Šelma z moře: Římsko katolická církev v proroctví Kniha Zjevení poskytuje informaci o nadcházejících událostech, které zasáhnou každého člověka na zemi. Tato informace je prezentovaná ve formě prorockých symbolů. Použitím těchto symbolů Nebe varuje, že jedna z nejvíce utlačujících mocí známých v dějinách opět povstane k moci a zaujme aktivní roli v útlaku Yahových vyvolených. Více než 1000 let byla Římsko katolická církev hlavním nástrojem pronásledování namířeného proti věrným, těm, kdo chtěli uctívat Yaha podle svého svědomí. Zjevení 13 obsahuje proroctví pokrývající časové údobí historie, stejně jako skýtá pohled do budoucnosti, kdy se tako kdysi velká moc bude opět snažit pošlapat práva Yahuwahova lidu: I stál jsem na písku mořském. I viděl jsem šelmu vystupující z moře, kteráž měla sedm hlav a deset rohů. A na rozích jejích deset korun, a na hlavách jejích jméno rouhání. Byla pak šelma ta, kterouž jsem viděl, podobná pardovi, a nohy její jako medvědí, a ústa její jako ústa lvová. I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou. A viděl jsem, ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou. A klaněli se drakovi, kterýž dal moc šelmě; a klaněli se šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní? I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání, a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce. Protož otevřela ústa svá k rouhání se [Elohimovi], aby se rouhala jménu jeho, i stánku jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi. Dáno jí i bojovati s svatými a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad rozličným jazykem, i nad národem. Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa. (Zjevení 13,1-8) V proroctví jsou „šelmy“ symboly pro světové mocnosti, které pronásledují Yahuwahův lid. Jan vidí tuto šelmu povstávat z „moře“. V Bibli je moře symbolem pro velmi obydlenou oblast: „Vody . . . jsou národy, davy, rasy a jazyky.“ (Zjevení 17,15) Toto je první identifikační znak, který spojuje šelmu ze Zjevení 13 s Římsko katolickou církví: ta povstala ve „Starém Světě“ – v zalidněné oblasti a kde prosazovala svou moc. Šelma z moře, kterou viděl Jan, měla tělo levharta, nohy jako tlapy medvěda a tlamu jako lev. To je velmi významné, protože právě tyto šelmy byly použity v Danieli, aby reprezentovaly tři světové velmoci, které pronásledovaly Yahův lid před vznikem Říma. Janova šelma je sloučeninou znaků tří předchozích velmocí.
Římsko katolická církev, která převzala po pohanském Římu pronásledující moc, obsahuje humanismus Řecka (levhart), vyvýšení neděle od Mědo-Persie (medvěd) a bohoslužbu počítanou podle nekončících týdenních cyklů z Babylona (lev). Bible uvádí, že šelma z moře přijímá svou moc od draka, který symbolizuje pohanství a samotného Satana: „A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět . . .“ (Zjevení 12,9) Římský katolicismus přijal z velké míry svou moc z pohanství. Přijetím pohanských praktik do církve získal katolicismus moc a popularitu a rozmach po celém světě.
V žádné jiné oblasti to není více zřejmé než v dnešním kalendáři, který byl zaveden a pojmenován podle papeže Řehoře XIII. Celý svět je sjednocen v užívání tohoto padělku pravého kalendáře, se svými padělanými dny bohoslužeb. Katolíci se dokonce vychloubají tím, že znamením jejich autority je skutečnost, že změnili Sabat na neděli.
Papež Řehoř XIII, nejvíce známý pro zavedení a pojmenování Gregoriánského kalendáře, který zůstává mezinárodně uznávaným občanským kalendářem až dodnes.
„Koho ctíme a komu vzdáváme hold zachováváním svaté neděle? Podle tohoto můžeme chápat, jak velká je autorita církve, když nám vykládá a vysvětluje Boží přikázání - autorita, která je uznávána univerzální praxí celého křesťanského světa, dokonce i těch sekt, které prohlašují, že berou svatá Písma jako jejich jediné pravidlo víry, protože nezachovávají jako den odpočinutí sedmý den týdne požadovaný Biblí, ale první den. A ten, jak víme, se má zachovávat svatým jen podle tradice a učení Katolické církve.“ (Henry Gibson, Catechism Made Easy, #2, 9th edition, vol. 1,
pp. 341-342.) Na Nicejském koncilu byl opuštěn Biblický kalendář a přijat pohanský Juliánský kalendář pro ustanovení časů bohoslužeb. Tato skutečnost je symbolizovaná sloučenou šelmou, která má sedm hlav a na nich deset rohů. Církev Říma zavrhla dávný luni-solární kalendář ve prospěch pohanského planetárního týdne o sedmi dnech se svým ustavičným týdenním cyklem. "Aby získal Řím pohany pro formální křesťanství, učinil za použití své obvyklé politiky opatření, kterými sloučil křesťanské a pohanské svátky, a skrze komplikovanou, avšak obratnou úpravu kalendáře, nebylo složitou věcí dovést pohanství a křesťanství nyní ponořené v modlářství . . . k tomu, aby si potřásli rukou." (Alexander Hislop, The Two Babylons, p. 105.) Toto sloučení s pohanstvím
je
křesťanství dále
identifikováno ve Zjevení 17,5 jako: „TAJEMSTVÍ, BABYLON VELIKÝ, MATKA PROSTITUTEK A OHAVNOSTÍ ZEMĚ.“ V Bibli je žena použita jako symbol církve. „Prostitutka“ proto představuje zkaženou církev. Římsko katolická církev je „matka“, protože všechna ostatní náboženství, nejen křesťanské denominace, počítají své dny bohoslužeb podle kalendáře stvořeného Katolickou církví. „Neděle je Katolická instituce a tvrzení, že je třeba zachovávat neděli, je možné bránit jen podle Katolických principů… Od počátku až do konce Bible neexistuje jediný text, který by podporoval přesun týdenní veřejné bohoslužby z posledního dne týdne na den první.“ (Catholic Press, Sydney, Australia, August, 1900.) Ale šelma, kterou Jan vidí, obdržela „smrtelnou ránu“. To se stalo v roce 1798, kdy byla Katolické církvi rychlým sledem událostí odebrána dominantní moc. V únoru 1798 byla moc, před kterou se třásli králové, pokořena a zadupána, když francouzský generál Louis-Alexandre Berthier, hugenot, zajal papeže Pia VI na příkaz Napoleona Bonaparte. O dva měsíce později, 3. dubna, zavedla francouzská vláda povinné používání svého vlastního kalendáře, který se skládal z 10-denních týdnů. Tato přeměna kalendáře zničila papežský den bohoslužby. Odstraněním neděle z týdne zasáhla přímo papežské tvrzení své autority: změnu bohoslužby z Biblického Sabatu na neděli. Toto byla ta „smrtelná rána“, kterou papežství obdrželo. Načasování této série událostí se odehrálo přesně podle proroctví, které uvádí, že jí byla „dána moc vládnouti po čtyřidceti a dva měsíce“. V prorockém čase jeden den znamená jeden rok a každý měsíc má 30 dní ve většině případů. „Den za rok dávám tobě.“ (Ezechiel 4,6) Tento biblický princip se aplikuje do všech prorockých časových period uvnitř proroctví o 2300 letech, nejdelšího časového proroctví v Bibli. Naplnění tohoto časového proroctví v roce 1844 označuje počátek „doby konce“. Princip „jeden den rovná se jeden rok“ nemůže být aplikován na časová proroctví, která se naplní v „době konce“. Čas “doby konce“ je příliš krátký na to, aby mohl být aplikován tento princip. Toto období začalo v roce 538 n.l., když generál Belasarius, zastupující byzantského císaře Justiniána, osvobodil Řím od moci ariánských Ostrogotů po obležení, které trvalo jeden rok a devět dnů. I když nebyla ihned zlomena moc Ostrogotů nad severní Itálií, přijetí Belasaria papežem Silveriem a následné osvobození Říma od Ostrogotů, připravilo cestu pro Římsko katolickou církev, aby vnucovala svou pohanskou nauku o Svaté trojici – nauku, kterou křesťanští Ostrogoti důrazně odmítali.
Tato despotická železná vláda trvala 1260 let, během kterých byly umučeny milióny pravých křesťanů pro svou víru. Ta skončila v pravý okamžik, v roce 1798, se zajetím papeže a odstraněním neděle, znamením papežské moci, co by svatého dne. Toto vidění však zde nekončí. Yahuwah zjevuje, že tatáž pronásledující moc získá opět moc nad celou zemí. Jan uvádí: „Ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou.“ (Zjevení 13,3) Toto se stalo, když celý svět začal regulovat své pracovní a svaté dny podle výtvoru Římsko katolické církve. Od doby 2. světové války se celý svět sjednotil v užívání kalendáře papeže Řehoře XIII. Římsko katolická církev byla ve velké míře mimo světové události od doby, kdy obdržela smrtelnou ránu, ale jisté slovo proroctví varuje: Dáno jí i bojovati s svatými a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad rozličným jazykem, i nad národem. Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa. (Zjevení 13,7.8)
Všichni, kdo se snaží uctívat Stvořitele navrácením se k bohoslužbě v sedmý den Sabat podle dávného Biblického kalendáře, přivodí na sebe hněv draka a šelmy. Ale Yahovo oko spočívá nad Jeho lidem a Jeho uši připraveny na jejich volání. Text končí zaslíbením pro věrné: „Jestliže kdo do vězení povede, do vězení půjde; zabije-li kdo mečem, musí mečem zabit býti. Zdeť jest trpělivost a víra svatých.“ (Zjevení 13,10)
• Články o YAHOVĚ kalendáři: klikni zde.
• Videa o YAHOVĚ kalendáři: klikni zde.
Všechny mocnosti, které pronásledují spravedlivé, budou nakonec stát před boží spravedlností. Zde je trpělivost a víra svatých, zaslíbení, které je uschopňuje stát pevně tváří v tvář nejstrašnějšímu pronásledování – které
teprve přijde! Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. Neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Yahuwah vždy podepírá. Yahuwah jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají. (viz Žalm 37)
