ENERGIE A DOPRAVA V EU-25 VÝHLED DO ROKU 2030

ENERGIE A DOPRAVA V EU-25 VÝHLED DO ROKU 2030

ČÁST IV

Evropská energetika a doprava - Trendy do roku 2030

4.1. Demografický a ekonomický výhled Zasedání Evropské rady v Kodani v prosinci 2002 uzavřelo přístupová jednání s deseti kandidátskými zeměmi na členství v EU od roku 2004 (Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko; tyto země budou v dalším textu pro stručnost uváděny jen jako přistupující země nebo ACC země). Tato část uvádí výhled rozšířené EU tvořené 25 členskými státy (dále uváděné jako EU-25) v oblasti energetiky a dopravy. Předpoklady použití pro sestavení základního scénáře pro členské státy EU (uváděné v souvislosti s tímto materiálem jako aktuální EU nebo EU-15) a pro přistupující země byly podrobně projednány v předchozích částech. V následujícím textu jsou shrnuty některé z klíčových demografických a ekonomických faktorů, které silně ovlivňují vývoj energetického systému EU25 do roku 2030. Pro přistupující země byl proveden model s využitím modelovací metody ACE, která je méně sofistikovaná než metoda PRIMES, která byla použita pro členské státy EU-15. Z tohoto důvodu je tato část věnovaná EU-25 do určité míry méně podrobná v porovnání s částí II věnovanou EU15. V současné době je vynakládáno značné úsilí na vytvoření metody PRIMES rovněž pro přistupující země. 4.1.1. Demografický výhled Předpokládá se, že počet obyvatel v rámci EU-25 zůstane v podstatě stabilní, přičemž špičkového stavu bude dosaženo v roce 2020 při počtu obyvatel 462 milionů, ale poté dojde k mírnému poklesu až na 458 milionů do roku 2030 (viz tabulka 4-1). Počet obyvatel v přistupujících zemích by podle předpokladů měl do roku 2030 zaznamenat pokles o zhruba 5,6 milionů lidí neboli o 7,5 % vzhledem k počtu obyvatel, který tyto země měly v roce 2000. V roce 2030 by mělo obyvatelstvo přistupujících zemí představovat 15 % populace EU-25 v porovnání s podílem 16,5 %, který byl zaznamenán v roce 2000. Tabulka 4-1: Trendy ve vývoji počtu obyvatel v EU-25, v rozmezí let 1990 až 2030 v milionech obyvatel roční tempo růstu 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 00/30 EU-15 366,01 378,69 387,83 390,45 389,02 0,34 0,24 0,07 -0,04 0,09 ACC 75,12 74,73 73,40 71,67 69,14 -0,05 -0,18 -0,24 -0,36 -0,26 EU-25 441,13 453,41 461,23 462,11 458,16 0,28 0,17 0,02 -0,09 0,03 ACC – přistupující země Zdroj: EUROSTAT. Jednotka OSN pro sledování vývoje světových měst a statistiku. HABITAT. PRIMES. ACE.71

Rostoucí průměrná délka života ve spojení s klesající porodností a změnami společenskoekonomických podmínek jsou hlavními faktory, jež stojí za významným poklesem průměrné velikosti domácností (tj. počtu osob na domácnost), a to jak v zemích EU-15, tak v přistupujících zemích. Očekává se, že průměrná velikost domácnosti v EU poklesne z 2,4 osob v roce 2000 na 1,97 osob v roce 2030 (tj. roční pokles o 0,65 % v rozmezí let 2000 až 2030). Odpovídající pokles v přistupujících zemích je méně výrazný (jedná se o roční pokles o 0,52 % 71

Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 6 a 54. 2

z 2,66 osob na domácnost v roce 2000 až 2,27 osob v roce 2030). Průměrná velikost domácnosti v zemích EU-25 bude v roce 2030 představovat 2,0 osob na domácnost oproti 2,44 osob v roce 2000, přičemž předpokládaný pokles povede k významnému nárůstu, pokud jde o počet domácností (o 0,7 % ročně v rozmezí let 2000 až 2030), a to i přes spíše stabilní vývoj v počtu obyvatel (viz tabulka 4-2). Růst počtu domácností je jedním z klíčových růstových faktorů energetické poptávky v bytovém sektoru. Tabulka 4-2: Počet domácností v EU-25, v rozmezí let 1990 až 2030 v milionech domácností roční tempo růstu 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 EU-15 141,25 157,67 174,21 187,33 197,12 1,11 1,00 0,73 0,51 ACC 25,72 28,11 30,03 30,53 30,46 0,89 0,66 0,17 -0,02 EU-25 166,97 185,78 204,24 217,86 227,58 1,07 0,95 0,65 0,44 ACC – přistupující země Zdroj: Jednotka OSN pro sledování vývoje světových měst a statistiku. HABITAT. PRIMES. ACE.

00/30 0,75 0,27 0,68

Povětrnostní podmínky, které jsou důležitým parametrem při určování intenzity i celkového modelu spotřeby energií, by podle předpokladů měly po dobu, která je předmětem tohoto výhledu, zůstat nezměněny, to znamená, že parametr vztažený k počtu dnů s nějakou danou teplotou je uvažován jako konstantní veličina v hodnotách z roku 2000. 4.1.2. Makroekonomický výhled Ekonomickému výhledu u zemí EU-25 dominuje vývoj současné ekonomiky EU. Je tomu tak z toho důvodu, že příspěvek přistupujících zemí zůstává relativně omezený z hlediska celkového hrubého domácího produktu zemí EU-25 (viz tabulka 4-3), a to navzdory jejich mnohem rychlejšímu tempu růstu ve zkoumaném období (+3,5 % p.a. v letech 2000-2030 oproti +2,3 % p.a. v EU-15). Do roku 2030 dosáhne HDP přistupujících zemí 6,1 % hospodářské činnosti EU-25 oproti 4,4 % v roce 200072, a v důsledku toho bude celkový hospodářský růst zemí EU-25 (+2,4 % p.a.) víceméně kopírovat vývoj v zemích EU-15. Tabulka 4-3: Vývoj hrubého domácího produktu v zemích EU-25, v rozmezí let 1990 až 2030 mld. EUR 2010 2020 10 859 13 641 574 821 11 433 14 462

roční tempo růstu 00/10 10/20 20/30 2,43 2,31 2,18 3,82 3,64 2,97 2,49 2,38 2,22

1990 2000 2030 90/00 EU-15 6 982 8 545 16 920 2,04 ACC 333 394 1 100 1,70 EU-25 7 315 8 939 18 020 2,03 ACC – přistupující země Zdroj: EUROSTAT. Generální ředitelství pro hospodářství a finance. PRIMES. ACE.73 72

00/30 2,30 3,48 2,36

Platnost odhadů HDP založená na tržních směnných kursech pro středoevropské a východoevropské země je v současné době předmětem debat, neboť tyto odhady obecně podhodnocují úroveň HDP. Pokud by se používal HDP vyjádřený ve standardech kupní síly, dosáhl by příspěvek přistupujících zemí na HDP v EU-25 podílu 8,1 % hospodářské činnosti EU-25 v roce 2000. 73 Při začlenění výsledků získaných ze studie WEFA a z modelových scénářů GEM-E3 (to se vztahuje na všechny makroekonomické předpoklady). 3

Zpomalení hospodářského růstu pro přistupující země v rozmezí let 1990 až 2000 (+1,7 % p.a. oproti +2,0 % pro země EU-15) v převážné míře odráží rozsáhlé reformy politických a hospodářských struktur, jimiž země střední a východní Evropy (CEEC) prošly od začátku 90. let. Tyto reformy zahrnovaly restrukturalizaci průmyslu a privatizaci průmyslových provozů; vytvoření životaschopných právních struktur a regulačních systémů; reformu kapitálových trhů a obchodní politiky, atd.; což následně vedlo k hlubokému poklesu v rozmezí let 1990 až 1993 ve všech zemích s výjimkou Polska. Výhledy v oblasti HDP pro členské státy EU-25 jsou založeny na prognózách Generálního ředitelství pro hospodářství a finance z dubna 200274 pro krátkodobé období (2001-2003) a na makroekonomických prognózách od WEFA (nyní DRI-WEFA)75 , s úpravou pro časové období do roku 2030 tak, aby odrážely nedávné vývojové tendence. Navíc platí, že výsledky modelu GEM-E376 byly použity pro aktuální členské státy EU-15, ale tento model není dosud k dispozici pro přistupující země. Ekonomický růst není rozložen mezi jednotlivými zeměmi jednotným způsobem, ale předpokládá se, že sbližování ekonomik členských států (včetně přistupujících zemí) bude v průběhu výhledového období dále pokračovat. Navíc se předpokládá, že integrace přistupujících zemí do Evropské unie bude vytvářet zrychlený růst pro jejich ekonomiky. Přibližování ekonomik přistupujících zemí k úrovni ekonomik zemí EU-15 však zdaleka ještě nebude do roku 2030 dokončeno (viz tabulka 4-4). I přes mnohem rychlejší růst příjmů na jednoho obyvatele, který se předpokládá v přistupujících zemích v porovnání se zeměmi EU-15 (+3,7 % p.a. v letech 2000-2030 oproti +2,2 % p.a.), bude HDP na jednoho obyvatele v přistupujících zemích (vyjádřený ve standardech kupní síly) představovat 69,3 % odpovídajícího ukazatele v zemích EU-15 v roce 2030 (nicméně v roce 2000 to bylo pouhých 44,5 %). Tabulka 4-4: Vývoj HDP na jednoho obyvatele v zemích EU-2577 v EUR na jednoho obyvatele roční tempo růstu 1990 2000 2010 2020 2030 90/00 00/10 10/20 20/30 EU-15 19 076 22 565 28 000 34 937 43 494 1,69 2,18 2,24 2,21 ACC 8 663 10 048 14 912 21 787 30 144 1,49 4,03 3,86 3,30 EU-25 17 303 20 502 25 917 32 898 41 479 1,71 2,37 2,41 2,34 ACC – přistupující země Zdroj: EUROSTAT. Generální ředitelství pro hospodářství a finance. PRIMES. ACE.

00/30 2,21 3,73 2,38

Výchozí předpoklady pro hospodářský růst členských států EU-15 a přistupujících zemí rovněž odrážejí dlouhodobý přetrvávající trend strukturálních změn v rozvinutých ekonomikách směřující od primárního a sekundárního sektoru k rozvoji služeb. Předpokládaný vývoj sektorové přidané hodnoty v zemích EU-25 je uveden v tabulce 4-5.

74 75 76 77

Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 12 a 55. Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 9. Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 10. Vyjádřeno ve standardech kupní síly pro přistupující země. 4

Tabulka 4-5: Vývoj přidané hodnoty podle sektorů v zemích EU-25 1990 6 833

2000 8 351

v mld. EUR 2010 2020 10 793 13 730

2030 17 165

90/00 2,03

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 2,60 2,44 2,26

00/30 2,43

2,44 2,08 2,54 1,06 1,62

2,38 1,94 2,57 1,00 1,46

Hrubá přidaná hodnota Průmysl 1 486 1 698 2 168 2 758 3 436 1,34 2,47 Stavebnictví 431 439 532 653 783 0,18 1,93 Služby 4 482 5 709 7 525 9 667 12 210 2,45 2,80 Zemědělství 198 222 247 275 298 1,12 1,09 Energetika 236 283 322 377 437 1,84 1,29 Zdroj: EUROSTAT. Generální ředitelství pro hospodářství a finance. PRIMES. ACE.

2,22 1,83 2,36 0,84 1,47

Přidaná hodnota v sektoru služeb bude v období uvažovaného výhledu růst při tempech nad celkovým průměrem, což povede k pokračujícímu nárůstu jejich podílu na celkové hospodářské činnosti (71,1 % v roce 2030 oproti 68,3 % v roce 2000). Toto navýšení tržního podílu služeb se odehrává na úkor všech ostatních sektorů ekonomiky. Tržní podíl průmyslové činnosti, který roste tempem, jež se nachází mírně pod celkovým průměrem, zaznamená pokles o 1,7 procentních bodů v období tohoto výhledu (konkrétně z 21,7 % v roce 2000 na 20 % v roce 2030). Nejnižší hospodářský růst se předpokládá pro zemědělství (+1,0 % p.a. v letech 2000-2030), přičemž sektor energetiky a stavební sektor by rovněž měly vykázat významný pokles z hlediska tržních podílů, neboť budou do roku 2030 růst pouze o 1,5 % p.a., respektive 1,9 % p.a. Obrázek 4-1: Struktura ekonomiky zemí EU-25, podíl na hrubé přidané hodnotě pro roky 2000 a 2030 Legenda: průmysl služby zemědělství ostatní Zdroj: PRIMES, ACE.

Jak je znázorněno na obrázku 4-1, tak i přes významně rychlejší růst služeb se předpokládá, že přistupující země budou do roku 2030 v rámci svých ekonomik i nadále spoléhat na průmysl a zemědělství ve větší míře než země EU-15. Tato skutečnost zřetelně odráží stávající strukturální rozdíly ekonomik těchto zemí, tedy rozdíly, jež existovaly již v roce 2000, a jedná se přitom o rozdíly, které by podle předpokladů neměly být v plném rozsahu do roku 2030 smazány. Klíčové charakteristiky makroekonomického výhledu jednotlivých zemí jsou stejně jako sektorové prognózy uvedeny v příloze 1.

5

4.2. Výsledky podle základního scénáře78 4.2.1. Hlavní zjištění Vývoj energetického systému zemí EU-25 do roku 2030 podle základních předpokladů zřetelně odráží rozbourání vazby mezi energetickou poptávkou a hospodářským růstem. Tyto trendy se budou naplňovat jak v přistupujících zemích, tak v EU-15. Energetický systém přistupujících zemí je charakterizován modernizací a hospodářskou restrukturalizací znamenající ústup od energeticky náročných činností, zlepšení v oblasti energetické účinnosti a racionálnější využití energie a postupnou realizaci politik zemí EU-15. Obdobně platí, že změny struktury průmyslu, nasycenost poptávky po určitých významných energetických potřebách a politiky, jež budou realizovány podle výchozích předpokladů v zemích EU-15, přispějí k přetrhání vazby mezi spotřebou energií a hospodářským růstem v rozšířené unii 25 zemí. Primární energetické potřeby v zemích EU-25 by podle předpokladů měly v rozmezí let 2000 až 2030 růst o 0,6 % p.a. v porovnání s ročním růstem HDP ve výši 2,4 % p.a. Energetická náročnost (požadavky primární energie na jednotku HDP při tržních směnných kursech) se v rámci energetického systému EU-25 bude zlepšovat tempem 1,7 % p.a. v rozmezí let 2000-2030, což je stejné tempo jako bylo to, které bylo zaznamenáno pro minulé desetiletí (rovněž 1,7 % p.a.). Energetická náročnost dosáhne 109 toe (tuna energetického ekvivalentu ve formě primární energie) na milion EUR v roce 2030 oproti 213 toe potřebných v roce 1990. Jak je však znázorněno na obrázku 4-2, je tempo tohoto zlepšování výrazně rozdílné mezi EU-15 a přistupujícími zeměmi. V návaznosti na výrazné zlepšení energetické náročnosti, k němuž v průběhu uplynulých deseti let docházelo tempem 3,5 % p.a. a jež bylo taženo hospodářskou restrukturalizací zemí střední a východní Evropy, se předpokládá, že v přistupujících zemích dojde k dalšímu zlepšování tohoto tempa, jež značně předčí obdobný průměrný ukazatel v zemích EU25 během předmětného období (+2,6 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030) a dosáhne hodnoty 226 toe na milion EUR v roce 2030 oproti hodnotě 713,8 toe na milion EUR v roce 1990. Zlepšování energetické náročnosti v zemích EU-15 nebude probíhat tak výrazným způsobem a příslušný pokles bude představovat 102 toe na milion EUR v roce 2030 ze 170 toe v roce 2000 (tj. pokles o 1,7 % p.a. v letech 2000 až 2030). Nicméně energetická náročnost pro přistupující země zůstane i v roce 2030 na více než dvojnásobné úrovni oproti zemím EU-15 (zatímco byla 3,8krát vyšší v roce 1990 a 2,9 vyšší v roce 2000)79. Obrázek 4-2: Vývoj energetické náročnosti v EU-25 (v toe na milion EUR) Legenda: ACC - přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

78

Souhrnné výsledky pro země EU-25 a podle jednotlivých zemí je možno nalézt v příloze 2. Pokud by se použily ukazatele HDP vyjádřené ve standardech kupní síly, tak by energetická náročnost pro přistupující země byla zhruba 1,55krát vyšší, než je průměr EU v roce 2000, a v roce 2030 by dosáhla 1,17násobku průměrné hodnoty EU. 79

6

Restrukturalizace v zemích střední a východní Evropy vedla k poklesu emisí CO2 o skvělých 23 % pro oblast přistupujících zemí v rozmezí let 1990-2000, zatímco pokles v oblasti potřeb primárních energií byl v témže období 17 %. Dále platí, že změny v rozdělení paliv, jež probíhaly v uvedeném desetiletí v zemích EU-15, omezily navyšování emisí na 1 % v rozmezí let 1990 až 2000 oproti 10% růstu potřeb primárních energií. Oba tyto vývojové trendy přispěly k poklesu emisí CO2 na úrovni zemí EU-25 o 3,5 % v rozmezí let 1990 až 2000 oproti nárůstu potřeb primárních energií o 6 %. Pokud jde o vývoj po roce 2000, očekává se, že emise CO2 na úrovni zemí EU-25 porostou a jejich navýšení do roku 2030 dosáhne 14 % v porovnání s úrovněmi z roku 1990. Ale růst emisí (o 0,5 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030) zůstane pomalejší než růst potřeb primárních energií (0,6 % p.a.), což s sebou přináší další zlepšení ukazatelů v oblasti uhlíkové náročnosti do roku 2030. Nicméně, jak je zřejmé z obrázku 4-3, vykazuje uhlíková náročnost kontinuální zlepšování pouze do roku 2015, kdežto za touto časovou hranicí dochází opět k jejímu zhoršování. Obrázek 4-3: Indikátory primárních energií v zemích EU-25 (index 1990=100 %), v rozmezí let 1990 až 2030 Legenda: HDP Poptávka po primárních energiích Emise CO2 Zelená křivka: Energetická náročnost Modrá křivka: Uhlíková náročnost Zdroj: PRIMES, ACE.

Tento trend je dosti obdobný pro země EU-15 i pro přistupující země (viz obrázek 4-4). Zatímco příležitosti ke snížení emisí CO2 prostřednictvím přeorientování ze spalování fosilních paliv jsou v tuto chvíli v převážné míře vyčerpány, existuje několik faktorů, jež budou přispívat ke zhoršování ukazatelů uhlíkové náročnosti po roce 2015. Mezi tyto faktory patří: nahrazování jaderných paliv fosilními palivy a zejména uhlím v průběhu odstavování jaderných zdrojů, jež bude vyvoláno postupným ukončováním provozu jaderných elektráren v některých členských státech; relativně pomalým nástupem obnovitelných zdrojů; a významným nárůstem poptávky po dopravě v přistupujících zemích (s velmi omezenými možnostmi pro orientaci na jiné druhy paliva).

7

Obrázek 4-4: Vývoj uhlíkové náročnosti v zemích EU-25 (v tunách CO2 na toe) Legenda: ACC - přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

Rozdíly mezi energetickým systémem EU-15 a energetickým systémem přistupujících zemí zůstávají významné, jak je možno vidět z porovnání úrovní klíčových indikátorů energetického systému vztažených na jednoho obyvatele, zejména HDP, hrubé domácí spotřeby a emisí CO2 (viz obrázek 4-5). Do roku 2030 zůstane HDP na jednoho obyvatele v zemích EU-15 přibližně o 45 % vyšší než v přistupujících zemích80 oproti situaci v roce 2000, kdy tento rozdíl činil 125 %. Z toho plyne, že i přes významná zlepšení, k nimž dojde v ekonomikách přistupujících zemí, nebude do roku 2030 dosaženo plného přiblížení k úrovni zemí EU-15. Obrázek 4-5: Přibližování v EU25 (uvedeny jsou poměry zemí v EU-15 k přistupujícím zemím) Legenda: Hrubá domácí spotřeba na obyvatele CO2 na obyvatele HDP na obyvatele Zdroj: PRIMES, ACE.

Na druhé straně je přibližování z hlediska energie spotřebované na jednoho obyvatele zřetelnější a z grafu je zřejmé, že občané EU-15 budou v roce 2030 spotřebovávat zhruba o 23 % více energie než občané v přistupujících zemích (zatímco v roce 2000 činil tento rozdíl 45 %). Vyšší uhlíková náročnost energetických systémů přistupujících zemí oproti zemím EU-15 se projevuje v emisích CO2 vztažených na jednoho obyvatele. Předpokládá se, že do roku 2030 dojde k tomu, že tyto emise vztažené na jednoho obyvatele budou v EU o 1 % nižší než v přistupujících zemích, přestože mají země EU-15 mnohem vyšší spotřebu energie na jednoho obyvatele. V roce 2000 byly emise CO2 na jednoho obyvatele v zemích EU-15 stále ještě o 11 % vyšší v porovnání s přistupujícími zeměmi.

80

HDP na hlavu pro přistupující země je vyjádřen z hlediska standardů kupní síly. 8

4.2.2. Potřeby primárních energií Předpokládá se, že celková domácí výroba primární energie v zemích EU-25 bude v průběhu zkoumaného období kontinuálně klesat (o 1 % p.a. v letech 2000 až 2030). Jak je znázorněno v tabulce 4-6, je tento pokles výraznější v oblasti produkce fosilních paliv, zatímco podle předpokladů dochází k růstu obnovitelných forem energie v průběhu zkoumaného období. Domácí produkce pevných paliv zaznamená v rozmezí let 2000 až 2030 pokles o zhruba 50 % (54 % v případě černého uhlí a 43 % v případě hnědého uhlí), na jehož pozadí bude stát rostoucí konkurenceschopnost dováženého uhlí a zemního plynu. Produkce surové ropy a zemního plynu rovněž projde významným poklesem (do roku 2030 se bude jednat o pokles ve výši 47 % v případě ropy a 40 % v případě plynu v porovnání s výsledky roku 2000) kvůli vyčerpání zásob, jež se těží v současné době, a omezeným možnostem těžby nových finančně náročnějších zásob ve světě s relativně nižší úrovní cen energií. Tabulka 4-6: Primární produkce paliv v zemích EU-25 1990 Pevná paliva 350,9 Černé uhlí 212,7 Hnědé uhlí 138,3 Kapalná paliva 120,4 Zemní plyn 139,6 197,1 Jaderná energetika 70,5 Obnovitelné en. zdroje Celkem 878 současná EU 708 170 přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

v milionech toe 2000 2010 2020 203,1 152,3 124,1 120,2 81,4 64,4 82,9 70,9 59,7 164,1 131,5 102,0 196,7 196,9 147,6 237,8 245,4 213,7

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 -2,8 -2,0 -2,0 -3,8 -2,3 -1,6 -1,5 -1,7 -2,4 -2,2 -2,5 -1,6 0,0 -2,8 -2,3 0,3 -1,4 -1,4

2030 101,6 54,7 46,9 86,4 117,1 185,2

90/00 -5,3 -5,5 -5,0 3,1 3,5 1,9

97,2

132,9

151,5

169,6

3,3

3,2

1,3

1,1

1,9

899 761 138

859 743 116

739 635 103

660 573 87

0,2 0,7 -2,1

-0,5 -0,2 -1,7

-1,5 -1,6 -1,1

-1,1 -1,0 -1,7

-1,0 -0,9 -1,5

00/30 -2,3 -2,6 -1,9 -2,1 -1,7 -0,8

Předpokládá se, že v oblasti jaderné energetiky dojde k omezenému růstu do roku 2010. Poté je pravděpodobné, že bude odstartován silný pokles (v roce 2030 by se mělo jednat o 22 % nižší výkon než v roce 2000), jakožto důsledek uzavření nebezpečných jaderných elektráren v některých přistupujících zemích a postupného ukončení jaderné energetické politiky, o kterém bylo rozhodnuto v některých členských státech EU-15. V jiných zemích nebude vyřazování jaderných elektráren na konci jejich životnosti vždy kompenzováno novými investičními projekty do jaderné energetiky. Pokud jde o využití obnovitelných forem energie v energetickém systému zemí EU-25, jsou klíčovými ukazateli opatření v oblasti příslušné politiky a technický pokrok v souvislosti s předpokládaným výrazným nástupem (zvýšení o 74 % v rozmezí let 2000 až 2030). Po roce 2020 budou obnovitelné formy energie druhým nejvýznamnějším domácím energetickým zdrojem (po jaderné energii) v energetickém systému zemí EU-25. Je zajímavé poznamenat, že domácí produkce bude klesat mnohem rychleji v přistupujících zemích (ročním tempem o 1,5 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030) oproti zemím EU-15 (kde tento 9

pokles dosahuje 0,9 % p.a.), což je výsledek, který je pevně svázán s dominantním postavením tuhých paliv jako domácího energetického zdroje v energetických systémech přistupujících zemí v minulosti. V roce 2030 budou přistupující země představovat zhruba 13,2 % domácí produkce primárních energií v EU-25 oproti podílu 15,3 % dosaženému v roce 2000. Poptávka po primárních energiích v zemích EU-25 vzrostla v rozmezí let 1990 až 2000 o přibližně 6 %, přičemž příslušné tendence v zemích EU-15 (nárůst o 10 %) a přistupujících zemích (pokles o 17 %) byly zcela rozdílné. V přistupujících zemích vedly takové faktory jako pokles hospodářské činnosti v zemích střední a východní Evropy, masivní uzavírání starých energeticky neefektivních továren a rostoucí ceny energií, které se rychlým tempem přibližovaly světovým úrovním cen na trhu s energiemi, k rychlému poklesu potřeb primárních energií, k němuž došlo v 90. letech. Je důležité poznamenat, že před rokem 1990 byly země střední a východní Evropy charakterizovány nejvyšší energetickou náročností na světě hned za bývalým Sovětským svazem. Tato situace vyplývala z průmyslové struktury založené na energeticky náročných průmyslových provozech (ocelářství, výroba cementu, chemický průmysl), jež využívaly energii neefektivním způsobem), a velmi nízkých cen energií, jelikož energetická spotřeba byla v převážné míře zajišťována z bývalého Sovětského svazu za ceny obvykle značně pod úrovní světových tržních cen. Tabulka 4-7: Poptávka po primárních energiích v zemích EU-25.

Pevná paliva Kapalná paliva Zemní plyn Jaderná energetika Obnovitelné en. zdroje Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 431 599 259 197 70 1 558 1 321 238

v milionech toe 2000 2010 2020 303 243 252 634 655 678 376 510 598 238 245 214 97 133 152 1 650 1 788 1 895 1 453 1 576 1 657 198 213 238

2030 296 685 630 185 170 1 968 1 719 249

90/00 -3,5 0,6 3,8 1,9 3,3 0,6 1,0 -1,8

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 -2,2 0,4 1,6 0,3 0,3 0,1 3,1 1,6 0,5 0,3 -1,4 -1,4 3,2 1,3 1,1 0,8 0,6 0,4 0,8 0,5 0,4 0,7 1,1 0,5

00/30 -0,1 0,3 1,7 -0,8 1,9 0,6 0,6 0,8

Přistupující země v roce 2000 představovaly zhruba 12 % potřeb primárních energií v EU-25 (oproti 15% podílu v roce 1990), což je zajímavý ukazatel, vezmeme-li v úvahu, že podíl obyvatelstva byl 16,5 % a podíl HDP 4,4 %, a tento ukazatel zřetelně odráží velkou neefektivitu, která stále ještě přetrvávala v energetickém systému přistupujících zemí. V rámci základního scénáře se předpokládá, že poptávka po primárních energiích zaznamená nárůst o 19,3 % v rozmezí let 2000 až 2030 (viz tabulka 4-7), přičemž energetické potřeby budou růst o něco rychleji v přistupujících zemích (o 26 %) oproti růstu v zemích EU-15 (o 18,4 %). Do roku 2030 se předpokládá, že poptávka po primárních energiích v přistupujících zemích dosáhne 12,6 % celkových energetických potřeb v zemích EU-25. Vývoji potřeb v oblasti primárních energií i nadále dominují převažující trendy v energetickém systému EU-15 ve zkoumaném období. Zemní plyn a obnovitelné zdroje energií by podle předpokladů měly zůstat nejrychleji rostoucími kategoriemi paliv v energetickém systému EU-25 (jako tomu bylo i v předchozím desetiletí) a jejich růst bude třikrát rychlejší než růst celkových energetických potřeb v průběhu předmětného 10

období (+1,7 % p.a. v případě zemního plynu; +1,9 % p.a. v případě obnovitelných zdrojů). Poptávka po primárních energiích v oblasti kapalných paliv vykazuje mírný růst v předmětném období (tempem +0,3 % p.a.), který však je značně podprůměrnou hodnotou růstu. Předpokládá se, že u pevných paliv po silném poklesu, k němuž dojde do roku 2010, nastane opět určité zotavení jejich tržního podílu v rámci energetického systému EU-25 po roce 2015 jakožto určitý důsledek zvyšující se konkurenceschopnosti dováženého uhlí a též kvůli trvalému odstavování jaderných elektráren. Předpokládá se, že kolem roku 2030 bude poptávka po primárních energiích v oblasti pevných paliv na úrovni blízké té, která platila v roce 2000. Pokud jde o nové energetické zdroje, jako např. vodík a methanol, předpokládá se, že by v horizontu do roku 2030 představovaly významnou část v energetickém systému zemí EU-25. Podle výchozích předpokladů by energetický systém zemí EU-25 měl ve stále větší míře záviset na pevných palivech, přestože v průběhu let dojde k významným změnám ve směsi palivového koše (viz obrázek 4-6). Po podstatném poklesu, k němuž došlo v průběhu posledního desetiletí (z 27,6 % potřeb primárních energií v roce 1990 na 18,3 % v roce 2000), se u podílu pevných paliv předpokládá další pokles do roku 2015 (kdy bude jejich podíl představovat 12,3 % potřeb primárních energií) a po této fázi dojde opět k zotavení jejich tržního podílu (15 % v roce 2030). Rovněž v souvislosti s kapalnými palivy se předpokládá, že u nich dojde k mírnému poklesu, přičemž jejich tržní podíl dosáhne v roce 2030 hodnoty 34,8 % oproti hodnotě 38,4 % zaznamenané v roce 2000. Na druhé straně bude zemní plyn charakterizovaný svým rychlým nástupem jak na straně nabídky, tak na straně poptávky, v roce 2030 představovat 32 % potřeb primárních energií (což je nárůst o 9,2 procentuálních bodů v porovnání s úrovněmi roku 2000). Celkově se v tomto základním výchozím případě předpokládá, že podíl pevných paliv dosáhne 81,8 % poptávky po primárních energiích v energetickém systému zemí EU-25 v roce 2030 oproti podílu 79,6 % v roce 2000. Obrázek 4-6: Struktura poptávky po primárních energiích v zemích EU-25. Legenda: Jaderná energetika Pevná paliva Kapalná paliva Zemní plyn Obnovitelné zdroje energie Zdroj: PRIMES, ACE.

Pokud jde o jiná než pevná paliva, tak jaderná energie představuje 9,4 % poptávky po primárních energiích v roce 2030 (oproti hodnotě 14,4 % v roce 2000). Podíl obnovitelných zdrojů se zvýší jen mírně z 5,9 % poptávky po primárních energiích v roce 2000, aby dosáhl 8,6 % v roce 2030, a 11

to přes značný nárůst zdrojů obnovitelných energií (včetně využití odpadu) vyjádřený v procentuálním podílu (+74 % v letech 2000 až 2030). Vliv rostoucí poptávky po primárních energiích v oblasti pevných paliv ve spojení s klesající primární produkcí vedou k významnému nárůstu dovozní závislosti pro energetický systém EU25 z 47,1 % v roce 2000 až na 67,5 % v roce 2030 (viz tabulka 4-8), což je zvýšení o více než 20 procentuálních bodů. V roce 2030 bude více než 88 % potřeb primárních energií v oblasti ropy bez započtení požadavků na mořské zásobníky zajišťováno dovozy, zatímco v roce 2000 to bylo 76,5 %. Předpokládá se, že dovozy ropy budou dále pokračovat a budou tvořeny v převážné míře surovou ropou, jelikož čisté dovozy ropných produktů zůstanou okrajovou záležitostí. Dále se předpokládá, že dojde k prudkému zvýšení vnější závislosti EU-25 z hlediska zemního plynu, přičemž podíl dovozů v této oblasti dosáhne v roce 2030 hodnoty 81,4 % oproti podílu 49,5 % v roce 2000. Pokud jde o pevná paliva, tak i přes předpokládaný významný nárůst dovozní závislosti, se kterým se rovněž počítá ve výchozích předpokladech, zůstane tato závislost na nižších úrovních v porovnání s ropou a plynem a v roce 2030 bude představovat 65,7 % oproti hodnotě 30,1 % v roce 2000. Předpokládá se, že energetické systémy zemí EU-15 i přistupujících zemí dosáhnou v dlouhodobém horizontu obdobných úrovní dovozní závislosti (67,8 %, respektive 65,2 % v roce 2030). Tomu tak bude i navzdory mnohem lepší současné pozici v případě přistupujících zemí, kdy v roce 2000 jejich dovozní závislost dosahovala 30 % oproti hodnotě 49 % v zemích EU-15. Rychleji rostoucí energetické potřeby v přistupujících zemích spolu s prudkým poklesem domácí produkce pevných paliv jsou hlavními důvody tohoto vývoje. Rostoucí závislost energetického systému zemí EU-25 na dovozech energií (více než dvě třetiny potřeb primárních energií v roce 2030) vede k významným obavám ohledně zabezpečení dodávek z dlouhodobého hlediska. To platí zejména v případě zemního plynu vzhledem k rostoucí závislosti na dovozech plynu od omezeného počtu dodavatelů a potřebě dálkové dopravní infrastruktury, jakož i vzhledem k rostoucí poptávce po zemním plynu v jiných regionech světa, jako např. v Asii. Pokud jde o ropný trh, jsou dodávky ve stále větší míře soustředěny ze zemí Středního Východu, zatímco těžba ropy ze Severního moře klesá. Na druhé straně zůstává světový trh s uhlím poměrně diverzifikovaný a zásob je relativně velké množství (viz též část I). Tabulka 4-8: Dovozní závislost v zemích EU-25. %

Pevná paliva Kapalná paliva Zemní plyn Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 17,4 80,9 47,6 44,8 47,6 28,6

2000 30,1 76,5 49,5 47,1 49,4 29,9

2010 37,4 81,4 61,4 53,3 54,3 45,7

12

2020 50,8 86,1 75,3 62,1 62,9 56,7

2030 65,7 88,5 81,4 67,5 67,8 65,2

4.2.3. Výhledy poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby Sektory představující konečnou poptávku prošly výraznými změnami, jak v zemích EU-15, tak v přistupujících zemích v průběhu posledního desetiletí. V zemích EU-15 se změny v 90. letech minulého století týkaly převážně přesunů k méně energeticky náročným výrobním průmyslovým činnostem a službám, vyšší životní úrovně související s běžným vlastnictvím osobních automobilů a domácích spotřebičů, zvyšování úrovní komfortu v oblasti prostorového vytápění a chlazení, což vedlo ke změně struktury palivového koše od pevných a kapalných paliv k využití plynu a elektřiny. Pokud jde o přistupující země, tak restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy v rozmezí let 1990 až 2000, včetně hromadného uzavírání starých energeticky neefektivních výrobních provozů a prudce rostoucích cen energií spolu s přizpůsobením cen energií světovým tržním úrovním, představují vysvětlení změn na straně poptávky. V rozmezí let 1990 až 2000 došlo u poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 k nárůstu o 6 %, přičemž nárůst v zemích EU-15 dosáhl 11 % a poptávka po energiích v přistupujících zemích poklesla o 21,5 %. Podle výchozích předpokladů by faktory, jež převažovaly v průběhu uplynulých deseti let v zemích EU-15, měly i nadále přetrvávat do budoucna, zatímco je rovněž pravděpodobné, že jejich význam pro přistupující země dále vzroste s tím, jak bude restrukturalizace v zemích střední a východní Evropy pokračovat a jak bude docházet ke zlepšení hospodářských podmínek, což bude dále posilováno procesem přibližování hospodářské výkonnosti. Předpokládá se, že v rozmezí let 2000 až 2030 dojde u poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 k nárůstu o 29,3 %, což je značně nad předpokládaným nárůstem potřeb primárních energií (19,3 %). Tento rozdíl odráží významné zlepšení účinnosti, k němuž dojde v oblasti výroby elektřiny podle výchozích předpokladů. Celkový růst poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby je v zemích EU-15 a v přistupujících zemích poměrně obdobný (28,5 %, respektive 34 % v rozmezí let 2000 až 2030), ačkoliv zde existují významné rozdíly z hlediska modelů růstu (viz tabulka 4-9). Z tohoto důvodu platí, že i když se předpokládá nárůst poptávky v zemích EU-15 se špičkou v příštím desetiletí a následným zpomalením, měla by poptávka po energiích v přistupujících zemích vykazovat ještě silnější nárůst v rozmezí let 2010 až 2020, a poté by mělo dojít v dlouhodobém horizontu k jejímu zpomalení. Mezi hlavními faktory, jež stojí na pozadí těchto rozdílných modelů růstu, je třeba zmínit: otázky související s rozdílným hospodářským vývojem mezi zeměmi EU-15 a přistupujícími zeměmi; další zvyšování účinnosti energetických systémů v zemích střední a východní Evropy a pravděpodobný rychlejší vývoj saturačních efektů pro řadu energetických využití po roce 2010 v zemích EU-15. Tabulka 4-9: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 podle sektorů. Průmysl Domácí spotřeba Terciární sféra Domácnosti Doprava Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 328,4 412,2 144,8 267,4 273,6 1 014 859 155

v milionech toe 2000 2010 2020 310,2 338,1 364,8 433,3 482,3 522,7 154,3 173,7 193,9 279,1 308,6 328,9 333,1 388,6 428,5 1 077 1 209 1 316 955 1 077 1 165 121 132 151

13

2030 385,5 556,4 217,8 338,6 449,8 1 392 1 229 163

90/00 -0,6 0,5 0,6 0,4 2,0 0,6 1,1 -2,4

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 0,9 0,8 0,6 1,1 0,8 0,6 1,2 1,1 1,2 1,0 0,6 0,3 1,6 1,0 0,5 1,2 0,9 0,6 1,2 0,8 0,5 0,9 1,3 0,7

00/30 0,7 0,8 1,2 0,6 1,0 0,9 0,8 1,0

4.2.3.1. Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby podle sektorů Vývoj energetické poptávky po jednotlivých sektorech pro energetický systém zemí EU-25 je znázorněn v tabulce 4-9. V rozmezí let 1990 až 2000 vedly strukturální změny v průmyslových sektorech zemí EU-15 spolu s dopady průmyslové restrukturalizace v zemích střední a východní Evropy k poklesu energetické poptávky v průmyslu o 6 %. Ve stejném období došlo ke zvýšení přidané hodnoty v průmyslu o 14 %, což s sebou přineslo zlepšování energetické náročnosti v tomto sektoru tempem 1,9 % p.a. Předpokládá se, že v období let 2000-2030 energetická poptávka v průmyslu zemí EU-25 vzroste o 24,3 % a bude tažená vyšším hospodářským růstem (v rozmezí let 2000 až 2030 dojde k více než zdvojnásobení sektorové přidané hodnoty). Nicméně zlepšování energetické náročnosti zůstane stále významným faktorem v tomto uvažovaném období (s ročním tempem 1,6 % p.a.) a bude motivováno strukturálními změnami spočívajícími v přechodu k energeticky méně náročným výrobním procesům a též využitím možností pro úsporu energií; k tomuto vývoji budou rovněž přispívat změny v rozdělení paliv ve prospěch těch paliv, jež umožňují vyšší energetickou účinnost při použití. Energetická poptávka v terciárním sektoru vykázala v minulém desetiletí určitý omezený růst (ve výši 0,6 % p.a.). Nicméně energetická poptávka v tomto sektoru rostla mnohem pomaleji, než bylo tempo hospodářského růstu, jež dosahovalo výše 2,4 % p.a. v letech 1990 až 2000 a bylo motivováno především strukturálními přesuny v zemích EU-15 a v určité menší míře též hospodářskou restrukturalizací v přistupujících zemích. V základním scénáři se předpokládá, že poptávka po energiích v terciárním sektoru bude pokračovat v růstu poměrně rovnoměrným tempem po celou dobu zkoumaného období (tj. +1,2 % p.a. v letech 2000 až 2030), zatímco očekávané pokračování restrukturalizace ekonomiky zemí EU-25 směrem ke službám vede k hospodářskému růstu tempem 2,5 % p.a. Zlepšení81 energetické náročnosti v tomto sektoru (spotřeba energií na jednotku přidané hodnoty) by podle předpokladů mělo dosáhnout v rozmezí let 2000 až 2030 tempa 1,3 % p.a. (oproti 1,7 % p.a. v letech 1990 až 2000), ale při zpomalujícím se tempu v průběhu zkoumaného období. Bytový sektor zemí EU-25 rovněž vykázal omezený růst z hlediska energetické poptávky (+0,4 % p.a.) v rozmezí let 1990 až 2000. Restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy (jež obnáší racionálnější využití energie v souvislosti s rostoucími cenami energií), technologická zlepšení (jak v oblasti budov, tak pokud jde o zařízení), změny v rozdělení paliv a saturační efekty v mnoha oblastech konečného využití pro země EU-15 představují některé z důvodů omezeného růstu energetických potřeb domácností. Předpokládá se, že v období do roku 2010 energetická poptávka v domácnostech poroste tempem 1 % p.a., ale poté dojde k poklesu ve výši 0,6 % p.a. v rozmezí let 2010-2020 a 0,3 % p.a. v letech 2020 až 2030. Následné zlepšení energetické náročnosti (viz text poznámky pod čarou 81) v bytovém sektoru dosáhne v rozmezí let 2000 až 2030 tempa -1,6 % p.a. oproti hodnotě -1,5 % p.a. zaznamenané v posledním desetiletí. Dopravní sektor vykazoval nejvyšší růst poptávky v rozmezí let 1990 až 2000 (+2.0 % p.a.) a představoval zhruba 95 % celkového nárůstu poptávky po energiích v oblasti konečné spotřeby v zemích EU-25. Po silném poklesu energetických potřeb v průmyslu ve stejném desetiletí se dopravní sektor (bez započtení mořských zásobníků) stal do roku 2000 největším sektorem na straně poptávky – kde jeho podíl představoval 31 % poptávky po energiích v oblasti konečné spotřeby oproti hodnotě 27 % dosažené v roce 1990. Předpokládá se, že dominantní role dopravního sektoru v růstu poptávky po energiích v oblasti konečné spotřeby bude i nadále 81

Energetická náročnost v domácnostech se počítá za použití příjmu na jednoho obyvatele jakožto jmenovatele.

14

pokračovat za výchozích předpokladů základního scénáře. Až v dlouhodobém horizontu povede společný efekt rozlomení vazby dopravních činností a hospodářského růstu (zejména v souvislosti s osobní dopravou v EU-15) a technického pokroku ke zpomalení růstu poptávky po dopravních službách. Dopravní sektor však zůstává druhým sektorem s nejrychleji rostoucí poptávkou ve zkoumaném období (kdy se předpokládá nárůst 35 % v období let 2000 až 2030 ve srovnání s růstem 24,3 % v průmyslu, 41,2 % v terciárním sektoru a 21,3 % v bytovém sektoru). Očekává se, že doprava v zemích EU-25 bude představovat téměř jednu třetinu poptávky po energiích v oblasti konečné spotřeby v roce 2030. 4.2.3.2. Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby podle paliv Struktura poptávky v energetickém systému zemí EU-25 prošla v průběhu uplynulých deseti let významnými změnami z hlediska rozdělení paliv v důsledku přesunů směrem k využití účinnějších forem energie. Poptávka po pevných palivech zaznamenala v rozmezí let 1990 až 2000 pokles o více než 50 %, zatímco po kapalných palivech byl růst poptávky (tempem 0,8 % p.a.) výrazně nižší, než tomu bylo v případě růstu u dopravního sektoru (2,0 % p.a.), z čehož plyne, že došlo k poklesu ve spotřebě ropy ve všech ostatních sektorech na straně poptávky. Zemní plyn (rostoucí tempem 2,4 % p.a. – což je čtyřnásobek průměrné hodnoty) a elektřina (růst tempem 1,8 % p.a.) zaznamenaly výrazné navýšení na straně poptávky v průběhu uplynulých deseti let a přispěly k dalšímu nahrazování pevných a kapalných paliv. Poptávka po biomase a odpadu jakožto palivech rovněž zaznamenala nárůst při nadprůměrných tempech, i když stále představovala dosti malou část konečných energetických potřeb v roce 2000; u poptávky po dálkovém teple a tepelné energii z parních rozvodů došlo k významnému poklesu v uplynulém desetiletí, což je silně ovlivněno restrukturalizací probíhající v zemích střední a východní Evropy. Podle základních předpokladů by tyto trendy měly v souladu s očekáváním přetrvávat i v budoucím vývoji poptávky po energii v oblasti konečné spotřeby v zemích EU-25 (viz tabulka 4-10). Předpokládá se, že kapalná paliva zůstanou hlavním energetickým nosičem v sektorech s největší poptávkou po energiích v zemích EU-25 po zkoumané období, budou však růst tempem, jež bude značně pod průměrnou hodnotou růstu, a tudíž u nich bude docházet ke konstantnímu ztrácení tržního podílu. Předpokládá se, že do roku 2030 bude zhruba 80 % poptávky po kapalných palivech pocházet z dopravního sektoru oproti 70 % v roce 2000. U pevných paliv dojde v průběhu zkoumaného období k poklesu poptávky a do roku 2030 se tato paliva stanou zastaralou formou energie v oblasti konečného využití; zatímco poptávka po biomase i přes nárůst do roku 2010 pak začne klesat především z důvodu poklesu počtu venkovských domácností. Naproti tomu poptávka po odpadu jakožto zdroji energie v průběhu zkoumaného období vzroste prostřednictvím jeho zrychlujícího se využívání v aplikacích přímého vytápění a ohřevu v průmyslu. Poptávka po elektřině by podle předpokladů měla vykazovat v průběhu zkoumaného období nejvyšší nárůst (tempem 1,6 % p.a. v letech 2000 až 2030), zatímco růst poptávky po zemním plynu (1,1 % p.a. v letech 2000 až 2030) bude klesat v dlouhodobém horizontu kvůli omezením v oblasti infrastruktury, ale též kvůli technologickým faktorům. Využívání kogeneračních možností vede k významnému růstu poptávky po tepelné energii z parních rozvodů (+1,4 % p.a.) v průběhu výhledového období. Inovační zdroje konečné energie, jako jsou např. vodík a ethanol, nebudou podle základních předpokladů tolik růst především z důvodu vysokých nákladů. V neposlední řadě je třeba zmínit, že další obnovitelné energetické zdroje, jako je například sluneční energie používaná v ohřívačích vody, budou růst poměrně rychlým tempem (5,7 % p.a. v letech 2000 až 2030), ale ve vyjádření jejich podílu na celkové konečné spotřebě zůstanou stále relativně nevýznamné. 15

Tabulka 4-10: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 podle paliv. 1990 120,7 427,5 195,1 60,5 176,6 0,0

Pevná paliva Kapalná paliva Plynná paliva Pára Elektřina Nová paliva (vodík, atd.) Biomasa 27,3 Odpad 6,0 0,5 Jiné obnovitelné zdroje Celkem 1 014 Zdroj: PRIMES, ACE.

v milionech toe 2000 2010 2020 56,7 41,7 33,6 465,0 503,7 538,7 246,2 299,2 324,7 55,6 64,6 74,3 211,3 253,6 297,7 0,0 0,3 1,0

2030 29,0 554,9 341,3 83,5 337,1 1,4

90/00 -7,3 0,8 2,4 -0,8 1,8 -

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 -3,0 -2,1 -1,5 0,8 0,7 0,3 2,0 0,8 0,5 1,5 1,4 1,2 1,8 1,6 1,3 13,5 3,3

33,7 7,5 0,8

35,4 8,7 2,0

33,7 9,2 3,2

31,2 9,4 4,0

2,1 2,2 4,6

0,5 1,5 10,0

-0,5 0,6 4,9

-0,8 0,2 2,4

-0,3 0,8 5,7

1 077

1 209

1 316

1 392

0,6

1,2

0,9

0,6

0,9

00/30 -2,2 0,6 1,1 1,4 1,6 -

Změny, jimiž prochází rozdělení paliv v sektorech s konečnou poptávkou podle výchozích předpokladů, jsou znázorněny na obrázku 4-7. Do roku 2030 budou pevná paliva představovat 2,1 % energetických potřeb na straně poptávky oproti podílu 5,3 % v roce 2000 a 11,9 % v roce 1990. U ropy se rovněž předpokládá, že dojde k poklesu tržního podílu mírně pod úroveň 40 % v roce 2030 z hodnoty 43,2 % v roce 2000. Podíl plynu vzroste na 24,5 % do roku 2030, zatímco podíl energie získávané z parních rozvodů dosáhne po silném poklesu v uplynulém desetiletí v roce 2030 zhruba 6 % díky rostoucímu využití páry z kogeneračních jednotek. Nejdůležitější změnou je nárůst podílu elektřiny o 4,6 procentních bodů, i když bude i v roce 2030 představovat méně než čtvrtinu konečné energetické poptávky. Předpokládaný růst poptávky po elektřině (o 1,6 % p.a.) je možno považovat za poněkud skromný vzhledem k tomu, že z historického hlediska rostlo využití elektřiny vždy tempem vyšším, než byl růst HDP. Saturační efekty, technický pokrok a využití možností energetických úspor jsou však hlavními důvody, jež omezují růst poptávky po elektřině v rámci základního scénáře. Obrázek 4-7: Struktura poptávky po energii ze strany konečné spotřeby v zemích EU-25 podle paliv Legenda: Pevná paliva Kapalná paliva Plynná paliva Pára Elektřina Jiná paliva Zdroj: PRIMES, ACE.

16

Tabulka 4-11: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby podle paliv v průmyslu pro země EU-25.

Pevná paliva Kapalná paliva Plynná paliva Biomasa-odpad Pára Elektřina Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 70,5 50,2 82,4 10,1 34,1 78,1 328,4 262,2 66,1

v milionech toe 2000 2010 2020 44,3 36,8 31,6 40,3 37,6 35,5 92,6 108,1 117,4 12,1 14,9 16,3 29,5 36,3 43,6 88,5 104,5 120,5 310,2 338,1 364,8 268,7 299,4 325,3 41,5 38,7 39,6

2030 28,0 34,3 125,8 16,4 48,2 132,8 385,5 344,6 40,9

90/00 -4,5 -2,2 1,2 1,9 -1,4 1,3 -0,6 0,2 -4,5

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 -1,8 -1,5 -1,2 -0,7 -0,6 -0,3 1,6 0,8 0,7 2,1 0,9 0,1 2,1 1,9 1,0 1,7 1,4 1,0 0,9 0,8 0,6 1,1 0,8 0,6 -0,7 0,2 0,3

00/30 -1,5 -0,5 1,0 1,0 1,7 1,4 0,7 0,8 -0,1

4.2.3.3. Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v průmyslu Uplynulé desetiletí bylo charakterizováno velkými změnami v průmyslovém sektoru, jak v zemích EU-15, tak v přistupujících zemích. Rostoucí globalizace světové ekonomiky v průběhu 90. let a pokročilá úroveň hospodářské integrace uvnitř EU-15 byly velmi důležitými faktory, jež měly vliv na vývoj průmyslového sektoru v uplynulém desetiletí. Tyto změny zahrnovaly strukturální přesuny z energeticky náročných výrobních procesů směrem k činnostem s vysokou přidanou hodnotou, jakož i rozsáhlou obnovu zařízení, jež rovněž obnášela změny v rozdělení paliv ve prospěch účinnějších druhů paliva. Co se týče přistupujících zemí, je třeba zmínit, že restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy v uplynulém desetiletí byla hlavním motorem pro změny zaznamenané v jejich průmyslových sektorech. Hospodářská restrukturalizace v sobě obsahovala modernizaci průmyslových procesů a přesun k činnostem s vyšší přidanou hodnotou, přičemž tento vývoj byl podporován privatizací státem vlastněných podniků a rozsáhlými zahraničními investicemi, jakož i významnými zlepšeními z hlediska efektivity průmyslových provozů. Je důležité poznamenat, že před restrukturalizací zemí střední a východní Evropy hrál v jejich energetickém systému převažující roli těžký průmysl a díky tomu byl tento systém energeticky extrémně náročný. Poptávka po energii v průmyslových sektorech v průběhu uplynulého desetiletí poklesla o 6 % na úrovni EU-25, přičemž zlepšení ukazatelů energetické náročnosti (energie spotřebovaná na jednotku přidané hodnoty) dosahovalo tempa 1,9 % p.a. Průmyslová poptávka po energii v zemích EU-15 vykázala určitý omezený růst v rozmezí let 1990 až 2000 (o 2,5 %), přičemž energetická náročnost se zlepšovala tempem 1,1 % p.a. Restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy však vedla k výraznému poklesu energetických potřeb v průmyslu přistupujících zemí (o více než 37 % v rozmezí let 1990-2000), což zřetelně odráží výrazně nízkou účinnost využití energií, jež převažovala v minulosti. I když zlepšení energetické náročnosti v průmyslu přistupujících zemí dosáhlo úctyhodného tempa 5,7 % p.a., byl tento sektor v roce 2000 stále ještě 2,85krát energeticky náročnější než průmysl zemí EU15 (nicméně v roce 1990 byl dokonce 4,6krát energeticky náročnější). Rozdělení paliv v oblasti průmyslové poptávky bylo též silně ovlivněno změnami, jež se odehrály v 90. letech. Poptávka po pevných palivech v roce 2000 byla omezena na zhruba 63 % poptávky zaznamenané v roce 1990, přičemž značně silný pokles byl rovněž zpozorován ve využití kapalných paliv a rozváděné páry 17

(o 20 %, respektive o 13 %, v rozmezí let 1990-2000). Na druhé straně vedl přesun od energeticky náročných sektorů a ve prospěch efektivnějších paliv k tomu, že došlo k navýšení poptávky po elektřině a plynu (o 13 %, respektive o 12 %, vzhledem k úrovním roku 1990). Rovněž je třeba uvést, že v rozmezí let 1990 až 2000 došlo k významnému nárůstu poptávky po biomase a odpadu pro účely spalování (o 20 %), a to především díky rozšířenému využití těchto materiálů v přistupujících zemích pro účely přímého vytápění a ohřevu (kdy tyto materiály nahrazují pevná paliva). V základním scénáři se předpokládá, že trendy, které převažovaly ve většině průmyslových odvětví v zemích EU-15 v průběhu 90. let, budou pokračovat i během zkoumaného období. Po určitém období radikální průmyslové restrukturalizace v zemích střední a východní Evropy bude velmi pravděpodobné, že přistupující země budou též vykazovat obdobné trendy z hlediska jejich integrace do hospodářských struktur, jež nyní existují v EU-15. Tabulka 4-11 znázorňuje vývoj poptávky po energiích ze strany konečné spotřeby v průmyslových sektorech podle jednotlivých paliv do roku 2030. Předpokládá se, že v oblasti využití pevných paliv dojde k dalšímu poklesu (tempem o 1,5 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030), neboť se budou ve stále větší míře stávat energetickým zdrojem používaným výlučně ve specifických průmyslových procesech, jako jsou například komplexní vysoké pece používané při výrobě železa a oceli nebo systémy pro výrobu cementu. Rovněž se předpokládá, že do roku 2030 dojde k poklesu spotřeby kapalných paliv (tempem o 0,5 % p.a.). To je zvláště typické pro těžké ropné produkty. Přesun v průmyslovém využití ve prospěch zemního plynu by podle předpokladů měl dosáhnout vrcholu v době do roku 2010 a poté by tento trend měl pokračovat až do roku 2030, i když poněkud pomalejším tempem. Obdobné tendence se předpokládají pro poptávku po elektřině. Poptávka po páře z kogeneračních jednotek rovněž vykazuje silné navýšení v průběhu předmětného období, zatímco růst poptávky po biomase a odpadech pro spalování je méně markantní, ale stále ještě významný. Předpokládá se, že celková energetická poptávka v průmyslu poroste v rozmezí let 2000 a 2030 tempem 0,7 % p.a. Poptávka po energii pro průmyslové účely zaznamená významný nárůst v zemích EU-15 (o 0,8 % p.a. v letech 2000 až 2030), ale poněkud poklesne v přistupujících zemích (průměrným tempem o 0,1 % p.a. v letech 2000 až 2030). Nízká efektivita, která v roce 2000 stále převažovala v průmyslových provozech přistupujících zemí, umožní ještě další pokles energetických požadavků v daném sektoru do roku 2010, který bude následován určitým omezeným růstem bez ohledu na rychlý růst průmyslových činností. Průmyslový sektor projde v rozmezí let 2000 až 2030 určitou expanzí probíhající průměrným tempem 3,8 % p.a. v přistupujících zemích oproti 2,4 % p.a. v zemích EU-15. V roce 2030 bude poptávka po energiích v zemích EU-15 představovat 89,5 % celkových energetických potřeb v průmyslových sektorech zemí EU-25 oproti 86,5 % v roce 2000.

18

Obrázek 4-8: Vývoj energetické náročnosti v průmyslu zemí EU-25 (v toe na 1 milion EUR) Legenda: ACC – přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

Celková zlepšení energetické náročnosti v průmyslu na úrovni EU-25 dosáhnou tempa 1,6 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030 (oproti tempu 1,9 % p.a. v letech 1990 až 2000). Předpokládá se, že průmyslový sektor v přistupujících zemích zaznamená významný nárůst zlepšení ukazatelů energetické náročnosti v průběhu zkoumaného období (v tempu 3,2 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030). Jak je však znázorněno na obrázku 4-8, zůstane průmysl zemí EU-15 (pro který se zlepšení energetické náročnosti „omezuje“ na tempo 1,4 % p.a. podle výchozích předpokladů základního scénáře) o 65 % efektivnější v roce 2030, a to částečně díky efektivnějšímu využití energie, ale též díky rozdílné struktuře průmyslového sektoru. 4.2.3.4. Služby a zemědělství Terciární sektor byl nejrychleji rostoucím segmentem ekonomiky v 90. letech v zemích EU-15 i v přistupujících zemích. Sektor služeb byl hlavním motorem tohoto růstu (+2.4 % p.a. v letech 1990 až 2000 na úrovni EU-25), zatímco zemědělství zaznamenalo méně výrazné tempo růstu (+1,1 % p.a.). V roce 2000 dosahoval podíl služeb na ekonomice zemí EU-25 hodnoty 68,4 % (oproti 65,6 % v roce 1990), kdežto podíl zemědělství zaznamenal pokles z hodnoty 2,9 % v roce 1990 na 2,7 % v roce 2000. Nicméně mezi zeměmi EU-15 a přistupujícími zeměmi existují velké rozdíly. Sektor služeb v přistupujících zemích je v poměrně raném stadiu rozvoje a v roce 2000 dosahoval podílu 57,4 % hrubé přidané hodnoty oproti podílu 68,8 %, jehož bylo dosaženo v zemích EU-15. Navíc platí, že jednou z nejvýznamnějších charakteristik terciárního sektoru v přistupujících zemích je skutečnost, že tento terciární sektor je zde charakterizován nízkou spotřebou energie na obyvatele a vysokou energetickou náročností. Po restrukturalizaci v zemích střední a východní Evropy zůstala energetická poptávka v sektoru služeb v přistupujících zemích v rozmezí let 1990 až 2000 na stabilní úrovni, přičemž zlepšování ukazatelů energetické náročnosti probíhalo průměrným tempem přes 2,6 % p.a. V 90. letech dosahovala energetická poptávka v zemědělství silného poklesu tempem 6,9 % p.a. se značným zlepšením v oblasti energetické náročnosti (tempem 7,4 % p.a.). Ve stejném období docházelo ke zvýšení poptávky po energiích v sektoru služeb v zemích EU-15 tempem 1,4 % p.a. (při zlepšování ukazatelů energetické náročnosti o 0,9 % p.a.) a v zemědělství o 1 % p.a. (při zlepšování ukazatelů energetické náročnosti o 0,1 % p.a.).

19

I přes tento významný pokrok, jehož bylo dosaženo za uplynulé desetiletí v přistupujících zemích ve srovnání se zeměmi EU-15, zůstala spotřeba energie na jednotku přidané hodnoty (tj. energetická náročnost) zhruba 3,5krát vyšší v přistupujících zemích než v případě zemí EU-15, a to jak ve službách, tak v zemědělství. Tento proces dokresluje neefektivní využití energií v přistupujících zemích, ale též potenciál pro další zvyšování energetické účinnosti. Na druhé straně zůstala spotřeba energie ve službách vztažená na jednoho obyvatele v přistupujících zemích na výrazně nižší úrovni, než je tomu v zemích EU-15 (188 kgoe na obyvatele oproti 293 kgoe v zemích EU-15). Podle výchozích předpokladů základního scénáře se předpokládá, že sektor služeb zůstane nejrychleji rostoucím segmentem ekonomiky zemí EU-25 v průběhu zkoumaného období (s tempem 2,6 % p.a.). Tento růst bude markantnější v přistupujících zemích (4,0 % p.a.) než v zemích EU-15 (2,5 % p.a.). Předpokládá se, že do roku 2030 budou služby představovat více než 71 % ekonomiky zemí EU-25 (71,5 % v EU-15 a 65,2 % v přistupujících zemích). Hospodářský růst v zemědělství je poměrně omezený (+1,0 % p.a.) a v důsledku toho klesne podíl tohoto sektoru na hrubé přidané hodnotě do roku 2030 na hodnotu 1,7 %. Vývoj poptávky po energiích v terciárním sektoru je shrnut v tabulce 4-12. Předpokládá se, že poptávka v terciárním sektoru v zemích EU-25 poroste tempem 1,2 % p.a. v letech 2000-2030 a bude mít v podstatě obdobný vývoj pro země EU-15 (+1,1 % p.a.) a přistupující země (+1,2 % p.a.). Růst energetických potřeb v terciárním sektoru je tažen vývojem služeb, kde poptávka po energiích roste tempem 1,3 % p.a., kdežto růst poptávky v zemědělství se omezuje na hodnotu 0,5 % p.a. V rozmezí let 2000 až 2030 bude více než 93 % nových požadavků na energie z terciárního sektoru pocházet právě ze služeb. Při přetrvání trendů zaznamenaných v uplynulém desetiletí se předpokládá, že rozdělení paliva v terciárním sektoru projde dalšími změnami ve prospěch využívání účinnějších a „čistších forem energie“. Z tohoto důvodu se předpokládá, že u spotřeby pevných paliv dojde po výrazném poklesu na úrovni blízké 80 % v rozmezí let 1990 až 2000 k dalšímu snižování do roku 2030. Spotřeba ropy by podle předpokladů rovněž měla projít dalším poklesem v rozmezí let 2000-2010, a to tempem 0,7 % p.a. (oproti poklesu rychlostí 1,8 % p.a. v letech 1990 až 2000), ale poté bude vykazovat určitý omezený růst. Předpokládá se, že do roku 2010 poroste energetická poptávka po biomase a odpadu ke spalování, ale poté dojde opět k určitému poklesu v důsledku omezeného růstu v zemědělském využití. Poptávka po zemním plynu v terciárním sektoru poroste tempem 1,0 % p.a. Výraznější růst se předpokládá v případě rozvodů tepla (tempem o 1,5 % p.a.) po nahrazení starých okrskových tepláren pro dálkové vytápění zdokonalenými kogeneračními jednotkami a zlepšení stavu sítí sloužících pro rozvod páry. Poptávka po elektřině by podle předpokladů díky silnému nárůstu elektrických aplikací v oblasti služeb měla růst vysoce nadprůměrnými tempy (+2,0 % p.a.). Do roku 2030 by elektřina měla pokrývat více než 47 % energetických potřeb terciárního sektoru oproti 36 % v roce 2000. Rovněž je třeba zmínit, že v průběhu zkoumaného období dojde k silnému nárůstu poptávky po sluneční energii (tempem 2,9 % p.a. v letech 2000 až 2030), ale z hlediska absolutních ukazatelů zůstane stále ještě relativně nevýznamná.

20

Tabulka 4-12: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v terciárním sektoru pro země EU-25.

Podle sektorů Služby Zemědělství Podle paliv pevná paliva kapalná paliva plynná paliva biomasa-odpad sluneční energie pára elektřina Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990

v milionech toe 2000 2010 2020

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30

2030

90/00

109,8 35,0

125,1 29,2

143,4 30,3

161,8 32,1

184,3 33,5

1,3 -1,8

1,4 0,4

1,2 0,6

1,3 0,4

1,3 0,5

14,4 47,2 28,6 1,5 0,2 9,5 43,3 144,8 115,3 29,5

3,0 39,5 44,4 2,4 0,2 8,6 56,0 154,3 132,7 21,6

1,4 36,7 52,3 2,9 0,4 9,5 70,5 173,7 149,2 24,5

0,6 36,9 55,4 2,8 0,4 11,2 86,5 193,9 165,7 28,1

0,3 37,7 60,3 2,7 0,5 13,5 102,7 217,8 186,6 31,2

-14,4 -1,8 4,5 4,8 2,0 -1,0 2,6 0,6 1,4 -3,1

-7,1 -0,7 1,6 1,7 4,6 1,0 2,3 1,2 1,2 1,3

-8,0 0,1 0,6 -0,4 0,6 1,7 2,1 1,1 1,1 1,4

-6,9 0,2 0,8 -0,4 3,5 1,9 1,7 1,2 1,2 1,0

-7,4 -0,1 1,0 0,3 2,9 1,5 2,0 1,2 1,1 1,2

00/30

Obrázek 4-9: Vývoj energetické náročnosti v terciárním sektoru přistupujících zemí (vyjádřeno jako poměr k EU). Legenda: Služby Zemědělství Zdroj: PRIMES, ACE.

Předpokládá se, že sektory služeb a zemědělství doznají výrazných zlepšení v oblasti energetické náročnosti ve zkoumaném období do roku 2030. Zlepšení ukazatelů energetické náročnosti v oblasti služeb jsou výraznější a dosahují tempa 1,2 % p.a. v letech 2000 až 2030 (oproti hodnotě 1,1 % p.a. v letech 1990 až 2000), kdežto v zemědělství jsou tato zlepšení omezena na tempo 0,5 % p.a. (z hodnoty 2,9 % p.a. v letech 1990 až 2000). Podle očekávání vykazují přistupující země mnohem vyšší zlepšování (+2,5 % p.a. pro terciární sektor jako celek) ve srovnání se zeměmi EU-15 (+1,3 % p.a.). Jak je však zřetelně znázorněno na obrázku 4-9, zůstávají přistupující země energeticky mnohem náročnější než země EU-15. Dále platí, že v rozmezí let 1995 až 2005 dochází ke zhoršení relativní energetické náročnosti sektoru služeb v přistupujících zemích oproti zemím EU-15. Tento vývoj vyplývá ze zvyšujících se standardů komfortu, které více než vyrovnají zlepšení v oblasti účinnosti a produktivity v tomto sektoru. 21

4.2.3.5. Sektor domácností Energetická poptávka v domácnostech je tažena demografickými a ekonomickými faktory, včetně počtu domácností, úrovní příjmů, průměrné velikosti každé domácnosti, počtu osob žijících v průměrné domácnosti, jakož i klimatickými a kulturními podmínkami. V uplynulém desetiletí celkový počet domácností v zemích EU-25 vzrostl o více než 11 %, přestože byl růst počtu obyvatelstva omezen na 2,8 %. Tento proces odráží silný pokles počtu osob na jednu domácnost (z 2,64 osob na domácnost v roce 1990 na 2,44 osob v roce 2000) v návaznosti na zvyšování příjmů na jednoho obyvatele a změny ve věkové struktuře, společenských podmínkách a životních stylech. I přes silný nárůst počtu domácností a zvyšování příjmů v rozmezí let 1990 až 2000 byl růst spotřeby energie v bytovém sektoru omezen na 4,4 %, z čehož plyne rozpojování vazby mezi používáním energie a vývojem výše uvedených faktorů. Navíc se modely růstu poptávky značně odlišovaly mezi zeměmi EU-15 a přistupujícími zeměmi. V zemích EU-15 poptávka po energiích v bytovém sektoru v rozmezí let 1990 až 2000 vzrostla o 7,3 %. Na druhé straně poptávka po energii v bytové sféře zaznamenala v přistupujících zemích pokles o 12,5 % v rozmezí let 1990 až 2000, což bylo silně ovlivněno restrukturalizací ekonomik zemí střední a východní Evropy. Je důležité poznamenat, že rozpojení vazby mezi užíváním energie v domácnostech a úrovní příjmu a počtem domácností bylo v uplynulém desetiletí v zemích EU-15 a v přistupujících zemích taženo různými faktory. Poptávka po energiích v domácnostech v zemích EU-15 vykazuje silné saturační trendy vzhledem k tomu, že domácnosti ve většině členských států již uspokojily většinu svých energetických potřeb pro účely topení, svícení, atd. Jedná se tudíž především o zvyšování využití energie na „luxusnější“ energetické služby, jako jsou například klimatizace a inovační a nákladnější přístroje, které vedou k vyšším požadavkům na energii v daném sektoru. Ke zpomalení růstu poptávky po energiích však dále přispělo i zlepšení efektivity v investičním vybavení domácností (včetně energeticky účinných prvků v budovách a spotřebičích). Oproti tomu přistupující země zůstávají značně vzdáleny od dosažení úrovní zemí EU-15 z hlediska spotřeby energií na hlavu v domácnostech (460 kgoe v roce 2000 neboli zhruba 71 % úrovně v zemích EU-15), ale na druhé straně často využívají energii velmi neefektivním způsobem. Energetická náročnost (vyjádřená jako energie spotřebovaná na jednotku příjmu) byla v roce 2000 pro přistupující země 2,3krát vyšší než v případě EU-15 (což je určité zlepšení, neboť v roce 1990 byla 2,7krát vyšší). Reformy cenového systému energií sehrály v zemích střední a východní Evropy důležitou roli při racionálnějším využívání energií.

22

Tabulka 4-13: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v domácnostech pro země EU-25 (podle paliv).

pevná paliva kapalná paliva plynná paliva biomasa-odpad sluneční energie pára elektřina Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 34,8 61,8 83,0 21,7 0,3 16,9 48,9 267,4 228,1 39,3

v milionech toe 2000 2010 2020 9,1 3,5 1,4 57,4 48,0 45,9 108,1 138,3 151,2 26,6 26,3 24,0 0,5 1,6 2,8 17,5 18,8 19,5 59,8 72,1 84,2 279,1 308,6 328,9 244,7 270,9 284,4 34,4 37,8 44,5

2030 0,6 41,8 154,4 21,6 3,5 21,8 95,0 338,6 291,0 47,6

90/00 -12,5 -0,7 2,7 2,1 6,0 0,3 2,0 0,4 0,7 -1,3

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 -9,2 -8,7 -7,7 -1,8 -0,4 -0,9 2,5 0,9 0,2 -0,1 -0,9 -1,0 11,8 5,7 2,3 0,8 0,3 1,1 1,9 1,6 1,2 1,0 0,6 0,3 1,0 0,5 0,2 0,9 1,7 0,7

00/30 -8,5 -1,1 1,2 -0,7 6,5 0,7 1,6 0,6 0,6 1,1

V základním scénáři se poptávka po energiích v bytovém sektoru zvýší v průběhu zkoumaného období (o 21,3 % v letech 2000-2030), přičemž příslušné zlepšení energetické náročnosti dosáhne tempa 1,6 % p.a. Růst poptávky po energiích v domácnostech EU-15 je omezen na 19 %, kdežto v přistupujících zemích dosáhne v letech 2000 až 2030 38 %. Příslušné zlepšení energetické náročnosti v EU-15 dosáhne tempa 1,6 % p.a. Předpokládá se, že v přistupujících zemích bude zaznamenán ještě příznivější vývoj, neboť by zde zlepšování energetické náročnosti mělo v letech 2000 až 2030 dosáhnout tempa 2,4 % p.a. Nicméně i v roce 2030 zůstane bytový sektor v přistupujících zemích stále ještě mnohem energeticky náročnější než v EU. Využití pevných paliv, ropných produktů a biomasy/odpadů by podle předpokladů mělo v průběhu zkoumaného období výrazně poklesnout (viz tabulka 4-13). Po prudkém poklesu v rozmezí let 1990-2000 se předpokládá, že pevná paliva se stanou zastaralým energetickým zdrojem pro energetické využití v domácnostech do roku 2030. Spotřeba biomasy a odpadu pro účely spalování bude rovněž čelit silným tlakům na pokles, neboť se předpokládá, že počet venkovských domácností v zemích EU-25 v průběhu zkoumaného období zaznamená pokles. Komparativní výhody zemního plynu při vytápění vedou k pokračujícímu nahrazování kapalných paliv, které již bylo zaznamenáno v 90. letech, plynem (v rozmezí let 2000 až 2030 by u kapalných paliv mělo docházet k poklesu tempem 1,1 % p.a., zatímco plyn by měl zaznamenat růst tempem 1,2 % p.a.). Rovněž se předpokládá, že dojde k určitému zvýšení tržního podílu u dálkového rozvodu tepla (tempem 0,7 % p.a.). Sluneční energie vykazuje nejvyšší růst mezi všemi palivy v bytovém sektoru (+6,5 % p.a. v letech 2000 až 2030), ale dokonce i v roce 2030 bude tento energetický zdroj představovat stále ještě zhruba pouze 1 % konečné energetické poptávky v domácnostech. Do roku 2030 bude elektřina představovat 28 % energetických potřeb v domácnostech oproti hodnotě 21,4 % zaznamenané v roce 2000. Další využití elektrických spotřebičů a klimatizačních systémů ruku v ruce s rostoucími příjmy a zlepšujícími se standardy komfortu budou hlavními faktory pro tento výrazný nárůst poptávky po elektřině v průběhu zkoumaného období (tempo růstu 1,6 % p.a.). Tyto změny v rozdělení paliv povedou k účinnějšímu a méně uhlíkově náročnému využití energie v bytovém sektoru, což platí též pro terciární sektor a průmysl. 23

4.2.3.6. Dopravní sektor Výhled pro dopravní sektor má velký význam zejména z toho důvodu, že tento sektor téměř zcela závisí na ropných produktech. Tento stav vytváří dva druhy obav: zabezpečení dodávek ropy s rostoucími potřebami tohoto druhu paliva pro dopravní účely a zvyšování emisí CO2 ve spojení s dlouhodobými problémy v oblasti kongescí, hluku a znečišťování. V uplynulém desetiletí byl dopravní sektor sektorem se zdaleka nejrychleji rostoucí spotřebou energií v zemích EU-25, kdy poptávka po energiích pro účely dopravy rostla tempem více než trojnásobným v porovnání s celkovou poptávkou po energiích v oblasti konečné spotřeby (+2,0 % p.a. v letech 1990 až 2000 v porovnání s hodnotou +0,6 % p.a.). Jak země EU-15, tak přistupující země vykázaly stejná tempa růstu (tj. +2,0 % p.a.), pokud jde o poptávku v dopravě. V přistupujících zemích rostla poptávka po energiích v 90. letech pouze pro dopravní účely, zatímco v celkovém vyjádření poptávka po energiích zaznamenala ve všech ostatních sektorech poptávky pro účely konečné spotřeby pokles. Doprava představovala zhruba 31 % celkové poptávky po konečné energii v zemích EU-25 v roce 2000, což je nárůst v porovnání s hodnotou 27 % zaznamenanou v roce 1990. Odpovídající podíl v zemích EU-15 byl o něco vyšší a rovněž vykazoval rostoucí tendenci (32,4 % v roce 2000, což je navýšení z 29,5 % v roce 1990). V přistupujících zemích představovala doprava pouze 19,7 % poptávky po energii v oblasti konečné spotřeby v roce 2000 (oproti pouhých 12,8 % v roce 1990). V minulosti byl dopravní sektor přistupujících zemí, a zejména zemí střední a východní Evropy, charakterizován omezeným vlastnictvím soukromých osobních automobilů, rozsáhlým využíváním dotované veřejné dopravy, zastaralou infrastrukturou a neefektivním využíváním kapacit nákladní dopravy. Hospodářské reformy z 90. let vedly k velkému nárůstu soukromě vlastněných osobních automobilů (ačkoliv využití automobilů nesledovalo stejný trend), což bylo doprovázeno poklesem v oblasti veřejné dopravy. Současně s tím prošla nákladní doprava významným restrukturalizačním procesem, v jehož rámci nákladní silniční doprava překonala železniční dopravu v oblasti přepravních výkonů. V důsledku reforem v zemích střední a východní Evropy došlo k tomu, že růst činnosti v oblasti osobní dopravy vztažené na jednoho obyvatele byl v přistupujících zemích omezen na pouhé 2,4 % v letech 1990 až 2000 v porovnání s hodnotou 15,7 % v zemích EU-15. V přistupujících zemích dosáhla v roce 2000 jízdní vzdálenost realizovaná na jednu osobu hodnoty 6 665 km, což je značně méně, než byla úroveň dosažená v zemích EU-15 (13 260 km na jednoho obyvatele v roce 2000). Celková činnost v oblasti osobní dopravy za posledních deset let vzrostla o 1,9 % v přistupujících zemích a o 19,7 % v zemích EU-15. V sektoru nákladní dopravy došlo k rozlomení vazby svazující tuto činnost s vývojem HDP, a to díky restrukturalizaci ekonomik střední a východní Evropy, což obnášelo strukturální přesuny směrem k energeticky méně náročným výrobním procesům a službám. To vedlo k poklesu činnosti v oblasti nákladní dopravy o 16 % v 90. letech v přistupujících zemích, kdežto činnost v oblasti nákladní dopravy v zemích EU-15 vzrostla ve stejné době o 30 %. Předpokládaný růst dopravní činnosti, a to jak v oblasti osobní, tak v oblasti nákladní dopravy v zemích EU-15 dominuje celkovému vývoji na úrovni EU-25. V roce 2000 země EU-15 představovaly 91 % celkové činnosti v oblasti osobní dopravy a 87 % činnosti v oblasti nákladní dopravy. Vývoj dopravní činnosti v zemích EU-25 naznačuje mírné rozlomení vazby mezi dopravní činností a hospodářským růstem, jak je znázorněno na obrázku 4-10. Rozlomení vazby 24

mezi aktivitou v oblasti osobní dopravy, která bude růst v letech 2000 až 2030 tempem 1,5 % p.a., a hospodářským růstem je mnohem výraznější a začíná k němu docházet již od začátku období, které je předmětem této prognózy. To je možno vysvětlit skutečností, že se v určitém stadiu očekává, že mobilita občanů (ať již z nutných pracovních či naopak rekreačních důvodů) dosáhne do určité míry saturovaného stavu. Předpokládá se, že v roce 2030 bude tato činnost vztažená na jednoho obyvatele dosahovat 18 653 km oproti 12 174 km v roce 2000. Tyto saturační vlivy jsou patrnější v zemích EU-15, kde v roce 2030 dosáhne činnost vztažená na jednoho obyvatele 19 383 km (tempo růstu 1,3 % p.a. v letech 2000 až 2030). Nízká úroveň mobility zaznamenaná v minulosti ve spojení se zlepšenými hospodářskými podmínkami v přistupujících zemích vede k mnohem rychlejšímu růstu činnosti vztažené na jednoho obyvatele a příslušný výsledek by měl v roce 2030 představovat hodnotu 14 547 km (roční tempo růstu +2,7 % p.a.) – což však bude stále znamenat výrazně nižší výsledek než v EU. Obrázek 4-10: Růst dopravní činnosti pro země EU-25 (index, 2000 = 100)

Legenda: Osobní doprava Nákladní doprava HDP Zdroj: PRIMES, ACE.

Na druhé straně se předpokládá, že rozlomení vazby aktivit v oblasti nákladní dopravy (růst o 2,1 % p.a. podle výchozích předpokladů základního scénáře v letech 2000 až 2030) a celkové hospodářské činnosti bude výrazně méně patrné a dojde k němu především v dlouhodobém horizontu. Strukturální přesuny ekonomiky zemí EU-25 směrem ke službám a výrobním činnostem s vysokou přidanou hodnotou jsou hlavními hnacími motory tohoto trendu. Předpokládá se, že nákladní doprava bude růst tempem 2,1 % p.a. v zemích EU-15 a tempem 2,3 % p.a. v přistupujících zemích. Vzhledem k mnohem vyššímu hospodářskému růstu v přistupujících zemích se však předpokládá, že u nich dojde k silnějšímu rozlomení této vazby z hlediska nákladní mobility vyjádřené počtem tunokilometrů na jednotku HDP ve srovnání se zeměmi EU-15. Do roku 2030 dojde k poklesu mobility nákladů v přistupujících zemích o zhruba 30 % oproti úrovním z roku 2000 a ve srovnání s poklesem o 5,5 % v EU-15. Navzdory této skutečnosti zůstanou ekonomiky přistupujících zemí významně „dopravně náročnější“ než země EU-15, přičemž jejich nákladní mobilita bude v roce 2030 2,4krát větší (zatímco v roce 2000 byla dokonce 3,2krát větší). Struktura činnosti v oblasti osobní dopravy by měla projít významnými změnami podle výchozích předpokladů základního scénáře, přičemž trendy, jež převažovaly v posledním desetiletí, budou pokračovat i v průběhu zkoumaného období (viz tabulka 4-14). Letecká doprava 25

je v průběhu tohoto zkoumaného období nejrychleji rostoucím druhem dopravy a do roku 2030 by měla pokrývat 10,8 % výkonů v oblasti osobní dopravy oproti podílu 5,4 % v roce 2000. Potřeba další dálkové dopravy (ať již pro pracovní či rekreační cesty) a mnohem vyšší rychlost letecké dopravy budou hlavními faktory, jež budou přispívat k rychlému růstu tlaku na pokles. Z hlediska vývoje tržního podílu do roku 2030 budou tlakům na pokles čelit zejména veřejná silniční doprava a železniční doprava a oba tyto druhy dopravy budou růst tempy, jež zůstanou pod úrovní průměrného růstu v průběhu zkoumaného období. Řečeno v konkrétních číslech dojde k poklesu podílu železniční dopravy z hodnoty 7,3 % v roce 2000 na hodnotu 6,3 % v roce 2030, přičemž tento pokles bude ještě výraznější v případě veřejné silniční dopravy (z 8,9 % v roce 2000 na 6,5 % v roce 2030). Dopravní činnost realizovaná soukromými osobními automobily a motocykly by podle předpokladů měla růst o 1,4 % p.a. v letech 2000 až 2030, což bude vést k určitému omezenému poklesu podílu těchto druhů dopravy na celkových výkonech osobní dopravy (75,8 % v roce 2030 oproti podílu 77,7 % v roce 2000). Vnitrozemská vodní doprava82 (+1,6 % p.a.) by podle předpokladů rovněž měla zaznamenat určitý nárůst tržního podílu. Tabulka 4-14: Výkony osobní dopravy v zemích EU-25.

silniční doprava veřejná silniční doprava osobní auta a motocykly železniční doprava letecká doprava vnitrozemská vodní doprava Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 4 078 485 3 594 408 170 29 4 685 4 196 489

v mld. osobokilometrů 2000 2010 2020 4 785 5 529 6 321 494 504 533 4 292 5 025 5 788 402 415 479 298 449 664 34 40 47 5 520 6 433 7 511 5 022 5 817 6 700 498 616 811

2030 7 031 556 6 475 538 923 54 8 546 7 540 1 006

90/00 1,6 0,2 1,8 -0,1 5,8 1,6 1,7 1,8 0,2

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 1,5 1,3 1,1 0,2 0,6 0,4 1,6 1,4 1,1 0,3 1,5 1,2 4,2 4,0 3,3 1,8 1,5 1,5 1,5 1,6 1,3 1,5 1,4 1,2 2,1 2,8 2,2

00/30 1,3 0,4 1,4 1,0 3,8 1,6 1,5 1,4 2,4

Jak již bylo uvedeno, bude vývoj v oblasti výkonů osobní dopravy v zemích EU-15 v převážné míře předurčovat celkový obraz vývoje na úrovni EU-25. Z tohoto důvodu platí, že zatímco bude struktura výkonů osobní dopravy v zemích EU-15 znázorněná na obrázku 4-11 v převážné míře v souladu se zjištěními provedenými pro země EU-25, jak je uvedeno výše, nebude tomu tak v případě přistupujících zemí. Předpokládá se, že různé formy veřejné dopravy (v roce 1990 představovala veřejná silniční doprava a železniční doprava 42 % výkonů v oblasti osobní dopravy) budou i nadále hrát významnější roli při uspokojování potřeb v oblasti osobní dopravy v přistupujících zemích v průběhu zkoumaného období v porovnání se zeměmi EU-15. Naproti tomu zůstane příspěvek výkonů letecké dopravy i přes rostoucí význam v přistupujících zemích i v roce 2030 na nižších úrovních, než jsou úrovně předpokládané pro země EU-15. Nižší dopravní výkony a nižší příjem na hlavu v přistupujících zemí v porovnání se zeměmi EU-15 budou dvěma hlavními faktory, jež budou přispívat k předpokládaným rozdílům struktury dopravní činnosti

82

Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 35. 26

v přistupujících zemích, což povede k méně výraznému nárůstu přepravních výkonů pro rekreační účely a volný čas.

Obrázek 4-11: Struktura přepravních výkonů v oblasti osobní dopravy v zemích EU-15 a v přistupujících zemích Legenda: Veřejná silniční doprava Soukromé osobní automobily Železniční doprava Letecká doprava Vnitrozemská vodní doprava Osa Y: Procentuální podíl Zdroj: PRIMES, ACE.

Jak je znázorněno na obrázku 4-12, předpokládá se, že u struktury nákladní dopravy rovněž dojde v budoucnu ke značným změnám. U silniční dopravy dojde k výraznému navýšení tržního podílu na úkor železnice: podíl kamionové dopravy vzroste z 69 % v roce 2000 na 77,4 % v roce 2030. Železniční doprava poklesne z hlediska tržního podílu (i přes kontinuální růst v absolutních číslech po značném poklesu v 90. letech – tento růst bude v období let 2000 až 2030 probíhat tempem +0,7 % p.a. oproti poklesu v průměru o 1,8 % v období let 1990-2000) z hodnoty 17,1 % celkových výkonů nákladní dopravy v roce 2000 na 11,2 % v roce 2030. Podíl vnitrozemské vodní dopravy83 by měl rovněž vykazovat kontinuální byť omezený pokles v průběhu zkoumaného období. Podobně jako v případě výkonů v oblasti osobní dopravy, vykazují vývojové tendence v oblasti nákladní dopravy v přistupujících zemích rovněž určité rozdíly oproti zemím v EU-15. Tudíž platí, že vyjdeme-li z mnohem vyššího podílu železniční nákladní dopravy v roce 2000 (43 % celkových výkonů v oblasti nákladní dopravy oproti 13 % v zemích EU-15), předpokládá se, že přistupující země zůstanou silně závislé na železniční dopravě v průběhu zvažovaného období. V roce 2030 bude 24 % výkonů v oblasti nákladní dopravy v přistupujících zemích pokryto železniční dopravou, kdežto odpovídající podíl je v zemích EU-15 omezen na pouhých 9 %. Tento vyšší příspěvek železniční dopravy v oblasti výkonů nákladní dopravy se odehrává téměř výhradně na úkor vnitrozemské vodní dopravy, která i v roce 2030 bude zůstávat převážně nevyužívanou dopravní možností pro nákladní přepravu v přistupujících zemích, kde bude představovat méně než 1 % celkových výkonů (zatímco v zemích EU-15 to bude 13 %).

83

Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 38. 27

Obrázek 4-12: Struktura výkonů nákladní dopravy v zemích EU-25. Legenda: Silniční doprava Železniční doprava Vnitrozemská vodní doprava Zdroj: PRIMES, ACE.

V posledním desetiletí rostla poptávka po energii v dopravním sektoru zemí EU-25 tempem o 2 % p.a. a předpokládá se, že i nadále bude růst nadprůměrným tempem (+1 % p.a. v letech 2000 až 2030) podle výchozích předpokladů základního scénáře, ačkoliv se bude jednat o zpomalující se vývoj v průběhu předpokládaného období. Očekává se, že v roce 2030 bude dopravní sektor (s výjimkou mořských zásobníků) představovat 32,3 % poptávky po energii v oblasti konečné spotřeby v zemích EU-25 oproti hodnotě 31 % v roce 2000. Spotřeba energie pro účely osobní dopravy by měla v letech 2000 až 2030 růst tempem 0,4 % p.a. v porovnání s růstem ve výši 1,9 % v oblasti nákladní dopravy (viz tabulka 4-15). Tabulka 4-15: Poptávka po energii ze strany konečné spotřeby v dopravním sektoru pro země EU-25 (podle paliv). 1990

2000

Mtoe* 2010 2020

2030

90/00

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30

00/30

Podle dopravního sektoru Osobní doprava 182,5 217,2 237,7 247,6 247,7 1,8 0,9 0,4 0,0 0,4 Nákladní doprava 91,1 115,9 151,0 181,0 202,2 2,4 2,7 1,8 1,1 1,9 Podle paliv kapalná paliva 268,1 326,8 381,4 420,4 441,1 2,0 1,6 1,0 0,5 1,0 zkapalněný palivový plyn 2,7 3,5 3,6 3,4 3,2 2,5 0,5 -0,7 -0,5 -0,2 benzín 132,1 129,8 142,1 145,4 141,6 -0,2 0,9 0,2 -0,3 0,3 z čehož směsi biopaliv 0,0 0,2 3,0 4,9 7,3 - 31,6 5,2 4,0 12,9 petrolej (letecký) 29,2 45,1 53,0 63,3 72,0 4,4 1,6 1,8 1,3 1,6 nafta 103,0 147,7 182,1 207,6 223,6 3,7 2,1 1,3 0,7 1,4 z čehož směsi biopaliv 0,0 0,3 4,3 7,7 11,9 - 31,5 5,9 4,5 13,3 další ropné produkty 1,1 0,7 0,7 0,7 0,6 -4,1 -0,6 -0,4 -0,4 -0,4 zemní plyn 0,2 0,3 0,5 0,6 0,7 4,3 3,5 3,2 1,4 2,7 methanol – ethanol 0,0 0,0 0,2 0,5 0,6 8,9 2,6 zkapalněný vodík 0,0 0,0 0,1 0,5 0,8 20,5 3,9 elektřina 5,0 5,9 6,4 6,5 6,6 1,6 0,8 0,2 0,2 0,4 Celkem 273,6 333,1 388,6 428,5 449,8 2,0 1,6 1,0 0,5 1,0 současná EU 253,8 309,1 357,2 389,4 406,7 2,0 1,5 0,9 0,4 0,9 přistupující země 19,7 24,0 31,4 39,1 43,1 2,0 2,7 2,2 1,0 2,0 * Mtoe – miliony tun energetického ekvivalentu vyjádřeného v primárních energiích (obdobně se zde používá kgoe) Zdroj: PRIMES, ACE. 28

Předpokládaný růst spotřeby energie v osobní dopravě je výrazně nižší než růst dopravní činnosti (tempo růstu je +1,5 % p.a. v letech 2000 až 2030), což umožňuje podstatné zlepšování energetické náročnosti (spotřeba energie na jeden osobokilometr) tempem o 1,0 % p.a. (oproti určitému zhoršení tempem 0,1 % p.a., jež bylo zaznamenáno v letech 1990 až 2000). Je však důležité poznamenat, že pozorovaný trend v posledním desetiletí byl výhradně způsoben strukturálními změnami v přistupujících zemích, jež směřovaly k vyššímu využívání osobních automobilů, což vedlo ke zhoršování ukazatelů energetické náročnosti průměrným tempem 2,5 % p.a. Ve stejném období zaznamenaly země EU-15 určité omezené zlepšení v oblasti energetické náročnosti probíhající tempem 0,1 % p.a. V každém případě je předpokládané zlepšení podle výchozích předpokladů základního scénáře ve všech ohledech výraznější ve světle dalšího přesunu ve prospěch letecké dopravy, která je energeticky nejnáročnějším druhem dopravy, a ve světle rostoucí velikosti a úrovně komfortu osobních automobilů v budoucnu. Zlepšování energetické náročnosti v nákladní dopravě je výrazně nižší (probíhá průměrným tempem 0,25 % p.a.), neboť v průběhu let 2000 až 2030 bude spotřeba energie růst tempem 1,9 % p.a., avšak tento vývoj bude probíhat po určitém zhoršení efektivity nákladní dopravy (jež probíhalo tempem 0,4 % p.a.) v 90. letech v důsledku přesunů nákladů ze železnic na kamiony, k němuž docházelo v přistupujících zemích. Přesuny na různé jiné druhy dopravy v oblasti osobní i nákladní dopravy mají silný vliv na výhled pro spotřebu paliva v tomto sektoru. Z tohoto důvodu bude spotřeba leteckého petroleje růst velmi nadprůměrným tempem (o 1,6 % p.a. v letech 2000 až 2030), což bude taženo zvyšováním výkonů letecké dopravy. Rostoucí podíl kamionů, které by měly podle očekávání i nadále v převážné míře spoléhat na naftové motory při uspokojování potřeb nákladní dopravy, a rozšiřování automobilového parku s dieselovými motory by mělo vést ke zvyšování poptávky po naftě tempem 1,4 % p.a. Poptávka po benzínu bude po dosažení špičkových hodnot v roce 2020 vykazovat určitý záporný růst, což bude důsledkem zpomalení růstu činnosti v oblasti osobní dopravy a technického pokroku v sektoru osobních automobilů. Předpokládá se, že poptávka po elektřině poroste tempem 0,4 % p.a. v letech 2000 až 2030 a bude tažena další elektrizací železniční dopravy, zatímco nové druhy energií, jako např. methanol, ethanol a vodík budou růst poměrně rychle, ale z hlediska absolutních čísel zůstanou relativně bezvýznamné i v roce 2030. Nicméně role biopaliv jakožto určité příměsi pro výrobu benzínu a nafty (tj. jakožto součásti paliv dostupných u čerpacích stanic) by podle očekávání měla v dlouhodobém horizontu stále více nabývat na významu. Tato biopaliva dosahují podílu 5,1 % v případě benzínu spotřebovaného v roce 2030 (oproti podílu 2,0 % v roce 2010) a 5,3 % v případě nafty spotřebované v roce 2030 (oproti podílu 2,4 % v roce 2010).

29

Obrázek 4-13: Zlepšení energetické náročnosti v sektoru osobní dopravy pro země EU-25 (procentuální rozdíl oproti úrovním z roku 2000). Legenda: Total – Celkem public road transport – veřejná silniční doprava private cars – soukromé osobní automobily rail transport – železniční doprava aviation – letecká doprava Zdroj: PRIMES, ACE.

Technický pokrok má klíčový význam při ovlivňování předpokládaného růstu spotřeby energií v dopravním sektoru. Obrázek 4-13 znázorňuje vývoj energetické náročnosti jednotlivých druhů osobní dopravy v porovnání s úrovněmi z roku 2000. Energetická náročnost84 osobních automobilů vykazuje zlepšení o 31,2 % v rozmezí let 2000 až 2030 (konkrétně 7,4 % v letech 2000 až 2010 a 19,3 % v letech 2010 až 2020), které bude taženo modernizací automobilového parku ve spojení s vlivy dohod EU-ACEA/KAMA/JAMA. Elektrizace železnic, která by podle předpokladů měla být do roku 2020 dokončena v zemích EU-15, ale bude stále ještě pokračovat v přistupujících zemích, povede ke zlepšení ukazatelů energetické náročnosti o 38 % do roku 2020 s dalším pokrokem v letech 2020 až 2030, kdy dojde k omezení na zhruba 8,5 procentuálních bodů. Zlepšení ukazatelů energetické náročnosti v letecké dopravě dosáhne 22 % v roce 2010 a 48,5 % v období do roku 2030 a bude taženo rostoucími potřebami letadel, což s sebou bude přinášet rychlejší obnovu leteckého parku za nová letadla s vyšší energetickou účinností. Pro veřejnou silniční dopravu a vnitrozemskou vodní dopravu jsou zlepšení energetické náročnosti méně výrazná a nastávají v důsledku výměny vybavení a technického pokroku. Zlepšování účinnosti85 v nákladní dopravě (-7,5 % v rozmezí let 2000 až 2030) je značně méně markantní v porovnání s osobní dopravou, a to především z důvodu přesunů ve prospěch silniční nákladní dopravy, která je energeticky mnohem náročnějším druhem dopravy, než je železniční nákladní doprava. Z tohoto důvodu bude tento přesun ve prospěch druhů dopravy s nižší energetickou účinností v převážné míře vyrovnávat významná zlepšení ukazatelů energetické náročnosti na úrovni jiných druhů dopravy. Konkrétněji řečeno dosáhne zlepšení energetické účinnosti v případě nákladních automobilů v rozmezí let 2000 až 2030 hodnoty 16 % a bude motivováno lepším managementem a technickým pokrokem, kdežto zlepšení v oblasti nákladní

84 85

Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 36. Viz výše uvedený text poznámky pod čarou 39. 30

železniční dopravy dosáhne úrovně +44 % díky elektrizaci železnic, která bude probíhat ve zkoumaném období v zemích EU-25. 4.2.4. Výroba elektřiny a páry 4.2.4.1. Poptávka po elektřině a páře Jak již bylo řečeno v předchozích částech, bude poptávka po elektřině vykazovat růst tempem, jež se bude pohybovat značně nad průměrnou hodnotou v předmětném období. Rostoucí počet procesů, spotřebičů a aplikací, jež mohou využívat energii pouze ve formě elektřiny, ale též problémy související s příznivými charakteristikami elektřiny (snadná kontrolovatelnost, možnosti regulace, čistota v bodě použití a další faktory) vedou ke zvýšenému využívání elektřiny v energetickém systému zemí EU-25. Tento výhled je v souladu s pevně etablovaným dlouhodobým trendem ke zvýšené elektrizaci ve většině sektorů rozvinutých ekonomik. Požadavky na elektřinu v zemích EU-25 vykázaly průměrný nárůst ve výši 1,6 % p.a. od roku 1990. Růst poptávky v současných členských zemích EU-15 dosáhl hodnoty téměř 1,9 % p.a., zatímco požadavky na elektřinu v přistupujících zemích zůstaly stabilizovány na úrovních z roku 1990. Restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy vedla k určitému poklesu poptávky po elektřině v přistupujících zemích tempem 1,5 % p.a. v letech 1990-1995, což bylo silně svázáno s rychlým ukončením politiky dotací cen elektřiny. Tento klesající trend však byl zvrácen v druhé části uplynulého desetiletí, kdy poptávka po elektřině rostla tempem 1,5 % p.a. Podle základních předpokladů by poptávka po elektřině měla růst tempem 1,5 % p.a. v letech 2000 až 2030 (viz tabulka 4-16). Její růst bude zvláště rychlý v terciárním sektoru, avšak poptávka v bytovém sektoru rovněž roste nadprůměrnými tempy. Rozdílné úrovně elektrizace dosahované v zemích EU-15 a v přistupujících zemích do roku 2000 se rovněž zřetelně odrážejí ve vývoji poptávky po elektřině do roku 2030. Zatímco tedy bude poptávka po elektřině růst průměrným tempem 1,3 % p.a. v zemích EU-15 v rozmezí let 2000 až 2030, jež se bude zpomalovat v průběhu času, předpokládá se mnohem výraznější růst pro přistupující země (+2,2 % p.a. v letech 2000 až 2030), a to zrychlujícím se tempem v období do roku 2020. Tabulka 4-16: Požadavky na elektřinu podle sektorů v zemích EU-25.

Průmysl Terciární sféra Domácnosti Doprava Energetika Ztráty v přenosové a rozvodné síti (Čisté dovozy) Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 950 562 637 64 229

2000 1 067 652 695 69 239

TWh 2010 1 244 820 839 75 269

2020 1 432 1 005 979 76 308

2030 1 576 1 194 1 104 77 350

90/00 2,4 3,0 1,8 1,3 0,9

183

201

211

209

204

2,0

0,5

-0,1

-0,3

0,0

16 2 609 2 308 301

25 2 898 2 574 324

26 3 431 3 027 403

21 3 988 3 450 537

28 4 477 3 846 631

9,4 2,1 2,2 1,5

0,4 1,7 1,6 2,2

-2,0 1,5 1,3 2,9

2,9 1,2 1,1 1,6

0,4 1,5 1,3 2,2

31

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 1,5 1,4 1,0 2,3 2,1 1,7 1,9 1,6 1,2 0,8 0,2 0,2 1,2 1,4 1,3

00/30 1,3 2,0 1,6 0,4 1,3

Hromadné uzavírání neefektivních okrskových tepláren pro dálkové vytápění, k němuž docházelo v 90. letech v zemích střední a východní Evropy z důvodu restrukturalizace jejich energetického systému, který byl v minulosti charakterizován vysokými úrovněmi používání těchto okrskových tepláren pro dálkové vytápění, vedlo k poklesu poptávky po páře z těchto rozvodů v zemích EU25 průměrným tempem 0,8 % p.a. v letech 1990 až 2000. Pokles v přistupujících zemích dosáhl velmi vysokého tempa 6,1 % p.a., což zřetelně odráželo velkou neefektivitu, jež převládala zejména na úrovni parních rozvodů zemí střední a východní Evropy v minulosti. Oproti tomu využití rozváděné páry zaznamenalo v zemích EU-15 růst tempem 1,8 % p.a., který byl tažen dalším využitím možností u kogeneračních jednotek. Přesun směrem k decentralizaci výroby energie a páry, který by se měl podle předpokladů odehrávat ve zkoumaném období, spolu s technickým pokrokem umožňujícím distribuční sítě o menším rozsahu, jsou klíčovými faktory pro další růst poptávky po dodávkách páry z těchto rozvodů v zemích EU-15 v průběhu předmětného období (tempem +1,5 % p.a. v letech 2000 až 2030) a pro obrácení minulých trendů po roce 2010 v přistupujících zemích (tempem +0,7 % p.a. v letech 2000 až 2030). Celková poptávka po páře z těchto rozvodů (tj. bez započtení kotlů z průmyslových systémů a provozů rafinérií) by podle předpokladů měla v zemích EU-25 růst o 1,3 % p.a. v rozmezí let 2000 až 2030 (viz tabulka 4-17). Předpokládá se, že průmyslová sféra zůstane dominantním uživatelem páry v průběhu zkoumaného období, přičemž terciární sektor, který je potenciálně velkým uživatelem páry, bude rovněž vykazovat významný růst. Tabulka 4-17: Poptávka po páře podle sektorů v zemích EU-25.

Průmysl Terciární sféra Domácnosti Energetika Ztráty v přenosové a rozvodné síti Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 327 96 237 30

2000 343 100 203 27

TWh 2010 422 110 219 27

2020 507 131 226 27

2030 561 157 253 32

90/00 0,9 1,0 -3,0 -2,5

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 2,1 1,9 1,0 1,0 1,7 1,9 0,8 0,3 1,1 0,1 0,1 1,6

37

34

34

33

33

-1,4

-0,2

-0,2

-0,1

-0,2

726 489 237

707 516 191

812 633 179

924 734 190

1 036 802 234

-0,5 1,1 -4,2

1,4 2,1 -0,6

1,3 1,5 0,6

1,1 0,9 2,1

1,3 1,5 0,7

00/30 1,7 1,5 0,7 0,6

4.2.4.2. Kapacity Rostoucí energetické požadavky na elektřinu a páru vedou k velkému rozšiřování instalovaných výkonů u energetického systému zemí EU-25, u kterého se předpokládá do roku 2030 téměř jeho zdvojnásobení v porovnání s úrovněmi z roku 2000 (viz tabulka 4-18). Technický pokrok a rychlá deregulace trhů s elektřinou – spolu s nástupem menších společností na trh, jež preferují výrobní jednotky s kratší dobou výstavby a zprovoznění, nižšími investičními náklady a vyšší energetickou účinností vedoucí k nižším nákladům paliva – by podle předpokladů měly stát na pozadí významného nárůstu využití plynu pro výrobu elektřiny. Tento vývoj bude probíhat především prostřednictvím rozsáhlého využívání jednotek s kombinovaným cyklem a plynovými turbínami. Z tohoto důvodu se předpokládá, že u instalovaného výkonu jednotek s kombinovaným cyklem a plynovými turbínami dojde ke značnému nárůstu, zejména v době do roku 2020, přičemž do roku 2030 dojde k dosažení téměř 370 GW oproti hodnotě pouhých 47 GW v roce 32

2000. Rovněž se předpokládá, že v průběhu zkoumaného období dojde též k trojnásobnému zvýšení výkonů malých plynových turbín. V důsledku tohoto vývoje budou plynové elektrárny představovat v roce 2030 více než 38 % celkových kapacit oproti podílu 10,7 % v roce 2000. Ohromný růst v oblasti plynových elektráren nastává převážně na úkor konvenčních elektráren na pevná paliva a jaderných elektráren. Předpokládá se, že instalovaný výkon u konvenčních tepelných elektráren (monovalentní a polyvalentní jednotky s otevřeným cyklem), by měl velmi rychle klesat z hlediska absolutních ukazatelů i v podílovém vyjádření celkového instalovaného výkonu. Předpokládá se, že do roku 2030 by měly představovat zhruba 17,5 % celkového instalovaného výkonu oproti více než 51 % v roce 2000. Jaderný sektor čelí čtyřem hlavním problémům: uzavírání nebezpečných jaderných elektráren v přistupujících zemích; hromadné odstavování stávajících jaderných elektráren po roce 2015; politika některých členských států EU15 vedoucí k ukončování jaderného energetického programu a pravděpodobná rozhodnutí hospodářských činitelů nenahrazovat odstavené jaderné elektrárny novými elektrárnami téhož typu. Tyto faktory vedou k pokračujícímu poklesu jaderných kapacit, které v roce 2030 nebudou představovat více než 9,5 % celkového instalovaného výkonu (oproti 21,4 % v roce 2000). Tabulka 4-18: Kapacity pro výrobu elektrické energie podle typu elektrárny v zemích EU-25 v letech 1995 až 2030.

Jaderné elektrárny Velké vodní elektrárny (bez přečerpávání) Malé vodní elektrárny Větrné elektrárny Ostatní obnovitelné zdroje Tepelné elektrárny z čehož kogenerační jednotky Otevřený cyklus – pevná paliva Prané uhlí a hnědé uhlí Nadkritické polyvalentní jednotky Kombinovaný cyklus parních turbín Malé plynové turbíny Palivové články Geotermální jednotky Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1995 134,7

2000 140,3

GWe 2010 129,8

2020 108,0

2030 107,8

1995 22,0

procentuální podíl (%) 2000 2010 2020 21,4 16,4 11,2

91,0

93,9

95,8

96,3

97,0

14,9

14,3

12,1

10,0

8,6

2,0 2,5 0,0 381,4 80,7 339,4

2,1 12,8 0,2 406,1 93,2 335,2

8,1 73,5 0,5 484,9 117,6 278,9

12,2 104,7 0,7 639,0 150,9 210,0

14,5 135,1 14,3 762,9 179,5 196,8

0,3 0,4 0,0 62,4 13,2 55,5

0,3 2,0 0,0 62,0 14,2 51,1

1,0 9,3 0,1 61,2 14,8 35,2

1,3 10,9 0,1 66,5 15,7 21,9

1,3 11,9 1,3 67,4 15,9 17,4

0,0

0,0

0,0

0,8

5,5

0,0

0,0

0,0

0,1

0,5

0,0

0,0

0,8

55,3

126,3

0,0

0,0

0,1

5,8

11,2

20,0

47,3

173,3

313,8

367,4

3,3

7,2

21,9

32,7

32,5

21,2 0,0 0,7 612 539 73

22,7 0,0 1,0 655 579 77

30,6 0,0 1,2 793 689 104

57,8 0,0 1,3 961 813 148

65,5 0,0 1,4 1132 951 181

3,5 0,0 0,1 100 88 12

3,5 0,0 0,2 100 88 12

3,9 0,0 0,2 100 87 13

6,0 0,0 0,1 100 85 15

5,8 0,0 0,1 100 84 16

2030 9,5

Podle výchozích předpokladů základního scénáře bude dominantní role v nahrazování odstavovaných jaderných elektráren patřit nadkritickým polyvalentním jednotkám (s možností spalování černého a hnědého uhlí, biomasy a odpadu). Nicméně se nepředpokládá, že by se další 33

technologie pro spalování praného uhlí (technologie IGCC a PFBC) staly efektivní volbou z hlediska nákladů podle podmínek základního scénáře na základě aktuálně přetrvávajících technologických prognóz pro výrobu elektřiny, a to i v dlouhodobém horizontu. Do roku 2030 by instalovaný výkon nadkritických polyvalentních jednotek měl překročit hodnotu 125 GW (neboli 11,2 % celkového instalovaného výkonu). Obnovitelné formy energie by podle očekávání měly též sehrávat důležitou roli při výrobě elektřiny v budoucnu, nepočítáme sem však vodní elektrárny. Rozšiřování kapacit v oblasti vodních elektráren by podle předpokladů mělo být poněkud omezené ve zkoumaném období v důsledku již nyní poměrně vysokého stupně využití vhodných lokalit v energetickém systému zemí EU-25. Tento vývoj má za následek klesající podíl vodních elektráren (z hodnoty 14,7 % v roce 2000 na hodnotu 9,9 % v roce 2030). Naproti tomu dojde vzhledem k podpůrným politikám pro obnovitelné formy energií v zemích EU-15 – které se pravděpodobně rozvinou též v přistupujících zemích – k podstatnému zvyšování výkonů větrných turbín, které by v roce 2030 měly zajišťovat až 135 GW (téměř 12 % celkového instalovaného výkonu) oproti hodnotě 13 GW v roce 2000. Solární technologie kolektorů se začne prudce rozvíjet po roce 2020 (a do roku 2030 by měla dosáhnout 1,3 % celkového instalovaného výkonu). Silný přesun ve prospěch energetického systému vycházejícího z využití plynu spolu s liberalizací trhu s elektřinou by podle předpokladů měl rovněž podpořit širší využití kogeneračních možností, zejména na úrovni nezávislých samovýrobců. Předpokládá se, že kapacita těchto jednotek typu CHP vzroste z 93,2 GW v roce 2000 na 179,5 GW v roce 2030. Do roku 2030 bude více než 16 % celkové výroby elektřiny pocházet z kogeneračních jednotek (oproti podílu 13,1 % v roce 2000). Při společné výrobě tepla/páry se předpokládá, že okrskové teplárny (vyrábějící pouze teplo) budou kontinuálně ztrácet tržní podíl podle výchozích předpokladů základního scénáře (a budou představovat méně než 9 % dodávek páry v roce 2030, což je pokles z hodnoty 18,2 % celkového rozvodu páry v roce 2000). 4.2.4.3. Výroba elektřiny a páry V důsledku politiky spočívající v postupném ukončování jaderného energetického programu a odstavování současných jaderných kapacit dojde k relativně silnému poklesu výroby elektřiny z jaderných elektráren v dlouhodobém horizontu, který povede ke skutečnosti, že v roce 2030 bude na tyto elektrárny připadat pouhých 17,1 % výroby elektřiny oproti podílu 31,8 % v roce 2000 (viz obrázek 4-14). Výroba elektřiny z pevných paliv bude vykazovat trvalý pokles v krátkodobém/střednědobém horizontu, ale později dojde k zotavení, kdy dojde k využívání těchto kapacit jako určité náhrady za jaderné kapacity, a to jak v absolutních číslech, tak z hlediska podílu na celkové výrobě elektřiny (26,7 % v roce 2030 oproti 31,6 % v roce 2000). Takto vzniklá mezera bude v převážné míře kryta větším využitím zemního plynu, který by se podle předpokladů měl po roce 2010 stát hlavním energetickým zdrojem pro výrobu elektřiny. Na tomto místě je zajímavé poznamenat, že v dlouhodobém horizontu však i přes pokračující zvyšování ukazatelů využití plynu v absolutních číslech bude jeho podíl na výrobě elektřiny klesat, což je trend, který je v převážné míře svázán s rostoucí hospodárností technologií spalování uhlí v daném období.

34

Obrázek 4-14: Výroba elektřiny podle paliv v zemích EU-25 Legenda: Jaderné elektrárny Pevná paliva Ropa Plyn Biomasa a odpad Vodní elektrárny a ostatní obnovitelné zdroje Větrné elektrárny Zdroj: PRIMES, ACE.

Příspěvek obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny by podle očekávání měl v průběhu zkoumaného období růst a v roce 2030 by měl dosáhnout zhruba 17,7 % celkové výroby elektřiny oproti podílu 14,6 % v roce 2000. Nicméně omezený potenciál pro další využití a v důsledku toho i klesající podíl výroby elektřiny z vodních elektráren v převážné míře představuje kompenzaci rostoucího příspěvku větrné energie ve výrobě elektřiny, a to zejména v dlouhodobém horizontu. 4.2.4.4. Vstup paliv a účinnost procesů při výrobě elektřiny Vstup paliv do výroby elektřiny by podle předpokladů měl vykazovat nižší růst (tempem 0,6 % p.a. v letech 2000 až 2030), než jsou nárůsty ve výrobě elektřiny (tempem 1,5 % p.a.) a kogenerační výrobě páry (tempem 1,7 % p.a.). Jak je znázorněno v tabulce 4-19, představuje plyn více než jednu třetinu spotřeby paliva do roku 2030 v porovnání s podílem 18 % v roce 2000. Po roce 2010 a zejména v dlouhodobém horizontu se počítá s tím, že uhlí zažije silnou renesanci; to však nebude platit pro hnědé uhlí, neboť rozvoj nadkritických polyvalentních jednotek v systému výroby elektřiny v zemích EU-25 by měl být podle předpokladů doprovázen silným přesunem ve prospěch využití dováženého uhlí. Dovozy jsou charakterizovány nižšími cenami, než je cena převážné části černého a hnědého uhlí produkovaného na domácím trhu, a dále se předpokládá, že do roku 2030 dojde k podstatnému omezování dotací ze strany států na černé uhlí a v některých případech též na hnědé uhlí. Spotřeba biomasy a odpadů pro účely spalování rovněž poroste tempy, jež se budou pohybovat nad průměrem po zkoumané období, ale předpokládá se, že dosáhnou pouze 4 % celkových palivových vstupů v roce 2030.

35

Tabulka 4-19: Využití paliv pro výrobu elektřiny v zemích EU-25.

Černé uhlí Hnědé uhlí Ropné produkty Plyn Biomasa Odpad Jaderná energetika Geotermální teplo Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 139,9 80,7 53,9 70,1 6,2 7,5 215,5 2,1 576 496 80

v milionech toe 2000 2010 2020 132,7 103,1 133,2 77,5 67,3 57,8 41,8 24,7 18,8 112,1 186,3 243,5 8,0 11,6 13,0 9,7 13,8 15,2 237,8 245,4 213,7 3,0 3,4 3,6 623 656 699 541 568 596 81 87 103

2030 195,9 45,8 20,8 255,3 15,1 14,5 185,2 3,9 736 625 112

90/00 -1,1 -0,8 -5,0 9,8 5,3 5,2 2,0 6,6 1,6 1,7 0,4

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 -2,5 2,6 3,9 -1,4 -1,5 -2,3 -5,1 -2,7 1,0 5,2 2,7 0,5 3,7 1,2 1,5 3,6 1,0 -0,5 0,3 -1,4 -1,4 1,4 0,7 0,8 0,5 0,6 0,5 0,5 0,5 0,5 0,7 1,7 0,8

00/30 1,3 -1,7 -2,3 2,8 2,1 1,3 -0,8 1,0 0,6 0,5 1,1

Výrazně nižší růst palivových vstupů ve výrobě elektřiny v porovnání s odpovídajícím výrobním objemem elektřiny a páry v převážné míře odráží investiční možnosti výrobců elektřiny, jež směřují k technologiím s vysokými hodnotami konverzní účinnosti, jako jsou například jednotky s kombinovaným cyklem a plynovou turbínou a určité obnovitelné formy energií. Výměna jaderných elektráren (jejichž účinnost se obvykle pohybuje v rozmezí 33 až 35 %) za jiné formy výroby (s účinnostmi např. zhruba 55 % pro plynové kombinované cykly nebo 100 %, jak je statistickými konvencemi přisuzováno např. pro vodní elektrárny a vítr), bude dále přispívat k tomuto vývoji. Účinnost výroby elektřiny v tepelných elektrárnách vzroste o 12 procentuálních bodů v rozmezí let 2000 až 2030, aby dosáhla 49,1 %. 4.2.5. Výhled zaměřený na emise CO2 v souvislosti s energiemi Vývoj energetického systému zemí EU-25 v uplynulém desetiletí byl charakterizován výrazným rozlomením vazby mezi poptávkou po energiích a hospodářským růstem a kromě toho též rozlomením spojitosti mezi poptávkou po energiích a růstem emisí CO2. Zatímco u potřeb primárních energií došlo k nárůstu o 5,9 % v letech 1990 až 2000, emise CO2 poklesly ve stejném období o 3,5 %. Restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy byla hlavním důvodem tohoto trendu (objem emisí CO2 byl v roce 2000 v přistupujících zemích o 23 % nižší, než tomu bylo v roce 1990). V zemích EU-15 strukturální přesuny ve prospěch méně energeticky náročných aplikací, technologický pokrok a změny v rozdělení paliv – to vše přispívalo k omezování růstu emisí CO2, jehož hodnota dosáhla v rozmezí let 1990 až 2000 úrovně 1,1 %. Výsledkem tohoto procesu je skutečnost, že v roce 2000 přistupující země představovaly podíl na celkových emisích CO2 na úrovni EU-25 ve výši 15 % oproti hodnotě 19 % zaznamenané v roce 1990. Předpokládá se, že emise CO2 podle výchozích předpokladů základního scénáře v průběhu zkoumaného období porostou (tempem +0,5 % p.a. v letech 2000 až 2030; viz tabulka 4-20). Avšak i v roce 2030 zůstanou emise CO2 v přistupujících zemích na úrovních, jež jsou výrazně

36

pod úrovněmi zaznamenanými v roce 1990 (budou nižší o 9,3 %), zatímco u emisí v zemích EU15 se předpokládá, že dojde k nárůstu o 19 % oproti hodnotám z roku 1990. Tabulka 4-20: Emise CO2 podle sektorů v zemích EU-25.

Průmysl Terciární sféra Domácnosti Doprava Výroba elektřiny a páry Okrskové teplárny Výroba nových paliv (vodík, atd.) Energetika Celkem současná EU přistupující země Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 724,6 269,3 518,7 794,1

miliony tun CO2 2000 2010 2020 606,1 538,1 529,0 236,5 239,5 244,2 461,0 481,1 497,2 970,6 1114,8 1217,2

2030 527,5 256,7 489,6 1 261,0

90/00 -1,8 -1,3 -1,2 2,0

roční tempo růstu (%) 00/10 10/20 20/30 -1,2 -0,2 0,0 0,1 0,2 0,5 0,4 0,3 -0,2 1,4 0,9 0,4

00/30 -0,5 0,3 0,2 0,9

1 250,8

1 195,8

1 206,2

1 400,2

1 630,8

-0,4

0,1

1,5

1,5

1,0

103,9

38,1

31,7

20,8

15,1

-9,6

-1,8

-4,1

-3,1

-3,0

0,0

0,0

0,2

1,4

2,1

-

-

20,6

3,9

-

143,1 3 805 3 082 722

162,9 3 671 3 118 554

151,5 3 763 3 205 558

147,0 4 057 3 444 613

141,5 4 324 3 669 656

1,3 -0,4 0,1 -2,6

-0,7 0,2 0,3 0,1

-0,3 0,8 0,7 0,9

-0,4 0,6 0,6 0,7

-0,5 0,5 0,5 0,6

V období let 2000 až 2010 se počítá s tím, že emise CO2 pro země EU-25 budou růst o 2,5 %, ale zůstanou 1 % pod úrovní zaznamenanou v roce 1990. Další změny v rozdělení paliv ve prospěch těch paliv, jež jsou méně uhlíkově náročná, a to jak na straně poptávky, tak na straně nabídky, jsou hlavním důvodem tohoto omezeného růstu, kdy bude docházet ke snižování emisí v průmyslu a v dálkovém vytápění, což však bude v převážné míře vykompenzováno růstem emisí, který se očekává ze strany dopravního sektoru. Po roce 2010 by emise CO2 měly růst mnohem rychleji, přičemž hlavním motorem tohoto růstu bude sektor výroby elektřiny. Hromadné odstavování jaderných elektráren a zvyšující se konkurenceschopnost uhlí v tomto sektoru budou hlavními příčinami těchto vyšších úrovní emisí. Oproti tomu růst emisí CO2 v dopravním sektoru se v dlouhodobém horizontu zpomalí díky technickému pokroku a v důsledku předpokládaného rozlomení vazby dopravních činností a hospodářského růstu. Toto zpomalení růstu emisí pocházejících z dopravy bude probíhat navzdory modálním přesunům ve prospěch druhů dopravy, jež jsou energeticky méně efektivní. Do roku 2030 bude sektor výroby elektřiny a páry představovat 38 % celkových emisí CO2 (oproti hodnotě 32,5 % v roce 2000), zatímco podíl dopravního sektoru dosáhne 29,2 % (oproti hodnotě 26,4 % zaznamenané v roce 2000), což bude zřetelně odrážet dominantní úlohu těchto sektorů v energetickém systému zemí EU-25. Je důležité poznamenat, že poptávka po dopravě (jakož i poptávka po elektřině a páře) bude vycházet z různých společenskoekonomických aktivit, jež budou vztaženy k různým hospodářským sektorům (průmysl, služby, zemědělství a domácnosti). Navíc platí, že v rozsahu, v jakém dojde u sektorů poptávky v oblasti konečné spotřeby, jako jsou například průmysl, služby a domácnosti, k přesunům na větší objemy elektřiny či páry, budou tyto sektory určitým

37

způsobem „převádět“ značné objemy emisí CO2 vyvolané jejich činnostmi do sektoru pro výrobu elektřiny a páry86. Vývojové trendy ve dvou klíčových sektorech brání výraznějšímu snižování emisí CO2: dopravní sektor je charakterizován nedostatkem alternativ, co se týče změn v rozdělení paliv ve prospěch těch paliv, jež by byla méně uhlíkově náročná; sektor výroby elektřiny bude čelit vyššímu využívání pevných paliv v dlouhodobém horizontu. Odsud plyne, že uhlíková náročnost (emise CO2 na jednotku potřeb primární energie) energetického systému zemí EU-25 se nezlepší více než o 1 % v rozmezí let 2000 až 2003 (viz tabulka 4-21). Po roce 2015 dojde ke zhoršení uhlíkové náročnosti a růstu CO2 emisí v souladu s tímto scénářem. Tabulka 4-21: Klíčové indikátory pro energetický systém zemí EU-25

Hrubý domácí produkt Hrubá domácí spotřeba Emise CO2 Energetická náročnost Uhlíková náročnost Emise CO2 na jednotku HDP Zdroj: PRIMES, ACE.

1990 100 100 100 100 100 100

INDEX (1990 = 100) 2000 2010 2020 122 156 198 106 115 122 96 99 107 87 73 62 91 86 88 79 63 54

2030 246 126 114 51 90 46

Emise CO2 v roce 2010 zůstanou o 1 % níže, než byla jejich úroveň zaznamenaná v roce 1990. Nicméně v roce 2030 emise CO2 překročí úroveň z roku 1990 o 14 %. Tento růst bude probíhat na pozadí výrazného hospodářského růstu ve stejném časovém období. Celkový růst HDP v rozmezí let 1990 až 2030 dosáhne 146 %. Odpovídající nárůst poptávky po primární energii je omezen na 26 %, což odráží značné zlepšení z hlediska energetické náročnosti (energetické nároky na jednotku HDP). Role zlepšení ukazatelů energetické náročnosti získává na stále větším významu v dlouhodobém horizontu, který vede k silnému rozlomení vazby mezi růstem emisí CO2 a růstem HDP. Zlepšení energetické náročnosti v rozmezí let 1990 až 2010 by mělo dosáhnout 27 % a mělo by se v letech 2010 až 2030 dále zlepšit o 30 %. Emise CO2 budou růst pomaleji než poptávka po energiích a vzhledem k výše uvedeným zlepšením v oblasti energetické náročnosti se bude i uhlíková náročnost ekonomiky (tj. objem emisí CO2 na jednotku HDP) vyvíjet příznivě, přičemž jedna jednotka HDP bude v roce 2030 produkována s emisemi CO2 na úrovni 46 % emisí zaznamenaných v roce 1990. Nicméně problémy v oblasti změny světového klimatu a Kjótský proces mohou vyžadovat výrazné snížení emisí do roku 2030, a proto bude třeba zajistit lepší výsledky, než jsou ty, které se předpokládají v rámci základního scénáře.

86

Rozdělení emisí CO2 podle sektorů je založeno na statistických konvencích EUROSTATU a dalších organizací, kde se výroba elektřiny a páry považuje za jeden sektor. Z tohoto důvodu jsou budoucí emise vypočteny tak, aby odrážely tuto konvenci, a předpokládané emise CO2 jsou uváděny v souladu s těmito statistickými praktikami. 38

4.3. Závěrečné poznámky Integrace deseti přistupujících zemí do společenství tvořeného zeměmi EU-15 by neměla přinést radikální změny v očekávaném vývoji energetického systému zemí EU-25 v období do roku 2030. Je tomu tak z důvodu relativně malé velikosti přistupujících zemí, a to jak z hospodářského, tak z energetického hlediska v porovnání se současným společenstvím EU-15. Z tohoto důvodu zůstanou zabezpečení dodávek, ekologické aspekty, konkurenceschopné ceny energií a investiční rozhodnutí hlavními výzvami, jimž bude čelit energetický systém zemí EU-25 v nadcházejících 30 letech, jak již bylo podrobně projednáno v závěrečných poznámkách pro tu část, která se zabývá výhledem zemí EU-15 do roku 2030. Nicméně naléhavost, s jakou budou tyto aspekty nabývat na významu pro energetický systém, je zcela jistě ovlivněna rozšířením EU. Vzhledem k obrovským neefektivitám, jež převládaly v přistupujících zemích a zejména v zemích střední a východní Evropy v minulosti, a v důsledku toho též vzhledem k většímu prostoru pro zlepšování energetické účinnosti v porovnání se zeměmi EU-15, bude rozlomení spojitosti mezi poptávkou po energiích a hospodářským růstem v zemích EU-25 ještě výraznější oproti samotným zemím EU-15. V zemích EU-25 vzroste HDP v rozmezí let 2000 až 2030 o +146 % neboli tempem +2,4 % p.a., zatímco růst poptávky po primárních energiích by měl být podle předpokladů omezen na 26 % (neboli 0,6 % p.a.) ve stejném období a zlepšování ukazatelů energetické náročnosti by mělo probíhat tempem přes 1,7 % p.a. Přední role pevných paliv při uspokojování energetických požadavků bude mít pro země EU-25 stále větší význam (81,8 % celkových energetických potřeb do roku 2030 oproti 80,4 % v zemích EU-15). Tento trend vede ke vzniku dvou hlavních výzev, jímž bude čelit energetický systém zemí EU-25: zabezpečení dodávky energií a ekologické problémy. Vzhledem ke klesající primární produkci domácích paliv, jež je důsledkem vyčerpání dostupných zásob nebo je tažena nákladovými aspekty či vyplývá z politických rozhodnutí v souvislosti s jadernou problematikou, se předpokládá, že závislost na dovozech pro země EU-25 se v roce 2030 zvýší na 67,5 % z hodnoty 47,1 % v roce 2000. V porovnání s výhledovou závislostí na dovozech zemí EU-15 v roce 2030 se předpokládá, že příslušný ukazatel bude o 0,3 procentuální body nižší. Tento malý rozdíl odráží větší dostupnost domácích zdrojů, převážně pevných paliv, v přistupujících zemích. Nicméně závislost na dovozech plynu, které jsou jedním z klíčových faktorů vzhledem k omezenému počtu dodavatelů a rostoucím vzdálenostem, z nichž je třeba plyn dovážet, vzroste na 81,4 % v zemích EU-25, což je o 1,6 procentuálních bodů výše, než je odpovídající úroveň v zemích EU-15. Na druhé straně umožňuje restrukturalizace ekonomik zemí střední a východní Evropy v 90. letech a výsledný výrazný pokles emisí CO2 v rozmezí let 1990 až 2000 v přistupujících zemích příznivější vývoj emisí CO2 pro energetický systém zemí EU-25. Předpokládá se, že emise CO2 pro země EU-25 zůstanou pod úrovněmi roku 1990 ještě v roce 2010 (-1 %). Následný růst emisí však dosáhne hodnoty +14 % v roce 2030. Odpovídající ukazatele pro emise CO2 v zemích EU-15 jsou +4 % v roce 2010 a +19 % v roce 2030. Z tohoto důvodu budou energetická a dopravní politika čelit značným výzvám při řešení těchto otázek souvisejících se zabezpečením dodávek energií a zabránění rozsáhlejším klimatickým změnám. Název originálu: EU-25 energy and transport outlook to 2030 Zdroj: Internet - http://europa.eu.int/comm/dgs/energy_transport/figures/trends_2030 Překlad: Petr Zavadil Korektura: ODISREFES 39