HVĚZDA Krásné a požehnané Vánoce a šťastný nový rok 2011!

Prosinec

2010

BETLÉMSKÁ

HVĚZDA

Krásné a požehnané Vánoce a šťastný nový rok 2011!

Z obsahu: Slovácký Betlém Domov Betlém má novou střechu Z deníku Jindry Stanii Narnie plnoletá Co znamená kvalita sociálních služeb v praxi

a státními dotacemi v  roce příštím, je zase dosti nejasné… Přece se však nebudeme každý rok znovu bát, jak asi a jestli vůbec přežijeme. Vždyť máme tolik dobrých přátel a dárců – a k  nim ještě toho nejvyššího Přítele a Dárce všech dobrých darů. Dobrým lidem proto vzdáváme tisíceré díky. A Pánu Bohu chválu. Halelujah! Slavte, prosím, s námi – letos je tomu už dvacet let od chvíle, kdy byl 8. 12. 1990 slavnostně otevřen Domov Betlém v  Kloboukách u Brna. Z  milosti Boží a díky podpoře státu i našich dárců je pořád tady. Také několik jeho obyvatel a pracovníků zůstává stejných po celou tu dobu. Není to ovšem jen jakési přežívání, jde nám vždycky o víc. Život v   Domově Betlém a kvalitu jím poskytovaných služeb v  květnu a říjnu ocenila výborným hodnocením krajská inspekce sociálních služeb. Stejně jako tatáž inspekce letos výborně hodnotila i služby poskytované v  Domově Narnie a v loni v  Domově Arkénie… Neusínáme však na pomyslných „vavřínech“ – přes úspěšné inspekce dobře víme, kde nás „bota tlačí“ a jak můžeme naše služby určené zdravotně handicapovaným dospělým i dětem dělat ještě lépe. A to i díky Vaší pomoci! Tož Vám přeji příjemné počtení, včetně prostoru pro zamyšlení nad úvahou bratra faráře Jiřího Grubera, jednoho z našich „otců zakladatelů“ a věrného člena dozorčí rady BETLÉMA. A jak jsem slíbil v ú   vodu, přeji Vám ze srdce: veselé a požehnané Vánoce, hodně zdraví a vše dobré do nového roku 2011.

Vážené dámy a pánové, milé sestry a bratři – laskaví čtenáři

Betlémské Hvězdy!

Mám radost, že Vás na sklonku roku 2010 můžeme opět oslovit občasným zpravodajem pro vážené dárce a přátele BETLÉMA. Ať už tedy dostanete tuto Betlémskou Hvězdu v  čase předvánočním, vánočním či snad již novoročním (to kdyby se v  tiskárně nějak strašlivě zpozdili) – dovolujeme si tímto způsobem za Vámi přijít de facto až domů. Doufám, že Vám to nevadí a nijak Vás tím neobtěžujeme – ba naopak věřím, že jde o návštěvu vítanou. A že kdyby někdo z  obyvatel a pracovníků našich tří Domovů u Vašich dveří doopravdy zazvonil, pozvali byste ho dál, na čaj a cukroví a na kus řeči. Něco bychom Vám o sobě a životě v  BETLÉMĚ pověděli, popřáli Vám srdečně pokojné Vánoce a vše nejlepší do nového roku, a zase bychom šli dále… Ale nebojte se, na žádnou takovou „přepadovou“ návštěvu se ve skutečnosti nechystáme. Spoléháme právě na stránky tohoto zpravodaje, které nám umožní navštívit Vás nepřímo a zprostředkovaně, zato však stejně upřímně. Výhodou také je, že pro takový typ návštěvy si můžete svobodně zvolit ten nejvhodnější čas a když budete mít něco důležitějšího na práci, můžete Betlémskou Hvězdu odložit třeba na poličku. Zároveň věřím, že zpravodaj pak i dočtete, stejně jako dopis, který ho provází. O našich potřebách zde netřeba opakovaně psát. Jak to vypadá na našem bankovním účtu při zkrácených dotacích, po generální opravě střechy Domova Betlém a domečku pro ubytování pracovníků v  Morkůvkách, je dosti jasné. A jak to bude s n   ašimi financemi

Petr Hejl, Dis. ředitel a předseda správní rady Diakonie ČCE – střediska BETLÉM

2

jak s  náhle vráceným majetkem naložit. Budova byla v  žalostném stavu. Většina moudrých radila dům prodat. Jednu faru už jsme měli a pro vilu jsme neměli využití (a že by to byla pěkná fara!). To jediné, co mohla tehdy církev kromě bohoslužeb podnikat, byla rodinná rekreace členů církve. Ale kdo zaplatí opravu? Našli jsme obchodní firmu, která byla ochotna dům opravit a užívat ho deset měsíců pro obchodní jednání (ve vinném kraji!) a na dva měsíce prázdnin ho přenechat církvi ke konání biblických kurzů. Smlouva už byla nachystána k  podpisu. Někdy v   té době navštívil synodního seniora v  Praze mladý hoch jménem Leoš Princl z  holešovického sboru s otázkou, zda by církev neměla nějaký zámeček, kde by mohl uskutečnit svůj sen: vytvořit křesťanskou komunitu, kde by společně žili vozíčkáři a jejich přátelé – pečovatelé. Vypadalo to hodně nerealisticky, ale nadšení a víry měl Leoš na rozdávání. Ale copak v   Praze vědí, co se děje v   nějakých Kloboukách u Brna? Brzy na to byl Leoš Princl na kurzu křesťanské služby v  Chotěboři, kde se s n   ím setkal Mirek Erdinger, tehdy farář v R   ovečném. Věděl o kloboucké vile, kterou všichni doporučovali prodat, a když byli ve sprchách, navrhl Leošovi, aby si do Klobouk zajel. Dodnes vidím Leoše, jak přijel spolu s  vozíčkářem Vaškem Růžičkou do Klobouk. Podal jsem si ruku s  Leošem a Vaška, který seděl v   kulichu na vozíku, jsem přešel, jako by tam nebyl. Nevěděl jsem samými rozpaky, jak se k  takovým lidem chovat.

Slovácký Betlém

Před dvaceti lety byl v  Kloboukách u Brna založen Betlém – jedno z  prvních středisek obnovené Diakonie. Jeho vznik provázela řada okolností, které jsem tehdy vnímal a dodnes chápu jako výzvu, před kterou nás Pán Bůh postavil a na kterou jsme se  pokusili odpovědět. V  letech první republiky věnoval zámožný notář Ludvík Odstrčil svou rodinnou vilu evangelické církvi, aby zde v  budoucnu vznikl výchovný ústav pro dcery evangelických farářů. Plán, který měl být financován z výnosů těžby moravské nafty, se však nenaplnil. Majetek nadace byl po válce znárodněn a v  domě zřízena mateřská škola a posléze dětský domov. I ten byl nakonec zrušen a budova s krásnou zahradou ponechána svému osudu. Někdy v  roce 1986 jsem byl pozván na Národní výbor, abych za církev podepsal darovací listinu, v které zmíněnou vilu věnuje sbor městu. Na mou udivenou otázku mi bylo řečeno, že znárodňování se neprovedlo důsledně a v katastru nemovitostí stále figuruje sbor jako vlastník. Město pak chtělo předat vilu jakési firmě, která slibovala dát milion na plynofikaci obce. Můj podpis měla být pouhá formalita. Když jsem se šel poradit s  bratrem kurátorem Dostálem, dostal jsem jasnou odpověď: „Co jsme jednou dostali jako dar, toho se nemůžeme jen tak zbavit.“ Na jindy klidném sborovém shromáždění na jaře 1987 proběhla vzrušená diskuse,

3

Tehdy byl vozíčkář rarita, kterou před námi soudruzi skrývali za zdmi ústavů. Ačkoli byl Leoš a jeho přátelé charismaticky ladění, což se o mně a klobouckém sboru nedalo říci ani náhodou, brzy jsme si porozuměli a navzájem si plácli. Betlém – domov, kde postižení dostali možnost žít podle svých potřeb a představ, vznikl nejprve na kloboucké faře, kde byl tehdy volný farní byt. Ale kdo celou akci zaštítí? Odvahu našel brněnský senior Miroslav Rozbořil a vytvořil účelové církevní zařízení, pod jehož hlavičkou vzniklo ubytovací zařízení, které umožnilo společný pobyt skupině asi osmi Leošových přátel a čtyřem postiženým. Když jsme byli vn   ejlepším, přijel z  Prahy tehdejší synodní kurátor Miloš Lešikar a navrhl nám, že pro naše aktivity synodní rada založí Diakonii. Měl to dobře vymyšlené, a tak jsme souhlasili. Tak vznikla první dvě střediska Diakonie – kloboucký Betlém a paralelně středisko v  Praze-Strašnicích. Bylo to nadšení a odvaha řadových členů církve, pro které Synodní rada našla právní krytí. Zatímco komunita již žila na kloboucké faře, naproti přes ulici se pilně pracovalo. Stavební firmy jsme však volali jen na odborné práce. Největší kus práce vykonaly desítky dobrovolníků, kteří pod vedením Jarka Buly a Honzy Slámy začali dům opravovat. Každý měsíc přijelo třicet až padesát mládežníků ze seniorátu a za jednu sobotu se udělalo víc práce, než jsme stačili naplánovat. Pravidelně jezdili chlapi z   Valašska. Když přijeli adventisté, betonovalo se i v  neděli. Ve chvíli, kdy televize odvysílala o Betlému pořad v hlavním vysílacím čase (6. září 1990), začaly chodit peníze nejen od členů církve, ale i od docela neznámých lidí. Slovák od Košic nám přijel postavit do haly krb. Ředitel jakési firmy nechal přivézt stavební buňku, z k  teré se stala kancelář. Z V   ídně přijel církevní rada a dal mi do ruky několik tisíc šilinků na kuchyň. Pak přišlo slavnostní otevření 8. 12. 1990. Plný kostel. Večeře Páně, kdy nám málem došlo víno. Sestra kostelnice však rychle zaběhla domů, kde jí manžel natá-

hl další přímo ze sudu. Než jsem obsloužil jedno kolo, už byla v  sakristii nová láhev. Byly to nádherné pionýrské doby plné nadšení, víry a modliteb, které se plnily před očima. Lidé z okolí nosili zeleninu a králíky. A i když se časem nadšení zklidnilo a králíků ubylo, pokračovala každodenní náročná práce. Leoše Princla vystřídal ve vedení Petr Hejl. Počáteční výzva však zůstává stále živá a zavazující. Po několika letech se podařilo vybudovat ze staré církevní školy v  Morkůvkách týdenní stacionář Narnie pro děti. Žije tu 15 dětí, pro něž tu funguje i speciální škola. Před dvěma lety vznikl další domov pro skupinu pěti dětí, které jsou již dospělé a potřebují jiný typ péče. Žijí s pečovateli v  pronajatém rodinném domě a každých čtrnáct dnů jezdí navštěvovat rodiče. Ale jejich domovem se stala Arkénie, kde pomáhají s   vařením, uklízením i praním prádla. Jsem rád, že jsme Odstrčilovu vilu před dvaceti lety neprodali. A to jsme ani v  nejmenším netušili, jaké možnosti před námi Pán Bůh otevírá. Díky za to. Mgr. Jiří Gruber, psáno pro časopis Český bratr, senior Brněnského seniorátu ČCE místopředseda dozorčí rady střediska BETLÉM

4

a 1/3 tvořila díla věnovaná regionálními umělci a vína od místních vinařů. Další účastníci akce věnovali na rekonstrukci střechy ještě mimořádné dary: firma OSC, a.s. 200   000 Kč, LEMAK s.r.o. 100  000 Kč, významnou částkou 50  000 Kč přispěla také jistá nejmenovaná dárkyně a 200  000 Kč obdrželo středisko BETLÉM ze svatodušní sbírky ČCE. Všem štědrým dárců patří náš velký dík a vděčnost. Dá se říci, že téměř polovinu potřebné částky se podařilo získat klientům celoroční prací a pílí, kterou štědří lidé ocenili zakoupením jejich výrobků. Radost všech obyvatel Domova Betlém je tedy dvojnásobná, jednak z  nové střechy a zlepšení celkového stavu bydlení a také z vlastního přičinění. Nová střecha byla firmou HB delta, s.r.o. předána v  pátek 3. 9. 2010. Podařilo se zachovat původní vzhled střechy, včetně zelených glazovaných hřebenáčů vyrobených na zakázku. Jsme rádi, že se podařilo tuto rekonstrukci provést v    roce, kdy si Domov Betlém připomíná 20 let od zahájení své činnosti a s v   írou, že i staviteli Dr. Ludvíku Odstrčilovi s  manželkou Adolfínou by se nová střecha líbila. Na rekonstrukci střechy chce vedení střediska navázat výměnou původních oken a opravou fasády domu a proto se rozhodlo výtěžek letošního 10. Společenského večera s   dobročinnou aukcí věnovat na tento účel

Domov Betlém má novou střechu

Celé léto, již od 15. června probíhala náročná rekonstrukce střechy Domova Betlém. Tzv. Odstrčilova vila, ve které domov sídlí, pochází z  počátku 20. století a doposud ji před rozmary počasí chránila původní střecha. Její věk byl na technickém stavu již patřičně znát, při vydatnějších deštích zatékalo až do jídelny v přízemí, sníh pronikal až na půdu a klima v pokojích, nacházejících se v  podkroví bylo významně ovlivňováno počasím, v  l  étě horko a v z  imě se obtížně vytápěly. Bylo tedy třeba přistoupit k  rekonstrukci střechy a zateplení půdy a eliminovat co nejvíce všechny stávající nedostatky a problémy. Již při prvních úvahách o rekonstrukci bylo jasné, že především ke složité členitosti se bude jednat o náročnou práci s  vysokým finančním rozpočtem. A právě otázka financování byla tou zásadní, která ovlivňovala rozběh prací. Kvalifikované nezávislé rozpočty od počátku hovořily o částce v řádu cca 1 mil. Kč. Vedení střediska BETLÉM se snažilo získat prostředky z  veřejných zdrojů, ale bez úspěchu a proto se nakonec rozhodlo financovat celou akci stejně jako všechny své předchozí investice a celý rozvoj organizace v  průběhu 20 let – za podpory sponzorů, dárců a nadací.    První velkou částku 433. 100 Kč se podařilo získat na 9. Společenském večeru s  dobročinnou aukcí. Dražilo se celkem 60 exponátů, kde se 2/3 podílely výrobky klientů střediska

Bc. Jana Lexová vedoucí úseku fundraisingu a vnějších vztahů

5

lených. Aby si uchoval svou nezávislost, jezdil s  asistenty svým vozem. Jeho cesty většinou směřovali za rodinou nebo do míst, které znal ze svého mládí nebo kde dříve působil pracovně. Často také jezdil do center Pravoslavné církve, kde se příležitostně účastnil i Bohoslužeb. Jezdil do Monastýtu svatého Gorazda v Hrubé Vrbce, do Pravoslavného kostela sv. Václava v   Brně či Hodoníně nebo třeba do pravoslavného centra ve Vilémově. Tomáš byl také člověkem společenským. Během života na Betlémě pro něj bylo stále důležité udržovat kontakt s  rodinou. Návštěva, telefonát či pohled od dcer, maminky či sestry pro něj vždy byl velkou vzpruhou a motivací pro další dny. A naopak pro mnoho jeho přátel z   Betléma byl důležitý Tomášův dar naslouchání, vždy měl kolem mnoho lidí, kteří s  ním potřebovali mluvit. Tomáš byl i člověkem víry. Víry, o které se nemusí mluvit, protože se žije. Víry, kterou neměl jako samozřejmost, ale jejíž každý krok si pracně vybojovával. Víry, která není poskládaná z   pouček a frází, ale z  chyb, omylů, úzkosti, které život přinesl a jež bylo nezbytné překonat. Po Tomášovi zůstane na Betlémě prázdno nejen u stolu ale zejména v  srdcích. A já bych s   Vámi chtěl sdílet svou naději, a myslím, že to nebude troufalé, když řeknu i Tomášovu naději. Naději, že společenství s  Tomem jeho smrtí neskončilo, ale trvá dál. Navzdory omezenosti času i prostoru, navzdory naší zkušenosti i představám. Společenství s  Tomášem trvá. Když Tomáš nastupoval na Betlém, měly některé pečovatelky na tričku nápis „Vítej Tomáši“, nevím, jaké oblečení se nosí v  nebi, ale myslím, že pokud tam mají trička tak s  tímto nápisem.

Vzpomínka na Tomáše

V   pátek 5. listopadu nás opustil dlouholetý kamarád a obyvatel Domova Betlém Tomáš Machát. S   Tomášem jsem se seznámil v  Domově Betlém v  roce 2001, do Betléma nastoupil 1. května 2000. Ale již před tím sem jezdil na občasné pobyty. Betlém je spojen s  10 lety jeho života. Života, který byl poznamenán horšícím se zdravotním stavem vlivem postupující nemoci. Života, který se navzdory všem okolnostem snažil žít. Tomáš měl rád přehled, potřeboval řídit svůj život, rozhodovat o dění kolem sebe. Co se děje kolem něj mu nebylo lhostejné. Několik let působil v  představenstvu Střediska Betlém. Do poslední chvíle tvořil a i pro letošní dobročinnou aukci připravoval vitrážový kříž – Tomáš měl nápad a věděl jak, v   posledních letech bylo však třeba přiložit šikovné ruce. Tomáš byl člověk na výsost praktický a určitě v  době, kdy ještě mohl, i velice zručný. Rád vymýšlel nové věci a podílel se na jejich tvorbě. A tak pro něj bylo vždy těžkou zkouškou, když musel přihlížet činnostem, které sám kdysi bravurně zvládal, jak je místo něj dělá někdo jiný, častokrát méně šikovný. Jemu pak zůstalo pouze přihlížet a poradit. Tomáš byl nezávislý, rád cestoval. Účastnil se Betlémských pobytů a dovo-

Tomáši za všechno děkujeme.

Když vidím druhé lidi hrát fotbal, představuji si sám sebe, jak kopu do míče, dávám góly, nejvíc by mě asi bavilo být brankářem. Někdy přemýšlím o tom, jaký by byl fotbal na vozíku, jak by se dal hrát. Byl jsem také na hřišti při dětském dnu, viděl jsem vyprošťování člověka z auta po nehodě a bylo to zajímavé. Děkuji Blance, jak mě naučila malovat postavy a že mi pomohla vytvořit projekt „Mí blízcí“, ( jedná se o sérii kreseb – konkrétních postav z  Betléma, které Jindra namaloval, a k  vidění jsou v hale domova na nástěnce). Děkuji Igorovi za výlet do Lupěné, kde jsem byl navštívit svou kamarádku z  dětství, která žije nyní v  Torontu a teď byla navštívit rodinu. Vyprávěla mi o Torontu a vzpomínali jsme na společné zážitky z  dětství. S  Petrem K. jsem byl 5. 7. na výletě na Brněnské přehradě, projeli jsme se parníkem, byli jsme se podívat v   rokli a na zpáteční cestě jsme se občerstvili v   restauraci. Na druhý svátek jsme s Igorem jeli do Životic na zámek, líbila se mi hezká konírna a také výstava krojů a velikonoční expozice v   mu-

Z Deníku Jindry Stanii

Milí přátelé BETLÉMA, zdravím Vás všechny zase po roce a moc děkuji, že jste nás celou tu dobu podporovali a pomohli nám prožít krásný rok. Já jsem prožil opět spoustu zajímavých věcí a krásných zážitků, o které se s Vámi chci podělit a také abyste věděli, jaký na Betlémě vedu zajímavý a pestrý život oproti životu v ú   stavu. Betlémská dovolená dle Jindry S. Chtěl bych poděkovat Mirkovi P., Igorovi, a Petrovi K. za pěkné pečování, hezké výlety a za krásnou dovolenou, která byla v Sola Gratia v Bystřici pod Hostýnem. Byli jsme na výletě v Rožnově pod Radhoštěm ve skanzenu, kde se mi líbil dřevěný kostelík, různé věci ze dřeva, třeba nádobí. Viděl jsem ve skanzenu i pískování skla, které mne zaujalo. Byli jsme také v Olomouci v Olympii, kde jsme si prošli obchody, v p   arfumerii jsme zkoušeli celou řadu voňavek. V prodejně T-Mobile jsme si prohlédli nejnovější modely mobilních telefonů. Byl jsem nadšený z  vystaveného auta BMW, které se mi moc líbilo. Také jsme si udělali výlet na Pustevny, kde jsem viděl osla s  Petrem K., krávy a další zvířata. Byli jsme na mši v kostele na Hostýně. Mám velkou radost, že jsem si mohl sednout na místo řidiče velkého Forda a vyzkoušet si, jaké to je točit volantem a že mě při tom Mirek i vyfotil.

Střípky z  Jindrova deníku Jsem velice vděčný Igorovi, že mě bere sebou na fotbal a klobouckým fotbalistům a také divákům za pěkné sportovní zážitky.

6

7

zeu. Navštívili jsme Igorovu maminku ve Vracově, se kterou jsem si povídal o mé školní docházce a mých plánech do budoucna. Jaké jsou rozdíly v pobytu ve státním ústavu, kde jsem byl do nedávna a mezi pobytem na Betlémě, že mě Igor dává do chodítka, abych posiloval nohy a zkoušel chodit. Návštěva byla moc příjemná a povzbuzující. Děkuji Igorovi, který skvěle zvládal své dvě děti a ještě mě na vozíku. Byli jsme se všichni podívat i na koně a na hříbátka, která byla nádherná. Chci poděkovat malému Šimonovi, že mi zavolal pomoc, když jsem spadl ze svého vozíku při vyjíždění z výtahu. Děkuji Igorovým dětem za návštěvu, vždycky mě to potěší a povzbudí, protože moje rodina mě nenavštěvuje. Děkuji Honzovi, že mě vzal s sebou podívat

měl dost peněz, koupil bych si fotoaparát, abych si všechno hezké, co na cestách vidím, vyfotil a mohl pak třeba ukázat na Betlémě i ostatním, nebo si je někdy prohlížet. V  současné době se snažím hodně malovat obrazy, baví mě to a dokonce uvažuji o vlastní prodejní autorské výstavě někdy příští rok. S  Janou to všechno musíme promyslet. Prodejem obrazů bych chtěl pomoci Betlému. Děkuji Igorovi za výlet do Slovanského hradiště v  Mikulčicích, kde jsem viděl staré mince a vykopané základy starého hradiště. Chci mu také poděkovat za dobrou péči, je to můj nejoblíbenější pečovatel. Poděkovat chci ale všem pracovníkům Betléma, za to jak se nám věnují, život bez nich by byl těžký, nedokážu si to ani představit. Se Zdeňkem jsme byli u Pavla, grilovali jsme maso, povídali si a zpívali při kytaře, bylo to krásné nedělní odpoledne. S  Petrem K. jsem byl na Velehradě, tam jsem viděl v   muzeu zajímavé expozice o životě a práci tzv. mastičkářů. Jsem vděčný Tomášovi V., že mě vzal na víkend k sobě domů a že jsem mu mohl pomáhat s prací na jeho domečku – vytahoval jsem staré hřebíky ze dřeva a to mě moc bavilo. Znovu se mi podařilo navázat vztahy se svou rodinou, za což jsem velice rád. Jsem vděčný některým pečovatelkám, že mě berou sebou do kuchyně, vysvětlují mi jak se co vaří a můžu jim i pomáhat. Jsou to pro mě nové věci, které neustále poznávám, jsem také rád, když můžu přiložit ruku k dílu a nemusím se nudit jako v ústavu. Když Vašek dělal ze dřeva kuši, tak jsem mu ji smirkovým papírem pomáhal vyhladit. Moc se povedla, tak jsme z ní měli radost. Je moc prima vyrábět zajímavé věci. Vzpomínám na kamaráda Tomáše M., který bohužel minulý týden zemřel a děkuji mu za jeho modlitby, za jeho pevnou a hlubokou víru, která je pro mě příkladem a inspirací. Tome, děkuji, budeš mi chybět, ale v  mém srdci zůstaneš napořád.

se na tábor u obce Malinná na Vyškovsku. Kamarádce Janě chci poděkovat za uspořádání koncertu Spirituál Kvintetu, který se mi moc líbil a příjemně mě překvapil. Kdybych měl dost peněz, chtěl bych jet na dovolenou do Barcelony, vzal bych s sebou Igora s jeho dětmi a Janu. Jsem rád za výlet do Žeravic na pouť, kam mě vzal Petr K. a kde se zpívali mariánské písně, které jsem si i já díky předzpěvákovi zazpíval. Honzovi děkuji za návštěvu bohoslužeb a sborového dne v Hustopečích. Děkuji Blance, že se se mnou učí i o prázdninách a Pavlovi a Igorovi, že mě vzali na kloboucké hody, moc se mi líbili, hlavně kroje. Všechny výlety mě povzbuzují a občerstvují. Kdybych

diktoval Jindra Stania zapsala Bc. Jana Lexová

8

S  Petrem jste tedy trávili volný čas. A byli jste v  kontaktu s   Leošem Princlem? Ano, byli. Potom se na mě obrátil, že bude hledat místo, kde by lidé jako já mohli žít. Hodně jsme se za to modlili. Leošovi se podařilo sehnat tento dům a společně s Vaškem Růžičkou to tady založili.

Zdeňka Nagyová první obyvatelka Domova Betlém

Když jsem poprvé viděla vilu, tak jsem si pomyslela „tak tady mám bydlet v  tom polorozbořeným baráku?“ Dobrovolníci to tady opravovali a my jsme se sem jezdili dívat, jak pokračují opravy. Zdeni, a když jsi poprvé přijela do Klobouk, znala jsi tady někoho?

Zdenička, jak jí všichni v  Domově Betlém říkají, žije v  Kloboukách od otevření Domova Betlém a tak jsme ji při příležitosti 20 let jejího pobytu trochu vyzpovídali.

Ano, s M   aruškou, se kterou tady už 20 let bydlím, jsem se znala už dřív. Jezdili jsme spolu na rekreace. A jsme spolu i tady. Natrvalo jsem do Klobouk přijela 17. listopadu 1989.

Zdeni, jak ses dostala na Betlém? Žila jsem v  Praze s  maminkou, která byla nemocná. Nemohla mě už vozit na vycházky. Tak jsem se seznámila s  Leošem Princlem. S  ním jsem chodila ven a vždycky jsem říkala „přišel za mnou princ“. Leoš mě seznámil s   Vaškem Růžičkou, který v  té době žil v ústavu. Leoš pak už nemohl se mnou jezdit ven, tak jsem si dala inzerát do evangelického kostela v  ulici Na Paloučku. Jednou tam náhodou přišel Petr Hejl (současný ředitel střediska – pozn. redaktora) a inzerát si přečetl. V   té době se totiž modlil, aby mohl chodit s někým takovým, jako jsem já, ven. Začali jsme spolu jezdit na vycházky a zjistili jsme, že pracuje v Thomayerově nemocnici, což bylo kousek od místa, kde jsem bydlela. Tak vždycky kousek seběhl a byl za chvíli u mě. Když mi odvezli maminku do nemocnice, tak mi chodil pomáhat. Jeho zásluhou jsem mohla zůstat doma. Jezdili jsme spolu na vycházky do Krčského lesa.

9

likvidační výši dotací od MPSV ohrožoval existenci celé organizace, i zde nás podrželi dárci a veřejnost, kteří nám pomohli přežít 1/4 roku provozu svými dary. Přes tyto i mnohé jiné těžkosti se nám podařilo vybudovat Narnii do podoby dnešních dnů. Je to také velká zásluha všech našich přátel

Narnie plnoletá

V  Praze řádila revoluce a ty ses v  té době stěhovala na Moravu?

návštěvě, když bylo setkání bývalých a současných pracovníků Betléma.

Ano, já jsem přijela dřív, abych si mohla vybrat tento pokojíček, kde teď bydlím. Bála jsem se, abych ten pokoj dostala, protože se mi moc líbil. Bydleli jsme na faře, já jsem si s  sebou přivezla peřinu a gauč. Maruška sem přijela dva dny po mně.

A co se během této doby změnilo? Víc jsme se scházeli. Byli jsme komunita, pečovatelé zde bydleli. Ranní chvilka byla už v p   ůl sedmé u někoho na pokoji a všichni na ni chodili. Taky jsem měla pečovatelku sama pro sebe, vždycky jeden týden jednu. Ale to se změnilo. Teď už pečovatelky tady nebydlí a chodí sem do práce a mají vždy na starosti dvě obyvatelky.

A kdy jste se sem nastěhovali? V   prosinci jsme se sem nastěhovali, měla jsem tu jen stoleček, křesílko, poličku a postel. Moc jsem si toho nedovezla.

Zdeni, a co bys Betlému popřála jako jeho téměř spoluzakladatelka?

V  té době už byly zajištěné pečovatelky?

Betlému bych přála, aby ještě dlouho fungoval a aby tu byl přítomný Boží Duch. To bych Betlému přála a to si určitě přál i Leoš Princl, když Betlém zakládal. Bez Božího ducha by to tady už nefungovalo.

Ano, byly. Leoš se stal ředitelem, ale asi po pěti letech se vrátil do Prahy. Petr tady nejdřív dělal pečovatele, měl o to zájem, tak tu byl. Bylo to pěkný, jezdili jsme na dovolenou pod stan, byli jsme komunita. Než Leoš odešel, tak to Petrovi všechno předal do jeho rukou. A vrátil se zpátky do Prahy.

tázala se a zapsala Bc. et Bc. Zlata Čajanová,DiS.

Zdeni, a na co nejradši vzpomínáš za těch 20 let? Na Danielku. To byla moje první pečovatelka. Letos v  srpnu zde byla na

10

Je to již 18 let, kdy v říjnu roku 1992, začalo několik přátel tvořit v malé obci Morkůvky společenství s  cílem, dát dětem s  mentálním postižením lásku, péči a utvořit pro ně zázemí, ve kterém budou moci žít život srovnatelný s životem vrstevníků, kde bude mít své nezastupitelné místo Bůh a společná modlitba. Za pomoci přátel a dárců zde vyrostlo něco, co dává smysl, naději rodičům postižených dětí a nám, pracovníkům, možnost žít v  tomto společenství a svými dovednostmi a zkušenostmi podporovat děti v jejich osobním růstu. Stejně jako člověk od svého zrození do dospělosti projde mnoha změnami a postupně se vytváří jeho osobnost a formuje charakter, stejně se vyvíjela a rostla i Narnie. Po 5 letech byla otevřena přístavba Narnie a podstatně se tak zvýšila její kapacita. Domovem prošla celá řada zaměstnanců, z nichž mnozí po sobě zanechali hlubokou stopu především v srdcích dětí. Než Narnie dozrála plnoletosti, stálo to hodně úsilí. Mnohdy nám nebylo do smíchu: v letech 1994–1997 probíhala přístavba domova a zhruba v polovině se nedostávaly další finanční prostředky. Po medializaci problému se stal téměř zázrak, neboť na náš účet přišel velmi štědrý dar od neznámého dárce, který dokončení stavby umožnil. Bohužel nešťastnou náhodou v roce 2002 nová přístavba Narnie vyhořela, ale opět velkorysá podpora dárců a plnění pojišťovny umožnilo bleskovou opravu. V  roce 2009 návrh na téměř

a dárců, kteří nás podporují a jejichž přátelství si nesmírně vážíme. V   současnosti se Narnie nachází v období, kdy už se může ohlédnout a bilancovat. Na naší cestě nás potkalo také mnoho dobrého. Ať už to byli pracovníci, kteří pomáhali vytvářet Narnii a její rodinnou atmosféru nebo události, které nás povzbudili. Za pomoci štědrých dárců jsme také obnovili vybavení zahrady (např. houpačky, trampolína, bazén, atd.), kde děti rády tráví svůj volný čas. Podařilo se nám přečkat několik období nedostatku pracovníků za pomoci ochotných dobrovolníků a s velkým nasaze-

11

ním zaměstnanců. Vážíme si každého dne, kdy můžeme společně naplňovat vizi zakladatelů Narnie. Zážitkem je pro nás každý den, kdy se děti naučí něčemu novému. Je krásné, když si děti nově naučené dovednosti spojí s osobou, která se jim věnovala, když si zážitek, který spolu sdíleli a jenž v nich zanechal pocit důležitosti, připomínají. Radostí je pro nás každá maličkost, která se podaří a dává smysl naší práci. I my se můžeme v  Narnii od dětí mnohému naučit, je to především jejich každodenní upřímná radost z maličkostí, touha a velké nasazení naučit se novým dovednostem, dosáhnout vytyčených cílů. Děti nás neustále obohacují a to dává naši práci další významnou hodnotu. Tak jako mladý člověk na prahu své dospělosti nejen bilancuje, ale také a především hledí dopředu, i my se díváme do budoucna a věříme, že s   pomocí Boží, našich přátel a upřímným a potřebným nasazením bude Narnie i nadále druhým opravdovým domovem pro své děti, partnerem a pomocníkem jejich rodičů, ale především místem lásky, pohody a radosti.

Původní záměr úzce spolupracovat mezi Narnií a školou je neustále platný, živý a zároveň nezbytný. Pracovníci Narnie a školy tvoří jeden velký pracovní tým, který zajišťuje veškeré činnosti potřebné pro výuku. V  každé třídě jsou dva pracovníci školy a jednen až dva pracovníci Narnie. Po celých 10 let jsme využívali prostor budovy bývalé mateřské školy v  Morkůvkách. Co se týče pronájmu této budovy, tak jsme v napětí, jestli nové zastupitelstvo obce prodlouží anebo neprodlouží nájemní smlouvu končící v srpnu 2011. Jedna třída má své působiště přímo v   prostorách Narnie. Myslíme si, že je dětem v  naší škole fajn a že se jim dostává kvalitního vzdělávání, které je zajišťováno jak dostatkem kvalifikovaných pracovníků, tak vhodným materiálním vybavením. Tímto způsobem chceme otevřít další etapu našeho fungování. Od listopadu 2009 do konce října 2010 byla osobní asistence v době školního vyučování spolufinancována ze sbírkového projektu Pomozte dětem!

Deset let speciální školy v Morkůvkách

Je tomu již 10 let, co děti z  Domova Narnie mohou v  Morkůvkách plnit svou povinnou školní docházku. Tuto skutečnost umožnilo vytvoření odloučeného pracoviště Mateřské školy, Základní školy a Praktické školy Hustopeče, které inicializovalo vedení střediska BETLÉM. V m   orkůvské škole stále pracují její první dva učitelé, speciální pedagogové – Mgr. Jiří Svoboda a Mgr. Eliška Nováková. K  nim postupně přibylo dalších šest pedagogických pracovníků, kteří jsou zaměstnanci MŠ, ZŠ a PŠ. Kromě zaměstnanců školy jsou v   průběhu vyučování ve škole přítomni i pečovatelé Domova Narnie, kteří dětem zajišťují především osobní hygienu, pitný režim a další nezbytné potřeby a pomáhají také při procvičování a upevňování nových dovedností. Během oněch 10 let se samozřejmě škola rozvíjela a přizpůsobovala aktuálním potřebám a možnostem dětí, které ji v danou chvíli navštěvovaly. Na úplném začátku 4. 9. 2000 nastoupilo do prvního ročníků 9 žáků, kteří patřili do jedné třídy. Na konci června 2010 jsou třídy již čtyři (dvě autistické a dvě rehabilitační), které navštěvuje celkem 19 žáků. Prvními absolventy odloučeného pracoviště školy je pět mladých mužů, kteří úspěšně absolvovali celých 10 let: Jakub, Josef, Michal, Jakub a Michal. Od září 2010 budou všichni absolventi pokračovat v   praktické škole, což zajistí na jeden až dva roky plynulé pokračování ve vzdělávání. Tři z  těchto absolventů jsou v současné době již uživateli Domova Arkénie, dva jsou stále v Narnii.

Lenka Vlachovská vedoucí Domova Narnie

12

Mgr. Jiří Svoboda vedoucí odloučeného pracoviště školy

13

pěkný týden. Využívali jsme denně možnosti plavání v krytém vyhřívaném bazénu, trávili společné chvíle při ohýnku. Navštívili jsme Letecké muzeum a také ZOO vp   ražské Tróji. Na tento pobyt jsme už jeli našim novým automobilem Ford Transit. Automobil zakoupilo naše středisko BETLÉM ve spolupráci s prodejcem Ford Carent Brno. Automobil je devítimístný, a tak se nám splnil sen a už můžeme i o víkendech jezdit všichni na výlety do okolí. Společně jsme navštívili Mikulov, Pálavu, farmu u Hustopečí, Lednici, Milotice. Naši uživatelé se také účastní na mnoha akcích obce. Jsme součástí Brumovic a tak je nás vidět na oslavě „Svátku matek“, na běhu Herbenovým parkem, na hasičských závodech, na lampionových průvodech a na mnoha akcích pořádaných v obci. V  měsíci září jeli naši tři uživatelé na ozdravný pobyt do Jánských lázní. Bydleli jsme v domově Sola Fide, kde o nás bylo vzorně postaráno. Tento pobyt se vydařil a největší radost jsme měli ze zvládnutí cesty ze Špindlerovky na Petrovu boudu.

Uplynulý rok v  Domově Arkénie v  Brumovicích

Blíží se konec roku a my se ohlížíme za uplynulým rokem. Bilancujeme a vzpomínáme na to, co nám odcházející rok 2010 přinesl. Znovu si oživujeme vzpomínky na společně prožité chvíle. Život v našem domově se velmi podobá životu velké rodiny, kdy ke stolu denně usedá nejméně devět lidí. Cílem všech, je vytvořit opravdu rodinné prostředí. Je to cíl nelehký, ale díky úsilí všech obyvatel i pečovatelů se nám to daří. Hned při vstupu do Arkénie na návštěvníka dýchne opravdový domov, což nám potvrzují případné návštěvy. Jsme velmi rádi, že se nám to daří, jelikož práce v našem domově je specifická a nelehká. Vyžaduje individuální přístup k  jednotlivým uživatelům, kterým se snažíme být především podporou ve všech jejich činnostech. Naší snahou je přiblížit život našich obyvatel co nejvíce životu jejich vrstevníků, kromě zapojení do prací v domově a kolem něj, kromě školní docházky podnikáme během roku celou řadu výletů a procházek, navštěvujeme různé akce v okolí. Koncem května jsme odjeli na týdenní pobyt do známého prostředí v Zápech u Prahy, kde se nám podařilo prožít

Jak jsem již na začátku ohlédnutí psala, snažíme se žít stejně, jako jakákoliv velká rodina. Proto se společně staráme o úklid domova, společně pereme, zašíváme, vaříme. Zakoupili jsme také novou sekačku na trávu a tak udržujeme trávníky jak před domovem, tak i na dvoře. Tam se nám vyjímá také nová lavicová houpačka, která skýtá příjemný odpočinek po vykonané práci. Uživatelé také využívají možnost relaxace na novém relaxačním křesle, které jsme letos dostali darem. Blíží se zase doba Vánoc. I nám připadá, že čas rychle letí, ale když se ohlédneme, nelenili jsme. I když se vždy vše nedaří zvládnout tak, jak si přejeme, zamýšlíme se nad důvody případného neúspěchu a hledáme způsob jak jít dál. Vladimíra Hutová vedoucí Domova Arkénie

14

15

kontrola vyslaná Jihomoravským krajem, která zjišťuje, jak se žije uživatelům dané sociální služby. Zajímá se o to, jak uživatelé našich služeb žijí nejen v  reálu, ale i jakou podporu jim poskytujeme, aby se zkvalitnil jejich život. Tato fakta zjišťuje v  dokumentaci i v  praxi. Všechny potřebné dokumenty (a není jich málo) je nutné zaslat nejméně dva týdny před zahájením inspekce inspektorkám k  prostudování a obsahuje např. vnitřní pravidla ochrany před předsudky a negativním hodnocením nebo vzdělávací plány pracovníků. V  den inspekce přijíždí obvykle tři inspektorky (zkušené odbornice z  praxe), které v   dané službě stráví tři dny šetřením a pozorováním sociální služby v reálu, srovnáváním s  poskytnutými dokumenty. Vedou rozhovory s   vedoucími pracovníky nad jednotlivými dokumenty a konkrétními postřehy z  chodu služby. Pracovníci jsou de facto zkoušeni nejen z  praktických dovedností, ale také ze znalostí dokumentů vztahujících se ke konkrétní službě. Samotné přípravy na tyto inspekce jsou pro celý tým pracovníků náročné a někdy se všichni i „zapotí“ při vytváření dokumentů, jejich následném pročítání, aktualizaci apod. Pečovatelé je poté pečlivě studují, aby dokázali odpovědět na otázky, které jim inspektorky v  průběhu inspekce kladou. Dotazováni jsou i uživatelé konkrétní služby. Bohužel se naše kvalita, která se nám potvrzuje v   každodenní praxi a také ze strany oficiálních kontrol, neodráží na výši dotací, o které každý rok bojujeme. Domnívám se, že můžeme být pyšní na naše středisko o to víc, že fakta, která jsou zapsána ve velkém množství dokumentace, jsou pravdivá i v realitě a ze statistiky Jihomoravského kraje je zřejmé, že dosáhnout úspěchu při této kontrole není snadné.

Co znamená kvalita sociálních služeb v  praxi?

Na konci října do Domova Betlém opět zavítala inspekce kvality sociálních služeb. Inspekce tady však nebyly vždycky, oficiálně byly zavedeny do praxe v  roce 2007. Staly se novinkou, která se v sociální oblasti společně s novou právní úpravou sociálních služeb objevila. V  našem středisku se jednalo již o čtvrtou inspekci, kterou jsme opět zvládli na jedničku: v  srpnu 2009 inspekce navštívila Domov Arkénie, v   únoru 2010 byl kontrole podroben týdenní stacionář Narnie. V  květnu 2010 prošla inspekcí služba domov pro osoby se zdravotním postižením Betlém, poslední inspekce se zajímala o odlehčovací služby poskytované hostům v  Domově Betlém. Všechny inspekce ve středisku BETLÉM potvrdili vysokou a profesionální úroveň našich služeb, neboť jsme vždy uspěli na výbornou a tzv „prošli“ inspekcí. Ve srovnání s v   ýsledky všech inspekcí kvality sociálních služeb v  Jihomoravském kraji je naše 100% úspěšnost naší radostí a jsme na ni hrdí. Opravňuje nás k tomu fakt, že od roku 2007 do začátku letošního roku 2010 z celkového počtu 104 inspekcí provedených pracovníky Jihomoravského kraje prošlo pouze 20 kontrolovaných služeb. Co však inspekce konkrétně znamená a jaký má dopad na život domova? Inspekce kvality sociálních služeb je

Bc. et Bc. Zlata Čajanová, DiS

16

je fotím a mým tajným přáním je za nějaký ten rok patřit do téhle party skvělých pohodových lidí. Mým splněným fotografickým snem je také focení aktů, krása lidského těla je fascinující.

Fotím, tedy jsem

Jak se zrodila myšlenka na výstavu „Fotím, tedy jsem“? Před třemi lety nás poprosila kolegyně z  Fotorádce.cz, zda bychom nevěnovali nějakou svou fotografii pro dobročinnou výstavu, která byla pořádána v  Jaroměři ve prospěch problémové mládeže. Pomohli jsme, fotky poslali, několik fotografií jsem i koupila, ale takhle na dálku bylo vše trochu neosobní. Tak mě napadlo, proč podobnou akci neuspořádat i u nás. Oslovila jsem kolegy, nabídla pomoc dětem z  Narnie… a nyní tu máme 2. ročník výstavy.

Druhý ročník prodejní výstavy fotografií s názvem „Fotím, tedy jsem“, a podtitulem Kousek světla pro Narnii, byl zahájen slavnostní vernisáží v úterý 23. listopadu v galerii Slévárna v brněnské Vaňkovce. K prohlédnutí, ale i zakoupení je zde mnoho krásných fotografií tematicky velmi rozličných, které vystavuje skupina amatérských fotografů. Srdcem a hlavním organizátorem celé akce je paní Jana Sedláková z Brna, které jsem položila několik otázek.

Co pro Vás tato výstava znamená, samozřejmě kromě mnoha organizačních starostí a shonu? Prvotní myšlenkou asi byla touha vidět své fotografie někde viset. Postupně však absolutně převážila touha pomoci nemocným dětem. A na vernisáži, při ná-

Jak dlouho už fotíte a jak jste se k focení dostala? Focení mě uchvátilo už jako malou holku, když si rodiče koupili fotoaparát. Milovala jsem chvíle trávené s  tatínkem v n   aší koupelnové temné komoře, kdy se za svitu červené lampičky rodily naše první fotografie. Po letech mi tyto chvíle připomněl kamarád, vášnivý fotograf, který mě vrátil k mým starým láskám, focení a rocku. A když jsem si koupila svou první zrcadlovku, z koníčku se rázem stal kůň. Co fotíte nejraději a co Vám tento koníček přináší? Začínala jsem s f  ocením kytek na zahradě, ale mou fotografickou vášní jsou lidé. Nejvíc mě baví fotit život na ulicích. Každý rok se těším do Itálie, kde se v naší oblíbené hospůdce u pláže scházejí místní senioři, po letech už naši známí. Moc ráda

17

tomu bude úroveň letošní výstavy velice vysoká. Držte nám, prosím, palce a přijďte se podívat a pomoci dětem z Narnie. otázky položila Bc. Jana Lexová

Benefice 2010

Letošní rok 2010 je pro středisko BETLÉM rokem hned několika výročí: připomínáme si 20 let od založení organizace a otevření Domova Betlém, Domov Narnie vykonává svou činnost již 18 let a celých 10 let spolupracujeme se speciální školou v  Hustopečích na vzdělávání našich dětí z Domova Narnie. Snažili jsme se využít těchto příležitostí a připravili jsme během roku několik akcí pro veřejnost a pozvali je také k  návštěvě našich domovů. V  neděli 23. května jsme prožili krásné odpoledne završené koncertem Spirituál Kvintetu. Celé odpoledne si mohli zájemci prohlédnout Domov Betlém, posedět a občerstvit se na betlémské terase, kde jsme pro ně otevřeli kavárnu. K  zakoupení byla káva, nealko nápoje a ke každému nápoji jsme podávali moučníky a koláče, které připravili zaměstnanci i klienti Domova Betlém. Celé odpoledne se vskutku vydařilo včetně slunečného počasí, které bylo v  letošním deštivém květnu naprostou výjimkou. V   sobotu 4. září se konal již druhý ročník benefiční akce Hrušovany pro Narnii. Letos organizátoři večerní koncert rozšířili o zábavné a prožitkové odpoledne pro děti. Nechyběl skákací hrad, trampolína, prodej párků v  rohlíku, koláčů a výrobků dětí z  Narnie. Dětem se líbilo především několik vstupů Dua LOGAREX s kouzelnickou produkcí a balónkovou show. Ne-

vštěvě dětí, jsem zažila ten báječný pocit, že se to povedlo a že jsme si nejen splnili sen a vystavujeme, ale že pomůžeme nemocným dětem a alespoň trošku jim ulehčíme jejich těžký život. Co je při přípravě a realizaci výstavy nejnáročnější, nejsložitější? Kde berete motivaci a energii? Ukočírovat těch 20 vystavujících. To musí jít demokracie stranou, protože každý má jiný nápad, většina má na všechno fůru času a jsou nedisciplinovaní. Napřed prosím, potom žádám, ale svého většinou dosáhnu, až když nekompromisně zavelím. Motivací je ten úžasný pocit, že se povedlo něco, co potěší fůru lidí a pomůže alespoň trochu tam, kde je to třeba. Překvapilo Vás něco, nebo i zaskočilo při přípravě akce? Zaskočil mě nezájem, zloba a závist některých lidí, neochota jiných investovat jakékoliv vlastní prostředky na pomoc potřebným a reakce některých velkých firem, které jsme žádali o malý sponzorský dar, kterým jsme ani nestáli za odpověď. Příjemně mě překvapilo, kolik nových kolegů se k  nám přidalo a nahradilo ty, co nám letos vypadli a jejich ochota bez diskuzí a samozřejmě pomoci. Velikou radost mi udělalo, že letos vystavuje většina skvělých a zkušených fotografů, díky

18

děle 17. října se kostel ČCE v  Kloboukách opět zaplnil posluchači, kteří si tentokrát odnášeli nádherný kulturní zážitek z  koncertu Cimbálové muziky Hradišťan. Bez společenského večera s  dobročinnou aukcí si již život BETLÉMA ani nedokážeme představit. Letošní, rovněž jubilejní již 10. ročník se konal v  sobotu 20. listopadu v  Hotelu Centro v  Hustopečích. Sešlo se na něm na 160 návštěvníků, z nichž 29 bylo v dražbě úspěšných a podělilo se o 59 exponátů. Částka, kterou se podařilo dražbou získat, se vyšplhala na 428  100 Kč, kterou firma LEMAK, s.r.o. z Bruntálu navýší o 100   000 Kč. Celý výtěžek večera je určen na pokračující opravy Domova Betlém, konkrétně chce vedení střediska v roce 2011 přistoupit k výměně oken a opravě fasády. Všechny zmíněné akce byly benefiční a jejich výtěžek má vždy konkrétní účel. Naše poděkování patří všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na organizaci, či zajištění jejich průběhu, také všem sponzorům a návštěvníkům. Děkujeme také Jihomoravskému kraji, za jehož finanční podpory se konaly zmíněné kulturní akce. Naprostou novinkou v oblasti zviditelnění organizace je kalendář na rok 2011, jehož vydání připravujeme. Jedná se o týdenní stolní kalendář s fotkami, který je vhodný jak pro rodinné, tak i pracovní záznamy a plánování celého roku. Výtěžek z  jeho prodeje je určen na činnost střediska. Bc. Jana Lexová Partneři 10. Společenského večera

19

Evidováno na MK ČR pod č.j. E15100. Zpravodaj Betlémská hvězda vydává pro členy Kruhu Přátel BETLÉMA Diakonie ČCE – středisko BETLÉM. Kontakt: Bc. Jana Lexová, Císařova 27, 691 72 Klobouky u Brna; [email protected]; www.betlem.org; číslo účtu u ČS a.s.: 1381506359/0800

Sponzor grafického zpracování www.novareklama.cz