HORNICKÉ listy
PŘ
Pepa Vojtek natáčel na DB
ÍL SN OH A ÍM : L E A K Y D T EC DB N K T É
časopis zaměstnanců Skupiny SD ročník XIX. číslo 5
editorial
obsah
Středa 21. září byla na Dolech Bílina běžný pracovní den. Všichni se věnovali svým povinnostem. Já se konkrétně snažil zachytit objektivem fotoaparátu podzimní tvář Radovesické výsypky pro zamýšlenou titulní stránku tohoto čísla Hornických listů. Během dne jsem se ale setkal s řadou zaměstnanců z administrativy i provozu, kteří věděli, že na Dolech Bílina už druhý den natáčí frontman nejpopulárnější české skupiny Kabát – Josef Vojtek. Někdo zavzpomínal na první koncerty této teplické kapely v Hostomicích na počátku 90. let, jiný připomněl ojedinělý zážitek z megakoncertu na pražském Vypichu z roku 2009, kam vypravili odboráři pro fandy Kabátu celý autobus. Všichni pak byli zvědaví, jak asi Pepa Vojtek vypadá při fárání. A tak jsem dal na přání čtenářů-zaměstnanců Dolů Bílina. Podzimní fotografování radovesické scenérie jsem odložil a dojel na úplně jinou část DB, k nejnovějšímu rýpadlu KK 1 300/K 111. Právě tady totiž natáčení klipu s Pepou Vojtkem pokračovalo. Když jsem byl svědkem milého setkání fanoušků v montérkách v barvách SD s jejich oblíbeným zpěvákem Pepou Vojtkem, oblečeným ve stejném pracovním oděvu a helmě s logy SD, bylo o fotografii pro titulní stránku Hornických listů č. 5 rozhodnuto. Věřím, že udělá radost nejen početné skupině našich zaměstnanců - fandů Kabátu. Aktuální vydání obsahuje informace o zákulisí a účelu natáčení rockera Vojtka na DB, ale také o celé řadě dalších zajímavých událostí mapujících uplynulé dva měsíce Skupiny SD. Navíc věnujeme ještě speciální bonus: oboustrannou ortofotomapu lomu Libouš a lomu Bílina. Pěkné čtení.
3 slovo ředitele Pavel Vaňas 4 hlavní téma Likvidace kalů z jímek čerpacích stanic DB
strana 8
6 aktuality Noví členové dozorčí rady Měřiče a geology DNT představuje nová kniha Transport rýpadla KU 300.9/K 64 na DNT Podzimní transfer obojživelníků v předpolí DB 9 z odborů Ivan Koukol 10 velkostroje pro povrchové dobývání K 800 N.1/K 103 a K 800 N.2/K 104 14 hornické dynastie Hornická dynastie Čermáků
strana 10
16 svět dolů Pepa Vojtek se kvůli SD proměnil v želvu Havárie vzpěry na zakladači ZP 6 600.24 na Ukrajině 20 naši zaměstnanci Nejlepší zaměstnanci Skupiny SD 24 pracovní den Miloslav Šplíchal 26 čézaři Skupiny SD Karel Bartoš
strana 16
27 informace Obnova jezerní krajiny pod Krušnými horami 28 pomáháme Březenský drak se má stát domovem pro čápy 29 sport 30 z míst kde žijeme Prezidentský pár navštívil Březno Čtvrté braňanské posvícení 33 tip na výlet
Tomáš Vrba šéfredaktor strana 30
34 tip na výlet Duchcov
HORNICKÉ listy 5/2011 časopis zaměstnanců Skupiny SD
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba REDAKCE: Svatava Brožíková ADRESA REDAKCE: Hornické listy, 5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail:
[email protected],
[email protected] REDAKČNÍ RADA: Předsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Vladimír Budinský, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Ivan Koukol, Rudolf Kozák, Jiřina Leónová, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 5/2011: 20. 10. 2011 UZÁVĚRKA ČÍSLA 6/2011: 21. 11. 2011. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD a. s.
kotli nemusí být hříchem proti přírodě a že rozhodnutí topit tříděným uhlím z dolu Bílina má budoucnost. Abychom mohli využít ložisko uhlí dolu Bílina v maximální míře, je třeba zajistit odbyt i pro všechny druhy energetického uhlí v odpovídajícím čase a množství. V letošním roce se nám daří výrazně uspět i na tomto trhu a očekáváme rekordní prodej. Podle celkového prodávaného množství by se mohlo zdát, že uhlí se prodává samo a že je nám doba nakloněna. Výsledky jsou ale vybudovány i na základech mnohaleté práce, kdy jsme postupně získávali portfolio zákazníků ve složení, které svými potřebami vyhovuje také možnostem výroby. Produkcí dolu Tušimice jsou zásobovány především energetické zdroje ČEZ. V mnohem větší míře je zásobována elektrárna Chvaletice i místní elektrárny, takže postupný pokles těžby se zastavil a v současnosti jsou požadavky na energetické uhlí na úrovni maximální kapacity výroby.
Výsledky prodeje naší produkce jsou vybudovány na základech mnohaleté práce. Postupně jsme získali takové portfolio zákazníků, které svými potřebami vyhovuje možnostem výroby uhlí.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, Severočeské doly potvrzují již několik let pozici největší hnědouhelné společnosti ČR. Naše společnost s mnohaletou tradicí zásobuje uhlím zejména energetické zdroje, ale zapsala se do paměti zákazníků i jako výrobce kvalitního tříděného uhlí. Při prodeji produkce z dolu Bílina využíváme plně kvalit ložiska uhlí a dlouhodobou spoluprací se zákazníky jsme postupně dosáhli vedoucího postavení na trhu tříděného uhlí. V posledních letech jsme dokázali zastavit pokles poptávky po tříděných druzích a udržet stávající nebo případně získat nová odbytiště pro nejdražší druhy tříděného uhlí.
S růstem životní úrovně obyvatelstva a rozšiřováním plynofikace dochází k postupnému poklesu poptávky po topení v domácích uhelných kotlích. Pokles jsme částečně vyrovnávali převzetím zákazníků konkurenčních společností, protože jedna společnost již výrobu tříděných druhů zcela zastavila a druhá v současnosti v ČR prodává minimum těchto druhů. Není lehké dosáhnout toho, aby další pokles spotřeby tříděných druhů neznamenal i výrazný pokles poptávky po produkci tříděného uhlí z dolu Bílina. Pracovníci obchodu musí být neustále v kontaktu se zákazníky i s výrobci moderních automatických kotlů na tříděné uhlí a předávat jim dostatek informací o tom, že vytápět rodinný dům hnědým uhlím v odpovídajícím
Pro oba doly je velmi náročné zajistit rovnoměrný odbyt v průběhu celého roku. Uhlí je produkt se sezonní poptávkou a požadavky na dodávky narůstají extrémně v topném období. Velikou pečlivost věnujeme komunikaci se zákazníky a vytváření výhodných podmínek pro obě strany, abychom sezonnost prodeje minimalizovali. Na tomto poli se nám daří spolupráci zlepšovat a v letošním roce jsme dosáhli mnohem většího naskladnění u zákazníků na zimní měsíce. Přesto nás čeká velmi náročné období topné sezony, zejména z pohledu výše požadavků na dodávky hruboprachu a ořechu 2, ale i ostatních druhů, kde míra poptávky bude závislá na teplotním průběhu zimy. Ovlivňuje nás vnější ekonomické prostředí, vývoj legislativy, konkurence a celá řada dalších faktorů. Proto i v současné době je stále co dělat, stále co zlepšovat, sledovat konkurenci a vývoj na trhu. Je to nikdy nekončící cesta. Pavel Vaňas obchodní ředitel
2/3
slovo ředitele
hlavní téma
LIKVIDACE KALŮ Z JÍMEK ČERPACÍCH STANIC DOLŮ BÍLINA
HORNICKÉ listy 5/2011
Mobilní zařízení Allu.
Sací bagr.
Odstředivka s fl
flokulační jednotkou.
Možnosti zpevnění dna vnitřní výsypky V úzkém prostoru mezi posledním uhelným řezem a patou vnitřní výsypky se intenzivně hledají možnosti odstranění naplavených kalů z jímek čerpacích stanic. Těžba a odvoz kalů Provádí se odvážením v utěsněných korbách nákladních aut do kazet výsypkových etáží vnitřní výsypky, kde nehrozí ohrožení stability jejích svahů. Kazety vytvořené na povrchu výsypky buldozery byly zavezeny řídkým kalem k jeho postupnému vysychání. Tímto způsobem se během léta odvezlo z bývalých jímek hlavní čerpací stanice a čerpací stanice č. 2 zhruba 10 tis. m3 kalů. Solidifikace – technologický proces stabilizace kalů Jako pojivo pro stabilizaci tekutých kalů byl použit cement, který po vmíchání kaly zpevní tak, že je na nich možné založit výsypku. Touto metodou se zlikvidovalo zhruba 7,5 tis. m3 kalů z bývalé jímky čerpací stanice č. 3. Suchý cement je na místo dovážen cisternami a do kalů vpravován a míchán mobilním zařízením typu ALLU, které se skládá z tlakového dávkovače pojiva a míchací jednotky – přídavného zařízení k rýpadlu. Jde o technologii užívanou na zpevňování a zvyšování únosnosti podkladních vrstev pro jakékoliv inženýrské stavby (stavební plochy, komunikace, letištní plochy). Solidifikace se používá i při likvidaci kalových polí vzniklých po čerpání vod z hlubinných dolů na Kladensku a Ostravsku. Na
DB tuto metodu realizovala společnost Vodní zdroje. Zahušťování kalů metodou odstřeďování Princip odstřeďování kalů se na Dolech Bílina pokusně vyzkoušel již v loňském roce. Tato technologie je založena na elektrostatickém potenciálu jednotlivých částic kalů a schopnosti shlukovat se za příměsi flokulantu do vloček, jež se následně odstředivou silou oddělí od vody. Kladem této metody je možnost provádět průběžné čerpání a likvidaci kalů zpod vodní hladiny, tedy již z provozované čerpací jímky. Naproti tomu v případě solidifikace, nebo mechanického vyvážení kalů, je nutné čerpací jímku vyřadit z provozu. Pro technologii odstřeďování kalů je však nutno zajistit také dostatečně čistou tlakovou vodu pro namíchání flokulantu a zajištění proplachu odstředivky. Odstředěný kal se odváží k rozprostření do bezpečných míst na vnitřní výsypce, kde se vmíchá do zakládáných hmot. Voda zbavená kalů míří do systému čerpání důlních vod nebo se používá k ředění čerpaných kalů. Odstřeďování kalů ze dna hlavní čerpací stanice provádí firma Centrivit. Technologii tvoří sací bagr na hladině čerpací stanice, mobilní odstředivka s flokulanční jednotkou a kontejner na zajištění plynulého plnění odstředivky a vyrovnávání hustoty kalu. Tato metoda se běžně používá v zahraničí i ČR při likvidaci odpadů z čistíren odpadních vod, nebo k přímému čištění vypouštěných vod čerpaných z důlních děl na Ostravsku. text: Tomáš Vrba, Roman Wanie foto: Tomáš Vrba
4/5
Do lomu Bílina jako nejhlubšího místa v širokém okolí se shromažďují povrchové a podzemní vody. Odvedení těchto vod je základní podmínkou fungování povrchového dolu. K odčerpání vody z lomu slouží důmyslný systém vodohospodářských děl tvořený komplexem pěti čerpacích stanic v předpolí lomu, na jižních a severních svazích a tří čerpacích stanic v nejhlubším místě lomu. Právě sem stéká veškerá voda z celého prostoru zhruba 13 km2 provozních ploch Dolů Bílina. Její dynamika je dána hloubkou lomu přesahující dvě stě metrů. Důlní voda se z jímek čerpacích stanic na dně lomu nepřetržitě odčerpává. V čerpacích jímkách však zůstává velké množství kalů, které se sem splavují z rozsáhlých ploch jednotlivých řezů, zejména při vydatných deštích, jak tomu bylo naposled v roce 2010. Je to právě vazba rozlohy a hloubky, jež předurčují tuto problematiku včetně dispozičních možností řešení systému odvodnění uvnitř lomu. Spodní etáž vnitřní výsypky těsně následuje porubní frontu včetně jímek čerpacích stanic. Staré jímky čerpacích stanic obsahující naplavený kal pak představují pro postupující patu výsypky potenciální nebezpečí skluzů a ohrožení stability. Při přípravě podloží vnitřní výsypky se tak likvidaci naplavených kalů věnuje mimořádná pozornost.
aktuality NOVÍ ČLENOVÉ DOZORČÍ RADY V září proběhly volby členů dozorčí rady SD a.s. z řad zaměstnanců. Na další čtyřleté období byli jako členové rady potvrzeni Zdeňka Montagová, vedoucí odboru financování, a Šimon Vohar, předseda Sdružení odborových organizací SD a.s. Novým členem dozorčí rady byl zvolen Luboš Jankůj, předseda Výkonného výboru odborových organizací DNT. V dozorčí radě střídá Josefa Hutaře. Luboš Jankůj (58) má 33 let praxe v hornictví v profesích provozního elektrikáře a řidiče velkostroje na DNT. Od roku 1990, kdy byl zvolen předsedou závodního výboru DNT, vykonává svou činnost jako uvolněný funkcionář. Jako předseda výkonného výboru zastupuje zaměstnance SD a.s. a dceřiné společnosti SD – Autodoprava, a.s. – provoz Tušimice. Od roku 2007 je také členem Evropské rady zaměstnanců Skupiny ČEZ. Dalšími novými členy dvanáctičlenné dozorčí rady byli rozhodnutím jediného akcionáře ČEZ, a.s. stanoveni: Petr Polák, Pavel Cyrani, Petr Maroš a Zdeněk Hübner. Dozorčí rada jako významný kontrolní orgán dohlíží na výkon působnosti představenstva a realizaci podnikatelské činnosti. Luboš Jankůj
Měřiče a geology DNT představuje nová kniha
Autoři knihy Měřiči a geologové DNT: (zleva) S. Dejl, M. Větrovský, O. Mistoler, V. Čermák, J. Janota, M. Kasperová, P. Coufal, M. Klvaňa, M. Vrubel, P. Štěpán a P. Vašková.
Autorský tým expertů z odboru měřictví a geologie a kreativní členové redakční rady DNT na slavnostním křtu prezentovali čerstvě vydanou knihu, která podrobně přibližuje práci měřičů a geologů na DNT od počátku 60. let až po současnost. Redakční rada DNT se systematicky věnuje kromě vydávání populárních ročenek také publikování knih mapujících minulost a současnost DNT v nejrůznějších oblastech. Zbrusu nový počin Měřiči a geologové DNT tak navazuje na v nedávné minulosti již vydané tituly o velkostrojové technice nebo údržbě. Také tentokrát se podařilo poutavým a nevšedním způsobem přiblížit čtenářům obory důlního měřictví, geologie a geotechniky. Nechybí ani ohlédnutí za počátky povrchového dobývání na Chomutovsku. Na obsáhlé a výpravné publikaci spolupracoval autorský tým (Pavel Coufal, Václav Čermák, Stanislav Dejl, Oldřich Mistoler, Petr Štěpán a Milan Větrovský) pod vedením Miroslava Klvani a Martina Vrubela zhruba dva roky. Role kmotra se na slavnostním křtu ujal výrobní ředitel SD Jiří Neruda. Prezentace nového díla redakční rady DNT se tradičně nesla v přátelské atmosféře. Tým redakční rady DNT v současné době pracuje ve složení Jiří Janota, Miroslav Klvaňa, Marie
Kasperová a Pavlína Vašková, nově přišla Marie Kopecká. Společně představili své příští tvůrčí aktivity. Čtenáři se kromě další ročenky, která bude mapovat rok 2011 na DNT, mohou těšit na výpravnou publikaci s pracovním názvem Rekultivace DNT, která by měla vyjít v roce 2013. text a foto: Tomáš Vrba Výrobní ředitel SD Jiří Neruda křtí spolu s předsedou redakční rady DNT Jiřím Janotou právě vydanou knihu.
PODZIMNÍ TRANSFER OBOJŽIVELNÍKŮ V PŘEDPOLÍ DOLŮ BÍLINA
Šestikilometrový úsek z odstavné porubní fronty na místo nového nasazení – lokalitu Libouš II – sever překonalo KU 300.9/K 64 díky maximálnímu nasazení všech zainteresovaných pracovníků během pouhých patnácti dnů. Vzhledem k tomu, že v lokalitě odstavné porubní fronty bude již brzy dosaženo dotěžení uhelných zásob (2012), začalo se s postupným přesunem techniky do nové těžební lokality Libouš II – sever. V novém dobývacím prostoru má provoz lom nasazena už dvě rýpadla K 800 N.1 a K 800 N.2. Nyní k nim patří i KU 300.9/K 64, které sem dorazilo 30. září po patnáctidenním transportu. Šestikilometrová trasa byla v předstihu upravena pro pojezdové vlastnosti velkostroje
a dvou PVZ, které také tvořily konvoj. Díky příznivému počasí a obětavosti členů posádky, přestavbářům, pracovníkům trafostanice a důlně doplňkové mechanizace se navzdory křížení s odtahovými uhelnými dopravníky a ve stožárech vedenými napájecími a ovládacími kabely podařilo projet na nové místo nasazení v nezvykle krátkém čase. Prvním místem těžby na nové lokalitě je uhelný řez u PD 15. text: Tomáš Vrba foto: archiv DNT
V pořadí již šestnáctý odchyt a přesun obojživelníků, kteří žijí v místech plánované těžby uhlí v předpolí lomu Bílina, se uskutečnil v pondělí 12. září. Na smysluplném a úspěšném projektu spolupracují odborníci – zoologové z pražské České zemědělské univerzity, učitelé se studenty Scholy Humanitas v Litvínově a Severočeské doly. Společně přesunuli do stabilizovaných vhodných rekultivovaných vodních ploch už mnoho obojživelníků a plazů, kteří vzhledem ke své malé mobilitě jsou vystaveni bezprostřednímu ohrožení. Jinak tomu nebylo ani během letošního podzimního transferu, kdy studenti třetího ročníku Scholy Humanitas zachránili několik desítek obojživelníků, převážně žab, čolků, bezobratlých, a také vzácné masožravé řasy bublinatky jižní.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2011: leden až září
Počet evidovaných úrazů 2011
2010
DB
62
61
Rozdíl
Počet úrazů se záznamem
Rozdíl
2011
2010
+1
18
20
-2
DNT
35
40
-5
12
10
+2
Správa a.s.
1
1
0
1
1
0
SD a.s.
98
102
-4
31
31
0
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
6/7
Transport rýpadla KU 300.9/K 64 na DNT
aktuality
PODZIM S VETERÁNEM KU 800.8/K 77 Celoroční aktivity kolem vysloužilého rekordmana tušimické skrývky neustávaly ani během podzimu. Prohlédnout si zblízka symbol povrchové těžby uhlí přicházely během víkendů stovky návštěvníků včetně dětí. Společně pak v sobotu 1. října uložili rýpadlo, coby zakletého Březenského draka Severuse, k zimnímu spánku. Povědomí o KU 800.8/K 77 a jeho novém poslání se ale šířilo dál i na odborné úrovni, například jako téma přednášky sympozia Hornická Příbram 2011.
HORNICKÉ listy 5/2011
Dříve výkonný dobývací stroj – dnes technická památka a turistická atrakce Od začátku letošního roku se v Hornických listech pravidelně věnujeme výjimečnému stroji KU 800.8/K 77. Sledovali jsme jeho transport ze skrývkového řezu na montážní místo, kde je odstavené, loučení posádek s tímto nezapomenutelným strojem, ale také jeho premiéru coby turistické atrakce během srpnové březenské pouti. Od té doby si během víkendů prohlédlo tento výjimečný stroj 800 návštěvníků. První říjnovou sobotu, kdy byl naposledy v letošním roce přístupný veřejnosti, proběhl půvabný rituál uspání rýpadla – Březenského draka, o který se postaraly místní děti. Zlatým hřebem
Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace, prezentuje životní cyklus KU 800.8/K 77 na sympoziu Hornická Příbram 2011.
také návštěvníci. Ojedinělá industriální památka bude veřejnosti opět přístupná v dubnu 2012.
slavnostního ukončení sezony pak bylo vypouštění lampionů štěstí, které měly ukázat cestu k rýpadlu čápům, neboť na jeho vyvažovacím výložníku pro ně bylo na příští jaro připraveno hnízdo. O tom, zda se to podaří, se přesvědčí
KU 800.8/K 77 – téma přednášky na sympoziu Hornická Příbram Životní cyklus jednoho rekordmana – velkostroje KU 800.8/K 77, tak nazval svoji přednášku Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace SD, kterou prezentoval na jubilejním 50. ročníku sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice. Ve svém vystoupení zrekapitulovat dvaatřicetiletou kariéru tohoto stroje na DNT lemovanou řadou rekordů. Neopomenul ani zásluhy posádek, které se úspěšně vypořádávaly s náročnými geologickými podmínkami, a bez kterých by podávání gigantických výkonů nebylo možné. Informoval také o nové roli stroje a zkušenostech z první sezony jediného veřejně přístupného kolesového rýpadla v ČR. Dalším reprezentantem Skupiny SD, který v sekci Technika a technologické postupy v Příbrami referoval, byl Karel Bartoš z Prodeca. I jeho přednáška o nejnovějším tuzemském kolesovém rýpadle KK 1 300/K 111 vzbudila velký zájem účastníků sympozia. text a foto: Tomáš Vrba
Provoz lom DNT a jeho odborářský předseda Ivan Koukol
Ivana Koukola navštívila redakce 11. října. Nenavštívila hostitele coby kolegu redakční rady HORNICKÝCH LISTŮ. Ivan Koukol redakci zajímal jako předseda Odborové organizace Provozu lom Dolů Nástup Tušimice. Onen den měl už za sebou přítomnost u voleb do dozorčí rady ve Správě SD Chomutov, tak se již návštěvě věnovat mohl. Jaké byly začátky? Vyučil se v Severočeských energetických závodech ve Varnsdorfu a už v učilišti v roce 1966 automaticky vstoupil do odborů. Střední průmyslovou školu elektrotechnickou vystudoval v Chomutově, ale tehdy „čtvrťák“ přesídlil do Prahy, kde tedy maturoval. Na počátku roku 1970 nastoupil do dolů v Bílině. Z Bíliny odešel do východních Čech, po osmi letech se na šachtu opět vrátil, ale to už na DNT. V odborech se roku 1986 stal důvěrníkem ve směně, a tak by se dalo říci, že začal vykonávat první odborářskou funkci. Co potomci? Dcera byla na gymnáziu, a když si od 2. ročníku měla vybrat zaměření, volila elektrotechniku. Syn dělá truhlařinu. Ostatně, otec Ivana byl truhlář, tak si syn vybral řemeslo blízké dědovu. A funkce? „Předsedou odborové organizace jsem od ledna 1990. Naše odborová organizace má v nynější době 340 členů. Po pravdě, když čas od času někteří členové odejdou, celkem za krátký čas se opět vrátí.“ - V majetku mají odbory chalupu ve Mlýnech-Kytlicích, kterou
rekonstruovalo pouhých deset nadšenců, ale je v provozu celoročně, mimo hlavní prázdniny je možné na chalupu jezdit i o víkendech. Z čeho je při práci radost největší? Snad uzavření dobré kolektivní smlouvy se zaměstnavatelem, což je jednou z nejdůležitějších činností odborů, a když se podaří vyřešit konkrétní problém kteréhokoliv člena organizace, který se na něj s důvěrou obrátí. Kromě jiného tomu napomáhají velmi korektní vztahy mezi odbory a zaměstnavatelem. „Co mne opravdu těší? Že byla roku 2007 ustanovena Evropská rada zaměstnanců při Skupině ČEZ. – Jak už jsem se zmínil v posledních Hornických listech, věřím, že při setkávání se zástupci Evropských rad zaměstnanců nadnárodních společností celé Evropy se zvýší prestiž a význam Evropské rady zaměstnanců ČEZ.“ Jak v budoucnu? V příštím roce v dubnu Ivanu Koukalovi končí volební období. Kandidovat již nechce. Než ale odejde do důchodu, je ochoten svému nástupci případně pomoci. text a foto: Svatava Brožíková
SEKRETÁŘKOU TÉMĚŘ 30 LET Roku 1970 nastoupila Marie do zaměstnání v podniku Labská plavba Ústí a tehdy i do odborů. Když se vdala, Marie Nohavicová začala pracovat v lednu 1975 jako administrativní pracovnice v dílnách bílinských dolů. Jistěže také v odborech aktivně pracovala, a tak se roku 1982 stala sekretářkou tehdejšího předsedy závodního výboru. V této pracovní funkci je doposud, ač v kanceláři nynějšího předsedy odborů Zbyňka Kubáta v současné společnosti SD – 1. strojírenská není každodenně. S paní Nohavicovou byla možnost se sejít až 12. října, kdy se spolu s kolegy vrátila z výjezdního zasedání ve Sloupu, na kterém se kolektiv předsednictva připravoval na vyjednávání nové kolektivní smlouvy a podobně. „Ano, naše rekreační střediska Holná, Mladotice i dětský tábor Kralovice objíždím poměrně pravidelně. V době rekreací se zjišťuje, zda je něčím například střediska vylepšit apod. a je dobré vidět, co rekreanty, včetně těch malých, zajímá, nebo co jim chybí. Na podzim střediska zavíráme a v té souvislosti děláme také inventury zařízení.“ Sekretářka rekreace rovněž zajišťuje. Protože jsou mezi odboráři i důchodci, zabezpečuje i pro ně případné rekreace, ale také sleduje, nemají-li mezi sebou jubilanta, sleduje další nutné věci. Když hovoříme pouze s panem předsedou, zmiňuje, že je paní Nohavicová maximálně obětavá, spolehlivá a ač „sloužila“ pod několika předsedy, je nesmírně loajální. text a foto: Svatava Brožíková
8/9
z odborů
velkostroje pro povrchové dobývání
Osvědčená rýpadla
K 800 N.1/K 103 a K 800 N.2/K 104 nastoupila jako první na nové lokalitě Libouš II – sever DNT
HORNICKÉ listy 5/2011
Technické parametry rýpadel K 800 N.1/K 103 a K 800 N.2/K 104 Teoretický výkon
2 300 m3/h
Měrná rozpojovací síla
62 kNm-1
Průměr kolesa/počet korečků
7,5 m/13
Horizontální výsuv kolesa
12 m
Výškový dosah osy kolesa
22,8 m
Provozní hmotnost
1 400 t
Typová řada K 800 Rýpadla K 800 vycházela z koncepce K 1 000, prvního kolesového rýpadla s výsuvem vyrobeném v tehdejším Československu Škodou Plzeň. Celkovým uspořádáním a jednotlivými elementy se od svého staršího předchůdce zásadně neliší. Ve srovnání s K 1 000 měla rýpadla K 800 větší dosahové parametry, výkon, rypnou sílu a bezkomorové koleso s větším obsahem a počtem korečků. Bezkomorová kolesa získala řada K 800 B až po rekonstrukci. Původně byla rýpadla K 800 vyráběna s komorovým kolesem. Ačkoliv projektová dokumentace rýpadel K 800 byla zpracována v Plzni, jejich výroba se přestěhovala do Uničova. Na počátku 60. let se tak K 800 stalo po K 300 teprve druhým typem kolesového rýpadla dodávaným tehdy nejvýznamnějším tuzemským výrobcem dobývacích stojů. Protože výrobní kapacity Uničovských strojíren na přelomu 60. a 70. let, kdy vrcholila přeměna do té doby převažující hlubinné těžby na kontinuální velkolomovou, nestačily, byla výroba řady K 800 převedena do Kolínských strojíren (vznikly zde dva stroje) a později do Krušnohorských strojíren v Komořanech (KSK). Celkem bylo do tuzemských hnědouhelných revírů dodáno 13 těchto strojů. Kompletní výrobní řadu doplňují ještě dva exempláře smontované v Bulharsku a Polsku. Pro DNT byla v letech 1964 až 1967 postupně dodána čtyři kolesová rýpadla K 800 (K 800.5/K 45, K 800.7/K 47, K 800.9/K 48 a K 800.11/K 52). O pořízení dalších rýpadel této řady bylo rozhodnuto ve druhé polovině 80. let.
I když se typová řada K 800 nasazená v severočeském a sokolovském revíru osvědčila, byla u nových posil tehdejšího koncernového podniku DNT provedena řada menších konstrukčních úprav, které přispěly k ještě větší spolehlivosti a modernizaci. Mezi nejčastější poruchy a havárie rýpadel K 800 patřily opakované trhliny v ocelové konstrukci spodní stavby a otočné desky, přetržení diagonály nosníku IV a ulomení stykové desky ramene otočného jeřábu montážního jeřábu na horní stavbě. K největší havárii, jejímž důsledkem bylo převrácení celé horní stavby, došlo v roce 1984. Zřejmě vlivem nevhodné manipulace s rýpadlem a špatné kvality matic kotevních šroubů držících kruhový nosník kolejnice otoče horní stavby nastalo svlečení závitu matic a tím shození a destrukce horní stavby rýpadla K 800.11/K 52. K obdobné havárii došlo o deset let později na lomu Jiří v Sokolovské uhelné. Nová konstrukční řešení posledních dvou rýpadel K 800 N zajišťující lepší vyváženost otočného svršku vycházela ze zkušeností získaných dlouholetým provozem jejich typových předchůdců. Posouzení stability otočného svršku nových rýpadel zpracovávali v roce 1987 pro KSK experti Výzkumného ústavu hnědého uhlí. Výpočet stability byl pak součástí projektové dokumentace. Výstavbu posledních dvou inovovaných rýpadel typu K 800 N pro DNT prováděly KSK na montážním místě Březno. K 800 N.1/K 103 bylo předáno na konci roku 1988, K 800 N.2/K 104 o rok později – v prosinci 1989. Z dnešního pohledu, kdy pořizovací cena nového
10/11
Celkem třináct kolesových rýpadel střední velikosti řady K 800 bylo v rozmezí třiceti let (v letech 1960 až 1990) dodáno do povrchových dolů obou podkrušnohorských hnědouhelných pánví. Oproti ostatním tuzemským rýpadlům se odlišují nejen typickou modrou barvou konstrukce, ale především absencí kulové dráhy. Pohyby otočné horní stavby rýpadel K 800 zajišťuje sada kladek pojíždějících po kruhové kolejnici uchycené na kruhovém nosníku na spodní stavbě. Odlišné je také řešení směru housenic podvozku při pohybu. Zajímavost, která je v oblasti velkostrojů pro povrchové dobývání ojedinělá, představuje skutečnost, že rýpadla K 800 postupně vznikala u čtyř výrobců. Z plzeňské Škody, odkud pochází také projektová dokumentace, se výroba přesunula do Uničovských a Kolínských strojíren. Poslední dvě rýpadla této typové řady dodaly pro Doly Nástup v letech 1989 (K 800 N.1/K 103) a 1990 (K 800 N.2/K 104) Krušnohorské strojírny Komořany.
velkostroje pro povrchové dobývání
HORNICKÉ listy 5/2011
rýpadla se pohybuje v řádech miliard korun, jsou úsměvné tehdejší částky 66 a 63 mil. Kčs. Základní údaje K 800 N.1/K 103 a K 800 N.2/K 104 Podvozek rýpadel představují tři páry housenic tvořících rovnoramenný trojúhelník, z nichž dva jsou řiditelné a jeden pevný. Na spodní stavbě je uchycen kruhový nosník se zapuštěnou kruhovou kolejnicí s ozubeným věncem, po které se otáčí celý otočný svršek rýpadla. Nosník je uložen na osmi bodech spodní stavby. Proti porušení stability je otočný svršek zajištěn záchytnými háky. Horní stavba je uložena na čtyřech velkých a osmi malých vahadlech s pojezdovými koly vodících kladek vedených v ozubeném věnci otoče. Na horní stavbě je umístěn také montážní jeřáb o nosnosti 4 tun. Kotevními lany je k horní stavbě uchycen vyvažovací výložník. Stabilitu otočného svršku při jakémkoliv výsuvu kolesového výložníku zajišťuje pohyblivá protiváha na vyvažovacím výložníku, v jehož horní části se nachází rozvodna a další 5tunový montážní jeřáb. Koleso je bezkomorové, se 13 korečky. Konec nakládacího výložníku původně opatřený kalhotovou výsypkou pro kolejovou dopravu byl upraven pro nakládání na dálkovou pásovou dopravu. Rýpadlo je možné používat pouze pro těžbu výškových řezů, kdy se koleso pohybuje nad úrovní pojezdové pláně. I když nejnižší poloha kolesa dosahuje až 4,7 m pod úroveň pojezdové pláně, lze tuto možnost využívat jen při tvarování pracovní plochy nebo při transportu rýpadla. Rýpadlo K 800 N.1 těžilo až do loňska uhlí ve dvouřezovém provoze hlavní těžební fronty. Nepřetržitý provoz byl přerušen jen v roce 2002, kdy proběhla plánovaná generální oprava. Místem nasazení K 800 N2 byl nultý řez lomu Březno, později těžilo uhlí na hlavní porubní frontě Libouš. Tři roky pak bylo odstaveno jako rezerva na
montážním místě v lomu. Vzhledem k novým odbytovým požadavkům nastoupilo opět do nepřetržitého provozu letos v září na nové těžební lokalitě Libouš II – sever ve východní části dobývacího prostoru DNT. K 800 N.1/K 103 A K 800 N.2/104 zahájila těžbu uhlí na nové lokalitě Libouš II – sever Současné těžební lokality Odstavná porubní fronta a Hlavní porubní fronta budou dotěženy v roce 2012, respektive 2014. Od té doby má probíhat veškerá uhelná těžba výhradně na nové lokalitě Libouš II sever. Postupně se sem přesunou všechny potřebné technologické celky. Jako první začala těžit uhlí v nové lokalitě rýpadla N.1 a později i N.2. Ještě předtím spolu se zakladačem ZP 3 500.8/Z 90 úspěšně absolvovala transport. Rýpadla K 800 N mohou mít při jízdě maximální sklon do 5 % a při pojezdu dosahují rychlosti 6 m/min. První tuny uhlí z této lokality vytěžilo rýpadlo K 800N.1/K 103 7. července 2010. Mladší sestra N.2 se přidala letos 1. září. „Po dlouhé odstávce se logicky objevily problémy zejména s elektrovybavením rýpadla. Přesto věřím, že se nám brzy podaří dosahovat takové výkony, na které jsme byli u našeho bagru dříve zvyklí,“ popisuje první dny nasazení v nové lokalitě Vojtěch Řezáč st., vedoucí velkostroje K 800 N.2. A jak hodnotí svůj stroj jeho protějšek z K 800 N.1 Jaromír Zmrhal? „Je to spolehlivý stroj. V porovnání s rýpadly KU 300 jsou K 800 N díky své konstrukci odolnější vůči otřesům a mají větší dosahové parametry výsuvu a zdvihu kolesového výložníku. Naše K 800 N.1 bude určitě schopná provozu až do ukončení těžby v nové lokalitě a tím i do konce povrchového dobývání na Tušimicku.“ text a foto: Tomáš Vrba
1 Havárie rýpadla K 800.11/K 52 z roku 1984. 2 Posádka K 800 N.2/K 104: (zleva) Vojtěch Řezáč st., vedoucí velkostroje; Martin Vácha, klapkař; Josef Bach, řidič a elektrikář Vladislav Kdýr. 3 Optimisticky naladěný řidič rýpadla K 800 N.2/104 Josef Bach. 4 Petr Varga v kabině řidiče velkostroje K 800 N. 1. 5 Zámečník Vojtěch Řezáč ml. odhaluje šroub rejdů pojezdů housenicového podvozku K 800 N.1. 6 Posádka K 800 N.1/K 103: 1 Jaromír Zmrhal, vedoucí velkostroje; 2 Ota Förstl, klapkař; 3 Petr Varga, řidič; 4 Martin Cehlárik, elektrikář; 5 Vojtěch Řezáč ml., zámečník.
1
3
4
6
12/13
2
3 2 1
4
5
5
hornické dynastie
Hornická dynastie Čermáků Ačkoli rodina Čermáků v ledvické úpravně nepůsobí od samotného zahájení provozu v 60. letech, pětice jejích členů spojila svůj pracovní život se zdejším úpravárenským zařízením natrvalo. Navzdory náročné práci v prašném prostředí nedají na úpravnu dopustit. U Čermáků je obdivuhodné, jak žijí jako rodina pohromadě, jak jsou jeden druhému oporou. Seznamte se i vy
HORNICKÉ listy 5/2011
s touto bezvadnou rodinou.
Hlavou rodinného klanu je Alena Čermáková Tak jako řada žen pracujících v textilním průmyslu v severních Čechách, přišla také Alena Čermáková o práci při likvidaci tohoto odvětví na počátku 90. let. „Do úpravny jsem nastoupila v roce 1994, když jsem přišla o práci švadleny, kterou jsem dělala od vyučení v teplickém Bonexu. Hledat novou práci na šachtě jsem brala v našem regionu jako přirozenost, vždyť hornictví ovlivňuje celý můj život. Vyrůstala jsem a žila v obci Hrdlovka, kde manžel fáral v hlubinném dole Alexander. V roce 1973 jsme se kvůli plánované likvidaci obce i s rodiči z Hrdlovky ostěhovali na sídliště do Oseka. S prvním z úpravárenských provozů jsem se seznámila coby vybíračka hlušiny v hrubé drtírně, kde se uhlí drtí na velikost zrn do 10 cm. Později jsem obsluhovala rozdělovací stanici zauhlování roštů jedna. Úseku zauhlování jsem zůstala věrná i během svého dalšího působení v úpravně. S profesí strojnice zauhlování jsem byla spokojená. Kdybych neonemocněla,
Úpravárenská rodina: uprostřed matka klanu Alena Čermáková, vlevo dcera Michaela, vpravo syn Václav, na schůdcích dcera Šárka a zeť Patrik.
určitě bych tam ráda pracovala dodnes,“ uvažuje Alena Čermáková. Úsek zauhlování je jakousi vstupní branou do úpravny. Ještě předtím, než se uhlí z lomu roztřídí podle jakosti mezi jednotlivé maloodběratele a tepelné elektrárny, prochází veškerá uhelná produkce dolu Bílina tímto úsekem. Z dálkových pásových dopravníků se zde uhlí ukládá do dvou hlubinných zásobníků umožňujících rozdělení podle jeho kvality. Právě plynulá zavážka uhlí do zásobníků patřila mezi hlavní povinnosti strojnice Aleny Čermákové. Bohužel, zákeřná nemoc znemožnila paní Čermákové věnovat se práci v úpravně tak dlouho, jak by sama chtěla. V roce 2009 odešla do invalidního důchodu. I když je o dění v úpravně pravidelně informována od svých dětí, které zde pracují, uvítala možnost projít si po letech své oblíbené pracoviště. Ihned si všimla výrazně menších nánosů uhelného prachu, se kterým se zde nyní úspěšně vypořádává průmyslový vysavač. A jaké to je podle Aleny Čermákové pracovat v úpravně? „Kromě
toho, že mě osobně profese strojnice zauhlování přišla zajímavá, je zde slušný výdělek v porovnání s tím, co nabízí ženám v dělnických profesích firmy v okolí. Pokud jim nějakou práci vůbec nabízí. Důležité jsou i mezilidské vztahy. Potkala jsem tady prima lidi a s řadou udržuji kontakty dodneška. Spokojená jsem byla také s péčí o zaměstnance. Ať už je to stravování, pravidelné lékařské prohlídky, moderní ochranné pomůcky, o to člověk u soukromníka nezavadí. Jako dobrou věc vidím také zdejší odbory. Jsem dodnes jejich členkou a ráda se účastním jimi pořádaných rekreací. Letos jsem byla třeba ve Sloupu.“ O tom, že svá slova myslí paní Čermáková vážně, svědčí skutečnost, že v úpravně postupně začaly pracovat také její děti. Syn Václav a dcery Šárka a Michaela. Čermákovi: od zauhlování přes prádlo až po třídírnu druhů Jako první z dětí paní Čermákové nastoupila na úpravnu její dcera Šárka – provdaná Staňková. Původně malířka
Rozhodnutí postavit v sousedství Ledvic výkonnou úpravnu souviselo s plánovaným rozvojem intenzivní těžby uhlí na Bílinsku. Počítalo se, že zároveň s budoucím jediným velkolomem bude vybudována jedna centrální úpravna, která nahradí dosavadní malé třídírny, které byly u většiny tehdy provozovaných malých lomů. Zároveň si měla nová moderní úpravna vybavená drcením, tříděním a rozdružováním poradit se zpracováním veškerého uhlí, včetně závalového Návštěva po letech. Alena Čermáková na svém bývalém pracovišti rozdávala dobrou náladu (na snímku s Danou Klubalovou).
Václav Čermák, předák úseku prádlo.
ve směně C. Na radu matky a doporučení sestry rozšířil rodinu Čermáků v úpravně na začátku roku 2001 i Václav Čermák. Do té doby stavěl pece v Teplotechně. Jistota zaměstnání a férové zacházení se zaměstnanci ovlivnily jeho rozhodnutí. Tak jako všichni, i on začínal v hrubé drtírně, kde jako manipulační dělník odstraňoval nadměrné kusy hlušiny a dřevo. Postupně s výjimkou třídírny druhů prošel všemi úpravárenskými provozy. V současné době je oporou úseku prádlo. Jako předák osmičlenné party má na starosti zpracování vsázkového uhlí s prorostlinami metodou gravitačního rozdružování v zatěžkané kapalině a zbavení uhlí všech nežádoucích příměsí. Nejmladší zástupkyní rodiny Čermáků je Michaela Šagátová. Do úpravny přišla hned po vyučení v roce 2007. Jejím pracovištěm byla především třídírna druhů, kde poté, co bílinské uhlí projde všemi úpravárenskými úseky, probíhá finální roztřídění na jednotlivé druhy – kostka, ořech 1 a 2 – a jejich nakládka do vagonů. Od října je Michaela na
mateřské dovolené a narození prvního potomka očekává každým dnem. Aby byla rodina kompletní, musíme počítat také s Patrikem Šagátem, Michaeliným manželem. Patrik začal na úpravně pracovat v roce 2008. Jako předák roštů I zodpovídá za přejímku uhlí z dolu do objektů rozdělovací stanice, zauhlování roštů a hlubinného zásobníku I. „Možná, že i naše dítě bude za nějakých dvacet let pracovat v úpravně, necháme se překvapit,“ říkají s nadsázkou mladí úpravárenští manželé Šagátovi. text a foto: Tomáš Vrba Michaela a Patrik Šagátovi čekají přírůstek do velké úpravárenské rodiny.
s jalovinou, které se vyskytuje v již přerubaných dobývacích prostorech po hlubinných dolech. Nová úpravna byla umístěna vedle tepelné elektrárny, jejíž výstavba probíhala paralelně s úpravnou (1961–1966). Jako první byla dokončena část pro přípravu palivových směsí pro elektrárenský kotel. Postupně se dokončovaly další provozy. Od roku 1985 se sem dopravuje uhlí už jen po pásových dopravnících, které vystřídaly dopravu po kolejích. Nové milénium zastihlo úpravnu ve stadiu rozsáhlé obnovy zastaralého zařízení a výstavby nových objektů a technologií (nová váhovna s dálkovým přenosem dat, vlnonapěťové třídiče, výkonnější drtiče). Modernizace a rekonstrukce pokračuje ve většině objektů i nyní. V souvislosti s výstavbou nového 660 MW zdroje Elektrárny Ledvice čeká úpravnu určitě ještě dlouhý život.
14/15
Úpravna uhlí Ledvice
skla a keramiky sem přešla v roce 1998, když se po mateřské dovolené nevrátila na špatně placené místo v porcelánce v Dubí. Také ona nejdříve prošla hrubou drtírnou, kde jako vybíračka hlušiny odstraňovala z pásu nežádoucí předměty. Přes drtírnu kotlového uhlí, které se zde pomocí kladivových drtičů rozdrcuje, přešla Šárka na rozdělovací stanici zauhlování roštů II, kde pracuje
svět dolů
Pepa Vojtek se kvůli Severočeským dolům proměnil v želvu Tváří nového dokumentárního snímku o stroji KK 1 300 je frontman kapely Kabát Pepa Vojtek. Původem Severočech a držitel šesti Zlatých slavíků představí toto unikátní a nejmodernější velkorýpadlo odlehčenou formou. Natáčení se ujal Jaroslav Voborný, který je výhradním kameramanem Karla Gotta. Spolupracuje s řadou českých celebrit jako například s Lucií Bílou a Helenou Vondráčkovou. Rocker i filmař se shodují na tom, že natáčení pro Severočeské doly o stroji KK 1 300 bylo pro ně velkou výzvou a že je moc bavilo.
Natáčení bylo rozděleno do dvou částí. První se točila na Moravě. Ve snímku je řada triků. Jsou momenty, ve kterých se Pepa Vojtek objeví na obrazovce naráz i třikrát. Většinou bude řádit v nejrůznějších kostýmech a vyvádět vylomeniny. Například v momentě, kdy vysvětluje, že velkorýpadlo KK 1 300 je 7krát rychlejší než želva a dokonce 100krát rychlejší než hlemýžď, běhá po obrazovce v kostýmu želvy. S vyplazeným jazykem a s rošťáckým výrazem přitom předbíhá šneka. Aby filmaři docílili toho, že se ve stejný okamžik
HORNICKÉ listy 5/2011
Želva Pepa Vojtek a Renata Malíková, specialistka odboru strategie a komunikace SD.
objeví i v roli moderátora a za ním bude vidět velkostroj, točilo se ve studiu před modrým plátnem. Takzvané barevné klíčování je trik, díky kterému se spojí hned několik obrazů v jeden. „Při natáčení před plátnem byla potřeba už trocha herectví. Věci, na které jsme upozorňovali, tam fyzicky nebyly. Takže v praxi to vypadalo tak, že jsem mluvil o konkrétní části stroje, dělal, jako bych se na ni díval, ale ona tam nebyla. Na obraz bude dodána trikem až dodatečně. Tímto způsobem se točí některé klipy, ale i filmy. V podstatě to
byla podobná práce, jako bychom točili třeba Hvězdné války nebo Pána prstenů,“ směje se sympatický rocker a dodává: „Nebylo to jen o tom, naučit se text a odejít. Tým, který na dokumentu pracoval, se hned od začátku shodoval v tom, že snímek o tomto novém unikátním stroji nesmí být tuctový. Nechtěli jsme obyčejný a běžný film. Chtěli jsme udělat zajímavý klip, takový, aby diváky zaujal.“ Druhá část natáčení se konala už přímo v dole Bílina u velkostroje KK 1 300. Poté, co zpěvák kapely Kabát i filmový štáb prošli bezpečnostním Porada štábu u KK 1 300: kameraman Jaroslav Voborný, Renata Malíková a Pepa Vojtek.
a komunikace Severočeských dolů je postavený na přirovnáních - tak to má být. Film je určený pro laickou veřejnost, především pro mládež navštěvující Informační centrum. Bylo by chybou, říkat jim nějaké složité technické údaje, protože by jim nic neřekly, informace by kolem nich, jak se říká, propluly a nic by si z toho filmu nezapamatovali. Je lepší divákům říct, že stroj je vysoký jako dvacetipatrový dům, protože všichni vědí, jak taková budova vypadá. Kdybychom jim řekli, že se tyčí do výšky 53 metrů, je to na představivost už náročnější. Klip o KK 1 300 jsme navíc pojali odlehčenou formou, která by měla lidi, jež nejsou z oboru, zaujmout. Pepa přistoupil na spoustu legrácek. Bylo vidět, že se mu zalíbila například role pilota, ale i fotbalisty, horníka a samozřejmě želvy,“ směje se Jaroslav Voborný, který nedávno dostal od Karla Gotta medaili za dlouhodobou a výbornou spolupráci. „Natáčení pro Severočeské doly mě moc bavilo. Byla to zajímavá práce. K dolům mám blízko. Děda i táta se pohybovali v tomto oboru. Přestože jsem se kvůli práci přestěhoval do Prahy a pár let už tam žiji, stále se považuji za Severočecha. Tato oblast je bohatá na nerostné suroviny, a tak doly k této lokalitě patří, ať se to někomu líbí, nebo ne. Určitě by bylo hezké, kdybychom na severu Čech měli jen parky a lesy, ale každý by si měl uvědomit, že uhlí je potřeba. Naštěstí už je pryč doba, kdy bylo všem jedno, co se pouští do ovzduší a jak vypadají místa, kde se těžilo. Teď už se krajina vrací zpátky přírodě a to je důležité. Myslím, že je potřeba, aby lidé změnili názor na Na leteckých záběrech spolupracoval i pilot Ondřej Jungmann.
Ústecký kraj. Měli by vědět, že je tady hezky a že je fajn tady žít, nebo se sem vracet. Rád bych tomu pomohl. Pokud bude taková příležitost, rád se na tom budu podílet, protože práce pro Severočeské doly mě bavila,“ konstatuje lídr kapely Kabát Pepa Vojtek. Majitel ivančického televizního studia Jaroslav Voborný ho doplňuje: „Natáčení bylo fajn. S Pepou spolupracujeme už deset let. Dobře se známe a dělá se mi s ním dobře. Je to pohodový, vtipný, veselý člověk a navíc velký profesionál. Teď je čas sednout do střižny a film dodělat. Abychom udrželi divákovu pozornost, bude tento snímek trvat pár minut, zato bude plný zajímavých nápadů. Hotový bude během podzimu a stane se jedním z lákadel Informačního centra Severočeských dolů, kam se na něj budou moci všichni přijít podívat.“ V Informačním centru Severočeských dolů je už nyní k vidění první počin vzájemné spolupráce mezi jihomoravským štábem a Severočeskými doly. Film nazvaný Kraj s lepší vyhlídkou vyzdvihuje krásy, které sever Čech nabízí. „Váš kraj je bohatý na krásná zákoutí, má spoustu úžasných hradů, zámků a nádherných míst. Okouzlily mě Krušné hory. Nebylo snadné je natočit, protože mají kolem sebe téměř pořád opar, který jim v objektivu kamery trochu ubírá na kráse. Ale jinak mi učarovaly. My na Brněnsku takové kopce nemáme. Rád se k vám vracím,“ usmívá se kameraman Voborný. Severočeské doly nyní připravují ještě třetí snímek. Věnovaný bude rekultivacím. text: Renata Malíková foto: Jaroslav Voborný, Tomáš Vrba
16/17
školením, oblékli se do montérek Severočeských dolů, nazuli holínky a vyrazili k velkorýpadlu. Zpěvák nejúspěšnější české skupiny cestou v autě laškoval a pro navození správné hornické atmosféry zpíval takzvanou hymnu havířů – písničku Dole v dole. Při vystupování z auta a pohledu na stroj se všichni pozastavovali nad velikostí tohoto nového mazlíka, jak mu familiárně posádka KK 1 300 říká. Kameraman Jaroslav Voborný velkorýpadlo obdivuje nejen pro to, co umí, ale i pro to, jakých je rozměrů: „Je to ohromný kolos. V minulosti jsem už točil spoustu technických věcí, dělal jsem například pro jadernou elektrárnu Temelín, ale s něčím podobně velikým jsem se ještě nesetkal. Velkorýpadlo KK 1 300 je opravdu ohromné. Abychom ve filmu vystihli vše, co je na stroji důležité, nebude to tak snadné, dá to práci. Ale je to výzva.“ Dokument o KK 1 300 se natáčel na nejatraktivnějších místech velkostroje. Pepa Vojtek se objeví například v kabině řidiče velkorýpadla i v místnosti pro posádku. „Je to nesmírně zajímavý stroj. Ve scénáři mě zaujalo, že tento obr je dílem českých rukou od první čárky tužkou až po poslední šroubek. Opět se tady potvrzuje to, že Češi jsou nesmírně šikovní a chytří,“ chválí národ jeden z nejznámějších Severočechů, který žil dlouhá léta v Teplicích. V klipu si zahrají i členové osádky velkostroje. V momentě, kdy se diváci z filmu dozví, že kabel, který velkorýpadlo napájí, je tlustý jako anakonda po vydatném obědě, pochodují s kabelem na rameni a Pepa Vojtek jim k tomu zpívá. „Scénář sestavený odborem strategie
svět dolů
Havárie vzpěry na zakladači ZP 6 600.24 na Ukrajině
1
Dceřiná společnost Prodeco realizovala letos jednu zcela mimořádnou zakázku: V ukrajinském Volnogorsku odstraňovala následky komplikované havárie na zakladači ZP 6 600.24, který je od roku 1991 nasazen na těžbě surovin pro metalurgický kombinát GMK. V pátek dopoledne 7. ledna 2011 se ozval ve společnosti Prodeco telefon a hlas mechanika z daleké Ukrajiny sdělil, že na zakladači ZP 6 600.24 došlo k vážné havárii a hrozí zhroucení velkostroje v důsledku ztráty stability. Pak přišly fotografie, ze kterých bylo patrno, že situace je opravdu vážná (viz obr. 1). S takovou havárií jsme se za existenci společnosti nesetkali. Neprodleně byla
HORNICKÉ listy 5/2011
2
vytvořena pracovní skupina techniků – projektantů statiků a započala analýza situace s cílem zabezpečit v první etapě stroj proti dalšímu poškození. Za použití výpočetní techniky a studiem fotografií bylo zjišťováno zatížení prvků soustavy ve tvaru, jaký vznikl po deformaci vzpěry. Naštěstí se ukázalo, že další poškození konstrukce v dané poloze nehrozí a tak bylo možno zahájit práce na odstranění 3
následků havárie a uvedení stroje do výchozího stavu. Zakladač ZP 6 600.24 byl vyroben společností Vítkovické strojírny a slévárny Ostrava a dodán v rámci kontraktu mezi společnostmi zahraničního obchodu Strojexport a Metallurgimport Moskva na povrchový důl, který je dodnes součástí metalurgického kombinátu Volnogorský GMK. Jednalo se o dodávku kolesového rýpadla KU 800.22, 10 pásových dopravníků š. 1 800 mm, 2 kolejových shazovacích vozů, 2 pásových vozů, 2 zakladačů typu ZP 6 600 (výrobní čísla 23 a 24) s kabelovými vozy 6 kV. Zařízení bylo postupně zprovozňováno od roku 1989. Zakladač ZP 6600.24 byl zprovozněn jako poslední ze souboru strojů v roce 1991. Volnogorsk je malé město v Dněpropetrovské oblasti na Ukrajině, ve vzdálenosti asi 400 km jižně od Kyjeva. V okolí města byly nalezeny zásoby zásoby písku obsahující strategický kov titan. Těžba a následné zpracování
4
stroje – uložení výložníku do vodorovné polohy na podpěry a zajištění stability stroje. Práce byly vysoce náročné, bylo potřeba krok za krokem spustit pomocí vrátku zdvihu výložník při speciální konzolou v místě ohybu podepřené vzpěře. Výložník byl kladen postupně, článek po článku, na podpěry a fixován proti rozpojení (obr. 5). Operace se zdařila a další etapa následovala po dodání náhradních dílů. Nová vzpěra byla vyrobena v termínu a spolu s dalšími díly dopravena na místo v rozebraném stavu. Koncem srpna byla zahájena druhá etapa opravy, opět za účasti odborníků Prodeco. Nejsložitější činností bylo odstranění poškozené vzpěry, odříznutí roztržených ok pro ukotvení vzpěry a montáž nových ok. Oka musela být přivařena tak, aby byly dodrženy požadavky na dovolené odchylky podélné osy vzpěry a věže vůči výložníku (obr. 6). Mezitím přímo u stroje byla sestavena vzpěra a smontována s repasovaným kladkostrojem (obr. 7). V té době však došlo k poruše pohonu kolesa spolupracujícího rýpadla KU 800.22 a při demontáži převodovek bylo nutno rozpálit kolesovou hřídel (na obr. 8 je vidět předmontáž nového kolesa). To způsobilo, že práce na zpětné montáži vzpěry zakladače se opozdily. Nyní je však vzpěra připravena ke zpětné montáži do nových kloubových ok na výložníku. Současně s tím bude poprvé po 20 letech provozu vyměněno zdvihové lano. Lanové závěsy výložníku zůstanou původní. Kontrola neobjevila poškození ani zdvihového la na, ani závěsů. Řešením složité havarijní situace zakladače ZP 6600.24 prokázala společnost Prodeco svoji vysokou technickou odbornost a způsobilost provádět složité práce v daleké cizině. text a foto: Ladislav Hanuška
5
18/19
písků obsahujících přibližně 7 % titanu (ilmenit, rutil) a zirkon se provádí od roku 1962. Podrobná prohlídka na místě potvrdila, že nebyly poškozeny ocelové konstrukce věže, vrátku zdvihu, zdvihové lano, ani jediný z nosných závěsů výložníku. Vážně byla poškozena oka pro uchycení vzpěry na konstrukci výložníku (obr. 2). Příčinou havárie vzpěry výložníku bylo její zhroucení v důsledku technicky opotřebovaného a morálně zastaralého elektrického zařízení. K nehodě došlo dne 7. ledna v 7 hodin ráno, kdy pracovník osádky prováděl mazání kloubů výložníku při zapnutém zdvihu výložníku. Při tom došlo k přejetí koncových vypínačů krajní polohy zdvihu a ke kontaktu ochozu na vzpěře s ocelovou konstrukcí věže a k ohnutí vzpěry. Při pokusu o zpětné spuštění výložníku nastalo zhroucení vzpěry (obr. 3) a sestava kladkostroje zdvihu, lanové závěsy výložníku a vzpěra se ustálily v rovnovážné poloze (obr. 4). Z personálu nebyl nikdo zraněn. Práce v Prodecu byly rozděleny na dvě činnosti. První měla nalézt způsob jak bezpečně uložit výložník na podpěry a druhá pak urychleně vyspecifikovat potřebné náhradní díly a zajistit jejich výrobu. Při dodržení požadavků na nastavení určitých funkcí hydraulického systému bylo dovoleno provozovateli odkráčet zakladačem na montážní místo. Vzdálenost, kterou zakladač s poškozenou vzpěrou urazil, činila přibližně 250 m. Výměna dokumentace po internetu umožnila provozovateli zahájit výrobu přípravků ihned po schválení výrobních výkresů. V červnu se pak uskutečnila první etapa technické pomoci, kdy za účasti odborníků společnosti Prodeco byla provedena první etapa stabilizace
6
7
8
16
13
12
19
14
3
28
15
17
8
18
2
11 27
1
4 26
10
24 9
21 20
5 25
23
6 7
NEJLEPŠÍ ZAMĚSTNANCI SKUPINY SD
HORNICKÉ listy 5/2011
Přišel opět podzim a hotel Nástup na Klínovci hostil letošní oceněné zaměstnance Skupiny SD, kteří svými vynikajícími výkony a zkušenostmi přispívají k dobrým výsledkům Severočeských dolů. K zaslouženému vysokému ocenění jim poděkovali osobně představitelé vedení SD. Všem oceněným pracovníkům srdečně blahopřejeme. Miroslav Mácha Pan Miroslav Mácha byl v hornictví zaměstnán 29 let. Po dobu svého působení v Severočeských dolech pracoval na různých pozicích od Zámečníka až po Řidiče autobusu. Od roku 1995 pak spojil svůj pracovní život s odpovědnou prací Řidiče osobního vozidla obchodního a následně generálního ředitele. V této pozici prožil bez nadsázky dvojnásobný čas a vždy bezpečně a včas dorazil na určené místo. Bydlištěm a rodištěm pana Máchy je město Chomutov. Pan Mácha s manželkou Alenou vychoval 2 děti a má 3 vnoučata. Velkou péči a pozornost věnuje zejména dvěma starším vnukům, které má svěřeny do péče. Vzhledem k tomu, že je aktivním členem fotbalového klubu, vede k tomuto sportu i své vnuky. K dalším koníčkům pana Máchy patří motorka Honda, okrajově tenis a od prvních dnů důchodu i rybaření. Martin Klement Pan Martin Klement pracuje v oboru hornictví již od roku 1982. Od roku 1983 pracuje ve společnosti SD – Kolejová doprava, a.s. jako Strojvedoucí. Na
pracovišti se projevuje jako svědomitý, iniciativní a odpovědný pracovník, který zadané pracovní úkoly plní včas a v potřebné kvalitě. Zaškoluje nové pracovníky. Napomáhá zkvalitnit pracovní podmínky na pracovišti včetně ochrany bezpečnosti při práci. Bydlištěm pana Klementa je město Chomutov, ale narodil se v Pardubicích. Svůj volný čas tráví coby pečovatel a pomocník u koní v Zooparku Chomutov. Pan Klement je dlouhodobým dárcem krve, má za sebou již úctyhodných 89 odběrů. Ivana Jandová Paní Jandová pracuje v hornictví od roku 1996 a to na pozici Účetní. Prvním působištěm byla společnost SD – Skládka Tušimice a od roku 2007 pracuje v dceřiné společnosti SD – Rekultivace, a.s. Paní Ivana Jandová při výkonu své práce podává stabilně kvalitní pracovní výkony. Je flexibilní, spolehlivá a loajální. Bydlištěm paní Jandové je město Kadaň, rodištěm město Znojmo. Mezi zájmy paní Jandové patří zejména vnoučata, dále starost o psy. Ráda vyrazí do přírody na kole. Zbylé volné chvíle
vyplní paní Jandová četbou knih a luštěním křížovek. Rostislav Novák Pan Rostislav Novák nastoupil do společnosti SD – Autodoprava, a.s. v roce 2001 jako Dopravní dispečer a zástupce vedoucího úseku přepravy. Pan Novák byl k ocenění navržen vedením společnosti za jeho spolehlivou a perfektně odváděnou práci při výkonu funkce Dopravního dispečera na provozovně v Bílině a za jeho celkový přehled a znalost prostředí, které jsou neocenitelnou výbavou pro zajištění všech dopravních služeb pro Doly Bílina a externí zákazníky. Svou zdravou náročností a důsledností si získal respekt podřízených. Bydlištěm pana Nováka jsou Chabařovice. Ve volném čase se pan Novák věnuje především rodině. Jeho velkým koníčkem je jízda na motocyklu a řemeslnické práce na údržbě rodinného domu. Julius Kroutil Pan Kroutil je s malou přestávkou v oboru hornictví zaměstnán již od roku 1979. Od roku 1984 pracoval jako Řidič
22
naši zaměstnanci 8 Jaroslav Sýkora, 9 Ivana Jandová, 10 Miroslav Mácha, 11 Rudolf Kolařík, 12 Angel Markov, 13 Pavel Hušner, 14 Milan Rechtorik, 15 Jaromír Sochor, 16 Rostislav Novák, 17 Ota Toman, 18 Miroslav Vaněk, 19 Vlastimil Mayer, 20 Martin Klement, 21 Mojmír Kripner, 22 Julius Kroutil, 23 Vlastimil Jelínek, 24 Alena Dulinová, 25 Hana Hamaková, 26 Jarmila Baranijaková, 27 Karel Šiling, 28 Petr Strnad
speciálních nákladních vozidel, vozidel V3S v centralizované autodopravě v nové provozovně Dolů Bílina, kde pokračuje v práci dodnes, ale od roku 1998 již pod hlavičkou nové dceřiné společnosti SD – Autodoprava, a.s. Na ocenění byl navržen vedením společnosti z důvodu výtečného plnění pracovních úkolů, flexibility a elánu, který prezentuje hlavně svým mladším kolegům. Svou práci vykonává se zanícením a svědomitě, pokud je potřeba, neváhá přijít do zaměstnání i o svém volnu. V pracovním kolektivu je o něm známo, že neodmítne pomoc a radu, ať už v otázkách pracovních nebo soukromých. Pan Kroutil se narodil a stále bydlí v Teplicích. Je činorodý a přátelský člověk, který má mnoho zájmů. Na prvním místě je však u něho zájem o rodinu, o kterou starostlivě pečuje. Jeho koníčkem je jízda na kole, lokomotivy, hra na kytaru, pěší turistika, houbaření a mnoho dalších sportovních aktivit. Rudolf Kolařík Pan Rudolf Kolařík pracuje v oboru hornictví již 37 let. V roce 1973 nastoupil na Doly Bílina jako Provozní zámečník a od roku 2002 pracuje v dceřiné společnosti SD – 1. strojírenská, a.s. nadále jako Provozní zámečník. Pan Kolařík je zkušeným a spolehlivým zaměstnancem, který svými zkušenostmi a odbornými znalostmi významnou měrou přispívá k včasnému plnění pracovních úkolů. Svou práci plní vždy kvalitně a spolehlivě. Nadřízení si ho váží pro jeho pečlivost a samostatné řešení zadaných úkolů. Svým přístupem je příkladem pro ostatní. Bydlištěm pana Kolaříka je město Bílina. Volný čas se snaží pan Kolařík trávit aktivně. V prvé řadě se věnuje práci na své zahradě. Svou zručnost uplatňuje při kutilství, a to všeho druhu. Pokud mu čas dovolí, věnuje se četbě knih s historickou tematikou, nebo tráví čas s rodinou a přáteli, často při grilování na zahradě. Přes svůj vytížený volný čas si vždy najde chvíli na sledování fotbalového utkání. Miroslav Vaněk Od roku 1978 je pan Miroslav Vaněk zaměstnán v hornictví. Svou kariéru započal na Dolech Nástup Tušimice
jako Provozní zámečník a v této pozici setrvává dodnes, ale již jako pracovník dceřiné společnosti SD – 1. strojírenská, a.s. Pan Vaněk je svědomitým zaměstnancem a je příkladem ostatním. Zadané úkoly plní s maximálním nasazením a ve výborné kvalitě, čímž přispívá k plnění náročných oprav, zejména při revizích TC a opravách převodových skříní. Svým přístupem k plnění pracovních úkolů, svojí odborností a zkušenostmi pomáhá splnit zakázky často v předstihu před plánovanými termíny. Je také znám svou pečlivostí a samostatným řešením problémů, které se při montážních pracích velmi často vyskytují. Z uvedených důvodů byl též stanoven zástupcem mistra dílny. Bydlištěm pana Vaňka je Klášterec nad Ohří. Ve svém volnu se věnuje včelaření, které zabírá velkou část jeho volného času. Pokud mu přesto nějaký volný čas zbude, tráví ho na chalupě, kde kromě jiného relaxuje při práci se dřevem. Anna Halamásková V Severočeských dolech je paní Anna Halamásková zaměstnána od roku 1995. V současné době pracuje v odboru financování jako Specialista pojištění - finanční trhy. Paní Halamásková je od počátku svého působení v Severočeských dolech velkým přínosem pro odbor financování svojí pracovitostí, pečlivostí, spolehlivostí, ochotou se vzdělávat a v neposlední řadě samostatností, ať v oblasti pojištění společnosti, tak v oblasti uzavírání obchodů na finančních trzích. Je ochotná kolegům vždy aktivně pomoci při řešení problémů, hledá pro společnost nejvýhodnější varianty. V oblasti pojištění pomohla postupně vytvořit moderní pojistnou ochranu společnosti, která kryje všechna zásadní rizika vyplývající z činnosti společnosti. Paní Anna Halamásková bydlí v Droužkovicích. Od mládí se věnovala sportu, jednak aktivně (lyžování, tenis, plavání, vodáctví, volejbal), jednak trénovala v Klášterci nad Ohří v tenisové školičce děti. Ke sportu vede i svá čtyři vnoučata. Mezi další koníčky paní Halamáskové patří zahradničení, toulky přírodou, dostihy, kultura (divadlo, hudba).
Jarmila Tančínová Od roku 1980 pracuje paní Jarmila Tančínová ve společnosti Severočeské doly na pozici Účetní. Vedením je navržena na ocenění za dlouholetou práci v hornictví, kterou vždy provádí svědomitě a zodpovědně. Má precizní přístup k dokladovosti a dodržování platné daňové a účetní legislativy v náročné oblasti dlouhodobého majetku, který na Dolech Nástup Tušimice evidenčně spravuje. Bydlištěm paní Tančínové je město Kadaň. V minulosti všechen volný čas vyplňovala četbou knih, ručními pracemi (šití, pletení), návštěvou divadel, koncertů a cestováním. V současné době je její volný čas vyplněn starostí o rodinu a aktivitami se čtyřmi vnučkami. Když přesto zbude volná chvilka, ráda si vezme pěknou knížku, vyšívá nebo luští sudoku. Ráda vycestuje za teplem k moři. Doris Obermaierová V hornictví je zaměstnána od roku 1973, kdy nastoupila na pozici Korespondentka, laborantka. Později pracovala jako účetní, samostatný odborný ekonom statistiky a rozborů a v současnosti pracuje na pozici Účetní na Dolech Nástup Tušimice. Její nadřízení jí navrhli na ocenění za celoživotní práci v hornictví, kterou prováděla vždy řádně a odpovědně. Svědomitě a příkladně přistupovala ke svěřené náročné práci v oblasti úhrad a evidence majetku. Bydlištěm paní Obermaierové je město Kadaň. Mezi její mimopracovní aktivity patří zejména starost o rodinu. Ráda vaří a peče a zajímá se o nové recepty. Ve zbylém volném čase čte, pracuje na zahrádce, chodí na vycházky s pejskem a jezdí na chatu v Prunéřově, kde relaxuje v krásné přírodě. Jarmila Salačová Paní Jarmila Salačová pracuje v hornictví neuvěřitelných 36 let. Za tuto dobu prošla na Dolech Nástup Tušimice různými profesemi (Skladnice, Časoměřič, Normovač, Referent personálně-mzdového oddělení, Ekonom, Referent ekonomiky práce), při kterých poznala provoz a spoustu lidí. V současné době zastává pozici Mzdové účetní. Paní Salačová je spolehlivá zaměstnankyně, která plní
20/21
1 Jarmila Tančínová, 2 Ladislav Touš, 3 Jaroslav Novák, 4 Jarmila Salačová, 5 Doris Obermaierová, 6 Alena Halamásková, 7 Dana Ďurkovičová,
naši zaměstnanci všechny úkoly svědomitě a vzniklé situace řeší vždy s nadhledem. Bydlištěm paní Salačové je město Kadaň. Paní Salačová má ráda přírodu. Většinu svého volného času tráví s manželem ve Vilémově, kde si opravují domeček, kam se chtějí oba přestěhovat, až budou v důchodu. Zálibou paní Salačové je i zahradničení a radost jí dělají zejména vnoučata.
HORNICKÉ listy 5/2011
Alena Dulinová V roce 1974 paní Alena Dulinová nastoupila na Severočeské doly na pozici Administrativní pracovnice a postupně prošla pozicemi Sekretářka, Vedoucí sekretariátu a v současnosti je zaměstnána jako Sekretářka – asistentka v útvaru obchodního ředitele. Vedením je navržena na ocenění za dlouholetou práci v hornictví, kterou prováděla vždy svědomitě a zodpovědně. Má dlouholeté zkušenosti z práce v sekretariátu, která je i jejím koníčkem, což pozná každý návštěvník při vstupu do sekretariátu. Dovede samostatně, s humorem a úsměvně řešit nejen každodenní rutinní práce, ale i nepříjemné situace. Je spolehlivá, taktní a ochotná pomoci druhým při řešení problémů. Při zadání úkolů se rychle orientuje a umí si poradit. Bydlištěm paní Dulinové je město Bílina. V mládí se věnovala aktivně sportu a láska k tomuto odvětví jí zůstala doposud; žádná významná sportovní událost přenášená televizí jí určitě neunikne. Jejím koníčkem je rovněž zahradničení a zejména procházky zelenou přírodou spojené se sbíráním hub. Jaroslav Novák Od roku 1977 je pan Jaroslav Novák zaměstnán v oboru hornictví. V současné době pracuje na pozici Velitel hasičského záchranného sboru. Vedení společnosti navrhlo pana Nováka na ocenění za dlouhodobý významný podíl na výborných výsledcích hasičského záchranného sboru Dolů Nástup Tušimice, výbornou reprezentaci Severočeských dolů při zásazích i mimo prostor lomu (zejména pomoc při záplavách a rozsáhlých požárech v rámci Ústeckého kraje). Pan Novák bydlí v Kadani. Jeho práce je zároveň i jeho koníčkem. Mezi další zájmy pana Nováka patří sport a práce s mládeží na téma požární ochrany. Jaroslav Smrt Pan Jaroslav Smrt započal svou kariéru v oboru hornictví již v roce 1975 jako
Provozní elektrikář a tuto pracovní pozici zastává i v současné době. Od roku 1992 pracuje na trafostanici Dolů Nástup Tušimice a od roku 1995 i ve funkci předáka. Na ocenění byl navržen za dlouholetou práci v hornictví. Při výkonu své funkce se trvale projevují jeho vlastnosti, je přemýšlivý, rozvážný a spolehlivý. V případě nenadálých poruch je obětavý a pracuje přesčas dle potřeb zaměstnavatele. Pan Jaroslav Smrt bydlí v Klášterci nad Ohří. Mezi mimopracovní aktivity pana Smrta patří sport, a to především cyklistika a turistika. Dana Ďurkovičová Paní Dana Ďurkovičová patří ke kmenovým zaměstnancům odboru měřictví a geologie. Již od roku 1978 pracuje v oboru hornictví a je součástí pracoviště fotogrammetrie, kde pracuje na pozici Figurantka. Paní Ďurkovičová je pracovitá, pečlivá a mimořádně spolehlivá. Rychle si osvojuje potřebné dovednosti, je iniciativní a v posledních 20 letech má na starosti určitý segment odborných technických prací – v současnosti je to velkoplošné skenování důlních map. Samostatně připravuje důležité podklady (mapy a dokumentace) pro Obvodní báňský úřad. Bydlištěm paní Ďurkovičové je město Kadaň. Mezi její zájmy patří rodina, zahrádkaření, chalupaření a četba knih. Jaroslav Sýkora Pan Jaroslav Sýkora pracuje v Severočeských dolech od roku 1978. Nejprve začal svou kariéru v oboru hornictví jako Samostatný referent investiční výstavby, později Vedoucí referent investiční výstavby, Provozní inženýr a od roku 1985 zastával funkci Vedoucího odboru řízení a kontroly jakosti. Na ocenění byl pan Sýkora navržen pro svoji obětavost, pracovitost a ochotu vždy a komukoliv pomoci. Úkoly na něj kladené plnil zodpovědně a svědomitě. Bydlištěm pana Sýkory je město Chomutov. Pan Sýkora má rád vše co souvisí s přírodou. V létě je to turistika a cyklistika a v zimě lyžování. Milan Rechtorik V hornictví je pan Rechtorik zaměstnán od roku 1976, nejprve na pozici Vulkanizér – zástupce předáka a od roku 1995 jako Přestavbář pásové dopravy – zástupce předáka. Svými nadřízenými byl na ocenění navržen pro dlouhodobě
výborné pracovní výsledky, pro spolehlivost a obětavost, kdy se vždy ochotně podělí o své letité pracovní zkušenosti. Pan Rechtorik je v kolektivu oblíben pro svou veselou povahu. Jeho bydlištěm je Jirkov. Ve svém volnu se věnuje převážně rodině, též rád provozuje cykloturistiku a obhospodařuje zahrádku. Jarmila Baranijaková Paní Baranijaková pracuje v hornictví od roku 1973. Začínala na pozicích Obsluha pásové dopravy, Pasařka velkostroje, Manipulantka pásové dopravy a v současné době zastává pozici Operátor pásové dopravy. Je dlouholetou spolehlivou zaměstnankyní Severočeských dolů, kdy díky své pozornosti nejednou předešla vážným škodám na zařízení, požárům a mimořádným událostem. Dokáže si svou rozhodností udržet respekt a všichni jsou s její prací spokojeni. Paní Baranijaková bydlí v Kadani. Ve volném čase se věnuje zvelebování zahrádky, vytváření rodinného zázemí, výchově vnučky, kterou má v opatrovnictví. Anna Čechová Již 33 let pracuje v hornictví. Při nástupu do společnosti Severočeské doly pracovala na pozici Obsluha pásové dopravy, později jako Strojnice 0 sypačka. Od roku 1983 až do současnosti pracuje na pozici Vážná. Na ocenění byla navržena za dlouhodobě svědomité a zodpovědné plnění pracovních úkolů, za svou loajalitu ke společnosti. Paní Čechová má dobrou pracovní kázeň bez prohřešků, v kolektivu je velmi oblíbená. Bydlištěm paní Čechové je Klášterec nad Ohří. Svůj volný čas věnuje rodině (vnoučatům), procházkám v přírodě a ráda si přečte pěknou knihu. Petr Strnad Pan Petr Strnad pracuje v hornictví od roku 1977. Prvních deset let na pozici Strojvedoucího a od roku 1988 až doposud na pozici Řidič VLS zakladače. Vedení společnosti navrhlo pana Strnada na ocenění za příkladné, svědomité a zodpovědné plnění pracovních úkolů, za vřelý vztah ke spolupracovníkům, pro který je v kolektivu oblíben. K firmě je pan Strnad loajální a pracovní kázeň má bez prohřešků. Bydlištěm pana Strnada je město Kadaň. Mezi zájmy a mimopracovní aktivity pana Strnada patří
Ladislav Touš Pan Ladislav Touš je v hornictví zaměstnán od roku 1984. Od samotného nástupu až do současnosti zastupuje funkci Mistra na dílně oprav. Pan Touš dlouhodobě dosahuje výborných výsledků v řídící činnosti oprav zemních strojů. V kolektivu je uznávaným odborníkem. Pod jeho vedením zaměstnanci dílny provádějí i technicky náročné opravy jakou jsou například generální opravy pásových podvozků. Bydlištěm pana Touše je obec Místo. Svůj volný čas věnuje pan Ladislav Touš rodině a má rád vše co souvisí s přírodou. Mojmír Kripner Svou kariéru započal v Severočeských dolech v roce 1976 jako Zámečník a od roku 1987 pracuje řadu let jako Řidič velkostroje na Provoze Skrývka. Svým konstruktivním přístupem pomáhá plnit náročné úkoly, které jsou kladeny na těžbu nadložních hmot na Dole Bílina. Všichni zaměstnanci provozního úseku si váží pana Kripnera pro jeho profesní schopnosti a přátelskou povahu. V průběhu své dlouholeté praxe na rýpadle K 2 000 zacvičil celou řadu dobrých řidičů velkostrojů. Mladší kolegové pod jeho odborným dohledem přejímají jeho mnohaleté zkušenosti, dobré pracovní návyky i vynikající charakterové vlastnosti. Pan Kripner je výraznou a váženou osobností. V současné době bydlí v Teplicích. Jeho zálibami jsou střelba z malorážkové pistole, pohanské dějiny našeho regionu a práce na chalupě. Pavel Hušner Pan Pavel Hušner letošním rokem odpracoval v hornictví již 30 let. Po celou dobu je zaměstnán ve společnosti jako Řidič pracovních strojů – buldozeru. Pan Hušner je pracovitý a v kolektivu spolupracovníků velmi oblíbený. O své bohaté pracovní zkušenosti se rád podělí se svými kolegy. V případě potřeby je ochoten nastoupit i na mimořádnou směnu. O zařízení, na kterém pracuje se poctivě stará. Jeho nadřízení o něm říkají, že je přínosem pro celý provozní úsek. Bydlištěm pana Hušnera je město Bílina. Ve svém volném čase rád navštěvuje hrady a zámky a poznává krásy České republiky.
Hana Hamaková Paní Hana Hamaková započala svou kariéru v oboru hornictví roku 1975. Již řadu let pracuje jako Skladnice Provozu Skrývka. Svým lidským přístupem pomáhá nepřímo plnit náročné úkoly, které jsou kladeny na těžbu skrývky. Všichni zaměstnanci si paní Hamakové váží pro její vstřícnost, svědomitost, profesní nasazení, přátelskou povahu a ochotu každému pomoci i poradit. Dlouhou řadu let se aktivně angažuje jako člen výboru odborové organizace, kde s maximálním nasazením prosazuje zájmy všech zaměstnanců. Paní Hamaková bydlí v Bílině. Svůj volný čas věnuje rodině, zvelebování zahrádky. V létě tráví čas jízdou na kole a v zimě na běžkách. Karel Šiling Pan Karel Šiling pracoval v oboru hornictví úctyhodných 42 let. Ve společnosti byl zaměstnán na pozici Provozního zámečníka. Pan Šiling byl po celou dobu pro společnost svědomitým, pečlivým a zodpovědným pracovníkem. Svou práci odváděl vždy kvalitně a zároveň tak to vyžadoval i od svých kolegů. Bydlištěm pana Šilinga je město Bílina. V minulosti věnoval svůj volný čas historickým zbraním. Ota Toman Od roku 1973 pracuje pan Ota Toman v hornictví, zpočátku na pozici Pasař velkostroje, později na pozici Revírník, Mechanik úseku a Vedoucí provozního úseku, jeho prozatím poslední pozicí je v současnosti Mechanik úseku – strojní na Dole Bílina. Pan Toman dosahuje dlouhodobě výborných pracovních výsledků, jeho odborné a organizační schopnosti jsou na vysoké úrovni a ve své profesi patří k nejzkušenějším zaměstnancům. Dokáže spolehlivě řídit podřízené pracovníky a v kolektivu je oblíben pro svou kamarádskou povahu. Pan Toman bydlí v Bílině. Svůj volný čas věnuje motorismu a zahrádce. Angel Markov Ve společnosti Severočeské doly je pan Angel Markov zaměstnán již od roku 1977, zpočátku jako Provozní zámečník, dále přes Řidiče velkostroje se dopracoval do současného pracovního zařazení Vedoucího řidiče velkostroje – zakladače. Svým nadřízeným byl pan Markov navržen na ocenění za dosahování trvale
velmi dobrých pracovních výsledků. Pan Markov je ceněn pro vysokou odbornost a výborné organizační schopnosti. S přehledem dokáže řídit své podřízené pracovníky. Pan Markov bydlí v Kladrubech a volný čas věnuje rybaření a zahrádce. Vlastimil Mayer Již 43 let pracuje pan Vlastimil Mayer v hornickém oboru a celý svůj produktivní věk věnoval práci pro společnost Severočeské doly. Po celou pracovní kariéru setrval na pozici Provozní zámečník na Dole Bílina. Pan Mayer dosahuje trvale velmi dobrých pracovních výsledků. Svými kolegy je ceněn pro vysokou odbornost. Bydlištěm i rodištěm pana Mayera je lázeňské město Teplice. V mimopracovní době se věnuje cykloturistice. Je vášnivým fandou FK Teplice, kde nevynechá jediný zápas. Své dřívější aktivity, jako byl nohejbal a volejbal, vyměnil pan Mayer za PC a surfování po internetu. Po práci též rád zajde s kamarády na pivo, posedět a popovídat. Vlastimil Jelínek Od roku 1972 je zaměstnán ve společnosti Severočeské doly. Nejprve na pozici Provozní zámečník a od roku 1997 do současnosti zastává pozici Mechanik elektronických zařízení na Dole Bílina. Svým nadřízeným byl pan Jelínek navržen na ocenění za dosahování trvale dobrých pracovních výsledků. Ve společnosti je ceněn pro vysokou odbornost a zkušenosti. Bydlištěm pana Jelínka je město Teplice. Svůj volný čas tráví jízdou na kole a v zimě si rád zajde do přírody na běžkách. Hodně času věnuje vnoučatům a jeho dalším koníčkem je péče o rodinný automobil. Jaromír Sochor Za obětavý čin a nasazení vlastního zdraví a života při ochraně majetku na Dolech Bílina byl vedením společnosti Severočeské doly a.s. navržen na ocenění pan Jaromír Sochor. Pan Sochor pracoval 37 let na Ministerstvu vnitra u Policie České republiky, od roku 2008 pracuje v bezpečnostní službě IBIS v Kadani jako Oblastní ředitel. Za jeho čin mu patří velký dík od celého vedení společnosti Severočeské doly a.s. Volný čas věnuje pan Sochor kynologii, cyklistice a turistice. text: Petra Šilhavá foto: Ladislav Šeiner
22/23
houbaření a péče o zahrádku. Ze sportu se věnuje rekreačně kopané.
Pracovní den Miloslava Šplíchala směnového mistra SD – Kolejová doprava, provoz Mělník
HORNICKÉ listy 5/2011
Dceřiná společnost SD – Kolejová doprava zajišťuje provozování předního palivového cyklu – zauhlování, skládky paliv a drážní dopravu na vnitřních vlečkách – pro elektrárny Tušimice, Prunéřov, Ledvice a Mělník. Jedním z 80 zaměstnanců SD – Kolejová doprava, kteří zabezpečují plynulý tok hnědého uhlí až ke kotlovým zásobníkům v Elektrárně Mělník, je směnový mistr Miloslav Šplíchal. Zauhlování Elektrárny Mělník Mělnická hnědouhelná elektrárna má tři technologické celky: EMĚ I zásobující teplem Prahu provozuje společnost Energotrans, další dva celky patří společnosti ČEZ. Kromě EMĚ II o výkonu 2×110 MW je to především EMĚ III s největším tuzemským uhelným elektrárenským blokem o výkonu 500 MW. Od února 2008, poté co uspěla ve výběrovém řízení, zajišťuje zauhlování EMĚ II a EMĚ III, provoz mazutové stanice a rozmrazovacích tunelů společnost SD – Kolejová doprava. Postupně se její služby rozšířily ještě o obsluhu vlečky, hradel a palivové skládky. V současné době zde veškeré tyto činnosti provádí ve směnách nepřetržitého provozu celkem 80 pracovníků. Od dubna letošního roku navíc do Elektrárny Mělník přiváží uhlí kromě ČD Cargo také vlakové soupravy SD – Kolejová doprava. Denně přijíždí do mělnické elektrárny 12 vlaků, každý o 30 vagonech s 1 550 tunami uhlí. Průměrná denní spotřeba paliva všech tří technologických celků mělnické elektrárny činí zhruba 12 tis. tun hnědého uhlí. To putuje kromě přímého zauhlování zásobníků kotlů také na uhelnou skládku s kapacitou až 450 tis. tun. Uhlí se sem přiváží ze všech tuzemských hnědouhelných společností. Kromě Sokolovské uhelné a Czech Coal samozřejmě také ze Severočeských dolů, respektive z Dolů Bílina. Zatím je mělnické
pracoviště SD – Kolejová doprava od jejího tušimického sídla nejvzdálenějším provozem komplexně zajišťujícím přední palivový cyklus elektrárny. Od nového roku se její aktivity rozšíří ještě dál, když bude provozovat přední palivový cyklus Elektrárny Poříčí na Trutnovsku v podhůří Krkonoš. 15. října: denní směna mělnického provozu SD – Kolejová doprava Sobotní ranní směna Miloslavovi Šplíchalovi a dalším 15 pracovníkům zauhlování začíná v půl šesté ráno, kdy se střídají s předchozí noční směnou. Nejdříve si pan Šplíchal projde poslední zápisy z provozní knihy a denní plán provozu elektrárny. Samozřejmostí je pak ověření početního stavu směny ze všech pracovišť (vlečka, hradla, pásová doprava k zauhlování kotlů, skládka paliva). Poté se domlouvá se zástupci dodavatelských firem, které dnes budou opravovat technologická zařízení. Konkrétně jde o odstranění poruchy dopravní linky na palivové skládce, kde došlo během předešlé směny k protržení pásu. I když dnes panuje na říjen mimořádně slunečné počasí a teploty už během dopoledne atakují deset stupňů, v provoze zauhlování se připravují na zimu. Zajištění provozuschopnosti dvou rozmrazovacích tunelů patří mezi další povinnosti Miloslava Šplíchala. „Kromě toho, že u nás máme nejvýkonnější kotel
ze všech jedenácti uhelných elektráren ČEZ, jsou dalším specifikem Elektrárny Mělník dva rozmrazovací tunely, které nám usnadňují vykládku vagonů během zimy, když klesne teplota pod -4 °C. Do tunelu se vejde celá vlaková souprava se 30 vagony, které se zahřívají párou, aby se daly vyložit. Čas rozmrazování je závislý na venkovní teplotě a také na době, za které se k nám uhlí dostává. Během léta je celý systém napuštěn konzervačním roztokem. Nyní ho vypouštíme. Po provedení zkoušky těsnosti budeme připraveni na příchod zimy,“ doplňuje Miloslav Šplíchal. Odpoledne, po dotankování nádrže do jednoho z buldozerů sloužících k hrnutí uhlí na skládce paliva a dokončení administrativní agendy spojené s vedením provozní dokumentace celého úseku zauhlování, se směnový mistr vydává na několikakilometrovou pochůzku po všech provozech obhospodařovaných společností SD – Kolejová doprava v rozlehlém areálu Elektrárny Mělník. Kromě míst spojených s přepravním cyklem uhlí od vlečky, hradel, palivové skládky až po zauhlování kotelního zásobníku je to také úsek pro vykládku a uložení vápence a mazutová stanice se zásobníky pro zapalování elektrárenských kotlů. Pracovní den končí krátce před šestou večer předáním povinností plynulého zauhlování elektrárny mistrovi noční směny. text a foto: Tomáš Vrba
24/25
pracovní den
10:00
13:30
Směnový mistr Miloslav Šplíchal v jednom z rozmrazovacích tunelů připravovaných na nadcházející zimu.
S řidičem buldozeru Vladimírem Veckem na skládce paliva EMĚ II.
14:00
14:20
Vlakovou soupravu s bílinským uhlím přivezl strojvedoucí Lubomír Pokorný.
K cílům pravidelné pochůzky Miloslava Šplíchala patří i kontrola pracoviště hradel. Na snímku s hradlařkou Zorou Třetinovou.
16:00
17:45
Pás zauhlování kotelního zásobníku EMĚ II obsluhuje Miroslav Hnátek, jeden z osmdesáti mělnických kolegů Miloslava Šplíchala z SD – Kolejová doprava.
Střídání denní a noční směny. Miloslav Šplíchal předává povinnosti plynulého zauhlování Elektrárny Mělník mistrovi Petrovi Hokrovi.
čézaři Skupiny SD
HORNICKÉ listy 5/2011
Neuvěřitelných pětačtyřicet let se Karel Bartoš úspěšně zabývá vývojem a realizací strojů a zařízení pro kontinuální povrchovou těžbu. Díky dlouholeté praxi a neustálému rozšiřování svých technických znalostí patří k předním českým odborníkům, kteří dokážou vymýšlet rýpadla a zakladače. Jako nadaný technik a schopný manažer se podílel na dodávce celé řady velkostrojů. Zatím posledním úspěšným projektem je nejnovější rýpadlo na lomu Bílina – KK 1 300/K 111. Letos Karel Bartoš, jako první z firmy Prodeco, získal Čézara - cenu pro nejlepší zaměstnance Skupiny ČEZ.
Čézar Karel Bartoš
užívané podvozky kráčivé, protože byl určen pro technologii vyžadující provádět poměrně dlouhé přesuny. Zároveň byl prvním tuzemským velkostrojem s centrálním tukovým mazacím systémem. Na DNT se Karel Bartoš jako manažer projektu podílel pak i na výstavbě dalšího nového velkostroje. Také v případě rýpadla SchRs 1 320/K 110 určeného pro těžbu tvrdého nelepivého materiálu bez předcházející nátřasné střelby, spolupracovalo Prodeco s německou firmou ThyssenKrupp Fördertechnik. Montáž posledního ze tří Prodecem realizovaných nových velkostrojů (kromě SchRs 1 320 a ZPDH 6 300 to bylo rýpadlo SchRs 1 550) nahrazujících dosluhující techniku na DNT probíhala v letech 2003 až 2005. „U každého nového stroje
„Do Prodeca, respektive Projekční kanceláře Vítkovických železáren, jak se tehdy severočeská projekčně-konstrukční pobočka jmenovala, jsem nastoupil 2. ledna 1966, jako čerstvě odpromovaný absolvent Fakulty strojní ČVUT. Pomyslné lano do světa dobývací techniky mi hodil Václav Kadlus, tehdejší šéf kanceláře. Mým oborem byly sice stavební a dopravní stroje, kterým jsem se také původně chtěl věnovat, ale po prvním setkání s velkostroji pro povrchové dobývání na lomu Pokrok jsem rád zůstal celý život věrný tomuto zajímavému oboru. Měl jsem štěstí na lidi kolem sebe. Nastoupil jsem totiž do oddělení ocelových konstrukcí k našemu bezkonkurenčně nejlepšímu statikovi Vladimírovi Dudovi. Mojí první prací
byla rekonstrukce ještě předválečného podvozku kolejového zakladače Z 50 na lomu ČSA,“ ohlíží se za svými začátky Karel Bartoš. Postupně přešel z oddělení ocelových konstrukcí do strojního oddělení. Největší praxi získal jako manažer projektů – v dřívějším pojetí zodpovědný projektant. Mezi jeho první úkoly v této pozici patřilo vytvoření únavového stroje na zkoušení životnosti konstrukce lan pro korečkové rýpadlo RK 5 000 na lomu ČSA. Únavový stroj byl postaven ve Vědeckovýzkumném uhelném ústavu v Ostravě – Radvanicích v roce 1982. Prvním velkostrojem, za který zodpovídal od projektu až po realizaci, byl v letech 1998 až 2000 zakladač ZPDH 6 300.1/Z 101 na DNT. Zakladač byl vybaven housenicovými podvozky, které nahradily dosud
Čezára 2011 předal Karlu Bartošovi Martin Roman.
Slavnostní víkend Čézaři tráví zpravidla se svými nejbližšími. Karla Bartoše doprovázela manželka Marcela, jeho celoživotní opora.
se objevují při najíždění do provozu problémy. Bylo tomu tak i v případě SchRs 1320. Trápila nás malá životnost zubů korečků. Ještě během zkušebního režimu jsme museli rekonstruovat jejich uložení. Problémy s životností zubů byly vyřešeny až nasazením zubů Ban Pu, nazvaných podle thajského dolu, kde byly prvně použity. Kardinálním problémem rýpadla byla nízká životnost planetového stupně pseudoplanetové převodovky pohonu kolesa, kterou zapříčiňoval nedostatečný přívod oleje do planetového stupně. Tím bylo nedostatečně chlazeno ozubení a vysoká teplota, která zde vznikala, degradovala mazací schopnosti oleje. Po třech měsících provozu se ozubení tohoto stupně zcela zničilo. Situaci trvale vyřešila celková rekonstrukce olejového mazání převodovky,“ přibližuje problémy uvádění rýpadla SchRs 1320 do provozu Karel Bartoš. V současné době ho těší dobrý náběh nejnovějšího rýpadla KK 1 300/K 111. „Jsem rád, že tento moderní stroj už v prvních týdnech provozu bez problémů běžel 11 hodin během 12hodinové směny, což je u zbrusu nového rýpadla výborný výsledek. Věřím, že ještě letos proběhne výkonnostní zkouška.“ Karel Bartoš se nepodílel jen na dodávání nových velkostrojů, ale zajišťoval také generální opravy, a to i u strojů od jiných výrobců. Jedním z nich byl německý zakladač A2RSB 4 400 na hnědouhelném dole Barth u Prištiny v Kosovu. Za dlouholetou úspěšnou realizaci náročných projektů nejrůznější dobývací techniky pro povrchové dobývání obdržel Karel Bartoš již dříve medaili Georgia Agricoly a nyní i Čézara 2011. Stal se tak prvním pracovníkem firmy Prodeco, jenž toto prestižní ocenění získal. text a foto: Tomáš Vrba, GetPhoto Prezidentu Václavu Klausovi nemohl podat odborný výklad o novém rýpadle KK 1 300/K 111 nikdo jiný než Karel Bartoš.
Obnova jezerní krajiny pod Krušnými horami
Autoři Ivan Svoboda, Emilie Pecharová a Marie Vrbová s kmotrou knihy Helenou Veverkovou (druhá zprava).
Knížka pod tímto názvem byla vydána koncem srpna. Její vznik byl podpořen některými státními projekty zaměřenými na efektivní postupy rekultivací a obnovy funkce krajiny narušené povrchovou těžbou v podkrušnohorských hnědouhelných revírech. Ve Vysočanech u Chomutova se 30. srpna sešli hosté z českých hnědouhelných společností, České zemědělské univerzity, Jihočeské univerzity, Povodí Ohře, Báňských projektů Teplice, Palivového kombinátu Ústí nad Labem, Chráněné krajinné oblasti České středohoří a z dalších institucí k představení a křtu knihy Obnova jezerní krajiny pod Krušnými horami. Autoři Emilie Pecharová (JČU/ČZU), Ivan Svoboda a Marie Vrbová (R-Princip Most) si vybrali za kmotru Helenu Veverkovou, předsedkyni Hospodářské a sociální rady Mostecka. Autoři poděkovali za podporu a možnost pracovat v těžební a posttěžební oblasti Podkrušnohoří zejména Severočeským dolům a.s. Chomutov. Kniha je souhrnem dnešních znalostí o úloze vody v krajině po těžbě. Zabývá se tématy, která mají výrazný celospolečenský význam. Východiskem byl pro autory historický i současný pohled na vodní režim
podkrušnohorských pánví a progresivní pojetí rekultivačních prací zaměřených prioritně na obnovu krajiny s tvorbou jejích nových estetických hodnot. Zatápění zbytkových jam povrchových dolů po vyuhlení jsou věnovány klíčové kapitoly knihy, kde jsou uvedeny i specifické problémy a harmonogramy napouštění jednotlivých lokalit, včetně budoucích jezer ve zbytkových jamách lomů Bílina a Libouš. Zájemci z SD si mohou knihu vyžádat (do vyčerpání zásob) na kontaktní adrese R-Principu Most (vrbova@ rprincip.cz) nebo přímo v nakladatelství Lesnická práce (lasak@lesprace. cz). text a foto: Tomáš Vrba
26/27
informace
pomáháme
Březenský drak se má stát domovem pro čápy
HORNICKÉ listy 5/2011
Severočeské doly a Podkrušnohorský zoopark mají dva nové společné projekty. Ornitologové vyrobili pro těžařskou společnost čapí hnízdo, které bylo v Březně u Chomutova umístěno na vysloužilé velkorýpadlo KU 800 přezdívané Březenský drak. Severočeské doly na oplátku finančně pomohou s výstavbou volně průchozí ptačí voliéry. Pro čápy je v Březně připravený nový domov. Hnízdo je na vrcholu stroje od konce září. Kovová konstrukce vystlaná větvemi je tak těžká, že ji nahoru musel vynést jeřáb. Samotná instalace hnízda se uskutečnila pod odborným dohledem ornitologa. „Čápům
bychom měli pomáhat. Na Chomutovsku jsou v současné době jen dvě čapí hnízda, a to v obci Zaječice u Jirkova a v chomutovském zooparku na starém dubu u pelikáního rybníka. V celém Ústeckém kraji je pak asi jen 5 párů bílých čápů,“ říká pro Hornické
listy ornitolog Petr Hora. Podle odborníků z Podkrušnohorského zooparku je březenský drak tak vysoký, že by se mohl stát krásným domovem pro ptačí rodinku. „Pro čápy je důležité, aby z hnízda viděli na vodní plochu, ve které jsou ryby. Na takových místech rádi hnízdí,“ vysvětluje ředitelka zooparku Iveta Rabasová a ornitolog Hora ji doplňuje: „Čáp má rád otevřenou krajinu, pole, louky a okolí vody, kde hledá svou potravu. To vše tady v blízkosti stroje KU 800 můžeme nalézt. Je to určitě zajímavý pokus, který má šanci u čápů uspět. Když začátkem dubna poletí okolo dospívající sameček a hnízdo se mu zalíbí, může se stát, že už příští rok se mu podaří na něj čapím tancem přilákat samičku. Může se tak stát ale třeba i za 2 roky nebo 10 let anebo taky nikdy. Záleží totiž na dalších věcech, které čápy na místo přitahují. Je pro to důležitý třeba dobrý zdroj potravy a v počátku také klid na hnízdišti. Musíme doufat, že se ptákům toto velice raritní hnízdo bude jevit jako vhodné.“ Čapí hnízdo na březenském drakovi je v současné době z velké části upraveno tak, aby ptákům připadalo jako hotové. Na nich teď bude, aby zapracovali na vystýlce hnízdní kotlinky. „Vystýlku v takových hnízdech tvoří hlavně suchá tráva. Často se tu najdou ale i různé provázky, igelitové pytlíky a třeba i vyhozené kapesníky, čepice a rukavice,“ usmívá se ornitolog. Čápi většinou odchovají 3 až 4 mláďata. „Na jaře zkusíme připravit ještě jednu fintu. Hnízdo pocákáme vápnem. Dělá se to v situacích, kdy ornitologové chtějí ptáky na hnízdo co nejvíce upozornit. Pokapané hnízdo totiž v čápech vyvolává pocit, že je v hnízdě trus a v minulosti tu tedy jiný pár vyvedl mladé. Takové místo pak u nich takzvaně stoupá na ceně,“ vysvětluje Petr Hora. Symbolické poselství čápům vyslali návštěvníci březenského draka Severuse v sobotu 1. října. Vypouštěly se lampionky štěstí. Více o tom v článku Tomáše Vrby na straně 8. Severočeské doly spolupracují s Podkrušnohorským zooparkem i na výstavbě nové volně průchozí ptačí voliéry. Vyroste mezi výběhem medvědů a tuleňů. „V současné době máme hotovou projektovou dokumentaci. S výstavbou chceme začít ještě letos
a hotovo by mělo být na jaře následujícího roku,“ popisuje plány ředitelka Podkrušnohorského zooparku Iveta Rabasová. Domov zde najdou ptáci, kteří žijí v našem okolí, ale oku běžného pozorovatele se ve volné přírodě schovávají. Návštěvníci tak dostanou šanci cítit se, jako by byli ve volné přírodě. Ve voliéře, která bude vysoká 10 metrů a vyroste na ploše podobné, jakou zabírají 3 tenisové dvorce, najdou domov například potápka, ústřičník, kulík, tenkozobec a morčák. Ve voliéře budou i takoví ptáci, kteří se do Ústeckého kraje vrací po dlouhých letech. „Příroda v Ústeckém kraji se za poslední roky výrazně zlepšila. Vrací se sem ptáci, kteří tu kdysi bývali a poté na čas kvůli špatnému životnímu prostředí zmizeli,“ říká ředitelka. Ze zlepšujícího se životního prostředí mají radost také Severočeské doly, které po vytěžení vrací krajinu přírodě. Snahou firmy je, aby se tu žilo dobře lidem, zvířatům i rostlinám. Právě i proto si firma zvolila za svého maskota slavíka modráčka. To je ptáček veliký jako vrabec, ale štíhlejší. Během aktivního působení Severočeských dolů Chomutov v oblasti rekultivací a ochrany přírody začal slavík hnízdit také v Ústeckém kraji. Žije na mokrých místech rekultivací a v předpolí uhelných dolů. Voliéra bude postavena z finančního daru Severočeských dolů. text: Renata Malíková foto: Martina Andělová Ornitolog Petr Hora z Podkušnohorského zooparku.
Podtrženo a sečteno Posledním závodem desetidílného seriálu Pohár Peruna v podobě drastického výjezdu z E13 do vrchu Hohentann nad obcí Místo, kde se dokonce závěrečné metry musí dobíhat, spadla opona nad letošní cyklistickou sezonou v Podkrušnohoří. Cyklisté TJ DNT i na závěr zabojovali. Dušan Prokeš si půjčil od Pepina Svobody vylehčené kolo s karbonovým rámem a nejvyšší sadou vybavení (pro ilustraci jeho váha jen něco přes 7 kg) a v kategorii nad 40 let vyhrál. Celkově obsadil 4. místo v konkurenci 82 cyklistů. Po vleklých zdravotních problémech si poprvé zajel a hned vynikajícně Tomáš Ferenc a obsadil 3. místo v kategorii nad 30 let.
Vyhlášení vítězů tradičního závodu O věnec buřtů. Na snímku veteráni nad 60 let: vlevo 2. Josef Svoboda z TJ DNT, uprostřed vítězný Láďa Dušek a vpravo třetí Míra Trkal z TJ DNT.
Celý seriál narůstá každým rokem jak počtem závodníků (celkem přes 500 účastníků ze všech věkových kategorií!), tak i svou popularitou. Závodů vesměs na území bývalého okresu Chomutov se pravidelně zúčastňují cyklisté i ze sousedních krajů. Mezi závodníky se rozkřikne, kde to dělají dobře a odrazí se to na účasti. Vždyť je to krásný koníček. A co je obzvláště cenné pro budoucnost cyklistiky, tak to je velká účast těch nejmenších v každém závodě. Ve sportu téměř bez diváků. Sportu, který bolí, ale také přináší krásné zážitky. Na silnici a ještě více v terénu, uprostřed stále krásnější přírody, pro nás hlavně Krušných hor. Ryzí silničáři mají již léta svůj tradiční seriál v podobě Severočeské amatérské ligy. Letos se odjelo 15 závodů a 11 nejlepších se bodovalo jak v jednotlivcích, tak v družstvech, což byl součet tří nejlepších v každém ze závodů od Klášterce až po Skalici u České Lípy. Do seriálu bylo započítáno i MČR amatérských cyklistů v Královicích u Slaného. Také zde ukázal tým TJ
DNT svou soudržnost a morálku. Celkově obsadil po tuhých bojích vynikající 4. místo z 26 bodujících družstev za početnějšími Sweep cykling z Chomutova, KL sport Most a Velosport Bílina. Pouze dva naši členové jsou od žáčků pravověrní cyklisté, dalšími v týmu jsou triatlonista, hokejový brankář, běžci na lyžích… Sjížděli se na závody od Kovářské přes Kadaň, Chomutov, Teplice, až po Roztoky u Křivoklátu. Právě z tohoto posledního a zároveň nejvzdálenějšího bydliště jezdil náš letos nejlepší Tonda Ježek. Zúčastnil se všech závodů a celkově obsadil vynikající 3. místo v kategorii nad 60 let. Náš cyklistický oddíl tvoří s oddíly lyžařským a vodních sportů TJ DNT Kadaň v současnosti jednu z mála tělovýchovných jednot s hornickými kořeny v celé ČR. Touto cestou také děkuje za podporu ze strany Severočeských dolů. Nyní na pár měsíců zazimujeme kola a přeřadíme na podzimní krosy a co nevidět také běžky. text: Jiří Martykán foto: archiv TJ DNT
28/29
sport
z míst kde žijeme
Prezidentský pár navštívil Březno „Byli jsme tu rádi,“ zapsali ve čtvrtek 20. října do obecní kroniky po zhruba hodinovém příjemném setkání s občany Března prezident Václav Klaus s manželkou Livií. Prezidentský pár přijel do dynamicky se rozvíjející obce sousedící s lomovým provozem SD – DNT v rámci třídenní návštěvy Ústeckého kraje. Během historicky první návštěvy hlavy státu v Březně si stačil Václav Klaus pohovořit se starostou Zděnkem Valentou, vyslechnout zpěv školáčků, odpovědět na dotazy na návsi shromážděných občanů a převzít originální dar vyrobený místními šikovnými řemeslníky. Vzácné hosty doprovázela hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová.
Do nabitého programu třídenní prezidentské návštěvy Ústeckého kraje (18.–20. října) bylo zařazeno také Březno. Obec se zhruba třinácti sty obyvateli, dlouhodobě usilující o všestranný rozvoj, je proslulá zejména bohatým kulturním a sportovním vyžitím místních lidí. Za hmatatelné výsledky zkvalitňování zdejšího života získalo loni Březno prestižní titul Vesnice roku Ústeckého kraje. Prezident Václav Klaus s chotí přijel do Března s malým zpožděním způsobeným předešlým bodem prezidentského
Spokojený starosta Zděnek Valenta s prezidentem Václavem Klausem, první dámou a hejtmankou Ústeckého kraje.
itineráře, kterým bylo slavnostní spuštění hraniční předávací stanice zemního plynu v Brandově v Krušných horách. Vzhledem k tomu byl čas, který prezidentský pár strávil v Březně, přísně vyměřený. Přesto si Březenští návštěvu hlavy státu užili. „Máte tady neobyčejně čisto a uklizeno, až to bije do očí, takto to u vás vypadá stále, nebo je to jen kvůli nám?“ zajímal se v úvodu svého vystoupení Václav Klaus. „Pořád!“ zaburácel jedním hlasem dav místních občanů shromážděných na úhledné návsi. Uvolněná a neformální atmosféra pokračovala také během otevřené diskuse. Nejvíce prezidentský pár pobavil dotaz školačky, která chtěla vědět, kdy se poprvé setkali. „Prvně jsem slečnu Livii potkal při studiích na Vysoké škole ekonomické. Bylo to na nepovinném semináři – španělštině,“ vzpomínal Václav Klaus. „Nutno říct, že španělštinu ani jeden neovládáme a že si mě vzal až o mnoho let později,“ doplnila s úsměvem paní Livie. Jako správní hostitelé nenechali Březenští odjet pana prezidenta s prázdnou. Starosta předal Václavu Klausovi speciální dárek vyrobený místním tvůrcem. Byla to dřevěná
kazeta s hrou Člověče nezlob se s kovovými figurkami, které vytvořil umělecký kovář z Března. „Tento dárek navazuje na naše loňské setkání, kdy jsem z vašich rukou v Praze přebíral titul Vesnice roku 2010 a předal vám tehdy malý dárek – kovovou hrací kostku. To jsem ještě netušil, že do roka přijedete přímo k nám do Března. A tak vám dnes rádi předáváme kompletní hru,“ vysvětlil pobavenému prezidentovi starosta Zděnek Valenta. Z Března zamířil prezidentský pár do Žatce. text a foto: Tomáš Vrba
Lípa, symbol vzájemné tolerance a úcty mezi Mariánskými Radčicemi a SD, byla vysazena při první znovuobnovené pouti v roce 2007. Strom se zakořenil a sílil. Bohužel neunikl pozornosti vandalů, kteří ho na jaře porazili. Smutný pohled na torzo stromu je už minulostí. U příležitosti letošní pouti zde vysadil místostarosta Daniel Viedemann s představiteli SD lípu novou. Přejme ji lepší osud.
Starosta Vlastimil Krupka odhalil pamětní desku u lípy vzájemného partnerství s ředitelem strategie a komunikace SD Vladimírem Budinským.
Ani typicky podzimní počasí neodradilo stovky místních, ale i přespolních od účasti na již čtvrtém braňanském posvícení. Tradiční bohatý program letos doplňovalo odhalení pamětní desky na návsi připomínající dobré sousedství Braňan se Severočeskými doly. Posvícení večer vyvrcholilo zábavou v právě zrekonstruovaném kulturním domě.
Také letos mělo braňanské posvícení všechno, co ke správnému posvícení patří. Nechybělo vystoupení místní taneční skupiny Štěbetalky, souboje historických šermířů, soutěže pro děti, kolotoče a pouťové stánky. Největšímu zájmu diváků se těšilo tradiční porcování posvícenské husy bravurně prováděné panem starostou Vlastimilem Krupkou
a populární soutěž v pojídání bramborových šišek. Navzdory chladnému počasí si Braňanští prohlédli také ochranný zemní val, který byl u příležitosti posvícení prvně přístupný veřejnosti. Zástupci obce se s vlastníkem pozemku valu dohodli, že nadále bude toto zemní těleso přístupné v upraveném režimu, tedy po dohodě mezi zástupci obce a SD. Až zakoření a povyroste bohatá zeleň, která pokrývá svahy valu a pokud se nestane tato lokalita oblíbeným místem černých skládek, bude val přístupný v bezpečném režimu. Na návsi, kterou zdobí od prvního braňanského posvícení (2008) lípa vzájemného porozumění, byla při letošním posvícení odhalena pamětní deska připomínající partnerství Severočeských dolů a Braňan. Barvy SD reprezentoval také stánek informačního centra, který byl celý den v obležení zvídaných návštěvníků, hlavně dětí. text a foto: Tomáš Vrba
KŘÍDLA LÁSKY NAD BŘEZNEM Od září zkrášluje Nechranickou ulici v Březně zajímavá pískovcová skulptura od sochaře Václava Kroba, poeticky nazvaná Křídla lásky. Slavnostního odhalení se za přítomnosti tvůrce a pana starosty Zděnka Valenty zúčastnila početná skupina místních občanů, kteří byli na nové umělecké dílo právem zvědaví. Jejich reakce byly pozitivní. Březno tak získalo další zajímavé zákoutí.
30/31
Čtvrté braňanské posvícení vyšlo na jedničku
MARIÁNSKÁ LÍPA ZNOVU VYSAZENA
z míst kde žijeme Výjimečný kulturní zážitek – společný koncert Hornického pěveckého sboru Kladno a domácího sboru Silentium 24 – se uskutečnil 7. října v posluchači zcela zaplněném kostele sv. Petra a Pavla v Březně. Ženský pěvecký sbor Silentium 24 vznikl teprve před třemi lety. Od té doby jeho členky pravidelně pilně zkouší, ale hlavně veřejně vystupují. Zpěvem tak rozdávají radost nejen v domácím Březně, ale i v okolí. V současné době má sbor třináct členek, kterým s výběrem repertoáru, aranžemi a hudebním doprovodem pomáhá Vladimír Kinský. Všichni rádi přijali nabídku skutečného fenoména v oblasti sborového zpívání – Hornického pěveckého sboru Kladno – k uspřádání společného koncertu. Březno tak rozšířilo obsáhlý seznam míst z celé Evropy, kde smíšený pěvecký sbor z Kladna vystupoval během své úspěšné, už třiapadesátileté existence. Sbor založila hrstka nadšenců, obyvatel hornického sídliště, v roce 1958. Rozhodující byl příchod prof. Romana Makaria, který v roli sbormistra, dirigenta a uměleckého vedoucího zde působí nepřetržitě od roku 1961. Pod jeho vedením mohl sbor postupně přejít k náročnějšímu repertoáru, hojně koncertovat doma i v zahraničí, nahrávat CD a hlavně přenášet na posluchače kouzlo sborového zpěvu. Dnes má toto těleso padesát členů. Pro své první představení březenskému publiku připravili výběr z děl světových mistrů (Mozart, Dvořák, Händel). Osvěžujícím
HORNICKÉ listy 5/2011
Ženský pěvecký sbor Silentium 24.
Chvála sborového zpěvu
Hornický pěvecký soubor Kladno.
kontrapunktem večera byly spirituály v podání Silentia 24. Výjimečnou atmosféru umocňoval zdobný barokní interiér kostela. Březenské publikum bylo nadšené a za hudební pohlazení po duši všechny účinkující odměnilo dlouhým vřelým potleskem. To, že hudba lidi spojuje, se potvrdilo také na následujícím neformálním setkání obou sborů v restauraci U Rybníčka, které se proměnilo ve spontánní muzicírování za doprovodu kytary. Do konce roku vystoupí Silentium 24 před domácími posluchači hned dvakrát. Už 25. listopadu opět Na Rybníčku, v prosinci pak na tradičním adventním koncertu v kostele. text a foto: Tomáš Vrba
Celkem čtyři autokary plné občanů z Mariánských Radčic, Braňan, Ledvic a Března vypravily i letos na podzim Severočeské doly do středoněmeckého hnědouhelného revíru. Účastníci měli možnost poznat aktivní těžbu na dvou povrchových dolech společnosti MIBRAG, provoz moderní hnědouhel-
né elektrárny Lippendorf s nadkritickými parametry páry a také četné příklady nápravy stavu životního prostředí a přeměny krajiny v okolí Lipska. Seznámili se s konkrétními projekty zahlazování stop po bývalé těžbě, které jsou financovány spolkovou i saskou vládou a představují součást nové jezerní krajiny. Navštívili několik „novostaveb“ rekreačních jezer a zajímali se o komerční využívání rekultivovaných ploch. Také děti z měst a obcí v těsném sousedství lomových provozů Severočeských dolů si mohou každý rok skvěle užívat atrakce ve známém saském zábavním parku Belantis, který vyrostl na bývalé výsypce poblíž Lipska. text a foto: Tomáš Vrba
Jubilanti Skupiny SD září – říjen Pracovního jubilea dosahují v DB: 20 let Truneček Karel Břečka Jiří Hájek Radek Januš Roman Polák Miroslav Jelínek Jiří Meduna Zdeněk Klubalová Dana Poncerová Eva Špringlová Eva Hloušek Zdeněk Priadka Jiří Brejcha Petr Strahlheim Pavel 30 let Vlasák Petr Hejrovský Josef Modráčková Jindřiška Dvořák Zdeněk 40 let Horáček Václav Prošek Petr Emingr Josef Kořízková Jana
provozní elektrikář vedoucí řidič velkostroje vedoucí řidič velkostroje klapkař řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů řidič velkostroje strojnice v úpravně vybíračka hlušiny strojnice v úpravně hasič – spojař hasič – spojař hasič – strojník vedoucí odd. měřičství provozní elektrikář obsluha mobilního drtiče vážná geolog vedoucí řidič velkostroje provozní elektrikář řidič pracovních strojů vážná
Pracovního jubilea dosahují v DNT: 20 let Novotný František Kočan Miroslav 30 let Vít Jiří Šulko Jiří Vácha Tomáš Chupaň Vincenc Rác Jiří 40 let Křivosudský Josef Šimek Miloslav Duras Emanuel
provozní zámečník vedoucí řidič velkostroje provozní zámečník mechanik úseku provozní zámečník řidič pracovních strojů řidič velkostroje revírník vedoucí úseku řidič pracovních strojů
Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD: 20 let Kubincová Ivana Matová Eva Senk Martin 30 let Mikolášková Jitka Matušová Hana
skladnice skladnice řidič sil. mot. vozidel účetní skladnice
PS PS PS PS PS PS PL PL PL PL HZS HZS HZS OMG PS PS PL OMG PS PS PS PL PÚ - S 2 PÚ - S 2 PÚ - S 2 PÚ - S 1 PÚ - S 2 PÚ - DDM PÚ - S 1 PÚ - LOM PÚ - ÚDUT PÚ – DDM sklad DNT sklad DNT úsek technického ředitele odbor finančního účetnictví sklad DB
Pracovního jubilea dosahují v SD – Autodoprava, a. s.: 20 let Hanžl Miroslav řidič silničních motorových vozidel Nebeský Václav řidič silničních motorových vozidel Šebek René řidič osobního auta Hokr Petr ředitel 30 let Moravec Miloslav automechanik Smola Vlastimil řidič silničních motorových vozidel
provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina správa provoz Tušimice provoz Bílina
Pracovního jubilea dosahují v SD - Kolejová doprava, a. s.: 20 let Richtr Zdeněk revírník dopravy 30 let Hůlek Miroslav vlakvedoucí-vedoucí posunu
provoz Tušimice provoz Tušimice
Pracovního jubilea dosahují v SD – 1. strojírenská, a. s.: 20 let Sluka Martin VTN Vančura Leopold technolog 30 let Drégl Karel provozní zámečník Kopřiva Vladimír provozní zámečník
správa provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování. Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
32/33
Se Severočeskými doly za poznáním do Saska
tip na výlet
V dnešním tipu na výlet vás zveme do Duchcova. Mnozí z našich zaměstnanců zde bydlí, jiní zde mají rodiče. Jsme s tímto městem spjati, stejně jako naše firma, jejíž dobývací prostor leží v těsném sousedství tohoto města. Jako dobří sousedé, pojďme se do Duchcova podívat a pokud bude alespoň trochu jasné počasí, budete příjemně překvapeni.
Historie Duchcova začíná v 11. století a první zmínka o uhlí a Duchcovu je z roku 1761. Těžba je doložena od roku 1763, kdy vzniká první obecní důl Sv. Trojice. Následuje rozvoj těžby uhlí nejen v Duchcově, ale i okolí. V 19. století je pak vybudována železnice, Pražsko-Duchcovská dráha, která zpřístupnila severočeské uhlí dále do světa. Rozvoj průmyslu přináší i nové technologie, a tak pouhých pět let poté, co v Americe Graham Bell vynalezl a předvedl funkční telefon, je tento telefon v Čechách, přesněji v Duchcově. Spojuje důl v Ledvicích a duchcovské nádraží. Zmiňované původní nádraží svůj význam ztratilo po tom, co byla před rokem 1968 přeložena železniční trať mimo Duchcov. V současné době slouží jako nádraží nákladní. Historické
HORNICKÉ listy 5/2011
Zadní část zámku.
Duchcov centrum města je prohlášeno městskou památkovou rezervací. Středem všeho dění je historické náměstí s kašnou, morovým sloupem Nejsvětější Trojice, radnicí, kostelem Zvěstování Panny Marie a Valdštejnským zámkem. Zámek byl založen ve 13. století jako pevnost rodu Hrabišiců, jejichž panství zasahovalo až do dnešního Německa. Trojkřídlou podobu získal zámek při přestavbě roku 1707 rodinou Valdštejnů, kteří obývají zámek až do roku 1921, kdy jej prodávají státu. V mnoha zmínkách bývá Duchcov spojován s Giacomem Casanovou. Tento nejen známý cestovatel zde působil od roku 1785 jako knihovník, ač narozen v Itálii, umírá roku 1798 v severočeském Duchcově. Podrobnější informace o Duchcově a jeho historii získáte jednak návštěvou
zámku, ale i při procházce městem. Pojďme se tedy projít. Vhodné místo pro zaparkování o víkendu je přímo na náměstí. Parkování je pod dohledem kamer městské policie, a tak zde můžeme zaparkovat bez obav. Ocitli jsme se přímo v centru městské památkové rezervace. Na objekty na náměstí jsme již upozornili, pokračujeme tedy jednosměrnou ulicí z náměstí ve směru doprava od zámku. Projdeme kolem informačního centra, kde je o víkendech otevřeno, a rádi vám povědí o Duchcovu spoustu zajímavostí. Dojdeme na křižovatku, kde nás přímo přes ulici upoutá velká budova, duchcovské gymnázium. Zde zahneme doprava a po asi 200 metrech se ocitneme na břehu městského rybníka Barbora. Ten je mimo jiné známý Pavilon s Reinerovou freskou.
34/35
tím, že se zde občas pořádají mistrovství světa radiově řízených modelů lodí. Které jiné město se tím může pochlubit? Na okraji rybníka stojí evangelický kostel, postavený drážďanskými architekty. Kdo znáte rukopis těchto mistrů, dáte mi za pravdu. Vrátíme se zpět na křižovatku a kolem kina projdeme do zámeckého parku. Držíme se poněkud vlevo a po několika metrech narazíme na novou, poměrně vysokou stavbu s kopulí. A právě kvůli kopuli byla postavena. Do kopule byla totiž přenesena freska z barokního špitálu v zámecké zahradě, který musel ustoupit těžbě uhlí a byl v roce 1959 zbourán. Stavba je v havarijním stavu a je uzavřena, nicméně v současné době se podnikají kroky na její znovuotevření. Po několika metrech se dostaneme do prostoru za zadním traktem zámku s několika vodními plochami. Prostorem projdeme přímo rovně tak, abychom se dostali za kostel Zvěstování Panny Marie, který je na náměstí. Pokud je dobré počasí, především dobrá viditelnost, pojďte se podívat na místo, které ani mnozí obyvatelé Duchcova neznají. Zavítejte do nově vytvořené krajiny, která se vám bude zdát stejně líbezná jako procházka starým Duchcovem. Vydejte se na Libkovický vrch, zde stávala původní obec Libkovice. Místo, které vzniklo rekultivací výsypky, a je to rekultivace více než povedená. Od kostela půjdeme kolem malého potůčku směrem od náměstí, kolem areálu garáží. Po můstku přejdeme potůček a dáme se doprava. Cesta je zpevněna štěrkem, a tak ani při vlhkém počasí není problém. Na mírném kopci před vámi se na obzoru objeví pergola, dílo pracovníků rekultivací Severočeských dolů. Asi po jednom kilometru dojdeme na samotný vrchol Liptické vyhlídky a můžete jen žasnout. Pokud jste s sebou vzali dalekohled, máte nejen Duchcov, ale i důl Bílina jako na dlani. Na jedné straně se před vámi otevírá panorama Českého středohoří, dohlédnete až na Bukovou horu s vysílačem u Děčína. Na straně druhé se tyčí hradba Krušných hor. Úžasný a nečekaný pohled. Zpět dojdeme stejnou cestou na náměstí. Potom se třeba ještě podívejte na Casanovovu knihovnu v zámku a celý výlet můžete zakončit v Casanovově cukrárně na náměstí. text a foto: Jan Říha
Předpremiéra otevření Duchcovské pergoly na Liptickém vrchu.
Zámecká zahrada.
Rybník Barbora s evangelickým kostelem.
Blahopřejeme letošním oceněným zaměstnancům