TATO KNIHA VÁM PROZRADÍ JAK

DANIEL COYLE

„Mohu vám garantovat, že v tomto ani v žádném jiném roce nebudete číst důležitější a užitečnější knihu.“ Tom Peters, jeden z autorů knihy In Search of Excellence

Tajemství talentu – kniha, která objasňuje, jak talent roste v mozku a jak si ho můžete vypěstovat více.

Daniel Coyle ve své práci vychází z nejnovějších poznatků z oblasti neurologie a z vlastních zkušeností, které nastřádal během návštěv devíti světových líhní talentů – od baseballových hřišť v Karibiku až po akademii vážné hudby na severu státu New York. Jmenuje tři klíčové prvky, které vám pomohou rozvinout vaše nadání a zdokonalit váš výkon ve sportu, umění, hudbě, matematice nebo čemkoliv, co vás napadne.

t

Intenzivní cvičení

Tajemství talentu

V čem spočívá tajemství talentu? Jak ho rozluštit? Novinář Daniel Coyle v této průlomové publikaci nabízí rodičům, učitelům, trenérům, podnikatelům a všem ostatním nástroje, s jejichž pomocí mohou plně rozvinout svůj potenciál i potenciál osob ve svém okolí. Ať už trénujete fotbal, nebo učíte děti hrát na klavír, píšete romány, nebo se snažíte zlepšit svůj golfový úder, tato kniha vám ukáže, jak vypěstovat svůj talent pomocí využití nově objevených mechanismů fungování mozku.

m s t e j v í a T lentu a

Autor knih The Little Book of Talent a Hardball: A Season in the Projects

Zapálení Mistrovské trénování Tyto tři prvky se podílí na tvorbě myelinu, mikroskopické nervové hmoty v mozku, která značně zvyšuje rychlost a přesnost vašich pohybů a myšlenek. Vědci zjistili, že myelin by mohl být svatým grálem, základem všech forem výjimečnosti, od Michelangela až po Michaela Jordana. Dobrou zprávou je, že se nerodíme s předem daným množstvím myelinu, naopak. Myelin roste a jako vše, co roste, může být pěstován a vyživován.

Daniel Coyle je autorem bestselleru The Little Book of Talent a Hardball: A Season in the Projects a přispívá do časopisu Outside. Žije se svou ženou a čtyřmi dětmi v Homeru na Aljašce, kde trénuje rapidně se zlepšující žákovský baseballový tým.

DANIEL COYLE

Tato kniha, která v sobě spojuje objevné analýzy a názorné příklady běžných lidí, kteří se stali výjimečnými, nejenže změní způsob, jakým smýšlíte o talentu, ale zároveň vás vybaví prostředky k rozvinutí vašeho plného potenciálu.

Výjimečným se člověk nerodí. Výjimečným se člověk stává. www.anag.cz

TATO KNIHA VÁM PROZRADÍ JAK

Všechna práva vyhrazena. Tato publikace a  všechny její části jsou chráněny autorskými právy. Žádná část této publikace nesmí být rozmnožována, uložena v rešeršním systému nebo dále předávána, a to v jakékoliv formě, jakýmkoliv způsobem, elektronicky, mechanicky, kopírováním, nahráváním apod., bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Osoba, která by učinila jakékoliv neoprávněné kroky v souvislosti s touto publikací, může být vystavena trestnímu stíhání a vymáhání náhrady za způsobenou újmu.

Původně vyšlo jako „The Talent Code“ v Nakladatelství Bantam Del A Division of Random House, Inc. New York, New York © Daniel Coyle, 2009 Překlad © Bc. Richard Sladovník, 2015 Fotografie na obálce © shutterstock.com © Nakladatelství ANAG, 2015 ISBN 987-80-7263-962-5

Pro Jen

OBSAH

Úvod

Dívka, která během šestiminutového cvičení odvedla práci za celý měsíc

7

I. část – Intenzivní cvičení Kapitola první Kapitola druhá Kapitola třetí Kapitola čtvrtá

Ideální bod Buněčná podstata intenzivního cvičení Sestry Brontëovy, Z-Boys a renesance Tři pravidla intenzivního cvičení

14 30 52 70

II. část – Zapálení Kapitola pátá Primární podněty Kapitola šestá Fenomén jménem Curaçao Kapitola sedmá Jak podnítit líheň talentů

90 111 126

III. část – Mistrovské trénování Kapitola osmá Zaříkávači talentu Kapitola devátá Schéma vyučovacího obvodu Kapitola desátá Tom Martinez a sázka ve výši šedesáti milionů dolarů

142 158 175

Epilog

183

Myelinový svět

Poznámky ke zdrojům

199

Poděkování

209

Jmenný rejstřík

213

Věcný rejstřík

217

5

Pak si vzal svou hůl [David], vybral si pět oblázků z potoka, vložil je do kapsy ve své pastýřské mošně, do ruky vzal prak a vyrazil na Filištína [Goliáš z Gatu]. 1. kniha Samuelova 17:40

Úvod

DÍVKA, KTERÁ B HEM ŠESTIMINUTOVÉHO CVIENÍ ODVEDLA PRÁCI ZA CELÝ M SÍC

Každá cesta začíná otázkami. Na začátku našeho putování stojí následující tři: Jak dokáže ruský tenisový klub, který má jediný krytý kurt a  ani rubl nazbyt, vychovat více tenistek patřící mezi nejlepší světovou dvacítku než celé Spojené státy? Jak může skromná škola v texaském Dallasu, která si musí pronajímat prostory, zplodit Jessicu Simpson, Demi Lovato a řadu dalších popových hvězd? Jak je možné, že z chudé, nikterak vzdělané britské venkovské rodiny vzejdou tři světoznámé spisovatelky? Líhně talentů jsou záhadná místa a nejzáhadnější na nich je to, že vznikají zcela bez varování. V  padesátých letech se do  hlavních baseballových lig začali dostávat první hráči z  malého ostrůvku jménem Dominikánská republika. Dnes je dominikánského původu každý devátý hráč nejvyšší ligy. Roku 1998 vyhrála první jihokorejská golfistka turnaj Ladies Professional Golf Association (LPGA), dnes se turnajů okruhu LPGA účastní čtyřicet pět jihokorejských golfistek a osm z nich figuruje mezi dvaceti nejvíce vydělávajícími hráčkami. Mezinárodní klavírní soutěže Van Cliburn se v roce 1991 zúčastnil jediný čínský klavírista, zatímco v posledním ročníku jich bylo již osm, což se také úměrně odráží ve složení nejlepších symfonických orchestrů světa.

7

Kapitola první

IDEÁLNÍ BOD ’­‹Š˜“£Ž¾—œ¨Æ–¦¾Óန ÿÓ£—œ¨Ó

MALÉ HARVARDY V prosinci roku 2006 jsem začal navštěvovat malinká místa, která produkují nezměrné množství talentů.*) Má cesta započala na polorozpadlém tenisovém kurtu v Moskvě a během následujících čtrnácti měsíců mě zavedla na  fotbalové hřiště v  brazilském São Paulu, do  vokálního studia v Dallasu ve státě Texas, do školy v centru San José ve státě Kalifornie, do zchátralé hudební akademie v Adirondackém pohoří ve státě New York, na baseballem posedlý ostrov v Karibiku a na několik dalších míst, která jsou tak malá, skromná a ohromně úspěšná, že je můj kamarád přejmenoval na „malé Harvardy“. Během cesty jsem se setkal s několika obtížemi. Hned tou první bylo co nejrozumněji (rozumějte neuhozeně) vysvětlit tuto cestu své ženě a čtyřem malým dětem. Rozhodl jsem se podat ji jako velkou expedici, něco jako výpravy, které v  devatenáctém století podnikali naturalisté. Bez mrknutí oka jsem ji přirovnal k Darwinově plavbě na lodi Beagle. Rozvážně jsem vysvětloval, jak malá, izolovaná místa zesilují účinky

*) Slovo talent může být chápáno velice vágně a nést záludný náznak potenciálu, především v  případě mladých lidí. Výzkumy však dokazují, že zázračné děti nemají automaticky zajištěný dlouhodobý úspěch. Pro lepší srozumitelnost zde definujeme talent v  nejužším slova smyslu: disponování dovednostmi, které je jedinec schopen používat opakovaně a které nezávisejí na jeho postavě (je mi líto, žokejové a pivoti NBA).

14

I. IÄã›Äþ®òÄ° ‘ò®”›Ä°

větších vzorců a sil, něco jako Petriho misky. Zdálo se, že tato vysvětlení fungují. Aspoň zpočátku. Zaslechl jsem svou desetiletou dceru Katie, jak trpělivě vysvětluje mladší sestře: „Taťka se vydává na honbu za pokladem. Jako na narozeninové oslavě.“ Honba za  pokladem, narozeniny, vlastně to nebylo úplně mimo. Devět líhní talentů, které jsem navštívil, nemělo téměř nic společného kromě šťastné nepravděpodobnosti své existence. Každá z nich byla statistickou anomálií, myší, která nejen že uměla řvát, ale nějakým způsobem se dostala do pozice vládce lesa. Ovšem jakým? První stopa přišla ve  formě nečekaného vzorce. Když jsem začal navštěvovat líhně talentů, předpokládal jsem, že budu ohromen. Čekal jsem, že spatřím rychlost, sílu a ladnost světové úrovně. Tato očekávání byla naplňována a překonávána – přibližně polovinu času. Během této poloviny připomínal pobyt v líhni talentů stání mezi stádem běžících srnců, vše se pohybovalo rychleji a ladněji než v běžném životě. (Pokud se nad vámi na tenisovém kurtu neslitovalo osmileté dítě, nebylo vaše ego nikdy vystaveno opravdové zkoušce.) Tak však vypadala pouze polovina mého pobytu. Během druhé poloviny jsem byl svědkem něčeho zcela jiného, viděl jsem momenty pomalého, trhaného snažení, které připomínaly to, co lze spatřit na videu s  Clarissou. Vypadalo to, jako by stádo srnců najednou narazilo na zledovatělý kopec. Prudce zabrzdili. Stáli, rozhlíželi se a pečlivě zvažovali každý další krok. Pokrok se stal záležitostí drobných selhání. Byl to rytmický vzorec chyb a bylo v tom něco dalšího – všichni měli ve tváři stejný výraz. V jejich obličejích bylo vidět urputné soustředění, díky kterému (vím, že to zní trochu divně) záhadným způsobem připomínali Clinta Eastwooda. Seznamte se s Bruniem. Je mu jedenáct let a na betonovém hřišti v brazilském São Paulu právě pracuje na nové fotbalové kličce. Pohybuje se pomalu, pod podrážkou levné tenisky cítí každý pohyb míče. Snaží se naučit elastico, kličku, při které pošťouchne míč vnějším nártem, poté

15

TAJEMSTVÍ TALENTU

sadní postavení nějakým šokujícím způsobem přišla (jako se to stalo Maďarsku), neměl by názor o jedinečnosti Brazílie žádné možné vysvětlení a nezbylo by než pokrčit rameny a oslavovat nového šampióna, který by bezpochyby také oplýval řadou jedinečných rysů. Jak se tedy Brazílii daří plodit takové množství skvělých hráčů? Překvapivá odpověď zní, že plodí skvělé fotbalisty, protože brazilští hráči od  padesátých let dvacátého století trénují osobitým způsobem a při tréninku využívají specifického nástroje, díky čemuž se jejich práce s míčem zlepšuje rychleji než kdekoliv jinde na světě. Jsou jako národ Clariss, našli způsob, jak se učit rychleji, a stejně jako ona si toho téměř nejsou vědomi. Tento druh cvičení nazývám intenzivním cvičením, a jak brzy uvidíme, lze jej aplikovat i na jiné činnosti, než je fotbal. Nejlepší způsob, jak pochopit princip intenzivního cvičení, je vyzkoušet si to. Krátce se podívejte na následující dva sloupce, každému z nich věnujte stejné množství času. A oceán / vánek list / strom sladký / kyselý film / herečka benzín / motor gymnázium / univerzita krocan / nádivka ovoce / zelenina počítač / čip židle / pohovka

B chleba / m_slo hudba / t_xt bo_a / ponožka telefon / kni_a hranolky / keč_p tuž_a / papír řeka / l_ďka pi_o / víno televize / rád_o ob_d / večeře

Teď si stránku zakryjte a pokuste se vybavit si co nejvíce párů slov. Z kterého sloupce si vybavujete více pojmů? Pokud jste jako většina lidí, váš výsledek z jednotlivých sloupců bude značně rozdílný. Zapamatujete si více slov ze sloupce B, tedy  z  toho,

18

I. IÄã›Äþ®òÄ° ‘ò®”›Ä°

ve kterém jsou vynechána některá písmena. Studie dokazují, že z tohoto sloupce si zapamatujete třikrát více slov. Jako by se během těch několika sekund vaše paměť mnohonásobně zlepšila. Kdyby to byl test, váš výsledek ze sloupce B by byl lepší o tři sta procent. Vaše IQ se při pohledu na sloupec B nezvýšilo. Necítili jste se jinak. Nic vás neosvítilo (je mi líto). Když jste však narazili na neúplné slovo, stalo se něco skoro nepostřehnutelného, ale zásadního. Zastavili jste se. Na malinký okamžik jste se zasekli, než jste na to přišli. Mikrosekundu jste se museli namáhat a ta mikrosekunda vše změnila. Při pohledu na sloupec B jste netrénovali více. Trénovali jste intenzivněji. Uvedu vám další příklad. Řekněme, že jste na párty a snažíte se zapamatovat si něčí jméno. Pokud vám jej někdo jiný zopakuje, je vysoká pravděpodobnost, že ho znovu zapomenete. Pokud se vám však podaří si na něj vzpomenout, pokud sami vyšlete správný signál a nepřijmete tu informaci jen pasivně, vryje se vám do  paměti. Ne proto, že by to jméno bylo najednou důležitější nebo že by se vaše paměť zlepšila, ale jednoduše proto, že jste se soustředili intenzivněji. Jiný příklad. Dejme tomu, že jste v letadle a po x-té pozorujete stewarda, jak dává jasné, stručné instrukce o  tom, jak si nasadit plovací vestu. („Vesta se navléká přes hlavu,“ zní pokyn, „a oba černé popruhy se zapínají vepředu. Vesta se nafoukne trhnutím za červené stisky.“) Hodinu po vzlétnutí se letadlo nakloní a z reproduktorů se ozve naléhavý hlas kapitána, který říká, aby si pasažéři nasadili plovací vesty. Jak rychle byste to zvládli? Jakže se zapínají ty černé popruhy? A k čemuže slouží ty červené stisky? Nabídnu vám alternativní scénář. Stejný let, ale tentokrát místo toho, abyste jen pozorovali další ukázku, jak používat plovací vestu, si ji sami vyzkoušíte. Přetáhnete si ji přes hlavu a chvíli si hrajete se všemi popruhy a stisky. O hodinu později se letadlo nakloní a z reproduktorů se ozve kapitánův hlas. O kolik byste byli rychlejší? Intenzivní cvičení je založeno na paradoxu. Když se cíleně pohybujete na hranici svých schopností, kde máte potíže a děláte chyby, zlep-

19

TAJEMSTVÍ TALENTU

Začneme užitečným nahlédnutím do vědy o fungování mozku číslo jedna. Veškeré naše jednání je ve skutečnosti vyústěním elektrických impulzů putujících podél řetězců nervových vláken. Náš mozek je v podstatě svazek sta miliard vláken zvaných neurony, které jsou vzájemně propojeny synapsemi. Kdykoliv něco děláte, mozek posílá po řetězcích nervových vláken signál vašim svalům. Vždy, když něco procvičujete, ať už se snažíte zazpívat tón, máchnout pálkou nebo přečíst tuto větu, rozsvítí se ve vaší hlavě konkrétní, úzce specializovaný řetězec, který si můžete představit třeba jako vánoční světýlka. I ta nejjednodušší dovednost, třeba tenisový backhand, zahrnuje řetězec tvořený stovkami tisíc vláken a synapsí. Základní schéma každého řetězce by se dalo znázornit následovně: VSTUPY (smyslové vnímání, rozhodnuơ)

VÝSTUPY (pohyby svalƽ)

zpracování

Mezi vstupy se řadí vše, co se stane předtím, než začneme jednat. Patří sem pozorování míče, uvědomění si pozice rakety v ruce, rozhodování o úderu. Výstupem je samotný pohyb, tedy signály, které s přesným načasováním a silou pohnou svaly tak, abychom udělali krok a natočili boky, ramena a ruku. Když tím backhandem odehrajete míč (nebo zahrajete akord A moll nebo táhnete v šachu), putuje impulz nervovými vlákny jako napětí dráty a cestou aktivuje další vlákna. Podstatné je to, že lidské pohyby, myšlenky a dovednosti nejsou ovládány našimi poslušnými, bezduchými svaly, ale právě těmito nervovými obvody. Svým způsobem je nervový obvod samotným pohybem, protože určuje přesnou sílu a načasování

36

I. IÄã›Äþ®òÄ° ‘ò®”›Ä°

každého svalového stahu a obsah a formu každé myšlenky. Líný, nespolehlivý obvod má za následek líný, nespolehlivý pohyb, zatímco rychlý a synchronizovaný obvod vyvolá rychlý a synchronizovaný pohyb. Když trenéři používají frázi „svalová paměť“, ve skutečnosti hovoří o nervových obvodech. Naše svaly jsou samy o sobě užitečné asi jako loutka bez provázků. Jak říká dr. Fields, naše dovednosti spočívají v našich nervových obvodech. Pak je zde zajímavý princip fungování mozku číslo dvě. Čím máme obvod nějaké dovednosti rozvinutější, tím méně si uvědomujeme, že jej používáme. Jsme naprogramováni tak, abychom své schopnosti automatizovali, abychom je ukryli v  nevědomí. Tento proces, kterému se říká automatizace, existuje z důležitých evolučních důvodů. (Čím více věcí jsme schopni zpracovat v našem nevědomí, tím větší je šance, že si všimneme toho šavlozubého tygra, který číhá ve křoví.) Zároveň to vytváří velice přesvědčivou iluzi. Jakmile jednou nějakou dovednost získáme, připadá nám zcela přirozená, jako bychom ji měli odjakživa. Tyto dva principy, tedy dovednosti v  podobě mozkových obvodů a  automatizace, vytvářejí paradoxní kombinaci. Celý život budujeme rozsáhlé, komplikované nervové obvody a zároveň zapomínáme, že je tvoříme. A v tomto okamžiku vstupuje na scénu myelin.

myelin

nervové vlákno tĢlo nervové buŸky

Ilustrace Jim Gallagher

37

Kapitola pátá

PRIMÁRNÍ PODN TY ŠĻĴ¨Ĵ¯šŠ˜šĴŠ¯—œ˜œ¨Ĵœ–Š˜Ļ“–¨Æ”“š±Œ’—“£¤©Š ”Ž¤¢“¦˜Ž˜šÆ¾Ó’œšŠąŽšÓန ŸƄƈſŸƄŻƇƅżƊƌƇƆ

„KDYŽ TO DOKÁŽE ON, PRO NE JÁ?“ Ukázali jsme si, že budování dovednosti vyžaduje intenzivní cvičení. To však není procházkou růžovým sadem, je k němu zapotřebí energie, vášně a odhodlání. Jedním slovem, vyžaduje motivaci, která je druhou složkou tajemství talentu. V této části si vysvětlíme, jak motivace vzniká a jak přetrvává, k čemuž dochází pomocí procesu, kterému říkám zapálení. Intenzivní cvičení a  zapálení se při budování dovednosti chovají stejně jako palivová nádrž a motor při pohánění auta. Zapálení dodává energii, kterou intenzivní trénink postupně přetváří v  posun kupředu neboli myelinové vrstvy. Když jsem navštěvoval líhně talentů, viděl jsem v nich spoustu vášně. Vyzařovala z toho, jak lidé nosili housle, drželi míče a strouhali tužky. Projevovala se v tom, jak se k prostě vybaveným cvičebním prostorám chovali jako ke katedrálám nebo jak bedlivě a uctivě sledovali trenéra. Nejednalo se vždy o pocit štěstí a pohody, občas to byla temná vášeň až obsese a jindy zase poklidná, trvalá láska, kterou lze nalézt u manželů, kteří po svém boku strávili desítky let. Vždy tam však něco takového bylo a dodávalo emocionální raketové palivo k aktivaci obvodů, vylepšování dovedností, zlepšování se. Když jsem se lidí v líhních talentů ptal na zdroj jejich vášně pro housle/zpěv/fotbal/matematiku, zarazilo je to a přišlo jim to komické, jako bych se ptal, kdy je začalo bavit dýchat kyslík. Všeobecnou reakcí bylo pokrčení ramen a odpověď ve stylu: „Co já vím, baví mě to odjakživa.“ 90

II. ZƒÖ…½›Ä°

Po takových odpovědích je lákavé pokrčení ramen oplatit a jejich spalující motivaci připsat na vrub neznámým hlubinám lidského srdce. To by však nebylo přesné. V  mnoha případech je totiž možné nalézt přesný okamžik, který vášeň zažehnul. V  případě jihokorejských golfistek tím momentem bylo odpoledne 18. května 1998, kdy dvacetiletá Se Ri Pak vyhrála turnaj McDonald’s LPGA Championship a stala se národní ikonou. (Jedny soulské noviny na její adresu napsaly: „Se Ri Pak není ženskou verzí Tigera Woodse, Tiger Woods je mužskou verzí Se Ri Pak.“) Před ní v golfu žádná Jihokorejka neuspěla. O deset let později její krajanky okruh LPGA v zásadě opanovaly, turnajů se účastnilo čtyřicet pět jihokorejských hráček a v součtu vyhrály asi třetinu z nich. Pro ruský tenis nastal zlomový okamžik tentýž rok v  létě, když sedmnáctiletá Anna Kurnikovová postoupila do semifinále Wimbledonu a  díky svému vzhledu supermodelky získala statut nejsledovanější sportovkyně na internetu. Roku 2004 již ruské tenistky na nejvýznamnějších turnajích běžně nastupovaly k finálovým utkáním a v roce 2007 měly pět hráček v nejlepší desítce a dvanáct v nejlepší padesátce. „Jsou jako ta zatracená ruská armáda,“ prohlásil Nick Bollettieri, zakladatel stejnojmenné tenisové akademie ve floridském Bradentonu. „Pořád se objevují další a další.“ Rok

Jihokorejky

Rusky v nejlepší stovce

na turnaji LPGA

žebříčku WTA

1998

1

3

1999

2

5

2000

5

6

2001

5

8

2002

8

10

2003

12

11

2004

16

12

2005

24

15

91

TAJEMSTVÍ TALENTU

do  Ráje, díla takových malířů, jakými byli jeho mistr Ghirlandaio, Masaccio, Giotto či Cimabue, zkrátka výkvět architektury, malířství a  sochařství. Všichni sídlili v  rozmezí několika ulic, všichni byli jednoduše součástí každodenního života a všichni vysílali signály, které se spojily v jedno motivační sdělení: dej se do práce. Představte si, jak to asi vypadalo v  londýnské Mermaid Tavern v  shakespearovské době. V  této taverně na  Temži, která se nacházela přímo naproti divadlu Globe, se scházeli nejvýznamnější spisovatelé té doby, jako byli Marlowe, Jonson, Donne nebo Raleigh, aby se pobavili  o  práci či poměřili své mentální síly. Nebo se zamyslete nad Akademií a  Lykeionem ve starověkých Aténách, na kterých vyučovali, diskutovali a učili se Platón, Aristoteles a další. Případně si představte horečnaté okolí São Paula. Když jsem se tam jednou odpoledne procházel, snažil jsem se spočítat, na kolik signálů týkajících se fotbalu jsem narazil – záběr v televizi, billboard, zaslechnutý rozhovor, čtyři spontánní futsalové zápasy, pět dětí, které s míčem běžely po ulici. Ztratil jsem se někde kolem padesáti. Hřiště Franka Curiela ve  Willemstadu v  Curaçau nevypadá moc jako antické Řecko. Má promáčklé hliněné ochozy, bufet za domácí metou a v den, kdy jsem se přišel podívat na trénink, také hrstku rodičů, kteří tlachají a popíjejí Coca-Colu. Hráči se rozehřívají před zápasem, hází si s míčem nebo jen tak blbnou. Působí to jako trošku chudší verze běžného maloměstského baseballového hřiště. To je však pouhá kamufláž. Když se zadívám pozorněji, všimnu si, že přetéká primárními podněty. První podnět měří přes sto osmdesát centimetrů, na sobě má perfektní květovanou košili a v ruce malý kelímek whisky Dewar’s s Red Bullem. Je to sám Frank Curiel, osmašedesátiletý zakladatel klubu, správce hřiště, plánovač, prodejce Coca-Coly, osvětlovač, správce trofejí a laskavý vládce tohoto malinkého království. Je to takový tropický Don Corleone a  tuto představu ještě dotváří jeho ochraptělý šepot. Curiel mě provádí po hřišti a za chůze mi vykládá svůj příběh, jak před čtyři-

116

II. ZƒÖ…½›Ä°

ceti pěti lety na  ostrov přivedl Little League, jak v  Puerto Ricu viděl hrát úžasného Clementa, jak se rozhodl založit vlastní klub, jak se vydal do Massachusetts na Springfield College studovat tělesnou výchovu, jak dostal práci u sportovní a rekreační agentury v Curaçau a jak objížděl celý Willemstad a přesvědčoval děti, aby šly hrát. „Ty děti šly hrát,“ povídá. „Poté hrály jejich děti a  teď hrají jejich děti. Zažil jsem je všechny.“ Při popisování tak oddaných pořadatelů, jako je Curiel, se obvykle píše, že „žijí na  hřišti“. V  jeho případě to není pouhý řečnický obrat. Curiel žije v boudě o rozměrech tři na čtyři metry s plechovou střechou, která je postavena na železných sloupcích hned za domácí metou. Chybné odpaly dělí od jeho polévky drátěný plot. Pokoj se topí v pestré záplavě trofejí, plaket, vybavení a fotek, která hrozí, že se za chvíli převalí i přes televizi a postel – jedny z mála Curielových ústupků domáckému životu. Curiel se neustále pohybuje kolem hřiště, pozoruje, shrabává listí, stará se o světla a drží děti na uzdě. Na verandu, která slouží jako síň slávy, vystavil další fotografie zachycující nejvýznamnější okamžiky v baseballové historii ostrova. Občas na ni dá večer televizi, aby se děti mohly dívat na zápasy nejvyšší ligy, nebo, což se stává poměrně často, na poškrábanou kazetu se záznamem homerunů Andruwa Jonese. Curiel s pyšným pohledem přehlédne své panství. „Abys mohl hrát baseball, potřebuješ tři věci,“ říká a pokládá na sebe ruku, jako by se chtěl pokřižovat. „Srdce. Hlavu. Koule. Pokud máš dvě, můžeš hrát, ale nikdy nebudeš vynikat. Aby ses stal vynikajícím, potřebuješ všechny tři.“ Procházíme se po hřišti. U třetí mety se Curiel zastaví a opraví malého kluka, který se snaží zpracovat míč letící po zemi. Vychrlí ze sebe několik slov papiamentsky, což je místní jazyk, který zní jako reggae puštěné zrychleně pozpátku. Chlapci říká, aby se postavil před míč. „Takhle,“ ukazuje, odloží svou Dewar’s, polapí imaginární míč a hodí ho směrem k neviditelné metě. „Takhle! Jasně!“ přikývne chlapec a udělá to. Za  zadní sítí sedí u  betonového stolu dva muži, na  hlavách mají sluchátka s mikrofonem a hovoří. Připravují pravidelný týdenní přenos

117

Kapitola sedmá

JAK PODNÍTIT LÍHEG TALENTp ¯Æ—±šÓšŽšÓœ¤œ˜ထ”Š–—š“¤š±œ‹­ထ Š—Žœ¤œ˜ထ”Š–¯ŠĻŽ’šœ¦¤œ’Žëန နနżŸƍƌ

MIKEpV A DAVEpV BLÁZNIVÝ NÁPAD Líhně talentů jako Curaçao, Rusko nebo Jižní Korea byly zapáleny úderem blesku, ať už to byl převratný úspěch nějakého hráče, nebo zázračné vítězství. Nikdo je nemohl předpokládat nebo naplánovat. Jiný druh zapálení nastává v případě, že žádný blesk neudeří, a přesto motivace a talent jen kvetou. Tento druh zapálení se více dotýká našeho každodenního života a  jeho nejjasnější podobu jsem nalezl na  nečekaném místě – ve skupině škol v chudinské čtvrti. V zimě roku 1993 na tom Mike Feinberg a Dave Levin nebyli příliš dobře. Bylo jim něco přes dvacet, byli spolubydlící a druhým rokem učili v rámci houstonského systému veřejného školství. Oba byli členy mladé neziskové organizace Teach for America, prostřednictvím které mohli čerství absolventi univerzit dva roky učit na školách pro děti z rodin s nízkými příjmy. Feinbergův a Levinův první rok byl velice svízelný (propíchnuté pneumatiky, chaos ve třídách) a druhý o něco horší. Snažili se o inovativní přístup, ale jejich snaha narážela na nekompetentní byrokracii, neochotu rodičů, zlobivé studenty, úzkoprsá omezení a další otupená kolečka nejvýkonnějšího stroje na  výrobu frustrace, jaký byl kdy vymyšlen – amerického systému veřejného školství v chudinských čtvrtích. Levin byl požádán, aby se do své školy už nevracel, a Feinberg, který se propadal ještě hlouběji, se přistihl, jak toužebně pomýšlí na práva. Zimní večery tak trávili ve svém mizerném houstonském bytě a čas

126

II. ZƒÖ…½›Ä°

zabíjeli oblíbenou zábavou dvacátníků celého světa, a  sice nadáváním na práci, pitím piva a sledováním Star Treku. Feinberg později shrnul jejich životní postoj následovně: „Život stojí za hovno a potom umřeš.“ Jednoho dlouhého zimního večera, z důvodu, který zůstává záhadou (domnívají se, že to způsobila jedna inspirační přednáška, kterou navštívili, nebo za to možná mohlo pivo), dostali tihle dva zkrachovalí příslušníci generace X zvrácený nápad. Přestanou bojovat se systémem a založí si vlastní školu. Postavili na kafe, na magneťáku pustili smyčku s Achtung Baby od U2 a v pět ráno měli vytištěný manifest se čtyřmi pilíři jejich výtvoru: více času ve třídě, kvalitní učitelé, podpora rodičů a administrativní podpora. Kofein musel začít působit, protože svému projektu dali tak grandiózní jméno, že lepší by nevymyslel ani kapitán Kirk. Pojmenovali ho Knowledge is Power Program (Program Vědění je síla), neboli KIPP. V kterémkoliv jiném okamžiku v dějinách by se tak vágní myšlenka jako KIPP, za kterou nestálo nic než nezkušenost, vypařila. Shodou okolností však chvíli předtím Texas schválil zákon o financování alternativních škol pod podmínkou, že dosáhnou základních vzdělávacích standardů. To mělo za následek, že o pár měsíců později nastala situace, která by předtím byla zcela nemyslitelná. Tito dva zelenáči a jejich kávou potřísněný manifest dostali šanci. Nebylo jim dovoleno otevřít vlastní školu (tak šílená školská správa nebyla), ale dostali jednu zapadlou učebnu v Garciově základní škole, ve které mohli svobodně podniknout další nevyhnutelný krok na své idealistické pouti. Padnout na hubu. Většina alternativních škol, například waldorfská, montessoriovská nebo Piagetova, vychází z  určitých pedagogických zásad. Feinberg a Levin, kteří neměli moc času, místo toho následovali příkladu Butche Cassidyho a  kradli. Vyhlédli si nejlepší učitele ve  čtvrti a  vypůjčili si jejich výukové plány, výukové techniky, nápady na  vedení školy, rozvrhy, pravidla, prostě všechno. Feinberg a Levin byli později označováni za „inovátory“, ale v té době byli asi tak inovativní jako zloděj v obchodě bez proudu. „Ukradli jsme každý dobrý nápad, který nebyl přibitý

127

Kapitola devátá

SCHÉMA VYUOVACÍHO OBVODU ¾“¤Ž—œ¨—“¨ë¦”Ž¨Æ¾šœ£¤န “–­šŽ˜ĤĻŽÿӌ¤ထ–Ž£Ž”Ž’œ¨—“¨¯Š£¤Š¨Óန żƆƊƒƊƇƇƂƌŻŸƅƌ

TY\I CTNOSTI MISTROVSKÝCH TRENÉRp Umět skvěle učit je dovednost jako každá jiná. Může to vypadat jako magie, ale ve skutečnosti je to kombinace dovedností, řada myelinizovaných obvodů vybudovaných intenzivním cvičením. Ron Gallimore, který je dnes uznávaným emeritním profesorem na UCLA, má pro tuto dovednost hezký popis. „Skvělí učitelé se soustředí na to, co student říká nebo dělá,“ tvrdí, „a  díky tomuto soustředění a  hlubokým znalostem dané matérie dokáží spatřit a  rozpoznat němou, neohrabanou snahu studenta snažícího se dosáhnout mistrovství a poté s ním cíleným sdělením navázat spojení.“ Klíčovými slovy této věty jsou znalosti, rozpoznat a navázat spojení. To, co Gallimore píše a Jensen, Wooden a paní Mary demonstrují, se vrací k  naší tezi: Dovednost je buněčná izolace, která obaluje nervové obvody a  roste v  závislosti na  určitých signálech. Bráno úplně doslova, mistrovští trenéři jsou lidským doručovacím systémem signálů, které pohánějí a usměrňují růst daného nervového obvodu, jasně mu říkají: aktivuj se tady a tady ne. Trénování je dlouhý, důvěrný rozhovor, je to sled signálů a reakcí směřujících ke společnému cíli. Skutečná dovednost trenéra nespočívá v nějaké obecně aplikovatelné moudrosti, o kterou se může podělit s  kýmkoliv, nýbrž ve  schopnosti najít u  každého studenta ideální bod na  hranici jeho schopností a  vysílat ty správné signály, které mu zase a znovu pomohou přiblížit se k cíli. Jako každá

158

III. M®ÝãÙÊòÝ» ãٝÄÊò…Ä°

komplexní schopnost je i tato kombinací několika různých vlastností, kterým říkám „čtyři ctnosti“. První ctnost:

Soustava znalosơ Trenéři a učitelé, se kterými jsem se v líhních talentů setkal, byli převážně postarší. Více než polovině z nich bylo přes šedesát či sedmdesát let. Všichni strávili desetiletí (obvykle několik) tím, že se pilně učili trénovat. To není pouhá souhra náhod, ve skutečnosti je to podmínka, jelikož jim to umožnilo vybudovat nervovou superstrukturu, která je nejdůležitější součástí jejich dovednosti – jejich soustavu znalostí. Soustava je Gallimorovo označení pro rozsáhlou síť detailních znalostí konkrétní činnosti, která odlišuje nejlepší učitele od ostatních a umožňuje jim kreativně a efektivně reagovat na studentovo snažení. Gallimore to vysvětluje následovně: „Skvělý učitel vždy dovede jít hlouběji, umí vypozorovat, co vše je student schopen se naučit, a podle toho jej směrovat. Může mu pomoct pronikat do  dané činnosti stále hlouběji a  hlouběji, jelikož k  ní dokáže přistupovat z  ohromného množství různých stran a protože existuje nekonečné množství spojení, která se studentem může navázat.“ Nebo jak bych řekl já – roky práce se přetavily do myelinizace obvodů mistrovského trenéra, což je záhadná směsice technických vědomostí, strategie, zkušeností a vypilovaného instinktu, která je připravena k okamžitému použití za účelem určení a  pochopení pozice, ve které se studenti právě nacházejí, a kam se potřebují dostat. Ve zkratce, soustava znalostí je důvod, proč se učit u mistrovských trenérů. Jak tato soustava funguje, si ukážeme za chvíli, prozatím stačí říct, že lidé se s touto hloubkou znalostí nerodí. Je to něco, co si stejně jako v případě jakékoliv jiné dovednosti postupně pěstují kombinací zapálení a intenzivního cvičení.*) Mistrovským trenérem se člověk nestane ná*) Jak by nám připomněl Anders Ericsson, dosažení světové úrovně vyžaduje deset tisíc hodin intenzivního tréninku. Proč tedy byli mistrovští trenéři většinou

159

DANIEL COYLE

„Mohu vám garantovat, že v tomto ani v žádném jiném roce nebudete číst důležitější a užitečnější knihu.“ Tom Peters, jeden z autorů knihy In Search of Excellence

Tajemství talentu – kniha, která objasňuje, jak talent roste v mozku a jak si ho můžete vypěstovat více.

Daniel Coyle ve své práci vychází z nejnovějších poznatků z oblasti neurologie a z vlastních zkušeností, které nastřádal během návštěv devíti světových líhní talentů – od baseballových hřišť v Karibiku až po akademii vážné hudby na severu státu New York. Jmenuje tři klíčové prvky, které vám pomohou rozvinout vaše nadání a zdokonalit váš výkon ve sportu, umění, hudbě, matematice nebo čemkoliv, co vás napadne.

t

Intenzivní cvičení

Tajemství talentu

V čem spočívá tajemství talentu? Jak ho rozluštit? Novinář Daniel Coyle v této průlomové publikaci nabízí rodičům, učitelům, trenérům, podnikatelům a všem ostatním nástroje, s jejichž pomocí mohou plně rozvinout svůj potenciál i potenciál osob ve svém okolí. Ať už trénujete fotbal, nebo učíte děti hrát na klavír, píšete romány, nebo se snažíte zlepšit svůj golfový úder, tato kniha vám ukáže, jak vypěstovat svůj talent pomocí využití nově objevených mechanismů fungování mozku.

m s t e j v í a T lentu a

Autor knih The Little Book of Talent a Hardball: A Season in the Projects

Zapálení Mistrovské trénování Tyto tři prvky se podílí na tvorbě myelinu, mikroskopické nervové hmoty v mozku, která značně zvyšuje rychlost a přesnost vašich pohybů a myšlenek. Vědci zjistili, že myelin by mohl být svatým grálem, základem všech forem výjimečnosti, od Michelangela až po Michaela Jordana. Dobrou zprávou je, že se nerodíme s předem daným množstvím myelinu, naopak. Myelin roste a jako vše, co roste, může být pěstován a vyživován.

Daniel Coyle je autorem bestselleru The Little Book of Talent a Hardball: A Season in the Projects a přispívá do časopisu Outside. Žije se svou ženou a čtyřmi dětmi v Homeru na Aljašce, kde trénuje rapidně se zlepšující žákovský baseballový tým.

DANIEL COYLE

Tato kniha, která v sobě spojuje objevné analýzy a názorné příklady běžných lidí, kteří se stali výjimečnými, nejenže změní způsob, jakým smýšlíte o talentu, ale zároveň vás vybaví prostředky k rozvinutí vašeho plného potenciálu.

Výjimečným se člověk nerodí. Výjimečným se člověk stává. www.anag.cz

TATO KNIHA VÁM PROZRADÍ JAK