Tato kniha vychází s finanční podporou Magistrátu hl. města Prahy

Poděkování Cet ouvrage, publié dans le cadre du Programme d’aide à la publication F. X. Šalda, a bénéficié du soutien de I’lnstitut français de Prague. Tato kniha vychází za pomoci programu na podporu publikační činnosti F. X. Šalda Francouzského institutu v Praze. Tato kniha vychází s finanční podporou Magistrátu hl. města Prahy.

Z francouzského originálu Bleu. Histoire d’une couleur vydaného nakladatelstvím Éditions du Seuil v roce 2000 přeložila Helena Beguivinová. Přebal navrhl a pro české vydání graficky upravil Libor Batrla. Odpovědná redaktorka Magdalena Moravová. Jazyková korektorka Petra Švehlová. Technická redaktorka Saša Švolíková. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, Praha 3, 130 00, www.argo.cz, roku 2013 jako svoji 1991. publikaci. Tisk a vazba Protisk. Vydání první. ISBN 978-90-257-0886-6 Naše knihy distribuuje Kosmas knižní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 e-mail: [email protected] www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz

1. kapitola

Nenápadná bar va od počátků po 12. století

Společenské, umělecké a náboženské po-

tí i o několik tisíc let později v neolitu,

užití modré barvy nesahá do pradávna.

kdy se objevily první barvířské techniky:

Dokonce ani ne do paleolitu, kdy lidé,

lidé už žili usedle a k barvení používa-

doposud nomádi, ale už dlouho žijící

li červenou a žlutou mnohem dříve než

ve společnosti, vytvořili první jeskynní

modrou. Přestože se tato barva v přírodě

malby. Pro modrou na nich není žádné

od samého vzniku Země hojně vyskytu-

místo. Červená, černá, hnědá, okrová nej-

je, je barvou, kterou člověk reproduko-

různějších odstínů, ale žádná modrá ani

val, vyráběl a zvládal obtížně a poměrně

zelená a bílé jen taktak. Téměř totéž pla-

pozdě.

Pompejská malba (1. století n. l.) Ačkoli se v Pompejích, zničených v roce 79 n. l. výbuchem Vesuvu, dochovalo mnoho nástěnných maleb, modrá na nich na rozdíl od červené nezaujímá nijak přední místo. Je to převážně barva pozadí, jako na téměř všech římských malbách.

|MODRÁ|DĚJINY JEDNÉ BARVY|

3

Tím lze možná vysvětlit, proč na Západě

rozvinutého středověku nicméně zůstává

zůstávala modrá tak dlouho barvou druho-

nesporným historickým faktem, který stojí

řadou a dlouho nehrála prakticky žádnou

za to prozkoumat.

roli v životě společnosti v náboženských praktikách ani v umělecké tvorbě. V po-

4 |MODRÁ|DĚJINY JEDNÉ BARVY|

rovnání s červenou, bílou a černou, třemi

BÍLÁ A JEJÍ DVA OPAKY

„základními“ barvami všech starověkých

Barvy měly vždy přednostní vztahy s texti-

společností, byl její symbolický rozměr

liemi. Právě proto představují látky a odě-

příliš slabý, než aby něco znamenal ne-

vy nejbohatší a nejrozmanitější dokumen-

bo nesl nějakou ideu, vyvolával emoce či

tární prostor pro historika, který se snaží

silné dojmy, organizoval kódy a systémy,

pochopit místo, roli a historii barev v dané

pomáhal třídit, asociovat, klást do protikla-

společnosti; prostor bohatší a rozmanitější

du, hierarchizovat – takováto klasifikač-

než oblast slovní zásoby, umění nebo mal-

ní funkce je první z funkcí barvy v každé

by. Ve světě tkanin se nejtěsněji mísí pro-

společnosti –, nebo dokonce komunikovat

blémy materiální, technické, ekonomické,

se zásvětím.

sociální, ideologické, estetické a symbolic-

Nenápadné místo modré barvy v lid-

ké. Nacházejí se v něm všechny otázky tý-

ských činnostech a obtížnost s jejím po-

kající se barvy: chemie barviv, barvířské

jmenováním, jež se vyskytuje v několika

techniky, směnná činnost, obchodní otáz-

starověkých jazycích, vedly některé bada-

ky, finanční omezení, společenská klasifi-

tele 19. století k pochybnostem, zda lidé

kace, ideologické představy, estetické ohle-

ve starověku modrou barvu vůbec vidě-

dy. Látky a oděvy jsou výsadním místem

li nebo zda ji viděli tak, jak ji vidíme my.

víceoborového bádání. Budou nás provázet

Dnes už nejsou tyto otázky namístě. Sla-

v celé této knize.

bá společenská a symbolická úloha mod-

Nicméně pokud jde o ty nejstarší společ-

ré barvy v evropských společnostech po

nosti, kvůli absenci dokumentů a svědec-

dobu několika tisíciletí od neolitu až do

tví nelze toto privilegované spojení barvy

s oděvem zkoumat, a dokonce ani uplatnit.

bohatších odstínů a jasu než látky sloužící

Za současného stavu našich znalostí se ob-

k barvení na jiné barvy. Po několik tisíci-

vykle počátky pokusů o barvení látek kla-

letí znamenalo tedy barvení látek přede-

dou mezi 6. a 4. tisíciletí př. n. l. Malování

vším barvení na červeno. Tuto situaci ještě

na těle a „barvení“ některých rostlinných

v době římské potvrzuje latina, neboť po-

materiálů (dřevo, kůra) jsou starší. A prv-

važuje slova coloratus (zbarvený) a ruber

ní fragmenty barvených tkanin, které se

(červený) za synonyma.4

nám dochovaly, nepocházejí z Evropy, ný-

Zdá se, že tato prvořadost červené sa-

brž z Asie a Afriky. V Evropě si na první

há velmi daleko před římské období. Před-

nalezené doklady musíme počkat až do

stavuje jeden z prvních antropologických

3

konce 4. tisíciletí př. n. l. Všechny spadají

údajů a nejspíš vysvětluje, proč ve větši-

do škály červených odstínů.

ně indoevropských společností měla bílá

Tento poslední bod je pozoruhodný. Až

dlouho dva opaky: červenou a černou, při-

do počátku římského období barvení lát-

čemž tyto tři barvy tvořily tři „póly“, ko-

ky na Západě spočívalo většinou (nikoli

lem nichž byly až do rozvinutého středo-

však výlučně) v tom, že se její původní

věku uspořádány všechny

barva nahradila barvou zaujímající místo

ostatní společenské kódy

ve škále červení, od okrů a těch nejsvět-

a většina systémů představ

lejších růžových až po nejsytější purpur.

o barvách. Aniž by his-

Barviva sloužící k barvení na červeno –

torik byl hledačem

mořena barvířská, která je pravděpodobně

archetypů, zde mů-

nejstarším barvivem, ale také další rostli-

že oprávněně při-

ny, červci (karmazin získávaný z klenut-

pustit, že u staro-

ců) a někteří měkkýši – snadno prostupují

věkých společností

do hloubi vláken tkaniny a lépe než jiná

červená barva dlou-

barviva odolávají působení slunce, vody,

ho představovala bar-

praní a světla. Umožňují rovněž dosahovat

venou látku, bílá látku

Čínské lahvičky z lazuritu V Asii leží mnoho nalezišť lazuritu (v Íránu, Afghánistánu, Tibetu, Číně). Lze se tam poměrně často setkat s předměty vyřezanými z tohoto tvrdého, tmavě modrého, někdy bíle nebo zlatě žilkovaného nerostu. Přinášejí prý štěstí. Vždy jsou malé, vzhledem k vzácnosti lazuritu a jeho obtížnému opracování. Paříž, Musée Guimet. 19. století.


5

nebarvenou, ale čistou a černá látku ne-

hrají nadále modrá, žlutá a zelená barva

5

stejnou roli jako bílá, červená a černá.

Obě prvotní osy starověkého a středově-

Západní kultura během několika deseti-

kého vnímání barev – osa jasnosti a osa sy-

letí přechází od chromatického systému

tosti – pravděpodobně vycházejí z této dvo-

o třech základních barvách k systémům

jí opozice: jednak protikladu bílé a černé

o šesti základních barvách, které užíváme

(otázka vztahu ke světlu, k jeho intenzitě

do značné míry ještě dnes.

barvenou, ale špinavou či pošpiněnou.

a jeho čistotě), jednak bílé a červené (otázka vztahu k barvivu, k jeho přítomnosti či nepřítomnosti, jeho sytosti a koncentraci).

BARVENÍ NA MODRO: BORYT A INDIGO

Černá znamená temnost, červená znamená

Vraťme se však ke starověkým barvivům

sytost, zatímco bílá je opakem jak jedno-

a uveďme, že zatímco staří Řekové a Ří-

6


ho, tak druhého. V tomto třípólovém sys-

mané na modro moc nebarvili, jiná etnika

tému o dvou osách není místa pro modrou

ano. Například Keltové a Germáni, kteří

a ostatně ani pro žlutou či zelenou. To ne-

k tomu užívali boryt barvířský (latinsky

znamená, že by tyto tři barvy neexistovaly.

guastum, vitrum, isatis, waida), brukvovi-

V materiálním a každodenním životě jsou

tou rostlinu, která roste divoce na vlhkých

dostatečně přítomné, ale v rovině symbo-

nebo jílovitých půdách v mnoha evrop-

lické a společenské neplní stejné funkce

ských oblastech mírného pásma. Slouče-

jako tři předcházející. Jak uvidíme, bude

nina poskytující barvivo (indigotin) je ob-

pro historika velkým problémem pochopit

sažena převážně v listech, ale postup, jak

a prozkoumat, proč v západní Evropě me-

modré barvivo získat, je dlouhý a složitý.

zi polovinou 12. století a polovinou století

Zmíníme se o něm později, až při výkla-

třináctého toto potrojné schéma pocháze-

du o 13. století, kdy nová móda modrých

jící z protohistorických dob, uspořádané

odstínů v oděvech přivodí revoluci v bar-

kolem bílé a jejích dvou protějšků, ustu-

vířství a z borytu udělá rostlinu v pravém

puje novým kombinacím. V jejich rámci

smyslu průmyslovou.

Obyvatelé Blízkého východu rovněž dováželi z Asie a Afriky barvivo na Západě dlouho neznámé: indigo. Tato látka pochází z listů keře, který má mnoho odrůd, ale žádná z nich neroste v Evropě: indigovníku. Odrůda z Indie a Blízkého východu tvoří keře nepřesahující výšku dvou metrů. Barvicí složka (i zde je to indigotin) je silnější než u borytu a nachází se v těch nejvyšších a nejmladších listech. Hedvábným, vlněným a bavlněným látkám dodává sytou a trvanlivou modrou barvu a vůbec nepotřebuje žádné mořidlo, aby barva do vláken tkaniny dobře pronikla: aby tkanina získala barvu, často ji stačí jen ponořit do nádoby s indigem a pak ji usušit na vzduchu; pokud je barva příliš světlá, operace se několikrát opakuje. Barvení indigem je v oblastech, kde roste indigovník, známo od neolitu; tato znalost napomohla tamní oblibě modré barvy v látkách i v oblečení.7 Velmi záhy se však indigo stalo i exportním produktem, zejména indigo z Indie. Biblické národy ho používaly dávno před Kristovým narozením, bylo však drahé; používalo se pouze na kvalitní látky. Zato v Římě zůstalo

Babylonský vlys z glazovaných cihel Ve starověkých jazycích z Blízkého východu a Středomořské oblasti je hranice dělící modrou od zelené mnohdy neurčitá (ačkoli mezi žlutou a zelenou, tedy dvěma barvami, mezi nimiž neexistuje prakticky žádný vztah, je nepropustná). Podobně je tomu u různých předmětů a uměleckých děl: výroba pigmentů, technika glazování a symbolika barev přispívají ke sbližování, nebo dokonce směšování modré se zelenou. Slavnostní cesta vedoucí k Ištařině bráně (detail), Babylon, kolem 580 př. n. l., Berlín, Pergamonmuseum.


7

používání tohoto barviva omezené, ne-

Bible, kde se hodně mluví o látkách

jen z důvodů jeho vysoké ceny (vozilo se

a oděvech, se o barvivech a barvách pří-

zdaleka), ale také proto, že modré odstíny

liš nezmiňuje. Přinejmenším neužívá výra-

se tam nijak necenily, přestože se běžně

zy pro různé odstíny a zbarvení. Historiko-

vyskytovaly. Římané stejně jako před ni-

vi jsou zde překážkou lexikální problémy

mi Řekové znali asijské indigo. Jasně ho

a musí dávat velký pozor na jednotlivé

odlišovali od keltského či germánského

„stavy“ a různé překlady biblických tex-

8

borytu a věděli, že je to účinné barvivo

tů, které používá nebo z nichž vycházejí

pocházející z Indie; odtud jeho latinské

autoři (například církevní Otcové), jež ci-

jméno: indicum. Neznali však rostlinný

tuje nebo komentuje. V bibli se totiž výra-

původ tohoto produktu a domnívali se, že

zy pro barvy jazyk od jazyka hodně růz-

jde o kámen, protože indigo se z Orientu

ní a s přibývajícím počtem překladů jsou

dodávalo ve formě kompaktních bloků, jež vznikly rozemletím listů na pastu, která Posvátná egyptská ryba Staří Egypťané znali přírodní modré pigmenty (lazurit, azurit, tyrkys), ale uměli vyrábět i nádherné umělé modré pigmenty z křemičitanů mědi. Znali rovněž princip vitrifikace a vyráběli krásné předměty z modré či modrozelené fajánse. Obvykle šlo o pohřební předměty (sošky, figurky, korále), jejichž barva má magickou nebo apotropaickou moc. Haifa, National Maritime Museum. 1. století př. n. l.


se pak vysušila.9 Mělo se proto za to, že jde o minerál; někteří autoři po vzoru Dioskúridově ho dokonce považovali za polodrahokam příbuzný lazuritu. Tato víra v minerální povahu indiga přetrvávala v Evropě až do 16. století. Vrátíme se k ní o něco později v souvislosti s barvením na modro ve středověku.

stále běžnější a přesnější. Překlady jsou

Tyto obtížné problémy vysvětlují, proč

plné nepřesností, mylného čtení a význa-

není snadné zhodnotit místo modré barvy

mových posunů. Zejména středověká la-

v bibli a u biblických národů. Toto místo je

tina zavedla značné množství termínů

pravděpodobně méně významné než místo

označujících barvy tam, kde hebrejština,

barvy červené, bílé nebo černé. Víc o tom

aramejština či řečtina použily pouze výraz

však nevíme. Jeden hebrejský výraz, který

pro materiál, světlo, sytost nebo kvalitu.

vyvolal vášnivé spory, dobře ukazuje riziko

Tam kde například hebrejština říká jas-

používání moderních výrazů týkajících se

ný, latina mnohdy použije candidus (bílý),

zbarvení k překladu toho, co se ve starých

nebo dokonce ruber (červený). Tam, kde

verzích týká pouze termínů pro materiál

hebrejština říká špinavý nebo tmavý, latina

nebo jeho kvalitu. Jde o hebrejské slovo

používá niger nebo viridis a místní jazyky

tchelet, které se v hebrejském textu objevu-

černý nebo zelený. Kde hebrejština nebo

je několikrát. Někteří překladatelé, exegeti

řečtina říká bledý, latina použije někdy al-

či filologové je považovali za výraz pro ně-

bus, jindy viridis, a místní jazyky bílý nebo

co sytě a temně modrého. Jiní, opatrnější,

zelený. Tam, kde hebrejština říká bohatý,

je chápali jako výraz pro určitou látku, bar-

latina mnohdy překládá slovem purpureus

vivo živočišného původu „získávané z mo-

a místní jazyky purpur. Ve francouzštině,

ře“, možná nějaký zvláštní druh ostranky,

angličtině, němčině se hojně používá slo-

ale nijak nezpochybňovali představu, že

vo označující červenou barvu jako překlad

tato látka sloužila k barvení na modro.11

slov, jež v řeckém či hebrejském textu ne-

Avšak žádný z měkkýšů, které v biblic-

označují žádnou barvu, nýbrž představu

ké době používali barvíři z východního

bohatosti, síly, krve, ohně. Než tedy histo-

Středozemí, a rozhodně ne ostranka, ne-

rik začne uvažovat o symbolice barev, je

dává žádnou stabilní a určitou barvu. Prá-

třeba pokaždé při využívání textu Písma

vě naopak, ze všech těchto měkkýšů lze

provést pečlivý heuristický a filologický

získat odstíny od červené po černou přes

10

průzkum.

celou škálu modrých a fialových, včetně


9

některých odstínů či odlesků do žluta a do

Scythium, sapphirum).13 Oba se používají

zelena. Jenže jakmile se takové barvivo

při výrobě vzácných předmětů a ozdob,

dostane do vláken tkaniny, dál se vyvíjí

ale pouze z lazuritu lze získat pigment,

a nabývá odstínů, které se postupem času

který používají malíři.

mění, což je typické pro všechny starově-

Lazurit pochází z Orientu stejně jako in-

ké purpury. Chtít překládat výraz tchelet

digo. Jedná se o velmi tvrdý kámen, dnes

slovem „modrý“ nebo se i snažit tuto látku

považovaný za „polodrahokam“, který je

spojovat s modrou barvou je z filologické-

v přírodním stavu temně modrý s nazlát-

ho hlediska obtížné a z historického hle-

le bílými ploškami nebo žilkami. Ve staro-

diska anachronické.

věku byly tyto žilky považovány za zlato (ve skutečnosti jde o železný pyrit), což zvyšovalo prestiž a cenu tohoto kamene.


MALOVAT MODŘE: LAZURIT A AZURIT

Hlavní ložiska lazuritu se nacházela na

O drahých kamenech se bible zmiňuje

Sibiři, v Číně, Tibetu, Íránu a v Afghánis-

méně skoupě než o barvách. I zde však

tánu, přičemž obě posledně jmenované

vyvstávají choulostivé problémy překladu

země byly hlavními dodavateli pro staro-

a interpretace. Zejména safír, kámen nej-

věký a středověký Západ. Kámen byl vel-

12

častěji zmiňovaný v biblických knihách,

mi cenný nejen proto, že nebylo snadné

neodpovídá vždy safíru, který známe my,

si ho opatřit a pocházel zdaleka, ale také

a někdy se směšuje s lazuritem. Tak tomu

proto, že jeho těžba vyžadovala velkou ná-

je ostatně i u starých Řeků a Římanů a pla-

mahu vzhledem k jeho tvrdosti. Navíc mle-

tilo to po celý středověk: oba tyto minerály,

tí a čištění, jímž se ze surového minerálu

obvykle považované za stejně vzácné, vět-

získával použitelný pigment pro malíře, je

šina encyklopedií a pojednání o drahoka-

pomalé a složité: lazurit obsahuje mnoho

mech dobře zná a jasně rozlišuje, ale tytéž

nečistot, které je třeba odstranit, aby zů-

termíny označují někdy jeden, jindy dru-

staly jen modré částice, jichž je v kameni

hý (azurium, lazurium, lapis lazuri, lapis

menšina. (…)

Tato kniha vychází s finanční podporou Magistrátu hl. města Prahy

Recommend Documents