Židovská čtvrť v Třebíči - návrhy pro zvýšení atraktivity

Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra Cestovního ruchu

Židovská čtvrť v Třebíči - návrhy pro zvýšení atraktivity Bakalářská práce

Vypracovala: Lucie Hercová Vedoucí práce: RNDr. Eva Janoušková, Ph.D.

Jihlava 2011

Copyright © 2010

Lucie Hercová

HERCOVÁ, Lucie: Ţidovská čtvrť v Třebíči - návrhy pro zvýšení atraktivity. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Cestovního ruchu. Vedoucí práce RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2010. Počet stran 90. Anotace Svou bakalářskou prací bych chtěla přispět ke zvyšování počtu turistŧ, rostoucímu zájmu o ţidovskou kulturu, zajištění vzdělávání a rozšiřování znalostí zájemcŧ nenásilnou formou přednášek, diskuzí. Rozhodla jsem se zvolit metodu dotazovaní, neboť si myslím, ţe se nejlépe hodí ke zjištění přání a potřeb návštěvníkŧ. Vyhodnocené hodnoty mi pomohly k sepsání moţných alternativ zlepšení či odstranění neţádoucích skutečností. Souhrnně řečeno – více cestují ţeny neţ muţi, ve vzdělání převaţují vysokoškoláci, nejčastěji pouţívaný dopravní prostředek je automobil, v Třebíči se turisté zdrţují jen jeden den a měli by zájem o vzdělávací programy. V budoucnu se moţná tato myšlenka ve spolupráci s Městským kulturním střediskem uskuteční. Klíčová slova Judaismus. Modlitba. Náboţenské tradice a zvyky. Synagoga. Ţidovská čtvrť. Ţidovský hřbitov. Ţidovská kultura. Annotation With this dissertation thesis I would like to contribute to the increase of the number of tourists, the rising interest in the Jewish culture, providing the education and the propagation for interested people by enjoyable way of lessons and discussions. I decided for the method of questioning because I think it is the best way to find out the visitors´ wishes and needs. The results helped me make a list of possible alternatives for improving or elimination undesirable facts. In brief – women travel more often than men, as for education, university students predominate, the most often used means of transport is a car, tourists stay in Třebíč for one day and they would be interested in educational programs. In the future, this idea may be realized in co-operation with the Městské kulturní středisko. Keywords A Judaism. A prayer. Religious traditions and customs. A synagogue. A Jewish quarter. A Jewish cemetery. A Jewish culture.

Na

tomto

místě

bych

chtěla

poděkovat

vedoucí

bakalářské

práce

RNDr. Evě Janouškové, Ph.D. za pomoc při zpracování a vytváření této práce, za odborné rady, zkušenosti a připomínky.

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je pŧvodní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenŧ je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonŧ, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapŧjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladŧ, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 17. prosinec 2010

Lucie Hercová Podpis

Předmluva Má dlouhodobá brigádnická činnost mě navedla k sepsání bakalářské práce právě na téma ţidovská kultura, neboť jiţ šest let vykonávám pozici prŧvodkyně v Turistickém a informačním centru Zadní synagoga v Třebíči. Domnívám se, ţe památka zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO by měla turistŧm nabídnout něco více neţ běţně navštěvované objekty. Informace jsem čerpala z materiálŧ nashromáţděných zaměstnanci Zadní synagogy, ze zapŧjčených knih z knihovny, z oslovení obyvatel Ţidovské čtvrti v Třebíči a vlastních zkušeností. Pro získání primárních údajŧ jsem pouţila metodu dotazování v období od dubna do září 2010 v oblasti ţidovské čtvrti. Ze začátku nebyl problém s ochotou vyplnit dotazník, avšak s blíţím se koncem turistické sezóny jsem se začala setkávat s častým odmítnutím. Věřím, ţe má práce by mohla pomoci k realizaci stejných nebo podobných návrhŧ, které jsem zde představila, pořádaných v Zadní synagoze či ulicích ţidovské čtvrti.

Obsah 0 Úvod...............................................................................................................................9 1 Teoretická část .............................................................................................................10 1.1 Základní údaje o městě Třebíč ..............................................................................10 1.1.1 Lokalizace ......................................................................................................10 1.1.2 Příroda ............................................................................................................10 1.1.3 Historie...........................................................................................................13 1.1.4 Památky .........................................................................................................14 1.2 Ţidovská čtvrť .......................................................................................................21 1.2.1 Historie Ţidŧ v Třebíči ..................................................................................21 1.2.2 Historie ţidovské čtvrti a popis významných domŧ ......................................23 1.2.3 Historie ţidovského hřbitova .........................................................................36 1.2.4 Vznik nové expozice ţidovského bydlení a obchodu ....................................38 1.2.5 Vliv zápisu památek do seznamu UNESCO na návštěvnost .........................38 1.3 Materiálně – technická základna Ţidovské čtvrti .................................................39 1.3.1 Ubytování.......................................................................................................39 1.3.2 Stravování ......................................................................................................40 1.3.3 Společensko-zábavní zařízení ........................................................................41 1.3.4 Obchody .........................................................................................................41 1.4 Pouţité metody .....................................................................................................41 2 Praktická část ...............................................................................................................42 2.1 Vyhodnocení dotazníkŧ ........................................................................................42 2.2 Návrhy a doporučení .............................................................................................68 2.3 Komparace ............................................................................................................70 2.4 Návrhy tématických programŧ .............................................................................72 3 Závěr ............................................................................................................................80 Seznam pouţité literatury a internetových zdrojŧ ..........................................................81 Přílohy.............................................................................................................................83

0 Úvod Celá práce na téma Ţidovská čtvrť v Třebíči - návrhy pro zvýšení atraktivity je rozdělena do dvou hlavních částí – teoretická a praktická. V teoretické části se věnuji především základním údajŧm o městě Třebíči, dále představení ţidovské čtvrti (historický a stavební vývoj, obyvatelé, …) a ţidovského hřbitova, zhodnocení a popis materiálně-technické základy ţidovské čtvrti, zejména ubytovací a stravovací sluţby, společensko-zábavní zařízení a obchody. Závěr této části je věnován pouţitým metodám směřujícím k získání potřebných informací – jednak sekundárních k sepsání teoretické části a jednak primárních (zjištěné z vyplněných dotazníkŧ). Hlavní jádro praktické části tvoří vyhodnocené dotazníky, znázorněné pomocí grafŧ a tabulek, doprovázené vysvětlujícím komentářem. Další dvě podkapitoly slouţí k seznámení s moţnými návrhy či doporučeními a také zde srovnávám výsledky práce Zdeňky Levicové, která svou absolventskou práci sepsala na podobné téma v roce 2001. Na závěr jsem zařadila podkapitolu věnující se návrhŧm tématických víkendŧ, které povaţují za jeden ze stěţejních bodŧ mé práce.

9

1 Teoretická část 1.1 Základní údaje o městě Třebíč 1.1.1 Lokalizace [1] Třebíč je město s rozšířenou pŧsobností, nacházející se na západě Moravy, v jihovýchodní části kraje Vysočina, a je po Jihlavě jeho druhým největším městem. Leţí na řece Jihlavě 30 km jihovýchodně od krajského města Jihlavy a 56 km západně od bývalého zemského města Brna. Nadmořská výška města se pohybuje mezi 392 m n. m. (u Palečkova mlýna při řece Jihlavě) a 503 m n. m. (Stráţná hora s Kaplí Povýšení sv. Kříţe). Rozloha Třebíče činí 56 km2 a město je členěno do 17 částí, z nichţ se 10 nachází přímo ve městské zástavbě a zbylých 7 v blízkém okolí.

1.1.2 Příroda Obecná charakteristika [Zejda, Vosátka, Hedvábný, 2009, str. 7-14] Území Třebíčska se nachází na rozhraní Jevišovické pahorkatiny (Jaroměřická kotlina, Moravskobudějovická pahorkatina) na jihovýchodě a Křiţanovské vrchoviny na severozápadě (Třebíčská kotlina, Třebíčská vrchovina, Náměšťská pahorkatina a jiné). Třebíčská kotlina je protaţená kolem toku řeky Jihlavy mezi Okříškami a Vladislaví. Na jihu ji omezuje hřbet Klučovské hory (595 m n. m.), jehoţ dalšími vrcholy jsou Hoštanka (573 m n. m.), Mikulovická hora (583 m n. m.), Horní hory (583 m n. m.) a Zadní hory (633 m n. m.). Západní hranici kotliny tvoří svah mezi Pokojovicemi, Heraldicemi, Okříškami a Přibyslavicemi, severní hranici svah u Rudíkova, severovýchodní (nejméně výraznou) hranici linie mezi obcemi Račerovice, Okřešice a Horní Vilémovice. Východní hranice probíhá údolím Rudíkovského potoka a při úpatí kóty Křemel (493 m n. m.) u Vladislavi. Osou kotliny je údolí řeky Jihlavy, mezi Třebíčí a Vladislaví nápadně přímočaré. Svahy údolí jsou značně příkré a vystupují na nich často na povrch podloţní horniny. Ze severního (levého) břehu řeky Jihlavy přitékají výrazně pravoúhlé potoky mající dlouhé severojiţní úseky. Jejich levý břeh je většinou příkrý a skalnatý, pravý zpravidla mírnější, s vrstvou svahových a navátých (eolitických) hlín.

10

Přítoky na jiţním (pravém) břehu mají údolní stromovitý charakter. Zajímavý je pravoúhlý ohyb Stařečského potoka u Starče. Severní i jiţní přítoky se směrem k řece Jihlavě zahlubují a také jiţní přítoky vytvářejí místy úzké úseky s balvany a peřejemi. Nejvyšším bodem okresu je kopec Mařenka (711 m n. m.) nedaleko obce Ţeletavy. Nejniţší bod je ve východní části okresu u Lhánic (239 m n. m.). Prŧměrná nadmořská výška činí zhruba 400 m n. m. Českomoravská vrchovina má normální aţ krátké léto, mírné aţ mírně chladné, suché aţ mírně suché. Přechodné období je normální aţ dlouhé, s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je zde normálně dlouhá, mírně chladná, suchá aţ mírně suchá s normální aţ krátkou sněhovou pokrývkou. Vyšší partie mají léto krátké, mírné aţ mírně chladné, suché aţ mírně suché, přechodné období normální aţ dlouhé, s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírná aţ mírně chladná, suchá aţ mírně suchá s normálním aţ krátkým trváním sněhové pokrývky. Obě tyto jednotky tvoří více neţ polovinu okresu Třebíč; s výjimkou Třebíče se jedná o celou severozápadní, západní a jihozápadní část okresu. Východní část okresu, Znojemská pahorkatina, je jiţ v mírně teplé klimatické oblasti. Léto je zde dlouhé, teplé a suché, přechodné období krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Nejvyšší prŧměrné roční teploty se ve výškách 350 m n. m. pohybují okolo 8 °C, v Brtnické vrchovině klesají aţ na 6,4 °C (Bítovánky). Relativní vlhkost vzduchu se pohybuje v ročním prŧměru mezi 77 – 80 %. Nejniţší je v květnu, červnu a červenci, nejvyšší v prosinci. Roční sráţkové úhrny jsou v celém okrese niţší neţ by odpovídalo nadmořské výšce. Nejvíce sráţek spadne v červenci, nejméně pak koncem zimy a počátkem jara. Vegetace Třebíče náleţí do vegetačního stupně jedlo-bukového lesa. Pŧvodně před intenzívní kultivací krajiny člověkem pokrývaly Třebíčsko bučiny s jedlí a dubem, v údolích kolem potokŧ rostl smrk. Pŧsobením zemědělství a později i následkem rozvoje prŧmyslu se tento obraz vegetace podstatně změnil. Po odlesnění krajiny byly plánovitě sázeny především dřeviny vhodné ke stavebním a prŧmyslovým účelŧm, zejména borovice a smrk. Dnešní rostlinný kryt je tedy převáţně kulturní. Většinu nezastavěné plochy tvoří pole, louky, zahrady a lesy. Jen ojediněle se zachovala místa méně ovlivněná hospodářskou činností člověka. Jsou to převáţně méně dostupné svahy v údolí řek Jihlavy, Oslavy a jejich přítokŧ. 11

V přímém sousedství Třebíče dnes obtíţně hledáme dříve celkem běţné rostliny, například lýkovec jedovatý, ladoňku dvoulistou, lilii zlatohlávka či prvosenku vyšší. Ještě mŧţeme vidět krásu dnes jiţ vzácné dymnivky plné, sněţenky podsněţníku, devětsilu lékařského, křivatce ţlutého, lechy jarní, zapalice ţluťochovité a dalších méně známých rostlin. Nejvzácnější, přísně chráněnou rostlinou, je brambořík evropský, neboť jeho rozšíření na Třebíčsku vymezuje horní hranici bukového vegetačního stupně, hojnější je na Náměšťsku. Mŧţeme je vidět v červencových a srpnových dnech i v okolí Třebíče. Nejznámější z chráněných rostlin našeho okolí je bezpochyby koniklec velkokvětý, mnohem méně je vidět i koniklec černající. Mŧţeme obdivovat krásu starých stromŧ, a to jak v lesích, tak i ve zbytcích zámeckých parkŧ. Staleté lípy, duby a buky nejsou tak vzácné jako javory. K nejmonumentálnějším vŧbec patří ten u Věstoňovic, starý na 700 let. Díky geografické poloze má fauna Třebíčska některé odlišné prvky od obvyklé středoevropské fauny. Třebíčsko leţí na významném klimatickém rozhraní jednak oblasti se studeným severským podnebím bohatým na atlantické sráţky, jednak oblasti teplého podnebí kontinentálního charakteru. Není zde tak výrazný vztah k alpské zvířeně jako v západním pohraničí Čech. Do naší oblasti jihozápadní Moravy nepronikla ani zvířena karpatská. V údolích dolního a středního toku řeky Jihlavy však najdeme zástupce teplomilné zvířeny pontické a mediteránní. Příroda uvnitř města (městské parky) [Historie a památky, 2006, str. 81] První písemné zmínky o zakládání městské zeleně sahají do roku 1835, kdy proběhlo zalesňování Stráţné hory na jihu města. Koncem 19. století byly zaloţeny Máchovy sady v centru města a park na Polance v nivě řeky Jihlavy. V roce 1924 – 1926 byly na jiţním okraji centra zaloţeny Tyršovy sady, na severu Masarykovy sady (Hrádek) a ve stejné době proběhly parkové úpravy na Masarykově náměstí před gymnáziem. Do městské zeleně lze započítat i zámecký park rodového sídla Valdštejnŧ, tři třebíčské hřbitovy (tzv. starý a nový městský a ţidovský hřbitov na Hrádku) a třebíčské lesoparky (Lísčí, Libušino údolí, Lorenzovy sady, Krajíčkova stráň). Lesoparky byly vybaveny odpočívadly a lavičkami, na vyhlídkových místech byly vybudovány altány.

12

Velmi cenné je území Týnského údolí s kaskádou rybníkŧ táhnoucí se aţ k centru města. Město při zakládání a úpravách parkŧ často spolupracovalo se zahradním architektem Josefem Kumpánem. Třebíč by se mohla díky mnoţství parkŧ nazývat zelenou oázou.

1.1.3 Historie [1] V místech, kde byla Třebíč zaloţena, neexistovalo ţádné starší osídlení. Jediné nálezy byly doloţeny na Karlově náměstí a v části Stařečky. První zmínky o Třebíči sahají aţ do roku 1101, kdy na území pod Stráţnou horou a při řece Jihlavě moravská údělná kníţata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský zaloţila benediktinský klášter. První stavbou tohoto kláštera byl kostel sv. Benedikta vysvěcený roku 1104. Později byla přistavena nová klášterní budova a kolem roku 1260 bazilika svatého Prokopa. Nejstarší listina, kde byla Třebíč zmíněna jako město, byla napsána v roce 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se městským právem byla městu udělena roku 1335 Karlem IV. a Janem Lucemburským. V roce 1468 při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město velmi poničeno a na několik let přestalo dokonce existovat. Po roce 1492 město mnohokrát vyhořelo a bylo tak několikrát přebudováno a aţ na některé domy se nezachovala jeho renesanční podoba. Třebíč se stala majetkem Pernštejnŧ a v roce 1525 byl násilně zrušen i klášter. Později, v roce 1527, se město stalo majetkem Osovských z Doubravice, tento rod se zaslouţil o rozvoj města. Po získání práva pečetního v roce 1582 se město stalo majetkem Valdštejnŧ. V druhé polovině 17. století se fara sv. Martina dočkala povýšení na děkanství, tato událost velmi výrazně ovlivnila rekatolizaci. V letech 1765 aţ 1769 město, stejně jako celá Morava, trpělo hladomorem. V letech 1821 a 1822 město poničily velké poţáry. První byly odplatou za protirobotní vzpoury, po okolních vesnicích byly rozdávány paličské listy s hrozbami, které byly od května do července roku 1821 plněny. Shořelo mnoho domŧ v Ţidech, v Týně a na Jejkově. Druhý poţár vznikl v domě U zlatého lva a shořelo 290 domŧ, kostel a kostelní věţ. Škoda byla odhadnuta na milion zlatých. O deset let později, v roce 1832, začala v Třebíči napadat obyvatelstvo cholera. Mezitím se v roce 1830 městem prohnala jedna z větších povodní, voda zaplavila celé Karlovo náměstí. Po roce 1850 byla ve městě postupně zaloţena spořitelna (1863), Národní dŧm a gymnázium (obojí 1871). Roku 1885 bylo postaveno i sousoší sv. Cyrila a Metoděje 13

na Karlově náměstí, o rok později bylo město připojeno k ţeleznici. Ke konci 19. století vznikly také dnes významné podniky ZON (zaloţena roku 1879) a BOPO (dříve Karl Budischowski, dnes jiţ neexistuje). Na počátku 20. století byla v Třebíči doktorem Jaroslavem Bakešem zaloţena nemocnice. V třicátých letech byly zakoupeny koţeluţské závody Budischowski společností Tomáše Bati, který začal v Borovině stavět dělnické kolonie, známé cihlové dvojdomky, a vytvořil tak velkou část dnešní místní části Borovina. Ve dvacátých a třicátých letech, kdy byl starostou města významný vlastenec Josef Vaněk, zaţilo město velký rozmach. V roce 1935 probíhaly velkolepé oslavy Třebíč 600 let městem, na které byly pozvány i významné osobnosti z celé Československé republiky. Za druhé světové války byl rozvoj města zpomalen, jednou z příčin mělo být vyhnání ţidŧ z Třebíče a jejich transporty do koncentračních táborŧ. V Třebíči také sídlila německá posádka. Po druhé světové válce v Třebíči rostla síla komunistŧ, mohlo tomu být i kvŧli vysokému počtu dělníkŧ a kvŧli některým tehdejším politikŧm nebo armádním činitelŧm, kteří z Třebíče pocházeli. Po Únoru 1948 byly zestátněny velké třebíčské společnosti a město bylo rozvíjeno podle centrálních plánŧ. V 70. letech se začaly budovat nová sídliště, školy a další zařízení. Dŧvodem byla stavba a provoz jaderné elektrárny Dukovany. Na přelomu 80. a 90. let bylo také, kvŧli zrychlení hromadné dopravy v rámci Třebíče a okolí, plánováno zavedení trolejbusŧ v Třebíči, které nikdy nebylo realizováno. Roku 1985 se městem prohnala další z velkých povodní, později se povodně vrátily ještě v letech 2005 a 2006. Po sametové revoluci Třebíč zaţila velký rozvoj. 3. července 2003 se ţidovské ghetto a bazilika staly součástí seznamu UNESCO. Po roce 2000 je v Třebíči podporován regionální rozvoj, byla otevřena prŧmyslová zóna, jsou zde otevírány nové obchody a rozvíjí podnikání. Na roky 2009 aţ 2013 je ve dvou etapách plánována modernizace a elektrifikace ţelezniční tratě č. 240 vedoucí přes Třebíč a byly zveřejněny i návrhy tras pro výstavbu velkého městského okruhu.

1.1.4 Památky Bazilika sv. Prokopa [Historie a památky, 2006, str. 3-9] Klášterní kostel v Třebíči patří nepochybně k největším a nejpozoruhodnějším stavebním monumentŧm 13. století nejen v českých zemích, ale v celé střední Evropě. Se stavbou začali stavitelé pravděpodobně v kryptě, která je, co se stavebního slohu týká, jiţ poznamenána nastupující gotikou. Bazilika je postavena ve slohu

14

románském, který je zde reprezentován například severním portálem s předsíní, trpasličí galerií na apsidě, sdruţenými okny a dalšími charakteristickými stavebními prvky. Hlavním zdrojem architektonické inspirace při stavbě baziliky v Třebíči se zdá být architektura císařských dómŧ a velkých klášterních kostelŧ v Porýní, především dóm ve Wormsu. Se stavbou se začalo ve dvacátých, nejpozději ve třicátých, letech 13. století a podstatná část práce byla do poloviny téhoţ století také dokončena. Byl zde vytvořen jedinečný sakrální objekt. Na stavbě se pravděpodobně podílela stavební huť z jihozápadní Francie. Stavba byla během staletí mnohokrát poškozena, nejprve v době husitských válek, poté uherským králem Matyášem Korvínem (1468), ale i v dobách pozdějších. Po zániku kláštera (1525) byla bazilika vyuţívána pro světské účely jako pivovar, stáje, zbrojnice nebo sýpka. Dalších výrazných stavebních úprav se bazilika dočkala v době baroka. V letech 1725 - 1731 byly na poničené bazilice provedeny barokní úpravy Františkem Maxmiliánem Kaňkou (1674-1766). Dnešní konečnou podobu pak bazilika získala při úpravách, na které dohlíţel architekt Kamil Hilbert v letech 1924-1935. Při příchodu k bazilice nás upoutá rostlinnými a geometrickými motivy zdobený vstupní portál, uzavřený ve čtvercové předsíni. Tři k předsíni přiléhající stěny jsou tvořeny kaţdý dvěma arkádami. Nad nimi se nalézají sdruţená románská okna a celý prostor nechali stavitelé zaklenout sedmidílnou kříţovou klenbou. Za portálem se jiţ nachází samotný kostel, impozantní trojlodní bazilika bez příčné lodi, vystavěná ze ţulových kvádrŧ. Ţula byla pouţita rovněţ v převáţné míře při tvorbě architektonických článkŧ výzdoby, jen menší část výzdoby je provedena z pískovce. Hlavní loď byla staviteli oddělena od lodí bočních šesti lomenými arkádami na pilířích. Nad arkádami se pŧvodně nalézala románská okna. Při pozdějších úpravách byla některá z nich zazděná a nahrazena úzkými vysokými okny o něco výše poloţenými. Pŧvodní klenba se v západní části hlavní lodi nedochovala. V severní boční lodi se nachází kaple zvaná opatská, zakončená apsidou. Výzdobu kaple tvoří raně gotické nástěnné malby, které překrývaly rovněţ architektonické prvky. Takto mohl být kdysi vymalován celý prostor kostela. V jiţní lodi nalézáme tzv. procesní portál. Ten slouţil jako vstup pro mnichy, kteří přicházeli z uzavřených obytných budov kláštera, tzv. klauzury. Západní část baziliky nejvíce poznamenaly pozdější stavební úpravy. Nalézáme zde tribunu hudebního kŧru, která byla od hlavní lodi oddělena třemi barokně gotickými arkádami od Františka Maxmiliána Kaňky. Západní prŧčelí pak ukončují dvě 15

barokní věţe spojené štítem. Ve východní části kostela upoutá pětiboký závěr (apsida) s třemi kruhovými okny. Prostřední rŧţicové románské okno je provázeno dvěma bočními s novogotickou plamencovou kruţbou. Nízký románský ochoz nad okny nesou mohutné arkády. Samotný ochoz bývá označován jako trpasličí galerie. Zajímavá je i na našem území neobvyklá osmiboká klenba pouţitá k zaklenutí závěru baziliky. Výzdobu doplňuje ještě lichá arkáda ze třiatřiceti sloupkŧ vinoucí se podél celé zdi. Východní část kostela určenou mnichŧm od části západní určené laické veřejnosti oddělovala vysoká přepáţka tzv. lektorium. Pod kostelem se v jeho východní části nalézá krypta, jejíţ trojlodní střední část je zaklenutá kříţovými ţebrovými klenbami. Na východě na toto trojlodí navazuje trojlodní část závěrová. Na severní a jiţní straně ke střední části krypty přiléhají krátké boční lodi, které jsou na východě zakončeny apsidami. Krypta po dostavbě celého kostela slouţila jako hrobka opatŧ. Židovská čtvrť [Historie a památky, 2006, str. 21] Ţidé sídlili v blízkosti benediktinského kláštera jiţ ve středověku. Písemně je zde poprvé doloţena jejich přítomnost k roku 1338. Následující písemná informace o třebíčských Ţidech se vztahuje k období před rokem 1410. S ţidovskými rodinami se mŧţeme v pramenech konce 16. století setkat například na Stařečce či v Podklášteří. Právě v bývalé sluţebné vsi kláštera – v Podklášteří – se postupně začalo formovat ţidovské město. K ustanovení ghetta došlo však aţ v roce 1723. V tomto roce tehdejší majitel třebíčského panství, Jan Josef z Valdštejna, přikázal posledním křesťanským obyvatelŧm Podklášteří prodat majetky Ţidŧm usazeným mezi křesťany na Podklášteří. O čtyři roky později byly také vypracovány plány na výstavbu separačních zdí. Vedle nařízení vrchnosti však územní rozvoj ţidovského ghetta určovaly také přírodní podmínky. Ţidovské osídlení mělo své centrum na dnešním Tichém náměstí a rozprostíralo se rovněţ severně nad ním. Další zástavba pak byla podél toku řeky Jihlavy, která tvořila přirozenou hranici ghetta. Ze severu omezoval zástavbu skalní masiv Hrádku. Západní okraj byl vymezen křesťanskými domy podél cesty k zámku. Židovský hřbitov [Historie a památky, 2006, str. 41-43] Krátce po svém vzniku si třebíčská ţidovská obec musela zřídit také vlastní pohřebiště. Pŧvodní hřbitov se pravděpodobně nacházel na pozemku poblíţ hradební zdi kláštera. Nový hřbitov se nachází asi 400 metrŧ od ţidovské čtvrti na severní straně

16

Hrádku. V pramenech se s ním poprvé setkáváme roku 1636. Nejstarší ţidovský náhrobek podle dosavadních poznatkŧ však pochází jiţ z druhého desetiletí 17. století. První datovaný náhrobek pochází z třicátých let 17. století. Náhrobky ze 17. – 19. století jsou dílem jak ţidovských, tak křesťanských kameníkŧ. Nápisy (epitafy) bývaly do 19. století pouze hebrejské, později se začínají objevovat dvojjazyčné nápisy hebrejsko-německé a poté hebrejsko-české. Na ţidovských náhrobcích jsou často k vidění plastické reliéfy, které se u nás objevují od 16. století. Reliéfy zobrazují tradiční ţidovské symboly (Davidova hvězda, dvojice heraldických lvŧ, koruna jako znak Tóry, vinný hrozen jako znak moudrosti a plodnosti, pokladnička jako znak dobročinnosti apod.), jeho povolání (krejčovské nŧţky, knihy, lékařské a hudební nástroje), eventuálně rod kohenŧ (ţehnající ruce) či levitŧ (konvice, hudební nástroj). Dnes má hřbitov rozlohu 11 772 m2 a patří k největším ţidovským hřbitovŧm v České republice. Skládá se ze dvou částí. Starší se nachází na severovýchodě a nalézají se tu samozřejmě nejstarší náhrobky. K nejhodnotnějším patří barokní náhrobky zdobené rustikalizovanými ornamentálními prvky a rostlinnými motivy. Starší náhrobky jsou ţulové, mramorové či pískovcové, novodobé náhrobky jsou z černé a světlé ţuly, mramoru. Mladší část hřbitova přibyla roku 1888 a mŧţeme v ní spatřit náhrobky nejvýznamnějších ţidovských rodin a také památníky obětem 1. světové války a nacistické genocidy. S nedalekou ţidovskou čtvrtí spojuje hřbitov vozová cesta postavená v roce 1886. Zámek, klášter [Historie a památky, 2006, str. 15-17] Budovy kláštera vznikaly postupně od jeho zaloţení roku 1101. Nejprve měly podobu spíše dřevěných staveb. Ty byly v prŧběhu času nahrazovány kamennými budovami. K nejrozsáhlejší přestavbě, při které byl klášter opevněn a stal se téměř nedobytným, došlo ve 30. – 70. letech 13. století. Všechny klášterní budovy aţ na kostel byly po zániku kláštera včleněny do budovaného zámku. Na zámek byly přestavěny především budovy klauzury přiléhající k jiţnímu boku baziliky. Zde se nalézala společná loţnice mnichŧ (dormitář), písařská dílna (skriptorium), jídelna (refektář), kapitulní síň a šatna (vestiarium). Součástí uzavřených klášterních budov byly také kuchyně, pekárna, pivovar, sklad potravin a nápojŧ a patrně také vězení. Tyto budovy uzavíraly tzv. rajský dvŧr – dnešní vnitřní nádvoří zámku. Zde zřejmě mohla být studna nebo pramen. Uzavřený od vnějšího světa býval také hřbitov a studna, které se nalézaly v místech před závěrem baziliky. Mimo klauzuru severním směrem stálo sídlo opata,

17

příbytek novicŧ, obydlí pro staré a nemocné mnichy (infirmarium). Stát zde mohl také dŧm purkrabího. Na nejzápadnějším místě areálu bylo obydlí čeledi a hospodářské stavby. Po přeměně klášterních budov na zámek slouţily budovy dál pŧvodnímu účelu. Vznikl zde panský dvŧr. Ke konečné přeměně budov na renesanční zámek došlo za drţby jednoho z nejvýznamnějších majitelŧ třebíčského panství, Smila Osovského z Doubravice. Tento podporovatel Jednoty bratrské nechal především o jedno patro zvýšit budovu bývalé klášterní klauzury. Nově došlo k přístavbě jihozápadního křídla zámku a sem byly také umístěny obytné prostory. Nejspíše za Smilovy vlády došlo téţ ke zřízení nového vchodu do zámku ze severní strany. Z časŧ vlády Osovských z Doubravice se do dnešní doby dochovaly na vnitřním zámeckém nádvoří kamenné náhrobky. K dalším stavebním zásahŧm došlo aţ v době, kdy panství vlastnili páni z Valdštejna. S barokní přestavbou začal František Augustin z Valdštejna (1666-1684). Stavební práce a úpravy trvalo aţ do 20. let 18. století. K hlavním změnám patřilo zbudování obdélníkového sálu s mramorovou podlahou v prvním patře západního křídla. Sál byl v témţe století doplněn rokokovou výmalbou v podobě erbŧ majitelŧ panství a jejich příbuzných. Zámku se nevyhnuly ani novorenesanční přestavby, které jsou patrné na vstupní hranolové věţi. K dalším úpravám a opravám došlo ve 30.- 40. letech 20. století. V této době byly opraveny fasády zámku. V roce 1944 zámek získal svoji dnešní podobu nanesením sgrafitové rustiky na fasádu pozdně gotické brány. Po té, co bylo panství po druhé světové válce zkonfiskováno ValdštejnŧmVartenberkŧm, našlo na zámku prostory městské muzeum, dnešní Muzeum Vysočiny Třebíč. Městská věž [Historie a památky, 2006, str. 49] Městská věţ tvořila dŧleţitou součást opevnění města. Třebíčská městská věţ, dnes 75 metrŧ vysoká, byla zřejmě po skončení husitských válek postavena na nejvyšším místě tehdejší městské zástavby. Z věţe byla pozorována nejrŧznější nebezpečí jako poţár nebo blíţící se nepřátelské vojsko. Do věţe byla umístěna tzv. „komora vší obce“. Do této se v případě nebezpečí shromaţďovaly dŧleţité městské dokumenty a cennosti. Při opravách města a městského opevnění byla upravena také věţ a měšťané v ní nechali zřídit místnost pro trubače a komoru pro hodiny. V roce 1577 zasáhl věţ rozsáhlý poţár a v následujícím roce dostala stavba novou pozlacenou makovici a věţní krov. Horní část věţe pak byla nově postavena v roce 1715. Ve stejné době došlo také k propojení věţe s kostelem sv. Martina. Při této přestavbě se výměny

18

dočkaly rovněţ věţní hodiny. Ty dnes patří mezi největší v Evropě. Posledních velkých úprav se věţ dočkala v 19. století opět po poţáru. Ten sice propukl jiţ v roce 1822, na svŧj nový krov si však stavba musela počkat aţ do roku 1862. Tehdy byl krov provizorní nahrazen novým krovem od Dominika Herzána a dodnes patří mezi nejkrásnější věţní kryty u nás. Karlovo náměstí [Historie a památky, 2006, str. 51] Karlovo náměstí se svojí plochou 22 000 m2 řadí mezi největší náměstí v naší republice. Značná rozloha městského rynku dodnes jasně vypovídá o velkorysých hospodářských záměrech benediktinského konventu. Po obou stranách je náměstí lemováno domy s historickými fasádami a uprostřed stojí sousoší věrozvěstŧ sv. Cyrila a Metoděje. Náměstí vzniklo na přelomu 60. a 70. let 13. století jako rozsáhlé trţiště. Jediným místem vhodným pro uskutečnění tohoto velkolepého záměru byla naplavenina řeky Jihlavy. Do roku 1887 náměstí zdobily tři kašny napájené vodou z místních rybníkŧ. Vodovod byl na náměstí zaveden jiţ v 16. století. Malovaný (Františkovský ) dům [Historie a památky, 2006, str. 53] Tento dŧm patří mezi nejkrásnější a nejznámější v Třebíči. Na konci 16. století si jej nechal postavit Francesco Calligardi, italský obchodník s koloniálním zboţím. Stavitelé mu postavili renesanční budovu bohatě zdobenou sgrafity. Do výzdoby fasády domu byly zakomponovány lovecké výjevy a biblické postavy. Po Calligardim se v domě vystřídali další obchodníci, avšak ani oni zřejmě neměli příliš podnikatelského štěstí. V prŧběhu doby nechali majitelé bohatá sgrafita zabílit. Ještě na počátku 20. století tak nikdo netušil, jaká výzdoba se pod bílou omítkou nachází. Výzdobu objevil aţ profesor na třebíčském gymnáziu Josef Kozlanský. Bývalá spořitelna (meziválečná architektura) [Historie a památky, 2006, str. 73] Bývalá spořitelna na Karlově náměstí je nerozlučně spojena se jménem architekta Bohuslava Fuchse, který je autorem také dalších funkcionalistických staveb v Třebíči. Budova městské spořitelny vznikala na místě pŧvodního nároţního renesančního domu v rozmezí let 1932 – 1933. Architekt Fuchs se snaţil ve svém projektu zachovat všechny prvky typické pro funkcionalismus. Byly dodrţeny jak soulad vnitřního členění a vnějšího vzhledu, tak také pouţití soudobých materiálŧ (skla, ţelezobetonu,

keramických

obkladŧ).

Nesmělo

chybět

ani vyuţití

zvláštního

19

kompozičního prvku – světla. Do současnosti se dochoval její vnější vzhled a z části také interiéry. V dnešní době však budova neslouţí pŧvodním účelŧm. Budova je památkově chráněna. Říční lázně (meziválečná architektura) [Historie a památky, 2006, str. 73] Funkcionalistický architekt Bohuslav Fuchs byl vedle stavby městské spořitelny ve 30. letech 20. století pověřen také vypracováním projektu výstavby městského koupaliště. Za zhlédnutí jistě stojí především dřevěná budova šaten, která upoutá pouţitými barvami. Jednotlivé barvy – ţlutá, modrá a červená – od sebe odlišují výplňové a nosné prvky. Zájem o říční lázně od konce 50. let 20. století upadal. V roce 1976 nahradily říční lázně tři bazény s přihřívanou vodou a sociálním zařízením. Počátkem 90. let se v areálu koupaliště konaly Hry bez hranic, které třebíčské druţstvo na domácí pŧdě vyhrálo. Od roku 1994 vyuţívají především mladší návštěvníci koupaliště a tobogán. Větrný mlýn [Historie a památky, 2006, str. 79] Větrný mlýn na Kanciborku je úzce spojen s firmou Budischowsky a především s její expanzí. Mlýn byl vystaven k mletí převáţně smrkové kŧry na tříslo vyuţívané při činění kŧţí. Před výstavbou mlýna na Kanciborku mleli kŧru pro koţeluhy třebíčští mlynáři. Kdyţ se ale firma Budischowských začala rozmáhat, nestačili mlynáři jiţ poprávku po tříslu pokrýt. Z tohoto dŧvodu nechali roku 1836 František a Karel Budischowsky zřídit mlýn nový. Pŧvodní záměrem bylo postavit mlýn dřevěný, posléze se ale přece jen přistoupilo ke stavbě z kamene a cihel, a to tzv. holandského typu. Nakonec na Kanciborku vznikla věţ o prŧměru osm metrŧ a se špičatou šindelovou střechou. V kaţdém patře byla tři a v nejvyšším pak čtyři okna. Vedle věţe stávalo s největší pravděpodobností dřevěné stavení s mlecím zařízením a sklady. Stavba se neobešla bez protestu místních obyvatel, kteří se obávali, aby mlýnské lopatky neplašily formanŧm koně. Aţ do poloviny 19. století mlýn slouţil potřebám koţeluhŧ a poté byl nahrazen parním strojem. Časem se budově dostalo nového vyuţití v podobě bytŧ. Teprve po odchodu posledního nájemníka byl mlýn roku 1977 upraven jako technická památka.

20

1.2 Židovská čtvrť 1.2.1 Historie Ţidŧ v Třebíči [Šmakalová, str. 10-16] Třebíč se stává centrem ţidovského osídlení uţ od raného středověku. Ţidé zřejmě přicházeli přes Balkán a Alpy na trhy, jeţ vznikaly pod ochranou kláštera zaloţeného roku 1011. Mnozí z nich tu zŧstali na levém břehu řeky, který opustila většina kupcŧ pro nevýhodné podmínky (z jedné strany skály a ze strany druhé řeka stále hrozící záplavami) bránily mohutnějšímu rozvoji. Jednalo se o jednu z nejstarších ţidovských osad na Moravě. První písemná zmínka o pobytu Ţidŧ v Třebíči pochází z jihlavské kroniky roku 1410, kdy bylo Podklášteří a ţidovské město vypáleno Hynkem Jevišovským a Janem Sokolem z Lamberka. Útrapám se třebíčští Ţidé nevyhnuli ani za husitských válek a svŧj pád zaţili i roku 1468, kdy město přepadl Matyáš Korvín se svojí armádou. Ţidovská obec se však po těchto pohromách brzy vzpamatovala a začala se znovu rozvíjet. Ţidé byli zručnými řemeslníky a úspěšnými obchodníky, kteří představovali pro křesťanskou část města velkou konkurenci. Tolerováni okolím a vrchností si Ţidé museli četnými daněmi a poplatky. Roku 1528 vypovídá třebíčské Ţidy Jan Jetřich z Boskovic. Jan z Pernštejna vypovídací rozkaz obnovuje, ale Ţidé neodešli, zřejmě se vykoupili. Ve druhé polovině 16. století nastávají pro zdejší Ţidy klidnější časy. Roku 1556 převzal třebíčské panství Burian Osovský z Doubravice a ten roku 1561 přenechává zde usedlým Ţidŧm jejich pozemky v dědičném drţení. Mají povoleno obchodování v Třebíči, kde si mohou postavit své stánky. Tolerování okolím a vrchností si však nadále musejí vykupovat četnými daněmi a poplatky. Za Buriana Osovského nebyla ţidovská obec povaţována za vesnici a nebyla počítána k Podklášteří, se kterým měla společné katastrální území. Začátkem 17. století, v posledních letech vlády Smila Osovského a Kateřiny z Valdštejna, se Ţidé neměli špatně. Kateřina Ţidŧm výdělek přála a nestranila se jich. Dokládá to i korespondence s Mojţíšem Bauerem, rychtářem ţidovské obce. Co se řemesel týče, tak před rokem 1618 směli Ţidé provozovat jen koţeluţství, rukavičkářství, mydlářství, obchodovat s veteší a pŧjčovat peníze na úrok. Během 17. století se řemesla i obchod v ţidovské obci stále rychleji rozvíjí. Období rŧstu a rozmachu je ale opět narušeno válkami a ţivelnými pohromami. V letech 1618-1648 proběhla třicetiletá válka, která zapříčinila bídu, neúrodu a hlad. Roku 1663 bylo několik domŧ vyloupeno tureckou jízdou. Velký zlom v ţivotě Ţidŧ 21

znamenalo vydání reskriptu Josefa I., které mělo urovnat jejich spory s vrchností. K tomu však nedošlo. Ţidé byli nadále omezováni především co se obchodování týče. Napjatá situace vrcholí roku 1757, kdy jim bylo nařízeno, aby sníţili synagogu v obce tak, aby nepřesahovala ostatní ţidovské domy. Slavnostní osvětlení synagogy o svátku smíření totiţ uráţelo manţelku tehdejšího pána třebíčského panství Marii Annu, rozenou kněţnu z Lichtenštejna. Roku 1759 bylo velkým poţárem zničeno 184 domŧ v ţidovské obci a Třebíči. Roku 1775 postihla město pro změnu povodeň, kdy v ulici Leopolda Pokorného sahala voda aţ do výše prvního patra. Vznikly tak ohromné škody převáţně na zboţí v tamních skladech, které bylo buď zničeno nebo odplaveno. Do 19. století vstoupilo ţidovské město s 1170 obyvateli. V té době patřila ţidovská obec k největším na Moravě. Samotná Třebíč tehdy neměla více neţ 3012 obyvatel. V tehdejším ţidovském ghettu se nacházeli tři hostince, dva výčepy lihovin, tři výrobci lihovin a pŧsobili zde ţidovský soudce, lékař, rabín, šest učitelŧ, krasopisec hebrejštiny, listonoš a jiní. Počátek 19. století nebyl pro ţidovskou obec příznivý, neboť francouzské vojsko ubytované v Třebíči poţádalo roku 1805 o značné výpalné. V prŧběhu dalších let však Ţidé opět bohatli a stali se ve společnosti uznávanějšími. Roku 1811 došlo ke státnímu bankrotu, Ţidé však tušili vývoj událostí předem, nakoupili větší mnoţství zboţí a své peníze zachránili před znehodnocením. Bohuţel roku 1821 opět zachvátil Třebíč ničivý poţár a téměř celé ţidovské město lehlo popelem. O sedm let později byla obec znovu zaplavena povodní a vzpamatovala se jen díky darŧm souvěrcŧ, zvláště vídeňských, a peněţitou pomocí ze zemského ţidovského pomocného fondu. Roku 1849 se třebíčská ţidovská obec změnila v politicky samostatné městečko vlastní samosprávou vedenou starostou. Čtvrti se začalo říkat Zámostí. Ţidé se začali stěhovat do města, kde kupovali nejlepší domy a byty na dolní straně náměstí. Odpor k nim opět vzrŧstá. Křesťané se do ţidovského města začali stěhovat aţ poté, co se bohatší ţidovské rodiny odstěhovali z těsných bytŧ. Tomu se stalo roku 1861, kdy nastalo úplné zrovnoprávnění Ţidŧ, kteří odcházeli do měst s lepšími ekonomickými podmínkami. Z ţidovské obce se postupně stávala dělnická čtvrť, bydlení ve starých a vlhkých domech bylo nezdravé. Lidé trpěli nemocemi a bídou, proto se počet obyvatel ţidovského města zmenšuje. Konečnou tečku za historií ţidovské obce udělala 2. světová válka, kdy z 18. května na 19. května 1942 odvezli Nacisté z Třebíče 281 Ţidŧ. Po deportaci do koncentračního tábora Terezín byli posláni přímo do vyhlazovacích táborŧ 22

na východě. Po roce 1945 se zpět do Třebíče vrátilo jen 10 Ţidŧ, ale ti neměli dost sil komunitu oţivit. Tab. 1: Vývoj počtu ţidovských obyvatel v Třebíči Rok

Počet

Obyvatel/rodin

1648

500

Obyvatel

1660

127

Rodin

1723

1434

Obyvatel

1785

200

Rodin

1799

1170

Obyvatel

1835

1490

Obyvatel

1857

1227

Obyvatel

1890

987

Obyvatel

1900

756

Obyvatel

1921

326

Obyvatel

1945

10

Obyvatel

Zdroj: Marika Šmakalová

1.2.2 Historie ţidovské čtvrti a popis významných domŧ Historie židovské čtvrti [Fišer, 2009, str. 55-69] V blízkosti benediktinského kláštera se jiţ ve středověku usazovaly ţidovské rodiny. Později, kdy uţ církevní vrchnost vystřídalo světské panstvo, vyrŧstalo v těchto místech ţidovské sídliště, které posléze nabylo podoby svébytného ţidovského města. Z nařízení valdštejnské vrchnosti se v roce 1723 stalo víceméně uzavřeným ghettem. Shodou okolností zŧstal soubor jeho domŧ, byť poněkud pozměněných pozdějšími úpravami, vzácně zachován a byl společně s ţidovským hřbitovem a bazilikou sv. Prokopa uznán za součást světového kulturního dědictví. V urbáři (tj. soupis všech poddaných a jejich povinností) z roku 1573 jsou zapsána jména šesti ţidovských hospodářŧ ţijících se svými rodinami rozptýleně mezi křesťanskými obyvateli Podklášteří. Další dvě ţidovské rodiny se usadily na předměstí nazývaném Stařečka. Nemohlo se tedy v ţádném případě jednat o nějaký typ separace, například ţidovskou ulici nebo dokonce ghetto. Vrchnost zatím Ţidŧm nenařizovala,

23

kde se mohou usazovat, a nebyli ani nijak znevýhodňování v porovnání s křesťany. Patřily jim zemědělské grunty s malými výměrami pŧdy. Před třicetiletou válkou se počet ţidovských rodin ztrojnásobil a představovaly přibliţně jednu třetinu usedlých v Podklášteří. Jejich stavení tvořila ve vesnici několik drobných „ţidovských“ seskupení. Nevelká obec jistě měla i svou modlitebnu, o níţ pro nedostatek historických pramenŧ nelze povědět nic určitého. Z víru třicetileté války se v ţidovském sídlišti v Podklášteří vynořil muţ, kterému říkali Španěl (Spaniel). Zda sem dorazil opravdu aţ ze vzdáleného Španělska, kde kdysi kvetla ţidovská víra i kultura, nelze přesně zjistit. V kaţdém případě zŧstává jeho postava zajímavou osobností, v mnoha ohledech vyčnívající nad ostatními podklášterskými Ţidy. Přišel sem někdy před rokem 1637 a v tomto roce koupil od křesťanského hospodáře Jana Tchoře zemědělský grunt na východním konci, v blízkosti Nové synagogy, kde byla tehdy jen nezastavěná plocha. Celý majetek získal Jakob Španěl za sumu 160 kop grošŧ. Na hotovosti ihned sloţil 42 kopy, coţ nebývalo obvyklé. Svědčí to o Jákobově dobré finanční situaci. Cena nemovitosti odpovídala její značné rozloze. Na tzv. Španělovském gruntu postupně vyrostlo pět soukromých domŧ i Nová synagoga. Jakob potvrdil svou zámoţnost, kdyţ zbavil koupený Tchořŧv dŧm starších dluhŧ, které vyplatil. Od poloviny 30. let 17. století Ţidé méně kupovali starší křesťanské domy. Počali si stavět – práce konali křesťanští zedníci a tesaři – v Horní ţidovské ulici (dnes Blahoslavova) domy nové, zapisované jako „přístavní“. Historicky první známý případ se týkal ţidovského kantora (synagogálního zpěváka) Lebla Foltinŧ. Vrchnost mu dovolila, „aby sobě domeček na zahradě Šimona Hlouška, strejce svého, vystavěl“. Podobným zpŧsobem vyrostlo do roku 1654 pod příkrou strání návrší Hrádku 12 takovýchto „přístavníkŧ“. Zásobovací sklad pro císařské vojsko, zřízený v Třebíči někdy na počátku 40. let, sem přitahoval ţidovské obchodníky. Do těchto časŧ patří i stavba Staré (dnes Přední) synagogy v západní části sídliště v letech 1639-1642. Ve stejné době se v historických pramenech poprvé připomíná pŧvodně křesťanský dŧm Václava Černohlávka „leţící mezi Ţidy, který se nazývá špitál“. Objekt stojící na severovýchodním okraji ghetta mezi domy Šalamouna Nováčka a Jakuba pod skalou se jako jeden z mála nezachoval do současnosti. Z doby před první polovinou 17. století přečkalo několik renesančních domŧ a s nimi celá řada dalších objektŧ, jejichţ stavební jádro potvrzuje renesanční pŧvod. Charakteristickou stavbou je například renesanční dŧm na jihozápadním okraji ghetta, 24

nazývaný pro svŧj prŧchod Ţidovskou branou. Na konci války ho koupil Ţid Abraham Nováček a se souhlasem křesťanského souseda jej významně rozšířil. Obdobně spadají do této etapy formování ţidovského sídliště i domy na jiţní straně Dolní ţidovské ulice (dnes Leopolda Pokorného) s barokními valenými klenbami v přízemí a s dlouhými prŧchozími předsíněmi dosahujícími aţ k řece. Základní prostorovou i stavební podobu získávalo podklášterské ţidovské sídliště v druhé polovině 17. a v první čtvrtině 18. století. Poznámky dodatečně vpisované do panského urbáře z roku 1654 prozrazují, jakým tempem probíhal jeho rŧst. Například v letech 1654-1670 to bylo 18 a v následujícím desetiletí dalších 12 domŧ. Příčinou byl nepřetrţitý pozvolný příliv ţidovského obyvatelstva zvenčí, z prostředí polského, kde od roku 1648 probíhalo kozácké povstání hejtmana Chmelnyckého, a po roce 1670 zase ze zemí rakouských, kdyţ město Vídeň Ţidy vypovědělo. Rŧst počtu obyvatel vyvolal potřebu další synagogy. V roce 1669 byla proto postavena na východním konci nově vznikající Horní ţidovské ulice tzv. Nová (dnes Zadní) synagoga. Ačkoliv byla v roce 1693 na příkaz vrchnosti, podněcované vlastním hejtmanem, poškozena strţením střechy, směla být později v letech 1705-1707 opravena a znovu vyuţívána pro bohosluţebné účely. Rok 1669 znamenal zásadní přelom v poměru Ţidŧ k pozemkové vrchnosti. Po vzájemné dohodě nemuseli Ţidé za kaţdoroční vysoký poplatek 100 zlatých chodit robotovat na panské pole nebo konat další zemědělské práce. Naprostá většina z nich se pak polností náleţejících k jejich gruntŧm rychle zbavovala. Pronajímala je sousedŧm z Podklášteří, blízkých vesnic (Týn, Račerovice, Budíkovice) i třebíčským měšťanŧm, kteří se zabývali zemědělstvím. Změna ovlivnila i sousedské vztahy Ţidŧ s křesťanským obyvatelstvem Podklášteří. Křesťanští hospodáři roboty zbaveni nebyli a cítili se novou situací zaskočeni. Při pořizování úředního soupisu poddanské pŧdy na Moravě, lánského rejstříku v roce 1678, napočítali komisaři v Podklášteří 19 ţidovských a 56 křesťanských domŧ, přičemţ k těm ţidovským formálně patřila přibliţně třetina zemědělské pŧdy, ve skutečnosti jiţ pronajaté jiným zájemcŧm. Pŧvodní stavby typické pro vesnický charakter zástavby Podklášteří, jako chlévy, stáje, sýpky či hnojiště, začaly postupně mizet a jen některé z nich se zachovaly dodnes. Například vysoké vozové prŧjezdy i další náleţitosti. Obchodník Abraham Trentschiner měl ve svém domě naproti Staré synagoze ještě v roce 1850 kravský chlév i koňskou stáj. Stájemi byly vybaveny také všechny domy, v nichţ pracovaly palírny. 25

Koňské povozy sváţely potřebný materiál, poněvadţ formanské sluţby byly výrazně draţší. Významné změny v architektonické podobě i funkci domovního fondu rozrŧstajícího

se

ţidovského

sídliště

se odrazily

i

v terminologii

uţívané

v pozemkových knihách. Přibliţně do poloviny 17. století převaţoval pojem grunt, označující nejen stavení vesnického typu, nýbrţ často také ještě okolní pozemky, v některých případech relativně velké. Jak vesnická zástavba v „ţidovské“ části Podklášteří ustupovala domŧm městského vzhledu i funkce, nahradilo pojem grunt označení dŧm a domovní díl. Dalším dŧleţitým mezníkem v historii ţidovské obce se stal rok 1723. Přirozený proces seskupování Ţidŧ v jiţní části Podklášteří při řece Jihlavě byl znenadání „urychlen“ rozhodnutím nového majitele třebíčského panství Jana Josefa z Valdštejna. Jako vysoký státní úředník, předsedající komerčnímu kolegiu, znal nejbliţší antijudaistické záměry vídeňského dvora. Na svém třebíčském panství realizoval s tříletým předstihem oddělení ţidovského obyvatelstva od křesťanské většiny, jak je nařizoval později, aţ v roce 1726, tzv. translokační patent. Poněvadţ všechny nařízené výměny domŧ mezi Ţidy a křesťany proběhly ve stejný den, dá se 1. červen roku 1723 povaţovat za datum vzniku třebíčského ghetta. Prostor ohraničený tokem řeky Jihlavy a strmým srázem Hrádku zŧstal vyhrazen výlučně Ţidŧm, kteří se nadále nesměli usazovat jinde a jimţ vrchnost napříště povolovala stavbu nových obydlí jen výjimečně. Vŧči křesťanskému světu se takto vymezené ghetto neuzavřelo úplně, na severozápadním konci zŧstalo dál stavebně otevřené. Řadou prodejních krámŧ u cesty před ghettem i dalšími krámy pronajatými v křesťanských domech překračovalo nařízenou hranici dvou světŧ. Brzy po zřízení ghetta, na přelomu let 1723 a 1724, začali písaři v zámecké kanceláři připravovat samostatné ţidovské pozemkové knihy. Dlouhé období po roce 1723 aţ do poloviny 19. století přineslo uţ jen dokončení separace Ţidŧ. Brzy po ustavení ghetta vydal hrabě nově upravené články vymezující postavení Ţidŧ vŧči křesťanské většině v okolí. O tři roky později stihla třebíčské Ţidy další pohroma tzv. familiantský zákon z roku 1726. Jeho cílem bylo zabránit dalšímu početnímu rŧstu ţidovské populace v zemi, a proto omezoval sňatky. Podle panovníka dekretu směl napříště zaloţit rodinu vţdy jenom nejstarší syn, pokud získal tzv. rodové místo a stal se řádným familiantem. V třebíčském ghettu od té doby mohlo ţít jen 260 ţidovských rodin, jejichţ počet nesměl být za ţádných okolností překročen. Obě tíţivá omezení, translokační patent i familiantský zákon, přestala platit po roce 1848. 26

Nově zřízené třebíčské (podklášterské) ghetto bylo jiţ v čase svého vzniku (1723) po všech stránkách vyvinutým a prakticky hotovým útvarem. Ghetto bylo od počátku vybaveno vším potřebným: dvěma synagogami, obecním domem s mikve, domem pro rabína, špitálem i rituálními jatkami, zapisovanými v dokumentech jako šlachta. Celkem 95 soukromých objektŧ se dělilo mezi 255 vlastníkŧ na 209 domŧ a domovních dílŧ. Kvŧli nedostatku finančních prostředkŧ na stavbu nových domŧ i jako dŧsledek rozmanitých rodinných vztahŧ se v jednotlivých domech nakonec zformovala sloţitá soustava vlastnických poměrŧ – tzv. kondominia. Dodnes ohlašují existenci takovýchto kondominií písmena připojovaná ke konskripčním (popisným) číslŧm domŧ, jak se zachovala na plechových tabulkách. Vnější vzhled domŧ se měnil nejen v souladu se změnami ve zpŧsobu obţivy jejich obyvatel, ale částečně i pod zhoubným vlivem poţárŧ, z nichţ zřejmě nejničivější byly ohně v roce 1759 a 1821. Ohnivý ţivel urychlil proces nahrazování dřevěných částí domŧ zděnými, započatý jiţ v 18. století. Dřevěné stavební prvky byly v domech pŧvodně velice časté. Jednalo se o rŧzné komory, chodby podél stěn v poschodí, pavlače nebo záchody a také přepáţky mezi štíty sousedních stavení. Zato střechy zŧstávaly stále ještě převáţně pokryty šindelem, kdeţto krytina v podobě cihlových tašek patřila k výjimkám a týkala se větších domŧ zámoţných majitelŧ. V roce 1835 se ve stabilním katastru a v indikační skice objevilo celkem 110 soukromých domŧ, přesněji 108 objektŧ a dvě nezastavené parcely. Obci patřily dvě synagogy, škola, špitál, šlachta, tři chalupy na hřbitově, dva pivní sklepy a navíc měla pronajaty dva křesťanské domy. Prodejní krámy u cesty před ghettem byly emfyteutické, tj. formálně patřily vrchnosti. Jejich ţidovští majitelé z nich odváděli pravidelně poddanské dávky. Všech 108 domŧ mělo mezi sebe rozděleno dohromady 216 vlastníkŧ na 228 dílŧ. Jak vyhlíţela pŧvodní architektonická tvář ghetta, nelze určit dostatečně přesně kvŧli pozdějším stavebním zásahŧm, jeţ na ní leccos pozměnily. Základní rysy přetrvaly a je moţné i dnes je spolehlivě rozeznat. Jádra naprosté většiny domŧ si uchovala svou historičnost a tím i nemalou architektonickou cenu. Mohou slouţit jako názorná učebnice dějin architektury. Přetrvaly v nich cenné prvky renesance, baroka, klasicismu či empíru a bohuţel i pozŧstatky pozdějších nevhodných zásahŧ. Jádrem kaţdého domu i domovního dílu bývaly světnice (obývací pokoje), v nichţ rodiny ţily, dále kuchyně pro přípravu potravy, komory slouţící často jako loţnice a také záchody. Kaţdý dŧm měl předsíň i pŧdu a jen málo z nich i sklep. 27

Ve větších domech nechyběly kupecké krámy a sklady zboţí, někde se vyskytovaly dílny či palírny. V ghettu jiţ na počátku 19. století prokazatelně existovala kanalizační soustava o dvou liniích kopírujících zástavbu v obou ulicích. Mířila do řeky Jihlavy, coţ přinášelo rŧzné hygienické problémy. Ústí kanálŧ se zanášelo a to zpŧsobovalo všelijaké hygienické kalamity i zápach v ghettu. Jelikoţ kaţdý domovní díl vlastní záchod neměl, dělilo se o toto zařízení více vlastníkŧ i nájemníkŧ. Ačkoliv se ţidovské obyvatelstvo od 18. století ţivilo převáţně obchodem, s výjimkou řemeslníkŧ zajišťujících základní potřeby obce, nechyběly v ghettu ani rŧzné větší dílny. Při úředním zrušení ghett v polovině 19. století měli třebíčští Ţidé v 78 domech jeden pivovar, jedenáct palíren lihu a kořalky a dvacet dílen, z nichţ polovinu tvořily koţeluţny. S ohledem na kamenné podloţí nebyla většina ţidovských domŧ podsklepena. K roku 1850 se jich u 78 objektŧ napočítalo jenom devět. Velikost sklepŧ se v prŧměru pohybovala kolem 20 m2. Třebíčské ghetto nemělo nadbytek volného prostoru, jsouc poloţeno mezi neschŧdný svah Hrádku a řeku Jihlavu, na druhou stranu ale netrpělo ţádnou extrémní stísněností, jak tomu bývalo u ghett ve velkých městech. V třebíčských poměrech existovalo u 78 zkoumaných domŧ dohromady 85 všelijakých dvorŧ a dvorkŧ (nejmenší o velikosti 5 m2, největší kolem 100 m2). Nechyběly ani zahrádky a zahrady, ta největší o rozloze přesahující 200 m2 obklopovala budovu špitálu. Zásobování domácností pitnou vodou zajišťovaly studny na dvorcích a zahrádkách, zpravidla společné pro majitele všech domovních dílŧ. Voda se čerpala pomocí okovu, později se začaly stále častěji objevovat litinové pumpy. Skládky palivového dříví, rŧzné uličky a domovní prŧchody doplňovaly celkový obraz ghetta. Třebíčsko (podklášterské) ţidovské ghetto získávalo svou originální tvář po dlouhou dobu několika staletí. Od posledních desetiletí 16. století aţ do poloviny století 19., kdy bylo formálně zrušeno. Jeho výsledná podoba zŧstala i přes všelijaké proměny vzácně zachována aţ do počátku třetího tisíciletí. Stavebně historická i obecně kulturní hodnota domŧ bývalého ghetta došla nejvyššího uznání v roce 2003. Tehdy byly domy spolu se hřbitovem a bazilikou sv. Prokopa zapsány do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

28

Popis významných domů Stará synagoga (Tiché náměstí) [Fišer, 2009, str. 85-86] Ţidovská obec představovala společenství osob spojených nejen etnickým pŧvodem, případně hebrejským jazykem či jidiš, nýbrţ především judaistickým náboţenstvím. Proto patřila synagoga k nejvýznačnějším a pro obec nejpotřebnějším stavbám. V budově s řeckým názvem se obec shromaţďovala ke společným modlitbám a obřadŧm, přičemţ aktivní účast zŧstávala vyhrazena muţŧm. Ke společnému proţívání náboţenských úkonŧ se musel sejít minjan, počet nejméně deseti dospělých muţŧ. Náboţenské dospělosti dosahovali ţidovští chlapci při dovršení třináctého roku věku. Časové určení stavby Staré synagogy do let 1639-1642 podle rabína J. Kořatka dobře zapadá do novějších poznatkŧ o rozvoji ţidovského společenství v uvedené době. Architektonické uspořádání synagogy vycházelo z náboţenských potřeb judaismu. Ve východní stěně se nacházela schrána na pergamenový svitek hebrejsky psané Tóry, překrytá bohatým závěsem, tzv. parochetem. Muţská sedadla měla své místo v hlavním sále, ţenská na galerii, kam vedl samostatný přístup zvenčí. Zdi byly zdobeny

kaligraficky

provedenými

biblickými

texty,

doplněnými

ozdobami

s rostlinnými motivy. Střecha Staré synagogy shořela při rozsáhlém poţáru v roce 1821. Brzy se dočkala opravy. K výrazné přestavbě Staré synagogy do novogotické podoby vedla aţ její oprava po dalším poţáru v roce 1856, dokončená následujícího roku. Vnější vzhled přestavené synagogy zŧstal zachován aţ do současnosti, stejně jako základní vnitřní uspořádání s ţenskou galerií v západní části objektu a samostatným přístupem k ní. Podle nákresu z roku 1859 se v synagoze tehdy nacházelo 114 muţských a 80 ţenských sedadel. V době okupace, kdy Stará synagoga slouţila jako sklad, došlo k její devastaci. Tehdejší

vlastník,

Ţidovská

náboţenská

obec

v Jihlavě,

ji

posléze

prodal

Československé církvi husitské. Podle návrhu architekta Bohumila Máčela, byla synagoga v letech 1953-1954 adaptována pro potřeby sboru dr. Karla Farského. Z historického hlediska zŧstává Stará synagoga významnou památkou ghetta i třebíčské ţidovské obce.

29

Rabínŧv dŧm (Tiché nám. 4, č. p. 4) [Fišer, 2009, str. 86-88] Naproti vchodu do Staré synagogy bydleli přibliţně od počátku 18. století třebíčští rabíni. Jejich pojmenování se z hebrejštiny překládá jako „mistři“ nebo „učitelé“. Dŧm měl tehdy za sebou bezmála stoletou existenci. Vyrostl před polovinou 17. století a jeho pŧdorysný tvar naznačuje, ţe byl starší neţ oba sousední objekty. Stavební vývoj není zřetelný. V roce 1898 a poté i ve druhé polovině 20. století prodělal stavební úpravy směřující k modernizaci bydlení. Do domu se vstupovalo menší předsíní umístěnou uprostřed mezi dvěma stejně velkými krámy (sklady). Vcházelo se do nich z předsíně, odkud také vedla chodba směřující na malý dvorek, kde stál záchod. Proti vchodovým dveřím vedly z předsíně příkré schody do poschodí, do relativně velké předsíně. Umoţňovala přístup k místnostem v poschodí. Nacházel se tam byt pro rabína a jeho rodinu, sestávající ze dvou větších světnic, jedné menší světnice, komory, kuchyně a záchodu. Obecní dŧm (Leopolda Pokorného 8, č. p. 14) [Fišer, 2009, str. 88-89] Pro ţidovský obecní dŧm se vţilo poněkud nepřesné označení „radnice“, přestoţe budova neslouţila pouze k jednání ţidovské samosprávy, ale plnila řadu dalších funkcí. Nacházely se v ní kupecké krámy, rituální lázeň mikve a při její západní stěna stály zvenčí dřevěné řeznické lavice pro výsek košerovaného masa. O době vzniku obecního domu se nezachovaly potřebné údaje a jako majetek obce nebyl ani zapsán v roce 1724 do nově pořizovaných pozemkových knih. Za druhotné vodítko při hledání odpovědi na otázku týkající se stáří obecního domu mŧţe poslouţit jeho poloha vŧči ostatním, starším objektŧm i tvar pŧvodního pŧdorysu stavby, jak jej zachytil topografický náčrt zemského geometra A. Knittela z roku 1727. S největší pravděpodobností byl postaven aţ nějaký čas po skončení třicetileté války (po roce 1660), kdy bylo nezbytné pro potřeby rozrŧstající se ţidovské obce opatřit novou budovu. Nejúplnější představu o administrativním středisku ţidovské obce ještě před přestavbou poskytuje zápis v pozemkové knize z roku 1850. Patrová stavba měla větší rozměry směrem k řece a její pŧdorys byl na této straně ještě rozčleněn do dvou křídel. U vchodu v přízemí se po levé straně nacházel vytápěný kupecký krám, vpravo další čtyři, pak klenutá kuchyně a úplně vzadu, směrem k řece, ještě studna a mikve, zapsaná jako ţenská lázeň. Z rohu těsně přiléhajícího k domu č. p. 15 se po zděných

30

schodech vystupovalo do horní neklenuté předsíně v patře. Vpravo se nacházela světnice se třemi okny a komora, obě místnosti vytápěla kuchyně umístěná mezi nimi, pak následovaly další místnosti, světnice, komora a druhá kuchyně. Levá strana poschodí byla vyhrazena zasedací (radní) síni se dvěma okny k řece a samostatným vytápěním. Za ní měla obec archiv v menší místnosti se zamříţovaným oknem. Ţidovská brána (Leopolda Pokorného 2, č. p. 114) [2] Pŧvodní renesanční dŧm (č. p. 114) s podloubím se dostal do ţidovských rukou na sklonku třicetileté války (kolem r. 1648), kdy ho koupil zámoţný Abraham Nováček. Ten dŧm hodně rozšířil přístavbou vlevo (č. p. 11) a dozadu (č. p. 12). Rozsáhlým objektem vedl prŧchod do ghetta, a proto byl nazýván Ţidovskou bránou. Po obou stranách prŧchodu se nacházely kupecké krámy. V roce 1937 byl dŧm opravován a v roce 1997 prodělal rekonstrukci. Pŧvodní renesanční dŧm (č. p. 114) si zachoval svou vnější podobu, uvnitř byl ovšem zásadně přestavěn a byla odstraněna také pavlač na jiţní straně. Ve východním traktu č. p. 12 se zachovala valená klenba s výsečemi a klenba placková. Dolní židovská ulice [Fišer, 2009, str. 92] Dolní ţidovská ulice (Leopolda Pokorného) vede svou řadu domŧ v těsné blízkosti řeky uţ od Ţidovské brány aţ k nevelkému prostrou před Novou synagogu, kde se potkává s Horní ţidovskou ulicí. Zformovala se přibliţně do konce 17. století a poslušně sleduje říční tok Jihlavy. Její zástavba, plynule navazující na prostranství u Staré synagogy, stejně jako název pocházející ještě z doby před vznikem ghetta. O relativním dostatku stavebního místa v čase vzniku Dolní ţidovské ulice svědčí velkorysá šířka, překvapivě kontrastující s těsnou, kostrbatou Horní ţidovskou ulicí, jeţ vyrŧstala v méně příznivé terénní poloze více neţ o pŧl století později. Historickou hodnotu skrývají jednotlivé domy skromně uvnitř, nezřídka za málo estetickými novějšími fasádami. Dŧm Josefa Sklenáře (Leopolda Pokorného 5, č. p. 9) [2] Renesanční dŧm s rohovým loubím, jeden z nejstarších v celém ghettu, koupil v roce 1642 Ţid Josef Sklenář. Tehdy byl snad ještě přízemní. V roce 1770 měl jiţ poschodí a patřil k němu i kupecký krám umístěný směrem k sousednímu domu č. p. 10. Téměř sto let byla jedna část domu v rukou známé ţidovské obchodnické 31

rodiny Pragerových. Dŧm prodělal stavební úpravy kolem roku 1870 a poté v roce 1965 (přízemí). V roce 1997 byl modernizován a r. 2001 obnovena jeho fasáda. Uvnitř domu se zachovaly valené a plackové klenby. Ţidovská škola (Leopolda Pokorného 15, č. p. 58) [Veselá, 1999, str. 4] V domě, kde se dnes nachází Oblastní charita Třebíč (Diecézní charita Brno) bývala dříve ţidovská škola. Ţidé vţdy kladli na vzdělání velký dŧraz. Ţidovští chlapci se začínali učit základŧm Tóry a hebrejštiny jiţ ve věku 4 - 5 let. Zpočátku se učili doma a jejich učitelem byl otec. V 6 – 7 letech odcházeli chlapci do náboţenské základní školy, chederu, kde jejich znalosti prohluboval učitel – melamed. V ústní Tóře, tedy Talmudu, se mladí Ţidé vzdělávali na rabínském učilišti, tzv. ješivě. Existence ţidovské školy je v Třebíči doloţena od roku 1603, Ţidé totiţ do 18. století nesměli navštěvovat školy křesťanské. V roce 1787 byla v této budově zřízena německá ţidovská obecná škola (dŧvodem byly Josefínské reformy). Ve stejném domě, od roku 1887, tedy o 100 let později fungovala také škola česká. Po vzniku samostatného Československa byla německá škola pro nedostatečný počet ţákŧ zrušena. Nároţní dŧm (Leopolda Pokorného 25, č. p. 53) [Veselá, 1999, str. 4] Tento dŧm je jedním ze tří samostatně památkově chráněným domŧ ţidovské čtvrti – kromě obou synagog. Jedná se o barokní stavbu s balkonem vyloţeným na kamenných krakorcích. Dochovaná fasáda je empírová s polastry, palmetovým dekorem a figurálními motivy. Za pozornost stojí i ţelezné pobíjené dveře do kvelbu v přízemí a kamenné ostění vstupu s vyhloubenými dráţkami po stranách. Do těchto rýh se zasouvala prkna, aby se tak zabránilo vnikání vody dovnitř domu při povodních. V této Dolní ulici byly povodně časté, voda zde obvykle dosahovala aţ do výše 1. patra. K regulaci řeky došlo v roce 1923, poslední velká povodeň zatopila ţidovskou čtvrť v roce 1985. Některé domy jsou kromě číslic označeny ještě písmeny (například dŧm č. p. 53 abc). Je to charakteristický rys třebíčského ghetta, tzv. kondominium, to je reálné rozdělení domu na několik dílových vlastníkŧ, a to horizontálně i vertikálně (takţe dŧm č. p. 53 abc měl 3 vlastníky).

32

Horní židovská ulice [Fišer, 2009, str. 105-106] Pojmenování

Horní

ţidovská

ulice

(nyní

Blahoslavova)

se

počalo

v písemnostech objevovat v době, kdy počet ţidovských majitelŧ domŧ v podklášteří narostl do té míry, ţe jejich domy vykročily daleko za prostor staré Ţidovské ulice, která pak musela být kvŧli přesnější orientaci nazývána podle své polohy u řeky Dolní ţidovskou ulicí. Horní ţidovská ulice, jsouc pŧvodem svých domŧ aţ na menší výjimky přinejmenším o pŧl století mladší, obsáhla v dobách ghetta svým názvem všechna zbývající místa. I ta, která později získala svá vlastní jména (Na Výsluní, Na Kopečku, Skalní, Stinná, Subakova). Horní ţidovská ulice začíná zeširoka, v blízkém sousedství domŧ křesťanského Podklášteří. Poté se v místě před Koplovým domem, uzavírajícím severní stranu malého náměstíčka obklopující Starou synagogu (Tiché náměstí), nenadále prudce zuţuje, aby pak v dlouhém lomeném oblouku zamířila k menšímu prostranství u Nové synagogy, kde se setkává s Dolní ţidovskou ulicí. Odtud pokračuje dál aţ k východnímu konci ghetta. V tomto posledním úseku Horní ţidovské ulice postupně ztrácela své pŧvodní jméno, kdyţ byla občas psána podle příkrého návrší jako Hrádecká (Subakova). Na začátku Horní ţidovské ulice stojí domy kdysi počítané mezi „staré“. Tady na jiţním okraji ulice začínalo a na severní naopak končilo řazení i číslování ţidovských domŧ, na rozdíl od křesťanských dŧsledně zapisovaných římskými číslicemi. Úzká, křivolaká Horní ţidovská ulice, hrbolatá svými „kočičími hlavami“ a s několika uzounkými odbočkami směrem k Hrádku nebo Stinnou ulicí směřující do Dolní ţidovské ulice navozuje ještě dnes dávnou atmosféru stísněnosti ghetta, jehoţ domy patří ke světovému kulturnímu dědictví. Dŧm Jakoba Kopla (Blahoslavova 10, č. p. 98) [2] Rozlehlý dŧm patří k nejstarším ţidovským objektŧm a byl nejpozději od roku 1627 v rukou rodiny Koplovy. Pŧvodní grunt pocházel z 15.–16. století, jak prokázaly dendrochronologické zkoušky zachovaných trámŧ. Později (kolem roku 1780) byl významně přestavěn a poté rozdělen do dvou samostatných popisných čísel. Přístavba dostala číslo 97. V domě byly umístěny dva kupecké krámy a zřejmě i rituální lázeň (mikve). Od roku 1942 pracovala v domě pekařská dílna, v roce 1958 zde byl prodej pekařských výrobkŧ zrušen. Od počátku 60. let minulého století se objekt nacházel

33

téměř v havarijním stavu. V letech 2003–2004 prodělal rekonstrukci, aniţ by došlo k narušení jeho pŧvodního vnitřního členění. Dŧm má renesanční a barokní jádro, stavebně byl pozměněn v 18. i v 19. století. V nedávné době prodělal zevrubnou, ale nanejvýš citlivou rekonstrukci. Dŧm číslo 23 (Blahoslavova 23, č. p. 85) [2] Dŧm s barokním stavebním jádrem vyrostl na gruntu Urbana Stehlíka. V roce 1617 ho od zámeckého hejtmana koupil Ţid Enoch. O pŧl století později byla stavba jiţ hodně „zpustlá“, a proto zde v roce 1699 vystavěl Samuel Lewita úplně nový dŧm. Také ten měl smŧlu na majitele, a tak byl jeden jeho díl v roce 1758 takřka na spadnutí. Byl tedy v 18. a 19. století znovu přestavován a přistavován. V roce 1922 u něho byla zřízena studna. Pozoruhodný objekt, který slouţil zčásti jako chudobinec a později sirkárna, není od roku 1983 obýván a je v rekonstrukci. V barokním jádru domu se zachovala klenba s lunetami, zbytky černé kuchyně a snad i mikve (rituální lázně). Nová synagoga (Blahoslavova 43) [Fišer, 2009, str. 119-122] Nová synagoga svým zpŧsobem uzavírá Horní ţidovskou ulici, která kdysi v těchto místech v podstatě končila na malém prostranství, kde se stýká s Dolní ţidovskou ulicí. Starší tradice kladla stavbu Nové synagogy, označované téţ jako Horní modlitebna, Vysoká synagoga nebo také Zadní synagoga, do souvislosti se zánikem (pádem)

nějaké

starší

dřevěné

stavby.

Byla

stavěna

kolem

roku

1669

na tzv. Španělovském pozemku. Stavba Nové synagogy právě v uvedeném čase plně souhlasí s poznatky o početním rŧstu ţidovské komunity po skončení třicetileté války a postupu domovní zástavby na východní konec sídliště. Jak vypadal pŧvodní vzhled Nové synagogy, není známo, neboť se nedochovala ţádná dokumentace. Navíc byla nová modlitebna v roce 1693 za poněkud podivných okolností nečekaně a váţně poškozena. Po dlouhém čase zkázy mohla být Nová synagoga v letech 1705 – 1707 znovu řádně zaklenuta, zastřešena a vyzdobena barokní výmalbou. Kdyţ potom chtěl majitel sousedního domu v roce 1798 přistavovat směrem k synagoze, musel přijmout podmínku tzv. sluţebnosti (věcného břemene). Jeho domem mělo i nadále vést schodiště do úrovně prvního patra, kde se nacházela ţenská galerie. Ţidovské ţeny měly

34

tudy mít nerušený přístup na svou galerii. Muţi vstupovali portálem v jiţní stěně přes západní předsíň, nad níţ byla umístěna ţenská galerie. Klenba hlavního sálu pochází stejně jako bohatá výzdoba interiéru aţ z počátku 18. století. Autor malířské výzdoby Arje Lejb, syn Elchanana z Jeruzaléma pouţil k výzdobě jednak kaligraficky psaných hebrejských textŧ, jednak květinových a ovocných motivŧ. Texty na stěnách Nové synagogy obsahují podle V. Hamáčkové „pasáţe z liturgie, biblické verše a výroky rabínských autorit“. Obsah nápisŧ v hlavní lodi se do značné míry opakuje i na stěnách ţenské galerie. Náboţenskou funkci ztratila Nová synagoga v prvních desetiletích minulého století, kdy se ţidovská obec neustále zmenšovala. V roce 1926 koupila synagogu koţedělná firma I. H. Subak a synové, aby ji pouţívala jako skladiště. Nic se na tom nezměnilo ani po roce 1945. Teprve v letech 1987 – 1988 připravil arch. Harald Čadílek projekt na její záchranu. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1997 a od té doby slouţí renovovaný objekt jako výstavní nebo koncertní síň. Kaţdoročně se zde konají zajímavé kulturní akce v rámci Třebíčského ţidovského festivalu. Na galerii je zájemcŧm k dispozici interaktivní model třebíčského ghetta k roku 1850. Na východním okraji [Fišer, 2009, str. 122] Východní cíp třebíčského ghetta se přetvořil do tvaru Subakovy ulice aţ ve druhé polovině 19. století, kdy zde vyrostla řada továrních objektŧ koţedělného podniku Subakovy rodiny. V dobách existence ghetta navazovala domovní zástavba na severní straně, tehdy ještě málo souvislá, docela přirozeně na Horní ţidovskou ulici, kdeţto na straně jiţní, blíţe k řece Jihlavě, se nacházela řada nepravidelně rozmístěných soukromých domŧ i dílen. Snad právě proto neměla tato východní část ghetta dlouho ani vlastní topografický název, který by ji blíţe určoval. Bývala chápána jako pokračování Horní ţidovské ulice. Pouze ojediněle se objevovalo označení Hrádecká. Dnes nese název Subakova, aby trvale připomínala významnou podnikatelskou rodinu s historickými kořeny právě v těch místech třebíčského ghetta. Další domy a architektonické prvky v židovské čtvrti Dŧm číslo 23 (Pomezní 23, č. p. 108) [2] Jeden z nejmladších domŧ třebíčského ghetta, postavený v období 1724–1835, nejspíš ovšem aţ na přelomu 18. a 19. století. O jeho starší historii nejsou k dispozici

35

ţádné bliţší údaje. Po formálním zániku ghetta (1849) byl na počátku 50. let 19. století (1854) přebudován na ţidovskou nemocnici a chudobinec. Roku 1921 byl přistavěn chlév, v roce 1927 postaveno další patro a v roce 1931 prodělal dŧm celkovou opravu. Od roku 1949 slouţil jako činţovní dŧm. Dŧm číslo 7 (Na Výsluní 7, č. p. 101) [2] Pŧvodně zde stál jeden z nejstarších a nejdraţších renesančních ţidovských domŧ. Jeho součástí byly palírna, chlév a sýpka. Před rokem 1618 jej vlastnil Mojţíš Pohořelický. Postupem času byl objekt rozdělen na čtyři domovní díly. Na počátku 19. století byl dŧm přestavěn a jeho hospodářské části upraveny na obytné prostory. V roce 1850 se o tento jediný dvoupatrový dŧm v celém ghettu, vlastnicky rozdělený na sedm domovních dílŧ, dělilo celkem šest rŧzných majitelŧ. Prodělal stavební úpravy v 19. století a v roce 1995 byl dostavěn krov. Dŧm si zachoval prŧčelí z poloviny 19. století se štukovými ozdobami na fasádě a uvnitř plackové klenby do pasŧ. Ulička s prampouchy [3] Propojuje Subakovu ulici s Havlíčkovým nábřeţím. Jedná se o typický prvek zástavby moravských ţidovských čtvrtí. Bloky hustě řazených patrových domŧ oddělují úzké křivolaké uličky, které tu a tam rozčleňují klenuté rozpínací oblouky, takzvané prampouchy.

1.2.3 Historie ţidovského hřbitova [Veselá, 1999, str. 7-8] Hebrejsky se hřbitov nazývá bejt olam – dŧm věčnosti nebo také bejt kvarot – dŧm hrobŧ. Starší ţidovské pohřebiště se ve středověku nejspíš nacházelo poblíţ hradební zdi zámku – bývalého kláštera. Při zemních pracích tam byly kolem roku 1880 náhodně objeveny kostry obrácené hlavou k východu se střípky na očích – coţ odpovídá ţidovským pohřebním zvyklostem. Toto pohřebiště se přestalo uţívat zřejmě jiţ po zničení města roku 1468, na počátku 17. století byly pozŧstatky starého hřbitova na příkaz Valdštejnŧ odstraněny. Majitelŧm panství totiţ při příjezdu na zámek pohled na hřbitov údajně vadil. Náhrobní kameny ze starého pohřebiště se však nezachovaly, pravděpodobně byly obroušeny a znovu pouţity na hřbitově novém.

36

Nynější hřbitov byl zaloţen v 1. polovině 17. století. Starší část pohřebiště se nachází na příkrém svahu severním směrem. Při prudké vichřici v srpnu 1888 příval vody strhl a dolŧ k potoku splavil řadu náhrobkŧ, proto ţidovská obec přikoupila vhodnější, méně exponovaný pozemek, přiléhající k pŧvodnímu z jiţní části. Plocha celého hřbitova v dnešní podobě činí 11 772 m2 a hřbitov patří k největším v naší zemi. O poslední věci zesnulého, od příprav pohřbu, jeho organizace, aţ po uloţení do hrobu, tak jako často i o bezprostřední péči o pozŧstalou rodinu se starali členové a členky pohřebního bratrstva – chevra kadiša. Náboţenská tradice nedovolovala ponechat zemřelého přes noc v úmrtním domě. Proto byli neboţtíci ještě v den úmrtí přeneseny do márnice, kde u zemřelého bděli členové pohřebního bratrstva, kteří zajišťovali i rituální očistu – taharu. Rozloučení se zesnulým probíhalo v obřadní síni ţidovského hřbitova, nikdy nebylo doprovázeno hudbou. Zdejší obřadní síň byla postavena roku 1903 z iniciativy rabína Samuela Pollaka, z dobrovolných darŧ členŧ ţidovské komunity. Její mimořádná hodnota spočívá hlavně v dochované výzdobě a vybavení interiéru. Velmi cenné je zdobené

porcelánové

umyvadlo,

kijor,

slouţící

k rituálnímu

omytí

rukou

před obřadem. Na ploše zdejšího hřbitova se nalézá asi 11 000 hrobŧ a přes 3 000 kamenných náhrobkŧ. Nejstarší náhrobky třebíčského hřbitova pocházejí z roku 1625 a 1641. V severní – starší – části hřbitova u západní ohradní zdi se nacházejí majestátné hroby mecenášŧ třebíčské ţidovské obce – rodiny Grünbergerovy, Subakovy, Taussigovy a Kantorovy. Podél schodiště před hrobkami je moţné rozeznat oddělení dětských hrobŧ a za ním rabínský okrsek. Co se týká tvaru a symbolický znakŧ na náhrobcích, je moţné zjednodušeně říci, ţe předemancipační náhrobky (tedy přibliţně do pol. 19. století) mají obdélný tvar s pŧlkruhovým, trojúhelným nebo pravoúhlým zakončením. Nápisy jsou většinou hebrejské nebo hebrejsko-německé. Reliéfní znaky na náhrobních kamenech se objevují od

konce

16. století

a

zobrazují

symbolicky

jméno

zesnulého,

vlastnosti

nebo zaměstnání. Novodobé náhrobky jsou zdobeny uţ jen výjimečně, nápis na nich bývá zpravidla německý nebo český. Náhrobky jsou podstatně rozměrnější a materiál na ně pouţitý je kvalitnější: mramor, černá či světlá ţula. Hřbitov byl od roku 1983 kompletně stavebně opraven. Spolu s obřadní síní je majetkem ţidovské obce v Brně a je zařazen do nejvyšší kategorie ochrany. 37

1.2.4 Vznik nové expozice ţidovského bydlení a obchodu Město Třebíč opravuje dŧm na Blahoslavově ulici 77, který přiléhá k Zadní synagoze. Vznikne zde expozice ţidovského bydlení a obchodu. Návštěvníci tak budou moci navštívit dobové vetešnictví anebo funkční košer kuchyni, v níţ se budou příleţitostně připravovat tradiční ţidovská jídla. Turisté se také mohou těšit na ukázku ţidovského bydlení s nábytkem z doby první republiky. Podkroví bude vyuţito jako prostor pro přednášky a případně pro promítání filmŧ s ţidovskou tématikou. V domě bude také obnoven historický vstup na ţenskou galerii Zadní synagogy. Tato akce si vyţádá velké stavební úpravy, které potrvají aţ do června příštího roku. Předpokládá se, ţe práce budou stát devět a pŧl milionu korun. Město však zaplatí jen sedm set tisíc korun, zbytek pokryje dotace. Regionální operační program NUTS II Jihovýchod na tuto akci věnuje přes osm milionu korun, příspěvek z národních veřejných zdrojŧ bude činit sedm set tisíc korun. [4] Tento článek byl součástí Třebíčského zpravodaje z října roku 2009. Dnes je listopad roku 2010 a stále probíhají stavební úpravy a pořizování inventáře. Předpokládaný datum dokončení není prozatím stanoven.

1.2.5 Vliv zápisu památek do seznamu UNESCO na návštěvnost

Zdroj: http://www.mkstrebic.cz/navstevnost.html Památky byly zapsány na seznam UNESCO dne 3. července 2003. Informační a turistické centrum Bazilika zahájilo provoz 10. 7. 2004. Z uvedeného grafu mŧţeme vyčíst, ţe po zápisu památek se návštěvnost začala zvyšovat. V roce 2004 se existence

38

nových památek UNESCO dostávala do podvědomí turistŧ, coţ se zřetelně projevilo aţ v roce 2005 a 2006.

1.3 Materiálně – technická základna Židovské čtvrti Pro zabezpečení sluţeb uspokojujících potřeby účastníkŧ cestovního ruchu jsou nezbytné určitě věcné prostředky, které tvoří materiálně-technickou základnu cestovního ruchu. Z věcného hlediska materiálně-technická základna zahrnuje: budovy a stavby, stroje a zařízení, dopravní prostředky, předměty postupné spotřeby (předměty a inventář k zabezpečení zejména realizačních funkcí v cestovním ruchu). [Petrŧ, 1999] 1.3.1 Ubytování V ţidovské čtvrti se nacházejí tři ubytovací zařízení. Finančně nejdostupnější je Traveller´s hostel

hotel. Poskytované ubytovací sluţby budou nejvíce vyhovovat

větším skupinám turistŧ, neboť zařízení nabízí ubytování v deseti, šesti, pěti, čtyřech, dvou a jednolŧţkových pokojích buď se společným, nebo soukromým příslušenstvím. Cena zahrnuje také snídani, povlečení, prádelnu či přístup k internetu. Hostel

hotel

se nachází na Ţerotínově náměstí tedy na samém počátku ţidovské čtvrti a poblíţ autobusového nádraţí. Dalším poskytovatelem ubytování je penzion U Synagogy. K vyuţití jsou pouze dva jednolŧţkové pokoje a pět dvoulŧţkových s vlastním sociálním zařízením, ledničkou a televizí. Turisté mají moţnost úschovy kol a parkování před penzionem. Přes letní sezónu penzion vyuţívají především zahraniční turisté. Cena je pro ně přijatelná, mají vlastní soukromí a komfortně zařízené pokoje. Penzion je situován téměř na konci ghetta, vedle Zadní synagogy. Poslední moţnost ubytování nabízí hotel Joseph 1699 – garni ***, otevřen 1. července 2010. Prezentuje se jako rodinný hotel s moţností ubytování ve třech, dvou či jednolŧţkových pokojích. Jako jediný z ubytovacích zařízení má i bezbariérový třílŧţkový apartmán. Hosté mohou vyuţít například parkování u hotelu zdarma, sekretářské sluţby (vyuţití telefonu, kopírky či faxu), prodej sortimentního minima, … Cenová relace je určena zejména movitějším turistŧm, protoţe cena za noc na osobu zde neklesne pod tisíc korun. Tento hotel je umístěn v samotném centru ţidovské čtvrti na velmi atraktivním místě s krásným výhledem nejen na celou čtvrť, město s věţí,

39

ale také na další památku (zapsanou do Seznamu světového dědictví UNESCO) na baziliku svatého Prokopa. Ubytování v ţidovské čtvrti shledávám jako dostačující, neboť v nedaleké blízkosti se nachází centrum města s nabídkou dalších alternativ ubytování v rŧzných cenových kategoriích se širokou škálou poskytovaných doplňkových sluţeb. 1.3.2 Stravování Při návštěvě ţidovské čtvrti máme moţnost vyuţít stravovacích sluţeb celkem šesti zařízení. Restaurant U Dubu nabízí jídla rustikálně-tradičního charakteru – výběrem z jídelního lístku nebo týdenního menu. Restaurant HoPr Pub vaří recepty nejen z domácí, ale i zahraniční kuchyně. Zákazníci si mohou zvolit jídla z jídelního lístku či obědového menu. Poskytuje příjemné posezení v nekuřáckém a stylovém interiéru s kapacitou osmdesáti pěti míst. Od jara do podzimu je k dispozici i venkovní zahrádka s padesáti místy. Jiţ podle názvu – Ráchel - dříve velmi navštěvovaná tradiční ţidovská restaurace (nejen s košer jídlem), umístěná v samém středu jedné z hlavních ulic ghetta – ulice Leopolda Pokorného. Dnes se řadí se svou nabídkou klasických českých jídel mezi běţná stravovací zařízení. Kombinaci kávy a jídla nalezneme v Café-Restaurant Zátiší, ihned vedle Přední synagogy. Kromě široké škály horkých nápojŧ a vín, si mŧţeme také objednat ze stálého nebo týdenního menu. Restaurace a vinárna U císaře Rudolfa II. se od ostatních stravovacích zařízení liší především moţností návštěvy pátečních tanečních večerŧ s ţivou hudbou; výběr klasických jídel a dezertŧ studené i teplé kuchyně, alkoholických i nealkoholických nápojŧ. Milovníci sladkostí, kávy a čerstvého pečiva mohou vyuţít sortimentu Cukrárnykavárny-pekárny Pod Lampou na Ţerotínově náměstí – začátek Ţidovské čtvrti. Výhodou je otevírací doba od pondělí aţ do neděle. Dle mého názoru by měly být poţadavky turistŧ splněny – mohou si vybrat z kuřáckých nebo nekuřáckých prostor, z posezení uvnitř či na zahrádce, jídla ze stálého i týdenního menu či rozšířených nápojových lístkŧ (zejména o kávy a vína). Přesto co by mně jako zájemci o ţidovskou kulturu a s ní spojené stravování chybělo, by byla klasická ţidovská restaurace s tradičními ţidovskými pokrmy (košer i nekošer), nápoji a moučníky. 40

1.3.3 Společensko-zábavní zařízení Jako jediné zařízení splňující alespoň částečně funkci společensko-zábavní bych mohla uvést Restauraci a vinárnu U císaře Rudolfa II., kde kaţdý týden v pátek probíhají taneční večery s ţivou hudbou. Ţádné další moţnosti zábavy ve čtvrti nejsou. 1.3.4 Obchody Byla jsem velmi překvapena zjištěním, ţe v ţidovské čtvrti se nachází čtyři prodejní galerie a jedna keramická dílna. Dále zde najdeme Ateliér Kjulleněn a Smíšené zboţí Hanka. Nejsem si jistá, zda turista cestující za ţidovskou kulturou by si chtěl zrovna jako suvenýr koupit obraz či sošku. V informačním centru Zadní synagoga je sice moţno pořídit například háčkovanou či papírovou jarmulku, stříbrný přívěšek se ţidovskými symboly, kniţní publikace, kamínky z nepálené hlíny s Davidovou hvězdou či košer vína. Přesto většina dotazŧ směřuje spíše k zakoupení tradičních ţidovských jídel či sladkostí, modlitebních řemínkŧ, obalŧ na Tóru, ukazovátka na Tóru, …Tyto moţnosti tu ovšem chybí.

1.4 Použité metody Marketingový výzkum je systematické určování, sběr, analýza, vyhodnocování informací a závěrŧ odpovídajících určité marketingové situaci. V podstatě se jedná o výzkumné studie zaměřené na specifické problémy firmy. Provádí se proto, aby bylo moţné lépe rozpoznat marketingové problémy. [Křesťan, Vašíček, 2005, str. 75] Metoda šetření patří mezi nejčastěji pouţívané metody při shromaţďování primárních informací. Touto metodou lze získat mnoho informací o individuálním respondentovi formou dotazování. [Křesťan, Vašíček, 2005, str. 77] Zvolila jsem si metodu šetření – technikou písemného dotazování. Vytvořila jsem dotazníky, které byly po dobu šesti měsícŧ (duben – září 2010) rozdávány turistŧm v Ţidovské čtvrti v Třebíči. Respondenti měli moţnost výběru ze tří jazykŧ – čeština, angličtina a němčina. Otázky byly zaměřené především na délku pobytu, kvalitu poskytovaných sluţeb či návrhy na zpestření návštěvy čtvrti. Po sečtení všech vyplněných dotazníkŧ, došlo k porovnání údajŧ, ze kterých jsem se snaţila vyvodit závěry. Na základě zjištěných skutečností jsem navrhla některá opatření a řešení směřující k vyšší spokojenosti návštěvníkŧm.

41

2 Praktická část 2.1 Vyhodnocení dotazníků Celkem bylo vyplněno a vyhodnoceno 146 dotazníkŧ, z čehoţ 95 respondentŧ pocházelo z České republiky a 51 respondentŧ přijelo ze zahraničí. Zpŧsoby vyhodnocení závisely na typu otázek – uzavřené, pro něţ je typické výběr z omezeného počtu variant moţných odpovědí, byly znázorněny pomocí grafŧ; otevřené, kdy respondent má volnost odpovědi, byly vyjádřeny tabulkami či dány do souvislého textu. Dotazník obsahoval patnáct otázek, zaměřujících se zejména na pohlaví, věk, vzdělání a místo bydliště respondenta, druh pouţitého dopravního prostředku, dŧvod návštěvy Ţidovské čtvrti, pŧvod získaných informací, propagaci, spokojenost s vyuţitými sluţbami (jako byly ubytovací, stravovací a prŧvodcovské sluţby, dopravní dostupnost, ukazatele k památce), pocit nedostatku během návštěvy čtvrti, moţnost zavedení tematických víkendŧ, zda by doporučili návštěvu svým známým a zda by sami uvaţovali o další návštěvě.

42

Otázka č. 1 – Jste?

Tuzemští turisté

muţi 45 ţeny 50

Zahraniční turisté

muţi 23 ţeny 28

Z koláčových grafŧ, ukazujících pohlaví respondentŧ, mŧţeme vyčíst mírnou převahu ţen. Dŧvodŧ mŧţe být hned několik, jednak ţeny většinou cestují se svými kamarádkami či blízkými příbuznými. Zŧstávají doma na mateřské dovolené, proto vymýšlí pro své děti výlety. Mají větší zájem o návštěvy kulturních památek a objektŧ, chtějí rozšířit své znalosti a všeobecný přehled. Tím nechci říci, ţe muţi nemají potřebu se vzdělávat, ale vyhledávají více dobrodruţství a spíše dávají přednost sportovním aktivitám. V mnoha případech však tvořili doprovod svým manţelkám, přítelkyním, matkám, sestrám, spoluţačkám, … Zajímavé zjištění je i převaha ţen přijíţdějících ze zahraničí. Opět se mi potvrdila domněnka - ţeny často cestují spolu.

43

Otázka č. 2 – Rok narození?

Tuzemští turisté 1

1930-1939

19

1940-1949

15

1950-1959

17

1960-1969

14

1970-1979

19

1980-1989

9

1990-1999

1

2000-2003

0

5

10

15

20

Zahraniční turisté 1930-1939

0

1940-1949

6

1950-1959

16

1960-1969

18

1970-1979

5

1980-1989

5

1990-1999

1

2000-2003

0 0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

Dle mého předpokladu z tuzemských turistŧ nejvíce cestují lidé dŧchodového věku a studenti. Je to pochopitelné neboť obě tyto kategorie mají moţnost vyuţívat seniorských či studentských slev, především na vstupné do památkových objektŧ či kulturních památek, na dopravní sluţby, některá stravovací zařízení poskytují slevy

44

na studentské karty ISIC,… I více volného času představuje značnou výhodu oproti ostatním věkovým kategoriím. Podíváme-li se na další sloupce, zjistíme téměř shodné hodnoty třech věkově blízkých intervalŧ (1950-1959, 1960-1969, 1970-1979). Jednalo se většinou o cestující páry či rodiny s dětmi, čímţ se nám vysvětluje i návštěvnost mladších ročníkŧ (1990-1999, 2000-2003). Nejvyšší hodnoty u zahraničních turistŧ dosahuje věková kategorie 1960-1969, na druhém místě 1950-1959. Ostatní jsou jiţ méně početné. Kaţdá cizí země má v jistém smyslu svŧj zvláštní styl ţivota. Lidé jsou zvyklí cestovat ve věku, kdy jiţ nestudují, mají rodiny s dospělými dětmi, chtějí rozšířit své cestovatelské znalosti, poznat jiná místa (o kterých se dozvěděli z hromadných sdělovacích prostředkŧ, od přátel či z kniţních prŧvodcŧ) a získat nové záţitky, zkušenosti. Respondenti z dalších věkových intervalŧ do Třebíče přijeli většinou za svými známými či příbuznými, nebo navštívit kulturní akci (hudební festival Zámostí, Country-fest, festival Divadla 2-3-4 hercŧ, Třebíčský ţidovský festival, Concentus Moraviae, …).

45

Otázka č. 3 – Dosaţené vzdělání?

Tuzemští turisté 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

43 35

10

základní

7

odborné učiliště

středoškolské

vysokoškolské

Zahraniční turisté 40 34

35 30 25 20 12

15 10 5

2

3

základní

odborné učiliště

0 středoškolské

vysokoškolské

U údajŧ zjišťujících dosaţené vzdělání tuzemských respondentŧ bych začala od sloupcŧ s nízkými hodnotami, kde sedm turistŧ má odborné učiliště a deset základní vzdělání. Předpokládám, ţe ještě studují, ale nemají dosud řádně dokončeno. Z tohoto dŧvodu nebudu těmto hodnotám věnovat další pozornost. Poměrně malý rozestup, pouhých osm respondentŧ, je mezi středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Coţ by mohlo být výhodou při plánování témat přednášek a volbě náročnější náplně

46

připravovaných programŧ. Z mých zkušeností lidé s vyšším vzděláním nemají zábrany v komunikaci, kladení otázek či účasti v otevřené diskuzi. Nevýhodu spatřuji v zaměření pouze na úzký okruh turistŧ. Například pro rodiny s dětmi by byl program příliš náročný – jak po stránce časové, tak po stránce obsahové. Kdy děti neudrţí pozornost na delší dobu a neporozuměly by odborné tématice. Naopak u zahraničních respondentŧ jednoznačně převládá vysokoškolské vzdělání. Při rozdávání dotazníkŧ jsem s respondenty hovořila a dozvěděla jsem se, ţe většina zastává funkce na dŧleţitých postech, zejména ve vzdělávací, kulturní či politické

sféře.

Mají

větší

moţnost

přístupu

k podrobnějším

informacím

o konkrétních zemích, památkách, ale i poskytovaných sluţeb. Mluví alespoň jedním světovým jazykem – nejčastěji angličtina. Cestují po celém světě, kde získávají cenné zkušenosti a záţitky. Přesto jsou kritičtí a pesimističtí v otázkách nových přístupŧ, navrhovaných změn apod. Příkladem mohou být opravy domŧ v Ţidovské čtvrti, kdy mnoho z nich povaţuje opravy za zbytné. Raději by dali přednost zachování genius loci.

47

Otázka č. 4 – Jakým dopravním prostředkem jste přijeli?

Tuzemští turisté 80

72

70 60 50 40 30 20 8

10

12 3

0

1

motocykl

jiné

0 auto

autobus

vlak

bicykl

Zahraniční turisté 45 40

39

35 30 25 20 15 9

10 3

5

1

0

bicykl

motocykl

2

0 auto

autobus

vlak

jiné

Podle počtu odpovědí s výrazným odstupem vítězí auto. V současné době se není čemu divit. Tento dopravní prostředek nás poskytuje nepřeberné mnoţství výhod. Proto jsme mobilnější, nejsme vázáni na příjezdy či odjezdy. Pokud je dovoleno, mŧţeme se k památce či objektu přiblíţit na poměrně krátkou vzdálenost (vhodné pro lidi

48

s omezeným pohybovým aparátem či pro rodiny s malými dětmi). Ţerotínovo náměstí (začátek Ţidovské čtvrti) spolu s centrem města poskytuje řidičŧm dostatečný prostor pro parkování. Zahraniční turisté si volí za dopravní prostředek auto ze stejných či podobných dŧvodu jako tuzemští turisté. Jako druhý nejpouţívanější dopravní prostředek byl v obou grafech zvolen vlak. Cestování vlakem je vhodné pro větší skupiny, protoţe České dráhy nabízejí slevy pro skupiny a slevy zpáteční. Jako zásadní nevýhodu vidím v časovém omezení pobytu. Turisté cestující z kratších vzdáleností si zakoupí zpáteční slevu a ještě tentýţ den odjíţdí zpět do svého bydliště. Dále město Třebíč netvoří ţádný dŧleţitý dopravní uzel. Vlaková i autobusová spojení jsou do některých měst značně omezena. Nejvíce tras se orientuje na Brno, Jihlavu, Plzeň a Prahu. Autobusovou dopravu vyuţívají především turisté z hlavního města Prahy, díky častému spojení na lince Praha – Třebíč. Na bicyklu přijeli celkem tři tuzemští a jeden zahraniční turista. Bohuţel pro tento druh dopravního prostředku Třebíč neposkytuje kvalitní zázemí. Cyklotrasa vedoucí z Jihlavy přes Třebíč do rakouského Raabs byla otevřena v nedávné době, není však zcela dokončena a stále na ní probíhají stavební úpravy. Okolní krajina svou náročnosti láká spíše zdatnější cyklisty neţ rodiny s dětmi či příleţitostní vyznavače tohoto sportu. Motocykl nebyl vyuţit ani v jednom případě. Ve sloupci jiné, v němţ máme celkem tři odpovědi, respondenti napsali odpověď pěšky.

49

Otázka č. 5 – Z kterého jste kraje? Tuzemští turisté Kraj Hl. město Praha Jihomoravský Vysočina Olomoucký Liberecký Středočeský Moravskoslezský Pardubický Zlínský Královéhradecký Ústecký Karlovarský Plzeňský Jihočeský

Počet turistŧ 18 17 12 11 7 7 5 5 4 3 3 2 1 0

Zahraniční turisté Země Německo Francie USA Slovensko Rakousko Velká Británie Izrael Španělsko Nizozemsko Švýcarsko Belgie Norsko Irsko Nový Zéland Švédsko

Počet turistŧ 10 6 6 5 4 4 4 2 2 2 2 1 1 1 1

Po sečtení odpovědí na tuto otázku mě překvapil výsledek, kdy nejvíce tuzemských turistŧ přijelo z hlavního města Prahy. Vysvětluji si to tím, ţe lidé chtějí

50

uniknout z kaţdodenního stereotypu velkoměsta. Hledají menší, klidnější lokality. Mezi Prahou a Třebíčí existuje určitá spojitost, v Praze se v minulosti nacházelo jedno z největších ţidovských ghett v Evropě. V současné době praţská ţidovská obec pokračuje ve své činnosti a turisté mohou navštívit celé ghetto včetně Starého ţidovského hřbitova a pět synagog. Třebíč taktéţ nabízí prohlídku ţidovského hřbitova a celé ţidovské čtvrti včetně Zadní synagogy. Na druhém a třetím místě se umístil Jihomoravský kraj a kraj Vysočina. Je to pochopitelné, neboť dŧleţitou roli zde hraje vzdálenost a dopravní dostupnost. V rámci kraje Vysočina operuje mnoho autobusových i vlakových spojení a turisté z Jihomoravského kraje většinou vyuţili k cestování vlastního automobilu. Navíc i v této oblasti má ţidovská kultura svou bohatou historii – například v Mikulově, Znojmě,… Respondenti z ostatních, zejména vzdálenějších, krajŧ spojili svou návštěvu u příbuzných či známých, kulturní akce či chvíle odpočinku a rekreace s poznáním třebíčských památek. Nejvíce zahraničních turistŧ do ţidovské čtvrti přivítalo z Německa. Ze země, která je naším sousedem a její obyvatelé to k nám mají blízko. Přesto hlavním dŧvodem se stává poznání minulosti německého národa, zejména v období druhé světové války. Mnoho lidí si říká, proč Němci chodí na ţidovské hřbitovy či do synagog. Odpovědí by moţná mohlo být, ţe krutá minulost jim není lhostejná, mají pocit vinny, a proto chtějí poznat místa s tím spojená. Coţ chápu jako velký krok ku předu. Jestliţe vnímáme dění kolem sebe, pozorujeme velký nárŧst lidí prosazující názory blíţící se ideologii Adolfa Hitlera. Další země umístěné na předních příčkách jsou Francie, USA, Slovensko, Rakousko a Velká Británie. Turisté z těchto zemí cestují po celém světě, rádi poznávají rozdíly mezi ţivotními styly, gastronomií, historií, myšlením,…Aţ na USA jsou to země evropské, poměrně blízké nebo s dobrými dopravními spojeními. Moţná se naskýtá otázka proč právě lidé cestují z tak daleké země. Američané díky své dávné historii mají svŧj pŧvod z rŧzných zemí, proto cestují po celém světě a hledají informace o svých předcích. Pokud jim štěstí přeje, objeví své příbuzné, se kterými se často navštěvují. Poslední dobou roste zájem o výměnné studijní pobyty. Čeští studenti poté navštěvují se svými americkými kamarády rŧzné kulturní či přírodní památky.

51

Otázka č. 6 – Dŧvod Vaší návštěvy?

Tuzemští turisté 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

77

25 12

12 1

návštěva památek

poznávání přírody

odpočinek a kulturní akce návštěva rekreace příbuzných či známých

7 jiný dŧvod

Zahraniční turisté 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

39

10 3 návštěva památek

poznávání přírody

4

6

odpočinek a kulturní akce návštěva rekreace příbuzných či známých

3 jiný dŧvod

Dle mého předpokladu, cílem většiny respondentŧ byla návštěva památek. Rozdíly se objevují mezi odpověďmi tuzemských a zahraničních turistŧ, kdy Češi na druhé místo uvedli odpočinek a rekreaci zatímco cizinci návštěvu příbuzných či známých. Řekla bych, ţe naši občané pobyt v Třebíči chápou jako dovolenou, chtějí tedy poznat nejen památky, ale zároveň si odpočinout, obnovit své fyzické i duševní síly. Naopak většina cizincŧ chce strávit svou dovolenou v nějaké exotické

52

či vzdálenější zemi. Míří-li do České republiky, spojí více dŧvodŧ k návštěvě – památky, příbuzné či známé, kulturní akce. V kolonce jiný dŧvod se objevily následující odpovědi – nákup, návštěva synovy sportovní akce, zájem o historii, zápis na vysokou školu, cykloturistika, výlet. Zahraniční turisté odpověděli – místo narození otce, práce, kultura ţidovské čtvrti.

53

Otázka č. 7 – Jak dlouho se zdrţíte? Tuzemští turisté Časový údaj 1 den 2 dny Pŧl dne 4 dny 7 dní 2 hodiny Víkend 1 hodina 4 hodiny 3 hodiny 8 dní 45 minut 3 dny Velikonoční svátky Několik dní 11 dní Dle nálady

Počet turistŧ 42 13 6 5 4 4 3 3 2 2 2 1 1 1 1 1 1

Zahraniční turisté Časový údaj 1 den 14 dní 2 dny 3 dny 4 dny 2 hodiny 7 dní Pŧl dne 3 týdny 1 měsíc 1 hodina 4 hodiny 20 dní

Počet turistŧ 14 7 6 4 4 3 3 2 2 2 2 1 1

54

V obou tabulkám jednoznačně převládá odpověď – 1 den. Podle mě to není moc příznivé zjištění. Předpokládejme, ţe turisté přijedou ráno. Během dopoledne si prohlédnou ţidovskou čtvrť a Zadní synagogu. Následuje oběd, který si velká většina přivede z domŧ v podobě svačiny. Jediné co si zakoupí budou nealkoholické nápoje, popř. zmrzlinu. Po občerstvení se zajdou podívat na ţidovský hřbitov. Dle jejich času moţná ještě navštíví baziliku svatého Prokopa a tím jejich pobyt v Třebíči končí. Coţ není zrovna ve prospěch ani města ani poskytovatelŧ sluţeb (ubytování, stravování, kina, divadla, výstavních sálŧ,…). Na druhém místě u tuzemských turistŧ se umístil časový údaj – 2 dny. To je jiţ lepší neţ pouhý jeden den. Mŧţeme nabídnout více sluţeb, které budou vyuţity, neboť turista nebude omezen časem. Například během ţidovského festivalu pořádaného kaţdoročně počátkem srpna v Třebíči si velkou oblibu získalo promítání ţidovských filmŧ v pozdních večerních hodinách přímo v prostorách Zadní synagogy. Turista zŧstávající přes noc by měl moţnost této nabídky vyuţít. Třetí příčka patří odpovědi – pŧl dne. Turista stihne navštívit pouze ţidovskou čtvrť se Zadní synagogou a moţná (dle času) i ţidovský hřbitov. Stále si myslím, ţe zpestřením nabídky sluţeb by mohlo přilákat nejen více turistŧ, ale i na delší časový úsek. Další uvedené podobné časové údaje (jedna hodina, dvě hodiny, tři hodiny, čtyři hodiny,…) korespondují s vysvětlením uvedeným v tomto odstavci. Dlouhodobějších pobytŧ (více neţ dva dny) turisté vyuţívají k ubytování v Třebíči nebo tráví čas u svých příbuzných či známých. První den navštíví třebíčské památky a další dny vyjíţdějí do okolí.

55

Otázka č. 8 – O Ţidovské čtvrti jste se dozvěděl(a)?

Tuzemští turisté 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

43 33 19

0 na doporučení od přátel

z hromadných sdělovacích prostředkŧ

při návštěvě veletrhu

jiné

Zahraniční turisté 25 20 20

18

15

12

10 5 1 0 na doporučení od přátel

z hromadných sdělovacích prostředkŧ

při návštěvě veletrhu

jiné

Tuzemští turisté se o ţidovské čtvrti nejčastěji dozvěděli z hromadných sdělovacích prostředkŧm, čímţ uváděli především během brouzdání po internetu, čtení noviny či posloucháním rádia. Musím říci, ţe existuje několik vynikajících webových stránek. Některé z nich umoţňují i virtuální prohlídku ţidovské čtvrti včetně podrobných informací o dávné historii a stavebním vývoji. Propagace v novinách

56

se týká zejména místních periodik, popř. regionálních příloh například Mladé fronty Dnes. Starší lidé s oblibou poslouchají regionální rádio Blaník, kde čas od času proběhne zmínka o pořádaných akcích či konání vernisáţe nových výstav. Třicet tři respondentŧ na druhém místě uvedlo na doporučení od přátel. Toto zjištění povaţuji za velmi pozitivní, neboť je dŧkazem spokojenosti turistŧ, kteří ţidovskou čtvrť jiţ navštívili. Mnohem horší by byl opak, jelikoţ špatná pověst se vţdy vylepšuje s mnohem větším úsilím. Přesto máme před sebou běh na dlouho trať. Není snadné udrţet si stále stejný standard poskytovaných sluţeb. Poměrně vysoký počet odpovědí se nachází v kolonce jiné, mezi neţ patří: bydlela jsem zde, lákavé místo, pouze jsem procházela, vlastní studium, informace ze školy, od rodičŧ, návštěva historického semináře Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, chodím sem malovat, ze ţidovské obce, při návštěvě baziliky,… Byla jsem velice příjemně překvapena, kdyţ jsem zjistila, ţe mnoho turistŧ čerpalo informace z kniţních prŧvodcŧ. Podle mě knihy jsou duševním bohatstvím člověka. Třebíčské památky UNESCO jsou propagovány pouze na veletrhu GO v Brně. Není se proto čemu divit, kdyţ ţádný respondent neoznačil odpověď – při návštěvě veletrhu. Nejvyšší počet, celkem dvacet odpovědí, získala kolonka jiné. Kdy patnáct zahraničních turistŧ většinu potřebných informací získaly při četbě tištěných (kniţných) prŧvodcŧ. I v dnešním světě moderní techniky lidé stále preferují raději knihy. Existuje základní druh těchto prŧvodcŧ zpracovávající celkové pojetí České republiky se zaměřením na Prahu, památky UNESCO a další významná místa (lázně, památník Terezín,…). Mezi dalšími odpověďmi bylo uvedeno prospekt, náhodně, České turistické centrum v Nizozemsku, turistické informační centrum v jiném městě. Druhý sloupec patří na doporučení od přátel. Předpokládám, ţe při návštěvě svých příbuzných i známých mají zájem poznat jejich město, okolí či známé památky.

57

Otázka č. 9 – Myslíte si, ţe je propagace Ţidovské čtvrti dostatečná?

Tuzemští turisté

ne 44 ano 51

Zahraniční turisté ne 18

ano 33

Dle mého názoru je propagace ţidovské čtvrti nedostatečná. Tuzemští turisté mají jiný názor, protoţe padesát jedna z nich si myslí pravý opak. Čtyřicet čtyři respondentŧ sdílí mŧj názor. Rozdíl činí pouhých sedm odpovědí. Přihlédnu-li k výsledkŧm předchozího grafu, výsledek je objasněn. Třicet

tři

zahraničních

turistŧ

povaţuje

propagaci

za

dostatečnou.

Je to pochopitelné, vzhledem k tomu, ţe většina z nich se o ţidovské čtvrti dočetla v kniţním prŧvodci. Pouze osmnáct respondentŧ odpovědělo ne.

58

Otázka č. 10 – Jak byste hodnotil(a) sluţby, které jste vyuţil(a) při návštěvě Ţidovské čtvrti? Tuzemští turisté Sečtená hodnota známek

Počet hodnotících turistŧ

Vypočtený prŧměr

Ubytovací

50

26

1,92

Stravovací

56

32

1,75

Prŧvodcovské

94

80

1,18

Dopravní dostupnost

124

85

1,46

Ukazatel k památce

135

88

1,53

Sečtená hodnota známek

Počet hodnotících turistŧ

Vypočtený prŧměr

Ubytovací

45

20

2,25

Stravovací

59

27

2,19

Prŧvodcovské

67

35

1,91

Dopravní dostupnost

83

36

2,31

102

45

2,27

Sluţba

Zahraniční turisté Sluţba

Ukazatel k památce

Během pobytu turisté vyuţívají rŧzné sluţby, mezi ty nejzákladnější patří ubytovací, stravovací a prŧvodcovské sluţby, dopravní dostupnost a ukazatele k památce. Chtěla jsem zjistit, v jaké kvalitě jsou poskytovány a jak jsou s nimi zákazníci spokojeni. V obou skupinách turistŧ (tuzemští i zahraniční) nejlépe hodnotili poskytnutí prŧvodcovské sluţby. Domácím návštěvníkŧm je nabízena prohlídka s prŧvodcem. Zadní synagoga slouţí zároveň jako turistické a informační centrum. Jeho zaměstnanci mohou poradit například doporučenou trasu ţidovské čtvrti, zjistit dopravní spojení, poskytnout informace o hotelech, restauracích, kulturních akcích pořádaných ve městě,…Prŧvodci dále zajišťují prohlídku čtvrti s odborným výkladem pro skupiny

59

s více neţ 5 osobami. Oba výklady – v synagoze i po čtvrti – jsou moţné ve dvou světových jazycích, a to v angličtině a němčině. Tištěné letáčky nabízí moţnost poskytnutí informací i v jiných jazycích například ve francouzštině, španělštině, ruštině, holandštině, italštině, polštině či japonštině. Tuzemští turisté na druhé místo umístili dopravní dostupnost a na třetí místo ukazatele k památce. Dopravní dostupnost je poměrně uspokojující, neboť z Třebíče máme blízko do Brna a Jihlavy, díky častým spojeným i do Prahy. Turisté si často stěţovali na nedostatečné značení cesty do centra města, jakmile se dostali jiţ na náměstí, s orientací neměli problém. Na předposledním a posledním místě skončili ubytovací a stravovací sluţby, přesto jejich prŧměr byl menší neţ dvě celé. Tyto sluţby hodnotilo velice málo respondentŧ, protoţe mnoho z nich v Třebíči strávila pouze jeden den. Nevyuţili tedy ani ubytovací a většinou ani stravovací sluţby (svačiny z domŧ, nebo stravování v jiném místě). Na rozdíl od zahraničních turistŧ, kteří přenocovali alespoň jednu noc a vyuţili moţnosti stravování. Právě tyto sluţby se nacházejí na druhém a třetím místě v celkovém hodnocení. Cizinci si rádi připlatí za vyšší standard (vybavenost pokojŧ, wellnes sluţby, výběr z několika jídel, donáška na pokoj,…), který jim hoteliéři rádi poskytnou. Ti s dobrodruţnou povahou se mohou ubytovat v hostelu. Nejhŧře hodnocena byla dopravní dostupnost a ukazatele k památce. Jelikoţ mnoho respondentŧ přijelo autem, povaţuji to za hrubý nedostatek. Já jako obyvatelka města špatné značení nevnímám, ale sama znám bezmocnost, kdyţ nemohu najít příjezdovou, přístupovou cestu do centra. Přidáním pár značek při vjezdu do města z hlavních silnic (od Brna, od Jihlavy, od Velkého Meziříčí, od Jaroměřic nad Rokytnou,…) by mohlo usnadnit orientaci.

60

Otázka č. 11 – Jak na Vás pŧsobí stav domŧ v Ţidovské čtvrti? Tato otázka byla otevřená, proto se respondenti mohli libovolně slovně vyjádřit. Na dvacet devět z nich pŧsobí domy dobře, příjemně, výborně. Dalších sedmnáct by uvítalo pokračování v rekonstrukcích a opravách. Čtrnáct odpovědí získal názor, ţe stav je prŧměrný či pŧl na pŧl. Dvanáct turistŧ domy vnímaly zchátrale, zdevastovaně, smutně, ne úplně ideálně. Naopak osm mělo pocit zachovalého stavu. Dalších osm se k této otázce nevyjádřilo. Zřejmě dva respondenti z oboru by ocenili zlepšení fasád a oplechování vádí či okapŧ. Dvě odpovědi mě překvapily – první zněla moţná moc opravné a druhá svět sám pro sebe. Z uvedených výsledkŧ vyplývá uspokojující zjištění, neboť většina lidí vnímá ţidovskou čtvrť pozitivně, vítají snahy o rekonstrukci, zájem o celý areál. Turisté vracející se do čtvrti po několika letech, vidí veliký pokrok v udrţování a zlepšování stavu domŧ, ulic, prŧchodŧ,... Sami říkají, ţe všechny práce a snahy vedou ku prospěchu celé čtvrti. I na zahraniční turisty pŧsobí stav domŧ ok či dobře, celkem dvacet odpovědí. Šestnáct se nevyjádřilo. Po pěti hlasech dostaly názory – špinavě a neudrţovaně, opravené domy, více oprav. Tři respondenti vnímají domy smutně a zoufale. Naopak jiní dva mají pocit zajímavé a harmonické sounáleţitosti. Objevila se také odpověď – historicky. U cizincŧ je známo, ţe nemají rádi přílišné opravy či úpravy. Proto mě ani nepřekvapily jejich odpovědi, kdy pouze pět z nich by uvítalo více oprav. Moţná je to dobře, moţná nikoli. Ovšem pokud bychom se zamysleli nad otázkou zda rekonstruovat či ne, museli bychom také zváţit stav domŧ, neboť v případě zboření části stavby, odlomení či odpadávání kusŧ omítky, střešních tašek apod. by mohlo dojít ke zranění kolemjdoucích. Nemŧţeme přece nechat domy bezdŧvodně chátrat, existuje mnoho šetrných zpŧsobŧ oprav. Stejně jako u tuzemských respondentŧ převládá pozitivní pohled na stavy domŧ ţidovské čtvrti. Coţ oproti minulosti povaţuji za velký krok ku předu.

61

Otázka č. 12 – Je něco, co Vám v Ţidovské čtvrti během Vaší návštěvy chybělo? Velkým překvapením pro mě bylo zjištění, ţe šedesáti respondentŧm ve čtvrti nic nechybělo. Šest turistŧ postrádalo moţnost nákupu v tradičním ţidovském obchodě a restauraci s košer pohoštěním. Já osobně s nimi tento názor sdílím. Skutečně ve čtvrti ţádná taková moţnost neexistuje. Dříve zde fungovala ţidovská kuchyně v restauraci Ráchel, bohuţel nevím z jakých příčin byl její provoz zrušen a nahrazen nabídkou klasické české kuchyně. Čemu se vŧbec nedivím je skutečnost chybějící bezpečnosti, jelikoţ ve čtvrti ţije početná skupina romských obyvatel. Pohled na ţebrající, ječící a drzé romské děti, nahlas puštěná hudba a vulgární nadávky rozléhající se mezi malebné uličky jsou na denním pořádku. Povaţuji to za pochybení města. S odpovědí nedostatek informačních tabulí a ukazatelŧ - souhlasit nemohu, naopak u kaţdého vstupu do ţidovské čtvrti visí informační tabule ve třech jazycích s mapou a vyznačenou doporučenou trasou, během prohlídky se setkáváme s popisnými tabulemi na významných domech. Nevím, co přesně si představují. Čtyři hlasy (stejně jako předchozí odpověď) dostal názor Ţidé, čímţ měli na mysli pŧvodní ţivot ve čtvrti. Následující nedostatky získaly tři, dva či jeden hlas (přesto stojí za to je zmínit) – prŧvodcovské sluţby po ţidovské čtvrti (tato sluţba existuje, překáţkou se zřejmě stává podmínka počtu více neţ pěti osob), moţnost návštěvy domŧ ve čtvrti (bohuţel toto jiţ v současné době asi neovlivníme, jelikoţ většina domŧ se nachází v soukromém vlastnictví a ty zbylé má na starost město, které sem umístilo sociálně slabé občany; přeci jen byla projevena snaha a v nejbliţším čase očekáváme otevření nové expozice v domě vedle Zadní synagogy), ukázky ţidovské hudby s programem (ani tato moţnost není k dispozici, pouze jedenkrát ročně v rámci Třebíčského ţidovského festivalu; chtěla bych to změnit). Nyní se dostáváme k zahraničním turistŧm. Dvaceti šesti z nich během návštěvy nic nechybělo. Šest by se chtělo podívat do domŧ, mikve (rituální lázeň) a do Přední synagogy. Jak jiţ jsem vysvětlovala v předchozím odstavci nahlédnout do interiérŧ domŧ není moţné (osobní vlastnictví či vlastnictví města). Mikve se nachází v domě, kde sídlí firma Kapucín. Prohlídka přichází v úvahu pouze v pracovní dny a pouze s prŧvodcem v rámci okruhu ţidovskou čtvrtí. Volný přístup není umoţněn. Přední synagoga jiţ od roku 1954 slouţí Československé husitské církvi. Turisté mohou pouze nahlédnout buď během bohosluţeb, nebo při procházení kolem (je-li otevřena). Prohlídka není moţná. Po pěti hlasech získala odpověď informační cedule (vysvětleno

62

v předchozím odstavci) a v sobotu zavřený ţidovský hřbitov – vychází z nařízení Ţidovské obce v Brně. Sobota v ţidovské kultuře znamená sváteční den podobně jako pro křesťany neděle. Během tohoto dne probíhá šabat, den věnovaný odpočinku. Proto je hřbitov, jako posvátné a uctívané místo, v sobotu na šabat pro všechny uzavřen. Stejně jako u tuzemských turistŧ i zde se objevuje názor na chybějící pŧvodní ţidovský ţivot, dále bezpečnost, košer restaurace a obchody. Téţ dva cizinci zmiňují německy hovořící prŧvodce po čtvrti, okruh s prŧvodcem je moţný v češtině, němčině a angličtině avšak s podmínkou více neţ pěti osob ve skupině.

63

Otázka č. 13 – Uvítali byste tématické víkendy věnované např. stravovacím zvykŧm, ţidovským svátkŧm, …?

Tuzemští turisté

ne 11

ano 84

Zahraniční turisté ne 18

ano 33

Názory na tuto otázku mě velice zajímaly, jelikoţ lidé bývají k podobným akcím často skeptičtí a povaţují to za zbytečné. Přesto si myslím, ţe by měli dŧvod se více vracet zpět do Třebíče, konkrétněji do ţidovské čtvrti. A jak vše dopadlo? Z celkového počtu dotazovaných (devadesát pět) se vyslovilo osmdesát čtyři pro ano a pouze jedenáct pro ne. U zahraničních turistŧ – z celkového počtu padesát jedna – by třicet tři uvítalo tématické víkendy, naopak pro odpověď ne bylo osmnáct cizincŧ. Vysoký počet kladných odpovědí povaţuji jako impuls k vytvoření návrhŧ na tématické víkendy a měsíce věnované ţidovské kultuře.

64

Otázka č. 14 – Doporučíte návštěvu Ţidovské čtvrti svým známým?

Tuzemští turisté 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

89

6 ano

nevím

0 ne

Zahraniční turisté 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

46

5 0 ano

nevím

ne

Tentokrát bych shrnutí zjištěných výsledkŧ začala od konce. Za velký úspěch povaţuji, ţe ţádný respondent (tuzemský i zahraniční) neoznačil odpověď ne, tedy ţe by návštěvu čtvrti svým známým nedoporučil. Šest tuzemských a pět zahraničních ještě neví, zda doporučí. Na tuto otázku kladně odpovědělo celkem sto třicet pět lidí. Zřejmě na ně ţidovská čtvrť zapŧsobila a mají dŧvod se vrátit zpět. Musíme vynaloţit veškeré síly, aby tento trend pokračoval i do budoucnosti.

65

Otázka č. 15 – Uvaţujete o další návštěvě Ţidovské čtvrti?

Tuzemští turisté 60 51 50

42

40 30 20 10

2

0 ano

ne v nejbliţší době

ne

Zahraniční turisté 30 25 25 20 15 15

11

10 5 0 ano

ne v nejbliţší době

ne

Poslední otázka zjišťovala, zda turisté uvaţují o další návštěvě ţidovské čtvrti. Tuzemští turisté nejvícekrát zvolili – ne v nejbliţší době. Musím podotknout, ţe rozdíl mezi prvním a druhým místem byl o devět hlasŧ. Příčin pro nemoţnost přijet znovu v nejbliţší době mŧţe být hned několik, například značná vzdálenost od místa bydliště, finanční omezení, časové omezení, pracovní povinnosti, … Nic nového mŧţe být také další dŧvod. Jako turistka bych si kladla otázku - proč bychom jeli za pár dní znovu do čtvrti, kdyţ tu nebude nic nového k vidění. Proto bych chtěla navrhnout tématické víkendy a měsíce věnované známým osobnostem, svátkŧm či ţidovským zvykŧm. 66

Opačný výsledek vyšel z vyhodnocení odpovědí u zahraničních turistŧ – dvacet pět odpovědí pro ano, tedy ţe uvaţují o další návštěvě ţidovské čtvrti, na druhém místě ţe neuvaţují a jedenáct hlasŧ pro poslední variantu – ne v nejbliţší době. Z tabulky ukazující nám národnostní sloţení jsme zjistili převahu turistŧ z převáţně sousedních zemí jako je Německo, Slovensko či Rakousko. Blízkost těchto zemí dává cizincŧm moţnost vracet se častěji zpět do Třebíče. Pochopitelně ze vzdálenějších míst tuto výhodu nemají, a proto se nevrátí vŧbec nebo aţ za pár let. Lidé odpovídající ne v nejbliţší době, moţná taktéţ (jako tuzemští turisté) neviděli dŧvod další návštěvy.

67

2.2 Návrhy a doporučení V této části bych se chtěla zabývat návrhy, opatřením a doporučením směřující ke zvýšení návštěvnosti ţidovské čtvrti, rozšíření současných poskytovaných sluţeb a k lepší informovanosti turistŧ, také moţná řešení nedostatkŧ, které pociťují dotazovaní turisté. Z vyhodnocených údajŧ víme, ţe cestují více ţeny. Je tedy potřeba se zaměřit také na zájmy mužů – ochutnávka vína, tradičního ţidovského jídla, moţnost zúčastnit se přednášek zaměřených na ţidovskou kulturu. Kaţdý měsíc by byl věnovaný buď známé ţidovské osobnosti (nejen z České republiky, ale i ze zahraničí), nebo významné události související s historií ţidovského národa, slavení svátkŧ,…V prostorách Zadní synagogy by mohly probíhat výstavy například vojenské techniky, minulost a současnost izraelské armády, ţidovští umělci (malíři, sochaři, spisovatelé, herci) a ukázka jejich děl,… Myslím si, ţe pořádané akce či programy by měly téţ směřovat na rodiny s dětmi. V ţidovské kultuře existuje mnoho svátkŧ a oslav s velice zajímavými tradicemi. Jednoznačným příkladem mŧţe být nejveselejší ţidovský svátek Purim. Mezi jehoţ zvyky patří oblékání masek a kostýmŧ, které z velké většiny vycházejí z biblických postav. Následně by byl uskutečněn prŧvod doprovázený zvukem řehtaček, zpěvem a smíchem účastníkŧ. Odbornější přednášky či programy k přiblíţení ţidovské kultury (narození, dospívání, svatba, narození dítěte, stárnutí, úmrtí, pohřeb) široké veřejnosti by byly zajišťovány ve spolupráci s představiteli ţidovských obcí (například z Brna, Prahy, Ústí nad Labem, Plzně,…). Vím, jak náročné bývá sehnat knihu s určitým ţidovským tématem – ať uţ se jedná o výklad Tóry, Talmudu či učebnice hebrejského písma. Proto bych se snaţila k danému tématu nabídnout ke koupi dostatek kniţních publikací, prospektŧ, upomínkových předmětŧ, kompaktních diskŧ či digitálních videodiskŧ s obrazovým, hudebním, textovým materiálem. O trochu sloţitější by byla organizace těchto programŧ pro cizince. U přednášek by museli být překladatelé alespoň dvou světových jazykŧ (angličtina a němčina), promítané filmy či dokumenty uváděny s cizojazyčnými titulky, moţnost platby v eurech, … Věřím, ţe by zájem z řad cizincŧ o oţivení ţidovské čtvrti mohl přilákat více zahraničních turistŧ a mohl také pomoci ke spolupráci se zahraničními ţidovskými komunitami.

68

Přestoţe se většina dotazovaných turistŧ vyjádřila, ţe propagaci vnímá jako dostatečnou. Nesmíme se tímto faktem nechat ukolébat, naopak musíme v propagační činnosti i nadále pokračovat. V informačním centru Zadní synagoga mají zájemci moţnost zakoupit si publikace o historii ţidovské čtvrti, o ţidovských domech, o dějinách ţidovského národa, o tradicích, ţivotě a modlitbách Ţidŧ. Nabídka obsahuje pestrou škálu knih, přesto si myslím, ţe jsou aţ příliš odborné a pro laika nesrozumitelné, velice obsáhlé a poměrně drahé. V současné době se připravuje mapa ţidovské čtvrti s doporučenou trasou prohlídky, označením významných domŧ a stručné informace o nich. Kdyţ to budu brát z pohledu „obyčejného“ turisty, tak bych určitě uvítala publikaci, z níţ bych se dozvěděla stručné dějiny ţidovského národa, tradice a zvyky doprovázející ţivot ţidovského člověka (myšleno narození, obřízka, dospělost, čtení z Tóry, bohosluţby, vzdělání, svatba, narození dítěte, smrt, pohřeb; ale také stravování, bydlení, odívání, kalendář, slavení svátkŧ, dodrţování přikázání,…), v závěru by bylo představení ţidovské čtvrti v Třebíči (doporučená trasa, obrázky dŧleţitých domŧ, základní informace, mapa + stručná nabídka ubytovacích, stravovacích sluţeb, obchodŧ, zdravotnických zařízení, směnáren,…). Nedokáţu odhadnout finanční náklady na výrobu, ale v dnešní době existuje mnoho alternativ ke sníţení výrobních nákladŧ (levnější papír, vazba,…). Příleţitost k další a hromadnější propagaci je účast na veletrzích se zaměřením na cestovní ruch a cestování. Lidé si nejčastěji vybaví veletrh GO v Brně a Holiday World v Praze, kterého se Městské kulturní středisko bohuţel neúčastní. Na těchto akcích se setkává nejen široká veřejnost, ale také odborníci z celé České republiky či ze zahraničí. Naskýtá se velká příleţitost k rozšíření informací o produktech a sluţbách nabízených v Třebíči, k navázání obchodní spolupráce či k získání nových návštěvníkŧ. Jsem si vědoma značného finančního zatíţení, přesto jsem přesvědčena, ţe určitá návratnost zde existuje. V Zadní synagoze pracuji (brigádně) jiţ téměř šest let, mám tedy moţnost pozorovat veškeré turistické dění. Během hlavní letní sezóny je návštěvnost dostačující, v ostatních měsících rŧzně kolísá. Avšak umístěním zajímavé výstavy či uspořádání jednorázové akce (například taneční vystoupení třebíčské skupiny Yocheved, předvádějící tradiční ţidovské tance) se počet příchozích zájemcŧ zvyšuje. Proto mě napadla myšlenka s uspořádáním tématických víkendŧ, popřípadě tématických měsícŧ. Moţná by se podařilo návštěvnost nejen mírně navýšit, ale především stejnoměrně 69

rozloţit do celého roku. Taktéţ turisté ze vzdálenějších krajŧ naší republiky by zauvaţovali a přijeli by se podívat. Nabídka by pro ně byla natolik lákavá, ţe by mnozí přenocovali alespoň jednu noc v Třebíči a tím by se pomohlo i ubytovacím a stravovacím zařízením. Nedokáţi odhadnout, kolik turistŧ by připravované akce dokázaly nadchnout. Jsem ale zastáncem názoru, ţe všechno by se mělo zkusit - naplánovat třeba šest měsícŧ, připravit dostatečnou propagaci, dohlédnout na prŧběh (vychytat moţné nedostatky) a nakonec zhodnotit úspěch či neúspěch.

2.3 Komparace V roce 2001 vypracovala na Vyšší odborné škole v Jihlavě Zdeňka Levicová svou absolventskou práci na téma – Význam ţidovské čtvrti pro rozvoj cestovního ruchu v Třebíči. K získání informací pouţila metodu dotazování turistŧ při návštěvě ţidovské čtvrti. Na základě výsledkŧ vypracovala analýzu, z níţ zjistila následující problémy: 1. nedostatečná propagace Třebíče v zahraničí, ale i v rámci republiky 2. další zhoršení stavu historických památek 3. vzájemná nespolupráce třebíčských informačních center 4. nezájem o návštěvníky během svátkŧ volna (například uzavřená ubytovací zařízení) [Levicová, 2001] Stejnou metodu pro zjištění potřebných údajŧ jsem zvolila i já. Rozdávala jsem dotazníky lidem, kteří přišli navštívit ţidovskou čtvrť. S odstupem téměř deseti let bych chtěla porovnat výsledky obou výzkumŧ a zároveň se vyjádřit, zda v prŧběhu této doby došlo ke zlepší či vyřešení problémŧ, které uvedla ve své práci Levicová. Na začátku je dŧleţité podotknout, ţe v době kdy Levicová zpracovávala svou práci (rok 2001), se jednalo o návrhu zápisu ţidovské čtvrti, ţidovské hřbitova a baziliky svatého Prokopa na Seznam světového dědictví UNESCO. Tyto památky byly zapsány o dva roky později, tedy v roce 2003. Mŧţeme porovnat zda během těch sedmi let v UNESCU došlo ke zlepší, k pomoci (nejen finanční), k rekonstrukcím,… Nyní se vyjádřím ke zjištěným problémŧm vycházející z analýzy Levicové: 1. nedostatečná propagace – díky zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO se město Třebíč více dostalo do kniţních publikací, novin či webových stránek a to především v rámci propagace dalších památek UNESCO. Velkým přínosem bylo vytištění nových propagačních letákŧ v češtině i v mnoha cizích jazycích (angličtina,

70

němčina, francouzština, ruština, holandština, italština, polština, maďarština,…). Turisté mají k dispozici nepřeberné mnoţství publikací o ţidovské čtvrti, o historii ţidovských domŧ, o městě Třebíči, ale nově od minulého roku i knihu poskytující informace, doplněnou krásnými fotografiemi, o všech třech památkách UNESCO. Z hlediska propagace došlo k výraznému zlepšení oproti minulost, coţ potvrzují i výsledky mého dotazníku, kde tuzemští i zahraniční turisté povaţují propagaci ţidovské čtvrti za dostatečnou. 2. další zhoršení stavu historických památek – dříve docházelo k financování oprav

zejména

z městské

pokladny,

proto

nemohlo

docházet

k radikálním

rekonstrukcím, neboť se jedná o velice nákladnou činnost. Třebíči pomohly dvě události – zápis památek a vstup České republiky do Evropské unie (rok 2004). Z UNESCO získává město peníze na opravy a udrţování památek. V Evropské unii existují rŧzné grantové programy, z nichţ lze čerpat finanční prostředky. Naskýtá se více moţností jak shromáţdit dostatečný počet peněz na základní, ale i pokročilé rekonstrukce. Coţ potvrzují i respondenti, kteří v současné době stav domŧ vnímají jako dobrý, výborný. Přesto by ještě uvítali další opravy. Vzhledem k náročnosti udrţení pŧvodního vzhledu a architektonických prvkŧ probíhá rekonstrukce domŧ pomalejším tempem, protoţe kaţdá změna (barva fasády, nová okna, kliky, dveře, střešní krytina,…) musí být projednána a následně schválena architekty, památkáři a dalšími odborníky z oboru. 3. vzájemná nespolupráce třebíčských informačních center – potřebné rady a informace nám mohou dnes poskytnou ve třech informačních centrech – Malovaný dŧm, Zadní synagoga a bazilika svatého Prokopa. Všechna spadají pod jednu organizaci – Městské kulturní středisko Třebíč. Jejich vzájemná spolupráce funguje na výbornou. Turisté směřující do Zadní synagogy získají údaje nejen o ţidovské čtvrti, ale také o otevírací době či vstupném do baziliky svatého Prokopa, moţnost rezervace či radu ohledně ubytovacích sluţeb, vyhledání autobusových či vlakových spojeních. Informační centra se vzájemně informují o příchozích skupinách, objednávkách výkladu, změnách otevírací doby, nabídce nových propagačních materiálŧ či knih, dále chybí-li například nějaká kniţní publikace – telefonicky si ověří, zda není moţnost zakoupení na jiném infocentru. Opět si myslím, došlo ke stoprocentnímu zlepšení oproti minulé době. 4. nezájem o návštěvníky během svátkŧ volna – vzhledem k tomu, ţe nejvíce turistŧ přijíţdí právě během svátkŧ (vyjma vánočních) a o víkendech, coţ si uvědomily i ubytovací a stravovací zařízení, se mnoho z nich přizpŧsobilo těmto změnám. Přijede71

li zájemce o historii, památky do Třebíče například v neděli, má k dispozici otevřená informační centra a památky, restaurace, cukrárnu-kavárnu, ubytovací zařízení, nákupní střediska, společensko-zábavní zařízení (kino, divadlo). Majitelé a provozovatelé si naštěstí včas uvědomili, ţe bez turistŧ jejich obchody vzkvétat rozhodně nebudou. Jediný nedostatek během svátkŧ či o víkendu je chybějící směnárna. V Třebíči existuje jedna směnárna v rámci obchodního řetězce Interspar, otevřená od pondělí do neděle od rána aţ do večerních hodin. Bohuţel nachází se poměrně daleko od centra města cca padesát minut chŧze. Respondenti ţádný podobný problém ve svých dotaznících neuvedli, nepočítám-li stíţnost na zavřený ţidovský hřbitov v sobotu (z nařízení Ţidovské obce v Brně prohlídka v den šabatu není moţná).

2.4 Návrhy tématických programů Leden – měsíc věnovaný ţidovskému náboţenství. Hlavním cílem by mělo být seznámení návštěvníkŧ se vznikem judaismu, historií a vývojem ţidovského myšlení, základními pilíři této víry, s náboţenskými knihami, ale i s rŧznými směry odlišujícími se od základního výkladu judaismu. Zabývat se bude také otázkou vztahŧ ţidovské víry k ostatním náboţenstvím – například ve vztahu ke křesťanství, k islámu či buddhismu. Kaţdý ze zájemcŧ bude mít moţnost zakoupit si starší i novější vydání Tóry, Talmudu pro kaţdého, Judaismus od A do Z, O svobodě a náboţenství, Příběhy Tóry, Chasidské povídky, Izrael, Ţidé – dějiny a kultura, Dějiny ţidovského národa, Ţidovský stát, Dějiny Ţidŧ v Čechách a na Moravě, Úvod do judaistiky, Zrození moderního sionismu…[5] Návrh programŧ: 1. víkend – prvotní seznámení s vírou, během obou dnŧ budou promítána krátká videa, fotografie či prezentace (vše v nově otevřené expozici vedle Zadní synagogy), mluvená přednáška bude zajištěna odborníkem z řad Ţidovské obce v Praze (například panem Chaimem Kočím).  1. den – Dějiny ţidovského národa a myšlení od starověku aţ do současných dní  2. den – návaznost na předchozí den, jelikoţ toto téma je velice obsáhlé a cílem není posluchače zahrnout obrovským mnoţstvím informací, ale podat jim srozumitelný a obsahově snesitelný výklad o judaismu

72

2. víkend – zaměření na vývoj ţidovského náboţenství v naší zemi, neboť i my máme mnoho významných rabínŧ a představitelŧ judaismu, jejichţ jména dosahovaly, dosahují věhlasu nejen u nás, ale i v zahraničí. Příkladem mŧţu uvést Karel Sidon, Richard Feder nebo Isaac Mayer Wise. V závěru by došlo k porovnání, vyzdviţení rozdílŧ mezi oběma oblastmi, volný prostor pro diskuzi, návrhy, názory, doporučení.  1. den – Ţidé v Čechách (historie a vývoj osídlení, známé postavy, vznik ţidovských obcí a ghett, výstavba domŧ, synagog, zakládání hřbitovŧ, stručné informace o významných komunitách – například v Praze, Liberci, Ústí nad Labem, Karlových Varech či Plzni)  2. den – Ţidé na Moravě (historie a vývoj osídlení, známé postavy, vznik ţidovských obcí a ghett, výstavba domŧ, synagog, zakládání hřbitovŧ, stručné informace o významných komunitách – například v Brně, Třebíči, Olomouci či Ostravě) 3. víkend – během toho víkendu bych chtěla turistŧm přiblíţit judaismus z hlediska dodrţování předpisŧ, příkazŧ (víra v Boha, v Tóru, v odměnu a trest,…), představit náboţenské knihy a spisy, z nichţ se nejen předčítá během bohosluţeb, ale ze kterých se Ţidé také modlí.  1. den – Základní znaky a prvky ţidovské víry  2. den – Literární pilíře 4. víkend – kaţdé náboţenství (judaismus není výjimkou) se postupem času rozštěpilo na několik vnitřních směrŧ, některé jsou známější, některé méně, přesto tvoří celek jednoho vyznání. V dnešním moderním světě se nám prvky rŧzných náboţenských směrŧ prolínají nejen do oblasti umění, ale také do běţného ţivota (smíšená manţelství, adopce dětí na dálku,…) Není proto od věci věnovat se právě vztahu judaismu k ostatním více či méně rozšířeným vírám.  1. den – Vnitřní proudy judaismu (ortodoxní, konzervativní, reformní, liberální,…)  2. den – Pohled judaismu na ostatní světová náboţenství (křesťanství, islám, buddhismus, hinduismus,…) Únor – měsíc věnovaný českému ţidovskému spisovateli a novináři, jehoţ jméno je známé nejen v České republice, ale i v zahraničí. Mám na mysli Arnošta Lustiga[6].

73

Kvŧli svému ţidovskému pŧvodu byl vyloučen z učení a v šestnácti letech poslán do koncentračních táborŧ. Jako zázrakem se mu podařilo uprchnout z transportu smrti, do konce války se ukrýval v Praze, coţ mu zachránilo ţivot. Dnes dokáţe velmi poutavě vyprávět o proţitých hrŧzách (z táborŧ, ale i jako novinář během izraelsko-arabské války), umoţnit nahlédnout pod pokličku tajemství svého ţivota, rád debatuje na aktuální témata z rŧzných oblastí lidské činnosti. Lustig je znám i jako spisovatel a scénárista. Celý únor bude moţnost zakoupit publikace, CD, DVD a jiné předměty související s tématem měsíce. Návrhy programŧ: 1. víkend – představení Arnošta Lustiga (jeho ţivot, literární tvorbu)  1. den – Zahájení výstavy fotografií, obrazŧ a jiných vizuálních materiálŧ s Lustigem, seznámení s podrobným ţivotopisem, večerní promítání filmu Démanty noci (dle předlohy Lustiga) – jedná se o příběh dvou ţidovských chlapcŧ utíkajících z transportu zpět domŧ, chtějí se tak vyhnout koncentračním táborŧm  2. den – Literární tvorba (chronologicky řazená, doplněna stručnou charakteristikou daného díla, získanými oceněními, filmovou podobou apod.), odpolední čtení vybraných úryvkŧ z knih, o jejichţ zařazení rozhodovali turisté hlasující na internetových stránkách Městského kulturního střediska (v nabídce byly známé, ale i méně známé tituly) 2. víkend -

osobní návštěva Arnošta Lustiga, bude dán prostor pro debatu,

podepisování knih či fotografování  1. den – Dopolední vzpomíná s Lustigem, odpolední procházka ţidovskou čtvrtí zpestřená vyprávěním a doprovodem pozvaného hosta (Arnošt Lustig)  2. den – Jak jsem přeţil Terezín, Osvětim i Buchenwald - záţitky a vzpomínky z období 2. světové války v podání Lustiga, na závěr moţnost diskuze 3. víkend - známá je nejen Lustigova literární činnost, ale také pŧsobení v oblasti publicistiky, zpravodajství, novinařiny či scenáristky. V roce 1948 zamířil do Izraele, kde pracoval pro Lidové noviny a informoval o dění z izraelsko-arabské války. Následoval návrat zpět do republiky. Zastával pozici redaktora Československého

74

rozhlasu, vedoucího kulturní rubriky týdeníku Mladého světa. Zároveň byl i scénáristou Československého filmu.  1. den – Prezentace, uveřejnění článkŧ a fotografií ze zpravodajské činnosti z války z Izraele, přednáška odborníka na zbrojení (pouţívaná technika, zpŧsob boje, ukázky,…)  2. den – Pŧsobení na území naší republiky – představení všech zásadních pracovních postŧ Lustiga, zároveň zváţení kladŧ a záporŧ tehdejší doby v oblasti kultury, vliv na svobodu slova, rozvoj tvŧrčího psaní, filmu, …; odpolední promítání filmu, k němuţ Lustig sepsal scénář – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou 4. víkend – po srpnové okupaci v roce 1968 byl nucen opustit zemi. Jeho kroky směřovaly nejprve do Jugoslávie, na nějakou dobu se přestěhoval do Izraele a nakonec zŧstal v USA. Zde pracoval jako profesor na Americké univerzitě ve Washingtonu. Pro pány bude zřejmě zajímavé zjištění, ţe v roce 1995 Lustig zastával pozici šéfredaktora české verze časopisu Playboy.  1. den – Ţivot v emigraci (Jugoslávie, Izrael, USA)  2. den – Poslední den s Arnoštem Lustigem – promítání filmŧ Transport z ráje (dopoledne), Dita Saxová (odpoledne), ukončení výstavy Březen - by nesl název „Poznejte skutečný ţidovský ţivot ve dvou měsících“. Během této doby by se turisté dozvěděli o prŧběhu ţivotního cyklu v judaismu. Narazíme i na velmi diskutovaná témata, jako jsou například obřízka – ano či ne, dá se v dnešní době řídit košer předpisy?, je dodrţování dvanáctiměsíčního smutku v současnosti reálné?,… Návrhy programŧ: 1. víkend – počátek nového ţivota a vše co k tomu náleţí – obřady, modlitby, návštěvy příbuzných, dary. Další dŧleţitá fáze – dospělost – kdy náboţenské dospělosti chlapci dosahují ve svých třinácti letech a dívky ve dvanácti letech. Dovršení daného věku je doprovázeno zvláštními obřady.  1. den – Narození, přidělení jména dítěti, rozdíly mezi děvčaty a chlapci, náboţenský význam a dŧleţitost obřízky

75

 2. den – Dospělost, obřad bar micva a bat micva, volání k Tóře, studium – obřady bar micva a bat micva znamenají zásadní okamţik v ţivotě mladých Ţidŧ, od této chvíle jsou totiţ plně odpovědni za své chování 2. víkend – snad kaţdý z nás touţí po svatbě, zejména nevěsty svŧj svatební den proţívají velmi intenzivně, vše plánují a zařizují. Jak asi vypadá tradiční ţidovská svatba a svatební den nevěsty? Tato otázky bude zodpovězena během prvního víkendu. Další den se budeme zabývat postavením muţe a ţeny v manţelství.  1. den – Svatba v ţidovské kultuře – tradice, zvyky, dodrţování náboţenských předpisŧ, srovnání minulosti a současnosti  2. den – Manţelství – povinnosti muţe a ţeny, tabu v jejich souţití 3. víkend – stejně jako existují předpisy pro svatební obřad i ţidovský dŧm musí splňovat určitá kritéria. Vše začíná jiţ při nastěhování do nového domova, pokračuje vybavením (modlitební knihy, svícny, mísy, poháry,…) a zvláštnostmi – jako jsou například mezuza, končí nezbytnými obřady přijetí nového bydlení. Dŧleţitou součástí ţidovského ţivota je rituální čistota uskutečňovaná v rituálních lázních, zvaných mikve.  1. den – Ţidovský dŧm – vybavení, zvláštnosti, obřady  2. den – Rituální čistota – mikve (společné i oddělené pro muţe a ţeny), pravidla návštěv, prŧběh očisty 4. víkend – kdyţ se řekne Ţidé, lidem se nejčastěji vybaví jarmulka anebo košer jídlo. Mnoho z nich, ale neví co to přesně znamená být košer. Proto bych chtěla tento víkend celý zaměřit na ţidovskou kuchyni, na její rozdíly vzhledem k té naší, vysvětlení a objasnění pojmu košer, ukázka přípravy pokrmŧ a následná ochutnávka.  1. den – Ţidé a jejich kuchyně – stravovací zvyklosti, oddělené kuchyně (masitá a mléčná), recepty, ochutnávka  2. den – Co je a není košer? – základní pravidla, seznam košer výrobkŧ, promítání krátkého filmu (související s tématem) Duben – pokračování v představování a seznamování zájemcŧ s jednotlivými etapami ţivota v ţidovské kultuře

76

Návrhy programŧ: 1. víkend – kaţdý ţivotní cyklus je ukončen smrtí, jak na tuto událost nahlíţí Ţidé bude turistŧm přiblíţeno v následujících dvou dnech. Ţádný člověk by neměl opouštět svět sám, proto se vţdy schází rodina, příbuzní, známí. Pokud však nikdo ze zmíněných nemŧţe být přítomen z rŧzných dŧvodŧ, zastupuje tuto roli pohřební bratrstvo. Být jedním z nich se povaţovalo za poctu. Zcela zvláštní událostí doprovázenou řadou obřadŧ je pohřeb. Období smutku se dělí na tři časové úseky – ihned po pohřbu následuje sedm dní smutku (nevycházejí z domu), poté třicet dní (návrat do kaţdodenního ţivota), třetí úsek jeden rok od smrti.  1. den – Poslední den ţivota, význam a role pohřebního bratrstva  2. den – Pohřeb, období smutku 2. víkend – hmotným dŧkazem po celá staletí mŧţeme povaţovat ţidovské hřbitovy, které Ţidé nazývají jako dŧm hrobŧ nebo dŧm věčnosti. Odráţejí nejen dějiny, vývoj architektonických stylŧ, ale i ţivotní příběhy zemřelých.  1. den – Ţidovské hřbitovy – jejich umístění, vzhled a údrţba  2. den – Ţidovské náhrobní kameny – vývoj (tvary, materiál, písmo,…), fotodokumentace 3. víkend – z náhrobních kamenŧ se mŧţeme dočíst o ţivotě a skutcích neboţtíka, o jeho zaměstnání (symboly), zásluhách uskutečněných pro ţidovskou obec i o jeho oblíbeném úryvku z Tóry či jiné modlitební knihy.  1. den – Symboly a nápisy na náhrobcích ţidovských hřbitovŧ  2. den – Seznámení s historií a vývoje Ţidovského hřbitova v Třebíči, odpolední procházka (zpestřená výkladem) po tomto hřbitově s Jaroslavem Achabem Haidlerem 4. víkend – po celé České republice mŧţeme nalézt a poznat mnoho ţidovských hřbitovŧ. Některé jsou ve velice dobrém a udrţovaném stavu, bohuţel některé se nacházejí zarostlé a zpustlé na okrajích měst či v lesích.  1. den – Ţidovské hřbitovy v Čechách (například v Praze, v Českých Budějovicích, v Kolíně, v Turnově,…)

77

 2. den – Ţidovské hřbitovy na Moravě (například v Brně, v Jihlavě, v Mikulově,…) Květen – měsíc věnovaný další známé ţidovské osobnosti – Karlu Poláčkovi[7]. Mŧţu říci, ţe je nesmrtelný a to díky svým dílŧm. Vţdyť kdo by neznal humorné příběhy pětice mladých uličníkŧ ze seriálových příběhŧ Bylo nás pět, nebo fotbalový román Muţi v offsidu. Tato postava české kultury však neměla lehký ţivot. Poláček poznal obě světové války, přičemţ ta poslední se mu stala osudnou (kvŧli jeho ţidovskému pŧvodu). Během celého měsíce bude moţnost zakoupení knih, filmŧ a dalších upomínkových předmětŧ. Návrhy programŧ: 1. víkend – seznámení s osobním i literárním ţivotem Karla Poláčka.  1. den – Zahájení výstavy, první část ţivotopisu (období mládí a 1. světové války)  2. den – Druhá část ţivotopisu (období 2. světové války) 2. víkend – představení rozsáhlé literární a filmové tvorby. Chtěla bych díla představit nejen z obsahové stránky, ale také z té ţivotní. Poláček proţil obě války, vyzkoušel rŧzná povolání, seznámil se s významnými osobnostmi tehdejší doby (například bratři Čapkové) a to vše mělo vliv na jeho uměleckou činnost. Na konci prvního dne bude promítán film, který si zvolili hlasující v anketě umístěné na stránkách Městského kulturního střediska. Na výběr bylo z těchto filmŧ: Muţi v offsidu, Bylo nás pět, U nás v kocourkově nebo Edudant a Francimor.  1. den – Literární tvorba – chronologické řazení, četba ukázek, večerní promítání  2. den – Filmová tvorba – stručná charakteristika děl, převaţující náměty, zpŧsoby zpracování 3. víkend – v meziválečném období se Poláček věnoval i publicistické činnosti. Svými sloupky a fejetony přispíval do mnoha časopisŧ a novin (Nebojsa, Lidové noviny). Byl znám i jako člověk se smyslem pro humor. Mnoho lidí zná pojem ţidovské anekdoty a jejich svérázný humor. Pokusila bych se na pár ukázkách přiblíţit hlavní myšlenky těchto anekdot.  1. den – Novinářská činnost

78

 2. den – Den plný humoru s Karlem Poláčkem – čtení úryvkŧ z knihy Ţidovské anekdoty, sepsané Poláčkem 4. víkend – během období Československé republiky vznikala rŧzná uskupení lidí z odlišných oborŧ kulturního ţivota. Proto došlo i k zaloţení skupiny spisovatelŧ kolem Karla Čapka, kteří si říkali Pátečníci (schŧzky v pátek večer). Karel Poláček byl jedním z členŧ. Poslední den bude věnován předčítání z knih, popř. promítání filmŧ či dokumentŧ o ţivotě a tvorbě této osobnosti.  1. den – Kdo to byli Pátečníci? – k nimţ se Poláček také řadil  2. den – Rozloučení – ukončení výstavy, čtení úryvkŧ z Poláčkových knih, projekce filmŧ, krátkých dokumentŧ o ţivotě, díle

79

3 Závěr Ze zjištěných výsledkŧ (po vyhodnocení dotazníkŧ) povaţuji za velký pokrok dostatečnou propagaci a přizpŧsobení otevírací doby turistŧm (hlavně o víkendech a svátcích), také spokojenost tuzemských i zahraničních turistŧ se stavem ulic a domŧ v ţidovské čtvrti (od skončení 2. světové války aţ po osmdesátá léta bez oprav, chátrající, neudrţované). Mile mě překvapil zájem o moţnost pořádání programŧ věnovaných například stravovacím zvyklostem, ţidovským svátkŧm apod. Bohuţel se objevily i nedostatky či problémy spojené s návštěvou čtvrti. Většina turistŧ se přijela do Třebíče podívat pouze na jeden den, coţ se mi zdá jako velmi krátká doba. Při nabídnutí lákavých víkendových akcí by se moţná rozhodli pro pobyt alespoň na dva dny. Na otázku, zda během návštěvy ţidovské čtvrti respondentŧm něco chybělo, nejčastěji odpovídali, ţe obchody s tradičními ţidovskými předměty či suvenýry a restaurace s košer pokrmy a nápoji. Nevím zda by někdo měl zájem a potřebné znalosti pro otevření košer stravovacího zařízení, ale jedno z moţných řešení by mohla být dohoda s provozovateli restaurací ve čtvrti, zda by byli ochotni na svŧj jídelní lístek zařadit dvě či tři košer jídla. Další takové zklamání projevili lidé s nemoţností prohlídky interiérŧ domŧ v ţidovské čtvrti. Tento problém v současné době zřejmě nemá řešení, neboť polovina domŧ spočívá v osobním vlastnictví (a nevím, kdo by byl nadšený, kdyby se mu v kuchyni či obývákŧ denně procházeli turisté) a polovina domŧ má ve správě město, které podle mě se zajímá úplně o jiné objekty neţ o ty ve čtvrti. Je pravdou, ţe některé domy město opravilo, ale poté do nich nastěhovalo romské občany. Po několika měsících domy vypadaly jako po válce. Doufám ve zlepšení či odstranění těchto zjištěných problémŧ. Myslím si, ţe velký potencionál se skrývá v zaměstnancích informačních a turistických center, protoţe ti nejlépe znají a dokáţí rozpoznat turistovy potřeby a touhy.

80

Seznam použité literatury a internetových zdrojů Literatura: ZEJDA, Radovan, VOSÁTKA, Pavel, HEDVÁBNÝ, Jaroslav a kolektiv. Třebíčsko, krajina mnoha tváří. 2. vydání Třebíč: Akcent, 2009. 158 s. ISBN 978-80-7268-585-1 Historie a památky. Vydalo Město Třebíč v roce 2006 ŠMAKALOVÁ, Marika. Židovské Město Třebíč. Nepublikováno. Materiál zapŧjčen v turistickém a informačním centru Zadní synagoga v Třebíči FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa, Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. 1. vydání Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS BOOKS s.r.o., 2009. 143 s. ISBN 978-80-87073-18-6 VESELÁ, Milena. Ţidovská čtvrť Třebíč prohlídka 1999. Nepublikováno. Materiál zapŧjčen v turistickém a informačním centru Zadní synagoga v Třebíči PETRŦ, Zdenka. Základy ekonomiky cestovního ruchu. 1. vydání Praha: IDEA SERVIS, 1999. 107 s. ISBN 80-85970-29-5 KŘESŤAN, Vladimír, VAŠÍČEK, Miloslav. Marketing. 1. vydání Jihlava: VSPJ, Tolstého 16, Jihlava, 2005. 141 s. LEVICOVÁ, Zdeňka. Absolventská práce. 2001 Internetové zdroje: [1] Wikipedie: Třebíč [online]. Wikipedie [cit. 2010-09-20]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Třebíč [2] Památky UNESCO kraje Vysočina: Třebíč – Židovské město [online, cit. 2010-0928]. Dostupné z WWW: http://unesco.kr-vysocina.cz [3] Třebíč oficilální internetové stránky města [online, cit. 2010-10-03]. Dostupné z WWW: http://www.trebic.cz/unesco/journey.asp?journey_id=23&lang_id=1 [4] Syrová, Irena. Třebíčský internetová zpravodaj. Archiv článků v sekci „Střípky” [online,

cit.

2010-10-08].

Dosptupné

z

WWW:

http://www.trebicsky-

zpravodaj.cz/vdome-na-blahoslavove-ulici-v-budoucnu-vznikne-expozice-zidovskehobydleni_1009.html

81

[5] Judaica knihy s ţidovskou duší. Nejprodávanější tituly v roce 2009 [online, cit. 2010-11-12]. Dostupné z WWW: http://www.doopravdy.cz/judaica/eshop/?cs_nejprodavanejsi,28 [6] Informace o ţivotě a díle čerpány z Wikipedie: Arnošt Lustig [online]. Wikipedie [cit. 2010-11-13]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Arnošt_Lustig [7] Informace o ţivotě a díle čerpány z Wikipedie: Karel Poláček [online]. Wikipedie [cit. 2010-11-18]. Dosptupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Poláček

82

Přílohy Příloha č. 1: Ukázka dotazníkŧ v češtině, angličtině a němčině Příloha č. 2: Mapa Ţidovské čtvrti v Třebíči

83

DOTAZNÍK Jsem studentka Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. V rámci tématu mé bakalářské práce si Vás dovoluji poţádat o vyplnění tohoto dotazníku. Údaje budou zpracovány pouze ke studijním účelŧm a k sepsání bakalářské práce. Děkuji. muţ

1. Jste:

2. Rok narození:

ţena ……………

3. Dosaţené vzdělání: základní odborné učiliště středoškolské vysokoškolské 4. Jakým dopravním prostředkem jste přijeli? auto autobus vlak bicykl motocykl jiné ….. 5. Z kterého kraje?

…………………………………………………………..

6. Dŧvod Vaší návštěvy:  návštěva památek

 kulturní akce (např. festival, divadlo, výstava, koncert….)

 poznávání přírody

 návštěva příbuzných či známých

 odpočinek a rekreace

 jiný dŧvod: …………………………………

7. Jak dlouho se zdrţíte?

……………………………………

8. O Ţidovské čtvrti jste se dozvěděl(a)?  na doporučení od přátel  z hromadných sdělovacích prostředkŧ (např. televize, noviny, rádio, internet…)  při návštěvě veletrhu  jiné: …………………………………………………………. 9. Myslíte si, ţe je propagace Ţidovské čtvrti dostatečná?  ano

 ne

10. Jak byste hodnotil(a) sluţby, které jste vyuţil(a) při návštěvě Ţidovské čtvrti? (jestliţe některé sluţby nebyly vyuţity, prosím, nehodnoťte je) - hodnocení jako ve škole 1 – výborné, 2 – chvalitebné, 3 – dobré, 4 – dostatečné, 5 – nedostatečné ubytovací sluţby

1

2

3

4

5

stravovací sluţby

1

2

3

4

5

prŧvodcovské sluţby

1

2

3

4

5

dopravní dostupnost

1

2

3

4

5

ukazatele k památce

1

2

3

4

5

11. Jak na Vás pŧsobí stav domŧ v Ţidovské čtvrti? …………………………………………………………………………………………….

84

12. Je něco co Vám v Ţidovské čtvrti během Vaší návštěvy chybělo? …………………………………………………………………………………………… 13. Uvítali byste tématické víkendy věnované např. stravovacím zvykŧm, ţidovským svátkŧm, …?  ano

 ne

14. Doporučíte návštěvu Ţidovské čtvrti svým známým?  ano

 nevím

 ne

15. Uvaţujete o další návštěvě Ţidovské čtvrti?  ano

 ne v nejbliţší době

 ne

DĚKUJI ZA VÁŠ ČAS A OCHOTU. PŘEJI HEZKÝ DEN A PŘÍJEMNÝ POBYT.

85

QUESTIONNAIRE I am a student of the College of polytechnics in Jihlava. In the framework of my bachelor studies leaving-exams I would like to ask you to fill up this questionnaire. It will be used for the purpose of my studies only. Thank you. male

1. Sex:

female

2. Year of your birth: …………… 3. Your level of education: elementary vocation certificate college university 4. What means of transport did you use? car bus train bike motorcycle other …. 5. Where are you from?[country]………………………………………………………… 6. The purpose of your visit:  sightseeing

 cultural events (e.g. festival, theatre, exhibition, concert….)

 natural sights

 visit of your family or friends

 relaxation & recreation

 other purpose: …………………………………

7. How long are you planning to stay?…………………………………… 8. How did you get the information about the Jewish Quarter?  my friends` references  from news media (e.g. television, newspapers, radio, internet…)  on a visit of a fair  other: …………………………………………………………. 9. Do you think that the promotion of the Jewish Quarter is sufficient?  yes

 no

10. How would you mark services that you took on the visit of the Jewish Quarter? (if you did not take any of these possibilities, please do not mark them) - classification 1 – excellent, 2 – great, 3 – good, 4 – sufficient, 5 – poor accommodation

1

2

3

4

5

restaurants/eating

1

2

3

4

5

guide service

1

2

3

4

5

transport accessability

1

2

3

4

5

signposts to the monuments

1

2

3

4

5

11. How do you feel about the appearance of the houses in the Jewish Quarter? ……………………………………………………………………………………………

86

12. Did you miss anything in the Jewish Quarter during your stay? …………………………………………………………………………………………… 13. Would you appreciate theme weekends dedicated to eating habits, jewish holidays..?  yes

 no

14. Would you recommend visiting of the Jewish Quarter to your friends?  yes

 I do not know

 no

15. Do you consider another visit of the Jewish Quarter?  yes

 as soon as possible

 no

THANK YOU FOR YOUR TIME AND WILLINGNESS. MAY YOU HAVE A NICE DAY AND GREAT STAY.

87

Der Fragebogen Ich bin Studentin der Polytechnischen Hochschulle in Jihlava. Ich bitte Sie, um diesen Fragebogen auszufüllen. Die Angaben werden nur zum Studiumzwecken und zum Bachelorabschluss benützt. Ich danke Ihnen. 1. Sie sind:

mann

frau

2. Ihres Geburtsjahr: …………… 3. Erzielte Bildung:  die Grundschule  die Beruffschule  die Mittelschule  die Hochschule 4. das Transportmittel: das Auto der Bus der Zug das Fahrrad das Motorrad anderes ….. 5. Aus welchem Land kommen Sie?................................................................................... 6. der Grund zum Besuch:  der Baudenkmälerbesuch

 die Kulturveranstaltung /s Festival, s Konzert, e Ausstellung, s Theater/

 die Naturschätze

 Verwandten, Bekanntenbesuch

 die Erholung und Entspannung  anderes: ………………………………… 7. Wie lange halten Sie hier auf?

……………………………………

8. Wie haben Sie unseres Judenviertel Erfahren?  die Empfehlung von Freunden

 an der Messe

 die Massenmedien

 anderes:………………………………  Ja

9. Ist die Judenviertelwerbung ausreichend?

 Nein

10. Wie werten Sie die ausnützte Dienste im Judenviertel? - wie in der Schule 1-ausgezeichnet, 3-gut, 5-Unbefriedigend Unterkunftsdiensten

1

2

3

4

5

Gaststättendiensten

1

2

3

4

5

Reiseführungen

1

2

3

4

5

Verkehrverfügbarkeit

1

2

3

4

5

Die Wegweiser

1

2

3

4

5

11. Wie finden sie den Häuserstand im Judenviertel? ……………………………………………………………………………………………. 12. Fehlt Ihnen etwas im Judenviertel wegen Ihren Besuch? …………………………………………………………………………………………… 13. Würden Sie die tematischen Wochenenden /z.b. gastronomische Sitten, Jüdische Feste/ empfangen?

 Ja

 Nein

88

14. Empfehlen Sie das Judenviertelbesuch der Bekannten?  Ja

 Ich weiss nicht

 Nein

15. Besuchen Sie das Judenviertel in der Zukunft nochmall?  Ja

 In der nächsen Zeit nein

 Nein

VIELEN DANK FÜR IHRE ZEIT.

89

Příloha č. 2: Mapa Ţidovské čtvrti v Třebíči

90