Ekonomie ekosystémů a biodiverzity

E e ko a ko n b s o io ys m d té ie iv m e ů rz it y

ů Pr

Evropská komise

b

n ěž

á

zp

v rá

a

Fotografie: Všechny snímky na obálce a titulní straně: UNEP/Topham.

E e ko a ko n b s o io ys m d té ie iv m e ů rz it y

Pr

ě b ů

ž

ná

zp

v rá

a

ISBN-13 978-92-79-09443-9 © Evropská společenství, 2008 Reprodukce je možná jen s uvedením zdroje. Imprimé en Belgique Výroba anglické verze: Banson, Cambridge, UK Ostatní jazyky: ESN, Brusel, Belgie

Fotografie na obálce (shora ve směru hodinových ručiček): Ian McAllister/UNEP/Topham; Ian Johnson/UNEP/Topham; Alex Wong/UNEP/Topham; Lim Kien Hock/UNEP/Topham Banson Production, Cambridge, Spojené království

P Ř E D M LU VA

B

iologická rozmanitost neboli biodiverzita představuje přírodní bohatství země, které vytváří základ pro život a prosperitu celého lidstva. V současné době dochází ke ztrátě biodiverzity znepokojivým tempem na celém světě. Obrazně řečeno mažeme pevný disk přírody, aniž bychom věděli, jaká obsahuje data. Cílem Úmluvy o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD) a jejích 190 smluvních stran je výrazně omezit úbytek biodiverzity do roku 2010. Jedná se o ambiciózní cíl, kterého je možné dosáhnout pouze zvýšeným společným úsilím všech složek společnosti. Potřebujeme proto, aby se na národní i mezinárodní úrovni vytvořila spojenectví mezi politiky, vědci, veřejností i podnikatelskou sférou.

Jak vyplynulo z diskusí na setkání ministrů životního prostředí zemí G8+5 v květnu 2007 v Postupimi, rozhodli jsme se zahájit společnou iniciativu, jejímž prostřednictvím upozorníme na globální ekonomický přínos biodiverzity i na náklady spojené s její ztrátou a degradací ekosystémů.

Stavros Dimas Komisař pro životní prostředí, Evropská komise

Ú

spěch společné iniciativy vždy do značné míry závisí na kvalitě vedení, a proto jsme velmi rádi, že úlohu vedoucího naší studie přijal Pavan Sukhdev, výkonný ředitel divize Global Markets v Deutsche Bank, zakladatel a ředitel projektu „zelené účetnictví“ pro Indii.

Pavan Sukhdev se svým týmem dostal mimořádně náročný úkol: shromáždit obrovské množství informací ve velmi krátké době. Naštěstí mohli využít podporu a příspěvky mnoha mezinárodních organizací i předních odborníků. Výsledky první fáze naší iniciativy, kterou jsme před rokem zahájili v Postupimi, budou prezentovány v segmentu vysoké úrovně CBD COP9. Zveme a vybízíme členské země CBD i mezinárodní organizace, aby aktivně přispěly do druhé fáze, která bude zahájena okamžitě po COP9.

Sigmar Gabriel Spolkový ministr životního prostředí, Německo

Předmluva

3

ÚVOD

Pavan Sukhdev, vedoucí studie

Ne všemu, co považujeme za velmi užitečné, přiřazujeme velkou hodnotu (například vodě), a ne vše, čemu přiřazujeme velkou hodnotu, považujeme za velmi užitečné (například diamant). Tento příklad uvádí hned dva zásadní problémy v oblasti poznání, před kterými stojí dnešní společnost. Za prvé se stále ještě učíme poznávat "charakter hodnoty" s tím, jak se naše pojetí „kapitálu“ rozšiřuje na kapitál lidský, sociální i přírodní. Uznáním těchto dalších druhů „kapitálu“, snahou podporovat jejich růst či snahou je chránit usilujeme o udržitelný rozvoj. Za druhé stále nedokážeme stanovit „hodnotu přírody“. Příroda je pro nás každodenním zdrojem velkých hodnot, i když se většinou nejedná o hodnoty tržní, protože obchází trhy, nemají stanovenou cenu a vzdorují ohodnocení. Zjišťujeme, že právě tato absence ohodnocení je hlavní příčinou degradace ekosystémů a úbytku biodiverzity, jichž jsme svědky. Náš projekt „Ekonomie ekosystémů a biodiverzity“ se věnuje druhému uvedenému problému. Jeho cílem je formulovat komplexní a přesvědčivé ekonomické argumenty na ochranu ekosystémů a biodiverzity.

POROUCHANÝ EKONOMICKÝ KOMPAS? Někteří čtenáři budou asi překvapeni, že výše uvedený příklad je stejně starý jako ekonomie sama. Pochází z významného klasického díla Adama Smithe z roku 1776. A proto pro nás bude už třetím, byť menším problémem, vůbec pochopit, proč lidstvu trvalo více než 200 let, než doopravdy začalo řešit ony první dva problémy! Před dvěma a čtvrt stoletími byl dostatek půdy a energie nebyla pro výrobu zásadním faktorem.Nejdůležitějším omezujícím vstupem byl tehdy finanční kapitál. Dnes je jiná situace. Ekonomický myšlenkový rámec Adama Smithe vznikal ve světě, ve kterém se globální kapitál a obchod měřil v milionech, nikoli bilionech dolarů. Bill McKibben (2007) považuje parní stroj a „růst HDP“ za dva nejvýznamnější vynálezy 18. století, protože oba přispěly k růstu blahobytu značné části lidstva. Růst HDP znamenal vytvoření pracovních míst a přispíval k předcházení recesím. Stal se tak uznávaným měřítkem pokroku. Růst HDP však nezahrnuje hodně důležitých aspektů národního bohatství a blahobytu, jako jsou změny v oblasti kvality zdraví, úroveň vzdělání a proměny kvality a kvantity přírodních zdrojů.

4

Ekonomie ekosystémů a biodiverzity

Můžeme to přirovnat k situaci, jako bychom se i dnes při plavbě neprozkoumanými rozbouřenými vodami řídili starým porouchaným ekonomickým kompasem. A nejedná se jen o problém národního účtování – je to věc měřítek, která zasahuje všechny vrstvy společnosti, od vlády přes obchodníky až po jednotlivce. Je to faktor, který ovlivňuje naši schopnost budovat udržitelnou ekonomiku v souladu s přírodou.

EKONOMIE EKOSYSTÉMŮ A BIODIVERZITY – „TEEB“ V březnu 2007 se v Postupimi sešli ministři životního prostředí zemí G8+5. Inspirováni rychlou reakcí a změnou politiky, které vyvolala Sternova zpráva (Stern Review of the Economics of Climate Change), vyjádřili přesvědčení, že je zapotřebí vydat se obdobou cestou i v oblasti ekonomie ztráty ekosystémů a biodiverzity. S podporou evropského komisaře pro životní prostředí Stavrose Dimase se věci ujal německý ministr životního prostředí Sigmar Gabriel, který na sebe vzal úkol zorganizovat naši studii. Bylo zřejmé, že se jedná o nesmírně složitý rozsáhlý, ale také naléhavý úkol. Když mne tedy komisař Dimas a ministr Gabriel oslovili, abych se stal vedoucím studie, vnímal jsem to jako nesmírnou poctu, i přes své nemalé obavy. Vědecké poznání v oblasti biodiverzity a ekosystémů se stále vyvíjí, přínos biodiverzity a ekosystémů lidstvu je popsán jen částečně a chápán v nedostatečné míře, ekonomické metody používané pro přiřazování peněžních hodnot jsou někdy sporné. Věřil jsem však vizi, která byla motorem tohoto projektu a cítil jsem, že je to projekt nezbytný i aktuální, a proto jsem svůj úkol s radostí přijal. Připomnělo mi to, že podobné rozporuplné pocity jsem už zažil před čtyřmi lety, když jsme s několika přáteli zahajovali ambiciózní projekt „zeleného účetnictví“ pro Indii a její státy, jehož cílem bylo vytvořit pro jejich ekonomiky praktické měřítko „udržitelného rozvoje“. Tento nástroj upravoval klasická měřítka HDP a zohledňoval značné množství opomíjených externalit, například těch, které zahrnují ekosystémy a biodiverzitu. Většina výsledků projektu již byla publikována (Green Indian State Trust, 2004–2008) a některé již byly využity v praxi, což nám přineslo užitečnou zkušenost, ze které jsme se mimo jiné poučili, jak je důležité překonávat očekávání ostatních i očekávání vlastní. Vzhledem k tomu, že se první fáze TEEB chýlí ke konci, rád bych vyjádřil uznání velkému množství našich přispěvatelů

z celého světa za jejich nesmírnou podporu a nasazení (viz Poděkování na straně 60). Nejprve bych chtěl poděkovat všem členům našeho „užšího týmu“, kteří pracovali neúnavně a snad prakticky nepřetržitě po dobu několika týdnů; často si brali volno ze svého zaměstnání, aby mohli sestavovat, vyhodnocovat, vybírat a sumarizovat informace z velkého množství obdrženého materiálu, kteří se podíleli na sepsání této průběžné zprávy. Rád bych poděkoval všem těm, kteří přispěli svými znalostmi a vědeckými pracemi o nejrůznějších aspektech tématu; v reakci na naši výzvu k zasílání dokladů v září 2007 a březnu 2008 jsme obdrželi více než 100 dokumentů. Našeho zásadního semináře v březnu 2008 v Bruselu se zúčastnilo 90 osob prakticky ze stejného počtu institucí, z nichž mnozí následně přispěli informacemi a radami. Většinu úkolů během první fáze jsme zadali skupině významných výzkumných institucí, které za velmi krátkou dobu vypracovaly vynikající metastudie a vědecké práce, za což děkujeme týmům z FEEM, IEEP, Alterra, GHK, ECOLOGIC a IVM. Cennou pomoc při psaní a editaci poskytli kolegové z EEA, IUCN a UFZ. Děkuji zejména členům našeho vynikajícího poradního výboru jednak za to, že se svou účastí na projektu souhlasili, a jednak za to, že si ve svém nabitém kalendáři udělali čas, aby mi při projektu radili. A nakonec bych chtěl poděkovat vládám a institucím, které tento projekt podporovaly, tedy G8+5, UNEP, IUCN, EEA a zejména týmům našich hostitelů a patronů, tedy Generálnímu ředitelství pro životní prostředí Evropské komise a Německému spolkovému ministerstvu životního prostředí.

procentních bodů HDP. Pokud bychom však měli tento úbytek vyjádřit z hlediska dopadu na obyvatelstvo na základě principu rovnosti a na základě našich poznatků, kam proudí výnosy přírody, pak by důvod pro omezení tohoto úbytku získal značně na síle. Jedná se o právo chudých lidí světa čerpat živobytí z přírody, která tímto způsobem vytváří minimálně polovinu jejich bohatství. Je to zdroj, který nelze nijak nahradit. Zastáváme názor, že na této základní otázce dnes de fakto závisí většina Rozvojových cílů tisíciletí. Druhým aspektem je etický problém – rizika, nejistoty a diskontování budoucnosti, tedy otázky, které jsou uvedeny i ve Sternově zprávě. Většina hodnoticích studií, které jsme prostudovali, používá diskontní sazbu v rozsahu 3–5 % i vyšší. Uvědomíme-li si, že diskontní sazba 4 % znamená, že službám, které příroda poskytne našim vlastním vnukům (od nynějška za 50 let), přiřazujeme jen sedminu z užitné hodnoty, kterou jim připisujeme nyní, lze to z etického hlediska jen těžko obhájit. Této otázce se budeme věnovat i ve druhé fázi, kdy aplikujeme řadu odlišných diskontních sazeb odpovídajících různým etickým hlediskům. Posledním a snad nejdůležitějším hlediskem, které zde posuzujeme a budeme posuzovat ve druhé fázi, je, jak jsme přesvědčení, potřeba jasně zaměřit každý aspekt ekonomie ekosystémů a biodiverzity na konečného uživatele – ať je jím zákonodárce, místní úředník, firma nebo občan.

NAŠE AMBICE PRO DRUHOU FÁZI

HLAVNÍ BODY PRVNÍ FÁZE

Cílem druhé fáze TEEB bude ukončení a vysvětlení našeho studia v první fázi a dosažení čtyř základních cílů:

Vyvíjíme zde nový model: je kolegiální, na bázi spolupráce a globální. Pevně doufáme a očekáváme, že stejně budeme pokračovat i ve druhé fázi. Máme v úmyslu rozšířit základnu a zvýšit počet našich přispěvatelů, dodavatelů, partnerů i poradců.

• vypracovat a zveřejnit pevný „vědecký a ekonomický rámec“, který zahrne oceňovací postupy většiny zemských ekosystémů včetně všech materiálních hodnot nejvýznamnějších biomů;

První fáze má pět hlavních výstupů, jejich krátká shrnutí jsou uvedena v příloze. Tyto metastudie a vědecké práce nám jako celek poskytují pevný základ v podobě informací a analýz, na kterém můžeme postavit druhou fázi. Rád bych nyní zdůraznil tři důležité aspekty naší přípravné práce během první fáze a našeho dalšího úsilí ve druhé fázi. Za neoddělitelně provázané považujeme chudobu a úbytek ekosystémů a biodiverzity. Zkoumali jsme, kdo jsou bezprostřední příjemci řady služeb, které zajišťují ekosystémy a biodiverzita a došli jsme k závěru, že se jedná zejména o chudé. Mezi nejvíce postižené patří přírodní zemědělství, chov dobytka, rybolov a lesní hospodaření – a právě tyto činnosti poskytují živobytí většině chudých na světě. S ohledem na globální dopad se toto zjištění (viz kapitolu 3, „HDP chudých“) neobejde bez dalšího výzkumu a my se jej chystáme realizovat ve druhé fázi. Roční úbytek přírodního kapitálu se obvykle odhaduje na několik nevýznamných

• dále prověřit a zveřejnit „doporučenou oceňovací metodiku“, zahrnující biomy (např. oceány) a některé proměnné (např. opční hodnoty a hodnoty odkazu), které nebyly dostatečně prozkoumány v první fázi; • zapojit co nejdříve a v co největší míře všechny klíčové „konečné uživatele“ našich hodnocení, aby byl náš výstup co nejvíce přizpůsoben jejich potřebám, aby byl pro ně „uživatelsky přívětivý“, pokud jde o jeho uspořádání, dostupnost, proveditelnost a celkově jeho účelnost; • dále prověřit a zveřejnit soubor politických nástrojů pro politiky i úředníky, který s pomocí správně nastavené ekonomie podpoří reformu politiky a hodnocení ekologických vlivů, což napomůže udržitelnému rozvoji a lepší ochraně ekosystémů a biodiverzity. Dvacet pět let pracuji jako bankéř a odborník na trhy. Na počátku jsem se naučil dvě zásady, které se mi často osvědčují. První říká, že „na problémy si člověk zadělává

Úvod

5

v příznivých dobách“, druhá že „co nezměříš, neuřídíš“. Pokud opravdu chceme řídit naši ekologickou bezpečnost, musíme měřit ekosystémy a biodiverzitu, a to vědecky i ekonomicky a bez ohledu na to, jak náročné to bude. Ekonomický kompas, který dodnes používáme, slavil úspěch v době, kdy vznikl. Dnes je však třeba jej vylepšit nebo nahradit. Podívejte se prosím znovu na obálku této průběžné zprávy. To, že titul i obrázky jsou nakloněné, není vůbec náhoda. Potřebujeme nový kompas a potřebujeme jej rychle.

6


LITERATURA Smith, A. (1776) An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations. Edinburgh. K dispozici na adrese www. adamsmith.org/smith/won-index.htm (poslední přístup 13. května 2008). McKibben, B. (2007) Deep Economy: The Wealth of Communities and the Durable Future. Times Books, New York. Green Indian States Trust (2004–2008) Green Accounting for Indian States Project (GAISP). K dispozici na adrese www.gistindia.org (poslední přístup 13. května 2008).

OBSAH

Předmluva

3

Úvod

4

Shrnutí výsledků

9

Kapitola 1 BIODIVERZITA A EKOSYSTÉMY DNES

11

Kapitola 2 BIODIVERZITA, EKOSYSTÉMY A LIDSKÝ BLAHOBYT Tlaky na biodiverzitu budou pokračovat a projeví se to na lidském blahobytu Potraviny pod drobnohledem na souši..... ...a v moři Zásoby vody jsou ve stále větším ohrožení V sázce je naše zdraví Růst a rozvoj Změna klimatu a biodiverzita Dopady na chudé Přístup „všechno jde normálně dál“ není možný Co dále? Literatura

15 15 15 16 17 18 18 19 20 20 24 25

Kapitola 3 SMĚREM K OCEŇOVACÍMU RÁMCI Mnoho selhání, jediný problém Ekonomie, etika a spravedlnost Rozpoznání rizik a neurčitosti Diskontní sazby a etika Diskontování a mezigenerační spravedlnost Diskontování v kontextu blahobytu Diskontování úbytku biodiverzity Výzvy spojené s oceňováním Náklady spojené s úbytkem biodiverzity Náklady na ochranu biodiverzity Navrhovaný oceňovací rámec Spojení ekologických a ekonomických aspektů v našem oceňovacím rámci Základní principy osvědčených postupů při oceňování ekosystémových služeb Literatura

27 27 28 28 29 29 31 32 33 36 37 39 40 43 44

Kapitola 4 OD EKONOMIE K POLITIKÁM Přehodnocení dnešních dotací tak, aby odrážely zítřejší priority Zhodnocování nerozpoznaných přínosů, zpoplatňování nezahrnutých nákladů Platby za ekosystémové služby Rozšíření principu „znečišťovatel platí“ Vytváření nových trhů Sdílení přínosů z ochrany Měření toho, co je řízeno: měřítka pro udržitelný rozvoj Představa nového světa Literatura

47 47 48 48 49 50 51 53 55 56

Nástin druhé fáze

58

Poděkování

60

Souhrn studií

63


7

RÁMEČKY Rámeček 1.1: Klíčové výrazy Rámeček 2.1: Biopaliva vyvolávají velké debaty Rámeček 2.2: Korálové útesy Rámeček 2.3: Gender, chudoba a biodiverzita v indické Orisse Rámeček 2.4: Změna využití půdy a změna služeb Rámeček 2.5: Začarovaný kruh chudoby a degradace životního prostředí: Haiti Rámeček 3.1: Silniční projekty v Mayském pralese: selhání trhu v důsledku informačního selhání Rámeček 3.2: Vliv dotací na rybolov Rámeček 3.3: Diskontování a optimistův paradox Rámeček 3.4: „HDP chudých“ Rámeček 3.5: Shrnutí – příklad studie Cena politické pasivity v případě úbytku biodiverzity Rámeček 3.6: Mnohonásobná hodnota korálových útesů Rámeček 4.1: Ekologicky škodlivé dotace Rámeček 4.2: Dotace narušující obchod Rámeček 4.3: Platby za environmentální služby v Kostarice Rámeček 4.4: Zkušenost s bankami na ochranu přirozených lokalit, s kredity na ochranu ohrožených druhů a biobankovnictvím Rámeček 4.5: Obnovení zalesnění okolí Panamského průplavu Rámeček 4.6: Příklad společnosti Vittel Rámeček 4.7: Chráněné oblasti v Ugandě

12 16 17 20 22 24 27 28 30 31 34 36 47 48 49 50 51 51 52

OBRÁZKY Obrázek 2.1: Světové ceny komodit Obrázek 2.2: Světové trendy stavu mořských zásob od roku 1974 Obrázek 2.3: Globální úbytek biodiverzity 2000–2050 a příspěvek tlaků Obrázek 3.1: Souvislost mezi biodiverzitou a výstupem služeb ekosystémů Obrázek 3.2: Hodnocení služeb ekosystémů Obrázek 3.3: Vytvoření analýzy scénářů Obrázek 3.4: Navrhovaný oceňovací rámec: v kontrastu s patřičným stavem světa Obrázek 3.5: Ekosystémové přínosy poskytované chráněným pralesem, Madagaskar Obrázek 3.6: Ekosystémové přínosy pro londýnskou aglomeraci Obrázek 4.1: Využití půdy a vody při výrobě potravin

15 16 23 32 33 34 39 41 42 54

MAPY Mapa 1.1: Environmentální konflikty Mapa 2.1: Rostlinné druhy na ekoregion Mapa 2.2: Zemědělské výnosy Mapa 2.3: Průměrná početnost druhů 1970 Mapa 2.4: Průměrná početnost druhů 2000 Mapa 2.5: Průměrná početnost druhů 2010 Mapa 2.6: Průměrná početnost druhů 2050

13 19 19 22 22 23 23

TABULKY Tabulka 2.1: Ekosystémové služby a Rozvojové cíle tisíciletí: spojitosti a kompromisy Tabulka 3.1: Hodnocení „opce biodiverzity“ Tabulka 3.2: Diskontní sazby a výsledky Tabulka 3.3: Projekce celkových přínosů ukládání uhlíku v evropských lesích Tabulka 3.4: Výsledky studií o nákladech spojených s ochranou

21 29 30 36 37

8


SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ

Příroda poskytuje lidské společnosti ohromné množství přínosů, jako jsou potraviny, tkaniny, čistá voda, zdravá půda, zachycování uhlíku a další. Přestože náš blahobyt závisí na nepřetržitém fungování těchto „ekosystémových služeb“, jedná se převážně o veřejné statky, u nichž neexistují odpovídající trhy a ceny, a proto je náš současný ekonomický kompas zachytí jen výjimečně. V důsledku toho dochází k úbytku biodiverzity a k neustálé degradaci našich ekosystémů, za což si pak neseme sami následky. Naše iniciativa Ekonomie ekosystémů a biodiverzity (TEEB) se nechala inspirovat myšlenkami formulovanými v rámci projektu Hodnocení ekosystémů na přelomu tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment) a jejím cílem je prosadit lepší pochopení skutečné ekonomické hodnoty služeb ekosystémů a nabídnout ekonomické nástroje, které tuto hodnotu plně respektují. Jsme si jisti, že výsledky naší práce přispějí k vytvoření efektivnějších politik na ochranu biodiverzity a k dosažení cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti. TEEB má dvě fáze a výsledky první fáze jsou shrnuty v této průběžné zprávě. Projekt ukazuje, jaký obrovský význam mají ekosystémy a biodiverzita; jaká nebezpečí ohrožují lidské bohatství, pokud nejsou podniknuty patřičné kroky, které napraví utržené škody a ztráty. Své výsledky ve druhé fázi dále rozvedeme a ukážeme, jak pomocí těchto znalostí vytvořit správné nástroje a politiky.

PRVNÍ FÁZE Svět již ztratil hodně ze své biodiverzity. Nedávný tlak na ceny komodit a potravin ukázal, jaké důsledky má tato ztráta pro společnost. Je velmi důležité co nejrychleji podniknout kroky k nápravě, neboť úbytek druhů a degradace ekosystémů jsou neoddělitelně spojeny s blahobytem lidí. Ekonomický růst a přeměna přírodních ekosystémů na zemědělskou výrobu budou samozřejmě pokračovat. Legitimnímu úsilí zemí a jednotlivců o hospodářský rozvoj nemůžeme bránit, a ani bychom se o to neměli pokoušet. Je však nutné zajistit, aby tento rozvoj náležitě zohlednil skutečnou hodnotu přírodních ekosystémů. To je důležité jak pro ekonomické, tak pro environmentální řízení. V kapitolách 1 a 2 je popsán další postup současného úpadku biodiverzity a související úbytek ekosystémových služeb, pokud nebudou přijaty správné politiky. Pád se v některých případech dokonce zrychlí, některé

ekosystémy budou pravděpodobně narušeny do té míry, že jejich náprava již nebude možná. Ze zkoumání ceny, jakou bychom zaplatili v případě nečinnosti, vyplývá, že při scénáři „vše jde normálně dál“ bychom do roku 2050 stáli před závažnými důsledky: • 11 % přírodních území zachovaných v roce 2000 by mohlo být ztraceno, zejména z důvodu přeměny na zemědělskou půdu, budování infrastruktury a změny klimatu; • téměř 40 % půdy, která nyní slouží pro šetrné formy zemědělství, by se mohlo začít využívat k intenzivnímu hospodaření, což by vedlo k dalšímu úbytku biodiverzity; • mohlo by dojít k úbytku 60 % korálových útesů, a to dokonce už do roku 2030, v důsledku rybolovu, znečištění, chorob, invazivních nepůvodních druhů a blednutí korálů způsobeného změnou klimatu. Současné trendy na souši i v oceánech ukazují, jaké vážné nebezpečí představuje úbytek biodiverzity pro lidské zdraví a lidský blahobyt. Změna klimatu tento problém ještě prohlubuje. A obdobně jako v případě změny klimatu jsou pokračujícím úbytkem biodiverzity nejvíce ohroženi chudí lidé. Právě oni jsou nejvíce závislí na ekosystémových službách, jejichž úlohu podkopávají nesprávné ekonomické analýzy a politické chyby. Konečným cílem naší práce je poskytnout politikům nástroje, s jejichž pomocí by mohli ve svých rozhodnutích zohledňovat skutečnou hodnotu ekosystémových služeb. Proto s ohledem na situaci, že ekonomie ekosystémů je stále ještě rozvíjejícím se oborem, popisujeme v kapitole 3 hlavní faktory vypracovávání a uplatnění těchto vhodných metodik. Jedná se zejména o etická rozhodování mezi současnou generací a generacemi budoucími a o rozhodování mezi lidmi v různých částech světa a v různých fázích vývoje. Bez zohlednění těchto aspektů nelze splnit Rozvojové cíle tisíciletí. Některé slibné politiky se již ověřují. Kapitola 4 popisuje několik politik, které se již v některých zemích používají a mohly by se rozšířit anebo uplatnit i jinde. Příklady pocházejí z mnoha oblastí, ale přinášejí stejné poselství pro rozvoj ekonomie ekosystémů a biodiverzity: • přehodnocení dnešních dotací takovým způsobem, aby odrážely zítřejší priority; • oceňování doposud nerozpoznaných služeb ekosystémů a zajištění zahrnutí nákladů plynoucích z poškození

Shrnutí výsledků

9

1

B I O D I V E R Z I TA A E K O S Y S T É M Y D N E S

„Novinovým titulkům dnes vládne globální oteplování. Zítra to bude degradace ekosystémů.“ Corporate Ecosystems Services Review, WRI a kol., březen 2008

Zhodnocování ochrany lesů

Objevují se trhy pro environmentální služby

Zástupci obcí v lesních územích Latinské Ameriky usilují o dohodu v oblasti ekonomických kompenzací za environmentální služby, které poskytují planetě tím, že pomáhají chránit miliony hektarů původních tropických pralesů. Zdá se, že byli vyslyšeni: brazilská vláda právě rozhodla, že bude obyvatelům Amazonie vyplácet peníze a kredity za jejich „ekoslužby“, které přispívají k ochraně obrovských lesních oblastí v zemi.

Soukromá investiční společnost nedávno zakoupila práva na environmentální služby, které poskytuje 370 000 ha rezervace pralesa v Guyaně. Poznala, že tento druh služeb jako retence vody, uchovávání biodiverzity a regulace srážek v budoucnosti získá hodnotu na mezinárodních trzích. Výnosy se rozdělí, přičemž 80 % připadne místním obcím. Rezervace poskytuje zaopatření 7 000 lidí, zachycuje přibližně 120 milionů tun uhlíku. Prezident Guyany Jagdeo tento příklad uvedl jako potenciální model plateb za všechny obdobné služby.

Terra Daily, 6. dubna 2008

www.iNSnet.org, 4. dubna 2008

Kolaps ekosystému

Narůstá počet environmentálních uprchlíků

Dne 20. února 2008 bylo ohlášeno uhynutí 500 – 700 tun ryb v rybích klecích v mořských vodách oblasti Amvrakikos v Řecku (Eleftherotypia, 20. února 2008). Vědci se domnívají, že pravděpodobnou příčinou této katastrofy je pokles přítoku sladké vody do zálivu. Náklady na obnovení některých funkcí ekosystému v lagunách se odhadují na 7 milionů eur.

Počet environmentálních uprchlíků již dosáhl počtu asi 25 milionů a odhaduje se, že do roku 2020 se z dezertifikovaných oblastí subsaharské Afriky přestěhuje do severní Afriky a Evropy až 60 milionů lidí. Ale tato migrace z jihu na sever není nic ve srovnání s vnitřní migrací v rámci samotné Afriky. Většina místních uprchlíků se usadí v přelidněných velkoměstech, což znamená trend, který se považuje vzhledem k nedostatečným zdrojům vody za potenciální katastrofu. Uprchlíci i místní lidé jsou chyceni do pasti v podobě zhoršujícího se životního prostředí, nemají přístup k pitné vodě, jsou sužováni rostoucími cenami potravin, hrozí jim chudoba, nemoci i nepokoje.

GŘ ENV EK 2008

http://knowledge.allianz.com, 19. března 2008

V

ýše uvedené zprávy jsou jen malou ukázkou souvislostí, které nově vycházejí najevo: spojení mezi přírodou, její ochranou a ničením, lidským blahobytem a v konečném důsledku penězi. V minulosti byla úloha přírody jakožto živitelky lidské společnosti přijímána jako fakt. Obraz „matky“ přírody se hojně objevuje v rituálech, epických dílech i náboženských názorech všech společností ve všech dobách. Během uplynulých padesáti let však stále lépe pronikáme do spletitého vztahu mezi lidským bohatstvím, blahobytem a biodiverzitou, ekosystémy a jejich službami z ekologického i ekonomického hlediska. Naše znalosti mnoha hledisek tohoto vztahu se velmi rychle prohlubují. Zároveň ale také poznáváme ztráty přírody – zhoršující se životní prostředí, úbytek druhů.

Mnoha sledovaným druhům, jako jsou například pandy, nosorožci a tygři, hrozí vyhynutí, a deštné pralesy, mokřady, korálové útesy a další ekosystémy jsou pod obrovským tlakem ze strany lidských činností. Přírodní katastrofy jako záplavy, sucha a sesuvy půdy jsou dnes již téměř samozřejmostí, pozornost světa v poslední době přitahuje nedostatek potravin a vody. I když se lidé domnívají, že tyto jevy spolu nějak souvisí, zároveň očekávají, že se brzy obnoví „normální fungování“. Zdá se, že jsme jen velmi málo porozuměli mnohým stránkám úbytku biodiverzity, souvislostem mezi úbytkem

Biodiverzita a ekosystémy dnes

11

biodiverzity, změnou klimatu a ekonomickým rozvojem. Úbytek druhů a degradace ekosystémů má přímý vliv na lidský blahobyt a pokud naléhavě nepřijmeme opatření k nápravě, „normální fungování ve smyslu možnosti využívat přínosy naší přírody nemusí být už nikdy obnoveno. Přirozené životní prostředí poskytuje lidstvu nesčetné přínosy ve formě statků a služeb (obvykle se uvádějí pod společným označením ekosystémové služby), jako jsou potraviny, dřevo, čistá voda, energie, ochrana před záplavami a erozí půdy (viz rámeček 1.1). Přirozené ekosystémy jsou také zdrojem mnoha látek zachraňujících lidské životy a současně do sebe ukládají náš odpad, včetně uhlíku. Životní prostředí také formovalo lidský rozvoj a tento vzájemný vztah má silný sociální, kulturní a estetický význam. Blahobyt každé lidské populace na světě je zásadně a přímo závislý na službách ekosystémů. Vzhledem k dramatickému úbytku biodiverzity na celém světě se však během uplynulých 50 let velmi zhoršila úroveň mnoha přínosů, které z přírody získáváme. Zde je několik příkladů: • Za uplynulých 300 let se zalesněná plocha na světě zmenšila přibližně o 40 %. Ve 25 zemích již lesy naprosto zmizely a dalších 29 zemí již ztratilo více než 90 % svých zalesněných ploch. Tento úbytek pokračuje (FAO 2001; 2006). • Od roku 1900 ze světa zmizela polovina mokřadů. I když k tomuto jevu došlo zejména v severních zemích během prvních 50 let 20. století, od padesátých let sílí tlak na to, aby se země tropických a subtropických mokřadů začala využívat jiným způsobem (Moser a kol. 1996).

Rámeček 1.1: Klíčové výrazy • Ekosystém je dynamický komplex společenství rostlin, živočichů, mikroorganismů a jejich neživého prostředí, které vzájemným působením tvoří funkční jednotku. K ekosystémům patří pouště, korálové útesy, mokřady, deštné pralesy, boreální lesy, pastviny, městské parky a obdělávaná zemědělská půda. Ekosystémy mohou být relativně nedotčené lidmi, například panenské deštné pralesy, nebo mohou být přeměněny lidskou činností. • Služby ekosystémů jsou přínosy, které lidé z ekosystémů získávají. Patří k nim potraviny, voda, dřevo, regulace klimatu, ochrana před přírodními nebezpečími, regulace eroze, složky pro farmaka a rekreace. • Biodiverzita je kvantita a variabilita živých organismů v rámci druhů (genetická rozmanitost), mezi druhy a mezi ekosystémy. Biodiverzita sama o sobě není ekosystémovou službou, ale poskytování těchto služeb umožňuje. Hodnota vlastní biodiverzity je zahrnuta v rámci kulturních služeb ekosystémů nazývaných „etické hodnoty“.

12


• Přibližně 30 % korálových útesů, které často vykazují ještě vyšší úroveň biodiverzity než tropické pralesy, bylo vážně poškozeno rybolovem, znečištěním, nemocemi a blednutím korálů (Wilkinson 2004). • Během uplynulých dvaceti let zmizelo 35 % kořenovníků (mangrovů). Některé země jich v důsledku využití pro akvakulturu, nadužívání a bouří ztratily až 80 % (Millennium Ecosystem Assessment 2005a). • Odhaduje se, že tempo vymírání druhů způsobené lidmi (antropogenické) je 1 000krát rychlejší než tempo „přirozené“, které je charakteristické pro dlouhodobou historii Země (Millennium Ecosystem Assessment 2005b). V důsledku těchto trendů došlo v uplynulých 50 letech k degradaci přibližně 60 % zkoumaných ekosystémových služeb Země, přičemž za hlavní příčinu se považuje dopad lidské činnosti (Millennium Ecosystem Assessment 2005c). Předpokládá se, že k dalšímu poklesu bude docházet i v následujících desetiletích, a to v důsledku takových faktorů, jako je populační růst, změna způsobu využití půdy, hospodářská expanze a globální změna klimatu. Přední mezinárodní hospodářské organizace, například Světová banka a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), tyto znepokojivé předpovědi potvrzují. OECD formulovala hrozivou kombinaci úkolů, které má lidstvo před sebou: boj proti změně klimatu, úsilí o zastavení úbytku biodiverzity, zajištění čisté vody a dostatečné hygieny a omezení dopadu degradace přírody na zdraví lidí (OECD 2008). Během velmi krátké doby od publikování zprávy Hodnocení ekosystémů na přelomu tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessments) v roce 2005 tyto tlaky dokonce ještě vzrostly. V roce 2007 žilo poprvé v historii lidstva více lidí ve městech než ve venkovských oblastech. Během let 2007 a 2008 tlak na rozvoj biopaliv způsobil masivní změny ve využívání půdy a prudký nárůst cen některých plodin poskytujících základní potraviny. Neutuchající vysoké tempo ekonomického růstu v některých velkých rozvíjejících se ekonomikách vede k tomu, že poptávka předstihuje nabídku několika komodit, čímž tlak na přírodní systémy ještě vzrůstá. Nedávné důkazy

Mapa 1.1: Environmentální konflikty

Intenzita konfliktu Diplomatická krize Protesty (částečně násilné) Projevy násilí (národní rozsah) Systematické/kolektivní násilí Příčina konfliktu Voda Země/půda Ryby Biodiverzita Zdroj: WBGU, 2008

o změně klimatu ukazují, že dopady jsou mnohem rychlejší a hlubší, než se předpovídalo dříve, a že k nim patří i riziko lidských konfliktů způsobených soupeřením o zdroje biodiverzity a služby ekosystémů (WBGU2008). Tyto trendy mohou změnit náš vztah k přírodě, ale nikoli naši závislost na ní. Naše ekonomické aktivity i naše kvalita života a sociální soudržnost jsou postaveny na přírodních zdrojích, a tím i na ekosystémech, které je poskytují, i když způsob, jakým organizujeme naše ekonomiky, neodráží dostatečně aspekt závislosti v tomto vztahu – neexistují žádné ekonomiky bez životního prostředí, ale existuje životní prostředí bez ekonomik. Objevila se řada pokusů tuto mezeru zaplnit tím způsobem, že se ekosystémovým službám přiřadí určitá peněžní hodnota. Tyto přístupy sice mohou přinést užitek, ale především potřebujeme znovu získat pokoru ke světu přírody. Jak tradiční národy chápou již dlouho, musíme se přírodě skutečně zodpovídat, a to z jednoduchého důvodu: příroda má svá vlastní omezení a pravidla.

S tím, jak neudržitelným tempem spotřebováváme světovou biodiverzitu a ekosystémy, začínáme pociťovat závažný socioekonomický dopad. Pokud se máme dobrat řešení problémů, před kterými stojíme, potřebujeme pochopit, co se děje s biodiverzitou a ekosystémy a jak se dopady jejich změny projevují na statcích a službách, které nám poskytují. Potom musíme prozkoumat, jakým způsobem můžeme využívat ekonomické nástroje, abychom zajistili, že se z přínosů těchto statků a služeb budou moci nadále těšit i budoucí generace. Jedná se o velmi komplexní otázku, ale musíme se s ní vypořádat. Uplynulých 100 let nás poučilo, že na podobné hrozby lidstvo obvykle reaguje nedostatečně a příliš pozdě, ať už to byl azbest, freony, kyselé deště, úpadek rybolovu, BSE, kontaminace Velkých jezer a naposledy zásadní změna klimatu. Pokud bychom do roku 2030 vyhradili pouhé 1 % celosvětového HDP, mohlo by to vést k významným zlepšením kvality vzduchu, vody a lidského zdraví, zajistit posun směrem k našim klimatickým cílům. OECD navrhuje označit tyto výdaje jako „náklady na pojištění“ (OECD 2008). Když se ohlédneme zpět a uvidíme chyby, kterých jsme se v minulosti dopustili, můžeme se z nich poučit (EEA 2001). Úbytek biodiverzity a ekosystémů je hrozbou pro fungování naší planety, naší ekonomiky a lidské společnosti. Věříme, že je nezbytné začít tento problém řešit co nejdříve. Neznáme všechny odpovědi, ale ve zbývajících částech tohoto dokumentu předložíme náš akční rámec, který, jak doufáme, získá širokou podporu.

Biodiverzita a ekosystémy dnes

13

LITERATURA EEA – Evropská agentura pro životní prostředí (2001) Pozdní poučení z včasných varování: princip předběžné opatrnosti 1896–2000. Zpráva o životním prostředí č. 22. Eleftherotypia (20. února 2008) 700 tonnes of dead fish. K dispozici na adrese www.enet.gr/online/online_text/ c=112,dt=20.02.2008,id=85914648. FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2001) Global Forest Resources Assessment 2000. FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2006) Global Forest Resources Assessment 2005. GŘ ENV EK – Evropská komise, GŘ životní prostředí (2008) Wetlands: Good practices in Managing Natura 2000 Sites: An Integrated Approach to Managing the Amvrakikos Wetland in Greece. K dispozici na adrese http://ec. europa.eu/environment/nature/natura2000/ management/gp/wetlands/04case_amvrakikos.html (poslední přístup 8. května 2008). Insnet (2008) www.insnet.org/printable.rxml?id= 9199&photo. Knowledge Alliance (2008) Water Conflicts: Fight or Flight? http://knowledge.allianz.com/en/globalissues/ climate_change/natural_disasters/water_conflicts. html. Millennium Ecosystem Assessment (2005a) Global Assessment Report 1: Current State and Trends Assessment. Island Press, Washington DC.

14


Millennium Ecosystem Assessment (2005b) Living Beyond Our Means: Natural Assets and Human Well-being. Island Press, Washington DC. Millennium Ecosystem Assessment (2005c) Ecosystems and Human Well-being: Synthesis. Island Press, Washington DC. Moser, M., Prentice, C. a Frazier, S. (1996) A Global Overview of Wetland Loss and Degradation. K dispozici na adrese www.ramsar.org/about/about_wetland_loss.htm (poslední přístup 6. května 2008). OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (2008) Environmentální výhled OECD do roku 2030. ISBN 978-92-64-04048-9. Terra Daily (2008) Brazil to pay Amazon residents “ecoservices”. www.terradaily.com/reports/brazil_to_pay_ amazon_residents_for_ecoservices_minister_999.html. WBGU – German Advisory Council on Global Change (2008) World in Transition: Climate Change as a Security Risk, Earthscan, Londýn. Wilkinson C. (ed.) (2004) Status of Coral Reefs of the World: 2004. Australian Institute of Marine Science, Townsville. WRI – World Resources Institute a kol. (2008) The Corporate Ecosystem Services Review: Guidelines for Identifying Business Risks & Opportunities Arising from Ecosystem Change. K dispozici na adrese http://pdf.wri.org/ corporate_ecosystem_services_review.pdf (poslední přístup 8. května 2008)

2

B I O D I V E R Z I TA , E K O S Y S T É M Y A LIDSKÝ BLAHOBY T

„Žádné místo se neuchrání – ani vyprahlý Sahel v Africe, ani regiony v Austrálii, ze kterých se exportuje obilí, ani jihozápad USA, kde často panuje sucho. V rámci boje [proti změně klimatu] začalo společenství OSN … čerpat ze zásob světových zdrojů – vědeckých a technických znalostí, zapojení firem a vedení občanské společnosti. Jasně jsme si uvědomili, že úžasné světové know-how může vyřešit zdánlivě neřešitelné, když se na naše problémy podíváme z té správné perspektivy.“ Pan Ki-mun, generální tajemník OSN 2008

R

ozhodný optimismus generálního tajemníka OSN v souvislosti s bojem proti změně klimatu může být také chápán jako očekávaná výzva k jednotnému postupu řešení ztrát biodiverzity. Jestliže máme dosáhnout tohoto cíle, je skutečně zapotřebí celosvětové odezvy a spojeného úsilí všech národů ve všech úrovních společnosti.

Globální struktura spotřeby a výroby se dnes v celosvětovém měřítku opírá o ekosystémy. Různé politiky ovlivňují odolnost přirozených i lidmi modifikovaných ekosystémů. Politiky a opatření v dopravě, energetice, zemědělství, kultuře i jiných oblastech mohou přinést mnoho nežádoucích důsledků. Jak ukázalo Hodnocení ekosystémů na přelomu tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment 2005a), dopady kumulativních tlaků na ekosystémy se nemusí projevit po mnoho let. Jakmile se však dosáhne určitých bodů zlomu, nastávají rychlé nelineární změny. Na začátku této kapitoly uvádíme některé příklady, které dokládají širokou škálu možných vlivů od potravin po zdraví. Potom představíme několik souvisejících témat, především neúměrný dopad na chudé.

TLAKY NA BIODIVERZITU BUDOU POKRAČOVAT A OVLIVNÍ LIDSKÝ BLAHOBYT POTRAVINY POD DROBNOHLEDEM NA SOUŠI..... Rostoucí ceny potravin vyvolávají protesty v mnoha zemích. V únoru 2007 pochodovaly ulicemi Mexico City desítky tisíc lidí demonstrujících proti čtyřnásobnému růstu cen kukuřice používané na výrobu tortill – nárůst byl spojován se zvýšenou poptávkou po biopalivech v USA. V Asii musely zasáhnout vlády některých zemí, aby zastavily prudký nárůst ceny rýže a zajistily její dodávky. Postiženým ve venkovských oblastech Filipín byla dokonce distribuována potravinová pomoc. Obrázek 2.1: Světové ceny komodit, Leden 2000 – únor 2008 (USD/tunu)

V této kapitole vysvětlíme, že degradace ekosystémů může mít dalekosáhlý dopad, například ohrozit systém zdravotní péče z důvodu úbytku rostlinných druhů. Jak je prokázáno v závěru kapitoly, přístup typu „všechno jde normálně dál“ není přípustný, dokonce ani z v krátkodobé časové perspektivě.

Zdroj: FAO, databáze International Commodity Prices, 2008; MMF, databáze World Economic Outlook, 2007.

Biodiverzita, ekosystémy a lidský blahobyt

15

Rámeček 2.1: Velké debaty o biopalivech Bioenergie má šanci sehrát důležitou úlohu v boji proti změně klimatu, zejména pokud bude biomasa využita na výrobu tepla a elektřiny. Biopaliva nicméně přinášejí další eskalaci soupeření o omezené množství půdy. Rozsah potenciální přeměny půdy za účelem produkce agropaliv je značný. Mezinárodní měnový fond uvádí, že „i když biopaliva stále představují pouze 1,5 % z celosvětových zásob kapalných paliv, podílely se v letech 2006 a 2007 zejména kvůli etanolu vyráběnému v USA z kukuřice na nárůstu spotřeby důležitých potravinových plodin téměř z poloviny“. Ukazuje se, že k tomuto jevu by mohlo dojít i jinde na světě. MMF, duben 2008

Chappatte/International Herald Tribune

Růst cen potravin má mnoho příčin. Patří mezi ně rostoucí poptávka zejména po masu, které vyžaduje více půdy v přepočtu na kalorii, rostoucí cena energie, která je důležitým vstupem, a vzrůstající poptávka po biopalivech.

(Millennium Ecosystem Assessment 2005a). Akvakultura je však mimořádně závislá na mořských rybářských oblastech a z globálního hlediska nemusí snižovat naši celkovou závislost na lovu volně žijících ryb.

Index cen potravin vypočítaný Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vzrostl v roce 2007 téměř o 40 % ve srovnání s 9 % v roce předchozím (FAO 2008). Během prvních měsíců roku 2008 ceny opět drasticky vzrostly. Trend rostoucích cen se týká prakticky každé zemědělské komodity (FAO 2008). Úměrně tomu, jak se zvyšuje poptávka po základních komoditách, narůstá tlak na přeměnu přirozených ekosystémů na zemědělskou půdu a na zvýšení intenzity produkce půdy, která již slouží pro zemědělské účely. Jednou z nejvýznamnějších příčin odlesňování na celém světě se stala vyšší spotřeba masa (FAO 2006).

„Ničení potravního řetězce“ ovlivňuje biodiverzitu oceánů. Panuje přesvědčení, že částečně zapříčinilo rychlé přemnožení medúz, ke kterému došlo v uplynulých deseti letech na celém světě. V některých oblastech medúzy již nahradily ryby jakožto dominantní planktivorní druhy a existují určité obavy, že tyto přesuny společenstev nebude snadné vrátit zpět, protože medúzy rovněž požírají jikry svých rybích konkurentů (Duffy 2007).

Nic nenasvědčuje tomu, že by se tlak na přeměnu přirozených ekosystémů na ornou půdu v budoucnosti zmenšoval. Ruku v ruce s nárůstem populace a spotřeby masa se bude zvyšovat poptávka po potravinách. Nabídka však nemůže držet krok, protože výnosy vzrostou jen v omezené míře. Vědci z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) navíc ve své zprávě za rok 2007 předpovídají, že i jen mírné globální oteplení povede ke snížení zemědělské úrodnosti v tropických a subtropických zemích (IPCC 2007).

..... A V MOŘI Více než miliarda lidí zejména v rozvojových zemích je závislá na rybolovu, který je jejich hlavním nebo výhradním zdrojem živočišných bílkovin (Millennium Ecosystem Assessment 2005a). Polovina přírodních mořských rybářských oblastí je však už plně využívána a další čtvrtina je již využívána nadměrně (FAO 2007). Rybolovem nyní „ničíme potravní řetězec“. Zásoby vysoce výživných, často větších druhů ryb jsou již vyčerpány, a proto se rybáři zaměřují na méně výživné, často menší druhy. Menší ryby se rostoucí měrou používají jako rybí maso a rybí olej pro akvakulturu i pro krmení drůbeže a prasat. Akvakultura, k níž patří mobilní klece na otevřeném moři (např. na tuňáka červeného), zaznamenává prudký vzestup, zejména v Číně a Středomoří. V roce 2000 se podílela na světové produkci ryb 27 %

Úbytek biodiverzity by mohl mít katastrofální dopad na dodávky potravin z mořských živočichů pro lidskou populaci i na ekonomiku. Je prokázáno, že pro mořské rybářské oblasti je druhová rozmanitost důležitá jak krátkodobě pro zvyšování produktivity, tak dlouhodobě pro zvyšování odolnosti, zatímco genetická rozmanitost je důležitá zejména dlouhodobě. Studie z roku 2006 (Worm a kol. 2006) dospěla k závěru, že pokud se současné trendy nepodaří zvrátit, všechny komerční rybářské oblasti na celém světě se pravděpodobně do 50 let zhroutí. Autoři studie zjistili, že nízká míra rozmanitosti způsobuje nižší výnosnost rybolovu, častější „zhroucení“ a slabší tendenci zotavit se po Obrázek 2.2: Světové trendy stavu mořských zásob od roku 1974

Odhad zásob v procentech

Zdroj: FAO 2006

16


Evropské společenství

nadměrném rybolovu ve srovnání s přirozenými, druhově bohatými systémy. Bezpečnostní hodnotu biodiverzity můžeme srovnat se situací na finančních trzích. Rozmanité portfolio zásob druhů, podobně jako v případě akcií, může posloužit pro tlumení výkyvů prostředí (nebo trhu), které způsobují úbytek jednotlivých akcií či druhů. Tento stabilizující účinek „biologicky rozmanitého“ portfolia bude pravděpodobně zvláště důležitý, až se změna životního prostředí zrychlí v důsledku globálního oteplování a dalších lidských vlivů.

ZÁSOBY VODY VE STÁLE VĚTŠÍM OHROŽENÍ Tlak se stupňuje i na zdroje vody – na zásoby vody a na její kvalitu. V mnoha částech světa již nedostatek vody vyvolává napětí. Riziko válek o vodu bylo hlavním námětem Světového ekonomického fóra 2008 v Davosu. OSN se domnívá, že zásob je dostatek, ale musíme je udržovat čisté, používat je moudře a spravedlivě se o ně dělit. V Asii v důsledku změny klimatu hrozí, že vyschne voda, která je nezbytná pro zavlažování obilnin poskytujících živobytí Číně a Indii. Kvůli globálnímu oteplování tají ledovce, které napájejí vodou největší asijské řeky v období sucha – tedy přesně v době, kdy je vody nejvíce zapotřebí pro zavlažování plodin, na nichž jsou závislé stovky milionů lidí. V tomto případě by změna klimatu mohla znásobit problémy chronického nedostatku vody a posunout službu ekosystémů, která zajišťuje spolehlivou zásobu čisté vody, za bod zlomu. Ekosystémy na mnoha místech zajišťují důležité regulační funkce. Pralesy a mokřady mohou hrát důležitou úlohu při regulování množství srážek (na regionální a místní úrovni), schopnosti půdy absorbovat nebo zadržovat vodu a při zajišťování její kvality. Jinými slovy ekosystémy mají důležitou úlohu v tom, zda máme sucha, záplavy a zdroj pitné vody. Na hodnotu této úlohy často zapomínáme, dokud o ni nepřijdeme.

Rámeček 2.2: Korálové útesy Korálové útesy jsou z hlediska biodiverzity nejbohatšími ekosystémy na světě (v počtu druhů na jednotku plochy), jsou ještě rozmanitější než tropické pralesy. Jejich stav a odolnost se zhoršuje v důsledku nadměrného rybolovu, znečištění, nemocí a změny klimatu. Korálové útesy v Karibském moři se během 30 let zmenšily o 80 %. Přímým důsledkem je pokles výnosů z potápěčské turistiky (přibližně 20 % z celkových výnosů turistického ruchu). Předpokládá se, že ztráty se vyšplhají až na 300 milionů USD ročně. To je více než dvojnásobek ve srovnání se ztrátami v odvětví silně postižených rybářských oblastí (UNEP, únor 2008). Základním vysvětlením této situace je skutečnost, že v roce 1983 po několika staletích nadměrného rybolovu býložravých ryb nastala náhlá změna – v jamajských útesových systémech přestaly dominovat korály a začaly dominovat řasy. Regulace pokrývky řas tak zůstala výhradně na jediném druhu, totiž na mořském ježkovi, jehož populace se zhroutila poté, co byla vystavena druhově specifickému patogenu. Jakmile došlo ke zhroucení populace mořského ježka, dostaly se útesy (zjevně nevratně) do stavu, ve kterém mají jen malou kapacitu podporovat rybolov. To je exemplární příklad bezpečnostní hodnoty v biologicky rozmanitých ekosystémech. Snížení rozmanitosti býložravých druhů nemělo žádný bezprostřední dopad do doby, dokud se nezhroutila populace mořského ježka, což ukazuje, jak se systém stal zranitelným, když začal být závislý na jediném druhu.


17

André Künzelmann, UFZ

V SÁZCE JE NAŠE ZDRAVÍ Již po staletí lidé znají léčivou hodnotu některých rostlin a díky biodiverzitě jsme lépe porozuměli lidskému tělu. Ekosystémy jsou zdrojem obrovských přínosů pro naše zdraví, a tím i ekonomických přínosů. Úbytek biodiverzity potenciálně představuje nesmírné náklady a naše povědomí o těchto nákladech roste (Conseil Scientifique du Patrimoine Naturel et de la Biodiversité – v tisku). Jsou prokázány významné spojitosti mezi biodiverzitou a moderní léčebnou péčí (Newman a Cragg 2007): • Přibližně polovina syntetických léků má původ v přírodě a patří mezi ně i 10 z 25 nejprodávanějších léků v USA. • Ze všech existujících léků proti rakovině je 42 % přírodních a 34 % polopřírodních. • V Číně se pro léčebné účely používá více než 5 000 ze 30 000 poznaných vyšších rostlinných druhů. • Tři čtvrtiny světové populace závisí na tradičních přírodních léčebných prostředcích. • Obrat v oblasti léků vyrobených z genetických zdrojů se v USA v roce 1997 pohyboval mezi 75 a 150 miliardami USD. • Bylo zjištěno, že jinan dvojlaločný obsahuje látky, které jsou vysoce účinné proti kardiovaskulárním nemocem, a obrat činí 360 milionů USD za rok. I přes své obrovské zdravotní přínosy rostliny rychle vymírají a tento trend bude pokračovat, pokud se rychle nezasáhne. Během tohoto desetiletí se Červený seznam ohrožených druhů IUCN 2007 významně rozrostl. Odhaduje se, že v ohrožení je 70 % rostlin na světě (IUCN 2008). Nedávná celosvětová studie poukazuje na fakt, že stovkám léčivých druhů rostlin, jejichž přirozeně se vyskytující chemické látky tvoří základ více než 50 % všech předepsaných léků, hrozí vymření. To přimělo odborníky zveřejnit výzvu k zásahu na „zajištění budoucnosti celosvětové zdravotní péče“. (Hawkins 2008). Vztah mezi biodiverzitou a zdravotní péčí vykazuje také silný rozměr spravedlnosti distribuce. Často se liší místa, kde přínosy vnikají, kde dochází k užívání jejich hodnoty a regiony, kde se započítávají náklady za obětované příležitosti v souvislosti s jejich ochranou. Rostlinné druhy,

18


které jsou zdrojem mnoha nových léků, se tedy často nacházejí v chudších tropických regionech světa (viz Mapu 2.1), zatímco lidé, kteří z nich čerpají přínos, jsou z bohatých zemích, kde jsou výsledné léky snáze k dispozici a kde si je mohou dovolit. Lidé v bohatých zemích mají proto velmi silnou motivaci chránit přirozené prostředí v těch částech světa, které jsou bohaté na biodiverzitu. Tato ochrana však s sebou nese náklady pro lidi žijící v těchto chudých částech, zejména náklady za obětované příležitosti, jako je ztráta potenciálních zemědělských výnosů (viz Mapu 2.2), aby se jejich přirozená prostředí zachovala. Přenos některých přínosů, které získává bohatý svět, zpět místním lidem by se mohl stát jedním z přístupů ke zlepšení pobídek na místní ochranu přirozených prostředí a druhů, které evidentně přinášejí přínosy globálně. Je zřejmé, že pokud zničíme přirozené funkce, na kterých je naše planeta závislá, mohou se vytvořit podmínky, za kterých bude život příštích generace stále obtížnější – a zhola nemožný pro ty, kdo již nyní sotva přežívají.

RŮST A ROZVOJ Základem mnoha trendů, které jsme zde popsali, je růst populace, rostoucí bohatství a měnící se spotřební vzorce. V rozvinutém světě je již mnoho let patrné neudržitelné využívání zdrojů. Evropa, USA a Japonsko mají mnohem výraznější ekologickou stopu než rozvojové země. A rychle se rozvíjející ekonomiky jim jsou v závěsu. Indie i Čína mají ekologickou stopu dvakrát větší, než je jejich „biokapacita“ (Goldman Sachs 2007) – míra, v jaké jsou jejich ekosystémy schopné generovat udržitelný přísun obnovitelných zdrojů. Brazílie má naproti tomu jednu z nejvyšších „biokapacit“ na světě, téměř pětinásobek své ekologické stopy, i když i tato se snižuje v důsledku odlesňování (Goldman Sachs 2007). Pokud se nic nezmění, bude získávání potravin pro rostoucí a stále bohatší populace dále ohrožovat biodiverzitu a ekosystémové služby. Jen nasycení rostoucí populace povede podle odhadů do roku 2050 k k nárůstu potřeby potravin o 50 % oproti současnému stavu (Populační úsek Oddělení ekonomických a sociálních věcí OSN 2008). Do roku 2030 bude nutné pro uspokojení poptávky zvýšit produkci zavlažovaných plodin o 80 %.

Mapa 2.1: Rostlinné druhy na ekoregion

(Kier a kol. 2005)

Počet druhů na ekoregion 10000

0

Mapa 2.2: Zemědělské výnosy

(Kier a kol. 2005, J. Biogeog. 32: 1107)

USD na hektar 1800

0

K zemědělským účelům již bylo přeměněno 35 % povrchu Země, což omezuje rozsah budoucí produktivity přírodních systémů (Millennium Ecosystem Assessment 2005b). Odvětví chovu dobytka již nyní představuje největší samostatné využívání půdy lidmi na světě. Pastviny pokrývají 26 % povrchu země a krmné plodiny zabírají přibližně třetinu orné půdy (FAO 2006). Rozšiřování zemědělské výroby, tedy přeměna další půdy pro potřebu výroby potravin, bude mít dopady na biodiverzitu a ekosystémové služby. Rostoucí odvětví chovu dobytka bude přímo soupeřit s lidmi o půdu, vodu a další přírodní zdroje. Živočišná výroba představuje nejvíce znečišťující sektor pro vody. Je také hlavním faktorem odlesňování: 70 % půdy v Amazonii, která byla dříve zalesněná, se nyní používá jako pastviny, a krmné plodiny nyní pokrývají velkou část zbytku (FAO 2006).

ZMĚNA KLIMATU A BIODIVERZITA Mnoho problémů, které popisujeme v této kapitole, souvisí se změnou klimatu. Významným příkladem toho, jak je biodiverzita zranitelná ze strany klimatu, je cyklus El NińoLa Nińa v Tichém oceánu. Malý vzestup teploty povrchu moře v roce 1976 a 1998 vedl k sérii projevů na celém světě, kvůli kterým byl rok 1998 nazván „rokem, kdy svět vzplanul“.

K trvalým škodám patří (dle Ministerstva obchodu USA 2008): • spálené lesy, které se neobnoví během doby jednoho lidského života; • vzestup teploty povrchových vod ve středozápadní části Tichého oceánu z průměrných 19°C na 25°C; • přechod na teplomilné druhy žijící v korálech; • přesun proudění vzduchu na sever. Tyto typy komplexních projevů demonstrují naši zranitelnost ve zlomových okamžicích, které jdou nad rámec jevů, které bezprostředně souvisí s rostoucími teplotami a úrovněmi oxidu uhličitého. Úbytek biodiverzity může také mnoha složitými způsoby přispívat ke změně klimatu. Je známo mnoho příkladů, kdy nadměrné využívání půdy nebo změněné vzorce jejího využívání spustily sociální a ekonomické změny vedoucí k větší závislosti na uhlíku. Odvodňování rašelinišť vede ke ztrátám uhlíku. Předpověděné změny klimatu by však mohly způsobit zrychlenou míru uvolňování uhlíku z půdy, což zase povede k vyšším koncentracím skleníkových plynů v atmosféře (Bellamy


19

a kol. 2005). Louky a lesy mívají za stejných klimatických podmínek vyšší zásoby organického uhlíku než orná půda, a jsou proto považovány za čisté jímky uhlíku. A přesto dochází naprosto neomezeně k odlesňování a intenzifikaci zemědělské půdy. Máme-li vzít v úvahu tyto komplikované podmínky, nevystačíme s ekonometrickými modely na bázi energie. Budeme muset zohlednit informace o tom, jak se přizpůsobit a jak globální ekologické procesy mohou způsobit zranitelnost. Neobejdeme se bez dalšího, mnohem hlubšího dialogu s ekonomy, klimatology a ekology.

DOPADY NA CHUDÉ Výrazným aspektem úbytku biodiverzity je nepřiměřený, ale také neuznávaný dopad na chudé. Pokud by například změna klimatu vedla k suchu, které by snížilo příjem nejchudších 28 milionů obyvatel Etiopie na polovinu, světové bilance by se to prakticky nedotklo – světový HDP by se snížil o méně než 0,003 %. Tento problém distribuce je palčivý, protože ti, kdo jsou za problémy z velké části zodpovědní, tedy bohaté země, nebudou nejvíce postiženými, přinejmenším v krátkodobém horizontu. Doklady jsou zřejmé. Důsledky úbytku biodiverzity a degradace služeb ekosystémů – od vody přes potraviny po ryby – nejsou v různých částech světa rozděleny spravedlivě. Oblasti s nejbohatší biodiverzitou a nejrozsáhlejšími službami ekosystémů se nacházejí v rozvojových zemích, kde na nich závisí miliardy lidí, jejichž základní potřeby uspokojují. Přesto degradace vystavuje přírodní zemědělce, rybáře, chudé lidi na venkově a tradiční společnosti těm nejzávažnějším rizikům. Nerovnováha bude pravděpodobně narůstat. Odhady světových environmentálních nákladů v šesti hlavních kategoriích, počínaje změnou klimatu a konče nadměrným rybolovem, které vykazují obrovské tempo růstu v zemích s vysokými a středními příjmy budou neseny zeměmi s nízkými příjmy (Srinivasan a kol. 2007). Rozvojové cíle tisíciletí (MDG) představují ambice světa skoncovat s chudobou. Přibývá neformálních dokladů, které potvrzují, že pro dosažení těchto cílů je nezbytná správná environmentální praxe a řízení. Příkladem, který tuto myšlenku působivě ilustruje, je Haiti (viz Rámeček 2.5), kde degradace lesů a její důsledky ohrozily dostupnost vody

a zemědělskou produktivitu do té míry, že se odstranění hladu a chudoby (MDG1) prokázalo jako nemožné. Důsledky dopadají na zdraví i dětskou úmrtnost (MDG4, MDG5 a MDG6), abychom zmínili souvislosti s rozvojovými cíli. V tabulce 2.1 porovnáváme ekosystémové služby a rozvojové cíle. Hluboká a široká Míra jejich spojitostí je hluboká a široká. Dokládá, že dosažení všech rozvojových cílů je zásadně ohroženo, a to nejen cíle trvalé udržitelnosti životního prostředí (MDG 7), pokud bude současné tempo degradace ekosystémů a úbytku biodiverzity pokračovat.

PŘÍSTUP „VŠECHNO JDE NORMÁLNĚ DÁL“ NENÍ MOŽNÝ Pokud nebudou uplatněna zásadní politická opatření, budou pokračovat trendy charakterizované úbytkem biodiverzity a ekosystémových služeb. V některých případech se tempo úbytku zrychlí. V dalších případech bude ekosystém degradován až do té míry, že jej už nebude možné opravit ani obnovit. Dále uvádíme několik příkladů důsledků nečinnosti: • Přírodní oblasti budou i nadále přeměňovány na zemědělskou půdu a nadále ovlivňovány růstem infrastruktury a změnou klimatu. Očekává se, že do roku 2050 bude ztraceno 7,5 milionů čtverečních kilometrů, tedy 11 % oproti roku 2000 (viz další část) (Braat, ten Brink a kol. 2008). • Půda, která je v současné době obhospodařována v rámci extenzivních (šetrných) forem zemědělství, jež často poskytuje důležité přínosy pro biodiverzitu, bude v rostoucí míře přeměňována na intenzivní zemědělské využití, což povede k dalšímu úbytku biodiverzity a škodám na životním prostředí. Předpokládá se, že do roku 2050 dojde k úbytku téměř 40 % půdy, která se nyní využívá pro extenzivní zemědělství (Braat, ten Brink a kol. 2008). • Do roku 2030 by mohlo dojít k úbytku 60 % korálových útesů v důsledku rybolovu, znečištění, nemocí, invazivních nepůvodních druhů a blednutí korálů, které je kvůli změně klimatu stále častější. Hrozí úbytek důležité živné půdy i cenných zdrojů výnosů pro národy (Hughes a kol. 2003). • Cenné oblasti kořenovníků (mangrovů) pravděpodobně přejdou k užívání za účelem soukromého zisku, často ke škodě místních populací. Dojde k úbytku důležitých míst pro rozmnožování a nárazníkových zón před bouřemi a tsunami.

Rámeček 2.3: Gender, chudoba a biodiverzita v indické Orisse Dopad úbytku biodiverzity, ač často nepříliš viditelný, má vážné důsledky pro boj proti chudobě a za zlepšení postavení žen, protože velmi nepříznivě ovlivňuje ženy sběračky v lese. Studie prováděné v kmenových oblastech indických států Orissa a Chattisgarh, které bývaly hustě zalesněné, zjistily, že odlesňování vede ke ztrátě jejich živobytí. Ženy musí projít čtyřikrát delší vzdálenost, aby mohly nasbírat své lesní plody, nemohou sbírat léčivé

20


byliny, protože již nerostou. Tato ztráta snižuje příjem, zvyšuje nároky práce a ovlivňuje fyzické zdraví. Máme doklady, že postavení žen v rodině je lepší ve vesnicích v dobře zalesněných oblastech, kde ženy více přispívají k rodinným příjmům než v oblastech, které nedisponují přírodními zdroji. Sarojini Thakurová, vedoucí genderového oddělení, Sekretariát Společenství národů, osobní sdělení, 15. května 2008.

Tabulka 2.1: Ekosystémové služby a Rozvojové cíle tisíciletí: spojitosti a kompromisy Ekosystémové služby

Související cíle MDG

Spojitosti s cíli

Konfliktní výsledek

Hodnocení

Poskytování statků a regulační služby

Stálé denní dodávky vody, MDG 1: Odstranit extrémní chudobu palivového dříví a potravin: tyto položky mají vliv a hlad na minimální materiální standard života chudých, zmírňují chudobu a hlad

Spory o vodu, nadměrné využívání svrchní vrstvy půdy, pobřežních a mořských zdrojů a odolnost agrobiodiverzity by mohly představovat kompromisy

Silná a přímá závislost: Zásahy musí zohlednit ekosystémové služby, biodiverzitu a odolnost kultivovaných ekosystémů

Služby mokřadů a lesů

MDG 3: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen

Palivové dříví a voda: snadnější dostupnost a malá vzdálenost by podpořily rovnost pohlaví, protože by zmenšily břemeno, které nesou zejména ženy (viz Rámeček 2.3)

Mohlo by dojít ke zvýšeným odběrům podzemní vody. Prosazování práv žen na půdu by však zajistilo ve větší míře prevenci úbytku biodiverzity

Nepřímá závislost

Poskytování statků (léčivé rostliny) a regulační služby (voda)

MDG 5: Zlepšit zdravotní stav matek

Lepší dostupnost čisté vody a tradičních léčebných služeb by zajistila potřebné podmínky (viz Rámeček 2.5)



MDG 6: Bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem

Cíl by byl usnadněn lepší dostupností čisté vody


Poskytování statků

MDG 8: Vytvořit globální partnerství pro rozvoj

Spravedlivé a poctivé obchodní praktiky a zdravý světový ekonomický řád by odrážel skutečnou cenu exportu/importu zohledňující ekosystémové služby



MDG 4: Omezit dětskou úmrtnost

Vytvoření základních podmínek, např. prostřednictvím dostatečných zdrojů čisté vody (viz Rámeček 2.5)



MDG 2: Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny

Na poskytování statků může být ovlivněno budováním infrastruktury související se vzděláním (škol a silnic)

Slabá nebo nejasná závislost

• Pokud bude pokračovat rybolov v současných úrovních, hrozí riziko zhroucení řady rybářských oblastí. Je možné, že pokud se neprosadí účinná politická odezva, dojde v druhé polovině století k celosvětovému zhroucení většiny světových rybářských oblastí (Worm a kol. 2006). • S růstem světového obchodu a mobility rostou také rizika ze strany invazivních nepůvodních druhů pro potraviny, zpracovávání dřeva, infrastrukturu a zdraví.

Přístup „všechno jde normálně dál“ už není přípustný, pokud si přejeme výše zmíněným problémům předejít a chránit náš přírodní kapitál a blahobyt budoucích generací. Cena za politickou nečinnost je příliš vysoká. Některá řešení se však již naskýtají a důležitou úlohu by mohly sehrát ekonomie. I když hrozí, lesům přeměna na zemědělskou půdu, pastviny či půdu na výrobu biopaliv, mohou dále zůstat v roli jímky uhlíku a pokladnice biodiverzity, jestliže tato kapacita bude vyjádřena jejich vyšší tržní hodnotou (viz REDD v kapitole 4).


21

Rámeček 2.4: Změna využití půdy a změna služeb Lidé způsobují úbytek biodiverzity po staletí (viz mapy níže). Do roku 2000 se zachovalo přibližně pouze 73 % původní celosvětové přirozené biodiverzity. K nejvýznamnějšímu úbytku došlo u luk a lesů mírného pásu a tropů, kde začal vývoj lidských civilizací (Mc Neill a Mc Neill 2003). Očekává se, že do roku 2050 ubude dalších jedenáct procent biodiverzity půdy, i když tento údaj je jen průměrem zahrnujícím také poušť, tundru i polární kraje. V některých biomech a oblastech se předpokládá ztráta přibližně 20 %.

Přírodní oblasti se budou i nadále přeměňovat na zemědělskou půdu a k dalším významným činitelům přispívajícím k úbytku biodiverzity budou patřit stálý růst infrastruktury a zvyšující se účinky změny klimatu. Předpokládá se, že v letech 2000 až 2050 obsáhne úbytek přírodních oblastí na celém světě 7,5 milionů čtverečních kilometrů neboli 750 milionů hektarů, což odpovídá rozloze Austrálie. Očekává se, že během několika příštích deseti let tyto přirozené ekosystémy prodělají lidmi řízenou změnu využití půdy. Studie COPI (Cena politické pasivity) posuzuje

Mapa 2.3: Průměrná četnost druhů 1970

(MNP/OECD 2007)


(MNP/OECD 2007)

Legenda k mapám

22

0-10

10-20

20-30


30-40

40-50

50-60

60-70

70-80

80-90

90-100

úbytek biodiverzity pomocí indikátoru MSA (průměrná četnost druhů), který poskytuje spolehlivé měřítko biodiverzity uznané v Úmluvě o biologické rozmanitosti.

Infrastruktura Změna klimatu Oblast plodin Lesnictví Oblast pastvin Fragmentace Biopaliva na bázi dřeva Ukládání dusíku

Dopad na živobytí je místní, a tudíž se nutně neodráží v souhrnných světových datech. Mapy mohou uvádět jasnější obrázek a níže uvedené údaje ukazují změny biodiverzity na základě průměrné četnosti druhů v letech 1970, 2000, 2010 a 2050. Velké dopady se očekávají v Africe, Indii, Číně a v Evropě (Braat, ten Brink a kol. 2008).

Celkem -12

Mapa 2.5 Průměrná četnost druhů 2010

(MNP/OECD 2007)


(MNP/OECD 2007)

Legenda k mapám

0-10

10-20

20-30

30-40

Zdroj MNP/OECD 2007

Obrázek 2.3: Globální úbytek biodiverzity (MSA) 2000–2050 a vliv tlaků

40-50

50-60

-10

60-70

-8

70-80

-6 -4 MSA (%)

80-90

-2

0

90-100


23

Rámeček 2.5: Začarovaný kruh chudoby a degradace životního prostředí: Haiti Haiti je nejchudší zemí na západní polokouli a zároveň jednou z nejvíce ekologicky poškozených zemí. Více než 60 % příjmů Haiti přichází ve formě pomoci z USA a dalších zemí a 65 % lidí zde žije s příjmem méně než jeden americký dolar na den. Prakticky celá země byla původně zalesněná, ale nyní nezbývají ani 3 % lesa. V důsledku toho se erozí v letech 1950-1990 snížilo množství orné půdy o více než dvě pětiny. Zároveň se kvůli odlesňování snížilo vypařování zpět do atmosféry nad Haiti a celkové množství srážek pokleslo na mnoha místech až o 40 %, čímž se snížil průtok řek a zavlažovací kapacita. Zavlažovací systém Avezac pokrývá pouze polovinu z původně plánovaných 3 845 hektarů. Když deště nakonec přijdou, nejsou svahy schopny efektivně zadržovat ani filtrovat vodu. Kvůli odlesnění mohou i mírné deště vyvolat zničující záplavy. Podzemní vody i vodní toky obsahují sediment a znečištění, které degradovalo ekosystémy v ústí řek i na pobřeží. Výsledkem je, že téměř 90 % haitských dětí je chronicky

infikováno střevními parazity z vody, kterou pijí. Kvůli záplavám přišlo Haiti o polovinu svého potenciálu vodních elektráren, protože sediment zanesl přehradu Peligre. Haiti je naprosto jasným příkladem „bludného kruhu“ extrémní chudoby a environmentální degradace. Chudoba na Haiti a lidské utrpení je z velké míry důsledkem úbytku lesů a extrémní chudoba je sama o sobě jednou ze základních příčin odlesňování a významnou brzdou dlouhodobě udržitelného lesního hospodaření. Zmírnění chudoby musí být ústřední strategií pro obnovu lesů a biodiverzity na Haiti.

Amor a Christensen 2008

CO DÁLE? Hlavní dnešní výzvou pro společnost je zvládnutí poptávky lidstva po potravinách, energii, vodě, léčivech a surovinách při současném minimalizování nepříznivých dopadů na biodiverzitu a ekosystémové služby. Chceme-li zachovat patřičnou rovnováhu mezi protichůdnými požadavky, musíme pochopit tok ekonomických zdrojů a nalézt biologickou kapacitu potřebnou pro udržení těchto toků a absorbování výsledného odpadu. Ze stručného rozboru, jenž se v této kapitole věnuje mnoha rozměrům problémů, které souvisejí s biodiverzitou, ekosystémovými službami a řetězcem lidského blahobytu, vyplývá pět společných jmenovatelů, které by mohly posloužit jako základ pro určení priorit opatření k řešení otázek vyslovených na začátku postupimského procesu v březnu 2007. 1. Problém úbytku biodiverzity je stále naléhavější, ať už jde o její tempo, s ní spojené náklady a také o riziko překročení bodu zlomu, ze kterého se již nelze vrátit zpět. 2. Naše rostoucí i když stále zlomkovité porozumění může být dostatečným motivem, abychom začali jednat.

3. Teď máme čas jednat, ale tento čas se velmi rychle zkracuje. 4. Zdánlivě malé změny na jednom místě mohou mít obrovské, ale do značné míry nepředvídatelné dopady jinde. 5. Ve všech případech ze situace nejhůře vycházejí chudí. Stále řešíme klasický problém rozvoje, tedy růst ekonomických příležitostí a poskytování statků a služeb, ale tento problém se nyní přiostřuje tím, že stále více lidí chápe globální ekologická omezení. Podobně bude ohrožena i sociální spravedlnost, pokud bude se prohlubovat propast mezi těmi, kdo ekologické statky a služby využívat mohou, a těmi, kteří nemohou. Nespokojenost kvůli nespravedlivému využívání zdrojů planety by mohla narušit mezinárodní spolupráci a důvěru, zničit přínosy integrované globální ekonomiky a dokonce ohrozit i její samotnou existenci. Mnohem lepší alternativou je jednat takovým způsobem, abychom snížili ekologické deficity dříve, než k tomu budeme přinuceni. Pokud naplánujeme jejich snížení tím způsobem, že omezíme poptávku po ekologických zdrojích, nemusí to nutně vést k problémům, a dokonce tím může dojít k růstu příležitostí pro ekonomiku a zlepšení kvality života. Na druhou stranu mnoho výmluvných příkladů z historie ukazuje, že když společnosti, které mají ekologický deficit, zažijí neplánované snížení využitelných zdrojů a jsou donuceny spoléhat se na vlastní „biokapacitu“, obvykle podstoupí zhoršení kvality života, často velmi vážné (Diamond 2005).


Stále ještě je čas jednat. Již nyní se používají nejrůznější strategie a přístupy, díky kterým vznikají technologická a organizační řešení snižující nároky lidí na přírodu. Patří k nim: • Natural Step (www.naturalstep.org), biomimikry (Benyus 1997); • Factor 4/Factor 10 (www.factor10-institute.org);

24


• Natural Capitalism (Hawken a kol. 1999); • Cradle to Cradle Design (www.mbdc.com), průmyslová ekologie (www.is4ie.org); • nulové emise (http://www.zeri.org/); a • odpadní iniciativy, udržitelná architektura a tak dále. Vyvíjejí se také sociální technologie. Například ekologická daňová reforma pomáhá společnosti realizovat přesun od zdanění „práce“ ke zdanění „odpadu“ (Pearce a kol. 1989). Vzhledem k tomu, že současný zjevně neudržitelný růst společnosti byl často řízen ekonomickými měřítky, která ignorují tržní a regulační selhání, vzhledem k tomu že růst je doprovázen politickým rámcem, jenž nezajišťuje adekvátní ochranu biodiverzity a ekosystémů, musíme si položit dvě základní otázky. Za prvé, jaké potřebujeme ekologické nástroje, které nás povedou k udržitelné, ekologicky bezpečné budoucnosti? Za druhé, jak nám tato ekonomická „sada nástrojů“ pomůže zhodnotit a reformovat politiky tak, abychom dosáhli udržitelného rozvoje, ekologické bezpečnosti a potřebné úrovně ochrany ekosystémů a biodiverzity? Na tyto klíčové otázky se snaží odpovědět následující kapitoly. V kapitole 3 prozkoumáme, jak je možné využít ekonomii ekosystémů a biodiverzity k ocenění nezapočtených přínosů a nákladů ochrany biodiverzity a v kapitole 4 prozkoumáme některé názorné příklady z praxe, jak nás ekonomie může lépe informovat o potřebných politikách pro budoucnost.

LITERATURA Amor, D. a Christensen, N. (2008) Environmental degradation and poverty a vicious cycle: Haiti. Duke University, Durham, osobní sdělení, 27. dubna 2008. Bellamy, P.H., Loveland, P.J., Bradley, R.I., Lark, R.M. a Kirk, G.J.D. (2005) Carbon losses from all soils across England and Wales 1978-2003, Nature 437: 245-248. Benyus, J.M. (1997) Biomimicry: Innovation Inspired by Nature. William Morrow & Co., New York. Braat, L., ten Brink, P. a kol. (edit.) (2008) The Cost of Policy Inaction: The Case of Not Meeting the 2010 Biodiversity Target, zpráva pro Evropskou komisi. Wageningen/ Brusel, květen 2008. Conseil Scientifique du Patrimoine Naturel et de la Biodiversité (v tisku). Biodiversity illustrated. Diamond, J. (2005) Collapse: How Societies Choose to Fail or Succeed. Viking Penguin, New York. Duffy, J.E. (2007) Marine biodiversity and food security, Encyclopaedia of Earth. K dispozici na adrese www.eoearth.org/article/ Marine_biodiversity_and_food_security (poslední přístup 5. května 2008). FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2008) World Food Situation: Food Price Index (duben 2008). K dispozici na adrese www.fao.org/ worldfoodsituation/FoodPricesIndex (poslední přístup 8. května 2008). FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2007) The State of World Fisheries and Aquaculture 2006. Řím. K dispozici na adrese ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/009/ a0699e/a0699e.pdf (poslední přístup 8. května 2008). FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2006) Livestock’s Long Shadow. K dispozici na adrese http://virtualcentre.org/en/library/key_pub/longshad/ a0701e/A0701E00.pdf (poslední přístup 8. května 2008).

Goldman Sachs (2007) BRICs and Beyond, kapitola 8: Why the BRICS dream should be green. K dispozici na adrese www2.goldmansachs.com/ideas/brics/book/BRICsChapter8.pdf (poslední přístup 8. května 2008). Hawken, P., Lovins, A. a Lovins, H. (1999) Natural Capitalism: Creating the Next Industrial Revolution. Little, Brown & Company, Boston. Hawkins, B. (2008) Plants for Life: Medicinal Plant Conservation and Botanic Gardens. Botanic Gardens Conservation International, Richmond, UK. Hughes, T.P., Baird, A.H., Bellwood, D.R., Card, M., Connolly, S.R., Folke, C., Grosberg, R., Hoegh–Guldberg, O., Jackson, J.B.C., Kleypas, J., Lough, J.M., Marshall, P., Nyström, M., Palumbi, S.R., Pandolfi, J.M., Rosen, B., Roughgarden, J. (2003) Climate change, human impacts, and the resilience of coral reefs, Science 301(5635): 929-933. IPCC – Mezivládní panel pro změnu klimatu (2007) Změna klimatu 2007: Souhrnná zpráva. Anglicky k dispozici na adrese www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/syr/ ar4_syr.pdf (poslední přístup: 8. května 2008). IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody (2008) Červený seznam ohrožených druhů IUCN 2007. Anglicky k dispozici na adrese www.iucnredlist.org/ (poslední přístup 8. května 2008). Ki-moon, Ban (2008) A green future: The right war, Time, 28. dubna 2008. K dispozici na adrese www.time.com/time/ specials/2007/ article/0,28804,1730759_1731383_1731345,00.html (poslední přístup 8. května 2008). Kier, G., Mutke, J., Dinerstein, E., Ricketts, T. H., Kuper, W., Kreft, H. a Barthlott, W. (2005) Global patterns of plant diversity and floristic knowledge. Journal of Biogeography 32: 1107-1116. McNeill, J.R. a McNeill, W.H. (2003) The Human Web: A Bird’s Eye View of World History. W.W. Norton & Company, New York. Millennium Ecosystem Assessment (2005a) General Synthesis Report. Island Press, Washington DC. Millennium Ecosystem Assessment (2005b) Living Beyond Our Means: Natural Assets and Human Well-being. Island Press, Washington DC. Ministerstvo obchodu USA, Národní oceánská a atmosférická správa (2008) NOAA El Nino Page. K dispozici na adrese: www.elnino.noaa.gov/ (poslední přístup 8. května 2008). MMF – Mezinárodní měnový fond (2008) World Economic Outlook April 2008: Housing and the Business Cycle. K dispozici na adrese: www.imf.org/external/pubs/ ft/weo/2008/01/pdf/text.pdf (poslední přístup 8. května 2008). MNP/OECD (2007) Podkladová zpráva pro Environmentální výhled OECD do roku 2030. Přehledy, podrobnosti a metodika analýzy založené na modelech. Nizozemská agentura pro environmentální hodnocení Bilthoven, Nizozemsko, a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Paříž, Francie. Newman, D. a Cragg, G. (2007) Natural products as sources of new drugs over the last 25 years, Journal of Natural Products 70(3): 461-477. Pearce, D., Barbier, E. a Makandya, A. (1989) Blueprint for a Green Economy. Earthscan, Londýn.


25

Populační úsek Oddělení ekonomických a sociálních věcí OSN (2008) World Urbanization Prospects: The 2007 Revision. K dispozici na adrese www.un.org/esa/ population/publications/wup2007/20 07WUP_ Highlights_web.pdf (poslední přístup 8. května 2008). Rabbinge, R. a Wall, D. (2005) Implications for MDGs, in: Chopra, K., Leemans, R., Kumar, P. and Simons, H. (edit.) Findings of the Responses Working Group, Millennium Ecosystem Assessment. Island Press, Washington DC. K dispozici na adrese www.millennium assessment. org/documents/document.324.aspx.pdf (poslední přístup 8. května 2008). Srinivasan, T., Carey, S. P., Hallstein, E., Higgins, P.A.T., Kerr, A.C., Koteen, L.E., Smith, A.B., Watson, R., Harte, J. a Norgaard, R.B. (2008) The debt of nations and the distribution of ecological impacts from human activities, PNAS – Proceedings of the National Academy of Science of the United States of America 105(5): 1768-1773.

26


UNDP – Program OSN pro životní prostředí (2008) E: Coastal degradation leaves the Caribbean in troubled waters. www.grid.unep.ch/product/publication/download/ ew_caribbean_runoffs.en.pdf (poslední přístup 18. května 2008). UNDP – Rozvojový program OSN (2008) About the MDGs: Basics – What are the Millennium Development Goals? K dispozici na adrese www.undp.org/mdg/basics. shtml (poslední přístup 8. května 2008). Worm, B., Barbier, E.B., Beaumont, N., Duffy, J.E., Folke, C., Halpern, B.S., Jackson, J.B.C., Lotze, H.K., Micheli, F., Palumbi, S.R., Sala, E., Selkoe, K.A., Stachowicz, J.J. a Watson, R. (2006) Impacts of biodiversity loss on ocean ecosystem services, Science 314: 787-790.

3

S M Ě R E M K O C E Ň O VA C Í M U R Á M C I

P

ředchozí kapitola poukázala na mnoho aspektů pokračujícího úpadku ekosystémů a ztráty biodiverzity, na jejich nezanedbatelný dopad na člověka a na naléhavou potřebu jednat. V následujícím textu posoudíme, do jaké míry přispěla k tomuto pokračujícímu úpadku neschopnost rozpoznat ekonomickou hodnotu volné přírody. Zhodnotíme možnosti přiřazení ekonomické hodnoty dosud nezohledněným přínosům ekosystémů a biodiverzity, probereme životně důležité otázky etiky a spravedlnosti, které by měly být východiskem našeho hodnocení. Popíšeme těžkosti spojené s oceňováním ekosystémových služeb a hlavní aspekty práce, kterou plánujeme ve druhé fázi, v níž se soustředíme na jejich řešení a zároveň ujasníme preferovaný rámec i metodiky pro odhad hodnoty ekosystémů a biodiverzity.

MNOHO SELHÁNÍ, JEDINÝ PROBLÉM Úbytek biodiverzity a degradace ekosystémů pokračuje, přestože politici, úředníci, nevládní neziskové organizace i podniky na celém světě hledají způsoby, jak proti těmto tendencím bojovat. Tento jev má mnoho příčin, za nejzávažnější považujeme jednak pokřivené ekonomické ukazatele, jednak tržní, informační a politická selhání. Trhy mají do značné míry tendenci nepřidělovat ekonomickou hodnotu veřejným přínosům ochrany přírody, přestože ji připisují soukromým statkům a službám, jejichž produkce může vyústit v poškození ekosystému. Pojem selhání trhu se může vztahovat na cokoliv, počínaje absencí trhů veřejných statků a služeb (nazývanou selhání veřejného statku, např. absence „trhů“ pro ochranu druhů nebo většina regulačních a podpůrných služeb ekosystémů) a konče nedokonalostmi tržních struktur nebo procesů způsobujících neefektivitu a deformace (dalo by se např. říci, že některé současné deformace uhlíkových trhů lze přičíst nedostatečně přísným emisním stropům). U tržních nástrojů existuje také riziko, že přinesou společensky nepřijatelné výsledky – o uhlíkových trzích je možné tvrdit, že pomohly legitimizovat úrovně globálních emisí skleníkových plynů (42 miliard tun), které pětkrát překračují schopnost Země tyto plyny absorbovat (Stern 2006). Závažnost selhání trhu by neměla být podceňována: u některých služeb (např. krása krajiny, hydrologické funkce a koloběh živin) je nanejvýš složité dopracovat se už jen ke struktuře nabídky a poptávky. Je přítomen prvek informačního selhání, které vede k selhání tržnímu.

Ve světě byla zaznamenána řada případů, kdy se podařilo překonat informační selhání pomocí takových opatření, jako je posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Tato opatření mohou poskytnout argumenty pro alternativy s méně ničivými dopady. Na základě ekonomických důvodů byla zpochybněna oprávněnost projektů silničních staveb spojujících Mexiko a Guatemalu, vedoucích přes Mayský prales (viz rámeček 3.1). V Indii zase informace o hodnotě ekosystémů a biodiverzity, které byly poskytnuty tamnímu Nejvyššímu soudu, pomohly udržet výši kompenzací za proměnu lesa, které ztěžují schvalujícím orgánům přijetí rozhodnutí vedoucích k ničení veřejné hodnoty. Informační selhání jsou nicméně běžným jevem. Místní orgány například často udělují povolení k přeměně půdy, která vedou k fragmentaci biotopů nebo k poškození ekosystémů při marginálním soukromém ekonomickém zisku. Rozhodovací orgány mnohdy nemají dostatek faktů, nástrojů, argumentů nebo podpory na to, aby rozhodly jinak a zabránily úbytku biodiverzity, což je škoda obzvláště vzhledem k tomu, že ve většině případů by měla ztracená biodiverzita pro region větší přínos než soukromé zisky. Existuje mnoho případů, kdy byly způsobeny škody na místní ekonomické a společenské úrovni v zájmu krátkodobých soukromých zisků. Další příčinou tržního selhání je nedostatečné zajištění majetkových práv. Mnozí lidé v rozvojových zemích mají jen omezená práva na půdu, na níž žijí a pracují, což se může stát pobídkou k „vytěžení“ půdy místo její udržitelné správy.

Rámeček 3.1: Silniční projekty v Mayském pralese: selhání trhu v důsledku informačního selhání Projekty na výstavbu silnice spojující Mexiko s Guatemalou v Mayské biosférické rezervaci byly podrobeny analýze nákladů a přínosů (CBA). Bylo zjištěno, že kvůli těmto projektům by bylo ohroženo odlesněním zhruba 311 000 hektarů přirozeného prostředí jaguárů. Ekonomické analýzy některých z těchto projektů vykazují zápornou míru návratnosti investic, výsledky hodnocení dalších projektů by byly záporné v okamžiku započtení emisí oxidu uhličitého (225 milionů tun v průběhu 30 let). Zevrubnější hodnocení, které by zahrnulo hodnotu biodiverzity, by vychýlilo závěry analýz zřetelněji k zachování ochrany než k rozvoji silniční infrastruktury. Dalia Amor Condeová, Duke University, osobní sdělení, 27. duben 2008

Směrem k oceňovacímu rámci

27

Politická selhání vznikají v důsledku pobídek, které stimulují škodlivé aktivity. Daňové pobídky a dotace mohou způsobit, že tržní mechanismy povedou k ničení přírodního kapitálu dokonce i v případech, kdy přírodní aktiva mohou zajišťovat ekonomice a společnosti udržitelný tok služeb. Ekologicky škodlivé dotace (EŠD, viz kapitolu 4 o dotacích) působí proti správné ekologické praxi, neboť podporují jiné, méně žádoucí aktivity. Jedním z takových příkladů je rybolov (viz rámeček 3.2). Tyto dotace jsou mnohdy ekonomicky neefektivní a stále více se ozývá volání po reformě. K selhávání politik dochází i tehdy, jestliže systém pobídek nezvýhodňuje ty, kdo se zasluhují o zlepšení životního prostředí, nebo nepenalizuje ty, kdo ho ničí. Řada zemědělských postupů může podporovat biodiverzitu vysoké úrovně, avšak bez adekvátního zhodnocení, například prostřednictvím plateb za environmentální služby (PES), hrozí, že tyto postupy vymizí. Často dochází k případům, kdy nejsou k dispozici mechanismy, na základě kterých by poškozovatelé životního prostředí museli hradit ztrátu těm, kdo v důsledku jejich činnosti utrpí škodu. Těžební aktivity na horních tocích řek nejsou obvykle spojeny s kompenzacemi lidem žijícím kolem dolního toku za ryby, které se už nedají jíst, nebo za negativní dopady na zdraví z nich plynoucí. I když selhání tohoto druhu jsou i nadále spíše pravidlem než výjimkou, v některých zemích lze pozorovat určitý posun. Exemplárním příkladem zavádění PES je Kostarika (viz kapitolu 4, rámeček 4.3). Tento přístup je také široce využíván ve formě agro-environmentálních dotací v rozvinutých zemích. Celkově se sdílení přínosů stává stále přijatelnějším konceptem a některé náhrady škod a kompenzační platby dosahují úrovní, kdy začínají fungovat jako skutečné pobídky. Těmto aspektům se budeme podrobněji věnovat v následující kapitole. Nakonec uvedeme, že některé rozvojové politiky vedou v důsledku populačních tlaků, chudoby a špatného prosazování ochrany nepřímo k přeměně přírodních ekosystémů na zemědělskou nebo městskou krajinu, a to i v situacích, kdy tento vývoj nelze považovat za optimální ani ze společenského ani z ekologického hlediska. Jedná se o příklad politického selhání způsobeného selháním institucionálním a informačním. Je zapotřebí formálních a neformálních zájmových skupin a stanovení pravidel, které by podporovaly odezvu na politiky efektivního

řízení ekosystémových služeb. Náklady spojené s těmito institucionálními rámci lze nazývat náklady politickými a my se jim budeme věnovat v další části této kapitoly. Než se však dostaneme k analýze a diskuzi o přínosech a nákladech, rádi bychom zdůraznili tři důležité aspekty, kterým musíme porozumět – rizika, neurčitost a princip spravedlnosti. Nejenže ovlivňují analýzu, posuzování a koncepci řešení různých selhání zmíněných výše, ale protože v podstatě otevírají hluboké etické otázky, stávají se z nich základní předpoklady pro náš analytický rámec. Ukážeme, že výběr vhodné diskontní sazby, životně důležité součásti každé analýzy nákladů a výnosů, je výsledkem implicitních nebo přímých etických rozhodnutí.

EKONOMIE, ETIKA A SPRAVEDLNOST „Ekonomie je pouhá výzbroj, jejími cíli jsou etická rozhodnutí.“ Sanjeev Sanyal, ředitel, GAISP

Ekonomie vyvinula způsoby, jak naložit s riziky, neurčitostí a otázkami spravedlnosti. Klíčovým nástrojem mnoha tradičních ekonomických analýz je diskontování, protože pomáhá určit hodnotu peněžních toků vznikajících z dnešních rozhodnutí. Tradiční ekonomické přístupy mohou být rovněž důležité při oceňování biodiverzity, kvůli potenciálně extrémním následkům rozhodnutí v oblasti biodiverzity je však není možné používat rutinně. V textu dále podrobněji rozebereme souvislosti spojené s aplikací ekonomie v oblasti biodiverzity.

ROZPOZNÁNÍ RIZIK A NEURČITOSTI Řešení problémů spojených se změnou klimatu ve Sternově zprávě vyneslo na světlo světa otázku, která sice již byla v obecné známosti, ale která stále zůstává nezodpovězena: jak odhadnout, kam se svět bude ubírat, když jednu z možností představuje konec civilizace v podobě, jak ji známe? Toto dilema se rovněž týká odhadu rizik selhání ekosystémů. Složitost této otázky se vyhrotila ještě víc, když jedna

Rámeček 3.2: Vliv dotací na rybolov Dotace jsou považovány za jeden z nejvýznamnějších důvodů nadměrného rybolovu, a tudíž i za nepřímou příčinu degradace a ničení biodiverzity oceánů. • Dotace financují rozšiřování rybolovu. Odhaduje se, že roční světový úhrn dotací do rybářského průmyslu dosahuje 20–50 miliard dolarů, přičemž vyšší hranice odhadu zhruba odpovídá tržní hodnotě úlovku. • Více než polovina dotací v oblastech severního Atlantiku vykazuje negativní dopady zapříčiněné rozvojem rybářských flotil. Ukazuje se, že dotace na vyřazení plavidel

28


z provozu vedou většinou k modernizaci flotil, a tedy i ke zvýšení jejich lovné kapacity. • Zatímco se počet rybářských plavidel na konci devadesátých let stabilizoval, dotace na levné palivo udržují loďstva v provozu i při nedostatku ryb. • Společná rybářská politika Evropského společenství například podporuje vyřazení plavidel v některých zemích a současně dotuje jiné země, aby zvýšily svou rybolovnou kapacitu. Millennium Ecosystem Assessment 2005a: Kapitola 18

z akademických studií (Costanza a kol. 1997) odhadla ekonomickou hodnotu ekosystémových služeb na 33 bilionů amerických dolarů (ve srovnání s 18 biliony dolarů globálního HDP). Tento výsledek byl kritizován na jednu stranu jako přemrštěný, na druhou stranu jako „nehorázné podcenění nekonečnosti“ (Toman 1998). Vyjádřeno jazykem financí, globální ekonomice chybí opce na změnu klimatu a biodiverzitu, a proto musí platit opční prémii a kupovat tak ochranu. Příkladem takové „opční prémie“ je nejčastěji citovaný výstup Sternovy zprávy: ochrana světové ekonomiky před ztrátou v hodnotě až 20 % celkové spotřeby odpovídá ročním nákladům ve výši 1 %. V případě úbytku biodiverzity a ekosystémů bude velikost těchto prémií odvislá od mnoha aspektů posuzovaných ekosystémů: od jejich současného stavu, mezního stavu, při kterém by ekosystém již nedokázal poskytovat ekosystémové služby, kýženého stavu ochrany a od nejlepšího odhadu neurčitostí (viz tabulka 3.1). To je mimořádně náročný úkol, protože pro žádné z těchto měřítek nejsou stanoveny tržní hodnoty. V 2. kapitole jsme popsali znepokojující rizika přístupu „vše jde normálně dál“: úbytek pitné vody v důsledku odlesňování, erozi půdy a ztrátu živin, pokles produktivity farem, úbytek lovišť ryb, zdravotní problémy a chudobu. V souvislosti se snahou ohodnotit tyto ztráty vyvstávají důležité etické otázky, které se týkají především hodnoty budoucího lidského blahobytu ve srovnání s blahobytem současným. Věříme, že ekonomie neurčitosti a diskontování může pomoci tyto etické otázky vyřešit.

DISKONTNÍ SAZBY A ETIKA Zabýváme se zde otázkami (jako například vyhynutí druhů) u kterých neexistuje univerzální etický konsenzus. Avšak etická povaha těchto otázek je obecně uznávána. Skupina odborníků v oblasti etiky (IUCN Ethics Specialist Group 2007) nedávno vymezila tuto otázku následujícím způsobem: „Je-li lidské chování hlavní příčinou kritické hrozby zániku biodiverzity, potom musí být součástí řešení etika, tedy zkoumání toho, co lidé a společnosti považují v dané situaci za správné jednání. Etika je však jen zřídkakdy přijímána jako životně důležitá součást a obvykle bývá opomíjena jako příliš teoretická na to, aby mohla pomoci s ožehavými a praktickými problémy, s nimiž jsou konfrontováni ochránci životního prostředí.“ Výše uvedená analogie s finanční opcí ilustruje, nakolik by bylo složité ocenit „opci biodiverzity“. Všech pět vstupních proměnných a) až e) pro finanční opci má svou tržní hodnotu, na rozdíl od biodiverzity, kde není stanovena tržní hodnota ŽÁDNÁ. Srovnávají-li ekonomové jakýkoliv budoucí přínos se současným, diskontují jeho hodnotu. Na jednu stranu se jedná o pouhé matematické vyjádření obecně rozšířeného názoru,

Tabulka 3.1: Hodnocení „opce biodiverzity“

Míra:

Finanční opce

„Opce biodiverzity“

a) Současná hodnota

Spotová cena

Všechny proměnné – současný stav

b) Úroveň ochrany

Realizační cena na burze opcí

Všechny proměnné – budoucí stav

c) Délka ochrany Délka platnosti

Horizont ochrany

d) Neurčitost

Předpokládaná volatilita

Modelová neurčitost

e) Stanovení diskontní sazby

Úroková sazba

Společenská diskontní sazba

Výše uvedená analogie s finanční opcí ilustruje, nakolik by bylo složité ocenit „opci biodiverzity“. Všech pět vstupních proměnných a) až e) pro finanční opci má svou tržní hodnotu, na rozdíl od biodiverzity, kde není stanovena tržní hodnota ŽÁDNÁ.

že dnešní přínos má vyšší cenu než tentýž přínos v budoucnu, na druhou stranu však vyvstanou etické otázky, budeme-li uvažovat například o tom, že bychom se vzdali současných příjmů ve prospěch budoucích generací nebo naopak: že bychom dnešní výnosy získali na úkor budoucích generací. Finanční diskontní sazby odrážejí pouze časovou hodnotu peněz neboli cenu jejich vzácnosti a současnou hodnotu budoucího peněžního toku spojují s jeho nominální nebo budoucí hodnotou. Jednoduché diskontní sazby u statků a služeb odrážejí pouze časovou preferenci neboli preferenci dnešního výnosu oproti výnosu pozdějšímu. Společenské diskontní sazby jsou komplexnější a zahrnují etické aspekty náročného rozhodnutí: spotřeba nyní vs. spotřeba později, přínos pro společnost vs. přínos pro jednotlivce. Preference zahrnuté do tohoto rozhodnutí pokrývají relativní hodnotu statků či služeb v budoucnu, kdy bude jejich přínos nižší, nebo vyšší než nyní, i skutečnost, že přínos může směřovat k jiné osobě nebo k budoucím generacím. Rámeček 3.3 na následující straně vysvětluje základní princip určování diskontních sazeb a paradox konvenčního ekonomického přístupu.

DISKONTOVÁNÍ A MEZIGENERAČNÍ SPRAVEDLNOST Sternova zpráva upozornila na zásadní význam volby diskontních sazeb při dlouhodobých rozhodnutích, která přesahují tradiční ekonomické výpočty. Diskontní sazba je dokonce označována za „největší ze všech neurčitostí v ekonomii změny klimatu“ (Weitzman 2007).


29

Rámeček 3.3: Diskontování a optimistův paradox Existují dva hlavní důvody pro diskontování. První je ekonomy nazýván „čistou mírou časové preference“. Označuje sklon jednotlivců upřednostnit 100 jednotek dnešní kupní síly před 101, 105 nebo dokonce 110 jednotkami v příštím roce, ne však v důsledku cenové inflace (která je z těchto úvah vyloučena), ale kvůli riziku možné nemoci nebo smrti, které by znemožnily užívat si výnosů v příštím roce. Ať už jsou důvody pro tento přístup jakékoliv, neměl by být aplikován na národ nebo lidskou společnost s časovým horizontem tisíců nebo stovek tisíců let. Ekonomové v minulosti „čistou míru časové preference“ často kritizovali, přičemž asi nejproslulejší byla kritika cambridgeského ekonoma Franka Ramseyho v roce 1928. V kontextu růstové teorie souhlasí ekonomové s diskontováním budoucnosti z jiných důvodů. Mohou sice souhlasit s Ramseym, že diskontování pozdějších požitků ve srovnání s dřívějšími je „praxí, která je eticky neobhájitelná a zakládá se výhradně na nedostatku představivosti“, přesto však stejně jako Ramsey u této praxe setrvávají, protože se domnívají, že dnešní investice a technologický rozvoj způsobí ekonomický růst. Naši potomci budou bohatší než my – budou mít tři, čtyři nebo dokonce více aut v každé rodině. Proto bude mezní užitek nebo přírůstek spokojenosti, kterých dosáhnou díky třetímu, čtvrtému nebo pátému vozu, stále nižší a nižší. Diskontování sazbou, při níž klesá mezní užitek, lze obhájit z etického hlediska.

To proto, že k uvažovaným událostem dojde během 50 a více let, a jak uvádí tabulka 3.2, dopad volby odlišných diskontních sazeb v průběhu takto dlouhých období je závažný. Důsledky nepatrných rozdílů v diskontní sazbě aplikované na peněžní tok jednoho milionu amerických dolarů v průběhu 50 let jsou dramatické. Nulová diskontní sazba znamená, že dnešní náklad nebo výnos má stejnou hodnotu jako za 50 let, ale již malé zvýšení sazby vede k podstatnému snížení současné hodnoty budoucích peněžních toků. Roční diskontní sazba

Tabulka 3.2: Diskontní sazby a výsledky Budoucí peněžní tok za 50 let

Roční diskontní sazba v %

Současná hodnota budoucích peněžních toků

1 000 000

4

140 713

1 000 000

2

371 528

1 000 000

1

608 039

1 000 000

0,1

951 253

1 000 000

0

1 000 000

30


Růst je důvodem pro podhodnocení budoucí spotřeby a budoucích požitků. Je však rovněž důvodem pro podhodnocení budoucí potřeby environmentálních služeb a statků? Nikoliv, zvláště uvažujeme-li o nevratných jevech. Ekonomický růst s sebou může přinést virtuální Jurské parky pro děti a dospělé, nikdy však nevzkřísí tygra, jestliže vyhyne. Teorie růstu je ekonomickou teorií. Z účtů neodečítá úbytek přírody ani výdaje na ochranu, kterými se snažíme úbytek přírody kompenzovat (budování hrází proti zvedající se hladině moří způsobené klimatickou změnou nebo prodej balených vod ve znečištěných oblastech). Pokusíme-li se sečíst skutečný růst ekonomiky v důsledku pozitivních technologických změn a investic (o kterém nikdo nepochybuje) a úbytek environmentálních služeb způsobený ekonomickým růstem, dostaneme velmi nejasný výsledek. Narážíme na otázku nesouměřitelnosti hodnot. Diskontování vede k „optimistovu paradoxu“. Moderní ekonomové se přiklánějí k diskontování ne kvůli „čisté míře časové preference“, ale kvůli klesajícímu meznímu užitku spotřeby v průběhu růstu. Předpoklad růstu (měřeného HDP) zdůvodňuje naši jinak neospravedlnitelnou vyšší míru využívání zdrojů a znečišťování. Proto se naši potomci, kteří by se na základě našich předpokladů měli mít lépe než my sami, budou mít z hlediska životního prostředí paradoxně mnohem hůř než my. Joan Martinez-Alier 2008

0,1 % povede k současné hodnotě ve výši 95 % budoucích peněžních toků (951 253 USD). Při diskontní sazbě 4 % je výsledek pouhých 14 % budoucích peněžních toků – jen 140 713 USD. Použití čtyřprocentní diskontní sazby na období 50 let znamená, že si budoucích přínosů biodiverzity nebo ekosystémů našim vnukům ceníme pouhou sedminou současné hodnoty, kterou je oceňujeme dnes! Pokud by náš etický přístup počítal s tím, že si naše vnoučata budou cenit přírody stejně jako naše generace a že si její přínosy zaslouží stejně jako my, musela by být diskontní sazba k hodnocení těchto přínosů v průběhu tohoto časového období rovna nule. Na rozdíl od lidmi vyrobených statků a služeb, jejichž množství roste (z toho vyplývá argument pro diskontování předmětů poskytujících stejný užitek v budoucnosti), je ve skutečnosti dost nepravděpodobné, že by byly služby poskytované přírodou v budoucnu poskytovány ve větším rozsahu. Možná že by diskontní sazby pro biodiverzitu a ekosystémové přínosy měly být stanoveny dokonce záporné, neboť budoucí generace budou z hlediska životního prostředí chudší než generace dnešní, jak se domnívá Paul Ehrlich (2008) (viz též rámeček 3.3). Z toho vyvstávají závažné pochybnosti týkající

se současných politik, které předpokládají nezanedbatelné kladné diskontní sazby (Dasgupta 2001; 2008). Očekává-li se růst příjmů, statky nebo služby dodané později jsou relativně méně cenné (protože představují menší část budoucího příjmu). To podporuje obvyklý, kladný diskontní faktor. Opak je pravdou, pokud se očekává propad hodnoty aktiv nebo příjmů – budoucí statky a služby budou cennější než nyní. V případě biodiverzity je sporné, zda bude v budoucnu dostupná ve stejné, vyšší nebo nižší míře, a proto je nejisté dokonce i znaménko diskontní sazby.

DISKONTOVÁNÍ V KONTEXTU BLAHOBYTU Cílem ekonomie blahobytu je maximalizovat společenské přínosy spotřeby pro všechny jednotlivce, kdy „spotřeba“ pokrývá širokou škálu statků a služeb, včetně zdravotní péče, vzdělání a životního prostředí. Sčítání společenského užitku u všech jednotlivců je problematické a podléhá hodnotovým soudům, jako jsou porovnávání hodnoty spotřeby z hlediska bohaté osoby s hodnotou danou hlediskem chudého člověka. Co máme považovat za „adekvátní“ diskontní sazby v obcích nebo v zemích, jejichž obyvatelé jsou vystaveni značné míře chudoby a strádání? Nynější pozornost věnovaná zmírňování

chudoby znamená, že přínosy a náklady dnešních chudých mají větší hodnotu než přínosy a náklady budoucích generací (které budou možná žít v lepších podmínkách). To je etický argument pro vysoké diskontní sazby! Pokud dnešní chudí přímo závisejí na zachování biodiverzity kvůli životně důležitým zdrojům, jako jsou pitná voda a palivové dříví, jak lze ospravedlnit, je-li více možností příjmů poskytováno dnešním bohatým, jestliže dojde k ohrožení těchto životně důležitých zdrojů? Uvažte několik příkladů eticky neobhajitelných kompromisů. Lesní ekosystém může být životně důležitý pro chudá společenství rolníků na dolních tocích řek tím, že poskytuje tok živin, zachycuje vodu, reguluje zásobování vodou v jednotlivých ročních obdobích, brání erozi půdy a snižuje škody působené povodněmi a obdobími sucha. Z etického hlediska by zničení takového lesního povodí v zájmu vytvoření ekonomické hodnoty přinášející užitek činitelům způsobujícím destrukci (např. kvůli ziskům z těžby nerostů a dřeva, související zaměstnanosti atd.) bylo obtížné obhájit, a přestože náklady spojené s náhradou ztracených ekosystémových přínosů dosahují stejné nebo nižší monetární hodnoty, z hlediska lidského jsou neúnosné, protože dopadají na chudá společenství rolníků (viz rámeček 3.4). Na takové situace pohlížíme jako na výsledky špatného ekonomického pojetí – ekonomie je pouhá výzbroj, jejími cíli jsou etická rozhodnutí.

Rámeček 3.4: „HDP chudých“ Statistiky HDP neuvádějí ekonomický význam biodiverzity a ekosystémů v plném rozsahu, ale je možno z nich nepřímo odhadnout, jakou měrou se podílejí na obživě a blahobytu. Naopak skutečné náklady spojené se zničením nebo degradací přírodního kapitálu (dostupnost a kvalita vody, lesní biomasa, úrodnost půdy, ornice, drsné mikroklima atd.) jsou sice pociťovány na mikroekonomické úrovni, nejsou však nijak zaznamenávány nebo zohledňovány ze strany politiků. Provede-li se řádné zúčtování v odvětvích zemědělství, chovu dobytka a lesního hospodářství, ukáže se, že výrazné ztráty přírodního kapitálu mají obrovský dopad na produktivitu a rizika v těchto odvětvích. Souhrnně takováto odvětví nazýváme „HDP chudých“, protože právě v nich nachází většina chudých v rozvojovém světě své živobytí a práci. Jsme dále přesvědčeni, že zejména tu část HDP, kterou označujeme pojmem „HDP chudých“, ovlivňuje degradace ekosystémů a úbytku biodiverzity nejvíce. Využití oceňování ekosystémů a biodiverzity v systémech národního účetnictví, ať už prostřednictvím satelitních účtů (fyzických a monetárních), nebo v korigovaných účtech HDP (tzv. „zelené účty“) samo o sobě nezaručí, že se tvůrci politik vydají správným směrem k významným změnám politik. Pochopení těchto ztrát umožňuje lépe rozpoznat zaměření na „hledisko příjemce“ u přínosů ekosystémů a biodiverzity. Při zkoumání jednoho z příkladů (projekt

GAIS, Green Indian States Trust 2004–2008) pro tuto zprávu jsme zjistili, že drtivou většinu příjemců lesní biodiverzity a služeb ekosystémů tvoří chudí a že hlavním ekonomickým dopadem úbytku nebo odepření těchto služeb je právě negativní vliv na jistotu příjmů a blaho chudých. Toto zjištění ještě více zdůraznilo zohlednění hlediska spravedlnosti, neboť chudoba příjemců činí úbytek těchto ekosystémových služeb vzhledem k živobytí chudých ještě akutnější než u ostatních obyvatel Indie. Zjistili jsme (na základě účtů a směnných kurzů v letech 2002/2003), že po započítání hodnoty ekologických služeb se „HDP chudých“ na jednoho obyvatele v Indii zvýší ze 60 na 95 USD, a že pokud by byly tyto služby odepřeny, představovala by adekvátní náhrada ztraceného živobytí 120 USD na jednoho obyvatele, což je další důkaz „bludného kruhu“ chudoby a degradace životního prostředí. Tento přístup v souvislosti s rozvojovým světem dále prozkoumáme ve druhé fázi. Věříme, že užitím odvětvových měřítek a prosazováním principu spravedlnosti podle jeho „lidského“ významu (vzhledem k tomu, že většina ze 70 % chudých obyvatel světa je na této oblasti závislá) se nám podaří soustředit odpovídající pozornost na otázku vytváření politik, a přispět tak k zastavení úbytku biodiverzity. Gundimedaová a Sukhdev 2008


31

Obrázek 3.1: Souvislost mezi biodiverzitou a výstupem ekosystémových služeb

Náklady na údržbu a obnovu Ekonomické a sociální hodnoty (někdy tržní hodnoty)

Biologická struktura či proces (např. lesní biotop nebo čistá primární produktivita)

Funkce (např. pomalý tok vody či biomasa)

Služba (např. ochrana potravin či skliditelné plodiny)

Propojit tlaky prostřednictvím politické akce?

Přínos (hodnota) (např. ochota platit za ochranu lesů, za více lesů nebo za skliditelné produkty)

Tlaky Meziprodukty

Konečné produkty

Zdroj: Roy Haines-Young, přednesl J.-L. Weber, konference Global Loss of Biological Diversity, 5.–6. března 2008, Brusel

DISKONTOVÁNÍ ÚBYTKU BIODIVERZITY Netvrdíme, že je možno v otázce ekosystémů a biodiverzity ve všech případech najít odpovídající kompenzaci, zvláště pokud významné ekosystémy přestanou zcela fungovat jako poskytovatelé zdrojů nebo regulačních služeb nebo dojde-li ke zničení biodiverzity. Hodnocení kompenzací pomocí analýzy nákladů a výnosů a určování diskontních sazeb nejlépe funguje pro marginální rozhodnutí s malými odchylkami od běžné dráhy růstu. Realita je však taková, že kompromisy, ať už explicitní nebo implicitní, bývají přítomny v každém lidském rozhodnutí. Dokonce i pokus stanovit mez, za kterou by již nemělo docházet ke kompromisům, je sám o sobě kompromisem! Kompromisy zahrnují volbu mezi alternativami, avšak v případě úbytku biodiverzity nejsou vždy k dispozici srovnatelné alternativy. Byla stanovena mezní podmínka, aby mohl být rozvoj považován za udržitelný, nazvaná „slabá udržitelnost“, která charakterizuje situaci, v níž nedochází ke snižování celkového kapitálu – přírodního, lidského a fyzického. To by ovšem naznačovalo, že je možné nahradit jednu formu kapitálu jinou, což není úplně pravda: větší fyzické bohatství nemůže vždycky nahradit zdravé životní prostředí a naopak. Nicméně je důležité, aby byly rozpoznány, ohodnoceny a vzaty v úvahu všechny aspekty náhrady „přírodního kapitálu“ v analýze nákladů a výnosů, avšak i to většina porovnání zatím postrádá. Existuje jiná mezní podmínka nazvaná „silná udržitelnost“, podle které se nesmí snížit čistý přírodní kapitál: té se dosahuje ještě obtížněji,

32


ačkoliv příkladem nástrojů vytvořených s cílem dosáhnout silné udržitelnosti jsou třeba kompenzační schémata na ochranu před odlesněním. Závěrem musíme zdůraznit, že všechny kompromisy musí být eticky obhájitelné, nikoliv jen ekonomicky platné. V případě biodiverzity neuvažujeme pouze v dlouhodobých horizontech, jak je tomu u změny klimatu. Již dnes lze pozorovat rozsáhlou degradaci ekosystémů s některými dramatickými dopady, například úbytkem pitné vody způsobujícím mezinárodní napětí. Právě v tomto okamžiku dochází k významnému úbytku biodiverzity a vyhynutí druhů, ohroženy jsou hlavní druhy jako tygr bengálský v Indii. Vyšší nebo nižší diskontní sazba může změnit kvantifikaci společenských nákladů bezprostředních ztrát, ale nezmění povahu výsledků – úbytek životně důležitých služeb ekosystémů a cenné biodiverzity. Jedna ze souvisejících zpráv první fáze (IUCN 2008) analyzuje přibližně 200 oceňovacích studií věnovaných problematice lesů. Mnoho z nich používá diskontování ročních peněžních toků s cílem vypočítat celkovou hodnotu přírodního kapitálu. Zjistili jsme, že většina studií použila společenské diskontní sazby ve výši 3–5 % i více a že žádná z použitých sazeb nebyla nižší než 3 %. Chceme znovu otevřít tuto studii ve druhé fázi a přepočítat její výsledky s různými diskontními sazbami. Ve druhé fázi navrhneme takový koncepční rámec pro ekonomii oceňování biodiverzity a ekosystémů, který

Obrázek 3.2: Hodnocení služeb ekosystémů

Nespecifikováno

Finanční: např. vyhnutí se nákladům spojeným s čištěním vody, hodnota poskytovaných potravin, hodnota ukládání uhlíku

Peněžní ocenění Kvantitativní: např. počet krychlových metrů vyčištěné vody, tuny uloženého uhlíku, procentuální část populace ovlivněná ztrátou zdroje potravin Kvantitativní odhad Kvalitativní: rozsah a význam různých přínosů ekosystémů a biodiverzity poskytovaných hodnoceným ekosystémem a mezery ve znalostech Kvalitativní posouzení

Úplná škála ekosystémových služeb odvozených od biodiverzity Zdroj: P. ten Brink, Workshop on the Economics of the Global Loss of Biological Diversity, 5.–6. březen 2008, Brusel

bude zahrnovat odhady citlivosti hodnot ekosystémů vůči etickým hodnotám. Naším záměrem bude představit užší škálu možností diskontních sazeb spojených s různými etickými hledisky, a umožnit tak koncovým uživatelům činit uvědomělá rozhodnutí.

VÝZVY SPOJENÉ S OCEŇOVÁNÍM Ekonomické oceňování by mohlo pomoci osvětlit možnosti kompenzací takovým způsobem tím, že by porovnalo přínosy a náklady a zohlednilo rizika. Tento přístup lze aplikovat na alternativní využití ekosystémů. Narazíme ovšem na mnoho těžkostí, které uvádíme v tomto oddíle, kterým se budeme věnovat ve druhé fázi. Ještě než přistoupíme k ekonomickému oceňování, je nezbytné odhadnout změny ekosystémů ve smyslu biofyzikálním. Většina přínosů poskytovaných ekosystémy je nepřímá, je výsledkem složitých ekologických procesů, které mnohdy zahrnují dlouhé časové intervaly i nelineární změny (viz obrázek 3.1). Tlaky na ekosystémy postupně narůstají, až je dosaženo určitého prahu, který vede ke kolapsu jeho určitých funkcí. Typickým příkladem je postupné odumírání lesa způsobené okyselením. Dopady tlaků, včetně úlohy jednotlivých druhů, význam celkových úrovní biodiverzity, vztah mezi fyzickými a biologickými komponenty ekosystémů a důsledky pro poskytování služeb se dají jen těžko předvídat.

Ekonomické oceňování staví na biofyzikálním chápání a jeho cílem je změřit preference lidí ohledně přínosů z ekosystémových procesů. Tyto přínosy mohou plynout různým kategoriím populace v různých zeměpisných a časových měřítkách. Naše schopnost odhadnout přínosy poskytované ekosystémy nebo náklady spojené s jejich úbytkem je omezena nedostatkem informací na několika úrovních. Je pravděpodobné, že existují přínosy, které jsme dosud neidentifikovali, takže i v kvalitativním smyslu jsme schopni odhadnout pouze část celé škály ekosystémových služeb. Jejich plný rozsah nebudeme pravděpodobně schopni odhadnout nikdy. Kvantitativní odhad v biofyzikálním smyslu bude možné učinit pouze pro část těchto služeb – pro ty, jejichž ekologické „výrobní funkce“ jsou relativně dobře pochopeny a pro které máme k dispozici dostatečná data. Kvůli omezením našich ekonomických nástrojů lze v peněžním smyslu ocenit jen menší část těchto služeb. Proto je důležité, aby se odhady neomezovaly jen na peněžní hodnoty, ale aby zahrnovaly též kvalitativní analýzu a fyzické indikátory. Tento důležitý aspekt je zobrazen v „pyramidovém“ schématu na obrázku 3.2. Způsob měření se liší v závislosti na objektu měření. U služeb spojených s poskytováním surovin (palivo, vlákna, potraviny, léčivé rostliny atd.) je měření ekonomických hodnot relativně jasné, protože s těmito službami se ve velké míře obchoduje


33

problémů a získávání odhadů. Dospěl k některým zajímavým, byť pouze ilustrativním výsledkům.

Rámeček 3.5: Shrnutí – příklad studie Cena politické pasivity v případě úbytku biodiverzity V listopadu 2007 konsorcium1 zahájilo práci na studii „Cena politické pasivity“ (COPI) (Braat, ten Brink a kol. 2008) zaměřené na náklady, které vzniknou, nepodaří-li se zastavit úbytek biodiverzity. Přístup studie COPI je zrcadlovým obrazem oceňování přínosů s použitím analýzy scénářů. Úkolem zadání bylo vybudovat globální kvantitativní obraz období od současnosti do roku 2050 a pokusit se ho peněžně ocenit. Projekt dokázal vytvořit vhodný přístup (viz diagram) pro rozpoznání mezer v údajích a pro řešení metodických

MODELOVÁNÍ ÚBYTKU BIODIVERZITY K projektování změn suchozemské biodiverzity do roku 2050 byl použit model GLOBIO (OECD 2008). Hlavními indikátory byly změny ve využívání a kvalitě půdy a průměrné zastoupení původních druhů ekosystému (MSA) pro všechny světové biomy. Model poskytuje regionální odhady konverze od přírodního k hospodářskému lesu a od extenzivního zemědělství k intenzivnímu a též odhad výsledného úbytku přírodních oblastí. Největší

Obrázek 3.3: Vytvoření analýzy scénářů

Základní scénář OECD

Změna využití

Změna

půdy, klimatu, znečištění,

Změna

využití vody

biodiverzity

ekonomické hodnoty Změna ekosystémových

Mezinárodní politiky

služeb

Změna funkcí ekosystému

na trzích. Tržní ceny komodit, jako je dřevo, zemědělské plodiny nebo ryby, poskytují reálný základ pro ekonomické ohodnocení i přesto, že mohou být značně deformovány externalitami nebo vládními intervencemi. Pro účely mezinárodních srovnání mohou vyžadovat určité úpravy. U regulačních a kulturních služeb, které obvykle nemívají tržní cenu (s výjimkou určitých služeb jako např. ukládání uhlíku), je ekonomické hodnocení podstatně obtížnější. Po desetiletí je nicméně používán soubor technik na odhadování netržních hodnot environmentálních statků, založený buď na určitých tržních informacích, které nepřímo souvisejí se službou (metody projevených preferencí), nebo na informacích získaných na základě simulovaných trhů (metody stanovených preferencí). Tyto techniky byly přesvědčivě aplikovány na mnoho součástí biodiverzity a ekosystémových služeb (přehled vhodnosti těchto metod k hodnocení ekosystémových služeb je uveden v dokumentu

34


Millennium Ecosystem Assessment (2005b)). Nadále jsou však tyto metody považovány za kontroverzní. Základní etickou otázkou zůstává, v jakém rozsahu lze pomocí ekonomického hodnocení plně postihnout některé životně důležité funkce biodiverzity a uvažovat o nich jako o součásti možných výměn, místo aby s nimi bylo zacházeno jako s ekologickými omezeními. Stejně tak nemusí být ekonomické hodnocení vhodným nástrojem k určování duchovních hodnot. S vědomím těchto hranic bylo od devadesátých let díky spolupráci ekonomů a vědců na zlepšení těchto metod dosaženo značného pokroku – prohlubuje se souhlas ohledně podmínek, za nichž lze tyto metody použít a zvyšuje se důvěra ve srovnatelnost výsledků. Tyto techniky jsou nyní běžně používány k měření široké škály hodnot, včetně mnoha nepřímých hodnot a hodnot neužívání.

hybnou silou konverzí je z historického pohledu poptávka po zemědělské půdě a dřevě, ale předpokládá se, že stále větší roli bude hrát rozvoj infrastruktury, fragmentace a změna klimatu. Očekávaný úbytek biodiverzity do roku 2050 činí přibližně 10–15 % (úbytek MSA), přičemž nejextrémněji se projeví na savanách a pastvinách. Použitý scénář byl z velké části vyvinut OECD jako její základní rámec (OECD 2008). Ve velké míře odpovídá jiným modelovým studiím, jako například studiím FAO nebo jiných agentur OSN. Samotný model předpovídá zpomalující se míru úbytku biodiverzity v Evropě (ve srovnání s narůstající mírou ve světě).

ODHAD ZMĚN V EKOSYSTÉMOVÝCH SLUŽBÁCH A PŘIŘAZENÍ PENĚŽNÍCH HODNOT Změny ve využívání půdy a v biodiverzitě způsobují změny ekosystémových služeb. Hodnocení z velké části vycházejí z oceňovací literatury, tvůrčí přístup byl uplatněn pro extrapolace a odhady chybějících údajů. Jedná se o oblast, kde je nutná další pozornost ve druhé fázi. Největším problémem bylo vyhledat práce zabývající se peněžním oceňováním změn ekosystémových služeb. I když existuje množství případových studií, ne všechny regiony, ekosystémy a služby jsou pokryty stejnoměrně a mnohdy se vyskytly potíže s určením hodnoty v přepočtu na hektar, které je nutno použít při tak širokém transferu přínosů. Většina studií je rovněž založena na marginálních ztrátách a hodnoty jsou často místně specifické.

VÝSLEDKY HODNOCENÍ Odhaduje se, že v prvních letech období od roku 2000 do roku 2050 ztrácíme jen u půdních ekosystémů každým rokem ekosystémové služby v hodnotě odpovídající přibližně 50 miliardám EUR (nutno poznamenat, že jde o úbytek blahobytu, nikoliv pokles HDP, jelikož většina těchto

Další problematika souvisí s odhadem dopadů úpadku biodiverzity a ekosystémových služeb ve velkém měřítku. Za prvé metody hodnocení obvykle nepokrývají sekundární účinky ztrát na širší ekonomiku. K odhadu těchto efektů je nutno použít ekonomické modely. I když už existuje několik slibných pokusů (Pattanayak a Kramer 2001, Gueorguievaová a Boltová 2003, Munasinghe 2001, Benhin a Barbier 2001), stále se jedná o oblast ve stádiu výzkumu. Za druhé většina výsledků pochází z jednotlivých případových studií týkajících se konkrétních ekosystémů nebo druhů. Některé studie se přece jen pokusily o globální odhad světových ekosystémových služeb (např. Costanza a kol. 1997). Přestože byly užitečné v tom, že vyvolaly zájem veřejnosti a diskuzi, jejich výsledky jsou považovány za sporné. Jiné studie se soustřeďují na počty druhů a rodů (Craftová a Simpson 2001, Godoy a kol. 2000, Pearce 2005, Small 2000). Každý integrální odhad v širším rozsahu vykazuje podstatné rozpory: jak definovat koherentní rámec, jak si poradit s omezeními v oblasti dat, jak agregovat hodnoty pro odhad globálních dopadů změn ekosystémů velkého rozsahu.

přínosů není v současné době do HDP zahrnuta). Úbytek zásob přírodního kapitálu není pociťován pouze v roce, kdy ke ztrátě dojde, nýbrž přetrvává v průběhu času a v následujících letech se k němu připočítává další úbytek biodiverzity. Tento kumulativní úbytek blahobytu by mohl v roce 2050 představovat ekvivalent 7 % roční spotřeby. Jedná se o konzervativní odhad, protože: • jde jen o odhad částečný, který nezahrnuje řadu známých kategorií úbytku, například biodiverzitu oceánů, pouští, Arktidy a Antarktidy; vyloučeny jsou rovněž některé ekosystémové služby (regulace nemocí, opylování, estetické služby atd.), zatímco jiné jsou zastoupeny jen částečně (např. regulace eroze) nebo nedostatečně (např. turistika); odhad pomíjí rovněž ztráty způsobené invazivními nepůvodními druhy; • odhady míry změny využití půdy a úbytku biodiverzity jsou celkově poměrně konzervativní; • v modelu nejsou zcela zohledněny negativní zpětné účinky úbytku biodiverzity a ekosystémů na růst HDP; • hodnoty nepočítají s nelinearitami a prahovými efekty ve fungování ekosystémů.

ZÁVĚRY A DALŠÍ POSTUP Studie poukázala na možnou závažnost a ekonomický dopad problému, ale prokázala též, že o dopadech budoucího úbytku biodiverzity víme relativně málo jak z ekologického, tak z ekonomického hlediska. Ve druhé fázi bychom měli tyto aspekty vyřešit a dále rozpracovat rámec a metodiku v souladu s našimi doporučeními. 1. Studii Cena politické pasivity (COPI): Případ nesplnění cíle ochrany biodiverzity stanoveného pro rok 2010 (ENV.G.1/ETU/2007/0044) vypracovalo konsorcium vedené organizací Alterra společně s IEEP (Institutem pro evropskou environmentální politiku) a dalšími institucemi, mezi jinými Ecologic, FEEM, GHK, NEAA/MNP, UNEP-WCMC a Witteveen & Bos.

Předpokládáme, že ve druhé fázi se budeme spoléhat na logiku „převodu přínosů“, tedy že použijeme hodnotu určenou na jednom místě jako odhad hodnoty stejných ekosystémových služeb na jiném místě. Převod přínosů je jednodušší u některých homogennějších hodnot (jako např. absorpce uhlíku, která je globálním statkem) než u hodnot místně specifických nebo závislých na kontextu (jako ochrana povodí). Musíme si však uvědomit souvislost mezi poskytnutím neúplného odhadu na straně jedné a použitím odvozených odhadů (místo odhadů primárně vycházejících z výzkumu) na straně druhé. Z ekologických i ekonomických důvodů je při využívání agregace hodnot stanovených na základě studia drobných marginálních změn za účelem odhadu vlivů velkých změn nutná obezřetnost. Ekosystémy mnohdy reagují na tlak nelineárním způsobem. Rozsáhlé změny velikosti nebo stavu ekosystémů mohou mít neočekávané dopady na jejich fungování, což nelze jen tak jednoduše odvodit z vlivů malých změn. Obecně platí, že s tím, jak některé ekosystémové


35

služby v důsledku jejich užívání zásadním způsobem mizí, extrapolace přínosů by se měla řídit „zákonem klesajících výnosů“, který by omezil jejich budoucí objem.

NÁKLADY SPOJENÉ S ÚBYTKEM BIODIVERZITY Existuje nesčetné množství zdrojů týkajících se peněžních hodnot přiřazených biodiverzitě a ekosystémům, a tudíž i nákladů spojených s jejich úbytkem. V reakci na výzvu k předložení důkazů byla nedávno vypracována řada případových studií a dalších, obecnějších příspěvků (seznam předložených dokumentů a souhrnnou zprávu je k dispozici na internetových stránkách TEEB na adrese http://ec.europa. eu/environment/nature/biodiversity/economics/index_ en.htm). Naše zpráva COPI z první fáze (Cena politické pasivity, Braat, ten Brink a kol. 2008) přinesla první přehled všeobecné oceňovací literatury a databází a pokusila se vytvořit celkový kvantitativní obraz úbytku biodiverzity v biofyzikálních a peněžních pojmech (viz rámeček 3.5, str. 36). Rovněž bylo provedeno cílené hodnocení případových oceňovacích studií týkajících se lesních ekosystémů (IUCN 2008). Stávající oceňovací studie se liší ve svém rozsahu, kvalitě, metodice a vhodnosti pro použití k odhadům prováděných ve velkém měřítku. Odhadované ekonomické hodnoty jsou mnohdy nesouměřitelné, protože jsou různé povahy, vyjádřeny v jiných jednotkách, případně odhady jasně nesouvisejí se specifickou službou nebo oblastí. Zvláštní snahu je nutno věnovat odhadování nepřímých užitných hodnot, zvláště regulačních služeb, které si získávají stále větší pozornost v důsledku hodnocení ekosystémů na přelomu tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment). V případě ukládání uhlíku byly často zjištěny vysoké hodnoty, ačkoliv i ty se liší v závislosti od typu lesa – například listnatého nebo jehličnatého – a jeho zeměpisného umístění. Byly odhadnuty některé významné hodnoty pro regulaci vody, byť se liší případ od případu podle podmínek. V Malajsii byla odhadnuta hodnota ochrany povodí poskytovaná nedotčenými pobřežními ekosystémy, jako jsou mangrovové bažiny a další mokřiny, na 845 USD na hektar ročně a ve státě Havaj ve Spojených státech na 1 022 USD na hektar. Hodnota řady služeb povodí má obecně rozsah od 200 do 1 000 USD na hektar ročně (Mullanová a Kontoleon

Tabulka 3.3: Projekce celkových přínosů ukládání uhlíku v evropských lesích Rozsah 35-45 Hodnota na hektar (USD, 2005)

728,56

45-55 1272,85

55-65 468,60

65-71 253,33

Zdroj: ten Brink a Bräuer 2008, Braat, ten Brink a kol. 2008

36


Rámeček 3.6: Mnohonásobná hodnota korálových útesů Korálové útesy poskytují širokou škálu služeb přibližně 500 milionů lidí. Přibližně 9–12 % světových lovišť ryb se nachází přímo nad útesy (Mumby a kol. 2007) a závisí na nich i velký počet lovišť na volných mořích, pro která představují základnu pro rozmnožování, růst násady nebo zdroj potravy (Millennium Ecosystem Assessment 2005c). Dominantním přínosem je obecně turistika. Rekreace v oblasti korálových útesů je globálně odhadována na 184 USD na jednu návštěvu (Brander a kol. 2007), na 231 až 2 700 USD na hektar ročně v jihovýchodní Asii (Burke a kol. 2002) a na 1 654 USD na hektar ročně v Karibské oblasti (Chong a kol. 2003). Korálové útesy poskytují genetické zdroje pro lékařský výzkum. Pro ekonomiky některých ostrovních států, jako je například Francouzská Polynésie, jsou nesmírně důležité okrasné ryby a pěstování perel. Útesy také chrání pobřežní oblasti mnoha ostrovů: hodnota této životně důležité služby byla v jihovýchodní Asii odhadnuta na 55 až 1 100 USD na hektar ročně (Burke a kol. 2002). Zdroje: Ministére de l’Ecologie, du Développement et de l’Amenagement durables 2008, Braat, ten Brink a kol. 2008, Balmford a kol. 2008.

2008). Hodnota opylování kávové produkce včelami byla odhadnuta na 361 USD na hektar ročně (Ricketts a kol. 2004), ačkoliv přínosy poznali pouze výrobci ve vzdálenosti do 1 kilometru od přirozených lesů. Mnoho ze studií hodnotících regulační služby, například ochranu pobřeží nebo regulaci koloběhu vody, využívá tzv. přístupy produkční funkce. Tyto přístupy jsou neustále zdokonalovány, aby umožnily lepší hodnocení kompromisů mezi protichůdnými způsoby využití ekosystémů (viz např. Barbier a kol. 2008). Přestože u hodnot některých regulačních služeb narůstá množství výsledků, řada jiných, například regulace zdraví, byla doposud prozkoumána jen v malé míře. Přesto nacházíme náznaky, že by hodnoty těchto služeb mohly být významné (Pattanayak a Wendlandová 2007). Ekonomický význam příspěvku úhrnné biodiverzity k odolnosti ekosystému (schopnosti ekosystému absorbovat šoky a tlaky konstruktivním způsobem) je pravděpodobně velmi vysoký, dosud však nebyl dostatečně kvantifikován, přestože studie analyzovaly aspekty, jako je pozitivní vliv rozmanitosti osiva na zemědělské výnosy a příjmy farem (např. Di Falco a Perrings 2005, Birolová a kol. 2005). Tato neopominutelná mezera ve znalostech charakterizuje problémy spojené se zvoleným postupem, kdy jsou nejprve určena rizika selhání systému z ekologického hlediska, a teprve pak je měřena ochota lidí zaplatit za snížení těchto doposud stále ne zcela pochopených rizik. Reálné náklady spojené s úbytkem biodiverzity a ekosystémů zahrnují též hodnotu opcí. Ačkoliv se jen těžko měří, přiřazení těchto hodnot ochraně zdrojů pro potenciální

využití v budoucnosti je velmi důležité, neboť se očekává, že se naše znalost významu ekosystémových služeb bude v průběhu času prohlubovat, a také protože část úbytku biodiverzity a služeb z ní vyplývajících je nevratná. V rámci přípravných prací v první části byla vyvinuta doporučená metodika měření hodnot opcí (zvláště hodnot biologické prospekce) (Gundimedaová 2008). Ve druhé fázi navrhujeme na tomto přístupu dále stavět.

Celosvětově je na ochranu biodiverzity ročně investována částka mezi 8 až 10 miliardami USD (James a kol. 2001, Pearce 2007), přičemž značná část těchto zdrojů jde na chráněné oblasti. Na světové úrovni bude k rozšíření prioritních biotopů IUCN na 10 % území všech zemí potřeba 28 miliard USD ročně po dobu následujících 30 let (James a kol. 2001). Tento odhad zahrnuje náklady na odkoupení a management stávajících i budoucích lokalit určených pro zachování biodiverzity. Pokud by se systém chráněných území rozšířil tak, aby pokryl hlavní, v současné době nechráněné druhy a vyhověl biologickým/ekologickým potřebám, bylo by na náklady na jejich management nutné vynaložit až 22 miliard USD ročně (Bruner a kol. 2004). Ochrana poskytování ekosystémových služeb a přínosů biodiverzity v chráněných oblastech však může stát až o dva řády méně, než je hodnota cenných přínosů ekosystémů a biodiverzity. (Z toho vycházeli Balmford a kol. (2002), když formulovali předpoklad, že s roční investicí 45 miliard USD – tedy přibližně se šestinou nákladů potřebných k ochraně všech ekosystémových služeb na celém světě – bychom v chráněných oblastech mohli ochránit přírodní služby v hodnotě 5 bilionů USD, což představuje extrémně dobrý poměr přínosů a nákladů 100:1.)

NÁKLADY NA OCHRANU BIODIVERZITY Úbytek biodiverzity a služeb ekosystémů může společnosti přinést obrovské náklady v důsledku následného úbytku služeb poskytování surovin a regulačních služeb, jako jsou výroba potravin, regulace vody a odolnost vůči změnám klimatu. To jsou argumenty pro ochranu biodiverzity. Rozsah, v němž dochází k této ztrátě, si žádá okamžitou akci. Avšak i ochrana představuje náklady, které je nutno při rozhodování zohlednit. Znalost těchto nákladů je základem pro stanovení vztahu mezi náklady a přínosy a pro identifikování možností ochrany nejefektivnější z hlediska nákladů. Vyčerpávající odhad nákladů by měl zahrnout několik typů nákladů: ochrana biodiverzity může vyžadovat zavedení omezení, která povedou k nákladům obětované příležitosti plynoucím z ušlého ekonomického rozvoje; náklady na management vznikají v souvislosti s opatřeními, jako jsou například programy na oplocení a chovné programy. Transakční náklady jsou spojeny s vytvářením, prováděním a kontrolou politik zaměřených na ochranu biodiverzity.

Náklady na ochranu se v jednotlivých oblastech z důvodu odlišnosti jejich ekonomik a nákladových struktur liší. Bylo zjištěno, že náklady na ochranu mohou v odlehlých oblastech představovat pouhých 0,01 USD na hektar ročně, nebo až 1 000 USD na hektar ročně v oblastech hustě obydlených. Hodnota přínosů služeb získávaných z různých ekosystémů kolísá od několika set až k pěti tisícům amerických dolarů

Tabulka 3.4: Výsledky studií o nákladech spojených s ochranou Zdroj

Objekt

Odhadované náklady

Odhady

Frazee a kol. 2003

Ochrana Kapského květinového království (Jižní Afrika)

OC + MC

Jednorázové náklady 522 milionů USD a roční výdaje 24,4 milionu USD

Chomitz a kol. 2005

Síť chráněných ekosystémů (Bahia, Brazílie)

CO

OC 10 000 ha

Wilsonová a kol. 2005

Ochrana tropického pralesa (určité regiony)

OC

Sumatra: 0,95 USD/ha/rok Borneo: 1,10 USD/ha/rok Sulawesi: 0,76 USD/ha/rok Jáva/Bali: 7,82 US$/ha/rok Malajsie: 27,46 USD/ha/rok

Ninan a kol. 2007

Příspěvky lesních produktů kromě dřeva (Národní park Nagarhole, Indie)

OC

Čistá současná hodnota 28,23 USD na domácnost ročně

Sinden 2004

Ochrana biodiverzity (pás Brigalow, Nový Jižní Wales)

OC

148,5 milionu USD

Evropská komise 2004

Ochrana biodiverzity v rámci sítě Natura 2000 (pokrývající 18 % území EU 25)

MC + TC

roční výdaje ve výši 6,1 miliardy EUR po dobu deseti let

Bruner a kol. 2004

Rozšíření ochrany lesa na všechna prioritní území (celosvětově)

OC + MC

5,75 USD/ha/rok po dobu 10 let

OC = náklady obětované příležitosti

TC = transakční náklady

MC = řídicí náklady


37

na hektar ročně, v některých případech je to dokonce ještě více. Extrémním případem jsou korálové útesy, pro které UNEP odhadl celkovou hodnotu ekosystémových služeb v rozmezí od 100 000 do 600 000 USD na kilometr čtvereční, přičemž vycházel z odhadovaného nákladu 775 USD na kilometr čtvereční na zachování podmořských chráněných oblastí a nákladů na management spojených s ochranou korálových útesů, které mohou představovat pouhé 0,2 % hodnoty chráněného ekosystému (UNEP-WCMC 2007). Náklady na obětované příležitosti nebyly do tohoto srovnání zahrnuty. Nákladově efektivní ochrana ekosystémových služeb je nicméně podmíněna znalostí prostorové distribuce přínosů a nákladů spojených s ochranou biodiverzity. Přestože se dosud dostupná čísla týkají malých částí přírody na různých místech světa, tvůrci politik žádají komplexní obraz. Když začala Evropská unie budovat síť chráněných území Natura 2000, náklady spojené s její správou a s naplňováním jejích cílů se staly společným zájmem. Náklady na realizaci této sítě chráněných lokalit, která tehdy představovala 18 % území EU 25, byly odhadnuty na více než 6 miliard EUR ročně (Evropská komise 2004). Tyto náklady zahrnovaly hospodaření, obnovu a poskytování služeb (jako jsou rekreace a vzdělávání), ne však výdaje spojené s vykupováním půdy pro její další zachování v přirozeném stavu. Celkové výdaje na ochranu jsou vyšší, zahrneme-li do nich též filantropii a dotace. Například ve Spojených státech amerických dosáhla charitativní podpora ochrany životního prostředí a zvířat ze strany soukromých subjektů jen v roce 2005 přibližně 9 miliard USD (Giving USA 2006). Vytváření a správa chráněných oblastí v rozvojových zemích je při přepočtu nákladů na hektar výrazně levnější. Přestože tedy rozvojové země vlastní 60 % celkové plochy lokalit k zachování biodiverzity, jejich skutečné rozpočtové potřeby související s ochranou představují jen 10 % světového rozpočtu (James a kol. 1999). Náklady na dosažení daných cílů ochrany závisí na tom, jaké budou zvoleny politické nástroje a jak budou použity v praxi. Během zkoumání tohoto předpokladu bylo zjištěno, že pouhé využití jiné koncepce ochrany může přinést až osmdesátiprocentní úsporu nákladů na ochranu daného druhu. Nezbytným, avšak nedostatečným předpokladem nákladově efektivních výdajů je soulad výdajů na ochranu se současnými prioritami ochrany. Pouze 2–32 % výdajů ochranářských organizací se spojuje s implementací postupů na ochranu biodiverzity (Halpern a kol. 2006). Dalším aspektem, který je nutno zpracovat, je rozdělení potřebných prostředků mezi různé části biodiverzity. V ekonomických souvislostech se zdá, že mezní náklady investic na ochranu se zvyšují: zatímco první „jednotky“ ochrany lze koupit za relativně nízké náklady, každá další jednotka stojí více. Vědci ovšem věří, že v oblasti ochrany biodiverzity jsou k dispozici i snadno dostupné cíle. Záchrana velkého množství druhů je relativně levná, náklady však mohou náhle narůst, je-li do cílů ochrany zahrnuto i několik málo dalších zbývajících druhů, biotopů nebo ekosystémů.

38


Všeobecný nedostatek studií řešících přínosy a náklady ochrany biodiverzity, zvláště na regionálních a místních úrovních vede k situaci, že se na její ochranu neplánuje dostatek prostředků, kterých se nedostává ani v rozpočtech. Jen omezený počet studií posoudil současně přínosy i náklady spojené s ochranou biodiverzity a ekosystémových služeb v konkrétních projektech ochrany. Některé studie byly specifické pro danou oblast – například odhad ochrany ekosystémových služeb na Madagaskaru ukázal, že biodiverzita této země poskytuje širokou škálu služeb s přínosy dvakrát vyšší hodnoty, než jsou náklady na management zdrojů biodiverzity na ostrově. Jiné studie byly vypracovány pro určité konkrétní odvětví – odhaduje se například, že globální systém chráněných podmořských oblastí, který by uzavřel 20 % celkových lovišť ryb, a vedl tak k ušlému zisku 270 milionů dolarů ročně (Sumaila a kol. 2007), by pomohl zachovat loviště ryb v hodnotě 70–80 miliard amerických dolarů ročně (FAO 2000) a vytvořil by současně 1 milion pracovních míst (Balmford a kol. 2004). Metodiky použité pro výpočet nákladů na ochranu se mnohdy rozcházejí v přístupu, jaké druhy nákladů mají zahrnovat a jak je určit. Výsledná ekonomická metodika ochrany je neúplná, chybí místně specifická metoda pro určení financování na ochranu (Bruner a kol. 2008). Přestože se ochrana biodiverzity jeví jako ekonomicky přijatelná, stávající světové výdaje (odhadované na 10–12 miliard USD ročně) na pokrytí zjištěných potřeb nepostačují. Vzhledem k tomu, že ochrana trpí nedostatkem financí, zejména v rozvojových zemích, měly by být rozvojové země upřednostňovány při přidělování zdrojů na globální ochranu biodiverzity tak, aby se zvýšila efektivita jejich ochranných opatření. Protože je však na cíle ochrany v rozvojových zemích mnohdy vzhledem k jejich rozvojovým cílům nahlíženo jako na cíle konkurenční, je v místním kontextu nutno řešit důležité společenské otázky: vlastnická práva vs. přístupová a užívací práva, práva pro místní vs. práva chudých migrantů a chudých z okolních oblastí, otázky živobytí a blahobytu a přetrvávání bludného kruhu chudoby a degradace životního prostředí. Při řešení těchto otázek budeme muset ve druhé fázi identifikovat případy, kdy se překrývají politiky, a tím ovlivňují životaschopnost souboru ekonomických nástrojů pro tvůrce politik v rozvojovém světě.

NAVRHOVANÝ OCEŇOVACÍ RÁMEC Vlivy, které jsme se pokusili představit v této kapitole, vedly k vytvoření oceňovacího rámce (viz obrázek 3.4), který navrhujeme použít ve druhé fázi společně s naší metaanalýzou oceňovacích studií tak, abychom mohli připravit celosvětový a zároveň místně specifický rámec a strukturu pro ekonomické oceňování ekosystémů a biodiverzity. Tento rámec se zakládá na vědecké studii (Balmford a kol. 2008)1, na aspektech etiky, spravedlnosti a diskontní sazby, které byly představeny v předchozím textu.

Obrázek 3.4: Navrhovaný oceňovací rámec: odlišnosti příslušných stavů světa

Kvantifikujte a zmapujte oceánská loviště ryb A

Hlavní příčiny úbytku biodiverzity a degradace ekosystémů

Kvantifikujte a zmapujte rizika pro loviště ryb A

SVĚT A žádná aktivita

Kvantifikujte a zmapujte rozdíly mezi lovišti ryb

Kvantifikujte a zmapujte ekonomickou hodnotu rozdílů mezi lovišti ryb

Kvantifikujte a zmapujte rozdíly mezi riziky pro produkci ryb

Kvantifikujte a zmapujte ekonomickou hodnotu rozdílů mezi riziky pro produkci ryb

Kvantifikujte a zmapujte rozdíly v zásobování vodou

Kvantifikujte a zmapujte ekonomickou hodnotu rozdílů v zásobování vodou

Kvantifikujte a zmapujte rozdíly v rizicích pro zásobování vodou

Kvantifikujte a zmapujte ekonomickou hodnotu rozdílů v rizicích pro zásobování vodou

Kvantifikujte a zmapujte zásobování vodou A Kvantifikujte a zmapujte rizika pro zásobování vodou A

Politická aktivita směřující k zastavení/ omezení úbytku biodiverzity a degradace ekosystémů

Kvantifikujte a zmapujte oceánská loviště ryb B Kvantifikujte a zmapujte rizika pro loviště ryb B

SVĚT B aktivita

Kvantifikujte a zmapujte zásobování vodou B Kvantifikujte a zmapujte rizika pro zásobování vodou B

Kvantifikujte a zmapujte čisté ekonomické důsledky aktivity zaměřené na omezení/prevenci úbytku biodiverzity

Kvantifikujte a zmapujte náklady na aktivitu

Klíčová slova

Jak to ovlivní světový HDP?

Jak to ovlivní národní HDP?

Jak to ovlivní cíle zaměřené na zmírňování chudoby?

Jak to ovlivní regionální stabilitu?

Kvantifikujte a zmapujte ekonomickou hodnotu rozdílů mezi riziky a tokem přínosů

Jak to ovlivní spravedlnost?

EKOLOGIE

EKONOMIE POLITIKA

Hlavní prvky námi navrhovaného rámce jsou: • Prozkoumání příčin úbytku biodiverzity: navržení vhodných postupů k hodnocení následků úbytku biodiverzity znamená zahrnout informace o činitelích tento úbytek způsobujících. Například úbytek mořských rybářských lovišť je způsoben nadměrným rybolovem, takže by bylo vhodné porovnat scénář typu „vše jde normálně dál“ (pokračující nadměrný rybolov) se scénářem, kdy jsou loviště spravována udržitelným způsobem. Ukazuje se, že k úbytku biodiverzity často dochází dokonce i tam, kde by bylo společensky přínosnější ji chránit. Určení tržních, informačních a politických selhání by nám mohlo pomoci nalézt politická řešení. • Posouzení alternativních politik a strategií, s nimiž jsou konfrontováni tvůrci politik: analýza by měla porovnat nejméně dva „stavy“ nebo scénáře, které odpovídají alternativním aktivitám (v kontrastu s pasivitou) zaměřeným na omezení úbytku biodiverzity a ekosystémů (svět A a svět B). Tento přístup se též využije při odhadu dopadů

Zhodnoťte socioekonomické důsledky aktivity směřující k zastavení/omezení úbytku biodiverzity a degradace ekosystémů

a při analýzách nákladů a přínosů, aby byla politikům dána možnost činit kvalifikovaná rozhodnutí na základě systematické analýzy všech dopadů různých politických rozhodnutí. • Stanovení nákladů a přínosů spojených s aktivitami na ochranu biodiverzity: analýza by měla řešit jak rozdíly v přínosech získaných z ochrany biodiverzity (například čištění vody dosažené ochranou lesů), tak ve vzniklých nákladech (např. ušlé zisky plynoucí z proměny lesní krajiny na krajinu na zemědělskou). • Rozpoznání rizik a neurčitostí: velmi málo víme o skutečné hodnotě biodiverzity pro lidskou společnost. To však neznamená, že to, co není známo, postrádá hodnotu. Riskujeme, že ztratíme velmi důležité, byť stále nerozpoznané služby ekosystémů. Analýza musí tedy identifikovat i tyto neurčitosti a odhadovat rizika. • Prostorové určení: ekonomické oceňování musí být místně specifické, protože jak přirozená produktivita ekosystémů, tak hodnota jejich služeb se liší v závislosti na lokalitě. Přínosy ekosystémových služeb mohou být navíc


39

využívány i v jiných oblastech mimo místa, kde vznikly. Například lesy ostrova Madagaskar produkují léky proti rakovině, které zachraňují životy na celém světě. Kromě toho mohou být hodnoty podstatně ovlivněny relativním nedostatkem služby i místními socioekonomickými faktory. Přihlížení k aspektu lokality rovněž umožňuje lépe pochopit dopady ochrany na rozvojové cíle, zkoumat rovnováhu mezi přínosy a náklady spojenými s různými možnostmi a zdůraznit oblasti, kde by mohly být investice do ochrany nákladově efektivní. • Zohlednění rozložení dopadů spojených s úbytkem a ochranou biodiverzity: příjemci ekosystémových služeb a ti, kdo rozhodují o výdajích na ochranu, nejsou většinou jedni a titíž. Tato nespojitost by mohla vést k tomu, že budou přijímána rozhodnutí, která jsou z místního hlediska pro někoho správná, avšak špatná pro ostatní nebo pro společnost jako celek. Efektivní a spravedlivé politiky budou místní rozměry vnímat a pomocí vhodných nástrojů, jako jsou například platby za služby ekosystémů, je i zohlední. Obrázky 3.5 a 3.6 znázorňují vícerozměrnou dimenzi služeb ekosystémů, a tudíž i potřebu počítat s prostorovým rozložením jejich produkce a využití. Dokonce i obrovská města jako Londýn závisejí na řadě přínosů vytvářených ekosystémy a biodiverzitou, mnohdy od nich značně vzdálených. Tento rámec bude použit během druhé fáze. Nebude však v našich silách shromáždit dostatek informací, abychom vypracovali podrobné mapy všech typů ekosystémových služeb a biomů. Hodnocení se bude tudíž ve velké míře opírat o „převod přínosů“ a jasně určí předpoklady a pečlivě definuje podmínky pro extrapolaci na základě omezených dat. Při hodnocení bude zohledněn rozsah a místní závislost různých služeb. Budou použity územní databáze stanovující, které mezery v údajích bude nutno vyplnit.

SPOJENÍ EKOLOGICKÝCH A EKONOMICKÝCH ASPEKTŮ V NAŠEM OCEŇOVACÍM RÁMCI Oceňování ekosystémů vyžaduje integrovat ekologii a ekonomii do interdisciplinárního rámce. Ekologie by měla dodat potřebné informace o vytváření ekosystémových služeb, zatímco ekonomie poskytne nástroje pro odhad jejich hodnot (viz obrázek 3.4). Oceňování regulačních ekosystémových služeb a dalších služeb v oblasti poskytování zdrojů musí být založeno na pochopení základních biologických a fyzikálních procesů, které k poskytování těchto služeb vedou. Chceme-li například ocenit regulaci vody zajišťovanou lesem, je nejprve nutné získat informace o využití půdy, o hydrologii oblasti a dalších charakteristikách, aby bylo možno učinit biofyzikální odhad poskytované služby.

40


Takovéto pochopení umožňuje stanovit ekonomickou hodnotu, avšak existuje řada otázek, které je při tom nutno zohlednit: • Klíčovou výzvou a zároveň možností, jak se vyhnout nástrahám zobecňování, je měření kvantity a kvality služeb poskytovaných ekosystémy a biodiverzitou v různých jejich možných stavech. Oceňování se nejlépe aplikuje na alternativní stavy nebo scénáře (např. služby poskytované za odlišných postupů při využití půdy odrážejících různé politické scénáře). Například zachování povodí tropického lesa může přinášet čisté přínosy v oblasti vodního hospodářství ve srovnání s využitím téže oblasti jako pastviny nebo orné půdy, tyto přínosy však nemusejí být nutně vyšší než přínosy plynoucí z lesního hospodářství na stejném kusu půdy (Chomitz a Kumariová 1998, Konarská 2002). Ocenění dosud zachované biodiverzity při těchto různých scénářích by znamenalo ještě komplexnější úlohu. Tyto důležité odhady je třeba na základě scénářů řádně vymezit, aby nedošlo k tomu, že se hlavní účel našeho oceňování (stanovení nákladů a přínosů spojených s ochranou biodiverzity) ztratí při modelování alternativ využití půdy. • Zvláštní pozornost vyžaduje nelinearita toku služeb. Například současné studie pobřežních kořenovníků (mangrovů) v Thajsku zohlednily skutečnost, že se ekosystémové služby poskytující ochranu pobřeží neliší přímo úměrně s plochou přirozených kořenovníků. Co se týče hodnot a politiky, tato skutečnost vede v porovnání s předchozími studiemi k výrazně odlišným závěrům, zvláště v oblasti optimálního poměru ochrany a rozvoje (Barbier a kol. 2008). Dalším významným aspektem je existence mezních důsledků a potřeba odhadnout, nakolik se v případě určitého ekosystému blíží riziko selhání jistých služeb. Nadále existují zásadní mezery ve vědeckém poznání úlohy druhů v rámci ekosystémů a o tom, jaké jsou klíčové faktory pro vytváření toků přínosných ekosystémových služeb a pro zajištění jejich odolnosti. U některých služeb jsou však k dispozici důkazy o vlivu určitých biofyzikálních indikátorů (biotopy, indikátory zdraví, rozmanitost druhů atd.). Studie zaměřená na zjišťování úrovně vědeckých poznatků (Scoping the Science) (Balmford a kol. 2008) poskytuje na základě řady ekosystémových služeb přehled o stavu ekologických znalostí a hodnotí dostupné informace. Výsledky této studie, které budou v druhé fázi rozšířeny, poskytnou platformu pro ekonomickou evaluaci prostřednictvím: > vytváření vhodných scénářů pro poskytování každé ekosystémové služby; > definování metody (alespoň pro jeden druh služby) pro globální kvantifikaci a zmapování poskytování této služby za podmínek různých scénářů, na kterém bude založeno ekonomické oceňování; > formulování hodnověrných předpokladů, které by umožnily odhad hodnot určitých ekosystémů, aby mohly být vyplněny mezery v údajích.

Obrázek 3.5: Ekosystémové přínosy poskytované chráněným pralesem, Madagaskar

Zdroj: Balmford a kol. 2008


41

Obrázek 3.6: Ekosystémové přínosy pro londýnskou aglomeraci, Spojené království

Zdroj: Balmford a kol. 2008

42


• Spojení mezi ekosystémovými procesy a přínosy, které poskytují lidem, se ve své komplexnosti a přímosti různí. Potřebujeme proto systém klasifikace, který by mohl být založen na systému vytvořeném v kontextu Millennium Ecosystem Assessment (2005b) a který by dále mohl být zdokonalován, aby zajišťoval dobrou platformu pro ekonomické hodnocení (vycházející například z následujících dokumentů: Boyd a Banzhaf 2007, Wallace 2007, Fisher a kol., v tisku). Zdá se, že je užitečné rozlišovat mezi „konečnými“ službami (např. plodiny, zásobování čistou vodou), které poskytují přínosy přímo související s lidským blahobytem, a mezi „přechodnými“ službami, které slouží jako vstupy pro poskytování dalších služeb (např. opylování nebo regulace vody). Ekonomickou hodnotu opylování nelze například stanovit odděleně od hodnoty zajišťování úrody. Na věc je nutno pohlížet z perspektivy konečného uživatele: hodnotu přechodných služeb lze měřit pouze prostřednictvím jejich příspěvku k poskytování přínosů pro konečné uživatele. Naším záměrem ve druhé fázi je strukturovat klasifikaci služeb pro evaluaci na základě tohoto přístupu.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY OSVĚDČENÝCH POSTUPŮ PŘI OCEŇOVÁNÍ EKOSYSTÉMOVÝCH SLUŽEB Tyto principy byly zvoleny na základě doporučení workshopu nazvaného „Economics of the Global Loss of Biological Diversity“ (Ekonomie globálního úbytku biologické diverzity), který se konal v březnu 2008 v Bruselu (ten Brink a Bräuer 2008). 1. Pozornost by se při oceňování měla spíše zaměřit na marginální změny než na „celkovou“ hodnotu ekosystému. 2. Postupy oceňování ekosystémových služeb musí být kontextově specifické, ekosystémově specifické a vycházející z počátečního stavu ekosystému. 3. Do oceňování biodiverzity je nutno začlenit osvědčené postupy v oblasti „transferu přínosů“ a zároveň dál pracovat na hledání způsobů, jak seskupit hodnoty marginálních změn.

9. Oceňování má potenciál osvětlit vzájemně si odporující cíle a kompromisy, mělo by však být prezentováno spolu s dalšími kvalitativními a kvantitativními informacemi a nesmí být posledním slovem. Ve druhé fázi prostudujeme stávající oceňovací literaturu a na základě ní vyvineme metodiku výběru oceňovacích technik pro různé přínosy a pro aplikaci převodu a agregace přínosů. Rámec představený v této kapitole upravíme v následujících oblastech: 1. Zaměříme se na příspěvek služeb ke konečným přínosům pro člověka, čímž se vyhneme dvojímu započítávání. 2. Jasně se zaměříme na „místní územní rozlišení“ – na místa, kde služby a přínosy vznikají. 3. Identifikujeme rizika. Vezmeme v úvahu stav ekosystému a jeho náchylnost k poškození, dále posoudíme, jak se přiblížil k hranici selhání, a zohledníme tyto faktory při výběru oceňovacího přístupu. Zohledníme omezení spojená s tradiční analýzou v případech, kdy se nejedná o nevýznamné změny. 4. A podobně při stanovování stavových hodnot vyplývajících z toků služeb ekosystémů identifikujeme omezení spojená s diskontováním, kdy nepřihlížíme k drobným odchylkám od dané růstové trajektorie. Závěrem bychom na tomto místě měli uvést, že oceňování samo o sobě nepředstavuje konec našeho snažení, že by mělo být orientováno na potřeby konečných uživatelů služeb. Za tyto uživatele považujeme politiky a osoby odpovědné za politická rozhodnutí na všech správních úrovních i soukromé firmy a spotřebitelské organizace, protože aktéři ze soukromého sektoru jsou významnými uživateli přínosů biodiverzity a potenciálními správci biodiverzity a ekosystémů.

5. V zájmu zvýšení přijatelnosti oceňování lze využít účasti a započítání preferencí místních komunit.

Ve druhé fázi míníme tyto konečné uživatele zapojit a zajistit, aby konečný výstup našeho projektu – závěrečná zpráva na téma Ekonomie ekosystémů a biodiverzity – byl relevantním, účelným a efektivním nástrojem k patřičnému ocenění ekonomické hodnoty biodiverzity. Důraz, který klademe na konečné uživatele, nás přivádí k zaměření na politický význam našich ekonomických hodnocení a značná část kapitoly 4 podává příklady, kdy je k podpoře lepších politik ochrany ekosystémů a biodiverzity využíváno správných ekonomických odhadů a správné logiky.

6. Je nutno mít na paměti otázky nevratnosti a odolnosti.

Závěrečné poznámky

7. Prokázání biofyzikálních souvislostí pomáhá při oceňování a zvyšuje jeho věrohodnost.

1. Studie Scoping the Science byla vypracována pod vědeckým vedením Univerzity v Cambridge a ve spolupráci s Institutem pro evropskou environmentální politiku (IEEP), centrem Spojených národů UNEP WCMC (Program Spojených národů pro životní prostředí, Světové monitorovací centrum ochrany přírody) a univerzitou a výzkumným střediskem Alterra– Wageningen.

4. Hodnoty by se měly odvíjet z perspektivy příjemců služeb.

8. Při hodnocení ekosystémových služeb existují nevyhnutelné neurčitosti, pro politické činitele by proto měla být vypracována analýza citlivosti.


43

LITERATURA Balmford, A., Bruner, A., Cooper, P., Costanza, R., Farber, S., Green, R.E., Jenkins, M., Jefferiss, P., Jessamy, V., Madden, J., Munro, K., Myers, N., Naeem, S., Paavola, J., Rayment, M., Rosendo, S., Roughgarden, J., Trumper, K. a Turner, R.K. (2002) Economic reasons for conserving wild nature, Science 297: 950-953. Balmford, A., Gravestock, P., Hockley, N., McClean, C.J. a Roberts, C.M. (2004) The worldwide costs of marine protected areas, Proceedings of the National Academy of Science 101: 9694-9697. Balmford, A., Rodrigues, A., Walpole, M., ten Brink, P., Kettunen, M. a Braat, L. (2008) Review on the Economics of Biodiversity Loss: Scoping the Science, ENV/070307/2007/486089/ETU/B2. K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/environment/nature/ biodiversity/ economics/index_en.htm (poslední přístup 8. května 2008). Barbier, E.B., Koch, E.W., Silliman, B.R., Hacker, S.D., Wolanski, E., Primavera, J., Granek, E.F., Polasky, S., Aswani, S., Cramer, L.A., Stoms, D.M., Kennedy, C.J., Bael, D., Kappel, C.V., Perillo, G.M.E., a Reed, D.J. (2008) Coastal ecosystems based management with non linear ecological functions and values, Science 319: 321-323. Benhin, J.K.A. a Barbier, E.B. (2001) The effects of the structural adjustment program on deforestation in Ghana. Agricultural and Resource Economics Review 30(1): 66-80. Birol, E., Kontoleon, A. a Smale, M. (2005) Farmer demand for agricultural biodiversity in Hungary’s transition economy: a choice experiment approach, in: Smale, M. (ed.), Valuing Crop Genetic Biodiversity on Farms during Economic Change. CAB International, Wallingford. Boyd, J. a Banzhaf, S. (2007) What are ecosystem services? The need for standardized environmental accounting units, Ecological Economics 63(2-3): 616-626. Braat, L., ten Brink, P. a kol. (edit.) (2008) The Cost of Policy Inaction: The Case of Not Meeting the 2010 Biodiversity Target. Zpráva pro Evropskou komici, Wageningen/ Brusel. K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/ environment/nature/biodiversity/ economics/index_ en.htm (poslední přístup 8. května 2008). Brander, L.M., Van Beukering, P. a Cesar, H.S.J. (2007) The recreational value of coral reefs: a meta-analysis, Ecological Economics 63(1): 209–218. Bruner, A., Gullison, R.E. a Balmford, A. (2004) Financial needs for comprehensive, functional protected area systems in developing countries, BioScience 54: 1119-1126. Bruner, A., Naidoo, R. a Balmford, A. (2008) Review of the costs of conservation and priorities for action, in: Review on the Economics of Biodiversity Loss: Scoping the Science. ENV/070307/2007/486089/ETU/B2. Burke, L., Selig, L. a Spalding, M. (2002) Reefs at Risk in Southeast Asia. UNEP–WCMC, Cambridge. Chomitz, K.M. a Kumari, K. (1998) The domestic benefits of tropical forests: a critical review, World Bank Research Observer 13: 13-35.

44


Chomitz, K.M., Thomas, T.S. a Brandao, A.S.P. (2005) The economic and environmental impact of trade in forest reserve obligations: a simulation analysis of options for dealing with habitat heterogeneity, Revista de Economia e Sociolgia Rural 43(4): 657-682. Chong, C.K., Ahmed, M. a Balasubramanian, H. (2003) Economic valuation of coral reefs at the Caribbean: literature review and estimation using meta-analysis. Pojednání přednesené na druhém International Tropical Marine Ecosystems Management Symposium, Manila, Filipíny. 24.–27. března 2003. Costanza, R., D’Arge, R., de Groot, R., Farber, S., Grasso, M., Hannon, B., Limburg, K., Naeem, S., O’Neill, R.V., Paruelo, J., Raskin, R.G., Sutton, P. a van den Belt, M. (1997) The value of the world’s ecosystem services and natural capital, Nature 387: 253-260. Craft, A.B. a Simpson, R.D. (2001) The social value of biodiversity in new pharmaceutical product research, Environment and Resource Economics 18(1): 1-17. Dasgupta, P. (2001) Human Well-being and the Natural Environment. Oxford University Press, Oxford. Dasgupta, P. (2008) Discounting climate change, Review of Environmental Economics and Policy, v tisku. Di Falco, S. a Perrings, C. (2005) Crop biodiversity, risk management and the implications of agricultural assistance, Ecological Economics 55(4): 459-466. Ehrlich, P.R. (2008) Key issues for attention from ecological economists. Environment and Development Economics 13: 1-20. Evropská komise (2004) Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Financování sítě Natura 2000 COM (2004). K dispozici na adrese http://eurlex.europa.eu/ LexUriServ/ LexUriServ.do?uri=COM:2004:0431 :FIN:EN:PDF (poslední přístup 7. května 2008). FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2000) The State of World Fisheries and Aquaculture 2000. FAO, Řím. Fisher, B., Turner, R.K., Balmford, A., Burgess, N.D., Green, R., Kajembe, G., Kulindwa, K., Lewis, S., Marchant, R., MorseJones, S., Naidoo, R., Paavola, J., Ricketts, T. a Rouget, M. (v tisku) Valuing the Arc: an ecosystem services approach for integrating natural systems and human welfare in the Eastern Arc Mountains of Tanzania. Frazee, R. a kol. (2003) Estimating the costs of conserving a biodiversity hotspot: a case-study of the Cape Floristic Region, South Africa. Biological Conservation 112(1-2): 275-290. Giving USA (2006) The Annual Report on Philanthropy for the Year 2005. Giving USA Foundation, Philadelphia. Godoy, R., Wilkie, D., Overman, H., Cubas, A., Cubas, G., Demmer, J., McSweeney, K. a Brokaw, N. (2000) Valuation of consumption and sale of forest goods from a Central American rain forest, Nature 406: 62-63. Green Indian States Trust (2004-2008) Green Accounting for Indian States Project (GAIS). K dispozici na adrese www.gistindia.org (poslední přístup 13. května 2008).

Gueorguieva, A. a Bolt, K. (2003) A Critical Review of the Literature on Structural Adjustment and the Environment, World Bank Environmental Economics, Series Paper No. 90. K dispozici na adrese www-wds.worldbank.org/ servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/2003/07/23/000 090341_20030723141839/Rendere d/ PDF/263750PAPER0EN110900Critical0review.pdf (poslední přístup 18. května 2008). Gundimeda, H. (2008) Option prices and bio-prospecting, nevydaný rukopis. Gundimeda, H. a Sukhdev, P. (2008) GDP of the poor, nevydaný rukopis. Halpern a kol. (2006) Gaps and mismatches between global conservation priorities and spending, Conservation Biology 20(1): 56-64. IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody Ethics Specialist Group, Biosphere Ethics Project (2007) On Ethics and Extinction. Zpráva z workshopu, Windblown Hill, Illinois, USA, 11.–14. září. IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody (2008) Study on the economics of conservation of forest biodiversity. Rozpracováno, pod smlouvou s Evropskou agenturou pro životní prostředí, Kodaň, Dánsko. James, A.N., Gaston, K.J. a Balmford, A. (1999) Balancing the Earth’s accounts, Nature 401: 323-324. James, A.N., Gaston, K.J. a Balmford, A. (2001) Can we afford to conserve biodiversity? BioScience 51: 43-52. Konarska, K.M., Sutton, P.C. a Castella, M. (2002) Evaluating scale dependence of ecosystem service valuation: a comparison of NOAA-AVHRR and Landsat TM datasets. Ecological Economics 41: 491-507. Martinez-Alier, Joan, (2008) Discounting and the optimist’s paradox, Universidad Autónoma, osobní sdělení, 9. března 2008. Millennium Ecosystem Assessment (2005a) Ecosystems and Human Well-being: Current State and Trends. K dispozici na adrese www.millenniumassessment.org/en/ Condition.aspx (poslední přístup 8. května 2008). Millennium Ecosystem Assessment (2005b) Ecosystems and Human Well-being: A Framework for Assessment. K dispozici na adrese www.millenniumassessment.org/ en/Framework.aspx (poslední přístup 8. května 2008). Millennium Ecosystem Assessment (2005c) Ecosystems and Human Well-being: General Synthesis. K dispozici na adrese www.millenniumassessment.org/en/Synthesis. aspx (poslední přístup 8. května 2008). Ministere de l’Ecologie, du Développement et de l’Aménagement durables (2008) La préservation des ecosystemes coralliens, nevydaný rukopis. Mullan, K. a Kontoleon, A. (2008) Benefits and costs of protecting forest biodiversity: case study evidence. K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/ environment/nature/biodiversity/economics/index_ en.htm (poslední přístup 8. květen 2008). Mumby, P.J., Hastings, A. a Edwards, H.J. (2007) Thresholds and the resilience of Caribbean coral reefs, Nature 450: 98-101.

Munasinghe, M. (2001) Exploring the linkages between climate change and sustainable development: a challenge for transdisciplinary research, Conservation Ecology 5(1): 14. Ninan, K.H. a kol. (2007) The Economics of Biodiversity Conservation: Valuation in Tropical Forest Ecosystems. Earthscan, Londýn. OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development (2008) Environmental Outlook to 2030. K dispozici na adrese: http://www.oecd.org/ document/20/0, 3343,en_2649_37465_39676628_1_ 1_1_37465,00.html (poslední přístup 18. květen 2008). Pattanayak, S.K. a Kramer, R. (2001) Worth of watersheds: a producer surplus approach for valuing drought control in eastern Indonesia. Environmental and Development Economics 6: 123-45. Pattanayak, S.K. a Wendland, K.J. (2007) Nature’s care: diarrhea, watershed protection, and biodiversity conservation in Flores, Indonesia, Biodiversity and Conservation 16: 2801-2819. Pearce, D.W. (2005) Paradoxes of biodiversity conservation, World Economy 6(3): 57-69. Pearce, D. (2007) Do we really care about biodiversity?, Environmental and Resource Economics 37: 313-333. Ricketts, T.H., Daily, G.C. a kol. (2004) Economic value of tropical forest to coffee production, Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 101(34): 12579-12582. Simpson, R.D. (2007) David Pearce and the economic valuation of biodiversity, Environmental and Resource Economics 37: 91-109. Sinden, J.A. (2004) Estimating the costs of biodiversity protection in the Brigalow belt, New South Wales, Journal of Environmental Management 70: 351-362. Small, R. (2000) Valuing research leads: bioprospecting and the conservation of genetic resources, Journal of Political Economy 108(1): 173-206. Stern, N. (2006) Stern Review of the Economics of Climate Change. Cambridge University Press, Cambridge. Sumaila, U.R., Zeller, D., Watson, R., Alder, J. a Pauly, D. (2007) Potential costs and benefits of marine reserves in the high seas, Marine Ecology Progress Series 345: 305-310. ten Brink, P. a Bräuer, I. (2008) Proceedings of the Workshop on the Economics of the Global Loss of Biological Diversity, with inputs from Kuik, O., Markandya, A., Nunes, P. and Rayment, M., Kettunen M., Neuville, A., Vakrou, A. and Schröter-Schlaack, C. 5.–6. března 2008, Brusel, Belgie. Toman, M. (1998) Why not to calculate the value of the world’s ecosystem services and natural capital, Ecological Economics 25: 57-60. UNEP-WCMC – Program Spojených národů pro životní prostředí Světové monitorovací centrum ochrany přírody(2006) In the Front Line: Shoreline Protection and Other Ecosystem Services from Mangroves and Coral Reefs. UNEP-WCMC, Cambridge.


45

UNEP-WCMC – Program Spojených národů pro životní prostředí Světové monitorovací centrum ochrany přírody (2007) World Database on Protected Areas. K dispozici na adrese http://sea.unep-wcmc.org/ wdbpa/index.htm (poslední přístup 7. května 2008). Wallace, K.J. (2007) Classification of ecosystem services: problems and solutions, Biological Conservation 139: 235-246.

46


Weitzman, M.L. (2007) Stern Review of the Economics of Climate Change. Yale University, New Haven, Mimeo. Wilson, K.A., Pressey, R.L., Newton, A.N., Burgman, M.A., Possingham, H.P. a Weston, C.J. (2005) Measuring and incorporating vulnerability into conservation planning, Environmental Management 35: 527-543.

4

OD EKONOMIE K POLITIKÁM

P

orouchaný ekonomický kompas společnosti lze opravit, jestliže použijeme vhodné ekonomie na zpracování správných informací. To umožní zdokonalení stávajících a zformulování nových politik, vytvoření nových trhů: tedy všeho, co je potřebné pro zlepšení lidského blahobytu a obnovení zdraví planety. V předcházející kapitole jsme popsali, nakolik závažný je vliv politiky nebo její absence na biodiverzitu. Protože neexistují trhy pro většinu „veřejných služeb a produktů“ poskytovaných biodiverzitou a ekosystémy, jejich náklady a přínosy mnohdy připadají různým aktérům na různých úrovních obdobně, jak je tomu u ostatních „externalit“. Soukromé investice na udržování a ochranu těchto zdrojů jsou minimální nebo úplně chybí. Znečišťovatel mnohdy neplatí za ztrátu, kterou způsobuje ostatním. Dotované rybářské loďstvo vyčerpá zásoby ryb v daleko větší míře, než by tomu bylo v případě absence dotací. Životně důležité služby, které poskytují lesy, jako je zásobování a regulace vod, stabilizace půdy, tok živin a zachování volné krajiny, nepřinášejí užitek majitelům ani nejsou poskytovány v žádoucí míře. Přínos zachování druhu pro budoucí generace je globální, zatímco náklady na jeho ochranu jsou lokální a zůstávají neuhrazené, což vede k zániku tohoto druhu. I přes tyto všechny nespojitosti máme důvod k optimismu. V průběhu první fáze analýzy jsme v mnoha zemích zaznamenali existenci řady správných politik, které tyto otázky řeší. Je však nezbytné pojmout ekonomii biodiverzity a ekosystémových služeb hlouběji, aby poskytla řešení použitelná ve větším měřítku nejen pro počáteční pilotní studie, experimentální fáze, která budou použitelná i mimo své stávající lokality.

• zhodnocování nerozpoznaných přínosů, zpoplatňování nezahrnutých nákladů; • sdílení přínosů z ochrany; • měření toho, co je řízeno.

PŘEHODNOCENÍ DNEŠNÍCH DOTACÍ TAK, ABY ODRÁŽELY ZÍTŘEJŠÍ PRIORITY Dotace existují na celém světě a ve všech oblastech a úrovních ekonomiky. Ovlivňují každého z nás a řada z nich ovlivňuje též zdraví ekosystémů planety. Škodlivé dotace je nutno reformovat tak, aby byl zastaven úbytek biodiverzity a umožněna patřičná správa zdrojů planety. Dotace mohou podporovat společenský a environmentální pokrok i technologický a ekonomický rozvoj. Na druhou stranu mohou vyústit v soukromý zisk bez odpovídajících přínosů pro společnost a tím způsobem mohou vést k ekonomické neefektivitě a k deformacím trhu. Ještě horší je, že mohou způsobit úbytek biodiverzity a poškození ekosystémů. V některých případech svým trváním přesáhne rozumná podpora určitého společenského cíle, jako je například potravinová bezpečnost, vlastní účel, což má za následek zbytečné ekonomické a ekologické náklady. Většina dotací je cílená, je zavedena za jasným, konkrétním účelem, například dotace na rozvoj komerčního využití jaderné energie v padesátých a šedesátých letech minulého století nebo zemědělská podpora pro obnovu zničeného

Rámeček 4.1: Ekologicky škodlivé dotace Závěrečná zpráva studie Ekonomie ekosystémů a biodiverzity (TEEB) bude systematicky řešit rozsáhlou škálu možností politiky pro lepší ochranu biodiverzity a služeb ekosystémů. Ukáže, jakým způsobem vede aplikace a integrace nové ekonomie ekosystémů a biodiverzity k formulování lepších politik. Uvádíme zde několik příkladů ilustrujících způsob, jakým mohou být ekonomické hodnoty ekosystémových přínosů a nákladů internalizovány a využívány pro zlepšení stávajících politik nebo pro otevírání nových možností. Příklady pocházejí z různých oblastí politiky, ale obsahují čtyři obecná poselství, rozpracovaná v následujících oddílech:

OECD definuje dotaci jako „výsledek vládní aktivity, která vytváří výhody pro spotřebitele nebo výrobce za účelem doplnění jejich příjmu nebo snížení jejich nákladů“. Tato definice ovšem opomíjí důsledky pro přírodní zdroje a nezahrnuje dotace vznikající jako výsledek neaktivity. Ekologicky škodlivé dotace jsou výsledkem vládní aktivity nebo neaktivity, která: „vytváří výhody pro spotřebitele nebo výrobce za účelem doplnění jejich příjmu nebo snížení jejich nákladů, avšak tímto svým pojetím znevýhodňuje ekologicky šetrné způsoby“.

• přehodnocení dnešních dotací tak, aby odrážely zítřejší priority;

Od ekonomie k politikám

47

Obchodní politiky ovlivňují globální trendy v oblasti biodiverzity. Obchodní dotace v zemědělství a rybolovu (např. jednodušší přístup nebo zvláštní zvýhodněné tarify) mohou významným způsobem ovlivnit využití půdy a

André Künzelmann/UFZ

Rámeček 4.2: Dotace narušující obchod

zdrojů v řadě exportních i importních zemí. Mezinárodní obchodní smlouvy spolu se státními politikami orientovanými na vývoz mohou způsobit, že se země soustředí na export přírodních zdrojů v neudržitelné míře. Například Smlouvy EU o rybolovu vedly k tomu, že plavidla zemí EU vyčerpala zdroje mimo EU, a způsobila tak neudržitelné využívání přírodních zdrojů v těchto zemích.

evropského zemědělství po II. světové válce. Mnoho z těchto dotací je trvalých – zemědělské vstupy a produkty jsou mnohdy dotovány přímo, spolu s energií, potravinami, dopravou a vodou. Méně zřejmé dotace vznikají jako nahodilý produkt některých politik nebo v důsledku absence politik, což znamená, že nejsou brány v potaz náklady spojené s poškozováním biodiverzity a ekosystémů. Například cena vyčerpané vody jen zřídka odpovídá její hodnotě jakožto přírodního zdroje, firmy jen zřídka platí za hodnotu genetických materiálů, z nichž vyrábějí své produkty, a obecně nebývá zvyklostí hradit náklady spojené s poškozováním lesů nebo pobřežních oblastí.

a ekosystémů je ve skutečnosti veřejnými statky, u nichž není stanovena cena, lze tohoto cíle dosáhnout dvěma způsoby: zavedením vhodných politik (odměňujících ochranu toku těchto veřejných statků a penalizujících jejich ničení) a podporou vhodných trhů (zejména „konformních trhů“ (compliance markets), které přiřazují těmto produktům nebo jejich využití vlastní obchodovatelné hodnoty, nebo vytvářejí motivační struktury, na základě nichž jsou tyto statky hrazeny). Upozorňujeme na příklad plateb za ekosystémové služby a některých vznikajících trhů, které umí využít potenciál nabídky a poptávky, je-li k dispozici vhodná infrastruktura, pobídky, financování a řízení.

PLATBY ZA EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY

ZHODNOCOVÁNÍ NEROZPOZNANÝCH PŘÍNOSŮ, ZPOPLATŇOVÁNÍ NEZAHRNUTÝCH NÁKLADŮ Správné stanovení cen je zásadním pravidlem dobré ekonomiky. Vzhledem k tomu, že většina přínosů biodiverzity

48


Platby za ekosystémové služby (PES) mohou vytvořit poptávku, nezbytnou tržní sílu směřující k napravení stávající nerovnováhy, která poškozuje biodiverzitu a maří udržitelný rozvoj. PES jsou platby za službu nebo využití krajiny, které takovou službu nejspíše dokáže zajistit (UNEP/IUCN 2007). Vlády

Evropská komise – LIFE04 NAT/HU/000118

Tento přístup se již začal měnit. Ačkoliv zainteresované subjekty pevně brání své stávající dotace, tvůrci politik si již uvědomili, jak je z ekologického a ekonomického hlediska důležité je reformovat. Dva způsoby jsou považovány za perspektivní. Dotace lze buďto zrušit, nebo reformovat tak, aby podporovaly ekologicky příznivé využití zdrojů – jak tomu například bylo u změn zemědělských dotací ve Spojených státech amerických i v Evropské unii. Dotace lze nahradit tak, že se soukromé zdroje využijí k zachování finančních toků určených na určité způsoby využívání půdy, jak je tomu v případě tzv. „krajinné aukce“ (landscape auction) v Nizozemsku. Krajiny se rozčlení na různé prvky, např. stromy, živé ploty nebo jezírka. Zatímco daný krajinný objekt nadále zůstává vlastnictvím majitele půdy, lidé prostřednictvím aukce poskytují podporu určitému prvku krajiny a takto jsou získávány prostředky na jeho ochranu. Tímto způsobem lze zajistit příjem farmářů i ochranu biodiverzity bez státních dotací.

vytvářejí stále větší množství pobídkových programů pro majitele půdy, kteří chrání služby ekosystémů, tím způsobem, že majitelům kompenzují ušlé zisky (Millenium Ecosystem Assessment 2005). Platby mají význam zvláště v případech, kdy půdu není možné odkoupit a ponechat v původním stavu, nebo tam, kde nelze vytvořit chráněné oblasti. Platby mohou být i mezinárodního charakteru (IPES). Jedním z předních příkladů je mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism, CDM), který je zaveden v rámci Kjótského protokolu. Konference na Bali skončila dohodou o zařazení projektů REDD (projekty zaměřené na snížení emisí z odlesnění v rozvojových zemích, REDD) jako součást režimu po roce -2012. Tato dohoda je důležitým milníkem, protože zahrnuje 18–20 % globálních emisí skleníkových plynů způsobených likvidací lesů tropického pásma a následnou změnou způsobu využití půdy (CAN 2008). Prevence odlesňování, zalesňování a obnova lesů mohou zároveň chránit biodiverzitu a ekosystémové služby i působit proti změně klimatu. K výraznému zpomalení míry odlesnění je však nutné získat významné finanční prostředky – možná až 10 miliard dolarů ročně (Dutschke a Wolf 2007) – a stále ještě panuje značná nejistota ohledně způsobu provádění REDD a rozsahu jeho účinnosti (Miles 2007). Je třeba vytvořit vhodné finanční mechanismy, které by stimulovaly aktivitu v této oblasti. Jednou z možností je tržní mechanismus, který zavede obchodování s kredity za úspěšnou prevenci odlesnění. Výhody brzkého spuštění experimentálních programů je nutno posoudit s ohledem na rizika možného přesunutí tlaku na odlesnění ostatních nezahrnutých lesů.

Klaus Henle, UFZ

REDD může s poměrně nízkými náklady významně snížit emise skleníkových plynů a současně pomoci zachovat lesy a jejich biodiverzitu. Je však nutno zvážit možná rizika lavinového efektu. REDD nejspíš nebude podporovat jiné ekosystémové služby, než je ukládání uhlíku, a v důsledku přesunu tlaků na odlesňování by mohlo dojít k narušení jiných služeb. Například tlaky na odstranění palivového dříví a sena z degradovaného lesa v rámci REDD se mohou přesunout i na sousední les se zdravějšími ekosystémy a

Rámeček 4.3: Platby za environmentální služby v Kostarice V letech 1997 až 2004 investovala Kostarika přibližně 200 milionů amerických dolarů do státního programu PES, který chrání více než 460 tisíc hektarů lesů a lesních porostů a nepřímo tak přispívá k blahobytu více než 8000 lidí. V souvislosti s programem vznikla řada asociací a partnerství na národní i mezinárodní úrovni, přispívajících k jeho dlouhodobé finanční udržitelnosti. Program PES v Kostarice představuje v podstatě státní strategii zachování lesů a biodiverzity a udržitelného rozvoje. Stal se účinným nástrojem, který názorně předvedl, že lesní ekosystémy mají i jiné hodnoty než jen hodnotu dřeva, a výrobce tak pobídl k tomu, aby tyto hodnoty poskytovaly. Legislativa kompenzuje čtyři environmentální služby: zmírnění emisí skleníkových plynů, vodohospodářské služby, krajinnou hodnotu a biodiverzitu. Program PES přispěl k omezení odlesňování a současně znovu aktivoval lesnický průmysl. Portelaová a Rodriguez 2008

větší biodiverzitou, které pak mohou ohrozit. REDD může dosáhnout snížení emisí, avšak za cenu úbytku biodiverzity. PES mohou být vysoké a podporovat hlavní proudy politiky na ochranu biodiverzity. Vláda Spojených států věnuje více než 1,7 miliardy dolarů ročně na přímé platby farmářům za ochranu životního prostředí (Kumar 2005). Platby v rámci programu pobídek k ochraně kvality životního prostředí vyplácené americkým ministerstvem zemědělství podporují udržitelné využívání zavlažování, živin a hnojiv, integrovaný boj proti škůdcům a ochranu volně žijících živočišných a rostlinných druhů. Obdobně je mechanismus Evropské unie na podporu zemědělství a lesního hospodářství šetrného k životnímu prostředí zásadní součástí programů EU na rozvoj venkova (Evropská komise 2005) s rozpočtem přibližně 4,5 miliardy eur ročně (Evropská komise 2007). V roce 2005 obsáhly agrienvironmentální programy oblast o rozloze 36,5 milionu hektarů EU-27 (vyjma Maďarska a Malty) prostřednictvím 1,9 milionů smluv se zemědělci. PES umožňuje obcím zlepšit jejich životní úroveň otevřením přístupu na nové trhy. Jedním z faktorů úspěchu je kombinace „cukru a biče“ při zavádění legislativy ochrany společně s pobídkami k ochraně. Tento postup může být zvláště účinný u obyvatel rozvojových zemí (viz rámeček 4.3).

ROZŠÍŘENÍ PRINCIPU „ZNEČIŠŤOVATEL PLATÍ“ Lze pozorovat vzrůstající tendence využívat odhad škod při řešení degradace biodiverzity a ekosystémových služeb. Znečišťovatel musí často platit za způsobené škody, ať už tak, že nese skutečné náklady projektů zaměřených na likvidaci


49

Norma Neuheiser, UFZ

vhodné institucionální infrastruktury, pobídek, financování a řízení – zkrátka a dobře bez investic. Stát byl tradičně považován za jediný subjekt odpovědný za správu veřejných služeb ekosystémů. Nyní je však jasné, že k této úloze může přispět též trh, mnohdy bez vynaložení veřejných prostředků. Tržní přístupy mohou být pružné a efektivní z hlediska nákladů – což je vlastnost, kterou tradiční politiky ochrany dost často postrádají. Vyskytují se však i jisté problémy, protože „trhy s environmentálními službami“ mohou být nedokonalé, postrádat hloubku a likviditu, a vyznačovat se omezenou hospodářskou soutěží. Zjišťování ceny nebývá snadné, neboť většina ekosystémových služeb patří mezi veřejné služby poskytované ve velké míře a mnohdy na dálku ve formě pozitivních externalit. V některých případech by náklady transakce dosahovaly výše potenciálních zisků. Vlády mohou pomoci řešit některé z těchto nedostatků poskytnutím vhodného institucionálního rámce, například úpravou pravidel pro určování odpovědnosti nebo stanovením mezí (stropu) pro využití zdrojů a vydáním obchodovatelných povolenek umožňujících určitou flexibilitu v rámci těchto omezení. Hlavním příkladem takového „konformního trhu“ (compliance market) je EU-ETS (Systém Evropské unie pro obchodování s povolenkami na emise oxidu uhličitého).

škod a obnovu, nebo prostřednictvím soudně stanovených pokut. Mezi významné příklady patří: • únik ropy z tankeru Exxon-Valdez: ropná skvrna o rozloze 7800 kilometrů čtverečních, která dosud ovlivňuje aljašská loviště ryb, stála znečišťovatele 3,4 miliardy USD v podobě pokut, nákladů na likvidaci havárie a náhrad způsobených škod (SpaceDaily2008). • řeka Guadiamar: hlavní vodní zdroj slaných močálů ve španělském národním parku Doñana poškozený v důsledku fatální havárie hráze dolu Aznalcóllar, při kterém došlo k úniku toxického bahna. Likvidace této havárie a obnova stály španělské úřady více než 150 milionů eur (Nuland a Cals 2000). Tyto události se staly významnými precedenty pro náhradu škod v závislosti na konkrétních okolnostech havárie. Princip „znečišťovatel platí“ lze dále rozšiřovat prostřednictvím konformních trhů (compliance markets) nastavených tak, aby bylo možné zachytit nákladové externality, stanovit jejich objemy, převést je na obchodovatelné cenné papíry a otevřít je obchodování mezi znečišťovateli, kteří pak ponesou tržně stanovenou cenu nákladů spojených se znečištěním. Tomuto tématu je věnována následující kapitola.

VYTVÁŘENÍ NOVÝCH TRHŮ V současnosti již vznikají nové trhy podporující a zhodnocující biodiverzitu a ekosystémové služby. Některé z nich mají potenciál dalšího růstu. Aby však byly tyto trhy úspěšné, neobejdou se bez vytvoření

50


Rámeček 4.4: Zkušenost s bankami na ochranu přirozených lokalit, s kredity na ochranu ohrožených druhů a biobankovnictvím Ve Spojených státech si mohou podniky nebo jednotlivci koupit environmentální kredity u Wetland Mitigation Banks (banky na zmírnění dopadů na mokřady), kterými zaplatí za degradaci mokřadních ekosystémů v důsledku zemědělských nebo rozvojových aktivit. Do září 2005 bylo uděleno povolení více než 400 bankám, z nichž jsou takřka tři čtvrtiny financovány soukromými subjekty, v roce 2006 dosáhl obchod s kredity mokřadní banky objemu 350 milionů dolarů (Bean a kol. 2007). Americký systém „stanov objem a obchoduj“ (cap-andtrade) na ochranu biodiverzity vedl ke vzniku „kreditů za ohrožené druhy“, které lze použít jako kompenzaci za negativní dopady aktivity podniku na ohrožené druhy a jejich přirozené prostředí (biotopy). Objem trhu představoval do května 2005 přes 40 milionů dolarů, bylo provedeno 930 transakcí a ochrana poskytnuta více než 44 600 hektarů přirozeného prostředí ohrožených druhů (Fox a Nino-Murcia 2005). V roce 2006 zahájila Austrálie experimentální projekt v Novém Jižním Walesu na základě zákona z téhož roku, tzv. BioBanking Bill, který zavedl pobídky k ochraně soukromé půdy s vysokou ekologickou hodnotou (vláda Nového Jižního Walesu 2006). Výsledkem projektu byl nákup „kreditů za biodiverzitu“ kompenzujících negativní dopady na biodiverzitu ze strany developerů. Tyto kredity mohou být udělovány za obohacení a trvalou ochranu krajiny (Thompson a Evans 2002).

Evropská komise – LIFE05 NAT/SK/000112

Rámeček 4.6: Příklad společnosti Vittel Společnost vyrábějící minerální vody Vittel (Nestlé Waters) měla obavy z kontaminace dusíkatými látkami způsobené intenzifikací zemědělství, a tak začala platit farmářům hospodařícím v jejím povodí za udržitelnější postupy při zemědělské výrobě. Klíčovým prvkem úspěchu byla důvěra farmářů, kterou se společnosti podařilo získat, a zachování výše jejich příjmů prostřednictvím dostatečně vysokých příspěvků. Společnost rovněž financovala všechny potřebné technologické změny, takže se farmáři nemuseli zadlužit. Společnost intenzivně spolupracovala s farmáři při rozpoznání vhodných alternativních postupů a vzájemně přijatelných pobídek. Perrot-Maître 2006

Vlády mohou rovněž podpořit zapojení soukromého sektoru do zviditelnění ekosystémových služeb například prostřednictvím udělování známek a certifikátů. Byly vytvořeny mechanismy a finanční produkty, které mají ošetřit závazky vůči životnímu prostředí. Mezi nejpokrokovější nástroje poskytující obchodovatelné kredity patří banky na ochranu lokalit a druhů (viz rámeček 4.4). Trhy s produkty vyráběnými udržitelnými postupy umožňují spotřebitelům vyjádřit svou podporu ochraně biodiverzity a ekosystémů řečí, které podniky rozumějí. Trhy tohoto typu zaznamenávají rychlý růst – trhy s bio-produkty, certifikovanými potravinářskými produkty a produkty ze dřeva rostou třikrát rychleji než je průměr. Trh s komoditami vyráběnými udržitelnými způsoby by mohl v roce 2010

Rámeček 4.5: Obnovení zalesnění okolí Panamského průplavu Pojišťovací a významné rejdařské společnosti financují pětadvacetiletý projekt obnovy lesních ekosystémů po celé délce osmdesátikilometrového Panamského průplavu. Průplav je nejčastěji využívanou plavební trasou mezi Atlantickým a Tichým oceánem a jen v roce 2007 jím proplulo více než 14 tisíc plavidel. Avšak jeho provoz je stále častěji ovlivňován povodněmi, kolísavým přítokem vody a silným zanášením průplavu v důsledku odlesnění okolní krajiny (Gentry a kol. 2007). Náklady na udržování průplavu rostou a roste i riziko, že bude nutné ho jednoho dne zavřít. Přepravní společnosti se musely vyrovnat se zvýšenými sazbami pojistného, dokud je ForestRe – specializovaný pojišťovací subjekt zaměřující se na rizika spojená s lesy a lesními porosty – nepřesvědčil, aby se podílely na financování obnovy ekosystému (The Banker 2007). K přínosům patří nižší eroze a pravidelnější přítok sladké vody do průplavu, což snižuje pojistná rizika a umožňuje přepravcům těšit se z nižších sazeb pojistného.

dosáhnout 60 miliard dolarů ročně (viz The Economist 2005). V Kapském květinovém království v Jihoafrické republice, které je z hlediska biodiverzity významnou lokalitou a domovem více než 10 000 rostlinných druhů, jsou ti výrobci vína, kteří se zavážou chránit alespoň 10 % svých vinic, odměňováni „mistrovským titulem“, který pak mohou propagovat na etiketách svých výrobků. Od vytvoření turistické trasy „Green Mountain Eco Route“ v roce 2005 mohou též těžit z ekoturistiky (Green Mountain 2008). Certifikace a udělování ekologických známek jsou populárními tržními nástroji, ačkoli jejich potenciál možná nevykazuje natolik dlouhodobý charakter jako popsaná bankovní a obchodní schémata (viz rámeček 4.4). Podniky investují do řízení ekosystémových služeb i v případech, kdy jejich produkty nebo reputace nejsou nijak přímo zvýhodněny, je-li riziko úbytku ekosystémových služeb, kterému podnik čelí, a očekávaný přínos z jejich ochrany dostatečně vysoké. To je jasným případem ryze finančních důvodů pro soukromě financované platby, jak ilustruje příklad společnosti Vittel (viz rámeček 4.6).

SDÍLENÍ PŘÍNOSŮ Z OCHRANY Chráněné oblasti mohou vytvářet užitek ze statků a ekosystémových služeb v hodnotě od 4 400 do 5 200 miliard USD ročně. Balmford a kol. 2002

Lepší pochopení ekonomiky ekosystémových služeb je zásadní pro záchranu a rozšiřování chráněných oblastí a napovídá, jak si uvědomit a sdílet jejich hodnotu v rámci místních komunit, aniž by byl ohrožen jejich přínos v rámci biodiverzity. Více než 11% zemského povrchu je již chráněno díky volné síti více než 100 000 chráněných oblastí (UNEP-WCMC/ IUCN-WCPA 2008), které dohromady zahrnují většinu typů suchozemské biodiverzity. Jedním z příkladů je síť EU Natura 2000, která zahrnuje přibližně 20 % území členů EU27 (EU 2008).


51

Evropská komise – LIFE04 NAT/HU/000118

a kol. 2008), kde z průzkumu provedeného mezi místními obyvateli vyplynulo, že socio-ekonomické přínosy převažují nad náklady. Tam, kde jsou přínosy méně přímé, než tomu bylo ve výše uvedeném příkladu z Ugandy, mohou daňové transfery mezi centrální, regionální a lokální vládou zajistit lokální příjem, který představuje podíl na výnosu z ekosystémových služeb. Další zemí, která může být použita za příklad fungování tohoto typu financování, je Brazílie. Chráněné oblasti ve státu Paraná jsou ohodnocovány v rámci mezivládních příspěvků samosprávným územním celkům od roku 1992. Kvalitativní indikátory určující výši příspěvků zohledňují dosažené cíle ochrany. Výsledkem této politiky bylo zvýšení počtu

Rámeček 4.7: Chráněné oblasti v Ugandě

Síť chráněných oblastí ale není úplná a už nyní je sama ohrožená nedostatkem finančních prostředků a politické podpory (Bruner a kol. 2001). V kontextu naší práce je nutno zdůraznit, že chráněné oblasti čelí finančnímu tlaku v důsledku výdělečného potenciálu dřeva, masa, biopaliv a dalších zdrojů (CBD 2003, 2004; Terborgh 1999). Ekonomické hodnoty ochrany je nutno lépe pochopit a vysvětlit. Stanovení hodnoty může být velmi užitečné při přijímání politických rozhodnutí o vytvoření nebo zachování chráněných oblastí. Příklady, jako jsou přehradní systém Gabčíkovo-Nagymaros v Maďarsku, naznačují, že pokud je hodnota biodiverzity měřena oproti přínosům velkých rozvojových projektů, zvyšuje se šance, že budou ochráněny citlivé oblasti. V tomto konkrétním případě ukázala analýza, že přírodní bohatství ve velké míře převažuje nad přínosem z navrhovaného projektu soustavy vodních děl, která by měla obrovské negativní dopady na biodiverzitu mokřadních oblastí na Malém žitném ostrově (Szigetköz) (OECD 2001). Místní komunity jsou první, kdo nese náklady úbytku biodiverzity. Měly by tedy sdílet přínosy ochrany. Místní komunity, jakož i místní vlády se obvykle snaží dosáhnout růstu a ekonomického rozvoje přilákáním většího množství lidí a podniků, podporou výstavby a rozvoje infrastruktury. Chráněné oblasti mohou někdy považovány za překážky rozvoje, zvláště tam, kde je půda vzácná a její využití omezené. Náklady vyplývající z omezeného využití půdy vznikají na lokální úrovni, avšak zisky plynoucí z téhož většinou přesahují katastr obce. Tento nesoulad je nutno napravit, v ideálním případě účastí na výnosech z chráněných oblastí, jak je tomu v Ugandě (viz rámeček 4.7). Náklady na ochranu ze strany obce, například ztráty způsobené nižší úrodou nebo efektivitou chovu dobytka, mohou být významné a měly by být regulovány obcemi, institucemi zaměřenými na ochranu lesa a nevládními neziskovými organizacemi. Neadekvátní kompenzace ztrát je již obehranou písničkou, ačkoliv existuje několik nedávných příkladů úspěšné praxe (např. Bajracharya

52


Řízení přírodních zdrojů v Ugandě je od roku 1995 zákonem svěřeno místním orgánům. Na základě této legislativy vyplácí Ugandský úřad na ochranu volné přírody (UWA) 20 % všech příjmů z turistického ruchu v chráněných oblastech (CHO) místním komunitám nacházejícím se v sousedství CHO. Toto procento bylo stanoveno pevně bez přesného zmapování ekonomiky CHO, ale dokonce i přibližný odhad nákladů a výnosů umožňuje zlepšení místní životní úrovně při současné ochraně biodiverzity. Takovýto režim sdílení výnosů funguje z dlouhodobého hlediska pouze tehdy, když skutečně kompenzuje omezení využití půdy, která místním komunitám vyplývají z CHO. Lepší poznání příslušných nákladů a výnosů tak umožní sladit trvalou ochranu biodiverzity a zlepšení životní úrovně venkova (Ruhweza 2008). Některé chráněné oblasti umístěné do „Programu sdílení výnosů“ Ugandského úřadu na ochranu volné přírody Národní park Bwindi Impenetrable Národní park Mgahinga Gorilla Národní park Lake Mburo Národní park Queen Elizabeth Národní park Rwenzori Mountains Národní park Kibaale Národní park Semliki Národní park Murchison Falls Národní park Mount Elgon Vývoj populace vybraných druhů v národním parku Lake Mburo Druh

1999

2002

2003

2004

2006

zebra

2249

2665

2345

4280

5986

buvol

486

132

1259

946

1115

voduška

598

396

899

548

1072

hroch

303

97

272

213

357

impala

1595

2956

2374

3300

4705

Zdroj: UWA 2005

chráněných oblastí a jejich kvality. Podobné modely jsou využívány ve 12 z 27 brazilských států a další tento přístup zvažují (Ring 2008).

těch, kdo jsou ochranou nejvíce ovlivněni. Lepší pochopení nákladů a výnosů vyplývajících z ochrany a využití biodiverzity může pomoci zlepšit rozdělení odpovědnosti v rámci řízení (Birner a Wittmer 2004). Se svolením Evropského parlamentu

Vrátíme-li se do Evropy, konstatujeme, že Portugalsko zavedlo využití vládních rozpočtových transferů obcím v oblastech zahrnutých do sítě Natura 2000, které vychází ze směrnice EU o ochraně přírodních stanovišť a směrnice EU o ochraně volně žijících ptáků. Náklady spojené s úbytkem a degradací biodiverzity souvisejí s mírou, v jaké místní komunity na biodiverzitě a ekosystémových službách závisejí. Přežití řady původních komunit je zcela závislé na místních zdrojích. Zvláště v takových případech představují další alternativu „komunitou chráněné oblasti“ založené na tradičně udržitelných systémech využití zdrojů. Mohou být efektivnější než konvenčně chráněné oblasti (IUCN 2008). Jejich struktury řízení mohou být přizpůsobeny lokálním potřebám i dostupným místním schopnostem a znalostem. Zhodnocení a sdílení přínosů biodiverzity a ekosystémových služeb může tudíž pomoci politikám na ochranu biodiverzity lépe zajišťovat potřeby místních komunit. Pokud se přínosy projevují zejména na vyšší úrovni než místní, může být úsilí obcí odměněno transfery, které jim tak pomohou získat zdroje potřebné pro ochranu biodiverzity a poskytování ekosystémových služeb.

CO MŮŽE EKONOMIE EKOSYSTÉMŮ A BIODIVERZITY NABÍDNOUT CHRÁNĚNÝM OBLASTEM Lepší pochopení ekonomie biodiverzity pomůže: • Zajistit finance: chronický schodek ve financování chráněných oblastí dosáhl v roce 2001 celkové částky 38,5 miliard dolarů (Balmford a kol. 2002). Stanovení finančních a nefinančních přínosů ekosystémů je klíčem k čerpání soukromého financování a vytváření příjmu pro chráněné oblasti prostřednictvím realizovaných plateb za ekosystémové služby. • Získat politickou podporu: jasná představa o ekonomických přínosech zachování ekosystémových služeb by mohla zvýšit politickou podporu na úroveň obvyklou pro resorty, jako jsou zemědělství, průmyslový rozvoj a regionální plánování.

MĚŘENÍ TOHO, CO JE ŘÍZENO: MĚŘÍTKA PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ „Národní hospodaření založeno na finančních transakcích, a proto nepočítá s přírodou, které nedlužíme nic, pokud jde o peníze, ale které dlužíme vše, pokud jde o přežití.“ Bertrand de Jouvenel 1968

Náš ekonomický kompas je porouchán, protože jsme zanedbali externality na všech úrovních – státní, podnikové, individuální. V dalším textu shrneme probíhající aktivity zaměřené na odstranění tohoto nedostatku a popíšeme způsoby, jak přispět ve druhé fázi. Nepřizpůsobivost národního hospodaření je známa minimálně 40 let (viz rámeček níže). Nyní je životně důležité zaměřit se na oblast „za hranicemi HDP“, protože nevhodná měřítka nás stála příliš mnoho: neudržitelný růst, degradované ekosystémy, úbytek biodiverzity a dokonce i snížení blahobytu obyvatel (na obyvatele), především v rozvojových zemích.

• Zlepšit formulování politik: zavedením hodnotového faktoru do oblasti biodiverzity a ekosystémových služeb se podpoří lepší politická rozhodnutí o využití půdy, založená na kvantifikaci vlivů těchto rozhodnutí a možnosti vzájemného porovnání jednotlivých možností, například úrovní spásání půdy nebo těžby dřeva.

Evropská komise, Evropský parlament, Římský klub, Světový fond na ochranu přírody a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj uspořádaly v Bruselu v listopadu 2007 významnou konferenci nazvanou Beyond GDP. Zúčastnilo se jí 650 politických činitelů a významných osobností z celého světa. Konference byla věnována nutnosti nalézt měřítko, které by o hodnotách vyznávaných společností vypovídalo více než HDP, což zdůrazňuje skutečnost, že se pustošení způsobené událostmi jako hurikán Katrina nebo tsunami v Asii i přes způsobené lidské tragédie a ztráty na majetku projevuje nárůstem HDP.

• Zlepšit struktury řízení: chráněné oblasti jsou mnohdy řízeny na základě teoretických plánů bez toho, aby bylo vzato v úvahu rozdělení příslušných kompetencí a zájmy

Konference dospěla ke shodě, že k existujícímu měřítku HDP musíme přidat měřítka environmentální a společenská (Beyond GDP 2007). Výhradní zaměření na růst klasického


53

Aditi Halderová, Konfederace indického průmyslu

od jiné, která přináší pohromu nejen rozvojovým zemím, ale i nám všem. Počátečním bodem přípravy holistických účtů národních příjmů a bohatství odrážejících externality v oblastech přírodních zdrojů, zdraví a vzdělání může být Systém integrovaného environmentálního a ekonomického účetnictví Organizace spojených národů (UNSD 2008). Holistickou statistiku národních příjmů na tomto základě v současnosti využívá jen několik zemí, neexistuje však srovnání, protože údaje se vztahují na různé oblasti, zachycují různé externality a počítají s různými stupni nespojitosti.

HDP příliš nepomůže s řešením mnoha našich ožehavých problémů. Není například schopno vyřešit přetrvávající chudobu v Africe a Asii ani nám pomoci bojovat se změnami klimatu a neudržitelným rozvojem. Výzva k aktivitě nevychází pouze od politiků a odborníků, ale též ze strany veřejnosti. V průzkumu (GlobeScan 2007) způsobů měření pokroku mimo rámec sledování HDP vyjádřily tři čtvrtiny dotazovaných (z 10 zemí včetně Austrálie, Brazílie, Kanady, Francie, Německa a Ruska) názor, že by se vlády „neměly věnovat pouze ekonomice a že by do statistik měřících pokrok země měly zahrnout též zdravotní, sociální a environmentální údaje“. Široce používaný Systém národních účtů (SNA) neuznává řadu významných externalit v oblastech přírodních zdrojů, zdraví a vzdělání. To znamená, že žádoucí zlepšení v oblasti zdraví nebo vzdělání populace je zaúčtováno jako výdaj, nikoli jako investice. Cenné ekosystémové služby, které jsou zdroji příjmů, nejsou vůbec zahrnuty, odlesnění jako jedna z forem amortizace není ani zaznamenáno.

V současnosti je Statistickou komisí OSN, v níž je zastoupena řada významných organizací včetně UNEP, Světové banky, MMF, OECD, Evropské komise a statistických úřadů z celého světa, dokončována revize SNA z roku 1993. Chápeme, že významnou složkou revize SNA je uznání rozšířené verze SEEA jako normy. Probíhající proces revize SEEA, iniciovaný Výborem expertů OSN pro environmentálně-ekonomické účetnictví (UNCEEA), je nezbytným krokem správným směrem k posunutí měření národních příjmů „mimo úroveň HDP“. Věříme, že si téma ekosystémů, biodiverzity a jejich oceňování zaslouží zvláštní pozornost. Je velmi důležité, aby byl propagován rozvoj účetnictví ekosystémů/ biodiverzity ve fyzických a monetárních jednotkách jako klíčová, včas stanovená priorita probíhající revize SEEA, vycházející z práce EEA a dalších. I na úrovni podniků dochází ke stále silnějšímu rozpoznání potřeby předefinovat měřítka podnikového úspěchu a rozšířit měření a vykazování výkonu tak, aby odráželo širší pohled na funkci podniku než jako na pouhý optimalizátor finančního kapitálu pro jeho akcionáře. Principy trojí odpovědnosti (triple-bottom-line) a zpráv o udržitelnosti (sustainability reporting) přijímá narůstající počet akciových

Obrázek 4.1: Využití půdy a vody při výrobě různých potravin 200

15

Úkol vytvořit měřítka pro komplexnější měření národních příjmů a bohatství (NIWA) by měl být prioritou, zvláště v zemích, které jsou nejvíce ohroženy úbytkem ekosystémů a biodiverzity. Tyto by pak dokázaly odlišit životaschopnou a udržitelnou ekonomickou cestu

54


Odpovídající požadavky na zavlažování 12 150

Spotřeba půdy, m2 na kg bílkovin

Dosáhnout zlepšení v oblasti zdraví, vzdělání a kvality životního prostředí bez formálního rámce tak, aby došlo k jejich finančnímu ohodnocení, může být velmi frustrujícím úkolem. Tam, kde chybí „měřítko udržitelnosti“, budou pravděpodobně učiněna jen nedokonalá politická rozhodnutí a kompromisy. Zavedení indikátoru „skutečných úspor“ (genuine savings) před mnoha lety ze strany Světové banky ukázalo, že připojení jiných měřítek k HDP je na globální úrovni proveditelné (Světová banka 2008). Užitečnost tohoto měření byla však oslabena nutností zajistit základní standardizaci dat shromážděných ve všech zemích, čímž se omezil rozsah účetních úprav přírodního kapitálu, které by mohly být zahrnuty do výpočtů skutečných úspor.

9 100 6

50 3

0

Sója

Luštěniny Palmový Citrusové Obilniny Drůbeží Vepřové Skopové Hovězí olej ovoce maso maso maso maso

Odpovídající spotřeba vody, m3 na kg potravin

Spotřeba půdy

0

Zdroj: Světový program OSN hodnotící stav vody ve světě (2003)


společností. Iniciativa GRI (Global Reporting Initiative) vydala k vytváření zpráv o udržitelnosti podrobné směrnice. Projekt Oznamování emisí uhlíku (Carbon Disclosure Project, CDP) byl úspěšný tím, že podnítil k dobrovolnému oznamování výše emisí řadu firem a zemí, jejichž počet se rok od roku zvyšuje. Všechny tyto iniciativy jsou však založeny na dobrovolném zveřejnění údajů a ještě nemají tak širokou podporu, aby bylo možné označit je za tržní normy. Ve druhé fázi chceme oslovit organizace zapojené do procesu přepracování způsobu měření podnikového výkonu a norem pro vydávání zpráv s cílem vytvořit návod pro hodnocení využití přírodního kapitálu ze strany firem, včetně měření uhlíkové stopy. Spotřebitelé jsou hlavním zdrojem tlaků na proměnu přirozených ekosystémů na jiné způsoby využití půdy, zvláště svou poptávkou po potravinách. Ekologické stopy různých typů potravin se výrazně liší (viz obrázek 4.1). Zohlednit tyto faktory při svém rozhodování je pro spotřebitele obtížné, pokud produkty, které nakupují, zvláště potraviny, neposkytují při nákupu jasné informace o své ekologické stopě. Základním předpokladem je spolehlivá standardní metodika, kterou bychom měli dále prozkoumat ve druhé fázi společně se skupinami koncových uživatelů. Cílem je najít nebo vyvinout standardní měřítka pro spotřebitelskou stopu (ve smyslu využití půdy, vody a energie), založená na zdravé ekologii a ekonomice a dostatečně jednoduchá, aby mohla být pochopena a zavedena maloobchody.

PŘEDSTAVA NOVÉHO SVĚTA Postupně je přijímána skutečnost, že zdravé ekosystémy zachovávající si vysokou úroveň biodiverzity jsou odolnější vůči vnějšímu tlaku a následně i schopnější zachovat poskytování ekosystémových služeb lidské společnosti. Řada zemí a stále více firem a občanů chce znát a pochopit realitu nákladů spojených s využíváním přírodního kapitálu Země a dopady politik na odolnost a udržitelnost ekosystémů. Stále ještě bojujeme s neznalostí stavu a trendů biodiverzity, faktorů a tlaků přispívajících k jejímu úbytku, avšak námi vytvořené scénáře o předpokládaném úbytku biodiverzity, ekosystémů a ekosystémových služeb jednoznačně poukazují na vysoké riziko dalšího omezení lidského blahobytu a rozvoje. Tato kapitola představila různé přístupy při nahrazování starého a chybného ekonomického kompasu společnosti a zavedení nového: přehodnocení dnešních dotací, vytvoření takových politik a tržních struktur, které oceňují nerozpoznané přínosy a zpoplatňují nezahrnuté náklady, a sdílení přínosů vyplývajících z ochrany přírody a chráněných oblastí spravedlivějším způsobem. Některé části rozvíjející se sady nástrojů nové ekonomiky a politik již v některých zemích nebo regionech existují, další se stále vyvíjejí na základě počátečních případových studií ukazujících jejich potenciál, celkově však ještě zbývá hodně práce.

Představte si, že by se tato opatření neuplatnila jen v experimentálních schématech nebo jen ve vybraných zemích. Představte si, jak drobná semínka vyrůstají v majestátní stromy. Představte si, jak mohou přispět ke zlepšení kvality života v roce 2030 i ve vzdálenější budoucnosti. Představte si růst lidského blahobytu a bezpečí – růst, který nevychází ze zvyšujícího se HDP na obyvatele a nezpůsobuje stále závažnější klimatické a ekosystémové katastrofy, o nichž každé ráno informují titulky médií. Představte si bezpečný a stabilní svět s přístupem k čisté vodě a zdravým potravinám pro všechny bez rozdílu, s rovným přístupem ke vzdělání a možnostem příjmu, svět sociálních a politických jistot – svět nejen naplňující Rozvojové cíle tisíciletí, ale dokonce tyto cíle přesahující. Biodiverzita a ekosystémové služby jsou nyní uznávány jako životně důležitá infrastruktura k dosažení blahobytu a prospěchu člověka. Jsme přesvědčeni, že Ekonomie ekosystémů a biodiverzity, použije-li se s pečlivým zvážením etických rozměrů rozhodnutí tvořících její základ, může rozhodnou měrou přispět k ochraně biodiverzity a ekosystémových služeb a zlepšit blahobyt naše i příštích generací.

„Jiný svět je nejen možný, on skutečně přichází. Za tichého dne ho slyším dýchat.“ Arundhati Royová, autorka románu The God of Small Things, na Světovém sociálním fóru, 2003


55

LITERATURA Bajracharya, S.B., Furley, P.A. a Newton, A.C. (2008) Impact of community- based conservation on local communities in Annapurna Conservation Area, Nepal, v: Hawksworth, D.L. and Bull, T. (edit.) Human Exploitation and Biodiversity Conservation. Springer, Dordrecht: 425-446. Balmford, A., Bruner, A., Cooper, P., Costanza, R., Farber, S., Green, R.E., Jenkins, M., Jefferiss, P., Jessamy, V., Madden, J., Munro, K., Myers, N., Naeem, S., Paavola, J., Rayment, M., Rosendo, S., Roughgarden, J., Trumper, K. a Turner, R.K. (2002) Economic reasons for conserving wild nature, Science 297: 950–953. Bean, M., Kihslinger, R. a Wilkinson J. (2007) Design of U.S. Habitat Banking Systems to Support the Conservation of Wildlife Habitat and At-Risk Species. Environmental Law Institute (ELI). K dispozici na adrese www.elistore.org/ reports_detail.asp?ID=11273 (poslední přístup 8. května 2008). Beyond GDP (2007) Measuring progress, true wealth, and the well-being of nations. Mezinárodní konference, 19.– 20. listopad 2007, Brusel. Viz www.beyond-gdp.eu/ (poslední přístup 8. května 2008). Birner, R. a Wittmer, H. (2004) On the ‘efficient boundaries of the state’: the contribution of transaction-costs economics to the analysis of decentralization and devolution in natural resource management, Environment and Planning C: Governance and Policy 22(5): 667-685. Bruner, A., Gullison, R.E., Rice, R.E. a Da Fonseca, G.A.B. (2001) Effectiveness of Parks in Protecting Tropical Biodiversity, Science 291: 125-128. CAN – Climatenetwork (2008) COP 13, Bali, prosinec 2007. K dispozici na adrese www.climatenetwork.org/climatechange-basics/by-meeting/cop-13-balidecember-2007 (poslední přístup 8. května 2008). CBD – Convention on Biological Diversity (2003) Synthesis of Thematic Reports on Protected Areas (UNEP/CBD/SBSTTA/9/INF/2). K dispozici na adrese www.cbd.int (poslední přístup 8. května 2008). CBD – Convention on Biological Diversity (2004) Conferences of the Parties 7, Kuala Lumpur: Decision VII/28: Programme of Work on Protected Areas. K dispozici na www.cbd.int. de Jouvenel, B. (1968) Arcadie: essais sur le mieux-vivre. Futuribles 9, Paris. Dutschke, M. a Wolf, R. (2007) Reducing emissions from deforestation in developing countries: the way forward. GTZ, Německo. K dispozici na adrese www.gtz.de/de/ dokumente/en-climate-reducing-emissions.pdf Evropská komise (2005) Nařízení Rady 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova(EAFRD). Official Journal of the European Union L 277, 21.10.2005: 1-40. Evropská komise, GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova (2007) Rural Development in the European Union: Statistical and Economic Information, 2007 Report. K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/agriculture/ agrista/rurdev2007/RD_Report_2007.pdf (poslední přístup 8. května 2008).

56


Evropská unie (2008) Nature & Biodiversity. K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/environment/nature/ index_en.htm (poslední přístup 18. května 2008). Fox, J. a Nino-Murcia, A. (2005) Status of species conservation banking in the United States, Conservation Biology, 19(4): 996-1007. Gentry, B.S., Newcomer, Q., Anisfeld, S.C. a Fotos, M.A. III (2007) Emerging Markets for Ecosystem Services: A Case Study of the Panama Canal Watershed. Haworth Press. ISBN: 978-1-56022-173-9. GlobeScan (2007) New global survey lets on-the-ground climate decision makers be heard. K dispozici na adrese www.globescan.com/news_archives/climate_panel/ (poslední přístup 8. května 2008). Green Mountain (2008) Green Mountain Eco Route: the world’s first biodiversity wine route. K dispozici na adrese www.greenmountain.co.za/index.htm (poslední přístup 8. května 2008). IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody (2008) Community conserved areas: a bold new frontier for conservation. K dispozici na www.iucn.org/themes/ ceesp/CCA/Index.html (poslední přístup 8. května 2008). Kumar, P. (2005) Market for Ecosystem Services. IISD, Winnipeg, Kanada. K dispozici na adrese www.iisd.org/pdf/2005/ economics_market_for_ecosystem_ services.pdf (poslední přístup 8. května 2008). Miles, L. (2007) Reducing Emissions from Deforestation: Global Mechanisms, Conservation and Livelihoods. UNEP-WCMC, Cambridge, Spojené Království. K dispozici na adrese www.unep-wcmc.org/climate/publications.aspx (poslední přístup 8. května 2008). Millennium Ecosystem Assessment (2005) Ecosystems and Human Well-being: Opportunities and Challenges for Business and Industry. K dispozici na adrese www.millenniumassessment.org/documents/ document.353.aspx.pdf (poslední přístup 8. května 2008). Nuland, H.J. a Cals, M.J.R. (edit.) (2000) River restoration in Europe: practical approaches, Conference proceedings. K dispozici na adrese www.ecrr.org/ pdf/ proceedings2000.pdf (poslední přístup 8. května 2008). OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (2001) Valuation of Biodiversity Benefits: Selected Studies. Paříž. Perrot-Maître, D. (2006) The Vittel Payment for Ecosystem Services: A ‘Perfect’ PES Case? IIED and DFID. K dispozici na adrese www.iied.org/NR/forestry/documents/ Vittelpaymentsforecosystemservices.pdf (poslední přístup 8. května 2008). Portela, R. a Rodriguez, M.C. (2008) Environmental services payment in Costa Rica, nezveřejněný rukopis. Conservation International. Ring, I. (2008) Integrating local ecological services into intergovernmental fiscal transfers: the case of the ecological ICMS in Brazil, Land Use Policy 25(4): 485-497. Ruhweza, A. (2008) Local communities’ involvement in biodiversity conservation: examples from Uganda, nezveřejněný rukopis.

Space Daily (2008) US high court to review 1989 Exxon Valdez oil spill case. K dispozici na adrese www. spacedaily. com/reports/US_high_court_to_ review_1989_Exxon_Valdez_oil_spill_case_999.html (poslední přístup 8. května 2008). Světová banka (2008) Adjusted net savings – a proxy for sustainability. K dispozici na adrese http://web. worldbank.org/ WBSITE/EXTERNAL/TOPICS/ ENVIRONMENT/EXTE EI/0,,contentMDK:20502388 ~menuPK:1187778~pagePK:148956~piPK:216618~ theSitePK:408050,00.html (poslední přístup 8. května 2008). Terborgh, J. (1999) Requiem for Nature. Island Press, Washington, DC. The Banker (2007) The new eco-warriors: can markets succeed where tree-huggers failed? 01/08: 32-37. K dispozici na adrese www.thebanker.com/news/ fullstory. php/aid/4676/ (poslední přístup 8. května 2008). The Economist (23-29 April 2005) Rescuing environmentalism. K dispozici na adrese www.economist.com/opinion/displaystory. cfm?story_id=E1_PRRRDDG (poslední přístup 8. května 2008). The Katoomba Group (2007) Ecosystem Marketplace: Mitigation Mail, 2(11). K dispozici na adrese www.ecosystem marketplace.com/pages/newsletter/ mm_12.4.07.html (poslední přístup 8. května 2008). Thompson, S. a Evans, T.G. (2002) Threatened species conservation in New South Wales, Australia: a review of the value of the 8-part test. Journal of Environmental Planning and Management, 45(1): 85–102.

Světový program OSN hodnotící stav vody ve světě (2003) Water for People: Water for Life. K dispozici na adrese www.unesco.org/water/wwap/wwdr/wwdr1/table_ contents/index.shtml (poslední přístup 8. května 2008). UNEP-WCMC/IUCN-WCPA (2008) World Database on Protected Areas. K dispozici na adrese http://sea.unepwcmc.org/wdbpa/index.htm (poslední přístup 8. května). UNEP/IUCN (2007) Developing International Payments for Ecosystem Services: Towards a Greener World Economy. K dispozici na adrese www.unep.ch/etb/areas/pdf/ IPES_IUCNbrochure.pdf (poslední přístup 8. května 2008). UNSD – Statistická divize OSN (2008) Integrated Environmental and Economic Accounting 2003 (SEEA 2003). K dispozici na adrese http://unstats.un.org/ unsd/envaccounting/seea.asp (poslední přístup 18. května 2008). UWA – Ugandan Wildlife Authority (2005) Wildlife Population Trends in Uganda 1960-2005. K dispozici na adrese http:// data.mtti.go.ug/docs/Wild%20Life%20Populati on%20Trends%20in%20Uganda%20(1960-2005).pdf (poslední přístup 8. května 2008). Vláda Nového Jižního Walesu, Ministerstvo životního prostředí a klimatické změny (2006) Biodiversity certification and biobanking: a new initiative for threatened species protection. DEC 2006/135, ISBN 1-74137-873-7. K dispozici na adrese www.environment.nsw.gov.au/biobanking/ biobankbill.htm (poslední přístup 8. května 2008).


57

N Á S T I N D R U H É FÁ Z E

Druhá fáze studie Ekonomie ekosystémů a biodiverzity (TEEB), navazující na práci zahájenou v první fázi, bude usilovat o dosažení pěti základních cílů: • Upevnit „vědecký a ekonomický rámec“, který integruje ekologické a ekonomické znalosti do hodnocení ekosystémových služeb podle různých scénářů. • Určit „doporučené oceňovací metodiky“ použitelné v rámci měnících se podmínek a očekávaných dat na nejhmatatelnější a nejvýznamnější ekonomické hodnoty biodiverzity a ekosystémových služeb v hlavních biomech po celém světě. • Prozkoumat ekonomické náklady úbytku biodiverzity a ekosystémových služeb na celém světě v rámci scénáře „všechno jde normálně dál“ a náklady a přínosy opatření omezujících tyto ztráty při posouzení alternativních scénářů ve střednědobé až dlouhodobé časové perspektivě. • Vypracovat „sadu politických nástrojů“, které by podpořily politické reformy a integrované hodnocení vlivů a zajistily, že pro analýzu kladů a záporů různých možností budou vzaty v úvahu všechny odpovídající informace. Cílem těchto politických nástrojů bude podpořit udržitelný rozvoj a lepší ochranu ekosystémů a biodiverzity. • Již od začátku zapojit hlavní „koncové uživatele“, aby výstup studie odpovídal jejich potřebám, byl dostupný, praktický, flexibilní a celkově užitečný. Pro pochopení, jak tyto cíle určují rozsah práce ve druhé fázi, dále uvádíme nástin některých východisek a klíčových hledisek, které budou analyzovány a úkolů, které budou vyřešeny: 1. Vědecký a ekonomický rámec: koncepce popsaná v kapitole 3 bude dále rozpracována, aby posloužila jako praktický základ pro hodnocení. Bude navržena klasifikace ekosystémových služeb strukturovaná z perspektivy konečných uživatelů. Bude nutné doplnit přehled stavu ekologických poznatků o ekosystémových službách, které nebyly použity v první fázi. Na základě tohoto přehledu budou definovány metody pro (místně specifické) odhady poskytování ekosystémových služeb v biofyzikálním smyslu při různých scénářích, ze kterých bude

58


vycházet ekonomické hodnocení. Náležitá pozornost bude věnována posuzování rizik a faktorů nejistoty spojených s ekologickými procesy i s lidským chováním a analyzování důsledků použití různých diskontních sazeb při výpočtu přínosů a nákladů. 2. Oceňovací metodiky: dále bude vyhodnocena rozsáhlá literatura o metodikách, budou využity materiály poskytnuté v reakci na naši výzvu v první fázi. Zhodnoceny budou některé biomy (např. oceány) a některé hodnoty (např. opční hodnoty a hodnoty odkazu), kterým jsme se v první fázi nevěnovali do hloubky. Práce ve druhé fázi vybere preferované oceňovací metodiky, které se budou moci používat v měnících se podmínkách podle tříd biomů, ekonomik a sociálně-politických kontextů. Ve druhé fázi se budeme zabývat silnými stránkami i nedostatky různých technik a posoudíme míru jejich použitelnosti a jejich potřebu dat. Budeme se muset věnovat hlavním výzvám uvedeným v kapitole 3 této zprávy. K nim patří definování metodiky pro transfer přínosů a pro agregaci, které by měly být spolehlivé a použitelné pro hodnocení ve velkém měřítku. První fáze rovněž prokázala význam používání biofyzikálních indikátorů pro změnu měřítka z ekologických hledisek na ekonomická (např. MSA – průměrná četnost druhů – použitá ve studii COPI (Cena politické pasivity)) a druhá fáze dále zhodnotí dostupná kvalitativní a kvantitativní opatření, která vykazují potenciál pro formulaci politik, zaměření a rozsah těchto politik a pro ekonomická hodnocení. 3. Cena politické pasivity a politické náklady: bude dokončen globální odhad čistých ekonomických důsledků pasivity a aktivit zaměřených na omezení úbytku biodiverzity a ekosystémových služeb, a to na základě oceňovací literatury a předchozích odhadů ve velkém měřítku a globálních scénářů, včetně studie COPI, vypracované v první fázi. Aby však měl globální odhad smysl, není možné jej omezit na jedinou určující úlohu, nýbrž bude nutné jej doplnit o analýzu s rozloženými úrovněmi, které jsou důležité pro proces rozhodování. 4. Sada politických nástrojů: vzhledem k všeobecně uznávané důležitosti politických kroků bude vytvořena sada politických nástrojů. Tyto nástroje budou vycházet z rozboru politik, které jsou již v některých zemích

uplatňovány a vykazují potenciál k přímému rozšíření z daného místa nebo k přenesení na jiné místo. Tato sada nástrojů by měla být použitelná po celém světě, užitečná pro politické činitele v kterékoli zemi. Ve všech případech by měla být doložena příslušnými ekonomickými podklady. Specifickým cílem bude například ekonomie chráněných oblastí: ekonomická hodnota chráněných oblastí není v současné době adekvátně uznávána, politika není ani prosazována v dostatečně intenzivní míře ani adekvátně financována. Cílem druhé fáze bude demonstrovat, jak je možné změnit politiky, když lépe zohledníme hodnoty biodiverzity pro lidi, a jak opravit porouchaný kompas společnosti.

Každý, kdo má moc a prostředky jednat, musí přijmout svou odpovědnost za biodiverzitu. Druhá fáze si proto klade za cíl zajistit potřebné údaje pro politiky, jejichž cílem bude zaprvé informovat o lepších postupech, které podpoří ochranu a udržitelné využívání biodiverzity ve všech regionech světa a přispějí k vytvoření nových měřítek „udržitelného rozvoje“, doplňujících známá měřítka založená na růstu HDP a ziskovosti podniků, a zadruhé stimulovat rychlejší zavádění těchto politik. První kroky již byly podniknuty. Jsme přesvědčeni, že závěrečná zpráva o TEEB plánovaná pro druhou fázi bude prací oceňovanou a respektovanou všemi našimi konečnými uživateli.

5. Zapojení konečných uživatelů: pro úspěch celosvětového rozsahu je nutné vytvářet spojenectví napříč všemi vrstvami společnosti. Je třeba se spojit s klíčovými aktéry, jako jsou skupiny, které mají na starosti zlepšování Systému integrovaného environmentálního a ekonomického účetnictví (SEEA-2003), rozvíjející se institucionální sítě projektů zaměřených na ekologizaci ekonomik (např. UNEP), ekologizaci národního účetnictví (např. Výbor OSN expertů na environmentální ekonomické účetnictví – UNCEEA), financování chráněných území (např. sítě chráněných oblastí) a rozvoj plateb za ekosystémové služby. Obdobně užitečné budou snahy o další zlepšení vykazování výkonu podniku tak, aby obsahovalo hlediska udržitelného rozvoje (např. iniciativa GRI – Global Reporting Initiative), snahy o podněcování spotřebitelských organizací, aby vzaly za svou snahu o ekologizaci volby zákazníků, a o zapojení vlád do obdobných iniciativ (počítání ekologické stopy spotřebního zboží, zveřejnění informací při prodeji atd.).

Nástin druhé fáze

59

P O D Ě K O VÁ N Í

První fázi tohoto projektu podpořilo německé Spolkové ministerstvo pro životní prostředí, ochranu přírody a jadernou bezpečnost (BMU) a Evropská komise (GŘ životní prostředí) společně s Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) z iniciativy Jochena Flasbarta, generálního ředitele pro ochranu přírody v rámci BMU, a Ladislava Mika, ředitele odboru ochrany přírodních zdrojů Evropské komise.

Jsme vděční členům poradního výboru, kteří nám poskytovali vedení a podporu v této počáteční fázi projektu: Joan Martinez-Alier, Giles Atkinson, Karl-Göran Mäler, Peter May, Jacqueline McGladeová, Julia MartonováLefevreová, Herman Mulder, Lord Nicholas Stern, Achim Steiner.

Mezi členy užší pracovní skupiny a hlavní přispěvatele této předběžné zprávy patří: Mark Schauer (BMU) Katarína Lipovská, Aude Neuville, Alexandra Vakrouová a Steve White (Evropská komise, GŘ životní prostředí)) Jock Martin (EEA) Heidi Wittmerová a Christoph Schröter–Schlaack (Helmholtzovo centrum pro výzkum životního prostředí – UFZ) Patrick ten Brink (Institut pro evropskou environmentální politiku – IEEP) Pushpam Kumar (Katedra geografie a Institut pro výzkum udržitelného využívání vody, integrovaného managementu a ekosystémů, University of Liverpool). Haripriya Gundimedaová (Indický technologický institut, Bombaj)

Jsme zavázáni výzkumným pracovníkům, kteří vypracovali studie zadané během první fáze, že i přes velmi napjatý časový plán odvedli kvalitní práci. Tyto studie jsou k dispozici na webové stránce TEEB (viz http://ec.europa.eu/environment/ nature/biodiversity/economics/index_en.htm).

Rádi bychom také poděkovali následujícím odborníkům za jejich významné příspěvky k této zprávě: Carlos M. Rodriguez a Rosimeiry Portelaová (Conservation International) Alice Ruhwezaová (Forest Trends) John Hanks (International Conservation Services, South Africa) Ronan Uhel, Hans Vos, Jean–Louis Weber, Charlotta Collianderová a Charlotte Islevová (EEA) Augustin Berghöfer, Florian Eppink, Carsten Neßhöver, Irene Ringová a Frank Wätzold (UFZ) Dalia Amor Condeová a Norman Christensen (Duke University) Roberto Constantino (Mexiko) Pedro Pereira (Brazílie) Aditi Halderová (Konfederace indického průmyslu) Sarojini Thakurová (Sekretariát Společenství národů) Timothy Patrick Fox („Engage Carbon“, Chennai, Indie) Zoe Cokelissová (CONTEXT-Londýn)

60


CENA POLITICKÉ PASIVITY: PŘÍPAD NESPLNĚNÍ CÍLE BIODIVERZITY PRO ROK 2010 (STUDIE COPI) – na základě kontraktu s Evropskou komisí: Partneři a klíčoví pracovníci Alterra: Leon Braat (vedoucí týmu), Chris Klok IEEP: Patrick ten Brink (zástupce vedoucího týmu), Marianne Kettunenová a Niele Peraltaová Bezerraová Ecologic: Ingo Bräuer, Holger Gerdes FEEM: Aline Chiabaiová, Anil Markandya, Paulo Nunes, Helen Dingová, Chiara Travisiová GHK: Matt Rayment MNP: Mark van Oorschot, Jan Bakkes, Michel Jeuken, Ben ten Brink UNEP-WCMC: Matt Walpole, Katarina Boltová Witteveen & Bos: Ursula Kirchholtesová Poradci Německá spolková agentura pro ochranu přírody: Institut Horsta Korna pro environmentální studie: Pieter van Beukering

STUDIE ZKOUMAJÍCÍ ÚROVEŇ VĚDECKÝCH POZNATKŮ – na základě kontraktu s Evropskou komisí Partneři a klíčoví pracovníci University of Cambridge: Andrew Balmford (vědecký vedoucí), Ana S.L. Rodriguesová, Rhys Green, James J. J. Waters, Kelly Flowerová, James Beresford, Hannah Pecková IEEP: Patrick ten Brink, Marianne Kettunenová Alterra: Rik Leemans, Rudolf de Groot, Leon Braat

UNEP-WCMC: Matt Walpole, Katie Boltová, Lera Milesová Centrum pro sociální a ekonomický výzkum globálního životního prostředí, University of East Anglia: Kerry Turner, Brendan Fisher WWF-US: Robin Naidoo, Taylor H. Ricketts University of California: Claire Kremenová, Alexandra-Maria Kleinová Bryn Mawr College: Neal M. Williams University of British Columbia: Reg Watson Studie také využila příspěvky mnoha odborníků v podobě informací, návrhů a kritických názorů; není možné zde všechny dotyčné vyjmenovat (viz také úplnou zprávu o studii). Review of the Costs of Conservation and Priorities for Action: Andrew Balmford, Aaron Bruner (Conservation International), Robin Naidoo (WWF-US)

EKONOMICKÁ ANALÝZA A SYNTÉZA – na základě kontraktu s Evropskou komisí Partneři a klíčoví pracovníci FEEM: Anil Markandya, Paulo Nunes, Chiara Travisiová, Aline Chiabiová, Helen Dingová Ecologic: Andreas R. Kramer, Ingo Bräuer, Aaron Best, Sören Haffer, Kaphengst Timo, Gerdes Holger GHK: Matt Rayment IEEP: Patrick ten Brink, Marianne Kettunenová IVM: Pieter van Beukering, Onno J. Kuik, Luke Brander, Frans Oosterhuis, Dini Helmersová

EKOSYSTÉMOVÉ ÚČETNICTVÍ PRO HODNOCENÍ NÁKLADŮ SPOJENÝCH S ÚBYTKEM BIODIVERZITY: RÁMEC A PŘÍPADOVÁ STUDIE PRO POBŘEŽNÍ MOKŘADY VE STŘEDOZEMÍ – za koordinace EEA, grant od BMU Partneři a klíčoví pracovníci EEA: Jean–Louis Weber, Ronan Uhel, Rania Spyropoulouová ETCLUSI: Françoise Bretonová, Juan Arévalo ETCBD: Dominique Richardová University of Nottingham: Roy Haines–Young, Marion Potschinová University of Liverpool: Pushpam Kumar Autonomní univerzita Madrid: Berta Martinová, Pedro Lomas, Erik Gomez Tour du Valat: Pere Tomas, Driss Ezzine Národní institut dunajské delty: Iulian Nichersu, Eugenia Marinová

STUDIE O EKONOMII OCHRANY LESNÍ BIODIVERZITY – za koordinace EEA, grant od BMU Partneři a klíčoví pracovníci IUCN: Joshua Bishop, Sebastian Winkler University of Cambridge: Katrina Mullanová, Andreas Kontoleon EEA: Ronan Uhel, Hans Vos, Jean–Louis Weber, Jock Martin Různé organizace přispěly první fázi tohoto projektu prostředky, studiemi nebo odbornými znalostmi. Jedná se hlavně o britské ministerstvo Defra, francouzské ministerstvo MEDAD, IUCN, OECD, UNEP, UNEP–WCMC a BfN. Zejména jsme vděční členům pracovní skupiny za jejich aktivní podporu a rady – jsou to: Martin Brasher, Andrew Balmford, Joshua Bishop, Pascal Blanquet, Eric Blencowe, Katie Boltová, Leon Braat, Guy Duke, Anantha Kumar Duraiappah, Robert Flies, Mark Hayden, Katia Karousakisová, Marianne Kettunenová, Ariane Labatová, Stefan Leiner, Katarína Lipovská, Anil Markandya, Robin Miège, Helen Mountfordová, Shaun Mowat, Jonathan Murphy, Paulo Nunes, Vanessa Nuzzoová, Patrizia Poggiová, Ana Rodriguesová, Guillaume Sainteny, Hugo–Maria Schally, Burkhard Schweppe–Kraft, Martin Sharman, Anne Tellerová, Ronan Uhel, Hans Vos, Jean– Louis Weber, Sebastian Winkler a Karin Zaunbergerová. Chtěli bychom poděkovat zejména britskému ministerstvu Defra za poskytnutí výsledků svých studií o ekonomickém hodnocení včetně práce „An introductory guide to valuing ecosystem services“ a francouzskému ministerstvu MEDAD za poskytnutí výsledků své studie o korálových útesech „La préservation des écosystèmes coralliens: aspects scientifiques, institutionnels et socio¬économiques“. Veškeré podklady jsou k dispozici na webové stránce TEEB (viz http:// ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/economics/ index_en.htm). V reakci na naše zjišťování formou webu, které organizovala Evropská komise, jsme získali různé zprávy, články a další příspěvky a ty použijeme i ve 2. fázi. Rádi bychom poděkovali všem, kdo na tuto výzvu zareagovali. Příjmení

Jméno

Organizace

Alwi

Tanya

Azqueta Baumgärtner Bearzi Bellon Bernstein Berrisford Bozzi Brander Brotherton Bullock Carraro Cerulus

Diego Stefan Giovanni Maurizio Johannah Kate Pierluigi Keith Peter Craig Carlo Tanya

Borneo Tropical Rainforest Foundation Univerzita Alcalá Leuphanská univerzita Lüneburg Tethys Research Institute Conservation International

Římská univerzita „La Sapienza“ Natural England Optimize Univerzita Benátky Departement Leefmilieu, Natuur en Energie (LNE) - Vlaanderen

Poděkování

61

Příjmení

Jméno

Organizace

Příjmení

Jméno

Organizace

Chalad Bruns

Pakping

Perrings

Charles

Arizona State University a

Smale

Melinda

Christie Cobra Cokeliss Costanza Danby De Corte

Mike Jose Zoe Robert Ian Pieter

Spijkerman Sud Thornberry

Lilian Ridhima Brian

International Food Policy Research Institute Conservation International Development Alternatives Oddělení pro politiku v oblasti biodiverzity, národních parků a péče o přírodu, Irsko

Deke

Oliver

Tschirhart Vaissičre

John Bernard

Dieterich Dietzsch

Martin Laura

van den Hove van Ham

Sybille Chantal

Eijs Farooquee

Arthur Nehal

Gast Gauthier Gibby Gokhale Graham Grieg–Gran

Fernando Sylvie Mary Yogesh Andrea Maryanne

Groth Gundimeda

Markus Haripriya

Hauser

Andreas

Heikkilä Henson Webb Hoppichler

Jaakko John Josef

Kälberer Kirchholtes Kumar

Achim Ursula Anil

La Notte

Alessandra

Lehmann Lindhjem

Markus Henrik

Lüber MacDonald

Sigrid Alistair

Koordinační centrum pro přírodní zdroje a ekologický management a ekologická partnerství Aberystwyth University European Cork Confederation Context, Londýn University of Maryland, USA BASC Organizace evropských vlastníků půdy (ELO) Poradní orgán německé vlády pro otázky globálních změn (WBGU) Univerzita Hohenheim Amazonský institut pro environmentální výzkum, Brazílie Ministerstvo životního prostředí, NL G. B. Pant Institute of Himalayan Environment and Development Instituto Alexander von Humboldt Canadian Forestry Service Royal Botanic Garden The Energy and Resources Institute National Farmers Union International Institute for Environment and Development Leuphanská univerzita Lüneburg Indický technologický institut, Indie Spolkový úřad pro životní prostředí BAFU MTT Economic Research IUCN Spojené království Spolkový institut pro méně zvýhodněné a pro horské oblasti nezávislý novinář, Berlín Witteveen+Bos, NL M S Swaminathan Research Foundation Univerzita Turín, katedra ekonomie Úmluva o biologické rozmanitosti Norská Univerzita biologických věd Evropská koalice pro tiché oceány Delegace Evropské komise na Filipínách

Marthy Martín–López Michalowski Moran Mowat Myers Navrud Ninan

William Berta Arthur Dominic Shaun Norman Ståle Karachepone N.

62

Universidad Autónoma de Madrid Ekonomická univerzita Wroclaw Scottish Agricultural College (SAC) Britské ministerstvo Defra Norská Univerzita biologických věd Centrum pro ekologickou ekonomii a přírodní zdroje, Institut pro sociální a ekonomickou změnu


Waliczky Wätzold Wensing White Wossink Yessekin Young

INRA, Laboratoire Pollinisation & Ecologie des Abeilles

IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody Zoltan Royal Society for the Protection of Birds (RSPB), Spojené království Frank Helmholtzovo centrum pro výzkum životního prostředí Daan Triple E, NL Richard Devon Wildlife Trust Ada University of Manchester Bulat Národní rada pro udržitelný rozvoj, Republika Kazachstán Carlos Eduardo Instituto de Economia – UFRJ

Poznámka: někteří přispěvatelé reagovali na výzvu sami za sebe.

5. a 6. března 2008 se v Bruselu konal workshop zaměřený na ekonomii globálního úbytku biologické rozmanitosti. Zúčastnilo se ho více než 90 odborníků z oblasti ekonomie, ekologie a politiky. Jsme velmi vděční za prezentované myšlenky a doporučení, jak pokračovat dále. Průběh workshopu a prezentace jsou k dispozici na webové stránce TEEB: http:// ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/economics/ index_en.htm a také na následujícím odkazu: http://www. ecologic-events.de/ eco-loss-biodiv/index.htm. Rádi bychom poděkovali zejména vedoucím jednotlivých sekcí – byli jimi Kerry Turner, Pushpam Kumar, Ben ten Brink, Alistair McVittie, Patrick ten Brink, Ståle Navrud, Joshua Bishop, Anantha Duraiappah, Anil Markandya a Heidi Wittmerová – a autorům případových studií – bylo to Salman Hussain, Katrina Mullanová a Jean-Louis Weber – za jejich významný přínos. Zvláštní dík patří Rogerovi Coweovi z londýnské organizace Context, Jennifer Scarlottové z newyorské organizace International Conservation Initiatives a Davidu Skinnerovi z EC za editaci, společnosti Banson Publications z britského Cambridge za korekturu a grafické řešení a Manfredu Heuserovi ze společnosti Welzel+Hardt z německého Wesselingu za tisk ve velké časové tísni.

SOUHRN STUDIÍ

CENA POLITICKÉ PASIVITY (COPI): PŘÍPAD NESPLNĚNÍ CÍLE BIODIVERZITY PRO ROK 2010 Braat, L. (Alterra) a ten Brink, P. (IEEP) a kol., květen 2008 (pro GŘ pro životní prostředí, Evropská komise) Studie předkládá dopady globálního ekonomického vývoje podle základního scénáře OECD (OECD březen 2008) v oblasti biodiverzity na souši a v oceánech, souvisejících ekosystémových služeb a ekonomických a sociálních systémů v kvantitativním a finančním smyslu. Na základě modelu budoucí změny biodiverzity (Global Biodiversity Outlook 2, CBD 2006) a hodnocení Millennium Ecosystem Assessment (2005) byl vypočten roční celosvětový a regionální pokles blahobytu v důsledku klesající biodiverzity a úbytku ekosystémových služeb. Jedná se o výzkumnou studii, která zjišťuje předběžné údaje, pokud jde o rozsah dopadů a ekonomický význam řešení úbytku biodiverzity, a objasňuje metodické přístupy pro širší analýzu jejích důsledků pro blahobyt a prospěch člověka.

PŘEHLED EKONOMIE ÚBYTKU BIODIVERZITY: ZKOUMÁNÍ DOPADU VĚDECKÝCH POZNATKŮ Balmford, A., Rodriguesová, A. (University of Cambridge), Walpole, M. (WCMC), ten Brink, P., Kettunenová, M. (IEEP) a Braat, L. a de Groot, R. (Alterra), květen 2008 (pro GŘ pro životní prostředí, Evropská komise) Tato studie měla dvě hlavní úlohy. Za prvé její autoři vypracovali koncepční rámec pro odhad čistých ekonomických důsledků politických kroků na ochranu biodiverzity a ekosystémů. Tento rámec, který je možné použít jako nástroj pro testování politických balíčků v různě velkém rozsahu, vychází z místně specifického odhadu rozdílu mezních přínosů a nákladů ochrany biodiverzity. Druhým hlavním úkolem této studie byl souhrn existujících ekologických poznatků, na kterých by mohlo být založeno ekonomické zhodnocení. U řady ekologických procesů (např. opylování, regulace vody) a přínosů (např. rybářské oblasti, zvěřina) byla v rámci projektu prostudována dostupná literatura a proběhly konzultace s experty s cílem pochopit souvislost s jejich prospěchem pro člověka; způsob, jakým úbytek biodiverzity a degradace ekosystémů budou pravděpodobně ovlivňovat každý proces nebo přínos, a to i z hlediska dlouhodobé odolnosti;

s jakými výzvami je zajišťování takovýchto procesů nebo přínosů spojeno; a jaké jsou aktuální trendy. Velmi důležité je, že tato studie také zkoumala, jak dalece mohou aktuální poznatky kvantifikovat a mapovat v globálním rozsahu odhady produkce každého procesu nebo přínosu, na kterých je možné založit místně specifické ekonomické hodnocení. Výsledek byl nejednoznačný: v některých oblastech poznatky dostačující k vytvoření základu pro ekonomické hodnocení máme, v jiných oblastech je však zapotřebí další výzkum.

PŘEHLED EKONOMIE ÚBYTKU BIODIVERZITY: EKONOMICKÁ ANALÝZA A SYNTÉZA Markandya, A., Nunes, P.A.L.D. (FEEM), Brauer, I. (Ecologic), ten Brink, P. (IEEP), a Kuik, O. a Rayment, M. (GHK), duben 2008 (pro GŘ pro životní prostředí, Evropská komise) Tato zpráva zpracovává řadu článků a dalších materiálů poskytnutých v reakci na výzvu Evropské komise. Bylo získáno 116 příspěvků od 55 účastníků. Hlavním zjištěním je fakt, že jsme svědky postupného úbytku biodiverzity a ten je příčinou značné újmy na blahobytu. Dalším poznatkem je to, že ekonomické hodnocení změn v oblasti úbytku biodiverzity může mít smysl, a to za následujících podmínek: zvolí-li se jasná úroveň rozmanitosti, formulujeli se konkrétní scénář změny biodiverzity, pohybují-li se změny v určitých hranicích a vyjádří-li se konkrétní pohled na hodnotu biodiverzity explicitně. Výzva také prokázala, že oceňovací literatura vykazuje mezery, nedostatečně prozkoumán je například význam znalostí obyvatel týkajících se ochrany biodiverzity, význam mořských – zejména hlubokomořských – zdrojů pro biodiverzitu a hodnocení genetického materiálu. Kromě toho zpráva dochází k závěru, že odhady ekonomických hodnot by měly být považovány nanejvýš za spodní hranice neznámých hodnot biodiverzity. K prioritám výzkumu patří vypracování dalších případových studií o úbytku biodiverzity s popisem praktických způsobů boje proti ní na úrovni zemí a prozkoumání stávajících dat hodnocení a technik transferu hodnot. Nejdůležitější je, aby biodiverzita nezůstala izolovaným problémem „životního prostředí“ a aby byl dále zkoumán její význam v kontextu ekonomických a dalších globálních otázek, jako je změna klimatu.

Souhrn studií

63

STUDIE O EKONOMII OCHRANY LESNÍ BIODIVERZITY Kontoleon, A. a kol., University of Cambridge, Katedra ekonomie krajiny, březen 2008 (pro IUCN) Tato metastudie zkoumá doklady z existujících případových studií v oblasti přínosů a nákladů spojených s ochranou lesní biodiverzity. Klade si za cíl jednak odhadnout, do jaké míry mohou tyto hodnoty pomáhat s rozhodováním o politice biodiverzity, jednak identifikovat mezery v informacích. Přehled zahrnuje téměř 200 studií, které se zabývají hodnocením řady přínosů vyplývajících z lesní biodiverzity, a 40 studií, které odhadují náklady na ochranu lesní biodiverzity. Zahrnuty jsou všechny typy lesů, upřednostněny jsou však studie pojednávající o lesích se značnou hodnotou biodiverzity. Obsažena jsou všechny geografické lokality, pro něž jsou k dispozici doklady, a jednotlivé studie jsou kombinací globálních, regionálních, národních a místních odhadů. Studie také hodnotí alternativní politiku a finanční možnosti ochrany lesní biodiverzity: chráněné oblasti, předpisy pro používání půdy a technologická mandátní území; pobídky jako uživatelské poplatky a platby dotací; a nástroje pro vstup na trh jako certifikační programy.

EKOSYSTÉMOVÉ ÚČETNICTVÍ PRO HODNOCENÍ NÁKLADŮ SOUVISEJÍCÍ S ÚBYTKEM BIODIVERZITY: RÁMEC A PŘÍPADOVÁ STUDIE PRO POBŘEŽNÍ MOKŘADY VE STŘEDOZEMÍ Studie EEA – Evropská agentura pro životní prostředí, březen 2008 (První fáze) Účelem případové studie o středomořských mokřadech bylo demonstrovat proveditelnost ekosystémových účtů a jejich přínos z hlediska tvorby politik. Otázky, které se dotýkají ekosystémových účtů, souvisí s udržitelností využívání ekosystémových přínosů, s částkou, kterou je nutné opětovně investovat do udržování a obnovy, aby bylo možné zachovat funkce a služby ekosystémů v budoucnosti, a s hodnotou netržních služeb, které se v současnosti nevykazují v rámci soukromé nebo společné spotřeby domácností, a proto nejsou považovány za složku jejich blahobytu. K hlavním zjištěním patří: fakt, že je nutné vést účetnictví na úrovni socioekologických systémů, kterým dominují mokřady, nikoli na nižší úrovni; hodnoty ekologických funkcí a ekosystémových služeb je třeba měřit na třech různých úrovních, a to na nejmenší, střední a největší, aby byly zahrnuty i vysoce hodnotné regulační služby; v nejmenším měřítku je možné prosazovat účetní grafy sloužící potřebám místních aktérů; v globálním měřítku je s podporou programů pro pozorování Země možné v krátké době realizovat makroskopické měření potenciálu ekosystémů; ve středním měřítku (země, regiony) by mělo pokračovat další měření v rámci pokračujícího revizního procesu systému ekonomického environmentálního účetnictví OSN.

Podrobné informace k těmto studiím je možné nalézt na adrese: http://ec.europa.eu/environment/nature/ biodiversity/economics/index_en.htm

64


Evropská komise Ekonomie ekosystémů a biodiverzity Lucemburk : Úřad pro úřední tisky Evropských společenství 2008 – 64 stran – 21 x 29,7 cm ISBN 978-92-79-09443-9

KH-30-08-436-CS-C

Biodiversity, ecosystems and their services 4

Ekonomie ekosystémů a biodiverzity

Recommend Documents