ČESKOSLOVENSKÁ LEGIE V RUSKU

ČESKOSLOVENSKÁ LEGIE V RUSKU 1914–1920 DÍL I. HISTORICKÝ A VOJENSKÝ VÝZNAM ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ ČESKOSLOVENSKÉ HNUTÍ NA RUSI FOTOSLUŽBA V RUSKÉ LEGII VÝSTROJ, STEJNOKROJE A OZNAČENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH DOBROVOLNÍKŮ V RUSKU ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ RUSKÝCH LEGIONÁŘŮ

VÚa praHa

EPOQUE 1900

NaŠE VOJSKO

VHÚ praHa

ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ RUSKÝCH LEGIONÁŘŮ Motto: „Žádná armáda nedává si ujíti příležitost, aby zjevným označením neprojevila svoje uznání svým příslušníkům, kteří během válečného tažení způsobem vynikajícím osvědčili svoji statečnost a hrdinnými činy dopomohli jí k vítězství nebo k dosažení cenných úspěchů.“ (V. Prášek)

RUSKé ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ Historie šestiletého období čs. vojska v Rusku patří také z pohledu faleristického k nejzajímavějším: v jejím rámci byla Čechoslovákům udělována vyznamenání celkem 12 států a mnozí služebně nejstarší příslušníci tohoto obdivuhodného vojska by mohli právem aspirovat na přední místa na seznamu nejvíce dekorovaných vojáků 1. světové války. Celých 6 let byli příslušníci čs. vojska v Rusku vyznamenáváni převážně ruskými řády, kříži a medailemi, jejichž počet dosáhl zhruba čísla 5 000, a proto se budeme ruskými dekoracemi zabývat poněkud podrobněji. Na začátku války mělo Rusko k dispozici – jako výraz uznání za vojenské zásluhy, statečnost v boji a za úspěšné vedení vojsk – 7 řádů a 3 zbraně za chrabrost pro důstojníky a 13 vyznamenání pro mužstvo a poddůstojníky.

Za statečnost v boji Výjimečně nákrční stupně ŘsvSt a ŘsvA s meči. Náprsní (nejnižší) stupně ŘsvVl, ŘsvA a ŘsvSt s meči a bantem. Řád sv. Jiří 4. stupně, výjimečně 3. stupně (ŘsvJ4, ŘsvJ3). Zbraň sv. Jiří Za chrabrost, zvaná též jako Svatojiřská zbraň Za chrabrost (ZsvJ). Řád sv. Anny 4. stupně (ŘsvA4), zvaná též jako Zbraň sv. Anny Za chrabrost, resp. Svatoanenská zbraň Za chrabrost (ZsvA). (V případě důstojnických dekorací byl bant označením účasti v boji, tváří v tvář nepříteli.) Touto sestavou bylo možné celkem uspokojivě pokrýt, i když ne zcela bez problémů, požadavky na odměňování válečných činů v celé šíři a na všech úrovních.

Vyznamenání pro mužstvo a poddůstojníky Za vojenské zásluhy, tj. za činy nebojového charakteru Medaile Za horlivost (MHo) ve čtyřech provedeních: malá stříbrná a malá zlatá na řádových stuhách náprsních; velká stříbrná a velká zlatá na řádových stuhách nákrčních. Medaile Řádu sv. Anny, zvaná též jako Anenská medaile (MsvA), v jednom stupni.

Za statečnost v boji Kříž sv. Jiří (KsvJ) ve čtyřech stupních: 1. a 2. stupeň zlatý (1. stupeň s bantem); 3. a 4. stupeň stříbrný (3. stupeň s bantem). Medaile sv. Jiří (MsvJ) ve čtyřech stupních: 1. a 2. stupeň zlatá (1. stupeň s bantem); 3. a 4. stupeň stříbrná (3. stupeň s bantem). (Bant: nařasená stuha, na obou koncích zastřižená do tvaru V a připevněná příčně na samotnou pentagonální stuhu [viz obr. 123] – v tomto případě sloužila, při stejné barvě kovu, k odlišení jednotlivých stupňů.)

Řády pro důstojníky Za vojenské zásluhy, tj. za činy nebojového charakteru Řád sv. Ondřeje (ŘsvO) v jednom stupni. Řád Alexandra Něvského (ŘAN) v jednom stupni. Řád Bílého orla (ŘBO) v jednom stupni. Řád sv. Vladimíra (ŘsvVl) ve čtyřech stupních. Řád sv. Anny (ŘsvA) ve třech stupních. Řád sv. Stanislava (ŘsvSt) ve třech stupních.

Za úspěšné vedení vojsk ve válce Všechny výše uvedené řády s meči. Řád sv. Jiří 1. až 4. stupně (ŘsvJ1, ŘsvJ2, ŘsvJ3, ŘsvJ4). Zbraň sv. Jiří s brilianty, zvaná též jako Svatojiřská zbraň s brilianty (ZsvJ-br).

Stručná charakteristika vyznamenání pro mužstvo a poddůstojníky Medaile Za horlivost Byly v době války udělované mužstvu a poddůstojníkům štábů a týlových složek (písaři, kurýři, hudebníci, zdravotní a sanitní personál, příslušníci technických složek, vojenské policie atd.) za nebojové zásluhy nebo za déletrvající bezúhonnou službu, ale bylo možné je udělit i přímo na frontě za záslužný čin nebojového charakteru, za který nebylo možné přiznat MsvJ. Medaile byly udělovány na řádových stuhách, jejichž pořadí v řádové hierarchii vyjadřovalo hodnotu dekorace. Tak např. medaile na stuze vladimírské stála na vyšším stupni než medaile na stuze anenské.

Medaile Řádu sv. Anny, zvaná též jako Anenská medaile Byla udělována za 20letou bezúhonnou službu (na stuze ŘsvA) nebo za významný čin nebojového charakteru (na stuze ŘsvVl s bantem). Zatím nebylo prokázáno, že by byla udělena příslušníku čs. vojska.

Medaile sv. Jiří Její statut dopodrobna a s velkou pečlivostí vyjmenovává činy, za které je možné ji udělit. Obecně vzato se tyto medaile udělovaly za bojové zásluhy a chrabrost nižšího řádu (významu) např. průzkumníkům za účast na rozvědce, při které sice (většinou) nedošlo k boji, ale voják byl při plnění úkolu vystaven nepřátelské palbě a ohrožení života, přičemž byly získány důležité zprávy o nepříteli; zdravotním sestrám a zdravotníkům, kteří s nasazením života ošetřovali a vynášeli z boje raněné; kurýrům, spojařům a ženistům, kteří v nepřátelském ohni plnili své úkoly, ale také příslušníkům bojových útvarů, pokud jejich čin nedosahoval na kříž. Medaile, které byly číslovány, se udělovaly obvykle ve vzestupné linii, tj. od 4. stupně po 1. stupeň, ale bylo možné udělit výjimečně a mimo pořadí i kterýkoli vyšší stupeň, a pak se vrátit, při vykonání dalšího činu, ke stupni nižšímu. Není bez zajímavosti, že medailí 4. stupně byl vyznamenán i 14letý carevič Alexej, který se při inspekční cestě za frontovou linii se svým otcem

výstroj, stejnokroje a označení čs. dobrovolníků v rusku Pro pochopení problematiky stejnokrojů čs. dobrovolníků v Rusku je nejprve nutné se krátce zaměřit na stejnokroje ruské armády, které čs. dobrovolníci nosili v době, kdy byly čs. jednotky součástí ruské armády (1914–1917). Části těchto ruských stejnokrojů však byly používány ve značném rozsahu i později (1918–1920). Nebudeme zde popisovat ruský stejnokroj mírové doby, ale pouze stejnokroj válečné doby, tedy zejména pochodový stejnokroj, který čs. dobrovolníci nosili. Různé druhy stejnokrojů mírové doby se dobrovolníků netýkaly. Popíšeme pouze ty součásti stejnokrojů a výstroje, které u čs. dobrovolníků došly uplatnění – jde tudíž jen o poměrně malou část věcí a označení, používaných v ruské armádě. Některé ruské termíny přešly pro svou jednoznačnost a jednoduchost do hovorové řeči dobrovolníků, byly častokrát používány v oficiálních rozkazech a vstoupily dokonce i do legionářské literatury. Budeme je proto v převážné míře používat i v této kapitole. Dobové české názvy výstrojních součástek ale nemusí vždy odpovídat současnému českému významu uvedeného slova.

ruská armáda Úvodem několik základních informací. V ruské armádě sloužili vojáci a poddůstojníci, důstojníci a také vojenští úředníci. Mezi vojenské úředníky se počítali lékaři a zvěrolékaři, pokladníci, účetní, správci kanceláří a v některých případech kapelníci. Zvláštní skupinu vojenských osob tvořili písaři, kandidáti na úřednickou hodnost a felčaři (příslušníci středního zdravotního personálu). Mezi stejnokroji řadových vojáků a stejnokroji důstojníků a vojenských úředníků byly samozřejmě rozdíly; kromě střihu to byla zejména kvalita látky. Písaři, kandidáti na úřednickou hodnost a felčaři nosili stejnokroje mužstva. V ruské armádě se rozlišovalo zimní a letní období. Zimní období začínalo 1. září a končilo 1. dubna následujícího roku. Na konci zimního období voják určité části stejnokroje odevzdával, letní přijímal a na podzim tomu bylo naopak.

Některé součástky stejnokroje předepsané v ruské armádě k datu započetí války, tj. k 1. 8. 1914 pro používání, resp. používané mužstvem ve válečné době (a používané i čs. dobrovolníky) Furažka (čepice) soukenná, krycí barvy (šedo-zelená), s koženým podbradníkem a koženým štítkem, obarveným krycí barvou zeleného odstínu. Na okolku čepice kokarda pro mužstvo v barvách dynastie Romanovců (bíločerno-žlutá). Papacha (zimní kožešinová čepice). U papachy předepsaného vzoru bylo možno přední, zadní i boční části sklopit, upnout řemínky a tak krýt i uši, krk a obličej. Na předním kožešinovém díle papachy příslušná kokarda. Lemování dýnka papachy určovalo hodnostní skupinu. Pochodový stejnokroj, v tomto případě soukenná rubáška (blůza); v létě byla používána také gymnastičeskaja rubáška-gymnasťorka (plátěná blůza). V obou případech krycí barvy (šedo-zelené), s příslušnými pogony (nárameníky), s příslušnými kovovými pugovicemi (knoflíky) v příslušné barvě kovu. Šarovary (kalhoty) soukenné, krycí barvy (u pěších jednotek šedo-zelené). Sapogi (holinky) kožené. U čs. dobrovolníků se nazývaly vysoké boty. Šiněl (plášť), šedo-hnědé barvy, s příslušnými pogony s kovovými pugogovicemi v příslušné barvě kovu a petlicemi (výložkami na límci), u poddůstojníků na výložkách s knoflíky. U vojáků pěších jednotek ruské armády byl plášť bez knoflíků na hrudi. Bašlik (kapuce nošená v zimě přes čepici) z velbloudí vlny. Remeň (pás) kožený. Pás byl s bljachou (přezkou) s vyobrazením státního znaku (s odlišnostmi pro některé druhy zbraní). Dále jen namátkou uvedeme výstroj, kterou čs. dobrovolníci zahrnovali

pod pojem prádlo: zimní a letní košile, zimní a letní spodky, zimní a letní onuce, ponožky, kapesníky. Také je třeba uvést rukavice.

Některé součástky stejnokroje předepsané v ruské armádě k datu započetí války, tj. k 1. 8. 1914 pro používání, resp. používané důstojníky (vojenskými úředníky) ve válečné době (a používané i čs. dobrovolníky) Furažka soukenná, krycí barvy (šedo-zelené), s koženým podbradníkem a koženým štítkem obarveným krycí barvou zeleného odstínu, stejného střihu jako u vojáků, ale z lepších materiálů. Na okolku čepice oválná kokarda pro důstojníky (předepsaná i pro lékaře a zvěrolékaře) nebo kulatá kokarda pro vojenské úředníky, obojí s černo-žlutým středem a bílým paprsčitým okrajem. Papacha, jiného střihu než pro mužstvo. Na předním díle papachy příslušná kokarda. Lemování dýnka papachy určovalo hodnostní skupinu. Pochodový stejnokroj, v tomto případě kitěl (u čs. dobrovolníků nazývaný opět blůza, ačkoliv vzhled byl jiný), krycí barvy (šedo-zelené), s příslušnými pogony s kovovými pugovicemi v odpovídající barvě kovu. Kovovými knoflíky příslušné barvy na hrudi se kitěl zapínal. Šarovary soukenné. Sapogi kožené. U čs. dobrovolníků se opět nazývaly vysoké boty, ačkoliv vzhled byl jiný než u mužstva. Palto (plášť), z látky odlišné od mužstva, šedé barvy, s příslušnými pogony a petlicemi, na výložkách knoflíky, plášť s knoflíky ve dvou řadách vedle sebe. Bašlik (kapuce nošená v zimě přes čepici) z velbloudí vlny. Oficerskoje pochodnoje snarjaženije (důstojnické řemení). Jednalo se o komplet, který zahrnoval pás s jednotrnovou sponou, popruhy přes ramena, brašnu na mapy, pouzdro na dalekohled a pouzdro na revolver.

Některé součástky stejnokroje předepsané k datu započetí války, tj. k 1. 8. 1914 pro používání, resp. používané mužstvem, poddůstojníky a důstojníky automobilních a leteckých oddílů ve válečné době (a používané i čs. dobrovolníky) K stejnokroji osádek ruských obrněných automobilů patřila: Švedskaja kurtka (švédská blůza) vyrobená z kůže, spolu s koženými kalhotami, koženou čapkou zvláštního střihu a dalšími součástkami. U čs. dobrovolníků byly tyto stejnokrojové součásti nebo jejich nově ušité náhrady používány u obdobných jednotek: osádek automobilů, včetně obrněných.

FOTOSLUŽBA V RUSKÉ LEGII

121 stř. František Císař, kinooperatér UMLISTu před budovou nádraží, připraven natočit příjezd jedné ze skupin čs. dobrovolníků při jejich přesunu z Kyjeva k záložnímu pluku v Žitomíru. Žitomír, podzim 1917. VÚA.

121, 122 Úryvky z ﬁlmů, natočených kinooperatérm F. Císařem po příjezdu skupiny dobrovolníků na žitomírské nádraží: vystoupení z vlaku a odchod jednotek v čele s hudbou do kasáren. Žitomír, podzim 1917. VÚA.

121 Ani stěhování fotoarchivu UMLISTu z Ukrajiny se neobešlo bez dramatických momentů. Přímo ze zajetí se podařilo fotoarchiv zachránit a po svízelné cestě dlouhé přes 300 km dovézt na povozech až do rajonu Bachmače, odkud putoval, již po dráze, s armádním sborem dál na východ. Ve skupince rozeznáme vlevo F. Císaře, vpravo A. Vannera. Ukrajina, únor–březen 1918. VÚA.

121 Také při velkém ústupu I. divize z Ukrajiny k Bachmači kinooperatéři UMLISTu pilně natáčeli: zde např. přechod čs. jednotek přes most klenoucí se nad řekou Dněpr. Kyjev, únor–březen 1918. VÚA.

řády a vyznamenání

rusko

123 Emblém Řádu sv. Anny 4. stupně k označení Zbraně sv. Anny Za chrabrost Pozlacený bronz Soukromá sbírka

123 Skupina důstojníků Čs. střeleckého pluku, zleva ppor. K. Kutlvašr, neznámý ruský praporčík, ppor. K. Cejp a neznámý čs. praporčík. Všimněme si námořního kordíku (s oblibou nošeného i čs. důstojníky) ppor. Cejpa se svatoanenským emblémem na rukojeti. Jde o Zbraň sv. Anny Za chrabrost, která ovšem byla Cejpovi udělena v podobě standardní armádní šavle. Tuto „repliku“ si Cejp pořídil patrně kvůli pohodlnějšímu nošení. Místně neurčeno, nedatováno. VÚA.

123 Řád sv. Anny 4. stupně neboli Zbraň sv. Anny Za chrabrost zvaná též Svatoanenská zbraň Za chrabrost Ruská státní sbírka.

123 gen. A. N. Pepeljajev Velitel Středosibiřského sboru (1918, 1919), nositel ŘsvJ4, ŘsvVl3m a ŘsvVl4 m+b a dvou čestných zbraní za chrabrost. Jeho Svatojiřská zbraň má vsazenou miniaturu na hlavici zlaté rukojeti a svatoanenský emblém umístěný na pochvě zdobené zlatými ornamenty. Je to jeden ze tří obvyklých způsobů úpravy, pokud byl důstojník majitelem obou zbraní. 1919. VÚA.

123 pplk. K. N. Ivšín Bývalý ruský velitel roty České družiny; v roce 1920 byl přijat do čs. armády. Svatoanenský emblém, jako znak ZsvA Za chrabrost, nosí předpisově pod dekoracemi na levé kapse. Atypické je užití kruhového plíšku s ruským nápisem Za chrabrost, podloženého do kokardy složenou anenskou stuhou, na níž je plíšek teprve položen. Kolem 1932. VÚA.

řády a vyznamenání –

123

123

123

123

123

123

123

francie 123 Řád Čestné legie – komtur Zlato a stříbro

123 Válečný kříž 1914–1918, s palmovou ratolestí Bronz

123 Řád Čestné legie – rytíř Zlato a stříbro

123 Válečný kříž 1914–1918, s bronzovou hvězdičkou Bronz

123 Řád Čestné legie – důstojník Zlato a stříbro

123 Válečný kříž 1914–1918, se stříbrnou hvězdičkou Bronz

Exempláře ze soukromých sbírek

123 Vojenská medaile Stříbro


123

123

V den státního svátku Francouzské republiky postoupil gen. Syrový o další stupeň v hierarchii Řádu Čestné legie: z hodnosti důstojníka do hodnosti komtura. Na prostranství u Invalidovny – při zachování tradičního ceremoniálu s polibkem – mu nákrční odznak (zatím jej drží v ruce generálův pobočník) předal sám gen. Janin. Praha, 14. července 1920. Soukromá sbírka.

Později dosáhl gen. Syrový v řádové hierarchii ŘČL hodnosti velkodůstojníka, tj. nákrční kříž s hvězdou, nošenou na pravé straně hrudi. V tomto případě bylo možné nákrční odznak nahradit (při současném nošení hvězdy) nižším řádovým stupněm, tj. důstojnickým křížem (s rozetou). Praha, 30. léta 20. století. VÚA.

123

123

Zatím jediný snímek gen. Krejčího se zlatou Francouzskou medailí Za chrabrost 2. typu z druhého kontingentu francouzských dekorací, kterou obdržel za úspěšné velení v bojích u Bachmače. Hradec Králové, kolem 1925. Soukromá sbírka.

Generálové Voženílek a Petřík před odchodem na jednu z vojenských slavností. Neznámý poddůstojník v pozadí je nositelem KsvJ4 a francouzské VM. Je pozoruhodné, že gen. Voženílek se při té příležitosti ozdobil všemi třemi stupni ŘČL, ačkoli statut tohoto řádu předepisuje odložit předchozí (nižší) stupeň po obdržení vyššího. Praha, červenec 1924. VÚA.


velká británie 123

123 Řád Lázně, rytíř (CB) Zlato a pozlacené stříbro Soukromá sbírka 123 Řád Za vynikající službu (DSO) Zlato a pozlacené stříbro NM 123 Řád Lázně, rytíř (CB) – miniatura Zlato Soukromá sbírka 123 Vojenský kříž (MC) Stříbro Osobní dekorace gen. Vobrátilka Soukromá sbírka

123 123

123

123 Řád sv. Michala a sv. Jiří, rytíř (CMG) Pozlacené stříbro Osobní dekorace gen. Kadlece NM 123 Medaile Za vynikající chování v poli (DCM) Stříbro Soukromá sbírka 123

123

Řád sv. Michala a sv. Jiří, rytíř (CMG) – miniatura (Rubová strana) Pozlacený bronz Soukromá sbírka 123 Vojenská medaile (MM) Stříbro Soukromá sbírka

123

123

123


123 U příležitosti přehlídky tomské posádky bylo příslušníkům 5., 7. a 8. pluku a některých menších jednotek předáno přes 90 britských dekorací. Na snímku gen. Bowes připíná Vojenský kříž (MC) por. F. Dosoudilovi, veliteli kulometné roty 5. pluku. MC obdrželo ještě dalších 5 důstojníků stojících nalevo od kpt. Dosoudila (na snímku kpt. Košťál, mjr. Jančík, por. Česnovský). Při této příležitosti obdržel Řád Za vynikající službu (DSO) velitel II. divize plk. Krejčí (stojí částečně zakrytý od Dosoudila napravo, mezi ním a gen. Bowesem). Tomsk, 30. dubna 1919. VÚA.

123

123

123

mjr. Josef Zmek Velitel 11. pluku. Typický příklad frontového vojáka. Vojenský kříž (MC) udělen za celkové zásluhy, „chrabrost a výtečné velení v bojích od začátku vystoupení až do příměří se sověty“. Sibiř, 1920. VÚA.

mjr. Robert Vobrátrilek Bývalý velitel 1. praporu 3. pluku, později velitel 4. pluku. Vojenský kříž (MC) mu byl udělen 9. srpna 1919 za „výtečné služby v československém vojsku“. Sibiř, 1919, Soukromá sbírka.

kpt. Václav Lysák Velitel 8. roty 1. pluku. Vojenský kříž (MC) obdržel 25. 5. 1919 na velké vojenské slavnosti v Irkutsku (viz obr. 123) „za chrabrost projevenou v bojích s vojsky sovětské vlády“. Sibiř, 1919. VÚA.


japonsko 123 Řád Vycházejícího slunce 3. třídy Pozlacené stříbro NM

123 Řád Vycházejícího slunce 7. třídy Stříbro Soukromá sbírka 123 Řád Vycházejícího slunce 8. třídy Stříbro Soukromá sbírka

123

123

123

123 Řád Posvátného pokladu 6. třídy Stříbro Soukromá sbírka 123 Řád Vycházejícího slunce 6. třídy Stříbro NM 123

123

184

123

123

Řád Posvátného pokladu 8. třídy Stříbro Soukromá sbírka

OBRAZOVÁ REPORTÁŽ

125 Předávání britských vyznamenání gen. Bowesem. Na slavnosti bylo uděleno celkem 16 britských dekorací: 1× DSO, 2× MC, 3× DCM a 10× MM. Také při této příležitosti byly britské medaile za chrabrost vyššího stupně (DCM) omylem uděleny jako medaile za zásluhy. V této skupině ji obdržel (jako jeden ze tří) např. příslušník telefonního oddílu čet. J. Rybář. Gen. Syrový poté, co předal jedny z prvních Řádů Sokola třem vojákům 1. pluku, chvíli postál při každé skupince, aby pak osobně blahopřál každému z vyznamenaných. Soukromá sbírka.

125 Francouzská vyznamenání předal pplk. Menu. Na slavnosti bylo uděleno celkem 25 francouzských dekorací: 12× FrVK, 1× FrMCh stříbrná a 12× FrMCh bronzová. Jako první byl Francouzským Válečným křížem s palmou vyznamenán český velitel Rumunského legionu plk. Kadlec, a po něm 7 důstojníků štábu čs. vojska a 2 důstojníci 1. pluku. Výjimečně byl udělen FrVK s hvězdičkou vojákům nedůstojnické hodnosti: obdrželi jej dva četaři, přislušníci 1. pluku. Vpravo vidíme začátek řady těch, kteří budou vyznamenáni Francouzskými medailemi Za chrabrost. VÚA.

125 Dlouhá řada příslušníků 1. pluku vyznamenaných Kříži sv. Jiří, které jim předal ruský plk. Sičev za asistence důstojníka štábu čs. vojska. V rámci Kolčakova kontingentu (100 KsvJ na pluk) jich bylo na této slavnosti uděleno příslušníkům 1. pluku celkem 49: 1× KsvJ2, 18× KsvJ3 a 30× KsvJ4 (zbývajících 51 ks bylo rozděleno při jiných příležitostech). Jak ovšem víme, Kolčak nedisponoval svatojiřskými dekoracemi in natura, takže i v tomto případě byly vojákům místo křížů uděleny pouze 2 cm lentočky. Svatojiřské kříže a medaile na blůzách některých vojáků nás nesmí mýlit – jsou za dřívější zásluhy. V pozadí přistupuje k řadě gen. Syrový, aby vyznamenaným poblahopřál. VÚA.


124

124

Na neidentifikovaném snímku jsme svědky udílení dekorací gen. Čečkem, pravděpodobně na vladivostockém hipodromu při jedné z vojenských slavností počátkem roku 1920. Nelze doložit, jde-li o ČsVK nebo o ŘSo, protože jejich etuje (bílé u ČsVK a světlé u ŘSo) jsou přibližně stejných rozměrů a na černobílých snímcích od sebe zcela nerozpoznatelné. Vladivostok, 1920. VÚA.

pplk. Mikuláš Číla velitel 10. pluku s ČsVK, který obdržel 7. 12. 1919. Kříž pochází z druhého kontingentu, odeslaného z vlasti na Sibiř na podzim 1919; z něj byli již v hojnějším počtu dekorováni převážně vyšší důstojníci, tj. velitelé praporů a pluků. Sibiř, na přelomu 1919–1920. Soukromá sbírka.

124 Mjr. J. Palacký, velitel 12. pluku, se svým štábem – zleva por. Švec, pobočník por. Běloch, kpt. Pokorný, mjr. Palacký, zástupce velitele pluku mjr. Viest. Palackého ČsVK pochází rovněž z druhého kontingentu. Leden 1920. VÚA.

124

124

Zlatý Československý Válečný kříž udělený Neznámým vojínům spojeneckých armád. Počítačová rekonstrukce

prap. Štěpán Šindler Bývalý příslušník 3. pluku, přijel do republiky 1. transportem válečných invalidů v červenci 1919. Jako invalida a navíc nositel KsvJ4 patřil mezi nezpochybnitelné případy pro okamžité udělení ČsVK, a byl křížem dekorován 27. 8. 1919, jako jeden z prvních příslušníků Ruské legie vůbec. Praha, podzim 1919. Soukromá sbírka.

řády a vyznamenání 124 Dne 13. 4. 1919 se na pláni u Invalidovny konala velká vojenská slavnost, při níž president republiky T. G. Masaryk vyznamenal Čs. Válečným křížem 14 čs. legionářů. Po tomto aktu tři invalidé československého zahraničního vojska předali ČsVK (a pravděpodobně i RM) také presidentu Masarykovi. Zdůvodnění k udělení ČsVK přečetl francouzský legionář Bostrevanský: „Za tuto dobu (počátek února 1918 v Kyjevě – pozn. autora) prokázal několikrát odhodlanost plnit úřední povinnost bez ohledu na nebezpečí, které hrozilo každému, kdo chodil na ostřelovaných ulicích.“ Na RM pak měl Masaryk nárok jako vůdce a hlavní organizátor čs. zahraničního odboje. Ceremoniál byl zakončen slavnostním pochodem vojsk pražské posádky před vyznamenanými. Praha, 13. 4. 1919. ANM.

124 Při příležitosti slavnostní přehlídky pluků I. divize před delegací z vlasti, za přítomnosti spojeneckých důstojníků, diplomatů a civilních hodnostářů, předal vedoucí delegace F. V. Krejčí gen. Syrovému ČsVK, jeden z 10–12 exemplářů udělených na Sibiři v rámci prvního kontingentu. Vlevo poznáváme oficiálního představitele ČSR na Sibiři B. Pavlů ve vojenském stejnokroji, který nosil bez hodnostního označení. Irkutsk, 27. 8. 1919. Soukromá sbírka. 124 Krátce po příjezdu 1. pluku do Prahy (2. ledna 1920) se na velkém prostranství u Invalidovny konala velká vojenská slavnost, na které za přítomnosti ministra národní obrany Klofáče byl dekorován prapor bývalé České družiny, nyní 1. pluku, Čs. Válečným křížem. Za praporem vedle ceremoniáře stojí velitel pluku pplk. Kutlvašr. Špatná kvalita obrazu je způsobena nejspíše nekvalitním fotoaparátem a hodně sychravým počasím. Nedatováno. VÚA.

stejnokroje a označení

Tabulka I

Ruská aRmáda

základní řada hodnostních označení mírové a válečné doby mužstvo

poddůstojníci

strelok střelec

jefrejtor svobodník

mladšij untěr-oficer desátník

poddůstojníci

felďfebel šikovatel

staršij untěr-oficer četař

dobrovolníci

podpraporščik podpraporčík

volnoopredělajuščijsja xxxxxx

nižší (rotní) důstojníci

praporščik praporčík

podporučik podporučík

poručik poručík

štabs-kapitan štábní kapitán

ochotnik xxxxx


Tabulka XIV základní řada hodnostního označení platná od října do podzimu 1920, podle rozkazu čs. armádního sboru č. 117 (na příkladu 1. čs. střeleckého pluku) mužstvo

střelec

poddůstojníci

svobodník

desátník

nižší důstojníci

praporčík do 7. 7. 1919

podporučík

poručík

podplukovník

šikovatel

vyšší důstojníci

kapitán

major generálního štábu (kvalifikace) generálové

vyšší důstojníci

major

četař

plukovník

střelecké pluky + Úderný prapor jízdní pluky barva lemovek dělostřelectvo letecké oddíly technické části (dřívější) technické části (pozdější)

genrálmajor

generálporučík

generál pěchoty nebo jízdy nebo dělostřelectva

zdravotní odbor (zdravotní důstojníci) zvěrolékařský odbor (zvěrolékařští důstojníci) správní a hospodářský odbor (správní důstojníci) důstojníci soudní služby, od 24. 5. 1919 důstojníci generálního štábu generálové


Tabulka VI –

česká družIna

do 30. srpna 1914

střelec

desátník dobrovolník

od 31. srpna 1914

praporčík

střelec

četař dobrovolník

šikovatel praporčík kulometný oddíl (od září 1916)

125 Dobrovolníci České družiny z Varšavy. Uprostřed Otakar Husák (15), Jan Syrový (16), nad ním V. Vondřich (5), a Václav Šidlík (17). Jsou oblečeni do ruských stejnokrojů válečné doby. Všichni dobrovolníci mají okolo okolků čepic bílo-červené stuhy – označení České družiny. Část dobrovolníků má malinové nárameníky (u některých s bílými hodnostními páskami) část nárameníky záštitné, zeleno-šedé barvy (u některých s oranžovo-hnědými hodnostními páskami). Všimněme si, že tři z nich mají našité na náramenících lemovky dobrovolníků. Kyjev, podzim 1914. VÚA.


125, 125, 125 stř. Boris Vuchterle stř. Vojtěch Jezbera stř. Josef Dostál Vuchterle i Dostál jsou oblečeni do ruského stejnokroje válečné doby (pochodového stejnokroje). Okolo okolku čepice mají bílo-červenou stužku. Záštitné (šedo-zelené) nárameníky u Vuchterleho jsou lemovány pletenou lemovkou, patrně v bílo-bílo-černo-žluté barvě, označující nositele jako dobrovolníka s vlastní volbou zařazení. Dostál má nárameníky malinové (na fotografii je při bližším zkoumání vidět, že na ně někdo naznačil hodnostní pásky četaře nebo dokonce šikovatele). Přezka opasku u obou je pro dělostřelectvo (vzor 1907), což se objevuje na více fotografiích dobrovolníků ČD. Patrně v době formování ČD byly k dispozici pouze tyto přezky. Jezbina nosí plášť pro mužstvo pěchoty, s jednou řadou knoflíků; límcové výložky jsou malinové. V dalším průběhu války byly límcové výložky z plášťů snímány, knoflíky a přezky opasků přebarvovány záštitnou barvou, resp. rovněž odstraňovány. Kyjev, podzim 1914. VÚA.

125 Skupina dobrovolníků České družiny, čet. Kašpar, prap. Syrový, desátník Kraft a dole tři bratři Klichové, synové zdolbunovského starosty, s bratrancem V. Křížkem. Všichni mají nádherně předpisové polní čepice, pouze prap. Syrový si z horní části dýnka vyndal výstuž. Dva desátníci (vpravo nahoře a uprostřed) mají na záštitných náramenících vždy po dvou oranžově-hnědých hodnostních páskách, což odpovídá předpisům. Četař vlevo nahoře a desátník vlevo dole použili patrně bílé hodnostní pásky z barevných nárameníků mírové doby, což svědčí již v té době o poněkud

svévolné interpretaci platných předpisů. Pět dobrovolců má záštitné nárameníky olemované pletenými lemovkami, barevně nerozeznatelnými. Protože jednoroční dobrovolníci dosahovali zpravidla poddůstojnických hodností (zde jsou dva bez hodností), přispívá tato fotografie ke spekulacím (jejichž zdrojem jsou vzpomínky některých příslušníků ČD) o tom, že si čeští dobrovolníci své nárameníky svévolně a v rozporu s předpisy krášlili pletenými lemovkami bez ohledu na to, jestli byli jednoročními dobrovolníky, nebo nebyli. Místně neurčeno, 1916. Soukromá sbírka.

stejnokroje a označení 125 stř. Jaroslav Sepjetý Ukázka nošení alespoň malé části předepsané výstroje, s kterou chodívali příslušníci ČD obvykle na cvičení (viz také obr. 123). Sepjetý má na popruhu přes levé rameno zavěšený ranec pro věci s popruhy (vzor 1909 nebo 1910); přes pravé rameno je zavěšena hliníková láhev pro vodu (patrně vzor 1911, nelze přesně poznat) v obalu (vzor 1911); na opasku nosí dvě pouzdra na náboje (vzor 1909). Sepjetému chybí na snímku množství předmětů výstroje, jako sbalený plášť, řemen ke stažení sbaleného pláště, kotlík, stanové plátno s provazy a kolíky, malá zákopnická lopatka (nebo malá zákopnická sekera) s pouzdrem a další. Kyjev, srpen 1914 ÚA. 125 Neznámý dobrovolník Česko-Slovenského střeleckého pluku stojí modelem při budování památníku. Sice se již nejedná o ČD, ale výstroj doznala málo změn. Kromě již známého rance pro věci a hliníkové láhve pro vodu s řemenem vidíme malou zákopnickou lopatu systému Lineman vzor 1880 v koženém pouzdře systému Višněvský vzor 1915, a na spodní části sbaleného pláště, na řemenu ke stažení sbaleného pláště je upevněný kotlík (vzor 1882 nebo 1897, nelze přesně poznat). Dobrovolník nemá na nohou „klasické“ předválečné kožené boty, ale boty vzor 1916 (s řemínkem vzadu nahoře). Bílo-červená stužka z okolku čepice byla po nasazení ČD do frontového pásma z čepic odstraněna. Vesnice Orovci, květen 1916. VÚA.

125 Důstojníci 2. roty ČD, zleva Cejp, Ranjuk, Pavlov a V. Klecanda. U dvou vidíme části důstojnické výstroje válečné doby. Cejp má na sobě důstojnický polní opasek s řemeny přes ramena, tašku na mapy a pouzdro na revolver. Ačkoli má na krku jakýsi dalekohled, předpisové pouzdro na předpisový dalekohled na opasku mu chybí. Ranjuk má dalekohled pouze zavěšený na krku, bez pouzdra. Tři důstojníci vlevo mají pláště pro mužstvo, Klecanda nosí plášť pro důstojníky s dvěma řadami knoflíků, ovšem kvůli demaskování obšitých tkaninou. Malinové výložky na plášti zůstaly pouze Cejpovi, Ranjuk a Klecanda mají límcové výložky pravděpodobně záštitné, Pavlov vůbec žádné. Poněkud překvapivé je nošení šavlí v polních podmínkách, v jiných armádách (např. britské, rakousko-uherské, italské, německé) dávno odložené. Místně neurčeno, nedatováno, pravděpodobně 1915. VÚA.

stejnokroje a označení 125 Dobrovolníci ČD na kyjevské ulici při návratu z každodenního cvičení. Vzadu, vedle jednoho z ruských poddůstojníků, pochoduje s poněkud utrápeným výrazem J. Sepjetý (s tmavými brýlemi). Kromě výše popsaných částí výstroje jsou u některých vidět na jejich levém boku chlebníky, které doplňují to nejnutnější z výstroje, co měli příslušníci ČD při absolvování podobných cvičení v rámci základního výcviku předepsáno (viz také obr. 123 a 123). Kyjev, září 1914. ANM.

125 Příklad nošení sbalených plášťů v polních podmínkách; u jejich spodních částí ovšem nejsou připevněné kotlíky. I jinak jsou družiníci dosti „nalehko“, tak jak chodili obvykle do stráže nebo na krátkodobé rozvědky – kromě pouzder na náboje jim vše z ostatní výstroje, jako přebytečné a zatěžující při podobných akcích, chybí. U sv. Martina za Tarnovem, 26. 3. 1915. ANM.

125 Dobrovolníci České družiny ustupují s ruskou armádou po velkém průlomu fronty u Gorlice. Na třech vojácích vpravo jsou na zádech vidět rance pro věci – typ šitý po vzoru ranců na věci turkestánských řadových praporů. Ten byl podstatně jednoduššího střihu, než předválečné rance pro věci, a hromadně se během války šil a používal. U dvou vojáků jsou zřetelně vidět i sbalené pláště, nesené přes levé rameno. U Brest-Litevska, květen 1915. Soukromá sbírka.

ČESKOSLOVENSKÁ LEGIE V RUSKU

Recommend Documents