*f-

wsaM^f-i::-..

C\s\o/*f-
(Vna knihy $

ICIilgOVNl RAD SOKOLA SLAVSK^HO

1.

Knihy se pujcuji od..

2.

Pfi knize vetsiho obsahu mozno po uplynuti dvou tydnu pozadati o prodlouzeni Ihuty o dalsi dva tydny.

o.

Kdo vypujcenou knihu v case zde uvedenem nevrati, plati za kazdy tyden, at' dokonceny neb nedokonceny. 2 centy pokuty.

4.

Kazdy clen jest opravnen vzdy jen 3 knihy najednou si vypujciti a tyto nesmi jinym osobam pujcovati.

5.

Kdo by vypujcenou knihu poskodil neb ztratil, jest povinen plnou cenou v seznamu zanesenou, ji nahraditi.

do

-

.

. .

. „ na dva tydny.

V,^ 32a

J. ARBESA SEBRANE SPISY. Vychazeji v se§itech po 30 h a Ize odebirati bud' v pfedplaceni na seSity (na 10 seS. poStou K 3*20) nebove vydani svazkovem 8°, v nemz dosud vySlo: Broz. Vaz. Broz. Vaz. Kh Kh Kh Kh

Romanetta* Dil I. 312

3-— 4-80 stran Sivooky demon. Prvni noc umrtvoly. Asponse pousmSj!

Moderniupifi. Obraz

z obchodniho zivota prazskeho. 332 stran . 320 5-—

Romanetta. Dil II. 308 4-80

stran Zazracna Madonna. II divinoBoemo. Vymirajici hfbitov. ky. 352 str

205 stran Zborcene harfy ton . . .

Knihy novel a povidek. Dil II. 309 str. Andel miru. Roman. 3-20 5-

Andel miru. Dil III. 4

Romanetta. Dil IV.

5-80

3v74 str 4 5-80 Dabel naskfipci. Sileny Job. Mflj pfitel — vrah. Adamite. - Fragment romanu pseudo-historickeho. 236 str 2 40 4-20

Elegiezivota. Povidky a novely I. 248 str. . .

16.

18.

21. Nesmrtelni

pijaci.

Novela a povahopisne studie 284 str 3 80 5-60

22. Romanetta. Dil VII.

23. Knihy novel a povi-

Knihy novel a povidek. Dil II 333 str. . Romanetta. Dil III.

az IV. 399 stran ....

346 stran 3-50 5*30 Barikadnici. Elegie o cern^ch ocich. Anna a Marie.

368 stran 3-30 5'10 Svat^ Xaverius. Advokat chud'asu. Duhokfidla Psyche.

Mravokarne roman-

Dill.—II. 319 stran . .

19. Satiry a rozmarne hf icky. Dil 1.325 stian 3-30 5-10 20. Romanetta. Dil VI.

dek. Dil V. 440 stran. 4-20 6- — 24. Zovzdusiumeni.No¬ vely a biograficke crty 440 stran 4-20 .»• — 25. Romanetta. DilVIII. 300 stran 2-90 4-10 Newtonuv mozek. Omlazujici krev. Duhovy bod nad hlavou. Lotr Golo.

26. Zahadne

povahy.

Studie a crty povaho¬ pisne. 364 str 3-60 5-40

27. Romanetta. Dil IX. 336 stran 3-20 5-— Ukfizovana. Akrobati.

28. Z du§evni dilny basniku. Pfispgvekl. 336 str 3-60 5-40 29. Episody z r. 1848.

2 40 4-20

Studie a crty. 312 str. .

Knihy novel a povidek. III. 336 stran . 3 80 5-60 Silhouetty divadelni. Dil I. 291 str 3 — 4-80 Romanetta. Dil V. 308

30. Z galerie cteskeho herectva. Studie a £rty biograficke. 408 str.

.

3-40 5-20 4-40 6-20

31. Knihy novell a po-

stran 3 Kandidati existence.

Vldek. Dfl VI 404 str. 4-40 6-20 32. Theatralia. Studie a crty divadelni I. . . . 4-40 6-20

Arabesky literarni.

33. Elegie fcivota. II. 322

Dil I. 408 stran ... 4 5.80 Agitator. Roman zenskehosrdce. 243 stran . 2 50 4-30

34. Feuilletony. Dil I.

Knihy novel a povi-

35. Romanetta.

sran

3-40 5-20

416 stran . - 4-50 (j-30

Dil X.

dek. Dil IV. 332 stran . 3 50 5-30 Ethiopska lilie • . . VeSkery spisy Arbesovy jsou na skladS v kazdem knihkupectvi.

J. OTTO V PRAZE, Karlovo nAm. 34. Ve Vidni IM Gluckg. 3.

J. ARBES:

SEBRANE SPISY DlL XXXVI.

z DUSEVNI DILNY BASNIKU.

VYDAVA

J. OTTO V PRAZE.

y

/

Z DUSEVNI DILNY BASNIKU. PRISPEVEK K FILOSOFII A TECHNICE TVORENi.

iNAPSAL

J. ARBES. II.

VYDAL J. OTTO V PRAZE.

Veskera prava vyhrazena.

Tiskem „UNIE" v Praze.

Slovutnemu pdnu, panu

SWUDr. 3. SKndtkovi, professoru pfi ceske universite.

J. Arbw: Sebran4 spisy. XXXVI,

HONORE DE BALZAC.

Psano a poprvi tistSno 1879.

Byti pokladanu za nejplodnejsiho spisovatele sveho naroda a nebyti jim; byti k dusevni praci v pravem slova smyslu prikovan, pracovati v potu tvafi den co den bez oddechu po sestnacte hodin, sepsati oelou biblioteku knih. vydelati bajecne summy penez a zemfiti v dluzich v padesatem roce veku sveho — vysilenim .. . jest zajiste mozno jen ve veku modernim. Bezradostny tento zivot vedl francouzsky romanopisec Honore de Balzac, kteryz byl dlouho vseobecne pokladan za nejplodnejsiho spisovatele sve doby. Vyrozumiva-li se pod slovem plodnost pouze jnnozstvi piraci, pak by Balzac ovsem jmena toho ptavlem zasluhoval; ale vyrozumiva-li se pfi torn, abychom tak fekli, ona eruptivni plodnost, ktera nejen mtnoho', nybrz zarovefi i snadno a proto casto i lehkomyslne produkuje, pak Balzac jmena nejplodfriejsiho spisovatele sve dolby nezasluhuje, ponSvadz jim v tomto smyslu nikdy nebyl. Produk'tivnost jeho nejen ze nebyla snadna, ona byla naopak be^p'rikladne namahava, svizelna a mozolna. Podoba-li se spusob pisani skutecne produktivniho spisovatele, jakym byl na pfiklad Ale¬ xander Dumas starsi, lethklomyslnd zabavne hficce, bylo produkovani Balzacovo tezkou dusevni praci,

10

pfi kterez pot vyvstava na cele a fine se po skranich, pfi ktere zanicene oci pfiserne planou, srdce bouflive busi a pisici ruka zimnicne leti po papife a po kterezto tezke praci nastupuje pravidelne du¬ sevni i telesna ochablost. Balzac nebyl, neni a nebude jedinym spisovatelem, kteryz timto pracnym spusobem tvofil; mnohdy obdivujeme se lehkosti nebo i lehkomyslnosti formy nejakeho ^danlive jen jaksi hrave na papdr vrzeneho plodu a zatim stala prave tato lehouckost formy bezpfikladneho dusevniho namahani; avsak Balzac byl bez odporu jednim z fidkeho poctu spisovatelu vsech veku, ktefi s namahavou a mozolnou produkci spojovali take bezpfikladnou pilnost a pracovitost. Genialni muz ten neznal oddechu. Tajemna demonicka moc hnala jej do prace, jako by jej neviditelni demonove lakoty ohmvymi metlami slehali a zfidlem tajemne moci te byla — uslechtilla ctizadost a nouze. Balzac byl naivne, skoro detinsky jesitny. Bylte, jak sam se vyslovuje, pfesvedcen, ze v prvni polovici XIX. stoleti byli toliko ctyfi muzi urceni, aby meli ohromny vliv: Napoleon I., Cuvier, O'Con1nell a — on sam. Prvni travil die slov Balzacoivych z krve Evropy, druhy obepinal celou zemekouli, tfeti byl inkarnaci celeho naroda, kdezto Balzac byl pfesvedcen, ze nadanim svym zpusobi v cele spolecnosti netuseny ruch. Za nasich dnu, kdy soudi se o vyznamu vsech t£chto pripomenutych muzu nepfedpojate, arci kazdy vi, jak velice se Balzac mylil, hlavne vzhledem k svemu vlastnimu talentu. Balzac nemel vsak pouze nespravny pojem o svem povolani, nybrz i o dosahu sv^ho talentu

11

v ruznych smerech. Bylte pevne pfesvedcen, ze sila jeho spisovatelska spociva v dramate a ze na tomto poli musi dosahnouti velkeho uspiechu. Mimo to se pokladal za vytecneho politika. Holduje zasadam konservativnim hajil se stanoviska katolickeho naruzive i pusobeni fadu jezovitskeho, jsa taktez pevne pfesvedcen, ze bude i v politice podobne jako Cha¬ teaubriand hrati ulohu vynikajici. Neuspechy na techto polich nikterak ho nepoucily o opaku — pfed dusi jeho, zda se, vznasela se neustale hvezda nadeje, ktera jej vedla i po bludnych cestach naseptavajic mu klamna sladka slova: ,,Jen vpfed — zitra — jindy — pozdeji . . . Budoucnost nalezi tobe!" . . . Ridka, skoro slepa tato duvera v budoucnost byla hlavni pakou nadlidske jeho cinnosti literarni. Balzac neustale doufa, ze bude proslaven, bohat, milovan a st'asten... Za zdroj slavy, bohatstvi a stesti poklada praci a proto pracuje bez oddechu, s usilim neumornym, az klesa v pf edcasny hrob ... Podivny muz ten sepsal vlastnorucne pfes padesat objemnych dilu ruzneho obsahu. Avsak kvantita tato sama o sobe, ackoli znacna, pfece ani vzdalene neobjashuje bajecnou pracovitost Balzacovu a bezpfikladne mozolny spusob jeho tvofeni. ,,Vedome spatne psati vubec ani nedovedu,'4 psal kdysi Balzac jednomu ze svych nakladatelu a v slovech tech obsazen jest jakysi klic k jeho dusevni cinnosti. Snazil se psati nejen dobfe, nybrz pokud mozno dokonale; snazil se vytvofiti dila umelecke ceny a kladl na vlastni prace mefitko nejpfisnejsi. Byl sam sobe pfisnym, ba mnohdy i bezcitnym kritikem, kteryz i na pracich pomerne nej-

12

dokonalejsich vzdy jeste nalezal vady a nedostatky, ktere nutno odstraniti. A tak stal se Balzac bez odporu nejpilnejsim spisovatelem vsech veku; ba vice jeste — stal se jaksi zivym strojem produktivnim, kteryz s uzasnou pravidelnosti a zarovefi skoro neustale se stejnym umornym, vysilujicim namahanim pracoval, az posleze telesne ustroji znenahla ochablo a vypovedelo mu dalsi sluzby — na vzdy ... Hlavni ^namkou Balzacova zvlastniho spusobu tvofeni je bezpfikladny boj o formu. Dusi jeho slehla myslenka, mnohdy mlhava, neurcita, ale pfece urodna, kterou uznal za vhodnou zpracovati. Bez odkladu zasedl ku psacimu stolu a piocal psati Vrhaje v zimnicnem chvatu myslenky sve na papir, az pramen jejich pro okamzik vyschnul. Tento rukopis zaslan do tiskarny, vysazen a Balzacovi poslan tak zvany kartacovy otisk s sirokym okrajem, na kteremz bylo mozno uciniti nutne opravy. Puvodni nastin zhotoven byl obycejne rychle a bez velkeho namahani dusevniho; lee teprv pfi opetnem cteni pocala ona namahava prace, ktera zzirala sily Balzacovy. Pocal opravovati. Ale jaky to druh opravovani! Pocalt' meniti, pfepisovati, slovem pfedelavati s vzornou pili a svedomitosti. Kazdy odstavec, kazda veta, kazde sluvko ^koumano a vazeno na jemnych vazkach esthetickeho jeho kanonu; zde vyskrtl, tarn zas pfipsal, onen odstavec sredukoval na nekolik fadku nebo dve slova, kdezto jinde zase dve tfi fadky nebo i jedine slovo rozsifeno v cely odstavec nebo poskytlo latku k nov6 kapitole. V brzku podobal se kartacovy otisk a okraj jeho bizzarnimu rukopisu hieroglyfu. V kazde fadce bylo skrtano, kazde druhe neb tfeti slovo zmeneno, ji¬ nym nahrazeno neboi v eelou vetu rozpf edenjo-; u kaz-

13

deho odstavce byla cela fada poznamek, vysvetlivek, korrektur atd. A takto ,,opraven" p'Uto\'al kartacovy otisk znovu do tiskarny, kde byl opet vysazen. Autorovi zaslan druhy vykorrigovany kartacovy otisk s si¬ rokym bilym okrajem, s kterymz nalozil Balzac po¬ dobne jako s prvnim. Opet menil, opet piloval, opet skrtal a pfipisoval se Sisyfovskou trpelivosti, az uz nebylo ani mezi fadky, ani na okraji zadneho mista vice ke korrektufe. A pociruhe ,,opraveny" otisk putoval zase do tiskarny, aby byl ve zmenene forme vysazen. Nemilosrdny autor vsak tim vsim nijak neni uspokojen. Chce tfeti, ctvrty, paty, ba sesty obtah a kazdy pokahka, kazdy skorriguje a upravi podobnym spusobem jako prvni otisk kartacovy; ba mnohy z pozdejsich vykazuje dva i tfikrat tolik kor¬ rektur nez kterykoli z pfedchazejicich. Tak stalo se, ze mnohdy kraticky clanek, urceny pro feuilleton, zmenen v dlouhe pojednani, ze z nepatrne, jen lehce na papir vrzene arabesky stala se psychologicky prohloubena dlouha' novella, ze zdanlive dejem chudicka novelletka vzrostla v nekolikasvazkovy roman. Sazeci arci bruci na nekonecnou tuto korrekturu, ktera je stoji nepomerne v^tsiho namahani nez kterakoli jina z nejobtiznejsich praci typografickych; ale autor je suverennim panem; bez jeho svoleni nesmi byt tisteno, kazda jeho korrektura musi byti svedomite provedena, kazdemu jeho pfani vyhoveno. NeSetfi-li prace a namahani dusevniho on, kteryz z korrektur svych nejen nema zadneho zisku, nybrz naopak znacnou hmotnou skodu, jakz mozno zadati, aby slo po pfani sazecu, ktefi jsou J. Arbes: Sebrane spisy XXXVI.

2

14

za kazdou korrekturu placeni ? Avsak ani sesteronasobna korrektura mnohdy nemilosrdnemu autoru tomu nedostaci. Posila pro sedmou, osmou, devatou, ba casto se stalo, ze musila byti i desata ba i ctrnacta korrektura Balzacovi dodana, nez f ekl: „Ted' jsem hotov — mozno tisknouti!" Tak povstala vsechna dila Balzacova bez rozdilu obsahu. Nejprve ppuhy blesk myslenky, pak strasna prace opravovani, vlastne vypracovani neboli odivani zakladni myslenky ve vhodny hav slovcsny. Zda se, jakoby vlastni tvofivost Balzacova byla se budila teprv pfi pohledu na vydstene fadky; bez tohoto havu byla mu myslenka a latka jaksi beztvarnou mlhou, kterou v st'astnem okamziku dovedl sice jen letmo zachytiti, ale nikdy v pameti zachovati, tim mene ji drive v duchu urovnati a spracovati. Vynalezavost jeho byla patrne okamzita a obraznost jeho, zda se, pomahala mu jen tenkrate, kdyz spocinulo oko jeho na potistenem pa¬ pife a byla tim ohnivejsi, cim vice pfibyvalo pfipsanych hieroglyfu perem. V duchu sve myslenky rozpfadati, vaziti, zkoumati a pofadati, cili v duchu tvof iti bylo u Balzaca naprosto nemozne; on musil miti pfi tvofeni vzdycky take prostfedky fysicke, ktere dusevni cinnosti ieho napomahaly, ba bez kterychz byla tato jen efemerni. Tuto zvlastni, podivnou proceduru tvofeni dluzno miti na zfeteli vzdy, kdykoli se mluvi o torn, zc byl Balzac od svych soucasniku pokladan za nejplodnejsiho spisovatele sve doby, ,,le plus fecond de nos romanciers", jak za zivobyti Balzacova fikali Pafizane, kdykoli byla fee o Balzacovi; nebot' jen tim mozno si uciniti pravy pojeml o jeho vskutku bajecne pilnosti.

15

Rozumi se samo sebou, ze pfi takove umofne cinnosti telesne sily Balzacovy casto ochably, ze skoncil tu neb onu praci k smrti znaven nebo ze byl unavenosti ba vysilenim u prostfed prace pfekvapen a braval masledkem toho utociste k drazdivym prostfedkum ruzneho druhu, aby svou fantasii osvezil a ochabnuvsi sily dusevni k nove cinnosti popohnal. Zpocatku braval utociste ku kave, ale po¬ zdeji prostfedek ten nemel zadneho ucinku, ba na¬ opak podryval jeho zdravi. Tak pise Balzac v jednom1 liste sve sestfe Lauf e*) mimo jine : ,,Kava, ktera mi druhdy pomahala k produktivni ndlade, pusobi nyni jiz jen na kratkou dobu. Byvamt na nejvys asi ctrnacte dni rozcilen, coz jest pro me zdravi osudnym, ponevadz mi pusobi strasne blolesti zaludecni... Lauro! Cely svet slnad se mne posleze nabazi. Nebude take divu .. Nebot' jaky to zivot 1... Dnem i noci byti pfikovanu ku praci a neustale vydanu utokum. A ja bych pfec potfeboval ticha kldsterniho ku svym pracim." Trpkd tato vlastni slova Balzacova jsou zfejmym dukazem, ze povesti o jeho veselosti, svezesti dusevni pfi praci byly pouhym vymyslem, jak i pfi¬ tel jeho Thdophile Gautier dosvedcuje. Avsak pres to vse neustavd Balzac ani na okamzik ve sve obvykle praci. Pfed dusevnim zrakem jeho vznasi se ideal jeho - stesti a slava a pudi jej k zvyseni cinnosti. Chce zapoliti s nejproslavenejsimi basniky o palmu slavy, chce filosofii vykazati nove drahy, chce ve svych romanech bojovati proti nicemnosti *) Viz listy Balzacovy z let 1819—1850, vydane v Pafizi 1876 jako XXIV. dil sebranych spisu jeho.

16

sveta a zvracenosti lidske, chce dofcu milovani zen posinouti do veku, kdy zena jiz jen vzpomina minulych dob, kdy milovala a byla milovana; chce hlasati nove evangelium hisky, chce se stati geniem lidstva a proto pracuje . .. Avsak vedle toho dohani jej k praci zavineny nedostatek hmotny. Balzac nikdy nevyvazl z nesnazi penezitych. Kdyz zahajil svou cinnost literarni, arci nebyly nadeje jeho pfilis skvele. Roku 1821 byl rad, kdyz mu naldadatel vyplatil za jeden dil praci 600 franku a kdyz mesicne jeden takovy dil sepsal. Lee jiz nasledujiciho roku bral za jeden dil 2000 franku a dluhy jeho vzrostly na 120.000 franku . . . Honorafe Balzacovy byly v pozdejsi dobe skoro bajecne. Tak obdrzel roku 1836 za jedno sve dilo 8000 franku a pfijem za praci jedineho mesice cinil nemene nez 25.000 franku. V tu dobu pracoval Balzac s pravidelnosti ziveho stroje ne¬ jen ve due, nybrz i od pulnoci, pfed kterouz jen asi hodinu pospal, az do peti hodin zrana. Nicmene ani takove pfijmy nikterak nestacily k uhrazeni jeho potfeb a libiistek roku 1845 pacil Balzac dluhy sve na 150.000 franku a po p£ti letech zemfel, aniz by byl dluhy sve zaplatil. A dluhy ty trapily jej po cely zivot jeho. Namahaje se, aby je zaplatil, pracoval do upadu, do vysileni ale marne. Ba nezmenil, ba ani nesredukoval sve korrektury, ktere jej staly znacne sumy. Tak vypravuje v jednom svem liste, ze staly kor¬ rektury toho neb onoho romanu mnohdy az 2000 franku, z cehoz nutno souditi, jak malo mu mnohdy, obzvlaste na pocatku jeho literarni cinnosti, kdyz byl pomerne nehrube skvele placen, z honorafe jeho

17

zbylo. Pozdeji, kdyz byl znam a hledan, ovsem mnohy z nakladatelu, jako na pf. firma ,,Vdova Bechetova", uhrazoval naklad za korrektury z vlastniho; ale v tu dobu mel Balzac zase mnozstvi jinych nakladnych libustek, ktere pohlcovaly velke sumy jeho honorafe. Ve. vyse citovanem liste sve sestfe uvadi Bal¬ zac take objednane u neho rukopisy. Piset' do slova: ,,Musim napsati pfes pfes tfi sta casopiseckych sloupcu. ,,Les Lecamus" ........ 120 sloupcu, ,,Temna historie" (v .Journal du Commers") ...... 120 Clanek do listu ,,Mode" . . 64 Clanek do listu ,,Sylphide" . 14 ,,Dva bratfi" v ^Presse" uhrnem . . . 378 sloupcu. A vse to ma byti v jedinem mesici hotovo! Uvazime-li mozolny, s neobycejnou ztratou casu spojeny spusob Balzacova tvofiti, zda se nam byti naprosto nemoznym aby byl JBalzac bez mala 400 objednanych sloupcu casopiseckych v jedinem me¬ sici napsal. Vvsvetlenim k tomu jest nam nejen cela nepfehledna fada jeho praci, nybrz pfede vsim neumorna pravidelnost jeho pracovani vubec. Tak pise v unoru 1833 jedne ze svych pfitelkyh: „Zmenil jsem spusob sveho zivota. O seste neb sedme hodine vecer jdu spat jako slepicc; o jedne hodine z rana se dam zbuditi a pracuju az do osmi hodin. Na to spim opet puldruhe hodiny, pak se nasnidam, vypiju salek cerne kavy 5>

1>

18

a zapfahnu se zase do sveho fiakru. Pracuju do ctyf hodin, pak se vykoupam a jdu na prochazku. Po te obedvam a jdu spat." A takovy nebo podobny zivot vede podivuhodny ten muz den co den po cely svuj zivot. Prace je mu vsim; on nezna jinych radovanek, jinych rozkosi, nez kdyz pero jeho skfipe po pa¬ pife. Balzac nezna v zivote svem jine zmeny, nezli ze snad pfesunuje hodiny sve prace,, vyhledavaje vhodnejsi doby ku sve produkci; ale dobu samu nikterak nekrati. Obycejne pracuje denne po sest¬ nacte hodin a cini tak i v dobe, kdyz befe za sve prace znacne honorafe a kdyz uz i sily jeho ochabuji. Balzac vynikl, jak znamo, jakozto romanopisec a ku podivu, spisovatel, kteryz nejmozolneji produkoval, byl milackem - dam. Krome toho pokusil se tez v journalistice a vydaval nekolik journalu. Posleze jej zachvatila horecka divadelni. Psal di¬ vadelni kusy a uspech, jakeho docilil na prknech, byl mu popudem k dalsimu tvofeni v tomto smeru. Dnesniho dne arci se dramatickych praci Balzacovych takmef ani nespomina; ale tolik je jisto, ze slavival Balzac za sveho zivobyti svym'i dramatickymi pracemi na prknech prave triumfy. Roku 1848, tudiz dva roky pfed svou smrti, byl s Alfredem de Musset milackem divadelniho obecenstva pafizskeho, ackoli byl co do smeru pravym opakem Mussetovym. Musset byl idealista; Balzac naproti tomu vabil hlavne tim, ze byl skeptik, ze ze svych figur, bursianu, lichvafu, vynalezcu atd. u£inil prave razne typy sve doby a ze dialog jeho nesl se duchem, abychom tak fekli, boulevardnim.

19

Uspech na prknech pobadal Balzaca k zvyseni literarni cinnosti, i kdyz sily jeho jiz ochabovaly. Ve sve tisni ohlizi se Balzac po zvyku mnohych svych kolegu take po nejakem spolupracovniku. Pfatele doporucili mu mladeho neznameho, ale nadaneho basnika ze skoly romanticke, jehoz jmeno bylo Lassailly. Balzac vyhledal jej v jeho mansarde za mlhave noci podzimni a dohodnuv se s nim, odvezl si jej ihned na svuj letohradek Ville d'Avnay", kde obyval kleci podobny pavilon, znamy pod jmenem ,,Les Jardies". Kontrakt uzavfen na nekolik roku a povinnosti Lassaillyho, kteremuz se melo dostati uplneho zaopatf eni, bylo: vypomahati Balzacovi pfi pracich dramatickych, t. j. miti vzdy, kdykoli Balzacovi napadlo, nejakou myslenku, nejaky plan nebo dramaticky konflikt v zasobe. Leon Gozlan vypravuje ve sve brozurce ,,Bal¬ zac en pantouffles" o charakteristickem tomto spolu pracovnictvi v tento smysl: Zpocatku byl Lassailly spokojen a pocal i tucneti. Ale Balzac pracoval, jak znamo, nejvice v noci. O druhe nebo tfeti ho¬ dine z rana zazvonil obycejne na sveho spolupracovnika, aby mu pfipomenul jeho povinnost. Nesmely Lassailly nevrle vstal, napolo se oblekl a zapaliv voskovy sloupek, ubirad se tise pustymi komnatami, jez delily jeho lozmci od pracovny mistrovy a tak octnul se v nocni cepici na hlave, mnohdy bos, ale vzdycky ospaly, pfed Balzacem. „Nu. co jste vym>Jslil, mily Lassailly?" optal se obycejne Balzac. Lassailly vytfestiv na sveho mistra oci, jakoby se teprv probouzel, pocal koktati: ^Pravda — bylo by dobfe, kdyby se neco vymyslilo — ano, ano —

20

je nutno, aby se tak stalo -- aby se neco vymys¬ lilo..." ,,Nu, vymyslil jste neco vy ?" dotiral Balzac. ,,Rychle! Povezte, co jste vymyslil! Dostal jsem vcera vecer list, bych nraci brzo dokoncil a slibil jsem i Lemaitreovi. . ." ,,Aj! Racil jste mluviti se slavnym hercem Lemaitreem?" ,,Mluvil jsem s nim je cely nas . .. Chce vsak ode mne drama, jez by celou Pafiz rozplamenilj. Vymyslil'jste si takove drama, Lassailly?" ,,Nevymyslil cele . . . ale ..." ,,Tedy aspon castecne snad osnovu ?" ,,Ano i ne." ,,Nu, povidejte pfec — povidejte!" ,,Bylo by mi velmi milo," mumla Lassailly, ,,kdyby'ste racil drive sam povediti, co jste vy¬ myslil — vy... Nase myslenky ve vzajemne vymene . .. jsem pfesvedcen, ze . . ." ,,Lassailly ! Vzdyt' spite!" ,,Ne, ne nespim!" ,,A pfece - vzdyt' spite stoje . . . Vicka vasich oci zapadaji..." ,,Ujist'uji vas . . ." ,,Vzdyt zivate . . ." ,,Zimou ..." ,,Dobfe! Jdete si tedy jeste chrupnouti, mily pfiteli. Za hodinu na vas zazvonim poznovu." Lasailly vzal svuj sloupek a potaccl se jako opily do sve loznice, kde ulehl . .. Ale jak pfijiti na zakladni myslenku genialniho dramatu ?. . . Pfemysli, vlastne sni . . . az usne . . .

21

Za hodinu zvoni Balzac poznovu. Ubohy ospalec zbudi se a vravora do kabinetu vzneseneho a netrpeliveho sveho spolupracovnika. Nasleduje po¬ dobny dialog jako pfed hodinou a vysledek je tentyz. Balzac chce drama nebo aspoh nejaky impuls nebo tfeba jen zasvit myslenky Lassailly vsak nechce nic, leda spati... Podobny vyjev opakoval se mnohdy pet- i sestkrat za jedinou noc. Lassaillymu vedlo se sice jinak vyborne, ale pfes to pfece pocal blednouti, hubnul a posleze i ochuravel. Caste vytrhovani ze spani a naprosta nemoznost dostati podminkam kontraktu, byly slaboucky mozek jeho tak tozpalily, ze ochuravel. Kdysi setkal se s nim Leon Gozlan. ,,Nu, coz Balzacuv letohradek?" pta se ho. ,,Dum ten jsem uz opustil," odpovedel ubozak pohlednuv ospale k nebesum — ,,navzdy opustil..." ,,A proc? Vzdyt' jste se tarn pfec mel dobfe!" ,,Vytecne! Byt i strava jako v raji! Kazdy den pecene, dvakrat denne zelenina — vseho dost! — A coz teprve kava!!" ,,Proc jste tedy odesel?" ,,Jak se muzete jen ptati! Kdo by to vydrzel! Sedmkrat, ba i osmkrat za noc vstavati! Osmkrate! Ale to neni vse! Miti na prsou ubambitku — a pfemitati — hledati zakladni myslenku dramatu, jez by celou Pafiz rozplamenilo! ... K tomu lidske sily nestaci," dodal a slzy vstoupily mu do oci; ,,ja aspoh nabyl trpkych zkusenosti a prahu toho ni¬ kdy vice nepfekrocim." Ubozak slovu svemu dostal, Nejen ze se k Bal¬ zacovi vice nevratil, ont' od te doby jmeno Balzacovo vzdy jen s hruzou vyslovoval.

22

Potud charakteristicke vypravovani o Balzaspolupracovniku. Balzac zustal opet obmezen na sve vlastni pero, na svuj vlastni mozlefk, a pracoval nyni beze vsi cizi pomoci s touze houzevnatou trpe¬ livosti a svedomitosti jako dfive. Avsak bohatstvi, po nemz byl po cely svuj zivot tak touzil, bylo i nyni jest£ rovn£z tak vzdaleno, nebo lepe feceno je§t6 vzdalenej§i, nez v dobe, kdy byl literarni cin¬ nost svou zahajil. Dluhy jeho byly vzrostly v ohromnou summu. Za to kyne mu sice slava, po kterez byl taktez touzil, ale onoho uznani, jakehoz si byl tak vfele pfdl, pfece se mu ani nyni jeste medostava. Vefejne mineni zove jej nejplodnejsim spisovatelem sve doby, ale Balzac opira se tomu ze vsech sil, ba kdykoli epitheton to jen zaslechne, nabiha mu hnevem zila na cele. Vit' on velmi dobfe, jak mozolne byl dila sva sepsal, vit', jak obrovskeho du¬ sevniho namahani vyzadovala a proto opira se tak houzevnate nazvu, kterymS se oznacuje produkce snadna, hrava, ba lehkomyslna. Krome toho i jina jeste zavazna okolnost kali posledni dny jeho zivota. Vefejne mineni dava ze vsech jeho del pfednost jedinemu, nazyvajic spis ..Eugenie Grandet" nejdokonalejsim ze vsech spisu Balzacovych a velebic ,,jeho tvurce". Avsak Balzac zada, aby byl posuzovan podle vsech svych spisu a nikoli pouze podle jedineho, on si pfeje, aby jen onino z ctencifii jeho o nem soudili, kdoz jei znaji veskrze a nikoli ti, kdoz byli pouze nektere jeho spisy ctli. On sam dava pfednost jinym spisum svym, klada na prvni misto ,,Le medecin de campagne", ipa druhe ,.Le cure de village", na tfeti ,,La recherche de I'absolu" a na ctvrt6 ,,Peau

vcovu

23

de chagrin". Avsak vefejne mineni neohlizi se po mineni autorove a vychvaluje jeho spis ,,Eugenie Grandet" dale... Balzac se tomu marne vzpird a na sklonku zivota sveho poklada spis ten za nejnest'astnejsi, jejz byl vubec sepsal, za spis, ktery nezasluhuje pochvaly, a kdykoli n£kdo u pfitomnosti autorovi o spise iom pochvalne se zmihuje, rozhnev£ se Balzac, jakoby nekdo vychvaloval nepodafeny plod nektereho z jeho soupefu literarnich. V praci sv6, v miozoln^, vysilujici praci, jak jsme ji byli vyse naznacili, pokracuje Balzac s neumornou trpelivosti a v pevne nadeji, ze snad konecn£ pfece se mu postesti dosici bohatstvi, slavy a stesti — ale telesne sily jeho ochabuji. Napina je, befe utociste k prostfedkum posilujicim nebo drazdivym; ale nic naplat. Telesny organismus jest podryt, soustava nervova rozladena a nervy ochable — a za nedlouho, roku 1850 umira podivuhodny tento genialni literarni aelnik vysilenim ...

EMIL ZOLA.

Psano a' poprve tisteno 1879 a 1886.

Asi devet nebo deset roku po smrti Balzacove udal se v Pafizi pranepatrny vyjev, kteryz by za¬ jiste nestal za zminku, kdyby se netykal spisovatele, o jehoz spusobu tvofeni chceme prave psati. Byl zimni vecer. Ledovy vitr val ulicemi, mrskaje pfed sebou choma£e sn6hu. Na nam£sti Pantheonu jest skoro pusto a jetnom obâs mihne se po ndm£sti torn nejaki osoba. Avsak podle kolonady pfechazi drobnym kruckem mlada chudobn^ obleêna divka upirajic zrak svuj do uttic a ulicek, usticich na namesti, jakoby nekoho dychtive ocekivala. Asi po pul ;hodin£ mevidi na nam^sti ani v ulicich ziv6 duse; ceka v§ak pfece... Ndhle vyrazil z jedne z postrannich ulicek bledy cernovlasy mladik v lehkem letnim kabatku a pospichd pfimo k d£v£eti. ,,Nuze?" pta se zimou skfehle d^vce. ,,Nic," zni odpoved temnym hlasem. „Nezastihl jsem ani jedineho pfitele." ,,Ale jd posud neobedvala a ted je uz pet ho¬ din," zaseptala s truchlivym pfizvukem divka, halic se tesneji ve svuj satek. ,Ja take niceho nepojedl," odpovida mladik. ,,Nebudeme dnes tedy vubec ani jisti?" pfipomina devce jektajic zimou zuby a na celem tele se tfesouc.

28

Mladik chvili pfemita; pak rozhodnuv se rychle, svlekl kabatek a podal jej di\ce: ,» *,Zde odnes jej do zastavarny a kup neco k jidlu." Divka vaha; ale po nekolika okamzicich pfece plni pfani mladikovo, kteryz specha do sve 3tUr dentske mansardy, aby tarn pockal, az pfinese milenka neco k utiseni hladu . . . Mladik ten byl — Emile Zola, pozdeji nejpopularnejsi, rovnez tak velebeny jako kacefovany romanopisec francouzsky, jehoz sdramatisovany ro¬ man ,,L'Assomoir" byl roku 1879 literarni udalosti pafizskou. Emile Zola, z jehoz cetnych spisu nebylo do roku 1879 krome jedne nebo dvou drobnych pracicek v ,,Lumiru" otistenych jeste na jazyk cesky pranic pfelozeno, byl rodily Pafizan. Otec jeho vsak byl Vlach, lodem z Trevisa; v zilach Emila Zoly kolovala tudiz jiznejsi, plamennejsi krev nez pafizska. Po smrti otcove, jenz byl inzenyrem a zustavil rodinu svou v nehrube pfiznivych pomerech, zil Zola, jenz byl o smrti otcove teprv sedm roku star, se svou matkou v malebn^m meste Aixu, kde navstevoval nizsi skoly. Ve skole valne neprospival a obycejne jen tak z nouze proklouzl. Za to procitla v nem zahy jiskra tvofivosti. V ctrnactem roce veku sveho sepsal tajne ,,roman" z dob kfizackych valek, hmozdil se versi, snaze se Chateaubriandovu prosu vmestnati ve formu vazanou, cetl pilne a mnoho, zejmena spisy Waltera Scotta, Viktora Huga a Balzaca, aniz by byl kterykoli ze spisovatelu tech ucinil na nej hlubsi nejaky dojem. Pozdeji, roku 1858 odebral se se svou matkou do Pafize, kde zahajil sva studia; z te doby vy^-

29

pravovali jsme vyse drobnou episodku;% Zola mel, jak to v studentske ctvrti ,,Quartier-Latin'¥ zyykem, jakozto student take svou ,,etudiante", hodnou, r9vztomilou grisetku, ktera s nim snasela trpelive slasti a trudy studentskeho ?ivota . .. Avsak bida zavesila se Zolovi na paty . . . Musil zanechati studii; trpel hlad a posleze stal se pf ir rucim v nakladatelskem zavode svetove firmy ,,Hachette et comp.", kde od rana az pozd& do vocera rovnal, balil, pecetil a expedoval za sto franku mesicniho zoldu. Nejtrpci bida byla tim zazehnana. Neni tudiz divu, ze mladik v noci, v nedeli a ve svatek po!kracoval ve svych literarnich pokusech, ze pilne cetl krome spisu Hugovych, kteryz se stal jeho milackem, take spisy Alfreda de Musset, Byrona, Lamartina, az se posleze zahloubal do spisu Bal¬ zacovych. Prvni praci Zolovou byla baseh ve tfech odr dilech ,,L'atnoureuse Comedie", ktera vysla roku 1863, aniz by byla zbudila nejakou pozornost. Na¬ sledujiciho roku vydal sbirku povidek ,,Les Contes a Ninon", roku 1865 roman ,,La Confession de Claude". Na pocatku roku 1866 konecne se rozhodl, ze venuje se vyhradne cinnosti literarni, vzdal se sve¬ ho mista u firmy ,,Hachette et comp." a pocal journalisovati. Psal kritiky do „Figara" a clanky ruzneho obsahu do rozlicnych jinych casopisu. Ve¬ dle toho psal biograficke studie a romany, az piak posleze roku 1869 rozvrhl si smely plan k velkor lepemu podniku literarnimu. V tu dobu mel na Zolu nejvetsi vliv Balzac. Chteje sepsati jaksi protivu Balzacova dila ,,CoJ. Arbes: Sebrane spisy. XXXVI.

*

o

30

medie humaine", rozvrhl Zola plan k velkemu, na dvacet dilu rozpoctencmu kulturnimu romanu pod titulem ,,Les Rougon-Macquart, histoire naturelle et sociale d'une famille sous le second Empire", kterymz ,,chce strhnouti skrabosku s tvafe idealismu" a vylicili v nem zivot tak, jakym jest beze vseho okraslovani a Izivych pfivesku. Cele dilo jest vlastne fada uplne samostatnych romanu, ktere souvisi jen tim, ze rekove a rekyne pochazeji z jedne rodiny, z cehoz vysvita, ze fidil se Zola v tomto vzhlede pfikladem sveho mistra Balzaca. Zola, pfedloziv smely plan svuj nakladateli, dohodl se o podminkach a maje zaruceny plat 500 franku mesicne, zacez byl povinen sepsati rocne dva dily, pocal pracovati. Prvni dil pfipomenuteho cyklu romanu ,,La fortune des Rougon" vysel roku 1869. Od te doby vydano* jiz devet romanu, z nichz vsak teprv ctvrty, ,,Le Ventre de Paris" vzbudil jakousi pozornost, kdezto teprv sedmy, ,,L'Assombioir", vydany roku 1877, vzbudil pravou sensaci. Jiz svymi bezohlednymi kritikami, kterymiz byl Zola mnohou tak zvanou ,,velicinu" literarni nebo umeleckou, jakychz byva, jak znapio, v kazdem narode vzdycky skoro az nadbytek, srazil stfem|hlav s trunu neomylnosti, kde se byla u vedomi sve domnele dusevni pfcvahy s olympickym klidem uvelebila, popudil proti sobe celou armadu onech dusevnich trpasliku a jich nohsledu, kterymz jde vzdy a ve vsem jen o drahocenne ,,ja" a nikdy o pravdu a ktefi jiz po celou fadu let cihali na, vhodnou pfilezitost, aby Zolovo ,,hanebne femeslo" konecne pfekazili a tak sve ^ja" zase k platnosti pfivedli. I vrhli se na nej nyni s bezpfikladnou

31

zufivosti; po leta tutlana pomstylacnost slavila pra¬ ve orgie. Spilano Zolovi ve vsech mloznych toninach; upirany mu talent, mrav i slusnost; spilano mu nedospelcu, nevedomcu, surovcii a silencu; ba i ,,zrada vlasti" mu vytykana, ponevadz pry svymi vernymi kresbami zivota pafizskeho podkopava dobrou povest celeho naroda francouzskeho. Zola vsak nelenil; odpovidal na utoky vecnym vykladem, sarkasmem i satyrou, coz melo za nasledek, ze rozzufil se jeden z onech zajimavych literarnich boju, z kterychz obycejne jenom skutec¬ ne talenty bez salby a Izivosti a zdrave, zivota schopne myslenky jejich vychazivaji jako vitezove. Zkoumejme vsak, cim se Zola vlastne provinil. Pokud z uvah, studii a posavadnich jeho romanu z doby zralosti a pfedmluv k nim sepsanych vy¬ svita, byl Zola pfesvedcen, ze naleza se literatura na zcesti, ze Izive a vylhane vytvory fantasie neimajice ve skutecnosti zadneho podkladu, nemohou miti take v umeni zadne opravnenosti, slovem ze nadesla doba, kdy mozno pravem zadati, aby i umelecka dila byla veskrze pravdiva. Tot' jaksi trest' esthetickeho kanonu Zolova. Na pohled zda se, ze nelze proti teto kardinalni zasade takmef praniceho namitati; lee v pravde uvadi areopag kritickych zastupcu vsech moznych umeleckych -smeru, nejen francouzskych, nybrz i cizich, do boje nescetne mnozstvi vytek, vyvozenych z prakticke literarni cinnosti Zolovy. Zola licil ve svych poslednich romanech zivot, ja¬ kym skutecne jest; pro nej neexistovalo zadneho, ani theoretickeho ani praktickeho zakona krome zakona pravdy; pojmy krasy a osklivosti, dobra i zla, poctivosti i padousstvi pokladal Zola v umeni

32

za stejne opravneny. Zola nikdy nic neidealisoval; buh se svymi serafiny a cherubiny byli mu jen historickymi pojmy z dob nedospelosti lidstva; Zo¬ lovi neslo nikdy o spoetisovani kterehokoli pfedr metu nebo pojmu; jemu byla pravda, ryzi, cista, nezkalena pravda idolem a prvnim i jedinym zakonem jak v zivote, tak v umeni. Ky div, ze lice osklivost a hanebnost lidskou beze vsech poetickych okras a ozdubek, budil v dusich vsech, kdoz byli po cely svuj zivot nalezali zalibu jen v pfedmetech sidealisovanych, odpor, ba snad i osklivost. On sam byl o torn pfesvedcen; vi, ze jineho dociliti nemohl, ponevadz jineho do^jmu vubec dociliti nechtel, a vykladal odpor ten luznymi pfedsudky, ktere v umeni jeste dominovaly. Verne, pravdive liceni ohyzdnosti nebo padous¬ stvi neni v umeni, jak znamo, nic noveho. Upozorhujeme na pfiklad z obrovske literatury svetove na Shakespearova Richarda a Falstaffa, Hugova Tribouleta, Quasimoda a Hana z Islandu a ne¬ scetne mnozstvi vytvoru skoly romanticke s jedne strany a nescetnou fadu vytvoru realisticke skoly malifske a sochafske se strany druhe. Znamot' vsak, ze vetsina techto vytvoru objevovala se az dosud sporadicky, skoro vzdy jaksi v ramci idealnosti nebo episodne jako umclccka pomucka protiva krasy a ctnosti. Zola vsak byl prvni, ktery idealni ramec odhodil; ohyzdnost a padousstvi ne¬ byly mu pouhou umeleckou ixmnickou, nybrz stejne opravneny s krasou a ctnosti jakozto paky mravo¬ karne, ktere v teze mire — jako ma krasa a ctnost povzbuzovati a povznaseti maji ukol odstrasujici, odpuzujici.

33

Boj o kardinalni zasady umelecke byl v tu dobu jeste v plnem proudu; odpurcu Zolovych bylo ohromne .mnozstvi, pfivrzencu nepomerne mene, ale pfibyvalo jich nejen ve Francii, nybrz i jinde, ze¬ jmena tarn, kde byl realismus v umeni Zolovym zasadam naturalismu zkypfil pudu. Moderni umeni tehdejsi zacinalo mit jiz tu a tarn raz realisticky; y literatufe pak jsou toho cetne doklady v genialnich vytvorech Gogolovych, Dostojevskeho, Bret-Harteovych a jinych. Puda byla tudiz daleko zkypfenejsi, nez byla na pf. za dob Byronovych a Hugovych, kdy romantismus smelymi myslenkami, ohnivou, zadnych pfekazek neznajici fantasii v duhovych barvach neskonale krasneho liceni sveho oslhoval. Avsak o konecnem a trvalem vitezstvi tech neb onech zasad nelze se, jak uz pfipomenuto, vysloviti apo'dikticky; nebof zasady umelecke nabyvaji platnosti jen tenkrate, kdyz se byly staly vseobecnymi. Tolik videlo se nam byti zahodno v strucnosd pfedeslati 'o spiisovateli, takmef jiz svetove povesti, 'ale u nas Idoposud jeste uplne neznamem, je¬ hoz spusob tvofeni chceme prave zkoumati. Zola, zpocatku romantik ze skoly Byronske a Hugovske, vstoupil, jak jsme byli jiz pfipomenuli, pozdeji v slepeje Balzacovy, kteryz mu byl vzorem. Neni tudiz divu, ze spusob tvofeni obou techto basniku v mnohem ohledu jest podobny, v mnohem pak zase a sice prave vzhledem k onem vecem, v kterychz nastoupiv Zola Idrahu uplne samostatnou, od sveho mistra se lisi, take spusob tvofeni value se ruzni. Nelze popfiti, 'ze Zola trpel pfilis dlouho bidu, nez aby nebyla mela podstatneho vlivu nejen na vykristalisovani jeho nazoru v svet, nybrz i na jeho

31

spusob zivota a spusob tvofiti. Jako dohanel Bal¬ zaca nedostatek k zimnicne praci, dohanela i Zolu bida k pravidelnemu tvofeni, ktere neceka a take cekati nemuze, az ,,bozska jiskra nadseni" ducha jeho k tvofeni rozplameni. Zola jest rovnez tak jako Balzac bezpfikladne pilnym a svedomitym pracovnikem, nemiluje spolecnosti, vyjimaje uzky kruh svych pfatel a stoupencu, a venuje vsechen svuj cas studiim. Mnohdy po cele tydny nevychazi a stane-li se tak, deje se to jen k ucelu studii zivota. Kdyz pocal pracovati o prvnim svem romanu z pfipomenuteho velkeho cyklu, najal si v pafizske ctvrti Batignolles <skrovny byt a nestykal se, nez se svymi nejduvernejsimi pfately. Avsak jiz dfive nevedl hrube jineho zivota a zustal tomuto spusobu veren i jeste, kdyz si byl dal na blizku Pafize krasny letohradek vystaveti. .V salonech pafizskych, kde tak zvana •duchaplnost snazi se na sebe obratiti zraky vsech, kdoz miluji skvele barvy, hladky, ca¬ sto i frivolni vtip nebo sarkasmus, kde s lehkomysl¬ nosti mnohdy bezpfikladnou pfetfasaji se nejvaznejsi zalezitosti -a ,,fesi" hrave problemy nejvetsiho dosahu, Zolu nikdy nebylo videti, ba krome pfatel jeho malo kdo z Pafizanu mohl se pochlubiti, ze jej znal osobne. i Zola byl 'roku 1879 nruz asi ctyficetilety; byl bledy, mel .cerny vlas, takovy tez plnovous a pronikave, teimne -oko. Postavy prostfedni, pon^kud zavalite a hfmotne. Chuze jeho byla tezka, ruka svalovita, slovem cele vzezfeni Zolovo pfipomina spise usedleho mestaka nez lehkomysln^ho ,,lvicka salonu". Zola ivedel velmi dobfe, ze by na parketovanych podlahdch salonu nemohl konkurovati ani zevnejskem, anii,,duchaplnosti" s cetnymi temi hlad-

35

kymi parfumovanymi kreaturkami, ktere tvofi jadro pafizskych salonu; ibyl pfesvedcen, ze by zivot salonni a spolecensky dusevni cinnosti jeho pfekazel a proto miloval odloucenost od neho, miloval samotu, kde byl suverennim panem sveho jednani, vlastne sve prace. Bylt' myslitel a vedel, ze nutno skrbliti kazdym okamzikem casu, ma-li byti svedo¬ mite proveden nesnadny ukol zivota, jejz si byl vytknul. V svedomitosti, pilnosti a pravidelnosti prace podoba se tZola Balzacovi aspoh v hlavnich rysech. Rozdil jest jen ten, ze soustfedoval svedomitost na veci dulezitejsi nezli Balzac, kteryz, jak vime, venoval .nejvetsi peci forme, kdezto Zola, dfi¬ ve nez pocal psati, konal nejpilnejsi a nejsvedomitejsi pfedbezna studia. Balzac vrhal myslenky sve na papir v jednom proudu, jak mu prave napadly, Zola vsak dfive zkoumal, porovnaval, studoval a teprv po te, kdyz si byl veskeren nutny material opatfil a urovnal, pocinal psati. Spusob Zolova tvofeni byl velice zajimavy; nebot' zfidka ;kdy pracoval nektery literat systematicteji, svedomiteji .a s vetsim rozmyslem nezli Zola. Hlavni pficinu -toho dluzno hledati jednak v neduvefe Zolove ve vlastni talent a neduveru tu zase ve vedomi jistych dusevnich nedostatku, hlavne nedostatku obraznosti. -Francouzsky essayista Wolf uyefejnil ve ^,,P'igaru" uryvek Zolova listu, v kte¬ remz Zola sam o sobe pravi: ,,Ja nejsem bohuzel tak ^silen jako Victor Hugo a Courbet. (Znamy malif realisticky la clen komuny pafizske.) Mnohdy se po cele tydny pokladam za idiota a chci sve rukopisy zniciti. ^Neni hocha, kteryz by byl po¬ dobne jako ja pochybnostmi v sama sebe mucen.

36

Pracuju^ jen v zimnicnem rozechveni a v neustale bazni, «ze sama sebe neuspokojim." Podobne upfimne vyslovil se Zola o svem kardinalnim nedoh statku dusevnim k italskemu belletristovi Amicimu, kteryz ve s\ em spise ,,Ricordo di Parigi" uvadi naslcdujici slova Zolova : ,,Vsechny moje ro¬ many jsou sestaveny z ruznych dojmu a vzpominek. Nejnesnadneji dovedu spojiti ruzne prvky v celek jedinou niti. Prace moje trva dlouho, ale ja ji poclnikam s klidem a postradaje obraznosti vypomaham si logikou. Vypracuji-li si osnovu, zbyva jiz jen pfijemnejsi cast prace; pak pisu pra¬ videlne kazdy den a kazdodenne totez kvantum, tfi tiskove stranky, nikdy vice a nikdy mene. Pisu, aniz bych opravoval; nosimt obycejne vse v hlave jiz vypracovane tfeba po ctvrt roku, nez pocnu psatL Roman .,,L'Assomoii" napsal jsem za rok." Sifeji vypravuje o methode Zolova tvofeni dr. Conrad: Technika .Zolova, pravi, pfipomina jaksi techniku stavitelovu, inzenyrovu, techniku Zolova neboztika otce. Zola zkouma pfedevsim svuj ter¬ rain a latku do ncjmensich podrobnosti a operuje cislicemi, mirou i vahou, slovem nestavi do vetru. Prvni slovo (vedou u neho nazor, dojem, analyticky duch, logika. On romany sve nedela, nybrz pfipravuje pouze pudu, aby z ni vznikly samy sebou. Zola nepfipusti, iaby jej fantasie nejakou bajkou nebo snad docela celou fadou imaginernich uda¬ losti pfelstila a oklamala. Udalosti, ktere maji byti v romanu liceny, intrika, zauzleni a rozuzleni deje jsou Zolovi, kdyz pocne pracovati, uplne Ihostejny. Jemu jde pfedevsim o urceni a vypracovani po¬ vahy hlavniho reka. Tomu venuje Zola nejvetsi peci a zaznamenava do zvlastniho sesitu vsechny

37

vysledky sveho pozorovani a pfemysleni. Paxnamky ty tykaji se rekova rodu, z kterehoz byl po|£i, prvnich dojmu, ktere na nej pusobily, jeho ten
petach neb trhliny na strope. Cocotta byva take pfitomna kohskym dostihum. Zola odebefe se na misto, kde se dostihy odbyvaji, a prozkouma je patravym okem policejniho komisara. Cocotta navstevuje velke restaurace a chodiva na prochazku po boulevardech. Zola neleni a cini podobne. Na jidelnim listku najde zaznamenane jidlo, kterehoz byl posud neokusil. Pta se sklepmika, jake to jidlo, da si je pfinesti, obraci neznamy tento vyrobek umeni kuchafskeho aia talifi na vsechny strany, prohlizi je. -zkouma a analysuje jeho vuni, pozoruje, jakou ma .barvu, zkousi, je-li tvrde nebo mckke, okousi, jakou jna chut a posleze krmi tu chute poji. Na to sc odebefe domu a popise zevrubne snedenou krmi, tak ze pojjis jeho co do svezesti a bezprostfednosti, mistni barvy, chuti â vune piisobi na ctcnafe jakoby sam tu krmi pojidal. Tak zkouma a analysuje Zola po nekolik mesicu bedlive a svedomite .mistnosti, ktere rekyne jeho navste¬ vuje; osoby, s nimiz se styka atd. Jednotlive popisy fadi se pak k sobe takovym spusobem, ze tvofi jaksi mezniky drahy, po ktere se ma rekyne romanu ubirati. Krome osobniho pozorovani zjednava si Zola take zkusenosti -spolehlivych spisovatelu odbornych. Nez zacal psati roman jjL'Assommoir", zahloubal se do ,,,DicUonnaire d'Argot" od Loredana Larchcze, pak do dila D. Pouletova ,,Le Sublime ou le Tra\ailleiir commc il est en 1870 ou ce qu'il peut etre"; k vyliccni abbeho Moureta vazil poiuceni z cirkevnichôLcu. Mimo to procetl Zola vsech¬ ny nejcelnejsi ,romany toho stoleti a ma v tomto vzhlede daleko vice znalosti, abychom tak fekli, v jedinem maliku nezli mnohy z jeho kolegu v obou

39

rukou. Zola nalezi bez odporu mezi nejsectenejsi literaty francouzske, a odpurci jeho smeru velmi casto to pocituji, kdyz pocne s nimi polemisovati. Teprv kdyz byl Zola sve prupravni sesity nutn>m materialem naplnil, tento rozlisil a urovnal, pocina mu — die vlastniho jeho pfiznani, tiebot Zola jest otevfene mysli — prace nejmozolnejsi: spojeni ruznych a 'roztrousenych zivlu, uryvkii, vzpominek a dojmu v jednotny umelecky celek. Avsak Zola zahajuje praci tu s flegmaticnosti, jakou se Oovedceny athlet hotovi k vyzvednuti ohromne tize. Pfedevsim se radi se svou logikou a rozmlouva s ni o spusobu zivota sveho reka, kteryz jest oby¬ cejne stary dobry znamy a nikoli pouhy nejaky pfelud obraznosti, clovek zivy, s masem a s ko tmi. Tyto rozmluvy s vlastni logikou, tudiz samomluvy sve, zaznamenava Zola od slova k slovu, prave tak, jak v dusi jeho vznikaji. To a ono rek ucinil nuze, co musi byti nutny nasledek toho skutku ? A skutek ten jest zarodkem skutku jineho. Ktera osoba pusobi pfi tomto skutku a jakym spusobem? Nova ta osoba objevi se na dejisti. Z nejnepatrnejsi udalosti vyvozuje Zola bezprostfedni nasiedky a sice tim spusobem, jak je diktuje netiprosna lojgicka nutnost z prvku: z povahy a situace jednajicich osob. Zola odhaluje nejtajnejsi zahyby osobnich zajmu a naruzivosti. Vyse pfipomenuty italsky spisovatel Edmondo de Amicis zaznamenal v tomto vzhlede naslcdujici vyrok Zoluv: ,,Casto jde pouze o spojeni dvou tenkych nitek, o vyvozeni nekolika zcela ncpatrnych duslednosti; ale nejde to a ja marne se namaham. V torn pfipade cekavam dva, tfi i ctyfi dny a pfemitam o necem jinem. Za nekolik dni, bud

40

z rana, kdyz prave snid-im nebo pfi jine nejake pfilezitosti, kdyz prave myslim na neco zcela jiho, slehne mou dusi jasny blesk, a aniz bych ve¬ del, jak se to stalo, obe nitky jsou zdanlive beze vsi pohnutky spojeny, duslednosti vyvozeny, slo¬ vem vsechny pfekazky odstraneny a cely roman objevi se mi v uplne jasnem svetle." V takovem okamziku zapominal Zola na veskere namahani pfipravnych praci, pfi kterychz byl mnohd} veskere sve sily napinal, nebot' z chaosu vyhouplo se prave harmonicky zaokrouhlene ume¬ lecke dilo, jez svehlavy otec jeho sam nazyval dilem naturalistickym. Zola nas sic uvykl na svuj takfka automaticky spusob i^rodukovani. Pfes to vse pfekvapi spusob jeho t\-()fcni kazdeho, kdyz se dozvi blizsi podrob¬ nosti. Zola psal vscchno sam. Nemelt' ani tajemnika pio rozsahlou svou korespondenci. Rozumi se tudiz, ze nikdy nediktoval. Rukopis zaslal sc do tiskarny, kde zhotovi se tak zvane ,,placardy", t. j. velke archy se ctyfmi kolonami listeneho tcxtu, ovsem peclive jiz vykorigovaneho. Teprve nyni pocal Zola pracovati. V nekolika minutrch naplnil se siroky okraj nescetnymi znaminky a pismeny. Inkoustove cary rozoravaly text; kfizem krazem rozbihaly se tenke cary v podobe klicck, v kterychz byla nacmarnuta nejaka veta nebo pouhe slovo, jez mely Dyti nekde vsunuty. Skoro ani jedina fadka nezustala usetfena Zolovymi hieroglify. Zde musil vykficnik postoupiti mista otazniku, onde stfednik tecce atd. Namestky nahrazovaly se podstatnymi jmeny, zbytecna pfidavna jmena se

sk'rtala; jnatne znejici slova aiahrazovala se vyraznymi; na peti, sesti strankach opiakujicise vyrazmusi ustoupiti synonymu. Cele frase musely byti pfepracovany, cele vety dvemia, tfemi nebo i jednim slo¬ vem nahrazeny a cele sloupce vracely se bez milo>srdenstvi do tiskarny, by byly znovu sazeny. Musi to byti krusny kus prace, nezli se rozlorany takovy „rukopis" znovu vysazi. Ale nic na¬ plat ! Autor i nakladatel zavodili v snaze po doikonalosti. Po opetnem vysazeni ucinily se tak zvane ,,kartacove obtahy", a podle techto tiskl pak praci Zolovu ten. neb onen pafizsky casopis a podle nich pfekladali take pfekladatele do cizich jazyku. Tim vsak nebyla prace Zolova jeste skoncena. Otisknutim v casopise nabylo dilo pouze pfiblizng. /dokonale formy — Zola poâl je poznovu cisti a opravovati nejinak, nezli jakoby mel pfed sebou dilo- zcela cizi. A nyni, kdyz oei skoro cele Pafize poprve zaroveh s nim na jeho dilo se divaly, nalezi v nem tisice nedopatfeni a chybicek, ktere byl pfed tim pfehledl — i opravoval pilne ji, svedomiteji a bezohledneji nezli poprve. V pravem slova smyslu sazbu rozbijel — Zola pilovial, skrtal a pfepisoval; cele periody pfedelaval, cele strany pfemetaval, nebo znovu psal a fadky i sloupce doplhky pfopletal atd., az kone^nig nadesel den, kdy byla prace definitivne u konce a mohla bfti dana do tisku. Od toho okamziku se Zola vfcie k odbytemu dilu svemu nevraoel, ale hned zase pocinal praci novou a pfemital o osnove noveho romdnu. V brzku byl plan nacrtnut, v kapitoly rozvrzen — prace Zolova po6ala poznovu.

42

Napadno jest, ze Zola, ktery byl pozdeji bohat, tak ze na vytezek noveho dila necekal, zacinal prace sve tisknouti dfive, nezli byl puvodni ruko¬ pis, abychom tak fekli, ,,z prvni vody" hotov. Ro¬ man ,,Germinal" na pfiklad zacal vychazeti v caso¬ pise 25. listopadu 1884 a teprve v lednu nasledu¬ jiciho roku byl dopsan. Jiny roman ,,L'oeuvre" pocal vychazeti dne 22. province 1885 a teprve asi v unoru 1886 byl dopsan. Pfedstavme si, za jakych okolnosti Zola sva dila dopisoval! Den co den pohlcoval pafizsky feuil¬ leton 300 az 400 fadek — tiskarna posilala nove kartacove otisky a cekala na korekturu pfekla¬ datele chteli kitku - nakladatel nalehal, ze v den, kdy bude roman ve feuilletonu ukoncen, musi vyjiti ve forme knihove — — A tak — se vsech stran oblehan, mucen a stvan Zola korigoval a revidoval a zase korigoval a pfi torn psal posledni ctvrt sveho romanu. V dobe te zanedbava vsechny zalezitosti. Zapomina, kdo a zac mu poslal penize; nezodpovidane listy hromadily se na jeho stole. Zdalo se vsak, jako by Zola prave takoveho napjeti nevyhnutelne potfeboval, jako by jenom tenkrate mohl nalezite pracovati, kdyz ho vsechno pohanelo a mucilo, slo¬ vem jako by horecny tento proces byl mu by val sympatickym a zaroveh nevyhnutelnym. Tisten by val kazdy jeho roman ve dvou nebo tfech dnech a po vydani kazdeho- Zolova romanu diskutovala cela Pafiz skoro vasnive o nejnovejsim ,,litcrarnim skandalu".

43

Trvame, ze nebude nezajimavo, dodame-li ku stati napsane r. 1879 take jeste strucny uryvek z cizi studie nejnovejsiho data. ,,Nar. Listy" ze dne 13. bfezna 1913 otiskly naslcdujici zpravu: Zajimave, dosud nikde neotistene pfilezitostne poznamky Zolovy o jeho zasadach, jimiz se fidil pfi sepisovani svych romanu, uvefejhuje nyni dr. Maurice Berteval ve ,,Vie frangaise". Zola pravil kdesi: ,,Chci byti jen naturalistou a psychologem. Misto, abych se staral o politicke nebo nabozenske zasady, chci poslouchati jen dva zakony: zakon dedicnosti a zakon sveta, ktery nas obklopuje. Tuto skromnou filosofii chci sledovati, ne abych kladl duraz na svou dokonalou pfesnost, nybrz abych sva dila logicky utvafil." \^ opaku k Balzacovi, ktereho charakterisuje jako ,,filosofa, polilika a moralistu", staci mu ,,znati skutecnost a popsati ji a nejvyse jeste hledati pficiny a duvody, ktere ji utvafily tak, jak se jevi. K technice dal si sam praktickou radu: ,,Bdi nad svym slohem! Hledej vzdy vhodne, ucinne pfidavne jmeno; pfidavne jmeno dodava napsanemu slovu vasne a sily." Dale zada, aby roman byl psan v siroce rozlozenych, logicky stavenych kapitolach; sefadeni kapitol ma byti logicke, jako sefadeni vet v rozumne feci a period v dobfe promyslcnem spisu. ,,Pfi liceni seen a typu nesmi byti romanopisec rozvlacny; osoby vsak musi dokonale jeviti svou nejintimnejsi bytost jak po dobrych, tak po spatnych strankach." Zajimave je take Zolovo pfesvedceni, ze basnikversovec nikdy nemuze byti clobrym romanopiscem; jezto nechava pfilis mluviti sve vlastni city.

EDGAR ALLAN POE.

J. Arbes: Sebrane spisy XXXVI.

Psano a po prve tisteno 1879.

Pfipad, kterymz zahajujeme dalsi zkoumani basnickeho tvofeni, udal se v lednu roku 1847. Vmysleme se v duchu v malou chatrcku v ne¬ velike osade Fordhamu, sedm mil cesty od No¬ veho Yorku. Okoli je zasnezeno, vsechny silnice a cesty zavaty. Venku pianuje kruty mraz a vitr desne kvili kolem chatrcky ... V chyzi je pusto a zima jako venku; v kamnech nebylo uz po ne¬ kolik dni ani zatopeno ... Neni tu nabytku — jen stary stul a zidle, pak police s knihami — jen stara postel, na ktere lezi asi tficetileta, na smrt bleda zena, v jejiz posud slicne, nevyslovnou dobrotu jevici tvafi zraci se bezmerna bolest a zfejme znamky blizici se smrti. .. Dech zeny te jest tezky, ale horky a meni se v chladne svetnicce v proud pary... A zena ta lezi na pouhem slamniku; pod hlavou ma stary satek a sama jest zaobalenia v stary muzsky plast'... Tak lezi po kolik hodin, majic oci pfimhoufeny; jenom obcas, kdyz prudky, dusivy kasel stezuje ji obtizne dychani, pohne sebou na okamzik a upfe touzebne zhavy zrak svuj ke dvef im; ale lined na to lezi zase bez pohnuti a s pfimhoufenyma ocima jako v agonii... 44-

48

Konecne vrzla klika, dvefe se otevfely a tise, op^trne vstoupil muz asi ctyf icetilety. Neobycejne sficna jeho tvaf jevi chorobnou bledost, oci jeho jsou hluboko zapadle a skoro strhane. Je oblecen nuzne, sat jeho sotva ze chrani telo pfed mrazem. Matnym krokem pfistoupil k lozi, na nemz lezi chora zena a mlcky upfel zrak svuj na jeji tvaf, kterottz pfeletl trpky usmev . . . Chvili tak po¬ stal ; pak ale nemoha se dele slabosti udrzeti na nohou, zavravoral ku stolu, kde stala zidle a pfitahnm ji k lozi, sklesl na ni jako clovek uplne vysileny. ,,Je ti lepe, mily Eddy?" optala se po chvili zena slabym, chvejicim se hlasem. ,,Budes uz moci pracovati?" Muz zavrtel zaporne hlavou a teprv po delsi pfestavce odpovedel temne: ,,Prvni vychazka ma mne neosvezila - citim se byti slabsim nez kdyz mne bolestna kfec srdce jako zhave kleste svirala . . ." ,,Tva choioba mne vice desi nez ma vlastni," septa zena a v ocich jejich zaleskla se slza. .,Hlad a zima, jez uz po tolik dni snasim, nejsou tak trapny jako je trapna pfedtucha, ze se vice, mila duse, nepozdravis; ze te tva choroba sklati dfive v hrob, nez umru ja . . ." ,,Jen kdyby bylo aspoh cim zatopiti," pfipo¬ menul hrobovym hlasem muz, jako by mluvil sam k sobe. ,,0 nyni uz mne tak desne nemrazi, mily Eddy," zaseptala zena, ,,jako pfed nekolika dny, dokud mne nase dobra Katefina nehfala . . . Aspon prsa mam ted v teple ..."

49

Po techto slovech poodhrnula zena chvejici se rukou plast' a muzuv zrak utkvel na jejich prtqiij, kde lezela velka cerna kocka... Verne zvife, jez bylo pani sve v nejtrpci bide prokazovalo posledni sluzby, poskytujic ji aspoh trochu tepla, zvedlo pomalu hlavu a upfelo zlute sve oci na muze, kteryz vztahnuv ruku po zvifeti, pohladil je . . . Na to rychle trpici zenu svou plastem zas pf ikryl...... Potud prosty, ale desny pfibeh . . . Vmysleme se v duchu v dusevni stav muze, o nemz tu fee, a rceme, zda ctli jsme kdy v nekterem modernim socialnim romanu o vyjevu desnejsim? A pfece to neni vyjev vymysleny, nybrz skutecnost. V takovem dusevnim stavu nalezal se nekolik dni pfed smrti sve zeny a dva roky pfed svou vlastni smrti Edgar Allan Poe. Znamot', ze mnohy basnik zakoupil si nesmrtelnost jmena sveho draze ale tak bezpfikladne draze jako Poe snad ani jediny. . . A pfece byl Poe jeden z nejodginalnejsich, ne-li nejoriginalnejsi spisovatel v soucasne literatufe amerikanske vu¬ bec, basnik, kteryz mel v umeni slovesnem na zfe¬ teli cile nejvyssi a take jich z vetsi casti dosahl.. . Pravda sice, ze podivuhodny tento basnicky ge¬ nius nenalezi v fadu basniku v beznem slova smyslu sympatickych, ktefi svym umenim pusobi dojem pfijemny, lahodny a usmifujici s nesrovnalostmi zi¬ vota pozemskeho i s problemy sveta a zahrobi; pravda sice, ze nejslavnejsi jeho baseh ,,The Ra¬ ven" konci dissonanci, jako kdyz nahle zazni »zvuk divoky, jak by se vasne shlukly, ci jak by vsechny struny nahle pukly neb nekdo nuz si vrazil do prsou . . .«

50

ale pustime-li mimo sebe tradicionelni pozadavek starych esthetiku, ze jest ucelem umeni vyhradne jen idealisovati a tak zvany krasny (nebo tfeba jen idyllicky nazor sveta v umeni jedine oprav¬ neny, pak objevi se nam basnicky genius Poeuv v svetle zcela jinem, daleko intensivnejsim. Klademe-li na talent basnicky bez ohledu na basnikuv nazor v svet, kteryz nikdy neni v moci basnikove, mefitko nejpfisnejsi; zadame-Ii, aby dilo basnikovo bylo nejen formou, nybrz i latkou a mys¬ lenkami vyhradne jen jeho dusevnim vlastnictvim - pak nalezi Poe k onem fidkym basnickym genium, ktefi dospeli v umeni slovesnem nejvyse. Puvodnost zakladnich myslenek, puvodnost latky a puvodnost formy — tato zdanlive skoro nedostizitelna trojice kardinalnich pozadavku umeleckeho dila — objevuje se v pracich Poeovych tak casto, jako u malo kterych basniku vubec. Zdroj basnickeho tvofeni, obraznost Poeova jest bujna, smela, ohniva, plamenna; ale nikoli nezfizena; nebot' su¬ verennim panem jejim jest analysujici duch a Poe sam snilek, basnik a myslitel v jedne osobe. Poeuv nazor v svet arci se neshoduje s ruznymi tradicionelnimi nazory jinych basniku, kritiku a vel¬ keho obecenstva, ba nazor ten jest v kfiklavem odporu s nazory temi; ale ciniti basnicky talent odpovednym za to, jak v dusi basnikove zrcadli se zivot lidsky, jeho snahy a konecne cile, zda se nam byti rovnez tak nespravedlivym, jako ciniti cloveka odpovednym za jeho pfirozene, z podstaty jeho du¬ cha a tela vyplyvajici vlastnosti. A mozno snad zadati od nest'astneho Poea, aby pojimal svet a jeho zahady jako sfastny nejaky pa-

51

styfecek, kteryz na bfehu ticheho jezirka den co den pod vecer sedaje, vyluzuje sve salmaji jemne a tklive zvuky, aby svou neznou psychu ukolebal v sladke sneni — ci mozno od tohoto giganta, kte¬ ryz jako Ahasver potuluje se svetem bez poklidu, kteryz pronasledovan, tupen a nenaviden nikde nenaleza ani zasvitu blaha a stesti a vsady vidi jen bledolici, vychrtlou bidu, jak na nej ceni sve desne zuby . . . zdaz mozno zadati, kdyz ve vyhni plamenneho jeho ducha vznikla myslenka jemna a usmi¬ fujici, aby ji fantasie jeho odela v ono vabne roucho umeni slovesneho, jez kazdemu oku lahodic, ani nejnepatrnejsim stinem dusi nezachmufuje? A pfece i v chmurne poesii Poeove nalezame takoveto oasy, pfece i tento duch, kteryz se zabyval nejvetsimi problemy a mel na zfeteli nejvyssi cile umeni, sestoupil casto v tiche niziny nezne a tklive poesie, dysici prostotou a jemnosti. Pfevahou jsou plody jeho ovsem vernym odleskem jeho du¬ cha — chmurne jako podzimni mlha, kdyz sklani se! na krajinu, jako desne krasna boufliva noc, kdy je obloha jediny mrak a v mraku torn zhave blesky myslenek se kfizuji a takmef nedohlednou hloubku osvetluji. Poe, jehoz duch ma kofeny v pude doby, v kte¬ rez byl vzniknul, jest jako Byron, Leopardi a jini moderni basnici, poetou hlubokeho, svetoveho bolu; kazdy plod jeho ducha nese vice mene znatelne znameni zhave bolesti, ktera byla nitro basnikovo rozryvala. Zivot jeho jest moderni socialni roman, v nemz bida a utrpeni hraji ulohu nejhlavnejsi; avsak roman, kteryz podobne jako nejproslavenejsi baseh Poeova, ,,Havran", nema ,,usmifujiciho zakonceni"; zemfelt' Poe, kdyz byl po cely svuj zivot

vedl kruty zapas s bidou a lidskou hanebnosti, v ctyficatem roce veku sveho v nemocnici v Baltimore ochrnutim mozku, a krajane jeho zachovali se k nemu i po smrti rovnez tak nevdecne jako za ziva; nebot misto, kde jiz od roku 1849 prachniveji kosti nejoriginalnejsiho basnika americkeho, neoznacoval do roku 1879 ani nejjednodussi pomnik . .. Nepravidelny, pfimo divoce romanticky zivot Poeuv ve spojeni se zvlastnim telesnym organismem nezustaly bez vlivu na jeho spusob tvofiti. Z mladi byl Poe tak zvanym ,,zazracnym ditetem". Osifev v sestem roce veku sveho, nalezi utulek v dome sveho kmotra Allana, kde neobycejna krasa a pfi¬ rozene nadani ho-chovo buddy pravy obdiv. Poe jiz v tomto veku cital basnicka dila anglicka, a zda se, ze byla tim ohniva obraznost jeho v nemale mife podrazdena. Laskavosti Allanovou dostalo se Poeovi sice pecliveho vychovani skolniho; lee rodina Allanova adopto\Taneho hocha die vseho nemilovala tak vfele a vroucne, jak toho ohnivy, k nervose nachylny a drazdivy temperament jehoi nutne vyzadoval. V Richmondu, kde Pole studoval, objevuji se poprve znamky vystfedniho- romantismu Poeova. Poe, seznav zde matku jednoho ze svych spoluzaku, zamiloval se do ni s veskerou vroucnosti ohnive sve duse mladistve; bylat' mu bohyni. I ona jej milovala jako vlastni jeho matka; ale za nedlouho zemfcla. Bolest hochova byla bezmerna. Po mno¬ ho mesicu navstevoval v nocni dobe za jakehokoli pocasi kazdodenne jeji hrob, kde obycejne nekolik hodin prodlel, a nocni tyto navstevy hfbitova richmondskeho, v. nichz ohniva duse hochova zajiste

53

se neubranila dojmum hruzy a desnosti, vyznivaji z cetnych jeho pozdejsich praci literarnich. Kdyz pak pozdeji pestoun jeho Allan po smrti sve manzeiky poznovu se ozenil, byl Poe vyhradne odkazan sam na sebe. Rozhodl se, ze se stane literatem, a od te doby pocina kocujici zivot jeho. Po dva roky zdrzoval se v rozlicnych mestech, pfispivaje do ruznych casopisu belletristickych, ktere prace jeho bud jen bidne nebo vubec ani nehonorovaly. Trpel nouzd a bidu. A kdyz pak mu roku 1833 pfifknuty byly za nejlepsi baseh a povidku prvni ceny, nemel Poe skoro ani nejnutnejsiho satu a hlady malem umiral. . . Od te doby vedlo se mu ponekud lepe; ale vzdy jen na kratky cas; od te doby jest zivot jeho vlastne fadou dnu, v nichz navzdor pilnosti a na¬ dani svemu, trpel vetsi nebo mensi nedostatek. Take nakladatcle ruznym spusobem jej odirali. Stalte se na pfiklad redaktorem listu ,,White's Magazine", kteryz mel jen 700 odberatelu. Poe zdokonalil hlavne svymi vlastnimi pfispevky list ten v takove mife, ze tiskl se za nedlouho v 5000 exemplaf ich; lee pfes to vse nebyly pfijmy Poeiovy valny, nebot' nakladatel vyplacel mu i nadale puvodne umluvenou mzdu asi peti set doilaru rocne. Roku 1836 se Poe ozenil s chudickou svou sestfenkou Virginii Clemmovou. Od te doby vsak jest zivot jeho pouhym, ale marnym bojem o existenci. Poe stal se kocujicim literatcm, pise pro celou fadu listii, snazi se vydelati penez pfednaskami, rediguje listy atd.; ale nic naplat. Nedo¬ statek a bida jej pronasleduji jako zle svedomi padoucha — literati a literatky, kterymz byl ostrym svym perem kritickym tak mnohou chvilku ztrpcil,

54

pronasleduji jej krok za krokem, az posleze skoro nikdo od neho pfispevku literarnich tisknouti ne,chcc. V tu dobu, kratce pfed smrti jeho Virginie, dostoupila bida Poeova vrcholu. . . Ky tedy div, zc byl i spusob tvofeni Poeova rovnez tak nepra¬ videlny jako jeho zivot. Jsa clovek nervosou trpici citil Poe skoro neustale neodolatelny pud k tvo¬ feni; ale nepfiznive okolnosti kladly mu casto pfe¬ kazky takmef nepfekonatelne. Bystry, analysujici jeho duch fidil vsak i v dobach nejvetsiho rozei,leni a basnickeho nadseni tajemny proces tvofeni, ktcryzto proces jest u Poea podoben feseni mathematickeho problemu. Vzdy a ve vsem podfizoval Poe ohnivou svou fantasii zakonum logiky a vsa¬ dy, kde jevi se v pracich jeho nejake poblouzeni, nejevi se skoro nikdy tarn, kde byla pracovala fan¬ tasie, nybrz kde octla se logika basnikova na scesti. Vetsinu vad praci Poeovych mozno vysvetliti timto rozporem mezi fantasii a logikou. Kde fantasie a logika drzi si rovnovahu a pracuji, abycho-m tak fekli, ruku v ruce uplne rovnopravne, vytvofil Poe prace nejen originalni latkou a formou, nybrz odpovidajici uplne vsem pozadavkum moderni esthetiky. Nejzfejmeji jevi se to v nekterych jeho povidkach a pfedevsim v nejproslavenejsi jeho basni ,,The Raven", o jejimz vzniku a vypracovani sam Poe sepsal podrobnou studii, kterouz v nasledujicim v hlavnich rysech reprodukujeme. Dfive, nezli mel nejmensi tuseni, o cem a ja¬ kym spusobem ma psati, citil Poe, ze dospiva v nem umysl, napsati baseh, ktera by uspokojila nejen vkus prostonarodni, nybrz i kriticky vytfibeny. S umyslem tim souvisela uzce otazka, jak dlouhou musi baseh byti, aby sc neminula s ucinkem. Pfe-

mysleje o teto otazce, dospel Poe k pfesvedceni, ze kazde basnicke dilo, ktere musi byti cteno s pfestavkami, na zamyslenem ucinku trati, ponevadz dojem basne na ducha ctenafova neni celkovy a jednotny a byva seslabovan prosou vsedniho zivota, ktere se ctenaf v pfestavkach vyhnouti nemuze. Poe rozhodl se tudiz pro takovou delku sve basne, aby mohla byti baseh bez pfestavky4 na jednou pfectena, pro delku sto fadku, kterouzto miru pozdeji toliko o osm fadku pfekrocil. Po te pfemital o effektnich prostfedcich, kte¬ rymiz se melo dilo jeho stati dustojnym vseobecneho uznani. Uznal, ze krasa mysl lidskou nejvice povznasi a zaroveh ze pusobi na ducha i srdce nejintensivneji a proto ze musi byti krasa jaksi tepinou jeho basne. Nyni slo o stanoveni tonu nebo-li nalady, ktera mela baseh provivati. Pfemysleje o torn, dospel Poe k zaverce, ze mozno krasou do¬ ciliti nejhlubsiho a nejtrvalejsiho dojmu, kdyz je ovanuta tonem zalu. Uciniv takto prvni nabeh k basnickemu tvo>feni, pfemyslel o ,,umelecke pikantnosti", o ne¬ jakem ,,ustfednim bodu", kolem kterehoz mel byti celek seskupen. I napadlo mu, ze mozno snad pouziti refrenu, jejz pocal bez odkladu kriticky zkou¬ mati a analysovati. V brzku nabyl pfesvedceni, ze muze byti ucinek refrenu znacne sesilen variaci myslenky, kterou vyjadfuje; dale, ze musi byti po¬ kud mozna strucny, aby variace myslenky, tudiz zmena jeho necinila velkych obtizi, a po clelsim pfemitani dospel k zaverku, ze nejpfimefenejsim refrenem musi byti jedine slovo. Nyni slo mu, o slovo same, jez musil z obrovskeho more jazyka matefskeho jako potapec drahocennou perlu dfive vylo-

56

viti. Dobfe veda, ze muze to byti pouze slovo durazne, plnozvuke a obsazne, pfemital pfedevsim o zvuckach, jez musi takove slovo obsahovati. Po delsim zkoumani shledal, ze nejjasnejsi samohlaskou je ,,o" a nejrazneji znejici souhlaskou ,,r", jez obe musi jako refren obsahovati, aby mel kyzeny ucinek. Hledal nyni slovo, ktere by tyto souhlasky obsahovalo a zaroveh vyjadfovalo zakladni ton basne, zalost, a tu se mu co nejvhodnejsi re¬ fren doporucilo slovo ,,nevermore" (po cesku doslovne ,,nikdy vie"). Nyni slo Poeovi o rozfeseni otazky, jakym spusobem ma byti slovo to na konci kazde sloky opakovano. Poloziti je do ust cloveka, kteryz by je ku konci kazde sloky opakoval, pficilo sc zakonum rozumu. Bez velkeho namahani uznal Poe za nejvhodnejsi poloziti je do ust bytosti nerozumnc, nejlepe nejakemu ptaku a sice takoivemu, jenz dovede napodobiti lidsky hlas. Tak napadl Poeovi havran, Kteryz vsem temto pozadavfkum odpovidaje, hodi se zaroveh k zalostnemu tonu, jenz mel byti charakteristickou znamkou basne. Poe pfemital nyni o nejzalostivejsim pfedmetu a shledal, ze je to smrt. ,,Kdy vsak pusobi smrt nejpoetictcji?" tazal se sama sebe a zodpovedel si otazku tu takto: ,,Zajiste jen ve spojeni s kra¬ sou." Uznal tedy, ze nejtklivejsim pfedmetem poesie jest carokrasna mrtva zena... K zvyseni dojmu napadlo mu dale, ze mozno nechati milence zeny te, ktera byla z naruci jeho nelitostnou smrti vyivana, \T zzirajici touze o ztracenou bytost kvileti. Havran, kterehoz byl Poe uznal za nejvhodr nejsiho interpreta refrenu, mel refren ku konci kazde' sloky opakovati, a proto rozhodl se Poe, ze necha havrana odpovida ti v drsne jednotvar-

57

nosti slovem ,,nevermore" na vsecky otazky milencovy, a to v torn spusobe, aby byl effekt od otazky k otazce pfimefene stuphovan, az posleze milenec s chvejicim hlasem pronese posledni nejzavaznejsi otazku, na kterouz vsak havran rovnez tak jednotvarne, jako byl odpovidal na vsechny pfedchazejici otazky, odpovi slovem ,,nevermore". A tak take Poeova baseh konci. Teprv nyni pocal pfedmet basne v duchu Poeove ozivovati; teprv nyni chopil se Poe pera a urcil formu, rytmus a vers. Avsak tim nebyla prace jeho jeste u konce. Musilt' se rozhodnouti pro misto, kde se setka milenec s havranem. Les nebo pole zdaly se mu byti nejvhodnejsi, ale pouze zdaly, nebot po dalsim pfemitani nerozhodl se ani pro les, ani pro pole. Zdalot' se mu, jak sam pravi, ze k isolovani ucinku licene udalosti jest nevy¬ hnutelne tfeba, aby bylo mozno prostoru pohodlne pfehlednouti a tak obraz i prostorne jaksi om& ziti, cimz zustane pozornost ctenafova soustfcdena. Z te pficiny nechal basnik havrana setkati se s milencem v milencove komnatce, kteraz jsouc zasvecena pamatce spanile mrtve, jest dustojne a s pojmem o milence uplne harmonujicim spusobem ozdobena. ,,Jakym spusobem octne se vsak havran v komurce?" tazal se Poe sama sebe a upravil si vse takto: Havran musi za temne noci pfiletnouti k oknu a zasvisteti perutemi svymi. K zvyseni do¬ jmu musi milenec zpocatku za to miti, ze nekdo klepa na dvefe, vzchopi se a otevra dvefe, zadiva se v temnou moc a musi se mu zdati, jako by slysel Leonofina ducha odpovidati na jeho vzdechy. Teprv

5

*

pozdeji pbznava milenec, ze selest pfichazi od okna. I otevf-e okno a do komnaty vleti cemy zasmusily havran. ,K docileni dalsiho effektu necha Poe ha¬ vrana vazne usednouti na snehobile poprsi Minervino, kterymz naznacuje vzdelanost milencinu. Mezi mil-encem a havrajiem musi se nyni rozpfisti hovor, aby mohl havran pronaseti sve jednotvar ne „nevetmore". Havran pocina si komicky-vazne, coz roztruchleneho milence ponekud rozveseli, tak ze se opta ptaka, jak se zove a havran, jenz se byl od sveho pana, jemuz by! uletl, naucil slovu ,,never¬ more", odpovida timto slovem. Tim octnul se Poe nahle v tonu, jenz mel die puvodniho umyslu jeho basni vanouti. Razem meni se pronesenim slova ,,nevermore" zertovne rozpolozeni mysli milencovy v zadumcivo-st a truchlivost. Ptak zda se mu byti pfisernym, demonickym; citi, jakoby zhavy pohled ptakuv vnikal v ro-zervame srdce jeho. V prudkem hnuti mysli klade nyni mile¬ nec tajemriemu ptaku otazku za otazkou a posleze otazku posledni a nejzavaznejsi: zda-li se jeste jed¬ nou s vroucne milovanou Leonorou na onom svete setka? A jako az posud odpovida havran svym jednotvarnym, ale zdrcujicim „nevermore". An pak milenec vecne odlouceni od nejdrazsi bytosti nutne musi pokladati zia nesnesitelna muka a zdrcujici proroctvi demonickeho ptaka poklada za drzo-u lez, vzplane v dusi jeho mimy hnev a v hnevu torn kaze ptaku, aby se odstranil — jak v basni -se pravi, aby ,,vyrval z jeho srdce zobaku sveho ostry hrot"; avsak pf iserny ptak ztistava sedeti na bilem poprsi mlcky a tajemne, upiraje demonicky zhouci oci na milence a tvofe v zafi lampy kfidiy svymi na podlaze temny stin ...

59

Tim ukoncil Poe svou dusevni praci a sepsal jednu z nejoriginelnejsich basni, ktera kdy vysla z pera kterehokoli genialniho basnika vsech veku. Die toho, co jsme byli prave uvedli, jevi se byti spusob tvofeni Poeova rovnez tak zajimavym, jako originelnim. O jakesi tak zvane basnicke inspiraci, o blahem zaniceni, ktere basnika neodolatelnou moci pudi ku tvofeni, neni tu ani pamatky. Vse vznika, puci a roste ze zarodku pfirozene sice, ale nikoli tajemnou, neuvedomelou nejakou silou, nybrz musi byti z hlubin duse pracne a namahave vyvazeno, [na zlatych vazkach logiky a esthetiky zkoumano a se zfetelem k ucinkur i seskupeno. Mys¬ lenky Po-eovy nevznikaji jako bUsk, forma v celku i podrobnostech nevnucuje se mu jaksi sama sebou, nybrz musi byti hledana a zakladni myslence, latce vubec a vsem podrobnostem namahave pfispusobena. Spusob tvofeni Poeova nelze tudiz naprosto nazvati tvofenim v exaltaci, tvofenim nahodnym, kdy basnik ponechava obraznosti sve uplnou uzdu a vytvofi dilo, ktere mftze byti rovnez tak dokonale jako nepodafene, kdyz totiz basnikovi nahoda bud pfispela nebo jej nechala na holickach; tvofeni Poeovo neni a namhze byti nazyvano tvofenim v beznem tradicionelnim slova smyslu. Jestit' to tvofeni zcela uvedomele, tvofeni umelce i myslitele zaroveh, basnika s rovnez tak skvelou, ohnivou fan¬ tasii jako bystrym analysujicim duchem, kteryz vsak fantasii sve nikdy [nepopousti uplne uzdu, aby se ji vydal na milost a nemilost, nybrz vzdy a ve vsem ji nechava pracovati jen ve sluzbe ducha. Podobnost a ruznost tvofeni Poeova u porovnani s tvofenim Balzacovym a Zolovym jest oci-

GO

vidna. Vsichni tfi maji na zfeteli co mozna nej¬ vetsi umeleckou dokonalost sveho dila., vsichni tfi pracuji namahave, klopotne a s napjetim veskerych svych sil, vsichni tfi pokladaji praci jaksi za poivinnost a zadny z nich nesetfi namahani, byt' sebe vice vysilujiciho, kdyz jde o zdokonaleni dila. Balzac vsak vrha myslenky sve, jak se mu namanou, ihned na papir a pak teprve snazi se jim dati vhodnou formu; Zola kona dfive podrobna studia, zkouma a analysuje sveho reka a ostatni osoby, studuje mistnosti atd., a kdyz byl cele sesity naplnil po(znamkami a myslenkami, pocina pracovati; Poe naproti tomu vykonava veskere pfedbezne prace vy¬ hradne v duchu beze vsech pomucek, on dfive vse promysli, uvazi a vypracuje v duchu a pak teprve pocina psati. U Balzaca jest bezpfikladny boj o formu, Zola pfi svem nedostatku obraznosti vypomaha si logikou a pracuje rovnez tak svedomite jako Balzac, Poe konecne vynikaje nad Balzaca a Zolu fantasii i logikou, pracuje podobne mozolne a namahave nejen o forme, nybrz i o za¬ kladnich i vedlejsich myslenkach a vsech podrob¬ nostech, ale nevypomaha si duchem, nybrz pone¬ chava duchu suverenni pravo nad obraznosti svou. Balzac a Zola pracuji pravidelne jako zive stroje; Poe, jehoz bouflivy, pohyblivy zivot pravidelnou praci ani nepfipousti, pracuje nepravidelne, s dlouhymi pfestavkami. Balzac jest v neustalem rozcileni, Zola podobne, ale pfece pracuje daleko klidneji; Poe take ze zimnicneho rozechveni nevychazi, ale pracuje eruptivne, tak ze po kazde vetsi praci musi zcela nutne nastati delsi dusevni i telesne ochabnuti, kterymz organismus jeho se podryva a nici.

(il

Balzac, Zola a pfede vsim Poe jsou vymluvnymi doklady, s jak bezpf ikladnym dusevnim namahanim zakupuje se mnohdy slava basnicka a jak mylne nahledy panuji ve velkem obecenstvu o basnickem tvofeni vubec.

t. Arbes: .Sebrane spisy XXXVt.

DE FOE.

Psano a po prv6 tisteno 1879.

Sepsati knihu, kterouz ctli a posud ctou, ba i na dale cisti budou milliony lidi — knihu, kte¬ rouz zna a cetl nejen kazdy vzdelanec, nybrz kte¬ rouz skoro kazde dite cte nebo z vypravovani dorostlejsich vice mene podrobne aspoh z druhe ruky zna — napsati knihu, ktera v pravem slova smyslu konala nescetne cesty kolem sveta ve vsech moz¬ nych smerech, a v kazdem narode, do- jehoz feci byla pfelozena, domovskeho prava nabyla, slovem sepsati po bibli za nasich dob nejpopularnejsi a snad i nejrozsifenejsi knihu, jest zajiste zasluhou rovnez tak velikou, jako jest a zustane hadankou, proc spisovatel knihy takove jest uplne zapomenut. Ne¬ bot' kdo z tak zvaneho velkeho obecenstva zna dnes jmeno De Foe?*Koho — krome literarnich historiku — zajimaji dnes csudy nebo spisy cloveka jmenem De Foe, jenz sepsal knihu, kterouz zna a ctlo tisickrate vice lidi nez kterykoli spis ktereho¬ koli z nejgenialnejsich spisovatelu vsech veku? Autor po bibli nejpopularnejsi knihy jest za¬ pomenut, ale kniha jeho z pameti lidske tak brzo nevyhyne. De Foe je davno mrtev a zfidka kdy si nekdo na neho vzpomene; ale osudy reka jeho knihy bavi kazdodenne tisice lidi vseho stafi — ^Robinson Krusoe" jest a zustane dlouho jeste mi-

06

lackem mladeze a zajimavou lekturou i dorostlych ... ,,Robinson Krusoe" jest prvni anglicky roman, kterymz razena v romanopisectvi draha smeru realistickcmu. Je plodem kontemplativniho positivniho ducha, kteremuz se sv6t a lide nejevili vyhradne jen v menivych, mnohdy carokrasnych, ale pfece skoro vzdy Izivych barvach fantasie, nybrz v jas¬ nem urcitem svetle rozumu. De Foe, v jehoz duchu zrcadlil se zivot prave jen tak, jakym jest sku¬ tecne, nemohl tudiz miti v umyslu, pusobiti vy¬ hradne jen na obraznost a pro pouhe ukraceni dlouhe chvile, jako romanticti spisovatele romanu stfedovekych, on neokrasloval, nemirnil, neideali¬ soval jako soucasni a pozdejsi roma,nopisci, zejme¬ na francouzsti, [nybrz snazil se liciti svet a lidi barvami co mozna nejvernejsimi; on nelicil po¬ vahy vymyslene, nybrz popisoval skutecne ppvahy verne, svedomite, ba skoro az pedanticky, a tak vytvofil prvni anglicky roman charakterni a dospel k nemu patrne rovnez tak nahodne a pfirozene jako Cervantes k prvnimu charakternimu romanu spanelskemu. ,,Robinson Krusoe" je roman tendencni. Jako soucasnik De Foe-uv, satyrik Swift, vypsal zivot posledniho obesence, ,,aby nahnal zlodejum strachu", sepsal De Foe sveho ,,Robinsona", aby — jak v pfedmluve pfipomina — ,,jine pfikladem po¬ uch a zaroveh moudrost prozfetelnosti ospravedlnil a zbuditi k ni uctu". De Foe tudiz neni umelcem v modernim slova smyslu, on pouzil umeni pouze jakozto prostfedku k jistemu ucelu, ovsem ye k ucelu tak uslechtilemu, ze nebylo by Ize ciniti mu z toho vycitky ani nyni,

67

kdy uz je pojem umeleckeho dila ustalenejsi, nefku-li v dobe, kdy De Foe spis ten sepsal. De Foe byl clovek pravdy milovny. ,,Kdo vi, ze ma pravdu, a neodvazi se ji vyznati, ponevadz jsou jini lide jineho mineni, jest blazen a zbabelec za¬ roveh," pravi a proto- nestiti se vyznati ve vsem a vsudy pravdu, necht' uz je krasna a pfijemna nebo trpka a oskliva. Nezna idealu krasy; idealem jeho jest pravda — pro- pravdu trpel bidu a nouzi, pro pravdu snasel utrapy vseho druhu, pro pravdu napinal veskere sve sily a sepsal fadu spisu vsech moznych odstinu, svedcicich o bajecne pilnosti, sve¬ domitosti a pracovitosti. Pfes dve ste dilu nejruznejsiho obsahu vyslo z pera podivuhodneho tohoto muze: politicke, nabozenske a socialni pamflety, cestopisy, 'pojednani obchodni a statisticke dukazy, povidky, satiry, romany a basne — vse to svedci o bezpfikladne pracovitosti, nebot' De Foe, ackoli psal o vsech moznych vecech, zasadnich i malichernych, nahromadil ve svych spisech takove mnoz¬ stvi positivniho vedeni, tolik vlastnich myslenek a pozorovani, ze zivot jeho — 69 roku — zda se byti az kratkym pro ohromnou tuto cinnost dusevni. A vse to stalo se za zivotnich pomcru nejtrudnejsiho -druhu. Radosti a stesti znal De Foe takfka jen die doslechu. ,,Osud" jim zmital jako svevolne dite micem: byl obchodnikem, prodavaje puncochy a backory, pak palil cihly a pozdeji byl licetnim pfi cclnf sprave; byl vojakem a jenom s tizi usel opratce nebo deportaci. Po sedmi letech byl na mizine; roku 1702, jsa 34 roku star, trpel pro vydany pamflet, kteremuz nebylo porozumeno: bylte odsouzen k penezite pokute, postaven na pranyf a ufiznuty mu obe usi, nacez uvrzen do vezeni

G8

Newgatskeho, kde stravil dva roky, a zena a sest ditek jeho jen dobrocinnosti cizich lidi zachraneny pfed smrti hlady ... A pfece nepfestal psati. Pro jiny pamflet uvrzen pozdeji poznovu do vezeni a zaplatil osm set liber sterlingu pokuty — byl kacefovan, pomlouvan, hanoben a okradan literarnimi lupici, ktefi spisy jeho tiskli bez jeho vedomi na vlastni svuj prospech — posleze ranen mrtvici, ale pfece v praci neustal, pfece psal dale a bida zustala po cely zivot jeho vernou druzkou . .. Zivot muze toho byl nepfetrzitou fadou bezradostnych dnu, stravenych v klopotnem, vysilujicim zapase o nejnutnejsi skyvu chleba; bylte to zivot, podobny zivo-tu modernich delniku, ktefi za bidny denni zold pracuji do upadu pro jine a ktefi pro^ dlenim casu praci sve tak uvykaji, ze neznaji jine rozkose nad praci samu. De Foe-ovi byla prace vsim. Byl clovek prakticky, ale nedovedl vlastnosti te vykofistiti na svuj prospech; byl to jeden z on6ch originalnich duchu, na jakez byla Anglie v minulych dvou stoletich jako zadna jina zeme bohatou a jejichz iniciative dekuje Albion z vetsi casti svou dusevni pfevahu. Swift, Sterne, Fielding, Samuel Johnson, Gold¬ smith, Shenstone a jini byli podobne originelni, ba vystfedni duchove, ktefi snazice se svou individualitu pfivesti k pJatnosti, s veskerou sobe vrozenou houzevnatosti opirali se vseobecnemu proudu. De Foe osvedcil se byti ve svych spisech tak vybornym znalcem lidi jako malo ktery ze soucasnych spisovatelu, on nebyl zadnym fantastem, ba fantasie jeho podobala se spise fantasii solidniho obchod^ nika nez umelce; De Foe byl neobycejne solidni — delnik... Spolecnost byla se k nemu zachovala

69

macessky; on vsak ji nesplacel podobne, nybrz pracoval k jejimu polepseni — stal se mravokarcem ... Podobne jako napsal Cervantes v padesatem roce veku sveho svuj genialni roman ,,Don Qui¬ xote", sepsal De Foe teprv v petapadesatem roce veku sveho (1719) ,,Robinsona Krusoe". Avsak kniha ta, ackoliv hned po vyjiti svem dosti popularni, byla by die vseho pfece sla cestou vseho pozem¬ skeho a nebyla by nabyla daleko takove popularnosti, jake se tesi, kdyby ji nebyl Jean Jacques Rousseau ve svem svetoznamem romanu ,,Emil" doporucil jako vyborny spis pro mladez. Nemecky knihkupec Campe uvedl knihu tu u volnem spracovani nemeckem do Nemecka, a pfes to vse, ze vsechny dodatky a ,,opravy" puvodniho textu byly nad miru naivni, ba hloupe, pntoval spis ten Evropou a dostal se v tomto zkomolenem zpracovani i k nam do Cech. Po vydani ,,Robinsona" pracoval De Foe jeste dvanacte roku. Sepsal v dobe te rychle za sebou celou fadu dobrodruznych romanu, jako ,,Moll Flan¬ ders", ,,Captain Singleton", ,,Duncan Campsell", ,,Colonel Jack" a jina dila. Kdyz pak tento pramen ducha jeho pocal vysydiati, snazil se De Foe vy¬ kofistiti mene vydatny pramen vedlejsi, sepsav spisy ,,Complete English Tradesman" a ,,A Tour trough Great-Britain". Telesne i dusevni sily vsak uz byly valne ochably; konecny ro-zklad rychle se blizil a De Foe dokoncil roku 1731 zivot svuj v bide . .. Otazku, jak asi podivuhodny muz ten tvofil, ovsem nelze zodpovediti podrobne; nebof pfi ohrom¬ ne plodnosti a ruznosti plodu jeho vyzadovala by odpoved ta celou objemnou knihu. Pokusime se

7')

tudiz o zodpovedeni otazky te pouze vzhledem k nejpopularnejsimu spisu jeho, ,,Robinsonu'. Rek mravokarneho romanu toho jest representantem nejen sve doby, nybrz pfede vsim originelniho ducha anglickeho, jeviciho se v pevne vuli a bezpfikladne vytrvalosti. Robinson jest vtelena vytrvalost jako De Foe sam. V dusi Robinsonove klici pomalu zarodek dobrodruznosti; kdyz vsak dozral, nesvede ho zadna sveta moc od nastoupene drahy — kazda pfekazka, kazda nehoda, kazde nestesti je mu spise popudem k dalsi cinnosti. Sila jeho vule jest pfimo mohutna a vyliceni jeho boju a zapasu nemuze zustati bez vlivu na vnimavou mysl mladeze. Na pustem ostrove stane se z Robinsona muz prace. Rovnez tak jako De Foe sam, po¬ klada i jeho rek praci za cosi zcela pfirozeneho; pracuje tudiz kazdy den bez oddechu a cim namahavejsi prace, tim vetsi upokojeni vazi z jejiho dokonani; Robinson nespokojuje se vsak praci jednotvarnou, nybrz pracuje vsestranne, kona vsechno, ceho je tfeba, vse, co poklada za nutne, potfebne a uzitecne. Trpelivost jeho pfekonava onu biblickeho Joba; Robinson nesnasi pouze utrapy, on jim vzdoruje a snazi se jim klasti meze a hraze. Chteje svou lodici dostati k mofi, pocne kopati stoku; ale kdyz byl vypocital, ze by k praci te potfeboval deset nebo dvanacte roku, pfemysli o jinem pro¬ stfedku a zhotovi si novou lodici a vykopa kratsi stoku az k mofi. Prace ta ovsem trva take dosti dlouho dve leta; ale ,Ja se naucil," pravi Ro¬ binson, ,,nczoufati v zadne veci; jakmile shledam, zc ji mozno provesti, nevzdavam se ji nikdy vice." Jako de Foe pocina i jeho rek pracovati teprv po zralem rozmyslu a po uvazeni \sech okolnosti;

71

zapocatou praci provadi vsak systematicky, trpelive a nikdy nezoufa, nebot' zdravy rozum jest jeho radeem a vernym pfitelem, kteryz ho nikdy neopousti. Robinson jest vernym odleskem ducha De Foeova, coz pfi nedostatku positivnich zprav o zpusobu, jakym De Foe psal, usnadhuje aspoh ponekud nahlcdnouti v tajemnou dusevni dilnu autorovu. Pfede vsim pak nesmime spustiti se zfetele, jak si De Foe sam pfeje, aby byl jeho ,,Robinson Krusoe" pojiman a jaky konecny cil mel pfi sepi¬ sovani sveho romanu pfed ocima. ,,Vydavatel" — pravi se v starsich vydanich Robinsona — ,,ma za to, ze jest tento spis pravdivym vypravovanim uda¬ losti; nikde neshledame ani zasvitu pfibasneni." A podivno! Kniha ta byla skutecne tak pojimana, jak si byl spisovatel pfal byla a jest posud od ctenafu pokladana za fadu pravdivych udalosti, ac¬ koli jest zjisteno, ze rek jeji a osudy jeho jsou vytvorem obraznosti... A prave v torn spociva po nasem nahledu zvlastnost a vylucnost nadani De Foeova, ze dovedl vymysliti povahu ryze realistickou, ze dovedl ji zapfisti v smele dobrodruzne osu¬ dy, jakymiz snad ani jediny smrtelnik vykazati se ne¬ mohl a ze pfes to vse pokladan byl vymysl ieho aspon v podstate a v cetnych ruznych podrobno¬ stech za ryzi pravdu. Zkoumame-li knihu tu s tohoto hlediste, a polozime-li si otazku, jakym spusobem De Foe tohoto klamu docilil, nesmime spustiti se zfetele originelni jeji osnovu a takovy tez spusob vypravovani. Latka jest prosticka, osnova pruzracna, nehledana, ba na pohled zcela nahodila a muze byti rovnez tak misty celou fadou episod rozsifena, jako muze byti tu a tarn nektera episoda nebo nejake, byt' i zajimave

72

dobrodruzstvi vypusteno, aniz by tim celek utrpel. \rypravovani pak jest siroke, pohodlne, spise monotonni nez vzrusujici, zdanlive beze vsech efektu, mnohdy i dlouhochvilne, ale vzdy solidni, svedomite a pfedevsim tak podrobne, ze zda se, jako bychom videli sameho autora, kterak se svym rekem nejen mysli a citi, nybrz i vsechny prace podnika, pro¬ vadi a konci. Kazda malickost zda se byti De Foeovi dulezitou; udavat' rok, mesic, den ba i dobu dne, kdy se neco udalo; mluvii o vetru, o jeho smeru, sile atd., zaznamenava kazdou podrobnost svedomite a pec¬ live; popisuje vse tak verne, ze zda se nam', ja¬ koby byl vsechny ty pfedmety na vlastni oci nejen videl, nybrz jako by je byl k ucelu, ku kteremuz jich pouzil, zvlaste pozoroval a vse, co na nich shledal charakteristickym, sobe poznamenal. Pusty ostrov, na nemz travi Robinson dny sveho odlouceni od sveta, je licen tak verne a podrobne, ze zda se, jako by byl nejen nejakym geografem, nybrz universalnim ucencem prozkouman a vse, pro co muze miti naivni mysl velkeho obecenstva smysl, jako by bylo svedomite registrovano, vypsano a popsano zcela jako kdyz odhaduje se svedomite cena nejake vetsi reality. Vypravovani De Foeovo jest realisticky pfiro¬ zene a prave tim pomahaji spisovateli i jeho ne¬ dostatky k docileni ucelu. Nikomu nenapadne, ze misty rozvlacne vypravovani nebo ruzna opakovani veci jiz znamych nebo -docela mnoha z tech nepatrnych podrobnosti musila byti zvlaste rymyslena; kazdemu se zda, ze nutno je pficisti na ucet spisovatelske nemotornosti autora, kteryz ve sve pedanticke svedomitosti registruje vse jen tak, jak se bylo

73

udalo, bez ohledu na to, jaky dojem vypravovani jeho na ctenafe ucini. A prave touto bezprostfedni pfirozenosti docilil De Foe vice, nez se byl sam nadal; onte neklame tak obraznost ctenafovu, ktera jest snadneji oklamatelna nezli soudny duch, nybrz Idame pfimo ducha ctenafova, kterehoz nuti, aby vefil, ze jest vymysl autoruv ry'zi pravdou. Nedo¬ statek basnicke fantasie De Foeovy jevi se tu byti nahrazen duchem a prave v torn spociva po nasem nahledu umeni De Foeovo — docililt' vetsi illuse nezli jest illuse, jakou mozno dociliti dilem ryze umeleckym, docililt' illuse ducha bez nevyhnutelnych podminek k docileni illuse tohoto druhu vubec. A prave v tomto dluzno hledati nejen zvlastni kouzlo ,,Robinsona Krusoe". nybrz i tajemstvi ume¬ ni De Foeova. Takovy smysl pro pfirozeny realis¬ mus, jako jej byl De Foe ve svem ,,Robinsonu" osvedcil, neosvedcil pfed nim zadny jiny spisovatel a tim mozno take vysvetliti nejen ohromny uspech knihy te, nybrz i mnozstvi napodobeni ^Robinsona Krusoe".

IVAN TURGENEV.

Ps&no a po prve tisteno 1884 a 1886.

Turgenev zaujima mezi spisovateli devatenacteho stoleti zvlastni misto. Vse, co psal, bylo du¬ sevnim jeho majetkem — individualni a proto take nikdy nenapodoboval. Turgenev byl umelcem; dbal vzorne, peclive netoliko obsahu, nybrz i formy svych del a proto mu nebylo psani povidek zabavou, nybrz trapnou a vysilujici praci. O spusobu, jakym pracovaval, vypravuje (v ,,Nord und Sud" 1878; duchaplny essaysta Ludvik Pietsch, kteryz s nim casteji se stykal, v tento smysl: Turgenev psaval vzdycky jen pod natlakem nevysvetlitelneho popudu, jenz jej opanoval a za¬ roveh popohanel. Obycejne vyhoupnul se pfed du¬ sevnim zrakem jeho bud jednotlivy clovek nebo cele skupeni lidi. Zacaste spiatfil v jistem osvetleni a barvitosti obraz, jejz byl jiz kdysi ve sku¬ tecnosti videl; avsak prave tak casto vyhupovaly se pfed nim obrazy, o nichz nevedel, odkud se vzaly. ,,Zjeveni" ta obtezovala, ba mucila ho po cele tydny, nekdy i mesice; vzdy se vracivala, jako by na nem dutklive zadala, by je v umeleckem dile objektivne znazornil. Jak rad by se byl Turgenev Arbes

Sebrane spicy. XXXVI.

(j

techto ,,zjeveni" zbavil! Na dlouho vsak nebylo mozno. Pozdeji se mu zdalo, jako by se byl octnul v Afee* z ktere vsak vzdy jasneji a urciteji vystupovaly jednotlive, pfede vsim ruske figury: muzi a zeny nejruznejsiho stafi, povolani, fysiognomii, feci a chovani az pak posleze vsechny figury, ktere byly v jakemkoli (basnikovi ovsem jeste ne¬ znamem) styku s hlavnim skupenim nebo s hlavni figurou - vystoupily pfed dusevnim zrakem basnivym v pfekvapujici jasnosti a barvitosti. Basnik je slysi zcela zfejme mluviti. Vypravuji mu prubeh sveho zivota a svefuji sve zamysly. Turgenev nemuze jinak nezli zavesti pro kazdou figuru zvlastni registraturu a pod jmeno kazde jed¬ notlive figury vypsati, co mu byla vypravovala. Po te citil basnik nevyhnutelnou potfebu kruh osob tech zouziti. I vyloucil vetsi nebo mensi pocet osob; ostatni pak nechal vzajemne na sebe pusobiti. Vule a osud, volnost a pfirozene podminky, bud zdedene nebo z pfirozenosti pudy a vlasti plynouci, pusobi vzajemne na sebe, aby byl stanoven prubeh zivota, zpusob chovani atd., z ce¬ hoz pak pfirozene plynou katastrofy a rozfeseni. A prave timto zpusobem tvofeni nabyvaji ba¬ snicke vytvory Turgenevovy pfirozene nutneho prubehu, ktery jest sice nad veskerou libovuli povznesen, ale zaroveh take vylucuje vlastni s uvedomele jasnym umyslem provadenou esthetickou komposici. Jak casto, pise Pietsch doslova, vidal jsem jej, kdyz jsem s nim v lete obcoval, trp-eti pod vnitfnim natlakem, ze ,,musil psati"! Jak casto slysel jsem jej nafikati, ba v pravem slova smyslu lipeti, kdyz uz naprosto nebylo mozno psani odrociti, kdyz uz

ani hra v sachy a na kulecniku, bajmi honba na slipky nestacily zbaviti Turgeneva tolieto ^nutkani a myslenky jeho k jinym pfedmetum otfr^jî^ ,,Dnes musim psati!" byval pak — ovseni v|dy s pfizvukem Jcomicke zoufalosti pronaseny vykfik bolesti, kterymz Turgenev z rana zahajoval pracovni den. Bylo-li vsak dilo i- o mozna nej peclive ji provedeno a ukonceno, nezajimal Turgeneva jeho dalsi osud ani dost malo. Nikdy, pravi Pietsch, nevidel jsem umelce, ktery by byl tak naprosto upfimne Ihostejnym vuci uspechu nebo neuspechu svych del, vuci mineni sveta a literarni kritiky jako prave Turgenev. V poslednich letech sveho zivota, prave kdyz byl veskerou svou vyspelou tvurci silu soustfedil k vytvorum velkeho slohu, dozil se Turgenev nevdeku vlastnich krajanu. (Co zfidka kdy mine muze dusevni pfevahy, ktefi vynikajice nad sve vrstevniky bystrozrakem, opovazi se byti upfimnymi.) Nejobsahlejsi jeho prace a sice politicko-socialni romany z pfitomnosti, v kterychz licil ruskou spolecnost prave jen tak, jakou v pravde jest, vzbudily na Rusi nemaly odpor. Jiz prvni roman toho druhu ,,Otcove a deti" pfijat nehrube pfiznive a vzrusil ruzne kruhy; druhy roman ,,Dym" kvaseni zvysil, kdezto tfeti ,,Nove zeme" mel v zapeti pravou boufi nevole, odporu a nenavisti. Jeden z nejgenialnejsich muzu vsech dob, druh¬ dy i na Rusi prave tak jako po celem vzdelanem svete oblibeny Vypravovatel, jeden z nejsympatictejsich autoru, ktefi kdy zivot lidsky licili prave jen tak, jakym asi jest — stal se tercem hrubych a surovych najezdu mnohdy nejposlednejsiho ducha-

80

prazdneho mazala, jaky kdy skolackym perem lite¬ rarni pensa komolil. Utok podniknut se vsech stran jako na povel. Rozhofcenost byla vseobecna. Se vsech stran sypaly se na Turgeneva vycitky, podezfivani a hanobeni jako krupobiti. Vytykanot mu, ze vlast svou, kterou v posledni dobe jen obcas navstevoval, vice nezna, ze posledni prace jeho postradaji objektivnosti a pravdivosti, ba vice — ze jsou i nemravny a podobne, jak uz miva ten sto- nebo tisicohlavy areopag kritickych srsanu ve zvyku, kdykoli se houfne pusti na jednotlivce, aby jej ubodal, neb aspoh ukficel. Neni divu, ze byl Turgenev v dobe te nemalo rozhofcen a ze v poslednich desiti letech psaval jiz s mensi chuti nezli dfive. V Americe usedly Nor Hjalmar Hjvoth Boyesen navstivil Turgeneva v letech sedmdesatych v Pafizi a uvefejnil pak v bostonskem casopise ,,The North American Review" obsirnejsi zpravu, v ktere jest take nekolik mist, objashujicich Turgenevuv spusob tvofeni. Jiz v tu dobu proslychalo se, ze Turgenev pero - na vzdy odlozil, a Boyesen pfipomenul, ze tomu nevefi. ,,Byl jsem v minulych mesicich liny," odpo¬ vedel Turgenev a dodal, ze dalsi podstatnou pficinou, pro kterou nebyl v posledni dobe tak pilen jako druhdy, byla choroba — dna a poran^ni. Pfi pfilezitosti te pravil: ,,Nikdy se neodhodlam psati, clokud mne k to¬ mu vnitfni pud nedonuti. Zdat' se mi, ze by kniha, ktera by byla na obtiz mne, musila byti i na obtiz

81

Ctenafi, a ponevadz ma kazda vec svou pfirozenou pficinu, nenutim se psati". Po te hovofeno o romanu ,,Dym", a Turgenev vypravoval: ,,Irena rna svou historii. Jet' ze zivota. Znal jsem ji. A pfece to neni prava Irena — je to ona a neni to ona. Nevim, jak bych vylicil spusob, jakym se charaktery v me hlave vyvijeji. Kazda fadka, kterou jsem napsal, byla mi vnuknuta necim, co se mi bud pfihodilo neb co jsem spozoroval. Ja vsak skutecne lidi a pfibehy jejich nekopiruji, skutecnost mne befe pouze do uceni a dodava mi surovou hmotu ku stavbe. Tak jest i s charaktery. Mezi svymi znamymi sotva kdy najdu osobu, kte¬ rou bych mohl proste kopirovati; ryzich typu jest prave malo. Z te pficiny se tedy sama sebe ptavam, co pfiroda tvofic tu neb onu osobu chtela asi utvofiti — jakou by ta neb ona stranka po¬ vahy byla, kdyby se byla povaha uplne do posled¬ nich duslednosti vyvinula. Nevybiram jednotliveho rysu, bych z neho stvofil celeho miize nebo celou zenu — naopak snazim se, aby zadny rys nad miru nepfeyladal. Necht; jest postava sebe charakteristictejsi, ja ji ukazuji ,,en face" i ,,en profil" ... Obzvlastni silou obraznosti nemohu se po¬ chlubiti a ve vzduchu staveti neumim". v,,Jako Irenu v „Dymu", pokracoval pak Turgenev,^,,tak znam i Bazarova v romanu ,,Otcove a^deti" — jako vlastni dobre zname, jako stare pfatele. A tim jsou mi Jpo dnes — pohlizim-li totiz na ne jako ina nekoho, koho jsem kdysi 'dobfe znal - ackoli nyni uz znamo-st pfestala. Dokud jsem o nich psal, zdali se mi byti skutecnymi osobami — skoro tak jako vy v tomto okamziku.

82

Kdyz se vyhoupne pfed dusevnim zrakem mym ne¬ jaka postava, opanuje veskerou moji mysl a neopousti me, dokud ji neodbudu. Ctu-Ii neco, septa mi postava ta do ucha svoje myslenky o torn, co ctu; vyjdu-li, pronasi neustale sve poznamky o kaz¬ dem, koho potkavam. Musim se ji podati. I sednu a napisi jeji zivotopis. Ptam se, kdo byl ji otcem a matkou; jaci to byli lide, z jake byli rodiny atd. Potom se vyptavam, jak byla postava vychovana. Nekdy podnikam i vice, jako jsem ucinil s Bazarovem, nihilistou. Zaujalt' ausi moji v te mife, ze jsem mu musil vesti dennik, do ktereho si zaznamenaval sve myslenky o nejdulezitejsich vecech, o nabozenstvi, politice a socialnich otazkach". — Aby dokazal, jak casto se mu nektery motiv v pravem slova smyslu nahodou namane, vypra¬ voval Turgenev, jak vznikl zakladni motiv k ro¬ manu ,,Otcove a deti". ,,Kdysi sel jsem kamsi," vypravoval, ,,a na¬ hodou pfemitam o smrti. A nahodou byl jsem svedkem vyjevu u smrtelneho loze. Byl to umirajici — Bazarov. Vyjev me hluboce dojaj a postava vyvinula se pozdeji sama." Jiny essaysta, jenz byl roku 1876 navstivil Tur¬ geneva na jeho statkti v Rusku a stat' svou otiskl v ,,Peterburskych Vedomostech", dotazoval se jej taktez na spusob, jakym tvofiva. ,,Zacaste mne podivne dojima," pravil Turge¬ nev, ,,kdyz mne poldadaji za literata. Neni to pfetvafka, aniz licomerna skromnost, nybrz vec zcela pfirozena. Zil jsem vzdy jen s lidmi, ktefi nemaji s literarni cinnosti moji co ciniti. Vetsi cast nynejsich mych blizsich znamych rusky ani nerozumi. Pochopitelno tudiz, ze zfidka kdy citim se literatem

S.'i

a ze mnohdy minou cele mesice, aniz bych tento pocit mel. Toliko pfi praci s perem v ruce citim se spisovatelem." O spusobu, jakym tvofi, vyslovil se Turgenev v tento smysl: ,,Poeticke tvofeni prodela u mne obycejne tfi fase. Nejaky charakter upouta vasi pozornost. Pozorujete jej blize, pfemitate o nem. Pfes to nestanc se povaha ta zacaste osobou hlavni, nybrz osobou vedlejsi, bez kterych by ovsem nemohlo byti osoby hlavni, kolem ktere se znenahla i ostatni vedlejsi figury skupi. Toto obdobi jest pro umelce nejpfijemnejsi. Po te citime potfebu^ dati posud jeste mlhavemu, neurcitemu obrazu urcitejsi formu. Oby¬ cejne rozvrhnu podrobnou biografii kazde osoby pozdeji vsak tyto nacrtky zase zavrhnu. Nasleduje stanoveni fabule — pro mhe aspoh prace nehrube pfijemna — i nacrtnu zbezne kostru celeho romanu. Konecne dojde k definitivnimu provedeni, ku praci zacaste velmi svizelne. Cplne uspokojeni pocit'uii jen v okamziku, kdy£ jsem byl posledni tecku udelal. Povidky sve obycejne jednou, nekdy i dvakrat opisi, pfi cemz nektere podrobnosti pfepracuji." V tu dobu pracoval Turgenev prave o po slednim svem velkem romanu ,,Novy svet" a byl jiz skoro hotov. Soucasne zabyval se take jiz novymi projekty, zejmena poutalo pozornost jeho lichvafstvi, kterez se bylo v posledni dobe v okoli jeho statku uzasne 'rychle netoliko mezi statkafi, nybrz i mezi kupci a sedlaky zahnizdilo. ,,Nevolnictvi v nejuzsim slova smyslu," pravil v tomto vzhlede Turgenev, ,,to jest bezprostfedni zavislost jednoho individua na druhem jsme znicili, zbavivse Petra prava, by smel s Ivanem ciniti, co

84

mu libo. Avsak nevolnictvi v jine forme existuje doposud. Sedlak, ktery neco dluhuje, zavisi na lichvafi, a stava se zacaste jako kterakoli vec jeho vlastnictvim. Kdybych byl mladsim a zil ustavicne na vsi, pokusil bych se pojednati o teto, pro Rusko tak dulezite otazce ekonomicke ve forme belletristicke." Z techto slov Turgenevovych jest zfejmo, ze v dusi jeho klicily ruzne miotivy k novym pracim; ale k teto praci nedoslo — ba Turgenev patrne nepfikrocil ani k obvyklemu pfedbeznemu studiu, z ktereho by bylo- dalsi pfirozene vznikalo. Posledni roman jeho ,,Novy svet" vydan — a nevole, odpor a boufe, kterou spusobil, vyrazily Turgenevovi na delsi cas pero z ruky.

„FIRMA SCRIBE ET COMP.'


Vstupme v tichou, elegantni, vkusne ozdobenou pracovnu francouzskeho spisovatele v starem jed¬ nom dome v Rue Saint-Marc v Pafizi. U elegantniho psaciho stolku, na nemz stoji mala vasa s cerstvou kytici a vylozeno jest neco bileho a neco popsaneho papiru, sedi asi ctyficetilety muz drobne stihle postavy. Vyrazny oblicej jeho jest od sirokeho a mocne vyklenuteho cela k ponekud siroke, hladce vyholene brade napadne sespicately; nos masity, rty uzke, pevne sevfene a proto skoro neviditelne, typicky to raz syna Albionu. Nad skranemi zakudrnatele chomacky vlasu, piny, az k licnim kostim zatlaceny vous, huste oboci a velkymi vicky zpola zakryte pfivetive oci doplhuji razovitou fysiognomii. Muzik ten prave neco pise. Pero jeho leti po papife lehce a hrave, jako by psal lehkomyslnemu pfiteli nejaky lehkomyslny listek. Nahle pfestal pteati, jako by si byl neco duleziteho pfipomenul, vzal klobouk a hulku a vysel ina ulici. Jde rychle, kazdy jeho pohyb jevi lehkost a graciosnost. Za nedlouho octnul se u cile sve cesty, pfed peknym vystavnym domem, svedcicim o nemale zamoznosti a vybrousenem vkusu vlastnika. Prosel prujezdem, pospisil po schodech a za-

88

klepal na jedny dvefe v prvnim patfe. Ale dfive nezli se nekdo ozval, otevfel a sesel do uzke pfedsine a prosed tuto, otevfel jine dvefe. Kdo by byl muzika toho prave doprovazel, byl by s prahu na prvni pohled poznal pracovnu na vezdejsi statky bohateho spisovatele. Nabytek je drahocenny a ele¬ gantni ^mnozstvi knih V skfinich, na pultech a regalech svedci^ o zalibe vlastnikove a vlastnik sam pfe¬ chazi prave po komnate se svesenou hlavou, jako by o necem pfemital. Je to muz o neco starsi muzika; take o neco malo vetsi a svalovitejsi, ale tvaf obou jevi napadnou podobnost; po pracovne pfechazejici muz jevi vsak vaznost, odmefenost, ba pedantstvi. Zaslechnuv vrznuti dvefi zastavil se a upfev pronikavy zrak svuj na muzika, jenz byl prave vesel, zvolal radostne pfekvapen: ,,Dobfe ze pfichazite, mily Arnoste — pfichazite vhod — potfebuji pr&ve nejake rady." ,,Snad dramaturgicke ?" optal se zive muzik. ,,Ano", zni odpoved. ,,A kdo vam ji ma dati? — Ja?" optal se ironicky host, nacez ihned dodal: ,,Oc vlastne jde?" ,,Bylo mi navrzeno sepsati divadelni kus, s kte¬ reho nejsem." ,,Coz je tak tezky?" ,,Theatre Frangais chce ode mne nejakou komedii pro Rachelku." ,,Nuze ?" pta se muzik. ,,A ja se nemohu odvaziti k sepsani takoveho kusu." ,,A proc pak?"

89

,,PokIadamt' to skoro za zneucteni klasti prosu a sice — moji prosu! — do ust, ktere jsou zvykle deklamovati jen verse Caeneillovy a Racineovy." ,,Coz pak nehral take Talma v kuse prosou psanem?" ,,Ovsem; ale Talma kusem tim debutoval." ,,Dobfe", odpovida muziR, ,,lec Rachelka svou gracii, svou ironii a pfirozenou dikci take jaksi nalezi komedii." , ,,Slyste" di na to druhy, ,,nelekate se podobneho pokusu?" . ,,Ani dost malo. Pfedvidam rozhodny uspech. Podnik ten zda se byti velmi odvaznym; ale pouze — zda! Dostacit', kdyz se vsechny pfednosti Rachelciny pfenesou do- jine doby a soustfedi v ji¬ nem ramci. Obecenstvo bude pak pokladati za promenu, co neni nez zmenou kostumu." ,,Dobfe; chtel byste se mnou takovou latku hledati a pak ji spolecne se mnou pracovati?" ,,S radosti," zni odpoved. — Tim byla vecna rozmluva techto muzu vycerpana. Mluveno sice i po te jeste o nove teto ko¬ medii; ale jozmlouvajici nemeli posud jeste ani nejnepatrnejsiho tuseni o zakladni myslence a latce, tim mene o forme. Posleze se rozloucili a hledali latku. Cilemu muziku ^podafilo se vhodnou latku najiti dfive nez vaznejsimu, na pohled pedantickemu kolegovi. Hledaje nalezi nahodou v memoirech osmnacteho sto¬ leti charakteristickou episodu ze zivota francouzske jedne herecky. Docetl se totiz, ze herecka ta kdysi prave o pfedstaveni Racineovy ,,Phaedry" postoupila na jevisti do popfedi a sve soupefce, vevodkyni z Bouillonu, sedici prave v prvni lozi v pfi-

90

zemi, zahoukla takmef pfimo do oci strasne verse Phaedfiny: .... »Je ne suis point de ces femmes hardies, qui, goutant dans le crime une tranquille paix, ont su se faire un front, qui ne rougit jamaisl«

Bez odkladu pospisil k svemu kolegovi, aby mu zvestoval, ze latku nalezi. Kolega chvili napjate naslouchal, pak nahle vyskociv padl stastnejsimu ko¬ legovi kolem krku s vykfikehi: ,,Viktoria! Sto pfedstaveni po sesti tisicich franku." Latka byla ,tedy st'astne nalezena a oba pfa¬ tele pustili ,se bez odkladu do dalsi prace, pfede¬ vsim slo o upraveni osnovy, coz delo se spolecne. Po pet dni sedali oba pfatele vzdy po kolik hodin v duverne, zcela volne rozmluve, vymehujice si sve myslenky a nahledy, zkoumajice a analysujice latku, charaktery a vubec vse, co zdalo- se jim byti dulezitym, ze musi byti dfive zrale uvazeno a na jisto postaveno, nez ucini se dalsi kroky. Sesteho dne konecne se rozloucili. Kazdy vzal si opis vypracovaneho planu k vypracovani jednotlivych jednani. St'astny nalezce latky uvolil se vypracovati pro-zatim prvni dva akty, soudruh jeho ak't tfeti; 01 ctvrtem a patem jednani melo se stati definitivni dohodnuti az po vypracovani prvnich tfi aktu. Za nedlouho byly prvni dva akty hotovy a autor pfinesl je pfiteli, aby vyslechl jeho mineni. ,,Druhy akt je velmi dobry," znel usudek pfiteluv, ,,ale prvni musi byti ze zakladu pfepracovan." Nasledovala opet vymena nahledu autor hajil sve stanovisko, kolega-spolupracovnik vykladal zas

91

pficiny, pro ktere poklada prvni jednani za nepo¬ dafene a po dlouhe rozmluve konecne pfilele pfesvedcil. Prvni akt tudiz pfepracovan a teprv nyni cten akt tfeti, jejz byl soudruh vypracoval a uznan pusobivym. Na to stalo se dohodnuti o poslednich dvou aktech. Pfedposledni vypracovan spolecne a vypra¬ covani posledniho pfevzal vyhradne vynalezce latky. Timto zvlastnim, takmef femeslnickym spuso¬ bem vznikl pfed tficett lety — roku 1849 — svetoznamy kus ,,Adrienne Lecouvreur", kteryz pod spolecnou firmou ,,Scribe a Legouve" vykonal cestu po vsech celnejsich divadlech sveta. Vseobecne pfipisuje se Scribemu a Legouve poklada se jaksi za pouheho vypomahace mistrova. Avsak zde jest opak toho; cile muzisko, ktere bylo vhodnou latku v starych memoirech vyst'ouralo, jest Legouve a compagnon, kteryz byl pouze vyzvan napsati nejaky kus pro Rachelku a nevedel si rady duchaplny Scribe, tvurce konversacni veselohry francouzske. V tu dobu, kdy byl prave jmenovany kus sepsan, byli oba uz davno dobrymi a duvernymi pfateli a take jiz nektere jine kusy sepsali spolecne; avsak spolupracovnictvi Legouveovo nejevi se byti pfi zadnem pfedchazejicim kuse tak zavaznym jako pfi tomto, kde Legouve vynalezl nejen latku, nybrz vypracoval prvni dva a posledni akt sam, ctvrty pak spolecne se Scribem, kdezto Scribe muze ci¬ niti naroky toliko na dusevni vlastnictvi aktu jedi¬ neho, tfetiho; v aktu poslednim neni pak ani fadky z pera Scribeova. Firma ,,Scribe et comp." jest svetoznama; sirsi obecenstvo ana vsak skoro jen zastupce firmy, jenz v prvni fade firmu podpisoval, a nazyva kusy firmy

92

te proste ,,scribeovske", kdezto hlavniho spolecnika, Legouvea, kteryz pfec. jak jsme byli prave videli, byval pfi tvofeni mnohdy hlavnim faktorem, ba skoro vlastnim tvurcem, takmef ani nezna. Opakujeme, co jsme byli jiz afive pronesli, ze umelecke dilo na cene sve niceho netrati, prosla-li latka rukama dvou nebo cele fady umelcu, nezli nabyla formy ryze umelecke. Nevyslo-li vsak dilo umelecke vy¬ hradne z dusevni dilny jedineho umelce, pak nutno vzdy take zfetel brati k onem, kdoz se byli bud dfive o umelecke zpracovani latky pokusili a tak umelci tvofeni jeho Usnadnili nebo kdoz byli — jako v tomto pfipade spolecne prace — s umelcem, abychom tak fekli ruku v ruce pracovali, a tak o umeleckost dila ve vetsi nebo mensi mife se zaslouzili. Ze Scribe pracoval spolecne s jinymi spisova¬ teli, bylo davno znamo; ale sirsi obecenstvo nevedelo o torn mnoho. Podrobnosti zustaly tajny a mnohe z nich dostaly se teprv v novejsi a nejnovejsi dobe na vefejnost. Pfes to, kdyz byl zvolen do akademie, koloval o nem v Pafizi vtip, ze mu jedno z ctyficeti kfesel akademie naprosto nestaci; on ze potfebuje celou pohovku, by mohl na ni posaditi z cetnych svych spolupracovniku alespoh ty, jimz dekuje vetsi cast sve slavy. Dramaticky spisovatel Gustav Putlitz vypravuje ve svych ,,Divadelnich vzpominkach" ze navstivil pfed lety Scribea, kteryz mu v prubehu rozmluvy vypravoval charakteristicke podrobnosti o spusobu sveho tvofeni. Putlitz pfipomenul, ze v ,,Povidkach kralovny Navarrske" libi se mu nejvice druhy akt, v kteremz Frantisek Prvni prosbam sve sestry sluchu popf ava, coz pry Scribea ponekud zarazilo;

93

ale hned na to pry se upfimne pfiznal, ze akt ten neni z jeho pera, nybrz dusevnim majetkem Legouveovym. Na otazku, jak to mozno, aby dva nebo tfi spisovatele pracovali o jedinem kuse, odpovedel Scribe: ,,Zcela proste a pfirozene obzvlaste kdyz se pisou male vaudevilly. Architektonickou cast ,,charpente" -obstaram obycejne sam, kdyz mi byl nekdo svou myslenku a kitku vylozil. Vypracovani jednotli vych seen obstara pak kazdy zvlast a sice po vlast¬ nim uznani. Na to se v spolecne praci jednotlive tyto casti seskupi, tu a tarn nektery obrat, jenz pfe kazi, vyskrtne nebo nejaky novy napad pfipise. Po¬ sleze pfinese tfeti masinista kuplety, ktere se pouze vfadi tarn, kde jim bylo jiz v puvodnim pkinu misto vykazano." ,,A coz pfi vetsich kusech?" optal se Putlitz. ,,Tu byva prace tezsi," vypravoval Scribe. „Tu musi byti pfed vsim osnova ve vsech podrobno stech po delsi cas u spolecne diskusi pfetfasana a kazda malickost napfed najisto postavena. A pfes to vse casto se stane, ze naskytnou se pfi vypra¬ covani takove neshody, ze musi byti cely plan zavrzen. Podobne delo se mi s kusem ,,Povidky kra¬ lovny Navarrske". Prvni akt napsal jsem graciesne, lehce, jako bych jej byl na papir jen vdechl. Le¬ gouve vsak pfinesl druhy akt vazny a s nadechem tragicnosti. ,,Budiz," pomyslil jsem si, ,,vzdyt pak mohu v tfetim a ctvrtem jednani rozmarny raz hry zachraniti." Konecne pfinesl Legouve akt paty, posledni a co myslite — jak konci kus ?. . . Tragicky, zcela opacne, nez jak jsme se byli puvodne shodli. Pro-testuju proti tomu, ale marne; Legouve J. Arbes: Sebrane spisy. X'XXVF.

7

94

trva na torn, aby kus koncil tragicky, jak byl sepsal posledni akt. Co pociti? I sepsal jsem take paty akt a s Legouveovym svolenim pfedlozil jsem pak sve i jeho zakonceni hercum, aby rozhodli, ktere jest vhodnejsi. Posledni akt Legouveuv byl zamitnut a muj skoro jednohlasne schvalen. A Legouve nejen ze nebyl urazen nebo rozmrzen, ont' na prospech celku druhy svuj akt, kteryz mel nadech tragicky, pfepracoval." Cena a raz vytecne teto konversacni veselohry, jejiz genesis jsme byli prave vypravovali slovy jed¬ noho z autoruv, jsou znamy; mene znamo vsak jest, ze hlavni uloha nesnadn^ho kusu toho nalezala se o prvnim pfedstaveni v rukou pouhe zacatecnice, osmnactilete Magdaleny Biohanovy. Uloha svefena byla zacatecnici nejen se svolenim obou autoru, ona byla pfimo pro ni psana. Scribe i Legouve tudiz musili brati pfi sve praci zfetel i k herecke individualite interpretky hlavni ulohy, musili individualitu tu dfive studovati, musili se o ni dfive shodnouti, aby se pfi rozdeleni prace nedopustili kfiklavych neduslednosti, a pak teprv pracovati, cimz zcela pfirozene prace obou nemalo ztizena. Psati ulohu pfimo pro nektereho vynikajiciho herce, t. j. vytvofiti charakter, ktery by odpovidal herecke individualite nebo jinymi slovy fotografovati jaksi v hlavnich rysech povahu herce, jak se jeviva na prknech ve svych vynikajicich vykonech, jest u modernich dramatiku procedurou dosti oblibenou a miva v zapeti casto rozhodny uspech; ale ocekavati uspech kusu, v hereckem ohledu tak obtizneho, jako jsou ,,Povidky kralovny Navarrske", od toho, kdyz napise se hlavni uloha pfimo- pro interpretku zacatecnici, ktera se posud na prknech

95

nebyla osvedcila, jest pfece jen experiment pfilis odvazny a trvame, ze by jej sotva ktery dramaticky spisovatel jen tak na zdaf buh chtel opakovati. Avsak prave okolnost, ze jej spisovatele tak routinovani jako Scribe a Legom e pfece provedli, osvetluje s jineho stanoviska spusob tvofeni jejich. -Scribe i Legouve znali zacatecnici tu z konservatofe, kde ucila se umeni hereckemu. Ucitelem jejim byl Samson, na slovo vzaty ucitel proslavene Rachelky. Magdalena Brohanova jevila jiz na konservatofi talent, a byla divka vskutku carokrasna. A od techto dvou faktoru ocekavali autorove zdar sveho kusu. O prvni zkouscc seznali, ze se v mla¬ distve herecce nezmylili; jednak ze sepsali ulohu, ktera herecke jeji individualite uplne odpovidal a, jednak ze interpretka ulohu svou uplne pronikla, tak ze jiz pfi prvnim recitovani ani jediny akcent nebyl nespravny. Ostatni dluzno pficisti na ucet nemene nezli ctyficeti zkousek, kterymz byli autofi pfitomni, nezli dali svoleni, aby byly ,,Povidky kralovny Na¬ varrske" poprve provedeny. Dusevni cinnost a prace modernich dramatiku \ Libcc nepfestava tudiz, kdyz je divadelni kus sepsan, inybrz konci teprv tenkrate, kdyz byl kus poprve proveden a i tu casto se deje, ze autor jeste mnohe opravuje a meni, aby praci svou vzhledem k praktickemu jejimu vysledku na prknech pokud jeste mozna zdokonalil. Krome techto dvou her sepsali Scribe a Le¬ gouve spolecne take jeste ,,Zensky boj" a ,,Carovne ruce". Prvni kus poklada se vubec za vzor veselohry intrikanske a vynika zejmcnn pfesnou archilektonikou, propracovanosti povah a takovym tez dialo7*

9G

•gem. V ohledu divadelni techniky jest malo kusu, ktere by se mohly s ,,Zenskym bojem" mefiti. Az do nedavna melo se vseobecne za to, ze nalezi tato pfednost veselohry te na vrub mistra techniky, Scribe-a, kdezto kresba charakteru, obzvlaste obou hlavnich uloh zenskych, ze jest dusevnim majetkem Legouveovym. Avsak tomu neni tak. Sam Legouve vypravoval pfed nedavnem nemeckemu essayistovi G. Ritterovi, ze ve veselohfe te neni ani deset fadku z pera Scribe-ova. ,,Zensky boj " vypravoval Legouve, ,,jest co do zakladni myslenky i provedeni skoro veskrze mym dusevnim vlastnictvim. Ja sam pracoval jsem skoro cely kus, ale vypracovani konce vazlo. Nanicahal jsem sc ze vsech sil; ale zakonceni nemohl jsem najiti. Znal jsem sice Scribeovsky recept: ,,Vezmi klubko niti, rozviii je a zamotej a potom nit zas rozvinuj a — kus je hotov!" a take jsem se die receptu toho fidil. Ale nic naplat, zakonceni jsem nenalezi. Odebral jsem se tedy ku Scribeovi. Kdyz byl Scribe kus muj pfecetl, vysmal se mi. ,,Coz pak se vam kus ten nelibi?" ptam se. ,,Na¬ opak," di Scribe, ,,vse jest vyborne. Ale dovolte, bych neco zmenil." Po osmi dnech vratil mi Scribe osnovu kusu se zakoncenim, jak se nyni hraje. Ja zakonceni vypracoval a odevzdal kus feditelstvu ,,Theatre Franc;ais". Zkouskam byl jsem pfitomen jen ja a nikdo nebyl vice pfekvapen jako Scribe, kdyz cetl na divadelnich cedulich vedle meho jmena take sve." Potud slova Legouveova. Podobne jako pfi tom¬ to kuse, ale jiz v mife mensi, vypomahal Legouve Scribeovi pfi svetozname veselohfe ,,Carovne ruce". Plan a vypracovdni jest sice praci Scribeovou; ale

97

vfely ton, jenz kusem tim proviva, nalezi na vrub Legouveuv. Z nejproslavenejsich kusu firmy ,,Scribe et comp." — nebot' krome Legouvea vypomahali Scri¬ beovi, jak znamo, take jeste jini spisovatele — jest tudiz jen jediny ,,Sklenice vody", vyhradne dusevnim majetkem Scribeovym. Firma ,,Scribe et comp." jest tudiz nespravna a ma, aspoh vzhledem k temto nejlepsim pracim spis zniti ,,Legouve et comp."; nebot' dusi byl Legouve a Scribe, vynikaje nad Legouvea znalosti praktickych potfeb divadla, nutnym sice, ale u porovnani s Legouveem pfece jen podfizenejsim faktorem. Spolecna prace obou techto dramatiku byla pfirozenou nutnosti. Kdyby byl kazdy z nich pra¬ coval vyhradne na svuj vlastni vrub, byli by sotva napsali tolik kusu a zaroveh takove ceny, jako kdyz se o praci vzhledem k ruznosti sveho talentu pfimefene rozdelili. Oba byli sice vytecni dramatikove, nebot' i Legouve, ackoliv povest jeho neni daleko takova jako Scribeova, dosahl nekterymi svymi samostatnymi kusy — jako veselohrou ,,Par Droit de Conquete" a tragedii ,,Medea", kterouz Ristori vyziskala o svych pohostinskych hrach skoro pul milionu franku a kterouz anglicka herecka Heronova v Americe nemene nez pfes petsetkrat hrala — neobycejneho uspechu; ale pfes to vse talenty jejich se ruznily. Scribe byl, jak jiz vyse podotknuto, vytecny dramaticky routiner. Upraveni latky, rozdeleni v akty, roztfideni a propracovani charakteru, intriku a dramaticke zauzleni a rozuzleni mel v moci jako zadny jiny soucasny dramatik; slovem Scribe vynikal divadelni technikou. Legouve naproti tomu

98

jest vice moralista nez dramatik, spise idealista nez realista, kdezto Scribe zase jest, jak toho mo¬ derni divadlo nutne vyzaduje, realista. Legouve pra¬ coval lehce a rychle, Scribe namahaveji a pomaleji; Legouve jest spise naturalista a inspirace hraje u neho dulezity ukol, kdezto Scribe, muz ducha¬ plny, pracoval vzdy jen po zralem promysleni, vedome a se zfetelem k ucinkum jez obmyslel. Legouve sam se pfiznal, ze vynalezavosti, ob¬ zvlaste intriky Scribea nikdy nepfekonal, kdezto Scribe prave v tomto vzhlede vynikal nad sveho spolupracovnika. Nove povahy nebo nove situace vynalezal Legouve jen namahave; ba sam se pfi¬ znal, ze vytvofil vlastne jen jedinou originelni po¬ vahu a sice ve sve tragedii versem 5,Guerreiro" cili ,,La Trahison", vojaka to z naruzivosti, kte¬ ryz cite se v dobe miru nesfastnym, izradi svou vlast, aby mohl bojovati. Povahu tu vytvofil Le¬ gouve, kdyz mu bylo 39 roku a kdy, jak sam pravi, ,,femeslo dramaticke" jeste hrube ani neumel, coz jest ostatne i z kusu sameho zfejmo, ne¬ bot' prvni dva akty jsou prostfedni, tfeti akt dobry, posledni dva pak rozhodne pochybene. Talenty a ruzne dusevni vlastnosti techto dvou spisovatelu se doplhovaly. Ze pracovali spolecne v dramatickych kusech, vynikl zcela pfiro¬ zene Scribe nad Legouvea, nebot' zadny druh krasneho pisemnictvi nezavisi tak na pfesnosti formy jako prace dramaiticka a v tomto vzhlede byl Scribe bez odporu mistr takmef nepfekonatelny. Kdyby byli spolecne pracovali v jinych druzich belletrie, na pfiklad v romanu nebo v genru didaktickem, byl by bez odporu vynikl Legouve nad Scribea. Jedinv roman Legouveuv, roku 1840 vydany, ,,Edith

99

de Felsen" dockal se aspoh desatera a didakticky jeho spis ,,Lcs Peres et les Enfants" dvacatera vydani. O cetnych jinych spolupracovnicich Scribeovych — pocet kusu firmy ,,Scribe et comp." paci se na 250 — nezmihujeme se; spusob ispolecne jich prace se Scribeem byl die vseho tyz, jak jsme byli prave na jedinem ifiklade poznali.

ALEXANDER DUMAS - OTEC A SYN.


Vyslovi-li sc za nasich dob jmeno Alexandr Dumas otec, pokrci se casto rameny a jeste casteji mysli se pfi torn na povestnou fabrikaci sensacnich romanu a jinych druhu literarnich vyrobku. Pravda sice, ze jmeno Alexandr Dumas starsi jest vice nez jmeno kterehokoli jineho literata, kteryz neprodukoval sam, nybrz spolecne s jinymi literaty, spise literarni firmou nez pfesnym oznacenim vlast¬ niho tvurce; avsak jmeno to oznacuje zaroveh tak zajimavou a fidkou literarni osobnost, z jejihoz pera vysla takova fada vybornych praci samostatnych, ze nelze jmeno to naprosto ztotozhovati s povestnymi firmami ryze fabricni vyroby literarni, kte¬ rymz nikdy neslo o neco jineho nez o literarni svindl. Vynikajici prace Alexandra Dumase starsiho jako zakladatcle historickeho dramatu a tvurce moderniho romanu ve Francii arci nejsou uz v mode jako byvaly pfed dvaciti a vice lety; ale Dumas otec posud jeste neni, jak se mnozi mylne domnivaji .,pfekonanym stanoviskem". Sdilit' v ohledu torn osud s jinymi modernimi romanopisci francouzskymi i anglicky mi, jako na pfiklad s Eugenem Suecm a. Walterem Scottem, ktefi byli svymi plody hned po jich vydani ohromnou sensaci spusobili - vy-

104

sel prostS z mody a nebyva uz vice od vsech tfid ctouciho obecenstva v pravem slova smyslu ,,hltan", nybrz cten, jako se citavaji zabavne spisy ktereho¬ koli jineho dobreho spisovatele, kteryz nestropil zadneho hluku. Avsak zasluhy Alexandra Dumase otce co genialniho vypravovatele o rozkvet roma¬ nopisectvi vubec a castecne i o rozkvet dramaticke literatury francouzske, na kteremzto poli byl svou literarni cinnost zahajil, jsou takoveho druhu, a on sam vzhledem k svemu talentu a obzvlaste vzhle¬ dem k bajecne plodnosti a pilnosti tak zajimavou literarni osobnosti, ze nizadnemu literarnimu historiku nelze ho pominouti mlcenim. Poklada-li se jiz spisovatel, jenz sepsal 50 nebo 100 dilu, za plodneho a spisovatel, kteryz sepsal pfes sto nebo docela 200 dilu za cely svuj zivot, za veleplodneho — co fici o autoru, jako Alexandr Dumas otec, jeriz ma ,,na svedomi" pfes 1000 dilu romanu, novell, divadelnich kusu. cestopisu, frag¬ ment ii a versu — a to nikoli snad praci nudnych a planych, nybrz skoro vesmes zabavnych, poutavych, napinavych a svedcicich rovnez tak o- ne¬ smime agilnosti ducha jako- o vynalezavosti a du¬ chu tvurcim. Pravda sice, ze i Dumas starsi mel spolupracovniky, pravda tez, ze neni a pfi tak ohromne plodnosti vubec ani nemohl byti ve vsem puvodni a ze jako Moliere ,,braval" take velmi zhusta ,,kde a ceho se dalo pouziti"; ale tolik jest jisto, ze as polovice praci, jez vysly pod jeho firmou, sepsana jest vlastni jeho rukou a 500 dilu opravhuje k jmenu veleplodneho literata. Obrovsky vypravovatelsky talent svuj seznal a vykofistil Dumas starsi teprv pozdeji, kdyz uz si byl neslychanou cinnosti na poli dramatickeho

105

pisemnictvi zjednal plnozvucne jmeno jako spiso¬ vatel rovnez tak plodny jako vynalezavy a pilny. V dobe te takmef kazdy mesic oznamovaly divadelni cedule pafizske nejaky novy jeho kus; Dumas starsi Pafizany divadelnimi kusy takmef zaplavoval. Znal divadelni pozadavky jako maloktery francouzsky spisovatel, dovedl hantyrovati efekty a zfidka kdy minul se nektery jeho kus se zamyslenym ucinkem. Umelecka dila pfesne divadelni kritiky, jakou se vyznacuji nejprvnejsi dramatikove francouzsti, ze¬ jmena Dumas syn, Sardou, Augier, Feuillet a jini, arci to nebyla; ale razena jimi jaksi draha novejsi skole dramaticke. Velkolepe tableau ,,Napoleon", trilogie ze zivota s /edske kralovny Kristiny, ,.Stock¬ holm, Fontainebleau et Rome", historicke drama ,,LIenri III. et sa cour", dale kusy ,,Kean", ,,Les demoiselles de St. Cyr" a jine svedci o talentu dramatickem; ale trpi vesmes vadami, ac probleskuje jimi obrovsky talent vypravovatelsky. Urodnejsi a jeste plodnejsi cinnost Dumase otce pocina jeho romancierstvim. Kdoz nezna nejproslulejsi jeho roman ,,Monte Christo" ? Kdo neslysel aspoh vypravovati o romanu , Josef Balsamo", v nemz zahrnuta cela revolucni epocha a ku ktere¬ muz uzce pfilehaji romany ,,Naramek kralovnin", „Gilbert" a ,,Ange Pitou" ? Kdoz necetl Dumasovy ,,Tfi musketyry" s nekonecnymi jejich pokracovanimi nebo aspoh ten neb onen z mene znamych, ale ve vsech zivych jazycich a po celem svete rozsif enych romanu Dumasovych ? Dumas starsi byl bez odporu nejplodnejsim romanopiscem vsech veku. Produkce jeho byla snadna, spise hfickou nez praci; vytrvalost a pil¬ nost jeho bezpfikladna. Bujna, nevycerpatelna fan-

10G

tasie a divinace byly Dumasovi otci hlavnimi ne-li vylucnymi pomahaci; nebot jinak nelze ani bajec¬ nou jeho plodnost vysvetliti; vynikat rovnez tak mnozstvim, lehkosti a zaroveh take lehkomyslnosti produkce. Obycejne pocal psati, aniz by byl zdanlive dfive pfemyslel, o cem a jak ma psati. Pfed nim lezel balik nepopsaneho papiru. Jakmile vsak pero jeho zahajilo po bile plose svuj obvykly a neobycejne rychly pochod, zdalo se, ze nemuze se takmef ani zastaviti. Podobalo se, jakoby bylo pero to srostle s rukou, ktera je vedla, a jako by ruka ta. a nikoli hlava, byla hlavnim zfidlem myslenek; zdalo se, jakoby s rukou srostle pero hnala slepe tvofici ne¬ jaka sila pfirodni, jejiz pusobeni muze byti toliko nasilne zastaveno. Jak uzasny to rozdil u porovnani s produkci Balzacovou, Zolovou, Poeovou a cele fady jinych basniku, ktefi v pravem slova smyslu v potu tvafi pracovali a posud pracuji! Dumas otec pracoval kazdodenne, vsady a bez oddechu, ponevadz od¬ dechu vubec ani nepotfeboval. Kdyz cestoval, mival vzdy papir ve svem vaku, nekolik ocelovych per v kapse u vesty a drzatko ve svem portemonnais. Jakmile v nekterem hostinci se zastavil, zasedl ve svem pokoji za stul a ,,pohral" si tak sest nebo sedm hodin perem, aniz by byl od ^stolu vstal. Cast pokracovani ,,Tfi musketyru" sepsana timto spusobem na cestach. Charakteristicky cloklad k spusobu tvofeni Du¬ mase otce a zaroveh take cloklad k tomu, ze vytvory obraznosti splyvaji mnohdy s udalostmi skutecnymi nebo ze vznikaji v duchu s takmef historickou vernosti, aniz by byl spisovatel o nich mel pfi psani

107

jen tuseni, vypravuje jisty tourista, jenz byl roku 1870, tudiz kratce pfed smrti Dumase otce, tohoto navstivil. V prubehu rozmluvy pfipomenul tourista ten, ze si byl na svych cestach take prohledl strasny zamek spanelsky If, v kteremz pocina, jak znamo, roman ,,Monte Christo". ,.Staficka a sesla zena kastelanova," vypravoval Dumasovi, ,,kterouz zajiste take znate, ukazala mi zalafe vevody Orleanskeho a muze se zeleznou skraboskou, nacez mne uvedla do zalafu abbeho Faria a Edmonda d'Antese." Dumas pfi techto slovech se pousmal a pravil: ,,Faria a Edmond d'Antes nikdy nezili; jsout to vytvory me obraznosti. .. Staficka kastelanova vam tedy o nich vypravovala jako o osobach, ktere byly v zamku Ifskem skutecne trpely? Tot: podivne." ,,A pfece tomu tak, jak jsem byl pfipomenul," namital tourista. ,,Edmond d'Antes a Faria stravili skutecne celou fadu let v zalafich zamku Ifskeho. Prvni tarn stravil patnacte roku, druhy ctrnacte. Faria, die vseho italsky spiklenec, zsiliv zemfel v zalafi; Edmond d'Antes propusten byl po ctrnactilete vazbe na svobodu. Byl uveznen, ponevadz na nem Ipelo podezfeni, ze sucastnil se bonapartisticke konspirace. Oba nest'astnici byli zatceni z rozkazu krale francouzskeho a uvrzeni v sklepeni zamku Ifskeho, aniz by byli dfive nebo pozdeji pfed soud postaveni." Dumas pry pfi techto slovech pohlizel na vypravujiciho touristu jako clovek, jemuz nekdo vy¬ pravuje se vsi urcitosti nejakou naprosto vylhanou historku, jakozto zcela pravdivou. Na to j)>odotknul s durazem:

108

,,Opakuji. co jsem byl jiz fekl. Edmond d'Antes a Faria nikdy nezili; jsout oba vytvory me fan¬ tasie." Tourista tomu odporoval. ,,Klamete se," pravil. .,Licil jste ve svem romanu osoby historicke a ni¬ koli vymyslene. Titulni lek Monte Christo arci jest vytvorem vasi obraznosti, ale kapitan d'Antes a abbe Faria jsou osoby historicke." I mluveno dale o teto zahade. Tourista odvolaval se k historickym faktum, Dumas vsak odmitaje vse, co onen uvadel, trval tvrdosijne na svem pfipomenuti. Konecne pravil: ,,Po'dam tedy dukaz, ze jsou obe osoby mnou vymysleny. Poslyste! Kdyz vysel muj roman ,,Monte Christo" a pfijat byl s pochvalou, nabidlo mi mesto Marseille darem pozemek a zahradu rekyne meho romanu, kte¬ rouz jsem byl nazval Mercedes. Pozemek byl hle¬ dan, ale nenalezen. Odpovedel jsem obci marseillske zcela proste a pravdive, ze jest Mercedes vytvorem me obraznosti a proto ze jest nemozno, aby byl pozemek, na nemz milenka Edmonda d'Antese bydlila, nalezen. Jste pfesvedcen?" ,,Naprosto nejsem!" odpovedel tourista. ,,Pfipoustim, ze Mercedes neexistovala; ale trvam na torn, ze d'Antes a Faria jsou osoby historicke. Studoval jsem dejiny one doby, abych mohl o zam¬ ku Ifskem psati a tu jsem shledal a se pfesvedcil, ze osoby ty skutecne :\\y a ze se o nich dejiny zmihuji." Spor ten arci nemohl byti vyfizen, ponevadz nebyl pfitomen zadny znalec dejin one doby, kte¬ ryz by byl tomu neb onomu dal za pravdu. Dalsi charakteristicka podrobnost, kterouz se tajemny proces Dumasova bajecne snadneho tvofeni

109

aspoh ponekud vysvetluje, jest tento: Houslistka Derknerova, ktera byla s pfipomenutym touristou Dumase navstivila, zvala tohoto na svuj koncert, polozivsi. dve vstupenky na stul. Dumas vlidne poclekoval, ale zaroveh vyslovil sve politovani, ze nebude moci pfijiti, ponevadz vubec ani z domu nevychazi. ,,A proc ne?" optala se dama. ,,Nemam chuti pfebihati sedesat osm scho-du dolu a .Hahoru. Jseni uz star. Muj syn" — pfi torn pohledl nezne na podobiznu autora ,,Damy s kameliemi" — ,,navstevuje mne dosti zhusta a casto mne vyzyva, abych s nim sel na prochazku; ale ja mu to musim vzdycky odepfiti." ,,Coz pak nenavstevujete ani divadlo?" ptala se umelkyne dale. ,,Coz vas netesi ani novy kus nejaky?" ,,Musim se pfiznati, ze mne zadny kus, ani novy, ani stary nebavi. Napsal jsem jich sam pfilis mnoho a netouzim tudiz nejaky videti." ,,A nenavstevujete ani pfedstaveni operni ?" optala se dama. Dumas pravil: ,,Nenavstevuji; jat' uz pfilis mnoho hudby sly¬ sel ..." Po te byla roztnluva kymsi pferusena. Za nekolik dni setkal se tourista s tajemnikem krale Hanoveranskeho v zahrade Tuillerii v Pafizi a vypravoval mu o sve navsteve u Dumase starsiho. ,,Coze?" rozesmal se tajemnik. ,,Dumas vam, vypravoval, ze nikdy nevychazi, ze nenavstevuje divadla a nechodi do koncertu a opery? Pfed ne¬ kolika dny jsem jej videl na boulevardu des Italiens. Navstevuje divadla velmi casto; jet' pfilis marnivy, J. Arbes: Sebrane spisy XXXVI.

8

1:0

nez aby se aspoh ob cas neukazal obecenstvu v lozi v prosceniu. A ze vam vypravoval s napadnou neznosti o svem synu ? Vef te, otec a syn spolu takmef ani neobcuji; dceru svou Dumas arci miluje nezne a vroucne, jak toho dama ta zasluhuje. Avsak tim vsim, co vam prave vypravuju, nechci fici, ze by yam byl Dumas vsechny vymysly sve vypravoval zumyslne, aby vas obelhal. Nikoliv. Obraznost Du¬ mase otce jest vskutku bajecna. V okamzicich, kdyz jste u neho meskal a slova jeho poslouchal, nejspise vsemu, co vam prave vypravoval, take vefil. Mozna, ze pracuje prave o nejakem novem romanu, v nemz lici nejakeho neduzivce, kteryz churave jatrami nevychazi z domu, nenavstevuje divadla a konceity, nebo licil prave nejakeho nezneho otce a podivuhodna obraznost jeho klamala jej sameho, tak ze se domnival, ze on sam jest takovym neduzivcem, jatrami churavejicim nebo neznym otcem . .." A prave tim, zda se nam, jest mozno jaksi vysvetliti bajecnou plodnost Dumasovu. Vzilte se patrne v situaci i v dusi svych reku takovou merou, ze duch jeho splynul jaksi s dusemi leku a pak arci mohl psati rychle, snadne a bez namahani, pak arci mohlo pero jeho leteti po bilem papife hladce jako by okfidleno a nemusil skrtati a opravovati, nybrz mohl psati i kaligraficky, jak take skutecne psal. Na cloklad, jak uzasne rychle Alexandr Dumas pracoval, uvadime: Roku 1853 pfijato nove drama Alexandra Dumase ,,Mladi Ludvika XIV." ku provozovani v Theatre francais. Dekoracc byly jiz hotovy, ulohy lozdany a temef uplne nastudo\'an>', kdyz dosel

Ill

feditelstva zakaz prefektuv, ze kus ten nesmi byti provozovan. Dumas napsal fediteli tento listek: ,,Prave jsem pfijel z Bouxellu, kdyz mne dosla \rase zvest o zakazu ,,Mladi Ludvika XIV." Dnes je utery vecer; nejblizsi pondeli budu Vam pfedcitati novy kus petiaktovy. Co budu cisti, nevim; ponevadz mne onano zprava pfekvapila. Ale novych pet aktu bude miti nazev ,,]\Iladi Ludvika XV." Upravim to tak, abyste mohl pouziti vsech jiz hotovych dekoraci. Rozumi se, ze v Ludviku XV. nebude ani slova, ani jedineho vyrazu z Ludvika XIV., kteryzto kus Vam zustane pro pfipad, kdyby snad byl pozdeji pfece povolen. Budu-li hotov pfed pondelkem, oznamim Vam to pisemne." \" patek pak zaslal Dumas fediteli tento listek: ,,Jsem hotov. Muzete cteni ,,Ludvika XV." ustanoviti na zitra (sobotu)." Novy kus byl v sobotu skutecne cten a pfijat pry s jasotem jako jeden z nejlepsich, jez byl Du¬ mas az dosud napsal, ackoli ku sepsani i opsani nebylo tfeba nezli ctyf dnu. Francouzske listy k tomu pfipomenuly, ze v pfipadu, kdyby byl i Lud¬ vik XV. zakazan, A. Dumas byl by vstavu napsati novy kus, tfeba Ludvika XVL za jediny den.

,,Muj syn to v spiso\'atclst\'i daleko nepfivede," pravil pfed mnoha lety Alexandr Dumas otec, kdy/ byl syn jeho zahajil literarni svou cinnost, k jedno¬ mu z cetnych svych pfatel a na otazku, proc tak 8 ■■

112

soudi, odpovedel: ,,Pomyslete si jen, on ma dva¬ nacte paru bot, jez mozno kazdy den spatfiti v jedne fade v nejvetsim pofadku . .." Takto o svem synu soudici otec, jak znamo, se mylil. Pofadku milovny syn jeho nejen ze to pfivedl v spisovatelstvi daleko, on jako umelec a myslitel vlastniho otce sveho pfekonal stav se hlav¬ nim representantem modernich dramatiku francouz¬ skych. Nyni, r. 1879 v stafi asi 55 roku, jest vedle Viktora. Huga po vsem vzdelanem svete nejznamejsim literatem francouzskym a se Sardouem nej¬ plodnejsim, nejpusobivejsim dramatikem sve vlasti. Odpor proti modernim draniatikum francouz¬ skym byl v tu dobu, jak znamo, tuhy, houzevnaty; prace jejich liceny od mnohych kritiku nejcernejsimi barvami jako prace bez esthetickeho jadra, ba jako prace pfimo znemravhujici. Avsak pfes veskeren odpor ten nebylo- a neni mozno kacefovanym temto korifeum dramaticke literatury francouzske posled¬ niho ctvrt roku upfiti nebyvale svedomitosti vzhle¬ dem k dramaticke forme, ktera byla v pfipomenute dobe ve Francii tak zdokonalena, ze zadna jina literatura nemuze se vykazati dramatickymi plody, ktere by moderni dramatiky francouzske v tomto ohledu pfekonaly. Prave v torn spociva die naseho mineni v prvni fade tajemstvi uspechu modernich dramatickych praci francouzskych — ryze dramaticka, latce i zakladnim myslenkam odpovidajici for¬ ma umelecka umozhuje sdramatisovani i takovych latek, ktere by v jine neumelecke forme buddy nejmirneji feceno nelibost. Necht' soudi se tudiz o latkach, jez si francouzsti dramatikove ku svym pra¬ cim obiraji, se stanoviska jakehokoli, necht' pokla¬ daji sc latky samy o sobe za opravneny k sdra-

113

matisovani cili nic, tolik jest jisto, ze v zdokonalene umelecke forme maji aspoh takovou opravnenost, jako kterakoli jina latka, proti ktere sice ne¬ bylo nikdy nic namitano, ale ktera svou formou nedostaci nebo pfimo i urazi. Nektere celnejsi prace Dumase syna jsou zna¬ my i ceskemu obecenstvu. ,,Dama s kameliemi", ,,Levobo'Cek", ,,Zena Claudiova", ,,Pan Alfons" a jine provozovany byly i na nasem jevisd a prohlaseny od nekterych kritiku vesmes za prace zne¬ mravhujici, kdezto jini zase kladli duraz na mistrnost techniky, duchaplnou konoepci a vytecnou charakteristiku a obsazny dialog a fadili je mezi nejlepsi dramaticke prace novejsi doby. Nam nejde v tetj stati ani o obhajeni, aniz o nejakou glorifikaci Dumase syna; ale pfes to vse pokladame za nutne poukazati ku charakteristickemu obratu, jenz se jevi v nejnovejsi dramaticke produkci francouzske, k obratu, jenz nalezi na ucet Dumase mladsiho a otvira jaksi perspektivu do budoucnosti. Po dvacitilete pfestavce proveden byl totiz na sklonku minuleho roku v hejprvnejsim divadle pafizskem v Theatre frangais opetne jeden z nejstarsich kusu Dumase mladsiho ,.Le fils naturel", (,,Levobocck", u nas poprve dne 9. pros. 1869 provozo¬ vany), kteryz byl v Pafizi poprve proveden v lednu 1858 v Theatre Gymnase. Znamof, jakymi cestami bralo se dramaticke pisemnictvi francouzske v teto dvacitilete periode dramaticke revoluce, ktera znicila tradicionelni idealy a postavila na oltaf umeni mnohdy i hfisnici, ktera byvala druhdy jen kamenovana. V nejnovejsi dobe vystoupili vsak dva vyni¬ kajici dramatikove francouzsti, Sardou a Augier s pracemi, ktere nemaji s pracemi revolucni doby

114

co do zakladni myslenky takmef pranic spolecneho, ktere vynikajice mistrovskou formou dramatickou, nemohou byti nikterak vfadeny mezi tak zvane „nemravne" kusy posledniho ctvrt stoleti, slovem ktere maji ideu ethickou a chceme-li, tfeba i tendenci uslechtilou, mravnou. Minime Sardouuv kus ,,Les Bourgeois de Pont Arcy" a Augieruv ,,Les Fourchambault",. v nichz obou jevi se jaksi navrat k uslechtile a mravni za¬ kladni myslence, jak si pfeji nejzelotictejsi kritikove; oba tyto kusy jsou jaksi glorifikaci lasky k matce. Sardou glorifikuje lasku k rodicum i lasku matefskou: syn odhodla se pro poklesek sve matky k setrnosti naproti otci svemu, a tato dozvedevsi se o itom, odpousti manzeli svemu z lasky k synovi; Augier pak glorifikuje piadlou zenstinu v lasce matefske a pfedvadi syna, ochotnebo obetovati sve stesti za tajemstvi sve matky. Avsak kam dospeli Sardou a Augier teprv nyni, tam objevuje se nam Alexandr Dumas mladsi jiz pfed dvaciti lety ve svem ,,Levobocku", nebot' i zde jest jadro rovnez tak ethicke jako v techto dvou prave pfipomenutych kusech nejnovejsi doby. Du¬ mas arci nezna pro sve idealy zadnych mezi; on lici levobo-cka co vzomeho syna sve matky, kte¬ ryz z lasky k matce opovrhuje stestim pozemskym a ochoten jest obetovati i svou lasku k divce, ktera jest mu idolem zivota. Dumasuv ,,Levobocek" sehran byl nejnoveji die puvodniho textu, jak byl provozovan pfed dva¬ citi lety; autor pranic neskrtl, pranic nepfidal a uspech jeho byl rozhodnejsi nez pfed dvaciti lety. Dumasuv kus tedy nejen se nepfezil, nybrz pusobi nyni rovnez tak, ba jeste ucinneji nez pfed lety

115

a prave v torn, zc idealy, jak je byl licil Dumas pfed dvaciti lety a jak je vylicili Sardou a Augier v dobe nejnovejsi, jsou na prknech zcela novymi, spociva na nasem nahledu pfednost Alexandra Du¬ mase mladsiho pfed ostatnimi dramatickymi spiso¬ vateli; nebot' i v pfipadu, kdyby nejnovejsi obrat v dramaticke produkci francouzske zustal bez dalsich nasledovniku, nikdo nemuze Dumasovi popfiti zasluhu, ze on byl prvnim, kteryz s temito idealy vystoupil a tak novy tento smer aspoh zahajil. Tim jevi se nam byti Dumas mladsi v nejno¬ vejsi dobe daleko zajimavejsi literarni osobnosti nez pfed dvema nebo tfemi lety, kdy moment, na kteryz jsme byli prave upozornili, byl uplne ne¬ znamy. Spusob tvofeni Dumase mladsiho lisi se od cruptivniho spusobu tvofeni otcova jako jejich individuality. Byla-li prace otcova snadna a hrava, jest prace synova namahava, ba mozolna; onen podo¬ ben jest slepe tvoficimu stroji, tento pak jest zpola umelec, zpola filosof a tvofi s uplnym vedomim a vzdy se zfetelem k zakladni myslence, kterouz chce vteliti. Rozdil mezi spusobem tvofeni sveho otce a svym vlastnim vytknul Dumas mladsi sam temito slovy: ,,Dramaticky instinkt sdedil jsem po otci. Otce muj narodil sc v dobe poetic ke a pitoreskni a stal se idealistou. Ja vsak jsem se narodil v dobe materialisticke, kdy byly socialni konflikty na dennim po fadku, a stal jsem sc realistou. Rozdil jevi se nej lepe jiz ve spusobu, jakym pracujeme o svych ku¬ sech od prvniho zablesku myslenky az po ukonceni kusu. Otec muj vazil latky sve ze snu, ja je vazim ze skutecnosti; on pracoval s ocima zamhouf enyma,

116

ja pracuju s otevfenyma, on vzdaloval se sveta, ja se s nim stotozhuju, on kreslil, ja fotografuju. Originaly figur meho otce bychom marne hledali, na moje modely mozno ukazati prstem; otec muj vychazel vzdy od nejake idey, ja pak vychazim od dokonane udalosti." Mnoha pfednost otcova spusobu tvofeni byla synovi vystrahou, jak pracovati — nema. Snadnost produkce otcovy svedla tohoto k hyperplodnosti, ktera mela v zapeti celou fadu nevyhladitelnych vad. Dumas mladsi pracuje podobne snadne a velmi rychle jako otec; ale jen tenkrate, kdyz uz je plan v hlave jeho definitivne vypracovan, kdezto otec pracoval casto, ba v pozdejsim veku skoro vzdy bez urciteho planu. Syn varuje se take jine vady otcovy: rozptyleni, snaze se soustf editi ducha na jeden pfedmet, coz poklada pravem za hlavni podminku^ zdarneho tvofeni. ,,Clovek se nesmi uplne vydati," pravil kdysi ve volne konversaci k jistemu essayistovi. ,,Co jsem napsal na pfiklad ve sve brozurce ,,L'Homme-Femmc", neni naprosto novym, jak se zda. Pfede mnou vyslovilo totez na tisice journalistu; ale protoze musili produkovati kazdy den, rozdrobili latku, kte¬ rouz jsem ja propracoval jako celek. V takovych pfipadech snazim se resumovati. Abych to mohl, musim latku uplne ovladati. Z te pficiny se koncentruju a studuju, abych pak mold takfka jednim proudem produkovati." Jako vetsi cast pafizskych spisovatelu, pracuje Dumas mladsi obycejne casne rano a dopoledne, aby m'ohl vecer straviti v kruhu pfatel nebo sve rodiny; nebot' spolecnost a zmena v zamestnani a zabavy staly se mu druhou pfirozenosti. Nejpil-

117

neji pracuje na podzim, z jara, ba i v lete, kdezto zimy, kterouz obycejne stravi v Pafizi, pouziva k pfcdbeznym studiim nebo jeste spravneji feceno, k sbirani novych dojmu, slovem k soustfedeni se. Navstevuje vse, co zda se mu byti navstevy hodno; vychazi pilne a bystremu oku jeho neujde zadny novejsi moment, zadna znacnejsi zmena pafizskeho zivota, z nehoz vazi hlavne latky ku svym pracim. Dumas mladsi studuje spolecnost svedomite; byvat pfitomen kazdemu koncertu, skoro kazdemu prvni¬ mu pfedstaveni nejake divadelni novinky a navste¬ vuje pilne salony. V Pafizi zfidka kdy pracuje; obycejne na svem statku a letohradku v Puys nedaleko Dieppe, kde byl, jak znamo, pfed nekolika lety otec jeho zemfel. Hlavnim zdrojem Dumase mladsiho nejsou kni¬ hy, nybrz bezprostfedni zivot, obzvlaste vyssich tfid spolecnosti francouzske. Knihovna jeho jest celkem velmi mala a staci na ni jedina skfih. Obsahuje pfedevsim Shakespcara, Homcra, Danteho, Moliera aMontaignea. iNejpilneji cita Dumas syn bibli, coz mozno ve vsech jeho pracich poznati. Jako popudu ku produkci pouziva Dumas mladsi originelnich prostfedku, v prvni fade vytvoru jinych umeni, zejmena malifstvi a sochafstvi. Die holandskeho listu ,,Allgemeen Handelsblad" vyslo¬ vil se sam o torn v tento smysl: ,,Kazdy spiso¬ vatel pracuje pod vlivem sveho okoli, ba vice jeste: cinnost jeho jest jaksi4 vysledkem dojmu, jez na nej cini okoli. Pfedevsim jest taktez tfeba, aby se obklopil vsim, co jest krasne, co uslecht'uje, co bylo slechetne mysleno a umelecky provedeno. Nesmi se take zapomenouti, ze umelec vaziva inspiraci casto z jineho umeni, nezli v kterem sam pracuje. Krasna

118

socha na pfiklad muze zavdati podnet k rozkosne melodii, prave tak jako muze zdafila skladba neja¬ keho komponisty vzbuditi A- dusi sochafe puvodni myslenku. Z te pficiny asi mne Molieruv ,,Tartuffe" nebo ,,Misanthrop", ackoliv si jich vysocc cenim, cini spise malomyslnym, nez aby mne povznasely: ctu-li je, byva mi vzdy jaksi teskno; zdat se mi, jako by mi davaly na jevo, ze podobneho 'neco nikdy nesvedu. Divam-li se vsak na nejakou sochu Apollina nebo Aênuse Miloske, nasloucham-li nejake symfonii od Beethovena nebo slysim-li Mozartova ,,Don Juana", pak zap-ominam uplne na obtize tvofeni, ponevadz v tomto druhu umeni nctvof im; mistrovske dilo pusobi pak na mne s veskerou svou moci a ja pocnu o podobnem sniti." Z te pficiny obklopil sc Dumas mladsi vytecnymi vytvory umeni malifskeho a sochafskeho. Pracovna jeho podoba se museu del umeleckych a Dumas nepoklada dila ta za pouhou ozdobu, nybrz za nevyhnutelne nastroje k svemu tvofeni. Stul, za kterym Dumas pracuje, naleza se uprostfed pokojc. Dumas stul ten sam popsal v liste, zncjicim jednomu z jeho pfatel. Vyjimame z listu toho jen naslcdujici misto: ,,Vedle stolu stoji skfih se suplaty. V prostfednim supleti jest papir ruzneho formatu a ruz¬ nych barev. Chci-li pracovati a k praci se povzbuditi, vytahnu nekolik archu papiru a rozlozim je pfed sebe na stul; nebot po mem nahledu nedrazdi nic tak chut ku psani jako pohled na pckny, dobry a hladky papir . . . Takovy papir jest pro mne tolik jako miska mleka pro mlsneho psika — neodolatclnym pokusenim." Dumas mladsi tudiz svou obraznost take jaksi drazdi; ale nepouziva prostfedku hrubych, nybrz

11!

lehynce drazdivych jako scnsitivni divcinka. Jisto jest, zc prostfedek ten nepusobi vzdycky nebot' Dumas sam se pfiznava, ze pfes vsechnu snadnost produkce dosti casto prace jeho vazne. V takovem pfipade odlozi pero, vstane od stolu a pocne rovnati a pofadati sve veci v pracovne. Oprasuje, rovna knihy, pfenasi zidle, slovem kona praci, kterou vykonavaji u jinych sluhove: nebot' nic pry mu neni protivnejsiho nad ncpofadek, kteryz mu v produkci vadi a pfekazi. Otci jeho bylo neco podobneho zcela Ihostejno; nemelt' pro pofadek takmef ani smyslu, ba pokladal jej, jak jsme byli na pocatku pfipomenuli, za hlavni pfekazku vydatneho literarniho tvofeni. Pfi psani divadelnich kusu pocina si Dumas mladsi velmi ekonomicky vzhledem k delce kusu. Jak v pfipomenutem liste na jinem mistc (pravi, befe pro kazdy akt dvacet listu papiru yelkeho formatu; pro akt posledni, jenz musi byti po jeho nahledu vzdy kratsi vsech pfedchazejicich, pouze sedmnacte listu. Blizi-li se pfi psani dvacatemu listu, vi, ze musi akt ukonciti. Dlouholeta zkusenost byla jej poucila, ze delsi jednani nesmi psati, ponevadz divadelni obecenstvo delsich nesnese. Dumas mladsi nikdy nic nediktuje; vsechny prace sve psal vlastnorucne. Nektere prace sepsal neobycejne brzy; kus ,,Damu s kameliemi" na pfi¬ klad v osmi dnech, ,,Cizinku" v peti tydnech, ,,Levobocek" vsak zustal pfes dve leta lezeti jako pouhy rozvrh, ponevadz schazelo Dumasovi rozuzleni. Pismo Dumasovo jest pravidelne a citelne. Take spolupracovnicivi se Dumas mladsi vystfiha a ^pokud znamo, jsou toliko ,,Danisevi" timto spusobem pracovani. Avsak vyjimaje prvni akt jest

120

kus ten vyhradne dusevnim majetkem Dumasovym. Puvodni spisovatel, v Pafizi aklimatisovany Rus Korvin, pfinesl sice Dumasovi kus cely, ale Dumas prohlasil jen prvni akt za dobry, ostatni na zaklade Korvinovy exposice zcela puvodne vypraco¬ val sam.

EMIL AUGIER.


Malo ktery spisovatel pracuje tak vahave, po¬ hodlne a pomalu jako Emil Augier pravy to literarni vahavec. Augier jen zfidka kdy zaseda ku praci a mnoh¬ dy to^ trva leta, nez dokonci kus. Cim vyplhuje cas svuj, o torn vyslovil se sam, fka: ,,Ja snim. Pisu malo, ctu skoro jeste mene a snim s otevfenyma ocima. Pfiroda jest tak krasna, zc clovek pohledem na ni sotva se muze nasytiti. Tesim se, ze mam jeste oci, bych krasy pfirody videl — vzdyt' pak se beztoho v brzku zavrou navzdy..." Augier byl v tu dobu, kdy slova ta pronesl, jiz sedesatnik a snilek zaujimajici v kruhu dramatiku francouzskych misto exklusivni. Nevynikaje jako Sardou a Dumas mladsi raznosti a mistrnou diva¬ delni technikou, nebyl take tak popularni jako tito a na nasem jevisti na pfiklad zadny jeho kus nedocilil takoveho uspechu jako kusy Sardouovy a Dumasovy. Snilkovi Augierovi schazi ona dramaticka sila realnosti, ktera ma na prknech vzdy vetsi ucinek nez poeticka, byt' sebe lahodnejsi jemnost. Augier jest, abychom tak fekli, dramatik po¬ vahy zenske; nazor jeho v svet je skoro idyllicky, pfes to vse, ze vylicil i ]>ovahy razne. Co do jem-

124

nosti a verne, podrobne kresby karakteru a skutecneho citu nepfedci ho ani Sardou, aniz Dumas. Architektonika jeho kusu je pfesne propracovana, obycejne prosta. Rovnez tak prosty, nehledany a pfece obsazny a dramaticky pfiostfeny jest jeho dialog; nevynika sice karakteristickou ostrosti a fiznosti jako dialog Sardouuv, aniz sentencni duchaplnosti jako onen Dumasuv, ale piusobi lahodou, pfirozenosti a nenucenosti. Sniva, kontemplativni povaha Augierova jest mu jako dramatickemu spisovateli nemalo na zavadu a jen tim, zda se nam, mozno vysvetliti. mensi uspech jeho kusu u porovnani s uspechem raznejsich, zivotem pfekypujicich a revolucnim duchem probaklych praci jinych vynikajicich dramatiku fran¬ couzskych. Augier nemiloval spolecnosti; zil v zime v lete v klidnem zatisi na svem jednoduchem, ale krasnem letohradku v Bougivalu nedaleko tvrze Mont Valerien u Pafizel a icarokrasne okoli bylo mu nahradou za spolecnost, kterou jini vyhledavali. V teto odloucenosti od yelkeho sveta, nevyrusovan a neobtezovan zil Augier svym pracim, vlastne svym snum a idealum. Idealem jeho byl sfastny krb rodinny, on sam byl sice stasten: ale uplnemu stesti rodinnemu, jak se vznasi pfed dusevnim zrakem jeho, pfece se netesil — bylt' bezdetek a ve svych spisech casto tklivymi a dojemnymi slovy zmihuje se o neuplnem stesti rodinnem, kde neni smavych, svezich, skotacivych ditek. Dramaticke oslaveni rodinneho krbu bylo alfou a omegou jeho basnickeho tvofeni a v tomto ohledu nebyl zadnym dramatikem posud pfekonan.

125

Augier pracoval zfidka sam. Pfirozeny duse\ni nedostatek vynalezavosti jej jiz zahy nutil poohlednouti se po nejakem nadanem a zrucnem spolupra¬ covniku, kteryz by mu vypomohl, kde on sam ne¬ mohl z mista. Mezi spolupracovniky jeho uvadeji se jmena zvucna, ba i jmeno genialniho lyrika francouzskeho Alfreda de Musset. Take Jules Sandeau a Eduard Foussier pracovali spolecne s Augierem. Avsak ne¬ jen nedostatek vynalezavosti a divadelni techniky, i jina okolnost Augiera v pravem slova smyslu nutila uzivati pfi produkci sve cizi pomoci. Psalt', jak jsme byli uz pfipomenuli, velmi pomalu scenu za scenou, akt za aktem. Ku kazdemu aktu potfeboval nekolik nedel a nezli pocal pracovati akt nasledujici, nepovrhl nikdy delsi pfestavkou, mnohdy tfeba celeho roku i delsi. Avsak genre jeho ko¬ medii, ktere on sam nazyva ,,Pieces de combat", komedii politickych a socialnich, vyzaduje nevyhnu¬ telne co mozna rychle vypraveni, aby latka nezastarala. A prave z teto pficiny jest Augierovi rychlejsi ale pfece svedomite a v jeho intend pisici spolupracovnik velice vitan. Pracoval-li Augier s nekym spolecne o nejakem kuse, pfevzal vzdy koncepci a vypracovani pfenechal svemu spolupracovniku. Vzdy vsak bdel nad tim, aby zakladni myslenka, o kterou se byl dfive se svym spolupracovnikem dohodl, zustala neporusena a nebyla pfi vypracovani nikdy ze zfetele pustena. Nekdy take krome rozvrhu a podrobnejsiho planu napsal skizzu dulezitejsich momentu dra matickych, nekdy i cast dialogu; ale vse to jen tenkrate, kdyz vypracovani zacateho kusu nekvapilo, coz vsak byvalo jen zfidka kdy. J. Arbes: Sebrane spisy XXXVI.

Q

\ 26

V tomto vzhlede mel tudiz Augier jakousi po¬ dobnost s Legouveem; ale lisil se od neho i jinych v podstate tim, ze vynikal skoro nade vsechny sou¬ casne dramatiky typickou charakteristikou nekte¬ rych hlavnich osob, v nichz domnivalo se pafizske obecenstvo poznavati verne fotografie. Tak domni¬ valo se na pfiklad poznavati v Giboyerovi, v kuse ,,Le fils Giboyer", chefredaktora ultramontanskeho listu ,,Univers", v jine vynikajici osobe jine¬ ho, u nas posud neprovozovaneho kusu, hrabete Mornyho a jeste v jinem povestneho zakladatele a bursovnika Mirese. Co na torn pravdy, vysvitalo z nasledujicich slov Augierovych: Kpihou, v ktere studuju a z ktere vazim sve osoby, je spolecnost. Ale ja osoby ty ni¬ kdy nefotografuju, nybrz studuju. Bylo mi feceno, ze jsem fotografoval redaktora ,,Ui iversa" Venillota, hrabete Mornyho a Mirese. Neco pravdy na torn ovsem jest, ale ne mnoho. Kdybych se byl pouze na to obmezil, vypodobniti tyto typy francouzske spolecnosti verne, nebyly by ni¬ kdy tim, cim prave jsou, nebyly by — dramatickymi. S kopiemi nesvede se mnoho; divadlo potfebuje die pfirody kreslenych originalu. Obycejne nevidame na divadle zadnych postav, nybrz pouze figury, kterym schazi odusevneni. Spisovatelum divadelnich kusu dafi se nejlepe jen jedna figura, nevinna divka, ringenue. Avsak nic neni snazsiho nad kresbu tohoto typu, kteryz ve sve naivnosti a neznalosti sveta a lidi zustava vecne stejny, tak ze muze byti rovnez tak snadno vytvofen, vlastne fotografovan jako na prknech proveden.

127

O spusobu, jak pojimal Augier svuj ukol jako dramatik, zaznamenal G. Ritten naslcdujici pfiznani Augierovo: ,,Chtel jsem psati hry socialni a poli¬ ticke. Musil jsem tudiz kresliti strany a spolecnost tak. jak skutecne jsou. Psal jsem kusy pfilezitostne a tendencni, ale ja nefestem nelichotil, nybrz je trestal. Mravokarne knihy za nasich dob vice se nectou a mravokarna kazani z kazatelen malo kdo posloucha; ale do divadla obecenstvo se hrne, aby se dalo basnikem a interprety jeho pobaviti. Jeviste je za nasich dob jedinym mistem, kde mozno dociliti bezprostfedni ucinek na velke obecenstvo ve smyslu dobrem i spatnem. Snazil jsem se ukazati obecen¬ stvu zrcadlo doby, v ktere ?ije. Pravda sice, ze uvedl jsem na prkna Theatre Frangais i moderni frejifku, ktera byla az dosud vystupovala pod historickou skraboskou; pravda tez, ze jsem v mnohych kusech uvedl i cizolozstvi na prkna; ale jsem pevne pfe¬ svedcen, ze jsem vzdy, byt' i casto na ukor umelecke ceny kusu, pusobil mravokarne, a ze jsem mnoheho polepsil." Slova ta mozno jaksi pokladati za Augierovo aestheticke vyznani viry. Augier pracoval v pokoji s temnym nabytkem. Po jedne strane byl vysoky regal s knihami, proti regain psaci stul Augieruv, a sice tak postaven, ze potfeboval pisici jen hlavu zvednouti, aby se potesil bud oknem nebo dvefmi na balkon vedoucimi, ktere byly vzdycky otevfeny, carokrasnou vyhlidkou na romanticke okoli. Augier koufil po cely den, obycejne z dymky, kterouz — ackoli vedel, ze koufeni kratkozrakosti jeho prave nesvedci - neodkladal ani pfi praci.

128

Knihovna Augierova nebyla cetna, ale vybrana a obsahovala vyhradne jen spisy francouzskym jazykem psane, nebot Augier byl snad jedinym vynikajicim spisovatelem francouzskym, kteryz se v zadnem cizim jazyku nevyznal.

VICTORIEN SARDOU.

Psano a po prve tisteno 1881

Nejpopularnejsim dramatickym spisovatelem francouzskym novejsi doby byl bez odporu Viktor Sardou, jeden z nejplodnejsich z nich, druhdy dosti casto nastupcem Scribeovym zvany. Avsak jaky to rozdil mezi pracemi Sardouovymi a Scribeovymi! Po nasem nahledu byl Sardou Scribeovi podoben toliko mistrovstvim dramaticke formy a castecne take ponekud i plodnosti svou — ale pouze po¬ doben — kdezto ve vsem ostatnim, a hlavne duchem, nazory a konecnymi cily velice se od neho lisil. Neni take divu; nebof za sveho mladi Sardou Scribeovy kusy z hlubin duse nenavidel. Idealem jeho byl Shakespeare a prave touto nechuti ku konversacni veselohfe intrik i zalibou v realistickoromantickych vytvorech Shakespearovych mozno alespoh ponekud vyloziti nektere zahadne momenty prvopocatecniho spusobu Sardouova tvofeni. Mozno-li Dumase mladsiho- nazvati filosofem a Augiera basnikem mezi 'moderhimi dramatiky f rancouzskymi, mozno Sardoua vsim pravem nazvati satyrikem. Prvni jeho kusy, ktere pronikly, maji sice raz veseloherni a zda se na pohled, jakoby ucelem jejich nebyla nez pouha zabava; ale i v tech jiz sleha satyricky blesk, kdezto mnohe z pozdejsich kusu Sardouovych, jako na pfiklad ,,Spekulant a jeho

132

rod" (,,La famille Benoiton"), ,,Nasi bodfi venkovane", ,,Rabagas'', jsou jizlive satyry. O stanovisko, jez zaujima Sardou v kruhu mo¬ dernich dramatiku vubec, bylo i u nas dosti casto vefejne diskutovano a jest aspoh pfiblizne na jisto postaveno. Rozbor v tomto smeru byl by tudiz v teto stati nemistny. Sardou byl u nas znam i obliben a z praci jeho pfelozeno na jazyk cesky vice nez z praci kterehokoliv z jeho soucasniku. Avsak mene jest znamo, s jak bezpfikladnymi protivenstvimi musil bojovati, jak klikata byla draha, kte¬ rouz se bral, nez zaujal stanovisko urcite a pevne. Sardou musil se v pravem slova smyslu propracovati nejen trpkou skolou zivota, nybrz i rovnez tak trpkou skolou literarniho nezdaru. Zahy jiz jako student citil v sobe pud k produkci literarni, ze¬ jmena dramaticke; ale originalni, vystfedni fantasie jeho svedla ducha jeho hned v prvnich pokusech na scesti, z kterehoz se dostal teprve po letech nejtrpcich zkusenosti. Zda se nam, ze nepochybime, kdyz vse to pfipocteme take aspoh castecne na ucet genialnich del ,,sladke labuti Avonske", nesmrtelneho Shakespeara. Mladistvy Sardou zami¬ loval si dila ta s veskerou vroucnosti sveho ohnivcho ducha a nezkoumaje v mladicke nezkusenosti dosah a raz sveho talentu, chtel stuj co stuj se¬ psati podobnym duchem prodchnuta dila, ackoliv — jak z pozdejsich praci jeho jest ocividno — ne¬ muze byti vetsi protivy jako mezi duchem Shakespearovym a Sardouovym. V te dobe snil o velkolepem dile dramatickem, o trilogii, kterouz chtel sepsati pod jmenem „Luther, selska valka, a novokftenci". Avsak vedle toho pomyslel jiz take na reformu dramaticke formy tra-

133

gedie a take novou tuto formu, ovsem ze v nejvyssi mife bizarni, ba smesnou, vynalezl. Sepsal, jak A. Wolf ve svem, r. 1874 vydanem spisku O' Sardouovi vypravuje, tragedii ,,Kralovna Ufra", ktera vsak nikdy nebyla provozovana, aniz tistena. V tra¬ gedii te, sepsane ve versich, vlozil Sardou kazde osobe jiny druh versu do ust a sice fidil se pfi torn dustojenstvim osoby. Tak titulni rekyne, kralovna, mluvila versem ctrnactistopym; ministfi dvanacti-, dvofane desiti- a osmistopym, kdezto sluhum obmezil fee na dvoustopy vers; obecny lid, kteryz v nekolika velkych scenach vystoupil, mluvil toliko versem jednostopym, t. j. slovy jednoslabicnymi. Mozno-liz si pomysliti vetsi nestvury umelecke nad takovouto pfeklasifikovanou moderni tragedii? A bylo mozno naditi se, ze mladik, kteryz byl takovymto spusobem pocal literarne dilletovati, pfekona pfekazky, ktere mu nasledkem tohoto zmateni pojmu o dramaticke praci zcela pfirozene museji dalsi tvofeni bezpfikladne znesnadniti? Bylo mozno naditi se, ze v takovychto pokusech shleda nekdo jen jiskerku talentu a uvede zbloudilce rozumnymi duvody na pravou, to jest pfirozenou cestu ? Druhe aspoh se nestalo a prvni pfivedla ad absurdum Sardouova houzevnata vytrvalost a neobmezena duvera v jeho talent. Trpe nouzi a bidu, vrhl se stfemhlav do literarni ptodukce vseho dru¬ hu, psal vedecke clanky ze vsech moznych oboru, z fysiky, mathematiky, filosofie atd.; krome toho daval soukrome hodiny, aby bidny honoraf, ktery dostaval za sve clanky, doplnil aspoh tak dalece, aby nezemfel hlady ... A za takovych trudnych

134

pomeiu pfemyslel neustale o nejakem divadelnim kuse, kterymz by pronikl. Konecne asi po ctyfech letech nejtrpciho stradani, podafilo se mu zpracovati po jeho nahledu vhodnou latku nemene vhodnym spusobem; bylte sepsal tfiaktovou veselohru ve versich ,,La taverne des etudiant" (Studentska krcma), ktera byla v dubnu 1854 v divadle ,,Odeonu" v Pafizi poprve pro¬ vozovana a slavne vysycena a vypiskana. Sardou nedal se sice ani timto fiaskem, ktere by bylo devadesati spisovatelum ze sta vyrazilo pero z ruky, nikterak odstrasiti; nuzuje se trpel a pracoval dale, ale prave pfirozene cesty pfece nenalezi. Bylte od sveho cile nyni vzdalenejsi nez dfive, nebot' ktery divadelni feditel o'dvazil by se provozovati novy nejaky kus od mladistveho spiso¬ vatele, o nemz nebylo vice znamo, nez ze byla prvotina jeho vypiskana? Pozdeji vsak pfece se zdalo, ze se pomery jeho aspoh tak dalece zlepsi, ze budou snesitelny. Znamy spisovatel Paul Feval — u po¬ rovnani s nynejsim Sardouem je spisovatel jen pro¬ stfedni — pfijal jej za sveho spolupracovnika pro dramatickou praci, ale po nejakem case jej propustil jako individuum zcela neschopne. Z polemiky, ktera se v pficine toho pozdeji mezi Fevalem a Sardouem rozpfedla, vysvita, ze Sardou v tu dobu trpel bezpfikladnou bidu. Necitny a surovy Feval aspoh mu v polemice te vytyka, ze pfisel k nemu takmef v hadrech a ponizene jako zebrak, aby se u jeho krbu ohfal. . . Nicmene ani nyni jeste Sardou dosahu a razu talentu sveho nepoznal. Po nasem nahledu byl duch jeho jiz od mladi pfilis samostatny a originelni, aby mohl kterehokoli spisovatele napodobiti. Krome

135

toho panoval v jeho dusi die vseho pravy chaos. Myslenky, a to myslenky puvodni vifily jeho mozkem; ale Sardou neumel je jeste vtesnati ani v obstojnou, nefku-li uspokojujici formu puvodni. Pokousel se dati jim formu tradicionelni; ale forma ta latce neodpovidala, ba byla s ni casto v kfiklavem odporu. A forma jest pfece pfi dramaticke praci vedle zakladni myslenky veci kardinalni; bez pfes¬ ne dramaticke formy propadne nebo zustane na prknech bez uspiechu i latka nejpuvodnejsi, kdezto i prostfedni talent dovede na prknech pfivesti svou hfivnicku k obstojne platnosti, jakmile si byl osvojil divadelni techniku. A prave tato divadelni technika byla kamenem, pfes kteryz duch Sardouuv neustale klopytal. Kdyby nebyl duchaplne prace mistra tech¬ niky divadelni Scribea z hlubin duse nenavidel, byl by zajiste daleko dfive svuj nedostatek seznal, ale tak tapal po leta ve tme, hledaje formy pro sve smele a puvodni myslenky. Z trpke teto skoly zivota mel Sardou pfece zisk neocenitelny. Naucil se znati lidi, jejich snahy a cile, naucil se divati se na svet vlastnima zdravyma ocima a pocal svet recte spolecnost francouzskou studovati systematicky. Tim uveden byl aspoh na kraj one drahy, na kterez pozdeji domohl se tak skvelych vysledku. Znenahla zmizela i jeho nechuf ku pracim Scribeovskym: pocal je cisti a pozdeji zahloubal se i v jejich studium a teprv nyni po¬ znal, co mu schazi a cim Scribe na prknech tak neodolatelne pusobi — divadelni technikou. Pustil se do studii v tomto smeru s veskerou houzevnatosti sveho temperamentu. Cetl, studoval, rozbiral kus za kusem a neustal ve sve praci, laz byl takto prostudoval nekolik set nejvyraznejsich kusu, az byl

136

nabyl uplne jistoty o prostfedcich, kterymiz mozno toho nebo onoho ucinku dociliti, az se pfiucil pfesne architektonice, dukladne kresbe povah, motivovani kazdeho jejich skutku a hnuti, slovem az nabyl one znalosti divadelnich pozadavku, bez kterychz dra¬ maticky spisovatel vubec ani nema vziti pero do ruky. Teprv nyni, kdyz se domnival, ze byl nahledl v tajemstvi divadelni techniky, sepsal Sardou na zaklade nabytych zkusenosti theoretickych novou dramatickou praci a pfedlozil ji Scribemu. Scribe sice poznal, ze jevi se v praci te talent, ale zdesiv se pfimo brutalniho spiusobu, jakym v ni byly spolecenske pomery a povahy kresleny, odmitl ji ne¬ hrube lichotive. Tentokrate srazili se dva nadani, ale zaroveh co do nazoru v svet velice se lisici duchove, ktefi si nikdy nemohli porozumeti. Opet toto fiasko jiz Sardoua nezaleklo. Bylte pfilis hluboko vnikl v tajemstvi divadelni techniky a veda, ze neni to tak forma jako duch kusu, jenz Scribea odpuzoval, nedal na usudek osvedceneho a proslaveneho dramaturga, nybrz setrval na nastou¬ pene draze a studuje dale pilne a svedomite zivot i divadlo, pracoval s neumornym usilim, jakoby byl uz na vysluni slavy. Konecne podafilo se mu proniknouti; ale nikoli svou vlastni praci, nybrz pf.epracovanym kusem cizim. Zpracovaltc kus byvaleho herce jmenem Vanderburcka. K doporuceni he¬ recky Dejazetovy byl kus ten podi titulem ,,Figarovy prvni zbrane" provozovan a docilil slusneho uspechu. Tim otevfena Sardouovi cesta k divadlu. Za nedlouho provozovan novy kus a sice vyhradne z pera Sardouova veselohra ,,Les pattes de mou-

137

che", kterymz Sardou rozhodne pronikl a jenz roz¬ hodl nad dalsim osudem basnikovym. Od te doby pracoval Sardou s vzornou pilnosti a vytrvalosti a zaroveh take takmef s bajecnym stestim. Kazdorocne vysly z pera jeho dva i vice kusu a vetsina z nich provozovana y Pafizi i jinde s uspechem rozhodnym a udrzela se na repertoiru vsech vetsich divadel evropskych. Avsak smeru, kte¬ ryz byl nastoupil kusem, jejz byl Scribe zamitl, Sardou vice se nespustil. Hlavni vystup kusu onoho vetkal pozdeji v jiny, pfecasto- provozovany kus ,,Nos intimes" (Mnoho pfatel nase skoda) a scena ta, ackoli jedna z nejsmelejsich, ktere kdy byly na prknech provedeny, neminula se s ucinkem. Sardou pracoval obycejne rano a dopoledne po ctyfi az pet hodin. Prace jeho nebyla snadna a hrava, nybrz dosti mozolna. Skrtal a pfepisoval mnoho; mnohdy pfepraco¬ val cely kus nebo cele akty a vystupy nekolikrate, nez uznal kus za dobry. On byl sam sobe pfisnejsim kritikem nez kterykoli z nejjizlivejsich kritiku, ktefi byli prace jeho posuzovali a tfeba i odmitli. Pfi tezke teto praci Ize neobycejnou plodnost jeho vysvetliti podobne jako u Balzaca vytrvalosti a pra¬ videlnosti prace. Sardouovi byla castokrate tato jeho plodnost vytykana. Pravilo se, ze pise povrchne a obecenstvo jen tyra. Na jeden podobny utok se strany feuilletonisty listu ,,Opinion national" odpovedel Sardou nekolika slovy, jez vrhaji karakteristicke svetlo na jeho spusob tvofiti. ,,Pravite," odpovidal Sardou, ,,ze pisu mnoho. Ale proc mi chcete pfedpisovati, abych sepsal rocne jen jeden kus, kdyz je muj temperament takoveho

138

druhu, ze mohu napsati dva ? Pracovati po sest me¬ sicu denne po pet hodin o jedine veselohfe, neni pfec zadna lehkomyslnost. Tolik je jisto, ze napsal jsem nejlepsi vystupy za dve nebo tfi ho¬ diny a ze nejrozhodnejsiho uspechu docilil jsem ,,Starymi mladenci", ktere jsem napsal v sesti ty¬ dnech. Divadelni obecenstvo podoba se horecce: budto je rozehfato nebo chladne a nicim nedocili se uspech vetsi jako scenou, ktera byla po zralem uvazeni sepsana na posezeni a je jako z jedne litiny. Moliere psaval rocne tfi kusy a byl mimo to her¬ cem a feditelem. ,,Don Juan" byl napsan ve ctrnacti dnech a je snad proto spatny? Nepracuju-li, churavim. Pet hodin prace denne jest moje mira od ctrnacteho roku veku meho a vy to nezmenite. Pisu mnoho, ponevadz kazdeho dne sedim jiz o osme hodine ranni u sveho psaciho stolku a spanim spruzena sila zivotni pobada mne dvojnasob k praci. Nasleduje z toho snad, ze nevenuju svym pra¬ cim nalezite pile? Chcete, abych Vam zaslal cele sesity naplnene poznamkami, jez jsem si cinil, nez jsem ten neb onen kus pocal psati a kdyz jsem jej psal? Chcete, abych Vam ukazal rozvrh kusu, seen atd. a cele ty haldy pocmaraneho a pokahkaneho papiru, nez byl kterykoli z mych kusu hotov? Teprv az byste spocital pfeskrtape fadkyl a odstavce, napsane, pfepsane a pfepracovane sceny a jednani, mohl bych Vas vyzvati, abyste se vyjadfil, zdali jsem praci sve nevenoval nalezite pile. Mnohdy se obavam, ze jsem o torn neb onom kusu pfilis dlou¬ ho pracoval a prave proto ze nebude miti usp^hu, jakeho ocekavam.

139

Zda se, jakoby se dokazovalo, ze pracuju, abych nabyl penez a ze mi nejde o umeni. Povest tu rozsifujou lide zli a mnozi poctivci ji opakujou. Avsak prave to mne pfilis netesi. Soudi se o mne jednak pfilis dobfe, jednak zas pfilis spatne: pfilis dobfe proto, ponevadz se ma za to, ze vynalozim-li pfi svych pracich jeste vice pile, budu tvofiti dila mistrovska, a pfilis spatne, ponevadz se soudi, ze nutim se do prace a namaham se, abych napsal co do kvantity vice, nez sec jsem. Pracuju, ponevadz se stala prace druhou moji pfirozenosti, ponevadz musim psati divadelni kusy prave tak, jako musi hruskovy strom ploditi jen hrusky. Pisu kusy jen tak dobre, jak to vubec mohu, a nejsou-Ii lepsi, neni pficina toho zajiste v me moci. Nemam nic proti tomu, kdyz se prace me kritisujou, byt' sebe ostfeji nebo i nespravedlive, kdyz se o mne a pracich mych debatuje a o nich pronasi usudek pfiznivy nebo nepfiznivy — vse to je mi Ihostejno; ale kdyz se mi metnou v tvaf slova: ,,Vy nepracujete poctive, vy obecenstvo jen tryznite"! mohou slova takova spisovateli veskere psani na vzdy jen zhnusiti!" Sardou nepracoval tudiz lehkomyslne, nybrz svedomite a s napjetim veskerych svych sil. Kazdodenni dusevni namahani ucinilo z neho cloveka nervosniho. Avsak sepsanim kusu neni jeste, jak jsme byli jiz v stati o Scribem a Legouvem pfipomenuli, prace moderniho dramatickeho basnika ukoncena. Vetsi cast, ne-li vsichni vynikajici dramatikove fidivaji take jeste zkousky ku svym kusum a opravujou, meni a doplhujou pfi teto pfilezitosti jed¬ notlive sceny nebo mnohdy cela jednani pfepracu: jou. Sardou necinil v ohledu torn vyminky. Byval

140

kazde zkousce kazdeho sveho kusu pfitomen a podavame tuto nekolik uryvku z kompetentniho pera o spusobu, jakym Sardou zkousky svych kusu fidil, z cehoz mozno si uciniti aspoh pfiblizne pojem o du¬ sevni praci dramatickeho spisovatele bezprostfedne po dokonceni kusu a pfed jeho provedenim. Pro kazdeho nepovolaneho, kdo neni v kuse nebo jinak pfi pfedstaveni zamestnan, byva velmi nesnadno, ne-li zcela nemozno dostati se do di¬ vadla, v nemz se kona zkouska k nejakemu novemu kusu vynikajiciho dramatika francouzskeho. Sardou byl v ohledu torn velmi opatrny a neuprosny rozkazy jeho musely byti svedomite plneny. Lee na torn nebylo dosti. Kratce pfed prvni zkouskou musely mu byti vydany klice ode vsech vchodu do divadla, ba i od vsech lozi, aby byl uplne jist, ze se zadny nepovolany zvedavec do divadla nedostane. Pfed jevistem tesne u budky napovedovy po¬ stavila se dfevena budka, kterouz si dal Sardou zvlaste zhotoviti, aby byl chranen pfed pruvanem, kteryz jest, jak znamo, na kazdem jevisti Jako doma". Kdyz se umelci, ktefi byli v kuse zamestnani, sesli, pozadal je Sardou vzdy, aby se na svou cest zarucili, ze o obsahu noveho kusu zive dusi na svete ani sluvkem se nezmini; herci pfislibili, ze budou mlcelivi jako hrob, a Sardou pocal pak po¬ prve kus svuj pfedcitati. Po pfecteni kusu naznacil kfidou na jevisti zcela urcite mista, kam ma byti ten neb onen kus nabytku a jakym spusobem rozestaven, aby byl jist, ze bude vse vykonano tak, jak si pfeje.

141

Nasledujiciho dne, asi ctvrt hodiny pfed zahajenim zkousky, dostavil se rekvisitaf, vrchni strojmistr ajeho pfiruci (jedine to bytosti, ktere krome hercu, feditele, autora a napovedy mely pfistup) a pfesvedcili se, zdali je vse v nalezitem pofadku. Po te vstoupih herci a po nich napoveda. Je zimni den. Sardou vstoupi, tfese se na ce¬ lem tele, ackoliv je zahalen ve veliky plasf, tak ze mu jen oblicej castecne vykukuje. Kolem krku ma otoceny bily sal, nekdy i dva. Jakmile vstoupil, obklopili jej herci a herecky a se vsech stran sypaji se nan otazky, je-li zdrav. Ale jake nestesti! Sardou trpi opet nervosou; nespal po celou noc ... ,,Rychle, rychle! Pfineste lahvicku amoniaku!" vola naivni milovnice a v mziknuti oka je zde zadana lahvicka, nebot' feditelove pafizskych divadel, ktefi provozovali nejaky novy kus Sardouuv, nikdy neopomenuli opatfiti si nalezitou zasobu amoniaku, ktery byl pfi takove pfilezitosti veci nevyhnutelnou Herci, obzvlaste pak herecky, divaji se na sebe s vyrazem leknuti v tvaf ich, feditel pak vyhlizi jako zoufalec... Pficina toho jest pfirozena. Trpi-li Sar¬ dou nervosou, znamena to vzdy tolik jako: bouflivou zkousku, nemoznost uspokojiti autora a opakovani kazde sceny dva-, tfi- i petkrate. Konecne ma byti zkouska zahajena. Napoveda nebo napovedkyne zalezla do sve budky, Sardou zmizel ve sve a zkouska pocla. Sardou dava inspicientovi lahvicku s amoniakem; ale sotva ze ji inspicient vzal do ruky a ucinil prvni krok, aby ji odnesl, zastavil jej kategoricky vykfik Sardouuv: ,,Muj mily, pfemily pfiteli!" kfici Sardou podrazden, snaze se, sec jest potlaciti hnev, jenz se v nem J. Arbes- Sebrane spisy XXXVI.

10

142

boufi. ,,Coz pak nevidite tu pohovku tam v pravo? Nevidite, ze naleza se skoro o celou pid na zad, nez jak jsem byl vcera naznacil? Pfisoupnete ji pfec trochu blize k obecenstvu!" A mezi tim co inspicient plni pfani Sardouovo, vola Sardou na vrchniho strojmistra, ktery bled a ustrasen pfilitl. ,,Coz nevite, ze musi tam ta lenoska stati nejmene o devet centimetru na pravo? Coz pak jste vsichni slepi nebo jste se proti mne spikli, abych ce zblaznil?" Vrchni strojmistr posoupl lenosku o devet centi¬ metru vice na pravo a na jevisti rozleha se novy kfik, jenz plati tentokrate calounikovi. ,,Pro vsechno na svete! Podivejte se pfec, jaka to lenoska!" Ve vsech pafizskych divadlech v ,,Theatre Francais" v „Odeonu", ve ,,Varietes", vsady se Sardou nejvice nasouzil s calouniky. ,,Ten calounik mne pfipravi o zivot!" kfici Sar¬ dou pfechazeje prudce po jevisti. ,,Ano, ano, on mne pfipravi do hrobu!" Po pfani Sardouovu musela byti ponekud osumela lenoska odnesena a jinou nahrazena. Sardou zmizel ve sve budce, vse bylo v pofadku a zkouska zacla. Po nekolika minutach zaznel z budky pfivetivy jemny hlas: ,,Ne, ne, muj mily! Tak ne! Jeste jednou — prosim . . . Uvidime! ... Ah tak - tak je to dobfe — ba vy borne!" ,,Vice na pravo, slicna damo hlavu vzhuru . .. Racte se na mne podivati! . . . Takhle! Trochu vasniveji... ah ! . . . tak ! ... Dobfe dobfe vy-

143

borne! . . . Tak tomu chci tak a nejinak to musi byti... Vyborne !" Vse zdalo se byti v pofadku a Sardou spoko¬ jen. Herci a herecky si oddechli; lee nahle vyskocil Sardou ze sve budky jako certik, kdyz jej svecenou vodou postfiknou. Leti k nekteremu kusu nabytku, odsoupl jej a zase pfisoupl, pak bezel jinam a opakoval totez a vse to cinil jsa ve svuj plasf za¬ halen. Po chvili pokracovalo se ve zkouseni. Cim dale se pfichazelo, tim vice se Sardou rozehfival ba rozpaloval, az posleze nebylo na jevisti slyseti nez jeho hlas. Kazdou chvili vylitl Sardou z budky a za nekolik vtefin zase do ni vklouzl, coz opakovalo se tak rychle za sebou, ze za nedlouho nebylo na jevisti videti nez sem tam litajici velky kozich a dva nebo ctyfi cipy bileho salu, ktere sem a tam se klatice, brzo do- vyse litaly, brzy zase klesaly. Sardou zdal se byti vtelen v nekolika osobach. Hral vsechny osoby sveho kusu, hlavniho reka, naivni nebo tragickou milovnici, komika atd. a by¬ lo-li potfebi, pfedstavoval tfeba lenosku, nebo po¬ hovku, aby hercum ukazal, jak maji hrati. Rozumelo se samo sebou, ze se tim autor zahfal. Svlekl tedy tezky svuj kozich a oblekl jiny, lehci. Ale sotva ze jej oblekl, pocal se tfasti zimou, tvaf jeho zmodrala a v nekolika vtefinach mel zase svuj tezky kozich na sobe. Teprve po tfech hodinach zkouseni svolil Sar¬ dou z ohledu na damy k pfestavce desiti minut. Dal si pfinesti z blizke restaurace neco tepleho, oby¬ cejne co mozna horky nejaky napoj a mezi tim, co jej pil, vykladal tomu neb onomu herci, v ktere 10*

144

scene a kterym mistem by mohl dociliti nejvetsiho efektu. Sotva ze uplynulo asi osm minut, zahajil Sar¬ dou zkousku poznovu. Opet se zkouselo bez pfe¬ stavky tfi hodiny, az byli herci i herecky zemdleni a nejradeji by byli z divadla utekli. Ale Sardou nezdal se byti ani dost malo umdlen. Nejradeji by byl zacal zkousku od zacatku: herci a herecky protestovali, Sardou vykladal toho nutnost a mezi tim, co se takto pfeh, vytratil se jeden umelec po druhem, az zbylo jich jen nekolik. Sardou, kteryz pocal prave prvni milovnici vykladati, jak ma v te neb one scene stati, kdyz mluvi ta neb ona slova k rekovi kusu, ani nepozoroval, ze se byla vetsina hercu a herecek vytratila. Nahle se obratil, aby dal rekovi nejakou instrukci; ale nespatfiv ho zamracil se. Okamziku toho pouzila prvni milovnice, pozdravila sladkym hlasem autora a zustavila jej s napovedou. Co pociti? Nezbylo, nez jiti domu... Avsak nasledujiciho dne pocala takovato prace poznovu a opakovala se mnohdy po dvacet, tficet, ba i ctyficet dnu, nez odbyvala se zkouska generalni. Nasledujiciho pak dne bylo pfedstaveni. Avsak ani nyni jeste dusevni prace autorova nekoncila, jeste o pfedstaveni a po nem menil a opravoval nektera slova nebo cela mista, upozorhoval na to neb ono, slovem pracoval bez oddechu a prace jeho koncila teprv po pfedstaveni, jez docililo uspechu rozhodneho. Victorien Sardou zemfel 8. listopadu 1908 v stafi 77 let. Jeden z casopisu cesi
115

,,Na vaznou chorobu stafickeho divadelniho autora, ktery prozil dobu svoji slavy, popularity a nikdy nezklamavajicich uspechu, upozorhovaly pa¬ fizske listy v prubehu posledniho roku nekolikrate, ackoliv mezi tim stale jeste mohly zaznamenavati zpravy o neustavajici cinnosti, a sotva pfed ctrnacti dny byly jeste divadelni rubriky piny poznamek o jeho novem historickem dramate, ktere pafizske sceny pfipravuji. Tajemstvi velkych a okazalych uspechu V i ctoriena Sardoua spocivalo v jeho bezpecne, hladke, routinovane dramaticke stavbe, v umeni pfipravovati efektni sceny, psati paradni role pro prvni herecky' a v 'oboru dramatu obcanskeho, salonniho i historickeho-, v komediich rafinovane, prudke, casto brutalni machy. Proto V. Sardou brzy po prvnich svych uspesich divadelnich v prvni polovici sedesatych let stal se nejhledanejsim a nejpopular¬ nejsim dramatikem, proto jeho slava pfesla brzy i za hranice a jeste dosud ovlada bezpecne vsechny sceny v Evrope i v Americe. Jeho nejlepsi komedie — ,,Madame Sans-Gene" a ,,Divorgons" (v ceskem preklade znama pod titulem ,,C y p r i enna" — jsou doslovne svetoznamy. V dfivejsich le¬ tech dkazale triumfy klidil se svoji ,,Vlasti", s ,,F e d o r o u", ,,T o s k o u" (jez slouzila za podklad ke stejnojmenne vlasske opefe Pucciniove a fade jinych dramat historickych i pseudohistorickych). V. Sardou narodil se v Pafizi 7. zafi 1831 a prvni svuj kus ,,La taverne des etudiants" napsal r. 1854. Od r. 1877 byl clenem francouzske Akade¬ mie. Psal i prosou, vtipne causerie, clanky zurnalisticke a nekolik romanu, jez vsak nemaji valneho vyznamu.

CHARLES DICKENS.


V jednom ze svych nejdokonalejsich a zaroveh nejzabavnejsich romanu, nadepsanem ,,Zivot a zku¬ senosti Davida Copperfielda mladsiho", lici Dickens podrobne zivot, dojmy a zkusenosti sveho reka od okamziku jeho narozeni, pfedeslav jen nekolik stranek o udalostech okamzik ten pfedchazejicich. Rekapitulujme pfedevsim v nejvetsi strucnosti z prvnich hlav romanu nekolik vyznacnych podrob¬ nosti, z nichz mozno souditi jednak opovaze Copperfieldove, jednak o jeho mladi a zpusobu, jakym s nim V dobe te nakladano, konecne pak o dojmu, jaky vse to zustavilo v jeho mladistve a vnimave dusi. ,,Oci otce meho," vypravuje Copperfield v prvni kapitole, ,,zavfely se sest mesicu dfive, nezli se moje otevfely." Copperfield byl tudiz sirotek. Matka jeho vsak se pozdeji znovu provdala. Kdysi rozplakal se Copperfield zdanlive beze vsi pficiny ve svem lozi. Matka se ho tazala, proc place. Nevedel, co odpovedit a zaobalil se do pe¬ nny. Teprve kdyz se ho dotknula muzska ruka, vy¬ skocil s loze a spatfil sveho — otcima, jmenem Murdstonea... ,,Co to!" pravil otcim k matce. „Coz

150

pak jsi, mila Klaro, zapomnela! Bud pevna, milousku!" ^Matka neco odvetila, otcim ji pfivinul k prsoum a neco ji poseptav poslal ji pryc. ,,Kdyz jsme byli samotni," vypravuje Copperfield, ,^zavfel otcim dvefe, usecll na stolici, postavil mne pfed sebe a drze mne posud jeste za ruku, dival se mi upfene do oci. Citil jsem, ze maji oci jeho pro mne nemensi pfitazlivost. — Kdykoliv si nyni pfipomenu, jak jsme tehdaz okem v oku stali proti sobe, zda se mi, jako bych citil sve srdce prudceji a hlasiteji biti. ,,Davide," pravil otcim tiskna rty sve dohromady, ,,mam-li neposlusneho kone nebo neposlusneho psa, co myslis — co s nim asi ucinim ?" ,,Nevim." ,,Vypraskam mu!" Zprvu odpovedel jsem stisnenym sepotem, ale nyni jsem citil, ze se mi dech jeste vice uzi. ,,Vypraskam mu, aby ho to bolelo," opakoval otcim. ,,Ja fku sam k sobe: Naucim tvora toho poslouchat, a kdyby jej to melo stat vsechnu krev — poslechnout by pfece musil." — Kdyz pak jsme sesli k matce, pravil k ni otcim: ,,Mila Klaro! Doufam, ze nebudes miti zadnych mrzutosti jiz . . . Vsak my mladistveho pfitele v brzku napravime." — V kapitole ctvrte vypravuje Copperfield, jak se pocal uciti a kterak upadl v nemilost. S pocatku byl pilen; ucil se, sec byl, ale vsechno pfece neslo po pfani otcimove, muze pfisneho a zlostneho, povahy neustupne, uminene, drs¬ ne, ba surove.

151

Copperfield vstupuje se svymi knihami a ostat¬ nim skolnim nacinim do svetnice. Matka sedi u psa¬ ciho stolu, ale neni daleko tak ostrazite bdela jako u okna v lenosce si hovici otcim, pfedstirajici, ze cte, nebo teta, sestra otcimova, Miss Murdstoneova, sedici nedaleko matky a navlekajici ocelove perly. Pouhy pohled na otcima a tetu cini na Copper¬ fielda takovy dojem, ze pozoruje, kterak vsechna slova, jez si byl tak bezpfikladne namahave v pamet vstipil, z pameti zase uklouzla. Podal matce prvni knihu — bud mluvnici nebo dejepis ... Jako tonouci mrskne pfi torn okem je¬ ste naposledy stranou a pocne s chvatem odfikavati, cemu se byl naucil, dokud to ma jeste v cerstve pameti. Pfi jednom slove vazne. Otcim zveda hlavu. Copperfield vazne pfi druhem slove. Hlavu zveda teta. Copperfield se cervena, vyrazi pul tuctu slov zmatene ze sebe a umlka. Vi sice, ze by mu matka ukazala knihu, kdyby se toho odvazila, ale ona se neodvazuje, nybrz jen nezne pfipomina: „Ale Davidku — Davidku!..." ,,Klaro," ozyva se otcim Murdstone, ,,bud' pfece s hochem pevna! Nefikej: Davidku, David¬ ku! Tot' detinske! Bud svou lekci umi nebo neumi." ,,Neumi ji," zacina teta s durazem budicim hruzu. ,,Vskutku se bojim, ze ji neumi," pfipomina matka. ,,Pak bys mu mela, Klaro, knihu vratit a fici mu to, mentoruje teta.

152

,,Ovsem, ovsem," mini matka. ,,Prave jsem tak chtela ucinit... Nuze, Davidku, pokus se jeste jed¬ nou a naprav to!" Prvni casti vyzvani, pokusiv se jeste jednou, Copperfield vyhovel, cast druha vsak dopadla nesfastne, misto napraveni chyby zhorsil ji. Zustal vezeti dfive nez dospel k mistu, jez pfed tim dosti dobfe umel a odmlcel se, aby se rozpomenul. Na ulohu vsak nemysli, nemuze mysliti. Pfi¬ pomina si, kolik loktu krajek ma teta na cepci, co stal otcimuv zupan a podobne smesne veci, po nichz mu pranic neni. V torn ucinil otcim nevrly pohyb, na jaky byl Copperfield dlouho cekal. Teta nasleduje pfikladu otcimova. Matka Copperfieldova pohledne na oba s vyrazem podrobenosti, zavfe knihu a odlozi vec jakozto nevyfizenou, ktera musi byti, az budou ostatni prace odbyty, jeste dodatecne vyfizena. Nevyfizene zbytky se mnozi; cim vice jich pfibyva, tim nesnadneji se Copperfield uci. Citi beznadejnost sveho stavu; pozoruje, ze brouzda sevtak hlubokem bahne nesmyslu, ze neni ani pomysleni, aby se z neho kdy dostal; nezbyva nez resignace. Nejhufe byva, kdyz matka, domnivajic se byti nepozorovana, snazi se naznaciti mu pohybem rtu narazku. Teta na to vzdy ceka a obycejne dutym, varujicim hlasem pfipomina: ,,Klaro!" Matka se zarazi, zardi a rozpacite usmiva. Otcim vstane se sveho kfesla, vezme knihu a hodi ji Copperfieldovi bul na hlavu nebo mu ji o hlavu otluce a vystrci hocha ze dvefi. — Nejdesnejsi pfichazi vsak po odbyte lekci v po¬ dobe strasneho ukolu z poctu, jenz byl pro Copper-

153

fielda zvlaste vymyslen. Ukol ten, jejz musi Copperfield odf ikavati otcimovi, zacina slovy: Jdu-li k syrafi a koupim-li za hotove pet tisic dvojitych syrecku kus po ctyfech a pul pencu atd. Copperfield pozoruje, jak se teta v duchu tesi. Do poledne lame si hosik svymi syrecky hlavu, aniz by dospel k nejakemu vysledku — neumi ulohu, dostane misto chleba namazaneho maslem toliko chleb suchy a upada na cely vecer v nemilost. — Pfirozeny nasledek tohoto zpusobu vyucovani, jez trvalo asi rok, byl, ze stal se z Copperfielda hoch nechapavy, nevrly a zatvrzely; citil, ze se den ode dne sve matce vzdy vice odcizuje, a bez st'astne nahody byl by, jak sam za to ma, skoro zblbnul. Neboztik jeho otec zustavil totiz malou biblio¬ teku, umistenou v malem pokojiku vedle Copperfieldovy loznice, ku ktere mel hoch pfistup a o kte¬ rou se krome neho nikdo nestaral. V pozehnane jizbicce te nalezi nove spolecniky; mezi jinym Toma Jonesa, vikafe Wakefieldskeho, Don Quixota, Gil Blase a Robinsona Krusoe — pak perske pohadky ,,Tisic a jedna noc" — Copperfieldovi staly se knihy ty jedinou utechou. — Kdysi rano vesed do sednice zpozoroval Copperfield, ze je matka neobycejne rozcilena, kdezto teta mela yzezfeni odhodlane a otcim prave neco kolem dolejsiho konce rakosove bulky ovijel. Byla to pruzna a tenka rakosticka, kterou otcim, kdyz Copperfield vesel, v ruce potezkaval a pak ji svihnul. ,,Povidam ti, Klaro," pravil otcim, ,,ja sam do¬ stal velmi casto vyprask." . tof pfirozeno," pfipomenula teta: 3,Arci ze

154

,,Zajiste, mila Hanno," vykoktala matka zkrousene. ,,Ale — ale myslite, ze to slo Eduardovi k duhu?" ,,A myslis ty, ze to Eduardovi snad skodilo, Klaro?" optal se Murdstone vazne. ,,To je otazka!" pravila sestra jeho. ,,Zajiste, mila Hanno!" odvetila na to matka a jiz nepromluvila. Copperfield citil, ze je v rozmluve te osobne zucastnen; pohledl na otcima — pohledy jejich se setkaly . . . ,,Nuze, Davide," pravil otcim s pohledem neupfimnym, ,,dnes se musis miti daleko vice na pozoru nez obycejne." Pfi torn potezkaval rakosku v ruce a opet ji svihnul; pak ji s vyznamnym po¬ hledem polozil vedle sebe a vzal knihu do ruky. Pro zacatek byl to dobry osvezovaci prostfedek pro Copperfieldovu duchapfitomnost. Slova ulohy plynula mu od ust nikoli jednotlive nebo po fadkach, nybrz po celych strankach. Snazil se je opet postihnouti; ale bylo mu, jako by byla slova jeho obruslena a s nepostizitelnou rychlosti pryc uhanela. Zacal spatne a jeste hufe pokracoval. Byl sice vesel do svetnice s myslenkou, ze se spise vyznamena, ponevadz mel za to, ze je fadne pfipraven; ale v brzku se pfesvedcil, ze to pouhe nedorozumeni. Jedna kniha pfisla po druhe, rozmnozovala haldy nevyfizenych pfedmetu a teta po celou tu dobu oka sveho od nich ani neodvratila. Kdyz pak doslo k peti tisicum syrecku (otcim pfemenil je tento¬ krate v rakosky), dala se matka Copperfieldova do place. ,,Klaro!" zvolala teta varovnym tonem.

155

,,Bojim se, ze mi neni dobfe, mila Hanno," pravila matka. Copperfield pozoroval, ze otcim.sve sestfe slavnostne pokynul, kdyz vstavaje vzal rakosku, fka: ,,Hanno! Nemuzeme se naditi, ze Klara snese s uplnou pevnosti pohorseni a muka, jez ji byl Da¬ vid dnes zpusobil. Bylo by to v pravde stoicke. Klara se sice valne polepsila; ale toho se do ni sotva muzeme naditi." Po te obratil se ke Copper¬ fieldovi fka: ,,Davide, my dva pujdeme nahoru!" Kdyz otcim Copperfielda odvadel, chtela matka za nimi. „Klaro," zvolala teta, ,,vy jste hotovy blazen!" a zadrzela ji. Copperfield videl, jak si matka obe usi zacpava a slysel ji plakat. Pomalu a slavnostne vedl otcim Copperfielda do jeho jizby; pusobilot' mu, jak hosik za to mel, patrne poteseni, ze mohl exekuci takovymi formalnostmi obklopiti. Kdyz vstoupili do jizby, popadl Copperfielda obema rukama za hlavu a pevne jej drzel. „Pane Murdstone! Sire!" zvolal Copperfield. ,,Prosim — nebijte mne!... Namahal jsem se, pa¬ ne, sec jsem, abych se necemu naucil; ale nemohu se ucit, kdyz jste vy a teta pfitomni! Opravdu ne¬ mohu!" ,,Opravdu tedy nemuzes, Davide ?!" pravil otcim. ,,Zktisime to." Otcim drzel Copperfieldovu hlavu jako v klestich, ale hochovi pfece se jednou podafilo otociti se a Jak se na okamzik vymknouti. Arci jen na oka¬ mzik; nebot' hned na to mu dal otcim padnou rami.

156

Y temze okamziku lapnul Copperfield usty po jeho ruce a zachytiv ji zuby, prokousl mu ji... Jeste po letech, kdyz si to pfipomenul, zacvakly pry mu casto zuby . . . Otcim zacal nyni hocha praskat, jako by jej chtel ubiti. Pfes vsechen hluk, jenz tim pusoben, slysel Copperfield, ze matka a stara sluzka pfibehly po schodech a kficely. Otcim pak zmizel a dvefe z venci zamceny. Copperfield zimnicne rozpalen, rozedran, zkrvacen a malomocnym vztekem zufe, lezel na podlaze. Kdyz pak se posleze utisil, panovalo v celem dome nepfirozene ticho. Kdyz bolest a vaseh pominuly, zmocnil se ho zarputily vztek. Dlouho sedel naslouchaje; ale kolem hluboke ticho. Namahave povstal s podlahy a pohledl do zrcadla — oblicej jeho byl tak opuchly, cerveny a ohyzdny, ze se az sama sebe zhrozil. Krvave pruhy po tele byly nabehle; kdyz sebou pohnul, zaupel bolesti. Avsak bolest ta pfece nevyvazila vedomi jeho viny. Tizila jej na prsou, jako by byl nejvetsi zlocinec. Copperfield vypravuje dale, jak plakal a spal nebo bezmyslenkovite oknem se dival, jak mu teta pfinesla obed a vzdy beze slova zase se odstranila — jak mu bylo, kdyz se setmelo a kdyz ulehl — jaka uzkost se ho zmocnila, kdyz pfemital, spachal-li zlocin nejaky, bude-li zatcen a uveznen, nebo do¬ cela obesen . .. A nikdy nezapomnel na okamzik, kdyz procitnuv z rana citil se na okamzik vesel a osvezen, a jak si pak nahle pfipomenul, co se bylo sbehlo ...

Po pet dni zustal od celeho sveta odloucerr, Pfinesli mu jen jisti, nikdo nan napromluvil. Neko¬ lik tech dni zdalo se mu byti rokem. S nejvetsim napetim sledoval ve sve samotc vsechny udalosti v dome, pokud je bylo mozno slechem postihnouti; naslouchal kazdemu trhnuti zvoncem, otvirani a zavirani dvefi, kazdemu zamruceni lidsk^ho hlasu, krokum po schodech, smichu, hvizdani a zpevu pfed domem ... Neurcitost casu v nocni dobe, kdy procitl v domneni, ze jest uz rano a zatim rodina jeste ani neulehla a on mel jeste celou noc pfed sebou — strasne, mucive sny rozbfesknuti dne — poledne, odpoledne a vecer, pohled na hrajici si hochy, ktere, styde se pfistoupiti k oknu, pozoroval jen z pozadi jizby — podivny pocit, neslyseti se nikdy mluvit atd., vse to zdalo se trvati leta misto dni a utkvelo zive a trvale v jeho pameti — Konecne jej vysvobodili - musil vsak z domu a dan do skoly — A jest£ pozdeji, kdyz mu bylo deset roku, jej — zaopatfili... Copperfield, znaje v tu dobu, jak sam pravi, svet jiz tou merou, aby se nemusil nicemu diviti, pfece se ponekud divi, jak jej mohli v tak utlem v£ku z rodinneho kruhu vypuditi. MeltS vyborne vlohy, znamenity dar pozorovaci, byl chapavy, rad se ucil a mel cit — podivno skoro, ze se ho nikdo neujal. V desatem roce veku sveho stal se sluzebnym otrokem v jistem londynskem zavode a poâl ziti na vlastni vrub. Sklady zavodu umisteny byly na bfehu Temze v poslednim dome uzke ulicky, ku bfehu vedouci. Byl to stary vetchy dum s vlastni lodenici, ktera J. Arbos: SobrnnS spisy. XXXVl.

JJ

158

v dobe pfilivu byla pod vodou, v dobe odlivu pak v bahne a plna krys. Stolctou spinou a koufeni zcernale steny, prohnile podlahy a schody; pisteni, kvikot a pobihani krys ve sklepich, spina a vubec vetchost celeho mista po letech jeste tanuly Cop¬ perfieldovi zive na mysli. Zavod opatfoval jiste nakladni lode vinem a kofalkou. Copperfield vice se nepamatoval, jake lode; ale ma za to, ze nektere pluly do Vychodni a Zapadni Indie. V zavode torn potfebovali mnozstvi lahvi a je zcela pfirozeno, ze vraceny take lahve prazdne. Jisty pocet muzu a hochu zamestnaval se skoro vyhradne jen tim, ze prazdne lahve ohledaval, nejsou-li poskozcny poskozene odkladany, dobre pak vyplachovany. Po pfehlidnuti a vyplachnuti prazdnych lahvi pfisly na fadu lahve jiz naplnene, ktere musily byti zazatkovany, zapeceteny, vignetkami opatfeny a v bedny ukkidany ... A touto praci zabyval se Copperfield od rana az do vecera. Stal pfi torn v jednom koute skladu, kde jej jeden z vlastniku zavodu mohl videti, a jeste po letech jDravi, zet' slovy naprosto nemozno vyliciti dusevni muka jeho, kdyz byl tak hluboko poklesl a shledal, ze jsou vsechny jeho nadeje do budoucnosti zmaf eny .. . Nevylicitelny pocit beznadejnosti, stud a nevyslovne trapne vedomi, ze den ode dne zapomina, cemu se byl naucil, o cem byl pfemital, co obraz¬ nost jeho osvezovalo a bylo popudem k dalsimu snazeni, vse to ztrpcovalo mu zivot a zacaste, kdyz byl v zavode sam, vyhrkly mu slzy z oci a skanuly do vody, kterou vyplachoval prazdne lahve — stkavalt'

Tr>9

pry tak usedave, jako by se mu chtelo srdce rozskociti... Potud u nejstrucnejsim vytahu nekolik mo¬ mentu z prvnich desiti kapitol proslaveneho Dickensova romanu, o nemz hned po vyjiti pravem tuseno, ze to roman autobiograficky. Ale nikdo nevedel, ktere vyjevy jsou vymyslem a ktere vpletl Dickens z vlastniho zivota. Teprve pfed nedavnem, kdyz nejstarsi a nejduvernejsi pfitel Dickensuv, John Forster, dokoncil dukladny sestisvazkovy zivotopis pro¬ slaveneho pfitele, zvedelo sirsi obecenstvo, jak da¬ lece srovnava se vypravovani se skutecnosti a co k umeleckemu zaokrouhleni celku nevyhnutelne vymysleno byti musilo. Marne tudiz tentokrate dostatek, ba nadbytek momentu, pomoci kterychz mozno nahlednouti v du¬ sevni dilnu Dickensovu; tentokrate netfeba tudiz namahave z kusych domnenek pravde podobneho vysledku teprve se domysleti; stacif skoro vybrati nejvyznacnejsi momenty a proste je sefaditi. David Copperfield jest — coz budiz pfedevsim konstatovano — Charles Dickens sam. Co autor o tomto reku svem v romane vypravuje, jsou skoro vesmes vlastni jeho zkusenosti, nebo spravneji fe¬ ceno, je to vlastni zivotopis, vypravovany ve forme rominu muzem pravdomluvnym a psany perem nejskvelejsich vlastnosti, jake si byl kdy nektery samouk osvojil. Basnici a spisovatele vsech narodu jsou sice vesmes v jistem ohledu samouky, nikde neni skol, v kterychz by se odchovavali basnici a literati, — av&ak Dickens byl samoukem v nejsirsim toho slova smyslu. V desatem roce veku sveho, tudiz v dobe, 11*

160

kdy pocina ji jine ditky cisti, Dickens jiz nadenicil, a skoro za vse, cim vynikl, nedekoval zddne skole, nybrz vyhradne jen sam sobe, pfirozenemu sv£mu pudu a nadani, vlastni sve praci. Mladi Dickensovo bylo trudne, politovani hodne; byla to nepfetrzita fada utrap uboheho cerva, v prachu a blate se plaziciho, zcela obycejne, vsedni kreatury, pro kterouz ani ti, kdoz ji byli nejbliz§i a jejichz srdcim mela byti nejmilejsi, nemeli vice nez Ihostejny, mrzuty nebo hnevivy pohled, jakymz polovzdelani v stisnenych, mnohdy i v nejstisnenejsich pomerech zijici rodicove sleduji rodinny balast, pfebytecne dite, ku kteremu nemaji sympatii a ktere, jsouc jim nepohodlnym bfemenem, musi byti co mozna nej dfive a zaroveh nejlacineji z domu vypuzeno. Nejzavaznejsi rozdil mezi Davidem Copperfieldem a Dickensem jest, ze Dickense nevypudil z do¬ mu pouhy otcim jako Copperfielda, nybrz vlastni otec, kteryz jej jako desitilet^ho hocha zavedl do spinave brlohy, kde musil od rana do vecera lahve vyplachovati a kde se tak casto nad svym trudnym osudem a bezcitnosti svych rodicu trpce rozplakal, a ze kdyz Dickens pozdeji, nemoha jiz utrapy sve dele snaseti, z hnusneho zavodu utekl — vlast¬ ni matka jeho nejvice na to nalehala, aby se k odpornemu, snizujicimu zamestnani a do sproste, surovd spolecnosti vratil. Mladicky David Copperfield, kteryz rozedran, hladov, opusten a studem nad sebou samym se zardivaje, bloudi ulicemi londynskymi ubohy ten¬ to hoch, jenz mel pro vse kolem sebe otevfene o£i, kteryz vsemu, co slysel, dychtive naslouchal, ktery by se byl tak rad ucil, kdyby mu byl nekdo neco

161

vykladal, ktery by se byl tak rad k nekomu pfitulil, kdyby jej nebyl kazdy, s kym pfisel ve styk, chladne a Ihostejne odbyl — ubohd toto stvofeni^ko, kterez star^mu podivinu Micawberovi stary nabytek zastavuje a s nim i ve vezeni, kam byl pro dluhy uvrzen, zije — cily, vnimavy a pfece tak pfeubohy hoch ten neni nikdo jiny nez Charles Dickens ve svem desat6m roce ... A podivin Micawber a zena jeho — v romane tak zive, rozkosne a zdroveh s jistou vfelosti a neznosti licene figury jsou verne portrety Dickensovych rodicu. Cim a jakym byl Micawber-Dickens, mozno se zevrubne docisti v romane. V nejvetsi strucnosti poved£no, byl to podivin, zijici z penez, ktere mu lehkoverni lide pujcili, clovek, v jehoz hlav£ rojily se den co den nove illuse, spofivy mravokarce, ktery vsak mel mravouku jen na jazyku a zdsady spofivosti pouze pro jine, uboha, ,,z ruky do ust" zijici existence, proletaf, vznaêjici se neustale nad propasti bidy a zahuby, ale vzdy opet o n£co vy§e sc povznaêjici a hned zase klesajici. Byl to v pod¬ state poctivec, ale tak kfehky, ze byl kazdym oka¬ mzikem hotov jine oklamati, ponevadz klamal sama sebe, clovek v pravde joviaini, kteryz v dobach pom^rneho stesti, to jest, kdyz nebyl prave pro dluhy ve vezeni, nebo kdyz jej bida pfespfiliS netisnila, snazil se ze vsech sil bidny zivot svuj po svem zpu¬ sobu a svych naklonnostech si zpfijemniti, chudasbonvivant a joviaini spolecnik, kteryz nic tak ne¬ miloval jako sklenici silneho punce a veselou, bujnou spolecnost, v ktere mohl bombastickemu humoru sv^mu upln£ uzdu popustiti. Takovy byl Dickensuv otec.

162

Puvodne byl zcela obycejnym vypomocnym pisafem ve vyplatne anglickeho lodstva v meste Portsea, kde se Charles roku 1812 narodil. Cetna ro¬ dina — otec, matka a nemene nez osm ditek - pfi bidnem zoldu otcovu v pravem slova smyslu zivofila. Nedostatek, hlad a bida byly v rodine hosty tak castymi, ze jen pravym zazrakem cela rodina hlady nezahynula. Pozdeji zil stary Dickens se svou rodinou v Chamthamu a Rochestru a jeste pozd6ji, kdyz bylo lod'stvo v dobe miru zredukovano a on z vyplatny lodstva propusten, pfesidlil do Londyna. Zde ucinila matka pokus zfiditi soukromou skolu. Vsak pfes to vse, ze ciperny a v domacnosti az do¬ sud k nej podfizenejsim pracim pfidrzovany Charles pozvani k navsteve matciny skoly ,,Mrs. Dickens' Establishment" — sam roznasel a zadneho domu, zadne rodiny, v ktere by se byl dal jen jediny zacek uloviti, neopomenul, zustala skola pani Dickensove bez zactva a rodina bez vyzivy. Bida a sice nejtrpci a zaroveh beznadejna bida pfekrocila prah nuzneho obydli. Kde co bylo, za¬ staveno, takze posleze nezbylo v byte nez kuchyhsky stiil, nekolik stolic a jedina postel — vse ostatni byl maly Charles zanesl do zastavaren, s kterymiz se tedy jiz v utlem veku tak seznamil, ze mohl je po¬ zdeji ve svych romanech jako maloktery jiny spi¬ sovatel vyliciti. Za takovych pomeru neni divu, ze manzele Dickensovi, nevedoucc z rana, kde vezmou v pole¬ dne chleba pro nekolik hladovych krku, nevSnovali vychovani svych ditek skoro prazadne pozornosti. (diaries, kterehoz byla dfive aspoh matka ob£as \ anglicîne a ,,latine" cvicivala, vypomahal nyni v domacnosti jako sluzka: cidil boty a saty, pfi-

163

naScl potfeby kuchyhske, stipal dfivi, roznasel du¬ tklive listy otcovy, aby nalehavi a nedocka\ i vefitele neobtezovali, strojil, myl a opatroval sve bratficky a sestficky atd. Veskera snaha rodicu ,,zachytiti se" byla marna. Dluhy se mnozily; vefitele byli vzdy doternejsi, az konecne stary Dickens octnul se pro dluhy po¬ znovu ve vazbe. V te dobe ,,smiloval se" nad rodi¬ nou jakysi pfibuzny, jmenem Lemaire, vlastnik tovarny na lestidlo, kteryz, chteje Dickensovym prokazati pfatelskou sluzbu a dobrodini, zbavil je aspoh jednoho ,,bfemene", pfijav desitileteho Charlesa do sveho spinaveho, smrduteho a hnusneho zavodu. Lemaire byl clovek, pro ktereho ve svete pranic neexistovalo, co nebylo v souvislosti s lestidlem na boty a pfedevsim s vyrobky jeho tovarny. Co mla¬ dicky Dickens v zavode zakusil, vyliceno jest dojemne v ,,Copperfieldu"; lee vse to jej tak nebolelo jako bezcitnost rodicu, ktefi zbavivse se rodin¬ neho bfemene, nadale pranic o ne se nestarali a jak se zda, vubec ani casu nemeli, aby nan zpominali. Dickens pobyl v zavode Lemaireove nemene nez tfi roky. Na stesti hastefil se otec jeho ustne i pisemne s Lemaircm tak vytrvale, ze tento ko¬ necne rozmrzen hocha propustil a tak nejkrutejsich dusevnich muk jej zbavil. Teprve nyni, v tfinactem roce veku sveho pocal Charles choditi do skoly a sice do ,,lacinc", kde vrhl se na uceni jako vyhladovely vlk na kost. Pil¬ nost jeho byla bezpf ikladna, vzorna; pfirozene na¬ dani jeho v brzku upoutalo pozornost ucitelovu. Vse, cemu se Dickens vubec naucil, pfiucil se v teto £kole asi ve dvou letech, Ze toho nebylo mnoho,

164

rozumi se samo sebou; ale obrovsky talent Dicken¬ suv obesel se, jak pozdeji prakticky dokazal, bez v6domosti skolnich. V patnactem roce veku sveho byl jiz Charles Dickens opisovacem u advokata a vydelal si chleb svuj sam. Zatim stala se i se starym Dickensem podstatna zmena. Po nescetnych a nejruznejsich pokusech,za¬ chytiti se", podafilo se mu konecne veplouti ve pfistav aspoh pomerne urovnalosti; stalte se zurnalistickym reporterem. Byl pry to ,,penny-a-liner", jak zovou v Anglii poulicni zpravodaje, pfimo vzorny. Vzdy slusne o§acen a ciste vykartacovan, vzdy joviaini a hovomy spolecnik, dovedl si ziskati pfizeh tech, jez obsluhoval, v prvni fade slavnostnich fecniku, jejichz feci a pfipitky pro sirsi obecenstvo vhodnymi do¬ plhky z vlastniho fondu dusevniho zaokrouhloval a okraSloval a kterymz zacaste, kdyz v feci vazli, naseptnutou pfipadnou nardzkou pomohl zase do proudu, aby se neblamovali. I v pefe byl zru^ny, pruzny a obratny; ryze reporterskou fraseologii mel uplne v moci. Dovedl psati vzdy a o vsem, jak si kdo pfal — chvalne nebo potupne, pomalu nebo nakvap, pro kruhy uzsi nebo sirsi, nebo i nejsirSi, slovem pero jeho melo skoro vsechny nescetne vlast¬ nosti, jakymiz pravy reporter vsestrann£ uspokojuje. Byl hledan a dobfe placen; ale pfes to, ze pomery jeho valn& se zlepsily, zustal Charlesovi tim, cim mu byl dfive — otcimem. Obrat v zivote otcove nezustal bez vlivu na syna. Otcovo zamestnani, vynosn£jsi pouh6ho opisovacstvi, zalibilo se i synovi. Charles pocal se u£iti stenografij. Horljvost jeho byla bezj)fik]adna. J3df-

165

val cele noci, zoufaje si pfi prvnich pokusech, vniknouti v hieroglyfy stenograficke; ale neochabnul ye sve snaze, az se pfiucdl stenografii tou merou, ze mohl vstoupiti do fady parlamentnich zpra\-odajii. Vlivem a die vseho i protekci otcovou stal se Dickens v patnactem roce svem tim, cim byl otec, a pracoval nejdfive pro list ,,The Tru Sun", pak pro ,,Minor of Parliament" a pozdeji pro ,,Morning Chronicle", tehdaz nejdulezitejsi organ strany svobodomyslne. Doba, v ktere Dickens reportoval od ro¬ ku 1834 — byla velmi pohnuta. Reakcionafska vlada torysticka prave dokonavala. Strana katolicka domohla se po dlouhych bojich sve emancipace, nacez agitovano pro opravy v parlamentu a agitatofi rozvinuli zinmicnou cinnost po cele Anglii. Kdyz sc parlament rozesel, obnoveny politicke boje v pro vinciich, kde svolavany schuze lidu. Po rozpusteni parlamentu zahajeny volebni boje na vsech stranach. Londynske listy vysilaly sve zpravodaje na venkov, aby o schuzich lidu a politickych bojich poddvali zpravy. Byl to zivot nadmiru rozcilujici a pro pozorovatele tak bystreho, jakym byl mlady Dickens, nadmiru poucny. On Scim vyslovil se o teto sve cinnosti reporterskc roku 1865 v feci, kterouz byl jakozto pfedseda zahajil vyrocni schuzi spolku ,,Press Fund", v tento smysl: ,,Pocal jsem cinnost svou reporterskou v snemovne poslancu jako osmnactilety mladik... Do¬ stal jsem povolani svemu za jDomeru, o nichz nelze si nyni v Anglii pravy pojem uciniti. Casto pfepsal jsem dulezite feci, pfi nichz bylo nejvetsi sjnavnosti potfebi, do stenografjckych zapjsek pro tisk na

166

sve dlani pfi svetle svitilny v postovnim voze, kte¬ ryz ctyfmi kohmi tazen, ujizdel za hluboke noci di\ okou krajinou tak rychle, ze ujel za hodinu tfi mile (anglicke)." ,,Zavitav posledne do Exetru, navstivil jsem tamejsi zamek, abych k pfani sveho pfitele ukazal misto, kde jsem kdysi psal volebni fee pfitele sveho lorda Russela. Psal jsem fee tu v kruhu vsech vagabundu tamejsi krajiny a v takovem lijaku, ze dva dobromyslni kollegove, ktefi nemeli prave nic ji¬ neho na praci, rozestfeli nade mnou a moji noticni knihou kapesni satek na zpusob nebes pfi procesich." ,,Psaval jsem v stare lavici na stare galerii snemovny poslancu, az mne kolena brnela; v snemovne lordu staval jsem az do znaveni v tisni a tlacenici, ponevadz nas tam jako sehnane ovce stati nechavali. Kdysi v noci zustal opily koci asi osm nebo deset mil cesty od Londyna se svou hrachovinou, v ktere mne vezl, i s unavenymi kohmi v blate na silnici stati; ale ja pfece jeste v cas, pfed uzavfenim listu dorazil pesky do mesta a byl od redaktora komplimenty vseho druhu pfijat." ,,Pfipominam podrobnosti tyto jen proto, bych dokazal, ze jsem na puvaby nekdejsiho povolani sveho jeste nezapomnel. Rozkos, jakou jsem citil, vykonal-li jsem povinnost svou rychle a obratnc, nikdy z mych hader nevymizela. Ze zrucnosti, kte¬ rou jsem si tehdy osvojil, zbylo mi podnes jeste to¬ lik, ze bych mohl ihned zase v nekdejsim povolani svem pokraco\ati a musim-li nyni poslouchati dlouhochvilnou fee nektereho fecnika, ba\im se lim, ze ji sleduju zj)usobem reporterskym a tu ca-

167

sto se pfistihnu pfi torn, ze pocne ruka ma mimodek po ubruse na stole jezditi, jako by psala." Stav se po pfikladu sveho otce zurnalistickym reporterem, nestal se Dickens nicim jinym, nez snadno, spravne a rychle reprodukujicim strojem cizich myslenek, nazoru a frasi. V tu dobu nemel jeste nikdo, ba ani on sam ani tuseni, jak obrovska sila dusevni v nem dfima, cekajic vhodne pfilezi¬ tosti k osvedceni se. Navzdor vysilujicimu zamestnani reporterskemu pokousel se Dickens v prazdnych chvilich i o drobne realisticke nacrtky a procitil vsechny ,,slasti a strasti", kterymi jest nesmele tvofeni i nejnadanejsich zacatecniku provazeno. Spatfiti prvni pokus vytisteny jest pro kazdeho okamzikem nezapomenutelnym a Dickens sam vypravuje, jak hluboky dojem nan ucinil tento okamzik. Bylte rukopis svuj nesmele a s chvejici se rukou kdysi za soumraku vhodil do skfihky na listy (Editor's box) v temnem dvofe ve Fleetstreet a s uzkostlivym nepokojem cekal, jaky osud asi rukopis ten stihne. A kdyz pak prvni prace jeho byla vytistena, pospisil do Westminster-Hallu, kde pobyl pfes pul hodiny, nebot' ,,moje oci byly radosti a pychou tak oslneny", pravi, ,,ze nemohly se divati na ulici a nesnesly, aby je tam byl nekdo spatfil." Po prvnim st'astnem pokusu pokracoval Dickens velmi pilne a svedomite; za nedlouho mel fadu nacrtku (Sketches by Boz), ktere kritikou i obecenstvem pfijaty nadmiru pfiznive, takze mu pojistily jiz v 23. roce veku jeho slusny duchod bezmala 400 lib. st. rocne. Rozhodny, neocekavany a pfekvapujici obrat v zivote Dickensove stal se rok na to, kdyz jal se

168

psati a dopsal prvni svuj velky roman, v kteremz mohl az dosud latentni talent svuj vsestranne rozvinouti. On sam vypravuje o torn obsirne; nam dostaci zprava co mozna nejstrucnejsi. Roku 1836 navstivil Dickense nakladatel Chap¬ man a vyzval jej, aby mu napsal roman, jejz chtel vydavati v mesicnich sesitech s illustracemi oblibeneho kreslice Seymoura. Chapman mel take svuj plan; navrhovalf, aby si Dickens obral za latku klub Nimroduv, jehoz clenove by vychazeli na honbu a t. d. a o jejichz dobrodruzstvich daly by se vypravovati napinave, zajimave a pikantni podrobnosti. Dickens vsak navrhu toho nepfijal; jednak pro¬ to, ze zakladni myslenka nebyla nova, jednak ze sam nebyl se zivotem svych reku tak obeznamen, aby se nedopustil mnohdy dosti hrubych pokleskuv. Uvolil se napsati roman z anglickeho zivota; ale vyzadal si uplnou volnost co do volby latky i provedeni. Chapman k tomu pfistoupil a smlouva uzavfena. Dickens jal se o romanu pfemysleti. V neko¬ lika dnech slehla dusi jeho zdkladni myslenka, v ne¬ kolika tydnech byl rukopis prvniho sesitu v tiskdrne a dne 1. dubna vydan sesit ten s illustracemi Seymourovymi pod titulem ,,The posthumos papers of the Pickwick club". Spisovatelem jmenovan byl Boz. Uspech prvniho sesitu nebyl pfilis valny. Sey¬ mour, nedohotoviv ani vykresy pro sesit druhy, vzal si v navalu tezkomyslnosti zivot. Vyjednavano s Thackerayem, tehdaz teprve 25letyin, kteryz se byl jeSte nerozhodnul, ma-li se stati spisovatelem nebo kreslicem a jenz oceniv pr\ ni sesit Pickwickin-, sam se nabidl, ze bude dalsi seSity illustrovati.

109

Avsak kresby Thackerayovy se nelibily a Dickens ziskal pro illustrace kreslice Hablota Browna, kte¬ ryz byl jiz dfive jakysi pamflet Dickensuv illustroval. Prace Brownova, jenz byl na romane rovnez tak jako Dickens uveden pod pscudonymem Phiz, uspokojila; avsak i dalsi sesity, druhy, tfeti, ba i paty pfijaty velmi vlazne. Neodbyto vice nez asi sest set exemplafu pfes to vse, ze se novy roman hojne cetl a kritikou dosti pfiznive byl doporucovan. Nakladatel zanasel se jiz myslenkou dalsi vydavani zastaviti, kdyz v sestem sesitu objevila se charakterni figura Sam Waller. Kritika i obecen¬ stvo byly pfimo elektrisovany. Sam Waller prohlasen kritikou za rovnez tak genialni jako originelni zosobneni narodniho humoru nizsich tfid a tim osud romanu rozhodnut. Nikdo nemluvil nez o neodolatelnem ,,Samivelovi" - v prvnich dnech odprodano jiz pet tisic exemplafu. Pozdeji, kdyz stal se Boz hrdinou dne, kdyz slava nejpopularnejSich spisovatelu jako Bulwerova, Disraeliho, ba i Wal¬ tera Scotta zacala blednouti, kdyz o nicem jin6m nemluveno nez o hrdinech Bozova romanu, o Wellerovi otci a synu, o Winklovi, Wardlovi a Snodgrassovi, o Dodsonovi, Foggovi, Hunterovi a ji¬ nych - prodavan roman vzdy u vetsim mnozstvi exemplafu, takze poslednich sesitu tisteno a rozprodano pfes 40.000. Od dob Fieldingovych a Smolletovych nebylo v Anglii pfikladu podobneho uspechu nejak6 knihy. Dickens slavil triumfy a nakladateli v nekolika me¬ sicich zbohatnul. Klobouky, kabaty, doutniky a jine veci prodavany a la Pickwick a cela fada jinych pfekftena jmenem Bozovym, Wellerovym a j.

170

Roman ten neni, jak znamo, dilem pfesne ume¬ leckym. Veskere nitky slucuji se v klubu, katastrofy neni a podfizene figury kresleny jsou skoro nedbale. Za to obrazeji se v nem jako v zrcadle zivot a mravy anglicke jako v maloktere jine knize. Povahopis hlavnich osob jest mistrny. Sloh je prosty, muzny, jadrny, charakteristicky; po kluzkostech, drsnostech a trivialnosti satiriku a humoristu minu¬ leho stoleti neni tu pamatky, ackoliv je tu a tam humor tak rozpustily, ze tfeba jen jedineho kroku, aby se octnul v slepejich mene delikatnich pfedchudcii. Prvni velky roman Dickensuv a zaroveh jeden z nejpopularnejsich romanu vubec, kteremuz bez odporu jen prace jako ,,Don Quixote", ,,Gil Bias'* a ,,Robinson Crusoe" po bok postaviti Ize, sepsan tudiz na zakazku, bez kterezto okolnosti sotva by byl vznikl. Bajecny uspech prveho romanu byl mladistvemu autoru mocnou pruzinou. Stav se v uzasne kratke dobe netoliko proslavenym, nybrz i nezavislym, jal se pracovati s neumornou pili a zimnicnym chva¬ tem. Roman nasledoval za romanem. Kazda nova prace rozmnozila jeho slavu i duchody. Oliver Twist, Martin Chuzzlewit, David Copperfield, Curiosity Shop, Bleak House jsou vesmes umelecka a origi¬ nelni dila, jakymiz se nemuze zadna jina literatura pochlubiti. Po 34 roku a sice od roku 1836 az do 8. cervna 1870, kdy Dickens nad prvnimi kapitolami noveho romanu ,,Edwin Drown" zemfel, pracoval genialni muz ten s napnutim veskerych sil takofka bez od¬ dechu. Prace a namahani, ba pfepinani sil stalo se mu potfebou.

171

lined po vydani prvniho sveho velkeho romanu byl Dickens milackem ctouciho obecenstva a zaro¬ veh jednim z nejlepe honorovanych spisovatelu anglickych. A hvezda stesti a uspechu, ktera mu byla zasvitla jiz ve 24. roce veku, neopustila ho po cely zivot jeho. V poslednich letech pacen duchod Dickensuv na 10.000 liber sterlingu (bezmala 100.000 zl.) rocne a kdvz pak, zapocav psati novy roman ,,Edwin Drown", bez pfedchazejici vazne choroby v 59. roce veku sveho zemfel, zustavil ro¬ dine sve krasny letohradek, vynosny casopis ,,A11 the Year Round" a znacne jmeni v hotovosti. Dickens byl, a jak jiz pfipomenuto, po cely svuj zivot zustal milackem mus i obecenstva v pravem a nejsirsim toho slova smyslu. Pfimo bajecny uspech literarni byl se mu od prvniho vystoupeni na poli belletrie zavesil na paty s touze houzevnatosti, s ja¬ kou se tak rad vesiva nezdar s nerozlucnymi svy¬ mi druzkami nouzi a bidou na paty literatu a umelcu vubec. Oblibenost a popularnost Dickensova rostly od jedne publikace k druhe pfes to vse, ze v mnohe pozdejsi praci nejevi se tvofivost jeho v uplne sve sile a svezesti, a kdyz pak posleze po 34lete neumorne cinnosti nad prvnimi kapitolami nove sve prace umdlene oci na vzdy zavfel, byl bez odporu nejpopularnejsim a nejoblibenejsim spisovatelem netoliko v Anglii, nybrz vsady, kde plody jeho pera v originalu neb pfekladech citany. Od okamziku sve smrti byl uznavan Dickens i od odpurcu a nepfatel, bez nichz se zadny vyni¬ kajici literat neobejdc a ktefi obycejne teprv po jeho smrti, ovsem ze zacaste jen z licomernosti pfichazeji, aby polozili vavfinovy listek na rakev muze, ktery jim byl za sveho zivobyti nepohodlny, ktereho

172

uenavidcli a pronasledovali, ktereho ani po smrti nemiluji, ba nena\ idi, ale kteremu aspoh vefejne nemohou odepfiti zaslouzeneho uznani, aby sami sobe neublizili. Po smrti Dickensove i nejzarytejsi zavistnici a odpurci jeho, ba i tak zvane vyssi kruhy, kterymz byvalo ostre satiricke jxho jeho tak casto protivno, a zejmena zurnalistika panujicich kruhu, ktera v souhlasu se svymi patrony spisovatele lidu vzdycky vice mene podcehovala, vsickni tito a podobni zivlove, kterymz byval spisovatel tak bystrozraky, bezohledny a pravdomluvny jako Dickens zacaste nepohodlnejsi nez vzpoura lidu, byli nuceni pfipojiti se ku vseobecnemu, svetovemu uznani, ja¬ kymz umrti Dickensovo provazeno. Anglie aspoh jeste nikdy nezelela ztraty kterehokoli ze svych nejlepsich synu tak okdzale, jako smrti Dickensovy; smutek byl vseobecny, opravdu ndrodni.

Tolik zdalo se nam byti potfebno pfedeslati, nez pf ikrocime k vlastnimu likolu: ke zkoumdni, jak asi Dickens pracoval. Pfedevsim nesmi byti po nasem nahledu se zfetele pusteno, co jiz vyse nekolika slovy naznaceno, ze byl Dickens autodidakt. Vychovani nedostalo se mu takofka zadneho, tim m6ne onoho soustavneho, abychom tak fekli universalniho vzdeldni, jakeho jen v dobrych vySSich skolach vzornou, mnoholetou i)ili nabyti Ize. Dickens rostl a vyrostl jako opusteny, skoro liplne samu sobe zustaveny

173

atom obrovske armady politovani hodnych tvoru, z kterez zlocin, padousstvi a nicemnost vsech od rud rekrutuji opovrzeni hodne cleny sve. Zc nestal se tulakem nebo docela zlodejem, pokladal, jak se byl sam vyslovil, za stesti, za ktere byl dikem zavcizan toliko prozfetelnosti a nikoli svym vychovatelum. Prodlcnim casu, zejmena pozdeji, kdyz stestim podporovan mohl take sam sobe venovati vetsi po¬ zornosti, osvojil si jakesi vzdelani, ale jen kuse, nesoustavne. Byly" to pouhe drobty a odpadky. Vse¬ stranne vzdelani muzi v obcovani s nim nebo pfi cteni spisu jeho musili a musi na prvni pohled po¬ znati, ze to neni muz a spisovatel jejich razu, vy¬ chovani a vzdelani, ze to duch bystry, jasny, v prav¬ da genialni, ale ze mu schazi, cim oni sami vynikaji; universalni, po pfipade i harmonicke vzdela¬ ni, nalezity fond vedomosti a pfedevsim onen siroky rozhled a nazor sveta, jakeho Ize nabyti jen soustavnymi studiemi ved, umeni a dejin, hlabokym, procitenym pfemitanim o dulezitosti, povinnostech a konecnych cilech zivota lidskeho. Nedostatkem tim trpi i nejlepsi spisy Dickensovy. Ve A^sech jevi se pero Dickensovo puvodnim a nema skoro pra¬ nic spolecneho s pery, na kterychz zustali Ipeti stu¬ diemi nabyte vymozenosti jinych vynikajicich duchu. Nedostatek tento vsak jest pro spisovatele za¬ roveh neocenitelnou vyhodou; nebot' tolik jest jisto, ze by byl Dickens za jinych okolnosti nikdy nenabyl one pfimo zavideni hodne samostatnosti v pojimani a liceni vsech moznych vyjevu, snah a ukolu zivota, jakou se lisi od svych pfedchudcu, ze by byl nikdy nemohl dosahnouti one dulezitosti pro literaturu a zivot, jakou ma a na vzdy miti bude. J. Arbes: Sebrane spisy XXXVI.

-j o

174

Nazor jeho na svet zustal cisty, bezprostfedni pfedsudky, poblouzenim ved a tradicionelnich nazoru nezkaleny, skoro bychom fekli detinsky naiv¬ ni, kdyby bylo mozno vyrazu toho uziti k naznaceni nazoru ducha tak vyspeleho, zraleho, bystreho, hlubokeho. Povsechne vzdelani skolni, necht' sebe lepsi, neposkytuje pfece nikdy vice, nez co uz existovalo smer jeho je retrogradni; seznamujet' skoro vyhradne jen s tim, ceho na poli vedy, umeni a lidskeho snazeni vubec jiz dosazeno. Vzdelani to zaroveh take nivelluje, menic lidi puvodne ruznych nazoru znenahla v lidi stejnych, nebo podobnych nahledu. Dickens zustal timto nivellujicim dechem vseobecneho, kazdemu, kdo ma vuli a prostfedky, pfistupneho vzdelani nedotknut. On byl neuprosnym diktatorem sve individuality a minulosti donucen divati se na vse kolem sebe vlastnima zdravyma ocima a zkoumati vse, necht uz bylo kymkoli a jakkoli pfed nim prozkoumano, vlastnim rozumem. Jedinou skolou Dickensovou byl zivot. Vsemu, co podivuhodny muz ten vedel a umel, cim stal se tim, cim prave jest: jednim z nejvetsich a zaroveh nejoriginalnejsich spisovatelu vsech veku, pfiucil se Dickens v trpke skole utrpeni a nestesti. Zku¬ senost, pravi pfislovi, jest nejlepsi ucitelkou; ale nikde, abychom se vyslovili obdobne s Carlylem, neplati se tak znacny sobotales, jako prave ve skole zkusenosti a malokdo pfi vysloveni pfislovi toho uvazi, mnoho-li a jake bolesti, utrpeni a zarmutek nekolik tech slov v sobe taji. Dickens prosel touto trpkou skolou zkusenosti, utrap a bolesti a jakou asi byla, vysvita nejlip z toho, ze i pozdeji, kdyz byl na vrcholu sve slavy, bohat a st'asten, pfipominal si utrpeni sve z mladi,

17.f

zejmena svuj tfilely pobyt A- smrdutem zaxode s trpkosti, ktera se nesrovnava se zakladni povahou jeho. Zda se, ze kdykoli si na sve zneucteni a pokofeni vzpomenul, slehnul mirnou, slunnou dusi jeho blesk nezkrotitelneho hnevu a zlosti, jez pfi nejlepsi vuli aspoh pro okamzik nemohl potlaciti. ,,Nikdy," pravi v autobiografickem uryvku, jejz byl pfiteli Forstrovi k pouziti odevzdal, ,,az teprve na romto papife neodhalil jsem v navalu duvernosti pfed nikym, ani svoji zenu nevyjimaje, zavoj, kte¬ rymz byl buh toto obdobi me mladosti zahalil." Dickens se pfiznava, ze nemel nikdy dosti zmuzilosti k opetne navsteve mista sveho robstvi. Po mnoho roku chodil velkymi oklikami, aby se vyhnul jistym vyparum a zapachum, jez mu jeho utrpeni pfipominaly, a ubiral-li se ,,starou cestou" domu, vstoupily mu slzy do oci i v letech jeste, kdyz uz nejstarsi syn jeho davno umel mluviti. ,,Nepisu o torn v hnevu a ncvrazive," pravi Dickens, ,,vimt', ze vse musilo se tak stati, bych se stal tim, cim prave jsem; ale nikdy jsem nezapomnel, nikdy nezapomenu a nikdy nemohu zapomenouti, ze byla to vlastni moje matka, ktera" kdyz Dickens smrduty zavod, jak uz vyse pfipomenuto, opustil - ,,nejvice nalehala na to, abych se k hnusnemu zamestnani do spolecnosti surovych nevzdelancii zase vratil." Dickens sice, jak sam pravi, vedel, ze musilo se vse prave tak stati, jak se bylo stalo, aby se stal tim, cim byl; ale z nesmifitelne trpkosti, s ja¬ kou ve svych autobiografickych poznamkach, jez mel zivotopisec jeho Forster k disposici, o sve zanedbane mladosti se vyslovuje, Ize pravem souditi, ze nemel praveho poneti o dobrodinich, jez mu byl 12*

176

prave tento zanedbany, pozdeji nena\ideny zivot stradani a utrpeni v mladi prokazak Jest to pfirozeno, nebot krvavy honoraf, jaky musil v teto sve skole zkusenosti platiti, i v pozdnim veku jeste tizil ho jako zle svedomi. A desne strasidlo, jez jej z mladi tak bezohledne pronasledovalo, stalo pfed dusevnim zrakem jeho i v dobach stesti i slavy jako na vystrahu, ze muze se nan kazdym okamzikem poznovu vrhnouti, aby jej, jako bylo za jeho mladi cinilo, rdousilo, ba snad i zardousilo. Dickens, jenz byl v bidnych pomerech vyrostl, v pozdejsim veku bidu nenavidel. Bazeh, ze jej muze nenavideny demon ten i nyni jeste strhnouti v bez¬ radostny a hnusny svuj vir, byla mu netoliko pruzi¬ nou k napinani, ba zacaste pfepinani veskerych sil, kazeh a nenavist tato byly zaroveh pficinou, pro kterou Dickens pfes vsechnu svou bystrozrakost pfece zcela jasne nepochopoval, co lezi pro ne¬ pfedpojate ctenafe jeho spisu a biografie zcela na biledni: ze bez teto skoly utrpeni nebyl by se stal ani stinem toho, cim jest a bude i pro pozdni veky. ,,Kdyby se byl," cteme v jedne studii o jeho cinnosti literarni, ,,jak anglicke pfislovi pravi, na¬ rodil se zlatou Izickou v ustech, kdyby byl byval v Etonu peclive vychovan a v Oxforde klasicky, theoreticky a estheticky vzdelan, kdyby byl nabyl vzdelani, jez nalezi k privilejim tak zvanych ,,vys¬ sich desiti tisic" (vyvolencu spolecnosti anglickd), neni zadne pochybnosti, ze by se byl pfi pfed£asne se vyvinuvSim svem nadani a pfi sve, po v£d£ni dychtici energii v ohledu kvantitativnim a mozna i kvalitativnim nepom^rn^ vice naucil; ale nikdy by nebyl nemohl v anglicka literatufe zaujmouti mi¬ sta, na kteremz stoji bez sourodtMio soka. Byl by

177

se mohl pfiucit pekne romany skladati a filosofickymi odpadky modne oslazovati, jako Bulwer a Kingsley ; byl by se mohl stati pikantnim essayistou jako Sidney Smith, pravoveficim filosofem jako dekan Monsell, radikalnim narodnim hospodafem jako prof. Fawcett, vysoce vzdelanym statnikem jako Gladstone, ba snad i obdivovanym basnikem jako Tennyson; ale nikdy, pranikdy by nebyl mohl na¬ byti pro literaturu a zivot one dulezitosti, jake se domohl bez pfedbezneho skolniho vzdelani. Pomery vytknutou, pouhym pudem poznanou a mistrovsky provedenou ulohou Dickensovou bylo: vyhledav a t i s t i n n e stranky spolecnosti a stestim i uspechy osvety zpite pozemske buzky upozorniti, ze i ,,za horami" take jeste zijou lide. Dale, ze i po dalek£ pousti, kterou tak zvana osveta na svem bezohlednem pochodu ku vzdalenym a vzdalenejsim, ba i k nejvyssim cilum zjemneni a pfepychu po obou stranach sve drahy tvofi a ladem lezeti nechava, srdce trpi, krvaceji a pukaji. Konecne, ze tak zvany vyvrhel lidstva, ze bida, houfne lidske zivoty dusici, a bujici zlocin, kteryz doposud jeste takfka nepovsimnut zustava, take k lidskemu zivotu patfi a ze zivotu lidskemu muze porozumeti jen ten, kdo i hieroglyfy jeho rubu rozlustiti dovede." Dickens fesil i rozfesil sice obro\ sky tento svuj ukol humanni skoro proti sve vuli, ale na svuj i jinych prospech. Vimet, ze bidu nenavidel, ze zakusiv ji v mladi svem, nemohl se po cely svuj zivot zbaviti trapneho pfeludu, ze muze se poznovu dostaviti ale svet utrap, bidy a zbidacelych existenci, divoky viclir zpustlosti a surovosti, do ktereho byl z mladi vystvan, slovem bezprostfedni zivot velkomestsky se svymi skvelymi a stinnymi strankami,

se svym pfepychem, sc svou srdccryvnou bidou, se svym hnusnym, vice mene rafinovanym zlocinem, divoky ten kaieidoskop lidskych vasni a ctnosti vznasel se pfed dusevnim zrakem jeho i v pozdnich letech, jako menive obrazy, jez kouzli cloveku pouha obraznost. ^ridel jej jasne pfed sebou nenavidel ho, hrozil a desil se ho, ale pfece i v pozdnim veku zas a zase v nej sestupoval, jako byl cinil na pocatku sve literarni cinnosti, aby z neho vyvaiil poklady pravdy, pfikladne obrazy a povahy ryzi skutecnosti, jez pak v zaokrouhlenem celku jako mikrokosmos pfed oci svych ctenafu stavel. Znamot, ze nescetne fade spisovatelu vsech veku bida a zivot utrap, bolesti a zoufalosti nebyly ne¬ znamy. Mnozi z nich vypili kalich hofkosti az do dna; vetsina z nich namacela take pera sva do t6to hofkosti, ale teprve Dickensovi podafilo se, co ne¬ dovedl nikdo pfed nim: vyrvati z obrovskeho celku jednotlive casti a znazorniti je tak, ze obrazi se v nich celek se vsemi svymi podrobnostmi a odstiny, jako by se clovek dival v zdrobhujici zrcadlo lid¬ skeho zivota vubec. Siroky pohodlny proud Dickensova vypravo¬ vani valne, ba napadne se lisi od hraveho, trhaneho a jaksi uzkostlive rozechveneho slohu, jakemuz valna cast ctenafu kontinentu uvykla z praci francouz¬ skych. Zdanlivou rozvlacnost tu ma Dickens spo¬ lecne s nejvetsimi romanopisci anglickymi minu¬ lych i pozdejsich dob; i Fielding, Sterne, WalterScott a jini psali podobne podrobne a neni zadne pochybnosti, ze ctenafi kontinentu zvykli cteni fran¬ couzskych hficek a pfekvapujicich, vice mene duchaplny ch dejovitych praci, pocinaji dila Dicken-

179

sova zpravidla cisti s jakymsi pfemahanim. Avsak kdo vzije sc v prvni vyjevy, kdo se spisovatelem v duchu sestoupi v duse liccnych po\ ah, kdo ma jen ponekud zaliby v pfesne charakteristice, neodlouci se jiz od divuplnych techto kreseb ryzi sku¬ tecnosti, zjemnele tu a tam toliko mirnym nade¬ chem ryze anglickeho humoru, nam Cechum i ji¬ nym narodum ovsem ponekud ciziho, ale pfece vselidskeho a povsechne srozumitelneho. Hlavni raz a druh sveho talentu naznacil Dickens sam ve svem ,,Copperfieldu". Vse, co vykonal, bylo hlavne vysledkem dvou daru ducha: nadmiru zahy se vyvinuvsiho bystreho nadani pozorovatelskeho, a neobycejne, pfimo fenomenalni pameti. Obraznost hlavni a mnohdy jedine zfidlo, z kterehoz nescetna fada basniku vazila a posud vazi — byla Dickensovi faktorem podfizenym, bylat' mu jakymsi pouhym tmelem, pomoci kterehoz do¬ jmy a obrazy sveho porovnani, jez se mu byly nevyhladitelne do duse vtiskly, spojil v harmonicky celek - valna vetsina vseho. co vypravoval, popi¬ soval, licil, analysoval, byla skutecnost, kterou byl vlastnima ocima videl, po pfipade sam zakusil a ktera v pameti jeho trvale zachycena vykrystalisovala se v dusi jeho v obrazy zaokrouhlene jsi, ale rovnez tak pravdive, jako v zivote samem. Na vratkych, nejistych vlnach pouhe fantasie byl Dickens skoro az nemotorny. On musil miti pod nohama pevnou pudu skutecnosti, on musil dfive videti vzor a pak teprve mohl pomoci sve obraznosti tvofiti. Byl - jak bezna fraze di rea¬ lista; skutecnost, v jejimz vernem, skoro fotografickem liceni byl tak obrovskym, byla alfou a ome¬ gou jeho tvofeni bez ni byl malomocny. Nemoz-

ISO

nosti nebo aspoh malomocnosti tou stal se velikym; ale ona jest zaroveh take hranici vzacneho talentu jeho. Tim arci nechceme fici, ze byl Dickens bez obraznosti, nebo ze mel obraznost slabou; zcela bez obraznosti jest umelecke tvofeni nemozne. Ale obraznost Dickensova pracovala vyhradne ve sluzbe obrazu a dojmu z bezprostfedniho zivota pa¬ meti zachycenych, jakozto moment ozivujiciaruznorode zivly slucujici; svezi, mocna, po pfipade pla¬ menna a bujna, ale nikdy nezfizena, fidic se vzdy tymiz chladnymi zakony pfirody, kterymiz se fidi zivot skutecny. Dickens byl od nejutlejsiho mladi bystry pozorovatel. Vyborna pamet jeho zachovala obrazy a dojmy i z dob, ktere obycejnym smrtelnikum zahy a obycejne uplne z pameti vymizeji. Jsa dite slaboucke a chorobne, nemohl se sucastniti her svych mladistvych soudruhu; nezbylo mu nez di¬ vati se, a tim, jak se zda, pocala se vyvijeti jedna z hlavnich jeho vlastnosti dusevnich, kterouz po¬ zdeji jakozto spisovatel vynikl. Divaje se na hrajici si ditky uvykl pozorovati kazdou podrobnost, zvykl venovati pozornost i vecem, j:>ro ktere deti jeho stafi nemaji jeste smyslu, jako na pfiklad pro ruzne vyrazy v tvafich, ruzne pomucky a vyznacne indivicluelni odchylky. Bedlivym pozorovanim bystfil se talent jeho pozorovatclsky; soucasne bystfila se vzdy vice i pamet. Jako hoch desitilety mel jiz Dickens obe tyto sve hlavni dusevni vlastnosti napadne vyvinuty. Ve vezeni, v nemz sc byl otec jeho pro dluhy octnul a kde jej Dickens tak casto navstevoval, zc s nim vazbu takofka sdilcl, pozoroval, jak v ,,Copperfiel-

181

du" lici, bystfe kazdeho otcova spoluveznc, vyptavajc se toho a onoho na jeho osudy a snaze se vse, co mu povedeno, doplniti obraznosti. Avsak i obraznost Dickensova zahy cvicena a bystfena. V pfedmluve k romanu ,,Nicholas Nickleby" vypravuje Dickens o sobe jako o slabem hosiku, kteryz nedaleko Rochestru-Castlu sedaval na osamelych mistech, zabyvaje se v duchu SanchoPansou a jinymi podobnymi reky z romanu. \T ,,Copperfieldu" pak vypisuje, jak blouznival za sveho mladi pro Fielclingova ,,Toma Jonesa", Smollelova ,,Rodericha Randoma", Goldsmithova ,,Vikafc Wa¬ kefieldskeho", Sageova ,,Gil Blase", Defoeova ^Ro¬ binsona Crusoe" a pro pohadky ,,Tisic a jednu noc/'. Dickens vesnil se v hrdiny romanu, jez cetl, a byl v duchu tyden Tom Jonesem, tyden nebo dele Roderichem Randomem nebo nekym jinym. ,,Zpominam-li na tyto knihy," pise, ,,vystupuje pfede mnou vzdycky obraz letniho vecera. Ostatni chlapci hrajou si na hfbitove a ja sedim na postcli a ctu s takovou horlivosti, jako by slo o muj zivot. Kazda ulice v mem sousedstvi, kazdy kamen kolem kostela pfivaden mnou \'e spojeni s knihami a pfipo¬ minal mi nekterou mistnost, o ktere byla v knize fee. Ja videl, jak leze Tom-Pipes na vez, pozoroval Stroppa, kterak s torbou na zadech odpociva u mf ize, ja dozajista vedel, ze klub, jejz byl Iruanion s Picklem zalozil, shromazduje se v hostinci nasi male osady." Zaliba tato jiz v utlem veku vysvetluje tak mnohe v Dickensove pozdejsim tvofeni. Seznamilt se, jak pozdeji dokazano, v brzku se vsemi vynikajicimi romany minuleho stoleti a vstipil si je v pamet, tak ze cele sceny dovedl recitovati. Naucil se tedy

182

zahy pozorovati svet netoliko svym a vlastnima, k reprodukci tihnoucima ocima, nybrz zaroveh ocima spisovatelu, jejichz spisy se mu byly zalibily, ze¬ jmena ocima, abychom tak fekli, Cervantesovskyma, Fieldingovskyma neboli jinymi slovy ocima satiricko-humoristickyma. A zde dluzno po nasem nahledu hledati take zarodek pozdejsiho jeho zaJdadniho nazoru o svete, nazoru humoristickeho. Zcki se a z casti take jest dokazano, ze cital v dobe, kdy tihne clo\"ek k seriosnosti, pfevahou romany a povidky humoristicke a satiricke; Sancho Pansa a podobne vytvory vznasely se pfed dusevnim je¬ ho zrakem, puclice jej k vyhledavani a pozorovani podobnych povah ve skutecnosti. Zakladni ton a smer povahy Dickensovy, jeho individualita a nazor v svet urcen tudiz jiz v dosti utlem veku tak nevyhladitelne, ze dojmy a zkuse¬ nosti pozdejsich let zralosti nedovedly jich vubec ani seslabiti, nefku-li v podstate zmeniti. Dickens dival se na svet jiz v utlem mladi okem humoristy a zustal humoristou do posledniho dechu.,,Dickens," pravi tyz essayista, z nehoz jsme jiz vyse citovali nekolik slov, ,,videl v jedinem okamziku vice nez jini po dlouholetem pozorovani. Arci nevidel vsech¬ no. Videl jen pfedmety na povrchu a i tyto jevivaly sc mu pfedevsim ve sve humoristicke podobe. Po¬ zornost jeho buddy vzdycky nejdfive komicke pitvornosti, groteskni kozclce a ])itvorne protivy zi¬ vota kolem neho a utkvely v jeho pameti. Vtipnym Dickens nebyl; vtipkovani jeho cini zacaste i trapny dojem. Za to byl pravy humorista. Humor jeho size usmiva se; pfed temnym pozadim nechava masopustni masky v intensi\-iiim osvetleni provadcti burIcskni lance mrtvych ; tklivymi protivami radosti a

183

zalosti, bohatstvi a chudoby, pfepychu a bidy, drze suro\osti a jemne ostychavosti, divokych orgii a tiche osamotnelosti dojima a v srdcich hdskych trvale dojmy zancchava. Humor Dickensuv stava se nekdy i pathetickym a pathos to pusobi tim dojcmncji, ponevadz je Dickensovi diktuji dojmy nejzivcjsi skutecnosti." Nejen fidkou pameti a neobycejnym nadanim pozorovatelskym Dickens vynikal, nybrz i zdravim telesnym. Byl to muz silny, o nemz pfitel jeden pravem mohl fici, ze ma zivot a dusi za padesat zi¬ vych tvoru. Nervy jeho byly jako z ocele. V prvni dobe sve literarni cinnosti vubec ani nevedel, co je unaveni. Prace a sice namahava, ba nejnamahavejsi prace byla mu potfebou, zabavou i odpocinkem za¬ roveh. Bez prace nemohl byti a ukladal si zacaste praci tak namahavou, s jakouz nebyl nikdo jiny. Nepsal-li, musil byti jinak zamestnan a sice na¬ mahave. Byl vytrvaly pesak a vyborny jezdec, z pfatel a znamych jeho nevyrovnal se mu v ohledu torn nikdo. Obycejne psaval Dickens dojDoledne a sice mezi snidanim a obedem. Zbytek dne stravil bud v kruhu sve rodiny nebo svych pfatel, nebo na prochazkach hlavne k ucelum literarnim. Pracoval-li, musil na prochazku den co den a vychazival obycejne v noci. Pfatele a znami jeho potkavali jej v kazde dobe a za kazdeho pocasi mnohdy i v nejodlehlejsich a nejpustejsich castech Londyna. Znal v obrovskem meste skoro kazde zajimavejsi nebo charakteristicke zakouti. Puste dvory a chodby polozbofenych budov, soudni sine, dilny a pracovny, kramy vetesniku, bidne kremy chudiny Dickens nestitil se niceho a nikoho, kde a od koho mohl se necemu pfiuciti,

1S4

kde mohl sc obeznamiti s nejakou novou charakteri¬ stickou podrobnosti velkomestskeho zivota, obzvla¬ ste chudiny a tfid zbidacelych. ,,Dnes v noci mezi 12. a 2. hodinou," pise v jednom svem liste, ,,byl jsem mezi italskou mladezi." - ,,Dnes vecer,'' pi§c v jinem liste, ,,\ ypravim se v lod'ce pobfezni policie temzskc." Podobne zil i mimo Londyn nejen v Italii a ve Svycafich, nybrz i ve Francii. ,,Konam pesky vylety na kolik mil hluboko do kraje," pise jednomu ze svfch pfatel, „ani bys nevefil, podle jakych opustenych hradeb a tichych hfbituvku chodivam, nebo po jakych zrezavelych padacich mostech a pfes jake hnijici pfikopy vchazim do zapadlych mest a zase z nich vychazim." Zil-li na venkove, vyhleaaval namahani tohoto druhu u vetsi jeste mife nez v Londyne a jinych mestech. ,,Pul ctvrte mile putoval jsem v desti," pise z Gadshillu, kdyz tam uz na tfeti rok zil; ,,vrativ se domu, musil jsem se cely pfevleci a vziti teplou lazeh, nez jsem mohl neco delati." Po dvou letech psal: ,,Veje jihovychodni vitr, ktery by dostacil cloveku hrdlo pfefezati. Nastydnuv, musim byti jako jiz vcera i dnes doma. Ale lek ten je pro mne tak novy, ze pochybuju, pomuze-li mi z polovice tak, jako by mi pomohl, kdybych sc pul¬ druhe mile brodil snehem. Nepomuze-li tento pro¬ stfedek dnes, zkusim zcjtra prostfedek druhy." V zime roku 1865 vypovedela mu leva noha dfivejsi sluzby, nasledkem cehoz nemohl uz nadale konati pesky takove cesty jako drive. Dickens pfi¬ pisoval nehodu tu namaha\ emu brodeni se snShem; \ pravde vsak to b>'l zacatek konce prvni znamky nervosni oc hablosti po tak bezpfikladnem dusevnim

Vsi

i telesnem namahani, jakez si byl podivuhodny muz ten po cely dfivejsi zivot sviij ukladal. Pokoje a klidu Dickens vubec neznal. Cely zivot jeho a veskere tvofeni ma raz skoro horecneho kvapu pfes to vse, ze skoro ze vsech spisu jeho dyse touha po klidu a miru, jako idealu lidskych pfani. On sam klidu a mini toho nedosahl ani ve veku pozdejsim. ,,Necht' zni to sebe podivneji," vy¬ slovil se kdysi, ,,nikdy nenajiti klidu, nikdy uspo¬ kojeni, vzdycky neco hledati, ceho nelze dosici, ne¬ ustale se zabyvati pkiny, rozvrhy a starostmi — tim si vysvctluju, ze musilo se stati, jak se bylo stalo, ze mne neodolatelna moc zenc neustale ku pfedu, az bude denni ma prace ukoncena. Klidu mnozi lide vubec ani neznaji..." Dickens byl jednim z nich. On, jak uz pfipo¬ menuto, klidu a odpocinku nepoznal. Obrovska prace jeho literarni a cely zivot jeho jsou toho du¬ kazem nezvratnym. Bezpf ikladna jeho literarni cin¬ nost, pfedbezna nazorna studia a vsechny jeho vyse naznacenc zvyky a naklonnosti nikterak mu nebranily byti zaroveh take dusi cele domacnosti. Miloval rodinny krb; prave tak jako v Londyne pecoval a staral se i na svych cestach vzorn£ o svou domacnost. V dome, jejz obyval, necht' v Londyne nebo na svem statku, v Albane nebo Janove, v Zeneve nebo v Pafizi, ,,nikde nezatlucen ani je¬ diny hfebik bez jeho vedomi", nebo aby nemel Dickens pfi zatluceni torn nejaky, byt sebe nepatrn£jsi ucel na zfeteli. V§e v domacnosti, necht: dulezite nebo malicherne, delo se pod jeho osobnim dozorem; nic nestalo se bez jeho vedomi nebo zacaste bez jeho spolupusobeni. Dickens nikdy neuvazoval, je-li to

186

zavazne a dulezite cili nic; jemu dostacilo, ze musi byti vubec neco ucineno a v takoxem pfipade ni¬ kdy neskrblil casern a praci, jako by nemel nic dulezitejsiho na praci nez zabyvati se, jako kterykoliv obycejny sosak, nejmalicherncjsimi mnohdy zbytecnostmi. K neuvefeni, kde nabral muz ten casu ke vse¬ mu, co konal. Pofadani domaciho divadla pro male deti, zabav pro dorustajici, pece o hostiny, aranzovani gymnastickych cviceni, JDICSU ve vsem byl Dickens stfedem a dusi, coz melo za nasledek, ze v domacnosti jeho vzdy a ve vsem na neho spolehano. Byl-li on pfi praci nebo pfipravach, necht' druhu jakehokoli, byl kazdy pfesvedcen, ze nemuze byti vse lip vykonano nebo pfipraveno. Dickens i v tomto ohledu vynikal nad svuj uzsi kruh jako v nejsirsim kruhu jako literat. V muznem veku bylo Dickensovou pfednosti i slabosti zaroveh, ze nemohl ziti o samote. Kdyz vsak pracoval, citil potfebu samoty, aby mohl nevyrusovan sve myslenky rozpfadati a casto mluvil o torn, ze odebefe se aspoh na cas nekam do sa¬ moty, aby se s nikym nestykal. Ale nikdy tam nesel sam, jak tvofeni jeho vyzadovalo, vzdy jej provazeli aspoh nektefi clenove rodiny jeho. Jak jiz podotknuto, nemohl Dickens pracovati nezli v uplne odloucenosti od lidi. Do pracovny jeho nesmel nikdo vkrociti nebo jej vubec nejakym zpuso¬ bem z prace vyrusiti. Nejstarsi jeho dcera vypravuje, ze jako dite byla kdysi v pracovne jeho svedkem, jak pracoval. Bylat churava a otec svolil, aby ji bylo ustlano v jeho pracovne, ovsem s podminkou, ze bude ticha.

187

Dlouho dite neslyselo nezli skfipani pera po papife. Nahle Dickens vyskocil od stolu, pfistoupil k zrcadlu a po chvili zase se vratil ke stolu. Za ne¬ dlouho vsak opet pfistoupil k zrcadlu a divaje se do neho pocinal si, jako by bud se svym obrazem nebo s cizi osobou mluvil. Nezli se znovu pustil do psani, opakovala se hra pfed zrcadlem jeste neko¬ likrate. V brzku vsak mu zabava pfed zrcadlem nestacila. Zacal pobihati po pokoji a zabyvati se svou dceruskou; mluvil k ni; ale ze vseho bylo zfejmo, ze vubec ani nevi, ke komu mluvi. Timto zpusobem snazil se znazorniti sobe tu neb onu situaci romanu, o nemz prave psal. Vse to jej tak unavovalo, ze v poledne zasedal uplne vysilen ke stolu a mnohdy ani slova nepromluvil. Jidal mechanicky, maje oci upfeny v neurcite prazdno. Co se kolem neho delo a mluvilo, nevedel. Odpocinuv si po obede jen na kratko, za¬ sedal opet ku praci na nekolik hodin. Roku 1842 navstivil Ameriku, r. 1844 Italii a 1846 Svycarsko, obe posledne jmenovane zeme hlavne k tomu ucelu, aby vzdalen hluku velkomest¬ skeho mohl khdneji pracovati. V listech svych z doby te libuje si svuj ])obyt v odloucenosti; avsak nahle jej zachvacuje nepokoj: schazit' mu poulicni ruch a hluk londynsky a obraznost vypovida sve, vzdy jindy ochotne sluzby. ,,Moje figury," pise, ,,pocnou sekolisati, nemaji-li dav lidu kolem sebe." Jindy si stezuje, kterak jej i v noci znepokojuje mys¬ lenka, ze nemuze se die libosti a potfeby prohaneti ulicemi londynskymi. ,,Nep-ohybuji-li se v davu lidu," pravi, „nezbavim se svych strasidel.''

188

Vclkomestsky zi\ot, hluk a vfava londynskych ulic byly Dickensoxi ])fi praci ne\ yhnutelnou potfe¬ bou, jako jinym basnikum klid, odloucenost a idyl¬ licky zivot venkovsky. Jakmile Dickens zivotni toto ovzdusi sve obraznosti opustil. pozbyl duch jeho pfi¬ rozene sve pruznosti, obraznost ve sve cinnosti ochabla, a basnikovi nezbylo nez vratiti se zase v mista, v kterychz byl zvykly pracovati. A^ podstate byl to navyk, z casti pak pfiroze¬ nost. Jiz jako zurnalisticky reporter navykl si Dickens rozpfadati a koncentrovati sve myslenky v hluku a vfave, v jakych obycejni smrtelnici na dusevni praci ani pomysliti nemohou. Jinak citil potfebu, aby byl pfi tvofeni bezprostfedne obklopen zivotem, z nehoz ku svym pracim skoro vy¬ hradne vazil. Nevyhnutelnou vsak potfeba ta po nasem na¬ hledu nebyla. Pfimo zavidenihodna pamet Dicken¬ sova usnadhovala jemu tvofeni jako malokteremu jinemu basniku. Pravi se o nem, ze po jedinem rozhlednuti se v kterekoliv krajine nebo mistnosti vryl si obraz se vsemi charakteristickymi podrobnostmi v pamet tak nevyhladitelne, ze i po letech, — za¬ caste po desiti, dvaciti i ctyficiti letech — dovedl obraz ten verne perem svym popsati. Pfatele jeho ujist'uji, ze pamatoval si kazde jmeno, kazdy klep, kazdou anekdotu a kazdou rozmluvu, kterou byl kdy slysel; ale ze nad slovni pamet jeho vynikala pamet vecna, tak ze vse, co jednou svym bystrym a pronikavym zrakem videl, nikdy jiz z pameti nevytratil. O Hogarthovi se vypravuje, ze vzdy, kdykoli na ulici nebo jinde spatfil nejakou figuru nebo vy¬ jev, ktery jej zajimal, udelal si hned skizzu na nehet

189

leveho pake a pak ji doma pfenesl na papir. O cele fade spisovatelu a basniku jest znamo, ze na svych cestach a vychazkach zapisovali si a zaznamenavali si vse, co zdalo se jim byti vhodnym, zajimavym nebo napadnym; mnozi bez takovychto zapisek a poznamek vubec ani pracovati nemohli. Vseho toho Dickens nepotfeboval. Bajecna pa¬ met jeho nahrazovala mu papir i tuzku a vubec vsechny pfipravne prace pfipomenuteho druhu. Dickens navykl si jiz z mladi nacrtky sve pouze v pamet vstepovati a ponevadz mu pamet vyborne slouzila, nebylo v pozdejsich letech nesnadno na¬ crtky z davnych i nejdavnejsich dob verne a po¬ drobne propracovati. Autobiograficke vyjevy v je¬ ho romanech jsou toho nejlepsim dokladem. Mnoha vzpominka saha i do veku tak mladistveho, ze ver¬ ne vyliceni jeji po drahnych letech musi pfimo ob¬ div buditi a zaroveh dokazuje, jak zahy jiz vyvijel se v Dickensovi pozorovaci talent a pamet cvicena. Od genialniho Hogartha Dickens mnohemu se pfiucil. Hogarthovy prace lezely i v pozdnim veku Dickensove neustale na jeho stole; Dickens je stu¬ doval a v mnohych svych perokresbach fidil se die Hogarthovych vzoru. Pohledneme jen, pravi Julian Schmidt, na Hogarthovu popravu! Luza tlaci se kolem sibenice, kazdy jednotlivec ma svou urcitou fysiognomii a zabyva se necim, mnohdy ismesnym, co tvofi s hlavnim vyjevem podivnou protivu. Podobne pocina si Dickens na pfiklad v romanu ,,Barnaby Rudge" pfi liceni hromadneho deje na velke prostofe, aby bylo najednou pfehlednuto vse — dulezite i nedulezite, pitvorne i desne. Citovany essayista pfipomina jeste, ze pry Ho¬ garthovy typy zily v dusi Dickensove a podle nich J Arbes: SebranS spisy. XXX\ I,

23

190

pry Dickens zpracoval skutecny zivot. Avsak tomu tak po nasem nahledu nebylo. Studium praci Ho¬ garthovych bylo Dickensovi pouhou vypomoci, ja¬ kymsi usnadnenim prace, kdyz chtel perem co moz¬ na plasticky, zive a barvite znazorniti, k cemu pouhe pero skoro jiz nestaci, slovem pfi praci, pfi kterez vystupujou jiz napadne do popfedi pffirozene meze umeni basnickeho a vytvarneho. Hlavnim a skoro vyhradnim zfidlem, z nehoz Dickens vazil sve typy i charaktery, svuj dej a vsechny, nebo aspoh vetsinu podobnosti sveho vy¬ pracovani, byla skutecnost, bezprostfedni zivot, s kterym se "byl tak mnohostranne seznamil, ze mu naprosto nebylo tfeba brati utociste k prostfednictvi umeni vytvarneho. Z umeni vytvarneho, a sice hlav¬ ne z praci Hogarthovych (Hogarth pracoval analogicky, vaze ku svym pracim vyhradne ze skutec¬ nosti), pfiucil se Dickens nanejvyse, abychom tak fekli, arangementu hromadnych vyjevu, aby v ji¬ stem okamziku vznikly pfehledne a celkovite, a mel jakozto spisovatel pfed Hogarthem (kteryz jako vytvarny umelec mohl znazorniti vzdy jen jediny moment) neocenitelnou vyhodu, ze mohl hromadne vyjevy po prvnim celkovitem a pfehlednem presentovani ihned zase die potfeby a psychologicke, dejove a jine nutnosti charakteristicky v celku i po¬ drobnostech meniti a vubec s nimi die libosti — ovsem ze v mezich zakonu esthetickych — hanty¬ rovati. Tuto vyhodu vykofistil Dickens ve svych spisech tak casto a zaroveh tak obratne a samostatne, ze nesrovnava se naprosto s pravdou, jako by skutecny zivot teprve podle typu Hogarthovych byl upravoval. Opakujeme, 2e hlavnim a skoro vyhradnym

193

jakem byti hrube ani feci, nebot' z cetnych charakteristik Leigha Hunta vysvita, ze byl to v pravde muz, v nemz byly skutecne zarodky nicemnosti, tak ze mu Dickens duslednym provedenim povahy Skimpolea pfespfilis neublizil. Vsak Dickens liboval si nejen v portretovani osob, nybrz i ve vernem charakferisovani, vlastne individualisovani zvifat, jez mozno taktez nazvati portretovanim. Pocinal si pfi torn s podobnou virtuosnosti, ktera jest zfejmym dukazem netoliko obrovskeho talentu pozorovaciho, nybrz i one zvlast¬ ni, sympaticke vnimavosti, ktera jedine umozhuje vniknouti v nejtajnejsi zahyby duse a charakteristickych podrobnosti povahy. S lidmi i jinymi tvory, jez portretoval, Dickens dfive po delsi cas zil a ve¬ noval jim soucitnou pozornost v te mife, ze mozno pravem fici, ze s nimi zacaste citival i nejjemnejsi zachvevy dusi. Jinak by byla Dickensova dokona¬ lost v individualisovani naprosto nevysvetlitelna. Vzdy a ve vsem slo Dickensovi o pravdu a pravdive tez liceni. Neni tudiz divu, ze netoliko pfatele a znami jeho, nybrz i jini lide domnivali se v jeho spisech videti sve portrety, a ponevadz mely podobizny ty raz satyricky, shledavali v nich paskvily na sve osoby. Z Ameriky zaslano mu mnoz¬ stvi vyhruznych listu a vyzvani k souboji, od osob, ktere byly pevne pfesvedceny, ze je Dickens ve svych „American Notes", a v romanu „Martin Chuzzlewit" na pranyf postavil. Kdyz vysel roman „Bleak House", v nemz vytahl Dickens do pole proti hrabivosti a ruznym jinym nectnostem stavu advokatskeho, navrhli nektefi advokati, aby byl z klubu „Svageova" vyloucen. Jisty kantor z York¬ shire, domnivajici se, ze jej Dickens v romanu „Ni-

194

cholas Nickleby" fotografoval, Dickense bez rozpaku zazaloval, a jakysi tovarnik z Manchestru, jenz shledal svuj portret ve spisu ,,Hard Times", Dickense na vefejne ulici insultoval. Dickens vseho toho nedbal a po nasem nahledu take dbati nemohl, nebof prave tento zpusob tvo¬ feni byl jeho vlastni a podminen celou jeho ume¬ leckou osobnosti. On musil miti vzory ze skutec¬ nosti jako podklad a jedine v tomto druhu liceni jevil se obrovsky jeho talent basnicky ve svetle nejpfiznivejsim, nejskvelejsim. Jakmile se pokusil vystoupiti z ovzdusi skutecnosti a liciti, ceho nevi¬ del a nezakusil, nechala jej obraznost jeho zpravidla vice mene na holickach. Vytvory tohoto druhu po¬ stradaji plastiky a barvitosti, ba oplyvaji i nespravnostmi, o jakych ve spisech, opirajicich se v pod¬ state o skutecnost a vlastni nazor, neni ani stopy. Ze stal se Dickens portretistou a fotografem skutecneho zivota, neni die toho, co jsme o- jeho zivote a dusevnich vlastnostech v strucnosti pfedeslali, divu; nebot' spisovatel, jenz nesmi se odvaziti z ovzdusi skutecnosti, aby heztratil pod nohama pudu, jinak vubec ani nemohl. Ale za to, ze stal se fotografem pfimo nepfekonatelnym, ze provedl perem svym obrazy s tak frapantni vernosti, jako zfidka ktery jiny basnik pfed nim i po nem, mel dekovati po nasem nahledu vyhradne sve bajecne pameti. Vryl-li se jednou spatfeny obraz, vryla-li se jednou videna fysiognomie v pamet jeho skoro nevyhladitelne, neni divu, ze pfi kresbe perem stal kazdy pfedmet pfed dusevnim zrakem jeho jako ve skutecnosti a ze mohl jej znazorniti daleko snaze a pfirozeneji nez jiny spisovatel, kteryz nemoha se na svou pamet spolehnouti, jest nucen doplhovati

195

kusy obraz z vlastni obraznosti, tak ze zacaste pfibasni podrobnost rusivou. Ze zvlastnosti te vyplyvaji take netoliko pfed¬ nosti, nybrz i vady Dickensovy musy. Pfi vsi psycho¬ logicke spravnosti jest kresba zevnejsku nepomerne dokonalejsi dusevni pitvy. Obrovsky talent pozorovatelsky a takova tez pamet pusobi rusive na samocinnost ducha — analysa duse nema te hloubky, jake pfi dokonale pfirozenosti zevnejsku nevyhnu¬ telne vyzaduje, a tim trpi cast ryze myslenkova. Reflexe v pracich Dickensovych jsou pfevazeny plastikou a barvitosti licenych vyjevu, osob a deje. Zevnejsek pouta a zajima daleko vice nez duse; nebot' Dickensovy charaktery vynikaji sprav¬ nosti kresby, zfidka kdy vsak myslenkovou hloubkou. Jsou to skoro vesmes lide, jez vidime pfed du¬ sevnim zrakem, jako by pfed nami skutecne stali; jednaji a mluvi pfirozene, ale zfidka kdy vymkne se nektera osoba z obmezeneho nazoru sveta a z ovzdusi nejpfirozenejsich, ale zaroveh take nejprostsich citu. V liceni tohoto druhu povah je Dickens nepfekonatelny. Povahy obnormalni nebo jen napadneji od i)ovsechnosti se lisici, tradicionel¬ nim nazorum se opirajici, samostatny a zaroveh dusevne nad jine vynikajici zivot vedouci nejsou pro pero Dickensovo tak vhodnymi pfedmety jako po¬ vahy vsedni, ovsem zacaste nadmiru originelni. Ve vsech spisech Dickensovych jevi se pfevaha bystreho pozorovani, spravne kresby zevnejsku a nedolatelneho, z vetsi casti sentimentalniho hu¬ moru nad reflexi a myslenkovou casti; Dickensovy povahy nejsou v celku nikdy duchaplny, skoro ni¬ kdy nevynikaji hloubkou a pfekvapujici ostrosti svych myslenek, jsou vsak lide, v jejichz zilach ko-

19o

luje skutecna krev a nikdy abstraktni schemata a pouhe pfeludy. Vsak prave tato obmezenost tvofi po nasem nahledu hlavni razovitost basnicke individuality Dickensovy, bez kterez by byl sotva svymi pracemi zaujal tak vylucne a samostatne stanovisko, jake ve svetove literatufe zaujima. Ze mel Dickens pfese vsechnu svou genialnost take, jako kazdy vynikajici spisovatel, sve odpurce, ktefi jej neuznavali, pfi kazde mozne pfilezitosti tupili a snizovali, rozumi se samo sebou. Vse to nemelo vsak na jeho tvofeni zadneho podstatneho vlivu. Byl sice pro uznani a pochvalu vnimavejsi nez kterykoliv jiny umelec, ba byl skoro az jesitny a musil slyseti jasot, s jakym jeho prace od sirsiho i nejuzsiho obecenstva pfijimany slovem, pasti se bezprostfedne na dojmu sve cinnosti bylo mu nevyhnutelnou potfebou; ale hana a kacefovani, necht' druhu jakehokoli, s nastoupene drahy ho nesvedly. Jako byl pracoval o prvnim svem vystou¬ peni, prave tak pracoval i na sklonku sveho zivota, nedada se nikym a nicim ve svem tvofeni myliti. Byl to muz opravdovy, neoblomny a ve svych nazorech skalopevny. Zivot lidsky obrazel se v dusi jeho nezkalene — sympathie jeho tahly k lidu a k onem zbidacelym existencim, pfed kterymiz lidska necitnost a jezovitska pruderie tak rada oci zavira. Tak zvane vyssi a nejvyssi kruhy nebyly mu nicim vice nez prave jen kruhy lidi; on pfed nimi nikdy nesklanel sva kolena a nehrbil zada. Bystrozrak a zkusenosti jeho byly jej poucily, ze i nej¬¬ vetsi z nich byvaji zacaste pouhymi trpasliky, jez byly okolnosti na povrch vyhouply, a proto — byl

197

od techto trpasliku, jejich nohsledu a placenych otroku nenaviden a hanoben. Pfes bezpfikladnou popularnost, jake se tesil ve vsech vrstvach naroda, pfes vsechny vytecne vlastnosti, jakymi nad jine spisovatele vsech veku vynikal, neziskal si pfizne, ba ani uznani casopisectva, nalezajiciho se v zoldu panujici tfidy. Mezitim, co kazdy jeho plod obecenstvem pfimo zimnicne citan, dorazeno nan v casopisech urozenych i neurozenych anglickych sosaku vsemi moznymi zbranemi. Vytykano mu, ze vyssi tfidy zustaly mu nepfistupny, ze nedovedl zivot anglicky nikdy pojmouti v cele jeho rozsahlosti a hloubce, ze byl a zustal basnikem zbidacelych exi¬ stenci atd. Avsak kdez a kdy delo se jinak? Prostfednost, ktera neopravnenym zpusobem a nahodou zaseda na kf eslo soudcovske, byva vzdycky pf edpojata; ale stane-li se ji, co ji pfipravil Dickens, jenz ji v cetnych svych pracich, zejmena v romanu ,,Bleak House" bez milosrdenstvi postavil na pranyf, neni divu, ze se rozzufi a v zufivosti sve nezna mezi. Za sveho zivobyti byl Dickens touto prostfednosti, zejmena vyssimi kruhy spolecenskymi, pronasledo¬ van. Kdyz vsak zemfel, kdyz odstoupil z bojiste, na kterem panujici tfide zasazoval rami za ranou, slo¬ vem, kdyz stal se duchaprazdnosti, bezduchosti a pohodlne prostfednosti neskodnym, obratil se list — a titez lide, tytez casopisy, jimiz byl druhdy nejvice hanen, tupen a snizovan, vypukli v obdiv a chvalu pfimo neuvefitelnou... Avsak podobne delo se vzdy a vsady — tot vubec osud basniku.

VICTOR HUGO.

(Psano a po prve tisteno 1885.)

20:5

coz zpusobilo ve vsech kruzich bezpfikladnou sen¬ saci. Osoby a casopisy, krali a vlade blizke, byly takfka bez sebe nad ,,neslychanou smelosti", ba ,,drzosti", ze prosty spisovatel opovazil se zamitnouti kralovsky dar, kdezto casopisy a osoby nezavisle zcela bez obalu jednani autorovo schvalovaly, ba mnozi nadseni pfivrzenci i pochvalne verse na neho skladali. Autor tedy mel jiz sve pfiznivce i odpurce . . . Vsak nedosti na torn! O kuse, ktery mel byti prave provozovan, vy¬ pravovany pikantni podrobnosti. Intendant ,,The¬ atre frangais", Taylor, kteryz byl pfijal ku pro¬ vozovani i kus bezprostfedne pfed tim censurou i kralem zakazany, byl zakazem tim roztrpcen a stezoval si v srpnu roku 1829 autorovi, ze chtel kus ten v zimni saisone provozovati, ale ponevadz byl zakazan, ze nyni nema, cim netrpelive a po novinkach lacnici obecenstvo uspokojiti. Autor vsak nebyl ani okamzik na rozpacich. ,,Nyni jest srpen," pravil k intendantovi, ,,a zkousky chtel jste zahajiti pocatkem fijna. .. Navstivte mne tedy dne 1. fijna!" Intendant se v ustanoveny den dostavil, a au¬ tor mu dorucil novy kus, jejz byl napsal v bajecne kratke dobe — osmi dnu ... Kus intendantem pfijat a zaslan k censufe, ktera jej sice nezakazala, ale podala o jeho estheticke cene referat nehrube lichotivy, ba urazlivy. Autorovi vytknuto, ze jest prace jeho- vlastne osnovou bezmernych, nemotornych a sprostych kombinaci a plna nestvurnosti vseho druhu. Krai mluvi pry jako loupeznik, a loupeznik chova se ku krali

201

jako sobe rovnemu. Dcera spanelskeho granda pry jest drza zenstina beze studu a slusnosti atd. Avsak pfese vsechny do oci bijici vady kusu jest pry za¬ hodno kus ten nezakazovati, aby pry ,,obecenstvo konecne poznalo, jak dalece muze zblouditi duch pravidel slusnosti nedbajici." V referatu torn sice pfipomenuto, ze by bylo zahodno, aby byl kus ten provozovan beze vsi zmeny; pfes to zadali censofi za nektere zmeny a skrty. Tak musilo byti slovo ,Jezis" vsady bez milosrdenstvi skrtnuto. ,,Nestoudne" vyrazy: „Vy jste zbabelec, silenec!" nalezejici na adresu kralovu, musily byti nahrazeny matnejsimi. Dva ostre verse, ve kterych se mluvi o dvofanech, musily byti zmeneny, slova ,,spatny kral" vypustena nebo ji¬ nymi nahrazena atd. Vse to, co prave o genesis novinky vypravovano, bylo znamo, a diskutovano o torn s nejruz¬ nejsich stanovist' bud na prospech nebo neprospech autoruv. Na torn vsem nebylo vsak jeste dosti. Autor, jenz od prvniho vystoupeni sveho pokladan starou skolou basnickou za novotafe, ktery musi byti stuj co stuj neskodnym ucinen, mel proti sobe celou armadu osvedcenych literatuv a autorit, odhodlanych k boji na zivot a na smrt. Nemene nezli sedm ,,nesmrtelnych" akademiku, ktefi byli jiz za dob cisafstvi ,,Theatre frangais" plody sveho ducha k uspokojeni duchaprazdne kritiky a bezmyslenkovitosti obecenstva zasobovali, podali krali obratne stylisovanou zadost, ve kterez snazili se provesti du¬ kaz, ze jedine oni maji porozumeni pro pravou krasu, a zadali, aby kral zakazal provozovati vsechny

205

kusy nove skoly basnicke a pfedevsim kus, jenz ma byti prave proveden. Kral sice pestoudnym petentum tern pfipadne odpovedel, ze nema v zalezitostech literarnich ji¬ nych prav pezli kterykoli z nich, ze ma totiz to¬ liko ,,misto v pfizemi"; pfes to vse ,,nesmrtelni" (ktefi meli ve vsech vrstvach, obzvlaste pak ve vladnich kruzich veliky vliv) neslozili rukou v klin. Jeden z nejzufivejsich stoupencu jejich vkradl se o zkouskach nepozorovane do divadla za tim ucelem, aby seznav kus a Jeho slabosti mohl jeste pfed provedenim jeho sepsati parodii a tak kus i autora smesnym uciniti. Byl sice polapen a z di¬ vadla zdvofilym zpusobem vyveden; lee zapisky, jez si byl zatim ucinil, poskytly aspoh opory ku sepsani ostre, bezohledne a trivialni parodie, ktera take jiz nekolik dni pfed provedenim kusu v di¬ vadle Vaudeville den co den provozovana a tak odpurcum a nepfatelum autora, kterymz slo o vypiskani puvodni prace, urovnavala pudu. Podobne nediskretne zachovali se i censofi (ktefi rovnez tak jako privilegovani basnici stare skoly novotafu nenavideli), vyzradivse z rukopisu vse, co mohlo odpurcum basnikovym poskytnouti jakehokoli podnetu k usmeskum a ku pfipravam k vypiskani kusu, slovem: rafinovana i pitoma in¬ trika pracovala tajne i vefejne s napetim veskerych sil, aby — kdyz uz nebylo mozno provedeni kusu zameziti — uspech jeho zmafila neb aspoh, pokud vubec mozno, seslabila. O vsem torn a podobnem pojednavano v casopisech vsech odstinu bud na prospech nebo ne¬ prospech basnikuv, a jeste den pfed pfedstavenim — dne 24. unora -- otiskl ,Journal des DcJ. Arbes: Sebrane spisy. XXXVI.

14

2<M;

bats" clanek, v kteremz na tajne i vefejne rejdy a smejdy intrikujicich po zasluze posviceno. Tehoz dne prohlasil autor k nemalemu udiveni, ba postrachu licinkujicich hercu, ze nepfeje si, aby byli, jak bylo az dosud zvykem, najati pla¬ ceni klakefi (ktefi byli az dosud ,,pracovali" ve sluzbe ,,klassikuv" a snadno mohli postaveni sveho zneuziti), nybrz ze se spokoji se stem vstupenek pro sve pfatele. Z toho jest patrno, ze sam autor nespolehal vylucne jen na pusobivost a hodnotu sve drama¬ ticke prace, nybrz take na sve stoupence, jichz spolupusobeni jakozto bojovniku ,,k odrazeni utoku" bylo v tomto pfipade nevyhnutelne potfebi. Mezi stoupenci autorovymi byli mnozi, ktefi po¬ zdeji nad jine vynikli — jako malif Roche, Bal¬ zac, Berlioz, Edvard Thierry, August Maquet, Preault, Piocini, Bouchardy, Johan du Seigner, Theofil Gautier a pfedevsim Gerard de Nerval, kteryz jsa z nich nejhorlivejsim, podvolil se svizelne praci ,,dvesterukou klaku pfatelskou" nalezite vycviciti. Bylif tu zastoupeni zivlove nejruznejsi, skoro ve¬ smes vsak mladi, bujni lide: basnici, zurnaliste, malifi, sochafi, architekti, hudebnici, typografove, studenti a jini, vubec zivlove s posavadnim smerem basnickym nespokojeni. Netfeba dokladati, ze mnozi z mladistvych techto nadsencu pocinali sobe vystfedne a pfemrstene. Tak na pfiklad Gautier, v tu dobu ovsem teprve mladicek devatenactilety, dal si k slavnostnimu pfedstaveni usiti purpurovou vestu zvlastniho stfihu. Pfatelska klaka zorganisoxana, a v zimnicnem rozechveni cekano na okamzik, kdy bude se moci odebrati do divadla.

207

Aby se pfedeslo moznym, vlastne jistym vytrznostem hned pfed divadlem, uznala sprava di¬ vadelni vpustiti tuto ,,dvesterukou klaku" vedlejsim vchodem jiz o druhe hodine odpoledne do divadla. Die instrukce roztrousili se klakefi po divadle — do lozi, v pfizemi, i po galeriich, a ponevadz mu¬ sili nemene nezli ctyfi hodiny cekati, nez bylo di¬ vadlo pro ostatni obecenstvo otevfeno, bavili se po svem zpusobu zerty a vtipkovanim, zpevem, jidlem, hulakanim a skotacenim. Konecne rozzata svetla a rozsvicen i velky korunni svicen. Vsechny vchody do divadla vedouci otevfeny, obecenstvo pocalo se v pravem slova smyslu do divadla hrnouti. Klaka vitala stoupence s jasotem neb pfivetivym pokfikovanim, odpurce pak sykotem a usmesky. Kdyz objevila se v lozi rusovlasa slecna Gayova (pozdeji chot' zurnalisty Girardina) v prostem muselinovem sate, s modrou serpou, uvitana klakou trojnasobnou salvou potlesku. V brzku dostavili se ,,klassikove" takmef v uplnem poctu; orkestr byl ,,akademickymi lebkami" v pravem slova smyslu natlucen. V divadle panoval neobycejny ruch a sum. Kazdou chvili zaznel potlesk nebo sykot; obecen¬ stvo mrucelo, jednotlivci ulevovali si karavymi neb usmesnymi poznamkami; avsak k vyboji jeste ne¬ doslo — odpurci stali k boji pfipraveni a mefili posud jeste sve sily pouhymi, ovsem bud vyhruznymi nebo usmesnymi a vyzyvavymi pohledy. Gautier v purpurove sve veste byl tercem vsech zraku; nebylof v divadle divaka, jenz by si byl nevsimnul napadne ustrojeneho mladika s dlouhym plavym vlasem, jenz mu splyval na siji jako 14%

208

Ivi hfiva. Nebylo take divu! Hrde, pysne a s vyra¬ zem odhodlanosti v tvafi stal Gautier v pfizemi na miste, kde musil byti kazdym viden — a jak se asi tvaf il, toho nejlepsim dokladem jest prostinka okol¬ nost, ze byl pevne odhodlan, kazdeho, kdo by se byl opovazil zasyceti a pfisel mu pod ruku — pesti k zemi sraziti. . . Mrucivy nepokoj, ruch a sum vucihlede se zmaha a meni se v mrucivou boufi, jako kdyz v dali z hluboka hfima. V torn dano znameni k vyhrnuti opony. Di¬ vadlo se ztisilo, a za hroboveho ticha vyhrnula se opona, aby bylo po prve provedeno drama ,,Hernani" od Viktora Huga. K nemalemu pfekvapeni pfatel i odpurcu basnikovych naslouchano s pocatku s klidem pfimo vzomym; avsak kdyz posleze pronesena na jevisti veta, ktera byla v ocich ,,klassiku" nepromijitelnym hfichem proti ,,posvatnym tradicim" — vypukla boufe. Jako na komando zaznel se vsech stran a pfedevsim z orchestru sykot odpurcu; avsak hned potom tak bouflivy a vytrvaly potlesk klaky, ze nastala v divadle po nekolik minut trvajici pekelna vfava. Syceno a tleskano, dupano a hulakano s pfimo zvifeci zufivosti, az pak posleze boufe unavenim ,,bojujicich" aspoh tak dalece ochabla, ze mohlo byti v pfedstaveni pokracovano. Tataz neb podobna boufe propukala kazdou chvili pfi sebe nepatrnejsi pfilezitosti, pfi kazde scene, pfi kazde vete, pfi kazdem stylistickem obratu, jez nemely ,,posvatnou uniformu klassicismu". Sycici a tleskajici neuspokojili se vsak jiz pouhym projcvovanim sve nelibosti neb libosti; zacalif si vzajemne tropiti posmech i ze sebe, ba za-

209

cali se i urazeti. Jak daleko dostoupila rozkvasenost, vysvita z toho, ze bylo slyseti i slova: ,,Na kandelabr s tebou!" Pfes vsechno usili, ba pfes vsechno napinani, ba pfepinani sil odpurcuv, aby drama usyceli a udupali, byla tato oposice vuci svezim, bujarym a bojechtivym stoupencum basnikovym pfece jen po¬ nekud mdla, sykot, dupani a vubec vsechny projevy nelibosti, odporu a osklivosti byly vytrvalym potleskem a frenetickym projevovanim pochvaly neudolatelne klaky zpravidla pfehluseny. Od aktu k aktu drama — vitezilo. Po ukonceni ctvrteho jednani, kdy nebyl jeste osud dramatu definitivne rozhodnut, vysel autor kusu, jenz byl pfedstaveni pfitomen, z divadla na cerstvy vzduch. Pfed divadlem ho oslovil nakla¬ datel Marne, nabizeje mu za rukopis kusu prave provozovaneho honoraf 6000 frankuv. Autor pabidnuti pfijal, a zalezitost ta ihned vyrovnana. V nej¬ blizsi trafice vyplacena autorovi pfipomenuta castka — a Viktor Hugo, kteryz v den ten nemel jiz nezli 50 franku, vratil se vitezoslavne do divadla. V pfedstaveni pokracovano. Boufe sice se opa¬ kovala; ale drama posleze pro okamzik pfece zvitezilo — potlesk byl mohutnejsi, bouflivejsi, vytrvalejsi sykotu. Okamzitym vitezstvim v divadle o prvnim pfed¬ staveni ovsem nebylo jeste zvitezino na cele cafe definitivne. Prvniho dne jaksi matna oposice klassikuv nalezla vydatne podpory v zurnalistice. Kri¬ tiky druheho dne byly skoro vesmes pfimo desne. Se vsech stran dotirano na Viktora Huga s ne¬ hrube vybranou zbrani usklebku a posmechu; dra¬ ma jeho prohlasovano za bidnou slataninu a on

210

za drzeho, nestoudneho blazna. Tu a tam ovsem se take objevila kritika stfizlivejsi, mirnejsi, neb aspoh na oko objektivni; ale vyjimaje jen nektere listy, do kterychz zase pfatele Hugovi napsali referaty panegyricke — veskera zurnalistika pafiz¬ ska postavila se v sik do boje proti mlademu titanu, ktery se byl opovazil jiti svou cestou a kaziti tak pfijemne sny pseudoklassikuv. Nasledek toho byl pfirozeny. Divadelni sprava, obavajic se o druhe pfedstaveni vice nezli o prv¬ ni, chtela aspoh nyni pfimefenym poctem klakeru zevnejsi uspech zajistiti; ale Viktor Hugo spolehl se i tentokrate zase jen na svych ,,sto vernych", ktefi se byli v prvnim ohni tak vzorne osvedcili. Pfatele a pfiznivci autorovi vpusteni i po druhe vedlejsim vchodem do divadla pfed otevfenim kasy a zaujali ruzne posice. S projevy nepfatelstvi necekano vsak jiz na impuls s jeviste; boj zahajen pfed vyhrnutim opony. S nejvyssich galerii vhozeno nahle mezi obecenstvo mnozstvi drobnych kousku papiru, jez jako snih se vznasejice dopadaly do pfizemi, orchestru i lozi — a vzbudily vse¬ obecny ruch a smich. Kdyz pak se opona vyhrnula a na jevisti proneseno prvni slovo, zaznel smich se vsech stran; ale smichu nasledoval v zapeti ohlusujici potlesk Hugovych pfatel, coz opakovalo se pfi kazde vyznacnejsi scene, pfi kazde vete, pfi kazdem slove pachnoucim po novote a nesrovnavajicim se s tra¬ dicionelnimi nazory pseudoklassikuv a jejich stou¬ pencu. Cele pfedstaveni bylo vlastne bezpfikladny chaos smichu, sykotu, piskani, dupani a hulakani se strany jedne, potlesku a ohniv^ho, nadseneho a divokeho projevovani souhlasu a spokojenosti se

211

strany druhe. Zacaste byl ohlusujici hluk tak intensivni, ze slovo ,,pekelny" zda se byti skoro mat¬ nym k jeho oznaceni. Tentokrate se zdalo, ze kloni se vitezstvi ke strane oposice, ktera byla sve siky sesilila; nebot' v recensich nasledujiciho dne s uspokojenim konsta¬ tovano, ze ,,skandalesnimu kusu" stalo se konecne po pravu a spravedlnosti, zet' mu nadobro odzvoneno. Neni tudiz divu, ze o tfetim pfedstaveni Hu¬ gova ,,stohlava garda" byla nucena napiati ves¬ kere sve sily, by odrazila aspoh nejprudci, nejzufivejsi utoky oposice. Pfedstaveni tfeti bylo bouf¬ livejsi druheho; nebylot' vlastne pezli pekelnou vfavou. Tentokrate zucastnily se boje i loze, jez se byly o prvnich dvou pfedstavenich chovaly aspoh s reservou; smich a sykot zaznival z lozi rovnez tak demonstrativne jako z orchestru, pfizemi a posled¬ ni galerie — obecenstvo bylo si pfedsevzalo drama ,,Hernani" usyceti, upiskati, udupati. Kazdy oponent daval svou nelibost a osklivost svym zpuso¬ bem na jevo. Nektefi setrvali po cele pfedstaveni zady k jevisti obraceni, jini gestikulujice davali znamym na jevo, jak o torn neb onom vyjevu nebo slove soudi. Nektefi hlomozili a hlucili, jini otvirali a prudce pfirazeli dvefe lozi, vetsina pak se smala, chechtala, sycela, hvizdala, piskala, fvala, dupala a holemi tloukla. Kazdou chvili padla s te neb one strany skadliva, vyzyvava neb i urazliva poznamka; zacaste bylo videti osoby hotujici se i k boji ,,na peste"; slovem, tentokrate stalo takmef veskere obecenstvo v boji proti ,,dvesteruke klace" Hugove, ktera napinala veskere sve sily, by projevy od¬ poru pfehlusila potleskem a projevy pfizne.

212

Oposice pracovala k umdleni ,,stohlave kla¬ ky" autorovy; ale mlada, svezi, nadsena a divoka klaka ta neumdlela; vytrvalaf az do posledniho oka¬ mziku v nejprudsim ohni — — Rozumi se samo sebou, ze drama ,,Hernani" a jeho autor byli dlouhy cas skoro vylucnym pfed¬ metem rozprav ve vsech kruzich a ze zajimali ve¬ fejnost skoro v teze mife, jako jmenovani noveho ministerstva. Viktor Hugo byl pfitomen vsem pfedstavenim s noticni knizkou v ruce, zaznamenavaje si sceny a mista, jez buddy nelibost; shledal, ze v prubehu nekolika jen pfedstaveni vzbudila nelibost a odpor kazda veta, tudiz cele drama v celem svem dosahu od pocatku az po konec. Usudky zurnalu byly smesici nejpodivnejsich a skoro vesmes odmitavych, kacefujicich, ba su¬ rovych najezdu. Vyjimaje jediny ,Journal des Debats" a jeden nebo dva tydenniky, neodvazil se ani jediny casopis zlomiti kopi ve prospech dramatu a jeho puvodce, nefku-li, aby jich bral v ochranu. A jako obycejne, kdykoli jde o novotu v ume¬ ni, byla ,,mravnost" v nejvetsim nebezpeci, i damy nedaly si ujiti vhodne pfilezitosti k projeveni sve nelibosti nad kusem, ktery pry jim vhanel rumenec studu do lici — kritikove z femesla pak volali cely narod do zbrane, poukazujice k tomu, ze tim¬ to druhem ,,cmaranic" trpi cest a dustojnost narodni, kdyz na misto ,,pece o krasno" zneuziva se matefskeho jazyka k tak neurvalym a nemravnym vytvorum, ktere ,,krasno" trhaji v blato a nohama je slapou. Vsak nejen v Pafizi, i po venkove diskutovano o kuse torn podobne vasnive. Nahledy pro i contra

213

vymehovany s bezpfikladnou zarputilosti; spory' a hadky pfesahovaly zacaste meze slusnosti a vyznely i v nasilnosti. Kdesi doslo z pficiny te i k sou¬ boji, a jeden z bojujicich zaplatil nazor svuj smrti. — Vse to vyvolalo take spoustu karikatur a paro¬ dii, v kterychz netoliko Viktor Hugo a jeho drama, nybrz i jeho stoupenci a vubec cela skola novotafu bez milosrdenstvi tepana a na pranyf stavena ,,ja¬ ko banda zlocincu, silencuv a opilcu, ktefi se zali¬ bou v blate se valeji". Hugo dostaval den co den mnozstvi soukromych listu, v kterychz mu nejhrubsim zpusobem spilano, ba i smrti vyhrozovano, tak ze pfatele jeho uznali za dobre doporovoditi ho po kazdem pfedstaveni az domu. Pfes to provozovano drama ,,Hernani" i na¬ dale a dockalo se 45 repris; teprve nasledkem to¬ ho, ze zastupitelka jedne z hlavnich uloh, Marsova, odebrala se na dovolenou, zmizelo drama s reper¬ toiru a objevilo se na nem poznovu teprve po osmi letech. Zmizenim dramatu s repertoiru byl boj ko¬ necne dobojovan; Huga stihla krome cetnych ji¬ nych nepfijemnosti take nehoda, ze dostal i z bytu — vypoved. ,,Je mi lito, a upfimne feceno, jsem nerad, ze se stehujete," pravil pry dobrodusny domaci k Hugovi a jeho mlade choti. ,,Jste dobry parek a mate sve deti radi. Ale coz pak vubec ani nespite? Ode tfi mesicu sbihaji se pro vas v nasi ulici ve dne v noci davy lidu; a coz bezpfikladny hluk po schodech a vecne pobihani nad mym bytem az do bileho rana!" Obrativ se pak k Hugove choti dodal: ,,Lituji vas, mila pani. Vas muz ma patrne velice obtizne femeslo!"

21 1

Od te doby, co byla ve Francii bojovana prave vyiicena prvni velika literarni bitva romantismu proti pseudoklassicismu, minulo vice pez pul veku. Z tech, ktefi se byli pfed pul stoletim boje toho zucastnili, jsou jiz vsichni mrtvi • Thiers, Benjamin Constant, Chateuabriand, Merimee, Noclier, pani Recamierova, slecna Gayova a jine vy¬ nikajici osobnosti, ktere byly prvnimu pfedstaveni dramatu ,,Hernani" pfitomny, rozzehnaly se jiz se zivotem; — z ,,dvesteruke klaky" Hugovy zajiste zbyl jiz snad jen nektery clen; hlavni aranzefi Ge¬ rard de Nerval a Gautier, jakoz i Balzac, Berlioz a jini, ktefi byli cinne v boji pusobili davno jiz prachnivi — z tech pak, ktefi pod novou korouhvi romantismu v novem smeru dale pracovali: jako Alfred de Musset, Saint Beuve, Charles Nodier a jini — take zbyli jiz jen pouhe trosky — a jenom smely puvodce boje a hlavni representant romantis¬ mu francouzskeho, Viktor Hugo, byl do roku 1885, kdy byla tato stat' po prve vytistena, jeste ziv, ovsem jiz vetchy, dvaaosmdesatilety kmet, kte¬ ryz vsak byl dusevni i telesni svezest svou zachoval az do nejvyssiho veku; nebot' jeste pfed krat¬ kym casern vzrusily nektere prace z jeho pera ne¬ toliko Francii, nybrz i cely vzdelany svet. V prave minulem stoleti ovsem se nahledy a nazory valne vykrystalisovaly. Romantismus byl nad pseudoklassicismem zvitezil a take po delsi cas skoro vyhradne opanoval pole, pfispivaje se sve strany ucinne a namnoze blahodarne k povsechnemu rozvoji ducha. Avsak grandiosni zapas nepfedpojatych duchu vsech naroduv, celici k onomu roz¬ voji, jakeho jest duch lidsky vubec schopcn, neustal a pusobil ve vsech moznych smerech k prohloube-

215

ni a vykrystalisovani novejsich vymozenosti ducha, a tak se stalo, ze i hlavni representant romantismu dozil se podobneho boje proti romantismu, jaky byl pfed pul vekem proti pseudoklassicismu zahajil. Proud realisticky, jehoz hlavnim representan¬ tem byl jiz v dobach nejvetsiho kvetu romantismu mezi Slovany Gogol, pozdeji pak Turgenev, Dostojevsky a jini, mezi Amerikany v novejsi dobe pak Bret-Harte a jini jinde, mohutny tento proud du¬ sevni pfitlumil valne oslhujici romantismus a pfiostfil se konecne v proud naturalisticky, jehoz hlav¬ nim zastupcem ve Francii byl, jak znamo, Emile Zola. Podobny osud, jako mel casern svym roman¬ tismus, maji realismus i naturalismus. Majit prave tak jako kazdy tak zvany ,,smer" sve stoupence i odpurce, sve prave i falesne proroky, ba i sve fanatiky mezi stoupenci i protivniky. Boj mezi obema hlavnimi proudy: romantismem a realismem, jakoz i naturalismem, jakozto krajni vyslednici realismu, jest posud jeste v permanenci a vede se tu a tam houzevnate, vasnive, ba fanaticky. Nam nenapada zde vysloviti se ni pro ten, ni pro onen; ale ze vseho, co mozno po¬ kladati za neklamne, zda se nam byti jisto, ze ro¬ mantismus pfes vsechen odpor svych stoupencu ztraci vzdy vice pudy, ze ubyva mu pfivrzencu, kdezto realismus vucihlede sili a mohutni, tak ze Ize vsim pravem za to miti, ze prave tak, jako pfed pul vekem romantismus, dfive neb pozdeji opanuje pole realismus, aby svedl tyz nebo podobny boj s naturalismem. Kdo asi vyjde z boje toho posledniho jako vitez, jest veci budoucnosti a nam, ktefi chceme po-

216

citati pouze s dokonanymi udalostmi a nechceme brati na sebe ukol proroku, staciz zde pouhe konstatovani stavu veci. Pojednavajice o zpusobu, jakym Viktor Hugo pracoval, nemuzeme a nesmime nan pohlizeti se stanoviska realistickeho neb docela naturalistickeho; nam nezbyva nezli klasti na nej a prace jeho mefitko jeho doby a jenom tu a tam poukazati k tomu, pokud a jak dalece srovnavaji se nekdejsi stanoviska jeho s ruznymi stanovisky doby novejsi. Nechf soudi kdokoliv o romantismu vubec a tudiz i o Viktoru Hugovi sebe pfikfeji, tolik po nasem nazoru Hugovi nepopf e nikdo: ze to hlava genialni, jeden z nejmohutnejsich pilotu v dusev¬ nim rozvoji lidstva, titan, jenz byl veskeren svuj zivot zasvetil praci na prospech lidstva — jeden z onech vzacnych charakteru, ktere majice, jak bez¬ na frase di, hlavu a srdce na pravem miste, snazili se ze vsech sil propracovati se z myslenkoveho chaosu, jenz zavifi hlavou kazdeho poctivce, kdy¬ koli se zahlouba v feseni problemu lidskeho ziti, ku stanovisku pokud mozna nejpovznesenejsimu, nebo prostym, zdanlive vsednim, ale pfece nejpfipadnejsim a nejvyznamnejsim slovem feceno — ku stanovisku nejlidstejsimu. Lidskost jest rubinem, jenz zafi ze vsech del Hugovych leskem zacaste az oslhujicim — rovnost, bratrstvi a evangelium lasky jsou themata, ktera byla zfidka kdy nekterym jinym basnikem v te mife nadsene hlasana jako Viktorem Hugem — proti otroctvi ve vsech moznych formdch, proti nevedomosti, pf edpojatosti, surovosti, spolecensky bide a jich puvodcum, jakoz i proti utlacovatelum a despotum boj oval maloktery basnik s takovym pfe-

217

svedcenim a s takovou vytrvalosti jako prave Viktor Hugo, tak ze zasluhuje svrchovaneho uznani, ba obdivu jiz jako pouhy clovek. Drama ,,Hernani", o jehoz prvnim provedeni byli jsme se sire zminili, nebylo, jak jiz pfipome¬ nuto, prvnim pokhsem vubec, ba ani ne prvnim pokus em dramatickym. Viktor Hugo mel jiz na svedomi nekolikero ,,nepromijitelnych hfichu lite¬ rarnich", zejmena svazek basni ,,Ody a ballady", dva romany ,,Bug Jargal" a ,,Han d'Islande'', psychologickou povidku ,,Posledni den odsouzencuv", ruzne pfispevky do casopisu, ba i tfi dramata, z nichz jedno ,,Cromwell" vubec ani provo¬ zovano nebylo, kdezto provedeni druheho ,, Marion de Lorme" bylo zakazano, a tfeti, ,,Amy Robsaert", prvotina, jiz byl Hugo die Scotova romanu ,,Kenilworth" v 17. roce veku sveho sepsal a pozdeji pod pseudonymem sveho svakra Fouchera v ,,Odeonu" provesti dal, bylo — vypiskano. Viktor Hugo byl tedy jiz zkusil obtizne fe¬ meslo literacke; byl jiz poznal ruzne jeho ,,slasti i strasti"; nebof od prvniho poetickeho pokusu, v kteremz byl roku 1817, tudiz v 15. roce veku sveho, rozhodny talent svuj prozradil a dosel chvalneho uznani ,,akademie francouzske", bylo minulo tfinact roku, po kterouzto dobu byl rovnez tak dbaly sveho vzdelani jako svych literarnich praci, jichz vytezkem jiz po nekolik roku se zivil. Dusevnimu rozvoji a vubec zpusobu Hugova tvofeni nebylo by Ize porozumeti, kdybychom neuvedli aspoh nejdulezitejsi nektera data zivotopisna. Cinime tak ve strucnosti co mozna nejvetsi a vyhradne jen se zfetelem k ukolu, jaky jsme si byli obrali.

21 S

Viktor Hugo narodil se dne 26. unora 1802 v Besangonu. Ded jeho mel sedm synu, z nichz pet zahynulo hned na pocatku valek revolucnich, sesty stal se majorem u pechoty, sedmy pak — otec Viktoruv — generalem. Viktor mel jeste dva bratry a byl nejmladsi. Kdyz se narodil, byl tak chatrny, ze kazdou chvili ocekavali jeho smrt. Jeste v patnactem mesici veku sveho byl tak slab, ze neudrzel hlavu vzpfimenou; klesalat' mu k prsickam. Ale prsa byla mocne vyklenuta a bedra siroka, dukaz to pevne konstituce telesne. Kmotrem jeho byl general Lahorie, jenz byl v fijnu 1812 pro spiknuti proti cisafi Napoleonovi I. s dvema jinymi generaly na plani grenellske zastfelen. Povahu Viktor-ova otce lici vrstevnici jako st'astnou smiseninu svobodomyslnosti, bodrosti a dobroty. Byl to vzdelany, zkuseny a vzorny vojin, kteryz i svym detem vstipil pojem povinnosti a cti. Chot' jeho lici se jakozto intelligentni, dobra, srdecna pani a pfedevsim jako vzorna matka. Bylat' katolickou z pfesvedceni, ale nikoli pry poboznustkafkou. V ohledu politickem byl ovsem mezi otcem a matkou Viktorovou zasadni rozdil: otec byl mezi prvnimi dobrovolniky republiky a pozdeji pfivrzencem Bonapartovym, matka pak royalistkou. Za nedlouho po narozeni Viktorove byl otec nucen odebrati se na ostrov Elbu, a prvni fee, ktere se Viktor ucil, byla italstina. Po cely rok byl otec s mista na misto pfcsazovan, az pak po¬ sleze Napoleonuv bratr Josef, v tu dobu kral Neapolsky, ucinil mu nabidnuti pfipojiti se k jeho vojsti.

191

zfidlem Dickensova tvofeni byla skutecnost. Nejzivejsi, nejdojemnejsi a nejzajimavejsi vyjevy v jeho romanech jsou odleskem vlastniho jeho mladi; cele casti nejpopularnejsich del jeho, jako jest ,,Oliver Twist", ,,Dombey and Son", ,,Pickwickove", ,,NicFolas Nickelby", ,,Martin Chuzzlewit", ,,01d Cu¬ riosity Shop" a zejmena ,,David Copperfield" ne¬ jsou v podstate nez umelecky zuzitkovane uryvky ylastniho zivota jeho, tudiz jakysi druh uryvkovite umelecke autobiografie. Zajimava tato zvlastnost Dickensova tvofeni tusena sice jiz za jeho zivobyti a to netoliko od kri¬ tiku a literarnich znalcu, nybrz i od nej sirsiho obe¬ censtva, ktere ma aspoh ponekud smysl pro ruznost basnickeho tvofeni. Ve Frosterove biografii sneseny jsou k tomu cetne doklady, zejmena v uryvcich Dickensovych zapisek, pfatelskych dopisu a rodinnych zprav o jeho zivote a cinnosti. Z dokladu tech vysvita nade vsechnu pochybnost, ze jsou skoro vsechny charaktery Dickensovy zalozeny a prove¬ deny na zaklade skutecnosti, slovem, ze jsou to co mozna pejvernejsi podobizny osob, s kterymiz bas¬ nik z vetsi casti v duvernem nebo i v nejduvernejsim styku zil a jez byl zacaste po mnoho let bedlive pozoroval a studoval. Forster uvadi vsechny Dickensovy pfatele a zname, ktefi mu slouzili v ohledu torn za model, ze¬ jmena a pfedevsim plati to o vlastnim otci Dicken¬ sove — Micawberu v ,,Copperfieldu". Dickensuv otec zemfel prave v dobe, kdyz Dickens o torn ro¬ manu pracoval; neni tudiz divu, ze pfes to, ze zachoval se otec ve skutecnosti k synu svemu, nejmirneji feceno otcimsky, licen jest v romanu verne sice, ale pfece setrne, ba s jakousi neznosti, s ja13*

192

kouz se byl k nemu Dickens i v zivote, kdyz byl na vrcholu sve slavy, choval. ^ Ne tak setrne zachoval se Dickens pfi portre¬ tovani svych znamych. Tak slouzil Dickensovi za model ku Haraldu Skimpolemu pfitel a kollega je¬ ho, biograf Byronuv, Leight Hunt. Dickens pro¬ vedl podobiznu jeho obratnym perem svym pfimo virtuosne, tak ze kazdy, kdo Hunta znal, portrait jeho take poznal. Umelecka nutnost v romanu kazala, aby Skimpole na zaklade toho, co pfedchazelo, a hlavne z duvodu z jeho povahy vyplyvajicich, zvrhl se posleze v povahu nicemnou. Dickens nevahal ani okamzik mezi pfatelstvim a zeleznymi pozadavky umeni: dokreslilt' v romanu obraz tak, jak toho umelecka nutnost vyzadovala — Harald Skimpole zvrhne se na konec ve skutecneho nicemu. Jak za takovych okolnosti vubec ani jinak byti nemuze, pfatele Dickensovi vytykali mu dusledne provedeni povahy v romanu jakozto prohfeseni na pfatelstvi; Dickens hajil se jednak neuprosnymi zakony umeni, vyzadujicimi dusledneho a bezohledneho provedeni, jednak poukazanim k tomu, ze portretoval i vlastniho otce sveho podobne verne, byt' i ne tak kfiklave nesetrne. Nahledy o tomto zpusobu ,,zuzitkovani pfatel" velice se ruzni. Nektefi pokladaji to za nepromijitelny hfich na pfatelstvi; jini, hajice suverennost basnickeho tvofeni, zastavaji se Dickense, pouka¬ zujice hlavne k tomu, ze povahu tak zalozenou, jako jest Harald Skimpole, nemohl a nesmel co pravy umelec jinak provesti, nez jak ji provedl. Ublizil-li tim pravzoru svemu, nepada pry vubec na vahu. V tomto pfipade vsak nemuze o ublizeni ne-

V dejinach moderniho divadla neni pfikladu tak zvlastniho pfedstaveni, jakymz dne 25. unora 1830 v pafizskem ,,Theatre frangais" zahajena — literarni revoluce... Provozovanf novy kus z pera mladeho, osmadvacetileteho autora, kteryz byl jiz nekolika prace¬ mi, versem i prosou, vseobecnou pozornost k sobe upoutal — a to autora nadmiru smeleho, kteryz nedbaje starych sablon a vyrudlych tradic esthetic¬ kych, jez byly az dosud za jedine platne vyhlasovany, nastoupil drahu zcela novou, drahu svou vlast¬ ni... Oproti akademicke uzkoprsosti a skrobenosti, oproti vodnate bezbarevnosti a dusevni obmezenosti, charakterisujici literarni plody starsich ,,osvedce¬ nych" vrstevniku, byl se totiz autor noveho kusu opovazil ve svych posavadnich pracich klasti vahu ^ pfedevsim na myslenku a pfirozenost, cimz zkostnatelou formalnost domneleho klassicismu pfimo do boje na zivot a na smrt vyzyval. Boj ten trval jiz nekolik let; ale az dosud bojovano jen ve spisech a novinach - ,,prkna znamenajici svet" byla az dosud bojem tim usetfena — a teprve pfipomenuteho dne mela zde byti svedena prvni bitva mezi klassicismem a romantismeim

202

Neni tudiz divu, ze byla cela Pafiz kteraz jest, mimochodem feceno, pro veci" tohoto druhu ode davna neporovnatelne vnimavejsi nezli chladna a stfizliva nase maticka Praha v zimnicnem roze¬ chveni. Kdokoliv o literaturu a divadlo jen pone¬ kud se zajimal, kazdy chtel byti pfedstaveni tomu pfitomen. ,,Dum" byl jiz nekolik dni pfed pfed¬ stavenim uplne vyprodan. Nejposlednejsi mista v nejodlehlejsich koutech divadla zakupovana za nejvyssi ceny: ,,divadelni aziotaze" byla v plnem rozkvetu. Vynikajici muzove, jako historik Thiers, Benjamin Constant a jini vyzadali sobe pisemne vstupenky od autora; slovem: napeti a rozechveni bylo vseobecne jako v dobach, kdy odehravaji se dejinne tragedie ve skutecnosti. Vse, co prvni pfedstaveni to pfedchazelo, drazdilo v nejvyssi mife vseobecnou zvedavost. Nekolik mesicu pfed tim bylo provozovani ji¬ neho kusu tehoz autora censurou zakazano. Autor, pozivajici ze soukrome pokladny kralovy pensi 2000 frankuv, odebral se k nalehani feditele, jenz byl kus ten ku provozovani pfijal, k panovnikovi Karlu X., aby vymohl zruseni zakazu. Kral pfijal autora vlidne a laskave; ale ponevadz byla v kuse take pfidelena uloha jednomu z kralovych pfedkuv, odpovedel panovnik, ze si pfeje, aby byli pfedkove jeho nechani na- pokoji, a dolozil, ze jest potfebi, aby byla posavadni svobode ponekud kfidla pfistfihnuta; ba vice — kral uznal i za dobre blahosklonne se omlouvati, a na doklad sve pfizne zvy¬ sil autorovi pensi z 2000 frankii na 6000, ale zakazu — neodvolal. Ani okamzik se nerozmysleje odmitl autor s povinnym dikem nabidnutou kralovskou podporu,

211)

Hugo nabidnuti pfijal a poslav na pocatku r. 1806 rodinu svou do Pafize, odebral se do Neapole. Prvni vzpominky Viktora Huga vizou se k do¬ mu, jejz obyval s matkou a s bratry svymi v Pa¬ fizi, a po nemz jiz davno neni ani pamatky. Prv¬ nim kamaradem jeho byl jakysi Delon, kteryz byl pozdeji k smrti odsouzen a jeste pozdeji jakozto velitel delostfelectva lorda Byrona v Recku zemfel. Viktor zacal choditi do skoly. Zatim vedl otec jeho dobrodruzny a svizelny* zivot v Neapolsku; bylte mu pfipadl nesnadny ukol, povestneho patriotu a banditu, Fra Diavola, kteryz s napetim veskerych sil proti francouzskemu usurpatoru bojoval, neskodnym uciniti. Teprve kdyz se tak stalo, povolal v fijnu 1807 rodinu svou z Pafize k sobe, a tak poskytnuta Viktorovi moznost jiz v utlem veku poznati Italii. Pobyt ten, ackoliv netrval nez neco pfes rok, nezustal na Viktora bez vlivu. Avsak kdyz dostal otec rozkaz odebrati se do Spanelska, poslal svou rodinu poznovu do Pafize. Zde obyvali dum s velikou zahradou, jejz Vik¬ tor Hugo pozdeji nekolikrate vice mene zevrubne popsal. Vzpominky Hugovy, jez se k domu tomu vizou, zuzitkoval ve svych spisech nescetnekrate. Zde dostalo se mu prvniho vyucovani ve smeru klerikalnim, o kteremz on pravi, ze ,,kfivi, co byla pfiroda rovnym ucinila" — zde poskytnuto na cas utociste proskribovanemu jeho kmotru generalu Lahoriemu, z jehoz ust mladicky Viktor po prve slysel slova ,,Volnost nade vse" a kteryz mu po prve cetl z Tacita. Zde zacala se rozvijeti sniva po¬ vaha jeho. Roku 1811, kdyz se zdalo, ze jest vlada francouzska ve Spanelsku aspoh ponekud zakotvena,

220

pfijel general Hugo do Pafize, aby rodine sve vy¬ mohl dovoleni ku pfesidleni do Spanel. Jiz v tu dobu prozrazoval mladinky Viktor ne¬ obycejne vlohy. V sesti nedelich naucil se spanel¬ sky, ovsem jen slovum a obratum nejnutnejsim, a vydal se pak s matkou za otcem, jenz se byl zatim do Spanel vratil, na cestu do Madridu. Cesta z Pafize do Bayonne trvala tenkrate de¬ vet dni. V Bayonne pak byli nuceni zdrzeti se ne¬ mene nezli cely mesic,'az dorazi do mesta hlavni voj posily do Spanelska vyslane. A zde devitilety Viktor — coz zda se nam byti zfejmym dukazem pfedcasneho vyvinuti dusev¬ niho — po prve pocitil ono sladcebolne tajemne chveni srdce, jez zoveme prvni laskou neb aspoh prvni, byt' i jeste neuvedomelou pfichylnosti k te neb one bytosti. druheho pohlavi. Za nedlouho vsak Viktor Hugo s matkou i bra¬ try Bayonne opustil a bytost, ktera v nem byla probudila prvni vfely pocit lasky, jiz vice nespatfil. Po nescetnych svizelich dorazila rodina konecne po tfimesicni ceste v cervnu 1811 do Madridu — a neni nizadne pochybnosti, ze i dlouha, vice mene romanticka, a bez odporu zajimava cesta ta nezu¬ stala bez vlivu na rozvoj Viktorova ducha a pfede¬ vsim na rozvoj cile a vznetlive jeho obraznosti. Otce v Madride nezastihli; meskalt' jako druhdy v Italii mimo hlavni mesto svadeje potycky s rozptylenymi povstalci v Quadalaxafe. Rodina Hugova ubytovana v nadhernem palaci. Kdyz pak se otec vratil do Madridu, poslan Viktor se starsim bratrem do slechtickeho scminafc, kdezto nejstarsi syn stal se pazetem krale Josefa. V seminafi torn pobyli oba bratfi asi rok; ale nicemu se ncpfiucili. Pfes

221

to vse nezustal i pobyt ve Spanelsku na Viktora bez hlubokeho a trvaleho vlivu; Hugo venoval mu pozdeji ve svych spisech mnohou zajimavou kapitolu. V prvnich mesicich roku 1813 zmenil se politicky stav veci — hlavne nasledkem porazky Napoleonovy v Rusku — i ve Spanelsku tou merou, ze general Hugo uznal za dobre poslati rodinu svou opet do Pafize. Nejstarsi syn, jenz se byl zatim stal porucikem, zustal ve Spanelsku, matka s Viktorem a druhym synem odejela do Pafize, kde se ubytovala v temze zahradnim dome, jejz byli pfed odjezdem do Madridu obyvali. Oba hosi jevili zfejme vliv pobytu ve Spanel¬ sku; bylit' hrdejsi, vaznejsi a sebevedomejsi nezli dfive — a neni nizadne pochybnosti, ze obraznost jejich, obzvlaste nepomerne vznetlivejsi obraznost Viktorova, opirajic se o nescetne dojmy romantickeho Spanelska, vzpruzila se ke konkretnim, ale za¬ roveh take vice mene skvelym, ba oslhujicim obrazum. Matka pokracovala ve vychovani svych dvou synku, pecujic v stejne mife o rozvoj dusevni jako telesny. Bylat', jak jiz pfipomenuto, katolickou; ale Voltaire byl na ni ucinil hluboky a trvaly dojem. Neni tudiz divu, ze vychovavala sve ditky dosti svobodomyslne. Pfedevsim nutno vytknouti, ze pficilo se ji ves¬ kere puceni; hosi ucili se vsemu hrave a bez velikeho pamahani. Vzdy a ve vsem meli neobmezenou volnost, pokud volnosti takove Ize popfati de¬ tem, yyzadujicim neustaleho dozoru. V dobe te pfichazelo do domu a do zahrady ku hfe asi tfinactilete devcatko, Adela Foucberova, J. Arbes: Sebrane spisy. XXXVI.

15

do ktere se dvanactilety Viktor s veskerou vrouc¬ nosti mladickeho srdce sveho — zamiloval. Ze ne¬ byla to laska pomijejici, toho dukazem jest, ze stala se tato Adela pozdeji Viktorovou choti. Za nedlouho byla rodina Hugova nucena pfestehovati ,se do noveho, mene pfijemneho a vyhodneho bytu; ale Viktor byl spokojen: bydlelt' nyni prave maproti domu, jejz obyvali rodice Adely. Zatim byl se politicky stav veci v neprospech Napoleonuv zmenil. Vojsko francouzske bylo nuceno vykliditi Spanelsko. General Hugo, jenz se byl 'cetnych boju zucastnil, kryl ustup armady fran¬ couzske. Nejstarsi syn jeho, jenz se byl jako kfidelni pobocnik otcuv zucastnil dvou bitev u Salamanky a Vittorie, vracel se s otcem do Francie. V Pafizi a vubec v cele Francii panovalo zim¬ nicne rozechveni, jez nezustalo bez vlivu na Viktora a jeho bratra. Az dosud byl zejmena Viktor tak pilne cetl vse, co mu nahoda poskytla, ze matka byla nucena vziti utociste k pujcovni knihovne, aby dychtivost jeho po cteni ukonejsila. Cetl romany, basne, povidky, ucena i neucena pojednani, vubec vse, co mu bylo z pujcovny poskytnuto. Nyni za¬ cal s bratrem studovati mapy a zajimati se, po¬ kud to v jeho stafi bylo vubec mozno, i o zalezi¬ tosti vefejne. Po padu Napoleona mela matka jako horliva royalistka upfimnou radost, kterouz s ni sdileli i jeji dva hosi. Avsak Napoleon s ostrova Elby uprchl, general Hugo nabyl zase vlivu a boje se, aby royalisticke smysleni matcino nebylo synum jeho na ujmu, uzil otcovskeho sveho prava a dal oba hochy do pensiondtu.

223

Svobode zvykli hosi div se nerozplakali, kdyz pfekrocili prah osudne budovy, kterou pokladali za ,,vezeni". V brzku vsak se v nezbytnou zmenu vpravili a zili i zde bezstarostne a dosti vesele. Jeste v pozdnim veku pfipomenul si Viktor Hugo casteji dobu v pensionate torn stravenou. Pravi sam o sobe, ze byl jako dite pravy despota; nestrpelt' pry nejmensiho odporu a nebylo-li pfani nebo rozkazu jeho vyhoveno, vzdy pry se snazil dodati jim durazu tfeba nasilim. Hosi vyucovani pfipravnym pfedmetum pro polytechnicky ustav, do nehoz meli po pfani otcove pozdeji vstoupiti; mimo jine poslouchali take pfednasky o fysice, filosofii a mathematice. V teto ob¬ zvlaste pry vynikli, zejmena Viktor, kteryz mel svou vlastni, vice mene nesnadnou methodu, jiz se sna¬ zil pocetni problemy nepfimo lustiti. V dobe te, kdy pfes bezpfikladne rozechveni nasledkem politickych a valecnych udalosti takfka kazdy druhy nebo tfeti clovek verse skladal, neni divu, ze versotepska horecka zufila i ve skolach, tudiz i v pensionate, v nemz se mel Viktor Hugo pfipraviti k studiim polytechnickym. On sam, ac¬ koli jevil nadani k mathematice, nemel k vede te zadne naklonnosti; jej poutaly vice basne. A kdyz se uvazi, ze v pensionate onom nemene nezli pfes dvacet zakii pokouselo se o versovani, neni divu, ze pokusil se o to i tfinactilety Viktor Hugo, dfive nezli mel o versi a basni vubec jen poneti. Prvni neurvale verse Hugovy venovany byly Rolandovi a jeho rytifskym cinum; ale nevynikaly nad nejprimitivnejsi stylisticka pensa. Hugo to ci¬ til; jah se pilne cisti Horace a Virgilia, ba ucil 15*

224

se jim na pamet a snazil se pfekladati mista, jez se mu zalibila, na jazyk francouzsky. Jelikoz i pfedstaveny pensionatu versoval, meli pensionatni yersotepci neocenitelnou podporu ve sve snaze. 'Skladanyt' netoliko ody, hymny a pisne vseho druhu, 'nybrz fabrikovany i divadelni kusy, jez take v nejvetsi tfide uciliste, kde upravovano v prazd¬ nych dnech primitivni jeviste, od zaku provozo¬ vany. Viktor Hugo hral skoro vzdy; sam take ne¬ jake hry napsal a hral v nich vzdy ulohu hlavni. Ze byl v tomto druhu neuvedomeleho a polouvedomeleho versovani nadmiru pilen a horliv, neboli jinymi slovy, ze byla versotepska horecka vnimavou dusi jeho s veskerou svou silou opanovala, toho nejpadnejsim dukazem jest, ze v starych papirech jeho nalezeno nemene nez asi tueet sesitku z let 1815 a 16, v nez byl prvotinne ,,plody ducha" sve¬ ho zanasel. Verse i prosa pojednavaji o vsem moznem a jsou zde zastoupeny skoro vsechny druhy basnictvi. Zejmena tragedie ,,Irtamene", jednajici o navratu Ludvika XVI11., pak die vzoru Voltairova psana tragedie ,,Atelie", dale ody, hymny, elegie, idylly, bajky, romance, madrigaly, rebusy, ctveroversi, ruz¬ ne pfeklady, ba i libretto ke komicke opefe — ve¬ smes vsak v duchu starych i novejsich klassikuv, proti kterymz Hugo za nedlouho tak neohrozene vystoupil. Z vetsiny techto praci pfedbeznych dyse vfela a hluboka laska k matce a ke kralovskemu rodu Bourbonuv, jehoz si matka tak vazila, ze byla odhodldna podstoupiti proh i obet' ,nejt£zsi.

225

Tak vznikly i verse, kterymiz tfinactilety pfivrzenec Bourbonuv nekolik dni po bitve u Water¬ loo na hlavu porazenemu Napoleonovi dava na jevo spravedlivy hnev, jakym tak mladicky poeta ,,nenavideneho tyrana" vubec poctiti muze. Za restaurace pracoval Viktor Hugo o svych pokusech basnickych v temze duchu a smeru royalistickem, toliko s tim rozdilem, ze basnicky talent jeho rozvijel se rychleji a zaroveh dosti samostatne. Kdyz pak roku 1817 vypsala francouzska aka¬ demie cenu za nejlepsi poetickou praci ,,o stesti, jez ma ve vsech pomerech zivota studium v zapeti", rozhodl se Viktor Hugo, ze bude take konkuro¬ vati. Napsav sve poeticke pensum, zadal je obvyklym zpusobem. Byl vsak tak neopatrny, ze ve svych versich zcela upfimne vyznal, zet' sotva 15 roku star. Porota shledavsi verse prozrazujici neobycejny talent, byla pevne pfesvedcena, ze ji chce starsi a znamy nejaky poeta mystifikovati, a proto pfisoudila vypsane ceny pracim jinym, kdezto o praci Hu¬ gove ucinila cestnou zminku. Kdyz pak byly cenou vyznamenane prace vefejne cteny, pfijaty verse Hugovy s nejvetsi pochvalou, ba Chateuabriand, v tu dobu nejslavnejsi clen akademie, nazval Huga ,,zazracnym ditetem". Neocekavane a pfekvapujici toto uznani dalo, jak se zda, dusevni cinnosti Hugove zcela urcity smer. Cvicil-li se az dosud jen jaksi instinktivne v basneni, pocal nyni versovati, ba i prosou psati uvedomeleji a s umyslem, vykonati v tomto smeru neco, s ceho jini nejsou. V pensionate byli nektefi mladistvi versotepeckove utvofili zvlastni krouzek ,pfatel literatury a umeni", v kteremz si sve prvotiny vzajemne pfed-

226

citali. Viktor Hugo prvnim vefejnym debutem — akademii pochvalena baseh jeho byla totiz vyti¬ stena — povzbuzen, prohlasil svym spoluzakum, ze ve ctrnacti dnech napise — roman. A take svemu slovu dostal. V pfipomenute Ihute vysel z pera patnactileteho autora prvni dosti objemny roman ,,Bug Jargal", v kteremz Ize zcela zfejme jiz pozo¬ rovati stopy zakladnich povahopisnych rysu, ktery¬ miz Hugo pozdeji nejzamilovanejsi sve reky obmyslil. Latka k romanu tomu vazena jest z povstani cernochu na ostrove San Domingu roku 1791. Otrok Bug Jargal zamiluje se do dcery sveho pana, ktera jest se svym strycem zasnoubena, jenz byl otroku tomu zivot zachoval. Z vdecnosti zachrani Bug Jargal mlade snoubence pfed zahubou, ktera jim hrozi o vzboufeni cernochu a zahyne konecne sam, byv belochy zastfelen. Bug Jargal byl tudiz netoliko svou lasku, nybrz i svuj zivot v obet' pfi¬ nesl. Bohuzel, ze roman ten v puvodni forme sve nevysel. Po osmi letech (1825) Hugo prvotinu svou pfepracoval a vydal ve forme velice zmenene. Pfes to vse Ize v nem najiti jiz zarodky netoliko zakladni myslenky a konfliktu, jichz Hugo v pozdejsich pra¬ cich svych casteji uzil, nybrz i zarodky nekterych z nejmarkantnejsich povah, kterymiz Hugo v ne¬ pomerne dokonalejsi forme umelecke zustavuje v ctenafi dojmy pfimo nevyhladitelne. Jiz tato prvotina jest, abychom tak fekli, oslavou obetovani se. Vfela pfichylnost mladickeho au¬ tora k trpicim a uhnetenym neopustila ho po cely jeho dlouhy zivot a prochviva takfka vsechny jeho

227

spisy. ,,Volnost a obetavost nade vsechno", bylo a zustalo Hugovym heslem. Bug Jargal, pravi Barbou, jest jako Ruy Bias, pozemsky ,cerv, zamilovavsi se do bohyne. Ze cti pfinasi zivot svuj v obet' jako Hernani. Trpaslik Habi-Brah pfipomina ohyzdnost zvonika Quasimoda a penavist saska Tribouleta. V ,,Bug Jargalu" vi¬ dime jaksi pfedbeznou stanici k popisu strasneho padu Clauda Frollo-a, ktereho Quasimodo srazi s veze Notre-Damske. Jako se ,,Obi" zachyti pfi padu do propasti na San Domingu za kofen stareho 3tromu, tak zachyti se i arcidiakon za rouru podstfesniho zlabu. Mene pstychave nezli po prve uchazel se Viktor Hugo po prvnim st'astnem debutu i o ceny jine, a take jich obdrzel: jako za odu ,,Verdunske panny", pak za odu ,,Znovuzfizeni sochy Jindficha IV.", kterouzto baseh byl sepsal za jedinou noc u loze nemocne matky, a konecne za baseh ,,Mojzis na Nilu", ktera vzbudila obdiv vsech, kdoz ji ctli nebo slyseli cisti a zvedeli, ze ji napsal sedmnactilety mladicek. Pfirozenof, ze po tak neocekavanych uspesich necitil Viktor Hugo nizadne naklonnosti k studiu polytechniky, ke kteremu byl urcen; i zadal otce, aby ho k navsteve ustavu toho nenutil. Otec, nemaje duvery v basnicke nadani svych synu, zdrahal se pfani Viktorove vyhoveti, posleze vsak pfece povolil, ale zaroveh prohlasil, ze nebude synum svym na dalsi studie nicim vice pfispivati. Viktor Hugo vystoupiv z pensionatu dal se zapsati jako posluchac prav, odstehoval se opet ku sve matce a zacal perem svym — vydelavati.

228

Pocalt' pracovati s pili a vytrvalosti pfimo neuve¬ fitelnou. V letech 1819 a 1820, ktera nan mela rozhodny a trvaly vliv, rozvinul mladistvy basnik ve vsech oborech basnictvi cinnost pfimo bajecnou. Zelezna vytrvalost jeho nemela sobe rovne. Vedle praci poetickych, v kterychz podlehaje vlivu matcinu opeval skoro vylucne nabozenstvi a kralovstvi, zabyval se take zurnalistikou a kritikou, pfispivaje do casopisu, jehoz smer jest jiz titulem oznacen: ,,Konservativni spisovatel". List ten byl mnohostranny a otiskl i Hugovy nektere pfeklady z Virgila a Luciana. Z kritik Hugovych z doby te zasluhuje pfipo¬ menuti uvaha o Merville-ove versovane komedii ,,Zdvofily muz" a Lamartine-ove prvotine ,,Pre¬ miere meditation poetique". Hugo byl versi temi pfimo nadsen a neskrblil chvalou. Zajimavo jest, ze byl si vedom trnite cesty, kterouz jest kazdemu nadanemu cloveku kraceti. ,,I ty," apostrofuje La¬ martina ve sve uvaze, ,,musis se pfipraviti, ze budes z naseho sveta, v nemz anarchic a ignorance vladne, vypuzen .. ." Velika cast basni z doby te ovsem nesnese pfisneho mefitka kritickeho, a take mnohe mys¬ lenky nebylo by Ize nyni snadno obhajiti. V po¬ zdejsich vydanich praci Hugovych byly z prvotin tech otisteny jen nektere, .a to nekolikrate pfepra¬ covane. Avsak pilnost Hugova v te dobe byla pfi¬ mo vzornou. Jedinym oddechem mu bylo, kdyz mohl s matkou navstiviti rodinu Foucherovu a spatfiti Adelu, nebo s ni nekolik slov promluviti. Tak zil asi po dva roky, kdyz dne 27. cervcnce 1821 matka jeho zemfcla. Hugo byl zdrcen.

229

Den po pohfbu zvestoval to sve Adele a nekolik tehodnu po te pozadal rodice za jeji ruku. Byla mu pfislibena; ale shatek odrocen na tak dlouho, az si mlady autor dovede perem svym vydelati tolik, aby mohl zinku svou slusne uziviti. Hugo zdvojnasobil svou pili, ale vydelek byl pfece jen maly. Zil chudicce, nemaje mnohdy am na veci nejnutnejsi, stav jeho nebyl prave zavideni hodny — 700 franku, jez si perem svym vydelal, mu¬ silo vystaciti na cely rok. K rade bratrove rozhodl se vydati sbirku svych versu, ktere — ackoli na spatnem papife — pfijaty velmi pfiznive, tak ze kazdy rok musilo byti uspofadano nove vydani. Verse vydane pod titulem ,,Ody a ballady" lisily se napadne od versu v tu dobu prave beznych. Hugo kladl duraz na zavazne zakladni myslenky a snazil se je vysloviti co mozna nejpoutaveji, abychom tak fekli, dramaticky. Zaji¬ mavo jest, ze jiz v teto prvni sve sbirce valne opotfebovane obrazy z pohanske mythologie nahradii novejsimi obrazy a obraty z theologie kfesfanske— po pasem mineni prvni rozhodnejsi krok k pozdejsi draze proti starym tradicim. Podobnou peci jako- zakladnim myslenkam ve¬ noval take forme svych versu; pilovalt a opravoval neustale, cimz vysvetluje se take veliky pocet variantu. Prvni vydani ,,Od a ballad" vyneslo Hugovi 700 franku. V brzku po te mel i kral Ludvik, kte¬ remuz bylo nekolik versu zalichotilo, st'astny napad; povolilt' mladistvemu basniku ze soukrome sve po¬ kladny 2000 franku rocni pense, coz Hugovi umo-znilo provesti nejvfelejsi pfani — ozeniti se.

230

Shatek konan v fijnu 1821. Svatebni hostina uspofadana nahodou v teze sini, v ktere byl gene¬ ralu Lahoriemu prohlasen rozsudek, a skoncila desnou katastrofou: starsi bratr Viktoruv, kteryz byl jiz delsi cas jevil dusevni rozruseni, o hostine — zsilel. Po svem shatku jal se Hugo s obnovenou chuti pracovati. V nekolika mesicich -dokoncil ctyfsvazkovy roman ,,Han d'Island", jejz byl jiz ro¬ ku 1820 psati zacal, a vydal jej r. 1823 anonymne. V podstate jest roman ten prace pouhe fan¬ tasie, bez reelniho podkladu a piny piravdenepodobnosti. Tu a tam zfejme upomina na Waltera Scotta, ale pfedci jej u vyhledavani kontrastu a monstresnich seen, ktere se ovsem take stfidaji se scenami jemnymi, obzvlaste tam, kde pod vlivem vlastni sve lasky lici Hugo momenty milostne. Nektera liceni, obzvlaste krajinomalba, prozrazuji vsak jiz zde pero nadmiru vnimave pro charakteristiku. Prvni vydani prodano za 1000 franku; ale kri¬ tika vrhla se na dilo to s bezpfikladnou neurvalosti a pocinala si urazlive. Toliko dva, tfi kritikove vy¬ slovili se o praci te pochvalne. Pfes to bylo prvni vydani v brzku rozebrano, a za druhe vyplaoeno jiz 10.000 franku. V tu dobu byl Hugo po nejaky cas si)olupracovnikem literarniho listu ,,Revue frangaise", a na¬ psal take, ovsem jednostranne, pojednani o Voltairovi, o kteremz po letech zcela jinak soudil, nezli v dobe, kdy vezel jeste po krk v nazorech legitimity a vubec v tradicich, jez mu bylo vycho¬ vani vstipilo. Mimo to vyslovil sc take o lordu Byronovi, vsak nepomerne pfipadneji nezli o Voltairovi.

231

Zatim byl se Hugo seznamil a spfatelil s mnohymi vynikajicimi nebo nadejnymi literaty, ze¬ jmena s onemi, ktefi nejevili pfilisne naklonnosti k literarnim tradicim. V dubnu 1826 byl jmenovan rytifem cestne legie, navstivil s choti a ditkem svym sveho otce v Blois, zucastnil se slavnosti korunovace Karla X. v Remesi, podnikl s Lamartinem a Nodierem vylet do Alp a vydal s nimi spolecne popis vyletu toho. Vrativ se do Pafize, uspofadal nove vydani ,,Od a ballad", v nemz ody od ballad oddelil a pfedeslal pfedmluvu, jakesi vyznani poeticke viry, v kte¬ remz klade duraz na volnost basnicke produkce, ale zaroveh pfipomina, ze nesmi byti volnost ta bezuzdna, nebof ,,cim smelejsi a originelnejsi jest zakladni myslenka, tim bezvadnejsi musi byti pro¬ vedeni jednotlivosti". Zcela logicka dedukce ta vsak rozpoutala pra¬ vou boufi mezi pfivrzenci zkostnatele formalnosti proti smelemu novotafi. Hugo sam nebyl si posud jeste uplne vedom toho, co a v jake zpusobe ma byti zmeneno; ale proklamovani ,,volnosti pro¬ dukce", t. j. odchyleni se, ba odtrzeni se od imitujicich pseudoklassiku popudilo tyto v takove mife, ze jali se ve vsech tonech — spilati. Vsak netoliko pseudoklassikove, i royalistc zacali se proti Hugovi boufiti od okamziku, kdy se¬ psal odu na vendomsky sloup, v kterez glorifikoval vitezstvi francouzske armady, slovem od okamziku, kdy vyslo na jevo, ze byl politicky svuj nazor zme¬ nil, tak ze mezi nazorcm otcovym a jeho nebylo vice podstatneho rozdilu.

232

Vse to byly vsak pouhe literarne kriticke pfehahky — vlastni boufe a revoluce vypukla, az kdyz nenavidene a hanobene novotafstvi zmocnilo se je¬ viste. Viktor Hugo sepsal prvni drama ,,Cromwell". Puvodne psal je pro jeviste a vylozil take proslaslavenemu tragedovi Talmovi zasady, kterymiz se chce fiditi. Talma zasady ty schvalil. Ale dfive nezli byl Hugo hotov, Talma zemfel, a Hugo ne¬ maje pro sveho reka vhodneho interpreta, pustil se zfetele provedeni a napsal ,,Knihove drama", jez na sklonku r. 1827 vydal. Netoliko drama, nybrz, a to pfedevsim pfedmluva, v kterez byl vylozil sve zasady vzhledem k pracim dramatickym — vzbudily sensaci a boufi odporu. Odchylovalyt' se od posavadnich nazoruv o dramate tak napadne a zaroveh bezohledne, ze mohli je ,pseudoklassikove" pravem nazvati ,,slapanim posvatnych zakonu". Nahledy Hugovy kulminuji v nasledujicich za¬ kladnich vetach: Drama jest zrcadlo, v kteremz se obrazi prava tvaf pfirody. Ulohou umeni jest studium celici k odkryti prapficin udalosti, mravuv a povah lidskych. Pouha krasa nema vyhradneho prava; umelec musi venovati pozornost svou i charakterisujici vsednosti a trivialnosti. Mimo to klade Hugo vahu na to, ze jazyk neni ztrnulym, ze kazda doba mluvi a pise svym vlastnim jazykem a proto ze ma spisovatel pravo brati utociste k novym obratum a stvofiti novy sloh. Ke konci vzpira se kardinalni zasade staroklassicke — jednote mista - a pfipousti toliko jednotu deje.

233

Zasady tak proste a pfirozene, proti kterymz by za nasich dnu sotva ktery estheticky sosak vy¬ stoupil, mely pfed vice nez pul stoletim v zapeti pravy pfival brosur a pamfletu, v kterychz doti¬ rano na Viktora Huga s bezohlednosti zacaste surovou. ,,Smesnosti" a ,,blaznO'VStvi" byla slova uhlazena; Hugo parodovan a persiflovan, spousta spat¬ nych i dobrych vtipu musila vypomahati, kde ne¬ bylo duvodu. V tu dobu, a to v noci ze dne 28. na 29. ledna zemfel nahle, byv ranen mrtvici, Huguv otec, jenz meskal prave v Pafizi a jemuz bylo drama ,,Crom¬ well" venovano. ,,Cromwell" nebyl vsak prvni dramatickou ptraci Hugovou. Jiz roku 1821 zacal psati spolecne se spi¬ sovatelem Soumetem drama die Scottova romanu ,,Kenilworth". Prvni tfi akty, jez Hugo napsal, se vsak Soumetovi nelibily. Hugo drama dokoncil, ale odlozil a vice na ne nemyslil. Po sesti letech, byv na ne svakrem svym Foucherem upozornen, svolil k tomu, by je dal svakr pod svym jmenem v divadle ,,Odeon" provesti, coz se take stalo. Ale prvotni kus ten, jehoz titul byl ,,Amy Robsart", bez milosrdenstvi — vypiskan. Napsav a vydav novou sbirku basni pod ti¬ tulem ,,Les Orientales" a kratkou povidku ,,Po¬ sledni den odsouzencuv", odhodlal se Hugo napsati nove drama. Impulsem byl mu skvely uspech, ja¬ keho byl dosahl Alexander Dumas romantickym svym dramatem ,, Jindf ich III." Nejaky cas hledal Hugo latku a reka, pak po nekolik mesicu pfemital a kdyz byl latku v duchu urovnal, jal se psati. V pru¬ behu 19 dnu byly napsany prvni tfi akty; — ctvrty akt byl hotov ve 24 hodinach, pfi cemz Hugo ne-

234

spal a nejedl — a ve ctyfech nasledujicich dnech bylo drama ,,Souboj za Richelieua" hotovo. Titul byl pozdeji zmenen v ,,Marion de Lorm". Hugo pfecetl kus svuj pfed vybranym posluchacstvem, v kteremz byli zastoupeni nejznamenitejsi soucasni literati, jako na pf.: Balzac, Alfred de Musset, de Vigny, Saint-Beuve, Merimee, Soulie a Alexander Dumas, kteryzto posledni nenalezal dosti slov pochvaly; bylte v pravem slova smyslu unesen. Zprava o hlubokem dojmu, jaky bylo pouhe pfecteni kusu na vybrane posluchacstvo ucinilo, rozletela se po Pafizi — a tfi divadelni feditele uchazeli se o pravo provozovaci. Ale kus byl jiz zamluven pro ,,Theatre fangaise", a titulni uloha svefena slavne herecce Marsove. Zkousky zahajeny, ba kus byl jiz skoro uplne nastudovan, kdyz rozletla se povest, ze bylo pro¬ vedeni censurou zakazano. Zaminka byla prosta: censofi poukazovali k tomu, ze pry jeden z pfedku panujiciho krale Karla X. (Ludvik XIII.) jest ve ctvrtem aktu charakterisovan jakozto slaby, ukrutny, poverecny a smesny panovnik, coz pfes to vse, ze souhlasila charakteristika ta s dejinami, stacilo k zakazu. Viktor Hugo pokusil se o zruseni za-' kazu nejprve u ministra Martignaca, a kdyz zde niceho nepofidil, ve zvlastni audienci u krale Karla X., kteryz jej sice, jak jsme byli jiz na pocatku teto stati v strucnosti pfipomenuli, pfijal velmi vlidne, ba i posavadni pensi mu zvysil, ale zakazu — neodvolal. Neodvolani zakazu pak melo za nasledek, ze Viktor Hugo, chteje intendanta ,,Theatre frangaise" od^kodniti, napsal v osmi dnech nov6 drama

235

,,Hernani", o jehoz bouflivem provedeni jsme jiz referovali obsirneji. Tolik videlo se nam byti potfebno ve struc¬ nosti pfedeslati ze zivota Hugova, nezli pocneme zkoumati, jakym zpusobem pracoval. Jiz z toho, co jsme byli pouze naznacili, jest zfejmo, ze sam dosavadni zivot Huguv byl zvlastni a abnormalni. Dojmy, jake byly na rozvijejiciho ducha jeho jiz za dob detskych a pozdeji za dob jinosskych pusobily, jsou netoliko hluboke, nybrz i piny kontrastuv, a zejmena takoveho druhu, jejz jsme pozdeji oblibili si nazyvati v pravde roman¬ tickym. Jiz v utlem mladi poznal Hugo carokrasy Italic a jako hoch romanticke Spanelsko. Na koho, jenz maje jen ponekud vnimavou dusi a vznetlivou povahu, zustaly by dojmy tohoto druhu bez vlivu ? V ci dusi nepusobily by k obnoveni nescetnych obdobnych obrazu ? Pfipomeneme-li si vsak take, ze mladicky Hugo, jak sam vypravuje, naslouchaval casto vy¬ pravovani sveho otce o- dobrodruzne vyprave proti jednomu z nejromantictejsich lidi, jaci kdy existovali — Fra Diavolovi; pfipomeneme-li si desnou katastrofu o Hugove shatku a vubec vse, cim se posavadni zivot Huguv od klidneho, normalniho zivota obycejnych smrtelniku tak napadne lisil, shledame zarodky tehoz nazoru v svet, jak jevi se v dilech Hugovych, jiz v jeho osudech. Autor, ktery mel liceny prubeh zivota za sebou, ktery byl zaku¬ sil, co jsme byli prave o Hugovi vypravovali, ne¬ mohl byti ve svych pracich jinaky, nezli jak se nam jevi Viktor Hugo. Pocalt' ovsem jako kazdy — imitaci; ale jakmile si byl osvojil jen ponekud samostatnejsi pero, vazi jiz skoro vylucne ze sve duse

2.3G

a pise jen tak, jak mu poeticke svedomi, v te dobe ovsem jeste, abychom tak fekli, poeticky instinkt, kaze. Impulsy jsou ruzne. Brzo vzpominky, brzo kitky historicke. Ohniva fantasie a vzdy elastictejsi ovladani slohu konaji zacaste prave divy. Pravda, t. j. liceni konkretnich pfipadu zpusobem nejpfipadnejsim a barvami nejvernejsimi, coz za nasich dob nazyvame proste licenim realistickym, ovsem ustupuje valne do pozadi; za to leskne a tfpyti se vse v neskonale krasnych barvach duhovych a magicky lesk ten zvysuji drsne, ba zacaste odporne kontrasty ruzneho druhu. Avsak nechf vytyka se plodum Hugovym, jez byl sepsal az do provedeni dramatu ,,Hernani", z kterehokoli stanoviska esthetickeho cokoliv, tolik, trvame, neupfe jim nikdo, ze vynikaji co do pojeti i provedeni neobycejnou razovitosti, samostat¬ nosti a puvodnosti. Pficina toho jest po nasem mi¬ neni prosta a pfece od esthetikuv vsech barev zfidka kdy po zasluze ocenena — Viktor Hugo byl, jako vetsina genialnich autoru vsech veku — samouk. Trvame, ze kdyby byl probehl pfedepsane skoly obycejneho vzdelani, kdyby se byl jiz ve skole se¬ znamil s vynikajicimi basniky a autory jinych dob a narodu, byl by bezpochyby jiz v prvni dob£ sveho tvofeni psal se zfetelem na zdedene zakony estheticke, byl by psal umerneji, hladceji, tradicionelneji a nebyl by proti sobe post val takove spousty odpurcu, slovem, byl by se vice mene vpravil v du¬ cha ustalenych nazoruv a forem, a byl by, jak pfi jeho velikem nadani vubec ani jinak byti ne¬ mohlo, vynikl ve vsech moznych odrudach tradicio¬ nelni poesie; ale nikdy nebyl by se stal tim, cim

237

prave jest, autor em puvodnim, kteryz dobe sve vtiskl raz sveho ducha — hlavnim representantem novych nazoruv a takovych tez forem, bez cehoz v kultufe kazdeho naroda trva stagnace a ktere Jedine podmihuji pokrok netoliko v umeni, nybrz i v dusev¬ nim smeru viibec. Autor nepuvodni, neodvazujici se nikdy pfes tradicionelni meze, nalezne u vrstevniku, odchovanych z vetsi casti v techze neb aspoh podobnych tradicich jak on, vzdycky otevfena srdce a vnima¬ vejsi mysli; byva vzdycky snadneji pochopen a ocenen a take rychleji a vseobecneji obliben. Avsak pusobeni a vliv jeho nemiva dlouheho- trvani: mnohdy hyne s dnem, pro ktery byl pracoval, oby¬ cejne pak s generaci, v jejimz duchu byl tvofil, nebo spravneji feceno, vice mene imitoval. V de¬ jinach umeni a vubec v dejinach rozvoje dusev¬ niho miva vzdycky misto jen podfizene, nebo byva jako pouhy balast mlcenim pomijen. Neco podobneho o Viktoru Hugovi pronesti nelze. Byf i tu a tam byly ruzne impulsy zfejmy, samostatnost a boj jeho o ni jsou tak velike, ze zajist'uji mu jiz samy o sobe v dejinach rozvoje dusevniho nesmrtelnost. On sam podrobil za nedlouho po provedeni dramatu ,,Hernani" pfedchazejici spisovatelskou cinnost svou pfisne autokritice, a netajil si jiz roku 1834, ze jest v posavadnich pracich jeho mnoho ,,nezraleho, nehotoveho a nedostatecneho", ale zaroveh nemohl neuznati, ze naleza se na draze ustavicneho rozvoje a pokroku. Zcela bez obalu a upfimne vyslovuje se mimo jine v tento smysl: ,Jsouf mezi tim historicka zkoumani a sneni, ele¬ gie a feuilletony, kritiky a basne. Uboha kritika .1. Arbes: Sebrane spisy. XXXVI.

16

23S

a jeste ubozejsi poesie! Jsou tu verse rozmarne, jakoz i velikolepe a plactive; cestne a divoke deklamace proti kralovrahum; kapitoly, v kterychz jsou muzove z roku 1793 polehtavani epigramy z ro¬ ku 1754; drobne nepoeticke satiry, charakterisujici dosti dobfe royalisticky voltairianismus z roku 1818, odruda to, ktera jiz vymira. Dale reformacni sny o divadle a pfani o trvale, nezmenitelne statni for¬ me ; zkouseno zde ve vsech moznych slozich, pocinaje pamfletafskym sarkasmem, az po oratorsky bombast; vsechny druhy instinktu, pracujiciho k do¬ cileni obnoveni literatury, nechf jevi se v planech ku tragediim, jez byly zosnovany v kolleji, nebo v planech o zmene vlady, ve skole osnovanych." Ze slov tech jest nade vsi pochybnost zfejmo, ze V tu dobu dvaatficetilety Viktor Hugo nebyl si jeste naprosto vedom konecnych cilu. V duchu jeho pano¬ val bezpfikladny chaos mlhavych, teprve se krystalisujicich myslenek, nazoruv i forem. Citil, ze posavad¬ ni stav veci nemuze a nesmi potrvati, nema-li zustati dusevni stagnace vpermanenci; citil, ze jest reforma literarni nutna a nevyhnutelna; ale posud jeste nevedel, v jakem smeru a jakym zpusobem ma byti provedena. Co byl az dosud provedl, byly pouhe pokusy, diktovane z vetsi casti instinktem nebo nasiedky ruznych impulsu, mezi kterymiz im¬ puls shakespearovsky nebyl prave neposleclni. Esthetikami sve doby vyskoleny autor ovsem nebyval by ani dost malo na rozpacich. Byl by si proste pomyslil: Tak a tak jsem se tomu pfi¬ ucil ve skole a z knih — tak a nejinak se to kritice a pfedchudci i kritikou odchovanemu obecen¬ stvu libi, a proto budu se proste fiditi panujicim

239

vkusem. Ale autodidakt Hugo, nemajici v tradicich skolnich skoro zadne opory, byl nucen nastoupiti svizelnou skolu svepomoci, vlastniho zkoumani a takove tez dusevni prace, dustojne literarnich athletu, jakym se byl pozdeji osvedcil. Jediny kompas, ktery mu z labyrintu, v kterem se byl octl, ukazoval, ovsem v mlhave dali, konecny cil — byla vrouci, plamenna laska k volnosti. ,,Vol¬ nost nade vsechno!" bylo jeho heslem; bylo i zu¬ stalo mu voditkem po vsechen zivot jeho. A takt' jiz tenkrate spfatelil se s myslenkou, ze volnosti musi byti stuj co stuj klestena draha netoliko v zi¬ vote obcanskem a statnim, nybrz i v umeni. Viktor Hugo vsak neni puvodcem, ani obnovitelem romantismu vubec, ba ani ne ve Francii, nybrz pouze hlavnim jeho zastupcem v nasem sto¬ leti. Stoupenci noveho smeru, jako Alfred de Mus¬ set, Lamartine, Balzac, Alexander Dumas, Nodier, Gautier, Alfred de Vig:ny a jini, v literatufe svetove vyznacne literarni individuality — nebyli tudiz ani pfed pul vekem nohsledy Hugovymi, nybrz jen pfivrzenci noveho, posud jeste se krystalisujiciho smeru, jehoz prazarodky nutno hledati ve stfedoveku. Dusevni pfevahou vynikajici, samostatne myslici a tvofici vrstevnici Hugovi citili podobne jako on nevyhnutelnost literarniho obrozeni, a myslenka ta je pojila v jeden kruh. Obrozeni to bylo vsak jiz v jinych narodech bud dokonano, jako v Nemecku, kde vedle bratfi Schlegluv (ktefi byli ze stfedoveku vynesli Sha¬ kespeara, Lope de Vegu, Calderona atd.) Herder, •Lessing, Schiller a Goethe byli svuj ukol jiz vykonali; bud jako v Anglii, kde po ossianske ho¬ recce lord Byron novy smer byl zahajil, nebo jako 16*

240

ve Francii teprve se provadelo. Nesmimef pustiti se zfetele, ze v dobe te dalo se podobne obrozeni i u jinych narodu, kde jednak vlivem osvezeneho narodniho basnictvi, jednak neodolatelnym vlivem genia Byronova pocaly kliciti nove nazory, mys¬ lenky i formy — jako v Polsku pusobenim Mickiewiczovym, v Rusku pak Puskinovym. I u nas bylo jiz kratce po te, kdyz byl Viktor Hugo zacal lite¬ rarne pusobiti, podobne obrozeni zahajeno. Kollarovy znelky, napotomni ,,Slavy dcera" byly r. 1834, kdy Hugo vydal vyse pfipomenutou autokritiku, jiz nemene nezli tfikrate tisteny (1821, 1824 a 1834). Take Celakovskeho basne byly jiz vysly v druhem vydani (1822 a 1830); slovanske narodni pisne a jeho ,,Ohlas pisni ruskych" byly jiz v rukou ctenafstva, a genialni Karel Hynek Macha pracoval prave o svem nesmrtelnem ,,Maji". Slovem, kvaseni bylo vseobecne a obrozeni delo se ruznymi vlivy a impulsy. Ve Francii 'za¬ hajeno bylo jiz davno pfed Viktorem Hugem. Prv¬ nimi piloty byli Andre Chenier, jenz zahynul ve velike revoluci pod guillotinou, a Beaumarchais, kteryz svou ,,Figarovou svatbou" zahajil zcela novy smer a vpletaje do svych praci myslenky sve doby, budil co nejzivejsi interes divactva. Vedle techto dvou nalezi zasluha o novy smer pfedevsim dcefi slavneho ministra Neckera, ducha¬ plne pani Staelove, a Chateaubriandovi. Za Napoleona L, kteryz sice zevne a na oko literaturu zalozenim akademie, vypisovanim cen a povzbuzovanim literatu podporoval, ale v pravde despocii svou ji ochromoval, ponevadz nemela ne¬ vyhnutelne volnosti, vykazuje pisemnictvi francouz¬ ske nescislnou fadu ploduv, ale vesmes del vznik-

241

lych jako vznikaji plody na zakazku s urcitou ten¬ denci objednane: del zacaste v nejvyssi mife ,,korrektnich", s bezpfikladnou pili vypulerovanych, ale chladnych, suchoparnych a skrobenych, az cloveka pfi cteni mrazi. Plody i puvodcove jejich jsou z vetsi casti jiz davno zapomenuti, a sahne-li dnes i nejtrpelivejsi ctenaf po kteremkoli dile torn, nedocte je nebo se pfi nem uziva. Vizme jen, co pokladano tehda ve Francii za jedine moznou tragedii! Dej kusu nesmel byti vazen z pfitomnosti, ba ani z nedavne minulosti, nybrz z davnovekosti, co mozna nejdavnejsi. Pfednost davana dobam mythickym. Latka musila byti veskrze vazna, tudiz ,,dustojna" — a rekem nemohl byti obycejny smrtelnik, nybrz vzdy nejaky ,,buh" nebo pozemsky ,,polobuh", tudiz kral nebo knize. Duka¬ zem, ze Ipeno na tomto pozadavku houzevnate, jest okolnost, ze ani nejsmelejsi autor one doby, Vol¬ taire, kteryz nikdy novot se nelekal, neodvazil se ve svych dramatech prohfesiti se proti kardinalnimu pozadavku tomu. Co do formy, musilo byti setfeno Aristotelovske jednoty mista, jednoty deje a casu — stuj co stuj. Rec pak nesmela byti charakteristickou, nybrz ,,vysoce basnickou"; kazda osoba byla tak laskava, ze mluvila k obecenstvu jazykem autorovym v pekne vypulerovanych alexandrinech a vzdy jen vazne, dustojne, slovem ,poeticky", jak slovo to tehda pojimano. Tragickych konfliktu nebylo vubec ani tfeba; stacilf zacaste pouhopouhy zdramatisovany, vlastne sdialogisovany pfibeh. Vaseh a naruzivost musila si dati libiti ,,uslechtila poeticka pouta", t. j. mu-

2-12

sila pusobiti jen jaksi jako limonada - umirhujic a ochlazujic. LTprostfed celeho davu duchaprazdnych formalistuv uzkoprsych, îce mene patolizavych literatu jediny Chateaubriand s\ ezesti a duchem vynikal. Jeho povidka ,,Atala", jDak veliky roman ,,Duch kfesfanstvi", jakoz i ,,Mucedlnici" napadne se lisi od plodu vrstevnikuv. Pravdaf sice, ze tu dosti bombastu a pfedevsim ocividna snaha hledanymi obraty pfekvapovati; ale vfelost citu, mnoho pfirozenosti, stastne volene a vhodne provedene obrazy, kvetnata mluva a pfedevsim, zejmena v ,,Atale", zavi¬ denihodna schopnost liciti velikolepe dojmy pfi¬ rodni zpusobem rovnez tak pfirozenym jak lapidarnim, nelze mu upfiti. Bylte skutecne povahou v pra¬ vem slova smyslu poetickou, pfevahou vsak lyrik. Duchaplna Staelova pak netoliko svymi ro¬ many, v nichz jevi bystry talent pozorovatclsky a vynalezavost, nybrz, abychom tak fekli, i ,,literarne praktickymi" spisy svymi razila drahu novotafstvi. Jsouc za velike revoluce nucena opustiti vlast, uchylila se do Svycarska, pak do Anglie; po prohlaseni cisafstvi zase se vratila, ale za nedlouho byla nu¬ cena poznovu opustiti vlast a uchylila se do Ne¬ mecka, V cizine i ve vlasti stale se obirala literaturou, a odvazila se sepsati i jakysi druh poetiky, v kterez se snazila poukazati k rozdilu mezi starou a novou literaturou, davajic zfejme pfednost lite¬ ratufe nove, coz melo za nasledek, ze spis jeji od nohsledu pseudoklassicismu vasnive byl kacefovan. V jinem spise ,,De rAllemagne" (O Nemecku), jenz vysel r. 1810, rozvinula obraz Francouzum nezna¬ meho sveta nemcckcho a poukazala k tomu, ze od doby, kdy byl Voltaire v Nemecku meskal, cela

213

fada spisovatelu, jako Herder, Lessing, Schiller, Goethe a jini, vytvofili novy svet myslenkovy, kdez¬ to Francie setrvala na poli literarnim v dusevni stagnaci. Spisy svymi zkypfila tudiz Staelova pudu novemu smeru, a mnoha z jejich myslenek padla v urodnou pudu. Jeji i Chateaubrianduv duch pu¬ sobil netoliko na Viktora Huga, nybrz i na celou fadu otevfenych hlav a vnimavych duchu mladsich, kterymz se byl posavadni pseudoklassicismus v pravem slova smyslu zhnusil. Vsak nejen tyto vlivy — i vliv nepomerne mocnejsi, vliv giganta Shakespeara, kteryzto vliv biografove Hugovi takfka mlcenim pomijeji, dluzno vziti v uvahu. V dobe, kdy psal Hugo sveho ,,Cromwella", proveden v Pafizi Shakespearuv ,,Othello", ovsem po francouzsku ,,pfistfizen", ale pfece jen duchem Shakespearuv. Neni zadne pochybnosti, ze provedeni ucinilo na Huga hluboky dojem; nebof nasledkem provedeni toho dal svoleni ku prove¬ deni sve dramaticke prvotiny, ,,v kterez podobne jako ve hrach Shakespearovych stfidaly se vazne sceny s komickymi". Avsak prave tak jako byla Hugo\a prvotina vypiskana, nedocilil pfed tim ,,Othello" zadneho uspechu — Pafizane se mu pro¬ ste vysmali. Nemohlif pochopiti, jak muze byti tragedie zalozena na takove malichernosti, jako jest — kapesni satek, a v zname scene, kdy Othello zada od Desdemony svuj satek a zvola: ,,Mon mouchoir — mon mouchodr!" vypuklo cele divadlo v fehtavy smich, a kus byl ,,P'Ochovan". Opakujeme, ze dojem Shakespearova ,,Othella" a jinych snad kusu Shakespearovych, jez byl Hugo die vseho studoval, byl na Huga hluboky. Neni

244

pochybnosti, ze bystry duch jeho zacinal chapati pravou podstatu dramatu, zejmena mocny ucinek kontrastuv a vyznacnych charakteruv; ale rovnez nelze pustiti se zfetele, ze byl mocny a prospesny vliv ten osudne paralysovan rozhodnym neuspechem Shakespearovym. Psati vylucne v duchu a zpusobe Shakespearove bylo tolik, jako psati do pisku, pouze pro svou vlastni zabavu — obecenstvo, a to i ona cast obecenstva a literactva, jez byla pfiznive naklonena novotam ve smyslu protiklassickem, nemelo pro genre Shakespearovsky nej¬ mensiho smyslu. Tim mozno po nasem soudu aspoh pomerne vysvetliti labyrim, v jakem se byl Hugo v dobe te octl. Nechf pokousel se o cokoli, vse melo v za¬ peti odpor a boufi, se vsech stran zela na ubo¬ heho basnika nenavist v nejobludnejsich skraboskach. Krome nekolika vernych stoupencu noveho, posud jeste nevyspeleho smeru, nemel po svem boku nezli onu cast obecenstva, ktera spise jen z pouhe zvedavosti zajimala se o plody jeho du¬ cha a kupujic spisy jeho mimodek a snad i proti sve vuli pusobila k tomu, ze nestal se pfedcasne nemoznym nedostatkem hmotnym. Nerovny dusevni a literarni boj toho druhu, jaky byl Viktor Hugo zahajil a pozdeji dobojoval ve Francii, jest ovsem mozny toliko u narodu velikych, kde jiz pouha zvedavost obecenstva staci, by autor nezahynul hlady; u nas V Cechach jest takovy boj naprosto nemoznym. LT nas staci jediny, za¬ caste jen zdanlivy nebo jen momentanni neuspech literarni, aby byl autor, byt' sebe nadanejsi, bud na dlouho nebo navzdy odstranen s bojiste. U nas se takove a podobne boje nevedou a vesti nemo-

245

hou u nas vzdy cekame, az a jak nejaka mys¬ lenka zvitezi za hranicemi — a teprve po te, kdyz jest vse uz dobojovano, odbyto a urovnano, kdyz uz neni zadneho nebezpeci, kdyz zcela jiste muze¬ me pocitati na souhlas vetsiny nebo na uspech aspoh pomerny, pfiznavame barvu. Jen zfidka kdy odvazili se u nas podobnych zasadnich boju literarnich smeli a odhodlani du¬ chove, ale vetsina jich byla udupana — jen ne¬ ktefi, st'astnymi okolnostmi podporovani, vyvazli, ne sice bez ran a pohromy, ale pfece aspoh zi¬ votem, tak ze ve svem pusobeni literarnim mohli pokracovati. Zcela jinak bylo ve Francii, kdyz se vsech stran dotirano na Viktora Huga a jeho stoupence nejhnusnejsimi zbranemi odporu, usmesku, posme¬ chu a hanobeni. Kdyby nebyl mel Hugo aspoh pomerne opory v obecenstvu, neni nizadne pochyb¬ nosti, ze by byl casern svym bud pero navzdy od¬ lozil nebo byl donucen ciniti koncese zkazenemu vkusu a pfestat konecne aspoh plouti proti proudu. Po tak pochybnem uspechu, jakeho byl dosahl dramatem ,,Hernani", byl by u nas v Cechach kazdy autor navzdy odbyt a nemoznym ucinen. Ve Francii stacilo Hugovi kraticke vyckani, aby mohl ve svych dramatickych pracich pokracovati. Za nedlouho po provedeni dramatu ,,Hernani" zpusobila cervencova revoluce r. 1830 pfevrat stat¬ ni. Na miste absolutniho kralovstvi nastoupila ,,ustavni monarchic" a zaroveh prohlaseno zruseni censury. Za Karla X. censurou zakazany kus Hu¬ guv ,,Marion de Lorm" mohl byti za Ludvika Filipa provozovan; ale Hugo nesvolil k tomu, az te¬ prve asi po roce.

246

Jiz v dobe, kdy vedle jinych praci zacal se Hugo zabyvati reformacnimi plany dramaturgickymi, zanasel se novou myslenkou: sbiralf material k historickemu romanu ze stfedoveku a uzavfel take s jistym knihkupcem smlouvu, die ktere mel byti roman ten roku 1829 dokoncen. Avsak pro pilne jine prace Hugo roman ten jeste roku 1830 vu¬ bec ani psati nezacal a shodl se s knihkupcem, ze pusti se v prosinci pfipomenuteho roku do prace. Nicmene nasledkem vypuknuti cervencove revo¬ luce zdrzelo se provedeni poznovu, tak ze konecne mezi knihkupcem a autorem stalo se dohodnuti, ze roman vyjde dne 1. unora 1831. Hugo nemel k disposici nez asi sest mesicuv a v nepomerne kratke dobe te dostal slovu, na¬ psav jedno z nejpopularnejsich del svych — sveto¬ znamy roman ,,Notre Dame de Paris". Hugo byl sice konal jiz po delsi cas pilna stu¬ dia historicka a mistopisna; avsak pfes to byly obtize nadmiru velike. Die vlastnich slov autorovych z doby, kdy jeste o romanu torn pracoval, mel to byti Pafizsky obraz z XV. veku, ve kteremz by se zaroveh obrazel cely vek. Na pfesne historicke pro¬ vedeni Hugo naroku necinil; chtel jen, aby mravy, vira, zakony, umeni, jakoz i povsechny stav spolec¬ nosti francouzske v XV. veku dosly naleziteho objasneni. Zaroveh sobe netajil, ze teziste prace jeho lezeti bude mimo obor dejin vubec; nebof osnova romanu a charaktery v nem vystupujici byly dilem jeho obraznosti. Die toho nemel Hugo v umyslu napsati historicky roman v beznem nyni toho slova smyslu, ro¬ man, v kteremz jest liceno nejake dejinne faktum

247

a vystupuji osoby historicke, nybrz roman vylucne kulturni, ale zaroveh smysleny. V dobe, kdy v dusi jeho tento umysl uzral, bylo to podniknuti rovnez tak nesnadne jak origi¬ nelni, a prave proto, ze provedeno s dokonalosti pfimo zavidenihodnou, svedci netoliko o velikem tvurcim talentu Hugove, nybrz i o bezpfikladne jeho pracovitosti. Obraz, jaky Hugo v romanu torn rozvinuje, jest i v ohledu vedeckem hoden nejpilnejsiho archeologa; z nescetnych, drobnych i lapidarnich rysu vytvofen plasticky a barvity celek, ja¬ keho po Hugovi zadny jiny autor francouzsky nepodal, ba kterymz Hugo sam sebe pfekonal; nebof prace tehoz genru a vyraznosti jako ,,Notre Dame de Paris" z pera jeho jiz nevysla. Uvazime-li, ze byl Viktor Hugo az dosud skoro vylucne jen vazil ze sve obraznosti nebo ze svych vzpominek, kdy mohl tvurci sile sve popustiti uplne uzdu, a pfipomeneme-li si, ze podjal se nyni tvo¬ feni zcela jineho druhu, kdy byl nescetnymi mo¬ menty pfesne kulturnimi vazan k urcitym pfedstavam, jez bylo tfeba znazorniti co mozna nejverneji, pochopime, jak svizelna a vysilujici prace jej ce¬ kala. On sam byl si toho vedom dfive nezli zacal psati. Nashromazdiv si pilnym sbiranim hojny ma¬ terial seznal, ze ku zpracovani a proniknuti nevy¬ hnutelne jest potfebi nejvetsiho klidu a nizadneho vyrusovani, a ucinil take ve smeru torn nalezita opatfeni. Pfikovalf se k praci nejinak nezli jako galejni otrok. Opatfil si, jak biografove jeho vypravuji, prosty, vlneny oblek, v ktery se oblekl — a ,aby nepfisel v pokuseni vyjiti tfeba jen na hodinu na prochazku, dal vsechny ostatni saty sve zavfiti ve skfinich na klic a tak zacal pracovati. Od psa-

248

ciho stolu nevstal nez aby neco pojedl neb ulehl ku spani. Jedinke hodinky po obede popfaval si k od¬ dechu; ale jaky to byl oddech, mozno se domysliti z toho, ze v dobe te pfijimal navstevy svych pfatel, kterymz obycejne pfedcitaval, co byl v mi¬ nulych prave 24 hodinach napsal. Uprostfed prace stihla jej vsak nehoda, ktera by byla malem zmafila cele dilo. Z cetnych pozna¬ mek, jez si byl Hugo k romanu svemu pfedbezne ucinil a bez kterychz na provedeni nebylo Ize ani pomysliti, zalozen pfi stehovani cely sesit; pfes to Hugo roman svuj dokoncil a vydal ve fragmentarni forme bez tfi charakteristickych kapitol. Na stesti pozdeji zapisky sve nalezi a vypracovav schazejici tfi kapitoly, vsunul je na pfislusna jim mista teprve v osmem vydani. A tim teprve roman svuj doplnil a dokoncil. Roman pfijat sice velice pfiznive; ale jak u del¬ sich vypravnych praci vubec byva, uspech jeho nebyl v prvni dobe napadny, autor ponechan v pfi¬ cine vitezstvi svych reformacnich planuv i tento¬ krate aspoh na kratky cas skoro v uplne nejistote. Teprve znenahla dochazela prace ta uznani, cemuz ovsem nutno rozumeti ve smyslu pafizskem; nebof jiz roku 1832, tudiz asi rok po vytisteni, uspofadano vydani osme. Zajimavo jest, ze ,,Notre Dame de Paris" jest vlastne prvni cast romanove trilogie, kterou chtel Hugo napsati a nedopsal. Druha cast, jaksi doplnek prvni, mela byti pod titulem ,,La Quinquengroque" obrazem cirkcvniho zivota a feudalniho zfizeni statniho ve stfedoveku. Tfeti cast mela miti titul ,,Le Fils de la Bossue" (Syn hrbackuv).

249

Nemene zajimavo jest, ze, jakmile pocal ro¬ man ten obecenstvo u vetsi mife nezli obycejne plody toho druhu zajimati, kolovaly take o jeho vzniku ruzne povesti. Jednu z nejcharakteristictejsich zaznamenal G. Rivet ve svem spise ,,V. Hugo chez lui". Vypravujef, ze Hugo navstivil kdysi vez chramu notredamskeho s jakousi damou, ktere chtel pamatnosti veze ukazati. Kdyz se octli pfed obydlim zvonikovym nad nejvyssi galerii, otevfel pruvodce dvefe male cely a jal se obvyklym zpuso¬ bem cioeronuv vypravovali: ,,Zde, prosim, vazene panstvo, psal Viktor Hugo svuj roman ,,Notre Da¬ me de Paris". Neopustil teto svetnicky, az byl ho¬ tov. Zde jest jeste jeho stul, jeho stolice a jeho loze." — Viktor Hugo klidne naslouchal. „Ale cim a jak se zivil?" optala se dama skadlive. — ,,Ah, co se tyce jidla," odpovedel pruvodce nedada se masti. ,,Viktor Hugo jedl prave tak jako jime my." Hugo dal pruvodci, ktery mu s takovou jistotou ukazoval ,,vlastni jeho byt", do ktereho byl pfed tim vubec ani nevkrocil — zpropitne; ale neprohlasil se, a pruvodce opakoval pak bajku svou kaz¬ demu, kdo vubec vez notredamskou navstivil. Kritika o romanu torn, jako o vsech pracich Hugovych, napadne se rozchazela. Charakteristicke jest, ze z kritiky Alfreda de Musset vysvita, jako by dosahu prace te vubec ani nechapal; Jules Janin roman chvalil, podobne Eugen Sue a Beranger; posledne jmenovani dva cinili vsak ruzne vytky. Cetni jini kritikove, jichz jmena upadla jiz davno v zapomenuti, roman bez milosrdenstvi ,,strhali". Teprve po vydani romanu ,,Notre Dame de Paris" svolil Hugo k provedeni dramatu ,,Marion

250

de Lorm", kterez bylo po prve provedeno dne 11. srpna 1831. Uspech jeho vsak byl pochybny; nezajimalof ani jako ,,Hernani". Syceno a piskano sice i tentokrate, ale umirneneji; kritika zachovala se jako jindy: nektere listy provedeni umlcely, jine psaly chladne a zdrzelive, vetsina pak si nedala ujiti vhodne pfilezitosti a ,,oblazila" autora parodiemi a hanobenim vseho druhu. Hugo vsak vseho toho nedbal. Misto aby byl venoval pozornost utokum svych odpurcu — pra¬ coval a napsal dve nove prace dramaticke: ,,Kral se bavi" versem a ,,Lukrecii Borgii" v prose. Drama ,,Kral se bavi" provedeno v Theatre Frangais po prve dne 22. listopadu 1832. ,,Uspech" jeho nedal se pfirovnati k uspechum pfedchazeji¬ cich kusu Hugovych; kus ten byl v nejvlastnejsim toho slova smyslu vypiskan. Kritiky o nem byly pfimo zdrcujici. Na ukazku, jakeho ,,povzbuzeni" dostalo se autorovi, reprodukujeme zde u vytahu aspoh kritiku jedinou. LTpfimny anonymni Aristarch pfedevsim konstatoval, ze veskere ,,dobre rady", ktere byly Hu¬ govi jiz dany, padly na kamenitou pudu, a dodal, ze setrva-li Hugo na nastoupene draze, ktera ma zfejme vypalene znameni dusevni impotence, stane se trivialnim a smesnym. V dfivejsich dramatech pry bylo pfes vsechny odpory pfece pozorovati jakousi snahu po pravde a krase; zde vsak pry jsou pfekroceny vsechny ,,hranice mravnosti a do¬ brych mravu". Y kuse torn pry trha autor vsechno do prachu: dejiny, rozum, mravnost i utlocit. Roz¬ mluvy dvofanu jsou pry trivialni a vubec cely kus hnusny; slovem, ,,mazanicc tohoto druhu, v kterez uslechtilost a sprosfactvi, hruza a smesnost chao-

251

ticky jsou promichany", nemuze pry vzbuditi nej¬ mensiho interesu. Recense pak koncila dodatkem: ,,Proslycha se, ze pan ministr dalsi provozovani zakazal." Mozno si pomysliti kritiky odmitavejsi? Sotva! Co ke konci kritiky naznaceno, take provedeno. Pfes to vse, ze zil Hugo v ,,ustavni monarchii", v ktere byla censura zrusena, pospisili odpurci au¬ torovi: ,,akademikove a poslanci" bezprostfedne po prvnim provedeni k ministrovi, aby novinku denuncovali jakozto kus nemravny, jehoz provozovani nemuze byti trpeno. Bez odkladu svolana ministerska rada, a kus — jak za takovych pomeruv oby¬ cejne se deje — bez udani duvodu zakazan. Hugo vida nezbyti a veda, ze by u vlady ni¬ ceho nepofidil, uspokojil se pouhym, ovsem ostrym vefejnym ohrazenim, v kteremz kladl duraz na to, ze kus jeho neni nemravny, ale zaroveh podal k obchodnimu soudu zalobu na spravu divadla, ze neprovozovanim kusu jeho porusila smlouvu. Pfe tato, ktera vedena vlastne nepfimo s vladou, ucinila v Pafizi ohromnou sensaci. Hugo do¬ stavil se k soudu s pravnim svym zastupcem a sam take mluvil — ovsem netoliko pro sebe a svou za¬ lezitost, nybrz i na prospech volnosti slova vubec. Poukazav mimo jine k tomu, ze vlada snazi se vsechna prava a svobody, jichz si byla Francie vydobyla, postupne potlaciti, skoncil v tento smysl: ,,Dnes obmezuje pouze censor volnost moji jako basnika, zitra obmezi ledajakys zandarm volnost moji jako obcana. Dnes mne vypudi z divadla, zitra mne vypudi z vlasti. Dnes mne svazou, zitra mne odvlekou nasilne; dnes panuje stav oblezeni v literatufe, zitra bude prohlasen v hlavnim meste.

252

Ze starych nasich svobod a privileji, z vefejnych a ustavnich prav nasich nezbude ani pamatky. Na nas ziva pouhe nic. Neda-li si vlada, dokud jeste cas, lepe poraditi, setrva-li na naklonene plose, po ktere se smyka, octneme se za nedlouho v uhneteni z roku 1807, kterez vsak nebude zmirneno slavou jako tehda." Rec Hugova pfijata s pochvalou. Take pravni zastupce jeho vyvratil vsechny pronesene duvody zastupce spravy divadelni; avsak nic naplat — kdyz po ctrnacti dnech prohlasen rozsudek, znel na prospech divadelni spravy, nepfimo tudiz na prospech vlady. Hugovi nezbylo nezli — cekati. Avsak za kratky cas dostalo se mu aspoh pomerneho zadostucineni pfi provedeni druheho dramatu ,,Lucretia Borgia". Pfed provedenim byla sice i tato prace hanobena a persiflovana; nicmene uspech jeji byl konecne rozhodny. Nezbytny jiz sykot pfehlusen pochvalnym potleskem, a Hugovi dostalo se i jinak uznani. Pfed divadlem vypfazeni kone jeho kocaru a tak doprovoden domu s vitezoslavou jako byvaji doprovazeny zpevacky a tanecnice. Teprve timto rozhodnym uspechem, jehoz Hugo docilil v 30. roce veku syeho, nastal v lite¬ rarnim pusobeni jeho pfiznivy obrat, nebof skoro soucasne s timto uspechem na prknech domohl se Viktor Hugo pfimo skveleho uspechu i v jinych oborech pisemnictvi, a to netoliko, jak jiz vime, v romanopisectvi, nybrz i versi, a to roku 1831 vydanymi ,,Podzimnimi listy". Basne ty jsou, abychom tak fekli, citovou pfehlidkou minulosti. Hugo pocina smutnymi a truchlivymi vzpominkami z nejutlejsiho mladi, pak pejc

253

vfele o matce a ditkach a posleze o trpkostech a slastech zivota. U pfirovnani k dfivejsim versum — zejmena k ,,Les Orientales", ve kterychz byl Hugo ohnive fantasii sve popustil uplne uzdu a vytvofil vlastne obrazy sve vlastni duse, ktere se skutecnosti a poe¬ sii Orientu nemaji nic spolecneho, jevi se v ,,Podzimnich listech" pfimo neuvefitelny obrat. Zde va¬ zil basnik z vlastniho a bohateho nitra. City, jez lici, zachvivaly jeho srdcem; vse jest prozito, prociteno — vse skutecnost. A proto take sloh nepomerne prostsi, mnohdy az jednoduchy a pfece ucinny; po oslhujicim poetickem bombastu prvotin neni ani pamatky, slovem: basne prozrazuji co do myslenek i formy mistra. Vsemi temito uspechy odpor a nenavist odpur¬ cuv a nepfatel ovsem pfece jeste nezlomeny uplne, nybrz jen seslabeny tou merou, ze nebylo jiz mozno nenavideneho novotafe — udupati. Mezi basniky vsech veku jest maloktery, jenz by zivotem a cinnosti svou poskytoval tolik latky k pfemysleni o rozvoji dusevnim jako prave Viktor Hugo. Rekapitujeme-li v duchu aspoh to malo-, co bylo o nem jiz naznaceno', neubranime se mys¬ lence, ze duseyni rozvoj vubec zavisi na nescetnych, namnoze naprosto nepostizitelnych vlivech nejruz¬ nejsiho druhu, tak ze mimodek plyne z toho lo¬ gicka konkluse, ze talent neni vlastne nic jineho, nezli ruznymi vlivy v jistem smeru vedenou a proto napadneji vypestovanou dusevni silou, ktera by v pfipadu, kdyby na ni pusobily vlivy jine, nepfi¬ znive, bud zakrnela nebo vubec ani se nevyvinula. J. Arbes: Sebrane.spisy. XXXVI.

17

254

Na Viktoru Hugovi jevi se tento pfirozeny proces tak napadne, ze mozno jej sledovati skoro krok za krokem. Vidimef s pocatku zahravajiciho si hosika; ale sotva ze si byl nekolik mesicu hral, jiz ma hra jeho cosi vulkanickeho do sebe a za nedlouho se zda, ze nema hosik ten skoro pro nic jineho smyslu nezli pro svou hru — pro sve primi¬ tivni basnicke blaboleni. .. Hrajef si skoro ai horecne. — Vse, co vidi a slysi, obrazi se v prismatu jeho obraznosti v nescetnych odstinech, a on sam napina veskere sve sily, aby perem vyslovil, co deje se v jeho dusi. Dejte — vubec-li to mozno — tajemne pruzine dusevni, ktera jej timto smerem zene, jiny smer, nebo ji vymehte za pruzinu jinou a — po basnic¬ kem talentu Viktora Huga neni za nedlouho ani pamatky. Z mladika, z kterehoz se prodlenim doby stal dusevni titan, stane se snad dobry, pracovity obcan, jenz bude krali poslusne odvadeti dan a ziti po zvyku a mravu svych pfedku, nebo se zvrhne v nejakou z onech podivnych stvur, jez se od neme tvafe zacaste hrube ani nelisi. Avsak vse, co deje se kolem mladinkeho, z embrya teprve se klovajiciho basnika — pohani ducha. jeho ku pfedu. V dobe, kdy obycejni smrtel¬ nici, nemajice o svete vubec jeste ani poneti, sedi ve skolni skamne a ulamou si sve hlavy tajemnou trojclenkou nebo jinou skolackou zahadou nejpodfizenejsiho druhu, ma jiz Viktor Hugo ,,kus roma,ntiky" za sebou. Videlf Italii a Spanelsko a v dusi jeho obrozuji se nescetne dojmy, z nichz mnohy hranici skoro s fantasticnosti. A prvni opravdovy pokus jeho vysloviti sve city - cini sensaci. Uznanim a pochvalou vrazi se v mladickou dusi ostcn

255

uslechtile ctizadosti — a za nedlouho po te uzrava v bujne, ovsem nezkusene a o svizelich zivota skoro ani zdani nemajici dusi prvy umysl: nejiti obvyklou cestou, kterou se ubiraji tisicove, nybrz hoditi vesklen, ovsem nepatrny prupravni skolni balast pfes palubu a jiti svou vlastni drahou pfes hlozi a trni sebeurceni, vlastniho sama sebe vedeni a vycho¬ vani. — Jef cosi pohnutlive smeleho v tomto rozhodnuti. Ze nestalo se s rozvahou zkusenosti, nybrz instinktivne, jest jisto; ale prave tento instinkt — toto tajemne cosi, proti cemu zadna namitka, zadny, byf sebe opravnenejsi duvod niceho nesvede, jest neklamnym znakem umeleckeho ducha. Talk nastupuje Hugo drahu literarni. Avsak jiz v prvni dobe poznava, ze neni to draha poseta ruzemi; jef nucen pracovati s napetim veskerych svych sil. V prvnich patnacti letech jest cinnost jeho pfimo vulkanicka. Studuje a pracuje ve vsech moznych oborech; oddechu a odpocinku hrube ani nezina. Neumorna pracovitost jeho imponuje kaz¬ demu, kdo o ni vi; ale uspech — vlastne jen mzda za tuto neunavnou, zacaste vysilujici praci jest po leta tak pochybna, zef piravy div, ze mlady muz neustalymi, vice mene surovymi utoky roztrpcen, pera navzdy neodlozil. Avsak prave tim, ze se tak pfes vsechno pfikofi, pfes veskery nezdar a vsemozne utrapy ne¬ stalo, jevi se ona tajemna dusevni pruzina, ktera jest nezbytnym atributem genia. Hugo musi pra¬ covati stuj co stuj. Prace jeho nezavisi na jeho vuli; jef diktovana zeleznou nutnosti a tvofi nejpodstatn£jsi cast jeho bytosti. I spoutan, uhneten a vubec k naprostemu neprojevovani se odsouzen 17*

256

pracoval by v temze neb podobnem sm6ru dale, ovsem jen pro sebe a nikoho jineho tak dlouho, az by se naskytla pfilezitost projeviti se. Vmysleme se v dusevni zivot Huguv v te dobe. ,,0 bozskem klidu," jaky estheticti theoretikove, ne¬ majici o tvofeni z vlastni zkusenosti ani poneti, pfedpisuji jakozto nevyhnutelnost zdarneho tvofeni, ba ani o klidu jen pomernem nemuze zde byti ani feci. Mozek Huguv jest v te dobe plamennou vyhni — myslenky rozvlnene mofe, v kteremz zacaste i nejspolehlivejsi kompas: sebeduvera sluzbu vy¬ povida. Avsak i pfirovnani ducha jeho k rozboufenemu mofi zda se byti nedosti pfipadnym. Jaka spousta trapnych a mucivych pochybnosti vifivala asi rozpalenym jeho mozkem! Jak casto byval duch jeho na perutich obraznosti vyhoupmut do zavratne vyse, aby hned na to zase sklesl v temne, chaoticke mofe pochybnosti? Kdo nikdy nepocitil muka tvofeni bez uznani a oceneni, nemuze si ani pfiblizne uciniti praveho pojmu o nevylicitelnych dusevnich mukach, provazejicich tvofeni Hugovo,- netoliko pouze nedocenene a neuznavane, nybrz s bezpfikladnou houzev¬ natosti a zacaste i surovosti odmitane, v blato slapane a za silenstvi prohlasovane. Jak casto asi zastavil se jiskrny proud jeho mys¬ lenek u osudneho mezniku, u ktereho jiz jiz bylo se obavati dusevniho obratu?! Jak casto byl ne¬ ustalymi pochybnostmi muceny, v hlubinach duse roztrpceny a tolika brutalnostmi urazeny mlady reformator dohnan asi k tupe resignaci, v kteremzto dusevnim stavu dava se i duch nejsamostatnejsi za¬ caste smykati bkitem tradicionelni vsednosti a ci-

257

niva mnohdy i ustupky cire bezmyslenkovitosti ?! Slovem, jak casto nalezal se Huguv duch ve stadiu pro tvofeni nejosudnejsim, kdy natlakem okolnosti pozbyva duch sve samostatnosti a razovitosti a na¬ stupuje nepomerne pohodlne jsi, ale zaroveh bezvyznamnou a vice mene bezucelnou cestu pouhe imitace a patvofeni tradicionelne sablonoviteho? Rukopisy Hugovy jsou vesmes zachovany. V dobe, o ktere mluvime, psaval sve basne na ruzne listky, zacaste na rubu pfatelskych dopisuv a ruznych ohlaseni a pozvani k shatkum i pohfbum; slovem na vsemozne papirove odpadky. Na okrajich jsou duverna sdeleni, kresby, poznamky, vzacne korrektury a dodatky, z nichz mozno stu¬ dovati, jak se propracoval ku svemu slohu. Zajimavo jest, ze pfes vulkanickou cinnost Hugovu v prvni dobe, ba i pfes vsechno rozcileni, v ja¬ kem se nalezal, neni v prvnich jeho pracich bud zadnych nebo pranepatrnych korrektur. Maloktera veta jest pfeskrtnuta, coz jest zfejmym dukazem, ze i v teto dobe zfidka kdy nasadil pero ke psani dfive, nezli byl vetu podrobne pronryslil. Nektere sloky, mezi nimi i nejkrassi, jsou zcela bez oprav, jako z litiny. V dobe te pracoval skoro vyhradne v noci. Nezabyval-li se dramatem nebo romanem, ku ktere¬ muz se v pravem slova smyslu jako galejni otrok ukovaval, tak ze po mnoho dni vubec ani bytu sveho neopoustel, liboval si v pozdnich nocnich potulkach po Pafizi. Odbyv si vsednejsi denni praci pobavil se v kruhu pfatel, ktefi jej pod vecer navstevovali, nacez vzav sukovitou hul vydal se na potulky po tichnouci Pafizi, kterouz v nocni dobe vsemi mozny¬ mi smery proputoval, nevyhybaje se ovsem ani uli-

258

cim a mistum nejpustejsim, ba nejnebezpecnejsim. Na techto nocnich potulkach byl duch jeho nejcinnejsi. Zacaste pry Hugo ani nevedel, kde se naleza a jak se tam byl octl. Kdysi loudaje se v myslenky pohfizen, octl se tez v jakesi zahradni restauraci mezi mnozstvim na hromade lezicich zidli, jez musil jako nejakou barikadu pfelezti. Kdysi byl na potulce sve lupici pfepaden a k zemi povalen. Na stesti byli lupici nahodnym lomozem zapuzeni. Nicmene ani toto pepfijemne dobrodruzstvi ho neodstrasilo. Nasledujici noci bloudil jiz zase po Pafizi v nejosamelejsich a nejpustejsich jejich castech. Vrativ se z potulky domu zasedl ke stolu a nacrtal myslenky, jez mu byly na bludne ceste na¬ padly; mnohou provedl bez odkladu a zacaste pra¬ coval temef do bileho rana. V dobe te prodelal duch jeho take krystalisacni proces. Prvotni, abychom tak fekli, detinsky neb aspoh mladistve uzoucky, tradicionelni nazor v svet zne¬ nahla se rozsifoval. V basnickych prvotinach byly mu musou: matka, vira a kralovstvi. Pozdeji postupuje matka misto milence a za nedlouho zene. Zajimavo jest, ze podobne, jako se vraci Ra¬ fael v madonnach svych vzdy zase k zakladnim rysum sve milenky, Fornarini, tane Hugovi pfi kresbe a liceni skoro vsech vynikajicich postav zenskych, jako jsou Esmeralda, Dona Sol Sarah, Thisbe a ostatni cernovlase, cernooke krasky — ,,hneda Andalusanka", vlastni jeho zena. Pozdeji ustupuje vira do pozadi a misto jeji zaujima nazor vzdy nepfedpojatejsi, az dostupuje kulminacniho bodu - v osvete a lidskosti. Pojem

259

kralovstvi stava se nasledkem pfedstav o dokona¬ lejsich formach statnich s pocatku zbytecnym, po¬ zdeji pak odpornym - royalista meni se znenahla v republikana. Z nadseneho a nabozneho druhdy ctitele a velebitele kralovstvi vyviji se naruzivy ctitel stfedoveku. Pfitomnost, jak z osobnich styku s ni vubec ani jinak byti nemuze, Hugovu celou bytost odpuzuje — vsednost a surovost jeji jest mu odporna. Ky div, ze casteji nezli se srovnava s nazorem reelnim, zaleta v duchu v minulost, kterouz mu ohniva obraz¬ nost na zaklade pilnych a podrobnych studii bar¬ vite a plasticky znazorhuje, slovem: jaky div, ze po torn vsem, co jsme byli napovedeli, nezda se miti skutecnost pro Huga takmef zadne nebo jem pranepatrne pfitazlivosti, tak ze dusevne skoro vylucne zije v dobach minulych — ve stfedoveku. .. A v torn, zda se nam, dluzno pfedevsim hledati zfidlo dusevniho smeru, jejz literarni historie uvykla proste nazyvati ,,romantickym". — — — Sledovati dalsi nadmiru plodnou cinnost Hu¬ govu krok za krokem, jako jsme byli vzhledem ku pracim, nalezejicim do doby dusevniho jeho rozvoje, ucinili, jest naprosto nemozno. Nestacil by k tomu ani objemny spis. Z te pficiny zminime se k doliceni obrazu jiz jen o pracich a momentech nejzavaznejsich, z vetsi casti co mozna nejstrucneji a toliko o nekterych ponekud zevrubneji. Po dosazeni rozhodnejsiho uspechu na jevisti jest cinnost Hugova mene vulkanicka; pracujef, jak se zda, s klidem aspoh pomernym. Roku 1835 vydal basne ,,Zpevy soumraku" (Les Chants du crepuscule), v nichz se zabyva problemy

260

a zahadami, jez byla revoluce na povrch vyhoupla. Peje o nejistote a tisni lidskeho ziti; oporou jest mu vira, ba pfesvedceni pokroku lidskeho. Y basnich tech jevi se optimistou nejcistsiho zrna. — Po dvou letech vydany „Vnitfni hlasy" (Les Voix interieures), poeticke vyznani viry, zvlastni druh versovane poetiky, v ktere jest opevan ukol ume¬ ni. — R. 1840 vysly verse ,,Paprsky a stiny" (Les Rayons et les Ombres). V prvni casti jsou to ver¬ sovane vzpominky z mladi, pak ohlasy socialni: prace a chudoba dochazeji tu uznani. Hugo obdivuje trpici a hlasa lasku k ubohym a bidnym. Take o zivot v zahrobi za.vadi — vefi v zivot vecny. Krome jiz dfive pfipomenutych dramatickych praci sepsal Hugo jeste ,,Maria Tudor", ,,Angelo", ,,Ruy Bias", ,,Les Bourgnapes" a ,,Torquemada". Prvni psane drama ,,Maria Tudor", v kteremz jes^" smelymi rysy znazornena obcanska valka v Anglii, provedeno po ruznych pfekazkach po prve dne 6. listopadu 1833. Syceno a piskano i ten¬ tokrate; ale kus mel uspech rozhodny. Vasni kypici drama ,,Angelo" provedeno po prve dne 28. dubna 1835 taktez s uspechem. V teze dobe jako ,,Angela" sepsal Hugo die latky sveho romanu „Notre Dame de Paris" operni text „Esmeralda"; ale opera, ku ktere slozila hudbu dcera chefredaktora listu ,Journal des Debats", slecna Bertinova, byla 14. listopadu 1836 vypiskana. Versovane drama „Ruy Bias" sepsano v sesti nedelich a provedeno po prve 18. listopadu 1838; i tato prace vzbudila veliky odpor. „Les Bourgnanes", kterymz Hugova cinnost dramaticka konci, provedeny po prve dne 8. bfezna 1843. V tu dobu „klassikove", ktefi posud jeste

261

nebyli ruce slozili v klin, meli sveho protibasnika — Pousarda, jehoz „Lukrecie" prave s uspechem provozovana. Hugo uznal za dobre vziti utociste ku klace; ale i doba byla se zmenila, „nebylot: vice one mladeze jako pfed tfinacti lety", a kus — propadl. Z casopisu toliko dva vyslovily se o kuse torn pfiznive; ostatni referovaly bud chladne nebo ,,trhaly" po davnem zpusobu. Tim dosla konecne i Hugovi trpelivost. Roz¬ hodl se, ze neda vice zadny novy kus provozovati, a dostal svemu slovu. Posledni drama jeho ,,Torquemada", vydane teprve pfed nedavnem, jest drama knizni. Z do¬ posud nevydanych dramatickych praci z doby po¬ zdejsi uvadeji biografove Hugovi ,,Babicku", ,,Mec", ,,Suad Gavrocheuv bratr" a kouzelnou hru ,,Mokry les", v kterez pry kvetiny a stromy mluvi. Pokud Hugo ve svych dramatech rozfesil prak¬ ticky kardinalni zasadu, kterouz byl v pfedmluve ku svemu „Cromwellu" vyslovil (ze ma byti drama obrazem skutecnosti), neni prave nesnadno rozhod¬ nouti. Odchylilf se v praxi tak velice od theorie, ze odchylka ta musi byti napadnou i mene pruritanskym laikum, cimz podal zaroveh sam na sobe dukaz, ze zakony tvofeni nelezi mimo tvurce, ze nelze se jim dfive z pfirucnich knih pfiuciti a po¬ tom teprve podle nich se fiditi, nybrz ze je veskero tvofeni vice mene cinnosti neuvedomelou a ze za¬ kony, kterymiz se tvofici duch bez vlastniho pficineni fidi, jsou integrujici podstatou jeho indivi¬ duality. Neni nizadne pochyby, ze pfi tvofeni dramat tanula Hugovi na mysli dramata Shakespearova, pfedevsim historicka; ale on vzoru sveho, jak pfi-

262

rozeno, nedostihl. Prave podstaty dramat Sha¬ kespearovych: zelezne logiky a konsekvence, kte¬ rymiz se dej i povahy Shakespearovy rozvijeji a k nevyhnutelne, jedine mozne konklusi speji, Hugo vubec ani nepostihl; v dramatech jeho jest aspoh architektonika volna, sypka, duslednost vice mene jen zdanliva, kdezto jadro dramatu: cast povahopisna, nezda se miti vubec ani zadnych zakonuv. Nicmene oproti svym pfedchudcum v dramatu francouzskem ma Hugo ovsem nepomernou pfed¬ nost a nemale zasluhy. Tisnici snerovadlo jednoty casu a mista bylo jim na prospech dramaticke pro¬ dukce roztrzeno, cimz ovsem neni feceno-, ze by dramata, ve kterych Ize i techto dvou zasadnich druhdy pozadavku bez ujmy pfirozenosti dosici, ne¬ byla dokonalejsi dramat co do casu i mista ,,rozharanych". ,,Vyjimaje nektere divuplne krasne sceny v ku¬ sech Molierovych: ve ,Phaedfe', ,Andromache' a v ,Cidu'," pravi Nodier ve sve literarni historii, „nemeli klassikove porozumeni ani pro- volnost, ani pro Jasku. Hugovi nalezi zasluha, ze znovu ozivil lasku k pravym rekum z lidu s veskerymi jejich velikymi popularnimi naruzivostmi. Hernani, Didier, Marion de Lorme, Ruy Bias jsou figury, ktere miluji a smeji se, placi a trpi, prave tak jako miluje a smeje se nebo place a trpi kterykoli jednotlivec z lidu." Avsak i pfes tyto razovite vlastnosti, ktere jsou dukazem, ze byl Hugo na dobre stope, jest v dra¬ matech jeho tolik rhetorickeho balastu, ze hlavni sila dramat tech spociva v dikci. Vetsi nebo mensi uspech jejich nezavisi tak na pirovedeni jako na zpusobu, jakym interpreti sve ulohy recituji. Mo-

263

houf posluchacstvo rovnez tak snadno zustaviti chladnym a apathickym, jako je mohou rozplameniti a nadchnouti. Pfes vsechny pfednosti Hugovych dramat u srovnani s dramaty pseudoklassiku nemely ani nejnovejsi pokusy, vfaditi Hugova dramata do mo¬ derniho repertoiru, zadouciho- uspechu; nicmene to¬ lik jest jisto, ze objevi-li se ve Francii dramaticky basnik podobne sily jako Hugo, bude musiti ve svych pracich nastoupiti tutez neb aspoh podobnou cestu, jakou byl casern svym Hugo nastoupil. Z dalsich osudu Hugovych az do velepamatneho roku 1848, ktery jest netoliko v zivote naro¬ duv evropskych, nybrz i v zivote jednotlivcu dulezitym meznikem, zaznamenavame zde v strucnosti toliko nektere z nejdulezitejsich, ktere bud sku¬ tecne mely neb aspoh miti mohly rozhodny vliv na jeho tvofeni. Roku 1843 stihlo- Viktora Huga stras¬ ne rodinne nestesti. Asi pul leta pfed tim byl totiz provdal jedinou svou dceru Leopoldinu. Dne 4. zafi 1843 plula mladistva zena s manzelem svym v lod'ce po Sekvane na blizku osady Villequier, kde mela rodina chote jejiho usedlost. Nahle vzedmul se prudky vichr, lodka se pfekotila, a uboha mlada zena pfes vsechno zoufale usili chote sveho, ktery byl vyborny plavec, nalezla ve vlnach smrt. Manzel jeji vida, ze utonula, pfestal plavat — a tak i on ve vlnach zahynul. Ze hrozna katastrofa ta .nezustala bez hlubo¬ keho vlivu na ducha Hugova a zaroveh i na jeho tvofeni, jest pfirozeno. Pravi se, ze si nesfastny otec div nezoufal; a nebyti zeny jeho, sotva pry by byl strasnou rami tu pfezil.

264

Ze byl Hugo nemene nezli tfikrat kandidatem ,,francouzske akademie" a ze teprve po ctvrte do¬ stalo se mu malicherne cti, ze byl vetsinou hlasu zvolen do sboru ,,nesmrtelnych", jest titernost, nepadajici hrube ani na vahu. Podobne netfeba sifiti slov o torn, ze byl roku 1845 jmenovan pairem; ale zajimavo jest, ze prvni politicka fee jeho proslovena byla 10. bfezna 1846 na prospech — Polsky. Guizot byl totiz toho mineni, ze Francie na prospech znovuzfizeni kralovstvi polskeho nemuze niceho podniknouti. Hugo vystoupil razne proti teto politice, zadaje, aby Francie, kdyz uz nemuze nebo nechce pfispeti podporou hmotnou, zakrocila aspoh mravne. V feci sve kladl duraz na to, ze mela Polska sveho Leonida v osobe Sobieskeho, ze bojovali Polaci za osvetu Evropy a ze Francii pfipadl slechetny ukol ujati se uboheho, uhneteneho naroda. Avsak volani Hugovo zustalo bez ohlasu. Pamatny rok 1848 venovan byl skoro vyhradne cinnosti politicke, o ktere zde ovsem nechceme si¬ fiti slov. Pfipominame jen, ze Hugo zustal republikanem a ze ze vsech sil zasazoval se o provedeni ruznych oprav socialnich, kterymiz mela byti bezedna propast mezi bohatstvim a bidou pfeklenuta. Kdyz vypukla cervnova revoluce, pracoval s nasazenim zivota sveho o zastaveni krveprolevani a byl konecne cinnym na prospech vsech, kdoz vubec po¬ moci nebo pfispeni potfebovali. Tehoz roku zalozil a fidil tez politicky list ,,L'Evenement", v nemz hajil svobodu a politicke sve zasady, a pracoval na poli politickem neunavne az do osudneho 2. prosince 1851, kdy kfivopfisezny Ludvik Napoleon provedl svetoznamy statni pfevrat.

265

Hugo byl jednim z nejcinnejsich odpurcu Napoleonovych, kteryz po udupani svobody dal vy¬ psati cenu 25.000 franku na hlavu Hugovu. Oba synove Hugovi nalezali se v tu dobu pro tiskove pfeciny ve vazbe. Viktor Hugo nevida vice zadne spasy po nekolik dni se skryval, az se mu podafilo dne 13. prosince uprchnouti do Bruselu. Nasledujiciho dne chopil se jiz zase nej pus obivejsi zbrane sve — pera, by napsal spis o hanebnostech, kterymiz se byl usurpator Ludvik Napo¬ leon vysinul na trun — teprve roku 1877 vydane ,,Dejiny zlocinu". Tak stal se basnik Hugo spisovatelem politickym a dejepisoem udalosti, jichz byl netoliko ocitym svedkem, nybrz i jako poslanec jednim z hlav¬ nich ucastniku. Spis ten, jenz nese zfejme stopy, ze byl psan ,,rukou, od boje jeste se chvejici", dokoncen v peti mesicich, a ihned zacat spis novy, svetoznamy pam¬ flet ,,Napoleon Maly", jenz po dopsani bez odkladu vydan. Zatim byla se do Bruselu uchylila i Hugova chof s obema syny, ktefi si byli vazbu svou odbyli. Avsak za nedlouho byl Hugo'vladou belgickou do¬ nucen asyl svuj opustiti. Uchylil se nejprve do Antorfu, pak do Anglie a hned po te na anglicky ostrov Jersey, kde se usidlil v najatem dome na bfehu mofskem. Pomery Hugovy nebyly prave uteseny. Bylte se tesil pfed tim blahobytu; ale nyni nemel vice nezli rentu rocnich 7000 franku, kterymiz musil ziviti devet osob. Na vydelek perem nebylo Ize v prv¬ ni dobe ani pomysliti. Ve Francii nedalo se aspioh pranic vydelati; provozovani dramat Hugovych bylo

266

zakazano, spisy jeho vubec proskribovany, jmeno jeho vyslovovano jen tajne. Pamflet ,,Napoleon Maly", tajne do Francie dopraveny, prodavan sice pod rukou v nescetnych exemplaf ich; ale autor z neho nevytezil ani tisic franku — vse zustalo v rukou knihkupcuv. Na ostrove Jersey sepsany svetozname verse ,,Les Chatiments", v nichz plamenna laska k vlasti a spravedlive rozhofceni nad zlotfilosti tyranu prave triumfy slavi. Do Francie vpasovan spis ten v prazd¬ nych skfinkach na sardinky. Skfinky ty obaleny vlnou, nastrkany do dutin sadrovych poprsi a ji¬ nych dutych pfedmetuv a tak dopravovany do Pa¬ fize. Uspech spisu toho byl ohromny; pfes to vse nevynesl autorovi pranic, ba Hugo nalezal se jiz v takove hmotne tisni, ze nemohl zaplatiti ani 2500 franku, jez stal tisk. Spis ten vsak byl pfici¬ nou, ze musil Hugo i nynejsi asyl svuj opustiti. Uchylil se na ostrov Guerpesey, odkud uspofadano vydani dvou spisu, jez byly jiz na ostrove Jersey dokonceny: ,,Les Contemplations" (1856) a prvni dil ,,La Legende des siecles" (Legenda veku) 1859. Zde dopsano a roku .1864 vydano nejobjemnejsi dilo Hugovo, svetoznamy roman ,,Les Miserables" (Bidnici), nacez vydany ,,Les Chansons des rues et de bois" (Pisne z ulic a lesu) 1865, a romany ,,Les Travailleurs de la mer" (Namofni delnici) 1866 a ,,L'Homme, qui rit" (Muz, ktery se smeje) 1869. Roman ,,Bidnici" zapocat pfed rokem 1848 v Pafizi a mel jiz roku 1848 vyjiti — ve dvou dilech. Jeste rok pfed vydanim vyslovil se Hugo, ze

267

ma dilo jeho vyjiti ve tfech dilech; ale pod rukou vzrostl roman ten Hugovi na — deset dilu. Zakladni myslenky velikolepe prace te jsou naznaceny v lapidarni pfedmluve, jedine sveho druhu. ,,Dokud bude," pravi Hugo, ,,na zaklade zakonuv a mravu trvati socialni zatracovani, jez umele tvofi peklo uprostfed vzdelanosti a lidskou nahodilosti meni osudy bozi; dokud nebudou rozfeseny tfi zahady naseho stoled: zneuctivani muze chudobou, ponizovani zeny hlady a zmrzacovani deti tuposti; dokud jest v jistych kruzich socialni zaduseni mozne; jinymi slovy a s hlediste sirsiho: dokud bude na zemi panovati nevedomost a bida — dotud nemohou byti knihy tohoto druhu neuzitecny." Jiz z toho, ze byl roman ten zapocat pfed ro¬ kem 1848, kdy socialni otazka ve Francii stavala se vzdy palcivejsi, kdy zejmena Eugen Sue a jini i v romanech nastoupili neobvyklou, novou drahu, jest zfejmo, ze hlavni popud k romanu tomu dan byl Hugovi panujicim prave duchem casu. Podrobna analysa ,,Bidnikuv" a ostatnich praci Hugovych vedla by nas vsak pfes meze teto stati vymefene. Podotykame jen, ze slozil Hugo v ,,Bidnicich" veskere sve zivotni zkusenosti a ze ze zad¬ neho dila jeho nelze Huguv nazor y svet poznati v te mife jako prave^ z tohoto. Jef to prave evan¬ gelium humannosti. Ze i zde vedle dukladnych a vsestrannych studii hraji reminiscence z vlastniho zivota Hugova nemalou ulohu, rozumi se samo se¬ bou. Sympaticky Marius aspoh jest Hugo sam, jak zil a snil, kdyz byl jako mladicek zahajil zivot ,,na vlastni pest".

268

V druhem romanu, ,,Namofni delnici", lici Hugo, jak jiz z titulu vysvita, krusny zivot pracovniku namofnich, kdezto v tfetim, ^Muz, ktery se smeje", provadi nejsmeleji zamilovanou antithesu, s kterouz se setkavame jiz v prvnich jeho pokusech romanovych: mravni krasu v ohyzdnem tele a hnusnou dusi v tele spanilem. V jedne z nescetnych vzpominek na Huga nalezli jsme charakteristicke liceni tehdejsiho jeho zpusobu prace. Hugo, pravi se tu, naleza se nyni v uplnem rozkvetu sveho druheho mladi. Mofsky vzduch, prochazky po pobfezi, nenavstevovani di¬ vadla a akademie francouzske pfispelo znamenite k otuzeni tela i ducha jeho. Jiz jeho ,,Pisne z ulic a lesu" svedci o torn; avsak zvlaste mocny vyraz jeho utuzeneho proudu zivotniho jsou ,,Namofni delnici". Neunavny pesak, vyborny spolecnik bez oddechu a zemdleni v hovoru, pfitel bodreho zertu a veselych povidek, chova v sobe Hugo- zpusob jakychsi zvlastnosti, ve vyjadfeni jakousi uchvacujici silu, svedcici o mocne proudicim vnitfnim zivote. Je to clovek, ktery dovede horoucne milovati jako prudce nenavideti. Die vyroku Goethova: „Pravite-li, ze jste bas¬ niky, komandujte poesii!" dovede se Hugo na¬ dchnouti k praci v kazdou dobu. Den co den vstava o pate hodine ranni. Luzko jeho jest tak proste, ze by se ho zhrozil kazdy jen ponekud sybaritsky clo¬ vek. Pokoj Huguv naleza se v hofejsim^ patfe do¬ mu a podoba se jednoduche mansarde. Luzko, aksamitem povleceny divan, slouzi t£z za sedadlo. Sotva ze Hugo mno opusti loze, prochazi se po pokoji, podobnem dilne fotografove: stara kamna kachlova, nekolik stolic, rozhazene knihy a neobmezeny po-

269

hied na mofe s lod'mi, plachtami a kominy na obzoru se obrazejicimi. V pfedsini u schodu stoji mala pohovka a stolek, nebof sem specha basnik, kdyz jej zaplasi slunc-e ze sklenene komurky. Namofni delnici za svitani pfichazejici a odchazejici vidaji vysoko nad domy lampicku Hugovu se kmitati, vidi majak dusevniho puvodce ,,Les Travailleurs de la mer". Zda meli vubec jen tuseni, ze onen pan, kteryz je byl pfed nedavnem tak be¬ dlive pozoroval, vypravovali bude svetu o jejich radostech i zalostech? Hugo pracuje stoje, a ponevadz nenaleza zad¬ neho nabytku, na nemz by pohodlne psati mohl, a jezto se mu moderni stul osklivi, pise na skupeni krosen. O bibli a stare kroniky se opira; mnohdy mu slouzi za podlozky. Pise na modrem, tenkem papife velkeho formatu. Ponevadz casto vyskrtava, neustale opravuje, jsa jako pravy umelec s praci svou vzdy nespokojen, zustal veren husimu brku. Zda se, ze mu cini poteseni pokladati siroke, tramovite cary pfes slova a cele vety; mnohdy jeho list vypada jako nejaka mapa plna pahorkuv a zeleznic. Na nekterych rukopisech jeho nalezaji se pitvorne silhouetty, pokusy kreseb uprostfed textu. Jak obrazi se vnitfni nazor u tohoto basnickeho malife dvojim zpusobem! Listy takfka vlhke, jak umucene a ukfizovane tim v pravde gallickym pismem, rozestrou se, aby uschly. Je-li denni prace ukon¬ cena, shrabne Viktor Hugo hotove rukopisy a uzavfe je. Obycejne o svem dile mlci. Kdyz vsak neco svym pfatelum z neho pfecte, jest to dukazem, ze neboji se jiz zddnych vytek neb oprav. Jako piravy J. Arbes: SebranS spisy. XXXVI.

jg

270

dramaticky basnik pise pouze, aby rozechvel, rozhorlil, uchvatil. Puvodni rukopis zustane doma. Dobfi pfatele opisuji s nejvetsi horlivosti. Oprava nejnepatrnej¬ siho sluvka, tecka, vse ma pro Huga dulezitost. Kdyz jest vse opatrne opsano, pfecteno, srovnano, zasle se teprve do Pafize firme ,,Lacroix a spol.", kde panuje taz uzkostliva zevrubnost. Z uvedeneho vysvita, ze nepracuje Hugo snadno a hbite. Nenif improvisatorem jako Lamar¬ tine, jenz pry nikdy ani sluva neskrtl. Ocelove pero Lamartinovo lehce jezdilo po papife; rychle rostl list, krasnym pismem se zdobici; psani Lamartinovo podobalo se takfka tanci vil na snezne hladine pa¬ piru pfi soumraku. Hugovo pero naopak po papife vrza, skfipa a vfiska. On slovo za slovem dfive pro¬ mysli a kazdy obraz uvazi; jednotlive poznamky na pokraji listu nasvedcuji, ze nektere napady a obrazy rychle zachycuje z obavy, ze se tak brzo zase nedostayi, kdy jich bude tfeba. Uplna odloucenost pfi praci jest Hugovi nut¬ nosti. Pfisna klausura zda se mu potfebnou, jako by jen takto vsem fakultam ducha sveho zadost uciniti mohl. V samote, v klidu a v prave vylicenem okoli zrodily se jeho ,,Les Travailles de la mer" za bledeho pfisvitu ranni zofe — basnik opsal tak¬ fka blankyt nebesky ocean a rukopis se sloucily ... Dobrovolne vyhnanstvi Hugovo skoncilo teprve po dvanacti letech. Po bitve u Sedanu, kdyz byla prohlasena republika a vojsko nemecke jiz obklicovalo Pafiz, vratil se Hugo dne 6. zafi 1870 do Pafize. Pfed tim i po te byl po delsi cas skoro vy¬ lucne jen politicky cinnym; ruzne politick^ prokla-

271

mace, kterymiz myslc Nemcu v fisi v nejvyssi mife podrazdil, jsou snad doposud jeste v zive pameti. Za nedlouho stihly Huga dve krute rany: oba jeho synove zemfeli rychle za sebou. Karel dne 13. bfezna 1871 nahle, Frantisek Viktor pak dne 26. prosince 1873 po nekolikamesicni chorobe. Hugovo hofe bylo bezmerne. Jedine ulevy poskytovala mu prace, a tak vznikl v ohledu psychologickem velezajimavy spis ,,Moji synove", v nemz nalezaji se cetne podrobnosti o rodinnem zivote otce i obou synuv. Dalsi osudy Hugovy mely na zpusob jeho prace jiz vliv velice nepatrny. Vse, co po te napsal, jest jaksi vysledkem vlivuv a studii z doby dfivejsi. V praci byl i nyni neunavnym, a nam nezbyva nezli dalsi jeho dila pouze registrovati. Roku 1872 vy¬ dan „Strasny rok", r. 1874 roman ,,Devadesat tfi" a pfipomenuty jiz spis „Moji synove", pak „Skutky a slova pfed vyhnanstvim, za jeho trvani i po nem", roku 1877 druha cast ,,Legendy veku", pak „Umeni byti dedeckem" a ^Dejiny zlocinu", sepsane pfed vice nezli ctvrt stoletim; roku 1878 vysel ,,Papez", roku 1880 ,tViry a nabozenstvi" a satira ,,0561"^ roku 1881 ,,Ctvero vetru ducha" a konecne knihove drama „Torquemada", kterymz se literarni cinnost Hugova prozatim koncila. Pravime prozatim, nebof ze staficky basnik jenz slavil roku 1885 dne 26. unora 84. narozeniny — choval jeste celou fadu spisu ve svem pultu z doby dfivejsi, bylo rovnez tak znamo, jako ze byl i v nej¬ poslednejsi dobe zivota sveho nadmiru cinnym. Uhrnny soud o literarni cinnosti Viktora Huga^ jest ve strucnosti neobycejne nesnadny. Velika, ba pravem mozno fici velikolepa, pfes 18*

272

sedmdesat roku trvajici literarni Cin¬ nost jeho jest v analech literarnich jiz svou delkou jedinou sveho druhu — a usudky literarnich historikuv a kritiku doposud jeste napadne se rozchazely. Nam vsak nejde zde tak o charakteristiku Hu¬ govy literarni individuality, jako spise o zpusob je¬ ho prace, vlastne jiz jen o zaverecnou konklusi. Z toho, co jsme byli naznacili, vysvita dosti zfejme zajimavy psychologicky proces krystalisacni, ku kteremuz jsme byli jiz dfive nekolikrate poukazali. Hugo sam kdysi pravil: ,,Pokladam se za dite sveho stoleti, a nemine ani jedineho roku, bych svych nazoruv o minulosti nekorrigoval." On ni¬ kdy netajil, ze nalezal se zacaste na scesti, ale tolik dluzno dodati, ze vzdy opravdov£ se snazil vybfisti z tradicionelnich i individuelnich poblouzeni. Hlav¬ nim voditkem byla mu v labyrintu bludu nezkrotitelna touha po volnosti. Huguv nazor v svet, pu¬ vodne dosti obmezeny a jednostranny, jen znenahla a zcela pfirozene se rozsifoval; Hugo sam pak po cely svuj zivot ze vsech sil se namaha zbaviti se pfedsudkuv a bludu, jimiz vychovani a doba kaz¬ deho jednotlivce i cele narody vice mene s volne drahy pokroku srazi. Huguv zapas v tomto smeru, byf i byl nevedl k mete posledni: k nepfedpojatosti absolutni, jest obdivuhodny. Stati se z dogmatickeho takfka velebitele stfedovekych instituci humanistou nejryzejsiho zrna a pracovati pak s bezpfikladnym usilim za pravo a piravdu netoliko na prospech naroda vubec neb jednotlivych kast, nybrz kazdeho indi¬ vidua, slovem: vysinouti se, vlastni pracnS se vysoukati z bahna tradicionelnich hzkoprsych ndzoru

273

na vysluni ryze lidskosti, neni zapas tak snadny a stal Viktora Huga rovnez tak obrovske namahani jako pfemahani. Pfimo giganticky tento zapas vlastniho ja jde vsak takfka po cely zivot Huguv, abychom tak fekli ruku v ruce s nemene obrovskym zapasem proti nechuti, odporu a odmitani, s jakymi temef kazdy plod jeho ducha se setkava. K bezpfikladne teto martyrologii poukazali jsme jiz nekolikrate. Tak zvana ^kritika", pachana na Hugovi, jest vsak opetnym dokladem od praveku se opakujici trpke pravdy, ze zpravidla dochaziva vseobecneho uznani pouhy talent, pracujici v duchu a vkusu svych vrstevnikuv. Umelec genialni, puvodne myslici, pu¬ vodne pracujici a nove drahy razici byva zpra¬ vidla pochopovan a tudiz uznavan od pranepatrneho hloucku jednotlivcu, kdezto tak zvane ,,velike obe¬ censtvo" a v cele jeho ti, kdoz prave (ale jen prave a proto pomijejicne) ,,udavaji ton", se zalibou dila genialni bud ignoruji nebo podcehuji, ba i hanobi. Nejnepatrnejsi dusevni trpaslik, ktery by se neod¬ vazil pouhemu talentu jen odporovati, zvedne hrst blata a metne ji, k radosti stejne smyslejicich, smele, ba drze v tvaf cloveku genialnimu. A tak delo se i Hugovi. Maloktery autor byl tak ruzne a zaroveh tak kfive posuzovan jako prave Viktor Hugo. Avsak netoliko pouze kritisovan, t. j. pfisne a objektivne analysovan, nybrz ostfe, pfikfe, bezohledne a surove urazen. Kritiky o nem a jeho spisech tvofi samy o sobe celou literaturu. Od nejnadsenejsiho panegyrika az po sprosty gaminsky vtip — vsechny odrhdy jsou zde zastoupeny. Klidna, chladna, stfizliva a spravedliva analysa vecna jest tak fidka, ze nepfedpojaty ctenaf musi, nejmirneji

274

feceno, s udivenim sprasknouti ruce nad tim, v jak desnou furii muze se zvrhnouti dusevni nestvura, znama pod zcela krotkym jmenem ,,kritika". Vedle Julesa Janina nejznamejsi kritik francouzsky Saint-Beuve, kteryz psal hlavne do nejpo¬ pularnejsi, svetove povesti pozivajici ,,Revue des deux mondes", byl jednim z nejzarputilejsich od¬ purcu Hugovych, z cehoz by se snadno dalo souditi, ze vytky v pfipomenute revue Hugovi cinene maji aspoh z vetsi casti opravnenost. Avsak tomu neni tak; vetsinu jich diktovala proste osobni nenavist. Saint-Beuve byl puvodne Hugovym pfitelem a ca¬ sto jej vychvaloval; ale pozdeji stav se mu nepfitelem nenalezal dosti slov k vyliceni Hugovy ,,pychy a bezmerneho egoismu", a kdyz pak dokonce Hugo houzevnate se zpecoval psati do pfipomenute revue, ponevadz vubec do zadne revue nepsal, zacal jej Saint-Beuve se svolenim majetnika „Revue des deux mondes", Bucheze, v casopise torn systematicky ,,trhati". Ze v pozdejsi dobe zejmena prodajne casopisy bonapartisticke nemivaly dosti slov potupnych a hanobicich, plyne jiz z pomeru Hugova k Ludviku Napoleonu. K jak kfiklavym a pfimo smesnym podlostem brano zacaste utociste, toho nejfrapantnejsim dokladem jsou slova ,,kritika" Barbeyed'Aurevilly, kteryz po vyjiti ,,Pisni z ulic a lesu" napsal: ,,Hyfeniin vysileny Hugo, ktery jiz nema na hlave ani vlasku a v ustech ani jedineho zubu, vydal prave oplzlou knihu." Na stesti vytezil Viktor Hugo perem svym aspoh tolik, ze stal se obcanem naprosto nezavis¬ lym, coz jest ovsem jen mozno- u narodu tak velikych, jakym jest narod francouzsky. U nas na pfi-

275

klad byla by cinnost Hugova v te zpusobe, jak jsme ji byli naznacili, naprosto nemoznou. Jiz pfed pul stoletim, kdy byl u nas romantismus asi tolik jako ,,kacifstvi" za dob pobelohorskych, byval by bud udupan nebo — kdyby se byl pfece udrzel ,,nad vodou" — byl by jako literarni nadennik zakrnel nebo v bide zahynul. Nejposlednejsi nas clen nej¬ poslednejsiho obecniho zastupitelstva, ktery jen kyva, kdyz jini kyvaji, a ruku zveda, kdyz ji jini zvedaji, byva u nas zacaste potfebnejsim, vazenejsim a zaroveh lepe honorovanym clankem vefejneho zivota nezli nasi Machove, Havlickove, Bozeny Nemcove, Tylove atd., jichz umorna a vysilujici prace pro nekolikero generaci nemiva pro vrstevniky jine ceny nezli prace a cinnost nejefemernejsi nebo pouhe dryacnictvi. Bezpfikladne houzevnaty odpor, s jakym se te¬ mef kazde dilo Hugovo u kritiky setkavalo, podmihuje take kardinalni jeho vzpruzinu, bez kterez by byl Hugo jiz v prvni dobe sve literarni cinnosti musil .klesnouti: rovnez tak podivu jako zavideni hodnou, neudupatelnou duveru v sama sebe a ve sve sily. Bez teto, pfimo zazracne vzpruziny, z kte¬ rez plynou zcela pfirozene netoliko pfednosti, nybrz i vady Hugova tvofeni, byl by Hugo i ve sve vlasti v bezpfikladnem zapase svem s indolenci a surovou kritikou dfiv nebo pozdeji najisto podlehl. Vzpruzina tato jest take hlavnim zfidlem reformatorskych snah Hugovych. Bez vzpruziny te byl by casern svym najisto vice mene zabocil ve vyslapanejsi jiz koleje tradice, byl by se stal rychleji popularnim a byl by si tvofeni nadmiru usnadnit; ale byl by ovsem take pozbyl nebo vubec ani ne-

276

dosahl onoho vyznamu, jakeho v dejinach rozvoje dusevniho vubec a literarniho zvlaste nabyl. Talent Huguv jest monohostranny. V lyrice, v epice, v dramatu i romanu nastoupil vlastni drahy. Ve vsem, cim se duch jeho manifestoval, pozoro¬ vati zfejme stopy samostatneho ducha fidke hloubky a takofka nedostizitelneho vzletu obraznosti. Snad¬ no vznetliva, ohniva obraznost, majici ku pomoci velikolepy vokabulaf vybrouseneho jazyka, kona zacaste prave divy. Zacaste duch, vlastne soudnost obraznosti a bohatosti vyrazu ani nestaci a pfiro¬ zeny plod neharmonickeho toho spolupusobeni dvou kardinalnich vzpruzin tvofeni: rhetoricnost — zvrha se i v bombast; ale hned zase kmitne nebo slehne z lesknouciho se, mnohdy i oslhujiciho, mlhaveho oblacku myslenkovy kfisfal nedostihle jasnosti. Tvofeni Hugovo zda se nam byti pfevahou inspiracni, nekdy meditacni. Myslenky a pfedstavy vznikaji pahle, bez pfedchazejiciho dlouheho pfe¬ mitani, zacaste take beze vsech z-evnich impulsu, nekdy z pouhych, vice mene vyznacnych vzpomi¬ nek. Hugo petvofi, abychom tak fekli, z jedineho velikeho balvanu, a zcela uvedomele, nybrz vice mene nahodile. Ponechav myslenkam a pfedstavam svym uplne volnou uzdu, zachycuje je z pameti nebo i perem, nebo je ihned provadi; dusevni prace jeho jest, mozno-li tak fici, spise mosaikova. Z drob¬ nych kamenu, mnohdy ovsem drahokamu nejkras,sich neb aspoh charakteristickych barev obraz po¬ malu se sklada, az tvofi celek. U Huga nevznika zadne vetsi dilo znenahla ze zakladniho myslenko¬ veho embrya, a nevyviji se pfirozene jako kvetina, nybrz srdzi se z nescetnych, v ruznych dobach vzniklych dusevnich zdrodku v jeden, mnohdy ve-

277

likolepy a oslhujici celek, poutajici hlavne nescet¬ nymi charakteristickymi jednotlivostmi, ale postradajici zacaste umelecke jednolitosti. Vse to jest po nasem nazoru zcela pfirozeny nasledek nescetnych vlivu, ktere na Huga po cely zivot jeho pusobily. Zakladni raz jeho tvofeni jest vulkanicnost. Musa Hugova nezna klidu, a vuci ohromne armade odpurcu svych take ho znati ne¬ muze. Tvofeni Hugovo jest, abychom tak fekli, prudkou, s nepatrnymi pfestavkami po cely zivot trvajici dusevni horeckou, ve kterez obraznost a soudnost vedou neustale boj o pfevahu, a jednou ta, jednou ona vitezi na utraty sve soupefky; ale vzdy, kdykoli pracuji obe stejnomerne, coz ovsem take dosti casto se stava, jest plod cinnosti jejich jediny sveho druhu a s umeleckeho hlediste nepfe¬ konatelny. Hugo byl a zustal idealistou. Vefif ve zdokonalujici proces svetovy, v nesmrtelnost duse a v mnohe jine, co se stanoviska empirie vedecke postrada nezvratnych diikazuv a vyzaduje cistociste viry. Clovek jest mu bytosti nad jine vznesenou a schopnou netoliko jako jednotlivec, nybrz jako cely druh zdokonaleni pfimo idealniho. Telo a duch ne¬ jsou v souhlase. Hnusne ,,duse", jak bezna frase di, v carokrasnem tele vyskytuji se rovnez tak ca¬ sto, jako nejvzacnejsi intellektuelni vlastnosti v tele obludnem — antithesa to, s kterouz se setkavame ve vsech moznych variacich od prvopocatku Hugova tvofeni az po jeho posledni dilo. Z toho vznikaji pak cetne, mnohdy i pfecetne kontrasty, jakozto umelecke pomucky, kterymiz Hugo dovedl vzdy vhodne pusobiti. Tak stalo se, ze idealem Hugo¬ vym nazyvano od mnohych slouceni grotesknosti

278

se vznesenosti, nejhnusnejsi nefesti s nejryzejsi cistotou duse. Po nasem mineni vsak byla a zustala Hugovi idealem pouhopouha, ale ryza lidskost s plynoucimi z ni atributy: volnosti, utrpnosti atd. Lid¬ skost a volnost byly dva majaky, kterych Hugo jako dospely muz nikdy nespustil se zfetele. Ve vecech nabozenskych neni Hugo filosofem a jest v nejvyssi mife tolerantnim. Zacaste mu sice vytykan i atheismus; ale on sam proti nazoru to¬ mu rozhodne se ohradil, tvrde, ze vefi v Boha a nesmrtelnost duse, a snazil se take tuto viru svou doloziti. ,,Vefme!" pravil v jedne ze svych nejposlednejsich feci. ,,Budme obcape v rovnosti, lide v bra¬ trstvi, duchove ve volnosti. Prokazujme dobrodini vsem, a vse se jinak utvafi. Od ctyf stoleti neucinilo lidstvo ani jedineho kroku, jenz by nebyl zustavil podstatne stopy. Vek XVI. byl stoletim malifu, vek XVII. stoletim spi¬ sovatelu, vek XVIII. vekem filosofu, vek XIX. pak jest dobou apostoluv a proroku. Kdo chce vyhoveti veku XIX., musi byti malif em veku XVL, spiso¬ vatelem veku XVII. a filosofem veku XVIII. Mi¬ mo to musi miti jako Louis Blanc onu zboznou lasku k lidstvu, ktere jest k ufadu apostolskemu nevyhnutelne tfeba, a ktera jedine umozhuje, by clovek jasne proziral do budoucnosti. Ve stoleti XX. bude valka mrtva; budef mrtvo i popraviste, bude mrtva nenavist, dustojnost kralovska, hranice i dogma, vse bude mrtvo, toliko clovek bude ziti. A nade vsim bude rozklenuta velika vlast, cely svet, velika nadeje — nebe... Blahoslaveno budiz stoleti, jemuz budou nalezeti nasi potomci a jez bude nalezeti jim.

279

Jedinou otazkou nasi doby jest prace. Otazka politicka jest rozfesena; republika (rozumej ve Francii) jest zfizena a nic ji vice nezvrati. Zbyla vsak otazka socialni. Jest strasna, ale zaroveh pro¬ sta. Jestif to otazka onech, ktefi neco maji, a onech, kdoz nemaji niceho. Tito druzi museji vymizeti. K tomu staci prace. Pfemyslejte! Clovek zacina byti panem sveta . . . Narod jest vydeden, svet jest pusty — vrafte je sobe! Ucinite je st'astnymi... Prace jest zivot, myslenka svetlo." Ve slovech tech zda se nam byti nejspravneji vyznacen Huguv nazor v svet do budoucnosti. Jest to proste feceno ocividny nazor optimistickeho idealisty; neni to nazor filosoficky, nybrz basnicky, jak pojiman byl az asi do konce tfeti ctvrtiny minuleho stoleti, nez mocny proud novy, opirajici se i v tvo¬ feni basnickem o vymozenosti vedecke, zacal nazor ten podryvati. Nechf vsak jest nazor Huguv v techto vecech jakykoli, tolik jest jisto, ze dusevni prace jeho- smefovala die nazoru metafysickych i esthetickych, do nedavna vseobecne platnych, vzdy k metam nej¬ vyssim, nejuslechtilejsim. V dusevni cinnosti Hu¬ gove setkavame se sice jako v cinnosti kazdeho z nas s ruznymi poblouzenimi; ale cinnost jeho nema nej¬ mensi skvrny mravni. Jest to cinnost ducha rovnez tak poctiveho, jako cisteho, cinnost giganta, kteryz si byl nesmrtelnost svou zakoupil bezpfikladne svizelnym, pfimo obdivuhodnym namahanim, poctivou praci a neumornou snahou stati se prospesnym netoliko svym krajanum, netoliko snad jen svym stoupencum, nybrz lidstvu vubec. Vsim tim, co jsme byli o Hugovi pronesli, ovsem jsme nevyvazili ani z casti zfidlo poucnych a zajimavych medi-

280

taci, k jakym veleinteresantni tato basnicka indi¬ vidualita svym zpusobem tvofeni podava pfilezi¬ tost. Obrovska cinnost Hugova jakozto nejcelnejsiho zastupce francouzskeho romantismu neda se v pouhe stati jen ponekud zevrubneji zregistrovati. O jeho vyznamu v literatufe, o jeho vlivu na soucasnou literaturu a tim prostfedne i na soucasny i pozdejsi dusevni rozvoj vubec budou zajiste dlouho jeste vedeny tube a houzevnate spory; nicmene Hu¬ gova zasluha o uvolneni basnickeho tvofeni vubec jest nepopiratelna a skoro nedocenitelna. Hugo znamena svetu dulezity a po veky viditelny meznik dyou ostfe vyznacenych smeru: pseudoklassicismu, jakozto smeru pfevahou imitacniho, a tak zvaneho romantickeho, smeru to pfevahou tvofiveho. Tim ovsem nechceme fici, ze by ten ci onen smer nezasahal take do smeru minulosti a zaroveh take budoucnosti. I romantismus Huguv neni ryzim romantismem v te zpusobe, jak se o nem frasovite smahem mluviva; ,,klassickych imitaci" ovsem jest skoro zcela prost, ale i v prvnich stadiich svych zabiha zacaste ve smer, ktery se jiz pfed vice nezli pul stoletim tu a tam sporadicky jevil a pozdeji v piny proud rozvlnil — ve smer realisticky. Netoliko jednotlive sceny mnohych praci Hu¬ govych, i jednotlive figury pfipominame toliko jedinou, gamina Gavrochea z ,,Bidniku" — nejsou dusevnimi plody romantika, nybrz realisty, z cehoz plyne, ze slouceny byly v dusi Hugove smery oba, a jeden, romanticky, jak pfirozeno, ze byl v pfevaze. Kdyby se byla cinnost Hugova posunula o pul veku, neni takmef ani pochybnosti, ze by se byl reformator pseudoklassicismu stal reformatorem

m smeru, jehoz jest hlavnim zastupcem — roman¬ tismu. Zajimavo jest, ze dozil se Viktor Hugo, coz nepopfano zadnemu literatu vubec, netoliko smeru, o kterem nemel za sveho mladi ani potuchy, realis¬ mu, nybrz i smeru, kterymz i tento, ackoliv posud jeste nepronikl na cele cafe, talentovanymi, ba genialnimi zastupci zatlacuje se do pozadi: naturalis¬ mu. — Pfirozenof, ze Hugo s nejnovejsim, sotva ctvrt veku starym smerem tim nemuze se spfateliti. Vseobecne mineni^ ze neznamena naturalismus nezli odporne a hnusne znazorhovani skutecnosti v cele jeji nahosti, ze neni a nema byti nicim vice nezli pouhym fotografovanim bez ohledu na to, je-li pfed¬ met mily a pfijemny nebo hnusny — jest take minenim Hugovym. ,,Jsou mnohe stiny zivota," pravil Hugo, ,,ktere se museji zahaliti zavojem. Ja sam sestoupil do nejhlubsich brlohu bidy, bych se s bi¬ dou obeznamil; ale nechci sva pozorovani jako hruzne nocni sceny vefejne vystavovati. Nikdo ne¬ ma prava ukazovati nestesti v cele ieho nahosti. Vim pfedobfe, jak velice lid trpi, jakych nefesti jest schopen, kdyz jest k tomu hlady, zizni a bestialnim zivofenim v bidnych brlozich, v nichz zeny i muzi ziji pohromade, dohanen; nicmene lid tim vinen neni, nybrz ti, jichz nadhera a pfepych tyje z potu ubozaku ... Kdyz jsem ve svych ,,Bidnicich" pfedvedl ctenafi galejniho otroka a nevestku, se¬ stoupil jsem k nemravnosti jen k tomu ucelu, bych ukazal, jak mohou byti nest'astnici vytazeni z bahna, v kterem se brouzdaji. Konal jsem studia sva jako lekaf a moralista, ale nikoli pouze k tomu ucelu, bych drazdil zvedavost, k cemu neni nikdo oprav¬ nen."

282

Potud Viktor Hugo. Nam ani z daleka nenapada chtiti zde hadati, obstoji-li nejnovejsi smer naturalisticky neboli nic. Co vsak Hugo uvadi proti naturalismu, jest v pod¬ state totez, ba mene je§te, nezli co bylo pfed vice nezli pul vekem a pozdeji po cela decenia vodeno do ohne proti romantismu i realismu. Nevedouce si rady rozlisovali mnozi romantismus i realismus v tak zvany ,,pravy" i ,,nepravy"; s onim aspoh se snaseli, kdezto proti tomuto s napetim veskerych svych sil bojovali. Ze slov Hugovych zaroveh take vysvita, ze pfisuzuje umeni ukol jaksi paedagogicky, vzdelavaci neb aspoh zuslechfujici, jak tradiruje se s oblibou namnoze i u nas, jakozto pry ukol nejvyssi. Avsak ukol umeni jest po nasem nazoru pfece jen vy^si a nesnazsi nezli uslechtile paedagogicky, a to jiz proto, ze tam, kde ukol paedagogicky konci, prave umeni teprve pocina. Nevzdelanost ma pfi vsi sve vnimavosti pro umeni pfece jen vzdy smysl spise pro umeni nej prostsi a v nejprimitivnejsim jeho stadiu, kdezto pro umeni vubec v celem dosahu a hloubce jeho jest nevyhnutelne tfeba vzdelanosti co mozna nejrozsahlejsi. — Ostatne svym smerem a tendenci svou, byf sebe ethictejsi, nestava se jeste dusevni vytvor nejaky dilem v pravde umeleckym. Vyzadujef po nasem nahledu tre kardinalnich za¬ kladu : pfedevsim puvodni zakladni myslenku, mys¬ lence te pfimefenou samostatnou komposici a cha¬ rakteristicke provedeni. Bez techto tfi zakladnich pilifu jest a zustane nedokonalym, pouhym pokusem. Vyhovi-li umelec temto tfem pozadavkum a tvofi-li dilo jeho uplne zaokrouhleny celek, t. j.

283

tfeba miniaturni mikrokosmos, dosahl cile nejvys¬ siho. Vse ostatni: smer, tendence a vubec veskere to haraburdi individuelniho nazoru a libustek jsou veci vedlejsi a nemaji s umenim niceho ciniti. Ji¬ nak by na pfiklad dila anticka, v nichz pouhe fatum hraje tak vynikajici ulohu, a vubec dila, v nichz marne patras po jakychkoli vzdelavacich a zuslechfujicich intencich, byla zavrzitelna i tenkrate, kdyz vyhovuji vyse vytknutym zakladnim pozadavkum umeleckym, slovem, ve vecech umeleckych nastal by chaos. I nejvetsi umelecke dilo anticke, roman¬ ticke, realisticke neb naturalisticke bylo by praci bfidilskou, kdyby se nemohlo vykazati intenci zuslechfovaci, kdyby — jak zacaste kategoricky se zada — neidealisovalo, nekaralo, a vubec na odiv nestavelo tak zvane ,,vzory". Avsak nahledy a na¬ zory v svet vubec jsou ruzny a meni se s dobou. Cemu druhdy nevenovano v umeni a v mravouce nejmensi takfka pozornosti, jako na pfiklad v an¬ ticke dobe lidskosti a soucitu, jest za nasich dob dogmatem; co bylo v stfedoveku jednou z nejobrovitejsich pruzin svetovych: nabozensky fanatismus ■— jest za nasich dob pfekonanym stanoviskem — a pfece vytvofena v dobe anticke i v stfedoveku umelecka dila nehynouci ceny, dila, ktera zustanou na veky vytvory ryze umeleckymi. Kdyby bylo vubec moznov aby se umelec s tak urcite vyvinutym nazorem v svet jako Viktor Hugo mohl z myslenkoveho ovzdusi sveho nevymknouti, nebo spravneji feceno, kdyby eminentne tvofivy' duch Huguv zaroveh vynikal take onou soudnou, filosofickou bystrosti kritickou, ktera jest tak zfidka s tvurcim duchem sloucena a pfece jedine umoz-

284

huje nej volne jsi rozhled po ve^kerenstvu, v§ech moznych pfistupnych snahach atd., neni nizadne pochybnosti, ze pruzny duch jeho vpravil by se, kdyby mel nevyhnutelne svezesti, i v nove, aby¬ chom tak fekli nejmodernejsi nazory (ktere vsak nejsou nezli jaksi pokusem ke zdokonaleni nazoru starsich, nezli jest Huguv), a soud jeho o nejnovejsich smerech nebyl by aspoh tak pfikry. Ostatne jiz pouhy realismus vznikl vlastne ze zakladu romantismu, a naturalismus ze zakladu realismu. Mali byti drama, totiz dilo umelecke, jak sam Viktor Hugo pfed sedesati lety v pfed¬ mluve ke ,,Cromwellovi" pravi, obrazem pfirody. jakz toho mozno medle lepe dociliti, nezli co mozna nejvernejsim fotografovanim pfirody, tudiz pomuckami realistickymi a jeste lepe naturalistickymi. Avsak jako neni zidealisovana hromadka kameni nebo zidealisovany vsedni vyjev sam o sobe dilem umeleckym, tak jim take neni tataz hromadka kameni nebo tyz vsedni vyjev, kdyz je verne vylici nebo znazorni realista neb ,,ofotografuje" natura¬ lista. V t o m podstata dila umeleckeho nespociva; tof pouha virtuosnost. Ale tvofi-li tato hromadka kameni, tento vsedni vyjev podstatnou cast ume¬ leckeho dila, t. j. dila v sobe samem zaokrouhleneho, se zakladni myslenkou, samostatnou kompo¬ sici a charakteristickym provedenim, neni nizadne pochybnosti, ze pravy, nepfedpojaty umelecky vkus da vzdycky pfednost znazorneni co mozna nejvernejsimu pfed vylicenim ledabylym, nespravnym a ruznymi ,,okraslujicimi" tretkami zacaste k nepozndni zhyzdenym. Viktor Hugo patrne ma jako tak mnozi jini na zfeteli vylucne „vystfelky a pfemrstenosti" no-

285

veho a nejnovejsiho smeru. Avsak proti temze a podobnym „vystfelkum a pfemrstenostem" roman¬ tismu i realismu vystupovano po cely zivot Huguv a „vystfelky a pfemrstenosti" ty neclokazuji vice, nezli ze naleza se nejnovejsi smer ve stadiu krystalisacnim. Sifiti zde o zajimavem thematu torn slov, ne¬ zda se nam byti na miste. Neni nizadne pochyb¬ nosti, ze pozdejsi generace smifi se casern svym i se smerem naturalistickym, ovsem jen potud, po¬ kud z neho budou resultovati dila umelecka. Uvazime-li na pfiklad, ze fidil se Hugo pfi svem tvofeni zakony psychologickymi, a ze nejno¬ vejsi vymozenosti ved zakony ty z vetsi casti zavrhuji, jakozto vudce nespolehlive; uvazime-li,^ ze na misto vratkych techto zakonu psychologickych nastupuji znenahla zakony fysiologicke a pathologicke, slovem, uvazime-li, ze ,,dus>e", jak ji pojima Viktor Hugo a jini, neni ,,dusi", jak ji pojima mo¬ derni veda, a nasledkem toho take moderni vzde¬ lanost, neboli jinymi slovy: uvazime-li, ze mys¬ lenky a konani lidske nezavisi vzdy jen na onech zakonech, jez jsme byli uvykli nazyvati psycholo¬ gickymi, a pfipomeneme-li si, ze naturalismus sestupuje s nepfirozene, sematicke typicnosti ku pfesne vedecke apalysi individua, kterouzto cestu byli jiz davno pfed Zolou nastoupili rusti realiste, recte naturaliste — neni nizadne pochybnosti, ze v usudku svem o naturalismu nebudeme tak pfikrymi a ze jej uzname aspoh za hodna vazne, opravdove a vecne diskuse.

J. Arbes: Sebrane spisy. XXXVl.

19

OBSAH. Strana

Honore de Balzac Emile Zola Edgar Alan Poe De Foe Ivan Turgenev Firma Scribe et comp Alexander Dumas, otec a syn Emil Augier Viktorien Sardou Charles Dickens Victor Hugo

. . *.

'

9 27 47 65 77 87 103 123 131 148 201

West Side Bindery J. Belohlavek, majitel

Cesko-Slovenske Knihafstvi 1445 West 18th Street CHICAGO, ILL., U. S. A.

UNIVERSITY OF CHICAGO

108 504 839

*f-

Recommend Documents