I. ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELKY HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV ČR

I. ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELKY HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV ČR Elitní věda, mávání palcem a trojčlenka v roce dva

V

loňském Bulletinu jsem dosti podrobně a kriticky vyjádřila své pochybnosti o možnosti pěstovat elitu bez příslušného základu – ať ve vědeckém nebo širším společenském smyslu, neboť věda neprobíhá ve vzduchoprázdnu ani ve slonovinových věžích a filozofie jednoho souvisí s konceptem druhého. Tyto pochybnosti či dokonce jedovatosti neměly za cíl dehonestovat snahu o neustálé zdokonalování vědeckého výkonu, pouze vymezit nezbytné podmínky, bez nichž se tento proces neobejde. Nechce se mi použít lacinou kličku a z volání po pěstování pouze těch disciplín, v nichž jsme (míněno Česká republika) „dobří“, vyjmout humanitní vědy s poukazem na jejich nezbytnost pro existenci národní kultury. Občas se přihodí, že vynikající přírodovědný objev či technologie světového významu vzejdou díky mimořádné shodě okolností z pracoviště, které k mezinárodní excelenci dospělo dlouhou cestou ze vcelku standardní startovní čáry – mám na mysli například nanovlákna Technické univerzity Liberec, ale nejsem v tomto odborník. Jistě to neznamená sponzorovat týmy, které trvale nevykazují použitelné výsledky, jenom být opatrnější a uvážlivější při kmitání císařským palcem nahoru či dolů. Moje obavy o humanitní vědy nepramení z pocitu, že při jejich přidušení díky absenci či malému výskytu mezinárodně měřené excelence národ přijde o duchovní rozměr. Jde mi o to, aby se vedle solidního a z tradic vycházejícího bádání bylo možno dopouštět experimentů a provokací, názorových eskapád, Foucaltem proslaveného thinking differently, nezbytného k paradigmatickému zlomu – a zdá se mi, že právě tuto formu publicity dosavadní podoba trojčlenky nepodporuje. Průlom. po kterém se nové pohledy postupně probojovávají do mainstreamového bádání a profilových periodik, je riziko, které ne každý člověk odpovědný za rozvoj a financování vědeckého pracoviště či časopisu s jásotem uvítá, tím spíše, že v zrcadle solidního, nadčasového narativa či tradiční politicko-diplomatické historie se většinou jedná o obraty inspirované okamžitou celospolečenskou atmosférou a poptávkou. (Kolik nehumanitního vědeckého pokroku bylo ale podmíněno právě mimovědeckými okolnostmi a vnějšími, často politicky diktovanými impulsy a tlaky, je zřetelně patrné na příkladu atomové energie či kosmického výzkumu – dva nejmarkantnější případy mezi nespočetnými!)

Na druhé straně se zdá, že příspěvky do celonárodního vědomostního tezauru v podobě encyklopedických a slovníkových výstupů či grafické projekce poznatků formou tematických atlasů se stále více ocitají v ohni pochyb o jejich vědeckém přínosu, i když vznikají na půdě prověřených pracovišť a autory hesel či komentovaných map jsou příslušní specialisté, nikoli – jako často v přípravě narychlo ukuchtěných či synoptických encyklopedií všeho možného – jeden vševěd se zálibou v internetu a vyzbrojený Ottovým slovníkem naučným. Že za vědecky hodnotnou publikací není považována ani vrcholná profesní disciplína a základ dějepisného bádání – edice pramenů zpracovaná podle nejnáročnějších, mezinárodně uznávaných zásad, neodkáži komentovat jinak než jako projev analfabetismu příslušných mávačů palcem. Historický ústav, který ve svých řadách zaměstnává nanejvýš kvalifikované a prověřené editory stejně jako zkušené lexikografy, se o tomto pohledu na příslušné výstupy může bolestně přesvědčovat při každoročním pohledu na výsledky grantové soutěže. Zatímco přerušit rozjetý slovníkový projekt bych navzdory finanční náročnosti považovala za barbarství, editoři zejména starší pramenné základny, kteří vzhledem k náročnosti práce postupují pomalu a nechrlí zároveň bokem záplavu dalších výstupů, jsou patrně odsouzeni k postupnému vymírání. Balancování mezi „záchranou vědy“ a „záchranou pracoviště“ si vybírá svou daň. Co se týče nejnovějšího vývoje odpovědí na jistě oprávněnou snahu zaručit kvalitu odborné časopisecké produkce její náročnější definicí, profesní veřejnosti je zbytečné připomínat náhlý skok v kvantitě, vyvolaný snahou udržet „své“ letité periodikum (většinou ročenku) v bodovaném kruhu. Znásobený počet příspěvků i lektorů (k němuž zákonitě došlo i při pragmatickém ztenčení objemu jednotlivých čísel) může čerpat buď z dříve netušených a ilegálně působících vědeckých kapacit, nebo – a to spíše – z nižších pater badatelské hierarchie. Nicméně je to odpověď zcela legitimní a očekávaná. Ke stejnému kroku po diskusích přistoupil i Historický ústav, stejně jako k redukci sborníků (a konferencí – komu by se chtělo namáhat s referátem bez naděje na kontextuální otištění) a k orientaci na monolitické výstupy. Dlouhodobé projekty – pramenné edice, encyklopedie, slovníky a atlasy, tedy tu část ústavní produkce, 1

úvodní slovo ředitelky Historického ústavu AV ČR kterou zakladatel novodobého ústavu profesor František Šmahel považoval za podstatný raison d´être akademické (nevysokoškolské) vědecké instituce, musí pracoviště s ohledem na nejisté podmínky příštího financování uvážlivě regulovat. Že tato regulace může přinést nenapravitelné odborné následky, není třeba připomínat. I přes nepříznivý vývoj oficiálních názorů na priority a desiderata historického bádání, jehož směr ukazují nečitelné výsledky grantových soutěží (skutečně došlo k tak razantnímu poklesu kvality ústav-

ního výzkumu, jak by se mohlo odečítat z náhlého minima přidělených grantů? jaké jiné příznaky tento pokles dokládají?), nemůže Historický ústav rezignovat na velké a dlouhodobé úkoly, k nimž jej zavazuje výzkumný závěr. Že přitom individuální bádání musí rezonovat celospolečenským potřebám o nic méně, než my sami vyžadujeme od vědecky pracujících lékařů, chemiků či biologů, mělo by být každému historikovi samozřejmostí. Svatava Raková

II. PREZENTACE A OCENĚNÍ Křest knihy Františka Šístka o významu Balkánu v české kultuře

D

ne 28. května 2009 se v Podgorici, hlavním městě Černé Hory, v hotelu Pogorica uskutečnil slavnostní křest knihy dr. Františka Šístka, Naša braća na jugu. Češke predstave o Crnoj Gori i Crnogorcima 1830–2006. Podgorica – Cetinje: Matica crnogorska, 2009, 304 str. Naša braća na jugu. Češke predstave o Crnoj Gori i Crnogorcima 1830–2006 („Naši bratři na jihu. České obrazy Černé Hory a Černohorců 1830–2006“). Na organizaci akce se podílely Matica crnogorska (Matice černohorská) a konzulární jednatelství České republiky v Podgorici. Akce se uskutečnila v rámci propagace české kultury v zahraničí během českého předsednictví EU. Přítomni byli představitelé černohorských kulturních a vědeckých institucí, novináři, členové vlády a parlamentu i příslušníci diplomatického sboru (Francie, Bulharsko, Polsko, Ukrajina aj.). Úvodní pozdrav a poděkování autorovi i vydavateli přednesl vedoucí konzulárního jednatelství ČR v Podgorici Miroslav Kosek. Jménem Matice černohorské promluvil její generální sekretář Marko Špadijer. Ve své řeči rekapituloval dlouhé tradice kulturní výměny mezi oběma národy a označil vydanou knihu dr. Šístka za dosud nejucelenější přehled těchto kontaktů, zbavený zjednodušené, romantické idealizace Černohorců a Jihoslovanů. František Šístek

2

pak ve svém projevu představil hlavní motivy, jež ho vedly k dlouholetému výzkumu a nakonec i sepsání monografie. Křest knihy byl provázen řadou autorových interview pro černohorská média. redakce

Hovoří autor dr. F. Šístek, naslouchají M. Kosek, konzul České republiky v Černé Hoře a M. Špadier, generální sekretář Matice černohorské.

prezentace a ocenění

Nová publikace o integračních a dezintegračních procesech ve střední Evropě

D

ne 8. června 2009 se konala ve Vile Lanna v Praze slavnostní prezentace cizojazyčné monografie Integration und Desintegration in Mitteleuropa. Pläne und Realität, kterou vydal HÚ u příležitosti českého předsednictví v EU ve spolupráci se Senátem Parlamentu ČR a nadací Konrada Adenauera v mnichovském nakladatelství Martin Meidenbauer Verlagsbuchhandlung. Edici, tisk, vydání a knižní prezentaci připravila dr. Marcella Rossová. Na prezentaci knihy promluvil předseda Akademie věd prof. Jiří Drahoš, ředitel nadace Konrad Adenauer Stiftung dr. Hubert Gehring, programový manager nakladatelství M.A. André Pleintinger, poslanec senátu Parlamentu ČR dr. Tomáš Grulich, poradce Kanceláře předsedy senátu dr. Jiří Georgiev, předseda pro 3. vědní oblast AV ČR dr. Jiří Beneš, dlouholetý pracovník EU v Bruselu dr. Jürgen E. Siebeck, ředitelka HÚ prof. Svatava Raková, statutární zástupce ředitelky HÚ prof. Eva Semotanová, prof. Milan Hlavačka a dr. Marcella Rossová.

Prezentaci zahájila prof. S. Raková, ředitelka HÚ AV za přítomnosti zástupce předsedy III. vědní oblasti AV prof. Z. Beneše (vlevo).

redakce

Prezentaci moderovala dr. M. Rossová z HÚ AV za přítomnosti prof. J. Drahoše, předsedy AV ČR (vlevo).

Představení prvního dílu významného edičního projektu o činnosti československé exilové vlády v Londýně v letech 1940–1945

V

prostorách nově zřízeného Informačního centra vlády České republiky ve Vladislavově ulici v Praze proběhla dne 21. června 2009 prezentace prvního publikačního výstupu dlouhodobého edičního projektu: Jan Němeček – Ivan Šťovíček – Helena Nováčková – Jan Kuklík (eds.), Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně I. (1940– 1941), Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2008. 877 s., na kterém společně pracují: Centrum právněhistorických studií – společné pracoviště Historického ústavu Akademie věd České republiky a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze – Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, v. v. i. a Národní archiv v Praze s podporou Grantové agentury České republiky. Publikace obsahuje, kromě jednoho, všechny zápisy ze 43. schůzí

československé exilové vlády s dalšími úředními přílohami od července 1940 do prosince 1941. Zmíněné dokumenty přibližují zejména složitý proces politického úsilí o mezinárodní uznání československé exilové vlády a tedy v konečném důsledku samotného československého státu. Z další agendy je zachyceno zejména vyjednání s polskou exilovou vládou o případném vytvoření polsko-československé federace nebo konfederace v poválečném období, organizace československého zahraničního vojska, sledování vývoje poměrů v Protektorátu a snaha koordinovat postup domácí rezistence se zahraničním odbojem, složité finančně-ekonomické rokování s britskou vládou a organizaci sociální pomoci československým uprchlíkům ve Spojeném království. Z dokumentů vyvstává obraz velice složitého období 3

prezentace a ocenění na počátku druhé světové války, kdy za probíhajících bojů a nečekaných zvratů mezinárodní situace se teprve vyhraňovaly válečné koalice a „československá otázka“ nebyla ještě pro formující se Spojence tolik důležitá. Přesto československá exilová vláda v Londýně dosáhla výrazného úspěchu v podobě svého oficiálního uznání od Velké Británie a Sovětského svazu a potom dalších spojeneckých zemí. Díky tomu se Československo zařadilo do tábora protihitlerovské koalice, což mělo zásadní význam pro poválečné obnovení československého státu jako jedno z členů vítězných Spojenců. Kniha začíná studií o československém státním zřízení v exilu za druhé světové války a přehledem literatury k tomuto tématu, dále pokračuje edičním úvodem k vlastnímu souboru dokumentů a na závěr je zařazen jmenný i zeměpisný rejstřík a anglické résumé. Zmíněný projekt předpokládá vydání dalších tří dílů pro léta 1942–1945. Shromáždění poctil svou osobní účastí ministr pro evropské záležitosti vlády České republiky p. Štefan Füle, přítomno bylo kolem 60 účastníků, archivářů, historiků, novinářů, politiků, podnikatelů a zájemců o moderní dějiny. Prezentaci zahájila

p. Lucie Wittlichová, ředitelka vládního odboru, která nejprve představila význam a poslání právě nově otevřeného Informačního centra vlády České republiky. Další průběh setkání potom moderoval dr. Jan Bílek z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Přítomní autoři, prof. Jan Kuklík, Doc. Jan Němeček a dr. Ivan Šťovíček podali výklad o cílech a koncepci zmíněného projektu, průběhu dosavadního výzkumu a plánovaného postupu dalších badatelských prací na tomto významném edičním projektu. Pak publikaci pozitivně zhodnotil jeden z oponentů prvního dílu uvedené edice dr. Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Následně pronesla přípitek na počest prezentované knihy a pro úspěšné dokončení celého výzkumného projektu prof. Eva Semotanová, zástupkyně ředitelky Historického ústavu Akademie věd České republiky. Na závěr proběhla přátelská a neformální diskuse všech účastníků v prostorách Informačního centra vlády České republiky. Petr Prokš

Slavnostní shromáždění k významnému výročí prvního předsedy československé vlády Karla Kramáře

I

nformační centrum vlády České republiky uspořádalo dne 28. dubna 2010 za účasti kolem padesáti archivářů, historiků, publicistů a novinářů prezentaci výpravné publikace Jan Bílek – Luboš Velek (eds.): Karel Kramář (1860–1937). Život a dílo. Praha, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i – Historický ústav AV ČR, v.v.i. 2009, 783 s., věnované Karlu Kramářovi jako jedné z nejvýznamnějších osobností moderních českých i československých dějin a prvnímu předsedovi vlády demokratického Československa. Prezentaci zahájila Lucie Wittlichová, ředitelka vládního informačního odboru, která jménem Úřadu vlády České republiky přivítala všechny přítomné. Prezentaci potom moderovali dr. Jan Bílek a dr. Luboš Velek jako editoři představované publikace. Jan Bílek nejprve zdůraznil, že vydání publikace bylo inspirováno Mezinárodní vědeckou konferencí Karel Kramář (1860–1937), která se konala ve dnech 31. října – 2. listopadu 2007 v Clam-Gallasově paláci v Praze pod záštitou předsedy vlády České republiky Mirka Topolánka. Konferenci pořádaly Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Historický ústav AV ČR, Ústav českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; Vy-

4

soká škola CEVRO Institut a Archiv hlavního města Prahy ve spolupráci s Úřadem vlády České republiky a Národním muzeem v Praze. Publikace vydaná jako supplementum časopisu Moderní dějiny obsahuje téměř padesát příspěvků, které z nejrůznějších hledisek podrobněji přibližují nejrůznější stránky osobního, rodinného, podnikatelského a politického života Karla Kramáře od jeho dětství až do posledních let života, od časů habsburské monarchie, přes těžké období první světové války až po samostatné Československo. Jan Bílek potom poděkoval všem, kteří se přímo podíleli a výrazně se zasloužili o vydaní zmíněné publikace. Na prezentaci vystoupili také prof. Svatava Raková, ředitelka Historického ústavu AV ČR; dr. Lucie Kostrbová, pověřená ředitelka Masarykova ústavu a Archivu AV ČR; doc. Michal Stehlík, děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; a Jaroslav Pánek, místopředseda Akademie věd ČR, kteří ocenili přínos všech autorů publikace nejen pro poznání samotné osobnosti Karla Kramáře, ale zároveň rovněž moderních dějin českého národa. Na závěr se konalo přátelské setkání a neformální diskuse všech účastníků. Petr Prokš


Historický ústav AV ČR při otevření českého centra v Tel Avivu

V

úterý 4. května 2010 podpředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kohout slavnostně otevřel České centrum Tel Aviv vernisáži výstavy Židé v boji a odboji. Rezistence československých Židů v letech druhé světové války, která je autorským dílem Historického ústavu AV ČR. Výstava z r. 2005, kdy se prvně představila v Atriu Parlamentu České republiky, byla doplněná o nové celky a po úspěšné

nebo 7. března 2010 zahájila 6. ročník Měsíce valašsko-izraelského přátelství – Chaverut 2010 ve Valašském Meziříčí) se jednoznačně iniciativou ředitele Centra Davida Stechera a patrona projektu Židé v boji a odboji Tomáše Jelínka dočkala své první zahraniční prezentace. Je jen zákonité, že se tak stalo na české výsostné půdě Státu Izrael. Slavnostního uvedení byli přítomní velvyslanci obou států, J. E. – Jaakov Levy a Tomáš Pojar –, další evropští ambasadoři a vojenští přidělenci, a téměř dvě stovky významných osobností Izraele, České a rovněž Slovenské republiky, mezi nimiž čestné místo zaujali židovští protinacističtí a protifašističtí bojovníci, jejichž domovem se stala Praha – plk. v. v. Jindřich Heřkovič, pplk. let. v. v. Jiří Kafka a por. v. v. Viktor Schwarcz – a veteráni židovské Hagany. Přítomná byla rovněž delegace českých akademiků

Hosté slavnostního otevření Českého centra Tel Aviv v prostorách Českého velvyslanectví v Tel Avivu. Druhý zleva prof. J. Pánek, místopředseda AV ČR.

prezentaci po vlastech českých (v tomto roce například 26. ledna 2010 doplňovala premiéru dokumentárního filmu „Zatemněná demokracie“ režiséra Olivera M. Morgensterna v pražském kině Světozor Premiér Jan Fischer přijal 12. května 2010 v Kramářově vile židovské veterány u příležitosti 65. výročí vítězství. Zleva: plk. v. v., MUDr. Gustav Singer, pplk. let. v. v. Pavel Vranský, por. v. v. Viktor Schwarcz, Jan Fischer, Zlatica Zudová-Lešková, pplk. let. v. v. Jiří Kafka.

David Stecher, ředitel Českého centra Tel Aviv, Tomáš Jelínek, patron projektu Židé v boji a odboji, Tomáš Pojar velvyslanec ČR v Izraeli, Zlatica ZudováLešková, kurátorka výstavy, Jan Kohout, ministr zahraničí ČR a váleční veteráni por. v. v. Viktor Schwarcz a plk. v. v. Jindřich Heřkovič na vernisáži výstavy Židé v boji a odboji (zleva).

a vysokoškolských pedagogů v čele s prof. Jaroslavem Pánkem, místopředsedou AV ČR. Ministr Jan Kohout – sám historik – ve svém zahajovacím projevu vyjádřil radost nad otevřením Centra právě výstavou Židé v boji a odboji, jež dokládá boj Židů, občanů Československa i za znovuobnovení společného státu Čechů a Slováků, a podporu všem podobným projektům Historického ústavu Akademie věd. Dr. Zlatica Zudová-Lešková, autorka scénáře a kurátorka výstavy, připomněla, že výstava je tím nejprůkaznějším dokladem faktu, že i českoslovenští Židé se nacisty nalinkovanému osudu bránili a vzdorovali, a to po celé období druhé světové války. Tento významný okamžik novodobých dějin české 5

prezentace a ocenění zahraniční politiky osobně dopisem pozdravil a podpořil premiér Jan Fischer. České centrum Tel Aviv přítomným hostům představilo rovněž vědeckou publikaci Historického ústavu AV ČR Židé v boji a odboji. Rezistence československých Židů v letech druhé světové války, která je součástí uceleného projektu stejnojmenného názvu, a knížku reminiscencí Bojovali na všech frontách, občanského sdružení Magen. Ředitelka Historického ústavu AV ČR Svatava Raková svým dopisem řediteli Davidu Stecherovi vyjádřila rovněž naději, že na půdě Centra budou moci být představeny i další projekty, kromě jiných i projekt Rezistence versus Holocaust, Holocaust versus Resistence, jenž si klade za cíl formou syn-

tézy a stálé expozice představit ucelený a zatím chybějící úsek československým státních a židovských národních dějin. Uvědomění významu boje židovských vojáků, příslušníků československých jednotek a rovněž spojeneckých armád v letech druhé světové války a zároveň ocenění Historickému ústavu AV ČR, v. v. i. za doposavad provedené práce na tomto faktu projevil premiér Jan Fischer rovněž o týden později – dne 12. května 2010 přijetím židovských veteránů u příležitosti 65. výročí vítězství nad nacizmem a fašizmem ve svém sídle Kramářovy vily. Zlatica Zudová-Lešková

Prezentace dalšího dílu Historického atlasu měst České republiky

H

istorický ústav AV ČR Praha, České muzeum stříbra v Kutné Hoře a Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Kutná Hora uspořádaly dne 16. prosince 2010 v Hrádku, Kutná Hora

slavnostní prezentaci publikace Historický atlas měst České republiky svazek č. 22 – KUTNÁ HORA. redakce

Ocenění

D

ne 16. listopadu 2009 udělil předseda AV ČR prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., na slavnostním ceremoniálu na zámku v Lužanech prof. PhDr. Svatavě Rakové, CSc., ředitelce Historického ústavu AV ČR, Medaili Josefa Hlávky za celoživotní dílo, věnované dějinám Ameriky a Spojených států amerických. Významné ocenění bylo uděleno na návrh Historického ústavu AV ČR. Laudatio pronesl prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc. Dne 18. ledna 2010 se uskutečnilo v Aule Arnošta z Pardubic slavnostní předání čestného doktorátu Univerzity Pardubice místopředsedovi AV ČR prof. PhDr. Jaroslavu Pánkovi, DrSc. Tímto aktem Univerzita Pardubice ocenila mimořádné zásluhy prof. Pánka o rozvoj vědy a výzkumu v oboru raně novověkých dějin, o rozvoj slavistických studií a výrazný podíl na prosazování váhy humanitních věd v systému vědních oborů. Laudatio pronesl děkan Fakulty filozofické prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.

CENA NAKLADATELSTVÍ ACADEMIA za rok 2009 za původní vědeckou nebo populárně naučnou

6

práci byla dne 24. dubna 2010 udělena Magdaléně Pokorné (Historický ústav AV ČR) za její knihu Josef Němec. Neobyčejný muž neobyčejné ženy.

Prof. I. Kraus předává cenu doc. M. Pokorné z HÚ AV za přítomnosti ředitele nakladatelství Academia J. Padevěta (uprostřed).


Významné ocenění vědecké práce Evy Irmanové

Dr. Eva Irmanová přebírá vyznamenání od maďarského velvyslance.

Dr. Eva Irmanová prezentuje udělený Řád.

Na velvyslanectví Maďarské republiky v Praze dne 8. prosince 2010 předal mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Maďarské republiky László Szőke „Důstojnický Kříž Řádu Maďarské republiky za zásluhy“ paní PhDr. Evě Irmanové, CSc., vědecké pracovnici Historického ústavu AV ČR. Vysoké vyznamenání jí propůjčil prezident Maďarské republiky Pál Schmitt jako uznání za její dlouhodobou vědeckou činnost v oboru nejnovějších maďarských dějin. Velvyslanec vysoce ocenil vědeckou práci Evy Irmanové, její objektivní pohled na nijak ne jednoduché maďarské nejnovější dějiny, současně také připomněl její nelehké životní cesty i skromnost, jako významnou povahovou vlastnost, která je dnes velice vzácná.

Dr. Evě Irmanové blahopřeje prof. Jaroslav Pánek.

Odborná bibliografie Evy Irmanové zahrnuje několik desítek studií a řadu monografií, z nichž mj. velvyslanec zdůraznil monografie „Maďarsko a versailleský mírový systém“ (2002) a „Maďarsko v éře sovětizace“ (2008). Udělení tohoto řádu byl přítomen také prof. J. Pánek, místopředseda AV ČR. redakce

7

III. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE A VĚDECKÁ ZASEDÁNÍ Mezinárodní vědecká konference Rozbitie alebo rozpad?

V

ýročí jsou nejen v české společnosti, ale i v zahraničí tradičně vnímána jako příležitost k vědeckým setkáním, na nichž si historici vyměňují nejnovější poznatky ke klíčovým událostem historie. Ukázala to jasně už tzv. osmičková výročí v roce 2008 (1918, 1938, 1948, 1968), která nalezla svou reflexi nejen v České republice, ale až překvapivě hojně i v zahraničí (připomeňme konference v Mnichově, Washingtonu, Moskvě, Bratislavě, Waidhofenu i jinde). Historický ústav Slovenské akademie věd uspořádal ve spolupráci s Historickým ústavem AV ČR a Vojenským historickým ústavem konferenci k výročí likvidace Česko-Slovenska v březnu 1939. Pod názvem Rozbitie alebo rozpad? (s podtitulem Historické reflexe zániku Česko-Slovenska v roce 1939) se tak konala v Bratislavě pod záštitou místopředsedy vlády Slovenské republiky Dušana Čaploviče a velvyslance České republiky v Bratislavě Vladimíra Galušky (který poskytl pro jednání konference prostory velvyslanectví na Hviezdoslavově náměstí) ve dnech 11. – 12. března 2009 mezinárodní vědecká konference. Konference byla rozdělena celkem do sedmi bloků. Po úvodních projevech zástupce místopředsedy slovenské vlády, velvyslance ČR i zástupců pořadatelských institucí následoval zahajující blok tradičně věnovaný zahraničněpolitickým okolnostem likvidace Česko-Slovenska z pohledu velmocí, kde zazněly referáty českých, německých, rakouských a slovenských historiků. Na něj navázal druhý blok, jenž se zabýval zahraničněpolitickými aspekty zániku ČSR z pohledu menších států, dokumentovanými referáty maďarských, polských a českých historiků. Jednotícím mottem většiny referátů byla destrukční role nejen Německa, ale i dalších sousedů ČeskoSlovenska (Polska i Maďarska, usilujících o revizi versailleského mírového systému) za současného selhání diplomacie západních zemí, zejména Velké Británie, dávající jednoznačnou odpověď na otázku v názvu konference – tedy že destrukce Česko-Slovenska byla jednoznačně v první řadě výsledkem agresivní politiky nacistického Německa. Třetí a čtvrtý blok prvního dne konference byl věnován vnitropolitickému vývoji v Čechách a na Slovensku. Proto zde zazněly referáty českých a

8

slovenských historiků, kteří hovořili na téma změn ve stranickopolitickém systému v českých zemích i na Slovensku, v hospodářství i ve společnosti v období druhé republiky. Zazněly i příspěvky, které reinterpretovaly některé dosavadní mýty, pocházející zejména z ľudácké a neoľudácké historiografie, např. mýtus tzv. Homolova puče. Úvodní blok druhého dne konference byl věnován národnostní otázce a regionálním specifikům. Národnostní otázkou jako nástrojem hegemoniální politiky (zejména rolí sudetských, ale i spišských Němců a také Maďarů) během československé krize se zabývali němečtí, čeští, slovenští i maďarští historici. Další část byla věnována otázkám armády a bezpečnosti. Vojenští historici ze Slovenska se věnovali fungování československé armády zejména na Slovensku, ale také otázkám maďarských ozbrojených a diverzních akcí či odsunu českých vojáků ze Slovenska po likvidaci společného státu. V závěrečném bloku konference se čeští a slovenští historici zabývali reakcemi na 14. a 15. březen 1939. Zazněla zde nejrůznější témata, od ohlasu březnových událostí v německém tisku přes likvidaci česko-slovenské zahraniční služby až po příspěvky historiografického charakteru. Po závěrečné diskusi zhodnotil dvoudenní konferenci Valerián Bystrický. Ve svém projevu vysoce vyzvedl hojnou účast, vysoké zastoupení zahraničních účastníků a především kvalitu přednesených referátů. Označil právě skončenou konferenci za jednu z nejúspěšnějších svého druhu. Jeho slovům můžeme dát za pravdu. Ať už se to týkalo kvality příspěvků, reprezentativnosti zastoupení jednotlivých zemí či nových pohledů na toto tragické období našich dějin, konference nejen naplnila představy organizátorů, ale zcela určitě je i v mnohých ohledech překročila. Historický ústav AV ČR k tomu jistě přispěl nezanedbatelnou měrou. Ostatně jeho zastoupení bylo co do počtu jeho pracovníků mimořádné (7 účastníků, z toho 6 referentů) a jen stěží budeme v minulých letech hledat obdobně početnou delegaci našeho ústavu v zahraničí. Lze konstatovat, že naši pracovníci přispěli nezanedbatelnou měrou k úspěšnosti celé této akce. Jan Němeček

mezinárodní konference a vědecká zasedání

Konference „Bibliographien im Kontext kulturwissenschaftlicher Portale und Datenbanken. Erfahrungen – Kooperationen – Perspektiven“

M

ezinárodní konferenci věnovanou významu a perspektivám vědecké společenskovědní bibliografie v současném světě uspořádal Herder Institut v Marburgu ve dnech 1. – 4 dubna 2009. V prvních dvou dnech setkání proběhla pracovní jednání spolupracovníků Herder-Institutu z Polska, Litvy, Maďarska, Česka a Slovenska, kteří se účastní práce na projektu Literaturdokumentation zur Geschichte Ostmitteleuropas. Ten zpřístupňuje od roku 1997 bibliografickou online databázi k dějinám střední a východní Evropy, do které přispívají svými záznamy všechny zúčastněné národní historické bibliografie (http://www.litdok.de/cgi-bin/litdok?lang=de) Úvodní referát Norberta Kerskena ze zastřešujícího marburského institutu shrnul dosavadní průběh a výhledy mnohaleté spolupráce na společné databázi, hlavní pozornost pak věnoval problematice standardizace bibliografických záznamů, biografickým a geografickým heslům, způsobu a termínům výměny záznamů mezi institucemi, minimálnímu popisu záznamů a vývoji a správě společné databáze excerpovaných periodik. Následovalo představení databází polské historické bibliografie ve Vratislavi a Toruni, poté byla vysvětlena a názorně předvedena automatická online výměna záznamů mezi Vilniusem a Marburgem (Irena Tumelytė, Eligiusz Janusz). Odpolední čas byl věnován pracovním poradám zástupců Herder-Institutu se spolupracovníky z polských pracovišť v Krakově, Toruni, Vratislavi a Poznani. Příští den dopoledne proběhla pracovní jednání mezi kolegy z Herder-Institutu a Historických ústavů Akademie věd v Praze a Bratislavě, odpoledne následovaly Budapešť a Vilnius. Ve dnech 3. a 4. dubna 2009 byly předneseny referáty hlavní části mezinárodní konference „Bibliografie v kontextu kulturně-vědeckých portálů a databází. Zkušenosti – spolupráce – perspektivy“, která si dala za úkol prodiskutovat roli a výhledy tematických vědeckých bibliografií z oblasti společenských věd v překotně se rozvíjejícím světe internetu, vyhledávače Google a Wikipedie. Po úvodním pozdravu ředitele hostitelského Herder -Institutu Petera Haslingera Norbert Kersken z téže instituce nastínil rámcově sledovanou problematiku. První referát Dirka Pettera (Kiel) představil portál European Historical Bibliographies (www.histbib.eu), který soustředí přístupy do evropských národních

historických bibliografií a jehož budoucím záměrem je vytvoření společného jednotného vyhledávání ve všech těchto databázích pomocí metadat. V dalším příspěvku Dietera Rübsamena z Mohuče byli účastníci seznámeni s online prezentací projektu Regesta Imperii (http://opac.regesta-imperii.de), který si klade za cíl soustředit literaturu k evropskému středověku (v roce 2009 obsahovala více než 1,2 milionů záznamů). Široká mezinárodní spolupráce a slovník klíčových slov v devíti jazycích jsou specialitou marburské databáze Literaturdokumentation zur Geschichte Ostmitteleuropas, o níž promluvil za německou stranu Norbert Kersken. Kincsö Tamás z Národní knihovny v Budapešti seznámil s online databází HUMANUS (www.oszk.hu/humanus), která nabízí také odkazy na plné texty. Dirk Wissen z Frankfurtu nad Odrou na základě svého průzkumu mezi odbornou veřejností konstatoval, že budoucí bibliografické projekty budou muset nabízet uživatelům mnohem více informací – plné texty, obrazový a zvukový materiál, a také jim umožňovat vlastní doplňování a komentování obsahu databáze. Tématem následující sekce byla nutnost mezinárodního propojení databází, které bude umožněno jen v případě odstraňování řady omezení při vyhledávání, které často vznikají kvůli rozdílným národním sémantikám, diakritice apod. Základem propojování je co nejširší standardizace a normování metadat. Christel Hengel-Dittrich z Frankfurtu nad Mohanem představil projekt VIAF (Virtual International Authority File) pro standardizaci normovaných dat v národním a mezinárodním kontextu, který si klade za cíl prostřednictvím „konkordantní“ databáze sjednotit mezinárodní bibliografické databáze. Na projektu se účastní Německá národní knihovna, Knihovna Kongresu v USA a světový producent odborných informací Online Computer Library Center (OCLC). V první fázi probíhá sjednocování databází personálních dat, v plánu jsou geografická data. Možnostmi propojování biografických a bibliografických dat se zabýval Gregor Horstkemper z Mnichova. Personální databáze Německé národní knihovny je např. využívána v rámci databází „Verhandlungen des Deutschen Reichtags“ a „Bayerisches Musiker-Lexikon On-line“. Klemens Radl z Mnichova seznámil přítomné s využitím georeferencí při digitalizaci a online zpří9

mezinárodní konference a vědecká zasedání stupnění svazků edice Monumenta Germaniae Historica (http://www.mgh.de/dmgh/). Projekt propojuje údaje o místech v edici s geografickými koordináty a zobrazuje je na mapách Google. Zajímavé je také provázání historických (latinských) a moderních forem místních jmen. Eligiusz Janus na základě zkušeností s databázemi Herderova institutu promluvil o dalším vývoji propojování rozdílných elektronických zdrojů a o možnostech, které nabízí tvorba několikajazyčných metadat rejstříků, které se z původní pomocné funkce stávají samostaným zdrojem významných informací. Patrick Danowski (Berlín) informoval o spolupráci online bibliografií s Wikipedií, o užitečném propojování biografických článků ve Wikipedii s čísly biografických autorit v Německé národní knihovně. Načrtl tak možnosti „Wiki-Bibliographie“ především jako cesty uživatelů Wikipedie k informacím uloženým ve fondech knihoven. Eva-Maria Dickhaut z univerzity v Marburgu prezentovala katalog raněnovověkých pohřebních kázání v německém prostoru (http://web.uni-marburg.de/ fpmr//html/db/gesainfo.html), který umožnil vznik dalších databází – bibliografie literatury k pohřebním kázáním a jiným pohřebním písemnostem, raněnovověkých místních jmen a dobových názvů zaměstnání. Heidi Hein-Kircher z Marburgu představila portál „Dokumente und Materialien zur ostmitteleuropäischen Geschichte“ (http://quellen.herder-institut.de/ edition/), který si klade za úkol umožnit komplexní přístup ke sbírkám marburského institutu, ať už se jedná o texty, statistiky, mapy, obrazové materiály, bibliografie apod.

Stefanie Bollin z Greifswaldu na příkladu virtuální knihovny pro severní Evropu a oblast Severního moře „Vifanord. Vitruelle Fachbibliothek Nordeuropa und Ostseeraum“ (http://www.vifanord.de/), která sjednocuje vstup do cca 30 databází, poukázala na problémy standardizace při integraci webových nabídek a databází. Osobu Mikuláše Kusánského ze všech aspektů přibližuje portál Cusanus (http://www.cusanus-portal.de/), o němž referoval Niels Bohnert z Trevíru. Jsou zde propojeny plné texty se slovníkovými a bibliografickými informacemi. Referáty i diskuse účastníků konference ukázaly, jakým směrem se v příštích letech bude ubírat vývoj bibliografických prací. Půjde zejména o stále užší propojení bibliografických databází mezi sebou i s jinými portály, přinášejícími odborné informace. Podmínkou úspěšného propojení a výměny dat je standardizace a normování dat v národním i v mezinárodním kontextu. Rozporuplné diskuse vzbudila otázka zapojení a vstupu uživatele do databází, konfliktu mezi otevřeností databází a prací odborného bibliografa, mezi kvantitou informací a stále přesnějším vyhledáváním pomocí klíčových slov. Řada otázek zůstala otevřených. Nutnost zásadních změn tradičních bibliografických projektů, mezi nimi především národních oborových bibliografií, však patřila k jednoznačným závěrům konference. V tomto ohledu byla konference nesporně mezníkem a jedním z nejvýznamnějších oborových setkání posledních let v evropském měřítku. Václava Horčáková – Kristina Rexová

Rudolfův Majestát – milník v dějinách Evropy? Der Majestätsbrief Rudolfs II. von 1609 – Ein Meilenstein in der Geschichte Europas? (Mezinárodní vědecká konference k výročí Majestátu Rudolfa II.)

V

reprezentativních prostorách pražské Vily Lanna se ve dnech 24. – 26. září 2009 uskutečnila mezinárodní vědecká konference Rudolfův Majestát – Milník v dějinách Evropy? Der Majestätsbrief Rudolfs II. von 1609 – Ein Meilenstein in der Geschichte Europas? Akci, uspořádanou u příležitosti čtyřstého výročí vydání Majestátu Rudolfa II. z 9. července 1609, organizačně zaštítily Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., a Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas an der Universität Leipzig. Celkem 18 referentů z řad předních českých a německých historiků

10

se ve svých příspěvcích z různých úhlů zabývalo jednak předpoklady, okolnostmi a důsledky vzniku Majestátu coby specifického modelového pokusu o řešení evropských náboženskopolitických konfrontací na přelomu 16. a 17. století, jednak „druhým životem“ tohoto významného dokumentu. Hned po slavnostním zahájení konference v podvečer 24. září se slova chopil lipský historik a bohemista Winfried Eberhard, který ve své úvodní přednášce zasadil Rudolfův Majestát do širšího dějinného rámce české reformace a upozornil na specifika českého raně novověkého konfesijněpolitického


Při záhájení konference hovoří prof. J. Pánek, místopředseda AV ČR, zleva: prof. W. Eberhardt, GWZO Leipzig, doc. J. Mikulec HÚ AV, prof. S. Raková, ředitelka HÚ AV.

diskursu, která je při hodnocení Majestátu nutno brát v úvahu. Příspěvky dalších referentů, které odezněly v průběhu následujících dvou hlavních jednacích dnů, byly rozloženy do pěti tematicky vymezených bloků. První z nich byl vyhrazen zhodnocení Majestátu coby objektu vědeckého historického zkoumání na jedné straně a účelových historizujících retrospektiv na straně druhé. Jaroslav Pánek podal vyčerpávající bilanci dosavadních domácích i zahraničních prací obírajících se dokumentem z 9. července 1609 a detailně v ní zhodnotil rozličná ideová a metodická východiska uchopení tohoto tématu od počátků kritického dějepisectví až po současné bádání. Příspěvek Martiny Thomsen pak přinesl zamyšlení nad tím, zda, respektive do jaké míry se Majestát jako způsob řešení konfesijního rozkolu zabydlel mezi záchytnými body kolektivní historické paměti, která – napříč rozmanitými skupinami jejích nositelů – při selekci nejvýraznějších momentů náboženských i politických dějin obvykle upřednostňuje jiné mezníky.

Část zasedání konference vedl doc. J. Mikulec, vedoucí oddělení novověku HÚ AV.

Širšími evropskými souvislostmi vydání Majestátu Rudolfa II. se zabývaly referáty přednesené ve druhém bloku konference. Zatímco Tomáš Černušák na základě systematického studia dobové korespondence papežského nuncia u císařského dvora – Antonia Caetaniho – nastínil obrysy politiky Svatého stolce v průběhu roku 1609, Jaroslava Hausenblasová se zaměřila na zmapování tehdejších diplomatických aktivit kurfiřta Kristiána II. Saského, který sice podporoval zájmy evangelických stavů v sousedních zemích, nicméně svou politiku v Říši dlouhodobě koordinoval s politikou císařskou. Ve srovnání s nunciem Caetanim, který se alespoň v první polovině roku usilovně snažil vnitropolitický vývoj v Čechách ovlivnit (jednáními, jejichž cílem bylo odvrátit císaře od podpisu Majestátu), se saští vyslanci v Praze soustředili spíše jen na precizní monitorování a vyhodnocování situace. Následující příspěvek, s nímž vystoupila Ines Rößler, byl koncipován jako podnět k dalším diskusím nad otázkami návaznosti Rudolfova Majestátu na Confessio Bohemica z roku 1575 a vztahu české konfese i Majestátu k augšpurskému vyznání z roku 1530.

Prof. J. Pánek, místopředseda AV a prof. W. Eberhardt, GWZO Leipzig.

V třetím bloku konference zazněly referáty, jejichž pozornost se primárně upírala na politické aktivity či programy výrazných jednotlivců či uskupení v rámci stavovských obcí českých zemí v období kolem roku 1609. Václav Bůžek pojednal o činnosti stárnoucího posledního vladaře dominia červené pětilisté růže, Petra Voka z Rožmberka. Na rozdíl od dosavadního bádání jej představil jako sice velmi dobře informovaného, nicméně v zásadě pasivního pozorovatele politických střetů provázejících vznik Majestátu, jako muže ubývajících sil, pro jehož myšlenkový svět měly prvořadý význam eschatologické úvahy, otázky předání otěží vlády nad rožmberským dominiem a zajištění slávy rodového odkazu. Vy11


Dr. M. Thomsen, GWZO Leipzig.

stoupení Tomáše Knoze představilo moravský model koexistence různých náboženskopolitických systémů, zásadně odlišný od českého konceptu a ztělesňovaný především osobností Karla staršího ze Žerotína. V inkriminované době právě Žerotín ve funkci zemského hejtmana prosadil odklon Moravy od Rudolfa II., obhajovaný jako výraz lpění na autoritě zemského práva a loajalitě vůči habsburské dynastii jako celku. Příklon k Matyášovi Habsburskému pak Moravanům dočasně zajistil náboženské a politické svobody srovnatelné s těmi, které v Čechách garantoval Majestát. Pavel Marek nastínil ne zcela jednotnou recepci Rudolfova Majestátu v řadách české katolické šlechty, přičemž se soustředil na úlohu nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Tomu se sice nepodařilo odvrátit císaře od stvrzení dokumentu, sám však i poté vytrval ve svém radikálně katolickém stanovisku a vlastní podpis k Majestátu nepřipojil, třebaže tak měl učinit z titulu zastávaného úřadu. Referát Petra Vorla přinesl nové postřehy ohledně využívání daňového a měnového systému jako nátlakového nástroje stavů vůči panovníkovi. Události přelomu první a druhé dekády 17. věku, pád Rudolfa II. a nástup Matyáše, podle Vorla přesunuly těžiště mocenského zápolení mezi panovníkem a stavovskou opozicí z náboženskopolitické roviny do sféry ekonomické. Vystoupení zahrnutá do čtvrtého jednacího bloku sledovala praktické dopady Majestátu Rudolfa II. na každodenní život obyvatelstva s důrazem na fungování církevní správy. Jiří Just se zaměřil na problémy vyplývající z reforem nekatolické církevní správy v Čechách po roce 1609, kdy byla konzistoř podobojí převedena pod správu stavů a měla plnit 12

úlohu vrcholného orgánu utrakvistů, luteránů, kalvinistů a zčásti i stoupenců Jednoty bratrské. Již záhy po reformě se však mezi jednotlivými, konzistoří zastřešenými nekatolickými konfesemi a denominacemi začínaly projevovat zásadní rozpory. Pavel Kůrka ve svém sdělení nastínil dopady vydání Rudolfova Majestátu na chod pražských farností. Změny v tomto směru nebyly nikterak razantní, ale spíše pozvolné, přesto lze podle Kůrky vysledovat vliv roku 1609 v prohlubujících se třenicích mezi představiteli staroutrakvismu a prosazujícími se novoutrakvistickými kněžími, jakož i v sílících pozicích luteránské komunity v pražských městech. Příspěvek Wulfa Wäntinga upozornil na roli regionálních specifik v recepci Majestátu, a to na příkladu příhraniční oblasti na pomezí Čech, Horní Lužice a Saska. Martin Holý pak ve svém vystoupení načrtl proměny nekatolického vyššího školství v Čechách v období mezi rokem 1609 a počátkem dvacátých let 17. věku. Na příkladu vybraných učilišť se soustředil na zachycení změn a vývojových tendencí, podmíněných Majestátem, do nějž ale byly v době jeho vydání vkládány přehnaně vysoké naděje na kvalitativní vzestup protestantského školství.

Diskutuje dr. J. Hausenblasová, GWZO Leipzig a na diskusní vystoupení se připravuje doc. J. Mikulec.

Poslední, pátý blok konference zastřešil čtveřici příspěvků, z nichž většina sledovala Majestát Rudolfa II. coby objekt myšlení raně novověkého člověka a předmět dobové politické propagandy. Analýzou letákových polemik z první třetiny 17. století dospěla Jana Hubková ke zjištění, že ačkoliv již v době složitých jednání o jeho vydání byl Majestát reflektován v tištěném zpravodajství a dalších typech drobných tisků, teprve na počátku českého stavovského povstání se stal skutečně významným tématem letákové publicistiky, prostupujícím polemikami mezi znesvářenými konfesijněpolitickými tábory. Jiří Mikulec na příkladu kázání, které v dubnu 1609

mezinárodní konference a vědecká zasedání pronesl a vzápětí poté vydal tiskem děkan svatovítské kapituly Kašpar Arsenius z Radbuzy, a Pamětí Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka naznačil, jak se s tématem Rudolfova Majestátu vyrovnávali literárně činní současníci z řad katolických intelektuálů. V další části referátu pak Mikulec zmapoval odraz Majestátu v domácí i zahraniční barokní katolické historiografii. Šíře koncipovaný referát Antonína Kostlána přehledně nastínil proměny českého kalvinismu v období mezi vydáním Majestátu a bitvou na Bílé hoře. Petr Hlaváček podrobil zkoumání literární odkaz Jana Amose Komenského s přihlédnutím k dílům dalších pobělohorských nekatolických exulantů. Snažil se zachytit nejenom to, jak Komenský a další autoři v kontextu českých církevních dějin hodnotili samotný Majestát, ale také projevy českého náboženského a politického mesianismu v analyzovaných spisech, doprovázející tato hodnocení. Shrnutí konference se ujal Jaroslav Pánek, který vyzdvihl skutečnost, že přednesené referáty pokryly naprostou většinu relevantních tematických okruhů vztahujících se k Majestátu Rudolfa II. Zároveň ale upozornil na některá přetrvávající deziderata takto nasměrovaného bádání a načrtl možnosti budoucích výzkumů. Při bilancování nových poznatků o dokumentu z 9. července 1609, s nimiž se seznámili

účastníci zasedání ve Vile Lanna, dospěl k závěru, že v evropských raně novověkých dějinách náleží Majestátu bezesporu velmi významná pozice. Třebaže jeho potenciál spočívající v nabízeném modelu řešení náboženskopolitických konfrontací zůstal ve své době do značné míry nevyužit, lze v Majestátu plným právem spatřovat jeden z milníků na složité cestě k prosazování myšlenek tolerance. Pražská mezinárodní vědecká konference jednoznačně prokázala, že Majestát Rudolfa II. i nadále představuje velmi perspektivní mnohovrstevné badatelské téma, které včleňuje dění v raně novověkých českých zemích do širšího rámce evropských náboženských a politických dějin. Díky skvělému organizačnímu zázemí, garantovanému dvěma předními středoevropskými historickovědními pracovišti, poskytla konference prostor zcela novým pohledům na fenomén Majestátu, v nichž se zúročily neotřelé badatelské přístupy a metodologická východiska. Ke tříbení názorů na události roku 1609 a na jejich širší historické souvislosti přispěly rovněž bohaté diskuse, kterým byl ve Vile Lanna popřán odpovídající prostor jak po jednotlivých blocích referátů, tak v závěru konference. Tomáš Sterneck

Historická paměť a paměť v historii

H

istorický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. ve spolupráci s CEFRES a Velvyslanectvím Francouzské republiky v Praze pořádal ve dnech 5. – 7. listopadu 2009 mezinárodní vědeckou konferenci Paměť míst, událostí a osobností: historie jako identita a manipulace – Mémoire des lieux, des figures et des évènements. Legendární francouzský historik Pierre Nora se po čtvrt století evropského rozvíjení jeho badatelských podnětů, obsažených v kultovní práci Místa paměti (1984), dočkal dalšího tributu: představitelé francouzsko-česko-slovensko komise historiků zvolili jeho vůdčí téma za motto mezinárodního kolokvia, tradičně provázejícího bienální zasedání komise v jednotlivých členských zemích. O jeho uspořádání, jež v roce 2009 připadlo Praze, byl – opět tradičně – požádán Historický ústav AV ČR. Úkol nebyl vzhledem k metodologické náročnosti a požadavkům na faktografické, ale především teoretické zvládnutí nezvyklých badatelských objektů nijak snadný, tím spíše, že totéž zadání řešili již účastníci pařížského setkání komise před dvěma lety. Pořadatelům bylo

Při zahájení v čele konferenčního stolu prof. M. Hlavačka, prof. J. Pánek, místopředseda AV, M.-C. Maurel, ředitelka CEFRES v Praze, prof. S. Raková a prof. B. Michel z Université de Paris.

zjevné, že Norovo tematické spektrum bude nutné rozevřít i za cenu kreativního uzpůsobení původního pojetí. Při respektu k hlavnímu badatelskému cíli – zmapovat přítomnost a působení reliktů historických dějů, vtělených do memoriální kultury, ve

13

mezinárodní konference a vědecká zasedání vědomí současníků včetně vědomé manipulace s jejich významy – byla do výzkumu zahrnuta „místa paměti“ nejen materiální, ale také virtuální povahy: osobnosti, instituce, hodnoty, stereotypy či tradice, jejichž uchování a interpretace se podle proměn dobových požadavků dočkaly odlišného hmotného, kulturního či rituálního ztvárnění.

Vědecké setkání, které pod názvem Paměť míst: historie jako identita a manipulace proběhlo ve spojení se zasedání komise počátkem listopadu 2009 ve Vile Lanna, se tak proti původnímu plánu rozšířilo na tři dny (5. – 7.), v jejichž průběhu se příspěvky celkem třiceti čtyř historiků z Francie, Rakouska, Slovenska, Německa a České republiky střídaly se zaujatými diskusemi trvajícími až do závěrečného sobotního podvečera. Jednání bylo strukturováno do tematických sekcí podle typologie „míst paměti“, přičemž časový rozptyl se pohyboval od kultu barokních světců po normotvorné aktivity současné Evropské unie.

M.-C. Maurel, ředitelka CEFRES.

Organizace kolokvia a jeho odborné garance se ujal prof. Milan Hlavačka, vedoucí oddělení dějin 19. století HÚ, k jehož jistému překvapení odpověděla na takto formulovanou výzvu celá řada domácích i zahraničních badatelů.

Poutavé vystoupení prof. A. Marése z Université de Paris.

14

Prof. B. Michel v proudu diskuse.

Inspirativní náboj call for papers se projevil již v první sekci nazvané Institucionalizovaná paměť, v jejímž úvodu se setkalo zmapování proměnlivého působení pařížského Institutu slovanských studií na francouzskou odbornou i politickou veřejnost (A. Marès) s pokusem dešifrovat poselství nedávné reprezentativní výstavy významných objektů zemí EU, jejichž výběr byl centrálně „koordinován“ (M. Kšiňan). Mezi nejzajímavější příspěvky nejen této sekce, ale celého jednání patřila obšírná analýza intenzivního zájmu o fenomén první světové války (S. AudoinRouzeau), události, která na sebe ve Francii – bez výraznější odezvy jinde v Evropě – nedávno strhla roli historického, kulturního i veřejného megahitu. V rámci paměti událostí provedl dále E. Boisserie exkurs o „druhém životě“ Martinské deklarace, zatímco B. Michel poukázal na nové možnosti výkladu symboliky Muchovy Slovanské epopeje ve světle Husova kultu. Výpovědní hodnotu kodifikace státních svátků a pamětních dní při (re)formování identity nového

mezinárodní konference a vědecká zasedání státního útvaru prokázal na příkladu Slovenska D. Kováč, z obdobného úhlu formování veřejné paměti zkoumali J. Šouša a J. Štaif vývoj historizující ikonografie na bankovkách České republiky.

Diskusnímu příspěvku prof. M.-E. Ducreux z CNRS – CRH/EHESS naslouchá dr. D. Kováč, DrSc. z HÚ SAV v Bratislavě.

Rovněž sekce věnovaná paměti v náboženských projevech zaujala řadu historiků, kteří sledovali využití skutečných i fiktivních příběhů a osob pro manifestaci, ritualizaci či kulturní potvrzení raně novověké konfesní identity a vesměs konstatovali zeslabení, popřípadě zánik těchto motivů s nástupem nacionálních ideologií (E. Ducreux, J. Mikulec, P. Macho). Badatele moderních dějin pak zaujala zejména vystoupení věnovaná přisvojení historických kultů a církevních tradic – sv. Štěpán, uherská koruna, náboženské pouti – a jejich metamorfózám v rukou mediálních a politických manipulátorů 20. století (M. Michela, E. Frimmová, J. Šebek), stejně jako novodobé osudy objektů ohrožených dobovými konvulzemi i kulturním ignorantstvím (slovenské synagogy v podání C. Horel). Jako intelektuálně i vizuálně velmi vděčné téma se ukázala nejvlastnější norovská místa paměti, totiž významná bojiště či válečné pomníky, a proměny jejich memorializace v rytmu vývoje dobových postojů i v perspektivě protivných

stran. Významové vidění se odráželo jak v (ne)udržování a kultovním využívání lokality samotné (W. Bahr, M. Brtko, M. Řezník, V. Kessler, F. Šístek), tak v pozdějším historickém a kulturním ztvárnění slavných bitev a jejich protagonistů (E. Maur, V. Kofránková). Další soubor příspěvků pak byl orientován na zpředmětnění paměti ve zdánlivě bezpříznakových lokalitách: P. Čornej a J. Kořalka zpracovali vtělení bojových a revolučních tradic do „čtení“ měst Přibyslavi a Tábora, M. Hlavačka a E. Semotanová se věnovali otiskům minulosti v širších krajinných rozměrech. Z memoriální reflexe moderních kultovních osobností zaujalo budování historických portrétů „zakladatelů socialismu“ J. Hybše a P. Krkošky (L. Fasora) a „osvoboditele rolníků“ H. Kudlicha (P. Kladiwa), zatímco paměť budov a projekci ideologie do výzdoby účelových staveb demonstrovaly případy zaniklého Německého domu v Brně (P. Cibulka) a mauzolea podnikatelského rodu Kleinů v Loučné nad Desnou (P. Popelka). Literárního uchopení skutečných i imaginárních míst paměti v různých žánrech se ujali M. Lenderová na příkladu vytváření stereotypu Francouzky v českém biedermeieru, M. Řepa sledováním konstrukce významných dat moravských dějin německými autory z počátku 19. století a R. Vondra poukazem na odraz roku 1848 v kramářských písních, kolísajících mezi požadavky konformity a popularity. Pro odborníky nejrůznějších orientací bezesporu přitažlivá konference znovu ukázala základní směřování soudobé historické vědy k široce pojatým sociálním a kulturním dějinám, jejichž podmínkou sine qua non je vazba na současnost nikoli cestou prvoplánové aktualizace, nýbrž úsilím o nové odpovědi na odvěké existenciální otázky. Svatava Raková

Krajina města – město v krajině

K

onference konaná pod stejnojmenným titulem dne 20. ledna 2010 v prostorách Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze byla v pořadí již šestým interdisciplinárním fórem, na němž se setkávají a diskutují zástupci historických a geografických disciplín na témata spadající do mezní disciplíny zvané historická geografie. Přednesené příspěvky z různých úhlů pohledu analyzovaly vztah města a krajiny, dvou zdánlivě

protikladných fenoménů. Krajina – obecněji řečeno přírodní podmínky – determinovaly život a konání člověka od počátku: ovlivňovaly formy a strukturu osídlení, přesuny lidí na kratší i delší vzdálenosti, určovaly způsob obživy… Otisk činnosti člověka v krajině je minimálně od dob průmyslové revoluce čím dál patrnější a člověk na několik století podlehl dojmu, že se stal vítězem onoho soupeření. Představa o tom, že člověk nad přírodou zvítězil, když doká15

mezinárodní konference a vědecká zasedání zal pochopit fungování celé planety Země, popsat živou i neživou přírodu a odhalit principy fyzikálních a chemických jevů a procesů a tyto pak využít ve svůj prospěch, je dnes obecně chápána jako překonaná. Člověk na prahu 21. století se stále více zajímá o kvalitu prostředí, v němž žije, a krajina se stává tématem nejenom věd přírodních, ale také humanitních. Historická geografie chápe dnešní podobu krajiny jako výsledek působení přírodních sil a člověka, které mnohdy mělo a má charakter konfrontace. Tato mezioborová disciplína propojuje prostor a čas. Zdůrazňuje fakt, že člověk žije v určitém čase a v prostoru a nikdy tomu nebylo jinak, na což historická věda mnohdy – opomínajíc prostorový aspekt událostí – zapomíná. Geografům zase často unikají příčiny zkoumaného jevu tkvící v minulosti. Ideálním výsledkem je tedy spolupráce badatelů, kteří se nezdráhají překročit tradičně vymezené hranice svých oborů! Město, tato tradiční sídelní forma středoevropského regionu, jejíž počátky na našem území sahají hluboko do středověku, může být chápána jako výsledek činnosti člověka. Nicméně přírodní podmínky ovlivňovaly nejenom vznik města, prověřily jeho životaschopnost v počátcích jeho existence a determinovaly jeho další rozvoj, ale ovlivňují jej významně dosud. * Historický ústav Akademie věd ČR pořádá konference na historicko-geografická témata již od roku 2005. Sympozia přitahují pozornost odborníků nejen z řad geografů, ale také archeologů, urbanistů, architektů, kartografů, geoinformatiků a památkářů. Letošní zasedání uspořádal Historický ústav ve spolupráci s Katedrou sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Chronologický záběr přednesených příspěvků byl velmi široký − sahal od konstituování sítě měst a specifik vývoje jednotlivých lokalit ve středověku až po urbanistické koncepce posledních let. Setkání z řady úhlů naznačilo šíři využitelných pramenů a současně i metodická úskalí při jejich využívání: jako základní skupiny se ukazují prameny kartografické a ikonografické, ale velkou vypovídací hodnotu

16

namnoze mají i prameny povahy literární (např. cestovní deníky). Krajina jakožto určující faktor (nebo spíše komplex faktorů) se pochopitelně týká nejen měst a sídelních struktur městského charakteru (jež stály v centru pozornosti přítomného workshopu), ale má zásadní vliv na utváření a vývoj sídelní sítě obecně − vsí, ale i hradů či klášterů. Jakýkoli z právě zmíněných sídelních celků, stejně jako solitérních areálů měl své místo v krajině − zatímco v případě hradů se jednalo o cílené vizualizace již v době jejich zakládání (hrady jakožto symboly ovládnutého prostoru), v případě měst to byl až pozdní středověk a raný novověk, který docenil a plně rozvinul možnosti jejich propagandistického využití: veduty měst jakožto forma prezentace, s využitím škály prvků dobového vnímání „městskosti“ (především v podobě hradebních systémů a předimenzovaných vertikál věží vytvářejících městská panoramata), a v řadě případů i krajinných prvků. Jak zachycení města tak okolní krajiny (v grafické, ale i narativní podobě) bylo amalgámem prvků autentických a topoi − jejich odlišení (ve smyslu „fotografické věrnosti“ vedut) bývá obtížným, ba často neřešitelným úkolem. Z hlediska dokumentace historické krajiny v bližším i vzdálenějším okolí měst jsou prvořadým pramenem historické mapy a plány: jsou dokumentem nejen „zmizelé krajiny“ (především ve smyslu komunikačních sítí a hospodářských aktivit − dokládají někdejší důlní činnost, vinařství, rybníkářství apod.), ale umožňují rekonstruovat dynamiku jejího vývoje, proměňující se způsoby využití jednotlivých ploch i celých − libovolně určených (geomorfologicky, historicky, územněsprávně) − územních jednotek (land-use), stejně jako její někdejší vizuální podobu, v níž při soustředěném studiu jsme schopni odhalit někdejší prostorové zákonitosti, souvislosti a vizuální osy (designed landscape, aktuální nejen pro baroko − „barokní komponovaná krajina“, ale i pro období starší i novější). Opomenut nebyl ani význam map a plánů z hlediska studia vývoje (a zániku) sídelních struktur na územích (velko)městských aglomerací, stejně jako z urbanistického úhlu pohledu. Eva Chodějovská – Robert Šimůnek


Konference k dějinám agrárního hnutí ve střední Evropě

V

e dnech 12. a 13. května 2010 se v prostorách Slováckého muzea v Uherském Hradišti uskutečnila v pořadí již desátá konference v řadě vědeckých setkání věnovaných v nejširším slova smyslu problematice vývoje zemědělství a agrarismu v Českých zemích a na Slovensku v 19. a 20. století. Slovácké muzeum se v součinnosti s Historickým ústavem AV ČR stalo jakýmsi neformálním organizačním a dlužno říci dnes jediným centrem umožňujícím v posledních dvaceti letech přímé diskuse specialistů zabývajících se touto problematikou (spoluorganizátory byly další instituce: HÚ AV ČR, Masarykův ústav a Archiv AV ČR aj.). Tentokrát se předmětem zájmu stala problematika organizační struktury agrární strany jako nástroje vlivu na stát, ekonomiku a společnost. Jednotlivé referáty v jistém smyslu navázaly na výzkumy Dušana Uhlíře z přelomu 60. a 70. let minulého století (Republikánská strana venkovského a malorolnického lidu 1918–1938, Praha 1988), doplnily však a rozšířily jeho poznatky o nové postřehy získané zejména v posledních letech. Jak známo republikánská (agrární) strana měla v meziválečném Československu mimořádné postavení, možno ale také říci, že byla z tohoto hlediska v evropském měřítku jakousi anomálií, uvážíme-li, že se jako jediná stavovská zemědělská strana prosadila v relativně vyspělém průmyslovém státě. Bez důkladného poznání její role nelze dosti dobře pokročit v posouzení celkového charakteru první Československé republiky. Její vliv byl jistě výsledkem obratné politiky strany, přitažlivosti její ideologie, ale ukazuje se, že významnou roli hrála i jakási technologie moci uskutečňovaná právě prostřednictvím složité a pružně fungující organizační struktury strany i působením řady jejích přidružených zájmových, ekonomických i kulturně-osvětových organizací. Organizátorům konference se kromě jiného podařilo vyhnout se obvyklé asymetrii v interpretaci témat z let první republiky. Postarali se pokud možno o vyváženou pozornost situaci v českých zemích na jedné straně a poměrům v agrárním hnutí na Slovensku (Matej Hamula, HÚ SAV Bratislava) a na Podkarpatské Rusi (Julija Judlová, UJEP Ústí nad Labem) na straně druhé. Zajímavým úvodem k výkladu dílčích témat byl teoreticko-sociologický referát zabývající se sociálně-ekonomickou analýzou spolkové činnosti zemědělců (Antonie Doležalová, VŠE Praha). Předmětem pozornosti se pak staly některé zájmové organizace uvnitř agrární strany jako Domoviny domkářů a malorolníků (Karel Po-

dolský, FF UP Olomouc), Odbor pro zájmy venkovských žen (Jana Burešová, FF UP Olomouc), Říšská jednota republikánského dorostu (Miloš Charbuský, Fakulta ekonomicko-správní Univerzity Pardubice), agrární akademici (Luboš Kopecký, FF Jihočeské univerzity České Budějovice), agrární odbory (František Čapka, PedF, MU Brno). Zvláštní pozornost byla věnována institucím finančního (Eduard Kubů a Jiří Šouša, FF UK Praha) a hospodářského charakteru (Václav Průcha, VŠE Praha; Elena Šúbertová, Fakulta podnikatelského managementu EU Bratislava). Z institucí kulturního vzdělávacího a osvětového charakteru se konference dotkla role Svobodného učení selského (Lubomír Slezák), Československé akademie zemědělské (Marek Junek, FF UK Praha), či Selských jízd (Jaroslav Rokoský, FF UJEP Ústí nad Labem). Další referáty jen pootevřely závažnou problematiku působení agrární strany na jiné dobové organizace a instituce, působící sice mimo organizační strukturu strany, zabývající se však přímo nebo zprostředkovaně zemědělstvím. Během odborné diskuse dospěli účastníci k upřesnění některých dosud jen vágně formulovaných hodnocení agrárního politického hnutí v meziválečném Československu. Je nesporné, že aktivity agrární strany přispěly k rozvoji zemědělství jako celku, na druhé straně však strana sama procházela procesem degradace, ztrácela ideový náboj a soustřeďovala se stále více na techniku a technologii moci. Kromě toho je také klasickým příkladem srůstání stranictví se státní sférou. Upřesnění těchto tezí by si však vyžadovalo další nejlépe interdisciplinární výzkum (historiografie, sociologie, politologie). Bez hlubšího studia těchto aspektů lze ale jen stěží dospět ke komplexnějšímu poznání první Československé republiky. Živá diskuse věnovaná odborným otázkám vyústila v konstatování obecnějšího charakteru. Ukazuje se totiž, že je velkým deficitem současného výzkumu dějin zemědělství a agrarismu absence byť jen malého výzkumného centra (center), které by těmto otázkám věnovalo systematickou pozornost (snad by bylo možné doufat ve větší aktivitu příslušných pracovišť na vysokých zemědělských školách). Zatím tuto roli supluje Slovácké muzeum, kromě jiného i díky obětavému úsilí pracovnice muzea Blanky Rašticové. Účastníci se i pod jejím vlivem dohodli na dalším setkání, jehož tématem by měly být otázky regionálních specifik v působení agrárního politického hnutí. Josef Harna

17


Konference „Zrod nové Evropy“. Versailles, St. Germain, Trianon a dotváření poválečného mírového systému

J

e otázkou, nakolik si organizátoři mezinárodní konference věnované souboru smluv uzavírajících v letech 1919–1920 první světovou válku uvědomovali, jakou aktuálnost může nabýt zdánlivě zcela historické téma.

Dne 31. května 2010 totiž maďarský parlament vyhlásil 4. červen, tj. výročí podepsání Trianonské smlouvy, jednoho z řady dokumentů přijatých na pařížských mírových jednáních, za Den národní spolupatřičnosti. Není pochyb, že tento krok v sobě nese jisté známky revisionismu, který destabilizoval evropskou politickou scénu po celé meziválečné období a

který nebezpečně probouzí národní averze v době, kdy by Evropa mohla spíše hledat styčné momenty pro prohloubení mezinárodní spolupráce. Konferenci k problematice uvedených smluv a k hodnocení jejich dopadu na evropský vývoj uspořádal Historický ústav AV ČR, ve spolupráci s Historickým ústavem SAV, Slovenským institutem a Slovensko-českou společností v Praze ve dnech 8. a 9. června 2010. Aktuální význam vědeckého setkání potvrdila i skutečnost, že nad ním převzali záštitu náměstek ministra zahraničí ČR Vladimír Galuška a velvyslanec Slovenské republiky v ČR Peter Brňo. Cíl konference nastínil v úvodním vystoupení Jan Němeček (Historický ústav AV ČR), který upozornil na klíčové problémy tzv. nové Evropy formující se po první světové válce a vyslovil naději, že se podaří ozřejmit hlubší příčiny jejího ztroskotání. Bohumila Ferenčuhová (Historický ústav SAV, Bratislava) vyšla z hodnocení první světové války jako projevu první globální krize. Vyslovila tezi, že mírové smlouvy uzavíraly válku v okamžiku, kdy již vystupovaly jiné problémy. Nové uspořádání Evropy v sobě skrývalo řadu problémů a samo o sobě nemohlo vést k mezinárodní stabilizaci kontinentu. Položila základní otázku, na niž bude třeba hledat odpověď: zda bylo ztroskotání tzv. versailleského systému zakódováno již v samotných mírových smlouvách, nebo byl systém zpochybněn teprve propuknutím velké hospodářské krize a ztrátou zájmu

Za slovenskou stranu účastníky konference oficiálně pozdravil P. Brňo, velvyslanec Slovenské republiky v České republice.

Za českou stranu účastníky konference oficiálně pozdravil V. Galuška, náměstek ministra zahraničních věcí České republiky.

Konferenci zahájili doc. J. Němeček, zástupce ředitelky HÚ AV a vedoucí oddělení dějin 20. století HÚ AV (vlevo), a V. Valovič, ředitel Slovenského inštitútu v Prahe.

18

mezinárodní konference a vědecká zasedání velmocí na stávajícím uspořádání Evropy. Petr Prokš (Historický ústav AV ČR) nastínil vývoj německé politiky od jejího triumfu v Brestu Litevském k hořké porážce na mírové konferenci. Připomenul jednostrannost diktátu velmocí a ukázal na metody, jimiž německá politika usilovala o návrat na mezinárodní scénu. Paralelu k hodnocení versailleské smlouvy sliboval referát rakouského historika Waltra Reichela (Bandeskanzleramt, Wien), který se chtěl zaměřit na jednání v Saint-Germain. Bohužel se pro pracovní zaneprázdnění omluvil. V publikované verzi výsledků konference se však jeho postřehy objeví.

S úvodními referáty vystoupili dr. P. Prokš z HÚ AV, dr. B. Ferenčuhová z HÚ SAV v Bratislavě a prof. J. Kuklík PF UK (zleva).

Jan Kuklík (Právnická fakulta UK, Praha) poukázal na některé aspekty československé účasti na mírových jednáních. Československá delegace byla podle něj úspěšná především v důsledku důkladné přípravy argumentů jak historických, tak politických, hospodářských, vojenskopolitických i právních. Vytýčení některých absurdních teritoriálních požadavků umožnilo československým vyjednavačům pružně reagovat a dosáhnout reálných a přijatelných výsledků. Roman Holec (FF Komenského univerzity, Bratislava), se soustředil na otázku válečných cílů uherských, resp. maďarských vládnoucích elit a na reflexi výsledů války a konkrétně Trianonu v postojích maďarské politiky. Upozornil na dvě verze výkladu: Uhersko údajně nechtělo válku a zapojilo se do ní teprve na nátlak Německa. Zřejmě pak přirozeně chtělo profitovat z výsledků války. Druhá verze jednoznačně prohlašuje Maďarsko za oběť války. Nikde se v maďarské politické ani historické argumentaci proti Trianonu nezmiňují maďarské imperiální zájmy, které směřovaly v extrémní podobě daleko za hranice bývalého uherského státu.

V dalším jednání se konference dotkla řady dílčích otázek souvisejících s politikou hlavních protagonistů „postižených“ pařížskými smlouvami a upozornila na některé další problematické stránky nového uspořádání Evropy. Tak Vznik Maďarské republiky rad a intervence proti Československu měly, jak osvětlil Marián Hronský (Ústav politických vied SAV, Bratislava), v podstatě nacionální cíl, totiž obnovu státu v bývalých uherských hranicích. I tzv. Slovenská republika rad měla být součástí federalizovaných Uher. Jindřich Dejmek (Historický ústav AV ČR) se zamýšlel nad podobou východní a severovýchodní Evropy. Její vznik a proměnu konkretizoval na procesu obnovy polského státu. Antoine Marés (Université de Paris) hodnotil pařížské smlouvy jako potvrzení destrukce Evropy způsobené válkou. Stabilitu střední Evropy ohrožovala především multietnická realita regionu a skutečnost, že nové uspořádání bylo pro poražené jen východiskem k budoucí revizi. Adriana Kičková (Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra) poukázala na ústup zájmu britské politiky o situaci ve střední Evropě vyvolaný především globálními zájmy této velmoci. Odtud také např. podcenění diplomatického zastoupení Británie v Praze. Alena Feriancová (Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra) se zaměřila na snahy o revisi Versailles obsažené v konkrétních krocích politiky Výmarské republiky. Nebezpečí této politiky jen stupňovala skutečnost, že se k Berlínu upíraly zraky všech, kdo se cítili poškozeni výsledky války. Andrzej Essen (Instytut historii Uniwersitetu Pedagogicznego, Krakow) se zamýšlel nad problémy užší koordinace politiky obránců nového pořádku. Konkretizoval své teze na příkladu vztahů Malé dohody a Polska.

Aktivním účastníkem konference byl také dr. J. Dejmek z HÚ AV.

19


Na konferenci vystoupil prof. A. Marés z Université de Paris.

Do tábora nepřátel nového uspořádání se vrátila Eva Irmanová (Historický ústav AV ČR) svou úvahou nad politikou meziválečného Maďarska. Poukázala na utopičnost jeho snah získat pro vlastní revizionistické cíle spojenectví Polska. Na druhé straně však zdánlivě epizodní referendum týkající se oblasti Šoproně hodnotila jako vůbec první revizi Trianonu. Konečně pak Martin Houska (Český rozhlas, Brusel) uzavřel blok vystoupení zabývajících se postoji jednotlivých aktivních účastníků, či pasivních objektů pařížských jednání hodnocením italské politiky. Poukázal na určitou frustraci, kterou Itálie prožívala při srovnání výsledků války s jejími velmocenskými ambicemi.

Konference se poté soustředila na některé specifické problémy meziválečné Evropy pramenící z války a jejího dopadu. Tak Jakub Rákosník (FF UK Praha) se pokusil ve svém politologicky laděném příspěvku ukázat základní momenty formování občanské společnosti v meziválečném Československu a položil otázku, zda byl politický systém tohoto státu schopen řešit latentní krizi demokracie, nebo byl odsouzen k zániku. René Petráš (Právnická fakulta UK, Praha) poukázal na souvislosti mezi výsledky války, pařížskými jednáními a vznikem mezinárodněprávní ochrany menšin. Systém vázaný na Společnost národů měl podle něj převážně jen symbolickou působnost. Jiný závažný problém postversailleské Evropy otevřel Emil Voráček (Historický ústav AV ČR), když upozornil na postoje mezinárodního komunistického hnutí, jež patřilo, s výjimkou krátké epizody ve 30. letech, k nebezpečným destabilizujícím faktorům. Jaroslav Šebek (Historický ústav AV ČR) se zamýšlel nad rozdíly v postavení katolické církve v jednotlivých nástupnických státech a konečně pak Miroslav Michela (Historický ústav SAV, Bratislava) promluvil o problému maďarského revizionismu v minulosti a v současnosti a o rozdílech v hodnocení Trianonu v zemích sousedících s Maďarskem. Závěrečná panelová diskuse (Jindřich Dejmek, Emil Voráček, Miroslav Tejchman) se soustředila nejen na hlavní aspekty tzv. versailleského uspořádání Evropy, ale dotkla se i otázky nového směřování Evropy po druhé světové válce. Objevila se otázka, zda vůbec něco, co bychom mohli nazvat odkazem Versailles, přežilo. Josef Harna

Mezioborová konference o řeholním životě „Locus pietatis et vitae II“

V

e dnech 20. – 22. září 2010 se ve Vranově u Brna uskutečnila již třetí z řady konferencí zaměřených na fungování řeholních řádů v raném novověku nazvaná Locus pietatis et vitae II. Jejím pořadatelem byl Historický ústav AV ČR, jenž převzal štafetu od Ústavu dějin Univerzity Karlovy. Organizátoři zvolili v souladu s právě řešeným grantovým projektem jako základní téma osobnost řeholníka a jeho postavení v rámci řádu i vazby na vnější svět. Třídenní konferenční jednání, ve kterém vystoupilo 33 referujících, ukázalo velkou škálu pohledů na danou problematiku. První blok příspěvků – Řeč pramenů – byl věnován otázce získávání a zpracování biografických informací o řeholnících. Analýza evidenčních popř. 20

Mgr. H. Kuchařová ze Strahovské knihovny v Praze a dr. K. Valentová z HÚ AV ČR představily účastníkům konference bibliografickou databázi řeholníků raného novověku (zleva).

mezinárodní konference a vědecká zasedání narativních pramenů, z nichž lze vyčíst biografické údaje, a zhodnocení jejich množství, kvality i vypovídací hodnoty, zaznělo hned v šesti vystoupeních. Propracovanost a systematičnost shromaždování osobních údajů a také jejich využívání v personální politice jezuitského řádu představil referát Kateřiny Bobkové-Valentové, jenž byl doplněn diskusním příspěvkem Aleny Bočkové věnovaným řádové korespondenci. S možnostmi zachycení jednotlivce, sledování jeho kariéry či rekonstrukce složení řádových komunit seznámili Veronika Čapská (servité), Jiří Mihola (pauláni) a Jakub Zouhar (dominikáni). Druhou základní otázkou nastolenou v tomto jednacím bloku bylo zpracování a zpřístupnění informací nejen o osobách, ale také o zdrojích. Zástupci řešitelů grantového projektu představili bio-bibliografickou databázi řeholníků raného novověku, jež v současnosti pracuje s údaji o cca 1300 osobách a obsahuje několik stovek záznamů o pramenech a literatuře. Cenné srovnání způsobu práce přinesla prezentace databáze autorit Knihopisu (Jana Ciglerová), podněty pro vytváření vhodného internetové rozhraní pak návrh nabídl na evidenci a popis narativních pramenů (Filip Hradil a Jana Oppeltová). Jednání druhého neméně obsažného bloku bylo zaměřeno na způsoby realizace řádového povolání s ohledem na různé řehole, významné okamžiky života komunity, osobní disposice a vlohy řeholníka. Michaela Freemanová upozornila na časté integrální spojení ošetřovatelského povolání a hudebního nadání i erudice u milosrdných bratří. Václav Bartůšek zmínil souvislost podoby funkce knihovníka se školským působením piaristického řádu. Tajemství opatských voleb ve Strahovské klášteře poodhalila Hedvika Kuchařová. Dalších šest referentů se věnovalo povoláním, funkcím a činnostem v jezuitském řádu. Do systému personální politiky řádu dala nahlédnout Markéta Holubová, když sledovala obsazování funkce superiora residencí, zejména spojených s poutními místy. Charakteristiku téměř všezahrnující a přitom poněkud neuchopitelné služby operáře (operarius) poskytl Miroslav Herold, SJ. Otázky umělecké tvorby v Tovaryšstvu a jejího využití řádem se dotkli různým způsobem tři referenti. Petra Oulíková se pokoušela odhalit za anonymitou jezuitských výtvarných umělců konkrétní tvůrce, nejčastěji řádové bratry. Jezuitskými dramatiky, od kterých nás sice neodděluje bezejmennost, ale stejně silnou hradbou je nedochování bezbřehého díla vznikajícího pouze z povinnosti gymnaziálního učitele, se zabýval referát Magdalény Jackové. Jak ukázala Marie Škarpová a Tomáš Slavický, můžeme jako tvorbu vycházející bezprostředně z řádového povolání cha-

rakterizovat i dílo jezuitských hymnografů, vesměs misionářů. Zdeněk Hojda se pak dotkl zvláštního, třebaže nikoli zcela ojedinělého působení jezuitů v doprovodech šlechticů, kde krom obvyklé úlohy zpovědníka mohli zastávat i funkce preceptora či sekretáře. Uvedený referát tvořil most k následujícímu bloku příspěvků nazvanému Mezi řádem a světem. Tato problematika se představila z různých úhlů. Vlivem řeholních inspirací na elitní urozené společenství Řádu křesťanského rytířstva se zabýval Tomáš Parma, vizuální reprezentaci opatů kláštera v Zábrdovicích a v Louce u Znojma na objektech patřících církevní vrchnosti nebo v prostorách určených k slavnostním příležitostem se věnoval Tomáš Valeš. Sepětí městského prostředí a hudebního života jezuitské koleje zkoumal Vít Aschenbrenner v diskusním příspěvku o hudebnících Semináře sv. Josefa v Klatovech. Závěrečný referát Jaroslava Šotoly patřil také jezuitům, přesněji řečeno aspektu typickému pro řeholní život konce 18. století: charakteristice členů zrušeného řádu jako nové sociální skupině.

Diskuse nad pronesenými referáty pokračovala také o přestávkách.

Poslední blok druhého dne konference se zaměřil na řádovou spiritualitu a formaci, v rámci přednesených příspěvků především v návaznosti na dochované prameny. Referát Jana Linky o nově objeveném jezuitském Usus meditationum z roku 1636 otevřel daleko širší otázky po znalosti a probádanosti podobných památek v kontextu českých zemí. Specifickým žánrem menologií (souboru příkladných životopisů) se zabýval Martin Svatoš. Také příspěvek Dany Jakšičové o pojímání slibů evangelních rad u chudých školských sester de Notre Dame se opíral o zvláštní druh dokumentů, o okružní listy. Druhý jednací den pokračoval i ve večerních hodinách kulturním programem, který byl příhodným 21

mezinárodní konference a vědecká zasedání doplněním informací, jež zazněly pří konferenčním jednání. Pásmo recitace, ukázek dramatické tvorby a drobných vokálně-instrumentálních skladeb přiopravily soubory Lauriger a Ritornello, které se specializují na poučenou interpretaci barokních divadelních her a hudby. Zazněla děla hymnografů, dramatiků a kazatelů, v nichž umělecká tvorba sloužila potřebám autorova řádového povolání, tak rozverné skladbičky z pera řeholníků, které vznikly jen pro pobavení spolubratří. Poslední den konference byl věnován napětí mezi typickým a individuálním, jež bylo dokumentováno na příkladech jednotlivců a jejich vzájemných vztahů. Jako typický příklad konfliktu mezi rozvolněným chápáním upadajícího řeholního života na přelomu 16. a 17. století a reformním úsilím o jeho obnovu, jenž byl často též konfliktem generačním, představil Tomáš Černušák spor novoříšské převorky Anny s proboštem Šebestiánem. Nastínit předivo komunikačních sítí i složitost sociálních vazeb v řádu i mimo něj se podařilo Jiřímu Havlíkovi referátem přibližujícím inkviziční proces, který řešil údajnou problematičnosti některých tezí obhajovaných několika jezuity na olomoucké univerzitě v 70. letech 17. století. Deník z pera opatského sekretáře umožnil Janě Oppeltové podat zcela mimořádný obraz osobního života, úřadování i zařazení do společenských struktur hradišťského opata Bernarda Wankeho v posledním roce jeho života. Další příspěvky vedly posluchače ke sledování více či méně vybočujících osobních životních cest. Na protilehlých pólech jistě leží osud neustále nespokojeného bývalého dominikána, exulanta, luterského kazatele a nakonec úspěšného sadaře a pomologa Jiřího Holíka, představeného Marií Ryantovou, a klidná životní pouť polozapomenutého teatinského homiletika Františka Kajetána Netvorského, jehož zejména v kontextu jeho tvorby připomenul Jiří Wolf. Jak ukázal referát Jiřího Matla a diskusní příspěvek Pavly Semerádové, silné napětí mezi zvoleným řádovým životem a realizací kariéry určené vlastním uměleckým nadáním a školením se mohlo projevit u hudebníků. Plaský cisterciák Mauricius Vogt, ač se jako hudební teoretik i praktik často

22

věnoval duchovní hudbě, pobýval prakticky po celý život mimo klášterní prostředí, podobně i skladatel a houslista Heřman Antonín Jelínek, který dokonce zemřel daleko od mateřské želivské kanonie v italském Miláně.

Členové divadelního souboru Lauriger z Prahy ukázkou ze hry Arnolda Engela (1620-1690) přiblížili atmosféru barokního školního divadla v 17. století.

Součástí všech bloků jednání byla široká diskuse, které umožnila výměnu názorů na dané téma a přispěla k prohloubení vědecké komunikace mezi účastníky. Její přínos lze dokumentovat i tím, že se v ní podařilo díky kolegiální spolupráci identifikovat a pojmenovat jednoho do té doby anonymního hrdinu předloženého referátu. Vranovské konferenční jednání opět ukázalo nezbytnost vědecké komunikace, spočívající především v představení výsledků aktuálních výzkumů dané problematiky a v jejich vzájemné konfrontaci. Neméně důležité bylo načrtnutí rozpracovaných projektů a diskuse nad připravovanými záměry, zejména v oblasti zpřístupňování biografických dat a pramenné základny týkající se řeholního života raného novověku. Kateřina Bobková-Valentová

IV. VĚDECKÁ KRONIKA Historický ústav na Akademickém sněmu Od roku 2010 bude Historický ústav zastoupen na Akademickém sněmu celkem pěti svými členy. Volbou shromáždění výzkumných pracovníků byli za HÚ delegováni prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc. a doc. Mgr. Jaroslav Šebek, PhD., v kategorii významných domácích a zahraničních vědců sněm na dubnovém zasedání zvolil do svých řad prof. PhDr. Evu Semotanovou, DrSc. a prof. PhDr. Josefa Žemličku, DrSc. (prof. PhDr. Svatava Raková, CSc. je členem sněmu ex officio). Za významné vědce byli do akademického sněmu dále zvoleni oba externí kandidáti Historického ústavu – ředitel Archivu hlavního města Prahy doc. PhDr. Václav Ledvinka, CSc. a prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

Týden vědy a techniky a Den otevřených dveří v Historickém ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i. v Praze a Brně Na průběhu Týdne vědy a techniky Akademie věd České republiky, pořádaného ve dnech 1. – 7. listopadu 2010, se pracovnici a spolupracovníci Historického ústavu AV ČR podíleli následovně: a) Šárka Navrátilová, Gymnázium Vyškov, a PhDr. Pavel Cibulka, CSc., HÚ pobočka Brno vystoupili dne 1. listopadu 2010 s přednáškou Německý dům – stavba bez historické paměti v Gymnáziu Řečkovice v Brně. PhDr. Eva Doležalová, Ph.D., HÚ Praha vystoupila dne 5. listopadu 2010 s přednáškou Středověká inkvizice jako tunelový mikroskop komunikačního prostoru kacířských sekt v Městské knihovně v Praze 1.

1935. Praha, HÚ 2009. Současně probíhala výstava starých tisků a map s neformální diskusí návštěvníků s vědeckými a odbornými pracovníky ústavu. Nakladatelství Historický ústav přitom prezentovalo nové publikace.

Den otevřených dveří v Historickém ústavu Akademie věd České republiky, v.v.i. pobočka v Brně dne 5. listopadu 2010 Programem dne byly přednášky, exkurze a diskuse s návštěvníky. Přednášky: a) PhDr. Gustav Novotný, CSc., Pátrání po stopách brněnských osobností aneb Jak vzniká biografický slovník a biografická studie? b) doc. PhDr. Jiří Friedl, Ph.D., Českoslovenští a polští vojáci za druhé světové války. Zapomenuté skutečnosti. Téma exkurzí: a) Využití internetu v práci historika; b) publikace a knihovna HÚ AV ČR v pobočce Brno. Současně probíhala diskuse návštěvníků k uvedeným námětům s vědeckými a odbornými pracovníky ústavu..

Návštěvníky Dne otevřených dveří přivítali prof. E. Semotanová a dr. M. Holý.

Den otevřených dveří v Historickém ústavu Akademie věd České republiky, v.v.i. v Praze dne 2. listopadu 2010 Programem dne byla autorská čtení, představení nových publikací i projektů pracovníků ústavu a diskuse s návštěvníky. Autorská čtení: a) PhDr. Martin Holý, Ph.D., Martin Holý, Zrození renesančního kavalíra. Praha, HÚ 2010; b) RNDr. Jiří Martínek, Jiří Martínek, Cesty k samostatnosti. Portréty žen v éře modernizace. Praha, HU 2010; c) Mgr. Eva Chodějovská, Eva Chodějovská – Milan Kudyn (eds.), Čeněk Musil, Regulační plán města Jičína z roku

Mgr. E. Chodějovská vysvětlila návštěvníkům problematiku historické geografie.

23

vědecká kronika

Návštěvníci, zejména z řad studentů, projevovali velký zájem o připravený program.

Přednáška dr. J. Martínka se setkala s velkým zájmem středoškolských studentů.

Výstavy V prostorách vestibulu Akademie věd ČR na Národní tř. 3 v Praze proběhla výstava Konec ČeskoSlovenska 14. – 16. března 1939. Podílel se na ní kolektiv pracovníků Historického ústavu AV ČR: Doc. Jan Němeček, dr. Jindřich Dejmek, dr. Jiří Friedl, dr. Jan Gebhart, doc. Jaroslav Šebek, dr. Emil Vo-

ráček, a dr. Zlatica Zudová-Lešková. Grafické realizace se ujala Blanka Šubecová. Na vernisáži 16. března 2009 zaznělo úvodní slovo prof. Jaroslava Pánka, předsedy III. vědní oblasti, prof. Svatavy Rakové, ředitelky Historického ústavu AV ČR a Doc. Jana Němečka, vedoucího oddělní dějin 20. století. Expozice vzbudila zasloužený zájem návštěvníků, kteří si ji mohli prohlédnout od 16. – 26. března 2009.

Vernisáž výstavy zahájili prof. J. Pánek, prof. S. Raková, a doc. J. Němeček (s mikrofonem).

Výstava se setkala s velkým zájmem odborné i širší veřejnosti.

24

vědecká kronika Ve dnech 9. – 22. června 2009 byla v Galerii Slovenského institutu v Jilské 450/16, Praha 1 otevřena výstava Slovenské národné povstanie 1944 a účast Čechov. Výstava autorů Stanislava Mičeva a Zlatici Zudové-Leškové, historiků Múzea SNP v Banské Bystrici a Historického ústavu AV ČR, byla prezentována ve spolupráci s pražským Slovenským institutem. Dne 26. ledna 2010 byla v prostorách pražského kina Světozor otevřena výstava Židé v boji a odboji, kterou připravili vědečtí pracovníci Historického ústavu AV ČR, dr. Zlatica Zudová-Lešková a doc. Jan Němeček. Výstava byla uvedena jako součást premiéry celovečerního dokumentárního filmu o vzrůstajícím neonacismu v Evropě Zatemněná demokracie pod záštitou a za osobní přítomnosti předsedy vlády Jana Fischera. Vernisáže výstavy obohacené o celek Českoslovenští Židé v táborech ponižování a smrti se za HÚ zúčastnila dr. Zudová-Lešková, která nesla hlavní tíhu vytvoření scénáře a shromáždění podkladů. V neděli 7. března 2010 byla u příležitosti zahájení Měsíce valašsko-izraelského přátelství – Chaverut 2010 v kapli na zadním nádvoří zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí slavnostně otevřena za přítomnosti velvyslance Izraele, J.E. p. Yaakova Levyho výstava Židé v boji a odboji, připravená vědeckými pracovníky oddělení dějin 20. století. Výstava je pro veřejnost města a širokého okolí volná do konce března 2010.

Dějiny církve ve střední Evropě Historický ústav Akademie věd České republiky, Ústav dějin křesťanského umění, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Westfälische Wilhelms-Universität Münster uspořádaly ve dnech 21. – 23. září 2009 v pražské vile Lanna mezinárodní vědeckou konferenci Ecclesia als Kommunikationsraum in Mitteleuropa (13. – 16. JAHRHUNDERT). V rámci konference se uskutečnila 21. září 2009 prezentace publikace Böhmen und das Deutsche Reich. Ideen- und Kulturtransfer im Vergleich (13.–16. Jahrhundert). (Red.): Eva Schlotheuber a Hubertus Seibert. Publikace je výstupem stejnojmenného pracovního zasedání v Mnichově v září 2007, které uspořádaly společně Ludwig-Maximilians-Universität München a Historický ústav Akademie věd ČR, Praha. Přináší aktuální studie ke třem okruhům středoevropských

středověkých dějin, totiž k vzájemnému ovlivňování římské říše a českého státu v rovině politické, kulturní i duchovní.

Konferenci zahájila prof. S. Raková, za přítomnosti prof. E. Schlotheuber z Univesität Münster (vlevo) a prof. J. Žemličky.

Na organizaci konference se významně podíleli a zároveň s vlastními referáty vystoupili dr. R. Šimůnek a dr. E. Doležalová.

Česká Papežská kolej Nepomucenum a Český historický ústav pořádaly sympozium Česká papežská kolej Nepomucenum si v roce 2009 připomněla dvě významná výročí. V dubnu 2009 uplynulo 80 let od posvěcení nové budovy Papežské koleje Nepomucenum (23. dubna 1929). A v listopadu 2009 to bylo 125 let od vzniku České koleje v Římě tzv. Bohemica (4. listopadu 1884). Právě k připomenutí těchto významných výročí se ve dnech 29. září – 1. října 2009 konala konference s názvem Česká kultura a kněžská formace v kontextu národnostních střetů a koexistence, kterou uspořádala Papežská kolej Nepomucenum. Konference proběhla ve spolupráci s Českým historickým ústavem v Římě a Österreichisches Kulturforum Rom, a podílela se na něm také Univerzita Palackého v Olomouci. Dne 29. září 2009 ji zahájila přednáška profesora Jaroslava Pánka, místopředsedy Akademie Věd ČR a 25

vědecká kronika ředitele Českého historického ústavu v Římě. Mezi dalšími přednášejícími byl například doc. Jaroslav Šebek z Akademie Věd ČR nebo profesor Giuseppe Lorizio z Papežské lateránské univerzity. V areálu Strahovského kláštera v Praze se ve dnech 16. října – 8. listopadu 2009 konala dokumentární výstava Pronásledování římskokatolické církve v Československu (1948–1960). Ojedinělý výstavní projekt byl realizován pod záštitou arcibiskupa pražského a primase českého Miloslava kardinála Vlka a pod patronátem Konfederace politických vězňů ČR. Na textové části se významně podílel doc. Jaroslav Šebek z Historického ústavu AV ČR, který byl rovněž účastníkem historického kolokvia, pořádaného v rámci doprovodných akcí dne 6. listopadu 2009. V pondělí 7. prosince 2009 se v Praze-Dejvicích konalo slavnostní odhalení pomníku kardinála Josefa Berana. Pomník odhalil doc. Jaroslav Šebek z Historického ústavu AV ČR a promluvil o životě a působení kardinála Berana v souvislosti s jeho osobností a politickými problémy, které tehdy nastaly. Kardinál byl zatčen nacisty, potom trpěl v době komunistické totality a musel podstoupit tvrdé zkoušky. Právě tehdy se projevila jeho zakotvenost ve víře a zásadovost. Snažil se o rehabilitaci Jana Husa, k níž došlo za pontifikátu Svatého otce Jana Pavla II. v roce 1999. Mučedník Beran je symbolem naděje, hluboké víry a vnímání potřeb druhých. V pondělí 21. prosince 2009 se uskutečnilo v ClamGallaském paláci (Husova 20, Praha 1) v 17.30 hod. slavnostní představení publikace Roma-Praga PrahaŘím. Kniha přibližuje historické výzkumy, které vznikaly za podpory Českého historického ústavu v Římě a zároveň přináší bilanci širokého spektra badatelského zájmu českých a moravských historiků, stipendistů římského ústavu. Publikace byla věnována významnému životnímu jubileu profesorky Zdenky Hledíkové, dlouholeté ředitelky Českého historického ústavu v Římě. Na vzniku publikace se podíleli: Český historický ústav v Římě, Historický ústav AV ČR, Filozofická fakulta UKv Praze, Centrum medievistických studií Filosofického ústavu AV ČR a Filozofické fakulty UK a Kabinet pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR.

HARSKO, edice Stručná historie států autora Mgr. Jiřího Martínka (Historický ústav AV ČR). Slavnostní prezentaci uvedl Bojan Pančev, ředitel Bulharského kulturního institut (na snímku vedle autora), záštitu nad jejím konáním převzal bulharský velvyslanec Zdravko Popov. Dne 24. června 2010 se v kavárně knihkupectví Academia v Praze 1 konal slavnostní křest knihy SLOVINSKO autora doc. PhDr. Ladislava Hladkého, CSc. Křest byl spojený s autogramiádou a besedou s autorem.

Křest knihy uváděl ředitel nakladatelství LIBRI dr. F. Honzák za přítomnosti autora doc. L. Hladkého z HÚ AV.

Češi ve slovenském odboji 1939–1945 Spoločnosť gen. M. R. Štefánika v Praze, Historický ústav AV ČR Praha, Slovenská historická spoločnosť pri SAV a Slovenský institut v Praze uspořádaly 9. února 2010 v Slovenském inštitútu v Praze slavnostní prezentaci knihy dr. Zlatice ZudovéLeškové CESTY K SEBE. Česi v odboji na Slovensku v rokoch 1939–1943. S autorkou besedovali historici Vojtech Čelko, předseda Společnosti generála Milana R. Štefánika, a Petr Hofman.

České publikace k dějinám Balkánu V Bulharském kulturním institutu v Praze se uskutečnil ve středu 23. září 2009 křest knihy BUL-

26

Dr. Z. Zudová-Lešková z HÚ AV přebírá poděkování od dr. V. Čelka.

vědecká kronika Ministerstvo kultury ČR, Historický ústav AV ČR, České centrum Bratislava a Univerzitná knižnica Bratislava uspořádaly v Bratislavě dne 27. října 2010 slavnostní prezentaci knihy Nakladatelství Historický ústav Zlatica Zudová-Lešková: CESTY K SEBE. Česi v odboji na Slovensku v rokoch 1939–1943. Monografii představili historikové PhDr.

Emil Voráček, DrSc. z HÚ AV ČR a PhDr. Ivan Kamenec, CSc. z HÚ SAV za přítomnosti desítek kolegyň a kolegů – historiků, archivářů, knihovníků – a rovněž přímých pamětníků. Bohatá diskuse byla důkazem zájmu o problematiku a rovněž oceněním počinu Nakladatelství Historického ústavu.

V. AKTUALITY A INFORMACE Historický ústav Akademie věd České republiky vydává původně odborné sborníky (ročenky) Medievalia Historica Bohemica, Folia Historica Bohemica a Moderní dějiny od roku 2009 jako odborné časopisy, které vycházejí dvakrát ročně. Historický ústav Akademie věd České republiky vydává od roku 2010 v nové podobě tradiční odborný časopis Slovanský přehled, který místo původních čtyř samostatných čísel vychází pouze dvakrát ročně

ve formě sdružených čísel při zachování dosavadního stránkového rozsahu za celý rok. Dne 21. září 2010 se konalo v Historickém ústavu AV ČR celoústavní shromáždění pracovníků, v jehož rámci proběhla také volba zástupce HÚ do akademického sněmu. Na základě hlasování byl novým členem akademického sněmu zvolen doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D. Více o novém zástupci a jeho názorech v následujícím rozhovoru.

VI. ROZHOVOR Rozhovor Evy Semotanové s Jaroslavem Šebkem, vědeckým pracovníkem Historického ústavu AV ČR

D

oc. Mgr. Jaroslav Šebek, PhD., je vědeckým pracovníkem Historického ústavu AV ČR. Pracuje v oddělení dějin 20. století, kde se zabývá politickými, sociálními a ideovými dějinami Československa mezi dvěma světovými válkami. Od roku 2006 je nositelem Prémie Otty Wichterleho, ocenění, udělovaného v AV ČR mladým vědcům za vynikající výsledky k rozvoji vědeckého poznání a v letošním roce byl zvolen členem Akademického sněmu. Patří ke střední generaci vědců – historiků; narodil se v roce 1970 v Benešově a vystudoval historii na Filozofické fakultě v Praze. V současné době přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde se také v roce 2009 habilitoval. Vydal několik desítek studií v domácích i zahraničních periodikách, monografii Mezi křížem a národem (2006), v současné době vyšla jeho další

monografie Sudetendeutscher Katholizismus auf dem Kreuzweg (2010) v nakladatelství Lit Verlag v Münsteru. Jaroslave, v září 2010 jsi byl zvolen členem Akademického sněmu jako zástupce akademického pracoviště – Historického ústavu AV ČR. Ke zvolení Ti gratuluji. Domníváš se, že je potřebné, aby se vědečtí pracovníci angažovali v orgánech AV ČR? Nebylo by výhodnější věnovat se pouze výzkumu než „ztrácet čas“ výkonem různých funkcí a povinností s tím spojených? Nejprve bych chtěl při této příležitosti znovu poděkovat za podporu a důvěru, kterou jsem při volbě do Akademického sněmu od mých kolegů v ústavu dostal, a které si velice vážím. Co se týká otázky „ztráty času“ je pochopitelné, že mnohem příjemnější by bylo plně se věnovat bádání a „nerozpty27

rozhovor lovat“ se dalšími aktivitami. Tuto angažovanost, přesahující jen rámec vlastní práce, však vnímám jako velmi důležitou zvláště nyní, kdy se o dalších perspektivách akademického bádání mnohdy rozhoduje na jiných hřištích než pouze ve výzkumných institucích. Z tohoto hlediska pak činnost v různých funkcích mimo „čistý výzkum“ rozhodně za neužitečně strávený čas nepovažuji.

na konferencích, vystupovat v médiích. Daří se Ti vyrovnat se s těmito nároky a přitom se věnovat svým nejbližším? Tato otázka je pro mě zvláště obtížná, protože musím zcela po pravdě říci, že prolínání vědeckého a soukromého světa je pro mě velkou výzvou, abych lépe slaďoval pracovní a rodinný život. Zatím se mi to však příliš nedaří a nedostává se mi dost času, abych ho měl pro své nejbližší. Proto si vážím jejich tolerance a podpory, které mi umožňují, abych se mohl plně věnovat svojí práci. Doufám však, že se mi v blízké době podaří najít optimálnější model rozložení času, aby rodina nepřicházela tolik zkrátka. Rádi bychom seznámili čtenáře s tématy Tvého výzkumu. V čem je jejich řešení pro české a československé dějiny přínosem? Má tato problematika mezinárodní ohlas?

Doc. J. Šebek

Jaké jsou perspektivy mladých vědců z humanitních oborů, zejména historických věd, doma a v zahraničí? (Možnosti zahraničních stáží, účasti na mezinárodních konferencích, výuka v zahraničí apod.) Myslím si, že možnosti uplatnění v zahraničí jsou v současné době doširoka otevřené. Z hlediska možného prosazení se v mezinárodním měřítku jde podle mě pak ale primárně o to, přijít se zajímavým tématem, které zapadá obsahově nebo metodologicky do řešení tamních projektů. Těm, kterým se to podařilo – jako jsou například moji kolegové Miloš Řezník nebo Pavel Kolář – jsou úspěšnými pedagogy na zahraničních univerzitách nebo v badatelských centrech. Skloubit vědeckou práci s rodinou je často velmi náročné. Věda vyžaduje plné nasazení, osmihodinová pracovní doba v žádném případě nestačí, vědci jsou zvyklí pracovat, po večerech, v noci, o víkendech i o svátcích, prezentovat projekty 28

Do značné míry se v současné době věnuji bádání v rámci tématiky církevních a náboženských dějin v období celého 20. století. Současně jsem přesvědčen, že nejde tuto sféru historiografického výzkumu oddělit od sociálních, kulturních, ideových nebo i politických či diplomatických dějin, a to nejen českých zemí, ale i středoevropského prostoru, které se do mojí tématiky také prolínají. Co se týká ohlasu v zahraničí, myslím, že možnosti uplatnění výsledků této tématiky na mezinárodním fóru jsou velmi dobré, protože stoupá zájem o zpracování témat z církevní a náboženské problematiky, což také souvisí s růstem diskusí o významu a roli náboženství v současné Evropě. Před několika dny mi vyšla monografie k tématu vývoje sudetoněmeckého katolicismu ve třicátých letech 20. století také v německém nakladatelství Lit Verlag, která poprvé představuje tuto tématiku i německému zájemci, a to nejen z pohledu církevní problematiky, ale na pozadí dynamických proměn národnostních vztahů v meziválečném státě v této etapě. V rámci výzkumu náboženských dějin se nabízí také řada možností bilaterální a multilaterální spolupráce. Jako příklad bych uvedl grantový projekt „Náboženské kultury v Evropě v 19. a 20. století“, který se zabývá novými pohledy na církevní dějiny českých zemích v širším kontextu evropské moderny. Kromě této sféry se věnuji také problematice českoněmeckých vztahů, konkrétně se nyní zabývám „druhým životem“ Mnichovské dohody, tedy recepcí pohledu německé (a zvláště západoněmecké) politiky a společnosti po druhé světové válce na čtyřstranné ujednání o dalším osudu Československa z Mnichova 1938 a zkoumáním cesty k jeho oduznání v roce 1973. Tato kapitola, kterou zpracovávám na základě no-

rozhovor vých pramenů z archivu berlínského ministerstva zahraničí (Politisches Archiv des Auswärtigen Amtes), bude součástí připravované publikace, která by měla pro širší veřejnost shrnout nejnovější poznatky k tomuto neuralgickému bodu naší moderní historie. Akademie věd intenzivně spolupracuje s vysokými školami. Přesto je často vztah AV ČR a vysokých škol medializován konfrontačně. Považuješ tuto spolupráci za potřebnou? Mohl bys uvést ze své praxe přínos působení pracovníků Akademie věd v terciárním školství? Domnívám se, že v některých kruzích existuje snaha ukázat vztahy mezi vysokými školami a Akademií věd jako konkurenční a jejich zájmy v naprosté disonanci. Jsem ale přesvědčen, že tomu tak není. Z logiky věci a společných zájmů plyne, že by tyto instituce měly například spolupracovat při vypracování nové metodiky hodnocení vědecké práce, který by zohlednil především kvalitu výsledků, nikoli jen jejich měřitelné množství. V této souvislosti si v poslední době často vybavuji slova, která řekl při loňské návštěvě papež Benedikt XVI. Sice se jedná o církevního činitele, ale ve svých slovech velmi přesně diagnostikoval situaci, která se svými důsledky dotýká zřetelně i vědy. Ve Vladislavském sále tehdy prohlásil, že zatímco již pominula doba ideologického vměšování a tlaků, stáváme se nyní svědky toho, „jak jsou používání rozumu a akademické bádání nuceny sklonit – více či méně jemně – se pod tlakem zájmových skupin a podřídit se vábení krátkodobých prospěchářských a nebo pragmatických cílů“. Co se týká mé osobní zkušenosti z výuky na vysoké škole, konkrétně na Masarykově univerzitě v Brně, nevnímám v tomto směru žádné problémy, naopak je to pro mě velké obohacení. Výuka na vysokých školách je pro mě navíc zajímavá i kvůli možnosti vzájemného dialogu. Vnímám ji tedy jako výraznou zpětnou vazbu, protože je pro mě vždy inspirativní slyšet různé názory na dané téma rovněž ze studentského i pedagogického prostředí. Objevuješ se často v médiích. Nakolik je komunikace a spolupráce vědců s médii různého typu pro AV ČR potřebná a výhodná? Patří popularizace vědecké práce k samozřejmým „povinnostem“ vědeckého pracovníka nebo je spíše nadbytečná? V čem spočívá význam popularizace vědy pro laickou veřejnost? V úvodu bych chtěl jen podotknout, že v rámci Historického ústavu AV ČR spolupracuje s různými typy médií kromě mě i celá řada pracovníků, a to

napříč vědeckými odděleními. Myslím si, že to je dobré a prospěšné, protože jsem pevně přesvědčen o tom, že mediální komunikace je, stejně jako práce se studenty, důležitou součástí vědecké práce a významně přispívá k tomu, aby byla Akademie věd vnímána jako podstatná součást veřejného prostoru, tedy nejen prizmatem ryze badatelské instituce. Vědecká obec by se měla tedy podle mě vyjadřovat k otázkám, které se týkají i vysvětlení kulturních, sociálních, etických, historických i civilizačních tendencí, jež se odehrávají před našima očima. Popularizace vědy by podle mého názoru měla směřovat k tomu, že se odborník na nějakou vědní disciplínu stane pro veřejnost průvodcem po krajině poznání. Měl by ve čtenáři či posluchači probudit zájem o danou věc, o daný obor. Zkušenost prezentace v médiích vidím pro sebe osobně užitečnou mimo jiné v tom, jak mi pomáhá, abych formuloval co možná nejprecizněji, ale i srozumitelně svá stanoviska v odborném diskursu. Užitečné prolnutí mezi vědeckým výzkumem a společenským zájmem jsem vnímal například v rámci nynějšího připomínání Dne české státnosti 28. září, kdy byl patrný zájem ze strany vlády, s jejíž podporou byla uvedena obnovená premiéra filmu „Svatý Václav“ z roku 1930, pod patronací premiéra Petra Nečase a pražského arcibiskupa Dominika Duky. Tento způsob uchopení našich duchovních i národních tradic, v němž by se prolínala spolupráce státu, duchovního života, médií a v neposlední řadě i akademických pracovišť, může být podle mého názoru jedním z příspěvků k potřebné diskusi nejen o významu svatováclavského kultu, ale také o naší kulturní, státní i národní identitě na přelomu tisíciletí. Domnívám se, že i v dalších letech by nemusel tento den zůstat omezen jen na církevní slavnosti a při přípravě oficiálního programu oslav by mohly – podobně jako letos – úzce spolupracovat státní, vědecké, duchovní i kulturní instituce. Stejně tak mě překvapuje, že stále existuje velký zájem ze strany veřejnosti o řadu témat našich moderních dějin. Nedávno jsem měl možnost se o tom přesvědčit s kolegou Janem Němečkem při debatě v jedné z malých osad na Benešovsku, spojené s předpremiérou dalšího pokračování cyklu „historie.cs“, jež bylo věnováno vysídlení Neveklovska a Sedlčanska během druhé světové války. Tato diskuse dokázala k mému příjemnému údivu přilákat skoro dvě stovky posluchačů různých věkových kategorií. A to by mohla být, řečeno s Járou Cimrmanen, taková pěkná tečka za naším rozhovorem. Jaroslave, děkuji Ti za rozhovor. 29

VII. MISCELLANEA Benátky nad Jizerou a Zdeněk Kalista

J

e velká škoda, že v kronice výletů Historického ústavu zůstane zanesena pro rok 2009 jen jedna objevná zpráva. Totiž fakt, že díky nepřízni osudu a okolnostem se povedl zorganizovat oproti běžné praxi pouze jeden výlet a to do Benátek nad Jizerou. Myslím však, že i ta hrst odvážných, jež se ve špatném počasí odhodlala – snad i díky své zatvrzelosti – podstoupit ono odkrývání tajů české kotliny, dozajista byla uchlácholena malebností kraje benáteckého a příjemností zdejších lidí. Ono také v Benátkách nad Jizerou, v tomto zhruba sedmitisícovém městě, ležícím mezi Prahou a Mladou Boleslaví je toho k objevování spousta.

vynikající houslista a sestra Anna se proslavila jako operní zpěvačka dvorního divadla v Berlíně. Zajímavostí je i v tomto případě další osobnost, spjatá však s Novými Benátkami, a to historik Zdeněk Kalista. Ten ve svých nádherných pamětech Po proudu života (díl 1.) uvádí: „Matka mé prabáby Černé byla z rodiny Blažkovy, rovněž staré selské rodiny, usazené už od 18. století [...] ve Starých Benátkách. Tato rodina pak navazuje v mém rodokmeni příbuzenství, tuším, nejvzácnější: příbuzenství s rodinou českých muzikantů 18. století – Františka, Jiřího a ostatních bratří a sester Bendových.1“ Zdeněk Kalista dalece před tím, než nalezl ono propojení s rodem Bendových však tíhl k nim. V pamětech o tom píše:

Kostel Narození P. Marie v Benátkách nad Jizerou.

Sraz a uvítání bylo tentokrát na autobusovém nádraží ve Starých Benátkách. Kdo měl možnost na tomto náměstí stát, zaručeně si kladl stejnou otázku – a kde vlastně ty Staré Benátky jsou – jako já, a pak spíše se zamilovaností hleděl na vrchol – do Nových Benátek, kde se vypíná budova zámku a jeho kroky směřovaly tam. Je to tak, ze Starých Benátek nezbylo de facto nic. Ale! Ti, kteří nedali na první dojem a s mírnými pochybnostmi se otočili zámecké budově zády, přeci jen se potěšeně rděli a radovali. Neboť nad Starými Benátkami se rozplývá v tónech hudební genialita zde usedlých Bendů. Stojíme na místě, kde původně býval dům slavného rodu Bendů (přes protesty stržen v roce 1937). Na pamětní desce jsou však z pěti milovníků hudby uváděni pouze dva nejvýznamnější, a to skladatel a koncertní mistr pruské kapely v Berlíně – František Benda, a dvorní kapelník a skladatel sasko-gothajského vévody – Jiří Benda. Další z bratrů Josef byl

30

„První moje historická práce [...] je fejeton, který jsem ještě jako gymnazijní student otiskl v Mladoboleslavských listech. A ta práce nerostla snad jen z plané literátské ješitnosti. Já byl do Bendů už na gymnáziu upřímně zamilován. Žádnou skladbu pro housle jsem nehrál s takových zaujetím jako sonátu a moll Františka Bendy [...], kterou pro mne objevil můj milovaný učitel hudby J. C. Sychra. Opravdu jsem ji měl rád – třebaže houslové skladby u mne jinak mnoho zájmu nevzbuzovaly [...] chodil jsem i kolem jejich domku [...], jako bych tu stále cosi hledal: ve vzduchu, atmosféře ten domek obklopující, v začarovaném kruhu staré, ještě z 18. století pocházející chalupy. A těžko by to bylo možno vysvětlit jen jakousi krajanskou zamilovaností. Bylo to něco, co rostlo z větších, daleko větších hloubek. Z těchže hloubek, ze kterých rostla moje láska ke květinám mého domova. I hudba Bendů mi připomínala hlasy těchto květů, měla s nimi cosi společného.2“ Tečkou za pamětí rodu Bendů, která natrvalo uhnízdila v Německu, je povzdech autora článku o Bendech, pana Františka Slaba, který tvrdí, že v Německu například Jiří Benda natolik zdomácněl, že se o něm mluví jakožto o Němci, aniž by se uváděla jeho česká národnost. Pro trochu odlehčení a povzbuzení v podzimní roztěkanosti počasí a zaplněním pauzy v přechodu k nedalekému kostelu Nanebevzetí P. Marie je protější benzínová pumpa, u které zastavila vědecká vý-

miscellanea prava Cimrmanologů, jak o tom ve zkratce připomíná dokument Posel z Liptákova: „Jizera, tato Cimrmanova řeka jako by vtiskla nejen kraji, ale i lidu – svůj ráz. Jestliže jsem obyvatele Brandýsa nad Labem označil jako přívětivé, pak v Benátkách nad Jizerou už musím hovořit o vyslovené srdečnosti. Důkazem je například snímek otištěný v našem programu.“ Jak víte, jednalo se o skupinový snímek s personálem benzínové pumpy, který v programu nebyl, s plnoštíhlou Janičkou, menší a ještě tlustší Katuškou a vedoucím benzínové pumpy Josefem Mrázem, kterého děvčata nazývala „samec“. Po této malé úsměvné kulturní vsuvce dokráčíme před kostel Nanebevzetí P. Marie. Tato prostá rokoková stavba byla vystavěna roku 1764 po zřícení původního, staršího kostela existujícího pravděpodobně již ve 13. století. Interiér si však, s ohledem na zamčená vstupní vrata, musíme odpustit, a tak vyrážíme do Benátek, ale těch Nových. Tečkou této části Benátek je šibenice, která stávala mezi Starými Benátkami a Kbelem, k níž se váže trochu černým humorem poznamenaná událost: „Jednou, bylo to r. 1727, stál tu pod šibenicí jakýsi Procházka a ještě jiní, snad pro nějakou krádež. Primas Frant. Rebensteiger z Blankenfeldu […] těšil odsouzené, že šibenice bude sloužiti spáse jejich duše. Zda Procházka věděl nebo nevěděl, že z rozhodnutí apelačního soudu bude odsouzeným dána milost, o tom nevíme ničeho, ale Procházka doporučoval panu primasovi, aby dal syny své pověsiti, neboť mu na jejich spasení jistě záleží.3“ Do Nových Benátek jdeme podél řeky, kolem restaurace Slepá kolej, známou z televizního pořadu „Ano šéfe!“ – k zámku, s cílem navštívit regionální muzeum a soukromé Muzeum hraček. Ta jsou však prozatím uzavřena, a tak po nabrání sil v místní restauraci pokračujeme v prohlídce památek okolních. Děkanský kostel sv. Máří Magdalény byl postaven na konci 16. století a po požáru města roku 1664 barokně upraven. Za nejcennější umělecké předměty lze považovat obraz patronky kostela, snad mylně připisovaný Petru Brandlovi a cínovou křtitelnici datovanou rokem 1489. Na venkovní zdi má desku i novobenátecký rodák – básník a vlastenec Věnceslav Ráb. O kus dále „zde – kdež vděčná úcta města Benáteckého – pomník tento zbudovala – spí sen pokoje – Václav Jaromír Picek – ck okresní soudce v Nových Benátkách – věrný vlasti syn a básník její slavný – narozen v Újezdě Svijanském 13. listopadu 1812 – v Pánu zesnul 26. listopadu LP. 1869.“ Vracíme se přes malebné náměstí s kaplí sv. Rodiny, jež sloužila svého času jako sídlo radnice

k zámku, jehož historie se začala odvíjet mezi léty 1525–1526, a to zásluhou Fridricha z Donína, který jej nechal vystavět na místě bývalého kláštera cyriaků. Za Jana z Werthu bylo přistavěno nové, barokní křídlo a teprve na konci 17. století získal benátecký zámek, tehdy v majetku hraběte ze Schützenu, svou nynější podobu. Později Příchovští z Příchovic nechali zámek rokokově upravit (především interiéry). Vcházíme do muzea nacházejícího se v budově zámku. Jednotlivé expozice se dělí jak tematicky, tak i časově. Návštěvník se dozví ledacos z historie, či o skladbě místní fauny a flóry. S radostí můžeme doporučit toto muzeum i rodinám s dětmi, které zaručeně uvítají interaktivní informační panely, malý kurz archeologie, stavbu hradu, nebo možnost si vyzkoušet ony vyhlášené astronomické přístroje, středověké brnění a dobové kroje. V soukromém Muzeu hraček zas obdivujeme elektrické vláčky. Z osobností uváděných muzeem nemohu pozapomenout na tři, zvláště významné: nešťastného hvězdáře Tychona de Brahe, majícího tu neustálé konflikty s císařským hejtmanem Kašparem z Milštejna, na matematika Jana Keplera a skladatele Bedřicha Smetanu, jenž zde působil jako domácí učitel hudby v letech 1844–47. Opouštíme zámecký areál a okolo kostela Narození P. Marie založeného spolu s cyriackým klášterem roku 1349 se blížíme k místní škole, ve které se narodil náš přední historik Zdeněk Kalista. Po seznámení se s dílem a odkazem Zdeňka Kalisty jsou naše objevné cesty díky pozdním hodinám nutné zkrátit, a tak se přesuneme přímo k Dražickému hradu, založeném dvořanem Řehníkem z Litovic a spojeném se známějším pražským biskupem Janem IV. z Dražic. S blížícím se večerem se však naše společné putování musí přetnout a tak mnoho informací zůstává nevysloveno, jaksi ukryto pro chvíle budoucí, kdy snad – ono putování po kraji benáteckém, jež v nedalekých Horkách zaznamenával August Sedláček do svých připravovaných „Hradů“ – se opět zanese v následujících letech jako nekončící a nevyčerpatelné téma v kronice výletů Historického ústavu4. Tomáš Batěk

1

Cit. Z. Kalista: Po proudu života (1). Brno 1997. Str. 33 tamtéž 3 Cit. Boleslavsko: Čtení z kraje středního a dolního Pojizeří [uspořádal Emanuel Strnad]. Mladá Boleslav. 1947. Str. 302 4 Cit. A. Sedláček: Paměti z mého života. Praha 1997. Str. 100. 2

31

VIII. NOVÉ KNIHY Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu za rok 2009 s doplňky za rok 2008 Monografie, edice, slovníky, atlasy BARON, Roman • Między Polską i Czechami. W optyce historyka z Brna. Toruń, Wydawnictwo Adam Marszałek 2009. 281 s. • (ed.), A jednak zostanie. W stulecie założenia Gimnazjum im. Juliusza Słowackiego w Orłowej na Śląsku Cieszyńskim (1909–2009). Orłowa – Czeski Cieszyn, Kongres Polaków w Republice Czeskiej 2009. 455 s. BLECHOVÁ, Lenka • (s B. Kocánovou, H. Šedinovou, F. Šimonem, edd.) Isidor ze Sevilly, Etymologie XI. Praha, OIKOYMENH 2009. 225 s. (Knihovna středověké tradice. 17.) BOUBÍN, Jaroslav • (s K. Kavanovou Muškovou), Petr Chelčický. Lhenice, Občanské sdružení Rozkvět 2009. 40 s. BOUBÍN, Jaroslav – Dvořáčková-Malá, Dana • (edd.), Dvory a rezidence ve středověku. III. Všední a sváteční život na středověkých dvorech. Praha, Historický ústav 2009. 549 s. (Mediaevalia Historica Bohemica. Supplementum. 3.) DEJMEK, Jindřich • (ed.), Československá zahraniční politika v roce 1937. Sv. 2. (1. srpen – 31. prosinec1937). Praha, Ústav mezinárodních vztahů – Historický ústav AV ČR 2008. 656 s. (Dokumenty československé zahraniční politiky. A 19/2.) • (ed.), Kamil Krofta, Diplomatický deník. 1919– 1922. Praha, Historický ústav 2009. 388 s. GEBHART, Jan • (s J. Kuklíkem a J. Tomešem, edd.). Masarykův sborník. 14 (2006–2008). Praha, Masarykův ústav a Archiv AV ČR 2009. 573 s. HÁJEK, Jan • (s D. Jančíkem, E. Kubů, edd.), O hospodářskou národní državu. Úvahy a stati o moderním českém a německém hospodářském nacionalismu 32

v českých zemích. Praha, Karolinum 2009. 264 s. (Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 1–2005. Studia historica LIX.) HORČÁKOVÁ, Václava – MARKOVÁ, Markéta – REXOVÁ, Kristina • Bibliografie dějin Českých zemí za rok 2001. Praha, Historický ústav 2009. 576 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, Řada D. Bibliographia. 16.) CHODĚJOVSKÁ, Eva • (s M. Kudynem, edd.), Čeněk Musil, Regulační plán Jičína z roku 1935/1938. Praha, Historický ústav 2009. 60 s. IRMANOVÁ, Eva • (s. J. Rychlíkem, N. Bárdim, D. Hájkovou, Z. A. B. Zemanem, M. Zeidlerem, F. Eilerem, L. Szarkou), Czech and Hungarian Minority Policy in Central Europe 1918–1938. Prague – Budapest, Masarykův ústav a Archiv AV ČR 2009. 209 s. KRAFL, Pavel • (ed.), Ves Leštno za městečko vysazovati ráčíme. Památky, místopis a vybrané osobnosti Líšně z pohledu historických, jazykovědných a přírodovědných disciplín. Brno-Líšeň, Statutární město Brno – Městská část Brno-Líšeň 2009. 272 + LXVIII. (Historie a kultura Líšně. 1.) KUČERA, Martin • Pražský Maigret. Osobní zápas legendárního kriminalisty. Praha, Academia 2009. 496 s. • (ed.), Stanislava Jonášová, Paměti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770– 1816. Kniha VI–VII (1810–1816). Praha, Karolinum 2009. 484 s. (Prameny k dějinám českého myšlení. 1.) • (ed.), Václav Běhounek, Zelený anton (plíživé kontravzpomínky). Praha, Národní archiv 2009. 244 s. LITERA, Bohuslav • Historie Rudé armády. 1917–1941. Praha, Libri 2009. 377 s. (Historická řada)

nové knihy MARTÍNEK, Jiří • Bulharsko. Praha, Libri 2009. 136 s. (Stručná historie států. 61.) MIKULEC, Jiří • (s I. Čornejovou, J. Kaše, V. Vlnasem), Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 8. 1618–1683. Praha, Paseka 2008. 711 s. NĚMEČEK, Jan • (s. J. Šťovíčkem, H. Nováčkovou, J. Kuklíkem, edd.), Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně. I. (1940–1941). Praha, Historický ústav – Masarykův ústav a Archiv AV ČR 2008. 877 s. ONDO GREČENKOVÁ, Martina • (s J. Mikulcem, edd.), Církev a zrod moderní racionality. Víra – pověra – vzdělanost – věda v raném novověku. Praha, Historický ústav 2008. 244 s. (Folia Historica Bohemica. Supplementum. 2) PÁNEK, Jaroslav • (a kol.), České dějiny v současné zahraniční historiografii. Pardubice, Sdružení historiků České republiky 2008. 394 s. • (s O. Tůmou, edd.), A History of the Czech Lands. Praha, Karolinum 2009. 639 s. • (ed.), Akademická encyklopedie českých dějin. A–C. Praha, Historický ústav, 2009. 384 s. (Práce Historického ústavu AV ČR. Řada E – Encyclopaedica. 2.) POKORNÁ, Magdaléna • Josef Němec. Neobyčejný muž neobyčejné ženy. Praha, Academia 2009. 335 s. SEMOTANOVÁ, Eva • (s T. Grimem, I. Korbelářovou, R. Žáčkem), Historický atlas měst České republiky. Svazek č. 20. Opava. Praha, Historický ústav 2009. 51 s. SEMOTANOVÁ, Eva – ŠIMŮNEK, Robert • (s J. Anderlem, T. Bernhardtem, V. Čadou, P. Domanickým, K. Postráneckou, A. Skálou, M. Strejcem, R. Širokým, S. Štanglem, M. Vichrovou, T. Vybíralem, M. Waskovou), Historický atlas měst České republiky. Svazek č. 21. Plzeň. Praha, Historický ústav 2009. 121 s. • (s J. Anderlem, T. Bernhardtem, V. Čadou, P. Domanickým, K. Postráneckou, A. Skálou, M. Strej-

cem, R. Širokým, S. Štanglem, M. Vichrovou, T. Vybíralem, M. Waskovou), Historický atlas města Plzně. Plzeň, Statutární město Plzeň 2009. 121 s. STERNECK, Tomáš • (s J. Šimánkem, R. Lavičkou, J. Havlicem), Doudleby. Historie, památky, tradice. Doudleby, Obecní úřad Doudleby 2008. 95 s. • Sterneck, Tomáš. Mezi měšťany a šlechtou. Dějiny rodu Daublebských ze Sternecku. Brno, Statutární město Brno 2009. 581 s. (Brno v minulosti a dnes. 8.) ŠEBEK, Jaroslav • (s M. Schulze Wessel, P. Markem, M. Traplem, O. Matějkou, J. Cuhrou, M. Zückertem, M. Kunštátem), Handbuch der Religions- und Kirchengeschichte der böhmischen Länder und Tschechiens im 20. Jahrhundert. München, R. Oldenbourg 2009. 940 s. • (s J. Paulasem, edd.). Katolické noviny 1949– 1989. Katolický týdeník. Praha, Katolický týdeník 2009. 247 s. ŠESTÁK, Miroslav – HLADKÝ, Ladislav – TEJCHMAN, Miroslav • (s L. Havlíkovou, J. Pelikánem), Dějiny jihoslovanských zemí. 2. dopl. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2009. 759 s. (Dějiny států) ŠÍSTEK, František • Naša braća na jugu. Češke predstave Crne Gore i Crnogoraca 1830–2006. Cetinje – Podgorica, Matica crnogorska 2009. 304 s. ŠMAHEL, František • Nalézání, setkávání a míjení v životě jednoho medievisty. Praha, Argo 2009. 534 s. TEJCHMAN, Miroslav • (s. J. Kolářem, I. Šťovíčkem, V. Bistrickým, V. A. Vasilevem, L. Manolovou, edd.), Češki i slovaški izvori za balgarskata istorija. Sv. 4. Sofia, Akademično izdatelstvo prof. Marin Drinov 2008. 243 s. TEJCHMAN, Miroslav – LITERA, Bohuslav • Moskva a socialistické země na Balkáně 1964– 1989. Vnější a vnitřní aspekty vývoje a rozpadu sovětského bloku na Balkáně. Praha, Historický

33

nové knihy ústav 2009. 186 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, v. v. i. Řada A – Monographia. 23.) VELKOVÁ, Alice • Krutá vrchnost, ubozí poddaní? Proměny venkovské rodiny v 18. a první polovině 19. století na příkladu západočeského panství Šťáhlavy. Praha, Historický ústav 2009. 586 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, v. v. i. Řada A – Monographia. 27.) VLČEK, Radomír • (s J.Hanušem, edd.), Historik v proměnách doby a prostředí 20. století. Brno, Matice moravská 2009. 395 s. VONDRA, Roman • Osobnosti české historie. Praha, Nakladatelství Aleš Skřivan ml, 2009. 760 s. VORÁČEK, Emil • (ed.), The Disintegration of Czechoslovakia in the End of 1930s. Policy in the Central Europe. Praha, Historický ústav 2009. 222 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, v.v.i. Řada C. Miscellanea. 22) VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla • Průvodce všedním životem v novověku. Úvaly, Albra 2009. 61 s. VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla – BRABENCOVÁ, Jana – MAKARIUSOVÁ, Marie – MARTÍNEK, Jiří – NOVOTNÝ, Gustav – HUSOVÁ, Marcella • (red.), Biografický slovník českých zemí. Sešit 11. Čern – Čž. Praha, Libri, 2009. 104 s. • (red.), Biografický slovník českých zemí. Sešit 12. D-Die. Praha, Libri, 2009. 111 s. VYSKOČIL, Aleš • C. k. úředník ve zlatém věku jistoty. Praha, Historický ústav 2009. 368 s. ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica • Cesty k sebe. Česi v československom demokratickom a komunistickom odboji na Slovensku v rokoch 1939–1943. (K česko-slovenským vzťahom a k cestám návratu československej štátnosti počas druhej svetovej vojny). Praha, Historický ústav 2009. 349 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, Řada A – Monographia. 24.)

34

ŽEMLIČKA, Josef • (s P. Sommerem, D. Třeštíkem, edd.), Přemyslovci. Budování českého státu. Praha, Lidové noviny 2009. 880 s.

Studie a články publikované v zahraničí BARON, Roman • The image of the Czechs in Polish society: The case of Galicia. Czech-Polish Historical and Pedagogical Journal 1, 2009, č. 1, s. 29–42. • Obraz Czecha w społeczeństwie polskim. Przykład Galicji. Prace Historyczne 136, 2009, s. 99– 111. • Polsko-czeska miłość na Kresach. In: Na obrzeżach polityki. 7. Pod red. Marcelego Kosmana. Poznań, Wydawnictwo Naukowe Wydziału Nauk Politycznych i Dziennikarstwa Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu 2009, 179–190. • Od idei do realizacji. Polskie Gimnazjum Realne im. Juliusza Słowackiego w Orłowej na Śląsku Cieszyńskim (1909–1919). In: A jednak zostanie. W stulecie założenia Gimnazjum im. Juliusza Słowackiego w Orłowej na Śląsku Cieszyńskim (1909 –2009). Red. R. Baron. Orłowa, Kongres Polaków w Republice Czeskiej 2009, s. 116–138. • Klio między Wisłą i Wełtawą. Z dziejów współdziałania polskich i czeskich historyków na początku XXI wieku. In: Wybrane problemy czeskopolskiej współpracy kulturalnej, naukowej i gospodarczej. Pod red. nauk. Z. Jasińskiego i B. Cimały. Opole, Instytut Nauk Pedagogicznych Uniwersytetu Opolskiego 2009, s. 41–52. BLECHOVÁ, Lenka • Život žena u srednjovjekovnom samostanu u Kotoru: ora et labora. In: Rodna perspektiva u medjureligijskom dijalogu u XXI veku. Red. S. Savić i R. J. Anić. Novi Sad, Futura, Ženske studije i istraživanja 2009, s. 96–110. DEJMEK, Jindřich • Das Deutsche Reich in der Aussenpolitik der Tschechoslowakei in 1930er Jahre (bis zum Münchener Abkommen). In: Suche nach Sicherheit in stürmischer Zeit. Tschechen, Slowaken und Deutsche im System der internationalen Beziehungen der ersten Hälfte des 20 Jahrhunderts. Ed. H. Lemberg et al. Essen, Klartext Verlag 2009, s. 149–188.

nové knihy DOLEŽALOVÁ, Eva • Ordinationsliste als Quelle zur Geschichte der Geistlichkeit vor der Reformation. In: Böhmen und das Deutsche Reich. Ideen- und Kulturtransfer im Vergleich. (13.–16. Jahrhundert). Eds. E. Schlotheuber – H. Seibert. München, Oldenbourg, 2009, s. 223–234. DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana – ZELENKA, Jan • Zur Rezeption der höfischen Kultur in Böhmischen Ländern des Früh– und Hochmittelalters. Mitteilungen der Residenzen-Kommision der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 19, 2009, č. 1, s. 21–29. FRIEDL, Jiří • O niektórych zagadnieniach stosunków między Polską i Czechosłowacją w latach 1945–1949. Prace Komisji Środkowoeuropejskiej 17, 2009, s. 57–72. • Stosunki polsko-czechosłowackie w 1945 roku w świetle wybranych dokumentów National Archives (Public Record Office) w Londynie. In: Między przymusową przyjaźnią a prawdziwą solidarnością. Czesi – Polacy – Słowacy 1938/39 – 1945 – 1989. Część II. Pod red. P. Blažka, P. Jaworskiego, Ł. Kamińskiego. Warszawa, Institut Pamięci Narodowej 2009, s. 103–108. HLADKÝ, Ladislav • Obnovljeno partnerstvo med Čehi in Slovenci. Petnajst let na novo razvijajočega se kulturnega in znanstvenega sodelovanja. Kronika – časopis za slovensko krajevno zgodovino 57, 2009, č. 1, s. 113–119. HLAVAČKA, Milan • Die Revolution 1848 und die Frage der wirtschaftlichen Union Böhmens mit Deutschland. In: Integration und Desintegration in Mitteleuropa. Pläne und Realität. Hrsg. M. Rossová. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 89–100. • (s L. Höbeltem), Innig bleibt mit Habsburgs Krone. Böhmen und Österreich in der Neuzeit. In: Österreich – Tschechien: Geteilt, getrennt, vereint, Beitragsband und Katalog der Niederösterreichischen Landesaustellung 2009. Hg. S. Karner, M. Stehlík. Schollach, Schallaburg Kulturbetriebges. 2009, s. 26–35.

HOLÝ, Martin • Die Bedeutung der Oberlausitz für die Erziehung und Ausbildung des böhmischen (bzw. mährischen) Adels in der zweiten Hälfte des 16. und am Anfang des 17. Jahrhunderts. Neues Lausitzisches Magazin. Zeitschrift der Oberlausitzischen Gesellschaft der Wissenschaften e. V. 12, 2009, s. 29–48. • Johannes Sturm, das Straßburger Gymnasium (Akademie) und die Böhmischen Länder in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts. In: Johannes Sturm (1507–1589). Rhetor, Pädagoge und Diplomat. Hrsg. M. Arnold. Tübingen, Mohr Siebeck 2009, s. 303–319. • Nižší šlechta z českých zemí na cestách za vzděláním a její vychovatelé (1500–1620). In: Zemianstvo na Slovensku v novoveku. Časť II. Duchovná a hmotná kultúra. Ed. M. Kovačka. Martin, Slovenská národná knižnica 2009, s. 9–27. KRAFL, Pavel • Crescente cottidie malicia perversorum. Notka o wpływie statutów Jakuba Świnki na czeskie prawodawstwo kościelne. In: Świat, Europa, mała ojczyzna. Studia ofiarowane Profesorowi Stanisławowi Grodziskiemu w 80-lecie urodzin. Pod red. M. Małeckiego. Bielsko-Biała, Wyższa Szkoła Administracji w Bielsku-Białej 2009, s. 111–117. LACINA, Vlastislav – HÁJEK, Jan • Od desintegrace střední Evropy po první světové válce ke snahám o opětné sblížení v druhé polovině dvacátých let 20. století. In: Integration und Desintegration in Mitteleuropa. Pläne und Realität. Hrsg. M. Rossová. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 159–167. NĚMEČEK, Jan • Edvard Beneš a Milan Hodža – dva přístupy k integračním plánům ve střední Evropě za druhé světové války. In: Integration und Desintegration in Mitteleuropa. Pläne und Realität. Hrsg. M. Rossová. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 169– 178. • Otkaz ot priznanija mjunchenskogo soglašenija v gody vtoroj mirovoj vojny. In: Mjunchenskoje soglašenije 1938 goda: Istorija i sovremmenost'. Eds. N. S. Lebedeva, M. Wools. Moskva, Institut všeobščej istorii RAN 2009, s. 296–313.

35

nové knihy PÁNEK, Jaroslav • The Czech (Bohemian) State and Issue of Central European Integration at the Onset of the Modern Age. In: Integration und Desintegration in Mitteleuropa. Pläne und Realität. Hrsg. M. Rossová. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 3–29. • Historische Enzyklopädistik in Ostmittel- und Osteuropa. Bulletin du DHS. Bulletin du dictionnaire historique de la Suisse 14, 2009, s. 15–26. • Rudolfine Prague: Nations and Confessions in an Early Modern Cosmopolitan Metropolis. In: Society of Information and Communication – Emerging Technologies and their Applications in Society and Arts. Second Czech-Argentine Biennale Workshop Buenos Aires, September 24–26, 2007. Buenos Aires 2009, s. 21–27. • Werner Korthaase – from political scientist to Comenius specialist. In: Werner Korthaase badacz Jana Amosa Komeńskiego. Werner Korthaase als Comeniusforscher. Pod red. nauk. B. Sitarskiej, R. Mnicha, M. Richtera. Siedlce, Wydawnictwo Akademii Podlaskiej 2009, s. 39–46. PROKŠ, Petr • Prokš, Petr. Koncepce „německé“ Mitteleuropy a Rakousko-Uhersko 1914–1918. In: Integration und Desintegration in Mitteleuropa. Pläne und Realität. Hrsg. M. Rossová. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 135–144. SEMOTANOVÁ, Eva • Territorial Changes of the Central Europe like a palimpsest. In Integration und Desintegration in Mitteleuropa. Pläne und Realität. Hrsg. M. Rossová. München, Martin Meidenbauer 2009, s. 31–41. ŠEBEK, Jaroslav • Die katholische Kirche in der Gesellschaft. In: Handbuch der Religions- und Kirchengeschichte der böhmischen Länder und Tschechiens im 20. Jahrhundert. Hrsg. von M. Schulze Wessel und M. Zückert. München, Oldenbourg Wissenschaftsverlag 2009, s. 47–76. • Das katholische Vereinswesen. In: Handbuch der Religions- und Kirchengeschichte der böhmischen Länder und Tschechiens im 20. Jahrhundert. Hrsg. von M. Schulze Wessel und M. Zückert. München, Oldenbourg Wissenschaftsverlag, 2009, s. 77–100. • Der deutsche politische Katholizismus. In: Handbuch der Religions- und Kirchengeschichte der böhmischen Länder und Tschechiens im 20. Jahr-

36

hundert. Hrsg. von M. Schulze Wessel und M. Zückert München, Oldenbourg Wissenschaftsverlag 2009, s. 115–134. • Räume geistiger Inspiration, des Ideentransfers und der Dissonanzen. Der tschechische, sudetendeutsche und österreichische Katholizismus nach 1918. In: Österreich – Tschechien: Geteilt, getrennt, vereint, Beitragsband und Katalog der Niederösterreichischen Landesaustellung 2009, Hg. S. Karner, M. Stehlík. Schollach, Schallaburg Kulturbetriebsges. 2009, s. 302–307. • Místa duchovních inspirací, transferů idejí i vzájemných disonancí. Český, sudetoněmecký a rakouský katolicismus po roce 1918. In: Česko – Rakousko. Rozděleni – odloučeni – spojeni. Dolnorakouská zemská výstava 2009. Hg. S. Karner, M. Stehlík. Schallaburg, Schallaburg Kulturbetriebsges. 2009, s. 302–307. ŠIMŮNEK, Robert • Was in den Testamenten „fehlt“. „Donationes pro anima“ und das Fegefeuer im Spigel böhmischer Adelstestamente. In: Böhmen und das Deutsche Reich. Ideen- und Kulturtransfer im Vergleich. (13. – 16. Jahrhundert). Eds. E. Schlotheuber – H. Seibert. München, Oldenbourg 2009, s. 159– 176. ŠÍSTEK, František • Glorifikacija Crnogoraca u češkom društvu krajem 19. vijeka. Matica 10, 2009, č. 37/38, s. 123– 150. ZELENKA, Jan • Vazal nebo přítel? Význam rituálu homagia ve vztahu mezi českým knížetem Soběslavem I. a císařem Lotharem III. In: Drugie polsko-czeskie forum młodych mediewistów. Mediewista wobec źródła – teoria i praktyka. Materiały z konferencji naukowej Gniezno 25–28 września 2007 roku. Pod red. J. Dobosza, J. Kujawińskiego i M. MatliKozłowskiej. Poznań, Instytut Historii UAM 2009, s. 61–71. Bibliografii připravily Václava Horčáková a Kristina Rexová

I. ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELKY HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV ČR

Recommend Documents