FINANČNÍ KRIZE VYBRANÉ ASPEKTY

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Mezinárodní obchod

FINANČNÍ KRIZE – VYBRANÉ ASPEKTY (bakalářská práce)

Autor: Ekaterina Selivanova Vedoucí práce: Ing. Iveta Černá, Ph.D.

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.

V Praze dne…………………

………………….… podpis studenta

Obsah Úvod ............................................................................................................................................................. 4 1.

Pojem finanční krize ..................................................................................................................... 6 1.1

Finanční krize vyvolaná nadměrnou úvěrovou expanzí................................... 8

1.2

Finanční krize vyvolaná chybnou makroekonomickou politikou..................................................................................... 9

1.3

Finanční krize vyvolaná nadměrnou finanční liberalizací ............................ 10

1.4

Finanční krize vyvolaná finanční panikou .......................................................... 11

1.5

Finanční krize vyvolaná splasknutím cenové bubliny.................................... 12

1.6

Finanční krize vyvolaná selháním trhu ................................................................ 13

1.7

Finanční krize vyvolaná nadměrným přílivem zahraničního kapitálu.................................................................................................. 15

1.8

Finanční krize vyvolaná institucionální nedokonalostí ekonomiky ......................................................................................... 16

1.9

Finanční krize vyvolaná hospodářskými cykly a strukturálními problémy ........................................................................................ 17

1.10 2.

3.

Finanční krize vyvolaná skupinou faktorů.......................................................... 18

Historické finanční krize .......................................................................................................... 19 2.1

Tulipánové šílenství (1634–1637) ......................................................................... 20

2.2

Tichomořská bublina (1711-1720) ....................................................................... 21

2.3

Velký krach (1929) ....................................................................................................... 23

2.4

„Nepodařená“ krize (neboli Černé pondělí 19. října 1987) .......................... 26

2.5

Asijská krize a ruský finanční propad (1997-1998) ....................................... 29

Vliv krizí na mezinárodní vztahy .......................................................................................... 33

2

3.1

Protekcionismus vs. Liberalismus .......................................................................... 33

3.2

Mezinárodní obchod v obdobích krizí .................................................................. 36 3.2.1 Mezinárodní měnový fond (MMF) ........................................................... 38 3.2.2 Světová banka .................................................................................................. 40 3.2.3 Světová obchodní organizace (WTO) ...................................................... 42

4.

Globální finanční krize současnosti ..................................................................................... 46 4.1

Kořeny a průběh krize ................................................................................................ 46

4.2

Současné dopady finanční krize a očekávání ..................................................... 50

Závěr ......................................................................................................................................................... 56 Použité zdroje ....................................................................................................................................... 59 Seznam tabulek, grafů a obrázků .................................................................................................. 63 Seznam příloh ....................................................................................................................................... 64 Přílohy...................................................................................................................................................... 65

3

Úvod Finanční krize kdysi nechávaly většinu lidí chladnými. O tento pojem se zajímali jen specialisté z vybraných kruhů, jakými jsou investoři, úředníci, bankéři, a ostatní finanční činitelé. Ještě před několika lety jsme si při vyslovení pojmu „finanční krize“ vybavovali finanční krachy z konce 90. let a někdy i Velkou depresi. V posledních několika letech je však globální finanční krize nejdiskutovanějším problémem ve všech obchodních kruzích a veřejnosti. Dnešní krize, která si vysloužila definice nejsilnější za posledních více než 70 let, se za krátkou dobu přehnala přes ty nejvyspělejší státy, přes rozvojové země a v posledních týdnech dopadla i na ty nejchudší státy. Neočekávaný rozmach finančního kolapsu, pramenící z lokální krize na hypotečním trhu, odhalil všechny problémové partie současného finančního a ekonomického systému. Svým tempem šíření krize překvapila i ty nejchmurnější očekávání, což ukázalo na negativní stránku především rostoucí globalizace. Pozoruhodné je, že přestože těsné propojení trhů posloužilo příčinou velmi rychlého tempu šíření finančních problémů, tak se dnes ekonomové obávají poklesu intenzity mezinárodních vztahů a zvýšeného protekcionismu, jelikož během krizových období státy nejvíce podléhají tendenci chránit domácí trh a omezovat import. Když se dnes setkáváme se stejnými problémy jako před 70 léty, je načase se zamyslet jestli se současné mezinárodní vztahy, kromě rozvoje ekonomické a finanční spolupráce, se také rozvíjí ve směru stabilizace a bezpečnosti a proč se za tak dlouhou dobu nemůžeme naučit efektivně předcházet krizím či s nimi alespoň účinně bojovat. Proto je hlavním cílem této práce důkladně prozkoumat příčiny vzniků finančních krizí, jejich aplikace na příkladech historických krizí, dopady na mezinárodní vztahy a pomocí analýzy průběhu současné krize zjistit, jestli se dá efektivně předcházet regulérně se vyskytujícím finančním kolapsům. Vedlejší cíl práce spočívá ve zkoumání současné ekonomické situace a předpovědí průběhu krize do budoucna.

4

Tato práce je rozdělená do čtyř částí, ve kterých se postupně probírají teorie vzniků finančních krizí, historicky nejznámější krize, vliv finančních krizí na mezinárodní vztahy a průběh současné krize. První část je zaměřena na vymezení pojmu „finanční krize“, na příčiny a vysvětlení jejich výskytu. V průběhu sběru informací byl podstatnou komplikací nedostatek soudobé odborné české literatury, zaměřující se na vysvětlení tohoto pojmu. Tato část mimo jiné obsahuje i vlastní definici termínu „finanční krize“. Druhá část je zaměřená na analýzu některých finančních krachů z minulosti od 17. století až po současnost. Podstatou této části je vysvětlení mechanismusmu vzniku a zákonitosti průběhů všech krizí pomocí příkladů. Třetí část této práce se zaměřuje hlavně na tendence mezinárodních vztahů, mezinárodního obchodu v průběhu krize a na již vytvořené mechanismy obrany států. Tato část obsahuje také role mezinárodních institucí v krizových situacích a jejich reálné dosavadní přínosy. Čtvrtá část, ke které směřují všechny šetření a analýzy této práce, je věnována současné globální finanční a ekonomické krizi. Tento oddíl je věnován šetření příčin vzniku finančního kolapsu, jeho rychlého rozšíření do katastrofálních rozměrů, analýze současné ekonomické situace a předpovědím vývoje do budoucna. Tato část obsahuje velmi aktuální data v rozmezí posledních dvou let až po konec května roku 2009 a statistiky z ekonomických zpráv hlavně Mezinárodního Měnového fondu, českých ekonomických časopisů a studií České národní banky. Závěr práce, kromě shrnutí důležitých poznatků, obsahuje odpovědi na všechny kladené otázky na začátku a v průběhu práce.

5

1. Pojem finanční krize S postupným vývojem finančních institucí, s rozvojem politicko-ekonomických opatření, pomáhajících nebo spíše částečně omezujících finanční kolapsy v ekonomikách, se rozvíjel i samotný pojem „finanční krize“ až do současnosti, kdy se v českých ekonomických slovníkách přestal definovat vůbec. Ano, v době, kdy je tento pojem u každého na ústech, kdy je denně užíván v tisku, přicházíme k myšlence, že tento pojem neumíme přesně definovat. V současných slovníkách se setkáme s pojmy jako „bankovní krize“, „krize investiční“, „krize likvidity“ či „měnová krize“, ale jsou to pouze jednotlivé, dílčí jevy, které dohromady tvoří komplikovaný pojem jako je finanční krize. Nejaktuálnější definice finanční krize v české literatuře se vztahuje k roku 1986, kdy autoři třetí části Malé Československé encyklopedie ji charakterizují jako “…zostření finančních vztahů v kapitálové ekonomice, spočívající zejména v nedostatku platebních prostředků, nevyváženosti státních rozpočtů a krizi měnové soustavy. Je regulována státními zásahy do finanční soustavy dané ekonomiky.”1 V roce 1973 Finanční slovník, vymezuje tento pojem jako "krizi státních financí za kapitalismu. Spočívá v tom, že stát není schopen hradit své závazky úvěrem. Finanční krize může být rovněž průvodním jevem krize peněžní, resp. krize úvěrové. Někdy se jí rozumí rovněž krize peněžně úvěrová"2 Ze dvou uvedených definic je patrné, že je zde finanční krize nejvíce spojována se špatným finančním hospodařením státu, což se více přibližuje krizi peněžní nebo úvěrové. Zahraniční literatura definuje tento pojem poměrně všeobecněji. Například Goldsmith v roce 1982 uvedl, že finanční krizi je poměrně těžko definovat, ale že je vždy zřejmé, že krize propukla. Podle něj je to „prudké, okamžité, ultracyklistické zhoršení všech nebo velké většiny finančních indikátorů – krátkodobé úrokové sazby,

1

Malá Československá encyklopedie (3. část), Academa 1986

2

Finanční slovník, Praha, Svoboda, 1973, s. 250

6

ceny aktiv (akcie, nemovitosti, půda), insolventnost firem a úpadky finančních institucí“3. V roce 1987 pak Bordo vymezuje finanční krizi jako „změnu v očekávání z důvodu obavy z úpadku finančních institucí, směřující ke konverzi reálných a nelikvidních aktiv do peněžní formy“4, čímž na jednu stranu měl také pravdu. Z psychologické stránky se na krizi díval také Mishkin, který v roce 1996 uvedl, že finanční krize je „nelineární rozvrat finančních trhů, zvyšující problém informační asymetrie v důsledku výskytu nepříznivého výběru a morálního hazardu a projevující se poklesem alokační efektivnosti finančních trhů“5 Pokud shrneme všechny předchozí definice, pokusíme si vymezit tento komplikovaný pojem jako vysoké napětí finančních vztahů na státní a na společenské úrovni, vyvolané prudkou negativní změnou většiny finančních ukazatelů (např. růst krátkodobé úrokové sazby, pokles cen nelikvidních aktiv (půda, akcie, nemovitosti), pokles ceny práce aj), následující dekadencí a negativní změnou v očekávání, které vcelku vedou k úpadku finančních institucí a rozsáhlé insolventnosti firem. Mezi příčiny vzniku finanční krize bychom nejčastěji mohly zařadit tyto: •

finanční krize vyvolaná nadměrnou úvěrovou expanzi

•

finanční krize vyvolaná chybnou makroekonomickou politikou

•

finanční krize vyvolaná nadměrnou finanční liberalizací

•

finanční krize vyvolaná finanční panikou

•

finanční krize vyvolaná splasknutím cenové bubliny

•

finanční krize vyvolaná selháním trhu

•

finanční krize vyvolaná nadměrným přílivem zahraničního kapitálu

•

finanční krize vyvolaná institucionální nedokonalostí ekonomiky

Goldsmith, R. W., Comment on Hyman P.Minsky’s The Financial Instability Hypothesis: Capitalist Processes and the Behavior of the Economy a Kindleberger, C. P. Laffargue, J. P., Financial Crises: Theory, History and Policy, Cambridge University Press, 1982, s. 42 3

Bordo, M. D.: Financial Crises: Lessons from History, In The Fifth Garderen Conference on International Finance, Rotterdam, Erasmus Universiteit, April, 1987 4

Mishkin, F. S., Understanding Financial Crises: A Developing Contry Perspective, and Pleskovic, B., Annual World Bank Cenference on Development Economics 1996, Washington: World Bank, 1996, s. 29 5

7

•

finanční krize vyvolaná hospodářskými cykly se strukturálními problémy

•

finanční krize vyvolaná skupinou faktorů6

1.1 Finanční krize vyvolaná nadměrnou úvěrovou expanzí Americký ekonom-neoklasik Irving Fisher spatřuje kořeny těchto krizí v náhlém přílivu investic do nových odvětví, vyvolaných nejčastěji inovacemi a novými objevy. To často vede ke zvýšenému reálnému výstupu a k růstu cenové hladiny, které lákají další investory a uzavírají tak rostoucí finanční kolotoč. Banky začínají poskytovat více a více úvěrů na úkor svým rezervám a zvyšují tím nabídku peněz na trhu a i cenovou hladinu. Předluženost Fisher vysvětluje jako „stupeň zadluženosti umožňující vznik insolventnosti“7. V tomto stavu finanční krizi mohou spustit jak dlužníci svou neschopností splácet, tak i věřitelé neschopností financovat další atraktivní projekty.8 Trochu mladší teorie Hymana P. Minského, amerického ekonoma a profesora považuje za počátky finanční krize také nadměrné investování vyvolané koncem války, extrémní úrodou nebo jinými investičními příležitostmi, které zpravidla vyvolávají úvěrový boom. Expanzivní úvěrová politika bank ze své strany podporuje spekulace, které s růstem cen a zvyšující se euforii pak začínají převládat nad podnikáním. Lavinu pak strhávají nejlépe informování hráči, tzv. insideři, které umějí včas ucítit křehkost situace a začínají s nadměrným prodejem svých nadhodnocených aktiv. Tak cena začíná padat, což vyvolává paniku a všichni investoři se snaží prodávat svá aktiva za nižší a nižší cenu, dokud neztratí většinu investovaného kapitálu nestanou se z nich insolventní dlužníci.7

dle Musílka, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11. ročník, s. 13-16

6

7

Fisher, I., Booms and Depressions, New York, Adelphi, 1932, s. 9

8

Musílek, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11. ročník, s. 16-20

8

1.2 Finanční krize vyvolaná chybnou makroekonomickou politikou Tato teorie, navržená nositelem Nobelovy ceny Paulem Robinem Krugmanem vychází zejména z krize platební bilance určitého státu a z podmínky pevně stanoveného kurzovního režimu. Pokud se stát s takovýmto systémem dopustí fiskálního deficitu a centrální banka bude na to neohleduplně reagovat měnovou expanzí s cílem monetizace deficitu, a tím i snižováním devizových rezerv, spustí se vlna devizových spekulací, která bude tlačit na pevný kurz. Pokud centrální banka od fixního režimu ustoupí, vyvolá paniku mezi zahraničními investory, které začnou domácí aktiva vyprodávat, což na druhou stranu může vyvolat paniku i mezi domácími subjekty. Podle autora této teorie se takto vyvolaná finanční krize dá dobře předvídat a vyskytuje se zejména ve formě měnové krize.9

1.3 Finanční krize vyvolaná nadměrnou finanční liberalizací Autor článku Asijská krize v kontextu (The Asian Crisis in Context) Berry Bosworth je přesvědčen, že liberalizace nebo reformy finančního systému jsou dobrými podmínkami pro začátek krize. Aby k tomu došlo, musí být splněny násedující podmínky: •

křehký finanční systém (např. u rozvojových zemí)

•

liberalizace kapitálového účtu platební bilance

•

pevný měnový kurz

Dojde-li k liberalizaci finančního systému a banky začnou podnikat „na volné noze“ (zmizí určité administrativní překážky a regulátory), země si obslouží přítok krátkodobého spekulativního kapitálu, který umožní bankám zahájit expanzivní úvěrovou politiku. Některé nezkušené banky v takové situaci neumějí efektivně diverzifikovat poskytované zdroje a dostávají se tak k problémům s úvěrovým portfoliem, které dřív nebo později vyjdou najevo. Po odhalení bídné situace na

dle Musílka, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 16-20

9

9

bankovním trhu se zahraniční kapitál stáhne zpátky, což vyvolá měnovou krizi a reálné znehodnocení domácí měny.10 Český ekonom Jiří Jonáš taktéž vidí kořeny finančních krizí v nadměrném uvolňování regulátorů finančních institucí: „Jak ukazují zkušenosti z posledních dvou desetiletí, především v transformujících se a rozvojových ekonomikách lze považovat finanční liberalizaci za jeden z hlavních faktorů, který může přispět ke krizi v bankovním sektoru“11. Podnětem k liberalizaci podle něj slouží většinou dlouhá recese nebo i válka, kdy společnost postrádá úvěrové možnosti a jiné finanční služby. Liberalizace kapitálového účtu platební bilance tady slouží výborným nástrojem k obnovení konkurenceschopnosti a ke zlepšení finančních ukazatelů, bohužel však na pozadí astabilního finančního systému. „Finanční liberalizace bývají taktéž mnohdy doprovázeny rostoucím optimismem investorů, pokud jde o ziskovost investičních projektů. Liberalizace podnikatelských aktivit často vede k doslovné explozi různých investičních a rozvojových projektů a úměrně tomu roste i poptávka po bankovním financování. Vzhledem k tomu, že se jedná mnohdy o subjekty, které se nemohou vykázat žádnou úvěrovou historií nebo předtím fungovaly v naprosto odlišném ekonomickém prostředí (vysoká inflace, chráněné trhy), což posouzení jejich kredibility ztěžuje, je pro banky velice obtížné vyhodnocovat úvěrové riziko podobných projektů. Zároveň jsou však banky pod tlakem udržet si či posílit své postavení na trhu, což může přispívat ke snížené opatrnosti a k vyšší pravděpodobnosti chybných rozhodnutí“11. Stále rostoucí vlna optimismu a fixní měnový kurz, který zvyšuje příliv zahraničního kapitálu, podněcují banky k expanzi úvěrové politiky, která způsobuje růst poptávky po akciích, nemovitostech a dalších aktivech a tím i jejich cenu. Roste-li cena nemovitostí, které mimo jiné často působí jako zástavy v úvěrech, banky se radují ze zisků a poskytují stále více úvěrů. Vzniká tak stále rostoucí bublina, která jednou musí splasknout. A to podle Jonáše nejčastěji způsobuje změna chování zahraničních investorů, které vede k odlivu krátkodobého

Jonáš, J., Bankovní krize a ekonomická transformace, Praha, Management Press, 1998, s. 26 a Musílek, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 19-22

10

11

Jonáš, J., Bankovní krize a ekonomická transformace, Praha, Management Press, 1998, s. 26

10

kapitálu, dramatickému propadu cen aktiv, znehodnocení domácí měny a nakonec k finančnímu kolapsu.12

1.4 Finanční krize vyvolaná finanční panikou První model, vycházející z této teorie zpracovali dva americké ekonomy Douglas W. Diamond a Philip H. Dybving v roce 1983 pod názvem Model Diamonda-Dybvinga.13 Tento model sice vychází z monopolistického postavení jedné banky, ale i tak se dá aplikovat na finanční trh jako celek. Diamond a Digving pracují s davovou psychologii, která hraje velkou roli ve zranitelném finančním systému. Individuální bankovní vkladatelé jsou většinou rizikově averzní, a proto preferují nelikvidním bankovním vkladům více likvidní depozitní instrumenty, které sice nejsou natolik výnosné, ale mají možnost předčasného výběru. Na druhou stranu banka většinou používá tento kapitál k dlouhodobým a nelikvidním investičním projektům. Aby tady došlo ke krizi, stačí jakákoliv sebemenší příčina, která podnítí investory k prodeji svých finančních aktiv a vkladatelé k výběru svých vkladů. Pak už hraje jen psychologie davu, která vyvolává finanční paniku mezi ostatními vkladateli a investory. Dimond a Dybving předpokládali tři faktory k bezprostřednímu vzniku krize podle tohoto modelu: •

krátkodobá pasiva musí převyšovat krátkodobá aktiva

•

na trhu nesmí existovat žádný privátní věřitel, který by mohl dodat dostatečnou likviditu finančnímu trhu

•

na trhu neexistuje dostatečně důvěryhodný věřitel poslední instance

Ekonomy Steven Radelet a Jeffrey Sachs ve svém článku o Asijské finanční krizi uvádějí tzv. teorii antilopího stáda, popisující stádo antilop, do kterého vběhne hladový lev. Tyto ekonomové se domnívají, že hlavní příčinou asijské krize bylo „odjištění spouště“, tj. rozhodnutí thajské vlády zastavit činnost šestnádseti finančních společností, což spustilo vlnu panického strachu z dalších ztrát, změnilo

dle Musílka, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 19-22

12

Diamond, D. – Dybving, P., Bank Runs, Deposit Insurance and Liquidity, Journal of Political Economy, 1983, vol. 91, s. 401-419 13

11

budoucí očekávání a odstartovalo mohutný odliv zahraničního kapitálu a znehodnotilo asijské měny. Celou situaci ještě zhoršilo doporučení MMF omezit poskytování úvěrů, zavřít některé banky a přísně hlídat finanční přiměřenost.14

1.5 Finanční krize vyvolaná splasknutím cenové bubliny Tento model vysvětlují dva autory článku Bubliny, racionální očekávání a finanční trhy Olivier J. Blanchard a Mark W. Watson, které ve svém článku dokazují, že cenové bubliny na většině trhů jsou vyvolány racionálním chováním investorů, a že fenomény jako stoupající ceny a finanční kolapsy jsou vyvolány právě těmito racionálními bublinami. Podle nich jsou cenové bubliny způsobeny úmyslným navyšováním cen aktiv investory v naději na jejich další růst.15 Blanchard a Watson vyjadřují toto tvrzení formulí: , kde je aktuální tržní cena aktiva je vnitřní hodnota aktiva je racionální cenová bublina Podle autorů tohoto tvrzení je tedy navyšování cen aktiv zcela úmyslné a účastníci této nebezpečné hry jsou si vědomé, že někdy musí dojít i k jejích náhlému pádu na počáteční úroveň, což vyvolá počátek hluboké krize.15 Toto chování investorů popisuje Jitka Veselá ve svém článku Cenové bubliny a finanční krize, která se zaměřuje na psychologii davu v této chvíli. Její teorie vidí kořeny krize v nějaké významné události, která je ihned na počátku příliš entusiasticky zhodnocena. „Přehnaně optimistické (popř. pesimistické) zhodnocení

Musílek, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11. ročník, s. 1922

14

Blanchard, O. a Watson, M., Bubbles, Rational Expectations and Financial Markets, dostupné z: http://www.nber.org/papers/w0945 15

12

dané události implikuje následnou nadměrnou reakci investorů, kteří v důsledku svého neadekvátního hodnocení prognózují do budoucna mohutný růst cen souvztažně k dané události, a proto okamžitě zahajují nákupy daného zboží, což tlačí jeho ceny výš a výš.“16 V roli objektu spekulací přitom nejčastěji vystupují akcie. Podle Le Bonovy davové psychologie se extrémní pocity šíří davem neuvěřitelnou rychlostí, až je celý dav ochvácen optimistickou hysterii, která tlačí ceny stále nahoru. „Psychologicky orientovaní analytici soudí, že za této situace další a další investoři nakupuji cenné papíry díky svému napodobenému chování, které odvozují od chování ostatních, a zejména díky naději a víře, že kurzy cenných papírů budou v budoucnu i nadále stoupat. Stále rostoucí vlna optimismu, prudce se šířící davem investorů, stejně jako napodobené, hysterické chování davu investorů přispívají k tomu, že spekulativní cenové bubliny mají „samovyplňující“ charakter. Znamená to, že rostou, nafukují se stále více a více, dokud existuje v řadách investorů víra v jejich další existenci a růst, přinášející s sebou příslib skutečně závratně vysokých kapitálových zisků“16. Chování investorů v této chvíli popisuje G.Smith takto: „většina účastníků nenakupuje pro příjem, který může z investice získat, ale nakupuje díky očekávání, že ceny budou nadále růst – jako samovyplnitelné proroctví tak dlouho, dokud bude více nakupujících než prodávajících. Když je někdo přesvědčen, že je investice dobrá, neopustí ji“17 Bublina se tedy nafukuje, dokud existuje víra v její další růst. Pokud to ale někdo zpochybní, investoři začnou svá aktiva rychle prodávat, přičemž se strhne cenová lavina, která v jednu chvíli sežene ceny hluboko pod bod mrazu a vypukne finanční krize.

1.6 Finanční krize vyvolaná selháním trhu Touto příčinou vzniku finančních krizí se zabývají George A. Akerlof a Paul M. Romer ve svém článku Ekonomické podsvětí bankrotu s cílem zisku18, které zárodky krize vidí v poskytování bankám implicitních nebo explicitních státních garancí depozit, spočívající buď ve velmi sdružených vztazích bank a státu a

16

Veselá, J., Cenové bubliny a finanční krize, Acta Oeconomica Pragnesia, 2003, 11. ročník, s. 63-64

17

Smith, G., Investments, Scott, Foresman and Company, 1990, s. 289

Akerlof, G. A. a Romer, P. M., The economic Underworld of Bancruptcy for Profit, dostupné z: http://www.nber.org/papers/r1869 18

13

prováděnou státní politikou typu too-big-to-fail (implicitní garance) anebo za předpokladu pojištění depozit (explicitní garance). Navíc při neefektivní regulaci nebo při nedostatečné kapitalizaci bank mohou být tyto zdroje používány k financování neefektivních, rizikových nebo dokonce ilegálních projektů. Akerlof a Romer tedy vidí příčinu krize v bankovní politice „drancování“, při které dochází k odcizení depozit a která je podle autorů zcela běžná19. Jitka Veselá v již zmíněném článku Cenové bubliny a finanční krize popisuje neefektivitu trhu jako druhou příčinu vzniku finanční krize. „Zejména v 80. a 90. letech bylo zrealizováno několik studií, které přinesly důkazy o určitých jevech, které lze pozorovat na trzích cenných papírů a které jsou zcela v rozporu s efektivním chováním trhu. Na efektivním trhu by případné odchylky kurzů cenných papírů od svých fundamentálních správných cen měly být co do rozsahu velmi nepatrné a zároveň by měly být skutečně velmi rychle, při vyšších formách efektivnosti téměř okamžitě,

eliminovány

ziskově

orientovanými

investory“20.

Ve

prospěch

neefektivnosti trhu podle Veselé hovoří existence kolísavosti cen, občas i nadměrná. Odůvodnění této nadměrné kolísavosti nabízejí několik ekonomů (např. Shiller, Le Roy a Parke nebo Roll21), které vidí příčiny hlavně v nadměrné reakci na novou, nečekanou informaci, která mnohdy přímo ani nesouvisí s hodnotou aktiv na trhu. Jeden ze zmíněných ekonomů R. Roll dokonce došel k názoru, že nesouvisející informace mají rozhodující charakter na vývoj cen, jelikož na většině testovaných vzorcích cenných papírů související informace vysvětlovali jen zlomek cenové odchylky. Dříve již zmíněný ekonom Mishkin vidí začátky krizí v asymetrické alokaci informací. Kvalita úvěrových portfolií bank se zhoršuje při nadměrné liberalizací finanční činnosti spolu s podceňováním investiční rizikovostí a morálním hazardem. Ekonomika se podle Mishkina může propadnout do krize jednou z těchto cest:

19

Musílek, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 23-24

20

Veselá, J., Cenové bubliny a finanční krize, Acta Oeconomica Pragnesia, 2003, 11. ročník, s. 63

Shiller, R., Do Stock Prices Move Too Much to be Justfied by Subsequent Changes in Dividents? American Economic Review 17, 1981, s. 421-436 nebo Le Roy S. F. a Parke, W. R., Stok Price Volatility: Tests Based on the Geometric Random Walk, University of California, Santa Barbara, 1990 nebo Roll, R., Orange Juice and Weather, American Economics Review 74, 1984, s. 861-880, Roll, R., R2, Journal of Finance 43, 1988, s. 541-566 21

14

•

Z důvodu pravidel finanční přiměřenosti snížení kvality úvěrového portfolia donutí banky omezit poskytování půjček, což později zapůsobí nejen na poptávkovou stranu ale i na samotné banky

•

Druhý scénář je připraven pro ekonomiku s fixním měnovým režimem. Jelikož banka jen stěží může bránit fixní měnový režim před útoky devizových spekulantů, přistoupí na razantnější způsob, který je může odradit a to razantní zvýšení úrokových sazeb, které ale v důsledku negativně působí i na domácí dlužníky, které postupně ztrácejí schopnost splácet. Tak vzniká měnová krize.22

1.7 Finanční krize vyvolaná nadměrným přílivem zahraničního kapitálu Většina studií MMF23 shledává příčiny Asijské finanční krize v nadměrném a náhlém přítoku zahraničních investic. Asijské státy totiž doplatili na svůj dynamický rozvoj a rozkvétající ekonomiku, která se stála velkým lákadlem pro zahraniční investory. Bohužel ale k tomu nebyli přizpůsobeny domácí finanční instituce, které vedli zejména špatnou měnovou politiku. To všechno spolu s jinými faktory jako informační nerovnováha, selhání vlády nebo i nedostatečná opatrnost zahraničních investorů nevyhnutelně vedlo k finančnímu kolapsu. Stejného názoru se drží výzkumné pracovníci Deutsche Bank, které však kladou velký důraz na finanční asymetrii, kterou vyvolali následující skutečnosti: •

úvěrová expanze, která převážně zadlužila podnikový sektor

•

obrovský příliv krátkodobého zahraničního kapitálu, způsobující výraznou měnovou a časovou nerovnováhu mezi aktivy a pasivy jak bank, tak i nebankovních institucí

•

neefektivní alokace peněz kvůli špatné regulaci bankovního sektoru

22 dle Musílka, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 21-22

Např. IMF, Capital Flow Sustainability and Speculative Currency Attacks (1997) nebo World Economic Outlook (1998), nebo The Asian Crisis – Causes and Cures (1998) 23

15

•

znehodnocení domácích měn a s tím spojené zvyšující se finanční náklady tuzemských firem24

1.8 Finanční krize vyvolána institucionální nedokonalostí ekonomiky Institucionální nedokonalosti ekonomiky se mohou projevovat několika způsoby. Ať už jsou to nedokonalosti právního nebo finančního systému, podle zastánců této teorie, všechny mohou posloužit příčinou k vypuknutí krize. Johnson ve svém článku, kde zkoumá hlavně nové trhy Německa25, mluví o neefektivnosti právní ochrany vnějších investorů. Podle něj je na trzích často podceňován problém ilegálního odcizení výnosu z investičního projektu spekulanty a majoritními investory. Často se to děje několika způsoby: •

zcizení zisku a aktiv

•

prodej aktiv spřátelené firmě pod tržní cenou

•

přeplácení manažerů

•

dosazování spřátelených a nekvalifikovaných osob do určitých orgánů firmy

Tímto způsobem si insideři maximalizují svůj výnos, ale na úkor vnějších investorů, které na něj mají také nárok. Pokud ekonomika podlehne řadě takovýchto spekulací, probudí se nedůvěra zahraničních investorů v efektivitu finančního systému a právní ochrany vnějších subjektů, což může vést k dramatickým následkům.26 Další teorie, souvislá s institucionální nedokonalosti ekonomiky, je popsána v článku Jeffreyho Sachse, který rozebírá neefektivní vypořádání dluhů mezi věřiteli a dlužníky27. Tento problém se podle autora může projevit např. při vyvolané nucené likvidaci nesolventního dlužníka, pokud jeho tržní hodnota jako aktivně produkujícího podniku je větší než jeho likvidační hodnota. Tato situace je

dle Musílka, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 23-24 24

Johnson, S., Does Investor Protection Matter? Evidence from Germany’s Neuer Markt, Cambridge, 1999

25

26

Musílek, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 25-27

27

Sachs, J., Do We Need an International Lender of Last Resort? Princeton, April 1995

16

následkem hlavně špatně vedeným konkurzním řízením a v některých podmínkách může vést až ke zrození finanční krize. Problém institucionální nedokonalosti vidí Michael P. Dooley, autor článku Finanční liberalizace a pojistné výzvy28, v implicitní státní garanci, která se buduje na základě spřátelených vztahů mezi státem a finančními institucemi. Rozdělení peněžních prostředků se tedy neuskutečňuje na základě výnosnosti a ziskovosti, ale na základě přátelských vztahů, které nakonec vedou ke zhoršenému úvěrovému portfoliu bank a v nejhorším může vyústit až do hluboké finanční krize.29

1.9 Finanční krize vyvolaná hospodářskými cykly a strukturálními problémy Většina učebnic ekonomiky nás mimo jiné informuje o existenci hospodářských cyklů, vyznačující se tzv. sedlem, expanzí, vrcholem a následnou recesí. Dlouhotrvající recese, postupně přerůstající až v depresi mnohdy může vyústit do finanční krize. Podle Hutchinsona a McDilla30 se recese vyznačuje následujícími rysy: •

prudce klesá poptávka po dlouhodobých státcích domácí spotřeby, zvyšují se jejich zásoby, producenti snižují jejich produkci, klesá reálný výstup ekonomiky, firmy omezují investice, klesá poptávka po úvěrech

•

firmy zkracují pracovní dobu a propouštějí, zvyšuje se nezaměstnanost

•

pokles reálného výstupu ekonomiky snižuje poptávku po komoditách a surovinách, čímž klesají jejich ceny

•

podnikové zisky prudce klesají, snižuje se platební schopnost podniků, klesá hodnota bankovních úvěrů, banky upadají do ztrát, zvyšuje se zranitelnost finančního systému28

28

Dooley, M. P., Financial Liberalization and Policy Challenges, RES Working Papers, 1997

29 dle Musílka, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 25-27

Hutchison, M., McDill, K., Are All Banking Crises Alike? The Japanese Experience in International Comparison, NBER, 1999, dostupné z: http://www.nber.org/papers/w7253.pdf?new_window=1 30

17

Finanční krize může být mimo jiné vyvolána strukturálními problémy v ekonomice. Pokud je určité odvětví nedostatečně diverzifikováno, může to vést k až k odvětvové krizi. Pokud jsou podniky navíc převážně financovány z domácích finančních zdrojů, pak se tyto problémy rychle promítnou na finančním trhu. 32

1.10 Finanční krize vyvolaná skupinou faktorů Doposud jsme vysvětlovali nejčastější příčiny vzniků finančních krizí a nejznámější teorie v této souvislosti. Jak ukazuje praxe, však málokterá krize vypukne pouze z jednoho určitého důvodu. Většinou příčin je několik. Kromě již vyjmenovaných faktorů existují např. výrazná makroekonomická volatilita nebo odlišná denominace aktiv a závazků na finanční sektor. Tohoto názoru se přidržují také Goldstein a Turner31, které zdůrazňují hlavně makroekonomickou volatilitu, projevující se ve značném kolísání směnných relací, úrokových sazeb, reálných měnových kurzů, inflace a hrubého domácího produktu. Tyto kolísání značně komplikují investiční rozhodování, které pak způsobuje problémy finančnímu sektoru. S výraznými odchylkami klíčových makroekonomických veličin se potýkají hlavně nově vznikající trhy (viz Příloha 1). Vliv příliš odlišné denominace aktiv a závazků bank a nebankovních subjektů je také zřejmý.

Financování

investičních

projektů

prostřednictvím

krátkodobého

zahraničního kapitálu a nezajištěné měnové riziko nevyhnutelně vedou ekonomiku k finančnímu kolapsu.32

Goldstein, M., Turner, P., Banking Crises in Emergin Economies: Origins and Policy Options, BIS, Economic Papers, 1996, dostupné z: http://www.bis.org/publ/econ46.pdf?noframes=1 31

dle Musílka, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11.ročník, s. 28-29

32

18

2. Historické finanční krize Finanční krize otřásají světovou ekonomiku s obdivuhodnou pravidelností již od samého vzniku mezinárodních ekonomických vztahů. Jen za poslední desetiletí se na mezinárodní scéně odehrálo několik desítek krizí v řadě zemí. V roce 1993 proběhla měnová krize v několika zemích EMS (a to Velká Británie, Itálie, Švédsko, Norsko a Finsko). Rok po té následovala Mexická krize, pohltiv i několik dalších států Latinské Ameriky. Tento jev obdržel název "Tequillová krize". V roce 1997 začala velmi těžká finanční krize na východu. Ze začátku tato krize postihla země Jihovýchodní Asie (Korea, Malajsie, Thajsko, Indonésie, Filipíny), poté zasáhla Východní Evropu (Rusko a některé země Blízkého východu) a znovu Latinskou Ameriku (Brazílie). V roce 2001 se svět postupně uklidnil a růst světové ekonomiky v roce 2000 vyšplhal ke 4,7 %33 (to byl nejvyšší růst za posledních deset let). V únoru 2001 ale světový klid na finančních trzích přerušilo Turecko, které devalvovalo svou měnu, a Argentina, která oznámila o možnosti restrukturalizaci svého dluhu a o zrušení systému měnového řízení. Z tohoto všeho můžeme usoudit, že stávající globální finanční systém není zdaleka stabilní. Kromě toho, ze všech krizích nelze přehlédnout zákonitost: v rozvíjejících se zemích se krize odehrávají daleko častěji a jejich dopady jsou daleko horší, než ve státech vyspělých. Tak například od roku 1980 do roku 2002 finanční krize postihli až devadesátkrát rozvijící se země a jen šestkrát státy vyspělé.34,35 Abychom si vysvětlili mechanismus fungování obrany proti otřesům na světových finančních trzích a vysvětlili si model průběhu finančních krizí vcelku, podíváme se na nejznámější krize historie.

33

International Monetary Fund, http://www.imf.org

34

World Bank, http://www.worldbank.org

Moral’nij risk v periody finansovix krizisov, dostupné z: http://fincrisis.ru/2008/09/19/moralnyjjrisk-v-periody-finansovykh-krizisov.html#_ftn1 35

19

2.1 Tulipánové šílenství (1634–1637) Na začátku 17. století prožívalo Holandsko svůj tzv. „Zlatý věk“. Finanční krize, která se zrodila v první polovině století, poprvé ukázala světu své zničující dopady. „Tulipánová horečka“ neboli „Tulipomania“, jak jí říkají v Holandsku, totiž patří k nejznámějším a současně nejstarším finančním kolapsům historie. Když tato rostlina byla poprvé přivezena do Holandska, nevzbuzovala u místních obyvatel skoro žádný zájem. Teprve po jejích zkřížení, kdy se začali objevovat květy doposud nevídaných barev, se tulipány stali velmi populární. Jelikož se poptávka po tulipánových cibulkách rostla daleko rychleji než nabídka, za poměrně krátkou dobu se cena vzácné cibulky zvýšila tisíckrát. K dokonalému býčímu trhu přispívala i vláda, která vydávala nařízení na ochranu obchodníků, kdy za poškození tulipánových květů škůdci hrozilo i vězení. Tulipánovým šílenstvím byli ochváceni všichni: obchodníci, úředníci, advokáti, měšťané či obyčejné obyvatelé. Na burzách se na denním pořádku vedle cenných papírů obchodovalo s cibulkami. Uzavírali se dokonce i opční obchody, které nabízeli největší zisky: cibulky se prodávali za současnou cenu ale až po uplynutí několika měsíců, za které se jejich hodnota na trhu mohla zvýšit mnohonásobně. Na přelomu 1936-1937 let se davová euforie krátce zastavila na svém vrcholu. V té době se za tulipánové cibulky prodávali domy a veškerý majetek. Tulipánové cibulky v té době denně mnohokrát měnili svého majitelé. Rekordní výše dosáhl velmi vzácný druh tulipánů „Violetten Admirael van Enkhuizen“, který se dal rozdělit na dvě cibulky, měl tržní hodnotu 5200 guldenů. Krátce poté co davové šílenství dosáhlo svého vrcholu, na burzovní trh čekal mohutný propad. Vše začalo v Haarlemu, kdy několik rozzlobených lidí odmítlo platit za cibulky. Krátce poté už následovala panika, která ochvátila celé Holandsko. Navzdory snahám některých investorů o obnovení poptávky ceny padali dolů. Řada termínovaných smluv byla později vládou formálně zrušena a v rukou včerejších investorů zůstali jen bezcenné cibulky tulipánů. Již za půl roku se tulipánové květy obchodovali za 5 – 10 % své

20

ceny z února 1637. Pro porovnání: dnes se tulipánové cibulky prodávají za 1/1000 ceny z období vrcholu tulipánového šílenství.36

2.2 Tichomořská bublina (1711-1720) Tichomořská bublina je historicky nejstarší spekulativní cenovou bublinou, kterou na sobě pocítili skoro všichni obyvatelé Anglie. Na začátku 18. století velký krach na finančním trhu v Holandsku již byl skoro zapomenut a v Anglii již panoval aktivní burzovní život. V roce 1700 začala dokonce pracovat první zpravodajská agentura, veřejně uvádějící aktuální kurzy a poskytující nezbytné informace z burz. Jestliže v roce 1688 byli v Londýně evidovány pouze tři akciové společnosti, pak v roce 1694 se jich již napočítalo 53, ke kterým patřil například i Bank of England, založený v tomtéž roce. Po vítězství ve válce o dědictví španělské získala Anglie hodně benefitů, jako například výsadní právo vozit africké otroky do španělských kolonií v Jižní Americe, ale to všechno za cenu mnohomilionového státního dluhu, který v roce 1711 dosáhl 10 mil. liber šterlinků. Proto v tomtéž roce bylo ministerským předsedou lordem Oxfordem iniciováno založení společnosti South Sea Company, která později převzala státní dluh ve výši 9 milionů liber. Kromě šestiprocentních úroků z této částky společnost získala monopol na obchod s koloniemi v Americe, právo hospodářsky využívat všechny doposud neobjevené ostrovy v této oblasti a k tomu čtyři zámořské lodě. Zpočátku společnost nevykazovala žádné aktivní pohyby v cenách svých akcií. Vše začalo po ukončení války se Španělskem, v roce 1720 kdy se státní dluh vyšplhal až k 32 mil. liber. To podnítilo společnost k nové nabídce výkupu dluhu, pokud ovšem stát povolí společnosti neomezené navýšení jejího kapitálu. Vláda dlouho neváhala, a nakonec k podpisu smlouvy došlo 7. dubna 1720 roku. Odpůrcem této nabídky byl jen Sir Robert Walpole, který oprávněně za tím viděl začátek neomezených spekulací. Akcie společnosti se v té době prodávali za 121 liber, což ani zdaleka

dle Veselé, J., Cenové bubliny a finanční krize, Acta Oeconomica Pragnesia, roč. 11, č.1, s. 67-68, 2003 a Frankel,M., When the Tulip Bubble Burst, Business Week, duben 2000, dostupné z: http://www.businessweek.com/2000/00_17/b3678084.htm

36

21

nenaplňovalo očekávání vedení společnosti. Proto společnost začala vydávat neopodstatněná prohlášení, které nakonec daly věci do pohybu a čtyři dny po podpisu smlouvy společnost se vydalo milion nových akcií cenou již 300 liber, za nominální hodnotu však jen 100 liber. Tak v Anglii stejně jako před několika lety v Holandsku propuklo skutečné šílenství. Obchodovalo se všude a se vším. Lidé prodávali svůj majetek s cílem získat co nejvíc akcií. Inspirování velkým úspěchem South Sea Company se lidé také pustili do podnikání. Mnoho společností uvádělo i takové předměty činnosti jako výroba perpetuum mobile, u některých se dokonce uvádělo, že předmět činnosti přihlásí později. Mezitím ale cenová hranice akcií South Sea Company ke 29. dubna překonala magickou hranici 500 liber a ani na chvíli se nezastavila. Nadšení investoři se těšili z i tak ohromných zisků a pokračovali dál investovat. Za měsíc již tržní cena dosáhla 890 liber, i když veškerá činnost společnosti v té době spočívala jen v emisi akcií. 24. června 1720 hodnota akcií dosáhla své nejvyšší hranice 1 050 liber a na chvíli se zastavila. Lavinu strhli ti opatrnější investoři, kteří ucítili maximální cenové napětí a prodali své akcie jako první. Ty ostatní ani nestačili sledovat, jak den ode dne jejich někdy bezcenné akcie ztrácejí hodnotu. Již v srpnu si za svoje investice mohli získat pouze 135 liber za akcii, v prosinci už pak jen 128, což oproti červnovému vrcholu bylo ztrátou až 88 %. Po splasknutí cenové bubliny se Anglie dostala do velmi vážné situace. Mnozí se ocitli na pokraji chudoby. Neúspěch South Sea Company částečně vynahradil stát, ale větší část svých investic lidé definitivně ztratili. Vina se však prokázala i u stávajících ministrů, které se nechávali podplácet, proto vláda ztratila autoritu a důvěru občanů a přešla do rukou opozice v čele s již zmíněným Robertem Walpolem, který vystupoval vždy proti spekulacím South Sea Company, a který, mimochodem, byl velmi dobrý spekulant a dokázal z akciového šílenství vytěžit velkou částku. Podivuhodné je, že nehledě na pohromy, který South Sea Company způsobila, společnost dále fungovala. Po velkém krachu se ale zaměřila

22

na zcela odlišnou činnost – lov velryb a přežívala tak až do poloviny století, kdy v klidu zanikla.37

2.3 Velký krach (1929) Zlatá dvacátá léta, která vystřídala období první světové války, přinesla na svět nevídaný hospodářský boom, vyznačovaný rozvojem nových průmyslových odvětví, zavedením pasové velkovýroby a jinými novými vynálezy jako rádio a zvukové kino. Pozoruhodné je to, že se tyto vynálezy za dost krátkou dobu stávaly dostupnými skoro všem vrstvám obyvatelstva. Příkladem rozkvětu může sloužit automobilový průmysl, kdy v roce 1922 bylo vyrobeno 2 646 mln kusů, o dva roky později pak 4 601 mln. Ekonomický rozkvět se tímto rozšiřoval i na zbytek světa. Na kapitálových trzích se dalo také ucítit oživení. Americký index DJIA (Dow Jones Industrial Average) nabíraje rychlost nejprve překonal hranici v 110 bodů, další rok už v 150. Kapitálové trhy se staly centrem pozornosti nejen u investorů ale i u všech ostatních amerických obyvatelů. V touze po rychlém zbohatnutí začali investovat skoro všichni. Tento optimismus vyvolal neobvyklý boom v průmyslové výrobě, která od začátku dvacátých let až do roku 1927 rostla nebývalým tempem 4 %, a v příštích letech dokonce 15 %. Rostl i počet nově založených investičních společnosti. Pokud v roce 1921 se jich napočítávalo jen 40, do roku 1926 jich bylo již 160, a rok poté dokonce 300. Za této situace je jasné, že malý pokles kurzů 13. května 1927 nikoho neodradil, ale naopak, vševládnoucí euforie zvítězila a ceny opět začali růst. „Nálady a situace na trhu začínají být v této době podstatně ovlivňovány politickými událostmi a vystoupeními politiků, bankéřů, zástupců FED a dalších prestižních osobností. Přechodný pokles v polovině roku 1928, vyvolaný probíhajícími volbami, byl velmi rychle zažehnán poté, kdy byl příštím prezidentem zvolen zastáncem poměrně přísné regulace a kontroly nad kapitálovými trhy H. C. Hoover, což bylo investorským publikem posuzováno jako pozitivní signál pro další zdárný „fair play“ vývoj na těchto

dle Veselé, J., Cenové bubliny a finanční krize, Acta Oeconomica Pragnesia, 2003, roč. 11, č.1, s. 67-68

37

23

trzích. Růst na trzích byl tedy pod vlivem této události opět nastartován, a protože nechyběla koupěschopná poptávka, spíše naopak, býčí trh pokračoval i nadále“38 Kupodivu burzovní krach nepřišel tak nečekaně. Už na začátku roku se objevovaly známky začínající se recese. Velmi dobrá úroda v předešlých letech v zemědělském sektoru začala tvořit přebytkové zásoby, které způsobili pokles cen. Také v podnikatelském sektoru vznikly zásoby, což ukazovalo na zhoršující se poptávku. „Na počátku roku 1929 se objevily hlasy, které varovali před blížícím se vyčerpáním koupěschopné poptávky na akciových trzích. Vcelku však nenalezly žádnou odezvu a podporu. Politikům, finančníkům, FED ani investorům se totiž příliš nehodily. Jakékoliv úvahy a názory tohoto druhu by jim totiž přinesly pouze ohrožení, obtíže a ztráty, a proto k nim zůstávali hluší. Aby hájili své různorodé zájmy, zaujali tito významní političtí, finanční a firemní představitelé na veřejnosti povětšině zcela protichůdné stanovisko. Při svých oficiálních vystoupeních ani po pěti letech trvání býčího trhu nešetřili slovy chvály a v situacích pochybností a neklidu uklidňovali veřejné mínění, což se jim až do října 1929 několikrát úspěšně podařilo“37 Tak, dne 3. září 1929 dosáhl index Dow Jones Industry Average svého maxima v 381 bod. Varovné hlasy se ale ozývali stále častěji. I když byly poměrně rychle zažehnány, nejistota pánující na trhu házela kurzy jednou nahoru, podruhé dolu. Teprve když index ztratil 21 bodů a nevykazoval žádný následující vývoj, davem ovládla panika a investoři se začali zbavovat svých akcií za jakoukoliv cenu. I přes beznadějné snahy finančních představitelů a politiků, za výjimky krátkých vzestupů, pokračoval v kurzech klesající trend. Zanedlouho se rozšířili zprávy o tom, že krach postihl i evropské burzy. Prodávalo se tak panicky, že se několikrát chyběly nákupní příkazy. 29. října 1929 tiskem ovládli zprávy o nepokojích a davové hysterii na burzách. Když v ten den skončilo obchodování, byl zaznamenán denní prodej rekordních 16 410 030 akcií.

38

Veselá, J., Cenové bubliny a finanční krize, Acta Oeconomica Pragnesia, 2003, roč. 11, č.1, s. 70

24

Graf 1: Vývoj indexu DJIA v letech 1920-1940

Zdroj:

StockCharts.com, Dow Jones Industrial Average (1920-1940 Daily), dostupné z: http://stockcharts.com/charts/historical/djia19201940.html

„Ani v této dramatické situaci prezident Hoover neztrácel na veřejnosti optimismus a při každé příležitosti ujišťoval, že se trh vzkřísí v nejbližších dnech a posléze měsících. Nutno poznamenat, že se jeho předpovědi nenaplnily. Po kratičkém oživení v prvních měsících roku 1930, kdy se index DJIA znovu přiblížil 300 bodům, následoval už jen dlouhý, vleklý a mučivý pokles v primárním trendu, přerušovaný kratičkými vzestupnými terciálními pohyby až do července 1932, kdy index DJIA dosáhl hodnoty 40 bodů, což bylo pouze 11 % jeho hodnoty ze září 1929“39 Tak začala dlouhá Velká deprese, která se překonala až po nutných ekonomických reformách a oživení ve zbrojenském průmyslu kvůli 2. Světové válce. Aby index

39

Veselá, J., Cenové bubliny a finanční krize, Acta Oeconomica Pragnesia, 2003, roč. 11, č.1, s. 71

25

DJIA překonal svůj magický rekord tak potřeboval celých 27 let, kdy se v roce 1956 přehoupl přes své maximum ze září 1929.40

2.4 „Nepodařená“ krize (neboli Černé pondělí 19. října 1987) Pokud se zeptáme historiků na největší finanční kolapsy historie, vybaví se jim kromě roku 1929 i Černé pondělí z roku 1987, které se odehrálo opět ve Spojených státech. Za jeden den v tom roce americký akciový index Dow Jones ztratil na hodnotě přes 500 bodů. Vše začalo s příchodem nového amerického lídra Ronalda Reagana v roce 1980, který se první roky snažil o urychlenou hospodářskou obnovu po válce s Vietnamem. Prvními kroky bylo snížení daní, které prospělo investičnímu prostředí a zejména podnikatelskému klima a omezení federálních výdajů, hlavně v sociální oblasti. Naopak, se zvýšili výdaje na zbrojení, což v tisku vyvolalo zvýšené obavy ohledně vojenského konfliktu. V té době skoro nic neukazovalo na zrození býčího trhu, i když podle některých expertů, krach v 1987 roce byl následkem skoro pětiletého býčího trhu, během kterého Dow Jones vyrostl ze 776 bodů v srpnu 1982 na 2 722, 32 v srpnu 1987. Předtím se ale akciový index DJIA rozvíjel velmi pomalu. Trvalo mu přes deset, od roku 1972, aby si přidal 100 bodů, kdy v roce 1983 poprvé překonal hranici 1110 bodů. Navíc americký trh čelil velkému deficitu a nedostatku likvidity. Tzv. Bradyho Komise (neboli Prezidentská operační skupina tržních mechanismů, pověřená ke zjištění příčin burzovního krachu) uvedla jednu z hlavních příčin těsné vzájemné propojení akciového trhu a trhu derivačního. Nálada na trzích také nebyla příliš optimistická, ale Reaganová politika začala přinášet své plody. Po jeho nástupu se reputace dolaru o hodně zlepšila. Přispěla tomu i restriktivní politika FEDu. Tak, se do roku 1982 dolar několikrát zhodnotil. Když si v roce 1985 přidal dalších 20 %, v obavách z prudkého zhodnocení si státy G5 dohodly na devalvaci dolaru. Pozitivní

dle Veselé, J., Cenové bubliny a finanční krize, 2003, Acta Oeconomica Pragnesia, roč. 11, č.1, s. 6971 a Danova,M., Velikaja depressija 1930-ch v SŠA, Svoj Biznes, říjen 2008, dostupné z: http://www.mybiz.ru/index.php?page=3074

40

26

výsledky však brzy vystřídal opět vysoký tlak na dolar z důvodu enormního amerického deficitu. Na začátku 1987 roku si v Paříži ministři financí a hlavy centrálních bank nejvlivnějších západních států uzavřeli tzv. dohodu z Louvru, která měla přispět větší koordinaci svých hospodářských a měnových politik. Základním nástrojem byla fixace kurzů na současné hodnotě. Tímto se skutečně podařilo zafixovat americký dolar například k německé marce v poměru 1 : 1,18. Pozitivní reakce burz na tuto dohodu vyvolala prudký vzestup DJIA, který v srpnu uzavíral na hodnotě 2722,42 bodů. Obrovský rozpočtový deficit ale pokračoval v tlaku na americkou měnu. S cílem podpořit směnný kurz dolaru se centrální banka rozhodla zvýšit krátkodobé úrokové sazby, čímž ale vyvolala nejistotu na finančních trzích a Dow Jones se postupně propadl o 508 bodů. Po zvýšení úrokových měr v Západním Německu došlo k posílení marky vůči dolaru. Překvapivou reakci z americké strany ale bylo opětovné zvýšení úrokových sazeb. Trh znejistil natolik, že 19. října 1987 ihned na začátku obchodního dne se vykazovaly rekordní objemy prodejů. Kurzy se začaly propadat s nebývalou rychlostí. Finanční kolaps ještě více prohloubil relativně nově zavedený automatizovaný systém obchodování. Majitelé cenných papírů si totiž mohli nastavit limitní čáru v cenách příkazem „Stop Loss Order“. Pokud kurz klesne pod tento limit, systém automaticky zahájí prodej. Propad cen tedy inicioval další a další spuštění příkazů, které vrhaly na trh ještě více prodejních nabídek. Prodejní chaos nahřál systém natolik, že i ten zkolaboval a začal uvádět chybné cenové údaje. Na konci dne DJIA uzavíral na hodnotě 1833, čímž vytvořil rekordní propad v 22,61 % neboli v 508 bodů (ve srovnání s říjnem 1929, kdy tento propad byl 12,8 %)

27

Graf 2: Vývoj indexu DJIA v letech 1980-2000

Zdroj:

StockCharts.com, Dow Jones Industrial Average (1980-2000 Daily), dostupné z: http://stockcharts.com/charts/historical/djia19802000.html

Zpráva o nevídaném krachu na Wall Street se rychle rozšířila do světa a panika se začala projevovat na všech světových burzách. Všichni porovnávali dnešní situaci s krachem 1929 roku a tisk hýřil obavami z nové, hlubší krize, která čeká svět. Spojené státy se ihned po události snažily veřejnost uklidnit. President Reagan vystoupil před obyvateli s povzbuzující řečí, což se velmi podobalo chování prezidenta Hoovera v roce 1929, s výjimkou toho, že se nyní veřejnost podařilo opravdu uklidnit. Ihned další den některé společnosti začali demonstrativně nakupovat svoje vlastní akcie, což pozitivně zapůsobilo i na ostatní. Rozhodující roli ale sehrála americká centrální banka v čele s Alanem Greenspanem, který následující den po propadu prohlásil o připravenosti FEDu poskytnout jakékoliv nezbytné peněžní prostředky, a v podporu toho FED začal každý den zveřejňovat 28

poskytnutou pomoc. Také byli razantně sníženy úrokové sazby. Těmito rychlými jednáními se nakonec podařilo situaci obrátit na svou stranu a brzo poté finanční trhy opět ožily a pokračovaly ve svém růstu.41

2.5 Asijská krize a ruský finanční propad (1997-1998) Na konci devadesátých let pozornost investorů se stále více obracela na východ. Rozkvět hospodářství „asijských tygrů“, jejich levná pracovní síla lákala obrovské investice v podnikatelské prostředí. Všechny indikátory vývoje ukazovaly na úspěšný rozvoj (růst HDP v průměru 5-9 %, klesající inflace, vysoké úspory). Za rozsáhlým optimismem se ale skrývalo hodně problémů. Na jejich vrcholu stál zaostalý bankovní systém, špatně ovládající obrovské přítoky zahraničního kapitálu. Objem lehce poskytovaných úvěrů, ze kterých byla financována většina investičních projektů, se do poloviny roku 1997 odhadoval na 389,4 miliard dolarů. Vysoká úroková sazba ještě více podporovala přítok kapitálu, který pak banky investovali podle svého uvážení, mnohdy i do zcela bezperspektivních projektů. Alan Greenspan, předseda amerického federálního rezervního úřadu poznamenal: „Situaci lze vidět ze dvou úhlů: 1) soukromá sféra si vypůjčila v zahraničí příliš mnoho peněz, 2) mezinárodní finanční trhy poskytly soukromníkům příliš vysoké úvěry. V každém případě je však jasné, že tyto ekonomiky do sebe pojaly více investic, než byly schopny účinně a s minimálním rizikem využít.“42 Druhou komplikací posloužila vysoká korupce a rostoucí schodek běžného účtu. Dalším problémem byla fixace asijských měn na americký dolar, která lákala přítok krátkodobého spekulativního kapitálu. Navíc, v polovině roku 1997 se americká měna dost zhodnotila vůči ostatním vedoucím měnám, což vyvolalo snížení konkurenceschopnosti asijských hospodářství, neboť (vzhledem k fixnímu kurzu) i jejich měna se zhodnocovala. To vyvolalo první vlnu odtoku zahraničních investic.

Dle Itskevich, J., What caused the Stock Market Crash of 1987? George Mason University’s History News Network, červenec 2002, dostupné z: http://hnn.us/articles/895.html

41

Zprávy, Následky asijské krize (Otázky a odpovědi na finanční krizi ve východní Asii), 1998r., dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=549 42 OSN

29

Celkově se průběh asijské krize dá rozdělit na tři fáze. První krizová vlna postihla Thajsko v létě 1997. Situace byla natolik kritická, že dne 2. června 1997 vláda musela opustit finanční kurz a uvolnit měnu. Najednou se ale baht oproti dolaru propadl na celých 18 %. Mohutný propad poškodil mnohé podniky, které už nemohly splácet své zahraniční závazky a tak následovala vlna bankrotů. Podobný vývoj se očekával i v dalších státech a odliv kapitálu proto poškodil i Malajsii, Filipíny a Indonésii, která zažila nejhorší devalvaci a to o celých 600 %. Graf 3: Indonézie, Korea a Thajsko: domácí a externí poptávka (ve vztahu k růstu HDP, v %)

Zdroj:

IMF Occasional Paper by Lane,T. and Schulze-Ghattas,M., IMF-Supported Programs in Indonesia, Korea, and Thailand (Program Financing and Market Reactions), 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/op/op178/OP178.pdf

Na podzim roku 1997 přišla druhá vlna krize, která ochvátila celou Jižní Koreu. Mohutný odtok kapitálu (viz Příloha 2), znehodnocování wonu – to vše se podařilo zastavit jen úvěrem MMF, částkou 58 mld. USD, což pomohlo uklidnit situaci v regionu.

30

Třetí vlna představuje obnovenou devalvaci měn (za výjimkou Jižní Koreji), podnícenou především ruskou finanční krizí. Finanční krize v Rusku vypukla v roce 1998 a odhalila všechny problémy ruského finančního a ekonomického systému. Vytvářel se dojem, že se Rusko stále nemohlo vzpamatovat z rozpadu SSSR: za výjimkou jednoho roku od počátku 90. let stále klesal HDP, nepřiměřeně vysoká inflace, přispívající k devalvačním očekáváním a vysoký deficit vládního rozpočtu, který se Rusko snažilo financovat ze zahraničních finančních trhů. Proto asijská finanční krize měla katastrofální dopad na ruskou ekonomiku. Jihovýchodní Asie byla totiž poměrně důležitým odběratelem některých ruských komodit a po propuknutí krize najednou klesla poptávka po těchto komoditách. Navíc investoři, ponaučení asijskou krizi ztratili důvěru v „emerging markets“ a začali hromadně odvolávat svůj kapitál. Tak, do poloviny roku 1998, ruský akciový trh ztratil téměř čtyři pětiny své hodnoty. Stejně jako předtím v Asii, MMF nabídl svou pomoc i v Rusku, a poskytl mu 11,2 mld. USD43 na bezprostřední čelení krize (v roce 1999 pak dodatečných 4,5 mld. USD44 na obnovu po krizi). Přesto ale pomoc přišla pozdě. Z důvodu nadměrného tlaku na rubl, musela vláda kurz uvolnit. Ihned poté se ale kurz propadl více než na 50 %. Ruský finanční trh se propadl a vláda vyhlásila tříměsíční moratorium na splácení zahraničních úvěrů. Naštěstí následující západní finanční injekce pomohly se Rusku dostat z tíživé situace. Hlavní příčinou ruského kolapsu vyla nadměrná vnější a vnitřní finanční zadluženost, vyvolaná špatnou hospodářskou politikou. Veřejný dluh a deficit státního rozpočtu se dostaly na neudržitelnou úroveň, která přivedla ruskou ekonomiku na pokraj propasti. „Krize silně zasáhla ruskou ekonomiku. Vzrostla inflace (v letech 1998 a 1999 28 % a 86 %), došlo k úpadkům jedné čtvrtiny ruských bank (cca 400). Krize měla i sociální

43

IMF News, IMF Approves Augmentation of Russia Extended Arrangement and Credit under CCFF; Activates GAB, červenec 1998, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/1998/PR9831.HTM

44

IMF News, IMF Approves Stand-by Credit for Russia, červenec 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/1999/pr9935.htm

31

dopady: hodně malých podniků zkrachovala, ty větší naopak zbohatly, což vedlo k ještě větší diferenciaci v ruské společnosti. Krize byla důsledkem toho, že 1. prosince 1999, ruský prezident Boris Jelcin v přímém přenosu novoročního přání oznámil svoji resignaci.”45 Po asijském kolapsu a finančním krachu v Rusku se spekulovalo o počátku vážné světové hospodářské krize. Očekávaní se ale brzy změnili na pozitivní, jelikož západní trhy vykazovaly neuvěřitelný vzestup, který pomohl zapomenout na všechny problémy východu.46

45 Sarkisyan, I., Významné finanční krize 90. let – Rusko, říjen, 2007, http://dumfinanci.cz/?text=328vyznamne-financni-krize-90-let-rusko 46 Dle

Sarkisyan, I: Významné finanční krize 90. let – Jihovýchodní Asie, září, 2007, http://dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamne-financni-krize-90-let-jihovychodni-asie a Zpráv OSN, Následky asijské krize (Otázky a odpovědi na finanční krizi ve východní Asii), 1998r., dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=549

32

3. Vliv finančních krizí na mezinárodní vztahy Mezinárodní ekonomické vztahy prošli dlouhým historickým vývojem, který se na každé své etapě vyznačoval určitými tendencemi, populárními teoriemi, které v té či oné době vládli. Dá se říct, že samotné kořeny mezinárodní ekonomiky sahají až k antickým časům, kdy se začaly formovat hlavní myšlenky obchodu Římskými filozofy jako Aristoteles nebo Platon, které hojně citují i současné ekonomové. Tendence se v mezinárodním obchodě vždy střídali vlnovitě: protekcionismus nahrazoval liberalismus a naopak až do dvacátého století, kdy se podle současných ekonomů začali formovat specifika moderních mezinárodních vztahů. Krizová období jsou mimořádnou situací v průběhu hospodářského vývoje, které ho buď zpomalují, nebo i zcela zastavují. Krize ochromují hospodářské vztahy mezi zeměmi, a lidstvo bohužel zatím nenašlo univerzální východisko z tohoto systematického ochrnutí mezinárodní ekonomiky. Každá krize přináší zcela různé dopady na různé sektory ekonomiky a na různé státy. I přes velké množství mezinárodních institucí schopných poradit i poskytnout finanční podporu, poslední slovo je za vládou jednotlivých států, které si nakonec přeberou dopady svých rozhodnutí, ať už pozitivní nebo negativní.

3.1 Protekcionismus vs. liberalismus V období krizí každý stát má tendenci k uzavření své ekonomiky, nebo alespoň k ochraně těch nejcitlivějších odvětví. Tyto protekcionistická opatření slouží především k ochraně domácích výrobců, které v období krize jsou velmi náchylné ke změně cen, k poklesu poptávky. Zvyšování tarifních i netarifních opatření ale vede k odvetným krokům ze stran partnerů pro export. Kupříkladu vezmeme Velkou depresi, která současným ekonomům mnohdy slouží jako manuál opatření pro prohloubení krize. Vyčerpanost ekonomiky po První světové válce přiměla USA přijmout řadu ochranářských opatření, více známých pod názvem „Smoot-Hawley Tafiff Act“. Toto opatření zavádělo cla na dovoz průmyslového a zemědělského zboží až na 60 % jejich hodnoty. Proti tomuto aktu 33

se postavily všechny ekonomové, ale vláda USA si nedala říct a ani prezident Hoover tehdy nevyužil právo veta. Odvetné akce pobouřených obchodních partnerů USA na sebe nenechali dlouho čekat. Celkem 25 států nařídili zpětná opatření. “Španělsko zavedlo jako reakci na tuto legislativu vůči USA zvýšené tarify na dovoz korku, pomerančů a grepů, Švýcarsko bojkotovalo vzájemný obchod, Kanada trojnásobně navýšila cla na dovoz amerického dřeva a potravinářských produktů, Itálie uložila též odvetná cla a Mexiko, Kuba, Austrálie a Nový Zéland se do této odvetné války taktéž zapojili“47 Přestože zmíněné bariéry měli sloužit ničemu jinému než ochraně domácí ekonomiky, tato opatření jen prohlubovaly i bez toho velmi vážnou krizi. „Třicátá léta probíhala ve znamení obchodních válek, v nichž se státy pokoušely zvyšovat zaměstnanost a produktivitu zvyšováním obchodních bariér na úkor svých sousedů“48 Tyto obchodní války ale, jak se ukázalo, ani nemohly mít vítěze. Situace naštěstí netrvala dlouho, a již v polovině 30. let státy projevovaly snahu o zlepšení spolupráce, ale Druhá světová válka překazila všechny plány. Již na jejím konci však tyto myšlenky vzkřísly a mezinárodní vztahy se začaly formovat do současné podoby. Velkým krokem v tomto směru se stali Bretton-Woodské dohody, které založili zlatý dolarový standard, který se na několik desetiletí stal osnovou mezinárodního obchodu (viz Mezinárodní měnový fond) V období po Druhé světové válce jako proud ekonomického myšlení začalo převládat Keynesiánství, které nahradilo zkrachovalou teorii neoklasiků, zakládající se na všeobecném liberalismu v mezinárodním obchodu. Příznivci Keynesiánství přesvědčili většinu vyspělých států, že ekonomika by se měla řídit fiskální politikou. Přesněji řečeno, zakládali na tom, že v období recese by stát měl vytvořit co nejvíce pracovních míst, v období konjunktury by se takto vytvořený schodek státního rozpočtu měl postupně krýt z daní.

47 Říhová, K.: Události formující podobu mezinárodního obchodu od druhé poloviny 19. století, květen, 2006, http://www.e-polis.cz/svetova-ekonomie/147-udalosti-formujici-podobu-mezinarodnihoobchodu-od-druhe-poloviny-19-stoleti.html

Friedland, J. A., Understanding Interntional Business and FInancial Transactions, New York: LexisNexis, 2002, s. 50-51 48

34

Na dobu „vládnutí“ Keynesiánství přišel značný rozkvět většiny vyspělých ekonomik. Tato teorie mimo jiné pomohla USA skvěle zvládnout průběh Vietnamské války, kdy se v roce 1969 dokonce podařilo potlačit nezaměstnanost pod 4 %, samozřejmě na úkor inflace, která ale byla zcela očekávaná a na dost mírné úrovni na tu dobu. Kritické hlasy se ale v té době začaly ozývat stále častěji. Ukázalo se totiž, že není vůbec snadné pokrýt schodky státního rozpočtu vzniklé v období strukturálního úpadku. Zadluženost tedy rostla a bylo zřejmé, že stávající ekonomická politika nestačí na soudobé problémy a specifika ekonomického prostředí (např. se začali projevovat stagflace a slumpflace), které mimo jiné postupně otřásly dvě surovinové krize. Ekonomika už dále nemohla sledovat hlavní cíl Keynesiánství: plné zaměstnanosti, která se v současných podmínkách ani nemohla naplnit. Každá snaha o snížení zaměstnanosti byla totiž jen krátkodobě účinná, dosahovala se ale cenou zvýšené inflace, která se dala jen stěží omezit. „Tento fakt nechával makroekonomickou politiku, manipulace se státním deficitem a úrokovými sazbami v touze po dosažení tisíců cílů v zaměstnanosti stát stranou od ekonomického rozvoje. Ekonomická politika se přeměnila z makro na mikro, z poptávkové strany na stranu nabídkovou, ze zaměření na celkové zúčtování na soustředění se na individuální stimuly,“- podotknul James K. Galbraith, profesor a autor několika díl o ekonomické politice.49 Tudíž, Keynesiánství podpořilo světovou ekonomiku při ustoupení z Velké deprese a při následkách Druhé světové války, s krizí 70. let si ale neporadilo. Na její vystřídání přišlo monetaristické pojetí ekonomiky. „Inflace je vždy a všude monetaristickým fenoménem“ je velmi častou citací Miltona Friedmana, nositele Nobelové ceny, náruživého zastánce monetaristického myšlení. Toto období je také spojováno s krachem zlatého dolarového standardu. V rukou národních bank se tedy ocitla obrovská moc, která mohla řídit klíčové ekonomické indikátory. Světová banka a Mezinárodní měnový fond získaly také zcela nový význam. Ekonomika řízená státem se tudíž opět začíná liberalizovat. Více než deset let se mezinárodní společenství vzpamatovávalo po surovinové krize, dokud se centrem

Galbraith, J.K., James K.Galbraith on Global Keynesianism (an essential summary edited by the Jobs Letter), dostupné z: http://www.jobsletter.org.nz/art/artg0002.htm 49

35

pozornosti nestala Jihovýchodní Asie, která odhalila všechna zranitelná místa těchto ekonomik. Mezinárodní přístup k řešení této krize hodnotí OSN takto: „Řešení tak rozsáhlé krize představuje složitý a náročný úkol. Mezi ekonomy zastávajícími tradiční proud vznikl velký spor ohledně klasického, "balíčkového" řešení (úsporná daňová opatření, drahé peníze, atd.). Mnozí se totiž obávali, že podobné utahování opasků by mohlo zemi uvést do hluboké recese, neboť se prokázalo, že ztracená důvěra ve stabilitu měnových trhů se jen těžko nabývá zpět. Je třeba nalézt způsob, jak předejít negativním reakcím na nedávné změny směnných kurzů. K těmto změnám došlo v důsledku vlivu vysokých úrokových sazeb na bankovní sektor a na schopnost podniků plnit své finanční závazky. Uvěrová krize dosáhla takových rozměrů, že navzdory příznivým devizovým kurzům podniky nejsou schopny vyvážet zboží, neboť jim byl zkrácen přístup k obchodním úvěrům. O současné zlepšení bilance Korejské republiky a Thajska se tedy zasloužilo spíše snížení dovozu než rozšíření vývozu. Nicméně v dlouhodobější perspektivě by se na vyrovnání zahraničního dluhu mělo zvýšenou měrou podílet i rozšíření objemu vývozu.“50 Asijská krize především odhalila fenomenální následky přílivu investic. Většina rozvíjejících se států žije v touze po zlepšení investičního prostředí. Asijská situace ukázala na to, že se investice musí nejen dobře vstřebávat v ekonomiku, ale i výborně řídit, k čemuž je potřeba velmi silného a rozvinutého bankovního systému, který je ale většinou v rozporu s definicí rozvíjejících se států. Asijská krize mimo jiné vyvolala obrovskou kritiku na adresu některých mezinárodních institucí, především MMF. Mezinárodním společenstvím, které mají významný vliv na chod ekonomiky, bych se chtěla věnovat podrobněji.

3.2 Mezinárodní obchod v obdobích krizí Trendem posledních desetiletí se postupně stává rostoucí propojení jednotlivých ekonomik v mezinárodním obchodě, neboť jak je známo, uzavřené autarkie nevedou k úspěchu. Státy stále hledají nenasycené trhy pro svůj odbyt a většinou přistupují na mezinárodní dohody pro likvidací překážek ve vzájemném

Zprávodajství OSN, Následky asijské krize (Otázky a odpovědi na finanční krizi ve východní Asii), 1998r, dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=549

50

36

obchodování. Současný trh je výsledkem takového propojení. Státy jsou stále více závislé na importu, na svých dodavatelích, ale i na zajištěném exportu. Liberalizace toku zboží, služeb a kapitálu jsou skvělou pomůckou pro úrodný mezinárodní obchod, ovšem pokud se všem účastníkům daří, tedy pokud roste poptávka. Nastanou-li značné potíže v jednom státě, celý systém se hroutí a zatahuje do problémů další a další státy, přičemž čím víc je země závislá, tím větší jsou následky. Vezmeme kupříkladu nedávný spor dvou států, který přivedl Evropu na práh surovinové krizi. Jedná se o Rusko, světového lídra v zásobě přírodního plynu, a Ukrajinu, tranzitní stát, přes kterou vedou ruské plynovody. V důsledku vzájemného rozporu dvou států se 7. ledna 2009 Evropské státy ocitly zcela bez dodávek ruského plynu a začali omezovat spotřebu. Plynová absence v některých státech způsobila úplný kolaps spotřebitelského trhu. I když celá situace trvala jen dva týdny, dokázala napáchat hodně škod a již poněkolikáté přiměla Evropu zamyslet se nad diverzifikací plynových zdrojů. Poměrně stejným scénářem prochází všechny státy v období finanční krize. Roli plynu ale tady hrají všechny komodity, ale především investice, roli Ruska (které na omezeném odbytu ztratilo až 2 mld. USD) hrají investoři neboli exportéři, a roli postižené Evropy hrají všechny státy, postrádající zahraniční kapitál a import určitých komodit, i když, samozřejmě, ne v tak velké míře. Tak, jako v propojení států ale i v podpoře v období krize hrají velkou roli mezinárodní organizace. Jedny, disponuje pravomocemi a finančními zdroji, dovedou regulovat mezinárodní finanční politiku států. Jiné fungují na základě forumu pro mezivládní diskuze, přispívají k vyjednáváním konsensů a doporučení na mezinárodní finanční scéně. Třetí shromažďují informace, vydávají statistické a vědecko-výzkumné zprávy ve finanční sféře a v ekonomice celkem. Někteří z nich uplatňují všechny zmíněné funkce. K organizacím světového významu patří především specializované instituty OSN jako Mezinárodní měnový fond a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj a také WTO, do roku 1995 známá jako GATT. Samotná OSN hraje jen omezenou roli ve finančních vztazích. I když při řešení problémů rozvíjejících se států na Konferenci 37

OSN pro obchod a rozvoj, známém jako UNCTAD (od roku 1964 jednou za 3 nebo 4 roky), se projednávají jak finanční otázky, tak i problémy mezinárodního obchodu a rozvoje těchto zemí. ECOSOC (Ekonomická a sociální rada OSN) vytvořil čtyři regionální komise – pro Evropu, Afriku, Asii a Latinskou Ameriku. Dvě poslední přispěli k vytvoření Asijské banky pro rozvoj a Meziamerické rozvojové banky. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), byla založená ještě v 1948 pod názvem Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) jako důsledek Marshallova plánu pro poválečnou obnovu. Dnešním cílem OECD je nejen ekonomická spolupráce a liberalizace mezinárodního obchodu jejich členů, ale

i

stabilizace

a

rozvoj

mezinárodních

finančních

trhů

a

potlačení

nezaměstnanosti. OECD je zvláštní klub rozvinutých zemí pro výměnu názoru a koordinaci ekonomické politiky, včetně finanční, který se zabývá vědeckovýzkumnými aktivitami a je centrem prognózování vyplývajících z ekonometrických modelů světové ekonomiky (zpravidla dvakrát do roka). Tyto mezinárodní instituce poskytují úvěry v nouzi, rozvíjejí principy fungování světového měnového systému, regulují mezistátní finanční vztahy. Pro lepší vysvětlení principů fungování těchto organizací, jejich roli na mezinárodní finanční scéně a uskutečněné pomoci v krizové okamžiky, si ty nejdůležitější instituce probereme podrobněji.

3.2.1 Mezinárodní měnový fond (MMF) Již od 30. let, v období Velké deprese se začaly ozývat návrhy na zavedení instituce, která by byla schopna koordinovat jednotlivé národní finanční správy, mezinárodní instituce a poskytovat pomoc v případě největší nouze. Také již bylo jasné, že svět potřebuje jednotný mezinárodní měnový systém. Tak, v červenci 1944 v městečku Bretton-Woods se sešli zástupci 45 států pro zavedení globálního ekonomického systému, který by byl schopen čelit i tak velkým krizím jako Velká deprese. Z těchto dohod vznikli ihned dvě nadnárodní instituce – Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Hlavním úkolem MMF bylo řídit stanovený systém pevných měnových kurzů vztahujících se ke zlatu a americkému 38

dolaru. Jedna unce zlata se stanovila na 35 dolarů. Tento systém se stal základem pro fungování mezinárodního obchodu. Druhým úkolem MMF se stala funkce krátkodobého věřitele pro státy v nouzových situacích. Dnes MMF sdružuje 182 členských států, kterým mimo jiné poskytuje poradenskou službu. Po rozpadu Bretton-Woodského systému pevných měnových kurzů v roce 1971, se význam MMF málem vytratil, ale jen do doby, kdy se po ropných krizích 70. let státy importující ropu ocitly ve velké finanční tísni a projevili zájem o půjčky. Od té doby je hlavním úkolem MMF poskytovat finanční pomoc a nezávislé poradenství s cílem stabilizace mezinárodních finančních a ekonomických vztahů. Tak, například, v polovině 90. let MMF poskytl Mexiku půjčku ve výši 17,8 mld. USD51, Rusku přes 11,2 mld. USD52 a v roce 1998 podpořil Indonésii, Koreji a Thajsko úvěrem v celkové výši 35,2 mld. USD53. Následně MMF financoval hospodářskou obnovu v Rusku v roce 1999 úvěrem v 4,5 mld. USD54 (viz Příloha 3). Poskytování úvěrů však není dobročinnou úlohou MMF, poskytnutá pomoc se vztahuje ke zlepšení platební bilance jednotlivých států a tím i brzké návratnosti půjčených peněz. Poskytnuté úvěry mimo jiné podporují investiční prostředí a tím zlepšují mezinárodní obchod. Navzdory tomu, že MMF pomáhá desítkám států ve zcela obtížných situacích, existuje spousta kritických hlasů, které obviňuji tuto instituci hlavně z omezeného posouzení ekonomické situace. Výše úvěrů ale i poradenská politika totiž v MMF závisí hlavně na informacích, kterými tato organizace disponuje. Tyto informace na druhou stranu mohou ovlivňovat hlavně ty, které je chtějí využít ve svůj prospěch, tedy investoři. A tak se nabízí otázka, zda MMF ovlivňuje úvahy investorů svým posouzením, anebo úvahy investorů ovlivňují dění této instituce. Doměňku, že

51

IMF News, IMF Approves US$17,8 Billion Stand-By Credit for Mexico, únor, 1995, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/1995/pr9510.htm

52

IMF Approves Stand-by Credit for Russia, červenec 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/1999/pr9935.htm

News by Lane,T. and Schulze-Ghattas,M., IMF-Supported Programs in Indonesia, Korea, and Thailand (Program Financing and Market Reactions), 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/op/op178/OP178.pdf

53 IMF

IMF News, IMF Approves Stand-By Credit for Russia, červenec, 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/pr/1999/pr9935.htm 54

39

investory ovlivňují dění v MMF potvrzuje hlavně prosby MMF o zvýšení úrokových sazeb, pro přilákání zahraničních investic. Jedním z nejvlivnějších kritiků činnosti MMF je nositel Nobelové ceny americký ekonom Josef Stiglitz. Podle něj se zásadní chybou MMF stala „nedbalost“ při řešení finanční krizí ve východní Asii a Rusku na konci 90. let. V podstatě Fond „promeškal“ náhlé zhoršení konjunktury v těchto regionech. V tomto, jak upřesňuje Stiglitz se i projevilo neprofesionální jednání MMF55. Stejnou pozici při tom zastávají i známé finančníky jako Henry Kissinger a George Soros, který je přesvědčen, že „MMF teď neřeší problémy, ale sám je problémem“. Další kritikou do strany MMF je například i to, že v kritické situaci nespolupracoval s ostatními institucemi, které byli také připraveny jednat. Clare Short, bývalá anglická ministryně pro mezinárodní rozvoj se v rozhovoru s Financial Times nechala slyšet: „My jsme teď v hloupé situaci. Mezinárodní instituce by se měli doplňovat, ale MMF stále přebírá práci jiným organizacím tam, kde jeho účast není nutná“56. Také dodala, že MMF by se měl věnovat spíš makroekonomické stabilizaci a nechat mikroekonomické reformy jako sociální programy na Světové bance. Obě mají za hlavní cíl zlepšení bídné situace. Jak velká by ale kritika nebyla, zatím v mezinárodní ekonomice neexistuje taková instituce, která by byla schopná plnit všechny funkce MMF třeba i na jiném principu fungování. A proto MMF pro mnohé státy i nadále zůstává nejvlivnějším partnerem ve finančně obtížných situacích.

3.2.2 Světová banka Další a nikoliv druhou nejdůležitější institucí v mezinárodních vztazích je Světová banka, která byla vytvořena současně s Mezinárodním měnovým fondem pro poskytnutí finanční a hlavně technické pomoci rozvíjejícím se zemím s cílem omezit chudobu a zvýšit jejich životní úroveň. Světová banka zahrnuje dvě instituce s mezinárodní působností:

55 Džabrailov, I., Bankrotstvo politiki i neobchodimosť reform, červen, 2008, dostupné z: http://news2000.org.ua/print?a=%Fpaper%2F16479

Woods Update No.08, Sibling rivalry: can the Fund and Bank cooperate?, duben 1998, dostupné z: http://www.brettonwoodsproject.org/art.shml?x=15755 56Bretton

40

• Mezinárodní banku pro obnovu a rozvoj (IBRD) • Mezinárodní asociaci pro rozvoj (IDA) Financování Světové banky, prováděné již zmíněnou organizací IBRD se podstatně liší od formy poskytnutí úvěrů MMF. Hlavními rozdíly jsou výše a termín splatnosti úvěrů: MMF totiž poskytuje úvěry omezené podílem státu-členu na jeho celkovém kapitálu a termín splatnosti půjčky je podstatně omezen. Naproti tomu Světová banka má tyto podmínky daleko přijatelnější. Po krizích v roce 1998 americká vláda a představitelé vedoucích států se začali více zajímat o působnost těchto dvou organizací. Výsledkem pak posloužilo rozdělení finanční odpovědnosti na krátkodobé půjčky v krizových situacích, které by měl vyřizovat MMF a dlouhodobé úvěry s cílem snížit regionální chudobu, které dostala na starost Světová banka. Svou působnost na rozvojové státy začala banka omezovat již několik let po její založení. V roce 1958 se tak pak po finanční krizi v Indii vyskytla potřeba instituce, která by byla schopná poskytnout finanční pomoc v pravém smyslu tohoto slova, tedy instituce, která by poskytovala zvýhodněné kredity či úvěry s nulovým navýšením. To pak v roce 1960 i posloužilo k vytvoření Mezinárodní asociace pro rozvoj jako dílčí organizace Světové banky, která se zabývala výhradně rozvojovými státy a poskytovala finanční podporu bez navýšení ze svých zdrojů, které tvoří převážně příspěvky rozvinutých států. Dolehla na rozvíjející se státy i surovinová krize 70. let, kdy se dluh států – importérů zvýšil ze 46 mld. USD v roce 1970 na 410 mld. USD v roce 1980. Problémy s výplatou dluhu států-dlužníků se po této krizí stali regulérními. Východiskem se staly změny podmínek při poskytování úvěrů. Výhodné úvěry se začaly poskytovat s cílem strukturálních změn v ekonomické politice recipientů. Tímto krokem se Světová banka přiblížila k podmínkám úvěrování MMF. Pro zdolání krize konce 90. let Světová banka vyčlenila několik kroků: • aktivizovat vládní řízení • provést finanční a systémové reformy pro stimulaci udržitelného růstu • podpora nízko-příjmových skupin kvůli sociálním dopadům krize a zajištění jejich zotavení • revitalizace mezinárodního pohybu kapitálu obnovením investorské důvěry 41

Tato takzvaná „Cesta k obnovení“ obsahuje mimo jiné celkovou analýzu krize, přehled pokroků ve zdolání jednotlivých problém a poskytuje směr vedení politik, které pomohou urychlit tempo obnovení. Tento report popisuje Asijskou krizi jako jedinečnou ve svém oboru, která „spojila monetární krizi, bankovní krizi a regionální finanční paniku v jedinečnou zhoubnou ekonomickou chorobu“. 57 I když dnes už nikdo s jistotou neřekne, jaké kroky nejvíc pomohli k zotavení asijských ekonomik a zdali činnosti vlád mohli být účinnější, jediné je jasné: i přes množství spekulací o druhé Velké depresi se dopady krize jen částečně projevili na západních ekonomikách a proto i obnovení asijských států netrvalo dlouho. Graf 4: Do- a pokrizový růst HDP v Azijských státech

Zdroj:

Hanson, J. A., Post-Crisis Challenges and Risks in East Asia and Latin America: Where Do They Go From Here, dostupné z: http://info.worldbank.org/etools/library/latestversion_p.asp?objectID=139480 &lprogram=4

3.2.3 Světová obchodní organizace (WTO) Tato mezinárodní organizace sdružující dnes 153 členů je od roku 1995 svérázným nástupcem dřívější dohody GATT, která měla být třetí institucí, založenou v Bretton Woods. Vznikla ale o několik let později po svých předchůdcích: MMF a Světové

World Bank News, East Asia’s Road to recovery, dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/NEWS/0,,contentMDK:20019494~menuPK:34460 ~pagePK:34370~piPK:34424~theSitePK:4607,00.html

57

42

bance a měla fungovat na úplně jiném principu. Byla to totiž dohoda, která se měla vypořádat s vysokými tarify a jinými protekcionistickými opatřeními, která se hojně rozšířila po Veliké depresi. Ve snaze podpořit obchodní liberalizaci po Druhé světové válce a začít s nápravami přílišných protekcionistických opatření ustanovených ještě na začátku 30. let, v roce 1946 začali celní jednání mezi 23 členy-zakladateli GATT. Již po několika letech první kolo jednání vyústilo v 45 000 tarifních koncesí, což tvořilo 10 mld. USD neboli jednu pětinu světového obchodu. Tyto dohody začali být známé jako Všeobecná dohoda o clech a obchodě (General Agreement on Tariffs and Trade) a nabyli svou sílu v lednu 1948.58 Od této doby se za hlavní cíl WTO považuje „zvýšení životní úrovně, dosažení plné zaměstnanosti a vyšší a stále rostoucí úroveň reálného důchodu a efektivní poptávky a na zvýšení výrobky a obchodu se zbožím a se službami, což umožní optimální využití světových zdrojů v souladu s cílem trvalého rozvoje“59 Od samého založení státy používali GATT k zahájení kol pro vyřešení nejdůležitějších problémů v mezinárodním obchodě. Za svou dlouholetou historii GATT podpořil osm kol multilaterálních obchodních jednání. První kola jednání byly zaměřeny hlavně na redukci tarifních opatření a na stanovení jasných zpravedlných pravidel pro mezinárodního obchodu, ostatní pak hlavně k samotné regulaci obchodu. První zkoušku výkonnosti mělo projít WTO již několik let po oficiálním založení z roku 1995, a to zkouškou Asijské krize. Ceny většiny strategických surovin poklesly, poškodiv energetické exportéry. Poptávka se v dříve rychle rozvíjejících se státech snížila a tím poklesly i importy na stranu jednu a exporty u vyvážejících ekonomik na stranu druhou, což vyvolalo perverzní změny v platebních bilancích řady rozvíjejících se států.

WTO Press Brief, Fiftieth Anniversary of the Multilateral Trading System, dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min96_e/chrono.htm

58

Obor mnohostranné a společné obchodní politiky, Základní informace k WTO a DDA, duben 2008, dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument7894.html 59

43

Graf 5: Azijský trh se zbožím v letech 1989-1999 (v mld USD)

Zdroj:

WTO, International Trade Statistics 2000, dostupné z: http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/stats2000_e.pdf

nakonec přerostla ve vážnou krizi národu, které se topily v rostoucí chudobě, a otázka výrazného rozdílu sociálních vrstev začala být opět akutní.60 Dobrým znamením ale bylo, že i přes veliký rozsah se krize nerozšířila do světa, a i když dopady krize byli katastrofické, měli spíše lokální měřítko. Co se týká světového obchodu, tak se krize na něm odrazila jen lehce (viz Příloha 4) a proto WTO se hlavně zabývala otázkami protekcionismu, které se za dlouhodobou historii stali zcela přirozenou reakcí na krizové situace. Většina států ale byla i v této otázce zcela loajální, jelikož bylo jasné, že uzavření ekonomik přivede v této situace ke zkáze. Je tedy zřejmé, že WTO nemá přímou účast na průběh finančních krizí, to ani není její úkolem. WTO poskytuje prostředí k jednáním a podněty k diskuzím, mající bezprostřední vliv na chod světového obchodu a mezinárodních vztahů. V poslední době však WTO sama prochází krizovým obdobím. V nekonečné otázce

WTO News: Speeches – DG Mike Moore, Trade for Development – the Way Ahead, září 1999, dostupné z: http://www.wto.org/english/news_e/spmm_e/spmm04_e.htm

60

44

protekcionismu a liberalismu se vyspělé státy a rozvíjející se ekonomiky stále nemohou dohodnout na konsensu. Tyto spory jako i většinu ostatních všedních záležitostí ale přerušila nečekaně dlouhá a hluboká krize, která ochvátila všechny státy: některé víc, některé míň, proto je tedy právem nazývaná Globální finanční krize.

45

4. Globální finanční krize současnosti Světová krize, bankovní krize, krize likvidity, finanční krize, hospodářská krize – tyto termíny jsou v současnosti denně skloňovány ve všech informačních zdrojích, neboť je to nejaktuálnější záležitostí posledních let v mezinárodní ekonomice, která v posledních dvou letech postihla většinu jak rozvinutých tak rozvojových států. Mediální zdroje jeden za druhým pestří zprávami o kolapsech v nejrůznějších sektorech ekonomiky. Známý investor George Soros stejně jako většina mezinárodních organizací jako MMF či OSN označují dnešní krizi jako za nejhorší finanční krize od Velké deprese61. Ekonomové se dodnes nemohou shodnout na společných předpovědích a mluví jen sami za sebe. Mezinárodní instituce nestačí poskytovat úvěry a vydávat zprávy o bídných situacích v té či oné zemi. Proč tedy dnešní natolik moderní bankovní soustava posloužila zárodkem k celosvětovému ekonomickému kolapsu? Jak to, že se krize zrodila na největším a nejrozvinutějším trhu na světě? Proč kvůli chybám západních bank dnes trpí v první řadě ty nejzaostalejší země? Jak to, že za 70 let od doby Velké deprese neumíme chránit své hospodářství? Tak těmito otázkami se dnes zadávají vlády všech postižených ekonomik.

4.1 Kořeny a průběh krize Existuje velké množství předpokladů, proč jsme se dnes ocitli v tak bezvýchodné situaci. Jedno je ale jisté: krize nebyla až natolik náhlým jevem, neočekávaným byl její rozmach. Většina ekonomů se ale shodne na tom, že na současné situaci není nic neobvyklého, krize má zcela klasický průběh a liší se od ostatních jen v některých charakteristikách. Francouzský měsíčník Le Monde Diplomatique dokonce označil

Filipová, H. a Němec, P., Z nejhoršího jsme uvnitř, únor 2009, Ekonom, číslo 5, s. 24; MMF Webcast, The Crisis in the Global Economy – „Why markets collapsed. How can they recover?“, únor 2009, dostupné z: http://www.imf.org/external/mmedia/view.asp?eventID=1391; OSN, OON i mirovoj finansovij krizis, dostupné z: http://www.un.org/russian/esa/fincrisis/ 61

46

současnou recesi za učebnicový příklad krize a popsal její dosavadní průběh v osmi krocích.62 Společnou charakteristikou počátku všech krizí, ať už Tulipánového šílenství nebo Asijské krize, bylo nadměrné nadšení investorů, masová euforie, kterou krátce po svém vrcholu střídala panika. Davový optimismus se i tentokrát podílel na průběhu krize, jelikož jako u každé spekulace i tady platilo, že se do hry muselo zapojit co nejvíce lidí. Banky bezohledně poskytovaly úvěry skoro všem, a když se bonitní část obyvatelstva brzo vyčerpala, vedení bank začalo zavádět hypoteční programy pro více rizikové skupiny s podstatně přijatelnějšími podmínkami. Příkladem takového programu je například model 2+28, kdy se zákazníkovi nabízely první dva roky splácení s velmi nízkými úroky, či skoro nulovými, a až po dvou rocích se úroky dostávaly na svou tržní úroveň. Zákazníci mimo různá pojištění proti neschopnosti splácet byli uklidňovány i tím, že v nejhorším se nemovitost dá vždy se ziskem prodat. V bankovním sektoru začaly přibývat termíny jako „subprime mortgages“, „other residential real-estate loans“, „consumer credit“, ale třeba i v podnikatelském sektoru začaly být populární tzv. „covered light“ tedy úvěr s jednoduššími podmínkami pro získání a tedy hůře zajištěné půjčky63. Tyto rizikové půjčky se banky občas snažily diverzifikovat tím, že na trh umísťovaly deriváty, odvozené od těchto méně kvalitních úvěrů, které nakupovaly zejména hedgeové fondy. I přes veškerou rizikovost těchto investic ratingové agentury jim přisuzovaly vyšší kategorie1. Prvním impulsem ke zhoršení solventnosti rizikových skupin zákazníků posloužilo několik kroků nenápadného zvyšování úrokových sazeb centrální bankou v zájmu boje proti inflaci. I když se jednalo o periodické zvyšování jen o 0,25 procentního bodu, tak se i tím situace vymkla z rukou. Již zmíněný francouzský měsíčník Le Monde Diplomatique vypočítal, že pokud dlužník v roce 2005 přistoupil na hypotéku s měsíční sazbou 6,3 procenta, tak se jeho splátky o dva roky později zatížily 11,25 procenty. Tak, například, z původní měsíční splátky 414 USD stávala

Duménil, G. a Lévy, D., US on the Road to Financial Ruin, září 2009, Le Monde Diplomatique, dostupné z: http://mondediplo.com/2008/09/05/usfinance

62

MMF Webcast, The Crisis in the Global Economy – „Why markets collapsed. How can they recover?“, únor 2009, dostupné z: http://www.imf.org/external/mmedia/view.asp?eventID=1391

63

47

splátka ve výši 691 USD. I to se již na začátku roku 2007 stalo příčinou nesolventnosti 14 % dlužníků kategorie „subprime“.64 Již v únoru roku 2007 zveřejnila největší banka světa HSBC vážné obavy z důvodu velké částky vynechaných splátek. Pak už jen následovala vlna defaultů hypotečních institucí. Přisuzovat vznik globální finanční krize jen jednomu faktoru je ale nesprávné. K dramatické situaci se přidal i podnikatelský sektor také neúměrným zadlužováním. Pokud se ke všemu přidá morální hazard, který je u zapůjčených prostředků o hodně větší, je na světě krize. Příčinu natolik lehkomyslného chování bank vidí například George Cooper v přílišné liberalizaci bankovních aktivit. Ve své knize „The Origin of Financial Crises: Central Banks, Credit Bubbles and the Efficient Market Fallacy“ píše, že americký Federální rezervní systém (FED) se přidržují několika ekonomických teorií na různých etapách ekonomických cyklů. Pokud se americkému hospodářství daří a prožívá ekonomický vzestup, vláda tomu nechává volný průběh a ekonomika se řídí přirozenými proudy nabídky a poptávky. Pokud je však hospodářství v recesi, vláda se začíná držet keynesiánského myšlení, tedy bere řízení do svých rukou a začíná na úkor příznivé platební bilance snižovat daně, uměle vytvářet pracovní místa a snižovat úrokové sazby. Cooper píše, že „kdyby se Isaac Newton podřídil stejným normám, byl by nám zanechal tři gravitační zákony: jeden popisující chování jablka, když je vyhozeno do vzduchu, další zcela odlišný zákon, popisující, jak potom jablko padá zpátky na zem, a třetí tvrdící, že se jablko vůbec nikdy nepohybuje“65. Problém fungování tohoto systému je podle Coopera v tom, že stát v období vzestupu nestačí pokrýt svůj

deficit, natož vytvořit přebytek.

Mimochodem, byl to jeden z faktorů, proč v 70. letech keynesiánská teorie zkolabovala.

64

Němec, P., Krize podle šablony, leden 2009, Ekonom, číslo 3, s. 44

65

Pressley, J., Jak jsme se do té bryndy dostali, Ekonom, vydání 29.1.2009, s. 62

48

ČNB vidí příčiny krize mimo jiné i v dalších faktorech66: •

Dlouhodobě nízká inflace → nízká úroveň zhodnocení kapitálu ve světě + obrovský objem volné likvidity: o Ochota investorů podstupovat vyšší rizika o Poptávka po produktech přinášejících vyšší zhodnocení o Zájem akcionářů bank (když se „daří“ konkurenci, musíme jít do stejných rizik jako oni) a tlak na managementy bank

• Dlouhodobě nízká míra úspor v USA a ochota zahraničních investorů financovat spotřebu amerických domácností (deficity běžného účtu) • Nízké úrokové sazby FEDu (2001 – 2005): snadné dlouhodobé financování krátkými levnými penězi •

V celém řetězci transakcí měly zapojené subjekty zájem inkasovat poplatky za svůj podíl a následně přenést riziko na dalšího držitele: o Hypotéční brokeři: maximalizace počtu a objemu uzavřených smluv (např. i půjčky nezaměstnaným) o Odhadci: přeceňování hodnoty nemovitostí o Poskytovatelé hypotéčních úvěrů: maximalizace objemu úvěrů a odvozených cenných papírů o Ratingové agentury: maximalizace počtu hodnocení

Poslední faktor přivedl hypoteční systém na principy fungování tzv. „letadel“ nebo „pyramid“, ovšem ve velmi specifické podobě. Zkreslená posouzení odborníků ještě více přidávala optimismu nadšeným investorům a vedla tak ke ztrátě sebekontroly. Po rozsáhlém krachu hypotečních institucí v roce 2007 výrazně klesly ceny nemovitostí. I přesto ale nikdo nečekal natolik rozsáhlou krizi. Vážné dopady lokální krize se však začaly brzy projevovat i v ostatních státech. Oficiálně Světová finanční krize se datuje ke konci roku 2007. Bankovní trhy ostře pocítily deficit likvidních

Singer, M. (viceguvernér ČNB), Finanční krize: příčiny a možné dopady na českou ekonomiku, říjen 2008, dostupné z: www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/.../ Singer_20081029_Appia.pdf 66

49

prostředků, což je donutilo omezit ne-li zcela zastavit půjčování peněz. A to samo o sobě už bezprostředně vede k ekonomickému pádu. 67

4.2 Současné dopady finanční krize a očekávání Generální ředitel MMF Dominique Strauss-Kahn začátkem roku 2009 poznamenal, že „vyhlídky jsou horší, než se čekalo nejen v USA nebo Evropě, ale také na hlavních rozvojových trzích jako Čína, India a Brazílie, které zažijí velké zpomalení růstu ve srovnání s posledními vývojovými trendy“68. Bývalý francouzský ministr financí také dodal, že „jsme v září byli velmi blízko k celkovému kolapsu světové ekonomiky“1 Teď je už zřejmé, že finanční kolaps poškodil I takovou ekonomiku jako je Čína, která se dříve považovala za ekonomickou „kotvu“ která udrží světovou ekonomiku před pádem. V poslední době se krize začala dotýkat i těch nejchudších zemí světa. Jejich většině se podařilo vyhnout předchozím fázím globální krize, která začala na finančních trzích rozvinutých zemí a už se přehoupla přes rozvojové země. Ale teď to do nejchudších zemí začíná udeřit plnou sílou, hlavně přes obchod, jelikož poklesla poptávka po importu z chudých zemí. Ze 71 států, klasifikovaných jako oprávněných ke zvýhodněným půjčkám MMF, většina pocítí stagnaci nebo snížení příjmu na hlavu už tento rok. Nejvíce budou podle předpokladů zasažené exportéry komodit, čelící nízkému exportu a nízkým cenám.69 Dnes už nemluvíme jen o finanční krizi, jelikož krize takového charakteru a rozmachu je zároveň i hospodářskou. Státy trpí propadem spotřeby kvůli těsnějším finančním podmínkám, ztrátě akciové a hospodářské hodnoty v podnikové sféře, kvůli zvýšené nezaměstnanosti, špatné vyhlídce do budoucna a celkové nejistotě. Reaguje na špatné finanční podmínky, na očekávání spadu prodejů a na

67 Singer, M. (viceguvernér ČNB), Finanční krize: příčiny a možné dopady na českou ekonomiku, říjen 2008, dostupné z: www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/.../ Singer_20081029_Appia.pdf 68 IMF Survey Magazine, World Faces Deepening Crisis , IMF Chief Warns, leden 2009, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2009/NEW012109A.htm 69

IMF Survey Magazine, Economic Crisis Starts to Hit World’s Poorest Countries, březen 2003, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2009/NEW030309A.htm

50

ekonomickou neurčitost podniky také prudce omezily výdaje. Na konci roku 2008 podnikový sektor také omezil produkci, ale zřejmě nedostatečně, aby se vyhnul nadbytečným zásobám, kterých se bude zbavovat v průběhu roku 2009.70 Ve své zprávě z konce května OECD analyzuje trendy mezinárodního obchodu, zasaženého krizí. Uvádí, že „poptávka po zboží dlouhodobé potřeby byla zasažena velmi silně. Zvláště byla zasažena zemědělská odvětví, která byla zaměřena na mezinárodní odbyt. Graf 6: Růst světového obchodu

Zdroj:

Elmeskov, J., OECD, The General Economic Background to the Crisis, 24-26 května, dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/59/49/42843570.pdf

V české ekonomice je situace klidnější než ve světě, ale i tak čelíme největší bankrotové vlně za několik desítek let. Podle úvěrové pojišťovny Euler Hermes Čescob (je součástí největší nadnárodní skupiny v oblasti úvěrového pojištění Euler Hermes) bylo v roce 2008 podáno nejvíce návrhů na konkurz za více než deset let. A to nejhorší se teprve ukáže v roce 2009. Podle průběhu krize si můžeme všimnout, na které sektory krize postupně doléhá, tj. které sektory trpí jako první a které následovně. Jako první krizi pocítila vláda a

70

Elmeskov, J., OECD, The General Economic Background to the Crisis, 24-26 května 2009, dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/59/49/42843570.pdf

51

centrální banky. Následovně problémy s likviditou dolehly na podniky zaměřující se na formu B2B (Business to Business). Jako reakce se následně zvýšila zaměstnanost a ve finanční tísni se ocitli obyčejní spotřebitelé. A už dnes můžeme vidět, jak propadá maloobchod a odvětví zaměřující se na konečné spotřebitelé (forma B2C – Business to Consumer). Aleš Michl, portfoliový stratég Raiffeisenbank na konci minulého roku zveřejnil vlastní studii, ve které rozdělil jednotlivé sektory v ekonomice do tří barev: černá, bílá a růžová. Barvy jsou symbolickou známkou předpokladu rozvoje v roce 2009 českých ekonomických odvětví. Černá znamená výrazné problémy a rizika v sektorech, růžová patří odvětvím, které jsou podle daného pohledu v relativně dobrém stavu, a bílá označuje neutralitu – tj. na tyto odvětví se Michl kouká ze tří úhlů pohledů: stav zakázek a tržeb z exportu, stav zaměstnanosti v sektorech a analýza citlivosti marže na kurz koruny v závislosti na konkurenci.71 Tabulka 1: Trojdimenzální analýza sektorů domácí ekonomiky Analýza citlivosti

Analýza nových zakázek a tržeb z exportu

Analýza vývoje

marže na kurz

zaměstnanosti

koruny v závislosti na konkurenci

Zemědělství, ubytování Černé sektory

Textil, oděvy, sklo

a restaurace, vzdělání,

Sklo, textil, chemie

zdravotnictví

Bílé sektory

Automobilky, výroba a

Těžba nerostných

oprava strojů, počítače,

surovin, veřejná správa,

Kovy, stavebnictví,

vláknina a papír,

doprava a spoje,

pivo

chemie a farmacie

stavebnictví Zpracovatelský

Růžové sektory

Kovy, hutnictví,

průmysl, stavebnictví,

Automobilky, výrobci

televize

obchod, výroba energie,

strojů, papír

finančnictví Zdroj:

71

Michl, A., (Reiffeisenbank), Nejlepší časy skončily, Bankovnictví, č.10/2008

Michl, A., (Reiffeisenbank), Nejlepší časy skončily, Bankovnictví, č.10/2008

52

Co se týká USA, tak tam je situace ještě vážnější. „Podle elektronické soudní databáze v USA dojde denně k 5 000 krachů, pokud se započítá i nesolventnost domácností. To znamená nárůst o 54 procent mezi roky 2007 a 2008. Kdyby tímto tempem bankroty pokračovaly, tak za letošek to bude 1,2 až 1,4 milionu zbankrotovaných subjektů“72. Podle zmíněné úvěrové pojišťovny Euler Hermes „nejhůř má dopadnout Evropa. Počet úpadků zde poskočí sice jen o 16,7 procenta, v absolutním čísle to ale znamená, že vyšplhá na bezmála 200 000. Podle Romea Grilla, hlavního ekonoma zmíněné pojišťovny, bude nejhorší situace v automobilovém průmyslu, maloobchodu, textilním průmyslu a logistice“1. Nejhorší situace z celé Evropy se očekává ve Francii, kde se předpokládá krach 63 000 společností, čímž by měla předejít i Ameriku, kde se čeká bankrot 62 000 podniků. Dnes je již zcela jasné, že hospodářská a finanční krize nepostihla všechny země ve stejné míře (viz Obrázek) a každá země by podle svých prostředků a uvážení měla sestavit svůj vlastní plán k zastavení recese. Většina ekonomů a mezinárodních institucí však vidí záchranu v podpoře exportu. Většina z nich se proto obává zvýšených protekcionistických opatření. Obrázek 1: Předpoklad růstu HDP v jednotlivých regionech v r. 2009

Zdroj:

72

IMF Data Mapper, interaktivní mapa dostupná z: http://www.imf.org/external/datamapper/index.php

Ekonom, Bankrotové domino, číslo 4, únor 2009

53

K posílení ekonomiky již bylo vynaloženo nemálo prostředků. „Záměry na podporu domácích ekonomik se předhánějí ve zvyšování veřejných výdajů, snižování daní, podpoře některých ohrožených odvětví a krocích v sociální oblasti. Rekordně obsáhlý balíček schválila třeba vláda kancléřky Angely Merkelové. A to i přesto, že ona sama se původně stavěla k podobným plánům a návrhům velmi neochotně. Nakonec dosahuje dvouletá záchrana částky 50 mld. EUR. Jde o rekordní pomoc v poválečném Německu a kvůli těmto penězům se prohloubí letošní deficit veřejných financí. Rakouská vláda chce na povzbuzení ekonomické konjunktury vyčlenit 2 mld. EUR, které mají být zhruba z poloviny určeny na státní garance úvěrů a na urychlení výstavby i modernizaci komunikací.“73 Největší a nejhodnotnější roli ve financování států je však MMF, který denně vydává nové statistiky a analýzy, a který doposud schválil finanční pomoc po programu GRA* více než 34 mld. RDS** (viz Příloha 5) MMF také nedávno vydal utěšující prognózy pro vývoj mezinárodní ekonomiky v příštích letech. I přes horší situaci se MMF stále drží svých předpovědí, že v roce 2009-2010 nás čeká pomalý ekonomický vzestup. Jestli tyto prognózy slouží jen k psychologickému nátlaku na oživení spotřeby a poptávky – to se uvidí. Opačné stanovisko však zaujal Jean-Claude Juncker, předseda Evropské měnové unie, prohlásiv, že krize potrvá i v roce 2010.74

* GRA = General Resources Account obsahuje valutové zásoby členů MMF, zásoby SDR, zlato a jiná aktiva. Tyto zásoby jsou odvozené hlavně od členských příspěvků plus jakýchkoliv aktivních půjček ** Měnová hodnota SDR je odvozena od součtu hodnot v USD, založeném na tržních směnných kurzech košíku hlavních měn (US dolar, Euro, Japonský yen a Britská libra). Směnný kurz SDR je přepočítáván denně a hodnoty košíku jsou nastaveny každých pět let. (kurz k 29.května 2009 je 1 SDR = 1,54805 USD, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/fin/data/rms_sdrv.aspx) 73

Filipová, H., Němec, P., Z nejhoršího jsme uvnitř, Ekonom, únor 2009, č.5, , s. 25

74

ČNB, Kondice české ekonomiky, dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2009/cl_09_090312.html

54

Graf 7: Růst HDP v r.1990-2012

Zdroj:

IMF Data Mapper, interaktivní graf dostupný z: http://www.imf.org/external/datamapper/index.php

I přes všechny škody, které krize už stačila napáchat a ještě napáchá je možná jedinou pozitivní charakteristikou to, že má definitivně očistný efekt. Z ekonomiky zmizí všechny slabé podniky, ustojí a posílí svou pozici ty silnější. Jak uvádí agentura PriceWaterhouseCoopers ve své analýze „The Day after Tomorrow“, po krizi bankovní sektor zřejmě čekají velké změny. Banky se podle odhadů zaměří na „klasické bankovnictví“, tj. budou více směřovat k tradičnímu bankovnictví a budou více kontrolovány. Finanční moc se podle odhadů po krizi začne přesouvat na východ.75

75

Machala, K., Bankovní svět už nikdy nebude stejný, Bankovnictví, č.4/2009

55

Závěr Finanční krize s podivuhodnou pravidelností otřásají světovou ekonomiku od samého zrození obchodu. Zatím se ale nenašel univerzální lék na ekonomické otřesy. Hnacím motorem finančních trhů jsou totiž především lidé, kteří se řídí psychologickými faktory a profesionálními návyky. Pokud se na trhu objeví možnost dobrého výdělku, investoři začínají vkládat peníze v dobrých očekáváních. Pokud se jim daří, přiláká to další a další investory, dokud dav nepodlehne masovým náladám, které, jak je známo se velmi rychle šíří. V době, když je ekonomika na samém rozkvětu již investoři jen těžce zvládají myslet racionálně a v plné síle oceňovat podstupovaná rizika. Pak už jen stačí sebemenší příčina ke změně davové nálady a k vypuknutí paniky. Psychologický faktor je jen jednou z příčin výskytu krizí. Jen občas se stává hlavním faktorem vzniku krizí, ale zcela vždy je přítomen v jejich vývoji. Ekonomická teorie obsahuje množství teorií vzniku krizí. A s každým novým kolapsem jich přibývá. Trendem posledních let se stala teorie nadměrné liberalizace bankovních aktivit, která našla své uplatnění jak v Asijské krizi na konci 90. let, tak v současně probíhající krizi. Asijská krize se však značně liší od současné. Začala sice také v bankovním sektoru, ale vinou posloužila malá rozvinutost bankovního odvětví východních zemí, zatímco současná krize vznikla na nejrozvinutějším finančním trhu. Vysvětluje možné příčiny vzniku finančních krizí, jsem se snažila dostat ke kořenům problému. Každá teorie totiž má své uplatnění v předchozích krizích. Jak potvrzuje i mnoho ekonomů, každá krize se vyvíjí podle strukturovaného modelu. Proč tedy doposud nejsme schopni předcházet problémům dříve, než se objeví? Podle mě je hlavním faktorem vládní řízení. Dokud vládá nechává volný průběh finančním a ekonomickým děním, na trhu se objevuje víc a víc zájemců rychle zbohatnout – taková je již lidská psychologie, kterou změnit nebo vyloučit nemůžeme. Není však dobrá ani přílišná regulace, která by mohla táhnout trh zpátky k socialismu. Vlády musí najít zlatý střed a naučit se včas reagovat na přílišné nadšení v jednotlivých finančních či ekonomických sektorech. Problém je, že to není ani v zájmu vlády – 56

tlumit trh ve stádiu samého rozkvětu. Proto se nacházíme v začarovaném kruhu, se kterým se musíme smířit. Jediné, čemu se mohou postavit vlády jednotlivých států – dopadům krize. Z každé historické krize si odnášíme ponaučení, kterým se snažíme čelit při následujících ekonomických šocích. Tulipánové šílenství – klasická spekulační bublina seznámila lidstvo s finančními krachy. Severomořská bublina nás naučila znát cenu akciím. Velká deprese byla prvním propadem takového rozmachu, ze kterého jsme si mimo jiné poznamenali chyby při řízení ekonomik v recesi (např. následky protekcionismu). Černé pondělí ukázalo, že i obrovský propad na finančních burzách nemusí bezpodmínečně vést ke krizi. Asijská krize poukázala na rozdílný ekonomický rozvoj regiónů a na rozdílnou rozvinutost finančních trhů. A nakonec současná krize. Ta mimo nedokonalý bankovní systém odhalila význam globalizace v současném světě. Ke stabilizaci finančního systému ale jednotlivé vlády využívají nejen svých zkušeností. Rozvoji mezinárodních financí pomohlo především vytvoření několika mezinárodních institucí, které se specializují na poradenství a na finanční podporu v krizových situacích. I přes velkou kritiku v posledních letech nezbytnost své existence dokázaly organizace jako Mezinárodní Měnový Fond, poskytující krátkodobou finanční pomoc a poradenství v krizových obdobích, Světová banka, zaměřující se na dlouhodobou finanční podporu jak rozvinutých, tak i velmi chudých států, Světová obchodní organizace, poskytující podmínky pro jednání a řídící a podporující férový mezinárodní obchod a řada dalších organizací. Současnou finanční a teď už i hospodářskou krizi většina těchto mezinárodních institucí označuje za nejhorší krizi za posledních 70 let. Tato krize překvapila především svým rozmachem, kterým poukázala na negativní stránku zvětšující se globalizace. Tato finanční krize totiž začala ve Spojených státech a podle odhadů se očekával jen lokální spad. Na konci roku 2007 však krize překročila americké hranice a přehnala se nejdříve přes rozvinuté ekonomiky. Na východní státy, hlavně na Čínu se ještě v minulém roce koukalo jako na specifickou kotvu, držící mezinárodní trh nad vodou. Na začátku roku však i tyto státy začaly vykazovat klesající tendence. Nejpodivuhodnější ale je, že krize bezmála před několika týdny

57

dopadla i ty nejchudší státy. Přičemž nositelem této zhoubné choroby v tomto případě byl klesající mezinárodní obchod. Predikce vývoje finanční a hospodářské situace se velmi liší. Zatímco MMF si je jisté, že se právě nacházíme na samém dně krize a v roce 2010 bychom se měli těšit na velmi pomalé, ale jisté oživení, tak předseda Evropské měnové unie očekává ještě nejméně rok vleklého spádu. Po analýze vývoje krize teď světová ekonomika prožívá třetí vlnu, která zachvátila nejchudší země. Co se týká strukturálního rozvoje, finanční tíseň ihned po vládě pocítily společnosti formy B2B (Business to Business), tedy společnosti zaměřující se na poskytování zboží a služeb jiným podnikům. Po velkých vlnách propuštění a poklesu ceny práce se ve finanční tísni ocitli obyčejné obyvatelé. Teď prožívají největší spád podniky formy B2C (Business to Consumer), které závisí od spotřeby obyvatelstva. Je tedy zřejmé, že se krize vyčerpává, a další mohutné propady přijdou jen těžce. Proto ve svém přesvědčení se přikláním k predikcím MMF, které předpovídají stagnaci v průběhu tohoto roku a oživení ekonomik v následujícím. Jakým by ale závěr krize nebyl, je již zcela jasné, že bankovní sektor čekají velké změny. Větší regulace je zcela jistá, některé analýzy však předpovídají tendence k navrácení se k tradičnímu bankovnictví, tj. omezení stínového bankovního sektoru a vyřazení některých rizikových derivátů. Ale i po úspěšných reformách v bankovním sektoru by vlády neměly zapomínat na ostatní rizikové články mezinárodních financí, které možná již za několik let znovu srazí světovou ekonomiku na kolena.

58

Použité zdroje: Knihy a časopisy Diamond, D. – Dybving, P., Bank Runs, Deposit Insurance and Liquidity, Journal of Political Economy, 1983, vol. 91 Ekonom, Bankrotové domino, číslo 4, únor 2009 Filipová, H., Němec, P., Z nejhoršího jsme uvnitř, Ekonom, únor 2009, č. 5 Finanční slovník, Praha, Svoboda, 1973 Fisher, I., Booms and Depressions, New York, Adelphi, 1932 Jonáš J., Bankovní krize a ekonomická transformace, Praha, Management Press, 1998 Machala, K., Bankovní svět už nikdy nebude stejný, Bankovnictví, č.4/2009 Malá Československá encyklopedie (3. část), Academa 1986 Michl, A., (Reiffeisenbank), Nejlepší časy skončily, Bankovnictví, č.10/2008 Musílek, P., Podstata a příčiny finančních krizí, Acta Oeconomica Pragnesia 2003, 11. ročník Němec, P., Krize podle šablony, leden 2009, Ekonom, číslo 3 Pressley, J., Jak jsme se do té bryndy dostali, Ekonom, vydání 29.1.2009 Veselá, J., Cenové bubliny a finanční krize, Acta Oeconomica Pragnesia, 2003, 11. ročník

Internetové zdroje: Akerlof, G.A. a Romer, P.M., The economic Underworld of Bancruptcy for Profit, dostupné z: http://www.nber.org/papers/r1869 Blanchard, O. a Watson, M., Bubbles, Rational Expectations and Financial Markets, dostupné z: http://www.nber.org/papers/w0945

59

Bretton Woods Update No.08, Sibling rivalry: can the Fund and Bank cooperate?, duben 1998, dostupné z: http://www.brettonwoodsproject.org/art.shml?x=15755 ČNB, Kondice české ekonomiky, dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2009/cl_09 _090312.html ČNB, Singer, M. (viceguvernér ČNB), Finanční krize: příčiny a možné dopady na českou ekonomiku, říjen 2008, dostupné z: www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_pr ojevy/.../ Singer_20081029_Appia.pdf Danova,M., Velikaja depressija 1930-ch v SŠA, Svoj Biznes, říjen 2008, dostupné z: http://www.mybiz.ru/index.php?page=3074 Duménil, G. a Lévy, D., US on the Road to Financial Ruin, září 2009, Le Monde Diplomatique, dostupné z: http://mondediplo.com/2008/09/05/usfinance Džabrailov, I., Bankrotstvo politiki i neobchodimosť reform, červen, 2008, dostupné z: http://news2000.org.ua/print?a=%Fpaper%2F16479 Elmeskov, J., OECD, The General Economic Background to the Crisis, 24-26 května 2009, dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/59/49/42843570.pdf Frankel, M., When the Tulip Bubble Burst, Business Week, duben 2000, dostupné z: http://www.businessweek.com/2000/00_17/b3678084.htm Galbraith, J.K., James K. Galbraith on Global Keynesianism (an essential summary edited by the Jobs Letter), dostupné z: http://www.jobsletter.org.nz/art/artg0002.htm Goldstein, M., Turner, P., Banking Crises in Emerging Economies: Origins and Policy Options, BIS (Bank for International Settlements), Economic Papers, 1996 , dostupné z: http://www.bis.org/publ/econ46.pdf?noframes=1 Hutchison, M., McDill, K., Are All Banking Crises Alike? The Japanese Experience in International Comparison, NBER, 1999, dostupné z: http://www.nber.org/papers/w7253.pdf?new_window=1

60

IMF News by Lane,T. and Schulze-Ghattas,M., IMF-Supported Programs in Indonesia, Korea, and Thailand (Program Financing and Market Reactions), 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/op/op178/OP178.pdf IMF News, IMF Approves Augmentation of Russia Extended Arrangement and Credit under CCFF; Activates GAB, červenec 1998, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/1998/PR9831.HTM IMF News, IMF Approves Stand-by Credit for Russia, červenec 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/1999/pr9935.htm IMF News, IMF Approves US$17,8 Billion Stand-By Credit for Mexico, únor, 1995, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/1995/pr9510.htm IMF Survey Magazine, Economic Crisis Starts to Hit World’s Poorest Countries, březen 2003, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2009/NEW030309A.htm IMF Survey Magazine, World Faces Deepening Crisis , IMF Chief Warns, leden 2009, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2009/NEW012109A.htm IMF Webcast, The Crisis in the Global Economy – „Why markets collapsed. How can they recover?“, únor 2009, dostupné z: http://www.imf.org/external/mmedia/view.asp?eventID=1391 IMF Webcast, The Crisis in the Global Economy – „Why markets collapsed. How can they recover?“, únor 2009, dostupné z: http://www.imf.org/external/mmedia/view.asp?eventID=1391 Itskevich, J., What caused the Stock Market Crash of 1987? George Mason University’s History News Network, červenec 2002, dostupné z: http://hnn.us/articles/895.html Moral’nij risk v periody finansovix krizisov, dostupné z: http://fincrisis.ru/2008/09/19/moralnyjj-risk-v-periody-finansovykhkrizisov.html#_ftn1 Obor mnohostranné a společné obchodní politiky, Základní informace k WTO a DDA, duben 2008, dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument7894.html 61

OSN Zprávy, Následky asijské krize (Otázky a odpovědi na finanční krizi ve východní Asii), 1998r., dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=549 OSN, OON i mirovoj finansovij krizis, dostupné z: http://www.un.org/russian/esa/fincrisis/ Říhová, K.: Události formující podobu mezinárodního obchodu od druhé poloviny 19. století, květen, 2006, http://www.e-polis.cz/svetova-ekonomie/147-udalostiformujici-podobu-mezinarodniho-obchodu-od-druhe-poloviny-19-stoleti.html Sarkisyan, I., Významné finanční krize 90. let – Rusko, říjen, 2007, http://dumfinanci.cz/?text=328-vyznamne-financni-krize-90-let-rusko World Bank News, East Asia’s Road to recovery, dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/NEWS/0,,contentMDK:20019494 ~menuPK:34460~pagePK:34370~piPK:34424~theSitePK:4607,00.html WTO News: Speeches – DG Mike Moore, Trade for Development – the Way Ahead, září 1999, dostupné z: http://www.wto.org/english/news_e/spmm_e/spmm04_e.htm WTO Press Brief, Fiftieth Anniversary of the Multilateral Trading System, dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min96_e/chrono.htm

62

Seznam tabulek, grafů a obrázků Graf 8: Vývoj indexu DJIA v letech 1920-1940

Graf 2: Vývoj indexu DJIA v letech 1980-2000 Graf 3: Indonézie, Korea a Thajsko: domácí a externí poptávka (ve vztahu k růstu HDP, v %) Graf 4: Do- a pokrizový růst HDP v Azijských státech Graf 9: Azijský trh se zbožím v letech 1989-1999 (v mld USD)

Graf 6: Růst světového obchodu Graf 7: Růst HDP v r.1990-2012 Obrázek 1: Předpoklad růstu HDP v jednotlivých regionech v r. 2009 Tabulka 1: Trojdimenzální analýza sektorů domácí ekonomiky

63

Seznam příloh Příloha 1: Volatilita makroekonomických indikátorů a bankovních ukazatelů (19801995) Příloha 2: Indonézie, Korea a Thajsko: ceny na akciových trzích Příloha 3: Oficiální financování Příloha 2: Světový export zboží a služeb v letech 1995-1997 Příloha 3: Hlavní zdrojový účet (GRA): dluh úvěrových dohod (v tisicích SDR)

64

Přílohy Příloha 4: Volatilita makroekonomických indikátorů a bankovních ukazatelů (1980-1995) Země Argentina Chile Brazílie Mexiko Venezuela USA Japonsko Německo Zdroj:

Volatilita HDP (směr. odchylka v %) 5,5 5,8 3,7 4,2 4,9 2,1 1,8 1,8

Volatilita inflace (směr. odchylka v %) 860,0 7,5 767,6 39,4 21,9 3,1 2,0 1,9

Bankovní depozita (v % z HDP) 23,5 20,9 20,7 33,2 12,7 4,4 2,5 5,4

Goldstein, M – Turner, P: Banking Crisis in Emerging Economies: Origins and Policy Options, BIS, Economic Papers, No 46, October 1996, dostupné z: http://www.bis.org/publ/econ46.pdf?noframes=1

Příloha 5: Indonézie, Korea a Thajsko: ceny na akciových trzích

Zdroj:

IMF Occasional Paper by Hamann, J., IMF-Supported Programs in Indonesia, Korea, and Thailand (Background to the Crisis), 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/op/op178/OP178.pdf

65

Příloha 6: Oficiální financování

Zdroj:

IMF Occasional Paper by Lane,T. and Schulze-Ghattas,M., IMF-Supported Programs in Indonesia, Korea, and Thailand (Program Financing and Market Reactions), 1999, dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/op/op178/OP178.pdf

66

Příloha 7: Světový export zboží a služeb v letech 1995-1997

Zdroj:

WTO Special Report: World Trade Growth Accelerated in 1997, despite Turmoil in Some Asian Financial Markets, dostupné z: www.wto.org/english/res_e/focus_e/focus28_e.pdf

67

Příloha 8: Hlavní zdrojový účet (GRA): dluh úvěrových dohod (v tisicích SDR) Member

Armenia, Republic of Belarus, Republic of Costa Rica El Salvador Gabon Georgia Guatemala Hungary Iceland Latvia, Republic of Mongolia Pakistan Serbia, Republic of Seychelles Ukraine

Zdroj:

General Resources Account (GRA): Stand-By Arrangements Date of Expiration Total Amount Undrawn Arrangement Agreed Balance March 06, 2009 January 12, 2009 April 11, 2009 January 16, 2009 May 07, 2007 September 15, 2008 April 22, 2009 November 06, 2008 November 19, 2008 December 23, 2008 April 01, 2009 November 24, 2008 January 16, 2009 November 14, 2008 November 05, 2008

July 05, 2011 April 11, 2010 July 10, 2010 March 31, 2010 May 06, 2010 March 14, 2010 October 21, 2010 April 05, 2010 November 18, 2010 March 22, 2011 October 01, 2010 October 23, 2010 April 15, 2010 November 13, 2010 November 04, 2010 Total

368,000

206,448

IMF Credit Outstanding Under GRA 161,552

1,618,118

1,100,320

517,798

492,300

492,300

0

513,900

513,900

0

77,150

77,150

0

477,100

189,200

287,900

630,600

630,600

0

10,537,500

4,215,000

6,322,500

1,400,000

840,000

560,000

1,521,626

986,282

535,344

153,300

102,200

51,100

5,168,500

2,532,565

2,639,094

350,775

350,775

0

17,600

10,560

7,040

11,000,000

8,000,000

3,029,625

34,326,469

20,247,300

14,111,953

IMF, Lending Arrangements as of April 30, 2009, dostupné z: http://www.imf.org/external/np/fin/tad/extarr11.aspx?memberKey1=ZZZZ&date1key=20 20-02-28

68