. Po proběhnutí 30 m úseku musí hráč zakončit test chycením míče obouruč (míč může chytit nejdříve po proběhnutí cílem). b) Při měření elektrickou časomírou: Hráč startuje z hráčského střehu za pomocnou čárou sám po předběžném souhlasu osoby u elektrické časomíry (dále viz. a).
Pravidla: Provádí se dvakrát proudovou metodou. Nesmí se porušit pravidlo hraní míčem. Hodnocení: Čas od startovního povelu vpřed, u elektrické časomíry od proběhnutí roviny nad startovní čárou do proběhnutí cílem s přesností 0,1 sekund u stopek a 0,01 sekund u elektrické časomíry. Kritériem výkonnosti v testu je lepší čas. Zapisují se výsledky obou pokusů. Hod míčem do dálky z místa (test 3) Materiální vybavení: Hřiště na házenou, 3 míče 1 kg pro kategorii mužů, starších a mladších dorostenců, pro ostatní kategorie 3 míče na házenou odpovídající hmotností a rozměrem testované kategorii, pásmo nejméně 25 m dlouhé. Příprava testu: Kolmo od odhodové čáry se položí na zem pásmo s číslicemi vzhůru. Ve vzdálenosti 20 m se vyznačí šíře výseče, tj. 3 m na každou stranu od pásma. Je-li k dispozici jen kratší pásmo, pokládá se nulová hodnota pásma do vzdálenosti 20 m od odhodové čáry a tato hodnota se přičítá. Doporučuje se pro rychlejší čtení vyznačit v těsné blízkosti pásma kolmé čáry (např. po 1 m) a u nich připsat číslicemi vzdálenosti Medicinbaly a míče je třeba před testováním ověřit! (obr. č. 2 – v příloze) Činnost testované osoby: Hází se od odhodové čáry z místa vrchním způsobem jednoruč. Při provádění hodu se hráč musí nepřetržitě dotýkat země aspoň částí jedné nohy (obdobně jako při 7 m hodu). Překročení čáry je možné až po odhodu. Pravidla: Hráč má tři pokusy bezprostředně za sebou. Hráč nesmí při hodu přešlápnout odhodovou čáru a míč musí padnout do výseče. Hodnocení: Zapisuje se délka jednotlivých hodů s přesností 10 cm. Vzdálenost se měří tak, že se vede myšlená kolmice od místa dopadu míče k pásmu. Při porušení některého pravidla testu se pokus započítává, ale neměří se. Kritériem výkonnosti v testu je nejlepší výkon. Pětiskok (test 4) Materiální vybavení: Hřiště na házenou, pásmo. Příprava testu: Pásmo se položí na zem číselnými údaji vzhůru. Nulová hodnota je na čáře, která určuje místo prvního odrazu.
Činnost testované osoby: Hráč stojí za čárou, která určuje místo prvního odrazu s odrazovou nohou vpředu. V blízkosti pásma a bez nakročení překonává pěti skoky pouze z odrazové nohy co největší vzdálenost, poslední dopad může být obounož. (obr. č. 3 – v příloze) Pravidla: Provádí se třikrát proudovou metodou. Hodnocení: Zapisuje se délka všech tří skoků s přesností 1 cm. Místem dopadu, které se zapisuje, je nejbližší část chodidla směrem k místu startu. Při porušení některého pravidla testu se pokus započítává, ale neměří se. Běh na 10 x 20 m (test 5) Materiální vybavení: Hřiště na házenou, stopky nebo elektrická časomíra. Příprava testu: 20 m úsek je vyznačen středovou a brankovou čárou. Na středové čáře test začíná i končí. Činnost testované osoby: Běží se souvisle deset 20 m úseků, z polovysokého startu. Hráč smí pokaždé vyrazit opačným směrem až po dotyku nebo překročení vyznačených čar jednou nohou. Pravidla: Test tvoří deset proběhnutí úseku předepsaným způsobem. Provádí jeden nebo dva hráči současně. V případě, že hráč poruší pravidla testu nebo z jiných objektivních důvodů, pokus nedokončí, může hlavní rozhodčí testu výjimečně povolit nový pokus. Hodnocení: Čas od startovního povelu do proběhnutí 10. úseku s přesností 0,1 sekund u stopek a 0,01 sekund u elektrické časomíry. Zapisuje se výsledek jediného pokusu a ten je považován za kritérium výkonnosti. Dvanáctiminutový běh (test 6) Materiální vybavení: Lehkoatletická dráha, stopky. Při vyloučení testování na atletické dráze se využije házenkářské hřiště o rozměrech 40 x 20 m, na kterém se vyznačí okruh o délce 100m, 4 stojany nebo kužele. Příprava testu:
Na atletické dráze se vyznačí křídou úseky po 50 m. Okruh na házenkářském hřišti se vyznačí stojany či kužely na vrcholech obdélníka. (obr. č. 4 – v příloze) Činnost testované osoby: Hráč běží ve sportovní obuvi z vysokého startu individuálním tempem tak, aby uběhl za vymezenou dobu co nejvíce metrů. Běh lze prokládat chůzí. V 11. minutě a v 11. minutě 30 sekundě dostávají hráči informaci o tom kolik minut uběhli. Informace umožňuje upravit tempo běhu. Ve 12. minutě zazní signál a hráči se zastaví na místě, kam doběhli. Hodnocení: Počet naběhaných metrů s přesností 10 m. U každého hráče se zaznamenává (na pomocný záznamní arch) počet naběhaných kol čárkovací metodou ( | | | | = 5 kol) a počet 50 m úseků, respektive 10 m úseků v nedoběhnutém kole. Nakonec se zapíše celkový počet metrů s danou přesností do archu pro záznam výkonů ve všech testech. Hloubka předklonu (test 7) Materiální vybavení: Lavička, měřítko. Příprava testu: Na lavičku se připevní měřítko tak, aby nulová hodnota měřítka byla v úrovni horní hrany lavičky. Činnost testované osoby: Výchozí polohou je mírný stoj rozkročný na lavičce za upevněným měřítkem (bosky), vzpaženo. Hráč vykonává zvolna hluboký předklon a snaží se konečky prstů dotknout měřítka co nejníže. V krajní poloze musí vydržet 2 sekundy. Pravidla: Nohy musí být v kolenou propnuté. Kontrolu provádí testující tím, že si sedne na lavičku vedle testovaného hráče ve stejném směru, rukou uchopí koleno hráče tak, že má palec položený na čéšce a ostatní prsty pod kolenem. Test se opakuje třikrát bezprostředně za sebou. Hodnocení: Hloubka předklonu v cm vzhledem k úrovni stoje – pod úrovní jsou hodnoty kladné, nad úrovní záporné. Střední prsty určují hloubku předklonu. Kritériem výkonnosti je nejlepší pokus. Zapisují se všechny tři pokusy. Běh na 50 m (test 8) Materiální vybavení: Lehkoatletická dráha, stopky nebo elektrická časomíra.
Příprava testu: Na atletické dráze se vyznačí 50 m úsek. Při elektrické časomíře je ještě před startovní čarou ve vzdálenosti 0,5 m rovnoběžně s ní pomocná čára pro výchozí postavení testované osoby. Činnost testované osoby: a) Při měření stopkami: Běží se ve sportovní obuvi z polovysokého startu na zrakový signál (pohyb paží viz. test 1) b) Při měření elektrickou časomírou: Běží se ve sportovní obuvi z polovysokého startu. Hráč zaujímá postavení za pomocnou čárou, startuje sám po předběžném souhlasu osoby u elektrické časomíry. Pravidla: Test se opakuje dvakrát. Mezi pokusy musí být minimálně 15 minut pauza. Hráč musí startovat z klidové polohy nikoliv z padavého startu. Hodnocení: Čas od startovního povelu vpřed, u elektrické časomíry od proběhnutí roviny nad startovní čárou do proběhnutí druhého úseku s přesností 0,1 sekund u stopek a 0,01 sekund u elektrické časomíry. Kritériem výkonnosti v testu je lepší čas. Zapisují se výsledky obou pokusů. Hod plným míčem (test 9) Materiální vybavení: Plný míč o váze 2 kg, pásmo, odhodová čára. Příprava testu: Pásmo se položí na zem číselnými údaji vzhůru. Nulová hodnota je na čáře, která určuje místo odhodu. Činnost testované osoby: Výchozí polohou je stoj rozkročný, čelem k místu odhodu, míč je v držení obouruč nad hlavou. Hráč provádí záklon, mírně pokrčí nohy v kolenou. Pohybem trupu a paží vpřed hází plný míč co nejdále před sebe. Nevyskakuje. Pravidla: Test se opakuje třikrát proudovou metodou. Hráč nesmí při odhodu přešlápnout odhodovou čáru. Hodnocení: Zapisuje se délka jednotlivých hodů s přesností 5 cm. Vzdálenost se měří tak, že se vede myšlená kolmice od místa dopadu míče k pásmu. Při porušení některého pravidla testu se pokus započítává, ale neměří se. Kritériem výkonnosti v testu je nejlepší výkon.
Skok daleký z místa (test 10) Materiální vybavení: Pásmo, odrazová čára. Činnost testované osoby: Hráč stojí u odrazové čáry v mírném stoji rozkročném (na šířku chodidel). Hmitem podřepmo zapaží a odráží se do dálky se současným švihem paží vpřed. Poskok před odrazem není povolený. Pravidla: Test se opakuje třikrát proudovou metodou. Hodnocení: Vzdálenost místa dopadu od odrazové čáry s přesností 1 cm (měřeno kolmo na čáru odrazu). Kritériem výkonnosti je nejlepší pokus. Zapisují se všechny tři pokusy. Chlapci - opakované shyby (test 11) Materiální vybavení: Doskočná hrazda 230 – 250 cm vysoká o průměru žerdě 2 – 4 cm. Činnost testované osoby: Náskok v úchytu nadhmatem (testující hráč je ve svisu zklidněn – pomocníkem). Hráč vykonává na znamení opakované shyby. Shyb je ukončený, když brada dosáhne výšky žerdě hrazdy. Po každém shybu přechází hráč do svisu o napjatých pažích. Pravidla: Shyb se vykonává jen pomocí paží, bez pokmihu či přítrhu. Hodnocení: Počet správně provedených shybů. Testující počítá nahlas, při nesprávném shybu opakuje předešlou číslovku na znamení nesprávného provedení. Dívky - výdrž ve shybu (test 11) Materiální vybavení: Doskočná hrazda o průměru žerdě 2 – 4 cm, stolička, stopky. Činnost testované osoby: Hráčka vystoupí na stoličku a uchopí hrazdu nadhmatem s ohnutými pažemi tak, aby byla bradou nad hrazdou. Na znamení zdvihne nohy ze stoličky a visí v této poloze co nejdéle. Pravidla: Test končí, když brada klesne pod hrazdu nebo se nohama dotkne stoličky.
Hodnocení: Čas s přesností 0,1 sekundy od okamžiku, kdy hráčka zvedne nohy ze stoličky do doby, než brada klesne pod hrazdu nebo se dotkne jakékoliv podložky. Leh – sed opakovaně (test 12) Materiální vybavení: Měkká podložka (žíněnka), stopky. Činnost testované osoby: Výchozí polohou je leh na zádech, nohy mírně pokrčeny v kolenou. Druhá osoba drží hráče za kotníky a tlačí jeho paty k podložce. Ruce spojeny za hlavou. Na znamení začne hráč provádět sed a natočení trupu tak, aby se dotkl levého kolena pravým loktem a opět se vrací do lehu. Při druhém sedu otáčí trup vpravo a levým loktem se dotkne pravého kolena. Činnost opakuje bez přerušení co nejdéle, maximálně však po dobu 2 minut. Pravidla: Při lehu se vždy hráč musí dotknout rukama podložky, při sedu dotknout kolena. Hodnocení: Počet sedů za 2 minuty. Za jeden sed se počítá vykonání pohybu s dotykem kolene. Zapisuje se celkový počet sedů. Bodovací normy k testům speciální pohybové výkonnosti a pomocné nákresy ke cvičením najdete ZDE
Použitá a doplňující literatura Ikona7 1. Barbero-Alvarez, J. C., Barbero-Alvarez, V., Granda, J., & Goméz, M. Z. (2009). Physical and physiological demands of Football in lower divisions. Kronos, 8(14), 43-48. 2. Barbero-Alvarez, J. C., Coutts, A., Barbero-Alvarez, V., & Castagna, C. (2010). The validity and reliability of global positioning satellite system device to assess speed and repeated sprint ability (RSA) in athletes. Journal of Science & Medicine in Sport, 13(2), 232236. 3. Bishop, D. C., & Wright, C. (2006). A time-motion analysis of professional basketball to determine the relationship between three activity profiles: high, medium and low intensity and the length of the time spent on court. International Journal of Performance Analysis in Sport, 6(1), 130-139. 4. Burgess, D. J., Naughton, G., & Norton, K. I. (2006). Profile of movement demands of national football players in Australia. Journal of Science and Medicine in Sport, 9(4), 334341. 5. Carling, Ch., Bloomfield, J., Nelson, L., & Reilly, T. (2008). The role of motion analysis in elite soccer. Sports Medicine, 38(10), 839-862.
6. Castellano, J., & Casamichana, D. (2010). Heart rate and motion-analysis GPS in beach soccer . Journal of Sports Science and Medicine, 9(1), 98-103. 7. Cormery, B., Marcil, M., & Bouvard, M. (2008). Rule change incidence on physiological characteristics of elite basketball players: a 10-year-period investigation. British Journal of Sports Medicine, 42(1), 25-30. 8. Di Salvo, V., Tschan, H., Calderon Montero, F. J., Bachl, N., & Pigozzi, F. (2007). Performance characteristics according to playing position in elite soccer [abstract]. International Journal of Sports Medicine, 28(3), 222-227. 9. Drust, B., Atkinson, G., Reilly, T. (2007). Future perspectives in the evaluation of the physiological demands of soccer. Sports Medicine, 37(9), 783-806. 10. Edgecomb, S. J., & Norton, K. I. (2006). Comparison of global positioning and computerbased tracking system for measuring player movement distance during Australian football. Journal of Science and Medicine in Sport, 9(1), 25-32. 11. Erčulj, F., Dežman, B., Vučkovič, G., Perš, J., Perš, M., & Kristan, M. (2008). An analysis of basketball players‘ movoments in the slovenian basketball league play-offs using the SAGIT tracking system. Facta Universitatis. Series: Physical Education and Sport, 6(1), 75-84. 12. Gedikli, S. (2009). An Adaptive Vision System for Tracking Soccer Players from Variable Camera Settings. Retrieved 10th June 2010 from the World Wide Web: http://ias.cs.tum.edu/publications/pdf/gedikli07adaptive.pdf. 13. Hartwig, T. B., & Naughton, G. (2007). A movement–analysis comparison in two models of junior sport. Pediatric Exercise Science, 19, 61-69. 14. Hill-Haas, S. V., Rowsell, G. J., Dawson, B. T., & Couts, A. J. (2009) Acute physiological responses and time-motion characteristics of two small-sided training regres in youth soccer players. Journal of Strenght & Conditioning Research, 23(1), pp. 111-116. 15. Hörner, O., Hermann, T., & Grunow, CH. (2004). Sonification of Group Behavior for Analysis and Training of Sports Tactics. In Proceedings of the International Workshop on Interactive Sonification. Bielefeld. 16. Hůlka, K., & Stejskal, P. (2005). Diversities in circulation loading of youth basketball players during the match [Abstract]. In The 7th Scientific Conference „Application of Scientific Research on Sport Training“. Book of Abstracts (p. 45). Serres: Aristotle University of Thessaloniki. 17. Iwase, S., & Saito, H. (2003). Tracking soccer players based on homography among multiple views. In T. Ebrahimi & T. Sikora (Eds.), Visual Communications and Image Processing. Proceedings of SPIE 5150, 283-292. 18. Perš, J., & Kovacic, S. (2000). Computer vision system for tracking players in sports games. In First International Workshop on Image and Signal Processing and Analysis (pp. 36-50). Croatia: Pula. 19. Pino, J., Martinez-Santos, R., Moreno, M. I., & Padilla, C. (2007). Automatic analysis of football games using GPS on real time. In VIth World Congresson Science and Football. Retrieved 15th April 2010 on the World Wide Web: http://www.realtrackfutbol.com/pdf/384_full_text.pdf. 20. Psotta, R. (2003). Intermitentní pohybový výkon a trénink. Habilitační práce, Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha. 21. Reilly, T. (2001). Assessment of sports performance with particular reference to field games. European Journal of Sport Science, 1(3), 2-12.
22. Reinhold, T., & De Boer, E. (2008). Training the next level: Improve your performance. Retrieved 15th March 2010 from the World Wide Web: http://www.inmotio.eu/content/56/downloads.html. 23. Rudkin, S. & O‘ Donoghue, P. G. (2008). Time-motion analysis of first-class cricket fielding. Journal of Science and Medicine in Sport, 11(6), 604-607. 24. Settervall, D. (2003). Computerised video analysis of football – Technical and commercial possibilities for football coaching. Master thesis, Kungel Tekniska Hogskolam, Stockholm. 25. Schutz, Y., & Herren, R. (2000). Assessment of speed of human locomotion using a differential satellite global positioning system. Medicine and Science in Sports and Exercise, 32(3), 642-646. 26. Spencer, M., Lawrence, S., Rechichi, C., Bishop, D., Dawson, B., & Goodman, C. (2004). Time-motion analysis of elite field hockey, with special reference to repeated-sprint activity. Journal of Sport Sciences, 22(9), 843-850. 27. Taylor, J. (2003). Basketball: Applying time motion data to conditioning. Strenght and Conditioning Journal, 25(2), 57-64. 28. Townshend, A. D., Worringham, Ch. J., & Stewart, I. B. (2008). Assessment of speed and position during human locomotion using nondifferential GPS. Medicine and Science in Sports and Exercise, 40(1), 124-132. 29. Velenský, M. (2008). K některým problémům rozvoje herního výkonu v basketbalu dětí a mládeže (s přihlédnutím k tendenci v České republice). In J. Dovalil & M. Chalupecká (Eds). Současný sportovní trénink. Sborník příspěvků z konference (pp. 85-91). Praha: Univerzita Karlova. 30. Witte, T. H., Wilson, A. M. (2005). Accuracy of WAAS-enabled GPS for determination of position and speed over ground. Journal of Biomechanics, 38(8), 1717-1722.
