Červen 2013
PRAHA 2013
Soutěž
Rozhovor s herečkou
Zajímavé komiksy
Práce nových redaktorů
Jolana Ferencová Jaké bylo Vaše dětství? Jako téměř každé dítko jsem byla velmi energická, plná ztřeštěných nápadů, neustále v pohybu a myslím, že rodiče museli být ze mě velmi unavení. Milovala jsem být středem pozornosti, být takovým tím malým vůdcem. Doma jsem měla postavené "divadlo" - dvě šňůry natažené mezi oknem a postelí, přes ně přehozenou deku a téměř denně jsem dělala rodičům představení se všemi plyšáky, které jsem měla doma. A pomyslela jste jako malá na to, že byste se mohla stát herečkou? Úplně jako mladinká ne. Asi ve čtvrté třídě jsem začala chodit do literárně dramatického kroužku. Měli jsme paní učitelku, která byla pro mě Bohem. Milovala jsem celou její bytost. Chtěla jsem být jako ona a měla za to, že všichni herci jsou takto úžasní... Samozřejmě v tu chvíli se zrodil nápad - být tak úžasným člověkem a hercem v jednom. Tam se zažehl plamínek, takže od páté třídy jsem herečkou už chtěla být. A kdy se Vám Váš sen plně splnil? Jé… trvalo to! Rodiče mě nepustili na konzervatoř, tatínek byl proti. Pak mně nevzali na DAMU a já se zamilovala. Přišlo dítko a divadlo muselo stranou. Manželství nebylo zrovna nejlepší, a když jsem se rozvedla, znovu ve mně zaplápolal plamínek. Divadlo právě opouštěla jedna herečka a já jsem měla šanci jako je vyzkoušet jako elévka. No a tak jsem v pětadvaceti okusila prkna, co znamenají svět. A to v Těšínském divadle nebo ještě v nějakém jiném? V Těšínském. Jsem už takový inventář... Měla jste možnost zahrát si v TD s někým, koho jste jako herce obdivovala? Jaké byly Vaše oblíbené inscenace? Já nemám herce, které bych obdivovala. Pokud jsou to herci a zvládající svou profesi, jsou skvělými partnery na jevišti, pak se mi prostě dobře hraje. Hrála jsem s panem Forejtem, Věrou Janků, panem Sovou, panem Žáčkem, Ivanou Vojtylovou a s herci současných Městských divadel pražských, třeba Zbyškem Kalinou, nebo Pavlem Juřicou. Těch skvělých lidí bylo mnoho. Oblíbených inscenací je hodně (nerada bych nějakou opomněla), ale z posledních je to určitě Eurydika a Každý rok ve stejnou dobu. A jsou nějaké úspěchy, na které jste velmi pyšná? (Nejen v divadle, ale třeba i v běžném životě?) O divadelních nevím, ale určitě jsem pyšná, že zvládám vychovávat své tři děti, takže jsem, doufám, dobrou mámou, starat se o nemocnou maminku (té jsem snad dobrou dcerou) a postiženou sestru, které jsem milující sestrou. V běžném životě se snažím být především člověkem, milujícím, trpělivým, vstřícným laskavým, empatickým. Život mi občas nakládá, ale nežehrám, věřím, že mně posouvá, blíž sama sobě a staví mi tím mosty k lidským srdcím.
Jste očividně i velmi kreativní, takže předpokládám, že kreslení, háčkování a nevím, co ještě, se stává koníčkem nejen Vám, ale že se je snažíte učit i své děti a lidi kolem Vás… Ano- v kreativitě všeho druhu jsem se našla. Je to můj relax, dokonce jsem přemluvila kamarádku a budu brigádničit v jejím nádherném obchůdku s prachoplapkami všeho druhu. Prostě to miluji. Syn František nádherně maluje, Rozárka se učí s háčkem, ale teď se právě zamilovala do dramaťáku, takže má novou kreativní vášeň. Snažíme se s dětmi doma různě tvořit, a když nás to chytí, vznikají kouzelné věci. No, a pokud se mi podaří nakazit i lidi kolem, je to pro mně příjemné vědění. Děkuji Vám za rozhovor. Bylo mi ctí, udělala jsem to moc ráda. I mně je milé, že někoho jako člověk zajímám. Dodatek. Paní Ferencové děkuji za rozhovor. Je pro mě velkou ctí, že se mi povedlo vytvořit už 2. rozhovor s herečkou Těšínského divadla. První byla Lucie Bergerová. Jsem moc ráda, že obě se do rozhovoru pustily s poměrně velkým nadšení a já jim oběma děkuji! =) A. Kolářová, 9. A
Hry, ve kterých si paní Jolana Ferencová zahrála: LUCERNA - Klásková
TD - PRODANÝ DĚDEČEK
DĚDEČEK AUTOMOBIL - Teta Agáta
TD - RÁD TO NĚKDO HORKÉ? - Sugar
MY SE VLKA NEBOJÍME - oslice, nota C, lišák
TD - PODIVNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ
ŽEBRÁCKÁ OPERA - Práskačová
TD - KAPITÁN FRACASSE
JEPPE Z VRŠKU - Nila
TD - JSEM VOLNÝ JAK TEN PTÁK - Florance
KAŽDÝ ROK VE STEJNOU DOBU - Doris
TD - TETIČKA Z BRAZÍLIE
DŮM DONI BERNARDY - Angustias
TD - MANDRAGORA
TD - CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ - lady Foggová, Phileasova matka
TD - STARCI NA CHMELU TD - DÁMSKÝ ORCHERSTR
TD - EURYDIKA - pan Henri TD - ZE ŽIVOTA HMYZU - Chrobačka
TD - PRAVĚK A JINÉ ČASY - Míša TD - ROZMARNÝ DUCH - Edith TD - A JE TO V PYTLI! - Linda, Tomova žena TD - OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY - sestřenice TD - POPELKA - Macecha TD - MAMZELLE NITOUCHE - Představená kláštera TD - DÁMA S KAMÉLIEMI - Prudance TD - NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁLKA TD - LIMONADOVÝ JOE - Tornádo TD - DIVOTVORNÝ HRNEC - Belinda TD - NEJLEPŠÍ SLEPICE SE NEDÁ KOUPIT
M. Kožuszníková, 7. B
Reportáž z prvního dne v Praze Naše exkurze do Prahy začíná individuální dopravou na vlakové nádraží v Havířově. Přijíždím na místo a už zdálky vidím hlouček spolužáků nadšených a připravených (stejně jako já) vyrazit na třídenní výlet do Prahy. Za chvíli se již s vybranou partičkou kamarádů usazuji do kupé vlaku, uložíme zavazadla a čekáme na milou servírku, která nám přichází nabídnout denní tisk či malé občerstvení. Cesta je pohodlná, utíká velmi rychle, než si stačíme sdělit své dojmy z vlaku, přečíst denní tisk nebo dojíst občerstvení a svačiny, slyšíme hlas, který nám oznamuje blížící se stanici Praha hl. nádraží. Po vystoupení z vlaku se se svými těžkými zavazadly odcházíme ubytovat. Nastává odpolední odpočinek, zhodnocení pokojů ostatních spolužáků a během všeho toho pobíhání ke své radosti zjišťujeme, že v našem hostelu funguje výtah a my nemusíme chodit po schodech. Poté jedeme metrem na zastávku Dejvická a odtud pokračujeme tramvají číslo 22 přímo na úpatí Pražského hradu, odkud je krásný výhled na Prahu. Když se dostatečně pokocháme a učitelé nás rozdělí do skupinek, odcházíme do informačního centra zjistit trasu, po které půjdeme. Nejprve zhotovíme se svou partičkou několik fotek a poté již vstupujeme do areálu Hradu. Míjíme nádhernou stavbu katedrály sv. Víta. Dle našeho plánu právě vstupujeme do Královské zahrady, která je na chvíli našim odpočinkovým místem. Prohlížíme si krásné staré stromy a nakonec jde naše skupinka prozkoumat strmou stezku a to, co ji následuje dole. Po našem zjištění, že tam jsou pouze lavičky pro turisty, jdeme zpět nahoru ke hlavní bráně a čekáme na výměnu stráží. Tento neopakovatelný zážitek zdokumentujeme mnoha památečními fotkami. Za chvíli přicházíme k zastávce metra na smluvené místo srazu v 17 hodin, za pár minut přijíždí metro, znaveni nastoupíme a stojíme až do stanice s milým názvem Na Můstku.
Na Václavském náměstí nám pan učitel znovu dává rozchod a naše cesta míří do obchodu s rychlým občerstvením – KFC. Pro některé z nás se právě tato cesta stává zlatým hřebem večera. D. Mazurek, 9. A
Poslední výlet Ve dnech 15. – 18. května jsme se vydali na školní výlet. Ale ne jen tak obyčejný výlet. Náš poslední! Jak to tak na výletech bývá, ráno jsme se všichni v dobré náladě sešli i s učiteli před havířovským vlakovým nádražím. Zde jsme na sebe počkali a vydali jsme se k vlaku. Cesta nám trvala 4hodiny. Ve vlaku bylo šílené vedro a dost vydýchaný vzduch, většině z nás to sice vadilo, ale užívali jsme si veselé atmosféry, která mezi námi proudila. Hudba z jednoho kupé, z druhého smích, ze třetího opět hudba, čtvrtým v kupé se prolínaly vtipy a v pátém kupé seděli naši učitelé. Při příjezdu jsme všichni uvítali čistý pražský vzduch. Protlačili jsme se davem Čechů i cizinců a vydali jsme se směrem na Václavské náměstí, kde jsme měli hotel. Po hodině a půl, při které jsme se mohli vybalit, zajít si po skupinkách na Václavské náměstí či jen odpočívat, jsme se vydali na Karlův most. Na mostě jsme si udělali pár fotek v pozadí s Národním divadlem, ve kterém následovala prohlídka. Ta nás však moc nebavila, jelikož to byla jen samá teorie dějin, které jsme se ke všemu již učili. Následovala pochůzka Prahou, návštěva Staroměstského náměstí a prohlídka orloje. Druhý den jsme jeli na Pražský hrad a Chrám svatého Víta. Navštívili jsme i královské zahrady, kde kolem nás pobíhali pávi. Večer jsme navštívili Křižíkovu fontánu, ta se nám velice líbila. Voda tryskající z fontánek, měnící svůj tvar, směr a barvu podle hudby. Pak se voda uklidnila a vytvořila vodní plátno, na kterém se promítaly ukázky z romantických filmů. Program se jmenoval LOVE STORY. Předposlední den jsme navštívili pražskou ZOO v Troji a Petřínskou rozhlednu. Zoo jsme museli velmi rychle proletět, ale i tak jsme něco málo viděli. Večer jsme se vydali na Vyšehrad. Tato procházka byla naší poslední. Poslední den jsme se již jen přemístili na vlak. Do Havířova jsme dorazili živí a zdraví. Výlet byl opravdu vydařený. A. Kolářová, 9. A
Výlet za odměnu Ve dnech 28. – 30. 5. 2013 jsme prožili se skvělým pedagogickým dozorem nádherný a zároveň zajímavý zájezd do Jižních Čech za naše studijní, sportovní a jiné výsledky. Při srazu nám počasí příliš nepřálo, ale to nám náladu nikterak nezkazilo. Když jsme se všichni sešli, mohli jsme vyrazit směr Pelhřimov, kde jsme vyzvedli našeho průvodce Ondru, který byl po zbytek zájezdu velmi pozitivně naladěn. Cestou do našeho penzionu jsme navštívili Chýnovské jeskyně, ty se všem velmi líbily. Nedaleko našeho penzionu jsme zastavili, vylezli jsme z autobusu a absolvovali krátkou, avšak pro některé velmi vyčerpávající procházku po okolí. Ubytovali jsme se ve Fährichově mlýně, kde nás vedoucí vřele přivítal. Poté jsme šli na večeři. Po večeři pro nás již měl Ondra zajímavé společenské hry, těmi jsme celý den zakončili a nedočkavě očekávali následující den. Nový den jsme začali snídaní, kterou jsme velice rychle snědli, jelikož jsme se již těšili na následující program. Chvilku po snídani jsme vyjeli na zámek Hluboká do Hluboké nad Vltavou, kde jsme měli objednánu prohlídku zámku. Další návštěva směřovala na krokodýlí farmu v Protivíně. Průvodkyně nám ukázala 22 druhů krokodýlů a upozornila, že během tohoto roku by mohli dostat poslední a zároveň zbývající druh, jenž jim chybí. Prohlídka sice byla vysilující, ale také velice poutavá a velice se nám všem líbila. Naše poslední návštěva směřovala do jaderné elektrárny Temelín, kde nám paní průvodkyně velmi živě osvětlila princip fungování jaderných elektráren. I tato návštěva měla úspěch. Večer nás opět čekaly společenské hry. Poslední den nás čekala prohlídka Jindřichova Hradce. Zde jsme navštívili zámecký komplex a vylezli jsme 148 schodů na městskou věž, ze které byl nádherný výhled na celé město. Výlet zakončila návštěva depa historických lokomotiv a 30-ti minutová projížďka úzkokolejným vlakem. Následně jsme jeli zpět do Orlové. Zájezd se nám velmi líbil. Děkujeme za nádhernou příležitost poznat okolní svět. Dále bychom chtěli poděkovat pedagogům za jejich trpělivost a městu Orlová za to, že takové akce pořádá a doufáme, že se taková příležitost naskytne i dalším žákům a studentům. Roman Král, 8. B – ZŠ Školní a Adriana Kolářová, 9. A – ZŠ U Kapličky.
Těžce nesla, že děti brečely Sedmadvacetiletá herečka Petra Sklářová má kromě prestižních rolí za sebou také jednu významnou úspěšnou soutěž – Missis ČR i se svojí sedmiletou dcerkou Natálkou. A proto jsme se zeptali, jaké má zkušenosit z této soutěže: 1. Myslíte si, že podobné soutěže mají dnes smysl? Myslím si, že dnes jich je už tolik, že ani ne. Kdysi byla pouze jedna soutěž a ta byla velmi uznávaná, dnes je např. Miss Mokré triko a podobné. Vlastně v každém městě mají svou Miss. 2. Většina adeptek má sen se stát modelkou. Měla jste tuto tendenci i vy? Ne, ani mě to nikdy nelákalo. I v této soutěži jsem nechápala, jak jsem se tam ocitla. 3. A ostatní soupeřky to prožívaly? Myslím si, že to prožívaly více než já. Nebýt vstřícnosti mých kolegů z Těšínského divadla, vůbec bych se nezúčastnila. ( Můj šéf mě dokonce přinutil - pokud se nezúčastním, tak že mě vyhodí.) 4. A brečela tam některá? Myslím, že my tři, co jsme se umístili, tak ne. Někdo mi dokonce řekl, že jsem první vítězka, která nebrečela. 5. Jak to braly děti? To už bylo horší, byla to jediná věc, ze které jsem měla strach a kvůli které nemám ráda tyhle soutěže. A to proto, že ty děti do toho dají všechno a žijí tím. A pak je to pro ně smutné. Plakaly v šatně a nemohly to rozdýchat. I Natálka brečela po vyhlášení prvních dvou míst. 6. Změnilo to nějak život Váš či život Natálky? Ne, přitom ta tou soutěží žila nejvíce. 7. Uvažovala jste o změně domovské scény? Ne, zatím ne, mně toto divadlo vyhovuje. 8. Kolikrát do měsíce asi hrajete? Máme zhruba 26 představení a z toho, jsou asi 4 doma, po ostatních se jezdí.
Dominik Mazurek a Adriana Kolářová (9.A.)
Cesta za historií Darkovičky, Osvětim Ve středu 17. dubna 2013 se žáci 8. a 9. ročníků ZŠ U Kapličky pod dohledem našich učitelů Mgr. Danuše Michelsonové a PhDr. Pavla Dostála zúčastnili exkurze na dvě významná místa z období 2. světové války - Darkovičky a Osvětim. Na cestu jsme vyrazili hned ráno. Jakmile jsme dosedli na svá místa v přistaveném autobuse, přivítali jsme se s našimi průvodci. Cestou do Darkoviček jsme si zahráli pár soutěží - výherci obdrželi drobné odměny. Když jsme dorazili do Darkoviček, rozdělili nás do dvou skupin, a tam jsme vyslechli přednášku o bunkru „Alej“. Nikdo z nás nevěřil, že je uvnitř tak obrovský. Po vstupu do přízemí jsme si prohlíželi palandy a uniformy vojáků, jejich komunikační prostředky, obdivovali vynalézavost při větrání a také nás ohromily palebné zbraně. Ve sklepě mohli chlapci i děvčata ukázat svou sílu při větrání pomocí točící páky. Po zhruba čtyřicetiminutové prohlídce jsme se vydali do jednoho ze sousedních bunkrů. Vypadal stejně jako „Alej“, ale byl menší. Nebyli bychom to my, abychom si nevylezli i na tank, který byl pro nás dostatečně velký. Pořídili jsme si na něm nejednu fotku. Po kratší pauze na oběd nás už čekala cesta do Osvětimi. První zastávka byla v pracovním táboře, kde jsme byli rozděleni do dvou skupin, dostali sluchátka a přijímače a vydali se na prohlídku. Viděli jsme na vlastní oči věci, o kterých jsme do té doby jen slyšeli nebo je viděli v televizi. Tolik kufrů, hřebenů, bot, kartáčů a vlasů - kolik lidí tu muselo zemřít, kolik dětí tu nepoznalo svět venku jinak než za ostnatým drátem! V pracovním táboře byla poslední zastávka u „zdi smrti.“ Minutou ticha a položením kytičky jsme uctili památku zavražděných nejen my, ale i ostatní návštěvníci. Prohlídka vyhlazovacího tábora byla kratší, protože většina tábora byla zničená. Na úplný závěr nám řekla paní průvodkyně důležitý a pravdivý citát: „ Kdo se z historie nepoučí, je nucen prožít ji znovu!“ Po ukončení prohlídky jsme se vydali na cestu domů. Návštěvu těchto míst by měl absolvovat každý, protože na takové tragické události světové historie bychom neměli nikdy zapomenout. Radka Hanzlová, 9. A ZŠ U Kapličky Orlová- Lutyně
A. Surovcová, 9. A
A. Surovcová, 9. A
Kulatý stůl 13. 6. 2013 v 15:00 v DDM se uskutečnila prestižní akce Dětského parlamentu "Kulatý stůl" s vedením města Orlové. Této akce se zúčastnil starosta a oba místostarostové města Orlové s několika dalšími zastupiteli města. Dále se zúčastnili členové Dětského parlamentu a zástupci orlovských škol. Jednalo se například o letním koupališti v Orlové, náměstí, lesoparku, kinu Vesmír a různých volnočasových aktivitách. Zastupitelé města nám odpověděli na naše otázky. Jan Přeček, 6. A.
Co nám dala a vzala škola Škola nám vzala dlouhé vyspávání, volný čas doma, klid, vlastně nám taky dala i starosti. Myslím, že je mnoho věcí, které nám škola ukradla. K tomu, abychom školu nenáviděli , máme vlastně taky pár dobrých důvodů. Jedním z těch nejčastějších je, že musíme dost brzy vstávat! Je jich ale více. Ať už je to to, že nemáte kamarády, musíte se učit, někteří daleko dojíždět, psát domácí úkoly, ale někdo prostě důvod ani mít nemusí! Také je zde nejčastěji řešený důvod a tím je ŠIKANA!! Škola nám ale nejen bere, taky nám hodně dává! Co nám škola dala: Školu bychom vlastně měli nebo možná spíše mohli mít rádi. – Máme k tomu dost dobré důvody. Škola nás toho naučí hodně, ve škole potkáme kamarády na celý život, dostaneme zde první pusu, získáme první lásku, ale to hlavní: naučíme se spoustu věcí, pokud se však nebudete učit a budete na to kašlat, máte prakticky zničený život. Díky škole si pak vyberete své pozdější zaměstnání, někteří přátelé vám zůstanou na celý život, ve školy nabydete i jistou samostatnost a je tu spoustu dalších plusů, díky kterým máte mít školu rádi. Škola má i svá pozitiva, tak ji neodsuzujte! Beáta Jahnová, 6. B
Týrání zvířat Týrání zvířat je souborné označení pro lidskou činnost, během které je cíleně či nevědomky ubližováno zvířeti, je poškozováno jeho zdraví, dochází ke zhoršování životních podmínek, fyziologickému strádání, nemožnosti žít plnohodnotný život a podobně. Různé skupiny obyvatelstva chápou pojem týrání zvířat rozdílně a záleží na konkrétní situaci a kultuře, jak tyto projevy vůči zvířatům vyhodnotí. Většinou převládá názor, že týrání zvířat je označení pro pochody, které mohou vést k trvalému poškození zdraví zvířete či v extrémních případech až k jeho usmrcení a to buď následkem přímého útoku na zvíře, nebo ke smrti vlivem zanedbání základní péče. Nesnáším ty lidi, kteří si zvířat neváží. Především týrání psů. Pes je přítel člověka a podle toho by se s ním mělo zacházet. Važme si jejich přátelství. S. Ferdianová, 6. B
Školní časopis Bajtík vyhlašuje LETNÍ SOUTĚŽ!!! Pochlubte se se svou nejlepší prázdninovou fotografií! Nejlepší vybereme a budeme je ve školním časopisu prezentovat.
Pravidla soutěže: Neopisovat ani nepoužívat cizí práci! Nestahovat z internetu! Fotografii odevzdat svému třídnímu učiteli nebo p. uč. Šúthové. Užívejte si léto a prázdniny a v příštím školním roce – 2013/2014 se těšíme na vaše výtvory! Vaše redakce.
