Těšínské divadlo Český Těšín, příspěvková organizace Ředitel TD Karol Suszka Šéf české scény Miloslav Čížek Dramaturg ČS Ivan Misař
Osoby a obsazení: Daisy Werthanová miluše hradská Boolie Werthan vítězslav kryške Hoke Coleburn bohuslav čvančara j. h. Zpěvačka lucie bergerová Inspice a nápověda adéla krulikovská
Alfréd Uhry
Řidič slečny Daisy Překlad Alexander Jerie
Režie Miloslav Čížek Scéna a kostýmy Marta Roszkopfová j. h. Hudební spolupráce Vlastimil Ondruška j. h.
Premiéra 5. ledna 2007 v 19.00 hod. v Těšínském divadle Sezóna 2006/2007 Inscenace vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury ČR
O autorovi…
Alfréd Uhry se narodil v Atlantě (stát Georgia) kde navštěvoval Brownovu uni verzitu a kde také začala jeho dlou holetá spoluprá ce se skladatelem Robertem Walde marem. Uhry je totiž dobře znám nejenom jako prozaik, adaptátor (např. Johna Steinbecka), ale především jako muzikálový libretista. Řidič slečny Daisy (Driving Miss Dai sy) je vlastně Uhryho první nemuzi kálovou hrou a hned získala jedno z nejvyšších možných ocenění –
Pulitzerovu cenu. Hra se záhy dočkala televizní podoby a zahájila úspěšnou cestu po mnoha diva dlech světa. Úspěšným zavr šením této pouti je pak stejno jmenný americký film režiséra Bruce Beresforda s Jessikou Tandyovou, Organem Freemanem a Danem Aykroydem, který získal v roce 1990 hned čtyři Oskary, prestižní ceny ame rické filmové akademie – za film roku, ženský herecký výkon, za literární zpracování a za masky.
Alfréd Uhry o hře říká: Existovala skutečná slečna Daisy. Byla přítelkyní mé babičky v Atlantě, kdysi ve čtyřicátých letech, když jsem byl ještě dítě. Byla to „panenská dáma“, jak jsme jí říkali a vévodila celé rodině. Žila – co jenom pamatuji – ve strašidelném, starém viktoriánském domě. Existoval Také Hoke, nějakou dobu dělal barmana v našem německo-židovském venkovském klubu a věřím, že si doplňoval svůj příjem barmanstvím na soukromých večírcích v okolí města.
A Boolie… dobrá, toho jsem doopravdy neznal, ale byl to bratr přítelkyně mé drahé tety Marjorie. Byli to skuteční lidé, to ano, ale při vytváření tří postav v Driving Miss Daisy jsem použil jen jejich jména. Volil jsem jména, která se přesně hodí k Atlantě, kde jsem vyrostl. Postavy hry jsou ale stvořeny z kousků a útržků mého dětství. Když jsem psal tuto hru, nikdy jsem si nemyslel, že to dotáhne tak daleko. Zdá se mi to neuvěřitelné. Když se ptám, jak se to všechno stalo, docházím k jediné odpovědi. Napsal jsem něco o čem jsem věděl, že je to pravda a lidé ji v tom poznali. Jsem svrchovaně šťastný. Ale byla to ďábelská jízda.
Několik otázek pro paní Miluši Hradskou
Začněme od počátku – platilo i u Vás ono okřídlené „už od útlého dětství jsem chtěla být herečkou“? Ani ne, údajně jsem hned první den po návratu z první třídy školy obecné pravila, že tam chodit nebudu, pro tože s námi zacházejí jako s malými dětmi a že to stejně nepotřebuju, protože budu maminkou. A než se tento životní plán dal uskutečňovat, hráli jsme loutkové divadlo, občas recitovali na schůzích, s herci Slovác kého divadla secvičovali pohádky, ale nic z toho nebylo míněno jako první stupínek k této profesi. Všechno to byla jen hra a legrace.
Až jednou jsem v hodině dějepisu napsala paní Hermíně Týrlové (dnes už legendární režisérce loutkových filmů), že se „také“ věnuji loutkám a že bych ráda u ní pracovala. Přines la jsem jí ukázat své výtvory a tato úžasná dáma pak tři roky snášela mé občasné pubertální launy a pomáhala mi dospět. Ale pořád žádný zájem o divadlo – až na AMU jsem začala, k nelibosti svých profesorů, pošilhá vat po jiné katedře a tak to vlastně všechno začalo. Odběhla jsem od loutek, vrátila se do Zlína, ale už do divadla.
Vzpomenete si na svůj první den v divadle ? Na první den ne, spíše na první roli, byla to Zuzka ve hře Fran tiška Hrubína Srpnová neděle. Pamatuju si na všechny kolegy, ale nejvíce na pana Karla Högra, který několikrát v divadle hosto val. Byl velice laskavý, takže jsem vedle něj ztratila trému i stud a cítila se naprosto svobodná. Litovala jste někdy svého rozhodnutí ? Jistě – hlavně tehdy, když nebyla pořádná práce, dobří partneři ani režiséři. Ale nikdy to netrvalo dlouho, takže jsem nestihla žádné radikální řešení. Často se přidaly i pochyby, jestli ta výměna loutkařiny za herectví, nebyl omyl. Herecký život má své vrcholy, ale také „propadáky“. Postihlo to i Vás? Těch nepodařených období pár bylo. Stačí nový šéf, špatná (nebo spíš nevhodná role), těžké soukromé problémy a je zle! To se potom musí hledat „náhradní program“. V mém případě to byly kostýmní návrhy do různých pohádek, loutky do pořadů pro děti, nebo hračky jen tak pro potěšení. Jaké místo zaujímá v životě herečky štěstí ? No přece… „muška jenom zlatá“. Kdepak, bez štěstí se i slušnému herci může stát, že se jaksi „ztratí“. Měla jste(máte) nějakou vysněnou roli? Nejsem si jistá, že vysněná role je jedině ta pravá. Mám ráda „bitvy“ o postavy, které bych si sama nikdy nepřisoudila. Stejně je nejdůležitější s kým se do toho boje pouštíte. Těšínské divadlo a já… Těšínské divadlo mi ukázalo slasti i strasti zájezdového divadla. Je ke mně vlídné, prodloužilo můj divadelní život a za to děkuju. Edith Piaf zpívá ve známém šansonu „…ničeho nelituji“. Je to i Vaše krédo? Snažím se nelitovat, abych posléze nezůstala zapšklá, nespokojená a s prázdnýma rukama. P. S. Maminkou skutečně jsem, teď dokonce i babičkou. Že by štěstí? Děkuji za rozhovor.
Slova, jejichž význam bychom neměli nikdy zapomenout Tolerance – snášenlivost, trpě livost, schopnost připouštět i názory druhých. *** Rasismus – politická teorie a ideolo gie, která vznikla v souvislosti s rozvo jem biologie a Darwinovy teorie boje o přežití. Vychází ale z xenofobiích názorů, které se ukázaly jako vědecky neopodstatněné. V dějinách způsobily tyto předsudky několik válek a smrt desítek až stovek miliónů lidí. *** Xenofobie – v doslovném překla du znamená strach z cizinců. Užívá se většinou pro označení nesnášenlivosti k lidem z jiných zemí a rovněž nedo statku úcty k jejich tradici a kultuře. ***
Holocaust – pronásledování a genocida Židů, Romů a dalších sku pin, které nacisté považovali za méně cenné. Patří k nejhrůznějším zkuše nostem celých lidských dějin. *** Apartheid – výraz, označující zejména rasistickou politiku takzva ného odděleného soužití obyvatel růz ných ras.
Paní, nebo slečna…?
Pozornému divákovi jistě neunikne pro timluv mezi názvem hry a jejím obsahem – Daisy Werthanová je přece vdova, tak jakápak slečna, vždyť žena, která ovdově la, nebo se rozvedla je přece paní?! Ano, je, ale u nás, v angličtině může znovu použít slovo „miss“, tedy slečna. Může tak svému okolí, hlavně mužskému, signalizovat, že je opět volná. Takže „Řidič slečny Daisy“ neboli Driving Miss Daisy.
Partner
těšínského divadla TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s., Průmyslová 1000, 739 70, Třinec tel.: 558 531 111, fax: 558 331 831, www.trz.cz
Redakce programu Ivan Misař Obálka Marta Roszkopfová Foto Kateřina Czerná Design Marian Siedlaczek Tisk PROprint, s.r.o. Český Těšín Program vydalo Těšínské divadlo, příspěvková organizace 737 35 Český Těšín, Ostravská 67, tel. 558 746 022-23
[email protected] www.tdivadlo.cz Práva k provozování tohoto díla zastupuje Divadelní a literární agentura DILIA Praha Vedoucí obchodního oddělení Dagmar Pavlíková Vedoucí dekorační dílny Soňa Navrátilová Vedoucí krejčovny Marie Urbaniecová Vedoucí vlásenkárny Eva Radová Jevištní mistr Antonín Benek Vedoucí osvětlení a zvuku Vladimír Rybář Vedoucí rekvizit Josef Kurek Garderoba Vladislava Randová, Šárka Szeligová Světla Czesław Czakoj, Martin Valenta Zvuk Josef Mikulášek, Jaroslav Odrobina Jevištní technika Jiří Ponča, Fjodor Vicenec, Alfréd Benek, David Cienciala