Historie konventu Milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění

Veronika Kratěnová

Historie konventu Milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Eva Doležalová, Ph.D.

Praha 2013

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval(a) samostatně a použil(a) jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 19. června

Veronika Kratěnová

Bibliografická citace Historie konventu Milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují [rukopis] : bakalářská práce / Veronika Kratěnová ; vedoucí práce: Eva Doležalová. -- Praha, 2013. -- 58 s.

Anotace Bakalářská práce se věnuje historii činnosti řádu Milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují od založení konventu v roce 1692 (1696) až do jeho rozpuštění roku 1949 v kontextu dějin zdravotní péče v Novém Městě nad Metují a jeho okolí. Přibližuje významné osobnosti mezi členy konventu.

Klíčová slova Milosrdní bratři, konvent, Hospitálský řád sv. Jana z Boha, zdravotní péče, Nové Město nad Metují

Abstract The bachelor project addresses the history of activities of the Hospitaller Order of Saint John of God in Nové Město nad Metují since the foundation of the convent in 1692 (1696) until its dissolution in 1949. Work is done in the context of the history of health care in Nové Město nad Metují and its surroundings. The project describes prominent figures among the convent.

Keywords Merciful Brothers, convent, Hospitaller Order of Saint John of God, health care, Nové Město nad Metují

Počet znaků (včetně mezer): 86 717

Poděkování Ráda bych poděkovala PhDr. Evě Doležalové, Ph.D. za vstřícnost a trpělivost při vedení mé bakalářské práce.

Obsah Úvod........................................................................................................... 6 1. Založení kláštera a počátky činnosti Milosrdných bratří .......................... 9 1.1 Založení konventu ............................................................................ 9 1.2 Příchod prvních bratří..................................................................... 11 2. Stavební vývoj konventu....................................................................... 14 2.1 Vysvěcení a budování klášterní nemocnice..................................... 14 2.2 Stavba klášterního kostela Narození Panny Marie........................... 17 3. Činnost kláštera v průběhu 19. století a na počátku století dvacátého..... 21 3.1 Významné osobnosti mezi členy novoměstkého konventu .............. 21 3.2 Klášter za války v roce 1866........................................................... 22 3.3 Výstavba nového pavilonu.............................................................. 26 4. Válečná léta a vznik první republiky ..................................................... 29 4.1 První světová válka......................................................................... 29 4.2 Klášter po vzniku republiky............................................................ 29 5. Dopad dvou totalitních režimů na činnost řádu v Novém Městě ............ 35 5.1 Klášter za 2. světové války ............................................................. 35 5.2 Ukončení působení řádu za komunismu.......................................... 37 6. Krátký pohled do historie zdravotnictví v Novém Městě nad Metují ..... 39 6.1 Zdravotnické osoby a zařízení ........................................................ 39 6.2 Nemocnice Milosrdných bratří ....................................................... 41 6.3 Klášterní lékárna ............................................................................ 42 6.4 Klášter a město............................................................................... 43 6.5 Současný stav klášterního komplexu............................................... 44 Závěr ........................................................................................................ 46 Seznam použitých zkratek......................................................................... 48 Seznam použité literatury a pramenů......................................................... 49 Seznam příloh........................................................................................... 53 Přílohy...................................................................................................... 54

5

Úvod Řád Milosrdných bratří, založený sv. Janem z Boha v první polovině 16. století, začal na území Čech a Moravy působit roku 1605, po vystavění konventu ve Valticích u Břeclavi. Druhým působištěm řádu na českém území se stala roku 1620 Praha, kde byl založen řádový dům při kostele sv. Šimona a Judy Tadeáše. Další konventy pak vznikly v Novém Městě nad Metují (1696), v Prostějově (1733), v Kuksu (1743), v Brně (1747), v Letovicích (1751) a ve Vizovicích (1781). Tyto konventy s řádovými nemocnicemi byly až do roku 1918 součástí Rakouskočeské provincie. Po vzniku Československé republiky se vytvořila i samostatná provincie Československá. Ta zanikla po odštěpení tří slovenských konventů v roce 1938. Od té doby je provincie na našem území nazývána Česko-moravskou. Laický Hospitálský řád svatého Jana z Boha se řídí heslem „Per corpus animam“ – „Tělem k duši“. Jeho hlavním posláním je péče o nemocné, staré a postižené lidi. Ve středu lékařské pozornosti řádu jsou také duševně nemocní a drogově závislí. Milosrdní bratři skládají kromě řeholních slibů (celibátu, chudoby a poslušnosti) ještě slib hospitality – tedy slib služby nemocným. Dějinám jednotlivých konventů Milosrdných bratří na našem území se souhrnně věnují dvě publikace, autory obou jsou členové řádu. Prvním dějepiscem byl řádový bratr Jan z Boha Sobel, provinciál a vizitátor, který sepsal německé a české „Dějiny a slavnostní spis Rakousko-české řádové provincie Milosrdných bratří“, jež vyšly roku 1892. Druhým z nich je P. Benedictus Bogar, převor a arcibiskupský notář pražský. Jeho dílem jsou dějiny řádu z roku 1934 s názvem „Milosrdní bratři“. V nedávné době vyšly další publikace týkající se jednotlivých konventů řádu, zmiňuji alespoň almanachy Huberta Podsedníka „250 LET Milosrdných bratří v Letovicích: Almanach k 250. výročí položení základního kamene ke stavbě kláštera a 251. výročí příchodu Milosrdných bratří do Letovic“ z roku 2001 a „Milosrdní bratři: Valtice - Feldsberg 1605-2005: almanach ke 400. výročí příchodu Milosrdných bratří do Valtic“ vydaný v roce 2005 a knihu Jiřího Kolčavy z roku 2011 „Valtice a Milosrdní bratři: pohled do zdravotnické historie města“. V poslední době byly sepsány také některé kvalifikační práce zabývající se činností řádu v Čechách a na Moravě.1 1

KUBIŠOVÁ, Veronika. Z dějin brněnského konventu Milosrdných bratří v 19. a 20. století. 2010. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jiří Mihola. Dostupné z: http://theses.cz/id/4bh70s/, HOŠEK, Stanislav. Z historie valtického konventu Milosrdných bratří v 19. a 20. století. 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce

6

Dějiny většiny klášterů řádu jsou již tedy zpracovány, práce mapující dějiny novoměstského kláštera však stále chybí. Při své práci jsem se tudíž musela opírat o dílčí publikace věnované dějinám Nového Města nad Metují a archivní prameny, týkající se dějin města a kláštera. Z prvních jmenovaných pramenů uvádím „Paměti města a zámku Nového Města nad Metují“, které shromáždil a roku 1922 vydal městský kronikář Jan Klos, dále sborník „Nové Město nad Metují a jeho kraj“ z roku 1940 a knihu učitele, muzejníka, archiváře a novoměstského kronikáře Bohumila Dvořáčka vydanou v roce 1998 „Nové Město nad Metují: Pohledy do minulosti“. Důležitým materiálem pro vypracování práce byly archiválie uložené ve Státním oblastním archivu Zámrsk, především pamětní knihy novoměstského konventu, zápisy o nemocných a inventáře, a kroniky Nového Města nad Metují ze Státního okresního archivu v Náchodě. Archivní materiál z novoměstského konventu se však z velké části nezachoval, i práce s archivními prameny byla tedy do jisté míry omezená. Věnovat se v bakalářské práci historii novoměstského kláštera jsem se rozhodla především proto, že dosud nevyšla žádná publikace, která by se věnovala výlučně jeho dějinám. Svou prací chci přispět k mapování dějin jednotlivých konventů řádu Milosrdných bratří v České republice a také poukázat na obětavou a potřebnou činnost, kterou řád již po několik staletí ve společnosti nezištně vykonává. Úkolem bakalářské práce je přiblížit dějiny konventu a nemocnice Milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují, současně také vymezit jejich místo v zdravotnické historii města a význam pro jeho obyvatele. Cílem práce je historii konventu komplexně popsat nikoli v rámci dějin řádu, nýbrž jako dějiny samostatné jednotky působící na konkrétním místě, jejíž konkrétní činnost a vliv zasahovali do života obyvatel a dění města, ve kterém po sobě zanechali stopy upomínající na vlastní existenci v podobě prázdné chátrající budovy a několika hrobů zemřelých členů řádu na místním hřbitově. První část práce se zabývá počátky novoměstského kláštera. Seznamuje s okolnostmi, které doprovázely založení konventu, líčí příchod prvních Milosrdných bratří do Nového Města a zahájení jejich činnosti zde. Druhá část práce je věnována období stavebního vývoje kláštera, popisuje stavbu nemocniční budovy a konventního kostela Narození Panny Marie. Třetí kapitola pojednává o činnosti a vývoji kláštera

Jiří Mihola. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/208375/pedf_b/, STROUHAL, Tomáš. Řád Milosrdných bratří v Prostějově (30. – 50. léta 20. století). 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Tomáš Dvořák. Dostupné z: http://theses.cz/id/6qt5qm/ nebo HORŇÁKOVÁ, Lucie. Hospitálský řád sv. Jana z Boha v období dvou totalit. 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Hanuš. Dostupné z: .

7

během 19. století, významných osobnostech řádu, které v té době v Novém Městě působily, a jeho roli v prusko-rakouské válce roku 1866. Válečná léta v klášteře a období za první republiky popisuje kapitola čtvrtá. V páté kapitole nastiňuji tísnivou situaci řádu a kláštera v průběhu nacistické okupace a události po komunistickém převratu roku 1948, jenž měly za následek konečný odchod řádu Milosrdných bratří z Nového Města nad Metují. V závěrečné kapitole se snažím přiblížit dějiny zdravotnictví v Novém Městě, vymezit oblast působení hospitálského řádu v rámci dostupných lékařských služeb ve městě a jeho okolí a také vztah mezi obcí a klášterem.

8

1. Založení kláštera a počátky činnosti Milosrdných bratří 1.1 Založení konventu Počátky kláštera od jeho založení až po rok 1724 Milosrdní bratři zapsali do protokolní knihy2, která je v současné době uložena v SOA v Zámrsku. V této pamětní knize se nachází také opis zakládací listiny a informace o nadáních a odkazech určených klášteru. Zakladatelem konventu byl Jakub hrabě z Leslie. Rod Lesliů získal novoměstské panství krátce po incidentu v Chebu roku 1634 namířenému proti Albrechtu z Valdštejna, při kterém byl zavražděn i tehdejší majitel Nového Města nad Metují Adam Erdman Trčka z Lípy. Tohoto spiknutí proti Valdštejnovi se zúčastnil Walter z Leslie, který byl za svou iniciativu v chebské aféře po smrti a konfiskaci majetku Adama Trčka odměněn Ferdinandem III. povýšením do hraběcího stavu a přidělením novoměstského panství. A právě podíl Waltera z Leslie na výsledku událostí výše zmíněných se měl, ač nepřímo, stát podnětem k založení novoměstského kláštera. Jakub z Leslie (1667-1693), skutečný tajný rada, rytíř řádu zlatého rouna, přednosta válečné rady, generál polní maršál, plukovník pěšího pluku, říšský vyslanec v Turecku, majitel ptujského panství a panství Perneegg ve Štýrsku, se stal majitelem novoměstského panství v roce 1668. Jakub z Leslie měl Nové Město ve větší oblibě než jeho předchozí majitelé z rodu Lesliů Walter a Jakubův otec Alexander (baron z Balguhaine), a proto až do konce svého života usiloval o provedení kroků, které by vedly k jeho rozvoji. K jeho nejvýznamnějším podnikům na novoměstském panství patří výstavba vodárny pod městským zámkem v roce 1688, pro potřeby zámku i města, a zřízení konventu a špitálu Milosrdných bratří.3 K založení kláštera mělo, podle novoměstského kronikáře Jana Klose, vést pohnuté svědomí Jakuba z Leslie, který se nesmířil s pomyšlením, že jeho rod nabyl novoměstského panství jako odměny za účast na vraždě Albrechta z Valdštejna a jeho

2

Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. Protocolum conventus et Hospitalis. inv. č. 2. č. 2 3 Jan VOBORNÍK: Od Jana Černčického z Kácova k Josefu Bartoňovi z Dobenína. In: MORAVEC/VOBORNÍK/TLÁSKAL 1940, 23.

9

přívrženců. Ve snaze odčinit skutky svého strýce Waltera a dostát slibu městské radě, které se zavázal dbát na rozkvět města, se zasadil o založení městského kláštera.4 Co k takovému závěru Klose vedlo, se mi zjistit nepodařilo. Ve své práci zcela jistě vycházel z pamětních knih kláštera, ty se ovšem o důvodech hraběte Leslieho k založení konventu Milosrdných bratří nezmiňují. Možná měl k dispozici další prameny z konventního archivu, které se do dnešní doby nedochovaly. Pravděpodobnější však bude, že se jedná pouze o legendu, která je založena na kontrastu oslnivé postavy Jakuba z Leslie, vstřícného a starostlivého ochranitele novoměstského panství, a jeho strýce „tvrdého pána“5 Waltera z Leslie. Původní záměrem Jakuba z Leslie bylo pozvat do města řád piaristů. Za tímto účelem žádal o příspěvek ze strany obce, město se však po třicetileté válce stále nacházelo v zuboženém stavu a ničím přispět nemohlo, z tohoto záměru tak nakonec sešlo. Hrabě z Leslie začal později vyjednávat s řádem Milosrdných bratří o zřízení konventu a špitálu.6 Cesta k uskutečnění plánu však byla dlouhá a samotný Jakub z Leslie se zřízení kláštera nedožil. Svůj úmysl založit klášter, „aby se dostalo patřičné pomoci a ošetření chudým řemesnickým tovaryšům a jiným cizincům mužského pohlaví bez rozdílu náboženství, kteří cestujíce městem onemocní,“7 hrabě z Leslie potvrdil 12. listopadu 1692 ve Štýrském Hradci podepsáním zakládací listiny a nadáním ve výši 4000 zlatých, které mělo posloužit ke zbudování kostelíka, kláštera a lékárny. Dále zavázal sebe, v případě úmrtí i své potomky, složit 16 tisíc zlatých na živobytí, údržbu a péči, ročně dodávat klášteru 50 beček piva a stejně tolik sáhů dřeva z majetku panství. Jménem řádu Milosrdných bratří potvrdil tuto listinu svým podpisem toho času provinciál německé provincie P. Konstantin Scholz. Klášter měl být zřízen pro 10 nemocných a minimálně 6 řádových bratří, aby se stačili postarat o oněch 10 lidí. Milosrdní bratři přislíbili zaopatřit jak jídlem a pitím, tak léky a jinými nezbytnými věcmi chudé nemocné poddané, stejně tak i chudé vojáky, až do jejich uzdravení, se vší křesťanskou láskou a péčí jim dopomoci, tak jak nejvíce bude možné, k jejich zdraví a po jejich uzdravení či skonání vzít další chudé nemocné podle svých řádových stanov.8 4

Bohumil DVOŘÁČEK: Pohledy do minulosti Nového Města nad Metují. Vyd. 2. Nové Město nad Metují: Městský úřad. 2000, 61. 5 Jan KLOS: Paměti města a zámku Nového Města nad Metují. Nové Město nad Metují: Jan Klos. 1922, 46. 6 VOBORNÍK 1940, 23. 7 Ibidem. 8 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 2. č. 2.

10

Přestože zakládací listina byla sepsána již roku 1692, do příchodu prvních řádových bratří do Nového Města nad Metují uběhlo ještě několik let. Zakladatel totiž musel k uskutečnění svého plánu získat souhlas vlády, biskupské konzistoře a místního děkana P. Martina Pittnera, pod jehož správu spadal kostel sv. Máří Magdaleny, přiléhající k staršímu chudému špitálu, který se město rozhodlo i s přiléhajícím pozemkem postoupit ke zřízení kláštera. Jednání však bylo zdlouhavé, a ani při velkém úsilí a neúnavném připomínání nebylo možno dosáhnout povolení za života Jakuba z Leslie, jenž umírá ve chorvatském Varaždínu už v roce 1693. Hrabě ve své poslední vůli žádal o to, aby jeho započaté bohulibé dílo bylo za každou cenu zdárně dovedeno do konce.9 P. Konstatin Scholz tímto úkolem pověřil vikáře budoucího kláštera P. Martina Hinterhofera. Ten se ukázal jako velmi horlivý a zdatný diplomat. Vykonal z tohoto důvodu celou řadu cest do Vídně, Prahy, Hradce Králové a Chrasti, při kterých se pokoušel vyřízení žádosti popohnat. Velkou zásluhu měla na vyřízení celé věci intervence hraběte Kolovrata.10 Po vynaloženém úsilí a namáhavých cestách, které uskutečnil P. Hinterhofer se zmíněným hrabětem z Kolovrat, se podařilo získat svolení pro založení kláštera. Rozhodnutí konsistoře však neobešlo bez úplatku a padlo až poté, co P. Martin Hinterhofer, ze „shovívavosti, milosrdenství a k službě svaté víry,“11 složil 100 křemnických dukátů. Koncese od biskupa Jana Františka z Talenberka12 a biskupské konsistoře královéhradecké kanceláře dosáhl dne 5. října 1693.13

1.2 Příchod prvních bratří Poté, co P. Martin Hinterhofer obdržel povolení ke zřízení kláštera, rozhodl se navštívit Štýrský Hradec, kde v té době přebýval synovec zakladatele kláštera a dědic novoměstského panství Jakub Arnošt hrabě z Leslie14. Zpravil Jakuba Arnošta o kladném výsledku svého usilovného vyjednávání a dojednal s ním poslední nutná opatření. Ze Štýrského Hradce pak, po přátelském propuštění, odcestoval do Vídně, aby předložil všechny dokumenty potřebné k převzetí vlastnictví a vyřídil další věci k tomu náležející.15

9

Ibidem. Hrabě Karel František Libštejnský z Kolowrat (1620–1700). 11 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 2. č. 2. 12 Jan František Kryštof z Talenberka (1646–1698), kanovník kapituly u sv. Víta v Praze, královehradecký biskup (1677–1698). 13 KLOS 1922, 47. 14 Hrabě Jakub Arnošt z Leslie (1693–1737). 15 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 2. č. 2. 10

11

Dne 7. února 1696 se konečně vydal z Vídně na cestu do Nového Města nad Metují, kam dorazil 17. února odpoledne, aby se ujal nového kláštera. V Novém Městě P. Hinterhofera přivítal hejtman panství Pavel Jakub Göstl a na nějaký čas ho ubytoval na novoměstském zámku. Následujícího dne 18. února byl vikář hejtmanem uveden do tehdejšího chudého špitálu, který obec darovala řádu Milosrdných bratří, aby se seznámil s jeho stavem. Po příchodu shledali, že špitál ještě obývá 6 starých žen a jeden devadesátiletý stařec. Devadesátiletého kmeta si u sebe ponechali Milosrdní bratři, ženy však měly být přesunuty do městského špitálu, kde o ně mělo být postaráno. Pořízení s nimi ale nebylo nikterak jednoduché. „Když bylo ženám oznámeno, že budou přestěhovány do nového již pro ně připraveného městského špitálu v blízkém dvorci, daly se do velikého bědování a musely téměř násilím převedeny býti.“16 Celý příbytek nalezl P. Hinterhofer v zuboženém stavu. Podlahu loretánské kaple, která měla být bratřím po patřičných pobožnostech postoupena, pokrývala půl lokte vysoká vrstva výkalů od hus a kachen, sklep v domě byl plný vody, na střeše se nenacházelo jediné dobré místo, klášterní zahrada nebyla obehnána žádnou zdí ani plotem, takže skrz ní mohli probíhat ve dne v noci krávy, koně, prasata i ovce. „Žádná kamna, ani stéblo slámy tam v tom chladném čase nebylo, žalostnou bídu a nouzi musel jsem vidět,“17 tak zakončuje P. Hinterhofer svá slova popisující bezútěšnou situaci přebíraného objektu. Dne

21.

února

dorazili

do

Nového

Města

dva

laičtí

bratři

z Vídně.

K P. Hinterhoferovi se Emericus Perger (doktor chirurgie) a Procopius Kaufmann (kuchař) připojili 22. února. Do té doby, než provedli nejnutnější úpravy kláštera, aby se stal obyvatelným, využívali Milosrdní bratři pohostinství hejtmana Göstla. Nejprve opravili střechu a kamna, odčerpali zaplavený sklep a vyklidili odpadky zanesenou zem. Bratři se potýkali s nedostatkem náležitého vybavení, mešního náčiní a prostoru ke sloužení mše. Tehdejší novoměstský děkan Samuel Antonín Tůma18 jim vřele nabídl k využívání všechno zařízení svého filiálního ke klášteru přiléhajícího kostela sv. Máří Magdaleny do té doby, než budou pořízena mešní roucha a klášterní kaple úplně vyklizena a připravena k bohoslužbám. Zmíněný děkan byl však ještě téhož roku přesídlen na kopidlnské panství a na jeho místo nastoupil, za protekce vlivných a mocných pánů a samotného P. Hinterhofera, náchodský kaplan Řehoř Edmund

16 17 18

KLOS 1922, 47. SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 2. č. 2. Novoměstským děkanem 1690–1696.

12

Vojtěch Trubač,19 který již tak vstřícný k řádovým bratřím nebyl. Nesouhlasil s postoupením kostela klášteru a velmi těžce nesl, že ho bratři připravují o prebendy, takže mezi ním a bratry docházelo k častým sporům. Zastání v této věci se P. Hinterhofer nedočkal ani od města, měšťané totiž mysleli, že byl za švédských válek v kostele zakopán poklad.20 Trubačovo nepřátelství vůči Milosrdným bratřím šlo až tak daleko, že krátce po smrti onoho devadesátiletého starce z bývalého chudého špitálu, kterého si bratři ponechali v klášteře, vyvolal velké pozdvižení, když se domáhal vykopání jeho mrtvého těla. Vikář P. Hinterhofer starce pohřbil za kostelem sv. Máří Magdaleny, děkan Trubač však toto jednání považoval za zásah do svých práv, ztropil proto veliký povyk a nepříčilo se mu proti vikáři popudit i obyvatele města. Klos popisuje tuto událost takto: „Dne 28. ledna 1698 dal třikráte všemi zvony zvoniti na poplach. A když se lid u velikém množství sešel, vydal se děkan s ním v průvodu ke klášteru s tím úmyslem, aby mrtvolu dal vykopati, a aby ji potom sám pohřbil. Došed před klášter dal se skrze kostelníka u vikáře otázati, vydá-li mrtvolu dobrovolně čili nic. Vikář na to otevřel domovní dveře a odpověděl: Nikoli! Žádným způsobem! A zůstal v otevřených dveřích státi, čekaje, co děkan podnikne. Ale ten vida klid svého domnělého odpůrce, zastyděl se v duši své a s lidem odešel.“21 P. Hinterhofer se snažil řešit tyto vleklé spory s děkanem přes královéhradecké biskupství, kde se dožadoval toho, aby byl kostelík sv. Máří Magdaleny včetně přilehlého hřbitova přidělen klášteru. Do konečného vyřešení sporu o kostel však uběhlo ještě několik let a vikář musel vynaložit mnoho úsilí a námahy, aby rozhodnutí vůbec dosáhl. Výsledný verdikt padl v roce 1718 poté, co se do celé záležitosti vložil zámecký hejtman Pavel J. Göstl. „Se souhlasem biskupství Nejvyšší zemský úřad rozhodl dne 27. srpna 1718 takto: Kostel připadá klášteru, ale jako odškodnění má konvent složit děkanskému kostelu kapitál 50 franků, a to za podmínky, že děkanství uvedený obnos vrátí, bude-li někdy kostel Milosrdným bratřím odňat.“22 Obě strany řešení za těchto podmínek odsouhlasili, správa kostela byla svěřena Milosrdným bratřím a ti mohli začít s jeho opravou. Na hřbitově, který získali spolu s kostelem, byli pohřbíváni jak zemřelí nemocní z nemocnice, tak zemřelí členové konventu. Hřbitov byl využíván až do roku 1847.23 19 20 21 22 23

Novoměstským děkanem 1696–1718. DVOŘÁČEK 2000, 223. KLOS 1922, 48. DVOŘÁČEK 2000, 224. KLOS 1922, 48.

13

2. Stavební vývoj konventu 2.1 Vysvěcení a budování klášterní nemocnice Ačkoli počátek novoměstského konventu byl velmi skrovný – Milosrdní bratři obdrželi fakticky předměstský domek na spadnutí – díky velkému úsilí a vytrvalosti Milosrdných bratří se postupně dařilo opravit a vybudovat klášter do takové podoby, aby mohl sloužit k zamýšlenému účelu, totiž sloužit potřebným. S opravami a stavbou nové nemocnice se začalo již v roce 1696, kvůli neshodám s novoměstským děkanstvím a dalším komplikacím se však výstavba značně prodlužovala. Ještě za vikáře P. Hinterhofera byl ke stávajícímu klášteru přikoupen další domek v sousedství, který P. Hinterhofer spojil s dosavadním špitálem a přeměnil jej v nemocnici.24 Dne 3. srpna roku 169825 konvent se špitálem slavnostně vysvětil k poctě narození Panny Marie generální vikář královéhradecké diecéze Jiří František Matheides ze Závětic. K tomuto aktu byl také do kláštera povolán P. Petr Neehr, který po P. Martinu Hinterhoferovi převzal (2. května roku 1699) vedení ústavu a stal se tak prvním představeným nového kláštera. Slavnosti k příležitosti uvedení představeného P. Neehra do Nového Města nad Metují se zúčastnili, kromě bratří a jiných vážených osob, i majitel náchodského panství kníže Vavřinec Piccolominni z Aragona26 se svou manželkou hraběnkou Annou Viktorií27, dále také hrabě František Antonín Špork, zakladatel špitálu v Kuksu, a hrabě Jan Jeroným Colloredo-Waldsee28 s chotí a další vážené osoby. Celou slavnost pak, po obědě v refektáři a dopolední i odpolední bohoslužbě, zakončili hrabě Špork a hrabě Colloredo k pobavení všech shromážděných hrou na hudební nástroje.29 Za dobu tří roků, kdy stál v čele kláštera P. Neehr, se podařilo v horní části kláštera zbudovat dvě ložnice. Dne 12. června 1702 vystřídal P. Neehra ve funkci představeného P. Augustinus Traxel. Pod jeho vedením nic dalšího vybudováno nebylo. Za následujícího převora P. Erasma Schmidta byly klášteru darovány dva věžní zvony a velký zlatem zdobený kalich.30

24

DVOŘÁČEK 2000, 223. DVOŘÁČEK 2000 i BOGAR 1934 uvádějí datum 8. srpna 1698, Pamětní kniha (SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 2. č. 2.) však datuje vysvěcení kláštera ke dni 3. srpna 1698. 26 Vavřinec kníže Piccolominni z Aragona, vévoda z Amalfi (1673–1712). 27 Anna Viktorie, rozená Libštejnská, hraběnka z Kolowrat. 28 Hrabě Jeroným Colloredo-Waldsee (1674–1726). 29 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 2. č. 2. 30 Ibidem. 25

14

Potom, co byla vystavěna nemocnice, se začalo s prací na kuchyni.31 Představený P. Erasmus Fridel nechal nad zbudovanou kuchyní vystavět další pokoj. Další úpravy vedl, 16. července 1707 nastoupivší, převor P. Godefridus Alt. Za jeho tříletého vedení kláštera se stihl vystavět, kromě lékárenského pokoje, také pokoj pro hosty v patře. Dne 19. května 1710 se stal představeným kláštera P. Bernard Mütteretter, za kterého byla v klášterní zahradě vyhloubena a vystavěna studna. Roku 1713 nechal P. Václav Pietschmann pořídit do vchodu nové tepané dveře a nechal vybudovat nový vstup a schodiště do kuchyňské spižírny, aby se pro každou kapku piva, lžíci sádla a další nezbytnosti nechodilo za přihlížení všech lidí po velkém sklepním schodišti umístěném hned vedle fortny. Došlo také k opravě kaple a vystavění ambitu, od pokoje pro nemocné až k lékárně a kuchyni. Materiál v podobě smrkového dřeva na tuto stavbu daroval hrabě Jeroným Colloredo, šindel a prkna pak věnovali i jiní dobrodinci. P. Martin Hinterhofer opatřil v tomto roce vybavení pro loretánskou kapli, jednalo se o stříbrné lampy, kadidelnici a další věci pro slavení bohoslužeb.32 Dne 7. února roku 1717 od Martina Mačka Milosrdní bratři odkoupili a ke klášteru připojili sousední domek se zahradou.33 Dne 14. května 1719 byl v Praze zvolen novým představeným kláštera P. Norbert Woleger. Do své funkce nastoupil 23. května. Následujícím představeným se stal 19. června roku 1721 P. Benedict Krumetz. Ten však hned roku 1722 po vizitaci dobrovolně rezignoval. Do té doby, než byl z Říma poslán nový představený, zastupoval v Novém Městě pražský podpřevor P. Roman Schroth. V roce 1722 byla započata stavba nové zdi mezi zahradou a hřbitovem, aby byl hřbitov od zahrady oddělen a mohl být zavírán. Polovina zdi však musela být následně zbourána. Postavena byla také nová, větší sýpka. Milosrdní bratři v tomto roce přikoupili novou zahradu s několika starými stromy jabloní, hrušní a švestek. Staré stromy pokáceli a vyorali a na jejich místa vysázeli přes 100 planých jabloní a hrušní, okolo 30 mladých třešní a višní. V následujícím roce bylo na nově koupené zahradě započato se stavbou nové budovy. S touto stavbou osobně pomáhal i regent Paul Göstl. Celkové náklady na stavbu včetně mzdy přesáhly 100 zlatých. Díky rozšíření stavební plochy, kterou Milosrdní bratři získali přikoupením dalších budov a pozemků, mohlo se na výstavbě kláštera postupovat systematičtěji a plánovitě.

31 32 33

DVOŘÁČEK 2000, 223. SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 2. č. 2. DVOŘÁČEK 2000, 224.

15

V klášteře postupem času přibývalo prostoru, který bratři využili k uložení dalších nemocných. K další stavební činnosti na klášteře došlo mezi lety 1733–1739. V těchto letech probíhala výstavba křídla konventu směrem do zahrady, přičemž byl trakt o jedno poschodí zvýšen. Základní kámen k zahradní frontě položil 26. května roku 1734 P. Burkhard Steibl. Následně se přikročilo k stavebním pracím na přední části kláštera směřující do ulice, které bylo taktéž zvýšeno o jedno patro. Neobešly se však bez komplikací. Velké nepříjemnosti způsobovaly války vedené o rakouské dědictví. Od 30. října 1741 do 2. července 1742 bylo Nové Město nad Metují okupováno pruskými vojáky, kteří se ve městě objevili i v letech 1745 a 1756. Klášter tato válečná léta, stejně tak jako mnoho dalších domů na Krajském předměstí, nepřestál bez úhony. Ještě nedostavěná budova konventu byla v roce 1745 v důsledku požáru, který zachvátil město, poničena a dokončena byla až v roce 1748. V závěru výstavby došlo také k úpravě lékárny a postavení klášterní zdi.34 V roce 1750 byla stavba konventu a špitálu dokončena.35 Výsledkem usilovné dlouholeté práce byla jednopatrová budova s nemocničním sálem, laboratoří, lékárnou a dvěma jídelnami. V poschodí se nacházel priorát a jednotlivé místnosti pro řeholníky.36 Stavba a provoz konventu a nemocnice byli financovány jak ze základního kapitálu, který poskytl sám fundátor hrabě z Leslie, tak i z příspěvků a odkazů mnoha dalších lidí, kteří chtěli činnost Milosrdných bratrů v Novém Městě podpořit. Klášter byl podporován také celou řadou vážených osobností, z nichž jmenujme alespoň knížete Filipa Erasma z Lichtenštejna37 nebo hraběnku Ludmilu, rozenou von Kaiserstein, manželku hraběte z Mollartu.

34

Milan BUBEN: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. III. Díl, II. svazek: Žebravé řády. 1. vyd. Praha: Libri. 2007, 384. 35 BUBEN 2007 uvádí rok 1757. 36 DVOŘÁČEK 2000, 224. 37 Filip Erasmus z Lichtenštejna (1664–1704).

16

2.2 Stavba klášterního kostela Narození Panny Marie Milosrdní bratři začali stavět klášterní kostel na místě, kde ještě před jejich příchodem stál kostel sv. Máří Magdaleny a kaple Loreta. Kostel sv. Máří Magdaleny byl patrně nejstarším kostelem, který v Novém Městě nad Metují na tzv. Krajském předměstí stál. Podle novoměstského děkana J. K. Rojka,38 píše tak v díle Matrika vikářství Opočenského, tento kostelík, stejně tak i přilehlý hřbitov, stál již před založením města v roce 1501. Kostel prošel radikální přestavbou na konci 16. století, která byla zahájena v roce 1586. Stará stavba již přestala vyhovovat, a tak byl postaven nový větší kostel. Opravy umožnily dobrovolné příspěvky a odkazy měšťanů nově založeného města. Stavba byla dokončena roku 1593 a poté, co byl kostel v roce 1597 zaklenut, se dokončila i stavba kůru. Roku 1680 byla ke kostelíku sv. Máří Magdaleny, jako projev díků za odvrácení moru řádícímu v letech 1679 a 1680, který se Novému Městu podivuhodně vyhnul, přistavěna loretánská kaple. O stavbě Lorety neexistuje žádný písemný záznam, letopočet 1680 je však vytesán do podvoje portálu klášterního kostela, ale protože v té době ještě klášter nestál, jedná se velmi pravděpodobně právě o letopočet vztahující se k loretánské kapli.39 Mezi kostelem s loretánskou kaplí a chudým městským špitálem, převzatým Milosrdnými bratry roku 1696, stála ještě jedna usedlost, která byla později ke klášternímu komplexu připojena a na jejímž místě vznikla budova konventu a nemocnice. Stavba kostela stojí z velké části na území původního hřbitova obklopujícího kostel sv. Máří Magdaleny.40 Klášterní kostel, který začali Milosrdní bratři budovat při straně špitálu, do sebe pojal kostel sv. Máří Magdaleny i s Loretou. Starší kostel s oltářem sv. Máří Magdaleny vytvořil v rámci celku nového chrámového prostoru vedlejší loď, navazující z východu na loď hlavní. Z části tohoto staršího kostela byla později zbudována sakristie. Loreta byla do stavby také včleněna a zachovala se v severozápadní části kostela v původní podobě. Ze všech stran je obklopena budovou konventu. Vchod do kaple je umožněn jednoduchým edikulovým barokním portálem, umístěným vpravo pod kůrem. Loreta, s neckovitou klenbou z plochých cihel,

38 39 40

Jan Karel Rojek (1804–1877), kněz a historik. KLOS 1922, 45. DVOŘÁČEK 2000, 222.

17

je vystavěna podle kaple z italské Lorety. Na stěnách kaple jsou úseky omítky s obrazy Panny Marie, Krista a apoštolů.41 Hlavní loď chrámu je zakončena půlkruhovým závěrem, který vybíhá z jinak uzavřeného celku klášterní budovy. Presbytář není, z důvodu nedostatku prostoru pro stavbu, situován směrem k východu, nýbrž k jihu, kam mohl být klášter o větší konventní kostel rozšířen. Kostel je vystavěn v pozdně barokním stylu, tomu odpovídá i vzhled chrámového interiéru. Jeho překvapivou světlost mají na svědomí velká okna, která jsou rozmístěna po celé délce západní strany kostela. V presbytáři se nacházejí další dvě stejně velká okna a mezi nimi jedno malé oválné. Boční stěny hlavní lodi jsou členěny mohutnými pilastry, které

přecházejí v ploché pásy stropní klenby. Pásy

oddělují jednotlivá pole, zaklenutá českými plackami, na nichž byly roku 1939 vymalovány obrazy. Tyto nástropní fresky jsou prací akademického malíře Josefa Kranýše z Kamenného Újezda, který v klášteře taktéž léčil.42 V chrámu se nacházejí celkem 4 oltáře. Barokní hlavní oltář v presbytáři má podobu portálové edikuly s dvojicí sloupů na mohutných diagonálně postavených konzolách po stranách. Oltář pasuje, stejně jako ostatní oltáře, do světlého interiéru svou střídmou barevností. Je vyveden ve světlém mramoru v kombinaci se zlacením a kontrastními sloupy z umělého černého mramoru. Na vrchu oltáře stojí socha Spasitele (Srdce Páně), za ním je v oválném oknu umístěn symbol Ducha Svatého. Na horní i dolní římse oltáře jsou sochy čtyř andělů. Uprostřed oltáře se nachází obraz Narození Panny Marie, který namaloval Jan Cymbal. Připraven byl pro klášterní kostel již v roce 1765. Nad svatostánkem s Božím beránkem visí další barokní obraz Svaté rodiny, Panny Marie kojící Ježíška, v rámu se zlatými paprsky. Vedle svatostánku jsou umístěny dvě stříbrné dřevořezby Zvěstování Páně a Navštívení Alžběty Pannou Marií. V boční kapli sv. Máří Magdaleny je oltář z druhé třetiny 18. století, v jehož vykrajovaném a bohatě zdobeném štítu se zlatým akantem, pentlí a vyřezávanými mřížkami je umístěn oválný obraz Máří Magdaleny nad knihou v jeskyni. Další dva oltáře stojí proti sobě na bocích hlavní lodi. Na východní straně se nachází oltář sv. Jana z Boha, zakladatele řádu Milosrdných bratří, který je jako ochránce nemocných zobrazen na oltářním obraze. Po stranách oltáře stojí sochy sv. Barbory a sv. Apolonie. Protější oltář na straně západní je zasvěcen sv. Anně, kterou neznámý barokní malíř na oltářním obraze

41

Jan JURÁNEK / Karel BRANÝ: Nové Město nad Metují. (=Památky. Sv. 29. Řada: Městské památkové rezervace). Praha: Odeon. 1976, 78. 42 JURÁNEK/BRANÝ 1976, 77.

18

vymaloval, jak za přihlížení Jáchyma poučuje Pannu Marii. Po stranách oltářních sloupů, zakončených rozvětvenými úseky kladí, jsou umístěny sochy sv. Jáchyma a sv. Anny v bílozlaté polychromii. Nahoře pak Bůh Otec se žezlem a symbolem Svaté Trojice nad hlavou. Pod obrazem se nachází prosklená schránka s Pražským Jezulátkem. Na východní straně se nachází barokní kazatena se vstupem ze sakristie. Tu nechal pro klášterní kostel pořídit P. Sabian Hunek (asi v roce 1849).43 Naproti kapli sv. Máří Magdaleny byla roku 1927 po pravé straně presbytáře postavena jeskyňka pro sochu Panny Marie Lurdské. Na stěnách hlavní lodi jsou rozvěšeny obrazy křížové cesty a další obrazy, sv. Mořice a Davida s Goliášem. Nad vchodem do loretánské kaple visí luneta s Poslední večeří Páně, která byla dříve umístěna v refektáři. Uprostřed zadní stěny pod kůrem ještě visí obraz sv. Máří Magdaleny z původního kostelíka, který na místě nynějšího kostela stál. Na kůru se nachází varhany z roku 1848. Tento jednomanuálový mechanický zásuvkový nástroj pro klášterní kostel nechal vyrobit převor P. Paschal od varhanáře F. A. Hanysche. P. Paschal, svobodný pán z Hochbergu, pořídil do kostela kromě varhan ještě Boží hrob. Nad budovu kostela ční vysoká věž s cibulí a lucernou.44 Menší věžička se nachází také nad presbytářem. Přestože je kostel z vnějšku bohatěji zdoben než budova konventu, fasáda do hlavní ulice je vyřešena tak, aby nebyl narušen celkový vzhled klášterního komplexu. Sjednocujícími prvky jsou především pilastry a okna, kterými je fasáda obou budov rytmicky osázena. Tyto vertikální architektonické prvky jsou ještě více umocněny vertikálou klášterní věže, jejíž vznosnost je podpořena bohatým rejstříkem architektonických článků, kterými je ozdobena. Okna přízemí kláštera jsou orámována členitými šambránami s klenákem, s uchy a kapkami a světlíkem. Okna prvního patra jsou zdobena střídměji. Šambrány nejsou tak členité a postrádají klenák. Okna kostela a věže jsou orámována plasticky zdobenou šambránou zakončenou stlačeným obloukem. Pilastry kláštera stojí na kvádrových soklech bez patky, na rozdíl od pilastrů kostelní věže, které jsou bohatě profilovány. Pod střechou obíhá budovu profilovaně vyvinutá římsa. Na věži je pod římsou ještě náběžní úsek kladí, jehož, tryglify s regulami dělený vlys je zdoben v metopách štukovými liliemi. Vchod

43

František Benedikt BOGAR: Milosrdní bratři. Praha 1934, 244. Nyní je ve věži jeden zvon. O kterém se novoměstský kronikář Jan Voborník domníval, že je z původního kostela sv. Máří Magdaleny. 44

19

do kostela byl umožněn dvěma portály. Jeden je s letopočtem 1738 v klenáku. Bez datování je portál hlavního vstupu do kláštera, který má bohatě profilované kamenné ostění s oblouny a žlábky. Pod segmentovou římsou se nachází světlík.45 Nad portálem jsou ve stěně umístěny tři kamenné znaky. Uprostřed je erb rodu Leslie, erb zakladatele konventu Jakuba z Leslie, vpravo erb rodu Dietrichsteinů, kteří získali novoměstské panství po smrti Antonína z Leslie, jímž rod Lesliů vymřel, a vlevo erb rodu Liechtensteinů (manželkou Jakuba z Leslie byla Louisa Josefa z Liechtensteina).46 Rozhodnutí o stavbě klášterního kostela Narození Panny Marie padlo roku 1757.47 U kostela sv. Maří Magdaleny byla již roku 1750 za převora P. Benedikta Thuma vystavěna kostelní věž. Samotná výstavba kostela probíhala mezi lety 1767–1769. Dobudován a zasvěcen Narození Panny Marie byl za představeného P. Pavla Köchnera. Nedlouho po dokončení postihly kostel nešťastné události, které si vyžádaly opravu nové stavby. V roce 1774 totiž náraz větru srazil věžní kopuli. Ta byla hned v následujícím roce nahrazena kopulí novou. V roce 1815 zase z této věže spadl velký železný kříž.48

45 46 47 48

JURÁNEK/BRANÝ 1976, 77. KLOS 1922, 49. BUBEN 2007, 384. DVOŘÁČEK 2000, 224.

20

3. Činnost kláštera v průběhu 19. století a na počátku století dvacátého 3.1 Významné osobnosti mezi členy novoměstského konventu V roce 1788 se stal představeným novoměstského kláštera P. Adaukt Paul, který zůstal ve vedení až do roku 1806. Kromě toho, že byl klášterním lékařem a lékárníkem, zajímal se také o pěstování květin, především pak o pěstování karafiátů. Za osm let, kdy stál v čele ústavu, stihlo se hned několik stavebních změn. Nemocnice prošla přestavbou a podařilo se tak získat místo pro další čtyři nemocné. Sklep byl zvýšen a ke klášteru přibyly hospodářské budovy. P. Adaukt Paul se svými schopnostmi přičinil o rozmnožení konventního majetku, není proto divu, že mu sám císař František I., při odchodu do kukského kláštera, s jeho činností projevil nejvyšší spokojenost. Ve vedení kláštera Milosrdných bratří v Kuksu však již takové nasazení neprokázal. Po P. Paulovi se v čele ústavu objevila další obdivuhodná osobnost, která navázala na dílo svého předchůdce, P. Odilo Wolf. Převorem novoměstského kláštera byl od roku 1806 až do roku 1823. Narodil se v Postojně, studoval v Praze, Valticích a Vídni, kde získal medicinsko-chirurgické vzdělání a byl diplomován. Byl to výborný lékař – především očních chorob – a velmi vzdělaný člověk, který měl zájem jak o přírodní vědy, hvězdářství a fyziku, tak i o umění. V roce 1819 vydal dvousvazkové vědecké dílo s názvem „Widerstandsystem“.49 S oblibou konstruoval různé fyzikální přístroje a globy, které bylo možno vidět nejenom v klášteře novoměstském, nýbrž i v klášteře v Kuksu. Jeho dílem byly také sluneční hodiny, nacházející se na jižní straně klášterní budovy. Vzorem mu nejspíše byly, jak se domnívá Dvořáček,50 jiné novoměstské sluneční hodiny na domě bývalého městského úřadu č. 1225. Klášterní hodiny však nebyly dlouhá léta udržovány, a proto se nezachovaly. P. Odilo Wolf má být také autorem slunečních hodin v Praze.51 Významným činem P. Odilona Wolfa bylo pořízení knihovny pro novoměstský klášter, kterou obohatil vědeckými knihami.

Z klášterní knihovny se mnoho

nezachovalo; knihy, které se při konfiskaci kláštera za komunistického režimu neztratily, jsou nyní uschovány v oblastním archivu. Za jeho vedení byl do konventní 49 50 51

BOGAR 1934, 244. BUBEN 2007, 225. BOGAR 1934, 244.

21

kuchyně pořízen též velký umělecký krb, který vytápěl i místnosti v prvním poschodí, a železný

kříž,

umístěný

před

budovou

konventu.

P. Wolf

byl

pochován

na novoměstském klášterním hřbitově u umrlčí komory.52 Od roku 1841 v Novém Městě nad Metují působil Fr. Celestýn Opitz, který se zapsal do dějin lékařství jako první člověk v Evropě, který provedl operaci s použitím éterové narkózy.53 Narodil se 25. února v nedalekých Heřmánkovicích u Broumova. Po dokončení gymnázia v Brně nastoupil jako novic do pražského kláštera Milosrdných bratří na Františku, kde poté složil roku 1833 i věčné sliby. První léta praxe strávil ve valtickém řádovém konventu, dále pak také ve Vídni a Budapešti. Poté, co se vrátil zpátky do Prahy, kde po absolvování studia chirurgie na Karlově univerzitě získal roku 1841 magisterský titul, odešel do kláštera v Novém Městě nad Metují. Zde působil až do roku 1845. Krátce po svém odchodu, 6. února 1847, uskutečnil v pražském konventu výše zmiňovanou operaci v narkóze.54 Po tomto úspěšném pokusu mu bylo nabídnuto doktorské studium na univerzitě ve Vídni, kde byl roku 1854 promován na doktora medicíny. V tom samém roce se stal pražským převorem a v roce 1859 byl jmenován provinciálem rakousko-české provincie. Fr. Celestýn Opitz zemřel v prosinci roku 1866 ve Vídni, ještě před smrtí mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I.55 V roce 1847 byl uzavřen hřbitov při konventním kostele a zemřelí byli pochováváni na blízkém hřbitově u kostela Všech Svatých. Na krátký čas se však na klášterním hřbitově pohřbívalo za prusko-rakouské války v roce 1866, kdy tam byli pochováni vojáci v konventní nemocnici zemřelí.56

3.2 Klášter za války v roce 1866 Napoleonské války se nijak zvlášť Nového Města nad Metují, tudíž i kláštera, nedotkly. Jedinou událostí, která se pojí s oslavami vítězství na Napoleonem, je uspořádání banketu pro důstojníky pěšího pluku císařského vojska, které se v Novém Městě v červenci roku 1814 utábořilo, a pro novoměstskou honoraci v prostorách

52

DVOŘÁČEK 2000, 225. Dějiny lékařství uvádějí, že éterová anestezie byla podána „v brněnské všeobecné nemocnici o dva dny dříve a v olomoucké o dva dny později.“ (SVOBODNÝ/HLAVÁČKOVÁ 2004, 115) 54 Americký lékař Morten použil narkózu o čtyři měsíce dříve než bratr Opitz. Na svém výzkumu pracovali nezávisle na sobě. (SVOBODNÝ/HLAVÁČKOVÁ 2004, 115) 55 http://www.milosrdni.cz/o-nas/cena-celestyna-opitze/mudr-celestyn-opitz/, vyhledáno 28. 4. 2013 56 VOBORNÍK 1940, 36. 53

22

kláštera.57 Zato prusko-rakouský konflikt v roce 1866, ve kterém i Nové Město nad Metují s klášterem Milosrdných bratří sehrálo svou roli, přestože nebylo válečným konfliktem přímo zasaženo, rozvoj novoměstského kláštera na krátkou dobu přerušil. Jeden z prvních střetů války v roce 1866 se totiž odehrál nedaleko Nového Města nad vesnicí Václavice, na návrší zvaném Dobeníská branka. Tzv. bitva u Náchoda proběhla v červnu roku 1866. Druhá pruská armáda pod velením korunního prince Fridricha Viléma58 vpadla do východních Čech již 21. června. Protože hranici chránil jen zanedbatelný počet rakouských vojáků, kteří se po menších potyčkách dali spěšně na ústup, pruská armáda rychle obsadila města jako Broumov, Hronov a Polici nad Metují. Dne 26. června dotáhli Prusové až k Náchodu. V domnění, že náchodský zámek bude bráněn rakouskými dělostřelci, několikrát na něj vystřelili. Když však zjistili, že město je téměř liduprázdné a není nijak hájeno, obsadili ho a za plenění a rabování hostinců a krámů se v Náchodě a jeho okolí utábořili. Rakouská obrana se bez bojů stáhla směrem k Vysokovu a k Václavicím. Po nočním průzkumu dobenínského vršku a blízkého okolí, dali se pruští vojáci do pohybu. Ve čtyři hodiny ráno 27. června prošel Náchodem 5. armádní sbor generála Steinmetze. Prusové vystoupali na Branku, obsadili lesy a pláně dobenínského vršku a připravovali se na střet s rakouskou armádou. Nejbližší rakouský šestý armádní sbor, pod vedením podmaršálka barona Ramminga, se v tu dobu nacházel mezi Opočnem a Černčicemi. Kolem sedmé hodiny ranní Rammingův vojenský sbor vpochodoval do Nového Města nad Metují. Rakouská Severní armáda táhla do východních Čech z Moravy, když tedy vojáci přišli do Nového Města, byli dlouhým a rychlým pochodem zcela vyčerpáni. S pozdviženýma rukama prosili obyvatele města o vodu. Od novoměšťanů, kteří ještě měli v paměti mnohá příkoří, jež jim v minulých válkách způsobila pruská vojska, a přáli proto rakouské armádě vítězství, se procházejícím vojákům dostalo vlídného přijetí. Občerstvovali je nápoji, chlebem a dalšími potravinami. Velitel se zeptal jednoho na ulici stojícího kněze, snad řeholníka z místního kláštera, na cestu k vesnicím Klení a Vysokov. Dotyčný mu měl odpovědět: „Pane brigádníku, obec Klení leží pod kopcem a Vysokov se táhne po kopci. Je tam asi půl druhé hodiny, ale Prušáci již obsadili Vysokov a Branku nad ním. Bylo by záhodno, aby se oddíl vojáků přikradl lesíky z Vrchovin vpravo a napadl levé křídlo Prušáků na Brance.“ 57 58

DVOŘÁČEK 2000, 124. Fridrich Vilém III. Pruský (1831–1888).

23

Velitel však nevrle návrh zamítl se slovy: „My neznáme Branky.“59 A pak, místo toho, aby Rakušané vpadli nepříteli do týla, vydalo se posilněné a bojechtivé vojsko směrem k Šonovu, Václavicím a Klení, kde už na ně čekali pruští vojáci s rozmístěnými děly. Boj trval až do třetí hodiny odpolední, kdy Rammingův sbor po velkých ztrátách, ustoupil k České Skalici. Pruská armáda zajala 2000 rakouských vojáků a odvedla je do Náchoda. Rakušané měli pětkrát větší počet mrtvých vojáků než pruská armáda. Tento poměr ztrát se již do konce války nezměnil. Na bojišti padlo 3000 vojáků.60 První ranění do Nového Města byli dováženi až pozdě večer toho dne. Díky tomu, že byl odvoz zraněných organizován s tak velkým zpožděním, mnoho vojáků zemřelo vykrvácením ještě na bojišti. Protože nikdo nečekal, že se boje odehrají Novému Městu tak blízko, nebyly zřízeny lazarety pro zraněné vojáky. Ani klášter, přestože se částečně připravil a obstaral všechno potřebné, nebyl připraven na situaci takového rozměru. Teprve v průběhu zuřící bitvy začali novoměšťané podnikat přípravu na záplavu raněných, potřebujících jejich pomoc a ošetření. Jan Burgermeister, starosta města, nařídil místnosti zámku upravit pro účely lazaretu, opatřil je slamníky a zajistil povozy k dopravě zraněných. První zranění muži, mezi nimi i hejtman Tlachata z Gorrizettiho pluku s roztříštěnou nohou, byli umístěni v nemocnici Milosrdních bratří. Řádová nemocnice však byla během krátké doby přeplněna, a tak byli další zranění dopravováni do připravených místností na novoměstském zámku. Když byly naplněny i místnosti zámku, byli ukládáni v soukromých bytech a ve třech třídách městské školy. Město se nepotýkalo jen s nedostatkem místa, ale i nedostatkem zkušených ošetřovatelů a lékařů. Městský lékař naneštěstí nedlouho před tím zemřel, takže byli v Novém Městě k dispozici pouze ranhojič, nadlékař Milosrdných bratří a tři medici, kteří zde byli na prázdninách. Městská rada proto požádala o pomoc ranhojiče z okolních měst: Dobrušky, Nového Hrádku a Olešnice. Od 28. června do 3. září 1866 spravovalo lazaret vojsko, které s sebou přivedlo dva lékaře. Městská rada se postarala o celkové zajištění, výživu a pohodlí raněných. Pro lůžka nakoupila 60 kop plátna, nechala vyrobit slamníky a podušky, obstarala léky a chloroform. Na to všechno však nemohli stačit skrovné prostředky města a to se proto muselo zadlužit. Za 68 dní vydalo město na raněné 10 880 zlatých. Část výdajů byla uhrazena z darů, které dohromady činily částku 1050 zlatých. Z této částky připadlo Milosrdným bratřím 100 zlatých. 59 60

BOGAR 1934, 245. DVOŘÁČEK 2000, 126.

24

I Milosrdní bratři se snažili vypomáhat léky ze své řádové lékárny. Nebylo jich však nazbyt, zejména chloroform nebyl lehce k dostání. Proto bratři požádali, taktéž učinila i městská rada, vojenskou lékárnu v josefovské pevnosti o léky potřebné k operacím, především o chloroform. Kladně však byla vyřízena jen žádost městské rady. Celkově bylo v Novém Městě ošetřeno 683 zraněných vojáků a obyvatel. V 56 případech byl nucen řádový nadlékař amputovat ruce nebo nohy. Z těchto nakonec 24 skončilo úmrtím. Celkem v Novém Městě zemřelo 161 raněných. Ostatní byli na rekonvalescenci odesláni do pevnosti Josefov a nebo byli Prusy odvedeni jako zajatci do Kladska.61 Vojáci, kteří v klášterní nemocnici zemřeli, byli pochováni do jámy na klášterním hřbitově. Přesto, že tento způsob pohřbívání byl v roce 1865 zakázán. Na jednu jámu se narazilo při stavbě zahradní zdi v roce 1937.62 Válečný konflikt vyvolal i řadu zoufalých snah o vybudování občanské domobrany a vzpour v důsledku rabování, ničení majetku i úrody, které měli na svědomí pruští vojáci. Tento odpor byl však neúspěšný, a zapříčinil zhoršení celé situace v podobě krutého trestání jednotlivců i celé obce, stíhání obyvatel a vypalování statků. Ve špatné pozici se podle konventních zápisů ocitli i Milosrdní bratři, kteří spolu s duchovenstvem stáli ve středu podezření pruské armády z podněcování a organizaci vzpour. I přesto, že se stali terčem útlaku, však bratři obětavě ošetřovali i raněné pruské vojáky.63 Po bitvě u Náchoda přesunul se konflikt mezi pruským a rakouským vojskem na severozápad – k České Skalici, kde došlo k další bitvě a porážce rakouského vojska, které ustupovalo dále do vnitrozemí. Vyvrcholením války z roku 1866 byla bitva, kterou prusko-rakouská vojska svedla u Hradce Králové. Zdrcující porážka rakouské armády v této bitvě, předznamenala jeho konečnou porážku, kterou Rakousko uznalo dne 23. srpna 1866 podpisem mírové smlouvy. Milosrdní bratři v Novém Městě nad Metují nebyli jediní, kdo se v prusko-rakouské válce zapojil do péče o raněné vojáky. Ve východních Čechách se našla celá řada civilních ošetřovatelů, která se o zraněné starala. „Dobrovolní samaritáni, mnichové z kláštera v Kuksu, Nechanicích, Milosrdné sestry z Nového Bydžova v Hořiněvsi a Trutnově, mimo to v Hořiněvsi čtyři pruské diakonistky, ve Dvoře Králové 20 řádových sester z Pruska a členové evangelického řádu Johanitů, Milosrdní bratři se

61 62 63

BOGAR 1934, 247. DVOŘÁČEK 2000, 127. BOGAR 1934, 248.

25

svou nemocnicí v Novém Městě nad Metují, kam přijali a kde ošetřili 683 raněných od Vysokova atd. Avšak ani všichni tito pomocníci, včetně mužů, určených k sanitní službě u armády, nemohli plně dostát všem povinnostem a požadavkům ošetřovatelské služby po velké bitvě u Hradce Králové.“64

3.3 Výstavba nového pavilonu V posledních desetiletích 19. století působil v novoměstském konventu velmi vzdělaný kněz P. Martinián Novotný, autor herbáře tak bohatého a krásného, „že odborníci se o něj zajímali a přijížděli si jej prohlédnout.“65 P. Novotný cestoval do Svaté země a stal se rytířem Božího hrobu. Po šestnáctiletém působení 13. dubna 1898 zemřel a byl pochován v Novém Městě nad Metují.66 Od roku 1896 do roku 1902 byl převorem kláštera P. Germanus Dvořák. V červnu roku 1896 byl do areálu kláštera zaveden městský vodovod. V červenci toho roku přišla tak velká vichřice, že klášterní věž hrozila sesutím. Při následné prohlídce se zjistilo, že je nutné ji opravit, vrchní část střechy věže byla pokryta zinkovým plechem, spodní část šindelem a natřena na červeno. Výše nákladu na opravu věže činila 200 zlatých. Téhož roku v srpnu byla opravena kaple Loreta. Do kaple bylo zavedeno osvětlení a obrazy na stěnách byly opraveny. Oltář v loretánské kapli umístěný byl očištěn, postříbřen a pozlacen. Roku 1898 bratři zřídili oratoř nad kaplí sv. Máří Magdaleny. 67 Milosrdní bratři si již delší dobu uvědomovali potřebu nové nemocnice. Ta stará přestala vyhovovat jak prostorem tak celým zařízením, a proto se rozhodli pro stavbu pavilonu, do kterého se měla nemocnice přesunout. Po získání svolení provinciála P. Fabiana Bruknera, mohli položit základní kámen nové stavby. Slavnost k příležitosti kladení základního kamene se konala dne 4. července 1898. „Po mši svaté vyšel na stavební místo průvod s křížem v čele, za nímž kráčeli řádoví bratří s převorem, primář Dr. Josef Stefanides a konečně množství lidu. Řádový kněz P. Valfrid Ulrich posvětil základní kámen za přítomnosti všech politických, městských a venkovských úřadů. Do základního kamene byl vložen pamětní spis.“68 Stavba nemocnice trvala poměrně dlouho, protože byla prováděna pouze z prostředků, které měli Milosrdní bratři k dispozici. Především se jednalo o příspěvky 64

Eduard WONDRÁK: Krev smyly deště: osudy a utrpení roku 1866. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh. 1989, 14–15. 65 BOGAR 1934, 248. 66 Ibidem. 67 Ibidem. 68 Ibidem.

26

okolních obcí a drobné dary jednotlivých soukromých osob. Provicialát přispěl novoměstskému konventu částkou 1000 zlatých, okresní a obecní zastupitelstvo v Novém Městě nad Metují pak 700 zlatých. Na novou nemocnici daroval 100 zlatých i opat broumovského benediktinského kláštera Bruno Čtvrtečka. Našli se i dobrodinci, kteří přispěli věcnými dary nebo poskytli materiál na stavbu s částečnými slevami. Kníže Josef Colloredo-Mannsfeld např. daroval 10 000 šamotových cihel, hrabě Karel z Lamberka zase dřevo pro stavbu krovů.69 Již od května roku 1900 se obstarávalo vnitřní vybavení nového nemocničního pavilonu. Aby Milosrdní bratři mohli vykonávat své poslání a nová stavba splnila svůj účel, byla nemocnice moderně zařízena, „dle požadavku doby a vědy lékařské.“70 Dne 4. října 1901 byla nemocnice po slavnostní bohoslužbě posvěcena a otevřena. V největší místnosti pavilonu byl postaven oltář s ostatky sv. mučedníků Benigna a Purpurata, jehož mramorový základní kámen posvětil biskup Eduard Jan Nepomuk Brynych z Hradce Králové.71 Nad oltářem bylo zasazeno okno s obrazem Nejsvětějšího Srdce [3]. Po stranách oltáře se na stěnách nacházely sochy Panny Marie Lurdské a sv. Jana z Boha.72 Do bývalého přijímacího salonu, který byl později přeměněn v nemocniční sál, se po postavení nového nemocničního pavilonu přesunula konventní lékárna.73 K přesunu lékárny došlo proto, že staré prostory již nevyhovovaly všem zákonným předpisům. V místnosti bývalého přijímacího salonu byl zřízen také inspekční pokoj, materiálka, laboratoř a skladiště. Na počátku 20. století prošla budova konventu ještě několika dalšími úpravami, z nichž nejdůležitější bylo zavedení kanalizace. Byla pořízena taktéž nová schodiště do konventu i do chrámu.74 Roku 1905 byl z odkazu 1300 zlatých od člena řádu Fr. Graciána Tomana, který v roce 1904 zemřel, zakoupen převorem Fr. Borgiášem Ptačkovským nový hlavní oltář do klášterního kostela. Tento oltář postavil Antonín Sucharda z Nové Paky a 12. března posvětil novoměstský děkan Jan Novotný.75 69

Zpráva o novostavbě a přehled nemocí v nemocnici Milosrdných Bratří v Novém Městě nad Metují v Čechách v roce 1899 se vyskytnuvších, jich výsledků a domova všech nemocných, kteří bez rozdílu náboženství, národnosti a stavu přijmuti, léčeni a ošetřováni byli: Krátký přehled působení jednotlivých nemocnic Milosrdných Bratří rakousko-české řádové provincie. Nové Město nad Metují: Nemocnice Milosrdných bratří, 1900, 3–5. 70 Zpráva o novostavbě 1900, 1. 71 BUBEN 2007, 385. 72 BOGAR 1934, 249. 73 DVOŘÁČEK 2000, 225. 74 BOGAR 1934, 249. 75 DVOŘÁČEK 2000, 225.

27

Za převorátu P. Ladislava Moresa, který vedl novoměstský konvent od roku 1905 do roku 1908, byly pořízeny věžní hodiny. Pro klášter je dodala firma L. Hainz Praha. Další představený P. Sebald Bartoň nechal v budově kláštera i kostela zavést elektrické osvětlení. Kostelní věže dal pokrýt dvojnásobným šindelem, který byl poté červeně natřen. Po celé délce kostela byly namontovány nové žlaby.76

76

BOGAR 1934, 249.

28

4. Válečná léta a vznik první republiky 4.1 První světová válka První světová válka život v klášteře ovlivnila velkou měrou. Válečná léta do jisté míry zbrzdila celkový rozvoj kláštera a klášterní nemocnice. Za první světové války nemocnice dokonce částečně přestala být v provozu, protože někteří Milosrdní bratři byli povoláni k vojenské službě a v nemocnici nebylo dostatek sil, aby dokázala ošetřit a zaopatřit raněné. Proto do nemocnice nebyli až do roku 1916 posíláni žádní vojáci. Sám převor P. Navigij Handlar, který řídil novoměstský konvent mezi lety 1914–1920, byl povolán do války. S ním odešli k vojenské službě ještě další dva bratři. První ranění, především z okolí, byli do konventní nemocnice převezeni dne 2. srpna 1916. Později tu byli ošetřováni hlavně Uhři a Rumuni. Celkem bylo u Milosrdných bratří ošetřeno 339 vojáků, z nichž jen 4 zemřeli.77 Během válek docházelo k zabírání majetku, toho nebyl ušetřen ani novoměstský klášter. Dne 26. února 1917 byly vojenským právem zrekvírovány 2 zvony z klášterní věže. První zvon, zasvěcený Panně Marii, matce milosrdenství, o průměru 65 cm, byl ulit v Praze roku 1748. Druhý zvon, o průměru 54 cm, byl zasvěcen sv. Janu a sv. Haštalu. Oba dva zvony byly od zvonaře Zachariáše Dietricha. Ve věži zůstal poslední nejmenší zvon s gotickými minusculami o průměru 43 cm. Pro válečné účely byly zabaveny také malé zvonky, které byly v klášterních chodbách. Z klášterního kůru bylo mimo jiných předmětů odneseno 50 cínových píšťal z kostelních varhan a dva měděné bubny.78 Vzhledem k nepříznivé situaci, nebyly prováděny žádné větší úpravy na budově kláštera. Milosrdní bratři se museli spokojit pouze s menšími dílčími opravami. V roce 1915 pořídili Milosrdní bratři nové dveře do kostela a železné dveře do sklepa klášterní lékárny. Na dvoře byly postaveny kůlny.

4.2 Klášter po vzniku republiky Vznik Československé republiky dne 28. října 1918 byl v novoměstském klášteře přijat s nadšením. Dne 10. listopadu toho roku složilo duchovenstvo po slavnostní bohoslužbě slib oddanosti republice do rukou Dr. Jana Vostřebala. Rok od vyhlášení

77 78

BOGAR 1934, 249. SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 37.

29

republiky se konala v klášteře oslava výročí, které se zúčastnilo mnoho lidí, včetně starosty města Dr. Václava Svobody.79 V druhé polovině roku 1922 a začátkem roku 1923 byly dokončeny opravy kostela a konventu. Opraveny byly střechy i věže kláštera, budova dostala novou šedobílou omítku. Z klášterních dveří byla odstraněna barva, a získaly tak původní dubový vzhled.80 Záchody v nemocnici byly úplně přestavěny a zmodernizovány. Koupelnu nechali Milosrdní bratři zařídit novými emailovými vanami a nemocnici opatřili novými porcelánovými umyvadly. V kuchyni byla zavedena nová ventilace a důkladně se zrestaurovala také prádelna. Tato oprava probíhala za převorátu P. Isidora Boušky, který se dostal do rozporů s místní lidovou stranou. Po provinciální vizitaci byl P. Bouška z tohoto důvodu přeložen do Letovic a tamější převor P. Nicodemus Lukáš se dne 25. září 1923 stal představeným kláštera v Novém Městě na Metují.81 V roce 1924 byla zařízena klášterní zahrádka pro nemocné pacienty se zděnou podezdívkou, železnými sloupky a drátěným plotem. Chlévy nechali bratři pokrýt novou střechou. Starý skleník byl z větší části zbořen, zcela přestavěn a následně moderně zařízen.82 Ministerstvo zdravotnictví poskytlo klášteru na opravy finanční podporu ve výši 30 000 Kč.83 Po P. Nicodemu Lukášovi nastoupil do funkce převora P. Jonáš Caletka, kterému se podařilo zorganizovat další opravy. Novoměstský konvent vedl od roku 1925 do roku 1928. V roce 1925 bylo zavedeno elektrické světlo do pokojů a skladišť, kde dosud nebylo. Také hřbitov prošel několika úpravami. Místo, kde byli pohřbíváni členové konventu, bylo ohrazeno tesanými kameny a železnou mříží. Jednotlivé hroby nechali Milosrdní bratři opatřit deskami z černého mramoru se zlaceným nápisem jména zemřelého. Rovněž opravili hrob P. Odilona Wolfa v zahradě. V refektáři bylo předěláno topení a zavedena teplá voda do koupelny, umývárny nádobí a operační síně. V tomto roce se dále nakoupilo některé vybavení nemocnice; 12 drátěných vložek do nemocničních postelí, stoly na umývání nádobí, apod. V roce 1926 byla upravena sýpka ve dvoře na byty pro služebné a ženské hosty kláštera, do nichž bylo zaveden jak vodovod, tak elektrické světlo. V místnostech v přízemí došlo k instalaci nových oken a dveří. Pokoj pro hosty byl vybaven zcela 79 80 81 82 83

BOGAR 1934, 249. DVOŘÁČEK 2000, 225. BOGAR 1934, 250. SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 39. BOGAR 1934, 250.

30

novým nábytkem. Místnost vedle prádelny byla zařízena k sušení a žehlení prádla. Střecha na celém objektu kláštera byla důkladně opravena, některé komíny byly přestavěny, další nově postaveny. Ve stejném roce nechali Milosrdní bratři opravit věž klášterního kostela. Na věž byla vytažena a nasazena nová měděná báň s hromosvodem, „protože starou zrezivělou kavky prokovali natolik, že z ní už v roce 1921 vypadla plechová schránka s listinami a mincemi.“84 Byla posvěcena dne 1. září v konventním kostele. Namísto prohnilé báně na malé věži byla zhotovena a pobita zinkovým plechem báň nová. Za převora P. Caletky, zakoupili Milosrdní bratři také 3 nové zvony ve váze 155, 105 a 62 kg, zdobené nápisy a reliéfy. Stály dohromady 11 000 Kč. První zvon byl zasvěcen Panně Marii, druhý sv. Josefu a třetí sv. Janu z Boha. Na první zvon nechali bratři napsat: „Zdrávas Maria – Rhsm. P. Rafael Mayer,“ na druhý: „Sv. Josefe, oroduj za nás – P. Veremund Tvrdý, provinciál“ a na třetí: „Sv. Jan z Boha: Kdo miluje Boha, miluje též bratří svých – P. Jonáš Caletka, převor“. Na všech třech je potom napsáno: „Ulil Buřil a Riss v Kuklenách L. P. 1926.“ Laděny byly na es, f a as. Zvony posvětil na svátek Všech svatých 1. listopadu roku 1926 J. Černý, kanovník z Hradce Králové. Posvětil je spolu se sochou Panny Marie Lurdské, kterou na své pouti v Lurdech koupil a konventu daroval bratr převora Leopold Caletka, inspektor státních drah. Téhož roku byly pořízeny dvoje kamna do nemocnice a jedny do lékárny. Nová kamna byla dána také do oratoře, inspekčního pokoje, převorátu a dalších pokojů, včetně šesti pokojů na klášterním dvoře. V roce 1927 konvent koupil k zavlažování zahrady ruční pístové čerpadlo. V klášterní zahradě bylo oroubováno 12 ovocných stromů, pařeniště s novými okny byla znovu vyzděna a vyšalována a oba pilíře u hlavního vjezdu do zahrady byly nově postaveny. Místnost vedle skleníku bratři nově zastřešili, vsadili nové dveře a upravili ji, aby mohla sloužit za dílnu. V srpnu téhož roku na malé věži, na konventní budově z ulice a budově do zahrady zřídili tři nové hromosvody za 4 500 Kč. Konventní knihovna byla zvětšena o nové tři regály a oboje dveře do ní byly opraveny. Nové dveře byly dány také do lékárny. Na skleněné tabulce dveří stálo: „Vchod do lékárny“. Milosrdní bratři zavedli elektrické osvětlení do dalších místností jak v budově konventu, tak i v kostele. Pro sochu P. Marie Lurdské nechali vystavět v klášterním kostele po pravé straně hlavního oltáře kamennou jeskyňku, do které sochu P. Marie umístili. V tomto roce byla znovu nabarvena stěna v Loretě, všechny skříně

84

DVOŘÁČEK 2000, 225.

31

v sakristii a zadní lavice v kostele. Mimo jiného mešního vybavení do kostela koupili 4 koberce a 2 obrazy, na nichž byli zobrazeni sv. Cyril a Metoděj a sv. Václav. Další dva zasklené obrazy sv. Jana Křtitele a sv. Terezie od Ježíše zakoupili v roce 1928.85 V červenci toho roku musel být opraven záchod, protože potrubí v zimě mrazem popraskalo a voda pak prosakovala zdí v lékárně a inspekčním pokoji. Zeď byla poasfaltována a znovu nahozena. Nově bylo vymalováno také klášterní oratorium. Klášter uzavřel s majitelem novoměstského panství Josefem rytířem Bartoněm z Dobenína smlouvu, podle které směl klášter z velkostatku pobírat deputát ve formě ročního příspěvku 109 hl piva.86 (Místo toho mu byla vyplácena peněžitá náhrada ve výši 12 000 Kč ročně.) Dále bylo konventu každoročně dodáváno 142 pm palivového dřeva. Klášter směl dříví z novoměstského velkostatku čerpat kolik potřeboval, rozdíl byl hrazen za běžnou prodejní cenu. Za nezištné ošetřování nemocných novoměstských obyvatel dostával konvent od městské rady vodu po celý rok zdarma. Bezplatně potom i elektrické světlo po dobu půl roku. Po převoru P. Caletkovi převzal vedení P. Kašpar Bureš, který klášter vedl mezi lety 1928–1931. Okres i město žádali klášter Milosrdných bratří o zřízení nové moderní nemocnice. Ve staré nemocnici totiž mohli bratři poskytovat jen základní lékařské služby a ošetřovat staré lidi, město tedy prahlo po plnohodnotné nemocnici, kde by se lidem dostalo náležité péče. Obě instance slibovaly klášteru vydatnou pomoc.87 Milosrdní bratři si potřebu moderní nemocnice také uvědomovali, a proto P. Bureš odstartoval plány na její zbudování. Na stavbu nové nemocnice bratři zakoupili část pozemku za klášterní zahradou od Jana Martínka a jeho matky ve výměře 314 m2 za 5 652 Kč. Město mělo poskytnout také část městského pozemku až ke Klosově ulici, klášter měl výměnou za to městu postoupit část konventní zahrady, aby v těch místech mohla být rozšířena ulice.88 K výstavbě nemocnice však nakonec nedošlo, stát totiž neposkytl očekávaný příspěvek a Milosrdní bratři neměli na stavbu nové nemocnice dostatek prostředků. Celá akce ztroskotala na tom, že nedalekém Náchodě a v Opočně se již v té době nacházeli moderní nemocnice a výstavba nové nemocnice tak nebyla příliš podporovaným podnikem.89 Úmysl zbudovat nemocnici ale nezapadl, a Milosrdní bratři se později pokusili projekt realizovat. 85 86 87 88 89

SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29, č. 40. BUBEN 2007, 385. BOGAR 1934, 251. DVOŘÁČEK 2000, 226. BOGAR 1934, 251.

32

Na zahradě byl roku 1929 postaven nový skleník s železnou konstrukcí. Náklady na tuto stavbu činili 27 275 Kč. Dne 4. července téhož roku, za silné vichřice, odnesl vítr střechu nad nemocničním sálem. Plechová střecha, která byla měsíc před tím opravována, byla celá smetena do klášterní zahrady a musela být pořízena úplně nová. Většina komínů byla zničena a některá okna musela být znovu zasklena. Náklady na opravy činily 43 336 Kč.90 Místnosti evidenčního provincialátu byly (již 6. listopadu 1919) zabrány katastrálním úřadem. Tyto místnosti nechal na svoje náklady roku 1929 restaurovat městský úřad. Dva obrazy, sv. Jana z Boha a sv. Jana Křtitele na bočním oltáři, v kostele a jeden obraz s podobiznou P. Norberta Boccia na chodbě byly restaurovány akademickým malířem z Prahy. Následujícího roku byly pastelovými barvami opraveny i freskové malby v loretánské kapli. V roce 1930 byl v klášteře zřízen telefon. Milosrdní bratři nechali natřít dveře i okna nemocnice a nábytek v kuchyni. V roce 1931 opravili železná vrata do klášterní zahrady. 91 Toho roku byl převorem kláštera zvolen P. Turibius Veselý. Narodil se 29. října 1883 v Ločenici v Čechách. Vyznačoval se podnikavostí, snahou a mimořádnou pílí, díky čemuž se mu dařilo rozmnožovat řádový majetek. Jeden rok také působil jako učitel v německé škole v Brazílii. Do řádu vstoupil 25. března 1902 v Praze. Po čtyřech měsících svého působení v Novém Městě byl však povolán do brněnského konventu a na jeho místo 1. srpna 1931 nastoupil P. Bertin Ellner.92 Znovu se stal převorem novoměstského kláštera v roce 1940. Jeho úkolem zde bylo provést stavbu nové nemocnice, pro níž měl konvent přichystanou částku 1 500 000 korun.93 P. Veselý měl již se stavbou nemocnice nemalé zkušenosti. Za svého působení v brněnském konventu vypracoval, místo původního nevhodného plánu, projekt nový, podle kterého pak novou nemocnici v Brně postavil. Ke stavbě nemocnice v Novém Městě nad Metují však kvůli konfiskaci řádového majetku nacisty nakonec nedošlo.94 V květnu roku 1932 byla v refektáři položena nová parketová dlažba. Refektář byl poté vymalován. Opraveno bylo také ústřední topení a nábytek. Milosrdní bratři pak pořídili nový lustr a nová koksová kamna. Vymalovat nechali také v konventní 90

Ibidem. SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 45. 92 BOGAR 1934, 251. 93 Celkový náklad na stavbu nemocnice byl rozpočten na 4 000 000 korun. 94 Státní okresní archiv Náchod. fond Archiv města Nové Město nad Metují. Nové Město nad Metují. Pamětní kniha Nového Města nad Metují VI. 1941. inv. č. x7, nepag. 91

33

kanceláři a v nemocnici. Toho roku byly natřeny obě dvě kostelní věže a v kvadratuře byla instalována nová okna, aby v zimě nebylo v poschodí příliš chladno. V březnu roku 1934 byl v loretánské kapli postaven nový oltář z umělého mramoru, zasvěcený sv. Terezii od Ježíše. Na oltáři byla umístěna přes 1 metr vysoká socha, věnovaná pro nový oltář Antonínem Tomkem, advokátem v Novém Městě nad Metují, a provisorem lékárny Milosrdných bratří v Praze Antonínem Sochorem.95 V roce 1935 byl areál kláštera Milosrdných bratří kompletně opraven. Makovice klášterní věže byla nahrazena novou měděnou. Dvořáček k tomuto počinu dodává: „Očekávalo se, že se v báni najde jedna schránka s údaji z roku 1926, ale k překvapení tam byla ještě jedna. Byla v ní listina s textem: R. 1926 vřele vzkvétal komunismus. Oni lidé, jenž tuto věž stavěli, byli organizovaní komunisti. U toho tři jména, levicový tisk, čibuk a kuřivo. Člen lidové strany, tesařský mistr Jan Špyňar, kterému v roce 1926, byla práce zadána, neměl potuchy.“96

95 96

SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 45. DVOŘÁČEK 2000, 225.

34

5. Dopad dvou totalitních režimů na činnost řádu v Novém Městě 5.1 Klášter za 2. světové války Za druhé světové války se řád Milosrdných bratří dostal do velmi tísnivé situace. Nacisté řád obvinili z činnosti proti zájmům Říše a z podpory odbojového hnutí a zakázali jeho další působení v Protektorátu. Československá provincie řádu Milosrdných bratří byla v roce 1941 rozpuštěna, kláštery byli zabrány a veškerý majetek zkonfiskován. V Novém Městě nad Metují došlo k rozpuštění konventu, na rozdíl od jiných klášterů, kde rozpuštění řádových společenství doprovázely policejní výslechy a pronásledování, poměrně klidně. Průběh událostí popsal převor kláštera P. Turibius Tomáš Veselý v klášterní pamětní knize, kterou při opouštění kláštera předal novoměstskému archiváři. Zápis o rozpuštění kláštera se dochoval v opise v kronice Nového Města nad Metují.97 Dne 8. července 1941 přišli do novoměstského kláštera Milosrdných bratří 4 členové gestapa z Hradce Králové. V tu dobu klášter obývalo 8 bratří. Oznámili převorovi, že řád Milosrdných bratří je rozpuštěn, jeho činnost je zastavena, majetek konventu se zabavuje a klášter že bude zlikvidován. Vyzvali jej, aby jim vydal veškeré peníze v hotovosti, vkladních knížkách a v cenných papírech, a upozornili ho, že zatají-li něco, bude zatčen a potrestán. Zoufalý převor jim vydal vše, co měl. Dohromady 7 vkladních knížek stavebního fondu určených na stavbu nové nemocnice (celkem 1 milion korun), potvrzení na vklad u živnostenské banky v Praze v částce 75 000 korun, dalších 182 000 korun uložených ve zdejším peněžním ústavu, cenné papíry v hodnotě 500 000 korun a 21 000 korun v hotovosti. Zástupci Tajné státní policie si od něj vše vzali, nechali mu pouze 5000 korun na uhrazení nezbytných výloh. Poté si zběžně prohlédli místnosti kláštera včetně lékárny a převoru oznámili, že se za několik dní vrátí, aby sepsali klášterní majetek. Při odchodu mu pohrozili, že se nic ze zásob a vybavení kláštera nesmí ztratit. Deset dní nato, se znovu objevili v klášteře, nařídili Milosrdným bratřím, aby odložili svůj řeholní hábit a ihned klášter opustili. Po argumentaci převora, že tak nemohou učinit, poněvadž bratři dosud nemají civilní oblek, dostali ke svému odchodu čtrnáctidenní lhůtu. Příslušníci gestapa s novoměstskými Milosrdnými bratry jednali poměrně slušně. Na žádost převora P. Veselého dokonce uvolnili 20 000 korun na zaplacení účtů 97

SOAN fond Archiv města NMNM. inv. č. x7, 133–136

35

a výplatu zaměstnanců kláštera. Přesto tato situace byla pro řeholníky naprosto zdrcující. Jak celou situaci vnímali Milosrdní bratři dokládá proslov P. Veselého, který měl pronést před členy gestapa: „Jsme zde skoro všichni starší až na jednoho nebo již docela staří bratři – v řádě jsme prožili 40 i více roků, po léta v německých krajích v našich řádových ústavech pro německý lid pracovali, vždy k německému národu loajální byli, žili jen své práci a svým povinnostem a nikdy politikou se nezabývali. Nejen místní úřady, ale i všechno občanstvo může nám dosvědčiti, že naše chování zde bylo bezúhonné. (…) Nyní já a moji spolubratři mají býti takřka vyhozeni na dlažbu s holýma rukama. Císař Josef II. také zrušil kláštery, ale ten se o členy zrušených klášterů postaral vyměřením pense.“98 Datum předání vyklizeného konventu do rukou gestapa bylo stanoveno na 18. srpna 1941. Personálu byla k tomuto datu dána výpověď (kromě obsluhy lékárny) a pacienti byli propuštěni, někteří nemocní byli převezeni do okolních nemocnic v Opočně a Náchodě. Šest pacientů bylo umístěno v novoměstském Bartoňově chorobinci. Zrušena měla být i lékárna, protože však byla jediná v celém okrese, ponechala ji Tajná státní policie v činnosti. Podléhala však přímo říšským úřadům. Obsluha klášterní lékárny – magistr a laborant – směli zůstat a dále v lékárně pracovat. Po nedělní mši 17. srpna, sloužené jako poděkování za přijatá dobrodiní po dobu působení řádu v Novém Městě nad Metují, se bratři rozloučili s místními i obyvateli z okolí. Kostel byl tehdy přeplněný a při kázání nebylo „jediného oka suchého“. Následující den se po ranní mši bratři rozešli a P. Veselý předal klášter gestapu, které během následujících dní odváželo jeho vybavení. Novoměstský radní a další dva pánové z Nového Města je žádali, aby klášterní kostel zůstal otevřen pro konání bohoslužeb. Gestapo o kostel neprojevilo zájem a ten tedy mohl být nadále užíván, především zásluhou velkostatkáře a průmyslníka Václavu Bartoňovi z Dobenína, který zajistil dostatek finančních prostředků na jeho provoz. Zpráva o rozpuštění novoměstského kláštera Milosrdných bratří se rychle roznesla a vzbudila ze strany obyvatel Nového Města i širokého okolí vlnu solidarity. Lidé vyhoštěným řeholníkům nabízeli přístřeší, morální i materiální pomoc. P. Veselý řádové bratry zaopatřil nejnutnějšími věcmi z gestapem poskytnutých peněz a díky účasti lidí nezůstali bratři bez pomoci. Po rozpuštění kláštera a uzavření nemocnice byli bratři nuceni si najít jiné zaměstnání. Jeden z Milosrdných bratří dostal místo na Bartoňově

98

SOAN fond Archiv města NMNM. inv. č. x7, 135–136

36

statku, další v Bartoňově okresního chorobince v Náchodě. Dva bratři získali dobře placené místo (hospodářský a policejní úřad) u zdejší obce. Ostatní odešli hledat uplatnění do jiných koutů Čech a Moravy.99 Z obavy, aby klášterní archiv nepřišel po uzavření konventu k úhoně, byl se svolením P. Veselého uložen v městském archivu. Knihovnu kláštera se ovšem převor bál přemístit, a tak zůstala nacistům napospas, přestože se městský archivář přimlouval za její přesunutí do novoměstského archivu. V té době čítala kolem 1 000 svazků většinou německých knih náboženského, filosofického a lékařského obsahu a slovníky. Ani konventní archiv tam však nepobyl příliš dlouho. Již v únoru 1942 přišlo od gestapa nařízení, že všechny knihy a spisy spolu s pamětními knihami jsou říšským majetkem a mají být zaslány do zemského archivu v Praze. V březnu tedy byl klášterní archiv přemístěn a městu zbyl všehovšudy jen osmisvazkový herbář, sbírka sušených rostlin někdejšího převora a velkého botanika P. Martiniána Novotného.100

5.2 Ukončení působení řádu za komunismu Klášter po uzavření nacisty nebyl nijak využíván, kromě moderně zařízené prádelny, kterou používala zdejší vojenská posádka. Milosrdní bratři se do Nového Města nad Metují vrátili až v květnu roku 1945. Opuštěný prázdný klášter převzal podlékař a řádový bratr Dismas. Jak zjistil, mnoho věcí bylo ztraceno a ukradeno, zejména obrazy a staré lékařské knihy klášterní knihovny. Rabování se bohužel nedopustilo jen gestapo, nýbrž i další lidé, kteří v neštěstí Milosrdných bratří spatřili příležitost k vlastnímu obohacení.101 Během roku 1945 začala klášterní nemocnice opět fungovat. Avšak nedostačovala svými prostředky a možnostmi k tomu, aby dokázala zajistit úplnou péči o místní pacienty. A tak se lidé ve vážnějších případech obraceli na blízké nemocnice v Náchodě, Opočně, Rychnově nad Kněžnou nebo v Hradci Králové. Obnovená činnost řádu netrvala dlouho. Církevní řády byly komunistický režimem označeny za nebezpečné, kláštery měly být centry velezrádné a špionážní činnosti, a proto je bylo třeba zlikvidovat. Během let 1949–1950 byl vypracován plán pro likvidaci mužských klášterů, označený jako akce „K“,

který byl následně

realizován. Řeholníci byli soustřeďováni do několika internačních klášterů a izolováni 99

SOAN fond Archiv města NMNM. inv. č. x7, nepag. SOAN fond Archiv města NMNM. inv. č. x7, 136. 101 Státní okresní archiv Náchod. fond Městský národní výbor Nové Město nad Metují. Pamětní kniha Nového Města nad Metují X. 1945-1956. inv. č. 700, 177. 100

37

od okolního světa, klášterní budovy byly zrušeny a zestátněny. Represe řeholníků se však neměla týkat řádu Milosrdných bratří. Komunistické vedení nejspíše nechtělo proti řádu zakročit, protože tak za druhé světové války, kvůli kontaktu některých členů řádu s odbojáři, učinili nacisté, a nechtělo se prezentovat před veřejností stejným činem. Tolerantní přístup režimu vůči tomuto řádu byl však především podnícen potřebou zkušených a odborných ošetřovatelů. Tak se řádu Milosrdných bratří dostalo v českých zemích dočasného výsadního postavení.102 Nicméně ne na dlouho. Později ani tyto důvody nestačily k tomu, aby byli Milosrdní bratři před uzavíráním řeholních klášterů uchráněni. Jednotlivé kláštery a řádové nemocnice byly postupně zabírány, zestátněny a řeholníci perzekuováni. Celkem bylo režimem stiženo 7 Milosrdných bratří, mezi nimi i převor novoměstského kláštera. Tehdejším převorem byl P. František Pechal. U Okresního soudu v Novém Městě nad Metují byl 1. dubna 1952 odsouzen na 2 roky za to, že v roce 1950 s pomocí dalších osob ukryl před soupisem majetku několik liturgických předmětů, ornátů a za údajné nesrovnalosti v klášterním účetnictví.103 O událostech, které měly za následek úplný odchod Milosrdných bratří z Nového Města a konečné zrušení konventu a nemocnice, se novoměstský kronikář nijak nezmiňuje. Kronika obsahuje pouze drobné poznámky o záměru města přemístit charitu a využít budovu kláštera pro vybudování internátu, což se mu nakonec roku 1951 povedlo. „Po dlouhé tahanici bylo konečně rozhodnuto o přidělení kláštera pro domov mládeže.“104

102

Vojtěch VLČEK: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o. 2004, 73. 103 Ibidem. 104 SOAN fond Městský národní výbor. inv. č. 700, 160 a 217.

38

6. Krátký pohled do historie zdravotnictví v Novém Městě nad Metují 6.1 Zdravotnické osoby a zařízení Funkci lékaře vykonávali z důvodu nedostatku vzdělaných odborníků povětšinou ranhojiči, tedy ošetřovatelé, kteří nedostudovali lékařství nebo získali určitou praxi u lékaře. V případě, že ve městě nebyl k dispozici ani ranhojič, obraceli se obyvatelé na lazebníky, kteří zvládali drobné chirurgické zákroky, a protože měli k ošetřování lidí blízko, často se také ranhojiči stávali. Ranhojiči působili rovněž v klášterní nemocnici.105 V klášteře se vystřídala spousta vynikajících lékařů a chirurgů, řádoví bratři však fungovali zejména jako ošetřovatelé. Ošetřujícími lékaři v nemocnici se stávali i místní praktičtí lékaři, kteří měli ve městě vlastní ordinace. Před uzavřením nemocnice Milosrdných bratří v roce 1945 ordinovali v Novém Městě nad Metují 3 lékaři. Jeden z nich, praktický a obvodní lékař MUDr. Jindřich Dvořák, působil spolu s řádovým

podlékařem

v klášterní

nemocnici.

V provozu

byla

jedna

zubní

ambulance.106 Nemocnice Milosrdných bratří nebyla prvním zařízením, které v Novém Městě zajišťovalo péči o chudé a nemocné lidi. Zřízení prvního chudého špitálu proběhlo krátce po založení města. Již roku 1530 město koupilo pro tento účel domek na Horském předměstí. Roku 1540 podnítil tehdejší majitel novoměstského panství Jan z Pernštejna založení špitálu na předměstí Krajském poblíž kostelíku sv. Máří Magdaleny – v místě, kde byl později vybudován klášter Milosrdných bratří. Sám poskytl pět kop českých grošů, aby ve špitále mohlo být živeno šest chudých. Špitál byl v provozu i díky četným příspěvkům a odkazům místních měšťanů. V roce 1575 přikoupila obec ke špitálu hospodářství (dům na Krajském předměstí s loukami), aby zde mohl být chován dobytek. Z výtěžku, který obec hospodařením na něm získala, byl špitál vydržován. Po tom, co byl roku 1696 starý městský špitál postoupen řádu Milosrdných bratří, zřídila obec nový chudý špitál s hospodářstvím v nedalekém dvorci (nyní domy č. 61 a č. 62). Nestál však ani padesát let, když celá budova za válek o rakouské dědictví lehla popelem. V roce 1745 vypálili Prusové domy na Krajském předměstí a mezi nimi 105 106

DVOŘÁČEK 2000, 293. SOAN fond Městský národní výbor. inv. č. 700, 35.

39

propadl zkáze i špitál pro chudé. Město bylo válkami natolik vyčerpáno, že obnovení špitálu u trvalo celých třicet let. Nová budova byla postavena až mezi lety 1777–1779, šest chudých bylo od roku 1775 prozatím ubytováno v soukromém domě. V roce 1782 byl špitální dům na Krajském předměstí prodán. Obec tak učinila z toho důvodu, že stará a dřevěná stavba nevyhovovala požadavkům. Mohla být snadno poškozena požárem, navíc nedostačovala prostorem. Muži i ženy museli obývat stejnou místnost. Dalším důvodem měla být značná vzdálenost od děkanského kostela. Náhradou starého špitálu se stalo kamenné stavení se dvěma světnicemi vedle městské radnice.107 Na chudobinec přeměnilo město opuštěnou budovu bývalé sirkárny pod Špitálským kopcem po jejím odkoupení v roce 1883. Chudina v něm bydlela asi devadesát let. Až v 80. letech 20. století byla budova prohlášena za neobyvatelnou.108 Vznik dalších zařízení iniciovala rodina Bartoňů z Dobenína. Díky dobročinnosti průmyslníka a mecenáše Josefa Bartoně-Dobenína, který poskytl pozemky a finance, byl v Novém Městě nad Metují 28. října 1928 položen základní kámen ke stavbě okresního chorobince. Výstavba stála dohromady dva a půl milionu korun. Bartoňův chorobinec byl slavnostně otevřen 14. prosince 1930, v té době měl k dispozici 60 lůžek. O pacienty se zde staraly ošetřovatelky kongregace sester Nejsvětější Svátosti.109 Mezi lety 1921-1923 byl postaven Okresní dům sociální péče, o jehož vnitřní zařízení pro porodnici a opatrovnu rodiček a dětí se postarala paní Marie Bartoňová.110 Nedílnou součástí péče o zdraví lidu byly městské lázně. Obec takové lázně zřizovala a pak je pronajímala za - většinou nízkou – daň lazebníkům, kteří zde provozovali své řemeslo. Připravovali koupele a pokud nezaměstnávali bradýře, věnovali se holičství. Nejstarší lázeň v Novém Městě, která byla roku 1556 pronajata lazebníku Jiříkovi z Kostelce, se nacházela pod Horskou branou v blízkosti zahrady Českých Bratří. Na Krajském předměstí stávala druhá lázeň. V roce 1686 za Novým mlýnem postavil lázeň němec Matěj Bešorner, ale následně ji zrušil.111 Kromě obecních lázní vznikaly i lázně soukromé.

107 108 109 110 111

KLOS 1922, 41. DVOŘÁČEK 2000, 217. DVOŘÁČEK 2000, 256–257. DVOŘÁČEK 2000, 255. KLOS 1922, 39–40.

40

Samostatnou kapitolou by mohly být dějiny dlouho a hojně navštěvovaných lázní na Rezku. Písemná zpráva o pramenu v Rezeckém lese se datuje rokem 1610. V jeho léčivé účinky lidé věřili dlouho před vznikem lázní. Prvním objektem, který byl u studánky na Rezku postaven, byla kaple sv. Barbory. O její výstavbu roku 1736 se postarala dcera výše zmiňovaného Matěje Bešornera, provdaná za hejtmana novoměstského panství Matěje Göstla, která si toto místo velmi oblíbila. Kapličku začalo navštěvovat množství lidí z celého kraje. Město se chytilo příležitosti a do roku 1740 na Rezku postavilo lázeňský dům a hospodu se čtyřmi pokoji pro lázeňské hosty. Roku 1792 odkoupil od obce lázně hrabě Antonín Leslie, sešlou stavbu nechal rozbořit a postavil stavbu větší a zděnou. Lázeňská budova byla ještě několikrát přestavována (roku 1801, 1886 a 1922).112 Známým se stal Rezek v druhé polovině 19. století, kdy se do novoměstských lázní přijížděli rekreovat významné osobnosti tehdejší doby.113 Budova rezeckých lázní, byť není tak vyhlášená jako dříve, slouží i dnes jako oblíbené rekreační středisko.

6.2 Nemocnice Milosrdných bratří Z malého špitálu s deseti ošetřovanými vybudovali Milosrdní bratři během čtvrt tisíciletí zařízení, které dokázalo pojmout téměř 60 nemocných. Ještě roku 1900 měli bratři k dispozici 18 lůžek, dále 4 lůžka pro infekční případy na izolaci a 2 operační lůžka.114 V roce 1919 byla kapacita nemocnice 50 lůžek115 a roku 1940 bylo lůžek již 55.116 Zdravotní ošetření poskytovali Milosrdní bratři bezplatně, tak jak jim to přikazovali řádové stanovy. Vlastní majetek řeholníci mít nesměli. Přijímali pouze dobrovolné příspěvky a odkazy, ze kterých financovali chod konventu a špitálu. Hodnotnými dokumenty, díky kterým je možno si vytvořit obraz o šíři poskytované péče, jsou konventní záznamy o přijatých pacientech.117 Významné jsou i pro poznání samotné klientely, která služeb klášterní nemocnice využívala. Milosrdní bratři v nemocnici ošetřovali nejen poranění, zhmožděniny a zlomeniny, tahali zuby, odstraňovali nádory, prováděli oční operace, léčili tyfus, souchotiny, krtičnatost a další

112

DVOŘÁČEK 2000, 269–271. Lázně na Rezku navštívili např. Miroslav Tyrš, Jan Neruda a další. 114 Zpráva o novostavbě 1900, 9. 115 BOGAR 1934, 109. 116 Ludmila ŠTĚPÁNOVÁ: Ve stopách Hippokratových: z historie organizované zdravotní péče na Náchodsku. Náchodsko od minulosti k dnešku. Sborník příspěvků k šedesátinám PhDr. Václava Sádla. Náchod: Regionální muzeum / Liberec: Bor. 2009. č. 6., 215. 117 Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. Kranken protokol. inv. č. 8. č. 11 113

41

nemoci. Pacienty tvořili žebráci, chudí lidé, invalidé, zranění vojáci, lidé z města i vzdálenějších míst kraje. Všichni nemocní a trpící byli přijímáni bez rozdílu náboženství, národnosti nebo stavu a vždy se jim dostalo pomoci. Za rok se v nemocnici vystřídalo přes 400 zpravidla starších lidí, z toho jich v průměru 10 zemřelo.118 Kromě ošetření nemocných denně Milosrdní bratři poskytovali jídlo chudým a nezaměstnaným lidem.119 Jak jsem již uvedla výše, pacienty nebyli jen lidé z Nového Města a nejbližších vesnic. Oblast, jejíž obyvatelstvo nemocnici Milosrdných bratří využívalo, byla vymezena dostupností dalších nemocničních zařízení v okolí (např. v Náchodě, Opočně). Do nemocnice přicházeli především lidé z okresního zdravotního obvodu. Ten v době zřizování zdravotních obvodů zahrnoval zdravotní obvod se sídlem v Novém Městě nad Metují (asi 11 600 obyvatel), obvod Nový Hrádek, do něhož byly začleněny obce Nový Hrádek, Borová, Dlouhé-Rzy, Tis, Bohdašín, Bystré, DobřanyNedvězí, Janov, Ohnišov, Sendraž a Sněžné (asi 6863 osob) a olešnický zdravotnický obvod s obcemi Olešnice, Polom, Sedloňov, Deštné, Plasnice a Šediviny (asi 5956 obyvatel).120

6.3 Klášterní lékárna První písemná zmínka o lékárníku v Novém Městě nad Metují je z roku 1583. Dalším lékárníkem, o jehož úmrtí v roce 1694 se nachází zápis v matrice, byl Jan Petruželka.121 Lékárna Milosrdných bratří byla v provozu zřejmě od roku 1750, poté co byla dostavěna budova kláštera. Stála v místech, kde byl dříve starý špitál. Fungovala až do odchodu Milosrdných bratří z Nového Města. Po roce 1945 byla lékárna přesunuta do domu č. 21.122 Dnes se v objektu bývalé lékárny nachází klášterní kavárna. Původní zařízení barokní lékárny je nyní umístěno v expozici městského muzea, kam bylo převezeno roku 2006 z Muzea města Brna na Špilberku.123 V Brně byla lékárna uložena několik let v půdních prostorech, musela být tedy před vystavením nejprve zrestaurována. Součástí expozice jsou i původní lékárenské skleněné nádobky, které

118

Tyto údaje se vztahují k 30. létům 20. století. Situaci na konci 19. století ukazuje názorná tabulka s údaji z let 1884-1890 (příloha č. 7). 119 DVOŘÁČEK 2000, 226. 120 ŠTĚPÁNOVÁ 2009, 213–214. 121 ŠTĚPÁNOVÁ 2009, 209. 122 DVOŘÁČEK 2000, 231. 123 DVOŘÁČEK 2000 se zmiňuje, že starobylé zařízení lékárny bylo předtím uschováno v Kuksu.

42

muzeu věnovali obyvatelé města, a repliky dřevěných lékovek označených granátovým jablkem, znakem řádu Milosrdných bratří. Konventní zahrada sloužila Milosrdným bratřím k pěstování rostlin, ze kterých potom léky do klášterní lékárny vyráběli. Specialitou novoměstské lékárny byl tzv. Klášterní balzám, který se vyráběl z hořkých bylin a vonných tinktur. Sloužil podobně jako žaludeční likéry. Bratři jej využívali jako dárek pro různé příležitosti, na cestách pro své hostitele apod. Lékárna nesloužila jen pro účely nemocnice, ale i pro místní obyvatele. A protože zde neměla konkurence, byla lidmi hojně navštěvována.

6.4 Klášter a město Z nastudovaných pramenů je zřejmé, že město udržovalo s klášterem Milosrdných bratří dobré vztahy. Ať už vyšlo vstříc postoupením obecního pozemku či darováním finančních prostředků na provoz a výstavbu nemocnice, jednalo se o zištné pohnutky, které k podpoře Milosrdných bratří vedly. Totiž zdravotní péče, kterou Milosrdní bratři zdarma poskytovali potřebným, byla na velmi dobré úrovni a počet nemocných, které bratři během roku ošetřili, rozhodně nebyl zanedbatelný. V případě, že by klášterní nemocnice přestala existovat, museli by být pacienti z Nového Města dopravováni do poměrně vzdálených nemocnic v Náchodě (otevřena roku 1895) nebo Opočně (1838). Není tedy divu, že o služby kláštera byl ze strany obyvatel zájem. Nesporným faktem však je, že i obětavá činnost Milosrdných bratří byla v některých ohledech nedostačující. Předně – služeb nemocnice mohli využívat pouze muži. Ženy byly v případě zdravotních obtíží odkázány na nemocnice v okolí. Avšak největší kontingent nemocných v okrese tvořili právě ženy. Okolní nemocnice bývaly často přeplněné, nemocní museli být z nedostatku místa odmítáni, a tak lidé zůstávali ležet doma bez možnosti provedení potřebných zákroků.124 Nejen z těchto důvodů začalo město časem pomýšlet na zřízení veřejné všeobecné nemocnice. Nutnost tohoto kroku byla podtrhována postupným zastaráním nemocničního vybavení klášterního špitálu a jeho nevhodným zařízením, pro které v nemocnici nebylo možno provádět větší operativní zákroky. Dalším argumentem pro zřízení městské nemocnice byl nedostatek prostředků zajišťujících dopravu do okolních nemocnic. Ještě v roce 1924 nevlastnila obec jedinou sanitku, roku 1945 již bylo k dispozici jedno sanitní auto a roku 1949

124

ŠTĚPÁNOVÁ 2009, 214.

43

městská kronika zmiňuje dvě sanitní auta.125 Jedna sanitka byla ve vlastnictví obce, druhou město prodalo místnímu odboru Červeného kříže.126 Absence dopravních vozů mnohdy znamenala časové prodlevy při převozu do nemocnice a ty pak byly příčinou toho, že lékařská pomoc byla poskytována příliš pozdě. Záměr v roce 1924 vyústil v projekt nové veřejné nemocnice o 80 lůžkách umístěných ve dvou až třech pavilonech. Pro nedostatek řádných izolačních místností mělo být součástí nemocnice i infekční oddělení. Nová budova měla být postavena na Hradčanech na pozemku továrníka Karla Schreiera o rozloze 11 500 m2. Jednání o vykoupení pozemku městem ale bylo bezvýsledné, kromě toho žádost okresního zastupitelstva v Novém Městě nad Metují o zřízení nemocnice byla zamítnuta s tím, že Všeobecná veřejná nemocnice v Opočně pro potřeby tohoto okresu dostačuje a v případě nouze jsou dostupné nemocnice v Rychnově nad Kněžnou a v Náchodě.127 Plánovaná nemocnice tedy nakonec vystavěna nebyla a špitál Milosrdných bratří byl nadále jedinou nemocnicí v novoměstském okrese. Co se spolupráce s místními poskytovateli zdravotní péče týče (míněni jsou především lékaři), nacházejí se v pramenech doklady jak o vzájemné pomoci, tak o nevraživosti a konkurenci. Praktičtí lékaři s vlastními ordinacemi působili i jako ošetřující lékaři v klášterní nemocnici. Na druhou stranu, našli se i tací, kteří práci Milosrdných bratří narušovali svou závistí a nepřátelstvím. Roku 1940 například přišel do novoměstského kláštera řádový bratr Dismas Vrbík, zastávající funkci podlékaře, jenž si záhy získal pověst výborného lékaře. Nejen jako bystrý diagnostik, nýbrž i jako výtečný léčitel. Lidé, kteří se k němu hrnuli, i v těch nejtěžších případech odcházeli spokojeni. Tím však proti sobě podnítil zášť jednoho z místních lékařů, který v jeho činnosti spatřoval ohrožení své praxe. Ten po opětovných intervencích docílil toho, že byl řádový bratr přeložen.128

6.5 Současný stav klášterního komplexu Po odchodu Milosrdných bratří sloužila budova kláštera ke školským účelům. Po pádu komunistického režimu nebylo již možno z důvodu nedostatku finančního i personálního zajištění činnost řádu v Novém Městě nad Metují obnovit. Proces obnovy konventu a nemocnice by ostatně nebyl nikterak jednoduchý a mohli bychom uvažovat 125

SOAN fond Městský národní výbor. inv. č. 700, 151. Odbor Červeného kříže byl v Novém Městě nad Metují založen roku 1882. (VOBORNÍK 1940, 39) 127 ŠTĚPÁNOVÁ 2009, 214. 128 SOAN fond Archiv města NMNM. inv. č. x7, nepag. 126

44

o tom, zda by takový krok byl vůbec smysluplný. Objekt by musel být

řádně

zrekonstruován. Místnosti byly uzpůsobeny pro potřeby školy, přebudovány byly na učebny a ubytovací prostory, a celý objekt se momentálně nachází ve špatném stavu. Navíc po uzavření konventní nemocnice funkci městského zdravotního střediska převzali jiné instituce (Bartoňův okresní chorobinec, který se stal později pobočkou náchodské nemocnice, Dům sociální péče a další). V konkurenci dalších nemocnic v okolí by již nemocnice Milosrdných bratří nesnadno hledala uplatnění. Po navrácení kláštera do vlastnictví řádu, pronajímali Milosrdní bratři prostory konventu pro učňovské vzdělávání. Dnes je již budova nevyužívaná a pomalu chátrá. Výjimku tvoří klášterní kostel Narození Panny Marie, který je k dispozici pro bohoslužby římsko-katolické farnosti v Novém Městě nad Metují. Ta se také stará o jeho údržbu. Asi od roku 2010 je objekt nabízen k odkoupení, doposud však zůstává v majetku Milosrdných bratří. Při uzavírání novoměstského kláštera za Protektorátu pronesl převor kláštera P. Turibius Veselý k přítomným příslušníkům gestapa: „Pánové, myslím, že nejste si ani vědomi velkého významu a historické důležitosti tohoto okamžiku v dějinách tohoto ústavu. Když starý hrabě Jakub z Leslie v roce 1692 podepisoval ve Štýrském Hradci tuto listinu a v ní pro věčné časy ustanovoval (…), nenadál se, že jeho šlechetné nadání bude míti tak krátkého trvání. 250 let je sice zdánlivě dlouhá doba, ale vzhledem k věčnosti – eine nur ganze kurze Spanne zeit.“129 I přesto je služba, kterou tu po dobu svého působení Milosrdní bratři v Novém Městě poskytovali, nedocenitelná.

129

SOAN fond Archiv města NMNM. inv. č. x7, 134.

45

Závěr Konvent bratří v Novém Městě nad Metují byl sice oproti řádovým nemocnicím ve velkých městech menší kapacity, jeho činnost na poli zdravotnictví však nebyla bezvýznamná. Jeho místo v rámci poskytované zdravotnické péče ve městě bylo ve své době velmi důležité a těžko nahraditelné, v moderní době, kdy nemocnice a špitály přestaly být výsadou církevních institucí a začaly vznikat veřejné nemocnice, jak je možno vidět na příkladu novoměstského konventu, se však stala složkou postradatelnou. Nacistická okupace, ale především pak komunistický režim zasadil řádu Milosrdných bratří na našem území ránu, ze které se po Sametové revoluci jen těžko vzpamatovával a dokázal obnovit svou činnost jen v některých řádových nemocnicích. V současné době provozuje řád Milosrdných bratří tři nemocnice – v Letovicích, Vizovicích a Brně. O dějinách řádu Milosrdných bratří, jeho zakladateli a působení řádu na území Čech a Moravy bylo již napsáno a publikováno několik prací, rozhodla jsem se tedy zaměřit pouze na dějiny novoměstského kláštera, které v závěru práce zasazuji do kontextu zdravotnické historie města. Ve své práci jsem vylíčila počátky novoměstského konventu, okolnosti jeho založení, nesnadnou cestu, kterou Milosrdní bratři prošli při budování kláštera a nemocnice, a obtížné situace, kterým Milosrdní bratři museli čelit jak za první, tak za druhé světové války a poté zejména za komunismu, který nadobro ukončil jejich činnost v Novém Městě nad Metují. Podařilo se mi také nastínit vztah mezi městem a Milosrdnými bratry, některé spory s děkanstvím a místními lékaři, ovlivňující chod kláštera. Samostatnou část práce tvoří popis činnosti konventní nemocnice v roce 1866, v němž sehrála důležitou roli při ošetřování raněných po bitvě u Náchoda. V rámci některých kapitol zmiňuji členy řádu Milosrdných bratří, kteří se významnými činy zapsali do dějin zdravotnictví nebo dějin konventu. Součástí práce je také kapitola přibližující historii zdravotnictví v Novém Městě nad Metují a význam klášterní lékárny a nemocnice pro jeho obyvatele. Přínos své práce spatřuji v uceleném podání dějin novoměstského kláštera a využití zatím nepublikovaných informací z archivních pramenů. Doposud byly nepříliš obsáhlé informace o klášteře publikovány v souhrnných dějinách města nebo dějinách řádu a omezovaly se pouze na dobu od jeho počátků do první světové války. Moje práce se zaměřuje výhradně na dějiny novoměstského konventu a přináší poznatky i o jeho

46

nedávných dějinách, tedy o činnosti – nečinnosti konventu za druhé světové války a komunismu. V bakalářské práci jsem se nezmiňovala o vztahu novoměstského konventu k ostatním řádovým konventům a význam kláštera v rámci této provincie, což může být podnětem k případnému dalšímu bádání a práci. Nabízí se také možnost srovnání novoměstského kláštera s jinými konventy provincie a využití dalších pramenů, které v této práci nebyly vyčerpány. Myslím si, že cíl práce – popsat dějiny novoměstského kláštera v kontextu zdravotnické historie města – byl splněn a doufám, že se tak stane nejen přínosným příspěvkem k dějinám působení řádu Milosrdných bratří na našem území, ale i připomínkou toho, co Milosrdní bratři v minulosti vykonávali a na některých místech vykonávají i dnes, totiž připomínkou obětavé služby i těm nejposlednějším bližním, kteří jsou, potřebujíce zdravotní pomoc a péči, odkázáni na druhé.

47

Seznam použitých zkratek Fr. – Frater (bratr) P. – Pater (otec) pm – pevný metr SOA – Státní oblastní archiv

48

Seznam použité literatury a pramenů A) SEZNAM PRAMENŮ SOAN fond Archiv města NMNM. inv. č. x7 — Státní okresní archiv Náchod. fond Archiv města Nové Město nad Metují. Nové Město nad Metují. Pamětní kniha Nového Města nad Metují VI. 1941. inv. č. x7 SOAN fond Archiv města NMNM inv. č. x10 — Státní okresní archiv Náchod. fond Archiv města Nové Město nad Metují. Pamětní kniha Nového Města nad Metují IX. 1944-1945. inv. č. x10 SOAN fond Městský národní výbor. inv. č. 700 — Státní okresní archiv Náchod. fond Městský národní výbor Nové Město nad Metují. Pamětní kniha Nového Města nad Metují X. 1945-1956. inv. č. 700 SOAZ fond Milosrdní bratři — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 2. č. 2 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. Protocolum conventus et Hospitalis. inv. č. 2. č. 2 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 8. č. 11 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. Kranken protokol. inv. č. 8. č. 11 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 1. kart. č. 1 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. inv. č. 16. kart. č. 1 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 37 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. inv. č. 29. č. 37 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 39 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. inv. č. 29. č. 39 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29, č. 40 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. inv. č. 29. č. 40

49

SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 41 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. inv. č. 29. č. 41 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 43 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. inv. č. 29, č. 43 SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 29. č. 45 — Státní oblastní archiv Zámrsk. fond Milosrdní bratři Nové Město nad Metují. inv. č. 29. č. 45 Zpráva o novostavbě 1900 — Zpráva o novostavbě a přehled nemocí v nemocnici Milosrdných Bratří v Novém Městě nad Metují v Čechách v roce 1899 se vyskytnuvších, jich výsledků a domova všech nemocných, kteří bez rozdílu náboženství, národnosti a stavu přijmuti, léčeni a ošetřováni byli: Krátký přehled působení jednotlivých nemocnic Milosrdných Bratří rakousko-české řádové provincie. Nové Město nad Metují: Nemocnice Milosrdných bratří, 1900 B) SEZNAM LITERATURY BENEŠ 1897 — Ferdinand BENEŠ: Das sociale Wirken der katholischen Kirche in der Diöcese Königgrätz: (Königreich Böhmen). Wien: Mayer. 1897 BOGAR 1934 — František Benedikt BOGAR: Milosrdní bratři. Praha 1934 BUBEN 2007 — Milan BUBEN: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. III. Díl, II. svazek: Žebravé řády. 1. vyd. Praha: Libri. 2007 BUKOVSKÝ 2000 — Jan BUKOVSKÝ: Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri. 2000 DVOŘÁČEK 2000 — Bohumil DVOŘÁČEK: Pohledy do minulosti Nového Města nad Metují. Vyd. 2. Nové Město nad Metují: Městský úřad. 2000 DVOŘÁČEK 2008 — Bohumil DVOŘÁČEK: Z galerie osobností Nového Města nad Metují. Vyd. 1. Nové Město nad Metují: Tiskárna Losenický. 2008 FOLTÝN 2005 — Dušan FOLTÝN (ed.): Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri. 2005

50

HORŇÁKOVÁ 2007 — Lucie HORŇÁKOVÁ: Hospitálský řád sv. Jana z Boha v období dvou totalit. (Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta). Brno 2007. Dostupné z: JIRÁSKO 1991 — Luděk JIRÁSKO: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Strahov 1991 JURÁNEK/BRANÝ 1976 — Jan JURÁNEK / Karel BRANÝ: Nové Město nad Metují. (=Památky. Sv. 29. Řada: Městské památkové rezervace). Praha: Odeon. 1976 KLOS 1922 — Jan KLOS: Paměti města a zámku Nového Města nad Metují. Nové Město nad Metují: Jan Klos. 1922 KOLČAVA 2011 — Jiří KOLČAVA: Valtice a milosrdní bratři: pohled do zdravotnické historie města. Valtice: Pro Muzejní spolek Valtice vydalo nakl. F.P.O. Znojmo. 2011 MORAVEC/VOBORNÍK/TLÁSKAL 1940 — Jaroslav MORAVEC (ed.) / Jan VOBORNÍK (ed.) / Jaroslav TLÁSKAL (ed.): Nové Město nad Metují a jeho kraj: samostatná příloha městečka Nového Hrádku, městyse Krčína a 57 obcí politického okresu novoměstského: Dobruška. Praha: Václav Horký. 1940 PODSEDNÍK 2001 — Hubert PODSEDNÍK: 250 let Milosrdných bratří v Letovicích: almanach k 250. výročí položení základního kamene ke stavbě kláštera a 251. výročí příchodu Milosrdných bratří do Letovic. Letovice: Konvent Milosrdných bratří. 2001 SOBEL 1892 — Johannes de Deo SOBEL: Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Ve Vídni: Řád Milosrdných Bratří. 1892 SVOBODNÝ/HLAVÁČKOVÁ 2004 — Petr SVOBODNÝ / Ludmila HLAVÁČKOVÁ: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton. 2004 ŠTĚPÁNOVÁ 2009 — Ludmila ŠTĚPÁNOVÁ: Ve stopách Hippokratových: z historie organizované zdravotní péče na Náchodsku. Náchodsko od minulosti k dnešku.

51

Sborník příspěvků k šedesátinám PhDr. Václava Sádla. Náchod: Regionální muzeum / Liberec: Bor. 2009. č. 6. 207–221 RUSEK/SMEČKA 2000 — Václav RUSEK / Vladimír SMEČKA: České lékárny. 1. vyd. Praha: Nuga. 2000 VLČEK 2004 — Vojtěch VLČEK: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o. 2004 VOBORNÍK 1940 — Jan VOBORNÍK: Od Jana Černčického z Kácova k Josefu Bartoňovi z Dobenína. In: MORAVEC/VOBORNÍK/TLÁSKAL 1940. 23–51 VYCPÁLEK 1994 — Miroslav VYCPÁLEK: Konventy řádu Milosrdných bratří v českých zemích za války roku 1866. In: Bellum 1866. 1994. roč. 3. č. 4. 112–116 WONDRÁK 1989 — Eduard WONDRÁK: Krev smyly deště: osudy a utrpení roku 1866. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh. 1989

52

Seznam příloh 1. Obraz Jakuba hraběte z Leslie, zakladatele kláštera a nemocnice Milosrdných bratří. Reprodukce z: MORAVEC/VOBORNÍK/TLÁSKAL 1940, 33 2. Klášter Milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují. Reprodukce z: MORAVEC/VOBORNÍK/TLÁSKAL 1940, 18 3. Sál pro nemocné v nemocnici kláštera Milosrdných bratří. Reprodukce z: MORAVEC/VOBORNÍK/TLÁSKAL 1940, 18 4. Interiér klášterního kostela Narození Panny Marie. Foto: autor 5. Restaurované zařízení klášterní lékárny v Městském muzeu Nové Město nad Metují. Foto: autor 6. Fotografie řádových bratří v Novém Městě nad Metují, SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 1. kart. č. 1, s. d. Foto: autor 7. Statistická tabulka přijatých pacientů v novoměstské klášterní nemocnici (v letech 1884–1890). Zdroj informací: SOAZ fond Milosrdní bratři. inv. č. 8. č. 11

53

Přílohy

1. Obraz Jakuba hraběte z Leslie, zakladatele kláštera a nemocnice Milosrdných bratří

54

2. Klášter Milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují

3. Sál pro nemocné v nemocnici kláštera Milosrdných bratří

55

4. Interiér klášterního kostela Narození Panny Marie.

5. Restaurované zařízení klášterní lékárny v Městském muzeu Nové Město nad Metují 56

6. Fotografie řádových bratří v Novém Městě nad Metují

57

7. Statistická tabulka přijatých pacientů v novoměstské klášterní nemocnici (v letech 1884-1890) Počet pacientů

Vyznání

Rok Celkem pacientů Z předchozího roku Zemřelých 356 15 38 1884 402 15 42 1885 438 17 47 1886 457 16 37 1887 341 17 36 1888 308 15 20 1889 327 17 34 1890 * Celkový počet dnů, které pacienti strávili v nemocnici.

Počet dnů* 5262 6216 5980 6621 5237 6447 5427

Katolíků 351 398 430 432 333 305 338

Protestantů 4 2 7 8 6 2 5

Židů 1 2 1 1 2 1 1

Rozdělení přijímaných pacientů dle národnosti Rok 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890

Čechy 317 370 404 419 323 283 327

Morava 31 24 25 19 15 14 9

Slezsko 0 0 1 0 1 2 3

Prusko Rakousko Maďarko Amerika 4 2 2 0 6 0 2 0 4 0 1 0 2 0 0 1 1 1 0 0 0 4 5 0 1 3 1 0

58