FUNKCE A VÝZNAM SPOJKY KDYŽ

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

FUNKCE A VÝZNAM SPOJKY KDYŽ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor: Kateřina Zelmanová Vedoucí práce: Mgr. Pavel Kosek, Ph.D.

BRNO 2007

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že předložená diplomová práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. O právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským).

V Brně, dne …….2007

……………………………………….. Podpis

2

Poděkování

Zde bych chtěla poděkovat panu Mgr. Pavlu Koskovi, Ph.D., za jeho připomínky, rady, ochotu, trpělivost a veškerou pomoc při vedení této práce.

3

Obsah

Úvod…………………………………………………………………………………………... 6 1. Když jako slovníkové heslo………………………………………………………………… 7 2. Spojovací výrazy, spojky jako slovní druh……………………………………………….... 8 2.1 Spojky…………………………………………………………………………………….. 8 2.1.1 Víceslovné spojkové výrazy……………………………………………………………. 8 2.1.2 Komplementizer…………………………………………………………………..…… 10 2.2 Zájmena tázací…………………………………………………………………….…….. 11 2.3 Relativa……………………………………………………………….............................. 11 2.3.1 Zájmena vztažná………………………………………………………………………. 11 2.3.2 Příslovce vztažná……………………………………………………............................. 11 2.4 Částice…………………………………………………………………............................ 11 3. Souvětí……………………………………………………………………………………. 13 3.1 Spojení souvětné……………………………………………………………………….... 13 3.1.1 Parataxe………………………………………………………………………………... 14 3.1.2 Hypotaxe……………………………………………………………………………......14 3.1.3 Složité souvětí…………………………………………………………………………..14 3.2 Spojení textové……………………………………………………………………………14 4. Když a jeho výskyt v korpusu SYN 2005………………….……………………………...15 5. Vedlejší věty příslovečné……………………………………………………………….… 17 5.1 Vyjádření času…………………………………………………………………………… 17 5.1.1 Když příslovečné časové…………………………..………………..…………………..20 5.1.2 Modifikátory…………………………………………………………………………... 22 5.1.3 Odkazovací výrazy…………………………………………………………………….. 31 5.1.4 Nominální skupina…………………………………………………………………….. 34 6. Příčinné vztahy……………………………………………………………………………. 38 6.1 Když příslovečné podmínkové……………………………………………………………38 6.1.1 Podmínka otevřená……….………...……….…………………………………………. 38 6.1.2 Podmínka kontrafaktuální………………….………………………………………….. 40 6.1.3 Otevřená podmínka neúčinná………………………………………………………….. 41 6.1.4 Kontrafaktuální podmínka neúčinná……….…………………………………………...42 6.1.5 Podmínka splněná……………………………………………………………………... 42

4

6.1.6 Modifikátory………………………………………….……………………………….. 42 6.1.7 Nominální skupina………………………………….…………………………………..46 6.2 Když příslovečné přípustkové………………………….………………………………... 47 6.3 Když příslovečné příčinné………………………….……………………………………. 47 6.4 Když příslovečné důvodové………………………….………………………………….. 48 7. Když odporovací………………………………………………………………................... 49 8 Věty obsahové…………………………………………………………………………….. 50 8.1 Korelativní to……………………………………………………………………………. 52 8.2 Že × když……………………………………………………………………................... 52 8.3 Čas a forma predikátu v souvětí s obsahovou větou…………………………………….. 53 8.4 Obsahové věty s když……………………………………………………………………. 53 9. Osamostatňování vedlejších vět……………………………………………………………56 Závěr………………………………………………………………………………………… 57 Seznam použité literatury…………………………………………………………................ 58

5

Úvod

Cílem mé práce je popis funkcí a významů, které spojka když nese a které je schopná vyjádřit.

První část tvoří teoretické uvedení do problematiky spojovacích výrazů a souvětí. Dále se věnuji vlastní analýze jednotlivých vztahů mezi větami, do kterých spojka když vstupuje. Jedná se hlavně o vztahy časové, příčinné a obsahové. Analýza probíhá takovým způsobem, že teoretické výklady extrahované z různých mluvnic a slovníků aplikuji na materiál získaný z Českého národního korpusu SYN 2005. Poměrně velká část výkladu se zabývá adverbiálními výrazy a částicemi, které ke spojce když přistupují a tím modifikují její význam. Zde slouží jako jediný zdroj lingvistický korpus SYN 2005, který demonstruje, jak se význam spojky když posouvá a jaká je frekvence použití jednotlivých spojovacích výrazů.

6

1. Slovníkové heslo – když (význam, funkce a slovnědruhová platnost): SSČ1 definuje spojku když jako spojku podřadicí 1. časovou, 2. podmínkovou hovorového rázu, 3. příčinnou a důvodovou hovorového rázu a 4. odporovací hovorového rázu, 5. ve spojení s i se když prezentuje jako spojka s významem přípustkovým a 6. částice citového vyjádření, prostředek pro vyjádření povzdechu, zklamání, lítosti apod. (Když on je tak milý!). SSJČ2 definuje když jako spojku a jako částici. Spojka: 1. časová ve chvíli nebo v době, v níž se něco děje nebo v níž byl nějaký děj skončen, 2. podmiňovací v tom případě, že; jestliže, -li, 3. příčinná, 4. i když s významem přípustkovým. Částice: 1. ve spojení jen když vyjadřuje skromné uspokojení (jen když přijdeš), 2. zdůrazňuje nějaké vysvětlení nebo tvrzení; vždyť, věru (když on je tak divný).

1 2

Filipec, J. et al. (red.): Slovník spisovné češtiny, s. 132 Havránek, B. et al. (red.): Slovník spisovného jazyka českého II H-L, s. 306

7

2. Spojovací výrazy, spojky jako slovní druh Spojovací výrazy3 mají za úlohu spojovat větné členy, věty nebo základní textové jednotky (běžně se tím myslí intonačně uzavřený celek). Jedná se buď o spojky (a, ale, že, když…), nebo vztažná a tázací zájmena (kdo, co, jaký, který…), nebo vztažná příslovce (kde, odkud, kdy…), nebo částice (vždyť, totiž…).

2.1 Spojky Spojky jsou neohebný synsémantický slovní druh (ohebné jsou pouze kdyby a aby). Synsémantické slovní druhy (předložky, spojky, částice, některá citoslovce) jsou takové slovní druhy, které nebývají skladebními členy a nemají lexikální význam (jazykově ztvárněný odraz mimojazykové skutečnosti). Mají význam gramatický, tzn. že jsou schopny vyjadřovat mluvnické významy a vztahy. Funkcí spojek je spojování jednotlivých větných členů, syntaktických frází a vět a vyjadřování syntaktických vztahů mezi členy a větami. V Encyklopedickém

slovníku

češtiny4

se

nabízí

rozdělení

spojek

na

spojky

souřadicí/parataktické a spojky podřadicí/hypotaktické. Podle toho, jak různé sémantické vztahy motivují spojení výrazů, se rozlišují 1) v rámci spojek souřadicích spojky slučovací (a, i, ani, nebo…), odporovací (ale, avšak, sice, leč…), stupňovací (ba), vylučovací ((a)nebo, či), příčinné/důvodové (neboť) a důsledkové (tedy, tudíž, tak …); 2) v rámci spojek podřadicích (ale jen takových, které stojí ve větě vyjadřující okolnosti platnosti věty, s níž je spojována) spojky časové (když, než, až…), příčinné (protože, poněvadž, jelikož…), spojky přípustkové (ač, ačkoli(v), přestože…); a spojky, které nevyjadřují okolnost platnosti spojovaných vět, tzv. komplementizery (že, zda, aby…). 2.1.1 Víceslovné spojkové výrazy5 Jako celek plní stejnou spojovací funkci jako spojky jednoslovné, jsou však významově bohatší, odstraňují tvarovou homonymii, vyjadřují specifický sémantický moment, který jednoslovná spojka – vyjadřující daný význam obecně - vyjádřit nedokáže. Lze rozlišovat spojková sousloví, což je sdružení dvou nebo více slovních jednotek, z nichž jedna je spojka (i když, jakož i, teprve až když, ba i…). Dále jsou to spojky vícedílné, přičemž

3

Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (ed.): Encyklopedický slovník češtiny, s. 436 Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 357 4 tamtéž 5 tamtéž

8

každá ze spojek se nachází v jiné syntaktické frázi nebo větě. Dělí se na opakované (i – i, ani – ani), nebo různoslovné (buď - nebo, nejen - nýbrž i, sice – ale, jak - tak). Dále pak spojení spojek s korelátem; Za korelativa se dle Encyklopedického slovníku češtiny6 považují: 1) Deiktická zájmena a zájmenná příslovce typu ten, tak, takový, tolik, tam, to ve větě nadřazené, s nimiž je koreferenční relativní zájmeno nebo příslovce připojující k ní větu vedlejší: To je ten, o kterém jsem vám vyprávěl; Dám ti tolik, kolik si budeš přát. 2) Zájmena a zájmenná příslovce ve větě řídící, k níž je vedlejší věta připojena spojkou: obsahová věta (Počítal s tím, že si koupí hroznýše), příslovečná věta (Přijel proto, že ho babička pozvala; Pozdravil mě tenkrát, když jsem ho potkal v kině). V této práci budeme za korelativa pokládat případy 1) i 2), pro případné odlišení budeme označovat případy 2) jako koreláty (jak se také někdy označují). Primární funkcí korelativ je vyjadřovat způsob začlenění podřazené věty do syntaktické struktury věty nadřazené. Spojení vět s korelátem je výrazem toho, že jde o restriktivní větu (viz poznámka 27). Ovšem ve spojení, ve kterém se nachází věta obsahová, není korelát jako výraz restriktivního spojení nutný (obsahová věta totiž vyjadřuje díky své sémantické struktuře vždy jednu informační jednotku, a pak je tedy vždy restriktivní): Stalo se to tehdy, když jsem šel nakoupit // Stalo se to, když jsem šel nakoupit. Obvykle se užívá ve funkci pádového ukazatele: Říkal mi o tom, že se Petr rozvedl × Říkal mi (to), že se Petr rozvedl (viz dále). V rámci postavení a užití spojovacích výrazů a korelativ rozlišujeme několik typů: 1) Na začátku věty řídící se užije příslovce nebo částice, přičemž tato věta řídící musí následovat za větou vedlejší (Až/jak to bude opravené, tak zavolej; Jestliže mi to neukážeš, tak ti neuvěřím). Jedná se o tzv. výrazy v apodozi. 2) Ve větě řídící, na jejímž postavení nezáleží, stojí odkazovací výraz. Ten není nutné užít, klade se zejména při vytknutí obsahu věty vedlejší (Že tě včera potkal, o tom se ani nezmínil // Ani se nezmínil o tom, že tě včera potkal // O tom, že tě včera potkal, se ani nezmínil; Vrať se teprve tehdy, až se uklidníš // Až se uklidníš, tehdy se vrať). 3) Odkazovací slova se kladou nejčastěji na konec věty řídící, těsně před spojovací výraz. Jedná se buď o spojení odkazovacího výrazu a spojovacího výrazu vztažného: tam, kam // tam, kde; tak, jak; tolik, kolik; čím, tím…; nebo o spojení odkazovacího výrazu se spojkou: proto, že; to, že; tak, že; přesto, že; tak, aby; to, jak…; některé se spojkou v průběhu jazykového vývoje splynuly a vytvořily složenou spojku: protože, přestože, takže. Jejich užití

6

tamtéž s. 234

9

je však stále živé i v rozdělené podobě (Pomohu ti, protože ti to dlužím // Pomohu ti proto, že ti to dlužím; Nohy mu ztěžkly, takže neudělal ani krok // Nohy mu ztěžkly tak, že neudělal ani krok). Odkazovací výrazy se mohou pojit s dalšími synsémantickými slovy (nejčastěji příslovce), která vyjadřují: a) členský klad a zápor při protikladu: Dnes nepřišel ne proto, že je nemocen, ale (proto) že zaspal; b) vytýkání: Udělal to hlavně, právě, zrovna, zvláště, především… proto, že; c) omezení platnosti: Viděl jen, leda, pouze, teprve… to, že; d) vyjádření nejistoty: Trápilo ho jen, snad , pouze, teprve… to, že. Od víceslovných spojek se liší kontaktní postavení dvou různých spojek (různovětné spojky) dané syntaktickou strukturou textu: Říkal, že když to nesplním, postará se o mé propuštění × Říkal, že se postará o mé propuštění, když to nesplním.

2.1.2 Komplemetizer Podle této teorie7 se komplementizer řadí mezi podřadicí spojky (tedy výrazy, které uvozují závislé věty). Uvozuje věty kompletivní (obsahové) a zaujímá v nich syntakticky hlavní pozici. Komplementizery, stejně jako jiné podřadicí spojky, uvozují věty, které vyjadřují okolnost platnosti věty řídící. Liší se ale v tom, že komplementizer zapojuje takové závislé věty, které vyjadřují nutné doplnění obsahu věty řídící. I know that he is here. (Vím, že je tady) I refuted the supposition that he is here. (Vyvrátil jsem domněnku, že je tady) I am doubtful that he is here. (Pochybuji, že je tady) Komplementizery nepředstavují jen spojky, ale i jiné slovní druhy, např. tzv. determinátory8 a tzv. tázací slova: v angličtině wh-výrazy např. how-jak. V češtině se jako komplementizery užívají spojky a výrazy tázací; nejčastějšími jsou že, aby, jak, když, zda a některé další: Nevím, zda jsem správně reagoval; Řekl mi, že to neudělal; Zkoušel, jak zareaguji; Mrzí mě, když tě vidím smutnou.

7

Schachter, P.: Parts of speech systems, 1985, s. 50; Crystal, D.: A dictionary of linguistics and phonetics, s. 60. Loos, Eugene E. et al. (ed.). What is a complementizer. In LinguaLinks Library [online]. Version 5.0 published on CD-ROM by SIL International, 2003, 05.01.2004 [cit. 2007-02-18]. Dostupné na: . 8 Determinátory jsou slova, která doprovázejí podstatná jména, popř. i jiné druhy slov, přičemž dané výrazy blíže určují a upřesňují jejich význam ve větě, zpravidla označují jejich mluvnický rod a číslo a vymezují jejich vztah k danému kontextu větnému nebo situačnímu. Tato mluvnická kategorie není vymezena ve všech jazycích, v češtině ji například nenalezneme. Determinátory zahrnují členy, ukazovací zájmena, přivlastňovací zájmena, neurčitá zájmena, základní číslovky a řadové číslovky. (Hendrich, J., Radina, O., Tláskal, J.: Francouzská mluvnice, s. 192)

10

2.2 Zájmena tázací9 S ohledem na jejich funkčněsémantické vlastnosti tvoří subkategorii interogativ, do které patří také zájmenná příslovce tázací, která jsou neohebná: kde, kam, odkud, kudy; kdy dokdy, odkdy… Zájmena tázací nesou funkci tázací a významový rys neurčitosti: signalizují, že jejich referent je neurčitý, a otázkovou funkci nabývají až v kontextu, v němž je cílem mluvčího odstranit informační deficit: Kdo to tu vylil? Funkci spojovacího výrazu mají interogativa např. v otázkách doplňovacích: Zeptal se, kdy to udělal?; Kdo ví, který z nich tam šel? 2.3 Relativa10 Jedná se o skupinu deiktických neurčitých slov, kterou tvoří vztažná zájmena (ohebná) a vztažná příslovce (neohebná). Nesou mimo jiné funkci spojovací. Na rozdíl od spojek se jich užívá jen k připojení věty vedlejší v souvětí podřadném. Vyznačují se též funkcí endoforickou: na základě svého významu vyjadřují totožnost svého referenta s referentem výrazu, k němuž odkazují: [[vynikající jídlo], [které jsem měl včera]]; [[přišla v teplákách], [což se hned tak nevidí]]. 2.3.1 Zájmena vztažná11 Jsou buď formálně identická se zájmeny tázacími (kdo, co), popř. se od nich tvoří postfixem –ž (což), anebo se tvoří od původně ukazovacího kořene j-: jenž, jež, jehož… 2.3.2 Příslovce vztažná12 Příslovce vztažná se tvoří buď od stejných tázacích kořenů jako tázací příslovce: kde/kdekoli(v), kam/kamkoli(v); kdy/kdykoli(v), odkdy; jak, proč; jak často, jak dlouho; nebo se jedná o výrazy, které s nimi formálně shodné prostředky nemají: dokud, pokud, nakolik; načež, pročež (budeme-li věty uvozené načež, pročež chápat jako věty vedlejší). 2.4 Částice13 Tento slovní druh se vymezuje velice těžko, neboť není tvořen sourodými jazykovými prostředky. Podle jejich funkce s přihlédnutím k jejich syntaktickému chování je lze dělit na 9

Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (ed.): Encyklopedický slovník češtiny, s. 559 tamtéž 11 tamtéž 12 tamtéž 13 tamtéž 10

11

částice modální, intenzifikační, vytýkací, modifikační atd. Funkci spojovací mají částice tázací: -li, zdali, hovorově jestli; dále pak přací částice ať a kéž; „citové“ částice však a vždyť; omezovací částice: jen, jenom, pouze; odkazovací částice: tedy, přece…

12

3. Souvětí

Souvětí je základní syntaktická jednotka textu skládající se ze dvou nebo více vět spojených ve vyšší mluvnický a obsahový celek. Věty mohou být spojeny buď asyndeticky (bez spojovacích výrazů), nebo syndeticky (spojovacími výrazy). Valenční teorie (její výklad nalezneme např. ve Skladbě češtiny14), vychází ze sémantiky toho, co je spojováno, tedy ze vzájemného vztahu mezi propozicemi. Na základě toho, zda se jedná či nejedná o zapojení jedné propozice do druhé rozlišujeme: 1) Věty založené na inkorporaci (zapojení) jedné propozice do jiné propozice. To znamená, že jedna propozice tvoří složku významu nějakého výrazu jiné propozice. a) Propozice může být valenčním doplněním predikátoru, přičemž výraz sémanticky kompletuje: Přiznal se, že to udělal.

Jedná se o větu kompletivní (obsahovou). (viz

komplementizer, kapitola 2.1.3.) b) Propozice vyjadřuje vlastnost nominální fráze a sémanticky tento výraz determinuje, spolu poté tvoří tzv. rozvitou nominální skupinu. Ta polévka, kterou jsme včera obědvali, byla dobrá. Jedná se o větu determinující. 2) Věty založené na konekci (spojení) dvou propozic. To znamená, že žádná z propozic netvoří součást významu propozice druhé. Rozlišujeme dva typy: a) Mezi dvěma propozicemi nastává vztah významové závislosti; jednou propozicí je vyjádřena nějaká okolnost platnosti propozice druhé (např. okolnost časová, příčinná v širokém smyslu apod.): Když jsem doběhla do školy, bylo už po zvonění, jedná se o věty příslovečné. b) Mezi dvěma propozicemi existuje obsahový poměr, který je založen na interpretaci vzájemného vztahu mezi jednotlivými propozicemi (konjunkce, disjunkce): Jsme šťastní a skáčeme radostí. Podle toho se pak rozlišují struktury slučovací, odporovací, vylučovací…

Z hlediska formy spojení vět rozlišujeme spojení souvětné a spojení textové. 3.1 Spojení souvětné15 Podle způsobu spojení tradičně rozlišujeme souvětí hypotaktické (podřadné) a souvětí parataktické (souřadné).

14 15

Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 354 tamtéž s. 356

13

3.1.1 Parataxe je spojení dvou vět, jejichž obsahy jsou na sobě významově nezávislé, ale existuje mezi nimi obsahový poměr. Každá z vět má svou komunikační funkci (Vstávejte, už se rozednívá). 3.1.2 Hypotaxe je spojení vět, ve kterém se jedna věta začleňuje do jiné věty jako její větný člen, přičemž dochází k potlačení platnosti výpovědi a komunikační funkce věty začleněné; jejich obsahy jsou na sobě závislé. Začleněná věta se nazývá věta vedlejší. Věta hlavní je věta syntakticky nezačleněná: Když budeš chtít, udělám to. 3.1.3 Ve složitém souvětí (vzniká kombinací parataxe a hypotaxe), které se skládá minimálně ze tří vět, může být vedlejší věta větou, do níž je začleněna jiná věta. Takové vedlejší větě se pak říká věta řídící: Když mu řekl, co se stalo, vyděsil se. 3.2 Spojení textové16 Tak se nazývá spojení vět spjatých určitou obsahovou souvislostí, ale intonačně samostatných. Spojky v něm mají funkci navazovací: Zavolal jsem hlasitě. Ale nikdo se neobjevil.

16

tamtéž s. 358

14

4. Když a jeho výskyt v lingvistickém korpusu SYN 2005 Po zadání výrazu [lc="když"] (což znamená všechny výskyty hledaného slovního tvaru bez ohledu na velká a malá písmena) korpus SYN200517 vykazuje 293264 nalezených případů. Zadáním výrazu Když s velkým počátečním písmenem, zjistíme, že v 89211 případech stojí v souvětí věta vedlejší s když před větou řídící (v antepozici) a když stojí v iniciální pozici. Mnohem častější je však postavení vedlejší věty s když až za větou řídící (v postpozici) 204053. Nicméně je třeba brát v úvahu též případy, kde se když v iniciální pozici nenachází. A to ať ve větě anteponované či postponované. Jedná se o případy, ve kterých se před spojkou nachází a) jiná spojka, která slouží ke spojení či zapojení vět: a, ale, že….; b) spojce když předchází adverbiální výraz, který slouží k rozlišení jemnějších významových odstínů: jen, teprve, až... (viz dále) Vzhledem k tomu, že korpus žádným způsobem neumožňuje vyčlenit zvlášť věty časové, věty podmínkové atd. budu v následujících případech hovořit o když pouze obecně.

Spojce když mohou předcházet: 1) Spojovací výrazy i, a, ale, že, takže a co. Ty stojí ve většině případů (vyjma co) v iniciální pozici věty postponované: i 23726 (v antepozici 9978), a 13401 (antepozice 5490), ale 3616 (antepozice 2530), že 5429 (antepozice 38), takže 377 (antepozice 297). U spojky že je rozdíl nejmarkantnější. Je to proto, že spojení že když uvozuje věty obsahové, které následují zejména po slovesech vědět, myslet si, vzpomínat, říkat, uvědomovat si, uvažovat… a které většinou stojí až za větou řídící, neboť ji významově doplňují. Spojovací výraz co se častěji vyskytuje ve větách anteponovaných 1157 (postpozice 1041). Je to proto, že spojení co když uvozuje zejména věty tázací a věty zvolací. Celkově tedy vyplývá, že jak když samostatné, tak když ve spojení se spojovacím výrazem se mnohem častěji vyskytuje v iniciálním postavení věty postponované za větou řídící. 2) Téma18 je část výpovědi, o které se mluví, o níž se něco říká. Réma výpovědi představuje to, co se o ní říká. Téma lze často vyvodit z jazykového kontextu, je tedy už známo, a

17

Český národní korpus - SYN2005. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005. Dostupný z WWW: . 18 Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (ed.): Encyklopedický slovník češtiny, s. 479, 373 Karlík, P., Nekula, M., Rusínová, Z. (ed.): Příruční mluvnice češtiny, s. 633

15

chápeme ho proto jako kontextově zapojenou část – východisko výpovědi. Réma je část výpovědi kontextově nezačleněná, neboť z výše uvedeného kontextu vyvodit nelze – jádro výpovědi. Kousíček špagátku když mi ke káči přidáte, budu moc rád. (SYN2005) Tý holce když ukážeš laskavej kukuč, tak tomu bude říkat slabost. (SYN2005) K svatému přijímání přistupoval s hlubokou pokorou a jeho drobné rtíky když třikrát odříkaly: "Pane, nejsem hoden "… (SYN2005) Panímáma když mluví, tak křičí, nikdy ještě neřekla nic potichu. (SYN2005) Ale v tomhle hadím hnízdě když neriskuješ, nemáš! (SYN2005) Jarní tráva když raší, zatím pouze jen jako zelené hebké chmýří, prosvítá pod ní tmavá půda…(SYN2005) Cenil do sluchátka zubiska, jako

kůň

když

se doví, že na jatkách mají dovolenou.

(SYN2005) Ferdinand když mluví, má v sobě něco tak krásného a je tak hodný. (SYN2005) Tu pecku když dáte do vody, tak čekáte měsíce, než začne klíčit. (SYN2005)

Před spojku když může být předsunuto samostatné adjektivum. Jedná se o výraz stylistické příznakovosti. Toto neobvyklé uspořádání slov ve větě je charakteristické pro básnický styl. Studenou

když

mě rukou hladíš aspoň mně přitom srdce chladíš sevřené taninem.

(SYN2005) Za ranního když deště vstanu, kapky se tříští na mřížích jako ozvěna dálek… (SYN2005)

3) Modifikátory (adverbiální výraz, částice) slouží k rozlišení jemnějších významových odstínů spojky když. (viz kapitoly 5.1.2, 6.1.6)

Dále existují výrazy, které sice leží ve větě řídící (spojce když tedy bezprostředně nepředcházejí), ale mají vliv na způsob začlenění závislé věty, kterou spojka když uvozuje: 1) Odkazovací výraz ve větě řídící, který nese podobnou funkci jako modifikátory (viz kapitola 5.1.3). 2) Ve větě řídící se objevuje nominální skupina19(viz kapitoly 5.1.4, 6.1.7)

19

Jádro podmětové nominální skupiny tvoří substantivum popř. adjektivum nebo substantivní zájmeno: Michal se zastavil. (Karlík, P., Nekula, M., Rusínová, J. (ed.): Příruční mluvnice češtiny, s. 413)

16

5. Vedlejší věty příslovečné 1) Jsou nevalenčním doplněním predikátu, tzv. adjunkty20. Vyjadřují další údaje (okolnosti), jejichž pomocí lze charakterizovat vyjadřovaný děj/stav: kde probíhá, kdy se děje apod., tzv. cirkumstanty. Primárně se vyjadřují adverbii nebo adverbiálními větami, jde tedy o nevalenční pozici adverbiální: Zahlédl mě v poledne // když odbylo poledne. Pozici ve větě mají adjunkty pouze fakultativní. 2) Vytvářejí jednu z funkčních pozic predikátoru – aktanty. Jedná se o stavové predikátory stát se, konat se, probíhat, uskutečnit se … a zástupný predikátor být. Propozice nese buďto význam a) lokalizace v čase, b) uspořádanost v časovém horizontu. a) Objekty, které se uskutečňují, lze lokalizovat v prostoru a/nebo čase. Predikátory tedy implikují dva aktanty, časově lokalizovaný objekt a čas. Časová okolnost je vyjádřena formou příslovečného určení: Zápas se konal v neděli, včera, o prázdninách. Lze však použít i vedlejší věty příslovečné: Zápas se konal, když byly prázdniny. b) Časové uspořádání lze vyjádřit dvěma významově rovnocennými strukturami. Větně členskými: Zápas proběhl po tréninku // Trénink proběhl před zápasem, anebo větnými: Zápas proběhl, když skončil trénink // Trénink proběhl, než začal zápas.

5.1 Vyjádření času

Slovesný čas21 je gramatická kategorie tvořená paradigmatem slovesných forem, které vyjadřují zařazení obsahu predikátu věty na „časovou osu“. Jejím středem je nějaká orientační doba chápána jako moment promluvy. Předchází ho minulost a následuje budoucnost. Přítomným časem se tedy vyjadřují děje/stavy, které právě probíhají. Ve svém průběhu není nijak omezen, proto jej nelze vyjádřit dokonavými slovesy. Přítomnost však vyjadřuje i děje/stavy neaktuální, např. pro vyjádření zvyku (čistím si zuby každý den), trvalých činností (studuji na gymnáziu), charakteristiky (bratr je tlustý), opakování (sedávám zde), obecné platnosti (jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá…). Minulý čas vyjadřuje děje/stavy, které probíhají do doby promluvy. Pro jeho vyjádření se užívá sloves dokonavých i nedokonavých. 20

Adjunkty jsou větné členy, které nejsou dány valenčním potenciálem predikátorů; jedná se tedy o členy nekostitutivní. Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 29, 55 21 Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (ed.): Encyklopedický slovník češtiny, s. 61

17

Budoucím časem se vyjadřují děje/stavy po aktu promluvy čili dění teprve zamýšlené, plánované. Vzhledem k existujícím jazykovým jevům se rozlišují časy absolutní, jejichž významem je přímý vztah děje/stavu k okamžiku komunikačního aktu, a časy relativní (poměrné), které jsou určeny okamžikem jiného děje/stavu. Jedná se o slovesné tvary pro vyjádření vzájemného časového vztahu současné probíhajících různých dějů nebo dvou bezprostředně po sobě následujících dějů/stavů doby minulé nebo doby budoucí. V češtině relativní časy vyjadřují přechodníky a čas předminulý. Tyto formy se dnes v běžné mluvě neobjevují, a proto se pro relativní časy z velké části používá pouze vyjádření implicitní, nebo vyplývají z významů jiných gramatických kategorií, zvláště vidu: Když jsem obědval, koukal jsem na televizi – současnost × Když jsem poobědval, koukal jsem na televizi – nesoučasnost, nebo jsou vyjádřeny lexikálně: Než přijdou, zatopím × Až přijdou, zatopím. Podle Reichenbacha22 slovesný čas nese rys reflexivnosti; tzn. že vymezuje referenční čas k bodu promluvy vyjádřeného jevu. Doba, kdy se o události hovoří, se nazývá bod promluvy („point of speech (S)“), a doba, kdy se daná událost odehrála, bod události („point of event (E)“). Mezi oběma body mohou nastat tři vztahy: 1) událost se odehrála před bodem promluvy, 2) událost probíhá současně s bodem promluvy, 3) událost nastane až po bodu promluvy. Nicméně časové vztahy jsou ve skutečnosti mnohem komplexnější. Reichenbach proto zavádí třetí bod, a to bod odkazu („point of reference (R)“). Ten se nachází někde mezi bodem promluvy a bodem události; jeho umístění vyplývá spíše z kontextu promluvy. Angličtina referenci dokáže vyjádřit pomocí pomocného slovesa have (I had seen John), shall a will (I shall see John). V češtině však nic takového neexistuje; předčasnost či následnost lze ale vyjádřit také pomocí časových adverbiálních určení či adverbií např. v pátek, předtím, zítra, roku 2000 atd.

Past Perfect

Simple Past

Present Perfect

I had seen John

I saw John

I have seen John

E

R,E

E

R

S

Předtím jsem viděl Jana.

22

S

Viděl jsem Jana

Právě jsem viděl Jana

Reichenbach, H.: Elements of symbolic logic, Tenses of Verbs, s. 287 – 298.

18

S,R

Present

Simple Future

Future Perfect

I see John

I shall see John

I shall have seen John

S,R

S

S,R,E Vidím Jana.

E

Uvidím Jana

E

R

Uvidím Jana (v konkrétní plánované budoucnosti)

V daných příkladech jsou bod promluvy, bod události a bod odkazu vyznačeny tak, jak za s sebou následují události v čase; např. v případě Past Perfect se nejprve odehraje událost (E), následuje reference (R) a nakonec se o věci hovoří (S). To, že se událost odehrávala v minulosti delší dobu, vyjadřuje angličtina pomocí příslušného tvaru pomocného slovesa be (předpřítomný have been, minulý was…) a tvaru gerundia -ing významového slovesa (watching, swimming…).

Present Perfect, průběh

Simple Past, průběh

I have been seeing John

I was seeing John

EEEEE

RRR,EEE

S

R

S

Nyní se podíváme na časové relace mezi dvěma větami. Angličtina, francouzština a další jazyky se od češtiny liší v užívání časů ve vedlejších větách. Tento rozdíl je patrný zejména, je-li sloveso řídící věty v minulém čase. Časový vztah a bod reference mezi větami vyjadřuje: a) současnost, kdy se pro vyjádření reference použije ve větě vedlejší sloveso v čase minulém (I knew that he was at home; Je savais qu'il était à la maison. Věděl jsem, že je doma.), b) předčasnost, kdy ve vedlejší větě použijeme čas předminulý (I knew that he had been at home; Je savais qu'il avait été à la maison. Věděl jsem, že byl doma.), c) následnost, referenci vyjadřuje ve větě vedlejší tvar slovesa v podmiňovacím způsobu přítomném (I knew that he would be at home; Je savais qu'il serait à la maison. Věděl jsem, že bude doma.). Jak již bylo řečeno, čeština tyto časové relace gramaticky vyjádřit nedokáže. Používá však jiné prostředky: 1) lexikální (např. časová adverbia, viz výše), 2) gramatické a) gramatická kategorie vidu: Chodil jsem do školy. Vid dokonavý vyjadřuje ukončenost, završenost děje. Vid nedokonavý o ukončenosti děje nic nevypovídá, některá

19

nedokonavá slovesa dokáží svou formou vyjádřit specifický význam opakovatelnosti: Chodíval jsem do školy, b) časové spojky: Než půjdeš spát, vyčisti si zuby. Spojka než naopak vyjadřuje předčasnost; před tím si vyčisti zuby a pak jdi spát, c) přechodníky23 také mohou nést význam relativního času. Obvykle se tvrdí, že přechodník nt-ový přítomný vyjadřuje současnost s obsahem predikátu: Dívajíc se na televizi, psala/píše/bude psát Marie úkoly; který se tvoří téměř výlučně od sloves nedokonavých. Ale vytvoříme-li tento přechodník od sloves dokonavých, pak slouží pro vyjádření předčasnosti v budoucnosti: Hodě do vody proutky, bude se na ně dívat. Přechodník minulý vyjadřuje předčasnost zejména v minulosti před dějem predikátu: Dovařivši oběd, šla se dívat na televizi.

5.1.1 Když časové Určení času vyjadřuje časovou platnost propozice vzhledem k časovému bodu nebo úseku na ose přítomnost – minulost – budoucnost24. Kromě předčasnosti, současnosti a následnosti se mohou objevit další modifikace časového významu: a) z hlediska časové hranice (trvání); b) z hlediska intenzity. Z významového hlediska lze tedy rozlišit určení:1) Temporálně orientující, které vymezuje časový bod nebo úsek, vzhledem k němuž platí propozice (V noci jsem nemohl spát; Když jsem byl v Paříži, nemohl jsem spát). 2) Určení temporálně limitující, které vymezuje časový bod nebo úsek, vzhledem k němuž platí propozice a zároveň delimituje dobu platnosti propozice (Od rána sem přišli stovky zvědavců). Z významového hlediska lze rozlišovat různá časová určení věty řídící:

1. Děj probíhá v rámci udaného časového bodu nebo úseku Děj věty vedlejší probíhá současně s dějem věty hlavní (Když běžela, otřásala se zem), respektive se děj věty vedlejší v některém bodě svého trvání protne s dějem věty hlavní (Když běžela, otřásla se zem). Vedlejší věty jsou uvozeny základní časovou spojkou když, hovorově spojkou jak (Jak jsem viděl, byl smutný), dále spojek zatímco a mezitímco (Zatímco 23

Jde o neurčitý jmenný tvar slovesa, který má některé vlastnosti společné se slovesy (číslo, čas, rod, vid) a některé s adjektivy (rod). Lze je rozlišovat podle různých kritérií. Hlavní dělení je podle kmene z něhož jsou tvořeny na přechodník přítomný, který se tvoří od kmene přítomného 3. os. pl. připojením koncovek -a, -ouc, ouce; -e, -íc, -íce; a na přechodník minulý, který se tvoří od minulého kmene připojením koncovek -v, -vši, -vše; -0, -ši, -še. (Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (ed.): Encyklopedický slovník češtiny, s. 352; Karlík, P., Nekula, M., Rusínová, Z. (ed.): Příruční mluvnice češtiny, s. 335 – 337) 24 Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 266

20

se díval na televizi, já žehlila), dokud a pokavad (Dokud budete mít teplotu, musíte ležet), pokud (Pokud tam byl, musela ho vidět), vyjadřuje se také pomocí prostředků korelativních: tehdy, když; tak dlouho, dokud;… (Došli tam právě tehdy, když začínalo pršet). Dle Karlíka25 ve větě hlavní může být podle charakteru děje sloveso vidu dokonavého nebo nedokonavého, v časové větě bývá zpravidla sloveso vidu nedokonavého: Když docházeli // Když došli k rychtě, zahlédli tam před ní jiné dva kyrysníky. Sám jsem veverky lovil pár let, když jsme bydleli ve státě Iowa, ale v Michiganu už mnohem méně. (SYN2005) A pak seděli a pozorně poslouchali, když jsem jim vyprávěl o své rodné zemi. (SYN2005) Pravidelně chytíme malé žraloky, když rybaříme v Mexickém zálivu na Floridě. (SYN2005) Když byl ve vzdálenosti asi čtyřiceti metrů, viděl jsem, že je to laň. (SYN2005)

2. Děj probíhá mimo rámec udaného časového bodu nebo úseku, tzn. že se děj věty vedlejší odehrál před nebo po platnosti děje věty hlavní. a) Děj věty vedlejší se odehrál před dějem věty hlavní; vyjadřuje předčasnost. Vedlejší věty jsou uvozeny základní časovou spojkou když, ale také spojkou až (Až přestane pršet, bude zase krásně), jakmile (Jakmile jsem to dopsal, šel jsem ven), jak (Jak jsem ji uviděla, pozdravila jsem ji), sotva (Sotva jsem to dořekla, zastyděla jsem se). Ve větě hlavní může být podle charakteru děje sloveso vidu dokonavého nebo nedokonavého, v časové větě je většinou sloveso vidu dokonavého: Když tu práci dokončil, šel ven; a jen zřídka vidu nedokonavého: Když se přes den příliš učil, zdály se mu strašidelné sny. Když všichni odjeli, nasekal jsem zásobu dřeva, udělal si na bezpečném místě malý ohníček… (SYN2005) Když dopil kávu, vstal, pomalu se odbelhal do své pracovny a teprve teď si… (SYN2005) "Argh, argh," zahuhlal do telefonu, když ho spojili. (SYN2005) Když mi je přinesli, zjistil jsem, že i to bylo mnoho. (SYN2005)

b) Děj věty vedlejší se odehrává po uplynutí děje věty hlavní, následnost. Zde jsou vedlejší věty uvozeny spojkou než, archaicky nežli: Než se naobědval, umyl si ruce (předčasnost: Když si umyl ruce naobědval se). Dále pak spojkou dokud ne (Přemlouval mě, dokud jsem nekývl), až (Přemlouval mě tak dlouho, až jsem kývl). Spojky dokud ne a až vyjadřují, že

25

Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 267

21

počátkem děje věty vedlejší skončil děj věty hlavní. Spojka když následný děj vyjádřit nedokáže, ačkoli někteří autoři26 tvrdí, že ano. Nečekané přerušení jednoho děje jiným se vyjadřuje ve vedlejší větě spojkou když + tu, vtom, najednou, apod. a ve větě hlavní bývá už: Už jsem tomu nevěřil, když vtom se to stalo.

5.1.2 Pomocí spojení adverbiálních výrazů a částic se spojkou když dochází k rozlišení jemnějších významových odstínů.

Dotaz: když, P filtr [lc="teď"] Počet výskytů: 118 Výraz teď když je velmi často součástí přímé řeči. Lze tedy říci, že děj často zahrnuje moment promluvy; buď se právě odehrává, nebo se právě odehrál. Vid může být v obou větách buď dokonavý, anebo nedokonavý. Věta časová stojí před i za větou řídící a může být i vložená do věty řídící ("Tatínku, teď když jste vzhůru, mohl byste si vzít svůj lék," ozval se Avigdor. (SYN2005)).

Teď když ví, že mu nebezpečí v důsledku toho, že spáchal zločin, hrozí,… (SYN2005) "Teď když je Torijama mrtvý, nezbývá z jeho trápení už vůbec nic." (SYN2005) Bude schopen jí říct, teď když poprvé otěhotněla: "Prosím vás, nechte si to dítě vzít?" (SYN2005) Řek jsem: Nebojte se, teď když jsem se vrátil, budu dělat dvakrát tolik, nebudete si mít na co stěžovat… (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="teprve"] Počet výskytů: 1334 (iniciální pozice 764, neiniciální 538) Výraz teprve když signalizuje, že děj/stav věty hlavní začal platit od okamžiku, kdy začal platit děj/stav věty vedlejší, a to později, než se očekávalo27. V podobném významu se užívají též složené výrazy až když/teprve až když/až teprve když (viz dále). Slovesný vid 26 27

Svoboda, K.: Souvětí spisovné češtiny, s. 170 Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 271

22

v obou větách je ve většině případů dokonavý. Což vede k otázce, zda děj věty vedlejší vyjadřuje současnost nebo předčasnost s dějem věty řídící. Je-li v obou větách vid dokonavý, pak lze usoudit, že děj věty hlavní nastává bezprostředně po ději věty časové: Pravdu se dozvíte, teprve až když vás Romové poznají (SYN2005); tedy Romové vás nejprve poznají a teprve poté se dozvíte pravdu. Zatímco je-li alespoň jedno ze sloves vidu nedokonavého, pak lze zřejmě hovořit o současnosti dějů. Karlík28 tento typ vět řadí do současnosti (ve větě hlavní může být podle charakteru děje sloveso vidu dokonavého nebo nedokonavého, v časové větě bývá zpravidla sloveso vidu nedokonavého) i do předčasnosti (ve větě hlavní může být podle charakteru děje sloveso vidu dokonavého nebo nedokonavého, v časové větě je většinou sloveso vidu dokonavého).

Teprve když došli k autu, tak se pustili. (SYN2005) Teprve když seděla ve voze vedle něho, uvědomila si, že si oblékl flanelovou košili jejího… (SYN2005) Vzpamatoval jsem se, teprve když jsem slyšel, jak se Joanna začíná loučit. (SYN2005) Bony koukl na hodinky, a teprve když uplynula jedna celá minuta, vyšel ze své "kanceláře". (SYN2005) Garp Tropa pustil, teprve když se v Percyovic domě rozsvítilo světlo. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="až"] Počet výskytů: 1233 (iniciální pozice 212, neiniciální 1021) Výraz až když se používá v podobném významu jako složený výraz teprve když (viz výše); signalizuje, že děj/stav věty hlavní, začal platit od okamžiku, kdy začal platit děj/stav věty vedlejší, a to později, než se očekávalo. Oba modifikátory se mohou vzájemně kombinovat, což vede k ještě jemnějšímu významovému zpřesnění když.

Až když se zeptala, co si pán dá, odpověděl, že koktejl. (SYN2005) Až když držela v ruce Šípkovou Růženku, zatvářila se spokojeně. (SYN2005) Boty jsem mu přinesl, až když odcházel pro policii. (SYN2005) K činu se dokázal odhodlat, až když viděl, že nic jiného nezbývá. (SYN2005) Kloníme se k tomu, že smrt nastala, až když vlak opustil Lyon. (SYN2005) 28

tamtéž s. 269

23

Dotaz: Teprve až když, teprve až když Počet výskytů: 18 (iniciální 3, neiniciální 15)

Teprve až když jsem byla přichystaná do postele, jsem si uvědomila, že v mém pokoji někdo… (SYN2005) Teprve až když došel nahoru k hostinskému, který poníženě zdravil, zpozoroval po obou stranách dveří dva… (SYN2005) Teprve až když…dobyl podplukovník Ben Vandervoort, byli mrtví výsadkáři odříznuti a pohřbeni… (SYN2005) Lily nic neříkala, teprve až když se mu podařilo prostrčit zápěstí okem v plotě, klidně poznamenala… (SYN2005)

Dotaz: Až teprve když, až teprve když Počet výskytů: 25 (iniciální 9, neiniciální 16)

Až teprve když odešel ze školy, dozvěděli se, že tři roky hrál poker… (SYN2005) Až teprve když vcházeli na hauptvachu, řekl zasmušile k Švejkovi: " Nepovídal… (SYN2005) Až teprve když umírala, nabyl jsem pravého ponětí o síle jejího citu. (SYN2005) Oni že se schovali v dutých stromech a odvážili se vylézt, až teprve když se snesla noc. (SYN2005) Babička neříkala nic, až teprve když jsme se vrátili do penziónu Grillparzer, kde jsme si všimli , že… (SYN2005)

Dotaz: když , P filtr [lc="tehdy"] Počet výskytů: 12 (iniciální pozice 0, neiniciální 12) Výraz tehdy když a tenkrát když signalizují, že stav/děj věty hlavní a vedlejší se odehrály v minulé a časově vzdálené době29. Před tenkrát když se neobjevuje žádný jiný výraz. Vid může být ve větě řídící dokonavý i nedokonavý. V časové větě s výrazem tehdy

29

Havránek, B. et al. (red. ): Slovník spisovného jazyka českého III R-U, s. 781

24

když se objevuje pouze vid dokonavý, nicméně na základě mé jazykové kompetence se domnívám, že stejně tak lze použít vid nedokonavý, jak je tomu u vět s výrazem tenkrát když.

Tu ohradu zřejmě postavili před lety narychlo, tehdy když to vnitrozemské moře začalo o překot skomírat . (SYN2005) …ve kterém jsme kdysi před léty vedli s Deanem svůj první hovor, tehdy když se u mě stavil, že se chce naučit psát . (SYN2005) Uposlechli rady bohyně, a tehdy když se kámen roztříštil o tvrdou zemi, zrodil se opět člověk. (SYN2005)

Dotaz: když , P filtr [lc="tenkrát"] Počet výskytů: 7 (iniciální pozice 5, neiniciální 2)

Tenkrát když toho malého Napoleona Stallrucka na náměstí u Tribunálu čtvrtili, letěly právě tři hvězdolety na… (SYN2005) Tenkrát když si dal někdo ušit šaty, nosil je léta, ale Adéla? (SYN2005) Tenkrát když jsem šla do divadla, pocítila jsem dobře a ostře krásný podvečerní jas a vítr… (SYN2005) Ale to černala díra v nočním ledu, tenkrát když Rec prosekával rybám vzduch. (SYN2005) Jó, ale to byste v tom Holandsku měli vidět invázi, tenkrát když se západním spojencům konečně přetrhlo kaliko! (SYN2005)

Dotaz: když , P filtr [lc="ještě"] Počet výskytů: 273 (iniciální pozice 70, neiniciální 203) Výraz ještě když vyjadřuje, že závěrečná fáze děje/stavu věty vedlejší se kryje s počáteční fází platnosti věty řídící. Ve větě řídící i časové se vyskytují oba vidy, dokonavý i nedokonavý. Ve větší míře se však objevuje vid nedokonavý. Věta může být i vložená do věty řídící: Bitva v Korálovém moři, ještě když se midwayská operace zkoumala a prověřovala, byla už hluboce ovlivněna vývojem událostí... (SYN2005)

Ještě když tiskla kliku u dveří, stačil ji zastavit. "Prosím, Brendo, prosím… (SYN2005) Ještě když o tom uvažovala, ptala se sama sebe, jestli vůbec cizí lidé pochopí… (SYN2005) Ještě když se probudil, to dobře věděl. (SYN2005)

25

Mlčela, ještě když jsem odcházel. (SYN2005) Rovnou jsem uspěl u Pomerancových, kteří v Brooklynu bydleli, ještě když se dům na Wyckoff Street prodával. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="už"] Počet výskytů: 363 (iniciální pozice 144, neiniciální 219); časové a podmínkové dohromady Výraz už když vyjadřuje, že počáteční fáze děje/stavu věty vedlejší se kryje s počáteční fází platnosti děje/stavu věty řídící, přičemž tato časová koincidence je vzhledem k očekáváním překvapivá. V obou větách se vyskytují vidy dokonavé i nedokonavé.

Už když na mne čekal, musel jsem mu dát dvě kila zálohu, aby nemyslel… (SYN2005) Už když začal projíždět podél dlouhé strany travnatého obdélníku, viděl na jeho konci malou skupinu. (SYN2005) Už když se někam ztratila hejna malých ryb, měl se Folger domyslet. (SYN2005) Já vás zahlídnul, už když jsem jel k Löwovi. (SYN2005) Byli rádi, že si je vzali, už když vyrazili temnou chodbou vedoucí k první jeskyni, protože vzduch byl velice studený. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="zrovna"] Počet výskytů: 383 (iniciální pozice 96, neiniciální 287) Výrazy zrovna když a právě když vyjadřují, že děj věty vedlejší se odehrává ve stejnou dobu jako děj věty hlavní, nebo těsně před ním30. Mohou nastat tři situace: a) děj/stav obou vět probíhal současně po určitou dobu, pak je v obou větách sloveso vidu nedokonavého (Zrovna když dcera vycházela z obchodního domu, přistávali jsme na rovince mezi několika auty.(SYN2005) ); b) situace, v níž jeden děj/stav probíhal a druhý do něj vstoupil, pak je ve větě časové vid nedokonavý vid ve větě řídící vid dokonavý (Právě když otvíral okno, aby se nadechl čerstvého vzduchu, rozlétly se znenadání dveře.(SYN2005)); c) děje/stavy vět se pouze střetnou, pak jsou obě slovesa vidu dokonavého (…po něm vystřelil a netrefil se, a on na oplátku vypálil po mně, zrovna když jsem sebou hodil na zem. (SYN2005)) 30

Havránek, B. et al. (red. ):Slovník spisovného jazyka českého IV V-Ž, s. 852 a Slovník spisovného jazyka českého II N-Q, s. 873

26

Stojí-li věta časová v antepozici před větou řídící, ale nemá iniciální postavení ve větě, předchází výrazu zrovna když/právě když spojka a (Okamžitě se z kořene stromu skulil nazad, a právě když dopadl, zabodl se do stromu s pořádným nárazem šíp. (SYN2005)) Korpus neuvádí ani jeden případ, kdyby se tyto dva výrazy kombinovaly, což by mohlo vypovídat o jejich významové synonymii. Slovník spisovné češtiny31 pouze uvádí, že výraz zrovna je hovorový.

Zrovna když

jsem se snažil rozhodnout, jestli chci ještě jednu kávu, zazvonil telefon.

(SYN2005) Zrovna když jedl, zazvonil pošťák. (SYN2005) Nechtěl bych, aby se dověděl, že jsme tam byli dneska v noci, zrovna když se tam střílelo. (SYN2005) Vytáhl tedy z minibaru skotskou, a zrovna když začal přemítat, jestli se nemá svléknout a trochu ručně relaxovat, ozvalo se zaklepání… (SYN2005) Až teď, zrovna když si Zdeňa vzpomněla na, škrábky, jí Kája tu protivnou piplačku připomněl. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="právě"] Počet výskytů: 727 (iniciální postavení 175, neiniciální 552)

Právě když to udělal, ostře zazvonil zvonek. (SYN2005) Právě když jsem dojídal, zaklepal někdo na dveře. (SYN2005) Přestože nábřeží bylo osvětlené, rozpoznával jich spoustu, ale právě když ho napadlo, že už brzy si bude nějakou moct koupit, přitočil se… (SYN2005) Doběhl jsem k páru, právě když se muž rozpřahoval k další ráně. (SYN2005)

Dotaz: když, P-filtr [lc="poté"] Počet výskytů: 124 (iniciální pozice 112, neiniciální 12) Tento složený spojovací výraz vyjadřuje předčasnost. V podobném významu se používá též výraz poté, co, jehož frekvence je v korpusu vyšší (9072 výrazů).

31

Filipec, J. a kol. (red.): Slovník spisovné češtiny, s. 382, 727

27

Jen chvíli poté, když naposledy v tomto roce shrabovala v předním pokoji popel, zaslechla zvuk. (SYN2005) Ještě půl hodiny poté, když už slunce dosáhlo k obzoru, všichni hleděli na moře. (SYN2005) Pan Strouha řečnil a řečnil a tloukl se do prsou ještě dlouho poté, když profesorka už ležela na zemi. (SYN2005) Vypínejte tedy počítač spínačem až poté, když "vypnete" všechny jeho programy a jakmile vás k tomu počítač sám vyzve nápisem… (SYN2005) Zhroutil se poté, když nestihl zároveň chodit do práce a stavět dům pro novou rodinu. (SYN2005) Poté, když si už zřejmě nikdo nežádal jeho služeb, vrazil do farského sadu, kde… (SYN2005) Poté, když už byl mrtev, a já jsem s ním hledal spojení, dostal jsem poznání… (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="pokaždé"] Počet výskytů: 171 (iniciální pozice 115, neiniciální 56) Spojovací výrazy vždy(cky) když, pokaždé když signalizují opakovanost obou dějů. Vid v obou větách může být dokonavý i nedokonavý. Pokaždé když bylo rozluštěno nějaké slovo nebo fráze, dosadil se výraz do všech textů, kde… (SYN2005) Pokaždé když zívla, surově s ní zatřásli. (SYN2005) Pokaždé když nebyla příliš velká zima, je tu našel. (SYN2005) Jak vypadají děti, stále zapomínal, a pokaždé když vzal do ruky jejich fotografie, připadalo mu… (SYN2005) Jak tomu nezřídka bývá u emigrantů s pevnými zásadami, pokaždé když se potkali po delším čase, nejenže se snažili sdělit, co se od posledního… (SYN2005) Objevuje se též nespisovný tvar pokaždý když (13).

Dotaz: když P filtr [lc="vždy"] Počet výskytů: 37 (iniciální pozice 22, neiniciální 15)

Vždy když vyslovuji tuto větu nebo její nepatrnou obměnu, cítím zvláštní chvění. (SYN2005) Vždy když otevírala zásuvku, říkala tiše: Dobrý den, Jiskro. (SYN2005) Vždy když Izidor viděl nebe a čtyři světové strany, měl potřebu se modlit, ale… (SYN2005)

28

Nechal jsem své vousy růst a vždy když byly dost dlouhé, ořezal jsem je svým střepem. (SYN2005) …avšak nespokojenost dávají najevo jen vzácně, vždy když se na nebi objeví nové vydání jediných ještě existujících "novin"… (SYN2005) …střídavě jednu a zas druhou, a honí modrým paprskem fialový krystal, vždy když ho zaměří a střelí, krystal se rozletí na tisícero malých střípků a přístroj… (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="vždycky"] Počet výskytů: 292 (iniciální pozice 180, neiniciální 112)

Vždycky když se s ní setkám, má jiný druhý jméno. (SYN2005) Vždycky když býk zaútočil, nehybně čekal, a teprve v posledním okamžiku uskočil stranou. (SYN2005) Na lísce zpíval drozd, a vždycky když na chvíli přestal, ozval se párek pěnkav. (SYN2005) Starý šéf měl sklon dělat dramatické pauzy, vždycky když šlo o nějaké velké odhalení. (SYN2005)

Před spojkou když stojí také částice zejména, hlavně, (ob)zvlášť(tě). Tyto částice jsou endoforické32, což znamená, že z nich vyplývá předpoklad existence dalších takových událostí. A opakovanost dějů/stavů vede pak k jejich reinterpretaci na podmínku. S určením, jedná-li se o vztah časový nebo podmínkový nám pomůže časové zařazení události. Odehrává-i se v minulosti, pak se jedná spíše o vztah podmínkový, v přítomnosti a budoucnosti o vztah podmínkový.

Dotaz: když, P filtr [lc="zejména"] Počet výskytů: 362 (iniciální pozice 50, neiniciální 312) Výrazy zejména když, hlavně když, (ob)zvlášť(tě) když stojí často v iniciálním postavení věty jednoduché; respektive osamostatnělé vedlejší věty od věty řídící. Signalizují, že děj věty řídící se uskuteční zejména kvůli platnosti děje věty vedlejší.

Zejména když to začne tak nevinně jako v našem příběhu. (SYN2005)

32

Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (ed.): Encyklopedický slovník češtiny, s. 272

29

Šerif by měl vyslechnout i mé svědectví, zejména když

se jedná o smrt mého strýce.

(SYN2005) Znepokojují nás, a proto jsme se rozhodli zastavit další testy, zejména když přihlédneme k ostatním úmrtím. (SYN2005) nemohl čestně praštit kluka, kterému ještě nebylo osmnáct, zejména když hranice osmnácti let byla podtržena a zvýrazněna. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="hlavně"] Počet výskytů: 214 (iniciální pozice 55, neiniciální 159)

Nebude na mě čekat? Ať nečeká. Hlavně když já budu mít čisté svědomí. (SYN2005) Nazve vás, jak budete chtít. Hlavně když vám nebude muset pomáhat. (SYN2005) Ať si courá, kde chce, hlavně když jim nezkazila jejich legraci a neprozradila je hospodářce. (SYN2005) Soudce nesnášel telefony, hlavně když zvonily pozdě večer a vytrhovaly ho z jeho samoty. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lc="(ob)zvlášť(tě)"] Počet výskytů: 907 (+696) (iniciální pozice 271, neiniciální 636)

No, vždyť on ho každý sebevrah nepíše. Zvlášť když se napije a začne se litovat. (SYN2005) Dá se to těžko vysvětlit. Zvlášť když už jste pak na souši ...! (SYN2005) V průběhu let jsem tu objevil nejednoho uprchlíka, zvlášť když udeří zima. (SYN2005) Padesát tisíc liber je spousta peněz, zvlášť když máte finanční nesnáze, jako měli ti dva. (SYN2005)

Modifikátory se mohou i vzájemné kombinovat, čímž se významový odstín spojky když ještě více zpřesňuje (viz teprve až když). Korpus udává ale jen málo případů, v nichž se kombinují dva různé modifikátory: Dotaz: ještě teď když Počet výskytů:1 Ještě teď když zavřu oči, mohu ten kmen vidět. (SYN2005)

30

Dotaz: dokonce ještě když Počet výskytů: 2 …ale od toho dne už jenom voněl a voněl, dokonce ještě když se vrátil domů! (SYN2005)

Dotaz: zrovna teď když Počet výskytů:1 A především: proč o tom sní, zrovna teď když mu Zuzana zamyká jeho vlastní pokoj a krade mu jeho vlastní peníze? (SYN2005)

Nicméně by zcela určitě byly možné i kombinace jako právě teď, zvláště teď, zejména teď (výrazy zejména, zvláště apod. ale nevyjadřují čas, pouze odkazují k presupozicím platnosti celé vedlejší věty). Větší počet modifikátorů se v tomto těsném postavení nekombinuje.

5.1.3 Adverbiální výraz může stát také ve větě hlavní. Nevím přesně, proč se modifikační výraz nachází někdy v těsném spojení se spojkou a někdy odděleně ve větě hlavní. Je nepochybné, že modifikační výrazy pronikají ke spojce z této odkazovací funkce. Postavení čárky podle mého názoru nijak nemění celkový význam výpovědi a i v pravopisu její postavení kolísá. Pomocí korpusu jsem se pokusila o vyčíslení případů, ve kterých adverbiální výraz/částice plní funkci odkazovací a ve kterých modifikační. Následující statistika vypovídá, že celkově plní častěji funkci odkazovací. U některých výrazů ale funkce modifikační převládá.

Adverbiální výraz/částice

Funkce modifikační

Funkce odkazovací

Teď

181

1417

Teprve

1334

163

Tehdy

14

2543

Tenkrát

7

250

Pokaždé

171

1059

Vždy

37

467

Vždycky

292

577

Ještě

273

43

Už

363

12

31

Zrovna

383

50

Právě

727

34

Až

1233

4

Poté

124

123

Kombinovatelnost modifikátorů je v tomto postavení mnohem častější: Před modifikátorem teď se objevují tyto výrazy: zrovna 20, právě 15, ještě 9, teprve 17, (ob)zvlášť(tě) 15 , přesto 3, už 4, třeba 3, až 18. V korpusu nenalezneme případy, kdyby postavení teď a druhého modifikátoru bylo zaměnitelné. Intuitivně bych však řekla, že modifikátory zaměnit lze. Výraz teď se může kombinovat i s více modifikátory: Dotaz: dokonce ještě teď, když Počet výskytů: 2 Dokonce ještě teď, když jsem o tom mluvila, jsem se rozklepala jako osika. (SYN2005)

Dotaz: přesto ještě teď, když Počet výskytů: 1 Přesto ještě teď, když partyzáni odcházeli na vytyčené posty, hlodaly v podplukovníkovi pochyby. (SYN2005)

Dotaz: totiž teprve teď, když Počet výskytů: 1 Totiž teprve teď, když oba chlapci stáli trochu stranou, hraběnka spatřila na dva palce tlustou svíci…(SYN2005)

Dotaz: až teprve teď, když Počet výskytů: 1 Až teprve teď, když měl už hlavu šedivou, zamiloval se doopravdy - poprvé v životě. (SYN2005)

Korpus více kombinací neobsahuje, nicméně jsou možné i další varianty: dokonce až (teprve) teď, když (Uvědomila jsem si to dokonce až teprve teď, když jsi mi převyprávěl); obzvlášť právě teď, když (Je to těžké obzvlášť právě teď, když je mrtvá); právě už teď, když (Měl bys to udělat právě už teď, když na to máš ještě čas)… Postavení modifikátorů je dle mého

32

názoru ve většině případů zaměnitelné, ale některé varianty jsou méně frekventované. Ale např. ve spojení přesto ještě teď, když jejich postavení zřejmě měnit nelze. Výraz teprve se kombinuje pouze s jediným modifikátorem, částicí až a jen. Jejich postavení je zaměnitelné. Před výrazem tehdy se objevují modifikátory: jedině 69, právě 63, teprve 210, vždycky 2, už 36, pouze 168, hlavně 15, zvláště (zvlášť) 31, ještě 6, až 119, i 317, jen 465, jenom 68, dále pak také zřejmě. Jejich postavení je nezaměnitelné. Kombinuje se i s více modifikátory: vždy teprve tehdy, když; už jen tehdy, když; až teprve tehdy, když; zřejmě ještě tehdy, když. Jen v posledních dvou případech jsou modifikátory zaměnitelné. Tenkrát se kombinuje pouze s jedním modifikátorem, jsou to: už 13, již 1, ještě 1, právě 1, až 1, jen(om) 16. Korpus zaměnitelnost výrazů nevykazuje. Intuitivně mi zaměnitelný připadá pouze výraz ještě tenkrát, když. Pokaždé se kombinuje s výrazy: téměř 7, skoro 5, teď 2. Korpus uvádí jeden případ, kdy je pokaždé zaměnitelné se skoro, podobně tomu bude i u výrazu téměř. Výrazy vždy a vždycky se kombinují s modifikátory: přesto 1, spíše 1, téměř 3, skoro 3, zejména 1, jenom 1, už 1. Zaměnitelné jsou dle mého názoru pouze s výrazy skoro a téměř. Výrazy ještě, když; zrovna, když; právě, když se podle korpusu s žádnými jinými modifikátory nekombinují. Výraz už, když se kombinuje pouze s výrazem jen, který stojí vždy až za výrazem už.

Z toho vyplývá, že vzájemně kombinovat lze nanejvýš tři odkazovací výrazy. Jejich postavení a posloupnost jsou většinou ustálené. V některých případech lze jejich postavení zaměnit, nicméně se jedná o ojedinělé případy. Věta časová s když se může nacházet v antepozici a postpozici k větě řídící a může do ní být i vložená. Nejčastěji se však nachází až za větou řídící. Nachází-li se věta časová před ní, pak se před časovým výrazem (až když, ještě když…) objevuje zejména spojka a a ale. Časový výraz stojí nejčastěji v iniciálním postavení. Můžou se před ním ale objevit spojky jako a, ale, že nebo výrazy dokonce, takže, tak… Ve větě řídící i časové se vyskytuje vid dokonavý i nedokonavý.

33

5.1.4 Před spojkou když stojí výraz, jehož základ tvoří nominální skupina. V některých mluvnicích se o tomto typu vět hovoří jako o větách determinujících33, v některých mluvnicích jako o apozici34.

Dotaz: V (té) době/v (té) době, když Počet výskytů:74

Hojer ji uškrtil na záchodě v době, když jel z vojny domů na dovolenou. (SYN2005) Možná to mělo opodstatnění v době, když ještě neexistovaly pásy samonavíjecí, ale dnes už to podle mého názoru neplatí. (SYN2005) V době, když už Beatles prakticky nekoncertovali, nahrávali s orchestrem a na mnohostopý záznam. (SYN2005) Hlad jsem v té době, když jsem se zaučoval v kovářské partě, vůbec necítil. (SYN2005)

Dotaz: Od (té) doby/od (té) doby, když Počet výskytů: 11

Od té doby, když šla Hanička spát, slýchávala každičkého večera, jak jí Arnoštek hraje na housle a… (SYN2005) 33

Jsou to takové věty, které sémanticky zpřesňují (konkretizují) nominální výraz věty řídící. Věta je začleněna do propozice věty řídící, jejíž složkou je hlavní substantivní výraz: Kontrolovali jsme test, který jsme psali minulý týden. Místo substantiva se může objevit např. zájmeno: Já, která jsem nic neprovedla, jsem všechno odnesla. Hypotakticky bývá determinující věta nejčastěji připojena vztažnými zájmeny kdo, co, jaký, který, čí, jenž, nebo vztažnými příslovci kde, kam, odkud, kudy… Z funkčního hlediska můžeme rozlišovat věty restriktivní a nerestriktivní. Věty restriktivní (omezovací) zužují význam či platnost determinovaného výrazu: Pes, který štěká, nekouše (ne každý pes nekouše, ale jen ten, který štěká); Spěchala do obchodu, kde měli ten levný prášek na praní. Věty platnost nebo význam výrazu nezužují, dané substantivum (zájmeno) pouze doplňují o další charakteristický rys či vlastnost: Moje sestra, která žije v zahraničí, už má tři děti; Odjel do Brna, kde studoval. Determinující věty s významem časovým bývají uvozeny vztažnými příslovci časovými kdy, co, odkdy, dokdy…: Povídali jsme si o době, kdy jsme ještě neměli žádné starosti. Kromě výše uvedených výrazů se věty často pojí časovou spojkou když: Povídali jsme si o době, když jsme ještě neměli žádné starosti. Na konci léta, kdy//když jsme umírali horkem, jsme zůstali raději doma. (Grepl, M., Karlík, P.: Skladba spisovné češtiny, s. 456). 34 Věta s když se pojí k časovému příslovci, které nenaznačuje předčasnost či současnost, ale pouze předchází (anticipuje) časové určení vyjádřené vedlejší větou. Jedná se např. o příslovce tenkrát, tehdy, teď, jednou včera, v době, za dob… Přístavek vyjadřuje apoziční vztah ve větných stavbách. Jedná se vlastně výrazy, které označují v podstatě tutéž skutečnost (osobu, jev, událost…). Tyto výrazy nejsou zcela synonymní, většinou bývá jeden významově širší; jeden druhého tedy sémanticky zpřesňuje, vysvětluje, doplňuje…Primárně se tento vztah vyjadřuje juxtapozicí: Chtěli jsme zajít sem, do té malé hospůdky. (Svoboda, K.: Souvětí spisovné češtiny, s. 170).

34

Zřejmě se u rodičů dovolání nedočkala, neboť od té doby jako když utne - problémy se neopakovaly. (SYN2005) Dělával to od té doby, když jednou v Židenicích v Akátkách našel na zemi dvacet deka točeného salámu… (SYN2005)

Dotaz: Do (té) doby/do (té) doby, když Počet výskytů: 5

…co u nich byl muj táta až do tý doby, když už se pak nezmoh na ránu a došel mu dech… (SYN2005) Ale nikdo nevěděl o morových příznacích až do doby, když, William, pýcha svéhob otce, popadl chlapce za krk. (SYN2005)

Dotaz: V (té) chvíli/v (té) chvíli, když Počet výskytů: 169

Stevenson na mě zíral ještě ve chvíli, když auto zpomalilo, aby zabočilo k budově stanice, široký polokruh příjezdové cesty. (SYN2005) Chtěl svůj návrh přednést chladně, odměřeně, jen ho tak nadhodit ve chvíli, když by hádka mezi členy Kruhu dosáhla vrcholu. (SYN2005) To sis měl říct už v tý chvíli, když si mě poslal do Bronxu, abych se vyptával… (SYN2005)

Dotaz: Od (té) chvíle/od (té) chvíle, když Počet výskytů: 3

…a babička byla mrtvá, ale od té chvíle, když jsem měl někdy volný čas, navštěvoval jsem tatínka v pivnici Tunel… (SYN2005) A pak jsme do detailu vyprávěli, co jsme zažili od chvíle, když jsme se vraceli pro sounder. (SYN2005)

35

Dotaz: Do (té) chvíle/do (té) chvíle, když Počet výskytů: 2

…nasával od chvíle, kdy si po příchodu píchnul, až do chvíle, když odcházel za rozednění domů. (SYN2005) …bavil se mezi námi až do chvíle, když už nebylo co jíst, pít a pro dnešek ani co vyprávět. (SYN2005)

Dotaz: V (tom) okamžiku/v (tom) okamžiku, když Počet výskytů: 96

A v tom okamžiku, když se tak zachumlávala do svého pelíšku, uvědomila si, že nespím. (SYN2005) Všimla si mě v okamžiku, když jsem vcházel do dveří. (SYN2005) Ideály každé revoluce končí v okamžiku, když si vítězové začínají rozdělovat statky poražených. (SYN2005)

Výrazy od (toho) okamžiku, když a do (toho) okamžiku, když korpus neuvádí, ale můžeme se s nimi běžně setkat.

Ve větě řídící mohou stát také nominální výrazy jako na jaře, v mládí, v noci, v dospělosti… Dotaz: když, P-filtr [lemma="jaro"], Počet výskytů: 62 Na jaře, když

začala stromy proudit míza, tak ten, kdo chtěl točiti břečku, nadělal

sobě…(SYN2005) …víte, jak jsem Vám psal za mlhavého počátku jara, když jsem Vám začínal věnovat tu svou ubohou krásnou lásku. (SYN2005) Začínáme hnojit na jaře, když rostlina ukončí zimní odpočinek. (SYN2005)

Dotaz: když, P-filtr [lemma="mládí"] Počet výskytů: 20

36

Tony si vzpomíná na knihy, které četl v mládí, když

byl členem socialistické

mládeže…(SYN2005) Zabloudil sem v mládí, když dobýval a chlastal, a naučil nás Indy vyrábět víno. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lemma="noc"] Počet výskytů: 337 V noci, když se pokoušel usnout, mu jejich jména vířila hlavou. (SYN2005) Tu noc, když

skončil v baru Tajga provoz, jela Sissi do svého bytu v Haubachově

ulici…(SYN2005) Jeho dům mi nikdy nepřipadal tak obrovský jako té noci, když jsme po velkých pokojích sháněli cigarety. (SYN2005)

Před nominální skupinu může být předsunut modifikační výraz: právě, teprve, až, už, téměř, zrovna, ještě…

37

6. Příčinné vztahy

I když nedovedeme uspokojivě vysvětlit, proč tomu tak je, často mohou věty s když nabývat dalších příslovečných významů. Základní význam spojky když je časový, ale za jistého lexikálního obsazení a v jistém kontextu lze obsah vět interpretovat jako kauzální. Ne vždy lze vztah mezi větami snadno identifikovat (obzvlášť nemáme-li k dispozici dostatečný kontext), pak se musíme spolehnout na subjektivní či intuitivní hodnocení. Příčinná souvětí jsou založená na kauzalitě. Kauzální vztah mezi dvěma propozicemi Karlík35 definuje takto: „ …je to kategorie lidského myšlení, reflektující poznání, zkušenost nebo víru, že jeden jev (p) je obvykle doprovázen jiným jevem (q), a to tak, že jev p vyvolává jev q, a na základě tohoto poznání nebo víry umožňuje člověku inerpretovat evidentní nebo domnělé vztahy mezi ději a stavy v (reálném nebo fiktivním) světě.“ Přičemž jevy p označujeme jako kauzující/motivující a jevy q jako kauzované/motivované.

6.1 Když příslovečné podmínkové Podmínkové vztahy nejsou vždy snadno odlišitelné od vztahů časových, jak je již zmíněno výše v textu. Při určování nám mohou pomoci dva aspekty: a) časové zařazení skutečnosti (podmínkového charakteru nabývají spíše věty směřující do budoucnosti: Když přijde, vyslechnu ho × Když přišel, vyslechla jsem ho); b) vid (vyjadřuje-li opakovanost36, pak je větší pravděpodobnost, že se bude jednat o podmínku: Když přichází, zpíváme). Problém může činit také určování typu podmínky (viz níže). U některých vztahů je těžké jednoznačně typ podmínky vymezit, její určení pak záleží na subjektivním hodnocení každého jedince. Tradičně rozlišujeme několik typů podmínkových vztahů37:

6.1.1 Podmínka otevřená vyjadřuje vztah dvou propozic: uskuteční-li se jedna propozice, pak se uskuteční i druhá. a) Podmínka otevřená reálná: Vyjadřuje příčinné vztahy, které jsou obecně platné; děje (stavy) spojovaných propozic mají nějaké předpokládané, obvyklé obsahové souvislosti

35

Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 291 Budeme-li iterativnost považovat za podtyp gramatické kategorie vidu. 37 tamtéž s. 291- 307 36

38

(normy, zákonitosti, pravidelnosti…). Spojku když lze nahradit spojkami: jestliže, -li, pokud, pakli(že), v případě, že; za předpokladu, že; za podmínky, že. V obou větách se užívá sloves ve tvaru indikativu. Když lze nahradit také spojkou kdykoli(v): Kdykoli(v) mě nepozdraví, mrzí mě to. Věta pak nabývá spíše charakteru časového, vyjadřuje opakovanost. Uvedené věty lze též nominalizovat: Při bolesti zubů jsem nepříjemná; Za dob mládí jsem tropil spoustu hloupostí.

Ovšem je pravdou, že zdejší kapr, když váží přes jeden kilogram, má maso dosti červené a hrubé. (SYN2005) Jó milej hochu, v ženské jsou zakódovány mateřské pudy a dělá jí dobře, když může o někoho pečovat. (SYN2005)

b) Podmínka otevřená možná: Mluvčí pomocí ní vypovídá, že neví, zda se první propozice uskuteční. Nicméně její uskutečnění je nutné pro nastání propozice druhé; jedná se o podmínku, která se teprve uskuteční, která směřuje do budoucnosti. Spojku když lze nahradit spojkami: kdyby, jestliže, -li, pokud, pakli, v případě, kdyby // že; za předpokladu, kdyby // že a tvar slovesa bývá v indikativu i kondicionálu. Je-li predikát podmínkové věty v indikativu, predikát věty hlavní bývá také v indikativu: Když přijedete, ukážu vám to. Jedná-li se o děj budoucí, může být přísudek věty hlavní i ve tvaru kondicionálu přítomného: Když přijedete, ukázala bych vám to. Je-li přísudek věty v kondicionálu přítomném, bývá predikát věty hlavní ve tvaru indikativu, většinou budoucího času: Když byste k nám přijeli, ukážu vám to. Věta časová se objevuje v postpozici i antepozici v zhledem k větě řídící .

Tak když byste chtěl, my bychom byli vašimi kamarády. (SYN2005) Mohli bychom přijít dolů, když bys nám dal znamení. (SYN2005) Jaké bys měl pocity, když bys mě každý den potkával? (SYN2005) Uprostřed jídla jsem změnila tok rozhovoru, zvědavá, co on na to, když bychom hovořili o něčem osobním. (SYN2005) Když by se v noci něco přihodilo, můžete mi zavolat sem nebo domů. (SYN2005)

39

6.1.2 Podmínka kontrafaktuální (nereálná)38 vyjadřuje hypoteticky možnou, ale nerealizovatelnou možnost platnosti propozice. Z neplatnosti jedné propozice tedy vyplývá i neplatnost propozice druhé. a) V následujících případech se jedná o nereálnou podmínku uskutečnitelnou, ale neuskutečněnou. Kromě spojky když mohou vedlejší větu uvozovat spojky: kdyby, jestliže, li, pokud, pakli, v případě, kdyby // že; za předpokladu, kdyby // že. Alespoň v jedné větě se vyskytuje tvar slovesa v kondicionálu minulém: Když bys byl více trénoval, zvítězil bys // Když bys více trénoval, byl bys zvítězil // Když bys byl více trénoval, byl bys zvítězil. Věta časová se může objevit jak před větou řídící, tak i za ní.

Když bysme něco zaseli, věděli bysme, co z toho taky pak je. (SYN2005) Když bychom vystoupili na zastávce Dívčí Hrad, za chvíli dojdeme k dominantě vesnice. (SYN2005) Pocítil bys zvláštní a smyslnou libost, když by ti zajela hůl na loket do kypré a sypké půdy… (SYN2005) Vím, že vám denně přijde mnoho dopisů a když byste každému odepisovali, stala by se z vás listárna a na samotný časopis by vám… (SYN2005) …ruch ustal, což by bylo normální, když by byl případ uspokojivě vyřešen, ale za daného stavu věcí to bylo spíše skličující. (SYN2005) Dodal, že ODS by zákony podpořila pouze tehdy, když by byl start reformy odložen (SYN2005)

b) Následující příklady vyjadřují nereálnou podmínku neuskutečnitelnou, a tedy neuskutečněnou. Vyjadřuje se stejným způsobem jako podmínka předchozí, ale na rozdíl od ní v žádné z vět nemusí být kondicionál minulý. Její neuskutečnitelnost vyplývá totiž buď z obsahu podmínkové věty: Kdyby tvůj otec ještě žil, pochválil by tě, nebo z časového zařazení děje s povahou podmínky do minulosti: Kdybych tohle věděl před rokem, šel bych na jinou školu. Vedlejší věty obou nereálných podmínek je možné nominalizovat: Při větší vůli bychom to byli dokázali; Za bouřky bych býval ven nešel.

38

tamtéž

40

Pořadí vět je ve všech případech libovolné: Když mě bolívá zub, jsem nepříjemná // Jsem nepříjemná, když mě bolívá zub.

Když by byl Newton spatřil světlý sluneční disk na papíru, vytáhl by z batohu hranol a dovolil… (SYN2005) …bych se ráda dozvěděla, jaké to je, potulovat se Bostonem, když by byl totálně nehybný. (SYN2005) 6.1.3 Otevřená podmínka neúčinná39 vyjadřuje, že i když se uskuteční jedna propozice, druhá proti očekávání nenastane. V některých gramatikách se hovoří o vztahu podmínkově přípustkovém40. Vyjadřuje se vedlejšími větami uvozenými spojovacím výrazem složeným z částice i a spojky když (s indikativem nebo kondicionálem přítomným) nebo kdyby (s kondicionálem přítomným: I kdyby mi přinesl tucet růží, neodpustím mu). Sloveso věty hlavní bývá v indikativu, ve větě vedlejší se objevuje indikativ či kondicionál přítomný (popř. i minulý).

Dotaz: I když/i když Počet výskytů: 24704 (iniciální 9978, neiniciální 23726)

I když mu práci ukradli, neznamená to ještě, že tím jeho geniální vynález pohřbí. (SYN2005) I když jak se zdá, ne každý je o tom tak přesvědčen. (SYN2005) Dříve tam nikdo do práce nepůjde, i když to nejlepší rybaření je právě brzy ráno. (SYN2005) Na daňovém přiznání to firma samozřejmě tutlá, i když

účet za alkohol doslova řve.

(SYN2005) Mohl byste ke mně přijít. - Asi ne, i když bych rád. (SYN2005) Teď ta věc promluvila, i když bych nemohl tvrdit, že jsem ta slova ve skutečnosti slyšel. (SYN2005) Třísměnný provoz musí zajistit devět lidí, i když by nás mělo být aspoň dvacet… (SYN2005) Proto taky, i když bysme mohli zaměstnávat arabské dělníky za mnohem míň peněz, bereme jen židovské přistěhovalce z Ruska… (SYN2005) 39 40

tamtéž Daneš, F., Hlavsa, Z., Grepl, M. et al.: Mluvnice češtiny. 3, Skladba, s. 492

41

I když byste chtěla v létě nosit bikiny, nebude nic vidět. (SYN2005)

6.1.4

Podmínka

kontrafaktuální

neúčinná41

vyjadřuje

teoreticky

možný,

ale

nerealizovatelný případ, kdy i při uskutečněném předpokladu by platnost propozice druhé proti očekávání nenastala. Vyjadřuje se vedlejšími větami uvozenými spojovacím výrazem složeným z částice i a spojky kdyby (s kondicionálem přítomným nebo s kondicionálem minulým). I kdybychom tu knihu byli přečetli, nedokázal bych vám ji ani převyprávět. I kdybych uměla tančit, jeho prosbu bych nevyslyšela. I kdybychom byli vstali o půl hodiny dřív, ten vlak by nám byl stejně ujel. 6.1.5 Podmínka splněná42 vyjadřuje, že z platnosti jedné propozice lze vyvodit platnost propozice druhé. V některých gramatikách se chápe jako typ určení podmínkových, nebo příčinných užším smyslu. Když budou tropická vedra, znamená to, že se budeme potit. Když budeme od dětství izolovaní, vyplývá z toho, že se nenaučíme lidské řeči. Když se tomu nepostavíš, znamená to, že se budeš stále bát. V takovýchto větách většinou nalezneme výrazy typu: tedy; to znamená, že; z toho vyplývá, že atd. Věty mohou být kromě spojky když uvozeny také spojkami: jestliže, -li, pokud, když, pakli(že), v případě, že; za předpokladu, že; za podmínky, že s indikativní formou slovesa.

6.1.6 Připojením některých částic nebo adverbiálních výrazů ke spojce když vzniknou složené spojovací výrazy, které jsou schopny vyjádřit drobné významové odstíny.

Dotaz: když, [lc="jen"] Počet výskytů: 1051 (iniciální 177, neiniciální 974) Spojovací výraz

jen (tehdy) když signalizuje, že platnost jedné propozice je

podmíněna jen a pouze platností propozice druhé: Jen když mě bolí zub, jsem nepříjemná. Pořadí vět není závazné.

41 42

Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 291 – 307 tamtéž

42

I kalhoty má od popela, ale to je jedno! Jen když je už tady. (SYN2005) Jen když cestoval sám, měl oštěpy ve zvláštním pouzdře upevněném na boku nosiče na zádech. (SYN2005) Jen když máš ještě dost bujnou fantazii, dokážeš si představit nazpět skleněné dveře. (SYN2005) On si vždycky sedal u uličky, a jen když ho někdo výslovně požádal, tak si sedal dál. (SYN2005) Dělám to, jen když mám obyčejnější, všední oblečení. (SYN2005)

Výraz jen může být rozšířen o další výraz tehdy, který zpřesňují význam ojedinělosti okolnosti, na které závisí uskutečnění druhého děje/stavu.

Dotaz: Jen tehdy když/ jen tehdy když Počet výskytů: 2 (iniciální 1, neiniciální 1) Jen tehdy když se modely nějak uměle pozmění, dostanou se počítačová Sluníčka do souladu s pozorováním. (SYN2005) Postup je dobrý, jen tehdy když získá verš Na co se soustředit a jak vyslovit můžeš rozhodnout podle okolností Rychlost zachycení… (SYN2005)

Dotaz: když, [lc="už"] Počet výskytů: 363 (iniciální144, neiniciální 219); časové a podmínkové dohromady Částice už zpřesňuje význam předchozího spojovacího výrazu: Už jen když by tvůj otec žil, pochválil by tě. Samotný výraz už když má však spíše charakter časový. Měl bys ztratit vědomí, už když vdechneš malé množství vody. (SYN2005) Rád to zkusím, ale přiznám se, že si připadám trapně, už když to slovo jenom vyslovuju. (SYN2005) Bývala hrůzou bez sebe, už když zahlédla myš nebo švába. (SYN2005) Už když platíte padesáti dolary v hotovosti, dívají se na vás divně. (SYN2005)

Dotaz: Už jen když/už jen když Počet výskytů: 1 (iniciální 0, neiniciální 1) Vypadni. Namouduši, Králíku, už jen když tě vidím, je mi na zvracení. (SYN2005)

43

Dotaz: Jen už když/jen už když Počet výskytů: 1 (iniciální 1, neiniciální 0) Jen už když se postaví do branky , tak se soupeři roztřesou ruce… (SYN2005)

Dotaz: když, [lc="také"] Počet výskytů: 23 Spojovací výraz také (i) když signalizuje, že platnost propozice je podmíněna platností ještě i jiné propozice než té, která je uvedena: Také když bys víc trénoval, zvítězil bys. Přesuneme-li částici také do věta hlavní, smysl věty se změní: Když bys více trénoval, také bys zvítězil. Tvar slovesa je v obou větách v indikativu vidu nedokonavého či dokonavého. Korpus neuvádí jediný případ spojovacího výrazu také i když. Také když ztratí otec syna, jeho svět se nejprve zhroutí. (SYN2005) Také když

se nějaká sestra chová špatně k pacientovi, ví to druhý den celé město…

(SYN2005) Jsou mezi nimi i moje bývalé lásky, které jsem nikdy neopustila, a také když se s nimi po letech setkám, je náš vztah stále nedořešený… (SYN2005) Stává se to nechtěně: často při náhlém napětí, při smíchu, kašli, skákání, sportu nebo cvičení. Někdy také když nesou něco těžkého. (SYN2005)

Dotaz: když, [lc="teprve"] Počet výskytů: 764 (iniciální 764, neiniciální 18) Spojovací výraz teprve (až) když signalizuje, že platnost propozice nemohla nastat, respektive nenastala do té doby, než začne platit propozice druhá: Teprve(až) když bys více trénoval, zvítězil bys // Když bys více trénoval, teprve pak bys zvítězil. Podobný význam lze vyjádřit spojovacím výrazem až když: Až když je maso den staré, může si sama uříznout svůj díl. (SYN2005) V souvětí, ve kterém se před spojkou když nachází modifikátory teprve, až, tehdy, může snadno nastat již výše zmíněný problém s určením, jedná-li se o vztah časový nebo podmínkový. Proto je třeba brát ohled na kontext (časové zařazení děje a vid slovesa), jak už bylo zmíněno v kapitole 6.1.

44

Teprve když se rozední, vidí člověk všechny ty barvy. (SYN2005) Teprve když prožijete takovouhle zkušenost, pochopíte, jak silný odpor má vaše citlivé tělo, mysl… (SYN2005) Zrada mívá oči gazelí a kůži hranostaje, a teprve když upadneš do léčky, ucítíš tygří drápy a hadí jazyk. (SYN2005) …má zavázané oči, aby se díval skrz šátek, přece nikdy nic neuvidí; teprve když mu šátek sejmeš, prohlédne. (SYN2005)

Dotaz: Teprve až když/ teprve až když Počet výskytů: 23 (iniciální 5, neiniciální 18) Teprve až když je nitro zcela sjednoceno s Bohem, pak se může v podobě účinné lásky vrátit… (SYN2005) Teprve až když dítě usne, rodič odchází. (SYN2005) Označení španělských vín Odpovídá staré španělské tradici, podle níž se vína povolují teprve až když jsou zralá k pití. (SYN2005) Pravdu se dozvíte, teprve až když vás Romové poznají. (SYN2005) Alternativní vodovod začne společnost Vodovody a kanalizace stavět, teprve až když získá stavební povolení. (SYN2005)

Dotaz: Až teprve když/až teprve když Počet výskytů: 32 (iniciální 10, neiniciální 22)

Až teprve když se ti poštěstí dostat se z města tak, aby tě nikdo neviděl, půjdeš… (SYN2005) Ten vám vyhověl, až teprve když jste na něj zařvali. (SYN2005) …existenci se snad nejvíce hodí hořká sklenka fernetu, jehož jedinečnou chuť člověk ocení, až teprve když nápoj důvěrně pozná. (SYN2005) V příští scéně se nepohne, až teprve když se o ni Hlava opře. (SYN2005) Téměř tři čtvrtiny roku vypadá tundra jako holá krajina, až teprve když sleze sníh nebo rozmrzne ledový příkrov, objeví se všude, kam oko dohlédne… (SYN2005)

Dotaz: když [lc="tehdy"] Počet výskytů: 14 (iniciální 0, neiniciální 14)

45

Spojovací výraz tehdy když signalizuje, že propozice věty řídící se uskuteční pouze v tom případě, za těch okolností, když se uskuteční propozice věty vedlejší. Vzniká následkem stejné jistoty, tehdy když se můžeme spolehnout na to, že se splní naše očekávání… (SYN2005) Před výrazem tehdy když se mohou nalézat výrazy jako jen (viz výraz jen (tehdy) když), teprve: Odvádějí od bludných cest a opakování chyb, které hmatatelně poznáme teprve tehdy když nám vystoupily z bílého obdélníku projekční stěny. (SYN2005)

Spojovací výraz tehdy a jedině tehdy když vyjadřuje podmínku nutnou. Často se užívá v textech odborných: Pacient může jít domu, tehdy a jedině tehdy když se bude cítit zdráv // Když se pacient bude cítit zdráv, jedině tehdy může jít domu.

6.1.6 Nominální výraz ve větě hlavní (viz kapitola 5.1.4) Dotaz: když, P filtr [lemma="případ"] Počet výskytů: 197 Odpískat to však nemá v tom případě, když se hned při tom faulu situace vyvine ve zřetelný prospěch vašich hráčů. (SYN2005) Obtížné to začne být jenom v tom případě, když člověku záleží na tom, co ho potká… (SYN2005) To ovšem platí jenom v případech, když jsou signovány a o jejich původním majiteli není sporu. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lemma="předpoklad"] Počet výskytů: 1 Odpověděl jsem, že ne za předpokladu, když budu u toho a budu se smět dívat. (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lemma="podmínka"] Počet výskytů: 12 Ovšem za jedné podmínka: když uznáme, že Ježíšova nauka i životní praxe tvoří jednotu. (SYN2005) To je nezbytná podmínka, když někoho máte rádi a někdo má zase rád vás. (SYN2005)

46

6.2 Když příslovečné příčinné

Příčinné věty bývají nejčastěji uvozeny spojkami protože, poněvadž, jelikož, že… a vyjadřují, že děj (stav) první propozice způsobuje (zapříčiňuje) děj (stav) propozice druhé: Učí se, protože bude mít brzo zkoušku. Spojka když vnáší do příčinného vztahu odstín podmínkový a časový, někdy se proto hovoří spíše o větách příčinně časových: Když se ti to nelíbí, tak už to neudělám.

6.3 Když příslovečné důvodové

Existují další typy vět se spojkou když, které však nelze snadno popsat či blíže specifikovat. V tradičním dělení tyto případy spadají pod vztah příslovečný důvodový nebo odporovací (konfrontační).

Věty příslovečné důvodové vyjadřují vztah, v němž děj/stav první propozice vyvolá domněnku, předpoklad, že je příčinou děje/stavu propozice druhé. Nejčastěji jsou tyto věty uvozeny spojkami protože, jestliže, jak…: Musel se dobře učit, protože šel dál studovat na univerzitu; a výrazy jinak, sice, vždyť…: Musel se opozdit, jinak už by tu dávno byl. Propozice věty uvozené některou z těchto spojek může nabýt status argumentu v procesu uvažování (viz níže). Příčina × důvod43 Příčina označuje motivující/kauzující okolnost, kterou vyjadřuje jako platnou a účinnou vzhledem k motivované/kauzované propozici „protože p,tak q“: Třásl se, protože mu byla zima. Na rozdíl od příčiny označuje důvod motivovanou/kauzovanou okolnost, která je vyjádřena jako argument pro předpoklad či domněnku, že platí propozice druhá, motivující/kauzující; „jestliže q, tak asi p“: Jestliže nepřišel, je určitě nemocný. Vedlejší věty důvodové jsou uvozeny stejnými spojkami jako věty příčinné

Věty důvodové mohou být uvozeny také spojkou když. Od vět se spojkou protože se liší tím, že běžně bývá v antepozici a také nabývá hovorového charakteru: Když už začal držet dietu, to měl být pořádně tlustý!

43

Grepl, M.,Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 305 a 307

47

Když

už jsem u toho nočního rybaření, musím vám vylíčit jeden takový noční lov…

(SYN2005) Když už jsem ji viděl pod hladinou, zavolal jsem Billa… (SYN2005) Když už jsem zašel takhle daleko, nemohl jsem to dost dobře odmítnout. (SYN2005)

48

7. Když odporovací

Odporovací vztah mezi větami se primárně vyjadřuje paratakticky, ale lze také vyjádřit hypotakticky pomocí spojek zatímco, jestliže, -li, když, aby… Když se používá zejména ve sportovní publicistice44: Sparta nakonec prohrála, když ještě v poločase vedla 1:0. Spojení se spojkou když je na rozdíl od ostatních hypotaktických spojek považováno spíše za hovorové.

Jenže, mluvte moudře s rybáři, když berou takové ryby! (SYN2005) Měl jsem jich už asi pět v síťce, když mi něco zabralo trochu jinak. (SYN2005) Koneckonců, proč by vás chtěl někdo zabíjet, když jste stejně . . . postižený. (SYN2005)

44

Grepl, M., Karlík, P.: Skladba spisovné češtiny, s. 367

49

8. Věty obsahové (kompletivní) Podle Encyklopedického slovníku češtiny45 se jedná o specifikovaný typ vedlejších vět vymezený na základě „obsahového vztahu věty řídící a vedlejší“ jako věty vyjadřující vlastní obsah toho, co je ve větě řídící obecně nazváno. Ve valenčních syntaxích se vymezují např. jako věty, kterými je ve valenční pozici vyjadřován propoziční aktant implikovaný v sémantické struktuře nositele valence; a která tak sémanticky tento výraz kompletují. Z větněčlenského hlediska se jedná o věty podmětné (Přišlo jí na mysl, že tohle nemůže přežít), předmětné (Myslel si, že tohle nemůže přežít) a přívlastkové (Přepadla ho myšlenka, že tohle nemůže přežít). Znamená to tedy, že tyto věty jsou, na rozdíl od vět příslovečných, valenčním doplněním predikátu – aktanty (viz kapitola 3.): Líbilo se mi, jak to udělal. Kromě sloves mohou kompletivní věty sémanticky dotvářet také substantiva a adjektiva: Jsem si jistý, že to neudělal.

Obsahové věty se tradičně dělí: 1.Podle typu komunikační funkce obsahové věty46 a) oznamovací: Svěřil se mi, že se mu Jana líbí. Osamostatněná obsahová věta má v prvotní promluvě funkci oznamovací: Jana se mu líbí. Tyto věty jsou nejčastěji uvozeny spojkou že, kterou lze však také nahradit i jinými spojkami jako jak, když, jako by…: Jestli má něco rád, tak to, když je v kšeftě plno zákazníků. (SYN2005) b) tázací: Ptala se mě, jestli už jsem si uklidil pokoj. Obsahová věta plní v prvotní promluvě funkcí otázky: Už sis uklidil pokoj?; a je nejčastěji uvozena zda, zdali, -li, jestli,… V této funkci se spojka když nepoužívá. c) výzvové a přací: Maminka mi zakázala, abych chodil ven. Obsahová věta zde nabývá funkce výzvy: Nechoď ven; a je pro ni typická spojka aby. V této funkci se spojka když také nevyskytuje. 2. Podle sémantiky predikátu věty nadřazené Jedná-li se o predikát s významem a) komunikování (zejm. verba dicendi) - ptát se, říkat… b) vnímání – vidět, slyšet, cítit… c) vědění a poznání – vědět, uvažovat, tušit… 45 46

Karlík,P., Nekula, M., Pleskalová, J. (ed.): Encyklopedický slovník češtiny,, s. 522 Daneš, F., Hlavsa, Z., Grepl, M. et al.: Mluvnice češtiny. 3, Skladba, s. 510 - 514

50

d) hodnotící kvalifikace - být dobré, být špatné… e) jistotní a voluntativní modality – být jisté, být zřejmé... 3. Podle pozice obsahové věty v rámci určitého slovesného tvaru47 a) struktury jednovalenční: Jedná se o skupinu predikátorů, které vyžadují jednu (levou) podmětovou valenci Snom – PREDvf. Podmětová valenční pozice některých predikátorů pak může být vyjádřena formou vedlejší věty. V indikativní formě vyžadují predikatory vedlejší větu se spojkou že nebo když, že/když SENT – PREDvf: (To), že/když se neučíš, je chyba. V kondicionálové formě jsou to vedlejší věty se spojkou aby nebo kdyby/když by, aby/kdyby/když by SENT-PREDvf: (To), abychom/kdybychom šli za školu, by bylo troufalé. b) struktury dvouvalenční: Jedná se o predikátory, které vyžadují valenční pozici podmětu a jednu pravou valenci objektovou. Nejčastější jsou predikátory vyžadující akuzativní objektovou valenci vyjádřenou buď substantivem či zájmenem Snom – PREDvf – Sacc: Pavel psal úkol; anebo vedlejší větou Snom – PREDvf - že/jak SENT (jak se používá s výrazy s významem smyslového vnímání): Viděl (to), že/jak se to stalo. Dále existují predikáty, které vyžadují v podmětové valenční pozici vedlejší větu a v akuzativní valenci jméno. Jedná se zejména o slovesa označující pocity hodnotící povahy: mrzí, nebaví, trápí, rozčiluje… V indikativní formě se pojí s vedlejší větou se spojkou že nebo když: Naštvalo mě, že/když odešel bez rozloučení; v kondicionální formě spojky aby nebo kdyby: Mrzelo by mě, kdybys přišel pozdě. Setkáme se také se strukturami s pravou valencí ve formě dativu. Tu lze vyjádřit substantivem Snom – PREDvf – Sdat: Petr se vzepřel otci; či vedlejší větou Snom – PREDvf – že SENT: Divil se, že to takhle dopadlo. Slovesa s významem pocitů hodnotící povahy (líbí se, vyhovuje, vadí, nesedí…) tvoří skupinu predikátových výrazů, které vyžadují ve valenční pozici S1 vedlejší větu a v dativní valenci jméno. V indikativní formě se pojí s vedlejší větou se spojkou že nebo když, že/když SENT – PREDvf - Sdat: Protiví se mu, že/když musí ráno vstávat. V kondicionálové formě jsou to vedlejší věty se spojkou aby nebo kdyby/když by, aby/kdyby/když by SENT-PREDvf – Sdat: Nelíbilo by se mi, abys/kdybys/když bys nám odmlouval. Existují také predikátory, které vyžadují valenci genitivní. Jedná se skupiny reflexivních sloves „dotyku“ a „odluky“: dotknout se, chopit se…; zříci se, zbavit se…; a o predikátory vyjadřující intenzivní úsilí dosáhnout nějakého cíle: domáhat se, doprošovat se… Valenční pozice je vyjádřena substantivem Snom – PREDvf – Sgen : Karel se chopil meče; nebo vedlejší větou, připojenou spojkou aby a že (jen u sloves dokonavých) Snom – PREDvf – 47

Grepl, M., Karlík, P.: Skladba spisovné češtiny, s. 125-139 Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny, s. 57-75

51

aby/žeSENT: Jana dosáhla (toho), aby šla/že půjde do kina. Valenční forma instrumentálu bývá vyjádřena zejména substantivem

Snom – PREDvf – Sinstr a objevuje se sloves

s významem „pohybovat něčím, někým“: pohnout, cloumat, kroutit…; „vzbuzování smyslového vjemu“: znít, vonět, páchnout, chutnat…; „naplnění se“: naplnit, nasáknout, přetékat…; označují zvuk při manipulaci s něčím: bouchat, práskat, cinkat…. (Karel lomcoval se stromem, Auto sálalo teplem, Přejedla se cukrovím, Jana klapala podpatkami). Valenční pozice realizované vedlejší větou se spojkou že se objevuje např. u sloves označujících „změny psychosomatických stavů“: unavit se, polekat se, rozčílit se… (Udělal si radost tím, že si koupil auto). Dále se setkáme s valenčním doplněním ve formě V o acc, V po loc, V o loc, V s instr, V na acc, adverbiální… c) struktury trojvalenční: Jedná se o predikátory, které vyžadují jednu levou a dvě pravé valence. Ty mohou být buď obě objektové, nebo jedna z nich adverbiální: Slíbil jsem mu, že přijdu Snom – PREDvf – Sdat – žeSENT, Polepila stěnu plakáty Snom – PREDvf – Sacc – Sinstr.

8.1 Korelativní TO U obsahových vět se setkáme pouze s jedním korelativním výrazem to, a to ve všech jeho pádových formách. Je správné (to), když se učíš. Jana dosáhla (toho), že půjde do kina. Divil se (tomu), že to takhle dopadlo. Viděl (to), že se to stalo. Přemýšlel (o tom), že musí ještě vypracovat domácí úkol. Udělal si radost tím, když si koupil auto. Korelativní výraz tu funguje jako formální pádový ukazatel podmětové či předmětové pozice. Jeho forma je určována predikátorem a valencí, kterou vyžaduje.

8.2 Že × když48 Nahrazením spojky že spojkou když dochází ke dvěma změnám v rámci celého souvětí.

48

Svoboda, K.: Souvětí spisovné češtiny, s. 171

52

1) Děj přestává být aktuální. Například: Je správné, že se učíš. Z dané věty vyplývá, že se děj odehrává v době promluvy a tedy platí právě pro tento okamžik (dobu). Zatímco v případě: Je správné, když se učíš; hovoříme o tzv. zobecnění. Děj se neváže na okamžik promluvy a věta nabývá obecné platnosti. 2) Ze sdělení se vytrácí faktovost. To znamená, že o ději věty Je správné, když se učíš nemůžeme říct, zda se doopravdy uskutečnil, neboť jeho platnost je obecná. Avšak o ději vět spojených spojkou že víme, že je aktuální, že probíhá v době promluvy a tedy že se i uskutečnil (uskutečňuje).

8.3 Čas a forma predikátu v souvětí s obsahovou větou Predikát věty řídící vyjadřuje časové zařazení děje (stavu) vzhledem k okamžiku realizace celého souvětí. Zatímco časová forma predikátu věty obsahové vyjadřuje její zařazení, které by měla v podobě samostatné výpovědi: Zítra pojedu do Prahy. Zde predikát vyjadřuje čas budoucí. Tato věta, začleněná do souvětí jako obsahová věta: Těšilo ho, že zítra pojede do Prahy; si zachovává svou formu, ale souvětí jako celek je díky predikátu věty řídící orientováno do minulosti. Čas závislé věty obsahové se vzhledem k času věty řídící stává časem relativním. Tedy vyjadřuje současnost, předčasnost a následnost děje věty vedlejší k časové platnosti děje věty řídící. a) Současnost vyjadřují prézentní formy věty obsahové: Těšilo ho, těší ho, bude ho těšit, že jede do Prahy. b) Předčasnost vyjadřuje forma préterita závislé věty: Těšilo ho, těší ho, bude ho těšit, že jel do Prahy. c) Následnost vyjadřuje forma futura závislé věty: Těšilo ho, těší ho, bude ho těšit, že pojede do Prahy.

8.4 Obsahové věty s když Vzhledem k tomu, že korpus nedokáže vydělit všechny obsahové věty s když, zúžila jsem jejich výběr alespoň korelativním výrazem to a na tento typ vět se také zaměřila. Když stává v iniciálním postavení věty předmětných a podmětných. V případě vět podmětných stojí ve větě hlavní korelativní výraz to samostatně. V případě vět předmětných může stát korelativní výraz samostatně, ale často se před ním nachází předložka: na to, nad to, za to… Obsahová věta s když následuje po všech pěti typech predikátů (komunikování, vnímání, vědění a poznání, hodnotící kvalifikace, jistotní a voluntativní modality).

53

Obsahové věty s když jsou podle typu komunikační funkce oznamovací. Na rozdíl od vět příslovečných spojce když v obsahových větách nepředchází žádné podstatné jméno či nominální skupina.

Dotaz: když; P filtr -2 [lc="to"] Počet výskytů: Ani v tomto případě není možné uvést přesný počet, neboť korpus nalezne i takové případy, kde to neplní funkci korelátu ale zájmena a kde spojka když uvozuje větu časovou. Celkové množství výpovědí je značné, proto pracuji jen s několika náhodně vybranými. Není nad to, když má člověk opravdovýho kámoše! (SYN2005) "Rozhodilo tě to, když jsem si sundala ten vršek?" (SYN2005) "Myslíš to, když se někdo válí po zemi a snaží se dát si znovu dohromady játra?“ (SYN2005) Co ale udělalo s jejím plánem to, když později toho dne objevila, že Cosette rakovinu nemá, že nezemře přirozenou cestou? (SYN2005) Tam za cestu zaplatil a ještě mu nechal stovku za to, když chvíli počká. (SYN2005) Myslím, že k tomu přispělo i to, když zjistila, jak špatně jsem se zachovala… (SYN2005) Bolí vás to, když polykáte? (SYN2005) Ale vždyť to nestojí za to, když říkáš, že jsme v Praze za necelou hodinku. (SYN2005)

Obsahové věta se často vyskytují za predikáty s významem hodnotící kvalifikace: je dobré, když/ je špatné, když. Proto tyto predikáty použiji jako další kritérium pro vymezení obsahových vět v korpusu.

Dotaz: když, P filtr [lemma="dobrý"] (vyhledat všechny tvary slova v pozici druhé a třetí doleva od výrazu když), N filtr [tag="N.*"] (pro odfiltrovaní případů, v nichž výraz dobrý představuje přívlastek shodný před podstatným jménem). Nicméně výsledný počet výskytů může zahrnovat i jiné případy, kdy se tyto výrazy objevují v blízkosti. Počet výskytů: 1096 Kvalitativní predikáty mohou být v základním tvaru, komparativu i superlativu. Predikáty hodnotící kladně se vyskytují mnohem častěji než predikáty hodnotící záporně.

Lepší bude, když využijeme zbytek téhle noci a zařídíme věci trochu lépe. (SYN2005) No, paní Fentimanová, myslím, že bude nejlepší, když zavedete svého manžela do místnosti, kterou vám tady kolega ukáže. (SYN2005)

54

Je vždycky dobré, když si partneři rozumějí. (SYN2005) Nejlepší je, když se mohou něčím blýsknout. (SYN2005) K čemu ti, k čertu, může být dobré, když nebudu moct usnout? (SYN2005)

Dotaz: když, P filtr [lemma="špatný"], N filtr [tag="N.*"] Počet výskytů: 281

Co je na tom špatného, když si maluje? (SYN2005) Horší je, když se člověk stane jedním z aktérů podobných příběhů. (SYN2005) Nejhorší bylo, když jsem přijel do Baton Rouge. (SYN2005) To nebude špatný, když ten klavír bude pryč. (SYN2005) Je to špatné, když člověk něco udělá a ani neví, že to udělal? (SYN2005)

Další predikáty hodnotící kvalifikace: skvělý 30 (A je skvělé, když se toho městskej člověk může zúčastnit. (SYN2005)), úžasný 17 (Nejúžasnější bylo, když se mě místní kuchař zeptal, zda se ty sněhové koule budou péct. (SYN2005)), pozoruhodný 18 (Ve druhém století před Kristem se považovalo za pozoruhodné, když se římský státník Cato starší začal v 80 letech učit řecky. (SYN2005)), báječný 10 (Je to báječné, když

vás zastupuje blízký člověk.

(SYN2005)), zlý 78 (Je to zlé, když se člověku takhle rozpadne jeho mýtus. (SYN2005))…

55

9. Osamostatňování vedlejších vět49 Osamostatňováním vedlejších vět vznikají výpovědní útvary začínající podřadicí spojkou. Ta v nich nabývá povahy částice. V kooperaci s typem intonace a položením intonačního centra slouží tato věta k vyjádření různých komunikačních funkcí a postojů mluvčího. Např. že-výpovědi, aby-výpovědi, jako by-výpovědi, když-výpovědi.

Když-výpovědi Jedná se zejména o výpovědi typu: Když ty nechodíš do školy; Když já mám večer moc práce; Když mně se nechce! Intonační centrum může být umístěno jak na částici když, tak na koncovém výrazu. Hlavní věta v souvětí, ze kterého vznikly, obsahuje nějaký negativně hodnotící predikát: je mi líto, mrzí mě, je nevhodné, věta vedlejší predikát s neaktuálním významem: Mrzí mě, když nechodíš do školy. Avšak v osamostatněných výpovědních útvarech už predikát může nabývat významu jak neaktuálního, tak i aktuálního. Vyjadřují zpravidla postoj zklamání, lítosti, užívá se jich tedy k realizaci výčitky, pokárání či omluvy. Z následujících příkladů vyplývá, že se původně jedná o věty podmínkové, časové, obsahové, důvodové, odporovací. "Důkaz nevěry? Když ji miluje?" (SYN2005) Konipasovy dokumenty byly, jak by se k nim dostal, kdyby je potřeboval?Když majitelku vily vydírá?Jestli ji vydírá. (SYN2005) "Kdy jste ji viděl naposledy?" "Když šla nahoru po schodech." (SYN2005) To je ovšem něco jiného. Když to slyšel taky Ed. (SYN2005) Kormanski pokrčil rameny. "Když nikdo jiný Stewartovi nepomůže." (SYN2005) Přikývla a vtiskla mu do ruky kousek papíru. "Když budeš chtít. (SYN2005) "To není ono, "řekla rezolutně. "Když máš novej bejvák." (SYN2005) Dneska, pane Najman, je doba tak posraná, že se nedá ani krást. Když chcete podnikat solidně. (SYN2005) "Nabízím vám hromadu peněz. Když to vyjde." (SYN2005) "V kolik? V jedenáct. Když v hotelu Seahorse zavírali. (SYN2005) "Čím dřív bude v zemi, tím líp pro všechny. Když už je po něm." (SYN2005) "Zvyknete si na to." "Když myslíte . . . " (SYN2005)

49

Karlík, P., Nekula, M., Rusínová, Z. (ed.): Příruční mluvnice češtiny, s. 577

56

Závěr

Podle mého názoru se když chová jako spojka a hlavní charakter této spojky je časový. Ač je spojka když schopná vyjádřit i jiné vztahy mezi větami, časový charakter tento vztah vždy více či méně doprovází. Dokladem toho jsou, jak jsme si ukázali, případy, u nichž je obtížné a nejednoznačné identifikovat relace mezi událostmi a kde záleží spíše na kontextu a okolí, ve kterém se spojka když nachází. Zajímavý je také rozdíl v syntaktickém chování spojky když ve větách příslovečných a obsahových. Zatímco ve větách příslovečných spojce když může předcházet poměrně velké množství výrazů, ať se jedná o adverbiální výrazy, částice nebo tématickou část výpovědi. Zatímco ve větách obsahových stojí když vždy v iniciálním postavení a žádný výraz jí nikdy nepředchází. Jak již bylo řečeno, v příslovečných větách přistupuje ke spojce když velké množství výrazů (modifikátorů), díky nimž získává když rozsáhlé významové

rozlišení. Některá

spojení mají vysokou frekvenci, některá velmi nízkou. Za zmínku stojí kumulace modifikátorů, které významový odstín nedávají pouze spojce když, ale zpřesňují a doplňují i samy sebe navzájem. Tento jev je ale spíše charakteristický pro výrazy ve funkci odkazovací než modifikační. To, že ke spojce když v časových větách přistupuje velké množství modifikačních výrazů, ukazuje, že když má velmi obecný časový význam. Český národní korpus SYN 2005 je výborný zdroj pro získání informací o tom, do jakých vztahů spojka když vstupuje a jak často. Snadno se dá také určit, jaké výrazy se v okolí když vyskytují. Bohužel však neumožňuje vyčlenit věty se spojkou když podle významových kritérií např. časové nebo obsahové věty s když. Ač existuje několik kritérií, jak určitý typ vztahů vymezit, nikdy toto kriterium není natolik obecné, aby obsáhlo všechny výskyty. Proto není možné uvést statistiku jejich celkového výskytu a informace, kolik se v korpusu vyskytuje vět časových, vět podmínkových atd. chybí. Vymezit jednotlivé typy vět zřejmě ani není možné, neboť jak již bylo v textu několikrát zmíněno, ne vždy je kontext dostatečný a jednoznačný, a proto určení vztahů mezi větami často závisí na subjektivním a intuitivním hodnocení.

57

Seznam použité literatury:

Bauer, J.: Vývoj českého souvětí. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960.

Běličová, H., Sedláček, J.: Slovanské souvětí. Praha: Academia, 1990.

Biber, D. et al.: Longman grammar of spoken and written English. Harlow: Longman, 1999.

Crystal, D.: A dictionary of linguistics and phonetics. Oxford : Basil Blackwell, c 1985.

Daneš, F.: Věta a text: studie ze syntaxe spisovné češtiny. Praha: Academia, 1985.

Daneš, F., Hlavsa, Z., Grepl, M. et al.: Mluvnice češtiny. 3, Skladba. Praha: Academia, 1987.

Filipec, J. et al. (red.): Slovník spisovné češtiny. Praha: Academia, 1998.

Grepl, M., Karlík, P.: Skladba spisovné češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

Grepl, M., Karlík, P.: Skladba češtiny. Olomouc: Votobia, 1998.

Havránek, B. et al. (red.): Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia, 1966 -1989.

Hendrich, J., Radina, O., Tláskal, J.: Francouzská mluvnice. Plzeň: Fraus, 2001.

Karlík, P.: Studie o českém souvětí. Brno: Masarykova univerzita, 1995.

Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (ed.): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002.

Karlík,P., Nekula, M., Rusínová, Z. (ed.): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny, 1996.

Murphy, R.: English Grammar in Use. Cambridge: Cambridge University Press, 1994.

58

Schachter, P.: Parts of speech systéme. Cambridge: Cambridge University Press, 1985. Svoboda, K: Souvětí spisovné češtiny. Praha: Univerzita Karlova, 1972.

Šmilauer, V.: Novočeská skladba. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1969.

Štícha, F.: Česko-německá srovnávací gramatika. Praha: Argo, 2003.

Reichenbach, H.: Elements of symbolic logic. New York: Free Press, 1966.

Elektronické zdroje:

Loos, Eugene E. et al. (ed.). What is a complementizer. In LinguaLinks Library [online]. Version 5.0 published on CD-ROM by SIL International, 2003, 05.01.2004 [cit. 2007-02-18]. Dostupné na: .

Reichenbach, H. The Tenses of Verbs. In CS112: Representation and Reasoning for Al [online]. Brandeis University, Fall 2006, 09.05.2006 [cit. 2007-03-25]. Dostupné na: .

Český národní korpus - SYN2005. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005. Dostupný z WWW: . Použité zdroje korpusu (citováno z korpusu): Anděra, Miloš: Zvířata Asie. Fragment, Praha 1998 Archer, Jeffrey: Řekneme to prezidentce?. Ivo Železný, Praha 1997 Auel, Jean M.: Děti země. Knižní klub, Praha 1996 Austad, N. Steven: Proč stárneme. Mladá fronta, Praha 1999 Baker, Nicholson: Fermata. Volvox Globator, Praha 1997 Barkerová, Nicola: Doširoka otevřené. Odeon, Praha 2001 Bassani, Giorgio: Zlaté brejličky. Mladá fronta, Praha 1994 Blobel, Brigitte: Tanec za jedna, matika za pět. Egmont, Praha 1996 Block, Lawrence: Dobře utajená vražda. Vyšehrad, Praha 1999 Block, Lawrence: Dlouhá řada mrtvých. Vyšehrad, Praha 2000

59

Block, Lawrence: Zavírací hodina. Vyšehrad, Praha 2000 Block, Lawrence: Každý musí zemřít. Vyšehrad, Praha 2001 Blyton, Enid: Dvojčata a Claudine. a prázdniny Egmont, Praha 1994 Blyton, Enid: Správná pětka, Pětka v Sovím doupěti. Egmont, Praha 1997 Blyton, Enid: Pětka v maringotkách. Egmont, Praha 1998 Buchwald, Art: Copak jsem vám někdy lhal?. NLN, Praha 1992 Cohen, Leonard: Oblíbená hra. Argo, Praha 1998 Čapek, Karel: Zahradníkův rok. Československý spisovatel, Praha 1983 Čapek, Karel: Korespondence I.. Československý spisovatel, Praha 1993 Čapková, Jarmila: Vzpomínky. Torst, Praha 1998 Čechov, Anton Pavlovič: O lásce. Vyšehrad, Praha 1999. Doctorow, E. L.: Ragtime. Odeon, Praha 1989 Dostál, Zeno: Ryby. Mladá fronta, Praha 1994 Doyle, Arthur Conan: Údolí smrti. Práce, Praha 1968 Dumas, Alexandre: Dobrodružství hraběte Lydericha. Vyšehrad, Praha 1999 Elton, Ben: Totální kolaps. Ivo Železný, Praha 1995 Erml, Richard: Zuzanka a tibetské velehory. Petrov, Brno 2002 Fahrner, Martin: Steiner aneb Co jsme dělali. Petrov, Brno 2001 Faulkner, William: Svatyně. Argo, Praha 1996 Fitzgerald, Francis Scott: Velký Gatsby. SNKLHU, Praha 1960 Fröhlich, Rolland: Dva tisíce let dějin církve. Vyšehrad, Praha 1999 Frýbort, Pavel: Vekslák 2. Šulc a spol., Praha 1993 Fučida, Micuo - Okumija, Masatake: Midway. Paseka, Praha - Litomyšl 2001. Fuks, Ladislav: Myši Natálie Mooshabrové. Český spisovatel, Praha 1994 Fulghum, Robert: Ach jo aneb Některé postřehy z obou stran ledničky. Argo, Praha 1996 Furutani, Dale: Smrt na křižovatce. Knižní klub, Praha 2003 Gardner, Erle Stanley: Nebezpečné křivky. Vyšehrad, Praha 2001 Gardner, Erle Stanley: Některá negližé cosi tají. Vyšehrad, Praha 2001 Glazar, Richard: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Torst, Praha 1994 Gombrowicz, Witold: Ferdydurke. Torst, Praha 1997 Grafton, Sue: E jako exploze. Argo, Praha 1994 Grafton, Sue: F jako finta. Argo, Praha 1997 Grahamová, Caroline: Smrt v převleku. Knižní klub, Praha 2002 Grahamová, Caroline: Psáno krví. Knižní klub, Praha 2003 Grisham, John: Předvolání. Knižní klub, Praha 2002 Hailey, Arthur: Účinný lék. Riopress, Praha 1995 Háj, Felix: Školák Kája Mařík. Vyšehrad, Praha 1990 Haňka, Ladislav: S puškou a udicí Severní Amerikou. Myslivost, Praha 1995 Hašek, Jaroslav: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Baronet, Praha 1996 Heller, Joseph: Hlava XXII. Naše vojsko, Praha 1985 Hemingway, Ernest: Komu zvoní hrana. Naše vojsko, Praha 1981 Hensherová, Ann-Christin: Svedení umírají dvakrát. Knižní klub, Praha 2004 Herbert, Frank: Spasitel duny. Svoboda, Praha 1993 Hlavenka, Jiří - Samšuk, Petr: První kroky s počítačem. Computer Press, Brno 1998 Hoag, Tami: Popel popelu. Knižní klub, Praha 2004 Hodek, Antonín: Gangsteři se nekoulují. Knižní klub, Praha 1999 Holan, Vladimír: Dokumenty. Paseka, Praha - Litomyšl 2001 Holečková, Ema: Mé dvacáté století. Vyšehrad, Praha 2001 Huptych, Miroslav - Žáček, Jiří: Nezabolí jazyk od dobrého slova. Knižní klub, Praha 2004 Cha, Tin: Čekání na Lina. Odeon, Praha 2001

60

Chandler, Raymond: Dáma v jezeře. Mladá fronta, Praha 1992 Child, Lee: Jatka. BB art, Praha 2000 Christie, Agatha: Mrtvá v knihovně. Odeon, Praha 1972 Christie, Agatha: Není kouře bez ohýnku. Odeon, Praha 1972 Christie, Agatha: Záhada Modrého vlaku. Knižní klub, Praha 1999 Christie, Agatha: Hadí doupě. Knižní klub, Praha 2002 Christie, Agatha: Záhada sedmi ciferníků. Knižní klub, Praha 2003 Irving, John: Svět podle Garpa. Odeon, Praha 1990 Jakoubková, Alena: Mluv, mluv, poslouchám tě. Knižní klub, Praha 1999 Jirous, Ivan Martin: Magorova summa. Torst, Praha 1998 Kafka, Franz: Zámek. Odeon, Praha 1969 Kawabata, Jasunari: Hlas hory. Paseka, Praha - Litomyšl 2002 Kazan, Elia: Tichá dohoda. Odeon, Praha 1983 Kerouac, Jack: Na cestě. Argo, Praha 1997 Kippenhahn, Rudolf: Odhalená tajemství Slunce. Mladá fronta, Praha 1999 Konsalik, Heinz Günther: Extáze. Knižní klub, Praha 1999 Kolář, Jiří: Mistr Sun o básnickém umění - Nový Epiktet, Návod k upotřebení, Odpovědi. Mladá fronta, Praha 1995 Kriseová, Eda: Co se stalo. Mladá fronta, Praha 1994 Kroutvor, Josef: Fernety. Torst, Praha 1998 Kryl, Karel: Krylogie. Půlkacíř. Torst, Praha 2000 Landsmann, Ivan: Pestré vrstvy. Torst, Praha 1999 Landsmann, Ivan: Fotr. Torst, Praha 2000 Lawrence, David Herbert: Studie z klasické americké literatury. Host, Brno 1997. Ludva, Roman: Jezdci pod slunečníkem. Host, Brno 1999 Lustig, Arnošt: Dům vrácené ozvěny. Mladá fronta, Praha 1994 Marhold, Jiří: Krkonošská kuchařka. Ikar, Praha 2002 Mastersová, Priscilla: Fatální řez. Knižní klub, Praha 2002. McCabe, Patrick: Řeznickej kluk. Host, Brno 1999 McClure, Ken: Jak bodá štír. Columbus, Praha 1996 Meyrink, Gustav: Dům alchymistův. Argo, Praha 1996 Merhoutová, Eliška: Indické pohádky a bajky. Vyšehrad, Praha 2000 Myslíková, Míla: V dobrém jsme se sešli.... L. Marek, Brno 2002 Nabokov, Vladimír Vladimirovič: Pnin. Paseka, Praha - Litomyšl 2001 Nepil, František: Dobré a ještě lepší jitro. Novinář, Praha 1983 Novotný, Petr: Chuťovky. Ikar, Praha 2001 Nuska, Bohumil: Padraikův zánik. Torst, Praha 1997 Pargeterová, Edith: Zázrak svaté Winifredy. Mladá fronta, Praha 1995 Pargeterová, Edith:. Mladá fronta, Praha 1999 Petersová, Ellis: Svatopeterský Havran z Předklášteří jarmark. Mladá fronta, Praha 1996. Petersová, Ellis: Slaměná vdova. Vyšehrad, Praha 2000. Potok, Chaim: Jmenuji se Ašer Lev. Argo, Praha 1996 Prekopová, Jiřina: Když dítě nechce spát. Portál, Praha 1997 Priewe, Jens: Nová škola vína. Knižní klub, Praha 2003 Rak, Jaroslaw: Péče o pokojové rostliny II. díl. Slovart, Praha 1997 Rasmussen, Knud: Grónské mýty a pověsti. Argo, Praha 1998 Rendellová, Ruth: Dům se schodištěm. Vyšehrad, Praha 2001 Rosten, Leo Calvin: Pan Kaplan má stále třídu rád. NLN, Praha 1995 Ryan, Cornelius: Vzdálený most. NLN, Praha 1994 Rushdie, Salman: Zem pod jejíma nohama. Paseka, Praha - Litomyšl 2001

61

Řezníček, Pavel: Blázny šatí stvol. Host, Brno 1998 Saki: Léčba neklidem. Odeon, Praha 1989 Salinger, Jerome David: Kdo chytá v žitě. Práce, Praha 1979. Sayersová, Dorothy L.: Nepříjemnost v klubu Bellona. NLN, Praha 1999 Sázava, Zdeněk: V hlavní roli Nový zákon. Blahoslav, Praha 1998 Scortia, Thomas, N. - Robinson, Frank M.: Prométheus v plamenech. Svoboda, Praha 1990 Singer, Isaac Bashevis: Stará láska a jiné povídky. Odeon, Praha 1990 Sides, Hampton: Armáda duchů. Knižní klub, Praha 2003 Sillitoe, Alan: Osamělost přespolního běžce. SNKLU, Praha 1965 Simenon, Georges: Dostaveníčko u rybářů. Knižní klub, Praha 2003 Singer, Isaac Bashevis: Rodina Moskatova. Argo, Praha 1997 Smith, Murray: Ďáblův kejklíř. Odeon, Praha 1997 Solženicyn, Alexandr Isajevič: V kruhu prvním II. Mladá fronta, Praha 1992 Steinbeck, John: Toulky s Charleym. Československý spisovatel, Praha 1964 Steinbeck, John: O myších a lidech. Svoboda, Praha 1994 Stiborová, Věra: Deset povídek aneb Na vině jsou prakoně. Karolinum, Praha 2000 Strachey, Lytton: Královna Viktorie. Mladá fronta, Praha 1993 Styron, William: Sofiina volba. X-Egem, Praha 1994 Švejda, Jiří: Havárie. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem 1975 Tabery, Karel (ed.): Filmová publicistika Karla Smrže II.. Univerzita Palackého, Olomouc 2003 Tajovský, V.B. - Palán, A. - Paulus, J.: Člověk musí hořeti. Torst, Praha 2001 Tokarczuková, Olga: Pravěk a jiné časy. Host, Brno 1999 Toole, John Kennedy: Spolčení hlupců. Odeon, Praha 1985 Unsworth, Barry: Kdo zabil Tomáše Wellse. Vyšehrad, Praha 2000 Updike, John: Králíku, utíkej. Odeon, Praha 1980 Upfield, Arthur: Zlověstné kameny. Graloprint-Neubert, Praha 1995 Upfield, Arthur: Bony kupuje ženu. Graloprint-Neubert, Praha 1995 Upfield, Arthur: Vdovy z Broome. Graloprint-Neubert, Praha 1995 Vachss, Andrew: Droga. Vyšehrad, Praha 2000 Vandome, Nick: Encyklopedie zločinu. Mladá fronta, Praha 1994 Viewegh, Michal: Účastníci zájezdu. Petrov, Brno 2001 Voskovec, Jiří - Werich, Jan: Teta z Bruselu. Karolinum, Praha 2000 Weil, Jiří: Dřevěná lžíce. Mladá fronta, Praha 1992 Weil, Jiří: Na střeše je Mendelssohn. NLN, Praha 1999. Weltyová, Eudora: Zkamenělý muž. H+H, Praha 1997 Werich, Jan: Jan Werich vzpomíná - vlastně Potlach. Mladá fronta, Praha 1995 Wright, Peter - Greengrass, Paul: Lovec špionů. NLN, Praha 1997 Wyndham, John: Den Trifidů. Odeon, Praha 1990 Zábrana, Jan: Vražda v zastoupení. Mladá fronta, Praha 1967 Y: Efeméra - erotická. staženo z internetu, b.m. X Y: Hospodářské noviny, 24. 2. 2000. Praha 2000 Y: Ikarie - povídky, ročník 1999. Praha 1999 Y: Lidové noviny, 13. 11. 2001. Praha 2001 Y: Lidové noviny, 6. 3. 2002. Praha 2002 Y: Lidové noviny - Magazín, č. 10/2003. Praha 2003 Y: Mladá fronta DNES, 24. 1. 2001. Praha 2001 Y: Mladá fronta DNES, 3. 4. 2001. Praha 2001 Y: Mladá fronta DNES, 3. 4. 2003. Praha 2003

62

Y: Mladá fronta DNES, 27. 6. 2003. Praha 2003 Y: Právo, 26. 11. 2002. Praha 2002 Y: Reflex, č. 39/2001. Praha 2001 Y: Respekt, č. 29/2000. Praha 2000. Y: Trocha rozinek a mandlí. Argo, Praha 1996

63