Čertovské pohádky Příběhy od dětí ze ZŠ v Berouně – Závodí Ilustrace Milada Zemanová
Dětské stránky 2016 | www.detskestranky.cz
Obsah Čertovské pohádky ............................................................................................... 3 Neposlušný čertík .................................................................................................. 5 O čertech................................................................................................................... 6 O čertovi .................................................................................................................... 7 Anděl, Mikuláš a šest čertů ................................................................................. 8 Čerti ......................................................................................................................... 10
Čertovské pohádky Honzík Svoboda, Péťa Kokstein Byl jednou jeden čert a ten se jmenoval Špínoprd. Jednoho dne se šel čert Špínoprd podívat po vsi, jestli tu není nějaké zlobivé dítě. Když došel do ulice Deštná, našel tam dům, ve kterém žila rodina Navrátilova. V domě bydlel kluk, který se jmenoval Pepa Navrátil. Bylo mu sedm let. Chodil do první třídy a byl to takový lump! Uběhl teprve první měsíc školy a Pepa už dostal tři poznámky. Tak čert Špínoprd řekl Pepovi, aby mu přednesl nějakou básničku, nebo si ho vezme do pekla. „Proč bych měl říkat nějakou básničku?“ pravil malý Pepa. A tak se čert naštval a vzal ho do pekla. Strčil ho do pytle a šli. Když přišli do pekla, pytel s klukem si převzal Lucifer a Špínoprd praví: „To je Pepa Navrátil. Nechce mi říci žádnou básničku. Co s ním uděláme, Lucifere?“ Lucifer řekl: „Bude mi za trest sloužit! A jestli ne, tak ho uvaříme v kotli.“ Pepa se hrozně lekl. „Uvaříte mě v kotli? To jste se zbláznili, ne?“ zakřičel Pepa a utekl. Ale byl moc pomalý, a tak ho Špínoprd chytil. Pepa se mu snaží vykroutit, ale marně. Nejde to. A tak ho Špínoprd zase přinesl zpět Luciferovi. Lucifer se rozčílil a pravil: „Už mě neštvi, Pepane, nebo jak se jmenuješ!“ Pepa začal plakat a slíbil, že už v životě nic
3
neprovede. Když ho pustili domů, šel si lehnout do postele. Další den, když se probudil, šel do školy. Ale moc dlouho si ten slib nepamatoval. Když šel o přestávce na záchod, začal dětem stahovat kalhoty a dostal již čtvrtou poznámku. Když se vrátil zpět ze školy, řekl mamince, že dostal ve škole další poznámku. Maminka se rozzlobila a zavolala tatínkovi, že Pepík zase dostal poznámku. „Neboj se, maminko, za chvíli jsou čerti a Pepík jim to pěkně poví,“ pravil tatínek. Ale když čerti opravdu přišli, Pepík se schoval na záchod, aby ho čerti nenašli. Jeden z čertů se dívá kolem sebe a pak jde na záchod. Tam našel Pepu, který se strachy třásl. Přivedli ho do pokoje a připomněli mu, že ten slib nesplnil. A co se stalo dál? Čerti vzali Pepu do pekla. Tam si ho navždy nechali a stal se z něho také čert.
4
Neposlušný čertík Péťa Liška, Lukáš Hána Byl jednou čertík, který se jmenoval Lojza. Byl tak moc zvědavý, že chtěl strašně moc vědět, co má Lucifer pod kotlem. Rodiče mu však řekli, že se to dozví až v patnácti letech. Ale Lojza stále a stále přemýšlel i se svými kamarády, jak se to dovědět ještě před patnácti lety. A tak spřádali plány. Vzali rodičům mapu celého pekla. Označili místo, kde jsou a kam se chtějí dostat. Když tak šli, všimli si tajné chodby, která nebyla vyznačena. Nad ní bylo napsáno: „Chodba do Luciferovy kanceláře.“ Lojza s kamarády si řekli, že tam půjdou. Když přišli, Lojza zpozoroval nit. Náhodou jednomu kamarádovi z batohu upadla láhev. V tu chvíli začaly střílet šípy. Snažili se proplést všemi pastmi. Došli až na konec a zjistili, že do kanceláře nebyl žebřík, ale uviděli, že Lucifer topí pod kotlem dřevěným uhlím. A tak se všichni vrátili domů.
5
O čertech Tadeáš Hanke, Tobiáš Gruber Bylo jednou jedno peklo. V tom pekle byli čerti, umazaní čerti. Každý rok byl vybrán jeden čert, který šel s Mikulášem pro zlobivé děti. Tento rok byl vybrán čert Šmudla. Šmudla nebyl zrovna moc chytrý, ba naopak. Byl moc hloupý. Šmudla si vzal na cestu uhlí, které dával hodným dětem. A zlobivé děti dostaly čokoládové bonbony ve tvaru uhlí. Hodné děti dostaly naštěstí od Mikuláše a anděla bonbony. Když se vrací zpět, hrál si Šmudla s ocasem a nedával pozor. Šlápl si na něj. Od té doby, když si hraje s ocasem, vždy si dává pozor.
6
O čertovi Ema Svobodová, Eva Janošková V jedné malé vesničce bylo peklo. V něm žil čert. Nahoře v nebi pak žil Mikuláš a andělé. Každým rokem se společně setkávali a obcházeli domy. Děti jim zpívaly písničky a za to dostávaly dobrůtky. Jednoho dne přišli k nějakému domu a čert jim utekl. Běhal po domech a strašil děti tak moc, až začaly strašně brečet. Doběhl k jednomu domu a zrovna tam byl Mikuláš s andělem. Když k nim přiběhl, Mikuláš s andělem mu pravil, že nemá být tak zlý na děti, že se ho hodně bojí. Čert odpověděl: „A co? Vždyť čert je tu od toho!“ Čerti prý jsou od toho, aby strašili, ale jenom trošku. Čert se zamyslel a odpověděl: „Ano, asi máte opravdu pravdu.“ Nakonec se dali všichni zase dohromady, chodili od domu k domu a čert už nebyl tak strašidelný a zlý.
7
Anděl, Mikuláš a šest čertů Marie Hirnerová V jedné hoře žilo šest zvláštních a blešivých postav s růžky a dlouhými jazyky jako kravatami. Byli to čerti! První čert jménem Alfonz jednoho rána vyskočil ze svého zablešeného pelíšku a vyběhl radostí ven z hory. Ale nemohl se dostat ven! Celý povrch hory byl pokryt bílým studeným práškem. „Co to je?“ vyjekl z hrdla jak veliký ošklivý dinosaurus. Tím probudil čertici Gertrudu a nejmladšího čertíka Lumpíka. Čertice vyběhla po vnitřku hory za zmateným Alfonzem. „Co ječíš, ty
čertisko? Vždyť to je obyčejný sníh.“ „Co ale s ním?“ řekl Alfonz. „Studí to jako psí čumák. Musíme probudit Feferona. Ti jsou velice silní a odhrnou sníh hravě. „Já jdu uvařit snídani a ty si jdi načesat kožich, ty uličníku,“ řekla Gertruda, sešla po stěně hory a došla do kuchyně. Do-
8
šla ke kotli a uviděla kalendář a v něm… 3. prosince! Gertruda se vylekala a místo toho, aby začala vařit, došla k čertovskému telefonu a zavolala Andělce a Mikulášovi. „Haló, haló,“ křičela do telefonu tak nahlas, že vzbudila Feferona, Berta a hlavního čerta Lucifera. „Co se děje?“ křičel Feferon vyděšeně. Bert vyběhl po straně hory a začal prackami hrabat ledový sníh. „Co je, Gerto? Co ječíš?“ zařval Lucifer. „Čert, Mikuláš a anděl!! Za dva dny!“ ječela Gerta. Najednou nastalo ticho a všichni čerti se sešli u stolu a Gerta začala vařit ohnivé kakao. Z ticha náhle nastal obrovský hluk. Všichni čerti se začali překřičovat, kdo tentokrát bude rozdávat nadílku. „Já! Já, protože jsem nejmladší,“ křičel Lump. „Já, protože jsem odhrabal sníh,“ zakřičel Bert. „A půjdu já, protože jsem pán pekla,“ zařval Lucifer a otřásla se celá hora. Gerta přiběhla a řekla: „Tak půjdeme všichni, no!!!“ „Tak jo,“ zakřičeli všichni čerti radostí. Pak začali vařit bábovku, čokoládové postavičky a jiné dárečky. 5. prosince se všichni sešli i s Mikulášem a andělem. Mikulášovi se nelíbilo, že jich je všech šest, že budou strašit děti. Ale čertíci slíbili, že budou hodní. Chodili od domu k domu, až rozdali všechno. Čerti se sešli zase v pekle a Gertruda vydechla: „To bylo o fous!“ „To bylo,“ řekl Lucifer a všichni se zachumlali do svých zablešených pelíšků a spali, spali a spali…
9
Čerti Martin Láznička Byl jednou jeden čert a ten chodil po domech. Jednou večer vzal jedno dítě a odešel s ním do pekla. Děcko se polekalo, ale podařilo se mu utéct. Čert se proměnil v člověka. Odešel do lesů, tam chodil sem a tam a nakonec našel nějakou vesnici. Když si ji prohlížel, našel v ní nějaké hradby a za těmi hradbami stál chrám. Vedle v zahradě byly staré základy kašny, věžičky a sochy. Zvědavě vešel do chrámu. Byly tam chodby a schody. Nevěděl, co má dělat. A tak šel rovně chodbou. Narazil na dveře. Otevřel je. Tam byla zahrada s různými domky. Uvnitř bylo i dítě, které uteklo čertovi. Vzal děcko ven a ono se ptá: „Kam mě bereš?“ Proměněný člověk odpověděl: „No přece do pekla!“ Dítě se divně dívá, neví, proč a co se děje. Ptá se: „A proč mě bereš do pekla?“ Odpověděl: „Ani nevím, ale jedno je jisté. Prý si zlobil!“ Dítě odpovídá, že to není pravda. A tak se čert umoudřil a nechal děcko žít.
10
