Hora Kleť, v popředí s rozkvetlými ovocnými stromy a keři trnek SLOVO ÚVODEM

Hora Kleť, v popředí s rozkvetlými ovocnými stromy a keři trnek

SLOVO ÚVODEM Hora Kleť patří k nejnavštěvovanějším a velmi atraktivním místům v okolí Českokrumlovska a Českobudějovicka. Je to hora, která si zasluhuje pozornost nejen z hlediska historického, svými stavbami na vrcholu, ale je pozoruhodná i z hlediska přírodovědeckého. Je to hora, která neztrácí kouzlo v žádném ročním období a po celý rok přitahuje řadu obdivovatelů, turistů, fotografů i badatelů. Nejkrásnější je na jaře, kdy září jasně zelenou barvou. V teplém létě nebo při západu slunce či v ozářené letní noci je její krása vskutku strhující. V barvách podzimu se zlátnoucími listy je nádherná. Své krásy nepozbývá ani za podzimních mlh nebo listopadových dešťů. Konečně překrásná je i v zasněžené zimní krajině. V každé roční době a za každého počasí nás láká k výstupu na vrchol, kde se můžeme potěšit nádherným rozhledem do kraje. Buďme vděčni za každou chvilku, která nám je dopřána při našich toulkách po hoře Kleti nebo přírodě Blanského lesa. Těšme se z ní a chovejme se k ní tak, jako kdyby byla naše. 1

NĚKOLIK ZAJÍMAVOSTÍ O HOŘE S NEJKRÁSNĚJŠÍM VÝHLEDEM V ČECHÁCH O NÁZVU HORY Horský masív Blanského lesa s nejvyšším vrcholem Kletí patřil ještě na začátku 12. století k anonymnímu obrazu zemských pohraničních hor, jak jej ve své kronice načrtl děkan pražské kapituly Kosmas (zemřel r. 1125). Čechy popsal jako “kolem dokola obejmuté horami, které se podivným způsobem táhnou kolem celé země, takže na pohled jakoby jedna souvislá hora celou tu zemi obcházela a ohražovala”.

Německý název Schöninger je někdy vykládán jako označení krásného výhledu, patrně jako odvozenina z německého názvu vsi Krasletín, Krasetín, dnes Krásetín, který leží na úbočí Kletě. Německý název přetrvával na mapách i po roce 1918 a dodnes je uváděn na mapách vydá− vaných v Rakousku a Německu. Český název hory KLET vzkřísil v 80. letech 19. století předseda Čtenářské besedy v Českém Krumlově Adolf Soucha a spisovatel František A. Borovský z Českých Budějovic. Ten také uvedl jméno KLET do širšího povědomí v prvním díle rozsáhlého knižního projektu pražského nakla− datele J. Otty (Čechy I. − Šumava, 1900). Název hory v této podobě se objevil i v uvedené básni Jaroslava Vrchlického z roku 1906 Klet. Pojmenování KLET začalo být rovněž uváděno na mapách určených české veřejnosti. Po roce 1918 došlo k drobné změně názvu na dodnes užívanou formu. Tím došlo i ke změně skloňování názvu, namísto Klet − Kletu se začalo užívat Kleť − Kletě. Pro úplnost je nutné dodat ještě zmínku o dalším názvu: Plánská hora. Tento název byl užíván oby− vateli českých vesnic, a to nejen pro pojmenování nejvyššího vrcholu, ale celého horského masívu. Název je zřejmě spojen s místem pod vrcholem Kletě, kde r. 1539 rožmberský poddaný Václav Plánský založil dvůr s loukou a polem. Dodnes je zde horská louka a bývalá hájovna U Plánského. S tímto jménem také souvisí pojmenování Plánský les, Plansker Wald a dnešní Blanský les. Název Plansker Wald se objevuje například na ručně kreslené kolorované mapě Českého Krumlova a okolí z přelomu 17. a 18. století a naprosto zřetelně označuje rozsáhlé území severně od města, pokryté vrchy a lesy.

KLEŤ JAKO MEZNÍK A HRANICE

Vrchol Kletě před stavbou rozhledny, 1823 (SOA Č. Krumlov)

Na počátku druhé poloviny 13. století se však hora Kleť vynořuje z předchozí anonymity, když se poprvé objevuje v písemném dokladu, a řadí se tak k nejstarším dochovaným horopisným názvům v Čechách. V písemných pramenech se od té doby objevuje v různých podobách: 1263 − NAKLETHI, 1318 − NAKLATI, 1445 − KLETIE, 1600 − KLETA, 1624 − KLET, KLETÝ, 80. léta 19. století − KLET a po roce 1918 − KLEŤ. Nejstarší dochovaný název je uveden v latinsky psané listině z r. 1263, kterou král Přemysl Otakar II. obdaroval nově založený cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně (též Svaté nebo Trnové Koruně). V listině jsou popsány hranice darovaného zboží Boletického, vedoucí mimo jiné též “ad montem Naklethi” čili na horu Na Kleti. Název je zřejmě odvozen od slova klát, klátit neboli klučit, kácet les. Od poloviny 17. století bylo užíváno německého pojmenování Schöninger, lidově Schenigl či Šenýgl. 2

Hora Kleť sloužila již od 13. století jako mezník pozemkové držby. Vyplývá to nejen z listiny z r. 1263, ale i dalších dokladů. Například v listině z r. 1318 svědčí bratři Jindřich a Smil z Chlumu, že hranice jejich statku sahají až “ad montem Naclati”. Po úbočí a pod vrcho− lem hory probíhaly v minulých stoletích hrani− ce panství. Dodnes se zde stýkají hranice katastrů. V době před II. světovou válkou přes temeno Kletě vedla myšlená hranice mezi českou a německou jazykovou oblastí. V letech 1938 až 1945 se vrchol Kletě stal dokonce součástí vnucené hranice mezi Velkoněmeckou říší a tzv. druhou republikou (říjen 1938 až březen 1939) a mezi Říší a Protektorátem Čechy a Morava (březen 1939 − květen 1945).

Vrchol Kletě s výletníky, v pozadí Alpy, před rokem 1860 (rytina podle E. Herolda)

KLEŤ JAKO ORIENTAČNÍ BOD Vrchol Kletě, vystupující nad okolní masív Blanského lesa, byl vždy důležitým orien− tačním bodem pro lidi v širokém okolí. Není

Vrchol Kletě před rokem 1900 (SOA Č. Krumlov)

3

divu, že jej nepřehlédli ani zeměměřiči, kteří od druhé poloviny 18. století prováděli mapování zemí rakouské monarchie. Od roku 1824 je Kleť jedním z bodů hlavní katastrální trigono− metrické sítě v Čechách. Tuto síť tvořily na Šumavě a v jejím předhůří kromě Kletě ještě vrcholy: Sternstein (v Horním Rakousku), Smrčina, Plechý, Boubín, Ostrý a Čerchov. Nejstarší mapové dílo, zachycující podrobně území Blanského lesa s vrcholem Kletě, vzniklo při prvním vojenském mapování tzv. josefském v letech 1763−1785 v měřítku 1: 28 800. Vzhledem k použitému měřítku je dnes tato mapa důležitým východiskem pro srovnávací práce. V 19. a 20. století pak vznikla nepřeberná řada dalších mapových prací pro nejrůznější účely − od odborných lesnických map až po mapy turistické. Pozorným uživatelům map zajisté neuniklo, že o vrcholu Kletě jsou na různých mapách uváděny odlišné údaje její nadmořské výšky. Na starých mapách z doby monarchie a první republiky je uváděna hodnota 1084 m n.m., v novějších mapách z druhé poloviny 20. století je výška hory uváděna o jeden metr nižší. Tento rozdíl vychází z odlišného způsobu měření absolutních výšek. Zatímco číselné výškopisné údaje na starých mapách byly odvozeny od jadranského nulového horizontu v Terstu, to znamená od hladiny Jaderského moře, údaje na novějších mapách jsou odvozeny od hladiny Baltského moře. Rozdíl mezi jadranským a balt− ským nulovým horizontem činí jeden metr. V současné době je tedy správný výškopisný údaj vrcholu Kletě 1083 m n. m. (přesně 1083,2 m n. m.). Stará nadmořská výška se však přesto objevuje v různých propagačních materiálech cestovního ruchu, a dokonce se vloudila i na novou turistickou mapu 1: 50 000 z edice Klubu českých turistů, list č. 73.

a zápisů v mnoha jazycích tehdejší rakousko− uherské monarchie i jiných států Evropy. Nejvíce zápisů bylo samozřejmě v jazyce ně− meckém a českém, dále se vyskytují zápisy ital− ské, francouzské, maďarské, chorvatské, pol− ské i anglické. Jsou zde zaznamenáni jak jed− notlivci, tak účastníci rodinných, školních a spolkových výletů. Ze známých českých osobností vrchol Kletě navštívili například hudební skladatel Vojtěch Jírovec (1825), spi− sovatel Josef Vlastimil Kamarýt (1828), knih− tiskař Alois Landfras (1836), jeden ze zaklada− telů české turistiky Vojta Náprstek − Fingerhut (1843), biskup Jan Valerian Jirsík (1852), podnikatel a předák české politiky August Zátka (1863), spisovatel František A. Borovský (1866), básník Jaroslav Vrchlický (1891), spisovatel Julius Zeyer (1892), malíř Václav Jansa (1892) a mnoho dalších. V květnu 1843 byl mezi nimi i Jan Krejčí z Pra− hy, tehdy ještě student, pozdější univerzitní pro−

Vrchol Kletě s rozhlednou a stavením pro hajného před rokem 1900 (rytina podle V. Brechlera)

Rozhledna v zimě na přelomu roku 2004 a 2005

fesor a spoluautor první ilustrované vlastivědy Šumavy. Ve svém zápisu si libuje nad vyhlíd− kou, „která je po vyhlídce z Milešovky nejkrás− nější v Čechách a skoro ještě velikolepější”. O sedmnáct let později v německy psané knize o Šumavě, kterou sepsal společně s Josefem Wenzigem, označil výhled z Jose− fovy věže za „nejkrásnější na celé Šumavě”. Ani s odstupem mnoha desítek let není důvod o těchto slovech pochybovat. Jen je třeba vystoupit na horu ve správnou chvíli, podobnou té, v níž českokrumlovský fotograf Franz Seidel pořídil v roce 1934 jeden z nejkrásnějších snímků Alp s majestátní skupinou Dachsteinu uprostřed a s maleb− nou krajinou od Kájova směrem na Světlík a Svatotomášské pohoří. Bohužel, těchto dní v jižních Čechách s dobrou dálkovou viditelností spíše ubývá, a tak při současném „začouzeném” výhledu se můžeme utěšit tím, že ani před sto lety neměl návštěvník Josefovy věže svůj neru− šený výhled jistý. Svědčí o tom žertovné

KLEŤ − MÍSTO JEDINEČNÉHO ROZHLEDU Vrcholová skaliska hory umožňovala pozorovateli daleký rozhled do všech světových stran, omezený pouze v západním směru lesnatými vrchy Šumavy. S rostoucím zájmem o přírodu a její krásy vzrůstal počet obdivovatelů tohoto rozhledu. A tak v roce 1822 začal kníže Josef Schwarzenberg pomýšlet na stavbu rozhledny či, jak se tehdy říkalo, “vyhlídkové věže”. Plány zhotovil a stavbu řídil knížecí stavitel Josef Sallaba. Práce byly ztíženy nepřízní počasí a nesná− zemi při dopravě stavebního materiálu. Na vrchol Kletě bylo nutno vyvézt mimo jiné 900 povozů písku a 800 povozů vody. Mnoho dalších povozů bylo naplněno vápnem, cihlami a dalším stavebním materiálem. Náklady na stavbu činily 5324 zl. a 20 kr. vídeňské měny. Stavba byla vysoká 10 sáhů a její průměr činil 6 sáhů (1 víd. sáh = 189,65 cm). Kruhová kamenná věž s otevřeným ochozem a cim− buřím byla dokončena v r. 1825. Ihned přilákala nepřebernou řadu obdivovatelů z řad knížecí rodiny Schwarzenberků a jejich hostů. K nim velice brzy přibývali další a další návštěvníci, kteří nelitovali námahy spojené s cestou na vrchol. O jejich množství i o jejich dojmech svědčí četné zápisy v pamětních knihách. První z nich byla založena ihned v roce 1825. V úvodu obsahovala žádost, aby do ní návštěvníci nepsali věci neslušné a ne− Pohled z Kletě na pásmo Alp s Dachsteinem mravné. A poté již následovaly tisíce podpisů (reprod. fot. J. Seidl, OVM Č. Krumlov) 4

5

zápisy z pamětních knih například: „Když jsme sem vylezli, byli jsme tady, ale ty Alpy, to jsou neřády. Lidé sem k vůli nim běhají, ony se viděti nedají” (1860). Kruhový výhled z rozhledny inspiroval již roku 1830 schwarzenberského malíře Ferdinanda Runka k pořízení akvarelových vyobrazení panoramatických pohledů do jednotlivých světových stran. O rok později zhotovil knížecí inženýr Josef Falta první mapu rozhledu z věže. Od té doby vznikla celá řada nákresů či plánů panoramatické vyhlídky do hlavních světových stran, vydá− vaných pro potřeby turistů buďto samostatně nebo jako součást turistických publikací. Tak v roce 1888 vydal Deutscher Böhmerwaldbund v Českých Budějovicích velmi kvalitní panoramatický nákres s podrobným popisem. Ten předznamenal řadu dalších zpracování plánů rozhledu v souvislosti s rozmachem turistiky a vydáváním specializovaných průvodců a vlastivědných publikací. Jedním z nich byl netradičně pojatý kruhový plán, zhotovený česko− krumlovským knihovníkem J. Kartákem pro průvodce Klubu českých turistů, který byl vydán v roce 1936 pod názvem Český Krumlov a okolí. Nejnovější znázornění panoramatického výhledu se nalézá od roku 1998 přímo na ochozu rozhled− ny v podobě keramických kachlů, vytvořených Janou a Petrem Peškovými z Českého Krumlova.

VRCHOL BLANSKÉHO LESA JAKO OÁZA TURISTŮ

Skupinový výlet německých studentů na vrcholu Kletě, 1911 (reprod. fotografie J. Wolfa, OVM Č. Krumlov)

Rozhledna s chatou na Kleti, 30. léta 19. století (OVM Č. Krumlov)

Nejen krásným výhledem a prožitky z krásné přírody potěší se turista vystoupivší na vrchol Blanského lesa. Návštěvníci Kletě měli samo− zřejmě po náročném výkonu hlad a žízeň, či v případě nepříznivého počasí se potřebovali usušit, ohřát, případně též přečkat noc. Zpočátku tu nebyl žádný komfort − u věže bylo od roku 1829 pouze stanoviště hlídače, o němž se Krejčí a Wenzig zmiňují v knize o Šumavě takto: „Věž obývá v létě hlídač, který prodává mléko, pivo, chleba, máslo, sýr a kávu k občer− stvení.” Až v roce 1873 byla k věži přistavena kamenná budova pro knížecího hajného. Zde také mohli přespat vzácnější hosté. Všichni ostatní se mu− seli spokojit s menším pohodlím v podobě dře− věných přístřešků a bud. Turistickou vyba− venost na vrcholu Kletě dokumentují dobová vyobrazení. Na Heroldově rytině z r. 1860 vidíme skupinu výletníků při jakési „snídani v trávě”. Pod vrcholovým skaliskem stojí dřevěná bouda, sloužící k úkrytu před nepo− hodou. Těsně před koncem 19. století vyho− tovil Vojtěch Brechler předlohu pro další rytinu z vrcholu Kletě. U věže stojí kamenné stavení hajného, z jehož komína se slibně kouří. V popředí je jednoduchý dřevěný přístřešek. 6

Z té doby pochází text Františka Antonína Borovského, vydaný v knize Čechy − Šumava: „U hajného lze dostati prosté občerstvení, které vítané jest poutníku cestou po příkrých stezkách unavenému. Zde sejde se v létě nejed− na veselá společnost z blízka i z dálky, každý den najdeš zde hosti; na horské výšině volněji se dýchá, lidé brzy se zde přátelí a v plesu a zábavě střídá se tu den po dni.” Pro větší pohodlí návštěvníků se na vrcholu objevily další jednoduché dřevěné stavby, což dosvědčují pohlednice z let 1903 až 1913. Po první světové válce, která znamenala odliv zájmu o turistiku, se hora Kleť po čase opět stala cílem mnoha výletníků. Doba volala po zvýšení turistického komfortu, a tak po sto letech od dokončení rozhledny vznikla na vrcholu Kletě další vý− znamná stavba. Stavitel Jan Stepán z Českých Budějovic vystavěl při úpatí rozhledny namísto přístavku pro hajného novou turistickou chatu nákladem 300 tisíc korun. Dům byl postaven ve stylu horských ubytoven s kamenným přízemím a dřevěnou vrchní stavbou. Nová stavba byla pojmenována TEREZIINA CHATA podle Stavby na vrcholu Kletě, po roce 1913 manželky knížete Jana Nepomuka Schwarzenberka, (reprod. pohled. J. Seidla, OVM Č. K.) kněžny Terezie rozené z Trauttmannsdorfu. Bylo ja− kýmsi dokladem jazykového rozhraní, že na straně k Českým Budějovicím byl vyvěšen štít s českým názvem, zatímco na opačné straně byl vývěsní štít s německým názvem Theresienhütte. Tereziina chata byla otevřena 4. října 1925. Turistům poskytovala od té doby nevídané pohodlí. Kromě dvou hostinských místností a kuchyně zde byly dvě pánské ložnice s 27 postelemi, jedna dámská ložnice s osmi lůžky a v podkroví čtyři pokoje s deseti postelemi. Později byl prostor u vstupu do chaty rozšířen o venkovní terasu. V chatě byla zřízena stanice Klubu čs. turistů. V říjnu 1938 se vrchol Kletě stal hraničním místem rozpínající se Velkoněmecké říše. Rozhledna s turistickou chatou při− padla do zabraného území, připojeného do říšskoněmecké župy Oberdonau. Čeští turisté se zde mohli opět svobodně objevit až v roce 1945, kdy vnucená hranice zanikla. Vrchol Kletě byl obsazen začátkem května 1945 armádou USA. V létě se zde konala velká národní slavnost pod heslem „Kleť opět česká!”. V dalších letech se využití hory jako cíle turistických cest opět ustálilo na individuální a skupinové turistice, doplněné asi dvakrát ročně větší organizovanou akcí. S ros− toucími nároky ochrany přírody je jenom dobře, že jednorá− zových mohutných „ztečí“ Kletě v posledním desetiletí ubylo.

CESTY BLANSKÝM LESEM „Z Křemže na vrchol Blanského lesa Kleť (Schöninger, 1083 metry nad mořem) vede několik stezek, po nichž však bez 7

Výletníci v Blanském lese U Modrého obrazu, kol. roku 1900 (OVM Č. K.)

V roce 1957 byla založena Horská služba na Šumavě, kde se čtyři z nás, aktivních lyžařů, zúčast− nili prvního školení na Špičáku. Po čase nás tu pod Kletí sloužilo již dvanáct. Tato éra závodního lyžování trvala po válce asi 25 let. Pro nedostatek sněhu a rychle se rozvíjející další sporty, jako hokej, kopaná, odbíjená a další, zájem o závodní lyžování upadal. V roce 1952 vybudovali lyžaři z Křemže a Českých Budějovic na severním úbočí hory sjezdovku, po čase přibyl ještě vlek na Křemežských loukách (Podlazí), který byl tehdy hojně navštěvován i širokou veřejností. Z té doby až do současnosti zde zbylo pár nadšenců Horské služby, kteří dnes jezdí sloužit převážně do lyžařského areálu Kramolín u Lipna.

NĚKOLIK ZAJÍMAVOSTÍ O HVĚZDÁRNĚ Modrý obrázek, v r. 1998 nově restaurován

Cesta knížete Jana

Cesta kněžny Terezie

vůdce neradno se pustiti.” I tento citát pochází z knihy Čechy − Šumava, tedy z přelomu 19. a 20. století. Dnes vede na vrchol Kletě hned několik turistických značených cest − červená ze Zlaté Koruny a z Chvalšin, žlutá z Plešovic a Křemže, modrá, žlutá a zelená z Českého Krumlova a zelená také z Holubova. K orientaci slouží podrobné mapy. Varování skryté v citátu je však platné i dnes − kdo ztratí směr, může ujít pěkných pár kilometrů navíc. V masívu Kletě je přes 112 km lesních cest, spletených do důmyslného systému, sloužícího k obhospodařování lesa. Dnešní poutník má ovšem proti svým předchůdcům výhodu − když půjde stále po vrstevnici, vždy časem narazí na některou značenou trasu, která jej z labyrintu cest vyvede. Kdo má však času nazbyt a chce jej strávit v klidu, může se sám pro své potěšení vydat některou z relativně pohodlných vrstevnicových cest, kterým se říká „babské”. Třeba cestou knížete Jana od hájovny na Horní Moučce nad obcí Krásetín k rozcestí U modrého obrazu neboli U modrého Pánaboha. Tam se může obdivovat krásně renovovanému obrazu Ježíše Krista. Název obrazu i místu dala modrá barva podkladu, od níž se zvláštně odrážejí ostatní barevné odstíny. Obraz připomíná hrůznou událost z roku 1787, při které pytláci pověsili knížecího hajného hlavou do mraveniště. V průběhu uplynulých let se Modrý obraz stal orientačním bodem, místem odpočinku a pro vnímavé lidi i místem pro tiché zamyšlení. Takových míst, které v dnešní uspěchané době osloví poutníka svou krásou v tichu přírody, je ostatně v Blanském lese víc a stojí za to je poznat.

Jižně pod vrcholem Kletě v nadmořské výšce 1070 m leží hvězdárna Kleť, nejvýše položená astronomická observatoř v Čechách. Hvězdárna, založená roku 1957 je pobočkou Hvězdárny a planetária České Budějovice. Hvězdárna Kleť je známá u nás i v zahraničí výzkumem a objevy planetek (asteroidů) a komet včetně přesného určováním jejich drah. Ve statistice Mezinárodní astronomické unie patří observatoř Kleť s 779 potvrzenými objevy planetek z let 1977−2003 na první místo mezi profesionálními observatořemi v Evropě (stav k 1. září 2005). První objevená planetka dostala jméno Kleť a pořadové číslo 2199. Má průměr přibližně 10 ki− lometrů a kolem Slunce oběhne jednou za 3,36 roku. Horu Kleť připomíná i další planetka (20964) Mons Naklethi a blízké okolí Kletě připomínají ještě další planetky (47294) Blanský les, (4249) Křemže, (4277) Holubov, (7694) Krasetín, (4287) Třísov, (4408) Zlatá Koruna a (4610) Kájov. K nejzajímavějším objevům Observatoře Kleť se řadí blízkozemní asteroidy 2002 LK a 2003 UT55 či periodická kometa Jupiterovy rodiny P/2000 U6 (Tichý).

Z HISTORIE LYŽOVÁNÍ NA KŘEMEŽSKU Ze vzpomínek Jana Zimmermanna Prvními propagátory a organizátory lyžování na Křemežsku byli bratři Josef a Ludvík Špánovi ze Chmelné a bratři Jan, Květoslav a František Zimmermannovi z Křemže. Tehdy, za první repub− liky, bylo organizováno lyžování pod vedením Tělocvičné jednoty Sokol. Počátkem války byl Sokol zrušen a tím upadlo i závodění. Po válce byl Sokol znovu obnoven a renesance se dočka− lo i lyžování. Prvním poválečným závodem byl přebor Župy Husovy, který se konal u myslivny Nový Dvůr nad Vyšným. Oddíl lyžařů z Křemežska měl v kraji prim a pravidelně se účastnil i mistrovství republiky ve Svatém Petru. Pokud byl sníh, trénovalo se doma, a když ne, jezdilo se vlakem na sobotu a neděli na Kubovu Huť, do Vimperka nebo na Zadov. V létě jsme trénovali tzv. na sucho a tím jsme na položili základy dalších běžeckých sportů. Počátkem padesátých let to byl orientační běh, jak letní, tak zimní, přespolní běhy, Sokolské běhy zdatnosti a Dukelské závody branné všestrannosti. 8

Pohled z vrcholu Kletě na Alpy

9

Hlavním dalekohledem Observatoře Kleť je od roku 2002 teleskop KLENOT o průměru zrcadla 106 cm vybavený výkonnou elektronickou kamerou CCD, nejmodernější a druhý největší dale− kohled v České republice. Stále se používá i dalekohled o průměru hlavního zrcadla 57 cm.

O TELEVIZNÍM VYSÍLAČI Pro lepší příjem televizního obrazu v jižních Čechách byl vybu− dován na vrcholu Kletě televizní vysílač. Stavba začala v roce 1957 a po dvou letech byla prvního květ− na 1959 slavnostně uvedena do provozu. Vlastní stožár měřil 116,5 m. Roku 1974 byla zahájena výstavba nového vysílače, která byla dokončena v roce 1977. Vlastní ocelový stožár je nyní vysoký 172 m a váží 300 tun. Celkové náklady na stavbu činily 67,755 miliónů korun. Díky novému vysílači můžete sledovat kvalitní přenos televize a rozhlasu v pásmu VKV. Radiokomunikační středisko je rovněž důležitým retlanslačním bodem radioreléových spojů.

zhotovit a instalovat na skalisku jihovýchodně od rozhledny kamenný sloupek s měděnými slunečními hodinami podle návrhu Ing. arch. Petra Peška. Přístroj zobrazuje průmět pohybu Slunce po nebeské dráze (ekliptice) během dne i jeho proměny během roku, mezi letním a zimním slunovratem. Na třech číselnících (od východu Slunce, pak uprostřed dne a nakonec do jeho západu) ukazu− jí hodiny místní sluneční čas, to jest čas na poledníku 14° 16’ v.z.d. (východní zeměpisná délka), který prochází vrcholem Kletě. Oba krajní číselníky jsou umístěny v příčném směru poledního stínu a zároveň ukazují čas východu a západu Slunce během roku, v návaznosti na poloze ve zvěrokruhu, kterou ukazuje hrot stínu. Korekci nepravidelného pohybu Slunce na tzv. střední sluneční čas lze odečíst na zadní straně číselníku. Celý přístroj je nakloněn a svírá s vodorovnou rovinou úhel 48° 51’, který je severní zeměpisnou šířkou vrcholu Kletě, takže osa přístroje je rovnoběžná se zemskou osou a horním koncem směřuje k Polárce v souhvězdí Malé medvědice.

VOJENSKÝ POZOROVACÍ OBJEKT Vojenská stanice byla postavena v roce 1961 a zajišťuje radioreléový přenos po celé České republice. Vysílač na Kleti, kolem roku 1976

LANOVÁ DRÁHA

KATOLICKÝ KŘÍŽ Na svatého Vojtěcha dne 23. dubna 1998 byl na vrcholu hory vztyčen křesťanský kříž. S nápa− dem přišli studenti biskupského gymnázia Jana Nepomuka Neumanna v Českých Budějovicích. Původně měl být kříž postaven na skalce východně od rozhledny, což by však rušilo panora− matický pohled na Alpy. Proto byla zvolena k jeho umístění skalka severně od chaty.

Již v roce 1961, 1. července, byla uve− dena do provozu lanová dráha vedou− cí z Krásetína na vrchol hory Kleť. Lanovka je jednosedačková, překo− nává vzdálenost 1792 m a výškový rozdíl činí 383 m. Přepravní kapacita je 220 osob za hodinu. Jízda trvá asi 15 minut. Zajímavá informace o prů− měrném počtu přepravených osob na vrchol uvádí, že v osmdesátých letech se počet přepravených osob pohyboval okolo 120−130 tisíc, zatím− co v posledních letech to bylo jen 50− 60 tisíc ročně.

SLUNEČNÍ HODINY Vrchol Kletě je znám klimatickými zvláštnostmi (viz str. 13). Vysoký počet slunečních dní na vrcholu Kletě (v průměru 2012 hodin za rok) inspiroval všímavé lidi k nápadu vys− tavět zde sluneční hodiny. Obec Holubov nechala v roce 1974

Sluneční hodiny navržené Ing. arch. Petrem Peškem, umístěné na vrcholu Kletě

10

Pohled na Kleť z Křemžské kotliny (reprod. fotografie K. Hoschna, soukr. sbírka)

11

Kokotínský potok

Skalní hradba, 500 m severozápadně od vrcholu

PŘÍRODNÍ POMĚRY Geografické a geomorfologické poměry Masív Kletě je součástí chráněné krajinné oblasti Blanský les a nachází se jen několik málo kilo− metrů severozápadně od města Český Krumlov. Z hlediska geomorfologického patří do Prachatické hornatiny. Kromě nejvyššího vrcholu samotné hory Kletě (1083 m n. m.) zahrnuje masív vrchy jako Granátník (810 m n. m.), Bílý kámen (931 m n. m.), Ohrada (886 m n.m.), Pískový vrch (804 m n.m.), Kněžík (783 m n.m.), Růžový vrch (877 m n.m.), Hřibový vrch (857 m n. m.), Na Rovině (984 m n. m.), Nad Javorem (864 m n. m.), Jiřičkův vrch (757 m n. m.) a Spálený vrch (851 m n. m.). Z devadesáti procent je masív Kletě pokryt lesy. Zbývající část tvoří louky, z nichž k význam− ným patří lokality v Hejdlovském údolí, u hájenky Uhlířky, U Pasáka, U Šimáčků, u Dolního Hajnýho, na Horní Moučce, v Kokotíně, U Martínka a U Plánského. Ve východní části masívu se nachází kamenolom Plešovice, v části západní je kamenolom Zrcadlová huť. Oba lomy negativně ovlivňují přírodu Blanského lesa a také samotný vzhled hory.

V šedesátých letech se na Kleti prováděl geologický průzkum z hlediska zásob železné rudy. Ukázalo se však, že zásoby železné rudy jsou malé, a její těžba proto nepřichází v úvahu. V kleťském masívu jsou zastoupeny různé typy forem mrazového zvětrávání − mrazové sruby a skalní hradby, které vznikaly především v době ledové. Střídavé zamrzání a tání vody v puklinách vedlo k blokovému rozpadu dříve kompaktních skal a ke vzniku tzv. mra− zových srubů. K nejnápadnějším patří skála přímo na vrcholu, mající charakter mrazového srubu až izolovaných skal. Granulit je hustě rozpukán, skály jsou silně rozvolněné a některé mají charakter nakupených balvanů. Největší z balvanů je 8 m dlouhý, 4 m široký a 9 m vysoký. Rozvolnění skal na velké bloky dalo vznik menším puklinovým jeskyňkám. K významným útvarům lze přičítat i mohutnou skalní hradbu ze světlého granulitu, nacháze− jící se asi 500 m severozápadně od vrcholu. Celková délka této skalní hradby je asi 120 m, šířka 10 m a výška severní stěny až 15 m. Ve stěně skal jsou vyvinuty výrazné mikroformy reliéfu − voštinovité dutiny, které vznikají selektivním chemickým a mechanickým zvětráváním na povrchu horninových bloků. Nejhojnějším půdním typem na Kleti jsou půdy hnědé (kambizemě). Hnědé půdy se vyskytují v různých variantách, a to zejména v závislosti na stanovišti − charakteru reliéfu, hladině podzemní vody či orientaci svahů. Ve vrcholových partiích Kletě se vyskytují rankery a tzv. půdy nevyvinuté, které jsou vytvořeny zejména na skalnatějších a strmějších svazích. Celé území Kletě náleží k povodí Vltavy. V kleťském masívu pramení řada drobných toků, odtékajících do Křemžského potoka, Chvalšinského potoka nebo přímo do Vltavy. Na severních svazích Kletě pramení Krásetínský a Chlumský potok. Západní svahy odvodňuje potok Lhotecký a Hejdlovský. Jižní svahy jsou odvodňovány Zámeckým potokem, Křenovským potokem a Hučnicí. Na východních svazích pramení potok Kokotínský. V celém masívu se vyskytuje řada pramenů − suťových nebo puklinových − o různé vydat− nosti. Některé z významnějších jsou v oblasti Krásetína nebo v severozápadní části hory. Z hlediska chemismu jsou podzemní vody z Kletě slabě mineralizované (asi 100 mg/l). Z těchto pramenů jsou zásobovány pitnou vodou převážně obce v Podkletí.

KLIMA Klimatické poměry

Masív Kletě je podobně jako celý masív Blanského lesa tvořen granulitem. Granulity představují silně metamorfovaný komplex vyvřelých hornin. V okolí vrcholu Kletě jsou vyvinuty převážně světlé granulity („bělokámen”) s velmi nízkým podílem biotitu, které jinde v Blanském lese už v takovém rozsahu nenajdeme. Na hřbetu Kletě jsou v granulitech obsaženy čočky pyroxenic− kých granulitů (až amfibolitů), obsahující až 20 % pyroxenu, a čočky přeměněných hořeč− natých ultrabazických magmatitů, které označujeme jako hadce.

Z hlediska členění ČR patří Kleť do mírně chladné klimatické oblasti, podobně jako celá Šumava. Zároveň však vykazuje její podnebí kromě zákonitostí obecně platných pro horské vrcholové polohy i některé specifické rysy. Ty jsou dány především její polohou na závětrné severovýchodní straně Šumavy a významnou roli hrají i poměrně blízké Alpy. Jejich vliv bývá patrný zejména za silnějšího jižního až jihozápadního proudění, při němž se tzv. alpský fén někdy dostává ve volné atmosféře přes údolí Dunaje i do vyšších poloh Šumavy a zde výrazně zvyšuje teplotu vzduchu. Při západním proudění, které všeobecně převládá a přináší většinu srážek, spadne jejich největší množství na návětrné straně hlavního pohraničního hřebene Šumavy, zatímco Kleť se již nachází v jeho srážkovém stínu. Důsledkem toho je zde průměrný roční úhrn srážek relativně nízký, přibližně poloviční ve srovnání se stej− ně vysokými polohami na pohraničním hřebeni. Srážkový stín se nejvýrazněji projevuje v zim− ním období, a proto je Kleť poměrně chudá na sníh. Podmínky pro lyžování zde bývají obvykle výrazně horší než v centrální Šumavě.

12

13

Geologické, pedologické a hydrologické poměry

Základní klimatické charakteristiky

Přestože z Blanského lesa zatím nejsou k dispozici fosilní pozůstatky rostlin, lze vývoj vegetace rekonstruovat na základě srovnání současné přírodě blízké vegetace s výsledky pylových rozborů šumavských a pošumavských rašelin a s nálezy fosilní fauny ve vápencovém okrsku Vyšenských kopců, ležících na jižním úpatí Kletě.

Na vrcholu poslední ledové doby, asi před 18 tisíci lety, pokrývaly Kleť pusté kamenité hole se sporou vysokohorskou i tundrovou vegetací, které na úpatí přecházely do chladné stepi. Na rozdíl od holí dnešních středoevropských velehor měly suchý ráz. Na sklonku glaciálu, asi před 12 tisíciletími, se od úpatí začaly šířit odolné dřeviny jako borovice lesní a bříza spolu s některými druhy kontinentálních stepí. Později s oteplením v první třetině poledové doby (8300−6000 př. n. l.) se objevuje dub a líska, které zprvu tvoří mozaiku s otevřenými travnatý− mi plochami polostepního rázu. S nástupem teplého vlhkého klimatu na počátku středního holocénu zhruba před 8 tisíciletími nabývá převahy zapojený les. V nižších polohách jsou to především doubravy s lípou, ve vyšších polohách, popřípadě v zamokřených sníženinách i smrk. Líska a jiné světlomilné druhy ustupují na suchá skalnatá místa, na skalách vltavského údolí se udržuje borovice. Postupně se objevuje buk, za kterým následuje jedle. Buk se stále více šíří ve středních a vyšších polohách Kletě, až posléze v posledních 3−4 tisíciletích nabývá převahy, která by trvala dodnes, kdyby v posledních dvou stoletích nebyly bučiny na mnohých místech nahrazeny smrkovými monokulturami. V přírodním stavu by se asi smrk v Blanském lese uplatňoval jen v malé míře, a tím se toto území výrazně liší od centrální Šumavy. Smrk by se v přírodním stavu uplatnil pravděpodobně jen při vrcholu spolu s bukem a ve stinných úžlabinách spolu s jedlí, s menší účastí buku a klenu. Do vývoje vegetace Kletě nepochybně zasáhlo též pravěké zemědělsko−pastevecké osídlení, doložené v celé okolní krajině od počátků doby bronzové před 4 tisíci lety a trvající pak až do současnosti. I když se osídlení soustředilo v nižších polohách, patrně ovlivnilo i vyšší par− tie Kletě, kde postupně vznikaly pastviny a pastvou narušené prořídlé lesy. Šíření otevřených ploch pokračovalo během středověku a zastavilo se až v tomto století, kdy řada menších pastvin a luk byla opět zalesněna nebo i samovolně zarostla. Hlubokou změnu při− neslo velkoplošné pěstování smrku v posled− ních dvou stoletích, které značně změnilo obraz Kletě. Výraznou příčinou změny dru− hové skladby ve středověku byla velká potře− ba dřevní hmoty pro město a zámek Český Krumlov a výsada poddaných bezplatně těžit dříví pro vlastní potřebu. Na počátku 18. sto− letí byly lesy v okolí Krumlova ve velmi špat− ném stavu. Teprve od konce 18. století bylo započato s cíleným hospodařením. Zprvu se hospodařilo holosečně s preferencí borovice a až v druhé polovině 19. století se začíná se zakládáním smrkových monokultur. Na přelo− mu století se pak hospodaření vrací ke smíšenému lesu. Přes tyto poměrně velké změny se zde dosud zachovaly na četných místech a na relativně velkých plochách lesy původního složení. Přírodě nejbližší charakter mají nestejnověké smíšené porosty na skalnatých místech a su− Kýchavice bílá (Veratrum album) tích, patřící do kategorie tzv. ochranných lesů.

14

15

měsíc

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

rok

průměrná teplota (°C) −4,8 −3,4 −0,2 3,8 9,4 11,9 13,8 13,4 10,0 4,8 0,2 −2,9 4,7 průměrné srážky (mm) 34 průměrný sluneční svit (hod.) průměrná rychlost větru (m/s)

85

44

41

55

89

98 106 89 71

52

30

42

751

96 137 177 210 235 256 241 190 130 132 123 2012

3,8 4,0 3,6 3,8 3,3 3,1 3,2 3,0 3,2 3,6 3,6 3,7

3,5

Schéma vzniku teplého a suchého vzduchu

Vlivy závětrné polohy se ale projevují i u dalších meteorologických prvků. Průměrná roční teplota vzduchu je zde asi o 1° C vyšší, než by odpovídalo průměru pro danou nadmořskou výšku a o 2 až 3° C vyšší, než mají nejchladnější inverzní polohy na Šumavských pláních, které leží v přibližně stejné nadmořské výšce. Díky poloze má Kleť rovněž relativně menší průměrnou oblačnost, více jasných dnů a delší dobu trvání slunečního svitu. Na těchto anomáliích se podílejí především výrazné zimní inverze, při kterých většinou vrchol Kletě leží v teplém a suchém vzduchu s výbornou dohledností, zatímco přilehlé kotliny a údolí jsou zality stu− deným a vlhkým vzduchem s mlhami a nízkou oblačností. Za těchto situací mohou okamžité teplotní rozdíly činit zcela běžně 10° C, výjimečně i 20° C. Je zřejmé, že podnebí Kletě je dosti specifické a srovnatelné podmínky mají jen některé vyšší vrcholy na vnitrozemské straně Šumavy, například Libín a Javorník. (Již od roku 1879 probíhaly snahy o zavedení hydrometeorologické stanice na Kleti. Bohužel všechny pokusy (včetně posledního v roce 1994) o provoz stanice vždy skončily nezdarem.)

VÝVOJ VEGETACE

Původní vegetační pokryv Kletě tvořily bučiny a jen ve vrcholových partiích na podmáčených plochách se vyskytoval smrk. Dnešní složení flóry a vegetace odpovídá dlouhodobému působení člověka na přírodu. Velmi častým lesním společenstvem na Kleti jsou bikové bučiny, tj. chudé bučiny na kyselém sub− strátu v suprakolinním (pahorkatinném) až submontánním (podhorském) stupni v nadmoř− ských výškách 600−800 m. Bikové bučiny obvykle osídlují sušší stanoviště nebo jižní svahy s mělkou vysychavou půdou. Hlavní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica), ojediněle jsou vtroušeny i jiné dřeviny, javor klen (Acer pseudoplatanus), jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies). Bylinný podrost je převážně chudý, složený často z druhů: bika hajní (Luzula luzulina), kapraď samec (Dryopteris filix−mas), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium). Jestliže je zápoj bučin příliš hustý, dochází k přílišnému hromadění bukového opadu. Ten se pak obtížněji rozkládá, zvláště na sušších stanovištích, a tím dochází k ústupu bylinného patra. Mnohdy však bylinný podrost úplně chybí, a pak se jedná o tzv. „nahé bučiny”. Jejich výskyt je často podmíněn lidským zásahem. Na živnějších a vlhčích stanovištích jsou zastoupeny zbytky květnatých bučin. Převládá opět buk lesní (Fagus sylvatica), přistupuje hojně javor klen (Acer pseudoplatanus), vtroušena bývá jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies). Bylinné patro je bohaté, tvořené stínomilnými druhy s vyššími požadavky na obsah živin či příznivou půdní vlhkost. Časté jsou kostřava lesní (Festuca altissima), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), mařinka vonná (Galium odoratum), věsenka nachová (Prenanthes pur− purea), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a řada kapradin. Naší pozornosti neujde již zmíněná mařinka vonná s kopinatými listy uspořá−

danými v přeslenu a čtyřhrannou lo− dyhou. Svými drobnými bílými květy oživuje během dubna či začátkem května porosty bučin. Rostlina obsa− huje glykosid kumarin, který v malých dávkách posilňuje a ukliďňuje organis− mus. Z těchto důvodů byla rostlina dříve využívána v lidovém léčitelství. V současnosti se nať mařinky pou− žívá do bylinných likérů a vín. Nápad− ně žlutě kvetoucí kyčelnici devítilistou z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) můžeme na Kleti vidět zejména podél cest na živnějších a vlhčích stano− vištích, nebo podél potoků. Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) Pozoruhodná je i drobnější rostlinka z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) − rozrazil horský (Veronica montana). Roste v pod− horských oblastech na živnějších a vlhčích substrátech. Na Kleti se vyskytuje roztroušeně na severních svazích. Rostlina má obvykle poléhavou lodyhu až 30 cm dlouhou, její listy jsou široce vejčité s drobnými vroubky. Kvete v květnu a její modrofialové drobné květy nás jistě upoutají na první pohled. Jižní, jihovýchodní i jihozápadní část masívu Kletě je porostlá převážně monokulturami smrku ztepilého (Picea abies), vtroušeny jsou buk nebo modřín, ojediněle přistupují jedle a javor klen. V nižších nadmořských výškách se uplatňuje místo smrku borovice lesní. Bylinné patro těchto druhotných lesů je obvykle chudé, složené často jen z několika málo druhů. Významná je vegetace pramenišť a vegetace podél potoků, mající svou specifickou flóru. Ve středních a nižších polohách jsou podél toků zastoupeny olšiny s dominující olší lepkavou (Alnus glutinosa). V bylinném patře často můžeme spatřit vzácnější rostlinu udatnu lesní (Aruncus vulgaris) z čeledi růžovitých (Rosaceae). Na prameništích dominuje z dřevin jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), často přistupuje javor klen (Acer pseudoplatanus). Zejména podél toků můžeme vidět některé vzácné druhy jako například bohaté populace kýchavice bílé (Veratrum album) či dřípatky horské (Soldanella montana). Kýchavice bílá je vysoká nápadně bíle kvetoucí rostlina s široce eliptickými listy s vyniklou žilnatinou. V Evropě je rozšířena zejména v Alpách a v Pyrenejích. Kromě Blanského lesa se vyskytuje ještě v Novohradských horách, Předšumaví a v jihovýchodní části Šumavy. Za zmínku stojí mezofilní vegetace luk s bohatstvím lučních druhů. Kromě běžných travin troj− štětu žlutavého (Trisetum flavescens), kostřavy červené (Festuca rubra), lipnice luční (Poa pratensis) či medyňku vlnatého (Holcus lanatus) je přítomna řada nápadně kvetoucích druhů jako je kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum), kohoutek luční (Lychnis flos−cuculi), zvonek rozkladitý (Campanula patula), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), pryskyřník prudký (Ranunculus acris) a kokrhel menší (Rhinanthus minor). Na podmáčených místech luk se často vyskytuje chráněný prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Pro svou cennou vegetaci byla na území kleťského masívu vyhlášena tři maloplošná chráněná území − přírodní rezervace Kleť, přírodní památka Horní Luka a přírodní památka Hejdlovský potok.

16

17

Šťavel kyselý (Oxalis acetosella)

Vranec jedlový (Huperzia selago)

FLÓRA A VEGETACE

BEZOBRATLÍ

Hmyz

Měkkýši Ačkoli granulit budující masív Kletě je živinami chudá kyselá hornina, která měkkýšům nepos− kytuje příznivé podmínky rozvo− je, vyznačuje se Kleť poměrně bohatou měkkýší faunou s ně− kterými pozoruhodnými druhy. Plži se zde soustřeďují do po− 1 cm rostů přirozené skladby a v nej− větším počtu je nacházíme na su− Skalnice kýlnatá (Helicigona lapicida) tích či pod skalními hradbami v porostech javorů, jilmů a jasanů nebo na vlhčích místech, kam prosakující vody přinášejí větší množství živin podmiňujících bujnější bylinnou vegetaci tvořenou například devětsilem bílým, kyčelnicí devítilistou a kopřivou. V čistých bučinách najdeme měkkýše především na padlých kmenech, zatímco v kulturních smrčinách přežívají jen někteří nazí plži jako plzák hnědý (Arion subfuscus) se skořicově hnědým až oranžovým tělem a slimák žlutý (Malacolimax tenellus), které běžně nacházíme v houbách. V polohách nad 800 m se vyskytu− jí 3 význačné druhy montánního (horského) stupně − závornatka křížatá (Clausilia cruciata), vrásenka pomezní (Discus ruderatus) a slimáčník horský (Semilimax kotulae), kteří žijí i na vysoké Šumavě. Na dřevě zde nacházíme i některé běžnější druhy, třeba řasnatku lesní (Macrogastra plicatula). Nižší polohy Kletě chovají na příhodných místech bohatší submontánní společenstva s druhy jako je vřetenovka hladká (Cochlodina laminata), vlahovka narudlá (Monachoides incarnatus) se široce stlačenou kuželovitou ulitou, žihlobytka stinná (Urticicola umbrosa), chlupatka jedno− zubá (Petasina unidentata), v sutích pak zuboústka trojzubá (Isognomostoma isognomosto− mos) s ochlupenými ulitami, aksamitka plochá (Causa holosericea), hladovka horská (Ena montana) a na kmenech skalnice kýlnatá (Helicigona lapicida). Vlhčiny s bujným bylinným patrem vyhledává karpatská řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida), která zde na jediném místě v oblasti České vysočiny má téměř souvislé rozšíření. Dále sem pronikají alpsko−dinárský zemoun skalní (Aegopis verticillus), síťovka horská (Aegopinella nitens) a velký hlemýžď pla− matka lesní (Arianta arbustorum). U Kokotína byl při potoce nalezen i panonský druh vrásen− ka orlojovitá (Discus perspectivus), který byl zatím zjištěn jen na tomto jediném místě v jižních Čechách. Na nejúživnějších místech se setkáváme s drobným předožábrým plžem jehlovkou hladkou (Platyla polita). Výskytem druhů řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida), zemoun skalní (Aegopis verticillus) a vrásenka orlojovitá (Discus perspectivus) se Kleť včetně navazujícího masívu Bulového nápadně liší po malakozoologické stránce od vlastní Šumavy. V nejnižších polohách hory se pak objevuje hlemýžď keřovka plavá (Fruticicola fruticum), jinak význačný pro vápence na jižním úpatí Kletě. Charakteristické složení měkkýší fauny Kletě i celého Blanského lesa nepochybně souvisí s polo− hou tohoto pohoří v poměrně suché, klimaticky příznivé oblasti ovlivňované alpským fénem.

V bukových lesích, které jsou výrazným lesním společenstvem na Kleti, se mů− žeme setkat s pestrým společenstvem hmyzu. Mezi nápadné a zajímavé brouky patří roháček bukový (Sinodendron cylin− dricum), jehož sameček vypadá jako miniaturní nosorožík. Společně s ním je zde i modře zbarvený roháček kovový (Platycerus caprea). V bukových po− rostech, kde leží hodně hnijícího dříví, lze za letních večerů vidět nápadného, až čtyři centimetry velkého tesaříka pilunu (Prionus coriarius). V bukovém dřevě se Martináček bukový (Aglia tau) rovněž vyvíjejí larvy černě zbarveného tesaříka Stictopleura scutellata. Je to tesařík, kterého u nás můžeme zastihnout pouze v původ− ních bukových porostech. V trouchnivém dřevě se vyvíjí krásný brouk připomínající čmeláka – zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus). Na jaře na borových pařezech lze vidět kozlíčka dazuli (Acanthocinus aedilis), který také patří mezi tesaříky. Nejčastěji jej potkáme v dubnu a v květnu. Má velmi dobré ochranné zbarvení, takže jej od kůry borovice velmi špatně rozeznáme. Lépe je viditelný sameček, který je nápad− ný až deset centimetrů dlouhými tykadly. Vzácný Laemophloeus monilis patří k malých druhům brouků, vyskytuje se na větvičkách ležících na zemi. Ze střevlíků je třeba uvést střevlíka nepravidelného (Carabus irregularis), který indikuje původ− ní lesy a je vzácný na celém území naší republiky. Poněkud hojnější je zde střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens), střevlík fialový (Carabus violaceus) a střevlík vrásčitý (Carabus intrica− tus). Méně hojný je střevlík Carabus arcensis. Ve velmi zetlelých kmenech buků se vyskytují larvy tiplic Tipula flavolineata a Tanyptera atrata, jejich dospělci připomínají velké komáry. Dále to jsou např. larvy xylofágní mouchy − drvohlod− ky Xylophagus compenditus, která je v Čechách známá zatím pouze z této lokality. Na Kleti se vyskytuje celá řada typických druhů motýlů. V korunách buků žijí housenky nápad− ného martináčka bukového (Aglia tau). Dospělé motýly můžeme pozorovat začátkem května, kdy samečci dopoledne létají klikatým letem a hledají samičky, které sedí na kmenech listnáčů. Sameček hledá samičku pomocí čichu a je schopen ji díky velkým péřovitým tykadlům cítit proti větru až na vzdálenost 4 km. Na jednu samičku připadá asi 100 samců. Jiným motýlem, který zasluhuje pozornost, je blýskavka kapradinová (Phlogophora scita). Je to úhledná zelenošedě zbarvená můra, jejíž housenky se živí listy kapradin. Svým výskytem je vázaná především na bučiny a na Kleti se s ní lze setkat poměrně často. V červnu na lesních cestách hojně létá okáč ječmínkový (Lasiommata maera) a v červenci nápadný okáč černohnědý (Erebia ligea). Oba často usedají na květy pcháčů a starčků. Naopak v zastíněných místech létá okáč pýrový (Pararge aegeria). Dalšími zajímavými biotopy jsou okraje lesů, louky a lesní světliny. Tam se vyskytuje mnoho dalších druhů, např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia), perleťovec velký (Argynnis aglaja) nebo perleťovec nejmenší (Clossiana dia).

18

19

CHKO BLANSKÝ LES

0

500

1000

1500

2000

2500 m

Z hojných okáčů na loukách žije okáč bojínkový (Melanargia gala− thea), okáč luční (Maniola jurtina), okáč prosíčkový (Aphantopus hyperanthus) a okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus). Vzác− nější jsou modrásci (Lycaenidae), snad jen modrásek jehlicový (Poly− ommatus icarus) a ohniváček čer− noskvrný (Lycaena tityrus) jsou běžnější. V některých letech jsou hojné babočky – babočka admirál (Vanessa atalanta), babočka bílé C (Polygonia c−album), babočka paví oko (Inachis io) a babočka kopři− Zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus) vová (Aglais urticae). Zcela mimořádný význam mají na Kleti lesní mravenci rodu Formica. Ti patří mezi zvláště chráněné druhy. Vyznačují se stavbou početných a mnohdy mohutných hnízdních kup vystavěných z rostlinného materiálu (jehličí apod.). Zaujímají významné místo v lesních a příbuzných ekosystémech a představují významný faktor biologické ochrany lesa proti celé řadě škůdců. Nejvýznamnější komplex lesních mravenců v Blanském lese se rozkládá na jižních svazích Kleťského masivu mezi cestou knížete Jana a osadou Vyšný. Na 350 ha zde byl v návaznosti na předchozí průzkumy zjištěn při mapování v letech 2003 – 2005 výskyt celkem 3595 hnízd lesních mravenců. Tímto zdejší komplex představuje největší evidovanou lokalitu lesních mravenců v České republice a řadí se k největším v Evropě. Na Kleti z 90 % převažuje velmi vzácný druh mravenec boreální (Formica aquilonia). V České republice byl zjištěn jeho výskyt ještě v Novohradských horách. Jinak se vyskytuje ve východ− ních Alpách, dále pak ve Skotsku a hojněji ve zbytku severní Evropy. Tento druh je tzv. glaciál− ním reliktem a je přizpůsoben životu v horských podmínkách (nižší průměrné teploty, delší zima, přizpůsobivost životu na strmých svazích apod.). Tvoří mnohočetné komplexy (poly− kalický druh) a je pro něho typický výskyt velkého množství královen v jednom hnízdě (poly− gynní druh). Rojení a páření probíhá od června do července. V kleťských lesích byl dále zjištěn výskyt druhů: mravenec lesní menší (Formica polyctena), mravenec horský (Formica lugubris) a mravenec otrokářský (Formica sanguinea). Pavouci Svažitý terén se skalními výchozy a mrazovými sruby, pod kterými jsou většinou úpatní kamenité sutě, představuje specifické podzemní prostředí jak pro různé druhy půdních mikroorganismů, tak pro některé specifické druhy bezobratlých, zvláště pavouků. Nejpozoruhodnějším druhem kamenitých sutí je druh Trogloneta granulum, jehož nálezy v Blanském lese (i na Kleti) a na Šumavě byly prvními nálezy v České republice. Tento druh je jedním z našich nejmenších pavouků. Dosahuje délky sotva 1 mm a je menší než špendlíková hlavička. Trogloneta granulum byla popsána v roce 1922 ze dvou jeskyní v jižní Francii. Další nález byl učiněn v sedmdesátých letech v Rakousku a nyní je výskyt tohoto druhu znám

i z Polska a Slovenska. Pavouček se vyskytuje výhradně v člověkem neovlivněných stabilizo− vaných kamenitých sutích bukového výškového stupně. Sutě, které obývá, jsou většinou pokryty vrstvou listí či mechu, což zajišťuje pavoučkovi stálé, vlhké a ani sebemenším závanem vzduchu nenarušené prostředí pro stavbu jeho drobných sítěk.

OBRATLOVCI Obojživelníci a plazi Výskyt obojživelníků a plazů na Kleti nebyl dosud důkladněji zkoumán. Z obojživelníků se zde vyskytuje ropucha obecná (Bufo bufo) a v nejrůznějších nádržkách nebo v příkopech podél cest je zejména na jaře poměrně hojný čolek horský (Triturus alpestris). Z plazů se především na úpatí Kletě a na lesních pasekách vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis) a ještěrka živorodá (Lace− rta vivipara), běžný je slepýš křehký (Anguis fragilis), vzácnější pak zmije obecná (Vipera berus). Ptáci Fauně obratlovců dominují především druhy lesní, což je dáno téměř absolutním zalesněním celého masívu Kletě. Pouze na lesních okrajích a na odlesněných plochách, přeměněných větši− nou na louky, nalézajících se převážně na úpatí Kletě, pronikají na Kleť nelesní druhy. Velký přírodovědný význam Kletě a také sousedních masívů Bulového, Buglaty a Vysoké Běty spočívá v tom, že se zde zachovaly na poměrně rozsáhlých plochách smíšené podhorské a horské lesy s převahou buku, které jsou svým složením relativně blízké původním lesům a tomu odpovídá i složení jejich fauny. Nejhojnějšími druhy ptáků těchto lesů jsou pěnkava obecná (Fringilla coelebs), brhlík lesní (Sitta europaea), sýkora uhelníček (Parus ater), králíček ohnivý (Regulus igni− capillus), králíček obecný (Regulus regulus), sýkora koňadra (Parus major), červenka obecná (Erithacus rubecula), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) a kos černý (Tur− dus merula). Z hlediska vzácnosti, a tím i ohroženosti, je však významnější výskyt relativně méně početných druhů, které jsou Sýc rousný (Aegolius funereus) svým výskytem vázány právě na tyto smíšené lesní porosty. Jde především o holuba doupňáka (Columba oenas), jehož populace v bukových lesích Kletě, ale i na jiných místech v CHKO Blanský les, patří k nej− větším v jižních Čechách. Hnízdí především ve starých porostech, kde nalézá vhodné dutiny pro hnízdění. Velice často se jedná o dutiny po datlu černém (Dryocopus martius), který na Kleti rovněž hojně hnízdí. Ke vzác− ným, ale typickým druhům smíšených lesů Jeřábek lesní (Tetrastes bonasia)

22

23

Kletě patří lejsek malý (Ficedula parva) a lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca). Oba druhy hnízdí v dutinách buků. Zejména lejsek černohlavý patří na Kleti k velice vzácně se vyskytujícím druhům. Stejně jako v případě holuba doupňáka je i jejich existence podmíněna přítomností starších lesních porostů a mýcením těchto porostů je jejich přežití ohroženo. Poměrně hojně hnízdí ve smíšených lesích Kletě i sýc rousný (Aegolius funereus), reliktní druh, jehož centrem rozšíření je boreální pás severského jehličnatého lesa (tajga). Z dalších původem tajgových druhů se v lesích Kletě poměrně hojně vyskytuje nejmenší evropská sova kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a jeřábek lesní (Tetrastes bonasia). Velmi vzácně a ojediněle je na Kleti zjišťován datlík tříprstý (Picoides tridactylus) a kos horský (Turdus torquatus); jejich hnízdění na Kleti však dosud prokázáno nebylo. Oba tyto druhy sem pronikají ze Šumavy a jsou stejně jako ořešník a jeřábek vázány především na jehličnaté lesy. Ptactvo smrkových lesů Kletě je co do druhové skladby velice podobné ptačím společenstvům smíšených lesů. Z deseti nejhojnějších druhů je sedm druhů totožných s nejhojnějšími druhy smíšených bukových lesů, početní zastoupení jednotlivých druhů je ovšem odlišné. Ve struktuře avifauny smrčin chybí druhy striktně vázané na listnáče a naopak objevují se druhy nové, typické pro smrkové porosty, jako jsou čížek lesní (Carduelis spinus), křivka obecná (Loxia curvirostra), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), sýkora parukářka (Parus cristatus), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) nebo jeřábek lesní (Tetrastes bonasia). Teprve v nedávné době vymizel z kulturních smrkových lesů Kletě významný ptačí druh − tetřev hlušec (Tetrao urogallus). Ještě na přelomu století bylo jen v oblasti lesní správy Nový Dvůr známo více jak třicet více či méně pravidelných tokanišť. Příčiny vymizení tetřeva nejsou přesně známy, ale budou mít zřejmě globální a nikoliv jen lokální charakter. Naopak, v posledním desetiletí pronikl do kleťských lesů čáp černý (Ciconia nigra), jehož hnízdění bylo zaznamenáno na některých z četných skalních útvarů Kletě. Rozsáhlé kleťské lesy jsou domovem celé řady dravců, a to i velice vzácných druhů. Doposud běžně zde hnízdí káně lesní (Buteo buteo), vzácněji pak jestřáb lesní (Accipiter gentilis), krahu− jec obecný (Accipiter nisus) a včelojed lesní (Pernis apivorus). Ojediněle zde bylo zaznamenáno hnízdění motáka pilicha (Circus cyaneus) a v roce 1970 zde v oblasti Lazce s největší pravděpodobností vyhnízdil orel křiklavý (Aquila pomarina).

V souvislosti s reintrodukcí a stabilizací populace rysa ostrovida (Lynx lynx) na Šumavě pronikl tento druh koncem osmdesátých let i na Kleť (poprvé byl na Kleti spatřen 1. 11. 1989) a od počátku devadesátých let je jeho výskyt na Kleti trvalý. V současnosti byly pozorovány v oblasti Blanského lesa 2 samice s koťaty, 2 dospělí samci a 3 mladí jedinci. V roce 1978 byl na Kleť introdukován muflon (Ovis musimon) a oblast Kletě byla vyhlášena chovnou oblastí pro tuto zvěř. Z 62 kusů, vyskytujících se zde v roce 1983, však v polovině devadesátých let zůstalo jen několik málo kusů. Pro škody na lesních porostech byl stav muflonů postupně snižován a také proniknutí rysa do Kletě mělo na populaci muflonů svůj vliv. Druhově početnější, i když mnohem méně nápadní, jsou drobní savci − hlodavci, hmyzožravci a netopýři. Nejvzácnějším hmyzožravcem Kletě je nepochybně rejsek horský (Sorex alpinus), vzácný savec, jehož početnost na příhodných místech Kletě (chladná a stinná místa podél drobných vodotečí) je překvapivě vysoká. Z dalších druhů se na Kleti vyskytuje rejsku horské− mu podobný rejsec černý (Neomys anomalus), v bukových porostech a na křovinatých pasekách lze poměrně často zastihnout roztomilého plšíka lískového (Muscardinus avella− narius). Nejběžnějšími druhy drobných savců kleťských smrčin jsou rejsek obecný (Sorex ara− neus), rejsek malý (Sorex minutus) a norník rudý (Clethrionomys glareolus), v bukových lesích je vedle těchto druhů hojná i myšice lesní (Apodemus flavicollis). Z netopýrů patří k nejvzác− nějším netopýr severní (Eptesicus nilssoni) a v bukových lesích není vyloučen ani výskyt velice vzácného netopýra stromového (Nyctalus leisleri). Na úpatí Kletě, u Třísova, bylo v roce 1983 zjištěno zimování netopýra brvitého (Myotis emarginatus), což byl ve své době první doklad výskytu tohoto druhu v jižních Čechách.

Savci Z velkých druhů savců jsou na Kleti významné zejména poměrně početné populace některých druhů zvěře. Hojný je zejména srnec obecný (Capreolus capreolus), liška obecná (Vulpes vul− pes), prase divoké (Sus scrofa), kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina), vzácnější je pak jezevec lesní (Meles meles). V současné době se na Kleti vyskytuje i jelen evropský (Cervus elaphus), který po vystřílení v polovině 19. století opět osídlil Kleť koncem šedesátých let dvacátého století. Rys ostrovid (Lynx lynx)

Plšík lískový (Muscardinus avellanarius)

24

25

Dědictvím přešlo v roce 1719 Krumlovské panství do majetku Schwarzenberků. Hospodaření v lesích se začalo řídit „Schwarzenberským lesním řádem” (1715), který se zabýval usměr− ňováním těžeb a obsahoval řadu ochranných opatření. Například zakazoval pastvu v lese, rozdělávání ohňů a nařizoval ochranu náletových semenáčků. Koncem 18. století vystupuje do popředí úsilí o využití velkého bohatství dřevních zásob na celém panství. A tak se začínají vytvářet předpoklady k obnově zpustošených kleťských lesů. Počátky umělé obnovy lesa lze spojovat s r. 1770, kdy začal na Krumlovsku organizovaný sběr lesního osiva. Prvním písemným dokladem o umělé obnově na Kleti je zpráva krumlovského vrchního lesmistra, že u obce Srnín byla v roce 1783 oseta paseka jehličnatými semeny a žaludy. A to byl vlastně první podnět ke zřizování plantáží pro pěstování lesních stromků. Následně byla ve zlatokorunských lesích v r. 1796 založena lesním inženýrem Franzem Josefem Matzem velmi moderní školka. V této době se také začíná s kultivací modřínu.

První zásilka semen modřínu přišla z panství Murau ve Štýrsku na jaře 1784. Kultivace pod Kletí byla zpočátku neúspěšná. Později byly výsevy opakovány a modřín se stal v jižních Čechách zdomácnělou dřevinou. V první polovině 19. století začíná nabývat převahy holosečné hospodářství. V kleťských lesích se však tento způsob hospodaření prováděl omezeně. Na jihozápadním úpatí Kletě, v Červeném Dvoře, byla v r. 1835 založena další lesní školka. Po roce 1850 se na krumlovském panství začíná se systematickým prováděním výchovných zásahů. V roce 1852 byl vydán 1. lesní zákon, který byl na svou dobu velmi progresivní a většina jeho ustanovení platila až do roku 1960, některá platí dokonce i dnes. Na základě dekretu majitele z roku 1867 došlo (v letech 1869−74) k prvnímu řádnému „zařízení” všech lesů krumlovského panství tzv. saskou metodou (lesy byly „zařízeny” na principu věkových tříd a rozděleny na oddělení). Pro podhorské lesy Blanského lesa byla stanovena 120−letá obmýtní doba. Obnova lesa byla přednostně prováděna tmavou sečí (tj. tehdy používaný název pro clonnou seč, převzatý z němčiny) s maximálním využitím přirozeného zmlazení, zvláště buku a jedle. Jakmile se dostavil semenný rok, vytěžily se silné sortimenty buku s bohatou korunou, aby později nedošlo k poškození náletů. Do bukového zmlazení se po domýcení matečného poros− tu doplňoval výsadbou smrk. Na vhodných lokalitách se přimísily dubové, klenové a jilmové skupiny, které byly vysazovány jako odrostky. Nalétnuté smrky v bukových skupinách se vy− trhávaly, aby nedošlo k přerůstání smrku a potlačení buku. V nižších polohách se zalesňovalo dubem a borovicí, částečně s příměsí modřínu, případně i smrku. Obdobné zásady hospodaření byly uplatňovány a upřesňovány i v dalších pravidelných revizích lesních hospodářských plánů. Pro hospodářský celek Blanský les vypracoval v r. 1897 Ing. Dr. František Heske jednotné směrnice hospodaření. Zaměření obnovy spočívalo v zakládání smíšených porostů s výhle− dovým cílem: smrk 60 − 70 %‚ buk a jedle 30 − 40 % s příměsí javoru, jilmu a jasanu. Zakládání čistých porostů se nedoporučovalo. Zastoupení buku nemělo překročit 50 %. Obnova se pro− váděla celoplošnou clonnou sečí (tj. jedna ze základních obnovních sečí, kdy nový porost vzniká pod ochranou − clonou mateřského porostu). Směrnice hospodaření z roku 1907 preferují především obnovu lesa skupinovým zmlazením, případně vytvořením dalších bukových a jedlových skupin náletů. V uměle založených porostech se upřednostňoval holosečný způsob hospodaření. Obnovním cílem bylo založení smíšených porostů s následným zastoupením: smrk 60 − 80 %, buk 20 − 40 %, jedle 10 %. Pěstební směrnice z roku 1931 rovněž preferují principy podrostního hospodaření. Nově byla použita tzv. Wagnerova clonná seč od severu, která představuje proředění smrkového porostu za účelem zmlazení smrku. V případě většího zabuřenění (tj. zvýšení pokryvnosti bylinného patra) se smrk vysazoval uměle. Podle hospodářské evidence bylo na schwarzenberském majetku v Blanském lese vytěženo za období 1868−1951 celkem 2 033 446 m3 dřevní hmoty (bez kůry), tj. z 1 ha 4,82 m3 ročně. Kleťské lesy obdobně jako ostatní v Blanském lese a na Šumavě postihla řada přírodních kalamit. V Kleti to byly převážně kalamity větrné, částečně i sněhové. Historicky nejznámějším je polom z roku 1870, který postihl celou oblast Šumavy. V minulosti byly časté a nebezpečné i lesní požáry. Lesy Kletě byly a jsou častým cílem odborných lesnických exkurzí. Jednou z nejvýznamnějších byla exkurze České lesnické jednoty v srpnu 1898, o níž se dochoval podrobný průvodce a porostní mapa se zakreslenými trasami.

26

27

LESY Počátky hospodaření v lesích Blanský les byl součástí hraničního lesa sahajícího až na okraj Budějovické pánve. V posledním století před naším letopočtem začaly oblast osídlovat keltské kmeny, které založily oppidum na Třísově. Na počátku 6. století n. l. sem začal pronikat slovanský kmen Doudlebů. V 10. století se území dostalo pod nadvládu Slavníkovců a po roce Větrné polomy, 1917 (ÚHUL Č. Budějovice) 995 n. l. pod přímou správu Přemyslovců. Až do počátku 12. století n. l. byl tento kraj roztroušeně osídlován, a to hlavně v blízkosti řeky Vltavy a jejích přítoků. Zemědělská kolonizace se začala rozvíjet ve 12. až 15. století zároveň s rozmachem obou linií Vítkovců (krumlovské a rožmberské). V této době byla druhová sklad− ba lesů odlišná od dnešní. Vyšší vegetační stupně pokrýval buk a smrk s jedlí, ve středních polohách dominoval buk a v nižších polohách rostly duby a borovice. Koncem 15. století byly z velké části vytěženy lesy v okolí Českého Krumlova, a to také na jižních svazích Kletě. Ničení lesů pokračovalo vysekáváním a spásáním přirozených náletů dřevin a také hrabáním steliva pro dobytek. Teprve obavy Rožmberků z nedostatku dříví vedly k tomu, že byl vydán rožmberský poddanský řád (r. 1560), který výslovně zakazoval pastvu dobytka v lesích. Kritická situace v zásobách dřeva v kleťských lesích byla zřejmě impulzem k vypracování návrhu těžebních směrnic, které měly upravit dosavadní neorganizované způso− by využívání lesů. Ve směrnici, pocházející z prvního desetiletí 17. století, je odmítán toulavý způsob těžby a doporučuje se holosečný způsob. Po převzetí panství Eggenbergy bylo od holosečného způsobu upuštěno. Přesto však bylo za jejich vlády z kleťských lesů vytěženo velké množství dřeva na řezivo a trámy pro renovaci a další výstavbu krumlovského zámku. Avšak i v této době byla nařízena některá opatření k ochraně lesa (například zákaz těžby dříví, které nebylo označeno a vypalování lesů), a to v reskriptu Jana Kristiana z Eggenbergu z roku 1690. Hospodaření v lesích za Schwarzenberků

Hospodaření v lesích po druhé světové válce

HLAVNÍ DŘEVINY

Ve válečných a poválečných letech nastal nedostatek lesního dělnictva, tudíž došlo k zanedbání nutné pěstební péče. Nevhodným zásahem do příznivého stavu porostů byly nadměrné těžby v době okupace, které měly za následek místy silné prosvětlení, zabuřenění a znemožnění přirozené obnovy porostů. V období 1965−1966 při přípravě lesního hospodářského plánu (LHP 1967−1976) bylo provedeno první typologické mapování všech lesů v Blanském lese včetně těchto revírů masívu Kletě: Nový Dvůr, Borová, Jaronín. V plánu hospodářských opatření se prefe− rovalo využití přirozeného zmlazení v kombi− naci se sadbou. Přirozená obnova buku byla omezována v důsledku snahy vytvořit smí− šené listnato−jehličnaté porosty s účastí tzv. hospodářských dřevin (hlavně smrku Zmlazení buku a javoru klenu a v nižších polohách borovice). Na severních expozicích a v méně kvalitních porostech byl aplikován holosečný způsob hospodaření. Podle LHP pro období 1976−1985 bylo v hospodářských opatřeních konstatováno, že přirozená obnova buku je dokonce nežádoucí, protože vede ke vzniku porostů buku bez zastoupení ostat− ních dřevin. Proto dochází k použití holosečí a náseků s přímou výsadbou smrku do existu− jícího bukového zmlazení. Jedle byla pěstována v zástinu v tzv. kotlících. Při prověrkách v roce 1981 bylo zjištěno, že obnova lesa je příliš jednostranně zaměřena, a to pouze na přeměnu bukových porostů na porosty s převahou smrku. Proto byla opět doporučena metoda obnovy bukových porostů přirozenou cestou. Pro špatný zdravotní stav jedle byly naplánovány předčasné obnovy porostů, v kterých měla jedle vyšší zastoupení. V období 1986−1995 se přechází k diferencovanému způsobu hospodaření s maximálním využitím přirozené obnovy hospodářských i melioračních dřevin. Jedle byla na exponovaných lokalitách prakticky zlikvidována v poněkud ukvapené snaze předejít „jejímu hynutí”, které v té době právě vrcholilo a přinášelo lesníkům problémy z důvodů nadměrného výskytu jedlových souší. Holosečné obnovní prvky byly aplikovány převážně v porostech přestárlých a při rekon− strukcích lesa (tj. přeměnách na porosty s lepší druhovou a prostorovou skladbou).

Historický text převzatý z „Umění lesního” od Viléma Věnceslava Havelky z roku 1823.

Hospodaření v lesích v současnosti Dnes se opět začíná postupně přecházet k principům hospodaření, které je přírodě blízké. Upřednostňuje se podrostní způsob hospodaření, tzn. že lesní porosty, které odpovídají dřevinnou skladbou danému stanovišti, se zmlazují přímo pod stávajícím mateřským porostem. Při tomto způsobu se využívá vhodné mikroklima pro přirozený růst a vývoj mladých jedinců. Dřeviny, které nejsou zastoupeny v mateřském porostu, se doplňují výsadbou. Cílem současného hospodaření v lesích je vytvářet takové lesní porosty, které by se druhovou, prostorovou i věkově diferencovanou skladbou přibližovaly přirozené skladbě lesů daného lesního typu (tj. skladbě dřevin v daných přírodních podmínkách). Současný LHP respektuje nejen nové poznatky z lesního hospodářství, ale také přihlíží k zájmům ochrany přírody. 28

Buk (Fagus sylvatica) Buk si libuje s prstí nebo štěrkem smíchanou, mírně vlahou, hlinovatou půdu, která nemusí býti tuze hluboká. Mokrá a velmi těžká zem a příliš mnoho písku bukům neprospívá. Na rovinách a na předhoří roste sice buk nejlépe, ale v horních, před půlnočními větry zachovaných oupadech se velmi dobře daří, an jej na hřbetech vysokých hor českých, ačkoli krátký, špičatý a haluznatý nalézáme, kdež v plném lese zrostlí bukové, 120letí nemívají ani 20 kostkových střevíců (0,63 m3), ježto v tom stáří v mírnějším podnebí 50 kostkových střevíců (1,58 m3) i více vynesou. V příznivých okoličnostech dá se buk za 120 až 150 let v kamenném lese k hospodářské potřebě porážeti. V dobré půdě a v mírném podnebí však přibývá do ještě déle na výšku a na tloušťku. Já jsem dal buky 300leté porá− žeti, kteří byli ještě dokonale zdrávi. Jeden z nich byl 125 střevíců (39,5 m) dlouhý a měl Pohled do letní bučiny 1400 kostkových střevíců (44,2 m3) dříví. Užitek buku jest velmi veliký. Jeho husté bílé dříví jest příhodné k stavění pod vodou, k dílu kolářskému a soustružnickému, k rozličnému nářadí domácímu, a v čas nouze i k stavění v suchu, bylo−li v prostřed zimy poraženo. Na povětří a ve vlhku nemá stálosti, neboť lehce zpuchří a zčerviví. Bukvicemi se výborně krmějí divoká a domácí prasata, slanina však domácích vepřů po bukvicích nebývá tak jadrná a stálá jako po žaludech. Také všecka vysoká a srnčí zvěř ráda sbírá bukvice, jezevec po nich velice ztloustne a mnoha jiným čtvernohým zvířatům a ptákům bukvice velmi jdou k duhu. Mimo to mají v sobě mnoho velmi dobrého a záživného oleje. Chceme−li jej míti k jídlu, dáme suché bukvice oloupati, a v novém docela čistém kloci studeně tlouci, nebo mačkati, chceme−li ale olejem svítiti, můžeme bukvice se šupinami teple tlouci. V prvním pádu dostaneme velmi sladký a chutný olej, tak dobrý jako nejlepší francouzský olej. Ten olej dá se také mnoho let zachovati a čím starší bývá, tím lepší, jestli jej, když se dokonale usadí, v dobře vysmolených nádobách ve sklepě do písku zahrabeme. Obyčejný javor (Acer pseudoplatanus) Javor miluje zvláště půdu s prstí, pískem, štěrkem, anebo s kamínky, poněkud hlubokou, mírně vlhkou, a nedaří se v mokré, nebo příliš písčité a suché. Nejpěkněji roste v rovinách a na zimních stranách předhoří − nalézáme jej ale také ještě na vejškách, kde první kyselinky rostou, v znamenité velikosti, má−li dobrou půdu. V příznivých okoličnostech dají se javorové, kteří se nalézají promíchaní mezi buky, za 120 let porážeti. Mnohem déle však rostou a trvají. 29

Já jsem dal docela zdravé, 200leté javory porážeti, kteří byli sto střevíců (30,6 m) dlouhý a velice silní. Pěkné bílé javorové dříví jest příhodné k stavění ve vodě a v suše, zvláště ho potřebují koláři, truhláři, řezbáři a jiní řemeslníci, též kteří hudební nástroje dělají. Nejvýbornější jest k palivu, neboť se srovnává s bukovým. Listí javorové, za zelena natrhané a na slunci sušené, jest dobrá píce pro ovce. Jesen (Fraxinus excelsior) Jesen miluje s mastnou a drobným kamením smíchanou, trochu hlubokou, mírně vlhkou, hlínovatou půdu, a nedaří se v mokré nebo příliš lehké a vyprahlé. Roste na rovině a na prostředních horách, v stinných údolích, a na zimních stranách hor nejlépe. V kamenných lesích se dá za sto až za 120 let porážeti, bývá ale v pohodlných okoličnostech mnohem starší. Já jsem dal 180leté jeseny káceti, kteří 90 střevíců (28,4 m) dlouhý, 3 střevíce (0,95 m) v průměru tlustý a ještě docela zdrávi byli. Husté, pěkně plamenné dříví jesenové jest velmi dobré k stavění v suchu a ve vodě, nemá však dlouhé stálosti ve vlhku a na povětří. Koláři a truhláři si ho obzvláště vážejí. Jak čerstvé, tak i na slunci sušené jesenové listí rády žerou kozy, ovce a hovězí dobytek. Kůra se hodí k barvení a v čas nouze také k vydělávání koží.

Mladistvé jedličky jsou méně citedlné zimy než−li trvanlivého slunečného parna, a přikrývající je tráva a lesní chmeloví velice jim škodí. V prospěšných okoličnostech jedle k stavění nebo k palivu za sto nebo 120 let dospěje, žije ale a roste mnohem déle a byly jedle poraženy, které se v případnostech velmi příznivých sestaraly na 250 let v dokonalém zdraví. Takové obrostlé kmeny bývají 130 i 140 střevíců (41,1 − 44,3 m) z dýli a mívají na tlustém konci 6 i 7 střevíců (189,6 − 221,2 cm) v průměru. Dříví jedlové jest velmi bílé a mrštné. Jest užitečné k stavění v suchu, jsou z něho výborné lodní stěžně, pěkné řezby a užitečný topič. Mimo to vydává také jedle terpentýn, který se v boulích pod kůrou shromažďuje, a se dílem ze semena tlačí, dílem z mladých, okolo sv. Jana Křtitele natrhaných šáchů táhne. Z kůry koželuzi tříslo dělají.

VÝZNAMNÍ LESNÍCI NA PANSTVÍ KRUMLOV

Jedle miluje lesní zem, ne velmi lehkou, mírně vlhkou, trochu hlubokou, a na horách, ne tuze studených ještě dobře roste, ani se její vláčné ratolesti sněhem a jíním lehce nezlámou. Jen na mokřinách a na bažinách jedle se dokonce nedaří, v každé jiné zemi podle dobroty půdy roste. V útlé mladosti žádá si jedle střídavého stínu a sama pro sebe velmi těžce roste.

Josef John (1802−1871) působil na lesním úřadě v Českém Krumlově, kde provedl odhad lesů panství. Po celý život se věnoval obnově pralesovitých porostů na Vimpersku a jeho zá− sluhou byla vyhlášena rezervace Boubínský prales. František Josef Matz (1755−1841), vrchní mysli− vec a lesní inženýr. Na panství Krumlov působil od r. 1786 a v této době provedl systemizaci lanovou soustavou plošnou (tj. rozdělení komplexu lesa při stoleté obnovní době na 100 dílů, z nichž každý rok byl jeden díl vytěžen) na schwarzenber− Schwarzenberští lesníci, 2. pol. 19. století ských panstvích. Své zásady na úpravu lesního (ÚHUL Č. Budějovice) hospodářství sestavil v taxační instrukci z roku 1795 a je také zakladatelem jedné z prvních lesnických škol ve Zlaté Koruně. Josef Rosenauer (1735−1804) se narodil ve Chvalšinách a vyučil se myslivcem v Červeno− dvorské bažantnici. Později se stal lesním adjunktem při lesním úřadě v Českém Krumlově. Vystudoval inženýrskou akademii ve Vídni. Jako schwarzenberský lesní inženýr prováděl různé zaměřovací a odvodňovací práce. Jeho životním dílem bylo vytrasování a postavení „Vídeňského kanálu”, známého jako Schwarzenberský plavební kanál, kterým byly po převe− dení vod z povodí Vltavy do Dunaje zpřístupněny dřevní zásoby pralesovitých porostů na horním toku Vltavy. František Schönauer, rodák z Toužetína (nar. 1778), nástupce inženýra Matze v lesním úřadě, ale i vedoucí lesnické školy. V roce 1816 byl jmenován jízdním a v r. 1822 vrchním myslivcem na panství Krumlov. Dr. Ing. František Heske (1857−1926) pracoval původně jako lesní geometr, dále jako lesní taxátor, později byl vedoucím úředníkem lesní inspekce a krátce generálním lesním ředitelem. Dr. Ing. Štěpán Duschek (1895−1956) rodák z Nové Bystřice, vynikající lesní taxátor a od r. 1938 ústřední ředitel na Hluboké, později i v Českém Krumlově. Po r. 1945 přešel na schwarzenber− ské panství ve Štýrsku. Od roku 1947 byl rakouským delegátem u FAO v Ženevě. Václav Fellner rytíř z Feldeggů (1724−1809), vrchní lovčí se sídlem v Českém Krumlově. V roce 1744

30

31

Smrk (Picea abies) Smrk miluje půdu s mastnou zemí, hlínou a pískem nebo drobným kamením smíchanou, mírně vlhkou, můžeme se ho ale také v zemi méně dobré s užitkem dochovati. Smrk sice nežádá hluboké půdy, ani velmi hlubokých kořenů nepouští, roste ale přece nejlépe v hluboké zemi, poněvadž ta v létě potřebnou vláhu déle drží, nežli mělká. Toliko mokřina, bažina a jíl jsou pro− tivny smrku, ani v nich buď dokonce neroste, aneb aspoň velmi churý bývá. Z ohledu podnebí není smrk vybíravý. V mírných a studených krajinách nejpěkněji roste a i při horách nejstudenějších vídáme ještě pěkné smrčiny, protože jim pro hebkost ratolesti málo jinovatka škodí. Ale v podnebí velice studeném bývá tlouška a dýlka smrku mnohem skrom− nější nežli v mírnějším. V příhodných okoličnostech dá se smrk za 100 nebo za 120 let na sprosté stavění, na klády a palivo porážeti. Žije ale a roste mnohem dýl, i byliť poraženy smrky, které přes dvě stě let měly a ještě zdrávy byly. Víme však zkušenosti, že smrky dříve hnijí než jedle. Já vím, že 150leté smrky které v zemi, velmi dobré, snad poněkud vlhké, stály, již velmi nahníjely. Byly 140 střevíců (44,3 m) dlouhé, měly dole 5 střevíců (158 cm) v průměru, a na deset střevíců (3,2 m) zdůly nemohly se k stavění pro shnilotu duše potřebovati. Je−li však země dobrá, a více suchá, než vlahá, netřeba se báti častého hnijení, a dříve bývá pevnější nežli v zemi vlhké. Z toho vidíme, že smrky jedlím vzrůstu dokonce nic neustoupějí, a na velmi dobré zemi mívají stoleté smrky 150 střevíců (47,4 m) v dýlce a 3 střevíce (95 cm) v dolejším průměru. Dříví smrkové jest znážluta bílé, mrštné, a jak k stavení v suchu, tak i na lodní stěžně a na řezbu velmi dobré. Dá též velmi dobrý topič. Smrk vydá mnoho pryskyřice a koželuhům dobrého třísla. Jedle (Abies alba)

byl ustanoven dvorním myslivcem v Novém Dvoře. V roce 1747 byl jmenován lesmistrem panství Krumlov a v roce 1775 lovčím. Celý život se věnoval nejen myslivosti, ale především lesnictví. Eustach Vlček (1740−1828) významný krumlovský lesmistr, který vynikal mezi schwarzenber− skými lesníky. Prováděl převážně taxační odhady lesů a mnoho času věnoval boji proti pytláctví. Vilém Soucha (1824−1896) nejdříve pracoval jako adjunkt na lesním úřadě v Hluboké nad Vltavou, od 1. prosince 1868 byl jmenován lesmistrem největšího schwarzenberského panství Český Krumlov.

Z HISTORIE MYSLIVOSTI Lovnou zvěří Blanského lesa byla lesní zvěř, stejně jako na blízké Šumavě: jelen, srnec, černá zvěř, medvěd, vlk, rys, divoká kočka, liška, vydra, kuna a zajíc. Z ptáků to byl tetřev, tetřívek, jeřábek, divoký holub a v podhůří na polích koroptev a křepelka. Díky velkým dominiím se zachovaly bohaté archívy s množstvím zpráv o myslivosti. Z doby posledních Rožmberků známe mnoho údajů z kroniky Václava Březana. Roku 1580 byl přijat do služby nový myslivec Václav Kapřík z Vokovic za roční služné 15 kop grošů českých a naturálie. Myslivci pobírali zástřelné v bílých penězích (denáry): za tetřeva 3, za tetřívka 2, za jeřábka, holuba nebo kačera 1, za koroptev 1/2, za veverku 2. Množství ulovené zvěře bylo vysoké. Při svatební hostině Viléma z Rožmberka s Annou Márií Bádenskou roku 1578 bylo vedle jiného masa spotřebováno 40 jelenů, 50 kusů srnčího, 20 688 kvíčal a divokých holubů, 30 tetřevů, 2 130 zajíců, 250 bažantů, 2 050 koroptví, 4 dropi, 50 divočáků a 30 sudů nasolené zvěřiny. To samo svědčí o tom, kolik asi bývalo zvěře a co vše museli myslivci dodat ke kuchyni, nebo dovézt z jiných panství. S nástupem Habsburků roku 1526 nastala móda štvaní zvěře: štvaní zajíců s chrty, nebo štvaní medvědů s dogami. V letech 1583−1589 postavil italský stavitel Baltasar Maio da Vomio lovecký zámek Kratochvíli, v jehož blízkosti založil již roku 1579 Jakub Krčín Netolickou oboru, největší v Čechách, kde žilo až 3 000 kusů jelení zvěře. Roku 1598 založil Petr Vok bažantnici Červený Dvůr. Za éry Eggenberků (1622−1719) je známo zakládání vlčích jam a používání jeleních lekadel k ochraně lesa. Na Kleti bylo roku 1658 napočítáno pouze 10 jelenů. S příchodem Schwarzenberků roku 1719 nastal nový rozmach myslivosti. Bylo nařízeno hubení škodné zvěře, zvláště vlků, rysů a medvědů. Účinek se záhy projevil. Již v roce 1725 byl zaznamenán stav jelení zvěře v Blanském lese v počtu 585 kusů. To ovšem zas vedlo k rozvo− ji pytláctví, zvláště bavorského, takže bylo nutné ve 2. polovině 18. století stav zvěře snížit, a dokonce ji i vystřílet. O černou zvěř se zpočátku dobře pečovalo, po roce 1780 však bylo nařízeno omezení jejího chovu a od roku 1786 byl její chov ve volnosti mimo obory zcela zakázán. S vyhubením většiny šelem, jelení a černé zvěře nastala v 19. století éra zvěře srnčí. V Blanském lese i na Šumavě žila velice hojně srnčí zvěř, lovená v duchu romantismu osamělým lovem: čekáním, šoulačkou nebo odstřelem z oblíbených loveckých kočárů. V téže době nastala móda jarního odstřelu tetřevů, k němuž byli zváni pouze „vysocí hosté”, šlechti− ci. Kleť bývala jedním z nejlepších revírů, kde bývalo až 30 tetřevích tokanišť, každé s několika kohouty. Nadměrný odstřel, činící až 72 % tokajících kohoutů a trvající až do roku 1978 způ− sobil, že tetřev z Kletě a z celé Šumavy až na výjimky zcela vymizel. Do poloviny 20. století, pokud trvalo soukromé panství, bylo myslivecké hospodářství (až na tetře− va hlušce) vzorné. Druhá polovina našeho století zanechala na stavech lovné zvěře, zvláště drobné, zničující civilizační vliv, jímž byla tato složka našeho přírodního bohatství z velké části vyhubena. 32

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ HORY KLETĚ Přírodní rezervace Kleť Přírodní rezervace Kleť zaujímá plochu přibližně 65 ha, území je chráněno již od roku 1956. Předmětem ochrany je přirozený smíšený podhorský les, tvořený převážně acidofilními bučinami, jen místy je lze přiřadit k chud− ším květnatým bučinám. Žije zde druhově pestrá fauna bezob− ratlých i obratlovců, vázaných na přirozené smíšené porosty. Jen menší část rezervace zahr− nuje patrně původní porosty s přestárlými stromy. Do území Smíšený porost s výrazně zmlazeným bukem PR spadá i část uměle vysá− zeného lesa s převahou smrku. Přestože na části rezervace nejsou původní lesní společenstva, lze složení porostů považovat za přirozené a ochranu za oprávněnou. Přirozené porosty budou ponechávány bez zásahu, ve smrkových porostech budou prováděny zásahy s ohledem na dlouhodobý cíl ochrany − vytvoření celku přirozených porostů, který se co nejvíce přiblíží porostům původním. Pěstební opatření v těchto částech budou zaměřena na postupnou přeměnu stávajících porostů na porosty přirozené skladby a struktury, schopné samostatné obnovy a dalšího vývoje bez pěstební péče a reprezentující přirozené lesy daných typů. Západní část PR Kleť o ploše asi 38 ha byla vybrána na základě dohody Lesů ČR a Správy ochrany přírody k úplnému ponechání samovolnému vývoji, pro podrobný výzkum a monito− ring stavu lesa. Výzkum je zaměřen na poznávání dynamiky přírodních procesů a získané výsled− ky a vědomosti budou prakticky využitelné při uplatňování přírodě blízkého hospodaření v lesích. Přírodní památka Horní Luka V roce 1996 byla vyhlášena na severních svazích Kletě (asi 2,5 km ssv. od vrcho− lu) přírodní památka Horní Luka s boha− tou luční květenou a řadou vzácných druhů rostlin. Jádro rezervace tvoří mezofilní louky s běžnou, ale druhově velmi pestrou luční flórou. Na okrajích rezervace jsou podmáčené plochy a ma− lá prameniště, kde najdeme porosty bezkolence modrého (Molinia caerulea), ostřice obecné (Carex nigra), ostřice Hartmanovy (Carex hartmanii) a vzácně i ostřice Davallovy (Carex davalliana).

Pohled do Křemžské kotliny z přírodní památky Horní Luka

33

Maloplošně zde můžeme zaznamenat krátkostébelné smilkové porosty s převažující smilkou tuhou (Nardus stricta). V rezervaci se vyskytují některé naše orchideje. Jsou zde bohaté populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) a vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia). Prstnatec májový, dříve také vstavač májový, patří k našim nejhojnějším orchidejím. Podíváme−li se na rozšíření prstnatce májového v masívu Kletě před 50 lety, zjistíme, že tento druh rostl téměř na každé vlhké a mezické louce. Dnes najdeme na Kleti jen několik málo lokalit a mnohde počet rostlin stále klesá. Kromě orchidejí se můžeme v rezervaci setkat se vzácnou masožravou rostlinou tučnicí obecnou (Pinguicula vulgaris) a s poloci− zopasným všivcem lesním (Pedicularis sylvatica). Přírodní památka Hejdlovský potok V roce 2002 byla na jižních svazích Kletě na ploše 6,39 ha vyhlášena přírodní památka Hejdlovský potok. Posláním PP je ochrana a uchování přirozeného toku Hejdlovského potoka a jeho přilehlého okolí. Předmětem ochrany jsou údolní jasanovo− olšové luhy, v jejichž stromovém patře dominuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), vtroušena je střemcha obecná (Prunus padus), ojediněle se zde vyskytuje zimolez černý (Lonicera nigra). Bylinné patro je velmi bohaté – převažuje v něm krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), blatouch bahenní (Caltha palustris), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), kostival hlíz− natý (Symphytum tuberosum), prvosenka vyšší (Primula elatior), škarda bahenní (Crepis paludosa) a další. K˙velmi významným patří bohatá populace kýchavice bílé (Veratrum album). Ze vzácných druhů se zde ještě vyskytuje oměj pestrý (Aconitum variegatum), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) a chrastavec lesní (Knautia dipsacifolia). Na zamokře− ných stanovištích se v území vy− skytují vlhké pcháčové louky s po− pulací prstnatce májového (Dacty− lorhiza majalis), ojediněle je zde zastoupena i vegetace střídavě vlhkých bezkolencových luk. Letecký snímek údolí Hejdlovského potoka

KLEŤ A SOUSTAVA NATURA 2000 hranice CHKO Blanský les

Téměř celé území chráněné krajinné oblasti Blanský les je ode dne 15. 4. 2005 (nařízení vlády č. 132/2005 Sb.) zařazeno do národ− ního seznamu evropsky významných lokalit. EVL Blanský les K zařazení Blanského lesa mezi evropsky významné lokality (EVL) přispěl významný Lokalita Vltava−Dívčí Kámen výskyt hořečku českého (Gentianella prae− cox subsp. bohemica*), přástevníka kosti− Lokalita Kleť valového (Callimorpha quadripunctaria*), vranky obecné (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetra planeri), vrkoče útlého (Vertigo angustior), netopýra velkého (Myotis myotis) a zvláště rysa ostrovida Lokalita (Lynx lynx). Lokalita je dále navržena i pro Vyšenské kopce − Lazecký vrch ochranu dvanácti typů přírodních stanovišť (= stanoviště, která jsou předmětem ochrany v EVL), z toho tři jsou tzv. prioritní (= stano− viště ohrožená vymizením v Evropské unii). EVL Blanský les sdružuje několik menších zvláště vymezených lokalit. Jednou z nich je lokalita Kleť zahrnující nejcennější porosty bučin na se− verních, severozápadních a západních svazích masívu hory Kletě. Kromě Kletě byly ještě vymezeny: Vyšenské kopce−Lazecký vrch a Vltava−Dívčí Kámen. Lokalita Kleť svým vymezením představuje nejrozsáhlejší soubor listnatých lesů v CHKO Blanský les. Kromě části, která se překrývá s přírodní rezervací Kleť jsou zde navíc zahrnuty velmi hodnotné porosty nad samotou Horní Moučka a severozápadně vrchu Široký kámen. Tyto porosty tvoří jádro tohoto území a vyskytuje se zde velká řada bučinných druhů rostlin a živočichů. Význam a kvalitu celého komplexu dokládá přítomnost téměř 87 % souvislé plochy relativně dobře zachovalých listnatých lesů a pouhých 13 % plochy tzv. biotopů X, tedy přírodních stanovišť silně ovlivněných člověkem (např. kulturní porosty stanovištně nepůvod− ních druhů jehličnatých stromů, ruderální vegetace). Dominantním typem vegetace jsou kyselé a květnaté bučiny, menší zastoupení z přírodních stanovišť mají lesní prameniště. Co je soustava Natura 2000? Natura 2000 je soustavou chráněných území evropského významu. Jejím prostřednictvím se chrání nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a také tzv. přírodní stanoviště (např. rašeliniště nebo bučiny), vyskytující se na území Evropské unie. Cílem soustavy Natura 2000 je vytvořit systém chráněných území, který je schopen účinně zachovávat, udržovat a chránit biologickou rozmanitost (jednotlivé druhy rostlin, živočichů a přírodních stanovišť) celé Evropské unie. Natura 2000 vychází z následujících právních předpisů: − Směrnice Rady 79/409/EHS z 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků. − Směrnice Rady 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

* Hvězdičkou jsou označeny tzv. prioritní druhy, tzn. druhy ohrožené v Evropské unii a druhy, kterým je věnována zvláštní pozornost.

34

35

© Geodis Brno spol. s r.o.

1047,5

Významná lokalita zahrnující říční údolí s mozaikou suťových lesů, dubohabřin, bučin, jedlin, doubrav, nelesních stanovišť, skalní a vodní vegetace. Po celé délce toku (30 km) má řeka ± přirozený charakter a protéká velmi pestrým geologickým podložím. Součástí je i přírodní rezervace Dívčí Kámen.

Kleť 1083 m n.m.

PR Kleť

174,5

Mozaika teplomilných tzv. širokolistých trávníků a teplomilných dou− brav a křovinných společenstev na bazickém a kyselém podkladu. Je zde zastoupena pestrá škála stanovišť s velkým počtem vzácných nebo jiným způsobem významných druhů rostlin, hub a živočichů. Jižní část se překrývá se stávající národní přírodní rezervací Vyšenské kopce.

Hospodaření v lokalitě Kleť Lesnické hospodaření bude zaměřeno hlavně na podporu přirozené obnovy stanovištně původ− ních dřevin, na vybraných stanovištích bude vhodné do porostů vnášet jedli bělokorou, příp. i javor klen a jilm drsný. Důležitými faktory jsou udržování stavů lesní zvěře na úrovni neohrožující přirozenou obnovu, ponechávání alespoň části odumírajících, mrtvých a doup− ných stromů. V neposlední řadě je také velmi podstatný šetrný přístup k vodnímu režimu lokality. Je nutné zcela vyloučit odvodňování pramenišť a prohlubování koryt potoků. O celou lokalitu by mělo být pečováno extenzivním způsobem lesního hospodaření. 36

37

Uhlířská Hájovna

Vltava−Dívčí Kámen

Území obsahující rozsáhlé porosty bučin na hřebenu Kletě. Kromě zachovalé vegetace se zde vyskytuje řada vzácných a ohrožených druhů ptáků a bezobratlých. Nejcennější porosty v podvrcholové části jsou součástí stejnojmenné přírodní rezervace.

PP Hejdlovský potok

Vyšenské kopce−Lazecký vrch

539,7

Široký kámen 983,7 m n.m.

Kleť

Rozloha (ha) Stručná charakteristika lokalit

Letecký snímek masivu Kletě s vyznačenou hranicí lokality Kleť zařazené do soustavy Natura 2000

Nad Javorem 863,6 m n.m.

Horní Moučka

PP Horní Luka Název

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)

Lokalita Kleť

Bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris)

Ohrožení lokality Kleť

ZÁVĚREM

Potenciální nebezpečí spočívá v nevhodných lesnických zásazích, především převodem list− natých porostů na jehličnaté kultury, využívání holosečného způsobu hospodaření, odvodňo− vání apod. Vrchol Kletě je v současnosti velmi populárním turistickým cílem, což se negativně projevuje zejména v okolí rozhledny a dále podél hlavních přístupových cest (nadměrný hluk, sešlap a následná eroze). V zimním období může obdobně rušivě působit provoz na sjezdovce, zejména pokud by mělo dojít k jejímu rozšíření a zavedení večerního provozu s osvětlením.

Naše Hora.

Další informace lze získat na Správě CHKO Mlhavé podzimní ráno na Kleti Blanský les nebo na internetových adresách: www.natura2000.cz a www.ochranaprirody.cz nebo přímo z internetových stránek Evropské komise: http://europa.eu.int/comm/environment/nature/home.htm.

O STARÉM HRADĚ NA KLETI Pověst zapsal a upravil J. Mádl, 1906 Před dávnými časy stával uprostřed krásných lesů na Kleti kamenný hrad, obehnaný pevnou hradbou z velikých kamenů a balvanů. Na hradě sídlil vladyka Hrozen se svou jedinou dcerou Krasavou, kteráž byla velice krásná. Oba pro svou spravedlnost, dobrotu a štědrost byli u svých poddaných velice váženi a všemi milováni. Krasava pro svou sličnost a krásu zalíbila se králi pekla − Belzebubovi, kterýž by ji byl rád dostal za svou manželku. Proměnil se ve švarného mládence a pokoušel se získat si srdce Krasavy a zároveň i přízeň otce, avšak marně. Ať dělal co dělal, nebylo mu vše nic platné. Jeho přání se nesplnilo a proto zlostí přímo zuřil. Vida, že se marně pokouší získati si srdce a lásku Krasavy a přízeň jejího otce, umínil si, že se jim oběma ve vhodné chvíli pomstí. Dlouho marně obcházel kolem hradu a čekal na vhodnou chvíli své pomsty. Konečně se přece dočkal. Stalo se jednou, že k vladykovi zavítali vzácní hosté a pozdrželi se na hradě. Před jejich odjezdem uspořádal hrad− ní pán veliký lov v sousedních lesích. Všichni obyvatelé hradu se zúčastnili tohoto lovu a také Krasava doprovázela svého otce. Na tento okamžik Belzebub čekal, aby provedl dílo své pomsty. Přiblíživ se ke hradu, pobořil ve své zlosti pevné hradby i hrad. Kameny a balvany, z nichž byl hrad zbudován, rozmetal zlostně kolem na všechny strany a naházel až do údolí pod kopcem. Jen několik málo velkých balvanů, zbytků mocné hradby se mu nepodařilo svaliti se stráně. Zabránil mu v tom mnich, který cestoval krajem a navštívil též hrad. Vida čerta, jak hrad ničí, pokřižoval se a kříž u pasu na růženci přivázaný vy− zdvihl vzhůru nad hlavu. Toho se Belzebub zalekl a v šíleném spěchu utekl odtud rovnou do pekel. Od té doby na svahu Kleti i hluboko pod ní vidíme spoustu rozházeného kamení a na temeni vrchu veliké balvany jako zbytky pevných hradeb dávného hradu, který tam podle pověsti kdysi stával. 38

Když máme někoho rádi, máme co poznávat celý život. To je také příběh naší Hory. Hora Kleť je krásná za každého počasí a v každé denní i roční době. Když máme štěstí, několikrát za rok můžeme z vrcholu vidět Alpy. Nad jižním obzorem stojí dlouhá mračna, ale nejsou to mračna, jsou to ledovce vzdálených velehor. Proč máme takovou radost, když jsme na výhledu? Je to radost ze svobody. V horizontech domovských jsou vidět Novohradské hory, Šumava, jihočeská rovina a do dálky směrem k Praze pahorky Brd a Vysočiny. Bydlíme v historické krajině. Všude na dohled je vidět kostel. Také naše Hora je historická. Cesty a pěšiny tu prošlapával náš předek celá staletí. Obdivujeme se jakoby původní přírodě, ale jsme vlastně v přírodním parku. Každý strom tu byl už mnohokrát poražen a znovu vysazen. Hospodář tu dobýval skromně úrodnou půdu a vynášel kamení z polí. Svahy ohraničují zídky i mohutné umělé splazy kamení, dnes porostlé divokým kvítím a prolezlé zmijí. Nebojte se, je plachá. Rostou tu celé atlasy kytek, hub, motýlů, brouků a broučků, barevných ještěrek a Pánbůh tu má hudební konzervatoř pro ptáky zpěváky. Ptáci letci majestátně monitorují každý pohyb. Barvy a světla: Dějiny umění v obrazech. Někdy absolutní ticho, jakoby zastavený čas a osud. Bydlíme tu na samotách, což je nádherné a zároveň strašidelné až hrozné. Z půlky Hory byli vyhnáni Němci. Občas se sem přijíždějí podívat. Rozumíme si jazykem i citem, protože známe svoji minulost a máme společnou lásku: naši Horu. Kdybych byl českým králem, vydal bych nařízení, aby Blanský les, korunovaný Horou Kletí byl prohlášen národním parkem. Jako občan to můžu jen navrhnout. Naše Hora si zasluhuje být nejen mezi oblastmi chráněnými, ale také vyvolenými. Alexandr Kliment VYBRANÁ LITERATURA O HOŘE KLETI Albrecht J. et al. (2003): Českobudějovicko. – In: Mackovčin P. et Sedláček M. (eds.), Chráněná území ČR, VIII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 808 pp.; Anonymus (1897): 32 Parthien durch den Böhmerwald. – Budweis.; Anonymus (1924: Die Aussicht vom Schöninger. – Waldheimat. I: 77−78; Anonymus (1888): Führer durch den Böhmerwald. – Budweis; Anonymus (1888): Panorama vom Josefs − Turm am Schöninger. – Budweis; Bělohlav J. (1913): Podrobné mapy zemí Koruny České, 1:75 000, list 47, Lhenice−Český Krumlov, Praha; Bürger P., Anděra M. et Zbytovský P. (1987): Savci Blanského lesa (Šumavské podhůří). – Lynx, Praha, 23: 5−42; Cífka S. et Pecka J. (1969): Pověsti Českokrumlovska a Kaplicka. – České Budějovice; Děták J. (1965): Šumava – východ. – Praha; Duschek S. (1934): Průvodce k lesní exkurzi 1934 německé lesnické společnosti v ČR v knížecím schwarzenberském revíru Nový Dvůr. – Český Krumlov; Falta J. (1831): Darstellung des Gesichtskreises vom Fürst Josephs Thurme am Schöninger im Planskerwalde in Böhmen. – Linz; Gallistl T. (1903): Heimatskunde des politischen Bezirkes Krumau. – Krumau; Gross H. (1921): Pojednání Hynka Grosse. Kleť. – České Budějovice; Gross H., Šmirous V. et Mařík R. (1922): Český Krumlov a okolí. – České Budějovice; Havelka V. (1823): Umění lesní. – Český Krumlov; Hobizal F. (1997): Schöningerské pastviny. – Prachatice; Hochstetter F. (1853): Josefsturm auf Schöninger, Leiterstein Schöninger, Plansker vom Lenzfels – In: Pfligersdorffer G., 1986: Ferdinand von Hochstetter− Böhmerwaldzeichnungen aus 1853. Salzburg; Jelínek J. (1973): Historie lesů − III. cyklus. – LZ Český Krumlov; Jelínek P. (1990): Jihočeská Kleť. – Turista XXIX: 4−7; Jiráček J. (1998): Průvodce lesy jižních Čech. – České Budějovice; Jungbauer J. (1854): Flora des Schöningers im Blansker Walde. – Lotos IV: 245−247; Kruml F. (1966): Historie lesů. – LZ Český Krumlov; Maršík F. (1996): Textová část LHP LHC Český Krumlov I. 1996−2005. [Depon. in: SCHKO Blanský Les, Č. Krumlov]; Pišta F. (1961): Půdní a porostní poměry Blanského lesa a okolí. – Sbor. Českoslov. zem. Akad. věd. 7: 165−185; Saitz A. (1898): Popsání velkostatku „Krumlova”, patřícího Jeho Jasnosti knížeti Adolfu Josefovi ze Schwarzenberga, se zvláštním zřetelem na jeho lesy, mimo to popis vycházky České lesnické jednoty do lesů svrchu jmenovaných. – Praha; Seidel J. (1922): Alpen − Aussicht vom Schöninger. – Krumau; Schacherl A. (1926): Die neue Turistenhütte auf dem Schöninger. – Waldheimat. III: 6−7; Stehlík L. (1970): Země zamyšlená III. – Praha; Šťastný K., Bejček V. et Hudec K. (1996): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České repub− lice 1985−1989. – Jinočany; Štépán J. W. (1908): Na Kleťské pasece. – Příroda 6: 281; Wenzig J. et Krejčí J. (1860): Der Böhmerwald. – Natur und Mensch, Prag; Záloha J. (1959): Hospodaření v českokrumlovských lesích před 85. lety. – Kulturní kalendář okresu Č. Krumlov 8/9, Č. Krumlov.

39

40 Porostní mapa s procentuálním zastoupením hlavních dřevin v panství Český Krumlov (polesí Nový Dvůr, Borová, Jaronín, celková rozloha 4 881 ha) v r. 1898 (SOA Č. Krumlov)