Generální prokuratura v Praze Žaloba generální prokurátor v Praze žaluje: 1.)Th.Dr. Trochtu Štěpána nar. 25.3.1905 ve Francově Lhotě, okres Valašské Klobouky, povoláním římsko katolický kněz-biskup, posledně biskupem Litoměřice, Domské náměstí čís. 1, zatčen 16.1.1953 2.) prof.theol.Rabase Františka, nar. 20.9.1901 v Žatci, povoláním římsko katol. kněz, posledně bytem Cvikov, Sad 5.května, č.187, okres Nový Bor, zatčen dne 15.1.1953 3.) Th.Dr.Vlčka Františka, nar. 20.3.1903 v Bukovině, povoláním řím. kat.kněz, dříve generální vikář, posledně bytem Rovensko pod Troskami, zatčen dne 15.1.1953 všichni toho času ve vazbě ministerstva vnitra z těchto důvodů: V osvobozovacích bojích našich národů stála vždy vysoká hierararchie římskokatolické církve na straně reakce, na straně utlačovatelských a vykořisťovatelských tříd. Nenávist proti pokroku a socialismu vedla Vatikán již před druhou světovou válkou a během okupace k přímé podpoře fašismu a jeho zločinných cílů. Po slavném vítězství Rudé armády nad fašismem, zaujala vysoká církevní hierarchie nepřátelské stanovisko k lidově-demokratickému Československu a po vítězném únoru v r.1948 nastoupila na příkaz amerických imperialistů cestu špionů, vrahů a diversantů. Toto bylo prokázáno již řadou procesů s příslušníky vysoké církevní hierarchie nejen v Československu, ale i v ostatních lidově-demokratických zemích a opět to potvzuje nepřátelská činnost obviněného Štěpána Trochty a dalších obviněných příslušníků reakční části kléru Františka Rabase a Františka Vlčka. Trochta prováděl systematicky nepřátelskou činnost proti lidově-demokratickému zřízení v Československu, záměrně popuzoval podřízené kněze k aktivní rozvratné činnosti mezi věřícími, aby tito byli zaměřeni nepřátelsky proti lidově-demokratickému zřízení. Trochta dělal současně řadu opatření zaměřených k tomu, aby pomohl Vatikánu k vedení aktivnější napřátelské činnosti proti socialistické výstavbě v Československu. Posílal Vatikánu lživé a pomlouvačné zprávy, jak sám o tom vypověděl v průběhu vyšetřování: „ …. Zprávy měly sloužit jednak pro informaci státního sekretariátu a jednak pro potřeby vatikánského rozhlasu, jelikož jsem v nich udílel některé rady a pokyny, jak má být těchto zpráv využito ke štvavé kampani proti Československu … „“ Tato nepřátelská činnost byla Trochtou započata v r.1947, kdy domácí reakce, společně s vysokou církevní hierarchií ve spojení se západními imperialisty a Vatikánem,
připravovala útok proti pracující třídě v Československu. Od této doby se stal Trochta špionem Vatikánu v Československu, jak to sám doznal během vyšetřování: „.... moje spolupráce s internunciaturou v odesílání špionážních zpráv pro Vatikán, započala v r.1947, po mém jmenování biskupem. … „ V téže době vstoupil Trochta v nejužší spojení s pražskou internunciaturou, kde dostával pravidelné pokyny pro provádění nepřátelské činnosti a to konkrétně od vatikánského špiona De Livy, který byl pro svoji špionážní činnost vypovězen z Československa. Od De Livy obdržel Trochta pokyny k organisování sítě illegálních vikářů, kteří měli stát v čele protistátní činnosti v litoměřické diecesi, která byla řízena obviněným Trochtou. Trochta vytvořil nejen síť tajných vikářů, ale jmenoval současně i své dva zástupce, kteří měli nepřátelskou činnost řídit v případě, že by došlo k zatčení Trochty. Svými zástupci určil další obviněné Rabase a Vlčka. K usnadnění této protistátní činnosti odbdržel rovněž od De Livy tajné fakulty z Vatikánu, které byly v podstatně směrnicemi, jak má Trochta nadále pokračovat a samostatně rozhodovat v dalším provádění nepřátelské činnosti proti lidově-demokratickému zřízení. Trochta podle pokynů Vatikánu dával na illegálních schůzkách příkazy kněžím, jak mají podle těchto směrnic provádět nepřátelskou činnost. Trochta vešel dále ve styk s vedoucími osobami tak zvaných „kroužků katolické mládeže“ a umožnil jejich zakladání v litoměřické diecesi, ač mu bylo známo, že tyto kroužky jsou zaměřeny proti lidově-demokratickému zřízení a na výchovu mládeže pro rozvratnou politiku Vatikánu. O své nepřátelské činnosti informoval Trochta systematicky Vatikán a předával o tom ilegální zprávy prostřednictvím pražské internunciatury a po jejím zrušení pomocí francouzského velvyslanectví v Praze. Ve svých zprávách Vatikánu žádal Trochta, aby byla zesílena štvavá kampaň vatikánského rozhlasu proti lidově-demokratickému zřízení a některým vládním činitelům v Československu a současně podával zprávy špionážního charakteru. V roce 1948, kdy byla na pokyn Vatikánu vyvolána štvavá a nenávistná kampaň biskupů proti lidově-demokratickému zřízení v Československu pomocí pastýřských listů a různých oběžníků a instrukcí kněžím, zapojil se do této kampaně i obviněný Trochta. Spoluúčastnil se na vydávání společných pastýřských listů, oběžníků a instrukcí, které byly určeny pro rozvratnou činnost mezi věřícími. Aby dokázal, že je naprosto oddaný Vatikánu, odesílal i pastýřské listy do Vatikánu jako důkaz o své nepřátelské činnosti. Později z obavy před odhalením své nepřátelské činnosti snažil se Trochta o uskutečnění ilegálního útěku do nepřátelské ciziny, což se mu nepodařilo. Neméně nebezpečná byla protistátní činnost dalších obviněných Rabase a Vlčka. Oba tito tajní zástupci Trochty přijali z jeho rukou funkce jeho tajných zástupců ve vedení diecese pro případ, že by obviněný Trochta nemohl v nepřátelské činnosti pokračovat. Rabas se ujal také řízení diecése a shromažďoval pro Trochtu zprávy, které byly tímto odesílany do Vatikánu. Obviněný Vlček provedl společně s Trochtou tajné vysvěcení biskupa, které mělo zůstat utajeno před státními orgány. Taková byla v podstatě činnost těch, kteří pod rouškou hlásání lásky k bližnímu, zařadili se svojí činností mezi zrádce českého a slovenského národa a pro zájmy Vatikánu a západních kapitalistů se zařadili po bok již odsouzených příslušníků vysoké církevní hierarchie, biskupům Vojtašákovi, Buzalkovi, Zelovi, Gojdičovi a dalším, kteří byli již po zásluze potrestáni.
K jednotlivým obviněným: 1.) Th.Dr.Štěpán Trochta. Po studiu v Itálii byl v r.1932 promován na doktora theologie. V r.1947 byl jmenován biskupem. Od této doby byl v užším stykem s ostatními členy vysoké církevní hierarchie a pražskou internunciaturou. Od r.1947 podával různé špionážní zprávy, jak z církevně politického, tak i politického života na internunciaturu, tehdejšímu vatikánskému zástupci Verolinimu a to s úmyslem, že tyto zprávy budou předány Vatikánu. V této činnosti byl Trochta později řízen i dalším vatikánským diplomatem de Livou, až do jeho vypovězení z ČSR v r.1950, který jej ještě před svým odchodem instruoval, jak má pokračovat v nepřátelské činnosti. Po zručení internunciatury pokračoval Trochta v protistátní činnosti a ještě v r.1950 odeslal ilegálním způsobem další zprávy do Vatikánu. Tuto možnost odesílání špionážních zpráv mu sprostředkoval jeho tajemník, ilegálně uprchnuvší kněz Šmídl za pomoci dalších osob a to Jadrné, Zbrojové, Vackové a bývalé zaměstnankyně francouzského velvyslanectví v Praze Běhalové, vesměs osoby, které byly již za svoji protistátní činnost odsouzeny. Trochta doznal, že v době od dubna 1950 odeslal 6 špionážních zpráv pro Vatikán. Nebyly to jen zprávy, ale i různé články z denního tisku, které na Trochtův pokyn upravoval Šmídl pro odeslání do Vatikánu. V této špionážní činnosti pokračoval Trochta dále od dubna 1951 do dubna 1952, kdy mu byla další činnost znemožněna zatčením některých jeho spolupracovníků. Za tuto dobu odeslal další zprávy, které byly rovněž určeny pro státní sekretariát Vatikánu a též pro štvavý vatikánský rozhlas. V této době byl ve vyzvědačské činnosti spolčen s druhým tajemníkem, odsouzeným Krutilkem a dalšími odsouzenými Vackovou, Zbrojovou, Běhalovou. Trochta prováděl vyzvědačskou činnost s úmyslem, aby vyzradil cizí moci státní tajemství a spolčil se s již uvedenými osobami a obviněným Rabasem, který mu rovněž dodával zprávy. V roce 1948 až 1950 vydával Trochta jednak sám, jednak ve spolčení s ostatními biskupy pastýřské listy, různé oběžníky a instrukce pro kněze. Tiskoviny byly zaměřeny na rozvratnou činnost proti lidově-demokratickému zřízení v Československu a měly v tomto směru působit na věřící. Rozmnožováním a distibucí uvedených nepřátelských tiskovin pověřil Trochta, tak zvanou „Pastorační kancelář“, kterou v roce 1948 založil v Litoměřicích a jejím vlastním vedením pověřil kněze Drapelu, který v roce 1949 ilegálně uprchl. Tato kancelář sloužila rovněž ke shromážďování informací, které používal Trochta, jako podklad pro špionážní zprávy odesílané do Vatikánu. Dalším úkolem této kanceláře bylo usměrňovat a řídit činnost kroužků katolické mládeže, které byly v podstatě ilegálními protistátními skupinami podle vzoru vatikánského špiona Kolakoviče. V r. 1949 na pokyn De Livy vytvořil Trochta tajnou strukturu vikářů v litoměřické diecesi a jmenoval svými zástupci – obviněné Rabase a Vlčka, kteří měli v případě, že by nemohl Trochta provádět a řídit sám nepřátelskou činnost, zastupovati jej a pokračovat v ní dle směrnic Vatikánu. V dubnu 1950 po obdržení tajných fakult z Vatikánu přepracoval Trochta uvedenou síť tajných vikářů a tajné fakulty předal obviněnému Rabasovi, aby je tento rozpracoval pro jednotlivé kategorie kněží. Činnost vytvořené sítě byla určena na rozvracení lidově-demokratického zřízení. Rovněž s obdržených tajných vatikánských fakult nechal Trochta přepracovati tu část, která je určena pro kněze a řeholníky v soustředění a takto vypracované zvláštní fakulty zaslal soustředěným kněžím a řeholníkům, při čemž je povzbuzoval v jejich odporu k lidovědemokratickému zřízení, jak je prokázáno výpovědí odsouzených Šamárka, Huska a Pokorného. Od června 1950 až do července 1951 snažil se Trochta o uskutečnění ilegálního útěku do nepřátelské ciziny. Za tímto účelem navázal spojení s Ing.Novákem, Kovalovou, Šnajdarem a Kerhartem, kteří byli již odsouzení, aby mu tito usnadnili provedení zamyšleného
útěku. K financování ilegálního útěku nabídl Trochta nejprve Ing.Novakovi obnos 100.000 Kč a později, kdy jednal se Šnajdarem, zvýšil tento obnos na 200.000 Kč. Tyto peníze pocházely z výtěžku kostelních sbírek a z tajného fondu, který měl Trochta založený. 2.1.) Profesor theologie František Rabas se spolčil s biskupem Trochtou a obviněným Vlčkem k provádění nepřátelské činnosti ve prospěch Vatikánu. Rabas se zúčastňoval po únoru 1948 ilegálních schůzek u Trochty, kde se jednalo o stanovení nepřátelského postupu vůči státnímu úřadu pro věci církevní a zachování oddanosti rozvratné politice Vatikánu. V r.1949 byl Rabas účasten na vytvoření tajné sítě vikářů v litoměřické diecési a dával Trochtovi informace o jednotlivých kněžích o jejich postoji k lidově demokratickému zřízení v Československu. V témže roce obdržel od Trochty tajné fakulty s tím, aby si je ponechal a provedl jednotlivé opisy jak pro Trochtu, tak i pro dalšího obviněného Vlčka, což také uskutečnil. Rovněž na pokyn Trochty vypracoval zvláštní fakulty pro jednotlivé kategorie kněží, jak mají postupovat při provádění nepřátelské činnosti. Rabas byl jmenován trochtou jeho tajným zástupcem pro provádění rozvratné činnosti. Rabas byl jmenován Trochtou jeho tajným zástupcem pro provádění rozvratné činnosti. Přijetím této funkce potvrdil Trochtovi zvláštním písemným slibem, který skládal v r.1949, společně s Vlčkem a Trochtovými tajemníky Šmídlem a Krutilkem. K tomu, aby mohl svoji tajnou funkci dobře vykonávat, održel v r.1951, od obviněného Trochty zvláštní dopis, ve kterém mu vysvětloval, jak si má v této funkci počínat. Mimo toho obdržel rovněž od Trochty ordinariátní razítko. V červnu 1950 svolal bohoslovce diecesního semináře v Litoměřicích a nabádal je, aby odmítali vstup do státního semináře v Praze a popuzoval je proti státnímu zřízení v Československu. V červnu 1949 a v únoru 1950 vykonal Rabas dvě cesty na Slovensko. Při těchto cestách získal různé poznatky z církevně-politického a politického života a tyto předal Trochtovi s tím úmyslem, aby jich použil jako podklad zpráv pro Vatikán. Mimo toho vykonal ještě další cesty k získávání špionážních poznatků o situaci v Československu a to konkrétně na podzim 1950 a na jaře 1951 do Prahy, dále navštěvoval soustřeďovací střediska kněží a řeholníků a rovněž zprávy z těchto míst předával Trochtovi k jeho použití. 3.) Th.Dr. František Vlček, byl do protistátní činnosti zapojen obviněným Trochtou v r.1948, kdy od něho obdržel štvavé pastýřské listy s tím, aby jich použil k rozvratné kampani proti lidově-demokratickému zřízení v Československu. V srpnu 1949 byl jmenován Trochtou do funkce jeho tajného zástupce ve vedení diecese podle směrnic Vatikánu. Přijetí této funkce potvrdil ústní a písemnou přísahou, kterou složil Trochtovi za přítomnosti Rabase, Šmídla a Krutílka. K vykonávání této tajné funkce obdržel od Trochty opis tajných fakult a to na illegální schůzce, která se konala v dubnu 1950 u obviněného Trochty. Na jaře 1950 byl zapojen jako spolusvětitel při tajném svěcení kněze Hlada na tajného biskupa, při čemž mu bylo známo, že toto svěcení je prováděno bez vědomí státních úřadů. Při zatčení byly u Vlčka mimo písemného materiálu, který jej usvědčuje z protistátní činnosti nalezeny zbraně a to jedna kulovnice a tři pistole. Vlček svojí protistátní činnost soustavně popíral a teprve po usvědčení písemným materiálem, který byl u něho nalezen uschovaný a po usvědčení výpověďmi dalších obviněných, se z části k této protistátní činnosti doznal.
Jsou tedy právem žalováni, že I.) Všichni obvinění od r.1948 až do svého zatčení se spolčili jednak mezi sebou, jednak z dalšími osobami, Trochta pak ještě s diplomatickými zástupci Vatikánu Verolinem a De Livou k pokusu o zničení a rozvracení lidově demokratického státního zřízení a společenského řádu republiky, které jsou zaručeny ústavou. II.) Obviněný Trochta o r.1947, obviněný Rabas pak od r.1949, shromažďovali zprávy obsahující státní tajemství a to z oboru politického a církevně politického, které obviněný Rabas předával Trochtovi, Trochta pak od r.1947 do dubna 1950 pomocí internunciatury v Praze od května 1950 do července 1952 pomocí dalších osob a francouzského velvyslanectví v Praze je odesílal státnímu sekretariátu Vatikánu a tím vyzvídal státní tajemství s úmyslem vyzradit jej cizí moci a státní tajemství úmyslně cizí moci vyzradil, při čemž obviněný Trochta tento čin prováděl po delší dobu, čímž spáchali: ad 1.) Obvinění Trochta, Rabas a Vlček trestný čin velezrady podle § 78, odst.2, lit.s. odst.1, lit.c. tr.zák. ad 2.) Obvinění Trochta a Rabas trestný čin podle § 86, odst.1, Trochta též dle odst.2, lit.e. Navrhuji: 1. Provést důkaz při hlavním líčení předvoláním svědků: Františka Krutílka, Růženy Vackové, Marie Jadrné a Marie Zbrojové. 2. Se souhlasem obviněných číst výpovědi svědků: Otakara Švece, Václava Mrtvého, Věry Běhalové, Františka Nováka, Štěpána Šnajdara, Marie Horníkové, Marie Kovalové Stanislava Šamárka, Josefa Huska, Jiřího Pokorného. 3. Konstatovati písemný materiál a osobní výkazy
