edice Modr˘ slon svazek 15
Tato kniha vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury âeské republiky
Ve‰kerá práva vyhrazena © Meander, 2006 © Petr Nikl, 2006 Illustrations © Petr Nikl, 2006 Epilogue © Vûra Jirousová, 2006 Photo © Martin Polák, 1996 ISBN: 80-86283-49-6
Petr Nikl
Lingvistické pohádky
Petr Nikl
Pro trochu star‰í, ale ne zas tak moc staré!
Pavle, Aniãce a Tobiá‰ovi
Tyto jazykové kotrmelce jsem vytláãel z hlavy v roce 1994 pro va‰i mámu Pavlu. Tou dobou jste o nás je‰tû nevûdûli a my o vás taky ne. Jenom jsme si vás pfiedstavovali. Teì, kdyÏ uÏ jste, jsem z pohádek v rozpacích... Nikdy jsem vám je neukázal. Tro‰ku jsem ãekal, aÏ první z vás bude umût ãíst. To bylo pfied ãtyfimi lety. Pak pfii‰la jedna sudiãka – paní Iva, a ta fiekla, Ïe pohádky vystfielí na svût. To, Ïe je teì vytlaãili v tiskárnû, vÛbec neznamená, Ïe je musíte nutnû hned ãíst. Klidnû je zasuÀte do police a opra‰te za dal‰ích dvacet let... Proto jsou pro trochu star‰í, ale ne zas tak moc staré... TotiÏ zároveÀ i pro ty mlad‰í, i kdyÏ ne zas tak úplnû mladé... Ale vlastnû i pro ty nejmlad‰í z nejstar‰ích...Zkrátka... Myslím to tak, jakoÏe pro ty, kter˘m nevadí ãíst ty blbinky i pozdûj nebo naopak dfiív...
je
kdyÏ je Ïirafa námûsíãná
Pohádka o dlouhém Ïirafím spánku
Usínala jednou jedna Ïirafa. Nejdfiíve se podlomila v kolenou a její bfiicho dosedlo na zem. Pak zvolna vysvlékala krk z hust˘ch mrakÛ, naklánûla se a naklánûla, 1napfiíã zelen˘m údolím, po proudu vyschlého fieãi‰tû. Dále podél aleje baobabÛ, skrz les banánovníkÛ a pak dolÛ, po rozlehlé pláni, plné jezírek a drobn˘ch kefiíãkÛ. AÏ nakonec klesla i její hlava mezi dva fíkovníky a nadlouho usnula tvrd˘m spánkem v zátoãinû dravé fiíãky, aãkoli si zaãala lehat uÏ o tfii sta metrÛ jiÏnûji – u jejího pramene. Byla to ta nejvût‰í Ïirafa na svûtû. Zatímco spala, vylezla jí na krk tato zvífiata: antilopa, bobr, cikáda, datel, emu, fretka, gibon, hyena, chameleon, ibis, je‰tûrka, kolibfiík, lenochod, mraveneãník, netop˘r, orel, pásovec, kvíãala, racek, svi‰È, ‰impanz, tukan, Èuh˘k, uÏovka, v˘r, zebra a jako poslední se vydrápala na krk tûÏkopádná Ïelva, usadila se za uchem a samozfiejmû, Ïe o nûj zavadila. Napfied se otevfielo jedno Ïirafí oko, pak druhé a aÏ za nûjakou dobu se zaãal cel˘ krk, obsypan˘ zvífiaty, zvolna zvedat. Trvalo dlouho, neÏ probuzení do‰lo pfies kulatou horu zpátky k nohám. Zemû se pomalu vzdalovala, aÏ se pramen fiíãky opût zatfipytil v hloubce pfiímo pod ní. Potom Ïirafa ‰la a ‰la jako námûsíãná a prochodila celou noc. KdyÏ vy‰lo slunce, zvolala: „Vstávat!“ A v‰echna zvífiata zamÏourala oãima a udivenû si z v˘‰ky prohlíÏela zem. Ta byla celá popsaná písmeny. Nûjací lidé tam buì stále nûco ãetli nebo psali. Byli to lingvisté a zemû, ve které se zvífiata octla, se jmenovala LINGVÍZIE. V‰ichni, ktefií v ní Ïili, se nezab˘vali niãím jin˘m neÏ tím, Ïe vym˘‰leli jazykové bajky o zvífiatech, a tûm bajkám fiíkali Lingvistické pohádky. Posuìte sami, co v‰echno se stalo v tom dlouhém Ïirafím spánku…
8
|9
je
Znám tajemstvím d˘chající hvozd. V nûm jen svit sov zná tmu skal a jen svit skal zná let sov. V nûm jen stín mÛr zná zlomy prÛrv a jen stín prÛrv zná listy mÛr. Tam hluk larev srÛstá s tichem lomÛ, tam lesk hvûzd mÏí do tÛnû kun. Tam v létû létá babí pyl a v zimû kfiupe snûÏn˘ mech. Tam skrze mlhu vfie‰tí v˘r a plá‰tûm ‰ustí netop˘r. Tam vánek mlãí vlãím dechem a pfiítmí stápí lesky ok. Tam opar vzlíná z hub a z Ïab a vlhce vrÏe hust˘ vfies. Tam ‰umí nebem shluky sluk a náfikem duní ticho dna. Tam Ïhne lví hlava pod hlohem, tam chlad se tiskne k bokÛm ryb. Tam dole klouÏe smrÏí pach a nahofie se vzná‰í duch. Tam objem obav objímá se v tajnû temné pasti skal. Tam v noci vrní tóny harf a pfies den dutû zívá roh. Tam mok se tísní do v‰ech ‰kvír a skr˘vá v sobû zvlá‰tní hmyz. Tam slad se lepí z vinn˘ch rév a ‰Èáva stéká po svazích. Tam vzduch se chvûje rejem much, ticho se míchá do pfiedtuch. Tam slast i bolest slévá se a na travách se pase plch. Tam strÏ se trhá Ïalem pum a rysí stesky vlaze zní. Tam spí sto zvífiat v skulinách a mdl˘ páv chodí o berlích… Ptáte se, kdy uÏ se nûco stane? To je právû tajemství…
10
| 11
kdyÏ je nûco záhadnû zahaleno.
Záhadná pohádka
je
kdyÏ to pfii ãtení skfiípe.
Skfiípavá pohádka
Za jarního jitra, kdyÏ tfie se vfies a vrÏe strom a rosa se tfipytí v krajinû trav, kdyÏ právû z prÛrvy se odkrojí tma, trpûlivû pozoruj skfiípav˘ obraz. Jak zrovna procitl, jak ãerstvû popraskal. Co kreslil vãera skfiet, dnes rychle stárne, pfies vrásky dfiev pfiebíhá rys… uÏ r˘suje se tvar pfií‰tích r˘h. ProtoÏe zítra pfiibude mraãno ãar. ProtoÏe skfiet pracuje pofiád dál! ·ero je v fií‰i skfiítkÛ a dûr, bobrÛ a bfiíz. Tak vystrã krk a protfii si zrak, nastraÏ slech a zastfii svÛj kfiik! Víc vpravo – tak! Provedu tû pfies obraz, tak odraì strach. V kfioví ostfie kfiachlo dfiívko – pozor – trn! Pfiemístil se ãern˘ drn. OstfiíÏ pfiihlíÏí z korun. Zfii, co skr˘vá ‰ero bfiíz. Prohlédni skrz kfioví, prosoukej se blíÏ a blíÏ. Tfieba se tu stfietne‰ s pracovit˘m skfietem. Pst! Skrã rychle bfiich! Vpravo uzfií‰ zrovna tfii: Skfiípl˘ tvor skrz otvor zírá, díra svírá tvary v˘ra. Tam zas – ‰kvora skr˘vá ãerná ‰kvíra a kdesi v trávû, stranou, vpfiedu, hranostaj ostfií svoji hranu… Pfiichází ten, kdo kreslí ãas, ostfiit si tuhu zas a zas. Krásná je kresba ostr˘ch ãar, pozor, právû tvofií! Skfiípav˘m krokem, pfiímo k nám, ‰krtá a ryje kfiíÏem kráÏem, v‰e, na co pfiijde, poãmárá. Zfiídkakdy kfiupne v ruce hrot, tuha vydrÏí, i tvrd˘ krun˘fi prodfie! V‰ak dobr˘ pozor dej, tvá tváfi je bez vrásek, tak pfiíli‰ prostá, prázdná. Skfiet pátrá po tûch partiích, kde kfiivé ãáry spfiádá, pfies rty ti hfiívu nakreslí, aniÏ by sis to pfiál. Proto ukryj tváfi pod masku z bfiezov˘ch kÛr… uÏ cítí‰ na ní tuhu skfiípat? AÏ pfiestane pfiíst a vytratí se vrzot, strhni ji a zfii! Tvá tváfi pofiád záfií krásnû, dfievo v‰ak krá‰lí kresba vy‰krábaná v kÛfie. V tûch ãrtech se portrét zraãí – tvé rysy pfiesnû obkreslené se kroutí v pfiítmí veãera. A dfiív neÏ v˘r odtroubí pro‰l˘ obraz a tma se vetfie z korun stromÛ, opatrnû se vraÈ. Svou druhou tváfi v‰ak dopfiej jitfiní krajinû trav.
12
| 13
