Èíslo 3

3

Pro libris / Ason-klub / Støedisko západoèeských spisovatelù / Knihovna mìsta Plznì / Kruh pøátel knižní kultury / Roèník II / Èíslo 3

Obsah Editorial.....................................................................................1 Portrét Plže Bohumil Jirásek: Podivuhodný pøíbìh Josefa Kalouska .............2 Vladimír Novotný (laudatio) Poezie Kvìta Monhartová: Mìsto..........................................................6 Próza Jiøí È. Ulrich: Každý jinak - Berajnson - Pták .............................8 Fejeton Vladimír Novotný: Kabinety knižních starožitností .................10 Rašení Markéta Schubertová: Orbis pictus..........................................12 Vetøelec Plže Nikola Šubrtová: Modlitby a prosby.........................................14 Listy Ason-klubu Triko paní Ivany Ivo Fencl: John Dickson Carr ...................................................16 Pilsensia antiqua Viktor Viktora: Rázovitá postavièka klatovského Reálného gymnázia .........................................................19 (Ne)kriticky Jana Sováková: Moderní variace "zbyteèného" èlovìka ...........20 Vladimír Novotný: Té tíhy z beztíže!.........................................21 Milan Šedivý: Nesu vám kùsoviny, poslouchejte ......................22 Nìco se stalo Jana Horáková: Ètvrtletní bilancování .....................................22 Viktor Viktora: Co vše by se mohlo stát lékaøi ..........................23 Zpìtné zrcátko František Juøièka: Dva literární doteky.....................................24 Mokré prádlo Otázky aneb uèené hádání pro uèence (Karel Pexidr) - Plž! (Zeno Kaprál) - Plž na Dobré adrese (Jana Horáková) - Vážený a milý pane Fencle (Stanislav Burachoviè) Plží výzva: je jaro a Kalendáø èeká (red.) .................................24 Pár kanìk z parkánu Vladimír Novotný: Èeská poezie musí být kosmogonická… ....26 KPKK zve do Polanovy sínì .....................................................27 Autoøi Plže è. 3 .........................................................................28

Editorial

1

První jarní Plž skládá v rubrice Portrét Plže malý hold spisovateli, fejetonistovi, vysokoškolskému pedagogovi a literárnímu historikovi Bohumilu Jiráskovi - a zároveò s radostí otiskujeme texty laureátù prvních roèníkových cen Plže: kromì Jiráskovy "portrétní" povídky v tomto èísle uveøejòujeme lyrické zamyšlení Kvìty Monhartové, zatímco v dubnu se Ivo Fencl, tvùrce pravidelné rubriky Triko paní Ivany, poprvé v èasopise pøedstaví jako prozaik, což je koneckoncù jeho ryzí literární parketa. K beletristické práci Bohumila Jiráska se vracíme též kritickým posouzením (dokonce dvojrecenzí) jeho malého románu Tíha, který prozatím "vyjde" nikoli knižnì, nýbrž v internetové edici jiného západoèeského spisovatele Miroslava Vejlupka. Tímto zpùsobem upozoròujeme i na urèité významné memento v nedlouhé historii Plže: od bøezna je èasopis pro zájemce k dostání a ke ètení též na internetu (viz tiráž), pøièemž takto zpìtnì dostupné bude rovnìž letošní lednové a únorové èíslo. Snad to však ètenáøe Plže neodradí od tradièního zvìdavého a zvídavého listování jeho stránkami! Kdysi býval mìsíc bøezen mìsícem knihy a v duchu tohoto "kdysi" je koncipován i bøeznový fejeton vìnovaný knihám, které žijí pøedevším svým "kdysi". Ivo Fencl nám pøibližuje Johna Dicksona Carra, po Janì Smolové se v rubrice Rašení pøedstavuje další plzeòská konzervatoristka Markéta Schubertová. Nejnovìjší Vetøelec (èi Vetøelkynì) Plže je pùvodem z "Jiráskova" Rakovníka: studuje tam sedmnáctiletá básníøka Nikola Šubrtová, která už získala první vavøíny v literárních soutìžích. V Plži se poprvé na "bílých stránkách" objevuje známá osobnost plzeòské kultury: vyznavaè nonkonformního divadla, dramatik a herec Jiøí È. Ulrich, který v nìkolika mikropovídkách osvìdèuje i své nadání prozaické. A jaro se blíží.

Šéfredaktor: Vladimír Novotný Redakce: Jana Horáková, Helena Šlesingerová Redakèní rada: Josef Hrubý, Bohumil Jirásek, Dagmar Svatková, Milan Šedivý, Viktor Viktora Adresa redakce: 305 94 Plzeò, ul. Bedøicha Smetany 13 tel.: 377 201 427, 377 201 426 e-mail: [email protected] [email protected] Vydávají obèanská sdružení Pro libris, Ason-klub, Knihovna mìsta Plznì, Støedisko západoèeských spisovatelù a Kruh pøátel knižní kultury Obálka, zlom sazby, grafická úprava: Vojtìch Jurík Vydávání je povoleno Ministerstvem kultury ÈR. Evidenèní èíslo periodického tisku: MK ÈR E 13766 © Plž - Plzeòský literární život, roèník II, è. 3, bøezen 2003 www.kmp.plzen-city.cz Náklad 600 ks ISSN 1213-9890

Vladimír Novotný

Tisk: KC Solid s.r.o. Rokycany

Jirásek Portrét Plže

Bohumil

2

Málokterému spisovateli tak jiskøivì a zvídavì zablyští zornièky,

jako když letitý vysokoškolský pedagog a neménì letitý milovník

umìní beletristického, totiž Bohumil Jirásek, zaène své okolí èi své spolustolovníky pøesvìdèovat, že jest toliko senex vetchý a nièeho

jiného a nièím jiným vìru již nebude. A aby to dosvìdèil pøíkladem

nejpádnìjším, utrousí jakoby mimochodem tak jarou a tak bystrou

sentenci, že mu ji musí závidìt jak ti pozdìji, tak i ti døíve narození. A není to jediné Jiráskovo tajemství: možná jen nìjaká geomantie by vypátrala, kde a kdy (že by nìkde v návrších Rakovnicka?) se

v tomto autorovi zrodila tolikerá zpùsobilost slovesná, ve které do-

posud, alespoò co je nám vìdomo, nedošlo pøíliš na poezii. Leè i toto je další typický jiráskovský paradox, ponìvadž právì umìní básnic-

kému a lyrice zvl᚝ se vìdec vìnuje ve svém mnohaletém literárnìhistorickém smìøování i v pedagogickém pùsobení nejvíc a nejradìji -

a kdo chceš víc rozumìt naší lyrice 20. století, spìchej za Jiráskem a nech se pouèit. Literární kritik a editor nech však má jiné cíle:

totiž vniknout do úkrytù pisatelova stolu a vydolovat z nich pøíklady, kolik prozaických žánrù už Jirásek ruèe zvládl: miniaturu, tradièní povídku, dokumentární vyprávìní, psychologickou etudu, lyrickou

skicu, vìjíø próz, kde se povídka prolíná a prostupuje s umìním fejetonu, dále fejetony, jež známe i z Plže - koneènì i rozsáhlou novelu (Tíha) èi prozaickou mozaiku (Louèení po západu slunce). A tak

postrádáme jen románovou výpovìï epického ražení, možná i tu bychom ale z Jiráskova napoøád doplòovaného tvùrèího trezoru nato-

tata vydolovali! Leè zdá se, že epický rudiment tak zouplna neodpovídá autorovì meditativnímu (a nemálo sarkastickému) vypravìè-

skému naturelu. Jenže - kdo ví? Máme pøece pøed sebou podivuhodný literární pøíbìh Bohumila Jiráska a buïme rádi, že nám ho autor (a v Plži tak hojnì!) umožòuje spolusdílet.

Vladimír Novotný

P P

Portrét Plže

3

odivuhodný øíbìh

Josefa Kalouska

To vám musím vyprávìt. Nìco podobného jste urèitì neslyšeli. Kalousek, to bylo vždycky éro. On pøitahoval maléry už svým jménem. Kalous, to jsem vìdìl, co je. Ale Kalousek. No dobøe, malý kalous. Ale už ten kalous je malá sovièka. Na hlavì má z peøí hezká ouška, ale nic takového Kalousek nemìl. Už to jeho jméno bylo takové divné. Kalous jako noèní pták loví v noci. To Kalousek lovil v noci i ve dne. Ten snad ani nerozeznával, kdy je noc a kdy je den. To já rozeznávám dobøe, protože se už nìjak nápadnì krátí

den, je tady podzim, bude vìènì tma, já budu poøád svítit a utrácet za elektøinu, která je stále dražší. Boty jsou taky stále dražší. Abych šetøil na nové. Už jako kluk jsem šetøil na spoøitelní knížce, ale to se teï nevyplácí. Kalousek øíká, že je lepší všechno prožrat. On to ale taky snadno prožere, protože vìènì nic nemá a stále si pùjèuje. Ve spoøitelnì jsem už dlouho nebyl. Co bych tam taky dìlal, ukládat nechodím a žádné úspory tam nemám. Vy tam taky nechodíte? Ale co je mi do toho. Mne to nezajímá, ani nedìlám nìjakého

4

Portrét Plže

fízla a tedy nevyzvídám. To na mnì uklízeèka v práci poøád vyzvídá a chce vìdìt podrobnosti z oblasti ekonomické, soukromé, morální i z ostatních, ale já jí nikdy nic takového nemohu øíci, protože jsem stabilnì zaseklý ve starých problémech, o kterých už dávno ví. Problémy, to je moje. Pro ty jsem se asi narodil. To mi zase pøipomnìlo, že se kvapem blíží Vánoce, narození Ježíška, a já budu muset zase shánìt dárky, nebudu vìdìt co a za co. Už aby bylo po Vánocích, abych to mìl všechno za sebou. No jo, pak pøijde leden, a tìch dvanáct mìsícù zase uteèe a bude tu ten kolotoè znovu, pokud to se mnou dobøe dopadne a pøežiji. Teï se poøád hovoøí o tom, které druhy zvíøat pøežijí, ale jestli to pøežiji já, to nikoho nezajímá. Špaèkovi postaví na strom budku, a mnì nic. A špaèek jim za to ještì ožere všechny tøešnì a já nedostanu ani jednu. Snad už byl užiteènìjší døevìný špaèek, s kterým jsme jako kluci hráli pinkanou. Nìkdy sice zasáhl hlavu nebo dokonce oko, ale to už je riziko podnikání, tedy i riziko hry. Je zvláštní, že si poøád hraji jako malý kluk, ale už bych se stydìl jít práskat pálkou do špaèka. Poøád máme v sobì tyhle pøedsudky, co by øekla veøejnost, a tak jsme radìji zapšklí zapšklíci. Všechno je to stejnì jen pøetváøka. I ty namalované tváøe jsou pøetváøkou. Èlovìk pak neví, co pod tím nátìrem vlastnì je. Jo, nátìr, to jsem si zase pøipomnìl, že musím natøít okna. Barva oprýskala a døevo by za chvíli shnilo. Teï venku v parku hnije spadané listí a já vám nevím, jestli smrdí nebo voní. Mnì to spíš pøipadá, že voní. Mám už asi nìjaké zvrácené vjemy. Ale oèima to vnímám ještì radìji. Barvy podzimu, to je pøece krása, a si øíká kdo chce co chce.

Metaøi budou nadávat, co mají práce se spadaným listím, ale to je jejich problém, já naštìstí nejsem metaø, tak mì to nepálí. Kdyby mì to pálilo, alespoò v hlavì, to by byla radost. Ale mùj mozek je nìjak líný a musím ho povzbuzovat, aby taky nìco dìlal. Já taky nemám èas zahálet. To by dnes chtìl každý druhý brát dávky v nezamìstnanosti jen proto, že se mu nechce dìlat. Já zatím tu moc nad sebou mám, že se umím pøinutit k práci. Nìkdy je to sice práce nanicovatá, ale alespoò se nìjak pohybuju. A pohyb, to je pøece život. Stejnì ale neumím poøád pøijít na kloub odpovìdi, jestli je život krásný, nebo za nic nestojí. Když na mì pøijdou tyhle úvahy, to je lepší jít spát, protože stejnì nic nevymyslím a jen si zatìžuji hlavu hloupostmi. Od první tøídy do mne ve škole vtloukali moudro, a kde je? Já o nìm nevím. Marnost nad marnost. Ale zase když uslyším zpívat nìjakého ptáèka, nebo vidím tetelit se nìjakou krásnou ženu, to hned ožiju a zdá se mi život pøece jen hezký. V tom spánku èlovìk taky všechno zaspí. A i v noci dìjí prý se vìci všelijaké. Nejen mordy. Dokonce nevím, jestli se více tuneluje ve dne nebo v noci. Asi to zabere hodnì starostí a dùmyslu, takže snad takový tuneláø ani nespí. Ale má zase miliony, které já nemám, mám však relativnì dobré spaní. Jen však pomyslím na spaní, už mì napadne Spáè ve zvìrokruhu, knížka z tøicátých let. Jan Weiss by mìl radost, že jsem si na ni vzpomnìl. Zvìrokruhu v astrologii moc nevìøím, ale hvìzdy mám rád. Pokud je zrovna zatažené nebe, tak ho pìknì vygumuji, pìknì si mezi hvìzdy domaluji i mìsíc, nebo pøímo lunu, pokud tam zrovna není a nìkde se courá, a mám hned svìt jako vymalovaný.

Portrét Plže Malování mám taky rád, i malíøe uctívám, a obdivuji je, co všechno vidí, kde já vidím jen málo. Jenom nemám rád barvu rùžovou. Té jsme kdysi vypleskali plné kbelíky, i já bych ještì nìkde našel štìtec od té barvy zapatlaný. Já teï velkou štìtkou maluji obèas byt, abych ušetøil pár tisíc. Mohu pak za ty ušetøené peníze po chvílích zahálet a tøeba sedìt a psát. To si vytvoøím takovou pohodièku, že na nic nemyslím, jen na to své zahálení, a je mi moc dobøe. Když náhodou pøijde nìkdy navíc múza a nìžnì mì pohladí, nebo snad dokonce políbí, to jsem v sedmém nebi, nebo snad dokonce v osmém. Ani nevím, jestli tìch osm vùbec mùže být. Ale co by nemohlo. Já si ho pøece svou fantazií domyslím. Teï se asi rouhám a vlastnì nevím, dostanu-li se alespoò do jednoho nebe. Možná na mne èeká peklo. Ale i èertíci mi byli v dìtství vždy sympatiètí. Kdoví, jak to s nimi vùbec je. Ale andílkové musí existovat. To chci. Ti si to zaslouží. A my také. Jo, když jsem já sloužil to první léto… I dejte pokoj. Copak jsem si vysloužil. Žádné kuøátko. Stejnì se nejlépe mají domácí zvíøátka. Slepice èeká, až jí hospodynì hodí zrníèka, to já bych mohl èekat celý týden, a žádná zrníèka by mi nikdo nehodil. Ale zase mám pocit svobody. Nikdo mì nezavøe do kurníku, když už, tak já se dobrovolnì zavøu sám do své klece v paneláku. Máme pevný, betonový panelák. Leckdo straší, že vydrží asi jen sto let - a co pak s nimi? Jen nestrašte, ty vydrží víc než já. Já nejsem z betonu. Moje životnost je omezenìjší. Tak jsem se zapovídal a na plotnì se mi pálí polévka ze sáèku. Je prý nezdravá. Nìjaké emulgátory nemají zdravotníci rádi. Tak bezradnì obracím ten sáèek,

5

ale mám tam jen nìjaké E, E, E. Tak to snad bude dobré. I když… teï si vzpomínám, že maminka mi øíkávala, když jsem byl malý: Na to nesahej, to nejez, to je e, e, e. Ono za tím e bylo ještì nìco málo, co neumím napsat, jen to umím vyslovit. Tak si to pøijïte poslechnout. Ale to jistì znáte také. Že jsem vám chtìl vyprávìt podivuhodný pøíbìh Josefa Kalouska? To máte pravdu. Ale já už mám chu na tu polévku. Až ji sním, vždy to znáte: Plenus venter non studet libenter. Jak jsme øíkávali my latiníci, a už dobøí nebo špatní. Plný žaludek se nerad snaží. Tak si nemyslete, že pak budu mít náladu vám nìco vyprávìt. Na to musím mít prázdný žaludek. Snad se nakonec nechcete na mne zlobit? Já se snažím - a nepodvedl jsem vás. To jsem se jen k tomu pøíbìhu nedostal. Mne v životì dobìhlo tolik lidí! A co? Musel jsem se s tím smíøit. Takový je život. Jsem už na leccos zvyklý a nemùžete mì rozèílit nìjakými výhradami nebo nadávkami. Já vím svoje. A jestli se vám v mé spoleènosti nelíbí, tak jdìte k šípku, když myslíte, že vám u šípku bude lépe. Ale co když bude zrovna pršet, nebo bude už studená zem a ani sednout si tam nemùžete. To u mne si sednout mùžete. Zatím seïte a rozjímejte, já si dojím polévku a pak vám to všechno dopovím. Ale buïte trpìliví. Trpìlivost pøináší rùže. Rùže! Celý život jsem byl trpìlivý, ale rùže mi nikdo nepøinesl. Ono je to s tou lidovou moudrostí také složité, nebo nìkdy dostane pìknì po hubì. Ale když jsem vás zatím rozèílil, tak si myslete, že jsem vám místo toho povídání podal tu krásnou rùži. Tak si k ní alespoò èichnìte. Cítíte, jak voní?

6

Poezie Mìsto nám leží u nohou. Vzdalujeme se od sebe tak rychle, že z toho kopce, kde sedíme, už nejsme pomalu vidìt. Mìsto mi ale stále leží u nohou Jen chytit… Touhle ulicí chodím ráda pro jeden strom. Vypadá jako rajèí pero upevnìné na obrovské zadnici zahrady. Kdykoliv jdu kolem, zatanèí jen pro mne svùj šantánový tanec. Bránu kvìt, bránu bliznu, bránu tajemství jsem zahlédla jen tak náhodou mezi dvìma mosty, tøemi øekami, z jednoho okna tramvaje. Mìsto, bez mìsta… Dnes ráno, tìsnì po probuzení, stálo Noemovo plavidlo pøed mìstem. Už mìlo na palubì tøi èinžáky, èást žebøíku poulièního osvìtlení a jednu výškovou budovu, nepoznala jsem kterou. Svìøuji se ti s údivem, že dosud nikdo ten náklad nepostrádá. Dnes ráno byl ale nad mìstem smog, øekneš ty. Dotyky tykadel, prstù, dlaní, èumákù, dotyky paží, nohou, bøicha, vánku, dotyky vìtví vypichujících oèi.

Mìsto v èase sídliš… Je nedìle. Paneloví golémové na staveništi stojí v klidu. Ruce eifelovek nad nimi si podávají mraky. Ještì neobydlené paneláky staví schody do nebe. Kousek dál v ulici stìhovací auto polyká nábytek tìch, kteøí už staèili po nich sejít na zem. Otvírám ústa a ruce, otvírám hlavu a srdce, otvírám èistírnu a mandl, adresa: ulice dobrého spaní. Mìsto tohoto… Do linek elektrických drátù vypisuji dotazník dnešního dne. Modré obloze vypovídám o své vypùjèené lásce. Den modrý a žlutý, den èerný a bílý, den zelený a èervený, den s rùžovým plátkem louže, den koèièí hlavy s modrou náušnicí den tvùj a mùj. Pojï, svezeme se na mostì. Pokryjeme stromy hedvábím. Polepíme chodník sametem. Namalujeme se na modro. Jen krev, ta a zùstane èervená. Øíkali ti Máòo. Stìny domù mìøí rychlost vìtru a oblohy.

Kvìta Monhartová

mìsto

Poezie Vzpomínám, dùm bez výtahu, ètyøi nekoneèná patra, noèní zvuky v šachtì ulice. Je odtud krásný rozhled, øíkalas. Vidím jen šeï èinžákù, tisknou mi oèi. Podívej, jak je krásná obloha. Mìli ti øíkat Marie. Mìsto, jaro, stavení… Ptáci rozèísli oblohu, øeka svým pomalým oblým tokem ji zceluje. Mokrá vùnì trávy a umytí lidé v ulicích øíkají, že je jaro. Vzduch je zdrsnìlý, zelená bouda utkvìlá myšlenka, šestnáctiletí høadují na klandrech, aby se nejspolehlivìji orientovali v èase. Úklidný úklid, pokojný pokoj. úklidný pokoj. Rozšklebená skøíò s dírou uprostøed, tou pøichází pøenesený pøenos, pøedstavená pøedstava, pøenesená pøedstava. Úklidní pøedstavitelé pøicházejí dveømi. Na Košutce... Vítr se uklidnil. S úkolem úplnì bezbožným vyrývá božský nehet brázdu do oblohy. Voda, ta milostiplná, pøijímá tìlo bez odporu. Skála skrývá slunce, až bere jeho podobu. Je léto. Mìsto, øeka, øeky… Jak ohon èerného psa se øeka vlní. Køièíme na ni. Pliváme na ni. Èùráme do ní. Jak ohon èerného psa, stoèená do sebe si dìtsky vrní. Stromy jsou ještì zimní. Ptáci už na to nedbají. Velký pes, pracky od sebe, filosoficky sleduje tu chvíli vìènosti.

7 Èervené víno prosvìtlí krev, Rozstøíkne se po stromech a krásnì ztmaví oblohu. Mìsto v èase… Stojím pøed køížem v èase velké vody. Svislé rameno míøí do nekoneèna, vodorovná je øeka i zemì, naše spojení s Bohem je dokonáno. Mìsto velké vody. Pøíští zastávka Sokolovská… Unavení visatci visí v zajetí nových vizí, šastnìjší buddhové sledují strnule tvá svìtla rychle míjející, osude. Pøíští zastávka U hlavní pošty… Bìží pes, bìží parkem, èervený pes bìží parkem, oèi mu jasnì svítí v tom smutném parku bez jarní vùnì a letní plnosti. Bìží parkem, smutným parkem, srst mu svítí, oèi propalují smutek parku až na døevo. Mìsto. Stromy, domy, stromy, domy navleèené na šòùrce øeky voní. Nosils ten náhrdelník rád. Dala jsem pøednost ètyøem øadám perel. Tolik zvoní, až neslyšet jsou snad. Promìnlivá hladina, pøed nìkolika dny ještì ozdobená krajkovím lysek a divokých kachen, ztvrdla na kost. Anestezie zimy umožòuje bruslím opracovat ji až k neèitelnosti. V tuto chvíli marnì èekám, Až mi k nohám snese modré z nebe. Mìsto, držíš v paøátech strom, strom laská domy, øeku, moje oèi. Oèi, spolykaly jste mne celou. Už nejsem. Už tì nehledám.

8

Próza

Jiøí È. Ulrich

k nám do špitálu. Jedná se o banální operaci. Teï mì omluvte. Jsem již starý èlovìk." Otoèil se a odboèil doprava. Díval jsem se, jak jeho drobná postava v peèlivì upravených šedých šatech s vestou schází alejí dolù a stále se zmenšuje. Vysoké stromy byly již témìø holé, mužùv krok byl velmi tichý, neslyšel jsem šustìní suchých spadaných listù. Kdyby nìco... Bylo nìco. Na chodbách nemocnice panoval bílý ruch. Pøejel vozík, pøešla energická sestra. Jak lze sledovat každou buòku mého tìla, která si chce dìlat své? To pøece není možné! Strach? To snad ne. Ne! Za sklenìnými dveømi s kouøovým sklem jsem zahlédl bezvládná, porùznu poskládaná tìla jako pokácené figuríny v bílých pláštích. Bez pohybu, oèi zavøené. Pøítmí. Chirurgové odpoèívající po nároèné operaci. Sešel jsem do pøízemí, úplnì dozadu, otevøel úzké staré dveøe a prošel jimi. Mezi vysokými domy se tísnil malinký dvoreèek. Jeden schod, oprýskaná omítka, su, v koutì mech. Vlhko. Chlad. Tady byl naprostý klid. Cítil jsem se velice dobøe. Posadil jsem se na schod a pocítil ten chlad. Tam jsem umøel. Bylo to v poøádku.

Berajnson Každý jinak Ulice. Vstrèil mi bianco recept do kapsy. Zastavil se v chùzi. "Bude to v poøádku. Kdyby nìco, pøijïte

Berajnson byl støednì vysoký muž v pùli cesty mezi narozením a smrtí. Byl slepý. Mìl však jednu vlastnost, o které nikdo nevìdìl. Dovedl pøetváøet zvuky, jež slyšel, v nìco obtížnì pojmenovatelného, snad ve vnitøní optické vjemy, pravdìpodobnì by-

Próza chom mohli øíci: v barvy, èáry, køivky, plochy, tvary, obrazy èi sochy. Velice pozornì naslouchal hlasùm sester na chodbì, zvukùm z ulice, hudbì, komentátorovi sportovních pøenosù. Málokdy tomu, kdo s ním pøímo mluvil. Jako by nemìl co øíci. Ošetøovatelky si všímaly výrazu jeho tváøe, nìkdy naprosto kamenné, jindy se rychle mìnící, podle jejich názoru zcela nepøimìøenì druhu zvuku. Jedna obzvl᚝ drzá sestøièka s velmi pøíjemným hlasem se ho pokusila pøemluvit, aby svá vidìní nakreslil. Pøinesla papír a tužku. Berajnson se zprvu tváøil dotèenì, ale po kaskádì libozvuèných lichotivých slov se jeho tváø prosvítila. Øekl: "To, co vidím, je nádherné, nenacházím slov." Vzal do ruky tužku a pøiložil ji na papír. Kreslil. Po dosti dlouhé dobì odložil tužku a usmál se: "Ano, tu krásu, co vidím, pøenáším na papír. Že je to krásné, viïte, sestøièko?" Pohladil jí ruku. Dívka øekla: "Ano, velice krásné. Dìkuji vám." Líbeznì se usmála, což Berajnson nevidìl, a políbila ho na èelo. "Mám radost z vaší radosti," øekl Berajnson vesele. "Pøíštì vám zase nìco nakreslím. Tøeba i pastelkami. Teï jsem však unaven." Dívka tiše zavøela dveøe. Doma v pokojíku si Berajnsonovu kresbu zarámovala do nádherného a skvostného rámu a povìsila na zeï. Pak se rozplakala. Kresbu v rámu vytváøela nepøedstavitelnì zmatená smìsice èar budící hrùzu.

9

Pøešla k zrcadlu: z lesklé plochy se na ní dívala zcela jiná a oduševnìlejší tváø.

Pták Postarší muž v županu otevøel dveøe a vyšel na plošinu balkonu v desátém patøe pøepychového èinžovního domu. Obìma rukama sevøel zábradlí. Podíval se vzhùru. Vysoko na kopuli oblohy letìl pták, temná skvrnka nepravidelnì se pohybující na modrém podkladu. Muž se zamraèil a polohlasem rozhoøèenì šeptal: "Ty se máš, ptáku. Mùžeš si létat odkud chceš, kam chceš. Sám si volíš cestu, rychlost a zpùsob letu. Støemhlav nahoru, støemhlav dolù, pøemety a loopingy. Zatracený ptáku." Pták jako by slyšel mužova slova, i slétl ponìkud níže. Muž zacouval k otevøeným dveøím, pohled stále upøený vzhùru, neodvažoval se pohlédnout dolù, aby nedostal závra. "Však já to jednou dokážu, vyrovnám se ti, a ještì líp. Kudy budu chtít a všechny možné kotrmelce. Uvidíš. Až budu mít den dva pøed smrtí. Anebo až mi bude zakázáno pøijít druhý den do práce. Což je vlastnì totéž." Muž docouval do pokoje, zavrávoral a zavøel dveøe na balkon. Udìlal mírnì obscénní gesto. Pak si svlékl župan a tepláky a oblékl se do vycházkového. Byl to stejnokroj kapitána a prvního pilota velké letecké spoleènosti zajišující dopravu pasažérù mezi kontinenty. Muž nasedl do svého pøepychového vozu a odjel smìrem k letišti.

10

Fejeton

ý n t o v o N Vladimír

y t e n i Kab h c í n kniž í t s o n t i ž staro Co jsou, co tím máme na mysli - a existují vùbec? Urèitì ano: média nemédia, infernet neinfernet, poøád se mají utìšenì k svìtu a návštìvníkù v takových kabinetech tj. v antikvariátech kupodivu nijak neubývá. V dobách, kdy se ète èím dál míò, právì antikvariáty kolikrát fungují jako svérázné kabinety starožitností. Pochopitelnì jsou i v nich leckdy znát nové èasy a èím dál víc prostoru si v jejich prostorách pøivlastòují cédéèka, jindy gramo-

desky, pohlednice atp. Ale staré knihy stejnì jako letité rytiny nebo nìjaké starodávné ex-librisky dál zùstávají tmelem každého seriózního antikvariátu. V jeho prostøedí se knížky dokonce i v kontextu souèasné masové kultury záhy stávají starožitnostmi sui generis - a pak bývají zaujatì, ne-li pøímo s vervou vyhledávány. Z tohoto hlediska úplnì samostatnou kapitolu pøedstavují zmínìní návštìvníci antikvariátù. Jak je vidìt, ani s nástupem

Fejeton internetu, poèítaèù nebo elektronické pošty nevyhynuli: jako by se totiž v každém generaèním vzorku populace vždy našlo konstantní množství milovníkù starých knih, bibliomanù èili knižních starožitníkù. Když se tito hledaèi knižních pokladù v knihuplných starožitnictvích nìjaký èas neobjeví, urèitì prožívají nefalšovaný antikvariátní absák. Zdaleka nejde o samé šedovlasé starce, obìtující èást dùchodku na nákup vzácných výtiskù: mezi návštìvníky antikvariátù jsou i mládenci a sleèny, u nichž je patrné, že neshánìjí uèebnici nebo slovník, nýbrž že je vede touha vykutat z regálù nìco nevídaného. Navíc se v knihách èasto vyznají jako málokdo: chodí totiž do antikvariátù pátrat. Nikoli náhodou si v antikvariátech pøíchozí jeden druhého zkoumavì mìøí, zdalipak nìkdo nehledá stejnou knihu, nejednou skoro nedotèenou. A zda se ve vìci vyznají, anebo se teprve rozhlížejí. Nejednou se pøesvìdèujeme, že se štamgasti z antikvariátù orientují v knižních starožitnostech dokonce víc než prodavaèi. Ti se musí podrobit diktátu komerce, a tak pilnì vystavují zejména nìmeckojazyènou produkci, judaica, militaria atakdál, vèetnì autorù, u nichž mají za to, že by za nì publikum mohlo vysolit vyšší sumièku. Tyto a podobné návnady však zkušení návštìvnící antikvariátù vùbec nevnímají: pøicházejí, aby knihy hledali - a žádané zboží kolikrát nalézají mezi nejlacinìjšími svazky, u nichž prodavaèi nabyli (povšechnì platného) dojmu, že o nì nikdo nestojí, a proto je velkoryse nabízejí za pakatel. Také to bývá urèitá hra: to když se do krabic naházejí tituly, jen a si je zájemce najde, a má z nich opravdu radost. A ten pak s úlovkem v tašce hrdì nakoukne

11

do antikvariátu kousek vedle - a hle, týž výtisk si tam ložíruje ve vitrinì s mastnou cenou. Možná je to právì vìdomí nìjakého zvláštního rituálu, co tolik vábí do antikvariátù i adepty z nových pokolení. Vstupujeme zde pøece pokaždé do svìta, kde knihy skoro nestárnou a kde se i novinky stávají souèástí nekoneèné kulturní spirály, jejíž souhrnné pojmenování je - dobrá kniha. Ostatnì i sám vstup do antikvariátu se mùže stát skuteèným rituálem! V Plzni se o tom mùžeme ubezpeèovat z vlastní zkušenosti tøebas i z toho dùvodu, že zrovna v mìstì, v nìmž vychází Plž, je dvakrát víc antikvariátù než v Èeských Budìjovicích, než v Olomouci - a v tomhle smìru by Plzeò na celé èáøe zahanbila též Ústí nad Labem, Hradec Králové... Proto také mùžeme postøehnout, že v pøípadì antikvariátù jde na rozdíl od knihoven o živý organismus, který se nepøetržitì promìòuje. V kabinetech knižních starožitností nepohlížíme na v poklad sebraná díla duchù, jak napsal Komenský o knihovnách, zato v nich prožíváme vzrušující zastaveníèka s knihami, které už za hodinu pouhou mohou být nìkde jinde. Totiž ve vaku u nìkoho jiného. Nìkdy ovšem znenadání dojde k malému zázraku a èlovìk v regálech objeví skuteèný poklad nad poklady. Kvaltuje s ním domù, a vtom zjistí, že už tu knihu má. Nic nevadí: možná se mu ji podaøí udat v sousedním "kabinetu". Vždy kolobìh nabídky a poptávky je v antikvariátech vìèný. A není pøece bezpodmíneènì nutné se za každou cenu stát majitelem vysnìné knihy, nýbrž umìt ji hledat a hledat ji rád. A poøád dál a dál.

12

Rašení

Markéta Schubertová

ORBIS PICTUS Jmenuji se Markéta Schubertová, je mi 19 let, studuji 5. roèník Konzervatoøe v Plzni, obor housle a 4. 9. 2001 jsem se stala paní uèitelkou. Na první pohled nic zvláštního, ale kdo neuèil, nepochopí. Musím vám trochu osvìtlit situaci. Uèím v malé obci nedaleko Karlových Varù. V pøízemí naší školy je mateøská školka s klavírem a v 1. patøe malotøídka, kterou navštìvuje osm prvòákù a jeden tøeák. A já? Já jsem hudebka. Jediný zástupce této instituce široko daleko. Je pátek 12.25 a vcházím do školy. Dìti ve školce uléhají k polednímu klidu, z prvního patra mì vítá nelidský øev devíti školákù, stoupám po schodech a v patøe do mì nìco narazí velikou rychlostí. Franta. Je to hodný kluk, ale má nìjaký problém, nìjaký syndrom - asi ho pøidusili pøi porodu - nevím. V angliètinì je hvìzda. Ale když je pod velkým tlakem, zacpe si uši a køièí. Jako právì teï. "Fanoušku, neboj, ty ses mì lekl, viï? Nedíval ses na cestu a vrazil jsi do mì. Tak už nekøiè… no… takovej velkej kluk. Už je to lepší? Tady mᚠten míè a pøíštì si dáme na sebe pozor, jo?" Uf, to ten den pìknì zaèíná. Ve sborovnì uèí paní uèitelka jediného tøeáka Marka. "Ahoj, Jío! Co Matìj, už je zdravej?" Jitèin šestiletý syn Matìj totiž ke mnì chodí na housle.

"Jo, jo, to víèko od fixu, co spolknul, už je venku, zapla pánbùh."

Vyjdu na chodbu a už mi na jedné ruce visí Kaèenka, nejšikovnìjší holèina ze školy, a na druhé Barborka: "Jé, paní uèitelko! Kdo jde první na flétnu?" "Proè zase Kaèka?!? Ta je vždycky první! To není spravedlivý!" Argument, že Kaèka chodí první domù, úspìšnì selhává i tento týden. Kaèka se mì pustí a za chvilku je se všemi vìcmi ve tøídì. "Paòèitelko, chcete nìco øíct? Víte, kdo se mi ze školy nejvíc líbí?" Chvíle významného ticha. "MAREK!" Bezva, nejvìtší sígr z okolí. "Mnì se taky vždycky líbili starší kluci, tak pojï hrát." S Kaèkou jde všechno hladce a lehce. Na flétnu je jí škoda, ale je bohužel tak chytrá, že ví, že hrát na housle je døina. Takže zatím nechce. "Dostanu razítko? Já myslím, že jsem to dnes umìla, a aspoò naši nebudou mít øeèi." Hrdì odchází ze tøídy a v žákovce má razítko, které ještì neuschlo. Ve dveøích se objeví paní øeditelka mateøské školy: "Markétko, pùjdeme hrát?"

Rašení Paní øeditelce je pøes padesát, ale chce se uèit na klavír, aby mohla hrát dìtem ve školce písnièky. Obdivuhodné. Beru si vìci a bìžím ke klavíru. "Ty, Markétko, ty jsi mladá, poraï mi. Syn chodí se strašnì milou holkou a ona mi poøád vyká. Jak jí mám øíct, aby mi tykala? A jak mi má øíkat? Maminko, to mi pøijde divný… tak co… co myslíš?" Hmmm, to je problém. Jak bych øíkala své potenciální tchýni já? Brrr, divná pøedstava. Mám ji sice moc ráda, ale tykat jí? To asi ne. "Tak jí navrhnìte, a vám øíká jménem?" Paní øeditelka odchází s novým úkolem vlastnì dvìma. Ale teï. Teï to pøijde: Pavel - housle. Do tøídy se pøivleèe životem zmožený prvòák, rychlostí šneka si rozbalí housle a upøe na mì pohled sedmdesátiletého starce. "Ahoj, Pavlíku, tak co, tìšil ses? Než zaèneme hrát, trošku se protáhneme, jo?" "Hmmm." "Tak ukážeš mi, cos doma nacvièil?" "Hmmm." Lítám po tøídì, zpívám, vyprávím vtipy, mùžu se pøetrhnout a Pavel po dvaceti minutách, opìt naprosto nièím nedotèen, odchází. Jsem úplnì vyèerpaná. A bude hùø. Honza. O tìch dvou se mi v noci i zdá. Filmové horory jsou proti tomu pohádka pro dìti. Pøijde, sedne si za køeslo, abych na nìj nevidìla, a vyluzuje na svou flétnu pøíšerné zvuky. Co s ním? "Honzíku, pùjdeme hrát spolu?" Vykoukne blonïatá hlava: "Ne." Napadla mì nová taktika: "Tak si tam seï. Já tì stejnì dneska nechci uèit." Chvíle ticha, Honza se zvedá, stoupne si

13

proti mnì a zaène hrát svoji první písnièku. Tak takhle se na tebe musí, mrško! "Žádnou novou písnièku ti nedám." "Ale já chci!" HEURÉKA! VÍTÌZSTVÍ! Do dveøí už nakukuje Dominik. Z pracnì navršené hromádky mu spadne flétna a pak se rozletí i noty. "Víte, paní uèitelko, na co jsem se díval, než jsem šel do hudebky? Dávali poøad o SEXU!!! Paní uèitelka o tom NORMÁLNÌ vyprávìla dìtem ve škole!!! Víte, já se o TO zajímám, mì TO totiž dìsnì baví! Ale v televizi øíkali, že je TO povolený až od osmnácti let, tak nevim. Ale mnì bylo minulý týden už sedm!" Odboural mì dokonale. Než jsem se dosmála, z hodiny už moc nezbylo. A teï mùj nejvìtší favorit. Matìj. Malé, blonïaté slunce s neskuteènì rychlým mozkem. Poslednì porovnával moje a svoje housle a zkoumal je. Ty jeho malièké jsou staré tøi roky a moje veliké dvaasedmdesát let. Zamyslel se a pak z nìj vypadlo: "Housle rostou?" Tak co to asi bude dnes? Pomalu vyndává housle z futrálu a je na nìm vidìt, jak moc ho trápí nìjaká záludná otázka. "Kdy mi ty houslièky shnijou?" ??? "Když jsou ze døeva… a døevo pøece hnije…" Tak tohle je moje uèitelské pùsobení. Ale kdybych nezaèala uèit, nestal by se ze mì hudební Ferda Mravenec, neznala bych spoustu skvìlých malých lidièek a pøišla bych o spoustu legrace. Takže… VZHÙRU DO ŠKOLSTVÍ

14

Vetøelec Plže

a prosby

Modlitby

Nikola Šubrtová

Pøítel z mé hlavy Brzy ráno když èerný kocour pøinášel v tlamì oranžové slunce on pøišel z nirvány Na jeho pohublém tìle plandaly modré džíny a èervené jizvy Chytil mì za ruku a z žlutých lenonek usmálo se zelenooké dítì Snadno vyèetl nikotinový smutek z mých prstù a já jsem neøíkala vìty plné vydøených slov Zaèalo mi na nìm záležet Požádal mì o jednu citronovou cigaretu a jeden pomeranèový plamen usmál se a rozptýlil všechny rakovinové myšlenky

Jak rozpraskanými ústy vydechoval støíbrný kouø všimla jsem si povìdomého proužku oprýskané kùže na jeho èele Možná že jmenuje se Kristus ale já mu tak nikdy neøíkám je pøítel z mojí hlavy který mi pøipomíná polotmu svítání zelené sosny které se modlí k modrému nebi pøirozenou vírou èajová jezera a bøehy z porcelánu chomáèky ovèí vaty na svazích a milosrdný soumrak co topí unavené slunce ve vlnách lávy Je pøítel co postrádá existenci pøesto mì dìlá lepší

Prosba Vaøím jim svùj èaj potajmu jej vylévají do odpadu Znám je už dlouhý èas nemìla bych jim tedy nutit krásu kterou nežádají Støapaté èáry oboèí krabatím nad rozbitými zipy k svìtu když sleduju jak teèe dolù z mých zápìstí Pálí mì kùže pod jasnou barvou kterou dobøe znám barva všech mých snù co mi nepatøí Vosk na mých pažích Ty kdo mi pøipomínᚠsvou sladkou karmínovou sestru Prosím o nadìji

Vetøelec Plže Dívám se na bledìmodré klubko hádkù na svém zápìstí pod tenkou kùží cítím žalostný šepot svého bytí Prosím o nadìji

Modlitba Tato modlitba zní pro stará mláïata jež objímají vlèí máky jako dìti které už nebudou schopna zplodit Ještì nedávno byla dìtmi ale pak zištní andìlé prodali jim køídla Probudila se až v propasti pøežraná vyhublostí a pøíliš tìžká pro návrat Toto je modlitba pro hrubé gejši jež vymìnily vìjíøe za laciné køiklavosti Èasto mají dìravé paže divné dùvody a nápadnì dìtské oèi

15

Krátká ranní hra Snažím se pøedstavit si svùj ranní smutek jako umìní Modrovlasé rùže stojí na mém stole už mrtvé pøesto se tváøí dekorativnì a to je obdivuhodné a tak snad proto ta pošetilá pøedstava Zaèínám jako chudá dívka z pojízdného divadla Svlékám si šaty zpocené tmou noci a slzy zestárlé v rez pod oèima Tmavì modrá okna maringotky mìní se v oponu tající mladou kùži a prsty rozvazující drahou jizvu v levém oboèí Pak pustím do pokoje hudbu a tanèím vlastním srdcem v tom rytmu snažím se doklopýtat co nejdále od šklebivých myšlenek

Krátce se pomodlím též za toulavé psy hladové a moudré s baladickýma oèima

Konec je tak trochu otevøený aè bez potlesku vìøím v nìj v nadìji vím že je tam nìkde za zády sluneèního lampionu

Modlitba patøí i skøítkùm upoutaným k poloprázdným hrncùm zlata na konci duhy kterou nikdo nehledá

Smìšná metafora

Na konci omlouvám se že nevím nic o vaší bolesti a obávám se že jediným kdo toto uslyší bude zubatá šatnáøka co u bran do vìèné bezmocnosti ráda si poklábosí s každým ubožákem

Ústa natøená rtìnkou ve spìchu tváø nedostatkem slunce zbìlala nos èervený od rýmy èi nedosaženého úspìchu málo vkusu a vùle chùze nesmìlá snadno se èlovìk mùže klaunem zdát ano bylo by to krásné svou pošetilost pouze pøedstírat

16

Triko paní Ivany

Ivo Fencl

John Dickson Carr

"Ukažte mi èlovìka, který nesnáší detektivky, a já vám ukážu hlupáka… Možná chytrého hlupáka, ale pøesto hlupáka." (Raymond Chandler ) Tato slova se stala mottem skvìlých Škvoreckého Nápadù ètenáøe detektivek, všichni si však dovedeme pøedstavit èlovìka, jenž má rád zmínìný žánr, a pøece ho neète. Nenachází èas. By i jen kvùli èetbì všeho lepšího. Nevím jak Ivana, ale já se louskání detektivek spíš vyhýbám. Poea, Collinse, Doyla, Lerouxe, Wallace, Chestertona

nebo Agathu však miluji. Ba i podstatnì odlišnou Patricii Highsmithovou, jejíž talentovaný pan Ripley je mým oblíbeným hrdinou. Tím nejlepším ale pro mne zùstává ten typ pøíbìhù, který dovedl k dokonalosti veliký John Dickson Carr (19061977), angloamerický tvùrce skoro sta knih, pasovaný roku 1962 na Velmistra detektivního žánru. Ano, to mùj miláèek - a z jeho detektivù pak hlavnì profesor oxfordské univerzity dr. Gideon Fell. Carrovy knihy se vìtšinou tìžko odkládají nedoèteny. Jsou esencemi šarád.

Triko paní Ivany Dokonce i velký sci-fi kombinátor Isaac Asimov pøiznává: "Mým zvl᚝ oblíbeným autorem byl v mládí John Dickson Carr neboli Carter Dickson." Ovšem podotkne: "Pozdìji jsem ho èetl znovu a zjistil, jak mi jeho knihy pøipadají emocionálnì pøitažené za vlasy a nepøirozené." Tak èi tak se mi co pøímo bájeèný Carrùv poèin jeví na tøicet detektivek vklínìných porùznu do dìjin a mapujících vývoj policejních metod, pøièemž autor s chutí èiní pátraèi své kolegy z branže. Poe tak vystupuje v povídce Host v domì a Wilkie Collins (pùvodce prvního detektivního románu Žena v bílém, 1860) zas pátrá v Carrovì knize Dychtivý démon. S nejmladším synem Sira Doyla Adrianem stvoøil John Dickson dva díly nových Hrdinských èinù Sherlocka Holmese (1949 a 1964) a na žádost téhož muže napsal oficiální životopis jeho otce (1949). "Rodièe mì poslali na univerzitu, abych se stal advokátem jako táta," vypráví Carr. "Ale to nebylo nic pro mne. Já chtìl psát. Detektivky." A je si jist: "Ne, nikdy jsem netoužil tvoøit klasické romány. Mou jedinou ctižádostí je napsat jednou doopravdy vynikající román detektivní. Což se mi ještì nepodaøilo." A chtìl stvoøit knížku, která by veškeré ostatní detektivky "dokonale zesmìšnila a smetla. Samozøejmì, vím," dodává, "není to reálné. Ale zkoušet to snad mohu, ne?" Byl až pøíliš skromný. A kdyby nic jiného, jedno téma k dokonalosti dotáhl. Vraždu v hermeticky uzavøeném pokoji. Mistrovsky propracovaný tøídílný román Tøi rakve (1935) je toho nejlepším dùkazem. A Carr se tu nebál zapojit do textu celou pøednášku o dané problematice. "Proè pøednášíte?" ptají se hrdinové

17

dr. Fella, a ten s klidem odpovídá: "Protože jsme v detektivce a ètenáøe neošálíme pøedstíráním, že nejsme. Nesnažme se hledat komplikované záminky, abychom mohli diskutovat o metodách vražd, a radši se nepokrytì vyhøívejme na výsluní slávy pøi nejušlechtilejší èinnosti, kterou si hrdinové knihy mohou dopøát." Banální tajné štoly co øešení ovšem Carr už pøedem vyluèuje. "To vyboèuje z mezí slušnosti a žádný autor se špetkou sebeúcty se ani nemusí zmiòovat, že nic podobného v místì vraždy není." A zbývající alternativy? 1. Vrah vùbec neexistuje. Nešlo o vraždu, jen o neštìstí, jež vypadá jako vražda. "Nejdùkladnìjší a nejuspokojivìjší øešení tohoto typu pøedstavuje román Tajemství žluté komnaty od Gastona Lerouxe, nejlepší detektivka, jaká kdy byla napsána," míní Carr. 2. Kamuflovaná sebevražda. Obvykle aby bylo na nìkoho nevinného vrženo podezøení z vraždy. Sebevrah je èasto nucen držet zbraò tak, aby ani nezanechal otisky, ani nesetøel ty už existující. Èin lze provést i rampouchem, nejlépe z krve. Vùbec pak nejlépe z krve obìti. Anebo kamuflujme pomocí dlouhé gumièky, jež krbem vtáhne pistoli do komína. Zbraò ale mùže mizet i za závažím pøes hranu zábradlí na dno øeky (Doyle: Thorský most), nebo modelová pokojová vražda je problém obecnìjšího rázu, kam se pod spoleènou støechu rád vejde tøeba i Èapek a jeho dvì povídky o šlépìjích. Mimochodem: jak Èapek, tak Carr shodnì ctili mistra paradoxu Chestertona. Vìtšinou ovšem vrah existuje, a pak Carr dìlí situace do dalších poštovních pøihrádek.

18

Triko paní Ivany

1) Obì se zabila sama, nìkým však donucena. Buï psychicky, nebo drogou, plynem atp. Smrtelnì ranìný se napø. zamkl sám (na útìku) a nepoøádek vznikl panikou pøi umírání. Variantou s výpary je známé i Doylovo Ïáblovo kopyto, kde Holmes s Watsonem, jak vzpomeneme, takøka uhynuli. Ale to už se prolínám k dalšímu bodu. 2) Vražda provedená ïábelským vynálezem. Závaží padá z opìradla. Postel, zahøáta tìlem, uvolní jed. Samostøíl, po objevení mrtvoly pachatelem stopený. Dost pøesvìdèivì popsal tento zpùsob S. S. Van Dine ve Vyvraždìní rodiny Greenù (1928). A kolik šancí skýtá elektøina, libuje si Carr. 3) Vražda se zámìnou osob. Vrah ji spáchá, pøevlékne se za obì a nechá se vidìt, jak vstupuje do dveøí. "Ahoj!" øekne… ale prázdnému pokoji a nìkdy si i bøichomluvecky odpoví. Zase vyjde, už v pravé podobì. 4) Vražda typu "škvírkou vstøelený rampouch". Tak prý kosili nepøátele už Medicejští, ví Carr, a stejnou metodu líèí Martialis. Freeman zas napsal modelovou povídku Hliníková dýka. Nejde tu ovšem o zcela regulérní zpùsob "hermetické vraždy", ale neš. V Proroctví psa provedl Chesterton zloèin èepelí v holi prostrèené živým plotem. A jsou i jiné šance. Nastrè hada! Štíra. Slunce, ano, i slunce. Láhev pálenky nech je èoèkou, a ta soustøedí paprsky na zápalku náboje v pušce. 5) Vrah vyrazí pøed svìdky dveøe, ale "mrtvola" je v tu chvíli ještì spáèem. Èi omámeným. Vrah tìlo rychle, nenápadnì usmrtí. Nebo už pøedtím osobnì konstatuje smrt, pošle všechny pryè a… V jedné verzi se dokonce obì sama dohodne s budoucím vrahem a jako apríl pøedstírá pro-

bodení, pøièemž dýku drží v podpaží. Jindy obì zakopne vprostøed námìstí a jen na pár vteøin pozbude vìdomí. Pohotový zloduch se však skloní a… Náhoda pøeje pøipraveným, pøièemž etika v tomto typu šarád nikdy nehrála roli. Tak to i berme. 6) Vrah je skryt v pokoji ještì v okamžiku objevení tìla (napø. v krbovém komínì) a až po chvíli se nenápadnì vmísí mezi pøítomné. Opìt ale jde o neférovì "neèisté" øešení a Carr tuto variantu úplnì pomíjí. Nu, a závìrem dovolte, abych vzpomnìl wallaceovky Stopa nové jehly (èesky jako Záhada podzemí), kterou vypíchl už mùj oblíbený povídkáø Radko Vyhlíd v èasopise Knokaut 6/1990. "Wallace zde podal návod," øíká Radko, "jak zamknout podzemní betonovou místnost s mrtvým a klíè dveøí nechat na témž stole, kde spoèívá hlava obìti. Jak na to? Do stolu zapíchnìte jehlu s nití navleèenou na onen klíè. Nit protáhnìte pode dveømi, aby zvenèí utvoøila smyèku a zevnitø vedla ventilaèním otvorem. Zamknìte tìlo, klíè položte na zem a zatáhnìte za nit. Ta se zkracuje až klíè zmizí v místnosti, napíná se až klíè vevnitø stoupá a stoupá, až jako po skluzavce sjede na stùl. Trhnìte a jehla se uvolní. Jenže ouha, chyba lávky. Wallaceovu pachateli se vzpøíèila právì ve ventilaèním otvoru, spadla na podlahu, detektiv ji našel a mohl triumfovat. Ani nejlogiètìjší kombinace by však nestaèily, aby nás Carrovy knihy dodnes tak lákaly. Naštìstí se velký Mistr øídil právì Wallaceovým heslem: Opravdu dobrá detektivka mùže jen získat dotekem bizarnosti. Tak jako opravdu dobrá žena mùže jen získat špetkou duchaplnosti, dodávám jízlivì.

Pilsensia antiqua

19

Rázovitá postavièka klatovského Reálného gymnázia V roce 1893 byl pøeložen z Prahy na klatovské gymnázium matematik, fyzik a filosof PhDr. Jiøí Guth. Pøedcházela ho povìst vzdìlané osobnosti (jako vùbec první získal akademický titul doktora filosofie na èeské Karlovì universitì po rozdìlení døívìjší Karlo-Ferdinandovy university v roce 1882), vybranì odívaného elegána (nosil frak a cylindr, v èeské spoleènosti byl ovšem tento úbor pokládán za projev rakušáctví), spoleèníka vytøíbeného chování, nikoliv pøísného uèitele. Po studiích byl vychovatelem v knížecí rodinì Schaumburgù-Lippeù. Poznal tak Náchodsko a Ratiboøicko. Odtud také pochází jeho pseudonym Jarkovský - Gutha zaujalo jméno knížecího foøta. V roce 1920 si je pak úøednì pøipojil ke svému rodovému jménu. Byl žákem Tomáše Garrigua Masaryka, ale jeho pøílišné sympatie nezískal. V roce 1891 byl povìøen Ministerstvem kultu a vyuèování, aby v evropských státech zjistil stav vyuèování tìlesné výchovy, která se do støedních škol mocnáøství právì zavádìla. To samozøejmì vyhovovalo jeho cestovatelskému koníèku. Pøi této studijní cestì se seznámil se zakladatelem olympijského hnutí, baronem Pierrem de Coubertin, a brzy nato zaèal v èeském prostøedí propagovat olympijské zásady. Stal se i prvním pøedsedou èeského olympijského výboru. Pod pseudonymem St. Jarkovský uveøejòoval povídky, causerie a cestopisné postøehy. V malomìstských Klatovech mìli kolegové obavy, aby o nich nepsal. Psal, ale po létech. Klatovské pùsobištì se objevilo v trilogii humoresek Odvážnému štìstí pøeje (1939), detaily pak v románech Marná sláva (1921), Pøívaly (1924), v souborech povídek (Dcera

profesorova a jiné povídky, 1897, Humoresky, 1928). Dovedl bystøe pozorovat a s ostrým nádechem se zmiòoval o zdánlivì korektních vztazích, závisti, malosti profesorských sborù. Po tøech letech se vrátil do Prahy. Zde soustøeïoval své poznámky k dalšímu okruhu spoleèenskému chování. Vydal tøísvazkový Spoleèenský katechismus (1914). Jen pro denní pøevleky bylo napøíklad nutno støídat alespoò troje šaty. A to už pomlèím o složitostech stolování, jemuž vìnoval publikaci Jak slušnì jísti a kterak se dobøe chovati u stolu (1923). Jako znalec problematiky se stal prvním prezidentovým ceremoniáøem. Hradní jídelnu vybavil zaøízením pro recepce - v poèátcích pùjèoval nádobí arcibiskupský palác. Sestavil pravidla diplomatického protokolu, ceremoniál pro udílení Øádu bílého lva. Jenže u T. G. Masaryka neobstál. Mrazil mezi nimi zdvoøilý chlad. Prezident nezapomnìl na Guthovy loajální postoje k vídeòské vládì i na jeho snahu stát se øeditelem Strakovy akademie (dnes sídlo pøedsednictva vlády), kde studoval šlechtický dorost. Ani ministr zahranièí Edvard Beneš k nìmu nenalezl srdeènìjší vztah. Jiøí Stanislav Guth-Jarkovský se však zapojoval do dalších èinností. Stál napøíklad v èele Klubu èeských turistù, i když sám turistice neholdoval. Nevadilo to, aby nenapsal tøísvazkovou monografii Turistika (1917). Zvláštì varoval, aby si pro turistické úèely nikdo neoblékal obnošené šatstvo. Jeho drobná postava (nepøíznivci tvrdili, že pøi recepcích poskakoval jako èeèetka) a zadrhávání v øeèi (následek pádu ze žebøíku v dìtství) dokreslovaly kolorit této svérázné a agilní osobnosti. Viktor Viktora

20

(Ne)kriticky

Moderní variace zbyteèného èlovìka

Jméno Bohumila Jiráska má v kulturním povìdomí našeho kraje již pevné místo. Nevdìèí za to jen pronikavým analýzám poetických textù svých literárních kolegù, které publikuje knižnì i v tisku, ale také svému talentu beletristy. Jeho fejetony, které se objevují na stránkách Plže, zachycují nejen prchavou krásu okamžiku, ale zraèí se v nich lidská moudrost plynoucí z poznání, že život pøes všechny své stinné stránky má i svou neopakovatelnou krásu. Tyto miniatury, èasto s hlubokým filosofickým podtextem, oslovují ètenáøe rùzných generací. Po letech se Bohumil Jirásek "vrací" k obsáhlejší epické formì (pøipomínám, že jeho literárním debutem byla psychologická próza Louèení po západu slunce, vydaná v r. 1987) a napsal novelu Tíha, která dosud nebyla publikována. Tato novela je kompoziènì koncipována jako øada anekdotických epizod, jejichž hlavním protagonistou je muž na prahu støedního vìku - knihovník Milan Klásek. Autor se nesnaží vytvoøit životní pøíbìh hrdiny, který by mìl zaèátek i konec, proto se zøíká tradièního rozvíjení syžetu, jde mu pøedevším o zobrazení zpùsobu jeho existence v realitì. Odsud pramení i vyvolání dojmu jisté neukonèenosti vyprávìní v závìru novely. Jako by byla položena otázka: kde konèí realita a kde zaèíná literární fikce? Osobnost hlavního protagonisty se formuje "po èástech" pøímo pøed oèima ètenáøe (tento postup vzdálenì pøipomíná vytváøení obrazu Peèorina v Lermontovovì románu Hrdina naší doby). Autor staví Milana do všedních, "normálních" situací, jeho chování v nich je však "neobvyklé", jaksi nepatøièné, popø. stává se obìtí nedorozumìní. Tato konfrontace hrdiny s realitou má dvojí efekt: jednak odhaluje rysy Kláskova charakteru, jednak dochází k urèitému posunu v intonaci novelistického textu zdánlivì realistické vyprávìní nabývá groteskních rysù. Zároveò také vyniká absurdita období "rozvinutého socialismu", do nìjž je dìj novely zasazen (napø. povinná úèast na brigádách a prvomájových prùvodech).

Nicménì tìžištìm vyprávìní a základním konfliktem díla zùstává ztvárnìní již zmínìného modu hrdinova bytí ve svìtì, v nìmž se cítí osamocený, vnímá ho jako svìt "cizí" a nepøátelský a stejnì je jím pøijímán. Podle mého názoru se autorovi podaøilo vytvoøit umìlecky neobyèejnì pøesvìdèivý, nadèasový obraz složitého, do jisté míry rozporného èlovìka, sice netypického, ale pøesto "z masa a kostí". Tento tragikomický, podivínský, místy infantilní antihrdina bez fantazie, neschopný navazovat mezilidské vztahy, tak trochu smolaø, v podstatì slaboch obdivující fyzickou sílu, smutný klaun vyvolávající posmìch (epizoda setkání bývalých spolužákù) se neradostnì "vleèe" životem, pøesnìji øeèeno je životem "smýkán" a vnímá jen jeho "tíhu", které neumí èelit jinak než vzpíráním èinky, jejíž "tíha zahánìla tíhu života" (s. 89). Postava Milana Kláska nevyvolává sympatie ani soucit, ale pøesto k ní nelze zùstat lhostejný. Pøi své "výjimeènosti" totiž pùsobí neobyèejnì vìrohodnì. Rychlý sled epizod, v nichž se odrážejí peripetie hrdinova života, pøevážnì smìøujících po èasové ose dopøedu, pøidává textu dynamiènosti a udržuje v nìm napìtí. Na první pohled Jiráskova novela vyvolává dojem realistického díla. Domnívám se však, že jde o prózu "moderní", do jisté míry dokonce "skrytì", rafinovanì postmoderní. Autor totiž dovedl originálním zpùsobem využít postupy klasické literatury, z hlediska žánrové specifiky je novela poznamenána prvky dobrodružného žánru (peripetie Kláskova života lze pøeèíst jako øadu dobrodružství èi antidobrodružství), nìkteré rysy jeho charakteru zavádìjí k "oblomovštinì". Závìrem bych chtìla øíci toto: ze samotné podstaty literatury jako druhu umìní vyplývá, že ètenáø má nezadatelné právo na vlastní interpretaci textu. Jsem si vìdoma (a díky za to), že vždy existují a budou existovat rùzná "pøeètení". Kniha Bohumila Jiráska mì oslovila a obraz hlavního hrdiny, jehož existence jako by postrádala smysl, vnímám jako novodobou variaci "zbyteèného èlovìka". Jana Sováková

(Ne)kriticky

Té tíhy z beztíže!

Jestliže se kdysi bìžnì používalo pojmu "èasopisecky uveøejnìný román (event. novela èi próza)", nyní pøi skrovných rozsahových možnostech literárních periodik zaèínáme mluvit o "internetových románech" a nemáme tím na mysli pranic pejorativního nebo disgustujícího. Pokud teï Bohumil Jirásek, vìdec a literát v jedné osobì, nenašel pro svou prózu Tíha tzv. tradièního nakladatele, nýbrž v osobì spisovatele Miroslava Vejlupka nakladatele internetového ("vydávajícího" pod egidou V-art - http://v-art.envision.cz), urèitì je to pozitivní øešení. Jak se však budou odvíjet recepèní osudy díla? Vždy internetové literární texty nebývají pøíliš reflektovány a navíc mezi internetovou "knižní" produkcí a produkcí kritickou stále ještì zeje skoro nepøeklenutelná propast. Metodologicky vzato sice jde o zjevný anachronismus, leè vìdomí prý rádo pokulhává za bytím. Koneckoncù ani Bohumil Jirásek ve zmínìné próze nepíše o nièem jiném než o lidech èi lidièkách, kteøí takhle pokulhávají za prapodivným, nejednou stále pošetilejším samospádem svìta, nevyznaèují se valným smyslem pro jeho každodenní rutinovaný úprk a brání se analogickým tlakùm takøíkajíc postaru. Povýtce se ani nesnaží ve svém životì nìco zmìnit a pokoušejí se vytvoøit si na základì psychických zvláštností pohøíchu neprodyšnou ulitu, v níž by se vskrytu kochali nejen bizarními svépomocnými jistotami, ale i svéráznou mentální identitou. Rovnìž samorostlý autorùv protagonista patøí k odnoži podobných prosáèkù (èi tìch, co za takové bývají oznaèováni), kteøí mohou svému okolí prospìt, ale také mu dovedou ubližovat, kolikrát tøeba jen nechtìnì, jindy v preventivním úleku. Zároveò ale figurky tohoto typu nesou na svých bedrech - nebo pøinejmenším to mají nést podle spisovatelovy koncepce - cosi jako rudimentární koncepci lidství. V této filosofické linii umìlecké výpovìdi

21

se Jirásek mùže opírat o dlouhodobou vypravìèskou tradici a z ní také evidentnì a vìdomì vychází. Vždy èlovíèkové z jeho prozaického pøíbìhu jsou více èi ménì zhusta ve vleku mnohotvárné a mnohonásobné "tíhy" okolností, prostøedí, flexibilních spoleèenských situací, jakož i dosavadních životních kotrmelcù nebo pøímo pøemetù, pøedevším se však prohýbají pod tíživým, pøièemž mnohdy latentním neumìním interpersonální komunikace. Toto negativum jim na jedné stranì poskytuje svébytné kouzlo, leè na druhé stranì je oboustranná, instinktivnì projevovaná nedùvìra neblaze poznamenává a neúprosnì vtiskuje obdobným postavám cejch nekomunikativnosti. To vše z nich èiní bytosti stranící se nejen možnosti bližšího dorozumìní s ostatními, ale ze všeho nejvíce je odcizuje sobì samým. Potom ovšem to, na co autorovi subtilnì odpozorovaní lidièkové narážejí ze všeho nejvíc (pøitom nejenom v rùženci rozlièných pøíhod a tuctových konfliktù v nervním životašlapu "antihrdiny" Tíhy) a co jim znemožòuje vystoupit z rutinní èlovíèkovské pseudoulity, je obvykle jejich symptomatický strach, jak i za cenu nezbytného rizika vykroèit ze sebe sama, pokusit se o obapolnou komunikaci, pøestat být figurkou z úžlabin drobných dìjin. Jenže právì v tomto smìøování pøece neexistují žádné nezpochybnitelné instrukce! Jak má totiž èlovìk pøestat být sám sebou? A proè má pøestat být sám sebou? A nestal by se nìèím ještì horším, kdyby nebyl sám sebou a nehroutil se pod tíhou své malièkosti i svìta veškerého? Všechna tato odvìká lidská dilemata Bohumil Jirásek promítl do prózy, v jejímž pùdorysu naèrtl hlavnì psychologické stereotypy, které ve ètenáøi vyvolávají soucit plus obavu. Taková tíha pøece spoèíná na všech - a tvùrce ji dovedl rozpoznat ba i tam, kde lidé navenek žijí pouze beztížný život. Vladimír Novotný

22

(Ne)kriticky / Nìco se stalo

Nesu vám kùsoviny, poslouchejte

Pro toho, kdo má možnost sledovat literární èasopisy, sborníky èi jiné soudobé vydavatelské poèiny, nemusí být jméno Tomáše T. Kùse neznámé. V Plzni jsme mohli èíst jeho soubory poezie Houslový klíè èi Pøíbytek dobytek coby jedny z nejnadìjnìjších publikací Ason-klubu. Je tedy možno øíci, že ještì pøed prvním zásadnìjším krokem dal o sobì Kùs øádnì vìdìt. Píšu-li o prvním zásadnìjším kroku, mám samozøejmì na mysli vydání prvotiny, nebo ta Kùsovi vyšla pøed vánoèními svátky v nakladatelství Luboš Falout - Perseus a jmenuje se TEPLO ZIMA MILOVAT. Kdybych si chtìl z rétorství vystavìt palác, použil bych heslovitý název - jako støižený z knih Josefa Hrubého k výkladu zcela zcestnému a úèelovému, což by mohlo vypadat tøeba takto: TEPLO - teplejší barvy než køiklavou èerveò z pøebalu knihy byste pohledali, ZIMA - sbírka staèila vyjít na samém konci roku ještì s vroèením 2002, a koneènì MILOVAT na znamení, že významy milostné prorùstají sbírkou jako koøeny živnou pùdou. Pøesto o tomto dílku nemùžeme hovoøit jako o knize dívèích srdcí. Pomudrujme proè. Na pøetøes by pochopitelnì mohla pøijít otázka výbìru jednotlivých èísel, šest oddílù je v Kùsovì pøípadì moc. Nejucelenìji v knize pùsobí èást On, v ostatních pøípadech jsou to básnì psané z pøemíry slov (aè na mnoha místech zcela oprávnìné) a možná i z potøeby jakési kùsovské zauzlovanosti. Zatím sbírce chybí sourodé proè, obèasné spoleèné motivy

jsou málo, když každá z básní má dosud nakroèeno nìkam jinam, za jiným cílem, do jiného prostoru, na jiný konec mikrokosmu. Obecnì se dá však soudit, že v životních momentkách by do budoucna mohla tkvìt autorova básnická síla, protože Dívka v kavárnì, Adžika, Jak jsi krásná nebo Jízdné jsou básnì stojící rozhodnì za povšimnutí (a nejen ty). Bohužel lze pøipoèítat knize k horšímu, že neprošla redakèní úpravou, zejména jazykovou. Po dohodì s redaktorem by autor snad vyškrtal tvary obecnì èeské (novinama, nestaèej), které mezi množstvím knižních a zastaralých výrazù (tluku, tekou, žnouti) pùsobí jako pìst na oko. Z knížky by se také vytratil chybný tvar zájmena jenž, který ve 4. pádì zní jejž (str. 14), opravila by se chybná shoda podmìtu s pøísudkem (správnì: mouchy žily, str. 25), Srbka jako pøíslušnice národa by se nepsala s malým písmenem (str. 12) a snad by se vymýtily i chyby banálnìjší (padoucí vzduch, str. 59). Na vlastní kùži jsem poznal, že debutant nestaèí, nemùže staèit na to, aby si pøipravil prvotinu sám, škoda že toto poznání je nepøenosné a má je opakovat i Kùs. Škoda že pøíprava knihy se odehrála v tak pøekotném tempu. Pøíležitost sice opravdu pøeje pøipraveným, a mezi nì autora TEPLA ZIMY MILOVAT poèítat rozhodnì mùžeme, stále je však dobré nezapomínat, že práce kvapná bývá dosud málo platná. Milan Šedivý

Ètvrtletní bilancování

Pohled na kalendáø v konfrontaci se Slovníkem spisovatelù západních Èech signalizuje, že tøi autoøi mìli v prvním ètvrtletí roku 2003 dùvod k oslavì a redakce èasopisu Plž ke gratulaci: rusistka Jana Sováková (v Plži se pøedstavuje jako recenzentka souèasné regionální tvorby) hodnotila 3. února svùj vìk prý dvakrát nedostateènì (na rozdíl od hodnocení Plže), zatímco píšící lékaø Václav Gruber, kterému v Plži vìnujeme samostatný medailon, stvrzuje své jubileum "zlaté pùlkoruny" literárnì - svou poslední knihou øíká: "Poèkám do tmy."

A už s poezií, publicistikou èi prózou hlavnì vždy s úsmìvem a ve zdraví. Gratulujeme! Bøeznový Plž již nestihl pogratulovat tøetímu jubilantovi - nýøanský básník Josef Hrách se poslední lednový den dožil 65 let, týden poté jej však smrt vysvobodila ze sžíravých útrap zdravotních i osobních. Po neutuchajícím Hledání živé vody a Pøerušovaných snech mu mùžeme jen pomyslnì popøát, aby "zahlédl slunce". Jana Horáková

Nìco se stalo

23

Co vše by se mohlo stát lékaøi Èlovìka napadne nepochopitelnost Wernera Heisenberga a jeho kvantové fyziky s teorií diskrétních jevù, a tedy i èasu, když si posedí v brzkém nedìlním odpoledni u alžírské kávy v útulném kavárenském prostøedí secesní M욝anské besedy. Pøíjemnì plynoucí hovor i èas dávají nahlédnout do lidského zákulisí MUDr. Václava Grubera. Hovor pøeskakoval z atestací (V. Gruber má dvì z rehabilitace a balneologie, po jedné z chirurgie a interny) a mediciny (besedníkova teorie o trojnožce, na níž spoèívá humanita, smysl i tíha lékaøství interna se pokouší nedeformujícím zpùsobem napravovat, chirurgie nastupuje s deformaèním zásahem ve jménu téže pomoci a rehabilitace mají vše buï vrátit do normálu, nebo nauèit žít s omezením) pøes roztomilého zlatého retrívra Bondyho (je mu 8 let) k jezdeckým pokusùm na výtùòské hájovnì, kde tamìjší lesní chová arabské høebce (Karl May asi høebce nikdy nekrotil, protože tak, jak to dìlal Old Shatterhand - stisknutím kolen, až vzpurník nemohl dýchat - to zcela urèitì nejde). A do toho rozhovoru zazní hlas z jiné roviny - èas neprobíhá rovnomìrnì ani pøímoèaøe. Ale to už je Václavova teorie míøící nikoliv k Werneru Heisenbergovi, ale k fantastické a vìdeckofantastické literatuøe. Má ji rád a v povídkové tvorbì jí také podlehl. Ale tento holýšovský praktický lékaø, který má chirurgickou i primáøskou praxi ve stodské nemocnici, je také zapøísáhlým cestovatelem. Od otce, báòského inženýra, dostal v šestnácti letech velorex, pak se pøátelil s nesmírnì vdìèným trabantem a teï má samozøejmì nadtrabanta. Jeho rodinné cesty s pøenocováním pod širým nebem køižují Evropou a dvì z nich se pøibližnì držely diplomatického poselství z Èech až na konec svìta pana Lva

z Rožmitálu. Nemùže neèíst. Neznamená to, že èíst musí, ale bez èetby by nemohl být. A k tomu patøí divadelní zaujetí vèetnì rozhoøèení, jak se také mùže zdárnì režijnì a dramaturgicky prznit opera. Ale snad neodøekne pøedplatné jako øada jiných. Vedle próz Bezprostøední pøíèina smrti (1985), Poslední operace (1988), Pøípad chirurg (1990), kde se suverénní znalostí a beletristickou støízlivostí evokoval ovzduší chirurgie i se základním problémem, s nímž se nikterak nesmiøuje - s euthanazií, ale kde v jemném emocionálním zachvìní a vtipných dialozích sledoval osudy svých postav - chirurgù, zamíøila trojnovela Poèkám do tmy (2002) již vnì: od humorného pousmání k tragickému vrcholu zachycuje konfrontaci lékaøe mimo jeho dosud tradièní prostøedí. Práce Václava Grubera jsou zachyceny i v lékaøské bibliografii. Ve svém oboru publikoval nìkolik odborných studií. Proè jsme si v Besedì sedli? I pøi té nerovnomìrnosti nepøímoèarého prùbìhu èasu, v jehož dùsledku už vìk nemùže vzrušovat, se Václav Gruber dožívá 10. bøezna padesátin. A ještì pøipojme - za pár let po nich bude slavit støíbrnou svatbu. K té budou gratulovat také dcera lékaøka a syn stavební inženýr. Nevzrušivé padesátiny jsou vlastnì anomálií. Vždy ve "slušné" spoleènosti platí, že kdo není alespoò jednou rozveden, nemá za sebou infarkt ani vytunelovanou banku nebo alespoò støední podnik, je spoleèensky znemožnìn. Ale právì také k tomuto znemožnìní i k pùlstoletí popøejme - a se dožijí se svou manželkou diamantové svatby a samozøejmì a nezamìní psací náladu za náladu pod psa, i když ten retrívr je skuteènì roztomilý. Viktor Viktora

24

Zpìtné zrcátko / Mokré prádlo

Literární doteky

Ten první z veèera bilancování Plže v Polanovì síni letošního 22. ledna, ten druhý ze køtu knihy fejetonù Františka Fabiana v galerijní "13" 28. ledna roku téhož: Oba doteky laskavé, mírné, pouèné, plné úcty a pøitom vtipné! Ten plžský nebyl zdaleka naslizlý, jak tvor tohoto jména napovídá. Budil naopak hlubokou úctu faktem, že kulturní èasopis toho jména je v Èechách v tomto èase fenomenem ojedinìlým, a to nejen zjevem samotným, ale i smysluplným obsahem, o který nezištnì usiluje kolektiv nadšencù, v jehož èele stojí - nastojte! - vtipný, uvolnìný, témìø nevážný doktor filosofie Vladimír Novotný. Se stejnou lehkovážnou bravurou, s jakou pøedával ceny za umìleckou tvorbu jiným, konkrétnì Kvìtì Monhartové, Bohumilu Jiráskovi a Ivo Fenclovi, sám, s rumìncem na tváøi, odmítal uznání s malým dárkem. Úctyhodnì zaplnìná Polanova síò vše pøijímala až s jakýmsi údivem, jak je to všechno pøirozené. Není v naší èeské kotlinì zase tolik zaslouženého lehkého bilancování v kultuøe dìlané na kolenì a zadarmo. A ještì dík obìma hudebníkùm - panu Milanu B. Karpíškovi a panu Michalu Polcarovi za vkusný hudební obal.

Otázky aneb uèené hádání pro uèence Na øeènickou otázku si øeèník sám odpovídá. Na básnickou otázku je odpovìï tak samozøejmá, že ani básník ji nemusí vyslovit. Na otázku není vùbec odpovìï dána, a pokud ano, nikdo si není jist její pravdivostí. Vezmìme pøíklady: Co dìlá mlž? Mlž mlží. Co dìlá plž? Plž plží? Ale vùbec ne! Už od konce léta Bezpøíkladnì vzkvétá. Jak je to tedy? Jde o otázku øeènickou, nebo básnickou, anebo o otázku vùbec? Karel Pexidr

Druhý dotek nemohl být pøíliš odlišný. Byl zpùsoben Františkem Fabianem, renesanèním èlovíèkem plzeòských posledních let 20. století. Byl Plzeòákem, literátem - básníkem, prozaikem i publicistou, bohémem, milovníkem života ve všech jeho formách, vèetnì nahoøklého moku plzeòského. Ve vzpomínce ho plnì vystihl nìmecký kolega, pan Bernard Setzwein. Pøedstavím-li si Františka, jak tento veèer sledoval odkudsi z "krásné hùry", vidím ho s mírnì naklonìnou hlavou k pravému rameni, s oèima pøeskakujícíma horní obrouèky brýlí, jak s úsmìvem kárá Josefa Hrubého: "Poèkej, poèkej, Pepièku, já vím, mìl jsi mì moc rád a já tebe, ale uber na vážnosti… dy jsme nadìlali tolik volovin… Ale dìkuju, moc dìkuju všem, co jsou tady… a napijte se… na mou památku…" Dlužno øíct, že onoho podveèera nebyla v místnosti volná židle a že nebylo v místnosti deprimujícího smutku. František Fabian si zadìlal na dlouhovìkou radost. Díky za ni všem, kteøí ji živí. František Juøièka

Plž!

Fascinuje mne vtip názvu a jsem rád, že vᚠmìsíèník (jak slibuje Vladimír Novotný) mùže být právem chválen i z jiných pøíèin než jednoho dobrého nápadu. Nebo vaše revue šastnì pøekraèuje onu pomyslnou hranici regionálního (tu prozatím ostatnì bytostnì nesnáším) tisku do… Kam vlastnì? Inu, do svìta totožných podivínù - a už v Plzni, Praze, Brnì èi Ostravì. A taky jsem moc vdìèný za portrét Zdeòka Barborky v è. 2 loòského roèníku. Zeno Kaprál

Plž na Dobré adrese Nejenom že redakce èasopisu Plž pøijímá s povdìkem azyl poskytnutý velkoryse Knihovnou mìsta Plznì na adrese její ústøední budovy, tedy ul. B. Smetany 13, nejenom že Plž díky své gurmánské povìsti proniká zvolna na "jídelní lístky

Mokré prádlo lepší spoleènosti", ale octl se i na Dobré adrese (www. dobraadresa.cz). Redaktor Štefan Švec, který prý chce být ponocným (je snad noèní dravec nebo naopak hlídaè zaslouženého odpoèinku?) v letošním è. 1 vítá do øad kamarádù literárních èasopisù pražského Intelektuála a plzeòského Plže. Prý si však Plž neklade velké ambice. Pcha! Po dvou èíslech ještì pøítel redaktor netušil možnosti plží plíživosti. Nejenom že se po prvním, zkušebním a kopírovaném, èísle již oficiálnì tiskne, nejenom že po druhém èísle nenápadnì ztloustnul o ètyøi stránky, nejenom že po tøetím rozšíøil svùj náklad o další stovku výtiskù, ale s novými ètenáøi pøibyli také noví pøispìvatelé, ba i nové rubriky. Kaòkami cáká Plž až za plzeòský parkán (Pozor: modrá krev a inkoust k sobì nemají až tak formálnì daleko!), své jízdní vybavení doplnil i Zpìtným zrcátkem, ozdobil se bobkovým vìncem výroèních cen… Kamarádi literáti, tìšte se - od ledna 2003 totiž Plž vychází i na internetové adrese. Jana Horáková

Vážený a milý pane Fencle

S gustem jsem pøeèetl Vaši knížku o Kynžvartu. Je výborná, dobøe se ète a chválabohu se špatnì zaøazuje do nìjakého literárního šuplíku. Ani náhodou se nebudu pouštìt do analýzy Vaší knihy, dovolte mi však nìkolik mých dojmù a postøehù z èetby. Máte bájeènou schopnost slovy a vìtami evokovat vùnì a barvy minulosti, slovy jakoby malujete obraz. I já se o to nìkdy snažím a moc mi to nejde, je to úporný souboj se slovy. Tak nevím, zda s textem taky tak zápasíte èi zda Vám to píše v pohodì "samo". Domýšlím, možná nesprávnì, co je schováno za záclonou Vašeho textu. Chcete literárnì uchopit neuchopitelného a tajuplného genia loci Kynžvartska a dost se Vám to podaøilo. Knížka je výteèným pøíkladem moderní regionální poetické beletrie. Z Vašeho textu je cítit láska ke Kynžvartu a silná touha moci i v otupìlém dospìlém vìku znovu prožívat v plné intenzitì vjemy a emoce dìtských let. Chcete protrhnout Májin závoj klamu, chytit potok do svých dlaní. Znám to, je to bohužel marné úsilí, je to jakési hledání ztraceného èasu,

25

zlatého vìku, ráje, Edenu. Z Vaší knihy cítím nostalgii, stesk a krasosmutnìní z neúprosného bìhu èasu, který bohužel nemùžeme ani na vteøinu vìènosti zastavit, utíká nám mezi prsty. Tyto pocity jsou i mými pocity. Asi z toho oscilujícího muèivého existencionálního pnutí mezi spalující touhou návratu do Ráje dìtství a mládí a jistotou nemožnosti tuto touhu naplnit vzniká motivace psát, tvoøit. Všichni chceme v Universu zanechat svou drobnou stopu, zakøièet Bohu do oken, že jsme tu byli. Romain Rolland napsal, že tvoøit znamená zabíjet smrt. Vøelé díky za pìknou knížku, pøeji Vám hodnì štìstí a zdraví a tvùrèí potence. Budu se tìšit na Vaše další knihy. Stanislav Burachoviè, Karlovarské muzeum V Karlových Varech 3. 1. 2003

Plží výzva - je jaro a Kalendáø èeká

Hlemýždím tempem docházejí sdružení Pro libris, vydavateli Plže i Kalendáøe plzeòského, pøíspìvky z per a poèítaèù mladých autorù k výbìru do Kalendáøe plzeòského 2004. Takže znovu pøipomínáme požadavky a podmínky: - vìk - Kalendáø plzeòský pro rok 2004 je vymezen mladým autorùm (mladým je autor, pokud se mladým cítí, a zajímavé mohou být i pøíspìvky z mládí již témìø zapomenutého, pøíspìvky právì vytažené ze šuplíku - nicménì prosíme: uveïte vìk autora v dobì vzniku dílka i rok vzniku) - rozsah: 1,5 - 2 stránky (pøesáhne-li text na stránku tøetí, není to dùvod k vyøazení) - žánr: povídka, fejeton, úvaha, báseò v próze… - téma: Plzeò nebo nìkterý z mìsícù roku (tøeba i okrajovì - napø. dìj je situován do Plznì, pøíbìh se odehrává v urèitém mìsíci apod.) Kalendáø plzeòský 2004 by mìl charakterizovat souèasnou plzeòskou literární generaci, pøihlásit se však mohou i ilustrátoøi. Pøíspìvky mohou být dodány e-mailem, poštou i osobnì, pokud možno ne v rukopisné podobì. Uzávìrka: 16. kvìtna 2003 Nepadne-li semínko na úrodnou pùdu tady a teï, založí je Plž do kapes ulity. Tøeba nìkdy, nìkde, nìco nìkam… (red.)

26

Pár kaòek z parkánu

Èeská poezie musí být kosmogonická Èeská poezie musí být kosmogonická, jiná být nemùže a nemá k tomu ani dùvod, høímal svého èasu mladší básník, píšící rozmanité ekvilibristiky - a nyní pro zmìnu pøichází podnìt, že èeská literatura (èi alespoò próza a divadlo) má být nebo by mohla být - buddhistická. Na tom není nic k smíchu, nebo jsme už po uši ve tøetím tisíciletí a už v kvìtnu se na to v Praze spojí takové instituce jako èeská organizace Pramení, americká buddhistická univerzita Naropa University, dále Kerouac School a za našince Literární akademie, aby uskuteènily vzdìlávací projekt Spisovatel jako svìdek. Smyslem projektu bude seznámit zájemce (zejména z øad píšících talentù) s metodou kontemplativního studia, jehož krédem je "jasné vidìní, víra v moudrost vlastní mysli, soucitné jednání a rozvoj jasného, srozumitelného a øemeslného jazyka nebo poetiky". Èili tu kráèí o pravý opak postmoderní estetiky, aè se údajnì v uplatòování dané metody snoubí východní pedagogika se západním zpùsobem akademického vzdìlání. Veøejná èást se uskuteèní v evangelickém chrámu U Salvátora a v Divadle Na Zábradlí, vzdìlávací èást urèená i pro tucet èeských studentù zahrne mj. workshopy vedené z tuzemské strany Ivanem Vyskoèilem, Alexandrou Berkovou, bratry Topolovými - a pøednáškou pøispìje i Václav Havel. Chystaný projekt má vyzkoumat, "jak mùžeme použít naši popisnou a zvídavou mysl k výzkumu vlastní práce a jít za hranice souèasné substruktury a provinciálního myšlení". To je velice chvályhodné, pro zaèátek by ale staèilo vìdìt, jak se píše èesky správnì Buddha: takhle, nikoli Budha! Nikoli budhistický! Ani v nejmenším si neosobujeme právo jakkoli vstupovat do nynìjších plzeòských "sporù o divadlo", navíc Burianova režie moskevské inscenace Kohoutových Nul si v Rusku získala relativnì pøíznivé recenze, nicménì, jak potvrzují informace z Divadel-

ních novin, na vlastní dramatikùv text dopadaly kritické kaòky bez nadsázky ze všech stran - zrovna tak, jak se v místnosti oznaèené dvìma nulami sluší a patøí. Sám Kohout v divadelním programu své dílo skromnì pøirovnal ke klasickému Gorkého dramatu Na dnì, èímž urèitì ruské divadelníky vydráždil k nepøíèetnosti. Nìkteøí kritikové Kohoutùv text dobrácky plísní a pozastavují se hlavnì nad tím, že pøi replice jedné postavy "za komunismu bylo lépe" zaèíná publikum tleskat. Vesmìs ale o autorovì textu píší jako o "vydaøené besídce (i když ponìkud zdlouhavé)". Leè jiný kritik oznaèil Nuly dokonce za návod pro mladé dramatiky JAK NEPSAT HRU a Kohouta oznaèil za "zruèného Èecha, svìdomitì utápìjícího fabuli ve slovech". A neslitovnì podotkl, že na tuto hru je škoda moskevských hercù a že nic už nezachrání ani peèlivá Burianova inscenace. Nejsžíravìjší byl, jak už to bývá, soud z pera jedné kritièky: podle ní jsou Kohoutovy Nuly "bez struktury jako housenka bez páteøe". Atd. Poøádné kaòky, poøádné kapky! A nìkde je kanìk tolik, že ani není dalších zapotøebí, beztak je to vyslovený kaòkinec: napøíklad letošní èísla Tvaru. Nestaèilo, že nad inteligenèní stagnací èasopisu kdekdo lomil rukama: letos v Tvaru z trucu zavládla èernoèerná barva a nìkteré pøíspìvky jsou k neuètení. Zøejmì to nevadí! Jednotlivá èísla teï vypadají jak smuteèní parte a nìco na tom bude: vždy v loòském roèníku se poèet pøispìvatelù Tvaru smrskl na pouhou tøetinu (!), na pár desítek posledních pozùstalých. (To se dá pøirovnat k tomu, jako by do Plže najednou psalo jen sedm osm lidí.) Kam se ale podìli ti ostatní? Pøestali mít o Tvar zájem? Nebo pøestal být zájem o nì? Každopádnì se tenhle èasopis naèerno stává velkou kaòkou malé literární skupinky, s vìkem tak po maturitì... Vladimír Novotný

BØEZEN 2003

KRUH PØÁTEL KNIŽNÍ KULTURY vás zve do Polanovy sínì Knihovny mìsta Plznì (ul. B. Smetany 13 - 2. patro) na své pravidelné veèerní poøady 5. 3. - 19.00

VÝCHOVA DÍVEK POÈESKU

o vývoji èeského emancipaèního hnutí a vzdìlávání žen v 19. století - uvádí Viktor Viktora a v ukázkách z literatury se pøedstaví dámy z výboru KPKK (v rámci Smetanovských dnù 2003) 6. 3. - 19.00

Jana Horáková: MAGDALÉNA - DOBRÁ, MILÁ? èásteènì vzdìlávací minikomedie v hereckém podání Ludmily Bednáøové, Jitky Kubištové a Romany Neumannové (v rámci Smetanovských dnù 2003)

12. 3. - 19.00

JAK SE MALUJE OBRAZ?

4. díl cyklu Jak se co dìlá uvádí Bronislav Losenický 19. 3. - 19.00

PUTOVÁNÍ PO TAJEMNÉM PLZEÒSKU

Plzeòsko v nejstarších povìstech pøedstavuje Aleš Èesal (v rámci Smetanovských dnù 2003) 26. 3. - 19.00

"TAM, KDE SE VYSTØÍDAJÍ ÈTYØI ROÈNÍ DOBY ZA JEDINÝ DEN…"

vystoupení hudebního seskupení Klobouk dolù (irské a skotské písnièky) uvádí Josef a Ilona Gruberovi Pøipravujeme na duben: 2. 4. - 19.00

LITERATURA A FILM I. pøednáší Jiøí Stanìk

Na poøady KPKK je vstup volný. Programy jsou realizovány za finanèní podpory Mìsta Plznì. I nadále je možno hradit roèní èlenské pøíspìvky KPKK (50,- Kè) v kanceláøi Polanovy sínì.

28

Autoøi Plže è. 3

STANISLAV BURACHOVIÈ Narozen 1950 v Karlových Varech. Studoval na FF UK obor knihovnictví a informatika, žije a pracuje jako vlastivìdný badatel a publicista v Karlových Varech. Publikoval øadu èlánkù, prùvodcù a studií z kulturní historie Karlovarska. IVO FENCL Narozen 1964 v Plzni. Vydal prózu Smí zùstat, Kynžvart (2001). Je stálým spolupracovníkem Plže, kde pøipravuje stálou rubriku Triko paní Ivany, v níž se vìnuje autorùm dobrodružné literatury. Žije a pracuje ve Starém Plzenci. JANA HORÁKOVÁ Narozena 1958 v Plzni. Pracuje v oblasti public relations v Knihovnì mìsta Plznì, teï i v redakci Plže. Je absolventkou PF ZÈU, vydala Kalendáø plzeòský 2000 (1999). BOHUMIL JIRÁSEK Narozen 1931 v Pavlíkovì u Rakovníka. Od r. 1965 pùsobí jako bohemista na PF ZÈU. Vedle odborných monografií (L. Stehlík, J. Hrubý) píše i beletrii (próza Louèení po západu slunce, 1987), nyní povídky a fejetony. FRANTIŠEK JUØIÈKA Narozen 1927 v Lideèku u Vsetína. Herec, publicista. V Plzni žije od roku 1963. Do roku 1969 pùsobil v Ès. rozhlase v Plzni, kam se po roce 1989 vrátil jako nezávislý redaktor - publicista. ZENO KAPRÁL Narozen 1941 v Brnì. Básník, scénárista, tajemník Obce moravskoslezských spisovatelù. Vydal øadu básnických sbírek (Ploty, 1962, Rùžová cesta, 1992, Plané palposty, 1997 aj.), od r. 1976 píše scénáøe pro ÈT Brno. KVÌTA MONHARTOVÁ Narozena 1938 ve Volyni, nyní žije a pracuje v Plzni. Pùvodním povoláním je zubní laborantka, uèí na SZŠ v Plzni. Je výtvarnice a vìnuje se pøedevším volné tvorbì. Poezii píše jen pøíležitostnì, za rok 2002 byla ocenìna 1. výroèní cenou èasopisu Plž v oblasti poezie. VLADIMÍR NOVOTNÝ Narozen 1946 v Praze. Literární kritik a historik. Pracoval v nakladatelství Odeon a v Ústavu pro èeskou literaturu AV ÈR, od roku 1999 pùsobí na PF ZÈU, v Praze též na Literární akademii. Je šéfredaktorem èasopisu Plž. V roce 2002 vydal knihu studií Problémy a pøíbìhy.

KAREL PEXIDR Narozen 1929 v Praze. Pùvodním povoláním právník, bez problémù se pohybuje skoro ve všech oblastech umìní - je hudebním skladatelem, ale také básníkem a prozaikem, autorem cestopisu i odborné publikace o psychologii a gnoseologii. MARKÉTA SCHUBERTOVÁ Narozena 1982 v Karlových Varech. Na plzeòské Konzervatoøi studuje hru na housle. Dosud nepublikovala. Jako absolventskou práci píše metodickou pøíruèku pro rodièe - jak pomoci dìtem v zaèátcích houslové hry. JANA SOVÁKOVÁ Narozena 1948 ve Vsetínì. Vystudovala na FF UJEP v Brnì èeštinu a ruštinu, od roku 1972 pøednáší ruskou literaturu 20. století a svìtovou literaturu na PF ZÈU. Je spoluautorkou uèebnice Pøehled ruské literatury (1999). MILAN ŠEDIVÝ Narozen 1977 v Teplicích. Žije v Dubí u Teplic, studuje bohemistiku a hudební výchovu na PF ZÈU. Získal ocenìní v mnoha literárních soutìžích. Po sbírce Mince z edice Malé knížky Ason-klubu mu vyšla "oficiální" básnická prvotina Po zarostlém chodníèku (2002). NIKOLA ŠUBRTOVÁ Narozena 1985 v Rakovníku, kde studuje na Gymnáziu Zikmunda Wintra. Její básnické texty byly ocenìny v literární soutìži, kterou již nìkolik let poøádá pražské Gymnázium Ústavní pod patronací Josefa Soukala. JIØÍ È. ULRICH Narozen 1936 ve Strakonicích, vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Od roku 1971 žije v Plzni. Pracoval jako výzkumný pracovník ve Škodovce, nyní je v dùchodu. Píše po-vídky, poezii i texty pro "divadlo jednoho herce". Je èlenem neprofesionálního divadelního souboru AMCETH. VIKTOR VIKTORA Narozen 1942 v Plzni. Na UK v Praze vystudoval èeský jazyk a dìjepis, od roku 1968 pùsobí na PF ZÈU. Zabývá se starší èeskou literaturou, vìnuje se divadelní kritice. Vydal Kapitoly o literární Plzni I., II. (1988, 1990) a Záblesky renesance (2002).

V pøíštím Plži mj. ètìte: Portrét Plže: David A. Šakal Básnické a prozaické texty Karly Erbové Ivo Fencl: Ètyøicet hodin Verše Ladislava Popa

Z redakèní pošty:

Co je v Plži, je vesmìs èisté, souèasné, minimalistické a sexy… Milý pane doktore, Srdeèný dík za Vᚠlist a Plže. Jakmile najdu nìco vhodného, rád se Vám ozvu. Srdeènì VᚠVladimír Páral

Vychází pod patronací Mìsta Plznì