Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání
EURO V ČESKÉ REPUBLICE Euro in Czech Republic Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Ing. Dalibor Pánek
Petra Červinková
2
3
J mé n o a p ř í j me ní a ut or a:
Pe t r a Če rvi nková
Ná z e v di pl omové p r á c e :
Euro v České republice
Ná z e v v angl i čt i ně:
Euro in Czech Republic
Ka t e dr a:
financí
Ve d ouc í di p l omové p r á c e:
Ing. Dalibor Pánek
Ro k ob h a j ob y:
2007
Anotace Předmětem diplomové práce je analýza připravenosti České republiky na přijetí eura. První část je úvodem do problematiky evropské měnové integrace. Druhá část se zaměřuje na ekonomická a legislativní kritéria vstupu do eurozóny, jak z teoretického hlediska, tak i praktického (jak jsou daná kritéria plněna Českou republikou). V části třetí je analyzována ekonomická sladěnost České republiky s eurzónou a její důležitost při přijímání eura. Poslední část je věnována konkrétním přípravám České republiky na přijetí eura, jejich institucionálnímu a technickému zabezpečení. Annotation The goal of the thesis is the preparation analysis of the Czech Republic for acceptance of the euro. The first part is the introduction to the issue of European monetary integration. The second part is focused on the economic and legislative criteria required for admission to the euro area, both teoretical and practical viewpoint (how the criteria are subserved by the Czech republic). The third part analyzes the economic harmonization of the Czech Republic with the euro area and its importace in the adoption of euro. The last part is devoted to specific preparations of the Czech Republic to the adoption of euro, their institutional and technical implementation. Klíčová slova Česká republika, euro, hospodářská a měnová unie, eurozóna, konvergenční kritéria Keywords Czech republic, euro, Economic and monetary union, euro area, convergence criteria
4
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Euro v České republice vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 2. května 2007 vlastnoruční podpis autora
5
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Daliboru Pánkovi za odborné rady a konzultace během vypracování této diplomové práce.
6
Obsah OBSAH ................................................................................................................................................................ 7 ÚVOD ................................................................................................................................................................ 9 1
INTEGRACE V EVROPĚ ............................................................................................................. 12 1.1
OD EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI K EVROPSKÉ UNII.......................................... 12
1.2
EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE .............................................................................................................. 13
1.2.1 1.2.2 2
Snahy o měnovou integraci před vznikem Evropské měnové unie ................................. 13 Delorsova zpráva vedoucí k zavedení Eura ................................................................... 14
KONVERGENČNÍ KRITÉRIA A JEJICH PLNĚNÍ ČESKOU REPUBLIKOU ........... 16 2.1
KRITÉRIUM CENOVÉ STABILITY .................................................................................................... 16
2.2
KRITÉRIUM UDRŽITELNOSTI VEŘEJNÝCH FINANCÍ ..................................................................... 18
2.2.1 2.2.2
Kritérium vládního deficitu ............................................................................................ 19 Kritérium vládního dluhu ............................................................................................... 21
2.3
KRITÉRIUM STABILITY MĚNOVÉHO KURZU ................................................................................. 22
2.4
KRITÉRIUM DLOUHODOBÝCH ÚROKOVÝCH SAZEB .................................................................... 25
3
LEGISLATIVNÍ KONVERGENCE ........................................................................................... 27 3.1
NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY ................................................................................................ 27
3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.1.4
Funkční nezávislost ........................................................................................................ 29 Institucionální nezávislost .............................................................................................. 29 Osobní nezávislost.......................................................................................................... 30 Finanční nezávislost ....................................................................................................... 30
3.2
ZÁKAZ MĚNOVÉHO FINANCOVÁNÍ A ZVÝHODNĚNÉHO PŘÍSTUPU ............................................ 31
3.3
PRÁVNÍ INTEGRACE NÁRODNÍCH CENTRÁLNÍCH BANK DO EUROSYSTÉMU ............................ 32
4
EKONOMICKÁ SLADĚNOST ČESKÉ REPUBLIKY S EUROZÓNOU ....................... 35 4.1
CYKLICKÁ A STRUKTURÁLNÍ SLADĚNOST ................................................................................... 35
4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4 4.2
Reálná ekonomická konvergence ................................................................................... 35 Sladěnost hospodářského cyklu a podobnost ekonomických šoků ................................. 37 Propojení ekonomiky s eurozónou.................................................................................. 40 Finanční trh.................................................................................................................... 42
PŘIZPŮSOBOVACÍ MECHANISMY ................................................................................................... 44
4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.4
Veřejné finance............................................................................................................... 44 Trh práce ........................................................................................................................ 45 Pružnost mezd a cen ....................................................................................................... 46 Pružnost bankovního sektoru ......................................................................................... 46
7
5
PŘÍPRAVY ČESKÉ REPUBLIKY NA PŘIJETÍ EURA ...................................................... 48 5.1
ETAPY A SCÉNÁŘ ZAVEDENÍ EURA ............................................................................................... 48
5.2
INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ EURA......................................................................................... 51
5.3
ÚKOLY V JEDNOTLIVÝCH SEKTORECH ......................................................................................... 52
5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.4 6
Finanční sektor............................................................................................................... 53 Veřejný sektor................................................................................................................. 55 Nefinanční sektor............................................................................................................ 57
SHRNUTÍ DOPADŮ ZAVEDENÍ EURA .............................................................................................. 60 INFLAČNÍ RIZIKO MĚNOVÉ KONVERZE ......................................................................... 62
6.1
ZKUŠENOSTI ZEMÍ EUROZÓNY ....................................................................................................... 62
6.2
JAK ZAMEZIT RIZIKU ZRYCHLENÉ INFLACE (RESPEKTIVE VNÍMANÉ INFLACI) V DŮSLEDKU ZAVEDENÍ EURA ............................................................................................................................... 64
ZÁVĚR .............................................................................................................................................................. 68 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................................ 72 SEZNAM TABULEK .................................................................................................................................... 75 SEZNAM GRAFŮ .......................................................................................................................................... 75 PŘÍLOHA Č. 1 TEORETICKÉ PŘÍNOSY A NÁKLADY ZAVEDENÍ EURA ........................... 76 PŘÍLOHA Č. 2 DŮLEŽITÁ DATA V PŘÍPRAVĚ NA PŘIJETÍ EURA ....................................... 77
8
Úvod Vytvoření evropské hospodářské a měnové unie bylo logickým vyústěním integračních snah v Evropě. Důležitým zlomem ve vývoji integrace se stal summit v Maastrichtu, na kterém vznikla smlouva o Evropské unii (v platnost vstoupila 1.11.1993). Tato smlouva změnila název Evropského hospodářského společenství na pouhé Evropské společenství a zavedla nové formy spolupráce vlád členských zemí. Vytvořila tím novou politickou a hospodářskou strukturu složenou ze tří pilířů: Evropskou unii. Po dovršení integrace v oblasti jednotného vnitřního trhu se integrační snahy přesunuly do oblasti hospodářské a měnové unie, která měla vzniknout ve třech základních fázích. Poslední, třetí fáze měla být završena zavedením jednotné měny – euro. O názvu společné měny bylo rozhodnuto na zasedání Evropské unie v Madridu, v roce 1995. Samotné euro vzniklo 1.ledna 1999, kdy zároveň zaniklo 11 měn států eurozóny (Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Rakouska, Portugalska a Španělska). 1.ledna 2001 se k těmto státům připojilo i Řecko, jehož „zpoždění“ zapříčinily problémy se splněním inflačního kritéria. V první fázi bylo euro zavedeno pouze do bezhotovostního oběhu. Bankovky a mince znějící na euro byly do hotovostního oběhu zavedeny až k 1.lednu 2002, kdy začaly být současně původní národní měny z oběhu stahovány. Euro se tak stalo jediným zákonným platidlem eurozóny, která se 1.ledna 2007 rozšířila o další stát, Slovinsko. Myšlenka zavedení jednotné měny byla založena na snaze o omezení kurzových výkyvů a vytvoření stabilního prostředí s předvídatelnými reakcemi, které bude atraktivní pro investory i spotřebitele. Od vytvoření eurozóny si jednotlivé členské země slibovaly i zrychlení ekonomického růstu a vytvoření celosvětově konkurenceschopného trhu. Nepopiratelným faktem je, že nová měna Evropu výrazně přiblížila k ekonomické unii a dala občanům Evropské unie jasnější pocit sdílení společné evropské identity. Lidé mohou v rámci eurozóny snadněji nakupovat a srovnávat ceny. Euro se stalo druhou nejvýznamnější měnou na světě. Velká Británie, Dánsko a Švédsko však vstup do eurozóny odmítly. Velká Británie a Dánsko si vyjednaly tzv. účastnickou doložku.
9
Česká republika se k Evropské unii připojila 1. května 2004. Vstup do Evropské unie neznamenal, ale i automatický vstup do eurozóny, a tím přijetí společné měny. V současné době je Česká republika zemí, pro kterou platí přechodná výjimka pro přijetí eura. To znamená, že v této fázi přistoupení není členem eurozóny, nicméně se již v přístupové smlouvě zavázala, že se v budoucnu stane jedním z jejích členů. V současnosti lze zatím v České republice platit eurem jen při určitých transakcích a často pouze omezeně. Čeští obchodníci nepřijímají velké eurobankovky, nebo naopak mince, a zůstatek z platby vracejí zásadně v českých korunách. Platbu za služby v eurech mohou zákazníci tímto způsobem uskutečnit ve velké většině obchodních řetězců, na benzínových stanicích i v restauracích. Za transakci si obchodníci nepřipočítávají žádné poplatky, liší se tedy především v nastavení kurzu pro aktuální den. Na cestě k úplnému zavedení eura však musí Česká republika splnit určitá ekonomická i legislativní kritéria, provést řadu reforem, stejně jako technických a institucionálních příprav. I když přesný termín zavedení eura v České republice zatím není znám, je nutné začít s přípravami s dostatečným předstihem. V konečné fázi přestane v České republice platit nynější oficiální měna – česká koruna a jedinou zákonnou měnou se stane euro. Tato diplomová práce si za cíl klade zhodnotit připravenost České republiky na přijetí eura. Obsahem je nejen hodnocení aktuální situace v České republice, ale také stav připravenosti na nadcházející etapy, které bude třeba při zavádění eura podniknout. Při dosahování daných cílů, budou použity ekonomické metody, jako především komparace, analýza, dedukce a indukce. Práce je členěna do šesti základních kapitol. První kapitola je zároveň úvodem do problematiky integrace v Evropě. V její první části jsou nastíněny první nejvýznamnější integrační aktivity v poválečné Evropě. Následně se zaměřuje na vytváření Evropské měnové unie, která byla završena přijetím společné měny euro. Kapitola druhá se již zabývá praktickou stránkou zaváděni eura, konkrétně jednotlivými maastrichtskými konvergenčními kritérii. Tato kapitola je členěna na podkapitoly dle jednotlivých kritérií, přičemž u každého z nich je vedle jeho teoretického rámce uvedeno i jeho konkrétní plnění či neplnění Českou republikou. Na tato kritéria ekonomické konvergence navazuje další kapitola, ve které jsou rozpracována kritéria legislativní konvergence. Struktura třetí kapitoly je velmi podobná té předešlé. Jednotlivá kritéria jsou rozpracována jak po teoretické stránce, tak i stránce praktické, čili do jaké míry je Česká republika plní či neplní a jaká opatření bude případně 10
muset přijmout, aby je v budoucnu splnila. Splnění daných kritérií (jak ekonomických, tak legislativních) je nutnou podmínkou pro vstup země do eurozóny. Vzhledem k tomu, že jsou však již v mnohém nedostačující, je třeba sledovat a analyzovat i ostatní oblasti ekonomiky přistupující země, a také to, v jaké míře je daná ekonomika sladěna s ekonomikou eurozóny. Této problematice je věnována kapitola čtvrtá, která analyzuje jak cyklickou a strukturální sladěnost, tak přizpůsobovací mechanizmy české ekonomiky. Kapitola pátá se již nevěnuje podmínkám vstupu do eurozóny, ale otázce jednotlivých příprav na zavedení eura v České republice. Je v ní uvedeno, jakým způsobem bude euro zavedeno, jaká opatření se budou muset přijmout a co budou muset při přechodu na euro učinit jednotlivé subjekty ekonomiky (jaké úkoly a dopady je čekají). Kapitola poslední, šestá, je věnována dle mého názoru nejvýznamnějšímu riziku spojenému se zavedením eura, a to riziku zrychlenému růstu cen. Jsou v ní uvedeny jednak zkušenosti současných zemí eurozóny, jednak nutná opatření, která by mohla danému efektu zrychleného růstu cen zabránit. Pozornost je soustředěna především na duální označování cen, které je podle mě jedním z nejlepších opatření proti riziku inflace způsobené zavedením eura.
11
1 Integrace v Evropě 1.1 Od Evropského společenství uhlí a oceli k Evropské unii Nejvýraznější integrační procesy můžeme v Evropě pozorovat po druhé světové válce. Jejich důvodem byly snahy o zajištění míru a bezpečnosti, stejně jako důvody ekonomické, které pramenily z negativních zkušeností s národním nacionalismem. Díky dohodám mezi evropskými zeměmi začalo vznikat nové prostředí, založené na spolupráci a hospodářském sjednocování. Tyto snahy o vytvoření společného trhu a spolupráci v nadnárodní úrovni vyvrcholily v roce 1952 vznikem Evropského společenství uhlí a oceli - ESUO1. Hlavními cíli bylo přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a životní úrovně členských států a racionalizaci výroby. To vše skrze společný trh, kde by neplatila žádná diskriminační omezení jednotlivých států. Dalším cílem byla kontrola průmyslových odvětví (zejména německých), která byla v té době nejvýznamnějším sektorem pro válečné hospodářství. V roce 1957 byly v Římě podepsány smlouvy zakládající Evropské společenství pro atomovou energii - Euratom a Evropské hospodářské společenství - EHS. Základním úkolem EHS bylo podporovat vytvoření společného trhu. Ten měl přispívat k rozvoji ekonomického života a stálému hospodářskému růstu, a to postupným sbližováním hospodářské politiky členských států. Euratom se stal platformou pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a především nadnárodní kontrolu zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou mírového využívání atomové energie. Všechna tři společenství měla stejnou členskou základnu, a také účely jejich založení se v mnoha bodech shodovaly. Začala být vnímána jako jeden celek, roku 1967 se sloučily jejich orgány (bez narušení jejich právní subjektivity) a vzniklo jednotné označení: Smlouvy o evropských společenstvích ( dále jen Smlouvy o EHS). Předchozí integrační aktivity daly vznik Evropské unii (EU), která byla založena podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992. Mezi základní principy Evropské unie patří přenesení některých pravomocí národních států na evropská společenství. Má však pouze ty pravomoci,
1
Smlouva o ESUO vypršela roku 2002 a její zbylá ustanovení přešla do smluv ES
12
které jí byly svěřeny jednotlivými členskými státy. V současné době je EU tvořena již 27 členskými zeměmi s 496 miliony obyvatel, což představuje zhruba 7,5 % celkové světové populace.2
1.2 Evropská měnová unie Smlouva o EHS se problematice jednotné měny příliš nevěnovala a o společné měnové politice nepojednávala. Odrážela pouze skutečnost, že mezi členskými zeměmi fungoval Bretton – woodský systém, ve kterém byly měny vázány na dolar a dolar pak na zlato. Prohlubující se integrace, která směřovala k jednotnému trhu, však vyvolávala potřebu koordinace také měnových politik členských zemí a větší stabilitu kurzů jejich měn, která by vedla k rovnováze mezi členskými zeměmi. Tato potřeba byla umocněna problémy uvnitř Bretton – woodského systému. V 70.letech se tento měnový systém rozpadl, evropské měny přestaly být vázány na americký dolar a přešly na politiku volných kurzů – floating.
1.2.1
Snahy o měnovou integraci před vznikem Evropské měnové unie
V roce 1969 se v Haagu konal vrcholný summit představitelů EHS, jehož výsledkem bylo stanovení nového cíle - vytvoření měnové unie. O rok později se Rada dohodla, že v cílové etapě měnové integrace by měla existovat společná měna. Názory na integrační postup, který by vyvrcholil zavedením jednotné měny, se však lišily. Proto byla vytvořena pracovní skupina pod vedením ministerského předsedy Lucemburska Pierra Wernera, která měla rozlišné názory analyzovat a vypracovat zprávu o způsobech dosažení měnové unie. Wernerova zpráva3 tak byla první ucelenou koncepcí a plánem na vytvoření Hospodářské a měnové unie (dále jen HMU), které mělo být dosaženo nejdříve v roce 1980. Stanovila základní požadavky na vytvoření měnové unie: neomezenou konvertibilitu měn v zemích Společenství, volný pohyb zboží a kapitálu na společném trhu, zrušení oscilačního pásma směnných kurzů - stanovení neodvolatelně pevných kurzů národních měn a následné zavedení jednotné měny. Wernerův plán však nebyl realizován. Mezi hlavní důvody neúspěchu patří již zmíněné zhroucení Bretton - woodského systému, ale i nedostatečné institucionální zajištění.
2 3
Otevřená encyklopedie Wikipedie : www. cs.wikipedia.org, čerpáno dne 12.2.2007 Wernerova zpráva byla zveřejněna 8.října 1970 a schválena 22.března v Hamburku na zasedání Rady
13
V roce 1972 se členské země dohodly, že budou udržovat kurzy svých měn vůči dolaru v rozmezí ± 2,25 %4. Toto uspořádání je známé pod názvem „had v tunelu“. O rok později však dochází k uvolnění pevného kurzu dolaru a členské země EHS spolu s některými nečlenskými zeměmi přechází na mechanizmus „směnného hada“, který trvá dalších 7 let. Toto období se vyznačovalo kolísáním měn zúčastněných států, někdy i úplným opuštěním tohoto mechanizmu. Důležitým přínosem je však vytvoření základů vzájemné spolupráce a zužování oscilačního pásma je prvním významným indikátorem měnové integrace. „Směnný had“ byl vytvořen na základě vnitřní evropské dohody, která může být označena za předchůdce Evropského měnového systému (dále jen EMS). EMS5 začal fungovat v roce 1979 a za úkol měl vytvořit oblast měnové stability v Evropě. Stanovila striktnější měnová pravidla, vytvořily se společné devizové rezervy a vzájemně výhodné úvěrové podmínky pro členské země. Jedním ze základních prvků EMS je Mechanizmus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism – ERM). Měny jsou v něm udržovány v úzkém oscilačním pásmu vůči uměle vytvořené měnové jednotce. Jako zúčtovací jednotka se zavedla European Currency Unit (ECU). Tato Evropská měnová jednotka byla jednotkou košovou, vznikla v březnu 1979 a 1.ledna 1999 byla nahrazena Eurem. Bilaterální kurzy národních měn se v rámci ERM mohly pohybovat v pásmu ± 2,25 % od centrálního kurzu stanoveného pomocí ECU, ve výjimečných případech bylo toto pásmo rozšířeno na ± 6 %. Cíl EMS byl splněn a výrazně tedy přispěl k měnové stabilitě uvnitř Společenství.
1.2.2
Delorsova zpráva vedoucí k zavedení Eura
EMS, který zavedl navázání měn na jednotku ECU, byl předstupněm HMU. Ta byla vytvořena na základě Delorsovi zprávy6, která předpokládala její vytvoření ve třech stádiích. První bylo zaměřeno na konvergenci. Konkrétněji na liberalizaci pohybu kapitálu, těsnější slaďování ve výboru guvernérů centrálních bank a účast všech členských států v kurzovém mechanismu Evropského měnového systému, a to od roku 1990. V druhém měl být souběžně s konvergencí vytvořen autonomní a nezávislý systém centrálních bank. Toto stádium započalo v roce 1994 a dalo vznik Evropskému měnovému institutu, který byl v roce 1998 4
Ostatní země, které byly členy Mezinárodního měnového fondu udržovaly své měny v oscilačním pásmu ± 4,5 % 5 EMS byl založen usnesení Evropské rady přijatým v prosinci 1978 v Bruselu a na základě Nařízení Rady 3181/78 z prosince 1978. Vstoupil v platnost 1.ledna 1979. 6 Návrh na vytvoření měnové unie, vypracovaný výborem v čele s předsedou komise Jaquem Delorsem, schválený v roce 1989 na zasedání v Madridu.
14
nahrazen Evropskou centrální bankou (dále jen ECB). Ve třetím stadiu pak měla být zavedena společná měna. Tato poslední fáze započala 1.1.19997. Vstoupilo do ní 11 zemí, které splnily konvergenční kritéria stanovená v článku 121 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen Smlouvy). ECB začala provádět společnou měnovou politiku a 1.ledna 2001 pak vstoupila do třetí fáze již dvanáctá země – Řecko.8 1. ledna 1999 tedy zaniklo 11 měn států tzv. eurozóny. Ty byly nahrazeny eurem, které se tak stalo společnou měnou Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Rakouska, Portugalska a Španělska. Jak již bylo řečeno Řecko se připojilo 1. ledna 2001. ECB začala odpovídat za měnovou politiku definovanou a uplatňovanou v eurech. Banky a finanční instituce začaly používat euro pro refinancování v rámci měnových operací a dále na mezinárodním trhu.Veřejný dluh byl zúčastněnými státy převeden do eura. Připravila se tak cesta pro vedení komerčních účtů v nové měně. Zároveň byl pro potřeby řízení společné měnové politiky vytvořen nový platební systém TARGET (Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer). Prostřednictvím tohoto platebního systému se začalo uskutečňovat vypořádávání transakcí měnové politiky v eurech. Přechodné období trvalo až do 31. prosince 2001. 1.ledna 2002 byly uvedeny do oběhu mince a bankovky znějící na euro a postupně byly stahovány původní bankovky a mince národních měn. Doba duální cirkulace trvala 2 měsíce. Euro se tak k 28.2.2002 stalo jediným zákonným platidlem na území eurozóny, kterou tvoří od 1.ledna 2007 třináct zemí.9 Následující kapitola se zabývá podrobnějším popisem vstupních kritérií do eurozóny.
7
8 9
V okamžiku zahájení III. etapy HMU byl v rámci EMS nahrazen původní kurzový mechanizmus novým mechanizmem ERM II, ve kterém jsou měny členských států EU mimo „eurozónu“ vázány na euro se standardním fluktuačním pásmem ± 15%. K rozšíření fluktuačního pásma došlo v roce 1993, vzhledem k předcházejícím nutnostem devalvace řady měn. http://www.euroskop.cz, článek O jednotné měně Euro, čerpáno dne 13.2.2007 http://europa.eu – EU v kostce – lekce o Hospodářské a měnové unii. Čerpáno dne 13.2.2007
15
2 Konvergenční kritéria a jejich plnění Českou republikou10 Smlouva o Evropské unii, tzv. Maastrichtská smlouva, vstoupila v platnost 1.listopadu roku 1993. Prohloubila dosavadní integrační snahy a stanovila nový oficiální cíl – vytvoření Hospodářské a měnové unie, která bude završena zavedením jednotné měny (euro) ve členských zemích. Zároveň stanovila kritéria, která budou muset dané země splnit, jako podmínku pro přijetí eura. Tato konvergenční kritéria11 (cenová stabilita, udržitelnost veřejných financí měřená vládním deficitem a vládním dluhem, stabilita kurzu měny a konvergence dlouhodobých úrokových sazeb) musí být navíc plněna dlouhodobě udržitelným způsobem, ne pouze jednorázově.
2.1 Kritérium cenové stability Dle článku 121 odst. 1 první odrážky Smlouvy je třeba : „dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“. Dále pak článek 1 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: „kritérium cenové stability, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 první odrážce, znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech“. V konvergenční zprávě z prosince roku 2006 jsou použity pro výpočet referenční hodnoty nejnožší míry inflace následujících zemí: Švédska (1,5 %), Finska (1,2 %) a Polska (1,2 %). Výsledkem je průměrná míra inflace ve výši 1,3 %, vypočítaná jako nevážený aritmetický průměr. Po přičtení 1,5 procentního bodu se tedy referenční hodnota rovná 2,8 %.
10
Zpracováno dle Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky schválený vládou ČR na jejím zasedání dne 25.října 2006. 11 Jsou definována Smlouvou o založení ES a specifikována v Protokolu o konvergenčních kritériích a Protokolu o postupu při nadměrném schodku, které jsou připojeny ke Smlouvě.
16
Dvanáctiměsíčním referenčním obdobím použitým ve zmíněné zprávě je období listopad 2005 až říjen 2006. Kritérium cenové stability plní Česká republika již od roku 2003. Výjimkou byl rok 2004, neboť referenční hodnota byla velmi nízká (pro její výpočet byly použity míry inflace ve Švédsku, Finsku a Dánsku). Navíc u nás došlo ke změně nepřímých daní a tím k dočasnému nárůstu inflace. Z návrhu Státního rozpočtu ČR na rok 2007, střednědobého výhledu státního rozpočtu ČR na roky 2007 – 2009 a z výhledu inflace v členských státech EU můžeme usoudit, že plnění tohoto kritéria by nemělo být ohroženo ani v budoucnosti (jak je možné vidět v tabulce 1.). jeho plnění je navíc posíleno budoucím snížením inflačního cíle. Původní úroveň ve výši 3% byla vyhlášena do roku 2010, kdy mělo dojít k přistoupení České republiky k eurozóně, a tím i přesunu realizace monetární politiky na ECB. Koncem roku 2006 však došlo k posunutí termínu přejetí eura za uvažovaný rok 2010 a cílování inflace tak zůstane v kompetenci ČNB déle, než byl původní předpoklad. Nový inflační cíl byl vyhlášen ČNB v březnu 2007 a jeho platnost je stanovena na 1.ledna 2010. Vzhledem k očekávanému vývoji ekonomické situace v České republice, dospěla ČNB ke stanovení inflačního cíle jako meziročního přírůstku indexu spotřebitelských cen ve výši 2%. Inflace by se pak měla pohybovat kolem stanovené hodnoty v pásmu ±1%. Díky dostatečnému časovému předstihu vyhlášení nového inflačního cíle, bude možné pozvolné snižování inflace až do blízkosti stanovené hodnoty, s velmi nízkými reálnými ekonomickými náklady. Současně by neměla být ovlivněna výše nominálních úrokových sazeb, u jejichž průměru se v delším časovém horizontu očekává spíše klesající tendence, díky stanovení nižšího inflačního cíle. Tabulka 1: Harmonizovaný index spotřebitelských cen - HICP (průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců, růst v %)
2003
2004
2005
8/06
2006
2007
2008
2009
Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací
1,2
0,7
1,0
1,3
1,2
1,6
1,5
1,5
Hodnota kritéria (1. řádek + 1,5 p.b.)
2,7
2,2
2,5
2,8
2,7
3,1
3,0
3,0
Česká republika
-0,1
2,6
1,6
2,4
2,4
2,6
2,5
2,5
Zdroj: Eurostat, Evropská komise, Konvergenční programy a Programy stability členských zemí, prognóza MF ČR pro návrh Státního rozpočtu ČR na rok 2007 a Střednědobého výhledu státního rozpočtu ČR na léta 2007 - 2009.
17
Skutečný vývoj inflací v jednotlivých členských zemích se však může lišit od inflačního cíle ECB. Referenční hodnota by mohla klesnout pod očekávanou hranici a tím by bylo ohroženo i plnění daného kritéria. Pravděpodobnost nižší hodnoty je navíc posílena větším množstvím členských zemí, mezi nimiž se snadněji naleznou tři země s velmi nízkou mírou inflace. Je však třeba zmínit i současný vývoj, kdy došlo naopak k mírnému nárůstu referenční hodnoty, konkrétně o 0,2 p.b. oproti hodnotě z května roku 2006, kdy dosahovala výše 2,6 % Je potřeba brát v úvahu i jistou odlišnost prognóz ministerstva financí od ČNB. Ta počítá pro roky 2007 a 2008 s inflací měřenou HICP převyšující 3 %, což by zvýšilo pravděpodobnost neplnění kritéria. Stávající inflační cíl byl vyhlášen v březnu 2004 na úrovní 3% a platí od ledna 2006. Byl nastaven mírně nad úrovní cenové stability, vyjádřené ECB stanovením inflačního cíle v blízkosti 2%, tak, aby kritérium cenové stability bylo Českou republikou splněno na jeho horní hraně. Proinflační šoky posouvající inflaci dočasně nad tento cíl tak mohou vést k překročení referenční hodnoty kritéria. Tento šok může být vyvolán zejména připravovanou úpravou nepřímých daní, například z cigaret. Za další možné ohrožení plnění daného kritéria můžeme označit jeho velmi striktní výklad. Pokud se ve výhledu nejbližších měsíců očekává nárůst inflace nad referenční hodnotu, může být závěr takový, že se dané zemi nedaří plnit kritérium udržitelným způsobem. Udržitelnost plnění inflačního kritéria byla hlavním problémem Litvy, která se především z tohoto důvodu nekvalifikovala v březnu roku 2006 na vstup do eurozóny. Současná výše inflace v Litvě je cca 1% nad současným inflačním kritériem. Uvedené skutečnosti naznačují, proč si bezpečné plnění kritéria cenové stability vyžádalo snížení inflačního cíle ČNB pod úroveň 3 %. Současně je do budoucna žádoucí, aby během účasti v ERM II nedocházelo k významným proinflačním úpravám nepřímých daní , což by znesnadnilo splnění kritéria. Harmonizaci daňové soustavy České republiky se soustavou EU by tedy bylo vhodné neprovádět ve vyhodnocovacím období.
2.2 Kritérium udržitelnosti veřejných financí Dle článku 121 odst. 1 druhé odrážky Smlouvy je třeba : „dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí, patrný ze stavů veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu čl. 104 odst. 6“. Článek 2 Protokolu o kritériích konvergence, na který je odkazováno v čl. 121 Smlouvy, stanoví, že toto kritérium: 18
„znamená, že se v době šetření na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady podle čl. 104 odst.6 této smlouvy o existenci nadměrného schodku“. Článek 104 stanoví postup při nadměrném schodku. Podle čl. 104 odst. 2 a 3 Komise vypracuje zprávu, jestliže členský stát nesplní požadavky týkající se rozpočtové kázně, zejména když: a) poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje doporučovanou hodnotu (stanovenou v Protokolu o nadměrném schodku jako 3 % HDP), ledaže by: •
poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě, nebo by
•
překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a zároveň by poměr zůstal blízko k doporučované hodnotě.
b) poměr veřejného zadlužení k HDP překračuje doporučovanou hodnotu (stanovenou v Protokolu o postupu při nadměrném schodku jako 60 % HDP), ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě. Zpráva, kterou zpracovává Komise, musí navíc přihlédnout k tomu, zda schodek veřejných financí překračuje veřejné investiční výdaje, i ke všem dalším rozhodujícím faktorům včetně střednědobé hospodářské a rozpočtové pozice členského státu. Komise může také vypracovat zprávu, je-li i přes plnění kritérií toho názoru, že v členském státě existuje riziko nadměrného schodku. Hospodářský a finanční výbor vydá stanovisko ke zprávě Komise. S ohledem na čl 104 odst. 6 pak Rada rozhodne o existenci nadměrného schodku. Učiní tak kvalifikovanou většinou po celkovém zhodnocení situace a s přihlédnutím k připomínkám daného státu. Rada EU následně na základě čl. 104 odst. 7 Smlouvy vydá doporučení pro daný členský stát s cílem snížit ve stanoveném termínu schodek pod 3% hranici.12 Kritérium udržitelnosti veřejných financí je splněno pouze v případě udržitelného plnění jeho obou složek (vládního deficitu a vládního dluhu).
2.2.1
Kritérium vládního deficitu
Zkoumanou veličinou daného kritéria je deficit státního rozpočtu. Statistická data vychází z národních účtů, které by měly odpovídat Evropskému systému národních a regionálních
12
Konvergenční zpráva z prosince 2006, Evropská centrální banka, 2006
19
účtů ve Společenství (ESA 95).13 Česká republika toto kritérium splnila pouze v roce 2004, kdy byl vládní deficit mírně pod hranicí 3% HDP. Jeho udržení se však ukázalo jako nemožné a současný fiskální vývoj stále nenasvědčuje zlepšení. Naopak dle návrhu státního rozpočtu na rok 2007 se očekává růst vládního deficitu a Česká republika tak nebude schopná dodržet konsolidační strategii, ke které se zavázala po vstupu do EU. Nedodrží ani plán, stanovený v Konvergenčním programu z roku 2005, kde se očekávalo snížení deficitu pod úroveň 3% HDP udržitelným způsobem od roku 2008. Odhadovaný vládní deficit na rok 2007 ve výši 4% HDP je tak o 0,7 procentního bodu nad cílem, který byl odsouhlasen v rámci Procedury při nadměrném schodku. Znamená tedy odsun ukončení Procedury o jeden rok a hrozbu nedodržení závazků, které z ní plynou, i v následujících letech. Svého střednědobého cíle, vládního deficitu ve výši 1 %, by Česká republika mohla dosáhnout až v roce 2013. To však za předpokladu udržení stálého tempa snižování deficitu (viz následující tabulka). Tabulka 2: Saldo sektoru vládních institucí (v metodice ESA 1995, v % HDP) 2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Hodnota kritéria
-3,0
-3,0
-3,0
-3,0
-3,0
-3,0
-3,0
Česká republika*
-6,6
-2,9
-3,6
-3,5
-4,0
-3,5
-3,0
Zdroj: ČSÚ, Notifikace vládního deficitu a vládního dluhu (říjen 2006) Poznámka:Projekce na roky 2007 – 2009 jsou předběžné odhady MF postavené na návrhu SR 2007 předloženého vládou PS PČR. V letech 2008 – 2009 je mechanicky zohledněna povinnost vyvíjet minimální úsilí fiskální konsolidace, ke kterému zavazuje členské země Pakt stability a růstu, tj. minimální redukce deficitu o 0,5 p.b ročně. Tyto návrhy nezahrnují návrhy potřebných opatření, která by tuto redukci deficitu zajistila.
Problémy ČR v oblasti veřejných financí jsou kritizovány i Evropskou komisí. Je jí vytýkáno nevyužití ekonomického růstu, který znamenal zvýšení příjmů státního rozpočtu. Naopak stále dochází ke zvyšování schodku, na čemž mají podíl především povinné výdaje, zejména pak do oblasti zdravotnictví, sociální oblasti a školství. V předvolebním období navíc docházelo k mnohdy zbytečným a populistickým výdajům. Dle mého názoru by si Česká vlády měla pevně stanovit cíle – čeho chce dosáhnout a jakými způsoby v oblasti veřejných financí. Plnění všech kritérií, jak již bylo řečeno, by mělo být 13
Nařízení Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství, Úř. věst. L 310, 30.11.1996, s. 1–469.
20
z dlouhodobého hlediska bez problémů udržitelné. Nejde tedy pouze o to, aby se nám v jednom roce podařilo dostat se pod požadovanou 3 % hranici. Tu je třeba navíc brát jako nutnou, nikoliv postačující. Sama se ztotožňuji s pohledem guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy, který v rozhovoru pro Parlamentní listy uvedl: „Pro mě je hranice 3 % nepodstatná, protože při kondici české ekonomiky bychom měli mít přebytkové nebo alespoň vyrovnané rozpočty. Jestliže se dostaneme na nějakých minus 2,8, tak to ještě neznamená, že to stačí.“ Argumentem takového tvrzení může být zkušenost Německa, které kritérium dlouhodobě plnilo, avšak se stále vysokým deficitem. Při zpomalení ekonomiky tak nutně došlo k významným problémům, neboť neměli žádný „manévrovací prostor“, který je důležitý právě ve fázích nepříznivého hospodářského cyklu.14
2.2.2
Kritérium vládního dluhu
Toto kritérium sleduje dlouhodobější pohled na udržitelnost veřejných financí, který je směřován na úroveň a vývoj vládního dluhu. Vychází se z vývoje veřejného zadlužení v tomto období, posuzován je však hospodářský vývoj v jednotlivých zemích během posledních deseti let. Studují se i faktory, které vládní zadlužení zapříčiňují, např. rozdíl mezi růstem nominálního HDP a úrokovými sazbami,
primární saldo a úprava vztahu mezi
schodkem a zadlužením. Z těchto údajů lze získat další informace o tom, do jaké míry makroekonomické prostředí, zejména kombinace růstu a úrokových sazeb, ovlivnilo vývoj zadlužení. Vypovídající schopnost mají i o podílu fiskální konsolidace na tomto vývoji, což lze odvodit z primárního schodku, a o roli zvláštních faktorů ve vztahu schodku a zadlužení. Je studována také struktura vládního dluhu. Hlavní důraz je kladen na podíly krátkodobého zadlužení a dluhu v cizí měně a na jejich vývoj. Porovnáním těchto podílů se současnou mírou zadlužení se zdůrazní citlivost fiskálního salda na změny v devizových kurzech a úrokových sazbách.12 S plněním tohoto kritéria nemá Česká republika větší problémy. Úroveň vládního dluhu je stále relativně nízká a díky hospodářskému růstu poměrně stabilizovaná. Přesto má růstovou tendenci, jak je patrné z tabulky 3. Mezi lety 1996 až 2005 se vládní dluh v České republice zvýšil o 18 p.b. Je však nutné si uvědomit sociální situaci v České republice, především problém stárnutí obyvatelstva, který pro současný průběžný systém znamená růst průměrné doby pobírání důchodu. To se rovná růstu nákladů, pokles počtu platících a ve výsledku poklesu příjmů. V nejbližší době je tedy nutná důchodová reforma, která by mohla výrazně 14
Tomáš Vladislav Novák,Parlamentní listy 11.12.2006 strana 18, rubrika: Rozhovor.
21
ovlivnit státní zadlužení. Další reforma je potřeba i v oblasti poskytování zdravotní péče. Z toho plynou i rizika ohrožení snadného plnění daného kritéria. Tabulka 3: Vládní dluh (v metodice ESA 1995, v % HDP) 2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Hodnota kritéria
60,0
60,0
60,0
60,0
60,0
60,0
60,0
Česká republika
30,1
30,7
30,4
30,6
31,7
32,4
33,0
Zdroj: ČSÚ, Notifikace vládního deficitu a vládního dluhu (říjen 2006)
2.3
Kritérium stability měnového kurzu
Mechanizmus směnných kurzů se stal ústředním prvkem EMS. Původně byl ERM vytvořen v návaznosti na jednotku ECU. Postupem času však prošel značnými úpravami, jako rozšíření oscilačního pásma z původních ± 2,25 % na ± 15 %. Rozšíření měly na svědomí značné výkyvy v letech 1992 a 1993. Další významnou změnou byl přechod od multilaterálního systému kurzů k systému bilaterálnímu, v jehož rámci byla zúčtovací jednotka ECU nahrazena eurem. Oficiální fluktuační pásmo nového mechanizmu ERM II je tedy stanoveno na ± 15%. Není však vyloučeno jeho zúžení, které je naopak ECB doporučováno. Při hodnocení daného kritéria je třeba rozlišovat mezi fungováním ERM II a plněním daného konvergenčního kritéria, které vychází z příslušných stanovení Smlouvy. Není povolena změna stanovené centrální parity devalvačním směrem. Centrální parita a fluktuační pásmo měn zúčastněných zemí vůči euru jsou stanoveny za účasti ministrů financí, ECB, guvernérů národních centrálních bank a Evropské komise. Podmínkou vstupu je účast v dohodě centrálních bank (k níž ČNB přistoupila 29.4.2004). Problematika systému směnných kurzů je upravena článkem 121 Smlouvy a jejím Protokolem o konvergenčních kritériích. Dle Článku 121 odst. 1 třetí odrážky Smlouvy je třeba: „dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“.
22
Dále Článek 3 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: „kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 třetí odrážce této smlouvy, znamená, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu“. Pokud jde o stabilitu devizového kurzu, ECB zjišťuje, zda byl daný stát členem mechanismu směnných kurzů ERM II (který od ledna 1999 nahradil mechanismus ERM) po dobu alespoň dvou let před hodnocením konvergence. Během této doby nesmí být kurz vystaven silným tlakům, zejména, jak již bylo zmíněno, nesmí dojít k devalvaci vůči euru. Hodnocení stability devizového kurzu vůči euru se zaměřuje na to, zda se devizový kurz pohyboval blízko centrální paritě v ERM II, zároveň však bere v úvahu faktory, které mohly vést k jeho apreciaci. To odpovídá přístupu použitému v minulosti. V tomto ohledu není šíře fluktuačního pásma v rámci ERM II jednoznačným ukazatelem pro hodnocení kritéria stability kurzu. K posouzení, zda kurz nebyl vystaven „silným tlakům“, se zkoumá míra odchýlení kurzů k euru od centrálních parit v rámci ERM II. Vedle toho se používají další ukazatele, například krátkodobé úrokové diferenciály vůči eurozóně a jejich vývoj. Posuzuje se i úloha, jakou hrály devizové intervence.12 Je třeba brát v úvahu i jakým způsobem je setrvání v ERM II dosahováno. Jestliže je udrženo užší oscilační pásmo pouze díky četným intervencím a netržním opatřením, může to být hodnoceno jako nesplnění konvergenčního kritéria stability měnového kurzu. Přechod na systém pevných kurzů v rámci ERM II je vstupní bránou pro přijetí jednotné měny euro. Při problémech se setrváním v daném fluktuačním pásmu, může národní centrální bance dané země pomoci intervencemi i ECB. Česká republika se zatím kurzového mechanizmu ERM II neúčastní. Není tedy stanovena centrální parita české koruny vůči euru. Vyhodnocovat plnění či neplnění daného kritéria v tomto případě není možné. Při analýze stability měnového kurzu je pak třeba zkoumat i faktory, které způsobují jeho kolísání. Posuzuje se vývoj reálných dvojstranných kurzů a efektivních kurzů, běžného, kapitálového
23
a finančního účtu platební bilance a čisté investiční pozice země vůči zahraničí za delší období. V České republice byl do roku 1996 kurz zafixován vůči koši měn. Poté byl prakticky uvolněn výrazným rozšířením oscilačního pásma a nyní se česká ekonomika nachází v režimu tzv. řízeného plovoucího kurzu. Kurz je tedy plovoucí, ale centrální banka může přistoupit k intervencím, aby zabránila jeho extrémním výkyvům. Ty jsou v případě české koruny vůči euru dlouhodobě menší než hypotetické oscilační pásmo ±15 % (viz. Graf 1). Přesto nejsou výkyvy od průměrného kurzu zanedbatelné a otázkou zůstává, zda by bylo plnění kritéria považováno za pozitivní či negativní. Ve výkladu existuje nejednomyslnost ohledně výrazu „bez většího napětí“ a splnění podmínky pohybu blízko centrální parity by mohlo být zpochybněno. Graf 1: Nominální kurz CZK/EUR
Zdroj: ČNB, propočty MF ČR Poznámka: Pohyb kurzu v grafu směrem nahoru znamená posilování koruny. Hypotetická centrální parita je simulována průměrnou hodnotou kurzu v letech 2003 až 2005, která je ve výši 31,177.
Jak již bylo zmíněno, v systému směnných kurzů ERM II je nutné setrvat po dobu minimálně dvou let. Tato doba je ze strany České republiky považována zároveň za nejdelší nutnou a Česká republika by ji nechtěla zbytečně prodlužovat. Znamenalo by to vstoupit do ERM II dva roky před projednáním konvergenční zprávy, po němž by následovalo rozhodnutí Rady ECOFIN o zrušení výjimky České republiky na zavedení eura. V praxi však bude setrvání v ERM II před přijetím eura z technických důvodů o něco delší - tato doba bude činit zhruba 2,5 roku. Vzhledem ke špatné fiskální situaci se původně zamýšlené datum
24
přijetí eura posunulo za rok 2010. Vstup do ERM II je tedy zatím bezpředmětný a jako nejbližší možný rok vstupu se jeví rok 2009. Klíčovým problémem poté bude nastavení vhodné centrální parity, která by byla udržitelná. Je nutné také očekávat spekulativní útoky na kurz, které lze zmírnit inflačním cílováním. Jak ukázala minulost, u tohoto kritéria existuje určitá volnost a v případě stálého posilování měny je možné změnit hodnotu centrální parity. Bylo tomu tak v případě Irska, Řecka a rovněž v případě Slovenska, kde došlo v březnu 2007 k revalvaci centrální parity o 8,5 % (Slovensko se mechanizmu ERM II účastní od roku 2005). Aby Česká republika mohla těžit z účasti v ERM II, je nutné dát do pořádku vládní deficit. Účast v systému pevných kurzů se totiž neslučuje s deficitní fiskální politikou. Důraz je také kladen na konzistenci hospodářských politik, stejně jako na makroekonomickou rovnováhu země vstupující do ERM II. V případě správného načasování je pak hlavním přínosem stabilita pohybu devizového kurzu. Fixní kurz zároveň stabilizuje ceny dováženého zboží a tím působí na snížení výkyvů v míře inflace - na cenovou stabilitu dané země. Zmíněná stabilizační role se však nemusí dostavit v případě, že je udržováno pouze standardní oscilační pásmo ±15 %, které umožňuje značné výkyvy devizového kurzu. Fakticky však účast v ERM II bude znamenat i omezení v rozhodování o systémech devizových kurzů, a tím i ztrátu jedné z kompetencí ČNB. V současnosti se systému ERM II účastní tyto státy: Dánsko, Estonsko, Litva, Malta, Kypr, Lotyšsko a Slovensko.
2.4
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
Dle Článku 121 odst. 1 čtvrté odrážky Smlouvy je nutná: „stálost konvergence dosažené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb“. Dále Článek 4 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v čl. 121 odst. 1 Smlouvy, stanoví, že: „kritérium konvergence úrokových sazeb, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 čtvrté odrážky této smlouvy, znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo
25
srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech“. Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba se vypočítá jako aritmetický průměr za posledních dvanáct měsíců, za které byly k dispozici údaje o HICP. Ve zprávě ECB vydané v květnu 2006 je sledováno období od dubna 2005 do března 2006. Referenční hodnota je vypočítána za použití neváženého aritmetického průměru dlouhodobých úrokových sazeb ve stejných třech státech EU, jejichž míry inflace byly použity pro výpočet referenční hodnoty pro kritérium cenové stability. Dlouhodobé úrokové sazby v těchto třech zemích byly v referenčním období následující: ve Švédsku 3,7 % , ve Finsku 3,7 % a v Polsku 5,2 %. Průměrná úroková sazba je tedy 4,2 %. Po přičtení dvou procentních bodů získáme referenční hodnotu ve výši 6,2 %.12 Česká republika kritérium dlouhodobých úrokových sazeb plní zatím bez problému. Ani v budoucnu se neočekávají velké výkyvy (viz tabulka 4). Je však nutné udržet důvěru finančního trhu v úspěšnou reformu veřejných financí. V opačném případě by došlo k růstu rizikové prémie u vládních obligací a tím i k růstu dlouhodobých úrokových sazeb, čímž by mohlo být plnění kritéria ohroženo. Tabulka 4: 10leté úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu (průměr za posledních 12 měsíců, %)
2003
2004
2005
8/06
2006
2007
2008
2009
Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací
4,12
4,28
3,37
4,06
4,1
4,5
4,4
4,4
Hodnota kritéria (1. řádek + 2,0 p.b.)
6,12
6,28
5,37
6,06
6,1
6,5
6,4
6,4
Česká republika
4,12
4,75
3,51
3,68
3,9
4,5
4,3
4,3
Zdroj: Eurostat, Makroekonomická predikce MF ČR (říjen 2006)
26
3 Legislativní konvergence15 Vedle hodnocení plnění maastrichtských kritérií hodnotí ECB a Komise EU ve svých pravidelných zprávách také legislativní konvergenci zemí s dočasnou výjimkou. Cílem hodnocení právní konvergence je zpřesnit, které státy plní dané podmínky pro přijetí jednotné měny. Jednou z podmínek legislativní konvergence je nezávislost centrální banky a právní integrace národních centrálních bank do eurosystému (článek 108 Smlouvy). Zakázáno je financovat veřejné instituce a jejich deficity ze zdrojů centrálních bank a umožňovat zvýhodněný přístup k úvěrovým zdrojům finančních institucí (článek 101 a 102 Smlouvy). Problematika právní konvergence je dále upravena v článku 109 Smlouvy, který vyžaduje aby byly vnitřní právní předpisy daného státu slučitelné se Smlouvou a Statutem Evropského systému centrálních bank a statutem ECB (dále jen Statut).
3.1 Nezávislost centrální banky V minulosti byla často státní mocí zneužívána emise peněz k financování státních dluhů a obohacení hlav státu. Právo emitovat peníze tak bylo v řadě zemí přenášeno na instituci oddělenou od státní moci – centrální banku, která byla zakládána ve většině zemí jako akciová společnost. Jak ukázal historický vývoj, země s nezávislou centrální bankou dosahuje z dlouhodobého hlediska lepších ekonomických výsledků. V České republice se debata o míře nezávislosti centrální banky rozvinula v průběhu 20.let 19.století. Zvítězil prvek nezávislosti a Národní banka československá byla založena jako akciová společnost, která by neměla kompenzovat výkyvy ve veřejných financích. Nezávislost centrální banky je nezbytným předpokladem realizace měnové politiky vedoucí k cenové stabilitě a podpoře udržitelného hospodářského růstu. V případě vlivu politické moci na centrální banku může docházet ke snaze přimět centrální banku k opatřením, která mohou krátkodobě vést k podpoře ekonomického růstu. V delším období se však tato opatření projeví v nežádoucím růstu inflace, zatímco růst ekonomické aktivity se vrátí na původní úroveň. V důsledku zvýšené inflace se dokonce ekonomická úroveň může oproti původní úrovni snížit. Dostatečná míra nezávislosti na politické moci je proto žádoucí, neboť umožňuje centrální bance těmto tlakům odolávat.
15
Zpracováno dle Konvergenčních zpráv ECB a Komise, prosinec 2006
27
V lednu roku 1993 byla založena Česká národní banka (dále jen ČNB), která má vysokou nezávislost na vládě při plnění svých funkcí určených na základě zákona. Tato nezávislost je právně zakotvena v zákoně č.6/1993 o České národní bance. Přijetím novely zákona o ČNB č.442/2000 v roce 2000, platné od 1.1.2001, byla tato nezávislost dočasně omezena. Hlavním cílem novely byla harmonizace české legislativy s legislativou EU. Nad harmonizační rámec k ní však byly přidány úpravy, které výrazným způsobem omezující nezávislost ČNB. Ta byla dotčena nutností projednávání záležitostí týkajících se inflačního cíle a kurzového režimu s vládou. Jejich stanovení mělo být navíc vázáno na dosažení dohody s vládou. Další omezení nezávislosti se týkalo stanovení investičního a provozního rozpočtu. Ty měla schvalovat poslanecká sněmovna a v kompetenci bankovní rady by zůstalo pouze schvalování rozpočtu pro činnosti spojené se zabezpečením hlavního měnového cíle. Součástí novely byl i návrh na změnu mechanizmu jmenování členů bankovní rady, které měl jmenovat prezident republiky, avšak oproti minulosti na základě návrhu vlády. Zmíněné novelizační úpravy nebyly kladně přijaty a setkaly se s kritikou ze strany evropských institucí, na příklad ECB a Evropské komise, neboť byly v rozporu s požadavkem plné nezávislosti centrálních bank na politických strukturách. Ústavní soud České republiky tyto úpravy shledal v rozporu s Ústavou a zrušil je s platností od 3.srpna 2001. Novelou zákona o ČNB č.127/2002 pak byla navrácena centrální bance nezávislost, kterou disponovala před přijetím vadné novely. V rámci Evropské unie určuje definici cenové stability ECB, která nemá přirozeného institucionálního partnera v podobě evropského ministerstva financí. Harmonizace legislativy v rámci EU vyžaduje, aby byl stejný systém uplatněn ve všech zemích EU, a proto je naše centrální banka ze zákona odpovědná za stanovení inflačního cíle. V rámci kredibility inflačního cíle a měnové politiky jako celku, je však inflační cíl neformálně konzultován s ministerstvem financí. V rámci sladění české právní úpravy s právní úpravou EU (konkrétně se Smlouvou a Statutem Evropského systému centrálních bank a statutem ECB) týkající se nezávislosti centrální banky, se posuzuje nezávislost funkční, institucionální, osobní a finanční.
28
3.1.1 Funkční nezávislost Hlavním cílem ECB je dosahování cenové stability. Tento cíl by měl být společný pro všechny členské státy EU, a to od data jejich vstupu do EU16 (pro Českou republiku 1.5.2004). Funkční nezávislost pak spočívá v autonomii centrální banky při stanovování svého hlavního cíle a ve volnosti jeho dosahování. Centrální banka by tedy měla mít možnost používat nástroje a prostředky nezávisle na vládních institucích. Co se týče cíle ČNB, je plně slučitelný s cílem ECB a kritérium funkční nezávislosti centrální banky je Českou republikou splněno.
3.1.2 Institucionální nezávislost Institucionální nezávislost centrálních bank je upravena v článku 108 Smlouvy a článku 7 Statutu. Je jí dosaženo v případě splnění zákazu přijímat či vyžadovat pokyny od vládních subjektů či orgánů a institucí Společenství centrálními bankami a členy jejich rozhodovacích orgánů. Zároveň je těmto institucím a orgánům, stejně jako vládám členských států, zakázáno snažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů centrálních bank, v případě, že by jejich rozhodnutím mohlo být ovlivněno plnění úkolů souvisejících s ESCB. Centrální banky tedy nesmějí být ovlivněny třetími osobami v plnění úkolů souvisejících s ESCB, z čehož vyplývá: - zákaz udílení pokynů třetími osobami centrální bance, - zákaz schvalování či rušení rozhodnutí centrální banky a pozastavování či odkládání jejich účinnosti třetími osobami, - zákaz přezkoumávat právní důvody rozhodnutí, která byla přijata rozhodovacími orgány ESCB či národních centrálních bank jinými subjekty než nezávislými soudy - zákaz účasti zástupců třetích stran v rozhodovacích orgánech centrální banky s hlasovacím právem - zákaz předběžných konzultací s třetími osobami k rozhodnutím centrální banky. Ty jsou v rámci nezávislosti centrální banky povoleny pouze v případě, že nevede k omezení nezávislosti členů rozhodovacích orgánů centrální banky, je respektováno zvláštní postavení guvernéra centrální banky a zároveň je splněna povinnost mlčenlivosti.
16
Cíl cenové stability je pro země s dočasnou výjimkou závazný od 1.6.1998 v případě Švédska a od 1.5.2004 pro státy, které do EU vstoupily k tomuto datu (dle výklady ECB).
29
Česká národní banka není plně institucionálně nezávislá. V konvergenční zprávě z prosince 2006, je Evropskou komisí vytýkána možnost poslanecké sněmovny schválit či odmítnout roční účetní uzávěrku a požadovat na ČNB změny, čímž je narušena institucionální a případně i finanční nezávislost centrální banky.
3.1.3
Osobní nezávislost
Osobní nezávislost spočívá v omezení politických tlaků na jmenování či odvolání členů bankovní rady. Guvernér národní centrální banky je zároveň členem generální rady ECB, a proto je jeho postavení chráněno Statutem ECB (článek 14.2 Statutu). Ten stanovuje minimální délku funkčního období guvernéra a ostatních členů rozhodovacích orgánů na pět let, přesně určuje důvody pro jejich odvolání (neplnění stanovených podmínek pro výkon své funkce či vážné pochybení) a dává odvolaným členům možnost předložit rozhodnutí o jejich odvolání nezávislému soudu k přezkumu. Aby nebyla narušena osobní nezávislost členů rozhodovacích orgánů, nesmí vykonávat jiné funkce ve výkonné nebo zákonodárné složce státu či v obchodní organizaci, pokud by tím mohla být ovlivněna jejich činnost. Všechna opatření ve článku 14.2 Statutu by měla být implementována do Statutu národní centrální banky. Je však možné dané oblasti neupravovat vůbec, neboť ustanovení článku 14.2 Statutu jsou přímo použitelná. V případ ČNB jsou členové bankovní rady jmenováni a odvoláváni prezidentem republiky bez účasti vlády, a to na dobu 6 let. Osobní nezávislost je v podstatě splněna, avšak stále existují drobné nedostatky v podobě nutnosti rozšíření možnosti soudního přezkumu na všechny členy rozhodovacích orgánů. V případě odvolání guvernéra a ostatních členů rozhodovacích orgánů je Evropskou komisí vyžadováno dokonalejší sladění české úpravy s článkem 14.2 Statutu.
3.1.4
Finanční nezávislost
V rámci finanční nezávislosti musí centrální banka disponovat dostatečným množstvím finančních prostředků, které může autonomně používat při plnění svých úkolů. Při posuzování finanční nezávislosti centrální banky jsou blíže zkoumány její jednotlivé složky (stanovení rozpočtu, účetní pravidla, rozdělení zisku, základní kapitál centrální banky, finanční rezervy a finanční odpovědnost za orgány dohledu).
30
Jak již bylo zmíněno, ČNB musí předkládat svoji roční účetní závěrku ke schválení poslanecké sněmovně. Tato úprava však dle mého názoru není v rozporu s finanční nezávislostí ČNB. Přesto ji Evropská komise ve své zprávě označuje za nedostatek, který může nezávislost centrální banky narušit.
3.2
Zákaz měnového financování a zvýhodněného přístupu
Zákaz měnového financování je upraven v článku 101 Smlouvy a dále v nařízení Rady ES které není třeba do vnitrostátních předpisů implementovat, neboť jak článek 101 Smlouvy, tak i zmíněné nařízení Rady jsou přímo použitelné. V případě reprodukce do vnitrostátních předpisů nesmí být rozsah zákazu zúžen nebo naopak rozšířena oblast vytyčených výjimek. Zákaz měnového financování a zvýhodněného přístupu spočívá v zákazu financování závazků orgánů Společenství, veřejného sektoru a jím řízených subjektů členských států vůči třetím osobám. Existuje však několik málo výjimek z tohoto zákazu, např. v druhém odstavci článku 101 Smlouvy je zmíněno, že se stanovený zákaz nevztahuje na instituce úvěrového charakteru, které jsou ve veřejném vlastnictví. Ty mají v případě čerpání peněžních prostředků od centrální banky stejné možnosti jako instituce soukromé. V nařízení Rady č.3603/93 je uvedeno, že centrální banky nesmějí financovat finanční závazky členských státu vůči mezinárodním finančním institucím, avšak výjimkou jsou závazky vůči Mezinárodnímu měnovému fondu. Česká republika nesplňuje zákaz měnového financování dle požadavků Evropské unie, a to v případě zákona o finančním arbitrovi. Institut finančního arbitra byl zřízen k 1.lednu 2003, zákonem č. 229/2002. Byl ustanoven v rámci harmonizace Českého práva s právem zemí Evropské unie. Základem pro jeho vytvoření byla směrnice ES č. 97/5/ES, která požaduje, aby státy zajistily vhodné a účinné nápravné postupy pro řešení stížností a sporů v oblasti převodů peněžních a elektronických platebních prostředků, neboť soudní ochrana je v mnoha případech málo efektivní, zdlouhavá a její náklady často převyšují spornou částku. Arbitr musí být při výkonu své funkce nestranný a jeho jednání nesmí budit jakékoliv pochybnosti o nepodjatosti. Je volen Poslaneckou sněmovnou na dobu pěti let a Poslanecké sněmovně odpovídá za výkon své funkce. Stejně jako jeho zástupce je osobou fyzickou, která
31
má postavení veřejného činitele. V současné době je finančním arbitrem Otakar Schlossberger, který je zároveň předsedou finanční akademie. Zákon č. 229/2002, o finančním arbitrovi je však mírně v rozporu se stanoveným zákazem měnového financování. Komise ve své konvergenční zprávě z prosince 2006 kritizuje odstavec druhý, prvního paragrafu daného zákona. Dle něj ČNB nese administrativní náklady spojené s funkcí finančního arbitra. Plat finančního arbitra a jeho zástupce jsou rovněž nákladem ČNB. Zmíněné uspořádaní je tedy svým způsobem v rozporu se zákazem financování veřejného sektoru centrální bankou, neboť finanční arbitr má postavení veřejného činitele. Způsob financování daného institutu by měl být změněn a náklady by neměly být hrazeny ČNB. Dle mého názoru by bylo vhodné, aby náklady na finančního arbitra přešly na Ministerstvo financí.
3.3 Právní integrace národních centrálních bank do eurosystému Jednou z podmínek splnění právní konvergence je slučitelnost vnitrostátních právních předpisů se Statutem a Smlouvou, v otázkách týkajících se plnění úkolů souvisejících s eurosystémem. V národní legislativní úpravě tedy nesmí být žádná opatření, která by bránila výkonu rozhodnutí ECB, či úkolům souvisejícím s eurosystémem, neboť by tak bylo narušeno jeho efektivní fungování. Soulad s článkem 109 Smlouvy měl být v případě České republiky zajištěn k 1.květnu 2004. Avšak předpisy, které se týkají plné právní integrace národní banky do eurosystému nabudou účinnosti dnem vstupu dané země do eurozóny. V rámci úplné integrace ČNB, je třeba, aby byly v jejím Statutu sladěny její cíle s cíli ESCB. Ty jsou stanoveny v článku 2 Statutu (prioritním cílem je stabilita cen, dále aniž by byl dotčen tento cíl je snahou ESCB podporovat základní ekonomické politiky EU). Po vstupu do eurozóny musí být dále sladěny úkoly určené statutem ČNB s úkoly ESCB stanovenými ve Smlouvě a Statutu. Provádění úkolů souvisejících s ESCB nesmí bránit žádná národní ustanovení a zároveň musí být respektovány veškeré pravomoci ESCB i přesun měnové politiky do kompetence ESCB. V České republice má ČNB výhradní právo emitovat bankovky. Zároveň se vstupem do eurozóny přejde výhradní právo povolování emise eurobankovek a euromincí na Radu guvernérů ECB. České právní předpisy musí danou pravomoc uznat. S přijetím eura jako zákonného platidla bude muset Česká republika převést své oficiální devizové rezervy ČNB (tato povinnost se nevztahuje na devizové provozní zůstatky). Dále bude ČNB povinna 32
poskytnout ECB devizové rezervy v poměru k upsanému kapitálu17 a plnit povinnosti vyplývající z ustanovení týkajících se účetní závěrky, auditu účetnictví, upisování základního kapitálu, převodu devizových rezerv a přerozdělování měnových příjmů. V případě, že vnitrostátní ustanovení nejsou s těmito povinnostmi slučitelná, musí být zrušena či přetvořena. Na úroveň Společenství se vstupem do eurozóny přejde i odpovědnost za kurzovou politiku, která je nyní v plné kompetenci ČNB. Po přijetí eura ECB taktéž rozhoduje o zastoupení ESCB v oblasti mezinárodní spolupráce týkající se úkolů ESCB. Vnitrostátní právní úprava musí být tedy v soulady s článkem 6 Statutu, který dále stanovuje možnost centrálních bank podílet se se souhlasem ECB na činnosti mezinárodních měnových institucí. V rámci úplné integrace ČNB do ESCB, bude třeba pozměnit řadu dosavadních právních předpisů platných v České republice. Oblasti, které bude třeba změnit se vstupem České republiky do eurozóny se týkají: -
pravomocí ECB (odst.2 článek 5 a článek 37, zákona o ČNB),
-
měnové politiky (odst.2 článek 25, odst.1 článek 5 a článek 23, zákona o ČNB)
-
kurzové politiky (článek 35a, zákona o ČNB)
-
držení a správy devizových rezerv (odst.4 článek 1, článek 35d, zákona o ČNB)
-
oprávnění povolovat emisi bankovek a objem mincí (odst.2b článek 2, článek 12,13 a22, zákona o ČNB)
-
měnových funkcí, operací a nástrojů ESCB (článek 23, 25, 26, 28, 29, 32 a 33, zákona o ČNB)
-
finanční ustanovení týkající se ESCB (odst.2 článek 48, zákona o ČNB)
Pro splnění kritéria legislativní konvergence, je třeba upravit zákon o ČNB, který není plně sladěn s požadavky eurozóny (článkem 109 Smlouvy a Statutem), a to v oblasti integrace do ESCB, osobní a institucionální nezávislosti. Dále je třeba opravit zákon o finančním arbitrovi s ohledem na zákaz měnového financování.
17
Podle článku 29 statutu ESCB a ECB jsou váhy podílů národních centrálních bank v klíči pro upisování základního kapitálu ECB stanoveny rovným dílem podle podílu příslušného členského státu na celkovém počtu obyvatel a na hrubém domácím produktu EU. Česká republika splatila k 1.1.2007 7% svého podílu na upsaném kapitálu – cca 5,597 mil. EUR.
33
Pro vstup do eurozóny není nutné pouze splnění konvergenčních kritérií (Maastrichtských a legislativních), ale i sladění české ekonomiky s ekonomikou eurozóny. Daná kritéria jsou jen velmi hrubým popisem podmínek makroekonomické stability, a tím podmínkou pro přijetí eura nutnou, ne však zcela dostačující. Můj názor se v daném ohledu shoduje s Vladimírem Tomšíkem (členem bankovní rady ČNB), který v magazínu Euro napsal: „Cestu z pouhého splnění dnes již zastaralých a překonaných maastrichtských kritérii spatřuji v analýzách vývoje reálné ekonomiky, zkoumání sladěnosti hospodářských cyklů, míry integrace české ekonomiky v rámci evropské ekonomiky, pružnosti trhu práce, připravenosti finančních trhů a tak dále. Tyto analýzy nám totiž mohou ukázat nejen skutečný stav, ale zejména pak i směr vývoje
české
ekonomiky.
A
také,
zda
se
v parametrech
popisujících
pružnost,
konkurenceschopnost a stabilitu naší ekonomiky lepšíme, či nikoli.“ (Euro 2.4.2007 strana 58, rubrika: Česko a EU). Následující kapitola se tedy bude zabývat ekonomickou sladěností České republiky s eurozónou.
34
4 Ekonomická sladěnost České republiky s eurozónou Vstup České republiky do eurozóny s sebou přinese mimo výhody i některá rizika spojená se změnou možností přizpůsobení se ekonomickým šokům. Měnová politika bude utvářena na úrovni eurozóny, což s sebou přinese riziko, že nastavení měnových podmínek nebude odpovídat aktuální situaci v české ekonomice. Zároveň dojede ke ztrátě možnosti přizpůsobení se pohybem měnového kurzu, při ztrátě konkurenceschopnosti vůči obchodním partnerům. V případě, že česká ekonomika nebude sladěna s ekonomikou eurozóny, budou náklady vzniklé ztrátou nezávislé měnové politiky vysoké. Naopak s vyšší sladěností budou daná rizika klesat. Z těchto důvodů je třeba zkoumat velikost rizika a schopnost České republiky využít alternativní způsoby přizpůsobení se, v případě jeho naplnění. Analýza sladěnosti České republiky s eurozónou je rozdělena do dvou základních částí. První, Cyklická a strukturální sladěnost, je zaměřena na tzv. asymetrické šoky.
Vypovídá o
velikosti rizika rozdílného ekonomického vývoje v České republice a eurozóně. Druhá část, Přizpůsobovací mechanismy, řeší do jaké míry je česká ekonomika schopna tlumit dopady případných asymetrických šoků. Účelem analýzy je pak zhodnotit vývoj jednotlivých ukazatelů sladěnosti v čase a porovnat jejich vývoj s vybranými zeměmi (Německem, Slovinskem a Slovenskem).
4.1 Cyklická a strukturální sladěnost Aby bylo dosaženo nižších nákladů na přijetí eura, je třeba do jisté míry sladit ekonomickou strukturu a hospodářský cyklus České republiky s eurozónou. Základními ukazateli sladěnosti ekonomik jsou míra reálné ekonomické konvergence, vývoj domácí ekonomické aktivity, měnového kurzu a úrokových sazeb.
4.1.1
Reálná ekonomická konvergence
Vyšší míra reálné ekonomické konvergence přispívá ke sladěnosti dlouhodobého rovnovážného vývoje a nepřímo může přispět ke snížení pravděpodobnosti nesladěnosti cyklického vývoje. Před vstupem České republiky do ERM II a následně do eurozóny by dosažení vyšší míry konvergence snížilo možné budoucí tlaky na růst cenové hladiny a rovnovážné posilování reálného kurzu. Stupeň reálné konvergence je měřen velikostí HDP na obyvatele v paritě kupní síly a relativní cenovou hladinou HDP. V současnosti Česká republika zaznamenává zrychlení ekonomického růstu, díky čemuž se úroveň HDP na
35
obyvatele začíná rychleji přibližovat průměru eurozóny. V současnosti je srovnatelná např. s úrovní v Portugalsku a s výjimkou Slovinska je vyšší než v ostatních nových členských zemí EU. Ve srovnání s vyspělejšími zeměmi eurozóny např. s Německem však stále zaostává. Tabulka 5: HDP na obyvatele v paritě kupní síly (průměr eurozóny = 100) 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Německo
104,9
103,9
102,7
101,4
100,8
100,9
101,7
103
Portugalsko
71,5
73,6
73,8
73,6
73,8
67,8
67,9
67
Slovinsko
65,8
67,5
66,8
68,1
69,2
70,7
74
75
ČR
60,1
59,2
58,4
59,7
61,6
63,2
65,8
68,5
Maďarsko
46,6
47,3
48,5
51,4
53,9
55,2
56,3
57,1
Slovensko
43,1
42,6
43,6
44,7
47,4
48,4
49,7
51,7
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB.
Dochází i k postupné konvergenci cenové hladiny, která byla nejvýraznější v letech 2001 – 2002 a dále v roce 2005, a to díky posílení nominálního kurzu koruny vůči euru. Výsledky v konvergenci cenové hladiny se zeměmi eurozóny jsou však nadále nepostačující a rozdíly jsou stále velmi markantní. Cenová hladina České republiky je zhruba 20% pod teoretickou trendovou linií, přičemž reálná apreciace odpovídá přibližně rychlému ekonomickému růstu. V oblasti cenové hladiny tedy Česká republika zaostává za zeměmi eurozóny, ale i za některými novými zeměmi EU, jako např. Slovinskem či Maďarskem. Tabulka 6: Průměrná cenová hladina HDP (průměr eurozóny = 100) 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Německo
112,6
112,2
111
110,7
109,4
108
106,2
103,6
Portugalsko
72,5
72,6
73,5
74,6
75,2
80,7
80,8
81,7
Slovinsko
71,6
71,6
71
70,9
72,9
73,1
71,1
71,5
ČR
43,7
43,2
45,7
48,7
53
51,8
51,9
55
Maďarsko
43,5
44,2
46,7
48,8
53,9
54,7
57,3
59,7
Slovensko
42,2
39,6
42,7
42,7
43,3
46,7
51
53,6
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB.
36
Vzhledem ke zvyšování reálné konvergence lze v budoucnu očekávat rovnovážné posilování reálného kurzu koruny vůči euru (od roku 1998 došlo k posílení o 23 %, což je oproti stávajícím zemím eurozóny výrazně vyšší zhodnocení). Přetrvání tohoto posilování po přijetí eura s sebou z počátku ponese rychlejší růst inflace v České republice oproti eurozóně a zároveň nižší reálné úrokové sazby (reálné krátkodobé úrokové sazby peněžního trhu by mohly s velkou pravděpodobností dosáhnout záporných hodnot). V případě, že by tento vývoj měl dlouhodobý charakter, mohl by znamenat i určitá rizika.
4.1.2
Sladěnost hospodářského cyklu a podobnost ekonomických šoků
Před přijetím eura je důležité zkoumat a porovnávat hospodářský cyklus České republiky s eurozónou a podporovat jejich sladěnost. Daný požadavek vyplývá ze ztráty vlastní měnové politiky, kdy po vstupu do měnové unie bude jednotná měnová politika reagovat na průměrný hospodářský vývoj celé unie a ne na konkrétní vývoj v jednotlivých zemích. Situace, kdy by fáze ekonomického cyklu v České republice byla odlišná od daného průměru, by tedy znamenala vynaložení dodatečných nákladů na vlastní specifické potřeby, odlišující se od realizace společné měnové politiky. Analýza ekonomické aktivity Průběh hospodářského cyklu je zobrazen vývojem reálného HDP, který popisuje vývoj celkové ekonomické aktivity dané země. Pomocí analýzy založené na vývoji reálného HDP v České republice a eurozóně během let 1997 – 2006, je možné pozorovat odlišnost průběhu obou hospodářských cyklů zejména do roku 1999 a následně po roce 2003. Od roku 2003 je růst reálného HDP v České republice výrazně dynamičtější než-li jeho průměrný růst v eurozóně (viz graf č. 2.).
37
Graf 2: Meziroční změny reálného HDP (%)
7 6 5 4 3
Česká republika
2
EU-12
1 0 2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
-1
Zdroj: Eurostat
Hospodářský cyklus České republiky není s eurozónou sladěn a ani nelze pozorovat zlepšení dané sladěnosti v čase, což dokazují také velmi nízké hodnoty korelačních koeficientů získané při korelační analýze. Jednou z příčin jejich nízké hodnoty může být i velké kolísání měnového kurzu. S přijetím eura by však byl tento kurzový vliv odstraněn, což by mohlo znamenat vyšší sladěnost hospodářského cyklu s eurozónou. V porovnání s Českou republikou je vysoká sladěnost s eurozónou zaznamenána v případě Německa, kde korelace růstu reálného HDP nabývá vysokých hodnot. Tento fakt ovšem pramení z vysokého podílu Německa na celkovém ukazateli pro eurozónu.18 Na rozdíl od cyklického vývoje reálného HDP, je vysoký stupeň sladěnosti České republiky s eurozónou zaznamenám v oblasti průmyslové aktivity mezi roky 2001-2006. Zjištěná spjatost vývoje je vyšší než např. ve Slovensku, Portugalsku, či Slovinsku. Je však třeba brát v úvahu odlišnost struktury ekonomik a fakt, že průmyslová produkce v České republice zaujímá vyšší podíl na celkové produkci. Výsledky analýz v oblasti vývozní aktivity naznačují jistou sladěnost českého vývozu s vývozem eurozóny. Závěry však nejsou jednoznačné a jejich vypovídající schopnost je omezena.
18
Objem reálného HDP Německa na celkovém HDP eurozóny je kolem 30%, z čehož vyplývá určité zkreslení týkající se významnosti hodnoty korelačního koeficientu.
38
Analýza ekonomických šoků Sladěnost
s eurozónou
nelze
pozorovat
ani
v poptávkových
a
nabídkových
makroekonomických šocích. Podobně jako u analýz sladěnosti ekonomické aktivity, je korelace poptávkových a nabídkových šoků ovlivněna výraznou kolísavostí kurzu, jehož stabilita by tak mohla přispět k větší sladěnosti českého hospodářského cyklu s eurozónou. Konkrétním příkladem očekávaného asymetrického šoku je zvyšování čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů a z fondu kohezního, jejichž příjemcem bude jak sektor soukromý tak i veřejný. Jak velký bude dopad na domácí poptávku ovlivní míra zvyšování čerpání těchto prostředků. Doposud bylo, pro nedostatečné institucionální zajištění a komplikovaný proces výběru projektů, čerpání finanční pomoci velmi nízké. I když se očekává zrychlující se zvyšování čerpání fondů EU, skokový vývoj nebyl zatím zaznamenán. Nejvýraznější vliv na domácí poptávku je očekáván v letech 2007 a 2008. Nebude však vyžadovat významnou reakci měnové politiky a vzhledem k oddálení vstupu do ERM II neohrozí ani případné vyhodnocení maastrichtského kurzového kritéria. Dopady na nabídkovou stranu ekonomiky jsou očekávány v horizontu dlouhodobém, čímž by nemělo dojít k výraznému nabídkovému šoku. Riziko výskytu asymetrických šoků bude sníženo v případě, že struktura české ekonomické aktivity bude velmi podobná strukturám ekonomik měnové unie. Při porovnání podílu šesti odvětví ekonomiky19 na celkové přidané hodnotě, je možné říci, že odlišnost struktury české ekonomiky spočívá především ve vysokém podílu průmyslu a naopak nižším podílu některých služeb (zejména finančního zprostředkování, realitních služeb, podnikatelských aktivit a ostatních služeb). Země, které v minulosti vstoupily do měnové unie, musely čelit i rychlé konvergenci nominálních úrokových sazeb na úroveň unie. Tato konvergence pak působila jako asymetrický šok (rozdílné inflace v regionech či zemích měnové unie při sjednocené výši nominálních úrokových sazeb zapříčinily rozdílný vývoj sazeb reálných). Aby se tomu předešlo, bylo by vhodné nominální úrokové sazby před vstupem do eurozóny postupně sbližovat. Rozdíl v úrokových sazbách v České republice a eurozóně je již od poloviny roku
19
Podle klasifikace OKEČ jsou odvětví členěna na: 1. zemědělství, lesnictví a rybolov, 2. průmysl, 3. stavebnictví, 4. velkoobchod a maloobchod, opravy, ubytování, doprava a komunikace 5. finanční zprostředkování, reality, pronájem a podnikatelská činnost, 6. ostatní služby
39
2002 nulový, někdy dokonce záporný. Nebezpečí asymetrického šoku a s ním spojená destabilizace ekonomiky tedy v tomto ohledu neexistuje. Dalším znakem vypovídajícím o určité sladěnosti ekonomik je pohyb měnových kurzů. V případě České republiky se zkoumá pohyb české koruny a eura vůči třetí, referenční měně, kterou představuje americký dolar. Vysoká korelace dvou měn oproti třetí měně pak odráží vysokou podobnost pohybů měnových kurzů, a tím i podobnost faktorů, které působí na utváření kurzů. Zároveň značí menší intenzitu asymetrických tlaků. Kurz české koruny k americkému dolaru se od roku 2000 vyvíjí velmi shodně s kurzem eura k americkému dolaru (i přes mírný pokles korelace v letech 2001 a 2002) a v posledních letech přesahuje míra korelace 80% (viz.graf 3.). Vyšší sladěnost pohybu daného kurzu mají z kandidátských zemí pouze země účastnící se ERM II. Graf 3 : Korelační koeficient měnových kurzů k americkému dolaru (CZK/USD a EUR/USD)
¨ Zdroj: Bloomberg, výpočet ČNB. Poznámka: Korelace kurzů měn v eurozóně by se rovnala jedné.
V posledních letech je i volatilita české koruny velmi nízká a má mírně klesající tendenci. Tento klesající trend je očekáván i ve výhledu do budoucna.
4.1.3
Propojení ekonomiky s eurozónou
Propojenost ekonomik je dalším faktorem, který má vliv na podobnost ekonomického vývoje. Uvedená podobnost může být tím větší, čím větší je vzájemná provázanost obchodních a vlastnických vztahů zkoumaných ekonomik. Ztráta nezávislé měnové politiky
40
nebude představovat velký problém v případě, že pro země přistupující k měnové unii bude charakteristická vysoká míra ekonomické otevřenosti. S touto vyšší ekonomickou otevřeností země „roste váha obchodovaného zboží na spotřebním koši a snižuje se účinnost změny nominálního měnového kurzu jako nástroje přizpůsobení v případě vnější nerovnováhy“ (McKinnon, 1963). Vyšší ekonomická provázanost dané země s eurozónou vede také k nižší pravděpodobnosti nesladěnosti ekonomického vývoje. Je měřena podílem zahraničního obchodu na straně vývozu a dovozu. Analýza otevřenosti ekonomiky je tak vhodným doplňkem výše zmíněných analýz strukturální sladěnosti. Obchodní provázanost České republiky s eurozónou je velmi vysoká. V oblasti vývozu je 60% z celkové hodnoty exportu směřováno do eurozóny, u importu tvoří její podíl 50% z celkové hodnoty. Graf 4: Podíl vývozu do eurozóny na celkovém vývozu (v %)
Zdroj: IMF, výpočet ČNB.
Na vyšší korelaci ekonomické aktivity má, vedle obchodní provázanosti, velký vliv i provázanost vlastnická. Začlenění národních společností do nadnárodních celků může přispívat k přenášení ekonomických impulzů, a tím i k celkové ekonomické sladěnosti. Vlastnická provázanost České republiky s eurozónou je měřena podílem přímých zahraničních investic, směřující z eurozóny do ČR, na HDP a naopak – podílem přímých investic, směřujících z České republiky do eurozóny, na HDP. Vlastnická provázanost České republiky s eurozónou v čase postupně roste. V roce 1998 tvořily přímé zahraniční investice z eurozóny 17 % HDP, v roce 2004 již 38%. V opačném případě, tj. podílu přímých investic do eurozóny na HDP, vlastnická provázanost nedosahuje významných hodnot. Má sice taktéž
41
mírně rostoucí tendenci, avšak její hodnoty dosáhly v roce 2004 pouze výše 1% HDP (v roce 1998 tvořil podíl přímých investic do eurozóny 0,3%). Česká ekonomika je s eurozónou vysoce obchodně i vlastnicky provázána, čímž je vytvořen předpoklad pro zvyšování vzájemné cyklické sladěnosti. Ta je dále podpořena vysokou intenzitou vnitroodvětvového obchodu České republiky s eurozónou. Vysoká vzájemná provázanost se tak stává základním argumentem pro přijetí společné měny.
4.1.4
Finanční trh
V rámci integrace do EMU je vhodné zkoumat i strukturální podobnost finančních a kapitálových trhů kandidátských zemí s trhy této unie a také jejich integraci do evropských trhů. Finanční sektor Český finanční i bankovní sektor je ve srovnání s eurozónou relativně malý. Řada ukazatelů však naznačuje mírné přiblížení se eurozóně. Působení zmíněných sektorů na českou ekonomiku by se tedy nemělo příliš lišit od eurozóny. V současnosti je hloubka finančního zprostředkování, měřená podílem aktiv finančního systému na HDP, v České republice na zhruba třetinové úrovni oproti eurozóně. Pozvolný pokles aktiv finančního systému v poměru k HDP během let 1996 a 2004 (z hodnoty 147% na hodnotu 128,8%) byl zvrácen jejich 12% růstem, čímž došlo i ke zvýšení jejich podílu na HDP na 134,8% (viz. Graf 5). Oblast, ve které Česká republika prozatím zaostává, je oblast úvěrové emise. Přesto však dochází k významnému nárůstu klientských bankovních úvěrů. Podnikatelské úvěry rostou ročně o zhruba 14% a úvěry domácnostem zaznamenaly dynamický růst o 34%. Vedle pozvolného přibližování se podílům v eurozóně tento vývoj znamená i zvýšené riziko nesplácení úvěrů zadluženými domácnostmi. Avšak v minulosti byl dynamický růst úvěrů směřujících do sektoru domácností zaznamenán i v některých stávajících zemí eurozóny (např. Portugalsku), a přesto neznamenal vznik problémů v jejich finančním systému.
42
Graf 5: Bankovní úvěry v roce 2005
160 140 120 100 80 60 40 20 0
Bankovní úvěry nebankovním klientům na HDP (%) Bankovní úvěry domácnostem na HDP (%)
EU 1 2
sko Sl ove n
Maď arsko
Česk á rep ubl ik a
Sl ovi nsko
Portu galsk o
Něm ecko
Bankovní úvěry domácnostem na úvěrech celkem (%)
Zdroj: Analýza stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2006 Poznámka: Data pro EU 12 představují vážený průměr eurozóny
Struktura českého finančního sektoru je relativně podobná finančnímu systému eurozóny. Na celkových aktivech finančního systému má bankovní sektor 74% podíl což je velmi podobné jeho procentnímu zastoupení v eurozóně (bankovní aktiva tvoří zhruba tři čtvrtiny celkových finančních aktiv). Integrace akciových trhů S rostoucí integrací českého akciového trhu do trhu evropského se bude snižovat riziko, že bude zdrojem asymetrických šoků. Dané tvrzení vyplývá z tvorby ceny, která je s vyšší integrací vytvářena na základě globálních faktorů, které jsou spojeny se symetrickými šoky. Pro Českou republiku je v současnosti charakteristická konvergence výnosů akciového trhu a s tím spojená rychlá přizpůsobovací schopnost, v případě vzniku nových rozdílů výnosových diferenciálů mezi českou ekonomikou a eurozónou. Integrace českého akciového trhu s eurozónou je na stejném stupni jako integrace trhu Slovinska či Slovenska. Je však nutné poznamenat, že se její úroveň po roce 2006 mírně snižuje.
43
4.2 Přizpůsobovací mechanismy Se vstupem do EMU ztratí Česká republika nezávislou měnovou politiku, čímž stoupne potřeba prožnuti ekonomiky a její přizpůsobovací schopnosti, v případě výskytu ekonomických šoků. Analýza přizpůsobovacích mechanismů je zaměřena na stabilizační funkci veřejných rozpočtů, flexibilitu trhu práce, cen a mezd a schopnost finančního systému absorbovat šoky.
4.2.1
Veřejné finance
Jedním ze základních ukazatelů připravenosti České republiky na vstup do eurozóny je stav veřejných financí a jejich stabilizační schopnost. Aby Česká republika mohla využít stabilizační funkci veřejných rozpočtů, je nutné odstranit necyklické vlivy. Fiskální saldo je v současnosti skoro celé tvořeno cyklicky očištěnou (strukturální) složkou a složka cyklická tvoří bezvýznamnou část. Reakce na ekonomický cyklus a zmenšování jeho výkyvů je tedy velmi malá. Ani ve výhledu do budoucna se neočekává zlepšení ve struktuře deficitu veřejných financí, a tím ani zlepšení působení automatických stabilizátorů v případě ekonomického oslabení. Dále je třeba, aby byl vytvořen dostatečný prostor mezi výší strukturálního deficitu veřejného sektoru a referenční hodnotou 3% HDP, a také prostor mezi výší veřejného dluhu a referenční hodnotou 60% HDP. Cílem fiskální politiky, v období před vstupem do eurozóny, by tedy mělo být zajištění vyrovnaného strukturálního deficitu, a tím vytvoření manévrovacího prostoru pro působení stabilizační fiskální politiky. Tento cíl je navíc podpořen nutností změn ve veřejných financí, vyvolanou zhoršující se demografickou situací v České republice. Stárnutí obyvatelstva s sebou přinese výrazný růst veřejných výdajů ve výší 7,1 p.b. HDP20.
Dopad tohoto demografického šoku však nebude pouze na výši
veřejných výdajů, ale i na trh práce a budoucí životní úroveň. V současnosti je v České republice zaznamenáván příznivý ekonomický růst, který však nezvrátil nepříznivý vývoj vládního deficitu. V roce 2007 je navíc očekáván růst mandatorních výdajů, což odporuje vytyčeným cílům konsolidace veřejných financí. Dluh vládního sektoru není v alarmující výši, nebezpečný je však jeho dynamický růst, ovlivněný růstem vládního deficitu a růstem nákladů na dluh. V důsledku již zmíněného stárnutí obyvatelstva v České republice, by
20
Dle projekcí Výboru pro hospodářskou politiku EU a Evropské komise je do roku 2 050 očekáván růst veřejných výdajů o 7,1p.b.
44
v případě absence důchodové a zdravotní reformy, došlo k výraznému nárůstu veřejného dluhu, jehož úroveň by v roce 2030 mohla dosáhnout až výše 80% HDP. Dle mého názoru by byla možným řešením, které by směřovalo ke zlepšení veřejných financí, změna „přerozdělovacího systému“. Toto řešení by spočívalo především ve změně daňového a sociálního systému, zavedením rovné daňové sazby a zároveň s tím snížení sociálních mandatorních výdajů, které tvoří největší část státního rozpočtu (např. na rok 2007 jsou očekávány dávky státní sociální podpory ve výší 19,5 mld. Kč, v roce 2008 23,4 mld. Kč). Myslím si však, že prosadit opatření, která by snížila podíl mandatorních výdajů na HDP, bude při současné politické situaci téměř nemožné. Pozitivním jevem by tedy mohlo být i zvyšování sociálních výdajů nižším tempem než jakým bude růst nominální hodnota HDP. Je však nutné danou situaci začít řešit, provést řadu nutných reforem a docílit toho, aby byl veřejný rozpočet schopen plnit stabilizační funkci a hlavně aby nepůsobil procyklicky, jak je tomu dnes.
4.2.2
Trh práce
Pružnost trhu práce, určená flexibilitou pracovní síly a institucionálními faktory, je důležitá pro tlumení negativních dopadů asymetrických šoků. Schopnost českého trhu práce vstřebávat šoky je v porovnání s evropskou unií průměrná. Tento výsledek však není příliš vypovídající, neboť sám evropský trh práce představuje poměrně nízký standard, který potřebuje zásadní reformy. V České republice je stále relativně vysoká dlouhodobá a strukturální nezaměstnanost (viz graf 6) a regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti. Přestože je dlouhodobá nezaměstnanost nižší než např. na Slovensku, zůstává stále významným problémem. Příčinou je jednak malá motivace skupin s nízkými příjmy k aktivnímu vyhledávaní práce, rigidita pracovních kontraktů na dobu neurčitou (spojená s vysokými náklady na propouštění zaměstnance), zvyšující se minimální mzda, a také velmi nízká mobilita profesní i regionální. Pozitivním jevem je otevření pracovních trhů EU, či jejich částečné uvolnění. Jak však ukazují sociologické průzkumy, česká populace má nízký sklon k zahraničnímu stěhování a uvolnění evropských pracovních trhů příliš nepomůže zlepšit situaci v oblasti nezaměstnanosti. Zároveň je v České republice zaznamenán vysoký příliv pracovních sil ze zahraničí, které zaplňují pracovní pozice s malou nebo žádnou kvalifikací. Tento příliv má vliv na rostoucí zaměstnanost, která je nejvýraznější ve zpracovatelském průmyslu.
45
Graf 6: Dlouhodobá nezaměstnanost (podíl osob déle než rok bez práce na pracovní síle v %)
14 12 Německo
10
Portugalsko 8
Slovinsko
6
Česká republika Maďarsko
4
Slovenská republika
2 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Zdroj: Eurostat
Pozitivním jevem na trhu práce je dynamický růst produktivity práce a zpomalující se růst nominální mzdy. Díky nim byl v roce 2005 zvrácen trend, kdy byl růst produktivity menší než růst nákladů na zaměstnance. Přesto český nepružný trh práce spadá do skupiny ukazatelů, které oddalují přijetí eura v České republice.
4.2.3
Pružnost mezd a cen
Pružnost mezd a cen je dalším důležitým předpokladem schopnosti ekonomiky vstřebávat ekonomické šoky. V posledních pěti letech je úroveň pružnosti reálných mezd v České republice stále stejná – velmi malá. Stejné výsledky jsou zaznamenány pro Slovenskou republiku i Německo. Cenová pružnost je taktéž téměř bezvýznamná a v případě výskytu inflačního šoku je návrat k rovnováze velmi pomalý.
4.2.4
Pružnost bankovního sektoru
Aby mohl bankovní sektor působit jako přizpůsobovací mechanizmus v případě výskytu šoků, je nutné aby byl sám stabilní a výkonný. V posledních letech se zlepšila kvalita úvěrových portfolií velkých bank působících v České republice, určitým rizikem jsou však
46
dynamicky rostoucí spotřebitelské úvěry21. Podíl ohrožených úvěrů na celkových úvěrech se však snížil a je jen o něco málo vyšší než-li průměr eurozóny. Kapitálová přiměřenost je na dostatečné úrovni, i když s odlivem zisku do zahraničí mírně klesá. Ziskovost a stabilita českého bankovního sektoru je poměrně vysoká, má tedy schopnost tlumit případné vnější šoky a nepříznivé působení faktorů v ekonomice. Do budoucna by však vzhledem k rozvoji bankovních obchodů mělo docházet ke kapitálovému posílení bank. Vedle řady oblastí, které jsou harmonizovány natolik, že by bylo téměř možné přijmout euro ihned, existuje i velká řada oblastí, ve kterých Česká republika s eurozónou stále není sladěna. Předešlé kapitoly se zabývaly ekonomickými a legislativními kritérii nutnými pro přijetí eura a jejich plněním Českou republikou. Následně se zaměřím na oblast technických a institucionálních příprav na zavedení eura a opět upřesním v jaké fázi daných příprav se nachází Česká republika.
21
V polovině roku 2006 bylo nesplácením ohroženo 9,9% úvěrů (1,7%úvěrů určených na bydlení a 8,2%úvěrů spotřebitelských).
47
5 Přípravy České republiky na přijetí eura22 Důkladné a včasné přípravy na zavedené eura a jejich průběžná aktualizace výrazně omezují problémy a snižují náklady spojené se zavedením. Ačkoliv stále není rozhodnuto o přesném termínu vstupu do eurozóny, otázka včasné přípravy opatření technického, legislativního a institucionálního charakteru je již nyní aktuální. V České republice byly zahájeny přípravy na zavedení eura v roce 2003, kdy byla vypracována Strategie přistoupení České republiky k eurozóně. V návaznosti na to byl v roce 2005 vydán materiál Institucionálního zajištění přijetí eura v České republice a vznikla Národní koordinační skupina pro zavedení eura, která zpracovala v červnu 2006 Volbu scénáře zavedení eura. V současnosti byl také vypracován klíčový materiál - Národní plán zavedení eura v České republice, který byl vládou schválen 11.dubna 2007. Přestavuje souhrn postupů a návodů jak se na přijetí jednotné měny připravit. Národní plán termín zavedení eura neurčuje, popisuje praktickou rovinu zavedení eura, které je nutno splnit poté, co bude přijatá obecná strategie zavedení eura v České republice.
5.1 Etapy a scénář zavedení eura Proces zavedení eura má pevně definovaný postup, jehož harmonogram je závislý na strategii zavedení eura, plnění maastrichtských kritérií, připravenosti české ekonomiky na vstup do eurozóny a institucionální připravenosti. Termín zavedení eura se bude odvíjet od uvedených předpokladů a v konečném důsledku bude rozhodnutím politickým. Přechod na euro je v zásadě možný dvojím způsobem: s využitím přechodného období, nebo přechodem jednorázovým. V jednorázovém přechodu, jak již napovídá název, chybí etapa kdy je euro používáno pouze bezhotovostní a v hotovostním styku se dále používá národní měna. Společným znakem obou scénářů je existence tzv. doby duální cirkulace, kdy je v oběhu jak měna národní, tak euro. Země, které přijaly euro v letech 1999 – 2001, zvolily dvoufázovou variantu přechodu a doba duální cirkulace trvala zhruba 2 měsíce. V letošním roce se k eurozóně připojilo také Slovinsko, které zvolilo jednorázový přechod a doba duální cirkulace trvala již jen 14 dní. V České republice byl zvolen taktéž jednorázový přechod na euro – tzv.varianta „velkého třesku“, která se jeví jako varianta nejvhodnější a nejlevnější23. Pro úplnost je třeba dodat, že Evropská komis nabídla novým členským zemím i využití třetího scénáře, tzv. Phasing-out. V podstatě se jedná o zavedení eura jednorázově, avšak 22 23
Kapitola je zpracována dle Národního plánu zavedení eura v České republice Volba scénáře zavedení eura, byla vypracována Národní koordinační skupinou v červnu 2006, kdy bylo doporučeno zvolení jednorázového přechodu, vláda ji schválila usnesením č.1200 ze dne 25.října 2006.
48
s tím, že u vybraných právních nástrojů (např. faktury, účtenky) bude ještě možné 1 rok po zavedení eura používat vyjádření v národní měně. Tento koncept však nenašel dosud mezi adepty na zavedení eura podporu, neboť jde o poměrně nejasnou a v reálném životě obtížně realizovatelnou variantu. Jednorázový komplexní přechod bude rozdělen do pěti fází: 1. Fáze předpřípravná – před rozhodnutím o zrušení výjimky pro zavedení eura, kdy probíhají technické přípravy na změnu 2. Fáze přípravná – po rozhodnutí o zrušení výjimky pro zavedení eura a před dnem vstupu do eurozóny. Její délka je odhadovány na půl roku a během ní budou veškeré ceny uváděny v korunách i v eurech – tzv. dvojí označení cen. V platbách bude nadále používána výhradně česká koruna. 3. Období duální cirkulace – tato fáze začne dnem zavedení eura a bude trvat 2 týdny.Pro bezhotovostní platby budou používány pouze eura, ale v platbách hotovostních můžou být současně používány i české koruny (ty však budou postupně stahovány a obchodníci budou muset zákazníkům vydávat pouze eura). Dvojí označení cen bude pokračovat. 4. Období mezi koncem duální cirkulace a koncem dvojího označení cen – dané období bude trvat do konce kalendářního roku, kdy bylo euro zavedeno (za předpokladu zavedení k 1.lednu). Jediným zákonným platidlem bude euro avšak ceny budou stále uváděny v obou měnách. 5. Závěrečná fáze zavádění eura – tato fáze začne ukončením povinného dvojího označení cen, kdy budou veškeré transakce uváděny v eurech.
49
Schéma jednorázového přechodu na euro
Zdroj: MFČR
Od zvoleného scénáře přijetí eura se odvíjí i postup jeho zavádění, který je možné rozdělit do 4 základních etap. 1. etapa je časově určena do data vstupu do ERM II, během ní bude ČR absolvovat přístupové procedury do ERM II 2. etapa je v období mezi vstupem do ERM II a rozhodnutím o přijetí ČR do eurozóny. Během této etapy bude provedena řada legislativních opatření, úpravy informačních systémů a bude probíhat i důležitá komunikační kampaň. Pokud ČR úspěšně setrvá v ERM II po dobu minimálně dvou let a splní i ostatní maastrichtská kritéria bude tato etapa úspěšně skončena a na její závěr vydá Evropská komise i ECB konvergenční zprávu. Pokud tedy orgány EU pozitivně ohodnotí připravenost ČR na vstup do eurozóny, vydá následně Evropská komise doporučení na zrušení výjimky pro zavedení eura Radě EU a ta vydá rozhodnutí o jejím zrušení a stanoví fixní kurz CZK/EUR pomocí přepočítacího koeficientu (přibližně půl roku před přistoupením). 3. etapa je etapou mezi zrušením výjimky pro přijetí eura a dnem vstupu do eurozóny. Během této doby bude nutné zabezpečit potřebné množství eurového oběživa pro hotovostní oběh, předzásobit ČNB a komerční banky eurem a zásobit maloobchod eurovým oběživem. Dále se aplikují pravidla povinného dvojího označení cen a zajistí se
50
příprava konverze bankomatů, automatů a jiných zařízení fungujících na mince či bankovky. 4. etapa nastane dnem přistoupení k eurozóně. Bude probíhat krátká duální cirkulace, během níž bude stahována česká koruna z oběhu. Po uplynutí této doby bude nutné zajistit další výměny české koruny za euro v komerčních bankách a ČNB. Se vstupem do eurozóny bude nutné sledovat vývoj cenové hladiny a zabraňovat případnému bezdůvodnému zvyšování cen. Ani v této poslední etapě se nesmí podcenit komunikace s veřejností.
5.2 Institucionální zabezpečení eura V rámci příprav na zavedení eura byla v roce 2005 vládou zřízena Národní koordinační skupina (dále NKS) a funkce národního koordinátora pro zavedení eura24. V gesci Ministerstva financí je koordinace a řízení všech činností souvisejících s přípravami na zavedení eura v ČR. Vláda České republiky v usnesení, zakládajícím NKS a funkci národního koordinátora zavedení eura, zároveň stanovila některé úkoly a termíny související se zahájením procesu přípravy na zavedení eura (např. ministerstvo financí mělo za úkol předložit vládě návrh konkrétní varianty zavedení eura v ČR, a to do 31.srpna 2006). Obě instituce při přípravě na zavedení eura úzce spolupracují s ČNB, členy vlády a vedoucími ústředních orgánů státní správy. Pravidla činností NKS a jejích pracovních skupin jsou upravena ve Statutu a Jednacím řádu NKS. Následující schéma zobrazuje strukturu organizačního zajištění příprav na zavedení eura v ČR.
24
Materiál institucionálního zajištění byl vládou České republiky schválen usnesením č. 1510 23.listopadu 2005.
51
dne
Schéma struktury organizačního zajištění příprav na zavedení eura Vláda ČR
Národní koordinátor zavedení eura v ČR (zástupce Ministerstva financí)
Organizační výbor NKS Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR Předseda : Ministerstvo financí Místopředseda : ČNB, Ministerstvo průmyslu a obchodu Dále pak : Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo informatiky, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí, Úřad místopředsedy vlády pro evropské záležitosti
(MF; koordinace, organizace, administrace činnosti NKS a PS)
Pracovní skupina Pracovní skupina Pracovní skupina Pracovní skupina Pracovní skupina Pracovní skupina pro pro pro pro pro pro finanční sektor nefinanční sektor veřejné legislativu informatiku a komunikaci a finance a statistiku ochranu veřejnou správu spotřebitele
(gestor: ČNB)
(gestor: MPO)
(gestor: MF)
(gestor: MSpr)
(gestor: MInf)
(gestor: ČNB, MF)
Zdroj: MFČR
NKS je centrálním koordinačním orgánem řídícím činnost jednotlivých pracovních skupin. Jejím hlavním úkolem je vypracování Národního plánu a následné dohlížení na jeho dodržování a aktualizaci. Jejím předsedou je národní koordinátor a dalšími členy jsou: člen bankovní rady ČNB, náměstek ministerstva průmyslu a obchodu, náměstek ministerstva zahraničí, spravedlnosti, vnitra, informatiky a náměstek místopředsedy vlády pro evropské záležitosti. Organizační výbor
NKS zajišťuje organizaci a administrativu spojenou se
zaváděním eura.
5.3 Úkoly v jednotlivých sektorech V této části se budu věnovat způsobu zavádění eura v ČR a úkoly v jednotlivých sektorech: ve finančním sektoru, veřejné správě i sektoru nefinančním.
52
5.3.1
Finanční sektor
Vzhledem ke zvolenému scénáři zavedení eura formou tzv. velkého třesku je nutné včasné a důkladné splnění úkolů souvisejících se zavedením eura do hotovostního a bezhotovostního oběhu. Mezi dané úkoly patří: •
Zavedení eura do hotovostního oběhu V jeho rámci bude nutné zajistit dostatečný počet eurobankovek a euromincí a jejich distribuci do ekonomiky při současném stahování české koruny z oběhu. Bankovky budou zapůjčeny z národních centrálních bank zemí eurozóny formou uzavření smlouvy mezi ČNB a partnerskou centrální bankou. Následně pak budou splaceny z produkce, kterou bude ČNB zajišťovat po zavedení eura v ČR. Emise mincí bude zajištěna ČNB po schválení objemu emise ECB. Tři měsíce před přechodem na euro poskytne ČNB eurooběživo bankám formou zápůjčky, zajištěné zástavou. Banky pak mohou jeden měsíc před přechodem na euro poskytnout zapůjčené oběživo nefinančnímu sektoru (provozovatelům bankomatů apod.). Bude také nutné zajistit naplnění bankomatů, změnu jejich softwaru a hardwaru tak, aby nebyl narušen jejich provoz a hotovostní oběh. Podobně se budou muset upravit i automaty a ostatní zařízení pracující s bankovkami a mincemi. Výměna hotovosti bude probíhat bezplatně po dobu minimálně šesti měsíců a její pravidla budou stanovena v Obecném zákoně pro zavedení eura. Za nejvhodnější formu výměny hotovosti v české koruně je považováno její uložení před vstupem do eurozóny na účet např. v bance a následně její výběr v euru po datu přijetí eura. Po uplynutí dané šesti měsíční doby bude možné provést výměnu hotovosti již pouze v ČNB. Výměna mincí bude trvat pět let (ve Slovinsku tuto dobu stanovili na 10 let) a délka doby výměny bankovek není zatím pevně stanovena (ve Slovinsku je tato doba neomezená).
•
Zavedení eura do bezhotovostního oběhu V jeho rámci bude nutná konverze účtů, platebních karet, šeků, záruk a ostatních finančních produktů. Dále také vstup ČNB do evropského platebního a zúčtovacího systému TARGET. Konverze klientských účtů a úvěrových produktů z české koruny na euro bude provedena bankami bezplatně, dle stanového přepočítacího koeficientu. 53
Systémy účtující v českých korunách bude nutné změnit, stejně jako kurzové tabule či tisk stvrzenek a výpisů. Při provádění změn v systému platebních karet bude vhodné využít dosavadních zkušeností mezinárodních karetních společností z období vzniku eurozóny. Bude nutné zajistit vydávání eurobankovek, tisk symbolu euro, nastavení čipu u čipových karet apod. Na zavedení eura se musí připravit i POS (point of sale) terminály, především v oblasti softwarového vybavení a pravidel pro zúčtování po datu přijetí eura. Změny se budou týkat i oblasti elektronického bankovnictví a jeho distribučních kanálů. ČNB se také bude muset napojit na systém TARGET v před zavedením eura (zvažuje se předstih šesti měsíců). Po zavedení eura budou banky moci vést účty buď v systému TARGET, nebo v tuzemském systému CERTIS. Ten však může být používán maximálně čtyři roky po zavedení eura. V této době souběžného působení obou systému je třeba zajistit jejich automatizované propojení. •
Dalším nezbytným úkolem bude celková adaptace ostatních subjektů finančního trhu na jednotnou evropskou měnu. Nominální hodnota všech cenných papírů znějících na českou korunu bude přepočítána na euro. Nominální hodnota dluhopisů bude přepočítána stanoveným koeficientem a následně zaokrouhlena na nejbližší cent. Bude nutné upravit i minimální obchodovaný objem. U majetkových cenných papírů budou muset být přesně stanovena pravidla pro zaokrouhlování hodnot akcií – na více desetinných míst. Přepočítaná hodnota základního kapitálu se musí maximálně blížit součtu přepočítaných hodnot jednotlivých akcií. Po přepočtení základního kapitálu společností se nesmí narušit požadavek na minimální základní kapitál. U cenných papírů kolektivního investování bude se zavedením eura potřeba stanovit formu výpočtu aktuální hodnoty podílu (s jakou přesností bude počítána – např. 3-4 desetinná místa). Se stejnou přesností se poté přepočtou počáteční hodnoty podílu podílových fondů, které byly vytvořeny před zavedením eura v ČR. Přizpůsobit se budou muset i organizátoři trhů s cennými papíry a vypořádací systémy. Tržní indexy a referenční sazby budou přepočítány a nahrazeny. Aby bylo dosaženo
54
maximálních výhod ze zavedení eura, je třeba podporovat harmonizaci eurových trhů prostřednictvím společných charakteristik uplatňovaných ve všech zemích eurozóny (např. referenční úrokové sazby PRIBOR/CZEONIA budou nahrazeny sazbami EURIBOR/EONIA). Nejméně tři roky před zavedením eura je třeba začít s přípravami na přeměnu informačních technologií bank a ostatních subjektů finančního trhu. Koordinovat načasování jednotlivých fází procesu bude ČNB. •
Bude nutné provést i řadu změn týkajících se finanční legislativy. Kromě provedení úprav v českém právním řádu, nutných pro splnění legislativních konvergenčních kritérií (viz.část 3), je třeba přijmout i legislativní opatření směřující k samotnému zavedení eura. Zavedení eura upravují tří evropská nařízení: č.974/1998 o zavedení eura, č.1103/97 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura a č. 2866/98 o přepočítacích koeficientech. Nejzávažnější aspekty zavedení eura v ČR by měl upravovat Obecný zákon o zavedení eura. Základní oblastí jeho úpravy bude přijetí eura jako zákonného platidla v ČR. Bude tedy obsahovat odkaz na přepočítací koeficient, odkaz na způsob přepočtu z koruny na eura, případně na jiné měny, hlavní principy zaokrouhlování, konverzi peněžních prostředků na bankovních a dalších účtech, konverzi cenných papírů, odkaz na garanci neměnnosti dříve uzavřených právních závazků, pravidla duálního označování cen a peněžních částek, pravidla pro duální oběh hotovosti v českých korunách a v euru a pro výměnu oběživa, kontrolu, dozor a sankce při nedodržování tohoto zákona. V oblasti finančního sektoru bude třeba dále přijmout právní normy, které upraví přepočet částek uvedených v korunách na eura a odstraní nekompatibility, které by po zavedení eura vznikly.
5.3.2
Veřejný sektor
Orgány státní správy budou muset kromě zabezpečení vlastní činnosti vytvořit i pravidla pro sektor soukromý, samosprávy a občany. Stát musí poskytnout jasnou a kvalitní metodiku s dostatečným předstihem, aby mohly všechny subjekty začít s přípravou na zavedení eura včas. Potřebné investice pak budou moci rozložit do delšího časového období. Zavedení eura se dotkne zejména následujících oblastí veřejných financí, veřejné správy a samosprávy:
55
•
Státního rozpočtu, rozpočtů územních samospráv a státních fondů. Rozpočet bude po přijetí eura sestavován v eurech a na rok, v němž dojede k přijetí eura bude příprava na státní rozpočet prováděna jak v korunách, tak v eurech. Dané sestavení návrhu státního rozpočtu v eurech je podmíněno přepočtem veškerých vstupních veličin, parametrů a ukazatelů na eura. Návrhy závěrečných účtů kapitol a státního závěrečného účtu, roční zpráva a finanční vypořádání za rok před přijetím eura budou taktéž zpracovány ve dvojím vyjádření. Vzhledem k danému požadavku bude nutné provést úpravy informačních systémů a přijmout novely příslušných právních předpisů s účinností ke dni zavedení eura. U územně samosprávných celků budou přijetím eura ovlivněny finanční vztahy jejich rozpočtů k státnímu rozpočtu, uvolňování dotací, návratných finančních výpomocí a programového financování. Veškeré finanční toky a výpočty budou prováděny v eurech. Upraveny budou muset být i finanční informační systémy (automatizovaný rozpočtový informační systém) a příslušné výkazy.
•
Správy finančního dluhu a finančního majetku státu. Veškeré hodnoty státních dluhopisů budou muset být převedeny na euro dle stanovených pravidel. Zákon č. 190/2004 Sb., O dluhopisech bude muset být novelizován s ohledem na potřeby soukromého sektoru a další legislativní změny v dané oblasti.
•
Účetnictví, výkaznictví, daní, cel, mezd a platů. Základní zásadou v dané oblasti je nepoškodit občana. Veškeré platby, jejichž příjemcem je občan budou při přepočtech zaokrouhlovány na centy, případně vyšší jednotky, nahoru. V opačném případě – kdy je příjemcem plateb stát, budou přepočítané hodnoty zaokrouhleny dolů, ne však v případě plateb vzniklých z titulu porušení všeobecně závazných právních předpisů (plateb sankčního charakteru).
•
Cen. Zavedení eura se promítne jak do sjednávání, regulace, kontroly cen, sankcí za porušení cenových předpisů, tak do uplatňování cen na trhu konečných spotřebitelů.
•
Sociálního zabezpečení a veřejného zdravotnictví. Pro účely státní sociální podpory bude nutné provést přepočet příjmů a dávek i do minulosti. Základní výměra důchodů bude stanovena v eurech a u procentní výměry budou částky přepočítány pomocí stanoveného koeficientu. U nemocenského pojištění bude přepočítán pouze vyměřovací
56
základ (samotné dávky nebude třeba přepočítávat). Přepočet vyměřovacích základů pro odvody pojistného na veřejné zdravotní pojištění bude nutné provést i pro referenční období (tedy do minulosti). Bude také třeba upravit hodnotu jednoho bodu pro úhradu za poskytnutou zdravotní péči. V současnosti je hodnota daného bodu vyjádřená v korunách velmi nízká, takže při jejím přepočtu na eura bude muset být stanovena na více desetinných míst. •
Se zavedením eura bude nutné upravit i informační systémy a řadu právních předpisů (zejména v oblasti sociální, státního a územních rozpočtů, a také stanovení sankcí). V rámci úpravy informačních systémů bude nutné zabezpečit přechod účetních a jiných systémů
na
podmínky
jejich
fungování
v euru.
Konverzi
Automatizovaného
rozpočtového a daňového informačního systému, jako i konverzi Centrální evidence dotací z rozpočtu zabezpečí Ministerstvo financí ČR.
5.3.3
Nefinanční sektor
Úkoly v oblasti nefinančního sektoru budou směřovat k připravení podnikového sektoru na zavedení eura, k ulehčení a zjednodušení přechodu na jinou měnu občanům a především k ochraně spotřebitele. Minulost totiž ukázala, že při vzniku eurozóny využívala veřejnost k výměně měny mnohem častěji sektor podnikový (především maloobchod) než sektor bankovní. Minimalizace rizik a hladký průběh přechodu tedy bude z velké části záviset na dobré připravenosti maloobchodu a zabezpečení dostatečné ochrany spotřebitele. Ve sféře nefinančního sektoru bude třeba upravit následující oblasti: •
Konverzi cen a duální označování cen. Ceny v českých korunách budou přepočítány na eura dle stanoveného přepočítacího koeficientu. K jednorázové konverzi cen dojde ke dni zavedení eura a bude jí předcházet povinné dvojí označení cen (více v kapitole 6).
•
Duální cirkulace. V období duální cirkulace bude možné platit oběma měnami – jak českou korunou, tak eurem. Statut zákonného platidla bude mít však pouze euro. Dané období bude sloužit ke stahování české koruny z oběhu, kdy budou mít občané možnost výměny peněz jak prostřednictvím bankovního sektoru, tak maloobchodu (formou nákupu zákazníků v českých korunách, přičemž obchodník bude povinen vydávat pouze eura). Problematika duální cirkulace bude upravena v Obecném zákoně o zavedení eura a
57
souvisejících předpisech. Ošetřit náležitosti daného zákona bude v kompetenci Ministerstva financí ČR. •
Etiku přechodu na euro. Pro úspěšný přechod na euro má velký význam důvěra mezi podniky a spotřebiteli a v jejím rámci etika. V zemích eurozóny se osvědčilo přijmutí dohody mezi organizacemi spotřebitelů a profesními sdruženími a podniky z oblasti obchodu a služeb za součinnosti státu. Dohoda je založena na dobrovolném závazku, že podnik bude v etapě přechodu na euro používat výhradně stanovený přepočítací koeficient a pravidla zaokrouhlování, díky čemuž bude označen logem, které bude spotřebitelům známé jako výraz etického přístupu obchodníka k přechodu na euro. Dodržování pravidel bude monitorováno a případné zjištění jejich nedodržování musí být sankciováno. Vzhledem k dobrovolnosti závazku se neočekávají přímé legislativní dopady.
•
Monitoring cen, kontrolu a řešení sporů. Monitoring vývoje cen a kontrolní činnost jsou velmi důležité k podpoře důvěry mezi spotřebiteli a podniky. Jejich základním úkolem bude zamezit neodůvodněnému zvyšování cen v důsledku zavedení eura. Vedle využití standardních šetření a průzkumů bude potřeba založit i nadstandardní šetření a výzkumy v oblastech, které nynější zdroje neposkytují. K zabezpečení monitoringu a kontroly bude třeba stanovit informační povinnost pro podnikatelské subjekty a profesní organizace. Dozorem nad pravidly, podmínkami a náležitostmi konverze budou pověřeny příslušné orgány státní správy, které vykonávají kontrolu a dozor v oblasti ochrany spotřebitele. V zákonné úpravě by bylo vhodné stanovit kompetence pro vykonávání monitoringu na základě návrhů spotřebitelů, zda nedochází ke zvýšení cen z důvodu přechodu a zda je zachována hospodářská soutěž. Dále by měly být stanovené kompetence pro sjednání rychlé nápravy, možnosti sankcí a přijetí vhodných opatření. Cílem je zabezpečit sjednání nápravy, v případě, že se daný stav nedá odstranit tržními opatřeními. Orgány dozoru, pověřené monitoringem zpracují nejméně devět měsíců před vstupem do eurozóny metodické příručky včetně plánů kontrol. Dále před povinnou konverzí cen a duálním označení cen zapojí telefonickou linku a elektronickou adresu, na které budou moci občané oznamovat případy možných porušení svých práv při zavádění eura.
58
•
Zavedení eura v podnikatelské sféře. V důsledku zavedení eura bude třeba přepočítat maloobchodní ceny veškerého zboží a služeb na českém trhu z české koruny na eura. Prodejci a poskytovatelé služeb se musí připravit jak na povinné dvojí označení cen, tak na přijímání české koruny a vracení eura v rámci duální cirkulace obou měn. Úspěch přechodu na euro se tedy bude odvíjet od připravenosti podnikatelských subjektů, a zainteresování zaměstnanců na všech úrovních řízení v rámci podnikatelských aktivit. Systém vzdělávání se zaměřením na právní a organizační rámec zavedení eura bude přispívat k vyšší angažovanosti ve prospěch nové měny. Bude také třeba vyškolit personál prodejen, který manipuluje s platidlem, zejména v oblasti identifikace falešných eur. Podniky budou muset v důsledku zavedení eura vyčlenit pracovní síly, které se budou věnovat úkolům spojeným s přechodem na novou měnu (přeceňování veškerého zboží, skladování oběživa ve dvojí měně v podniku či časté převozy peněz do a z banky). Zde vyvstane problém pro menší podniky, které nemají dostatečnou kapacitu pracovních sil. Tyto podniky pocítí i vícenáklady spojené se zavedením eura. Aby dané náklady neměly příliš skokový charakter, bude vhodné postupné vytváření finančních rezerv, které by pokryly dočasně zvýšené náklady. Zároveň však budou podnikatelské subjekty moci ze společné měny těžit – vznikne jim příznivé prostředí pro rozvoj exportních aktivit, odpadne řada poplatků a nákladů plynoucích z existence a převádění cizí měny a dojde i k odstranění kurzového rizika. Se zavedením eura bude dále nutné otestovat, naplánovat a implementovat všechny změny informačních technologií podniku (přizpůsobení podnikového výkaznictví, počítačových systémů). To s sebou ponese nutnost investic a podniky tak budou opět zatíženy vícenáklady. Aby se tyto vícenáklady minimalizovaly bude vhodné dané investice do technického zabezpečení přechodu na euro spojit s vnitropodnikovou modernizací. Pro bezproblémový přechod na novou měnu je klíčové také včasné a dostatečné předzásobení maloobchodu eurem. V zájmu udržení konkurenceschopnosti se podniky plánující v krátkodobější perspektivě budou muset s příchodem nové měny orientovat na dlouhodobější plánování. Bude také účelné ohodnotit pozice obchodních partnerů a vyvarovat se tím možného přenesení kolize vnějšího subjektu na vlastní podnik.
59
5.4 Shrnutí dopadů zavedení eura Jeden z hlavních dopadů přijetí nové měny bude technicko – operativního charakteru. Všechny finanční instituce a společnosti stejně jako společnosti působící v nefinančních sektorech, budou muset převést českou korunu na euro na základě pevně stanovovaného přepočítacího koeficientu. Bude tedy nutné upravit i veškeré aplikace, které obsahují částky v české koruně, měnové klíče nebo přepočítací kurzy. Důležité bude zaškolení personálu, dostatečné a včasné předzásobení se novou měnou, úprava bankomatů, automatů a ostatních zařízení, fungujících na bankovky a mince atd. Je tedy zřejmé, že zavedení eura bude mít dopad na náklady všech podnikatelských subjektů finančního i nefinančního sektoru, stejně jako na náklady sektoru veřejného. Náklady na změnu informačních systémů a IT systémů však mohou být minimální v případě jejich správného načasování. Například v bankách se změny (aktualizace) informačních systémů a IT systémů provádí poměrně často. Spojení plánované aktualizace s nutnou konverzí měny by tedy neznamenala téměř žádné náklady navíc. Stejně tak podnikatelské subjekty nefinančního charakteru můžou „přeměnit“ náklady na technické zabezpečení přijetí eura na náklady na vnitropodnikovou modernizaci tak, že se termín modernizace bude krýt s termínem přijetí eura. Mezi hlavní makroekonomické dopady zavedení eura patří ztráta vlastní měnové politiky. ČNB nebude moci ovlivňovat změnou sazeb kurz koruny ani snížit inflaci v případě náznaku hospodářských problémů a Česká republika se bude muset podřídit měnové politice ECB. Dojde však také ke eliminaci kurzového rizika, čímž bude podpořen zahraniční obchod a především exportní a investiční aktivity podnikatelských subjektů. Ty budou moci dále těžit ze značného snížení transakčních i administrativních nákladů a zjednodušení platebního styku. Transakční náklady se sníží i pro občany, kteří prozatím při cestě do eurozóny vynakládají náklady na výměnu peněz. Pozitivním dopadem zavedení eura bude i jednoduchá srovnatelnost cen v České republice s cenami ve zbytku eurozóny. Obávanou oblastí ze strany většiny spotřebitelů je zdražení zboží a služeb, což je jednou z hlavních příčin nízké podpory přijetí eura v ČR u české veřejnosti (kladný postoj k zavedení eura vyjadřuje 29 procent lidí, opačně se k němu staví 38 procent lidí a téměř třetina, přesně 31 procent dotázaných, nemá jasný názor)25. Aby se těmto obavám předešlo,
25
Dané výsledky vyplývají z průzkumu agentury Median. Sběr dat pro výzkum proběhl od ledna do června roku 2006 na vzorku 7 425 respondentů ve věku od 12 do 79 lety.
60
je třeba uskutečnit důkladnou komunikační kampaň s veřejností, a také zajistit ochranu spotřebitele především pomocí dvojího označení cen. V následující kapitole se zaměřím na problematiku inflačního rizika a s ním spojeného zvyšování cen v důsledku zavedení eura. Shrnu zkušenosti nynějších zemí eurozóny a přijmu závěry a doporučení pro Českou republiku.
61
6 Inflační riziko měnové konverze Měnová konverze je víceméně technická operace, která v zásadě neobsahuje stimuly na zvyšování cen. Existuje však řada faktorů, které by mohly zapříčinit rychlejší růst cen, respektive
zrychlenou
inflaci.
Patří
mezi
ně
například
implementační
náklady,
zaokrouhlování na novou „atraktivní“ cenu v euru a nesprávně vnímaná inflace obyvatelstvem. Přechod na euro bude pro soukromé společnosti znamenat vynaložení jednorázových nákladů. Aby si udržely ziskovou marži je možné, že budou chtít tyto náklady částečně převést na spotřebitele. Jak však bylo uvedeno v předešlé kapitole, dané náklady by měly být minimální a vzhledem k jejich investičnímu charakteru bude jejich potenciální efekt na ceny tedy bude rozložen do delšího období. Je také pravděpodobné, že budou podnikatelské subjekty ceny zaokrouhlovat na nové „atraktivní“ ceny eurech. Tyto atraktivní ceny (např. ceny končící číslem 9) jsou podnikatelskými subjekty využívány velmi často a při konverzi na euro je budou chtít opět využívat, čímž bude muset dojít k přehodnocení struktury jejich cen. Pohyb daných změn by však měl být jak směrem nahoru, tak dolů, čímž by byl celkový efekt na ceny neutrální. Jedním z nejdůležitějších faktorů, který by mohl zapříčinit zrychlenou inflaci je efekt vnímané inflace26. Míra vnímané inflace se často může lišit od oficiálních statistik cenového vývoje. Pokud je však její míra vysoká, může následně vést k tlaku na zvýšení mezd a stát se tak zdrojem nákladové inflace v makroekonomickém rozměru.
6.1 Zkušenosti zemí eurozóny V roce 2002 dosáhla míra inflace v eurozóně měřená HICP 2,3 % a v porovnání s rokem 2001 tak zůstala nezměněná. Na její míře se podílely běžné a některé mimořádné faktory, které nesouvisely se zavedením eura, a to z 2,01 – 2,18 % (z celkové inflace 2,3 %). Zavedení eura se k ní přispělo odhadem 0,12 – 0,29 %.27 Přičemž položky, u kterých byla změna cen nejpravděpodobněji způsobena přechodem na euro, představovaly 26 % váhového
26
27
Vnímaná inflace je inflace, kterou vnímá obyvatelstvo na základě individuálních spotřebitelských a nákupních zvyklostí a zkušeností. Dle analýzy Eurostatu
62
podílu HICP v eurozóně. Patřily mezi ně především různé služby, restaurace, kavárny, kadeřnictví, služby související s turistikou apod. Účinky zavedení eura se však v jednotlivých zemích velmi různily. Dané rozdíly jsou vysvětlovány jednak odlišnou konkurencí na místních trzích, a také odlišnou situací v poptávce v jednotlivých zemích. Na základě oficiálních statistik je tedy možné konstatovat, že vliv zavedení eura na míru inflace byl minimální. Potvrdil se tak předpoklad, že vliv implementačních nákladů a zaokrouhlování na růst cen byl ve značné míře potlačen konkurencí na trzích eurozóny. Zavedení eura mělo za následek zvýšení cen pouze u úzkého okruhu zboží a služeb vázaných na domácí trhy a spotřebitelské návyky. Inflace vnímaná obyvatelstvem se však od oficiálních hodnocení velmi lišila (viz.graf 7). V prvním roce zavedení eura byla velmi vysoká a někdo docházelo i k bojkotování spotřeby některého zboží a služeb (nespokojenost projevovali především spotřebitelé v Řecku a Itálii). Graf 7: HICP a vnímaná inflace v eurozóně
Zdroj: Národní banka Slovenska
Dojem rychle rostoucích cen se zintenzivňoval v průběhu celého roku 2002, v roce 2003 se jeho intenzita zmírnila, avšak rozdíl mezi oficiálním HICP a vnímanou inflací zůstal nadále významný. K pocitu všeobecné drahoty po zavedení eura přispěla i poměrně rozsáhlá averze
63
k používání mincí s malými nominálními hodnotami (1cent či 2centy). Spotřebitelé tak při placení u různých prodejců velmi často zaokrouhlovali ve svůj neprospěch. V roce 2002 se tedy přistoupilo k dodatečným informačním kampaním pod heslem „každý cent se počítá“.
6.2 Jak zamezit riziku zrychlené inflace (respektive vnímané inflaci) v důsledku zavedení eura Nedostatečná informovanost obyvatelstva představuje závažný problém a Česká republika by neměla v přípravách na zavedení eura komunikaci a podávaní informací veřejnosti podcenit. Informační kampaň by měla být vedena tak, aby si občané nemuseli informace sami vyhledávat. Věcným obsahem by měla být doporučení a postupy, jak se na přijetí eura připravit. V Národním plánu České republiky na zavedení eura je již problematika informační kampaně stručně rozpracována. Jejím hlavním koordinátorem bude pracovní skupina pro komunikaci, která bude moci spolupracovat s vybranou specializovanou agenturou, a také s orgány státní správy, profesními sdruženími, komorami asociacemi, spotřebitelskými organizacemi, finančními institucemi, veřejnoprávními médii apod. Na mezinárodní úrovni bude pracovní skupina spolupracovat s Evropskou komisí, a Evropskou centrální bankou. Vhodné bude také podporovat dohody o nezvyšování cen mezi spotřebitelskými a podnikatelským sdruženími, provádět monitoring cen v krátkých intervalech, a především podrobně upravit zákonnou povinnost duálního označení cen, které poskytne spotřebitelům možnost zvyknout si jednodušeji na novou měnu. Duální označování cen Duální označení cen posílí ochranu spotřebitelů a usnadní monitorování vývoje cen v období před a v období po zavedením eura. Povinnost všech prodejců duálně označovat ceny zboží by měla být stanovena nejpozději měsíc po stanovení přepočítacího koeficientu a měla by trvat aspoň rok po zavedení eura. Účelem duálního označování cen a ostatních částek nebude pouze zabránit neopodstatněnému zvyšování cen. Hlavním přínosem bude i umožnění psychologického přivyknutí na novou měnu. Označeny v českých korunách i eurech by měly být veškeré ceny zboží a služeb, hodnoty na výpisech z bankovních účtů i další finanční produkty, výplaty, sociální dávky apod. Duální označení se bude týkat i cenových nabídek, katalogů, reklam apod. Způsob duálního označení cen v jednotlivých konkrétních případech bude rozdílný v závislosti na druhu zboží či poskytované služby. 64
Duální označení cen není právně upraveno na úrovni Evropské unie. Evropská komise vydala pouze doporučení ohledně dvojího označení cen a dalších peněžních částek č. 98/287/EC ze dne 23. dubna 1998. V České republice bude povinnost duálního označení cen upravena v Obecném zákoně o zavedení eura, který stanoví, že se duální označení cen zavede nejpozději jeden měsíc po stanovení přepočítacího koeficientu a potrvá po dobu 12 měsíců od zavedení eura. Podrobný způsob duálního označování cen (včetně těch, které budou podléhat specifickým pravidlům28) bude upraven v rámci metodiky zaokrouhlování, která bude vycházet taktéž z Obecného zákona o zavedení eura. Z duálně uváděných údajů se bude muset dát jednoduše určit, který údaj je pouze informativního charakteru a ve které měně bude prováděna platba. Přehledným poskytováním informací o cenách by mělo být zabráněno zmatení občanů (desinformaci o cenách nebo platbách) a umožněno lehčí vizuální orientaci v informacích. Duální označování cen by nemělo vyvolat přehnané náklady v podnikatelské sféře. Aby bylo současně s minimálními náklady splněno očekávání pozitivních účinků duálního označování cen vzhledem ke spotřebitelům, je nutné zabezpečit návrhy na zjednodušené společné formáty a vzory. Přesný rozsah duálního označení pro Českou republiku není zatím upraven (upřesnění by měla obsahovat aktualizace národního plánu zavedení eura). Jako předloha by mohla sloužit příručka obsahující pravidla duálního označení cen, kterou pro své potřeby zpracovala národní komise pro přechod na euro na Maltě. Zpracování duálního označení cen na Maltě Daná příručka upravuje způsob dvojího označování cen, hodnot a peněžních částek. V jejím úvodu jsou definovány klíčové pojmy související s dvojím označení cen (centrální parity, dvojí označení, €- den, konečný spotřebitel, eurozóna apod.). Na Maltě je povinnost duálního označování cen stanovena od 1.července 2007 do 30. června 2008 (počítá se s přijetím eura 1.ledna 2008). Doporučeno je používat dvojí označení cen (dále DOC) dobrovolně již od 1.ledna 2007. Po ukončení povinnosti DOC 30.června 2008 bude následovat tří měsíční doba, během níž by mělo dojít k změnám nutným pro návrat k jednotnému označování cen. Povinnost DOC se vztahuje na všechny státní instituce, 28
Označování při uvádění cen před a po slevě, při uvádění cen v měrných údajích, při rozkladu cen na ceny bez a s DPH, apod.
65
obchodní společnosti, neziskové a ostatní organizace, které uvádí peněžní částky, ceny nebo hodnoty na zboží a služby nabízené koncovým zákazníkům. DOC tedy nebude povinné pro organizace a oblasti, kde je peněžní (měnové) zobrazení užíváno pouze na „business to business levelu“. DOC bude muset být používáno u následujících položek (seznam obsahuje pouze příklady, není vyčerpávající): -
nabídky, ceníky, účty, faktury, stvrzenky
-
veškeré jízdenky (letenky, autobusové jízdenky, palubní lístky apod.)
-
spotřebitelské úvěry, výplatní pásky, výplaty důchodů a sociálních dávek
-
kótované cenné papíry, výkazy vlastnictví, bankovní výpisy, tarify a rozsahy bankovních poplatků, pojišťovací kvóty
-
jakékoliv formy elektronické propagace, reklamy, letáky, tisk, billboardy, internetové stránky (určené pro místní trhy), brožury, výlohy obchodů, kde se uvádí ceny. Nicméně v případě televizní reklamy, kde je informace o ceně a dostupnosti produktu zobrazena v poměrně krátkém časovém okamžiku, nebude dvojí označení ceny nutné, aby nedocházelo k dezorientaci zákazníků. Dodržování daných požadavků je plně na organizaci, která je producentem daného reklamního média (tištěného či jiného).
-
kupóny, poštovní známky, poukazy
-
časopisy, denní tisk a katalogy
-
platební a účetní vyrovnání pro on-line transakce (s výjimkou těch, které jsou založeny na telefonickém styku)
-
všechny typy smluv uzavřených během období povinného DOC
Malta také plánuje zřídit linku a „SMS“ číslo, na které se budou moci maloobchodníci obrátit během doby DOC (automaticky na nich bude převedena zadaná částka z maltézské liry na euro). Zároveň jsou všichni upozorňováni na informativní charakter DOC, což znamená, že před termínem přijetí eura nejsou obchodníci povinni přijímat platby v eurech. Dále je důležité rozpracovat systém DOC u jednotlivých případů. V maltské příručce duálního označování cen je tato problematika řešena u těchto konkrétních případů: u věcí označených čárovým kódem, elektronických displejů, u POS terminálů a pokladen, účtenek a výpisů z účtu, ceníků, prodejních automatů, fakturací ručně psaných stvrzenek, bankovního servisu (bankovních účtů, bankomatů..), objednávkových katalogů, specifických
66
služeb (taxi služeb a veřejné dopravy, čerpacích stanic, sázkových služeb) a u předkládaných finančních výkazů. Například věci označené čárovými kódy představují speciální typ problému, neboť jsou propojeny s databází a konverze této databáze na částky v euru by byla velmi komplikovaná. Doporučuje se tedy, aby do data přijetí eura byly ceny uváděny v těchto případech pouze v maltských lirách. Výrobky označené čárovým kódem obsahující cenovou hodnotu,
bude
však
třeba
duálně
označovat
alespoň
na
štítcích
umístěných
v regálech.V případech přístrojů, které používají elektronické displeje řízené softwarem, je možná úprava tak, aby zobrazovaly ceny v duálním označování. Nicméně v případech, kdy by náklady převýšily přínosy z duálního označování cen, není přeměna softwaru nutná, ale obchodníci by měli zákazníkům poskytnout k dispozici konverzní tabuli viditelně umístěnou u pokladen. Na příkladu Malty jsem demonstrovala jeden z praktických problémů spojených se zaváděním eura. V případě České republiky je daná problematika duálního označování pouze nastíněna v Národním plánu na přijetí eura, jehož aktualizací bude teprve doplněn o konkrétní praktické kroky. Domnívám se, že je vhodné těžit ze zkušeností ostatních kandidátských zemí, které se již danou problematikou zabývají.
67
Závěr Téma zavedení eura v České republice je velmi aktuální a často diskutované jak odbornou tak laickou veřejností. Česká republika se podepsáním smlouvy o vstupu do Evropské unie zároveň zavázala přijmout v budoucnu společnou evropskou měnu. Jelikož se jedná o zásadní moment ve vývoji české ekonomiky, který se dotkne všech podnikatelských subjektů i občanů, začala Česká republika s přípravami na přijetí eura již v roce 2003. Termín přijetí eura byl Českou republikou původně stanoven na rok 2010, což by znamenalo vstoupit do ERM II již v polovině letošního roku 2007. Koncem roku 2006 však vláda, po odborných konzultacích s ČNB, rozhodla o odsunutí daného termínu předběžně o 2 až 3 roky. Připojení k měnové unii je krok, který má nepochybně jak své náklady, tak i přínosy. Z ekonomického hlediska je racionální začít usilovat o přistoupení k eurozóně v okamžiku, kdy potenciální přínosy daného kroku převýší náklady. Přistoupení k eurozóně je podmíněno splněním řady kritérií, která jsou nastavena jejími současnými členy. Aby byla splněna ekonomická konvergenční kritéria, musí Česká republika splňovat následující podmínky: -
Udržení cenové stability a průměrná míra inflace, která po dobu jednoho roku nesmí přesáhnout o více než 1,5 % míru tří členských zemí s nejnižší inflací.
-
Schodek veřejných financí nesmí přesáhnout 3 % HDP.
-
Celkový veřejný dluh nesmí překročit 60 % HDP.
-
Země musí poslední dva roky dodržovat stanovené rozpětí fluktuace své měny v kurzovém mechanismu ERM II.
- Dlouhodobé úrokové sazby nesmí přesáhnout o více než 2 procentní body sazby tří zemí s nejnižší inflací. Kritérium cenové stability plní zatím Česká republika s přehledem. Ani v budoucnu se neočekává, že by s plněním inflačního kritéria měla mít problémy. V březnu 2007 navíc vyhlásila ČNB nový inflační cíl, který se z původních 3 % posune na 2 % (s platností od roku 2010). Dané snížení inflačního cíle tedy posílí pravděpodobnost splnění tohoto kritéria. Určitou hrozbou však v této oblasti zůstávají události, které by mohly mít proinflační dopad (jsou to především úpravy nepřímých daní). Ohrožení plyne i z poklesu referenční hodnoty pod očekávanou hranici. Toto tvrzení je podpořeno velkým množstvím členských států EU, kde je pravděpodobnost nalezení tří zemí s velmi nízkou mírou inflace poměrně veliká.
68
Kritérium týkající se schodku veřejných financí Česká republika v současnosti neplní. Od roku 2005 se výše vládního deficitu nachází nad stanovenou 3 % hranicí. Aby mohla Česká republika stav veřejných financí zlepšit, je nutné provést reformu výdajů (především je nutné snížit mandatorní výdaje směřující do oblasti sociálního zabezpečení). Kritérium vládního dluhu prozatím Česká republika plní. I zde však existuje ohrožení, pokud nedojde k reformám v důchodové systému a systému zdravotní péče. Kritérium kurzové stability zatím není možné pro Českou republiku hodnotit, neboť se neúčastní kurzového mechanizmu ERM II. Pokud by se však hodnotil vývoj české koruny vůči euru již nyní, muselo by se konstatovat, že dosavadní vývoj kurzu koruny je poměrně kolísavý, nicméně stále v rozmezí pomyslného fluktuačního pásma ± 15 %. V budoucnu bude splnění tohoto kritéria záviset především na vhodném nastavení centrální parity, a také na tom, jak se budou evropské orgány stavět k jejím případným změnám v průběhu povinného dvouletého setrvání v ERM II. Kritérium úrokových sazeb se zdá být nejméně problematickou částí. Česká republika dané kritérium plní, a toto plnění by nemělo být ohroženo ani v budoucnu. Česká republika tedy zatím plní pouze dvě ze čtyř stanovených kritérií (kritérium vládního deficitu a vládního dluhu se posuzují dohromady). Jejich neplnění však nemá pro ČR v současnosti žádné důsledky. Výjimkou je kritérium udržitelnosti veřejných financí, resp. úroveň deficitnosti veřejných financí, s jehož dodržováním má ČR v současné době největší problém. Česká republika totiž neplní schválený konvergenční program, což by mohlo vést až k zastavení přísunu peněz z kohezního fondu Evropskou unií. V oblasti legislativní konvergence je nutné novelizovat zákon o ČNB, který zatím plně neodpovídá článku 109 Smlouvy. Dále je Evropskou komisí požadována úprava zákona o finančním arbitrovi s ohledem na zákaz měnového financování. Splnění těchto nutných podmínek by však nemělo být pro Českou republiku jediným směrodatným ukazatel připravenosti k přijetí eura. Aby byly negativní dopady ztráty vlastní měnové politiky co nejmenší, je vhodné sladit českou ekonomiku s ekonomikou eurozóny. Dle analýz ekonomické sladěnosti by přijetí eura v brzké době znamenalo spíše ztráty než přínosy. Řada oblastí je již sice velmi harmonizovaná, stále však přetrvávají oblasti, které jasně hovoří proti přijetí eura. Mezi „pro“ patří především dosažení konvergence v míře 69
inflace a úrokových sazeb, vysoká míra otevřenosti české ekonomiky a velká obchodní i vlastnická provázanost s eurozónou. Pokroku dosáhla ČR i v oblasti přiblížení cenové hladiny a charakteristik finančního trhu (bankovní sektor je v ČR velmi stabilní). Zlepšení je pozorováno i v úrovni HDP na obyvatele (díky dynamickému ekonomickému růstu). Ve skupině „proti“ však stále zůstává nepružný trh práce (na který má vliv především špatná sociální politika, vysoko nastavená nominální mzda a nízká mobilita práce). V současné době tedy Česká republika nejenže nesplňuje nutná konvergenční kritéria, ale také není ekonomicky připravena na vstup do eurozóny. Dle mého názoru vláda České republiky do reformních aktivit příliš nepospíchá a špatný stav veřejných financí lze očekávat i nadále. Přijetí eura navíc nemá přílišnou podporu u veřejnosti a dokonce ani u některých vládních špiček. Myslím si, že nakonec tedy dojde k dalším posunům termínu přijetí eura (za rok 2012). Přesto však vzhledem k závazku zavedení eura začala Česká republika s řadou příprav. Již v roce 2003 byla vypracována Strategie přistoupení k eurozóně (na jejíž aktualizaci se nyní pracuje). V roce 2005 byla zřízena Národní koordinační skupina pro zavedení eura, která zpracovala Volbu scénáře zavedení eura a Národní plán zavedení eura. Ve Volbě scénáře jsou uvedeny jednotlivé možnosti přijetí eura a následně je stanoveno, jakým způsobem bude zavedeno euro v České republice. Byla zvolena varianta tzv. velkého třesku, která je organizačně o něco náročnější, avšak celkově vhodnější (i z hlediska nákladů). V Národním plánu zavedení eura jsou uvedeny zásady zavádění eura, institucionální zajištění a především úkoly, které bude nutné uskutečnit v jednotlivých sektorech české ekonomiky. Jednou z nejnákladnějších změn při přechodu na euro bude přeměna veškerých informačních technologií. Náklady v této oblasti dle mého názoru nejvíce pocítí bankovní sektor. Velká pozornost se musí věnovat komunikační kampani jak s odbornou, tak i laickou veřejností. Nedostatečná informovanost by ztížila přijetí eura ve všech ohledech. Navíc by mohla spolu s přijetím eura přivodit i zvýšenou vnímanou inflaci. Otázka spojení zavedení eura v ČR se zdražením je velmi důležitá, neboť právě tohoto „přínosu“ eura se obává většina
českých spotřebitelů. Vedle zajištění dostatečné
informovanosti by se Česká republika měla soustředit i na dostatečné zajištění duálního označování cen. Velmi užitečné v této oblasti je jednak poučit se z případných chyb, kterých se dopustilo původních 12 zemí eurozóny, jednak sledovat přípravy a zkušenosti dalších
70
kandidátských zemí (především Slovinska, které se již k eurozóně 1.1.2007 přiřadilo, Malty, která je v přípravě velmi precizní a přijetí plánuje na 1.1.2008, a také Slovenska, které je v otázce přijetí eura daleko aktivnější než Česká republika). Závěrem celkové analýzy připravenosti na přijetí eura bych řekla, že Česká republika není ekonomicky připravena a cesta příprav, která povede přes řadu reforem, bude ještě dlouhá. Pozitivní stránkou je institucionální zajištění příprav, které je prozatím na dobré úrovni. Pro úspěšné zvládnutí celého procesu je nutné přijetí kredibilní strategie zavedení eura v České republice a následná nutná spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Přijatá strategie by se poté již neměla měnit, aby všichni zúčastnění mohli včas a racionálně naplánovat provedení všech praktických kroků. Zavedení eura je proto nutné posuzovat jak z pohledu makroekonomického, tak z hledisek praktických (mikroekonomických) dopadů tohoto kroku na jednotlivé ekonomické subjekty.
71
Seznam literatury BRŮŽEK, A., Evropská měnová integrace. 1.vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1996. 138 s. ISBN: 80-7079-151-9. CZESANÝ, S., EURO: postup a důsledky zavádění nové měny pro banky, podniky a občany. Praha: Profess Consulting, 1999. 94 s. ISBN: 80-7259-000-6. DRALA, M., Evropská integrace a bankovnictví. 1.vyd. Praha: Computer press, 1999. 133 s. ISBN: 80-7226-211-4. IRA, Z., Přijetí eura a dopady na IT systémy v bankách. Bankovnictví, 2006, č.1, s. 16-17. McKINNON, R., I., Optimum Currency Areas. The American Economic Review, 1963, vol. 53, No. 4, s.717 – 725. PROCHÁZKA, P., Maastrichtská smlouva, EU a problémy spojené se vstupem ČR do EMU. Bankovnictví, 2000, s. 28. PROCHÁZKA, P., SOJKOVÁ, A., Přípravy na zavedení eura: implikace pro Českou republiku. Bankovnictví, 2006, č. 1/2006, s. 8 -10. RAYMOND, R., Sjednocení měny v Evropě. Přeložil Jaroslav Keliš. 1.vyd. Praha: HZ, 1995. 143 s. ISBN: 80-901918-2-7. Internetové zdroje: Analýza stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou [online]. Praha: Česká národní banka, 2006. Dostupný na WWW:
. ANTOŠ, O., Máme s přijetím eura očekávat i velké zdražení? Měšec [online]. 2006 [citováno dne 23.4.2007]. Dostupný na WWW: Convergence report december 2006 [online]. Evropská centrální banka, 2006. Dostupný na WWW: .
72
Convergence report december 2006 [online]. Evropská komise, 2006. Dostupný na WWW: . Dual Display Guidelines [online]. Národní komise pro přijetí eura na Maltě, 2006. Dostupný na WWW: . HRSTKOVÁ, J., OČKO, P., Zavedení eura: překážek je víc než dost. Ekonom [online]. 2006 citováno dne 10.4.2007]. Dostupný na WWW: . Konvergenční program České republiky (aktualizovaná verze) [online]. Ministerstvo financí ČR, 2007. Dostupný na WWW: . Kurzový mechanizmus ERM II a kurzové konvergenční kritérium [online]. Praha: Česká národní banka, 2003. Dostupný na WWW: . Národní plán zavedení eura v České republice [online]. Praha: Národní koordinační skupina pro
zavedení
eura
v
České
republice,
2007.
Dostupný
na
WWW:
. Národný plán zavedenia eura v Slovenskej republike [online]. Národná banka Slovenska, 2005. Dostupný na WWW: . Nezávislost ČNB, [online]. Praha: Česká národní banka. Dostupný na WWW: NOVÁK, T., V., Euro? Žádná katastrofa. Česká národní banka [online]. 2006, [citováno dne 14.4.2007].
Dostupný
na
WWW:
clanky_rozhovory/media_2006/cl_06_061211a.html>. Nový inflační cíl ČNB a změny v komunikaci měnové politiky [online]. Praha: Česká národní banka,
2007.
Dostupný
na
WWW:
strategicke_dokumenty/download/inflacni_cil_cnb_2010.pdf>.
73
Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky [online]. Evropská centrální banka, 2004. Dostupný na WWW: . TOMŠÍK, V., Euro si musíme odpracovat. Česká národní banka [online]. 2007, [citováno dne
15.4.2007].
Dostupný
na
WWW:
clanky_rozhovory/media_2007/cl_07_070402a.html>. Volba scénáře zavedení eura v České republice [online]. Praha: skupina
pro
zavedení
eura
v
České
republice,
2006.
Národní koordinační
Dostupný
na
WWW:
. Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2006, společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky [online]. Dostupný na WWW: . Internetové servery: www.cnb.cz www.europa.eu www.euroskop.cz www.ecb.int www.novinky.cz www.epp.eurostat.ec.europa.eu www.businessinfo.cz
74
Seznam tabulek TABULKA 1: HARMONIZOVANÝ INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN - HICP...................................... 17 TABULKA 2: SALDO SEKTORU VLÁDNÍCH INSTITUCÍ (V METODICE ESA 1995, V % HDP) .......... 20 TABULKA 3: VLÁDNÍ DLUH (V METODICE ESA 1995, V % HDP).......................................................... 22 TABULKA 4: 10LETÉ ÚROKOVÉ SAZBY Z VLÁDNÍCH DLUHOPISŮ NA SEKUNDÁRNÍM TRHU... 26 TABULKA 5: HDP NA OBYVATELE V PARITĚ KUPNÍ SÍLY (PRŮMĚR EUROZÓNY = 100) .............. 36 TABULKA 6: PRŮMĚRNÁ CENOVÁ HLADINA HDP (PRŮMĚR EUROZÓNY = 100)............................ 36
Seznam grafů GRAF 1: NOMINÁLNÍ KURZ CZK/EUR ........................................................................................................ 24 GRAF 2: MEZIROČNÍ ZMĚNY REÁLNÉHO HDP (%) ................................................................................. 38 GRAF 3 : KORELAČNÍ KOEFICIENT MĚNOVÝCH KURZŮ K AMERICKÉMU DOLARU .................... 40 GRAF 4: PODÍL VÝVOZU DO EUROZÓNY NA CELKOVÉM VÝVOZU (V %) ....................................... 41 GRAF 5: BANKOVNÍ ÚVĚRY V ROCE 2005................................................................................................. 43 GRAF 6: DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST (PODÍL OSOB DÉLE NEŽ ROK BEZ PRÁCE NA PRACOVNÍ SÍLE V %)....................................................................................................................... 46 GRAF 7: HICP A VNÍMANÁ INFLACE V EUROZÓNĚ................................................................................ 63
75
Příloha č. 1 Teoretické přínosy a náklady zavedení eura
Přínosy
Náklady Ztráta autonomní monetární
Eliminace kurzového rizika
politiky = nástroje proti asynchronnímu cyklu a asymetrickým šokům)
Úspora transakčních nákladů
Jednorázové náklady (např.
(např.snížení poplatků za
náklady na přeměnu všech IS,
výměnu peněz)
výkazů apod.)
Snížení potřeby držby
Ztráta části národní identity
devizových rezerv
v podobě vlastní měny
Transparentnost a srovnatelnost cen
Vznik „nových“ rizik spojených se zavedením eura (především rizika inflace)
Snížení administrativních
Neadekvátní měnové
nákladů (např. zjednodušení
podmínky (nízké či záporné
vedení účetnictví)
reálné úrokové sazby)
Zjednodušení platebního styku
Větší fiskální disciplína uvalená na domácí politiky
76
Příloha č. 2 Důležitá data v přípravě na přijetí eura
1.5.2004 vstup do EU
13.10.2003 schválení Strategie přistoupení ČR k eurozóně
23.11.2005 Institucionální zajištění přijetí eura
11.4.2007 Schválení Národního plánu zavedení eura
25.10.2006 Zvolení scénáře jednorázového přechodu na euro
? 2012 ? přijetí eura
? jaro 2009 ? vstup do ERM II
77