Exkurze do Krakova, Osvětimi a Věličky V termínu 22. – 24. 10. 2008 se 40 žáků studijních a učebních oborů zúčastnilo exkurze do Polska. 22.10. 2008 - v 8.00 ráno jsme odjeli od budovy školy. Následoval půldenní přejezd na Moravu. V odpoledních hodinách jsme vystoupili v Kroměříži. Město je přezdívané Hanácké Athény. V roce 1997 byla Kroměříž vyhlášena nejkrásnějším historickým
městem České republiky a o rok později byl zdejší Arcibiskupský zámek spolu s Květnou a Podzámeckou zahradou zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.
A právě sem mířily naše kroky. Nejprve procházka po podzimní Květné zahradě, poté
pěší přesun kolem tří známých kostelů: kostel sv. Mořice, kostel sv. Jana Křtitele a kostel Nanebevzetí Panny Marie, kolem domů s podloubím na Velkém náměstí
k Arcibiskupskému zámku do Podzámecké zahrady. Poté následovalo krátké volno věnované k nejnutnějším nákupům a pak už přejezd na ubytování do motelu Kokory u Přerova – 1 noc ve 3 – 5 lůžkových pokojích, vydatná večeře.
23.10. 2008 – v 7.15 jsme se nasnídali a v 7.45 odjeli směr Polsko. Ještě jsme absolvovali krátkou zastávku u nákupního centra ve Frýdku-Místku, abychom si vyměnili nějaké zloté. Ve 12.0 jsme už byli v Osvětimi a čekala nás prohlídka koncentračního tábora Auschwitz I v areálu bývalých kasáren. Původní koncentrační tábor Osvětim I. byl
založen roku 1940 v nehostinném bažinatém místě nedaleko historického města
Osvětim. Základem se pro něj stala polská jezdecká kasárna. Hlavním důvodem vzniku ještě nebylo masové vyhlazování, ale potřeba uvěznění velkého počtu Poláků. Kapacita tohoto tábora byla asi 15-20 tisíc vězňů. Prošli jsme nechvalně známou bránou
s nápisem "Arbeit macht frei" (práce osvobozuje), což je dnes nejznámějším symbolem Auschwitz, dále kolem blok č.11 a stěny smrti do plynové komory s krematoriem I, kde
denně spálili asi 350 těl. V jednotlivých
budovách
jsou
nejrůznější
umístěny
expozice: např. blok č. 4 „Expozice-Vyhlazování“, blok č.
5.
„Expozice-Důkazy
zločinu“, blok č. 7 „ExpoziceŽivotní
a
hygienické
podmínky, blok č. 10, kde byly prováděny zločinné pokusy na vězních, bloku č. 16 s expozicí o tragickém osudu slovenských Židů
a
Česka
V některých
aj.
barácích
byly
vězňů
za
skleněnými
výlohami
umístěny
obrovské
hromady
uloupených
věcí
nově
z
příchozích
vězňů, oblečení,
kufrů,
protéz
vlasů apod.,
nohou,
což atmosféru jenom
brýlí,
pochmurnou a
stísněný pocit umocňovalo.
Potom jsme přejeli ke koncentračnímu táboru Auschwitz II. Roku 1942 bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové
komory s krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí. V táboře byli
vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny národnosti okupované Evropy. Prošli jsme hlavní strážnicí SS - „Bránou smrti“, kudy přijížděly transporty deportovaných z okupované Evropy.
Vydali jsem se bránou smrti k rampě, kde lékaři SS prováděli selekci a kde se řadili nově příchozí. Minuli jsme Terezínský rodinný tábor“, „Maďarský židovský tábor“, „Mužský tábor,
„Cikánský tábor“, Mužský nemocniční tábor. Dále jsme prošli menší bránou a ocitli se v
lese. Místo, kde se odehrávaly tragédie statisíců lidí. Cestou lesíkem nás upoutal menší rybníček, do kterého byl sypán lidský popel. Hned za ním se nacházely zbytky krematoria
č IV. Také jsme nahlédli do několika zděných baráků, které byly vystavěny přímo na udusané půdě. Vězeňkyně zde spaly na tříposchoďových palandách. Na jednom poschodí leželo i osm osob bez matrací jen na tvrdých dřevěných pryčnách. Velmi dojemná byl barák, kde byla latrína.
Navečer jsme přejeli do Krakova, ubytovali se v hotelu na okraji starého města a spěchali do centra města. Zde jsme se podívali na osvětlené Wawelské návrší s dominantou hrad polských králů s katedrálou, pod nimi pomalu tekoucí
Wisla. Prošli jsme se po starém městě, nadchnul nás Královský rynek s impozantní tržnicí
Sukiennice a Radniční věží.
24. 10. 2008 – V 6.30 h ráno jsme rychle posnídali, protože nás v 7.00 čekala prohlídka solných dolů Wieliczka za 33 zlotých. Byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do
prvního desetiletí 21. století, kdy byla z důvodu vysokých nákladů těžba soli ukončena. Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km, přičemž veřejnosti je
zpřístupněno přibližně 2 % z celkové délky chodeb. Všechny chodby se rozprostírají celkem na devíti úrovních, které jsou propojeny buď velkými komorami, speciálními
tunely, či šachtami a výtahy. Za pozornost stojí také klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli a solná katedrála. Turisté si zde mohou
prohlédnout
3,5 km dlouhou trasu, která zahrnuje prohlídku soch historických i mýtických postav, vytvořených z kamenné soli. Kromě skutečného a vědeckého vysvětlení vzniku rozsáhlých solných ložisek je také návštěvníkům přiblížena i pověst o vzniku dolu, spojená se středověkými panovníky polskými a uherskými. V roce 1978 byl solný důl
Wieliczka zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
V 11.15 jsme vyrazili autobusem do Ústí na. L. a ve 21.10. jsme byli doma.
Pavel Patyk