Infoželvík 2 6. Ročník 3.číslo 2011/201
Praha
Rozhovor s panem ředitelem Yoyo
Zoo Praha
Rozhovory s učiteli Prázdniny ve světě Foxterier
Pentagram: Ztracený chrám
Básničky...
Recenze: Avengers
Červen 2012
Zdravoťák Solná komora
Oscar - cena Akademie filmového umění Stig
Test „Znáš ČR??“
Stránka 2
Infoželvík
Rozhovor s panem ředitelem Prý bude na začátku školního roku 2012/2013 výročí školy?
Víte, kolik dětí se tu od otevření školy učilo?
Ano, v roce 2012, protože tato škola byla otevřena v roce 1962. To znamená, že to bude padesáté výročí.
To nevím ani náhodou. Bude to v almanachu. Určitě hrozně moc, když se škola otevírala, měla asi 800 žáků. Odhaduji, že tak 5000 až 6000.
Jak to výročí oslavíme?
Kolik jste už dal ředitelských pochval?
Bude, ale i byla, celá řada akcí: jako první byl rodičovský ples, na kterém jsme o výročí školy také hovořili, chceme uspořádat výstavu prací našich žáků, chceme vydat almanach, dále slavnostní pedagogickou radu a také školní akademii, která to vše zakončí.
To se nedá spočítat. Ředitelské pochvaly dávám rád. Ročně jich rozdám 30 až 40, takže odhaduji, že jsem jich už rozdal tak 500.
Děkujeme za rozhovor! B. Čekalová 6.A E. Chobotská 6. A
Jak se letos vydařil zápis do prvních tříd? Velmi úspěšné. Zapsali jsme 56 dětí. Třídy budou hodně plné.
Vtipy… Dělící čára
Policie
Blondýnka jede po dělící čáře a protijedoucí řidič na ni křičí: „Ženská, vrať se do svého pruhu!” „To bych ráda, ale já zapomněla, který to je.”
Policisté zastaví blondýnku s výtkou: „Jela jste příliš rychle.” Blondýnka se na ně usměje: „To se vám jen muselo zdát, jak pořád stojíte na místě!”
J. Vondrů 6.A
Infoželvík
Stránka 3
Potůček žádný smrtelník je vidět nesmí. Sukýnky z pavučin, věnečky z květů, ty květy přinesly z neznámých světů. Ve tmě ty věnečky barevně svítí, za pasem voní jim sedmero kvítí. To kvítí je trhané za svatojánské noci. Noc je to záhadná, panují tajemné moci. Ten potůček je kouzelný Na horách i pod horami
ku,
a kdo mi to nevěří,
potůček si teče,
vodník přišívá svou pentličku.
ať se tam v noci podívá
neběží a nepospíchá, pomalu se vleče. Ten potůček teče i přes černo-černý les, Přes pole a přes louky, tam kde roste bez. Ptáci a i srnky k němu chodívají pít, ten potůček potřebují, aby mohli žít. Na břehu leckoho poleká, vrba tam stojí vysoká. A na ní večer při měsíč-
Ke kloboučku jí přišívá, voda je klidná, lenivá. Okolo tančí víly lesní,
a ve dne chodí za zvěří. B. Čekalová 6.A
Stránka 4
Infoželvík
Reportáž z Prahy… Když pojedete na soutěž „Poznej Vysočinu“ a na té soutěži se dostanete do nejlepší čtyřicítky, pojedete na dvoudenní výlet do Prahy. Já jsem se dostala jak na krajské kolo, tak do nejlepší čtyřicítky a tak jsem jela do Prahy. Program jsme měli skutečně hodně nabitý. Tak tedy, v devět hodin ráno vyjížděl náš autobus od Krajského úřadu v Jihlavě. Do Prahy jsme jeli asi dvě hodiny, na svačinu jsme všichni dostali Tatranku, jablko a Dobrou vodu. Autobus zastavil u Mostu Legií a potom jsme se spolu se zavazadly přesunuli na Malou Stranu, do hotelu Best Western Kampa, krásného čtyřhvězdičkového hotelu ve stylu 17. století. Tam jsme si všichni odložili do jedné místnosti zavazadla a převlékli se do divadla a šli na oběd, který jsme dostali také v hotelu a restauraci Best Western Kampa. K jídlu jsme měli: zelňačku, svíčkovou a jako dezert kapsičky plněné povidly. Po obědě jsme se přesunuli k divadlu Hybernia. Šli jsme tam přes Karlův most a Staroměstské náměstí. Myslela jsem si, že
stihneme orloj, ale bohužel, než jsme k němu připutovali, bylo pět minut po třetí hodině.Divila jsem se, že tam ani nebyl obvyklý nával lidí, jak to u Staroměstského náměstí bývá. Možná, že znám důvod- Celé dva dny nám pršelo. V divadle Hybernia jsme měli jít na muzikál Quasimodo. Ještě před představením jsme měli mít setkání s herci. To nám bohužel nevyšlo. Místo toho jsme se mohli vydat až na samotnou střechu divadla, odkud jsme viděli například Národní banku, Obecní dům a mnoho dalších známých pražských budov. Potom následovalo představení- výborný herecký výkon. O přestávce následovala slíbená schůzka s herci, bohužel nás tam bylo čtyřicet a tak se s herci úplně každý nevyfotil, nebo neměl možnost si s nimi promluvit. V muzikálu hrál například Marian Vojtko a další. Muzikál se mi opravdu moc líbil. Po muzikálu jsme se přesunuli na Náměstí Republiky, na kterém se nachází nákupní centrum Palladium, a tam právě jsme měli namířeno. V nákupním centru Palladium
jsme dostali rozchod- asi hodinu a čtvrt. Chodili jsme tam po dvojicích nebo po větších skupinkách. Nákupní centrum Palladium je docela velké a většinu tvoří obchody s oblečením. Po nákupním centru Palladium následovala večeře v Pizza Nuova La Verace Pizza Napoletana. V této pizzerii je jíst velice zajímavé. Dostali jsme kartičky, které byli z jedné strany zelené a z jedné strany červené. Číšníci chodili kolem stolů a nabízeli nám vybrané pochoutky- všelijaké těstoviny na různé způsoby, ale hlavně pizzu! Když jste otočili kartičku na zelenou stranu, znamenalo to, že si toto jídlo dáte, nebo že v jídle chcete pokračovat. Když jste otočili kartičku na červenou stranu, znamenalo to, že si toto jídlo nedáte, nebo že chcete s jídlem skončit.
Infoželvík Řeknete si: „Tak to jste u toho vůbec nemuseli mluvit!“ Kdepak. My jsme se stejně vyjadřovali slovně a skoro nikdo kartičky nepoužíval. A když čtyřicet dětí, deset dospělých a ostatní hosté nepoužívají kartičky a do toho ještě číšníci říkají co je na té pizze, nebo z čeho je ta omáčka, žádné ticho tam zrovna není. Naštěstí byla pizzerie dost velká, takže tam ten randál nebyl takový. Všichni si moc pochutnali, a jak by ne, bylo to docela příjemné prostředí a navíc nám za tu dobu nabídli dvacet jídel. To už na nás čekal průvodce. Provedl nás všelijakými uličkami, až na Staroměstské náměstí k domu, kde se údajně narodil Karel čtvrtý. Na jeho rohu je domovní znak: zvon. Potom nás provedl Pařížskou ulicí, okolo Staré židovské synagogy. Přes Pařížskou ulici jsme se dostali až k řece Vltavě a tam jsme nastoupili na parník. Pluli jsme a průvodci nám povídali různé zajímavosti například o Anežce České, o Janu Nepomuckém, o velkém metronomu atd.. Podpluli jsme pod Karlovým mostem, potom jsme se obrátili a pluli jsme zpět. Z lodi byla vidět krásně osvětlená Praha :Petřín,
Stránka 5 Pražský hrad, Národní divadlo. Když ale průvodci poukazovali na věci, které byli malé, spíše byli daleko, skoro nic jsem neviděla, protože jsme museli být uvnitř, jelikož nám pršelo. Okénka byla sice dostatečně velká, ale odráželi jsme se v nich my. Po krásné plavbě jsme se vrátili do útulného hotelu na Malé Straně a už se nám všem chtělo mooooooooooooc spát. Jak by ne, když jsme se vrátili v deset hodin. Vstávat jsme mohli do devíti hodin. Snídaně byla od osmi hodin do čtvrt na deset, ale my jsme raději chodili dřív, abychom mohli mít to nejlepší, protože na snídani chodili i ostatní hosté. Snídaně byla moc dobrá. Měli jsme švédské stoly, které nabízely spoustu druhů pečiva, sýry, salámy, buchty, jogurty, ovoce i pudink. Kuchař tam dělal palačinky, dále tam bylo spoustu cereálií a jiných laskomin. Po snídani jsme šli se zavazadly k autobusu. Šli jsme Malou Stranou, kudy kdysi chodil Jan Neruda. Zavazadla jsme naložili do autobusu a vyšli jsme
směr Pražský hrad.. Sice pršelo, ale nám to téměř nevadilo. Tam nahoře byl krásný výhled. Všichni si fotili „Prahu v dešti“ a kdo si ji nefotil, alespoň se koukal. To už byl před námi Pražský hrad. Prošli jsme bránou a schovali jsme se pod střechu. Chtěli jsme mít památku, a tak nás náš dozor srovnal do tří řad na focení. Bylo to jako školní fotografie. Potom jeden řekl, ať zazpíváme „Prší, prší“. A tak jsme zpívali. Byla to legrace, protože kolem nás chodili japonští turisté. Nevěděli, co to má znamenat, a tak si nás natáčeli na kamery a fotoaparáty. Potom jsme šli do katedrály svatého Víta.
Stránka 6 Tam jsme dostali paní průvodkyni, která nás provedla celou katedrálou a vzala nás i dolů, ke hrobu Karla IV., jeho čtyř manželek a dalších známých urozených. Dále jsme se přesunuli do Vladislavského sálu, kde jsme si mohli prohlédnout Svatováclavskou korunu, žezlo a jablko. Vyšli jsme z hradu, prohlédli jsme si katedrálu zvenku a kráčeli jsme k autobusu. Ten nás dovezl k Planetáriu Praha. Tam jsme se mohli podívat na různé modely hvězd, dalekohledy a modely dalších úžasných soustav. Potom následovalo promítání. Film se jmenoval: „Vesmír blízký i vzdálený“. Bylo to o planetách naší Sluneční soustavy, o jejich měsících, ale i o jiných galaxiích. Po filmu jsme šli opět do autobusu, který nás odvezl na další zastávku. Odtud jsme došli k nové budově Národního muzea. V této budově se nachází restaurace Čestr, ve které jsme se naobědvali. K obědu jsme měli: hovězí vývar, plněná kuřata, a zajímavý dezert- pivní zmrzlinu. Vypadala jako obyčejná oříšková, ale chuť překvapila. Potom jsme měli na programu poslední věc: šli jsme do nové bu-
Infoželvík dovy Národního muzea na expozici „Vynálezci a jejich vynálezy“. Průvodkyni jsme sice měli, ale provázení nebylo úplně obyčejné: paní průvodkyně nám řekla, ať si připravíme narychlo „referát“ o jednom z českých vynálezců. Měli jsme se rozdělit na skupinky a ta paní každé skupince zadala jednoho vynálezce. Například moje skupina měla Jana Janského- vynálezce krevních skupin. Každá skupinka přečetla svůj referát, tedy v půlce skupinek jsme šli do „laboratoře“, kde jsme si mohli zkusit zahrát různé logické hry a zkusit různé pokusy. N konci prohlídky jsme dostali pracovní list o vynálezcích a jejich vynálezech. Po muzeu jsme se přesunuli k autobusu a jeli jsme domů. Ke Krajskému Úřadu kraje Vysočina
jsme dojeli v půl sedmé večer. Tenhle výlet opravdu stál za to!!! B. Čekalová 6.A Zdroj-obrázky www.google.com
Infoželvík
Stránka 7
Solná komora Jezerní pánve a vápencové hřbety Salzkammergut (česky Solná komora) je oblast ve středním Rakousku, na území spolkových zemí Salzbursko, Horní Rakousko a Štýrsko v Severních vápencových Alpách. Reliéf Solné komory tvoří tektonické jezerní pánve vzájemně oddělené vápencovými hřbety Salzkammergutberge. Ze tří světových stran je oblast výrazně ohraničena mohutnými skupinami hor – na východě Totes Gebirge, najihu masiv Dachsteinu a Tennengebirge a na západě Berchtesgadenské Alpy. Na severu přechází do Předalpí. Osu oblasti tvoří řeka Traun, na západním okraji protéká řeka Salzach. V roce 1997 byla jižní část Solné komory v okolí Dachsteinu a Hallstattu zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO. Trochu z historie: Již v době keltského osídlení se v tomto kraji těžila sůl (Hallstatt). Ve středověku měnila oblast majitele až se dostala pod císař-
skou finanční správu neboli komoru. Pod vládou Habsburků bylo celé území po dlouhou dobu izolováno od ostatních částí Rakouska. Směly se zde zdržovat jen osoby, které se zde narodily, bez povolení se nikdo nesměl odstěhovat ani přistěhovat. Vnitřní část území byla i špatně komunikačně dostupná. Spojení s okolním světem obstarávala hlavně lodní doprava a obchodní stezky vedoucí místy v močálech. Až v roce 1872 se začalo se stavbou silnice vedoucí do Bad Ischlu, kde si nechal císař František Josef I. vybudovat své letní sídlo. Sůl ze Solné komory se vyvážela i do Čech, kvůli tomu byla v letech 1827 – 1836 zprovozněna Koněspřežná
dráha z Gmundenu přes Linec do Českých Budějovic. vVké množství jezer, všechna jsou tady vypsána: Almsee, Altausseer See, Attersee, Elmsee, Fuschlsee, Gosauseen, Grundlsee, Hallstätter See, Hintersee, Irrsee, Kammersee, Lahngangsee, Langbathseen, Laudachsee, Mondsee, Nussense, Offensee, Ödensee, Ödseen, Schwarzensee, Toplitzsee, Traunsee, Wildensee, Wolfgangsee Města z regionu: Do regionu Salzkammergut náleží 54 obcí a měst. Největšími městy jsou Bad Ischl, Gmunden a Vöcklabruck. E. Chobotská 6.A
Stránka 8
Infoželvík
Pentagram: Ztracený chrám ,,Žádný znak ale ještě nemáme a to je průšvih, protože jestli chceme mít partu, tak musíme mít i znak,‘‘řekla Tereza a na chvíli se odmlčela. Potom spěšně dodala do telefonu: ,,No jo, jasně že nemusíme Veru, ale víš…já si to neumím představit. Kdyby nebyl znak tak…‘‘,,Já tě chápu, Tery,‘‘ozvalo se v telefonu. ,,Já si to také myslím, ale vem si, že jsme se dohodly, že nikdo není vůdce! Tak se musíme zeptat Saši a Natky jak by to chtěly ony. Asi už půjdu na kutě, zítra brzo vstáváme, abychom domů dojely včas. Dobrou!‘‘řekla a dlouze zívla.,,No jo, spáči, dobrou!‘‘řekla Tereza a šla také spát. Přece jenom byly prázdniny a tak nemusí vstávat brzy. „Chudák Verča, ta se asi ráno moc nevyspí,“ pomyslela si, a potom zavřela oči.Druhý den ráno bylo hodně ošklivé počasí. Vítr foukal a obloha přímo vyhrožovala deštěm. Přesto Verča přijela domů ještě před osmou. Byla u babičky na pět dní jako každé prázdniny. Moc se těšila na odpoled-
ní sraz s holkami v kavárně u „Tří smrků“. ,,Mami, že budu moct odpoledne do kavárny!‘‘ ,,No jasně, ale myslím, že dnes bude pršet, tak si vezmi pro jistotu deštník do tašky. Terka se pro tebe zastaví?‘‘ ,,Asi jo,‘‘odpověděla Verča. ,,Nebo já jí radši písnu.‘‘ Obešla stůl u kterého stála a vzala si mobil z tašky, kterou měla u babičky.Tery zastavíš se pro mě prosím? A kam půjdem potom? Myslím, že Natka chtěla do knihovny! Kdyby se ti nechtělo psát, tak brnkniVerča věděla, že Terka prozvání, tak čekala, až uslyší svou oblíbenou melodii. Čekala a zatím si pohrávala s klubkem vlny, které leželo na stole. Přemýšlela, co budou dělat v knihovně, pokud tam vůbec půjdou. Veronika byla ‘‘fantasír‘‘jak jí říkala Saška, protože měla neuvěřitelnou představivost. Zrovna ‘‘fantasírovala‘‘, že by je mohlo potkat nějaké dobrodružství. Ne že jim příjde do cesty a řekne: „Dobrý den, já jsem dobrodružství“, ale že cítila to svoje divné napětí. To
se jí stávalo, když se něco blížilo. Z tohohle zadumání jí vytrhl zvuk z jejího mobilu. Málem nadskočila, jak si zvykla na to ticho kromě občasného randálu v kuchyni. Terka jí volala, ale nevypadalo to že souhlasí, ale že by to měla Verča zvednout. ,,Já myslela že jen prozvoníš,‘‘prohlásila Verča do mobilu. ,,No jo, já jsem chtěla, ale Natys volala, že půjdem do knihovny.‘‘ ,,Jasně, ale v kavárně se stejně sejdem, ne?‘‘ ,,Jo, tak já už musím, přijela mi sestřenka, čau!‘‘ řekla a zavěsila. „No, tak hurá do knihovny!“ pomyslela si Verča a ušklíbla se. ,,To bude na dlouho, jít s Naty do knihovny bude strhávající.‘‘ ,,Hele, Veru, nebrblej si a pojď mi pomoct umýt nádobí!‘‘ „To je tvoje práce brácho, jak říká mamka: ‘‘Čím jsi starší, tím víc máš povinností!‘‘ „Ale já ti pomůžu.‘‘ ,,Hodná ségruška - takže to za mě uděláš všechno?‘‘ ,,Ani nápad. Týmová práce Kubo. Já budu mýt a utírat, ty uklízet a tečka.‘‘
Infoželvík
Chvíli šlo všechno jako po másle, ale Kuba byl pořádný šprýmař a tak začal po svojí ‘‘hodné‘‘sestřičce cákat vodu. ,,Áááááá, já ti nebudu pomáhat, ty nezbedo,‘‘ a cákla po něm vodu z mastného hrnce... Ten vypadal... ,,No vidíš, teď se musím jít převlíct ty…‘‘ ,,Proč jsi celý mokrý, Kubo?‘‘ Maminka stála u vchodu do kuchyně a nechápavě se na něj koukala.,,Mazej se převlíct. To ty, Verčo?‘‘ ,,No jo, já, ale on si začal a já, husa, mu pomáhám utírat nádobí!‘‘ ,,No ty máš zase mokré tepláky. Já vás nechápu, přece vám není osm!‘‘ ,,To máš pravdu, mami, mně je jedenáct a Kuba je starší.
Stránka 9 Ten by měl mít větší rozum. Nechtěla jsi mi to právě teď říct?‘‘ ,,No, za chvíli je oběd. Běž se už převléct a umyj si ruce od té mastnoty!“ „No, aspoň nemám zaracha, pomyslela si Verča. Za pět dvanáct měla Verča i s Kubou umyté ruce a byli i převlečení. To byl jejich osobní rekord převléct se za deset minut. ,,Dobré chutnání,‘‘ řekl táta, ale Kuba s Verčou už to znali zpaměti. ,,Děkujeme za přání, nezbyde nic.‘‘ Hodinu po obědě přišla Terka , obě děvčata si chvíli povídala a potom se rozhodla, že už půjdou do kavárny, aby nepřišla nějak moc pozdě. ,,Lepší přijít dřív, než pozdě,‘‘ říká vždycky Terka . Ona vůbec vždycky rozumuje, ale má pravdu. Tak šly do kavárny, kde na ně čekaly Saška i Natka a vypravily se do knihovny. Na cestě v odlehlé ulici, která byla pro děvčata zkratkou,
stál malý krámek, který tam normálně nestál. Pán byl záhadný, ani do obličeje mu vidět nebylo. Verču zajímají pentagramy i celou holčičí partu zajímají, ale Veroniku nejvíc. Ten pán je prodával a Verča se tam hned rozběhla, bylo jich asi dvacet a každý jen za dvacku. S kamínky uprostřed i čisté. Verča si koupila jeden takový s modrými kamínky, prostě pentagram v kolečku a to kolečko bylo tlustší s vlnkami a pěti modrými kamínky po kruhu a nejtmavším modrým uprostřed. Ten pán vypadal, že se ho rád zbavil. No, holky už si ty další nemohly prohlížet, protože už je pán urychleně dal do tašky a odešel se stolkem v ruce. ,,Divnej byl, ale taky dost levnej,‘‘ řekla Natka, ,,takovej krásnej pentagram bych prodala tak za padesát.‘‘ ,,Ty možná ještě dráž,‘‘ škádlila ji Saška.V knihovně Saša hledala asi deset knížek a tak holky nechala, ať si jdou kam chtějí. Veča taky šla kam chtěla a omylem zašla do oddělení, které vůbec neznalahistorie pěticípé hvězdy. Jako že její konce označují živly a období života zrození, zrání,dospělost, stárnutí a smrt.
Stránka 10 Tolik věcí jen o pentagramech .Na úplném konci knihovny našla Verča knížku značně starou a na první pohled nepoužívanou, protože na ní našla pavučiny. Z boku měla napsáno Ztracený chrám a na deskách zepředu bylo napsáno skoro nečitelně: „Pentagram“. Když tu knihu Verča odevřela, na první stránce byl pentagram stejný, jako si koupila. Do detailů. V hlavě jí vířily myšlenky jako vír. Po chvíli se rozhodla, že poběží za holkama a doma tu knížku prostudují. Dnes by u ní mohly všechny spát, protože byly prázdniny a maminky šlo dobře oblomit. Její mamka byla na nějakém jednání na celý týden. ,,Tery, hele, knížka, co si musí naše parta prostudovat! Hodně stará, ale to je jedno,‘‘volala už z dálky. O chvilku později už se domlouvaly na dnešní noc i na to, jestli jim u počítače tu knížku půjčí. ,,Kdyby nechtěli, aby si tu knížku někdo půjčil, dali by ji do „Zakázaného archivu“ a tam stejně může knihovnice s tím, kdo tam potřebuje, tak je to jedno,‘‘ řekla Saša. V ruce měla tu knížku a rychle jí listovala. Tak rychle, že to vypadalo, že vyletí
Infoželvík z okna. Najednou se z ní zablesklo modré světlo a knížka upadla na zem. Verča ji pomalu sebrala a při tom z ní vypadla obálka starší než ta knížka. Tereza si ji dala do kapsy a šibalsky mrkla na ztuhlé kamarádky. Paní si za stolem ničeho nevšimla. Vypadala, že se té knížky ráda, třeba jen na chvíli, zbaví. ,,Za chvíli přijdem, jen si skočíme pro věci.‘‘ ,,Tak jo. Jé, to už je tolik? Šly jsme sem ve tři, a teď je půl šesté,‘‘ řekla zděšeně Terka. Měla už u Verči doma věci pro přespání, tak mohla jít hned s ní. Večer po mohutném předčítání knihy se Terka rozhodla otevřít obálku. ,,MAPA?!‘‘ Řekly sborem. ,,Holky, zítra se asi půjde na výlet tady do hájku, asi kilometr za námi. Jdem se připravit,‘‘ řekla Verča.,,Já si vezmu na starost baterky, Natka jídlo a pití, Saša vybere vhodný oblečení a ty, Veru, si pořádně pročteš tu knihu. O.K.?‘‘ Terka se ujala rozdělování úkolů a jako obvykle s ní všechny holky souhlasily. Bylo osm hodin večer, když se Verča chystala všem sdělit co zjistila o cestě, aby věděly, na co se mají přpravit. V deset šly spát a v pět ráno: „Crrrrrrrrr crrrrrrrr…“ A holky vstávaly. I když Natce se moc
ze spacáku nechtělo, ale během hodiny byly hotové, převlečené, umyté i nasnídané. ,,Tak tohle už by měl být ten kilometr,‘‘ řekla Verča, která si vyprosila držení mapy. ,,Za chvíli bychom měly dorazit ke skále. ‘‘Byly v lese, ten les ale nebyl takový, jako všechny ostatní lesy… ,,Tady to je,‘‘ řekla Natka. ,,No jo, ale kam se má vložit ten pentagram? Tady není žádný otvor, že to tak řeknu,‘‘ řekla Terka. ,,Budeme hledat, že jo.‘‘ No, a tak hledaly, a potom se všechny málem srazily u malého kulatého otvoru. ,,Tak jo. To by bylo. Kámen, nůžky, papír, nebo se dohodnem?“ „No jo, tak já,‘‘ řekla Verča. Byla připravená kdykoli uskočit a pelášit jako zajíc. Tak hodně pomalu přitiskla pentagram do toho otvoru a rychle si všechny zakryly hlavu a… nic se nedělo. ,,Možná se nic nestane,‘‘ řekla Verča. ,,Ááááááááá‘‘ půda pod nohama se jim otevřela a ony padaly tunelem dolů. Verča a Natka se najednou odpojily, protože je vítr snesl na druhou stranu skluzavky, ale nakonec všechny napadaly na hromadu na medvědí kožešinu v poměrně nízké a úzké uličce.
Infoželvík ,,Myslím si, že si něco nebo někoho hodně naštvala nebo si to zakřikla, Veru,‘‘ řekla jedovatě Saša. ,,Na jedovatost teď není čas! Vemte si čelní baterky!‘‘ Řekla Terka. ,,Čelní svítilny, ty trubko,‘‘ poznamenala Saša. ,,SAŠO!!‘‘ Vykřikly všechny. ,,No jo, pardon,‘‘ omluvila se Saša. Verča rozsvítila svítilnu a posvítila na hromadu svých třech kamarádek. Ty se začaly zvedat a vyndavat baterky. Po stěnách visely obrázky pentagramů a různých lidí s korunami, na kterých byl také pentagram. ,,Páni, to je celá historie pentagramů. Ty jo, za tohle by daly archeologové majlant,‘‘ řekla ohromená Verča. Najednou chodba prudce zahnula vlevo a skončila. ,,Co teď? Musí tady být nějaká tajná páka nebo něco,‘‘ vzlykla Natka. ,,No já se kouknu do knihy,‘‘ řekla Verča. ,,Papapapa past tady: Musíš tajný průchod najít Nebo pro pomoct si zajít Než se zeď se zdí spojí A východ se navždy ztratí.No co tím mysleli, to nevím.‘‘ ,,A jéje, myslím, že si to zakřikla,‘‘ řekla Terka. Stěny se totiž začaly pomalu přibližovat. ,,Tak hledat a rychle,‘‘
Stránka 11 řekla Verča. Natka se líně opřela o zeď a v tu ránu všechny zase padaly a řičely ještě víc než předtím. Stěny za nimy se najednou zaklaply a tunel byl matně osvětlený od baterek. Tentokrát dopadly na kamennou podlahu s pohybujícími se kostkami. Těsně nad hlavou jim proletěl šíp a další a další.,,Jéje, pozor!‘‘ Křikla Natka. Všechny se odkulily stranou a postavily se. ,,Co teď?‘‘ Řekla Saša. ,,Vždyť tohle se nedá projít.‘‘ ,,Veru o tomhle tam taky bylo. Máme najít skulinu nebo místo, kam šípy nelítají,‘‘ křikla Tereza. Verča jako v mrákotách zamířila k letícím šípům, při tom šlápla na nějaký kámen a šípy začaly létat pomaleji, skoro do rytmu hodně pomalé písně. ,,Šikula, to se jako máme protančit skrz létající šípovou hrozbu?!‘‘ Řekla Natka jízlivým hlasem. Ale tentokrát
měla bohužel pravdu, vám to asi přijde hrozně směšné, ale co byste dělali vy, v téhle situaci? ,,Protančit,‘‘ řekla zamyšleně Saša a pomalu vyrazila k letícím šípům. Nejdřív se sklonila, potom se ohnula, potom se otočila, potom se prudce prohla v zádech jako při divokém tanci a nakonec celá udýchaná skončila na druhém konci. Ostatní ji napodobily, samozřejmě každá vlastním stylem trhavého tance. Když se všechny podívaly před sebe, uviděly ohromnou místnost s pochodněmi a popínavou zelenomodrou květinou, co se pnula po něčem nebo spíš po ničem do tvaru opravdu velkého pentagramu.
Infoželvík
Stránka 12 Uprostřed byly různé blyštivé kameny s řetízky a truhlami – se značně zestárlými iniciály někoho, komu dřív patřily. No a také sochy a obrazy. Jedním slovem pravý poklad – ráj archeologů. Děvčata nenacházela slova pro toto místo, protože kromě pokladu je zaujala i výzdoba sálu ve tvaru hvězdy. Verča si až po chvíli všimla, že jí za zády pořád šustí šípy. ,,Nádhera, podle mě už to nemohlo být lepší!!‘‘ Vydechla s úžasem Terka. ,,Ale co teď uděláme?‘‘ Zeptala se Saša. ,,Vždyť nemůžem jen tak zavolat například mému tátovi a říct mu, že jsme v jeskyni za tajemným lesem, že jsme si parkrát sjely velký tobogán a málem nás rozmáčkly stěny a to nejlepší, že jsme se protančily skrz šípy a teď stojíme před pokladem ,,pána pentagramů!!‘‘ ,,Dobrý nápad, ale já osobně bych volala nejdřív policii a potom tvého tátu, Saši,‘‘ opáčila Terka. Natka na chvíli poodešla dál od kamarádek a šáhla na mramorovou zeď do takového divného výklenku. A v tom se skála pod jejími prsty pohlnula a pomalu se začala posouvat směrem k pokladu a nakonec se odhalily dveře do chodby, kde se rýsovaly obry-
sy mohutných schodů. ,,Našla jsem nejspíš cestu ven i cestu sem,‘‘ uchechtla se Natka. ,,No to je vyřešené, tak jdeme,‘‘ řekla Verča a šla jako první. Vzala si s sebou louč, kterou sundala z jedné stěny a pálila pavučiny, které jí stály v cestě. Ostatní děvčata šla v těsném závěsu za ní. Asi tak za deset minut se vpředu začalo objevovat světlo. Verča přidala do kroku, aby se mohla nadechnout lepšího vzduchu. V chodbě nejspíš hodně dlouhou dobu nikdo nevětral. Verča vyběhla ven a rychle se nadechla. Potom se čtyři holky vydaly do města. Cesta jim ubíhala rychle, ale asi to bylo taky tím, že ,,otvor,, byl blíž k městu než ten, kterým do jeskyně vcházely. Celé udýchané doběhly na policii. Policie jim to samozřejmě nevěřila. A tak si Terčina hlavinka řekla jako už v jeskyni (Terka si totiž z jeskyně odnesla zlatý řetízek s různými čičurádičkami), že je snadno přesvědčí a vyndala z kapsy své mikiny beze slov ten zlatý řetízek. Od toho okamžiku už šlo všechno nějak rychle, děvčata ukázala policistům a archeologům cestu do jeskyně a potom tam už jen stály, dole pod
schody a občas odpovídaly na otázky jedné mladé policistky, která vše zapisovala. Přijel i televizní štáb, ale všechna děvčata se možná styděla nebo byla jen hodně rozrušená z té pozornosti, že zčervenala jako jablíčka a otočila se zády. Za deset minut jim ta mladá policistka řekla: ,,Pojďte se napít, zítra pro vás bude velký den, tak byste se měli jet domů vyspat. Zavolali jsme jednoho z vašich tatínků a za chvíli si pro vás přijedou,‘‘ a přátelsky se na ně usmála. Večer každá z děvčat unaveně klesla do své postele a okamžitě usnula. Druhý den jim na úřadě starosta předal diplomy a řekl, že Městské muzeum bude moc rádo, když jim darují poklady z té jeskyně. Děvčata samozřejmě souhlasila, co by s tím doma asi dělala. Potom dostaly všechny kromě Verči pentagramy (Verča si ho přece koupila a jejich pentagramy měly jinou barvu kamínků) a potom velké překvapení, pejska holčičku Lucy kokršpaněla černobílou a takovou tu pěkně hnědou. Jak se jim líbila! Ale mohla si ji vzít jen Terka, protože měly ohromnou zahradu a také to žádné z nich nevadilo.
Infoželvík
Stránka 13 Také dostaly nějaké peníze na spoustu věcí, třeba na detektivní vybavení, které budou při svém dalším dobrodružství určitě potřebovat... E. Chobotská 6.A
Trh co chodí po rukou,
ře,
kupujte, kupujte,
zmrzlina s nádechem pepře.
my jsme vám zárukou. Přijeli jsme sem až z Vietnamu a z Číny, kupujte, kupte si elektrické plíny. Kupte si šaty, co vám jsou na míru, Když jsme šli na trh, to by se přetrh jeden had v triku, co tam je křiku: „Kupujte, kupujte dámy i páni, penězi nešetřte, zboží je k mání. Kupte si ryby,
my jsme je ušili z pravého papíru. „Hot dog“- pes v rohlíku kupte si deset umělých culíků. Vysavač na naftu, koště na baterky, růžová prachovka, kvalitní stěrky. Čokoláda s příchutí vep-
Umělé nevadnoucí rostliny, samé takové kraviny.“ Všechno jsme koupili, ach jo- to jsme to chytli, plyne z toho ponaučení„Nekupuj zajíce v pytli!“ B. Čekalová 6.A
Stránka 14
Infoželvík
ČSFD… ze světa filmů ČSFD (navštivte můj profil - Catenburey) Co je to ČSFD? ČeskoSlovenská filmová databáze nám slouží již od roku 2001. Webová stránka informující nás o každodenním dění ve světě souvisejícím s filmem. V rubrice „Novinky“ najdete oznámení největších trháků právě jdoucích v kinech, plány hvězdných režisérů a herců, ale i pikantnosti z osobních životů slavných osobností. Hlavním účelem ČSFD však není zpravodajství ze světa filmu. Viděli jste upoutávku na film, který by mohl být dobrý, ale bojíte se na něj jít a zbytečně utrácet peníze když ani nevíte, jestli to není úplný propadák? Odpad? Stačí jen zadat jméno filmu a prohnat ho přes ČSFD. Před sebou najednou vidíte nabídku filmů s podobným nebo odpovídajícím jménem. Zvolíte film, na který jste se chtěli podívat a ocitnete se na jeho profilu. Na filmovém profilu se o snímku dozvíte opravdu hodně. Základní je procentuální hodnocení, podle kterého se asi nejlépe
pozná kvalita filmu. Toto hodnocení se řídí podle počtu hvězdiček, které filmu dali zaregistrovaní uživatelé. Ti nejlepší, kteří prošli testem filmových znalostí mohou profily filmů i komentovat. Takže když vám nestačí jen čísla a nevěříte, že film, který má 50% musí být pro všechny špatný, pročtěte si komentáře. Hodnocení mohou být často rozporuplné a každému se líbí něco jiného. Z vlastní zkušenosti ale vím, že ČSFD nelže. Když má film například 30%, je opravdu zbytečné pokoušet se na něj dívat.
2. Forrest Gump
vatelé, kteří hodnotí, píšou komentáře a sdílí své pocity z filmů v diskuzích. Jsou to laici, ale v tom je právě ČSFD unikátní. Celkové hodnocení filmu tvoří recenzenti z lidu. Žádní profesionálové, ale například lidé, které znáte, kteří by vám mohli film doporučit třeba jen tak, mezi řečí. Samozřejmě se můžete zkusit zaregistrovat také. Po zhodnocení 200 filmů pomocí hvězdiček, můžete zažádat o práva na psaní komentářů. Ty dostanete tak, že projdete testem filmových znalostí, když tento test neuděláte, nezoufejte. Můžete poslat redaktorům 5 svých ukázkových komentářů k vybraným filmům a ti už se rozhodnou jestli vám práva dát.
3. Přelet nad kukaččím hnízdem
HODNOTIT MŮŽEŠ I TY!
4. Zelená míle
ZAREGISTRUJ SE NA WWW.CSFD.CZ
5 TOP FILMŮ PODLE ČSFD: 1. Vykoupení z věznice Shawshank
5. Schindlerův seznam Na ČSFD najdete rovněž žebříčky filmů (200 nejlepších, 200 nejhorších atd..), takže můžete porovnávat všechny filmy i celkově. Jak jsem říkal, ČSFD vlastně tvoří uži-
M. Spirit. 8.B
Infoželvík
Stránka 15
Oscar - cena Akademie filmového umění Oscar je cena Akademie. Celý správný název je Cena Akademie za zásluhy (Academy Award of Merit). Uděluje ji americká akademie filmového umění. 1.ročník udělení ceny Oscar se konal 16. května 1929 v Kalifornském Hollywoodu. První slavnostní večer udílení Oscara měl dvanáct kategorií a přišlo se podívat 250 lidí. Vstupenka stála pět dolarů, ale členové Akademie to měli zadarmo. V průběhu prvního večera bylo rozdáno 12 sošek a 20 certifikátů ve dvanácti základních a 2 speciálních kategoriích. O rok později, v roce 1930 už mělo předávání cen pouze sedm kategorií. Oscar byl přerušen v roce 1938, 1968 a v roce 1981. Označení Oscar je přezdívka sošky. Název Oscar poprvé použil losangeleský novinář Sidney Skolsky, Akademií byl ale schválen až v roce 1939. Původně byla soška Oscara z bronzu, pozlacená 24karátovým zlatem. Od roku 1930 se vyrábí ze slitiny cínu, mědi a antimonu. a je pokrytý leštěnými vrstvami cínu, niklu, stříbra a zlata. Výroba asi 50 kusů trvá 3
-4 týdny. Celá hotová soška váží 3,85 kg. Ti, kteří dostali ocenění Akademie, toho určitě nelitují. Zajímavost:
V letošním roce zavedla Akademie novou kategorii- Pes v hlavní roli. Ocenění dostal pes jménem Uggie za film Umělec. Psi však samozřejmě nemohou dostávat sošku Oscara a tak Uggie dostal Zlatý obojek.
Stránka 16
Infoželvík
Soutěž „Znáš ČR???“ 1. V jakém městě se nachází hrad Špilberk? a) Praha
c) Brno
b) Ostrava
d) České Budějovice
2. Jak se jmenuje hrad u Máchova jezera? a) Bezděz
c) Konopiště
b) Kost
d) Karlštejn
3. Nejvyšší hora na Moravě ? a) Říp
c) Praděd
b) Velká Deštná
d) Lysá hora
4. Které město proslulo pěstováním karafiátů? a) Mělník
c) Žatec
b) Klatovy
d) Louny
5. Klavíry značky Petrof se vyrábí? a) Jindřichův Hradec b) Ústí nad Labem
c) Hradec Králové d) Pardubice
6. Vodní nádrž Seč je na řece: a) Orlice
c) Ploučnice
b) Chrudimka
d) Morava
7. Největší jezero u nás se nachází: a) Šumava
c) Orlické hory
b) Krkonoše
d) Jizerské hory
Infoželvík
Stránka 17
8. Které město proslulo výrobou automobilů značky Tatra? a) Zlín
c) Znojmo
b) Prostějov
d) Kopřivnice
9. Pevnost Terezín se nachází u řeky. a) Ohře
c) Dyje
b) Ostravice
d) Svratky
10. Nejznámějším a jediným výrobcem zápalek bylo do roku 2008 město: a) Strakonice b) Slavonice
c) Svitavy d) Sušice
Výsledky odevzdejte paní učitelce Medové, můžete vyhrát hodnotné ceny… ;) P. Reichlová 8.A
Zdravoťák Víkendová akce první pomoci I letos se konala tradiční víkendová akce hlídek mladých zdravotníků, jejímž účelem je připravit členy zdravotnických oddílů na soutěž. V pátek 20 dubna se účastníci sešli na vlakovém nádraží a společně odjeli na základnu v Hříběcí u Horní Cerekve. Cestu nám trochu zkazilo deštivé počasí, ale i tak jsme všichni dorazili. Následovalo rozdělení pokojů. Večer nám pak
vedoucí „víkendovky“ ukazovali základy ošetřování. Následující den bylo počasí slunečné a tak se všichni vydali po snídani na zásahy venku. Obzvlášť zábavné bylo i maskování zraněných. V tomto programu se pokračovalo celý den. Většinu z nás zásahy unavily a tak jsme se už těšili do postele. Naše poslední ráno v Hříběcí bylo ve stylu uklízení. Vymetli jsme pokoje, vynesly odpadky a na závěr si zahráli pár her. Bylo
na čase vypravit se směrem na vlakové nádraží a poté odjet domů. Většině se domů nechtělo, ale museli jsme. Všichni se vrátili v pořádku a všichni se těšíme na příští víkendovou akci. Z. Dolejšová 7.B
Stránka 18
Infoželvík
Stig
Sledujete kultovní motoristický magazín BBC Top Gear? Pak jistě znáte všechny jeho protagonisty: Jeremy Clarksona, Richarda Hammonda, Jamese Maye a Stiga. Trápí vás otázka kdo je tajemný Stig? Zde je odpověď. Stig byl představen Clarksonem v první epizodě první série Top Gearu, kterou BBC vysílala 20. října 2002. Nikdy nikdo z diváků neznal jeho pravou tvář, ani hlas. Jediné co se o něm vědělo jistě bylo to, že byl rychlostním jezdcem. Jeho jméno vymyslel Jeremy Clarkson, který ho převzal od pojmenování nových žáků na Reptonské soukromé škole, na kterou Clarkson chodil. Stig byl představen veřejnosti jako profesionální jezdec. Ani jeden z moderátorů totiž nedokáže jezdit s „autem za rozumnou cenu“ na hranici jeho možností. To byl ovšem
černý Stig. Nosil černou kombinézu a černou helmu. Když začala třetí série 26. října 2003, byl černý Stig z pořadu odstraněn (jako že zemřel), protože se prozradilo, kdo jej hraje. Byl to neúspěšný závodník formule 1 Perry McCarthy, který to potvrdil ve své autobiografii. V následující epizodě, vysílané 2. listopadu 2003 Jeremy představil nového, tentokrát bílého Stiga v bílé kombinéze Alpinestar. Mnoho tiskových zpráv prohlašovalo, že bílý Stig je Ben Collins. Protože se schylovalo k odhalení identity bílého Stiga, ukazuje v červnu 2009 Top Gear bývalého pilota F1 Michaela Schumachera, jak si ve studiu sundává bílou helmu. To se však ukázalo jako podařený vtip. V srpnu 2010 se BBC pokusila získat soudní příkaz proti vydavatelství Harper Collins, aby se zabránilo distribuci knihy „Muž v bílém obleku“, neboť právě v
této knize Ben Collins tvrdí, že on je Stig. BBC ale odmítla, že by Collins byl, nebo zůstane The Stig. Moderátor James May uvedl, že bílý Stig bude opět zabit a nahradí jej v další sérii nový Stig. Je tedy současný bílý Stig Ben Collins? Pravděpodobně ano. Vede mě k tomu několik poznatků. Před startem Velké ceny Velké Británie projel Stig ve formuli1 po mokrém okruhu v Silverstone. „Ať je to kdokoli, je zatraceně dobrý,“ řekl Fernando Alonso, který Stiga na mokrém Silverstonu sledoval. „Nemám ponětí, o koho jde, ale je to určitě bývalý pilot formule 1.“ Ben Collins závodil v celé řadě šampionátů, NASCARem počínaje, přes formuli 3 a série GT až po LeMans. Je mu 33 let a zaskočil si dokonce jako double agent 007 v poslední bondovce Quantum of Solace. Se zprávou přišel deník Daily Telegraph a Ben prý svou identitu odhalil jednomu majiteli umělecké galerie v Bristolu. No a důkazem, který je nad slunce jasný, je finanční zpráva Collins Autosport.
Infoželvík Měsíc po prvním televizním vystoupení nového bílého Stiga se v této zprávě objevují faktury Collins Autosport na „řidičské služby pro BBC, zejména pak pro Top Gear“.
Stránka 19 zdroj: www.kabrisnet.com www.google.com P. Mareš 6.A
Yoyo
Freestyle yoyo – novodobé yoyo Hlavní rozdíl je, že provázek (tzv. string) však není napevno připevněn k ose spojující disky, je kolem ní obmotán (většinou jednou, pro snazší návrat yoya může i vícekrát), takže po vypuštění z ruky zůstane yoyo rotovat na konci stringu (tzv. trik sleeper). S tímto vylepšením přišel v roce 1928 Američan filipínského původu Pedro Flores - jeho yoya byla dřevěná, string byl z hedvábí a po ose klouzal. Později byla pa-
tentována různá vylepšení - ložiska pro prodloužení doby rotace (světový rekord je 21 minut, 15,17 s - Masanobu Hishida, Japonsko – 30. 8. 2009), brzdný systém pro umožnění návratu yoya do ruky, různé tvary yoya (imperial, modified, pagoda a asi nejrozšířenější butterfly). Toto vše umožnilo provádět s yoyem dříve netušené, tzv. stringové, triky. Původní jojování, kdy se jojo po odmotání na konec stringu začalo ihned vracet, připomíná v moderní době tzv. Loopování yoyo nezískává rotační energii pomocí gravitace, ale švihem prstu - pohybuje se pak po zdánlivě přímé dráze od ruky a zpět, není však při návratu do ruky chyceno, ale pohybem prstu je opět vysláno původním směrem, pro efekt je takto například možné si při yoyování lehnout a plynule pokračovat směrem
vzhůru. Stringové triky využívají toho, že se yoyo samo nevrací (nejjednodušší a základní trik je výše zmíněný sleeper - ale pro nováčka může být i u tohoto triku problém jej zakončit, musí se naučit používat brzdný systém), pak je možné pracovat i se stringem - uchopit jej do druhé ruky, zaháknout za libovolný prst či prsty, obmotat kolem samotného yoya nebo toto vše kombinovat. Triků je nepřeberné množství, při soutěžním předvádění předepsaných triků začíná trik vyhozením yoya z ruky a končí návratem do téže ruky, jinak yoyer triky různě kombinuje a navazuje, popřípadě vymýšlí vlastní. zdroj: www.wikipedia.cz www.google.com
P. Mareš 6.A
Stránka 20
Infoželvík
Rozhovory s učiteli Chtěl/a by jste se vrátit do dětství ? p.uč. Štěpánková: ano, hned
p.uč. Blažková: od všeho trochu
dobí p.uč. Štolfová: úklid, vysávání, práce na zahrádce
p.uč. Kovářová: někdy ano
Co jste chtěl/a dělat (povolání), když jste byl/a malý/á ?
p.uč. Vlach: do školky ano
p.uč. Štěpánková: učit děti v mateřské škole
p.uč. Vaněčková: štípat dříví
p.uč. Kokojanová: ano
p.uč. Kovářová: učit děti v mateřské škole
p.uč. Dlouhá: s nakupováním
p.uč. Vlach: vojáka
p.uč. Jůzl: práce na zahradě
p.uč. Janů: ano p.uč. Musilová: ne p.uč. Havránková: ano p.uč. Sankotová: ne p.uč. Krumplová: ano a ráda p.zástupkyně Kohoutová: určitě Které sporty vás bavily v dětství? p.uč. Štěcha: košíková, fotbal p.uč. Štolfová: plavání p.uč. Dománková: tanec p.uč. Vaněčková: gymnastika p.uč. Dlouhá: ping pong, bruslení
p.uč. Kokojanová: zpěvačku p.uč. Janů: průzkumníka severního pólu p.uč. Musilová: lékařku p.uč. Havránková: učitelku p.uč. Sankotová: TV hlasatelku → učitelku p.uč. Krumplová: zpěvačku → herečku → učitelku p.zástupkyně Kohoutová: učitelku
p.uč. Hlaváčková: jízda na kole, běh, plavání
S čím jste pomáhal/a rodičům, když jste byl/a malý/á ?
p.uč. Kořínková: basketbal, atletika
p.uč. Štěcha: úklid, mytí ná-
p.uč. Jůzl: sport
p.uč. Dománková: se vším
p.uč. Hlaváčková: sušení sena p.uč. Kořínková: vařit p.uč. Blažková: sekat dříví¨ N. Tesařová 6.A T. Svárovská 6.A
Infoželvík
Stránka 21
Foxterier pouze
s foxteriérem hladkosrstým za náročnějšího, co se péče týče. Oba foxteriéři jsou hravá a společenská plemena vhodná i do rodin s dětmi. Foxteriéři milují hraní a cvičení, dlouhé procházky a nesnáší, když musí být zavřeni v bytě. Foxteriér byl nejoblíbenější a nejrozšířenější hlavně za druhé světové války. Zajímavost:
Hladkosrstý foxterier Foxteriérů máme dva typy: hladkosrstý a drsnosrstý. Foxteriér hladkosrstý byl vyšlechtěn ve Velké Británii. Je potomkem staroanglického teriéra, který je oblíbený hlavně díky svému zbarvení. Hladkosrstý foxteriér není příliš velký, je pohyblivý- čily sportovně nadaný pes. Sám název už napovídá, že je foxteriér lovecký pes- pro ty menší: fox znamená anglicky liška, takže ideální pes pro myslivce. Myslivci si považují foxteriérů právě pro jejich dovednost vyhnat lišku z nory. Drsnosrstý foxteriér se liší od svého bratříčkahladkosrstého foxteriéra-
vzhledem. Také byl vyšlechtěn v Anglii a také je používán při lovu. Drsnosrstý foxteriér je považován v porovnání
Známou foxteriérkou byla i Dášeňka z knihy Karla Čapka Dášeňka čili život štěněte. B. Čekalová 6.A
Drsnosrstý foxteriér
Stránka 22
Infoželvík
Recenze: Avengers Avengers vás osloví i pokud jste se dívali bez určité "márvelovské" nadsázky. Předem doporučuji zajít na tento film do kina, protože právě zde se velké plátno vyplatí. Trochu skeptický budu tentokrát k technologii 3D. Mám s přáteli a se všemi známými stejný názor na tuto "skoronovinku". U některých filmů mi tato vymoženost přijde zbytečná a vlastně ji ani nevnímám. Dokážu si ale představit že někdo by dnes šel radši na 3D. Film je strhující, pokud jste fanouškem komiksů, Avengers je pro vás povinností. Myslím ale, že snímek osloví i nepřílišné nad-
šence. Hodnotit by ho podle mého neměli lidé, kteří jdou do kina s tím, že ho zkritizují, protože jim komiksové filmy připadají směšné. Je to přeci jen pohádka. Každopádně plná dechberoucích záběrů. Nouze tu není ani o typicky americké hlášky a komediální prvky (Ty se někdy, například v případě Hulka, opravdu povedly). Manhattan byl již podruhé za poslední dobu obětí apokalypsy, tentokrát vám ale tolik necukaly koutky jako u TF3. Kdybychom měli něco jiného vytknout... mohlo by to být možná zbytečně moc dialogů. Každopádně všechny zde
mají své místo a divákovi, který neviděl ani jeden z předcházejících filmů, určitě přijdou vhod. I když se takový divák musí ve filmu občas ztrácet. Kdo s kým? Proti komu? Proč proti němu...atd. Každá z postav má určitě ve filmu prostoru vyváženě. Downey jr. si sice zahrál trochu více, ale IronMan je teď dáma na šachovnici studia Marvel. No... film splnil svůj úkol. Rozhodně se nemůžu dočkat... Fáze 2 zdroj: www.google.com
M.Spirit 8.B
Svazek 1, Vydání 1 Infoželvík
Stránka 23
Prázdniny ve světě nec:12. září RAKOUSKO * 30.června - 8.září SLOVENSKO 2.července- 31.srpna
Prázdniny je pojmenování pro období volna na základních, středních a vysokých školách. Termíny pro české základní a střední školy jsou určovány ministerstvem školství. Dříve si žáci užívali prázdniny v září a říjnu. Až císařem Josefem II. byly přesunuty na červenec a srpen. Školní prázdniny jsou: podzimní, vánoční, pololetní, jarní, velikonoční a hlavní prázdniny. Mohou být i vyhlášeny mimořádné prázdniny, např. chřipkové prázdniny. Letní prázdniny v Evropě v roce 2012 ČESKÁ REPUBLIKA 30.června – 2.září NĚMECKO - Prázdniny jsou stanoveny rozdílně v jednotlivých spolkových zemích. Začátek:21. června
ko
POLSKO 30.června – 2. září BULHARSKO* 24. května – 15. září FRANCIE 6.července - 3.srpna
PORTUGALSKO 8. června – 15.září ŠPANĚLSKO* konec června – polovina září ŘECKO* 22.června – 10. září VELKÁ BRITÁNIE* konec června – začátek září
ITÁLIE* 9.června – polovina září
* Uveden je vždy první a poslední oficiální prázdninový den. Termíny letních prázdnin se liší podle regionů a typu škol.
MAĎARSKO 16. června – 31. srpna
P. Reichlová 8.A
CHORVATSKO 18.června - 2.srpna
Stránka 24
Infoželvík
Prvňáci A potom naházel do ní, malé, otrávené zrní. Dal tam ještě buchty, kostito je hlava na blbosti. Nebudu jen žalovat, třídnímu si stěžovat. Lída šije na panenky čepky, sukně a halenky. Panenkám to všechno sluší, Prvňáci, prvňáci nic nemají na práci. Počítají do devíti: „Kolik rybiček je v síti?“ Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, to ví přece celý svět. Každý řekne: „Já to zmáknu,
Lídě štěstím srdce buší. Zvenku jsou to andělíčci, vevnitř ale pekelníčci. V učitelce se moc vidí, za chyby se hrozně stydí. Ona řekne :
„Dej mi křídu!“ Tři běží přes celou třídu. Poperou se u tabule, Ája nosík natahuje. Nemohla dát slečně křídu a to běžela přes třídu. Každý z nás byl školákem, osmákem i prvňákem. Básnička je o mně, o vás, jak jsme šplhali na provaz. Dělali jsme do školy, své domácí úkoly.
já tam prostě něco fláknu.“
Vlastně ještě děláme,
Á, bé, cé, dé, kočka přede
na vybranou nemáme.
každý prvňák něco svede.
Z čítanky jsme taky četli,
Zlé či dobré- to je fuk.
písmenka si děsně pletli.
Každá holka, každý kluk.
Jestli už jsi prošel první třídu,
Á, bé, cé, dé atakdál, prvňák- to je školy král. Tuhle Lojza Omáčka stloukl budku pro ptáčka.
máš to za sebou a můžeš být v klidu. B. Čekalová 6 .A
Svazek 1, Vydání 1 Infoželvík
Stránka 25
Bludný Holanďan Podle legend byla loď duchů, známá jako Bludný Holandaň, odsouzena k tomu, aby navěky brázdila světové oceány a přinášela neštěstí a smrt každému, kdo ji spatří. Možná se to bude zdát neuvěřitelné, ale tento příběh se z části zakládá na pravdě.
Na ostrově Chiloé u pobřeží Chile se vypráví pověst o lodi jménem Caleuche, která se v noci objevuje u pobřeží. Svědkové vypověděli, že z její paluby slyšeli hudbu a smích, ale pak se nádherná loď náhle ztratila ve tmě. Záhadná loď
Trocha historie Skutečný Bludný Holandaň byla plachetnice ze sedmnáctého století, které velel kapitán jménem Van der Decker. Loď roku 1676 zmizela v bouři, která ji zastihla u pobřeží jižní Afriky, a protože už ji nikdy nikdo neviděl, začaly o ní kolovat různé historky. Někteří lidé tvrdili, že na palubě došlo k nějakému strašnému zločinu. Jiní byli přesvědčeni, že posádku lodi vyhubil mor. Nakonec ale převládl názor, že loď byla prokletá, protože její kapitán uzavřel smlouvu se samotným ďáblem. Skutečnost nebo výmysl Báchorky o lodích duchů nejsou ničím ojedinělým.
Roku 1880 se budoucí anglický panovník Jiří V. plavil do australské Sydney na palubě lodi královského námořnictva Bacchante. Jednoho dne ve čtyři hodiny ráno spatřili námořníci na obzoru rudě zářící plachetnici. Loď se k nim chvíli blížila, ale pak zcela nevy-
světlitelně zmizela. Co bylo dál? Později toho dne došlo na palubě ke strašné nehodě. Námořník, který záhadnou plachetnici spatřil jako první, spadl z plachtoví a našli ho mrtvého na palubě. Následník trůnu byl od té doby pevně přesvědčen, že loď, kterou tehdy viděli, byl Bludný Holandaň. Mohla to být pravda ? zdroj: www.staré spisy.cz www.google.com D. Hejdová 8.A
Stránka 26
Infoželvík
ZOO Praha Denní spotřeba krmiv (příklady): Ryby mořské 60 kg Ryby sladkovodní 80 kg Seno 1200 kg Zelená píce 2000 kg Větve 150 kg Obiloviny 520 kg Mrkev 300 kg Zelí 100 kg Jablka 300 kg Maso 240 kg Hmyz 6,5 l Myši apod. 350 ks Exotické ovoce 80 kg Rekordy: Nejstarší savec – slonice Gulab (nar. 1959) Nejstarší pták – kondor krocanovitý (nar. 1964) Nejvyšší savec – žirafí samec Johan (5,5 m) Nejtěžší savec – slon indický Mekong (4300 kg) Nejtěžší plaz – želva sloní Eberhard (224 kg) Největší pták – pštros dvouprstý (2,3 m) Nejmenší savec – plch savanový (18 g) Nejmenší plaz – agamka zajsanská (10 g) Nejmenší pták – čížek lesní (9–14 g) VÝZNAMNÁ ZVÍŘATA Kůň Převalského – erbovní zvíře pražské
zoo Savci – zubr, lev indický, levhart mandžuský, tygr ussurijský, tygr sumaterský, gorila nížinná, orangutan sumaterský, žirafa Rothschildova, levhart obláčkový, kozorožec kavkazský, pes pralesní, přímorožec šavlorohý, adax Ptáci – pelikán kadeřavý, orel východní, orlosup bradatý, majna Rothschildova, ibis skalní, holub růžový, jeřáb mandžuský, kasuár přilbový, člunozobec africký, jeřáb laločnatý Plazi – varan komodský, leguán kubánský, kalagur bornejský, batagur tuntong, orlície bornejská, želva černavá, hroznýšovec kubánský, gaviál indický, leguán modravý VÝZNAMNÉ EXPOZICE Pavilon Indonéská džungle, největší stavba pro zvířata v České republice, s prostředím tropického deštného lesa. Pavilon goril je domovem jediné skutečně funkční gorilí rodiny v českých zoo. Africký dům se skupinou žiraf Rothschildových a pětihektarovým výběhem pro další africké
kopytníky. Pavilon Afrika zblízka s tajemnými obyvateli afrických pouští a savan. Sečuán, pavilon s volně poletujícími ptáky z podhůří Himálaje. Pavilon kočkovitých šelem a terárium s ohroženými druhy koček a pouštní expozicí Sonora, doplněný množstvím terárií s unikátními druhy plazů (leguáni modraví, želvy žlutočelé, leguáni kubánští...). Pavilon velkých želv s jedinečnou skupinou želv obrovských a sloních, kaloňů a expozicí pro mláďata varanů komodských. Vodní svět a Opičí ostrovy – rozsáhlá expozice se zvířaty, pro které je voda buď životním prostředím, nebo naopak nepřekonatelnou bariérou. Dětská zoo umožňující bezprostřední setkání s domácími zvířaty. Čambal, pavilon gaviálů – šestičlenná skupina nejohroženějších krokodýlů naší planety, jediná v rámci evropských zoo.
Svazek 1, Vydání 1 Infoželvík Ptačí mokřady - soustava průchozích voliér pro více než 40 druhů na vodu vázaných ptáků včetně zejozobů, jespáků, mandelíků, racků, ledňáků či kolpíků, jíž dominuje dvojexpozice pro člunozobce africké. Lachtani – skalnaté mořské pobřeží umožňující pohled pod vodní hladinu pro skupinu lachtanů jihoafrických M. Parkanová 6.A
Stránka 27
ZŠ Krásovy domky Chcete-li nám něco psát, s časopisem pomáhat, pište na adresu: KD.skolninoviny@seznam. cz Nebo se hlaste u paní učitelky Medové
webové stránky školy:
Hurá na prázdniny!!! Přejeme za celou redakci krá sné prázdniny všem žákům, uči telům i pracovníkům školy! Tímto čísl em se také loučíme s Eliškou Dolejš ovou z 9.B- obětavou členkou naší redakce, která strávila nespočet hod in při vkládání a upravování všech leto šních čísel do počítačové podoby a zár oveň přispívala již několik let zaj ímavými články. Ačkoli ji čekají studia na gymnáziu, slíbila nás příští rok pravidelně navštěvovat :-) ! B. Medov á
www.krasovydomky.cz
Výlet 9.B
Karlštejnsko je nádherná oblast s množstvím památných, kulturních, ale i zajímavých míst, a proto se třída 9. B pod vedením Dagmar Hlaváčkové a Jaroslava Bartošky rozhodla, že tady stráví jedny z posledních chvil v tomto školním roce, než se nadobro rozloučí.
Po příjezdu do kempu si každý sbalil „batůžek“ a vydali jsme se do vesničky Svatý Jan pod Skalou, abychom shlédli památná místa, opředená pověstmi.
Výlet se nám náramně líbil a rádi bychom se ještě jednou znovu sešli na tomto krásném místě.
E. Dolejšová 9.B Další den se celá 9. B vypravila na hrad Karlštejn zdorj: www.google.com a z tohoto krásného, historického hradu rovnou Ve středu 30. května brzy k lomům Malá Amerika, Velká Amerika a Mexiko. ráno se všichni sešli na vlakovém nádraží a vyra- Poslední den, den našeho zili vstříc novým zážitodjezdu, se všichni odebrakům. Cesta byla dlouhá, li na vlak do Tábora a po ale každý se bavil při návštěvě místního podzemí vypravování zábavných domů. historek.
