UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Studijní program: Geografie Studijní obor: Geografie a kartografie
DRUHÉ BYDLENÍ V JIŽNÍM ZÁZEMÍ ÚSTÍ NAD LABEM Second home tourism on the southern outskirts of Ústí nad Labem Bakalářská práce
Michaela Steyerová
Praha 2012 Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Dana Fialová, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze dne …………. ………………. Podpis 2
ABSTRAKT DRUHÉ BYDLENÍ V JIŽNÍM ZÁZEMÍ ÚSTÍ NAD LABEM Bakalářská práce se zabývá problematikou druhého bydlení, tematem, které je na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze již dlouhodobě sledováno. Zvolila jsem si území jižního zázemí města Ústí nad Labem, které bylo zkoumáno v rámci projektu „Regionální diferenciace druhého bydlení v ČR a vztah k jiným formám cestovního ruchu“ podpořeným Grantovou agenturou České republiky. Cílem práce je přispět k dokumentaci vývoje a transformace druhého bydlení v této lokalitě se zaměřením na modelové území Brná nad Labem a Dolní Zálezly. Klíčová slova: druhé bydlení, suburbanizace, transformace, zázemí Ústí nad Labem
ABSTRACT SECOND HOME TOURISM ON THE SOUTHERN OUTSKIRTS OF ÚSTÍ NAD LABEM This bachelor thesis treats the subject-matter of second home tourism, which is a topic of the long-term study at the Department of Social Geography and Regional Development at the Faculty of Science, Charles University, Prague. For my study I have chosen the area of the southern outskirts of Ústí nad Labem, which was the subject of investigation within the frame of a project “Regional differentiation of second housing in the Czech Republic and its relation to other forms of tourism” supported by the Grant Agency of the Academy of Science, Czech Republic. This thesis aims to contribute to the documentation of the development and transformation of the second home tourism in this area with a special focus on two model areas, i.e. Brná nad Labem and Dolní Zálezy. Keywords: second homes, suburbanization, transformation, Ústí nad Labem outskirts
3
Ráda bych poděkovala vedoucí této bakalářské práce RNDr. Daně Fialové Ph.D. za pomoc, cenné rady a odborné vedení během vytváření této práce. Poděkování patří i doc. RNDr. Jiřímu Andělovi CSc. za poskytnuté materiály a všem ostatním, kteří mi pomohli při vytváření této práce.
4
OBSAH Přehled použitých zkratek ............................................................................................6 Seznam obrázků a tabulek ............................................................................................6 1. Úvod ...........................................................................................................................7
2. Diskuse literatury ......................................................................................................10 2.1 Literatura zabývající se druhým bydlením ......................................................10 2.2 Literatura zabývající se cestovním ruchem .....................................................13 2.3 Literatura zabývající se suburbanizací ............................................................14 2.4 Literatura zabývající se amenitní migrací .......................................................16 2.5 Literatura zabývající se modelovým územím ..................................................18 3. Metodika ....................................................................................................................19 3.1 Zdroje dat .......................................................................................................19 3.2 Ukazatele druhého bydlení .............................................................................20 4. Vývoj druhého bydlení v Česku ................................................................................22 4.1 Vývoj druhého bydlení v Česku......................................................................22 4.2 Vývoj druhého bydlení na Ústecku .................................................................24 5. Druhé bydlení v jižním zázemí Ústí nad Labem.......................................................27 5.1 Ukazatele druhého bydlení za okres Ústí nad Labem ......................................27 5.2 Druhé bydlení v jižním zázemí Ústí nad Labem (a jeho ukazatele) .................35 5.3 Výsledky dotazníkového šetření .....................................................................39 6. Modelové území Brná nad Labem a Dolní Zálezly...................................................43 6.1 Obecná charakteristika území .........................................................................43 6.2 Charakteristika jednotlivých částí modelových území .....................................44 6.3 Výsledky terénního šetření .............................................................................48 7. Závěr ..........................................................................................................................51 Seznam literatury a zdrojů............................................................................................52 Seznam příloh ................................................................................................................55
5
Přehled použitých zkratek DB
Druhé bydlení
GAČR
Grantová agentura České republiky
KSGRR
Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje
PřF UK
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
CR
Cestovní ruch
ODB
Objekt druhého bydlení
OIR
Objekt individuální rekreace
BP
Bakalářská práce
DP
Diplomová práce
DisP
Disertační práce
UJEP
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
ČSÚ
Český statistický úřad
ČÚZK
Český úřad zeměměřický a katastrální
RO
Rekreační objekty
k.ú.
katastrální území
SLDB 1991 (2001)
Sčítání lidu, domů a bytů 1991 (2001)
Seznam obrázků a tabulek Obrázek č. 1: Vymezení jižního zázemí města Ústí nad Labem........................................9 Obrázek č. 2: Vývojová stádia amenitní migrace dle Stewarta (2002) ..............................17 Obrázek č. 3: Hustota rekreačních objektů v okrese Ústí nad Labem v roce 2010 ............28 Obrázek č. 4: Podíl RO na úhrnu všech staveb v okrese Ústí nad Labem v roce 2010 ......30 Obrázek č. 5: Podíl potenciálních rekreantů na celkovém počtu trvalých obyvatel ...........31 Obrázek č. 6: Počet potenciálních rekreantů připadajících na 100 trvale bydlících ...........32 Obrázek č. 7: Celková zatíženost území ...........................................................................33 Obrázek č. 8: Rekreační zatíženost území ........................................................................34 Obrázek č. 9: Vymezení jižního zázemí Ústí nad Labem .................................................36 Obrázek č. 10: Jednotlivé části modelového území Brná nad Labem ................................46 Obrázek č. 11: Jednotlivé části modelového území Dolní Zálezly ....................................47 Tabulka č. 1: Vývoj funkčního využití objektů v letech 1991
2012 ..............................49
6
1.Úvod Na počátku devadesátých let dvacátého století v souvislosti se společenskými změnami dochází k transformaci druhého bydlení různými směry (Fialová, Novotná, Vágner 2007). Ráda bych tedy zjistila do jaké míry a jakým způsobem se tento trend projevuje právě v jižním zázemí Ústí nad Labem. Zaměřím se především na modelovou oblast tvořenou městskou částí Brná nad Labem a obcí Dolní Zálezly. Nejprve bych ráda vysvětlila již zmíněné pojmy. Pojem druhé bydlení si můžeme představit jako chatu, chalupu, domek v zahrádkářské kolonii či podobné místo, které využíváme především k rekreaci. Tato definice však zdaleka není přesná. „Druhé bydlení chápeme jako komplex jevů a procesů, spojených s objektem (či částí objektu), který je přechodným místem pobytu vlastníka(ů) či uživatele(ů), využívajícího(ch) tento objekt převážně k rekreačním účelům“ (Vágner 1999, Fialová 2000). Je třeba si tedy uvědomit, že výzkum druhého bydlení se nezabývá pouze rekreačními objekty jako takovými, ale je daleko komplexnější. Druhé bydlení je také významným faktorem rozvoje území a impulsem pro rozvoj lokálních služeb. Na rekreujícím se obyvatelstvu v oblastech s výraznou rekreačně obslužnou funkcí bývají například částečně závislé i drobné podnikatelské aktivity (Bičík a kol. 2001). V domácí literatuře často používaná definice slovenského autora P. Mariota právě jevy a procesy spojené s výzkumem druhého bydlení nezohledňuje. „Objekty individuální rekreace jsou specifickým druhem ubytovacích zařízení sloužících k rekreačním účelům. Je pro ně charakteristická poměrně nízká ubytovací kapacita s omezeným okruhem uživatelů, jejich různorodost, častá vysoká koncentrace na malém území“ (Mariot 1976, cit. v Bičík a kol. 2001, s. 19). Pro srovnání uvedu definici britské literatury, která uvádí „ second homes“ jako objekt, který je přechodným bydlištěm vlastníka či uživatele, který má trvalé bydliště v jiném místě a využívá objekt k rekreačním účelům (Kowalczyk 1994). Pojem transformace druhého bydlení se, jak již bylo zmíněno, objevuje na počátku devadesátých let. Tato přeměna využití objektů individuální rekreace v sobě nese dvě základní podoby, a to buď změnu na komerční využití objektu nebo na trvalé („první“) bydlení. Transformace objektu na trvalé bydlení může proběhnout několika způsoby. Majitel může například rekreační objekt zcela zbourat a vystavět zde domek nový, dalším způsobem pak může být pouhá změna statusu využití objektu, a tedy minimální či zcela nulový zásah do jeho podoby. Mnoho rekreačních objektů bylo již dříve vystavěno tak, že pro jejich využití k trvalému bydlení není potřeba žádného fyzického zásahu do objektu (Fialová, Kadlecová
7
2007). Některé mohly být původně objekty trvalého bydlení (například chalupy v oblasti Sudet). U komerčního využití se může jednat především o pronájem chat a chalup ať už domácí, tak i zahraniční klientele, pronájem může zprostředkovávat i specializovaná cestovní kancelář (Fialová, Kadlecová 2007). Jednou ze základních charakteristik současného i budoucího vývoje bude pravděpodobně další stírání rozdílů mezi vnímáním „prvního“ a druhého bydlení, ať už jde o vybavenost, funkci, provozované činnosti či objem tráveného času (Vágner 2001). Je třeba též vysvětlit pojem jižní zázemí města Ústí nad Labem. Za jižní zázemí města Ústí nad Labem považuji celý jižní výběžek města s přilehlou obcí Dolní Zálezly (viz obrázek č. 1). Jedná se tedy o městské části Brná nad Labem, Sebuzín a Církvice, ležící na pravém břehu řeky Labe a městskou část Vaňov a obec Dolní Zálezly na levém břehu Labe. Zmíněné městské části byly stejně jako Dolní Zálezly původně samostatnými obcemi, avšak v letech 1980
1981, kdy docházelo k velkému slučování obcí s městem Ústí nad Labem,
byly tyto obce k městu také připojeny. Podstatná část tohoto území spadá do jedné ze tří nejvýznamějších rekreačních oblastí, které se zde formovaly ke konci 70. let. Jedná se o rekreační oblast Brná n. L., která se specializovala na letní formy rekreace, jako je zahrádkaření, chataření a vodní sporty. Analogické fyzickogeografické předpoklady pro svůj rozvoj jako rekreační oblast Brná n. L. měla relativně „stará“ rekreační oblast zahrnující Dolní Zálezly spolu s Vaňovem (Anděl 1980, cit. v Anděl 2004, s. 95). Toto území bylo jednou ze zkoumaných lokalit v rámci projektu „Regionální diferenciace druhého bydlení v ČR a vztah k jiným formám cestovního ruchu“, který podpořila GAČR na období 2001–2003 a bylo zde provedeno dotazníkové šetření v rámci spolupráce s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n. L. (Vágner, Fialová a kol. 2004). Tato oblast je mi velmi blízká, neboť ji pravidelně navštěvuji již odmala. Touto prací bych ráda přispěla k výzkumu druhého bydlení v této lokalitě a analyzovala její aktuální stav a perspektivy do budoucna. Hlavním cílem práce je dokumentace vývoje a transformace druhého bydlení v jižním zázemí města Ústí nad Labem. Soustředit se budu na oblasti Brná n. L. a Dolní Zálezly, které reprezentovaly jižní zázemí Ústí n. L. v již zmiňovaném dotazníkovém šetření, které bylo na Ústecku prováděno v letech 2001–2002. Budou využita data, která byla nasbírána právě při tomto šetření, data z Katastru nemovitostí a Českého statistického úřadu a provedeno vlastní terénní šetření.
8
Výzkumnými cíly této práce bude zjistit zda:
Je transformace druhého bydlení ve zkoumaných lokalitách po roce 1990 hlavním trendem ve vývoji druhého bydlení.
V jižním zázemí města Ústí nad Labem dochází ke střetu suburbanizačních procesů s fenoménem druhého bydlení.
Lze potvdit či vyvrátit trend nové výstavby v terénech obtížně dostupných pro dopravu obyvatel i stavební techniku, které byly původně pokryty křovinami nebo částečně zalesněny.
Obr. č. 1: Vymezení jižního zázemí města Ústí nad Labem
Zdroj: mapový portál města Ústí nad Labem
9
2. Diskuze literatury Teoretické informace zabývající se tematem druhého bydlení jsem pro svoji práci hledala v literatuře, která pojednává o cestovním ruchu, druhém bydlení, suburbanizaci a amenitní migraci. Neméně důležitá je i literatura týkající se přímo modelového území. Jelikož prací zaobírajících se zmíněnými tematy je mnoho, v kontextu s tematem mé práce jsem se soustředila především na nejnovější domácí literaturu.
2.1 Literatura zabývající se druhým bydlením „Literatura zabývající se druhým bydlením se objevuje až v druhé polovině dvacátého století. Disertační práce V. Gardavského (1968) analyzuje rekreační zázemí Prahy a je jednou z prvních prací v Česku specializujících se přímo na druhé bydlení“ (Zbíral 2008, s. 7). První ucelený přehled shrnující dosavadní informace o druhém bydlení (dále jen DB) v Česku vznikl na KSGRR PřF UK v Praze. Jedná se o publikaci Druhé bydlení v Česku od I. Bičíka a kolektivu (2001). Nalezneme zde informace např. o tom, kde získávat údaje o rekreačních objektech, vývoji DB v Česku, typologii rekreačních lokalit, šetření rekreačních objektů ve vybraných regionech ad. Druhá významná publikace navazující na předchozí nese název Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku (Vágner, Fialová a kol. 2004). Jak již název napovídá, velká pozornost je věnována hlavně studiím vývoje DB v jednotlivých (modelových) regionech, ve kterých byl za spolupráce místních odborníků, proveden terénní výzkum a dotazníkové šetření. Ukazuje se, že různé procesy, jako například výstavba nových objektů, se projevují v rozdílných regionech Česka dosti odlišně (Vágner, Fialová a kol. 2004). Dalším významným zdrojem informací je katalog Druhé bydlení v Česku - chataření a chalupaření v proměnách generací, vydaný ke stejnojmenné výstavě v roce 2007. Autoři D. Fialová, E. Novotná a J. Vágner zde představují fenomén druhého bydlení v Česku velmi srozumitelnou formou. Texty jsou doplněny četnými fotografiemi. Ze zahraničních autorů, věnujících se této problematice bych jmenovala např. již zmiňovaného polského autora A. Kowalczyka a jeho práci z roku 1994, Geograficznospoleczne problemy „drugich domov“ či autory C. M. Halla a D. K. Müllera s knihou Mobility and Second Homes z roku 2004. DB je zde rozebíráno v osmnácti článcích různých
10
autorů. Články jsou zaměřeny především na vývoj a stav DB v různých zemích a částech světa, ale některé se zabývají DB i v obecném smyslu. Výzkumu DB je věnována i spousta odborných článků. Jako první bych zmínila článek autorů D. Fialové a J. Vágnera „Sociogeografické aspekty druhého bydlení a jejich regionální diferenciace (na příkladu Česka)“, který vyšel v Geografickém časopise v roce 2009. „Studie si dává za cíl doložit význam DB v životním stylu i ve využití volného času obyvatel a ve vytváření specifických aktivit. Pokouší se definovat pozici DB v rámci sídelní struktury, vybrané socioekonomické aspekty i roli DB v rámci venkovského prostoru, především na základě studia literatury, vlastního pozorování a terénních a dotazníkových šetření“ (Fialová, Vágner 2009, s. 89). Pro výzkum nových trendů v DB považuji za velmi přínosný článek Recreational housing, a phenomenon significantly affecting rural areas (Rekreační bydlení, fenomén významně ovlivňující venkovské oblasti) z Moravian geographical reports (Kadlecová, Fialová 2010). Článek se zaměřuje hlavně na jeden z nových trendů v DB, a to na rekreační apartmánové byty a důsledky jejich výstavby. Studie dokládá, že nejnovějším trendem v DB v Česku je právě vlastnictví apartmánového bytu v rekreačních apartmánových domech, které jsou postaveny v atraktivních lokalitách horských oblastí, oblastí u vodních ploch, poblíž lázeňských resortů či golfových hřišť. Nastíněny jsou i další nové trendy jako je internacionalizace (zájem Čechů o rekreační nemovitost v cizině a cizinců v Česku), komercionalizace DB, transformace tradičních chat a chalup na rezidenční funkci. Od roku 2008 byl zaznamenán pokles zájmu investorů o výstavbu a koupi rekreačních apartmánů, což může mít na svědomí přesycení trhu, převaha nabídky na poptávkou či ekonomická situce (řada obcí odhalila rizika těchto projektů a proto se snaží zabránit další výstavbě) (Kadlecová, Fialová 2010). Jednomu z nových trendů v DB je věnován také článek V. Nožičkové (2011) – „Nové rekreační lokality ve vlastnictví cizinců“. Studie ukazuje přínosy i rizika tohoto jevu, na příkladu nizozemských investic. Nedostatek srovnávacích studií zaměřených na roli národních institucí v DB vedl k myšlence výzkumu zda modely rozvoje DB mohou být aplikovány ze severských zemí na české podmínky a naopak. Tento výzkum byl promítnut do článku Second home tourism in light of the historical-political and socio-geographical development of Czechia and Sweden (Druhé bydlení ve světle historickopolitického a sociálněgeografického vývoje: Česko a Švédsko). Studii vydali autoři J. Vágner, D. K. Müller a D. Fialová v Geografii (2011). Východiskem pro tento článek je předpoklad, že původ a také aktuální trendy a výhledy 11
týkající se DB mohou být v mnoha ohledech analogické v obou zemích, v Česku i Švédsku (severských zemích). Smyslem této studie je analyzovat dopad odlišných politických režimů na vývoj DB v těchto zemích, jako příkladů středoevropské postkomunistické země a severské země. Společným rysem obou zemí je současná transformace DB na bydlení trvalé či sezónní. Motivace pro vlastnictví objektu DB je obdobná a rozdíly mezi trvalým bydlištěm, rekreačním objektem a pracovištěm se v obou zemích stírají díky mobilním telefonním sítím a internetu (Vágner, Müller, Fialová 2011). Problematice druhého bydlení se věnuje několik kvalifikačních prací, většina z nich vznikla na KSGRR PřF UK v Praze. D. Fialová se ve své DP (1992) věnuje stavu a perspektivám rekreačních lokalit v zázemí Prahy. V této práci byl poprvé zpracován a zhodnocen dotazník pro vlastníky a uživatele OIR, který byl pak pro potřeby šetření v následujících letech ještě zkrácen a upraven a vzniknul tak univerzální dotazník zkoumající problematiku rekreace v OIR. Díky tomuto standardizovanému dotazníku je možno provádět srovnání šetření v jednotlivých lokalitách (Bičík, Fialová 2001). Téma DB autorka dále rozebírá i ve své DisP s názvem Transformace druhého bydlení (v zázemí Prahy) (Fialová 2000). Také J. Vágner se tomuto fenoménu věnuje ve své DP (1994) zaměřené na rekreaci na Berounsku a v DisP, kde rozebírá geografické aspekty DB v Česku (Vágner 1999). Mezi další práce o DB zaměřené na určitý region patří DP a BP. Ty mě inspirovaly především pro porovnání struktury práce a použitých metod při výzkumu DB v dané oblasti. Nejužitečnější z nich pro mne byla práce J. Zbírala (2008) a J. Tesaře (2009). J. Zbíral se ve své práci (2008) věnuje transformaci DB v povodí Kocáby, jednomu z míst, kde se zrodil český tramping, přičemž používá metodu terénního a dotazníkového setření, ale i řízených rozhovorů s představiteli samosprávy u vybraných obcí. Potvrzuje, že k transformaci DB na vybraném území sice dochází, avšak nadále převažuje jeho rekreačni funkce. Práce J. Tesaře (2009) dokumentuje transformaci DB v zázemí Prahy, přičemž jsou využita data z předešlých prací, které zkoumaly toto území. Cílem je hlavně srovnání a dokumentace změn na tomto území od doby posledního výzkumu. Autor využívá nejen dostupných dat z předešlých prací, ale i dat z ČÚZK a dotazníkového šetření, které zde bylo prováděno a dat z vlastního terénního šetření. Jako poslední bych zmínila DP V. Škubnové (2002), která se věnuje právě zázemí Ústí n. L. Práce je zaměřena především na severní a severovýchodní zázemí města, ve kterém autorka provedla dotazníkové šetření (v rámci již zmiňovaného grantového projektu viz kapitola 1). Své výsledky pak porovnává s výsledky šetření z jižního zázemí Ústí n. L. a ze zázemí Prahy. S autorkou však nesouhlasím v tvrzení, že „Je nutné upozornit na fakt, že v 12
případě objektů individuální rekreace se jedná o fenomén ryze východoevropský, ne-li dokonce jen český nebo slovenský“ (Škubnová 2002, s. 56). Autorčin pohled bych vyvrátila například citací: „Hustota DB v Česku se řadí společně se Švýcarskem, Francií, případně Španělskem k nejvyšším v Evropě (chybí údaje za další státy s významným DB
Austrálie,
Kanada, Německo, Rakousko, Itálie, Polsko)“ (Fialová, Vágner 2009, s. 91). „Největší podíl domácností vlastnících ODB je v zemích severských, Španělsku, Francii, zemích alpských, státech Beneluxu“ (Kowalczyk 1994, Gallent a Tewdwr-Jones 2000, SLDB 2001, Iglebaek 2007, cit. v Fialová, Vágner 2009, s. 91).
2.2 Literatura zabývající se cestovním ruchem DB je nespornou součástí cestovního ruchu a rekreace. Vpodstatě můžeme říci, že bez potřeby rekreace a cestování by ODB ani neexistovaly. Proto jsem chtěla nahlédnout na tento jev prostřednictvím literatury zabývající se právě cestovním ruchem a rekreací. DB bývá nejčastěji zařazováno do geografie cestovního ruchu, ačkoli nověji ho autoři řadí spíše ke geografii venkova. „Expanze DB ve venkovských prostorech vedla k tomu, že rekreace se postupně stala jednou ze stěžejních funkcí v určitých oblastech současného venkova. Vliv DB na lokální ekonomiku a změny ve venkovské krajině i životním stylu (...) mohou být jedním z předmětů výzkumu moderně chápané geografie venkova“ (Vágner, Fialová a kol. 2004, s. 23). Na mnohých místech převážila obytnou funkci venkova funkce rekreační a stala se důležitým faktorem rozvoje venkova (Kadlecová, Fialová 2010). „Cestovní ruch (dále jen CR) je vnímán částí odborníků jako nejvšeobecnější, nadřazený pojem na souhrnné vyjádření všech rekreačních aktivit“ (Mariot 1986, s. 4). Proto literatury zabývající se CR a rekreací nalezneme daleko větší množství, než literatury o druhém bydlení samotném. Knihu Geografia cestovného ruchu (1983) slovenského autora P. Mariota, považuji za jedno z prvních zásadních děl v tehdejším Československu v tomto oboru. Autor zde definuje CR jako „společenskou aktivitu, která podmiňuje přemísťování obyvatelstva do částí krajinné sféry, charakterizovaných interakcemi krajinných prvků, schopnými vyvolat dočasnou změnu místa pobytu“ (Mariot 1983, s. 14). Objektům individuální rekreace (dále jen OIR) se věnuje v kapitole „hodnocení realizačních předpokladů cestovního ruchu“, a proto je publikace přínosem rovněž pro DB. Autor zde hodnotí situaci OIR na Slovensku, kde považuje za hlavní předpoklad nárůstu počtu objektů především vzrůstající počet obyvatel ve městech, 13
nárůst volného času, zlepšování dostupnosti území, nárůst počtu majitelů motorových vozidel, atraktivitu lokalizačních předpokladů CR v okolí měst ad. (Mariot 1983). V roce 1987 byla vydána kniha autorů R. Wokouna a J. Vystoupila, Geografie cestovního ruchu a rekreace I. Na DB autoři nahlíží pouze jako na krátkodobou individuální rekreaci. Z titulů, které vznikly pod záštitou Univerzity Karlovy bych jmenovala vysokoškolská skripta Geografie cestovního ruchu od V. Štěpánka, L. Kopačky a J. Šípa (2001). Mezi nejnovější publikace o cestovním ruchu patří Geografie cestovního ruchu České republiky (2011) od J. Vystoupila, M. Šauera a kolektivu. Tato kniha shrnuje výsledky více než třicetiletého výzkumu problematiky CR a rekreace v České republice. Zaujala mě zde kapitola o hlavních formách a druzích CR, rozdělená do podkapitol např. o městském a venkovském CR, lázeňství a wellness, vinařském CR a především o fenoménu DB. Jsou zde nastíněny ty nejdůležitější poznatky o něm. Poslední publikací kterou bych zmínila, je kniha Management destinace cestovního ruchu (2011) od K. Nejdla. Knihu zmiňuji, poněvadž lokalitu s DB můžeme chápat jako specifickou destinaci CR. Jak již název napovídá, publikace si klade za cíl podat ucelený výklad o destinačním managementu (řízení turismu v destinaci apod.).
2.3 Literatura zabývající se suburbanizací Vzhledem k tomu, že zkoumané území je i suburbánní zónou, je důležité zhodnotit fenomén DB i z hlediska suburbanizace a zmínit literaturu, která se suburbanizací zabývá. Část ODB v Česku se nachází přímo v městském prostoru a je tedy výrazným elementem příměstské zóny, a tudíž i objektem výzkumů geografie města a suburbánní geografie. Druhé bydlení jako příklad sezónní suburbanizace zkoumal např. Clout (1974) (Vágner, Fialová a kol. 2004). Pojem sezónní suburbanizace znamená sezónní stěhování obyvatelstva velkých měst na chaty a chalupy (tedy do DB) v jeho zázemí. Některé rekreační oblasti se tedy dočasně nebo trvale mění na suburbia (Ouředníček a kol. 2008). V některých případech tedy můžeme říci, že dochází ke střetu DB a suburbanizačního procesu. Suburbanizace je jedním z urbanizačních procesů, které přispívají k přeměně venkovského prostředí a společnosti na městské. Tato přeměna se odehrává v místech, která označujeme termínem suburbia. Ta vznikají přesunem lidí a jejich aktivit z jádrového města do zázemí (Ouředníček 2011). „Proces suburbanizace můžeme chápat jako kontinuální změnu sociálního a fyzického prostředí z venkovského na (před)městské, (sub)urbánní“ (Ouředníček 2002, s. 41). Podle Ouředníčka (2002) rozlišujeme 14
suburbanizaci na rezidenční a komerční, podle převládající funkce lokality. Se suburbanizací jsou také spojeny pojmy jako satelitní městečka (lokalita s novou bytovou výstavbou v zázemí velkých měst) či urban sprawl (ostrůvkovitý rozvoj na zelené louce bez respektování zásad správného nakládání s krajinou – u nás někdy nazýván sídelní kaše) (Ouředníček 2008, 2010). Procesu suburbanizace a jejím důsledkům se věnuje například publikace Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky (Sýkora a kol. 2002). Jedná se vlastně o sborník příspěvků, přednesených v průběhu seminářů „Udržitelný rozvoj městských aglomerací“, pořádaných Ústavem pro ekopolitiku v letech 2000–2001. Jedenáct autorů nás ve svých příspěvcích seznamuje s procesem suburbanizace v různých kontextech. Zmíním např. R. Perlína (2002), který ve svém příspěvku „Nízkopodlažní výstavba v územních plánech obcí v zázemí Prahy“ kritizuje hlavně neexistenci jakéhokoliv dokumentu rozvoje v 90. letech, což se projevilo v neřízeném suburbanizačním vývoji. Další významnou publikací, je publikace Suburbanizace.cz (Ouředníček a kol. 2008). Kniha je napsána velmi srozumitelnou formou, autoři nás v sedmi kapitolách seznamují s nejdůležitějšími výsledky výzkumu procesu suburbanizace a jejímu vlivu na okolní prostředí. Zajímavá je poslední kapitola, která je zaměřená na praktické rady a doporučení pro starosty a obyvatele. Na téma suburbanizace vzniklo mnoho odborných článků. Zmínila bych jen několik nejnovějších. Tématu suburbanizace se věnuje 3. číslo Geografických rozhledů (2011), kde nalezneme několik zajímavých článků zabývající se tímto fenoménem. M. Ouředníček (2011) zde ve svém článku „Suburbanizace v České republice: aktéři suburbánního rozvoje“ vysvětluje podstatu celého procesu a jeho dopady a představuje rozdílné role aktérů suburbánního rozvoje v Česku. „Je překvapivé, že role institucí a aktérů, kteří by měli nedostatky při zpracování územních plánů a při stavebním řízení kontrolovat, je u nás nezvykle pasivní. Na základě zkušeností z řady realizovaných případových studií můžeme tvrdit, že se při lokalizaci většiny projektů suburbánní výstavby neuplatňují žádné nástroje regionálního plánování“ (Ouředníček 2011, s. 4). Diskutuje zde i téma suburbanizace pohledem médií. „Mediální obraz nové suburbánní výstavby, lidí žijících v suburbiích i dopadů na krajinu i společnost je téměř výhradně negativní“ (Ouředníček 2011, s. 2). Druhým příspěvkem je „Suburbanizace a její vliv na přírodní prostředí“ autorů T. Chumana a D. Romportla (2011). Hlavním cílem textu je představit negativní dopady suburbanizace na přírodní prostředí. Autoři shrnují suburbanizaci jako „nejvýznamnější krajinotvorný proces dnešní doby a zároveň nejzávažnější problém současného krajinného plánování“ (Chuman, Romportl 2011, s. 23). Na proces suburbanizace z pohledu dopadů na společenské prostředí nahlíží poslední článek „Důsledky procesu suburbanizce pro sociální a demografickou 15
strukturu suburbií“ autorek P. Puldové a J. Jíchové (2011). Příspěvek studuje vliv příchodu nových lidí do suburbií, na proměnu vzdělanostní, sociální a demografické stuktury obyvatel dotčeného území, na příkladu Středočeského kraje. Významnými se poté stávají nejen problémy dopravní, či technické, ale také problémy se sociální infrastrukturou (nedostatečná kapacita či absence škol, lékařských zařízení apod.). Suburbanizaci v Ústí n. L. a jeho zázemí se věnuje BP „Sociální, ekonomické a ekologické důsledky procesu suburbanizace ve vybrané oblasti“ od M. Skřepské (2010). Autorka se v práci zaměřuje na vymezení nejvýznamnějších rezidenčních suburbií města Ústí nad Labem a jeho zázemí, poté si vybírá dvě suburbia (Skorotice a Přestanov), kde provádí šetření a hodnotí dopady suburbanizace. „V současné době v tomto městě můžeme zaznamenat sílící projevy procesu suburbanizace (...) dochází k rozvolňování osídlení města, snižuje se atraktivita jeho centra a zvyšuje význam jeho okrajových částí, kde se uskutečňuje převážně nová rezidenční výstavba“ (Skřepská 2010, s. 11). „Dochází tedy k odlivu obyvatelstva z jádrového
města
směrem
k okrajovým
částem
a
následně
do
obcí
v zázemí
administrativního území města.“ (Skřepská 2010, s. 46). Ke zvýšené výstavbě dochází hlavně v severní (Božtěšice, Habrovice, Skorotice, Strážky) a jižní části města (Vaňov, Dolní Zálezly, Brná).
2.4 Literatura zabývající se amenitní migrací Existuje i literatura, ve které autoři dominantně chápou DB jako součást životního stylu. Pro některé rekreanty znamená DB hlavně možnost úniku z města převážně na venkov a pobytu v lepším socio-kulturním prostředí,. Setkáváme se pak s termínem amenitní migrace. Podle Bartoše (2011) se však hranice mezi DB a amenitní migrací hledá velmi obtížně. Termín „amenitní“ vznikl počeštěním anglického slova amenity/amenities. „V současné době nemá tento termín jednoznačně přijímaný český ekvivalent“ (Bartoš, M. a kol. 2011, s. 5). Při vyhledání slova ve slovnících nalezneme překlad termínu „amenity“ jako půvab, příjemnost, krásu, výhodu, pohodlí. Internetové zdroje o tomto fenoménu hovoří jako o požitkové či zelené migraci. Shrneme-li všechny možné výklady tohoto termínu, amenitní migrace znamená migraci za lepší kvalitou života, pohodou, krásou, pohodlím a v určitém smyslu také za zábavou i lepším zdravím. Je motivována snahou žít v celkově hodnotnějším socio-kulturním prostředí. Směřuje převážně z městského prostředí do venkovské krajiny.
16
Literatury o amenitní migraci v Česku nenalezneme velké množství, neboť se u nás jedná o termín relativně nový. S tímto pojmem však úzce souvisí literatura věnovaná DB a venkovu. Nejnovější publikací z českého prostředí, zabývající se právě tímto fenoménem je tedy kniha „Amenitní migrace do venkovských oblastí České republiky“ (Bartoš, M. a kol. 2011). Pojem amenitní migrace se u nás často překrývá s fenoménem „druhé bydlení“ a hranice mezi těmito jevy se hledá obtížně (Bartoš, M. a kol. 2011). Jednou z příčin tohoto jevu je dostupnost informačních technologií (mobilní telefon, internet...) a tedy menší potřeba cestovat každý den do centra měst za prací. Mezi DB a amenitní migrací existuje jasná spojitost. „Z hlediska modelu, který nabízí Stewart (viz obrázek č. 2), se liší jen svou poslední fází – druhé bydlení nepředpokládá trvalý přesun do cílového území. Uživatelé druhého bydlení mohou být považováni za migranty dočasné, zatímco společným rysem všech amenitních migrantů je snaha žít ve vybraném prostředí co možná největší část svého života“ (Bartoš, M. a kol. 2011, s. 25). Některé hypotézy zahraničních autorů předpokládají, že amenitní migrace může zpomalit vylidňování venkovského prostoru a zároveň udržet environmentální a kulturní kvalitu rurálních oblastí. Amenitní migraci se věnuje i J. Loquenz ve své BP „Formy amenitní migrace na Prachaticku“ (2008) a ve stejném duchu pokračuje i ve své DP „Amenitní migrace a regionální identita na Prachaticku“ (2011). Ve své DP Loquenz (2011) prokazuje spojení amenitní migrace s DB s tím, že tento jev byl dle studií na Prachaticku pozorován především u osob v důchodovém věku, které se stěhují do svých druhých domovů. Hlavními amenitními migranty v této oblasti jsou mimo důchodců také mladé rodiny s dětmi. Obr. č. 2: Vývojová stádia amenitní migrace dle Stewarta (2002)
Zdroj: Bartoš, M. a kol. 2011
17
2.5 Literatura zabývající se modelovým územím Pro výzkum vybrané lokality je důležité nejen území dobře znát, ale seznámit se i s dostupnou literaturou o něm. Druhému bydlení v zázemí města Ústí nad Labem je věnována kapitola „Vývoj druhého bydlení na Ústecku“ (Anděl 2004) v již zmiňované publikaci (kapitola 2. 1) Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku (Vágner, Fialová a kol. 2004). Tato kapitola bude v této práci využita především pro porovnání změn se současným stavem. J. Anděl mi poskytl i dílčí zprávu „Druhé bydlení na Ústecku“, která prezentuje některé zajímavé výsledky z dotazníkového šetření z let 2001
2002 ve vybraných lokalitách
Ústecka (Anděl 2003). Výsledky tohoto příspěvku byly využity v závěrečné analýze výsledků terénního a dotazníkového šetření v publikaci Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku (Vágner, Fialová a kol. 2004). J. Anděl je autorem i dalších dvou knih k vybranému území, vzniklých na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí n. L. Jedná se o publikaci Geografie města Ústí nad Labem (Anděl a kol. 1999) a Geografie Ústeckého kraje (Anděl a kol. 2000). Publikace Geografie města Ústí nad Labem je rozdělena do sedmi částí, které se věnují představení samotného města (z hlediska geografické polohy, fyzickogeografických poměrů apod.), přírodním podmínkám (geologický vývoj, povrch, vodstvo), historickému vývoji, obyvatelstvu, městu a jeho podobě (administrativné vývoj, struktura města), hospodářství a příležitostem pro volný čas. Publikace srozumitelnou formou představuje všechny důležité geografické aspekty města. Druhá kniha, Geografie Ústeckého kraje, má velmi podobnou strukturu, avšak jak je již z názvu zřejmé, informuje nás o celém Ústeckém kraji opět z hlediska fyzicko i sociogeografického. Tématu druhého bydlení v zázemí města Ústí n. L. se věnuje již zmiňovaná DP V. Škubnové (2002) (viz kapitola 2. 1).
18
3. Metodika 3.1 Zdroje dat Při hodnocení DB v Česku pro nás představuje základní údaj, se kterým pracujeme, počet rekreačních objektů. Pro tato data existují dva zdroje, a to data Českého statistického úřadu (dále jen ČSÚ) a data z Katastru nemovitostí, který spadá pod Český úřad zeměměřičský a katastrální (dále jen ČÚZK). Data z obou zdrojů beze zbytku pokrývají celé území státu (Fialová 2000). Údaje o počtu rekreačních objektů nalezneme ve Statistickém lexikonu obcí ČR, který je vydáván právě ČSÚ a obsahuje základní informace z výsledků Sčítání lidu, domů a bytů (dále jen SLDB). Nejkvalitnější údaje o rekreačních objektech nám poskytne Statistický lexikon obcí ČR z roku 1992, který prezentuje výsledky ze SLDB 1991. Do té doby ve sčítání chyběla data o počtech OIR, které mohly umožňovat celoroční pobývání či sloužit k trvalému bydlení (Bičík a kol 2001). V roce 1991 však bylo sčítání prováděno sčítacími komisaři v terénu a zjišťován počet chat a chalup za každou základní sídelní jednotku (Fialová, Novotná, Vágner 2007). Do sčítání tedy byly zahrnuty rekreační chalupy a domky a tzv. rekreační chalupy vyčleněné z bytového fondu. Předmětem zjišťování nebyly zahrádkové chatičky. Zjišťovaly se též počty neobydlených bytů a domů, využívaných jen k rekreaci (nevyčleněné rekreační chalupy) (Fialová 2001). Data z roku 1991 se nedají srovnávat s daty ze SLDB 2001, kdy byly zjišťovány pouze neobydlené byty z důvodu rekreačního využití, OIR již nebyly sčítány (Fialová, Novotná, Vágner 2007). Statistický lexikon obcí z roku 1992 uvádí tedy data za chaty a rekreační domky (ve sloupci 17), objekty sloužící k trvalému bydlení vyčleněné z bytového fondu (sloupec 18) a rekreační chalupy nevyčleněné z bytového fondu (sloupec 19). Pro stanovení celkového počtu rekreačních objektů musíme sečíst údaje ve sloupcích 17 a 19. Druhým zdrojem je Katastr nemovitostí, spadající pod ČÚZK, ze kterého jsem získala data o využití budov v letech 2005 a 2010. Údaje jsou za jednotlivá katastrální území, přičemž pro tento výzkum jsou důležitá hlavně data pod kódem 8, který značí stavbu pro individuální rekreaci. Jako literaturu k metodice jsem využila především DisP D. Fialové (2000), kde jsem nalezla nejen důležité informace o zdrojích dat o rekreačních objektech, ale i o způsobu jejich
19
zpracování (odtud jsem převzala i vybrané ukazatele DB). Pro vysvětlení některých nejasností byly užitečné metodické informace v BP Tesaře (2009) a Zbírala (2008). Dalším zdrojem dat bylo vlastní terénní šetření v modelovém území Brná nad Labem a Dolní Zálezly. Terénní šetření slouží nejen k ověření statistických dat, ale umožňuje i přímý kontakt s uživateli a možnost získat od nich další cenné informace o vybrané lokalitě (Fialová 2000). Pro účely terénního šetření jsem využila mapu v měřítku 1: 6000, popřípadě 1: 3000 z mapového portálu mapy.cz (Mapový portál). Pro přesné určení hranice katastru, která na těchto mapách není zobrazená, byly použity mapy územních plánů obcí v okrese Ústí nad Labem z mapového portálu internetových stránek Magistrátu města Ústí nad Labem (Statutární město Ústí nad Labem). Terénní šetření probíhalo jako pozorování objektů a řízené rozhovory se starousedlíky ve zkoumané lokalitě. Do mapy jsem při šetření zaznamenávala jednotlivé objekty druhého bydlení a výsledky poté srovnávala s údaji z Katastru nemovitostí a daty ze SLDB 1991. Tímto způsobem jsem zjišťovala rozdílnost mezi uváděnými daty a aktuálním skutečným stavem. Při šetření byla také pořízena fotodokumentace některých rekreačních objektů. Pro zpracování výsledků a jejich interpretaci byl využit program Microsoft Excel a ArcMap. Vzhledem k tomu, že má tato práce přispět k výzkumu druhého bydlení v oblasti, kde bylo v letech 2001
2002 provedeno terénní a dotazníkové šetření, budou výsledky porovnávány
i s daty ze zmíněného šetření.
3.2 Ukazatele druhého bydlení Pro charakteristiku druhého bydlení se využívají jednak ukazatele běžně užívané v sociální geografii a za druhé ukazatele vázané na problematiku rekreace a druhého bydlení. Do první skupiny řadíme hustotu zalidnění, podíl ekonomicky aktivních obyvatel (dále jen EAO) na počtu trvale bydlících, podíl EAO vyjíždějících za prací na celkovém počtu EAO, podíl EAO v priméru, v sekundéru ad. Tyto ukazatele nám napomáhají při obecnějším hodnocení území. Pro zachycení struktury a stavu druhého bydlení ve zkoumané oblasti budou důležitější vybrané ukazatele z druhé skupiny (Fialová 2000). Základním ukazatelem při hodnocení územního rozložení objektů druhého bydlení (dále jen ODB) je Hustota rekreačních objektů, která udává počet objektů individuální rekreace a chalup nevyčleněných z bytového fondu na km2 (Fialová 2000). 20
Podíl rekreačních objektů na úhrnu všech staveb ukazuje, zda v daném území převládá funkce obytná či rekreační. Podíl potenciálních rekreantů na celkovém počtu trvalých obyvatel ukazuje jak se mění na území počet obyvatel v období sezóny. Počet potenciálních rekreantů získáme vynásobením počtu rekreačních objektů koeficientem 5, který je uváděn jako průměrný počet lůžek v objektu druhého bydlení (Fialová 2000). Počet potenciálních rekreantů připadajících na 100 trvale bydlících obyvatel ukazuje zatížení infrastruktury v rekreačních obdobích (Fialová 2000). Celková zatíženost území představuje počet trvale bydlících obyvatel a potenciálních rekreantů na km2. Podobným ukazatelem je rekreační zatíženost, která udává pouze počet potenciálních rekreantů na km2 (Fialová 2000).
21
4. Vývoj druhého bydlení v Česku Na území Česka tvoří ODB přibližně 20 % z úhrnu všech obytných staveb, z nichž jednu polovinu tvoří rekreační chalupy a druhou chaty a rekreační domky. Rekreační chalupy původně sloužily k trvalému bydlení, ale jejich funkce byla přeměněna z obytné, na funkci rekreační. Chaty a rekreační domky byly pro rekreační funkci již primárně postaveny. Podíl těchto objektů z celkového počtu obytných staveb v ČR nám ukazuje, jak je role DB ve vývoji osídlení i jeho současné struktuře důležitá (Fialová 2004).
4.1 Vývoj druhého bydlení v Česku Podle J. Vágnera (2001) rozdělujeme vývoj DB v Česku do několika období. Počátky DB můžeme vidět již ve středověku, v podobě středověkých královských rezidencí, letohrádků, loveckých chat či viničních domků, které plnily funkci rekreace a odpočinku. Až do počátku 20. století byla rekreace výsadou buď bohatší společnosti nebo byla spjata se spolkovou činností (např. Sokol, Klub českých turistů). Do 20. let 20. století je vývoj spjat se změnou životního stylu (návrat k přírodě), s roustoucím podílem obyvatel ve městech snaha o „útěk z měst“, který představují aktivity jako je rybaření, myslivost, víkendové pobyty ve venkovském prostředí, turistika, organizované tuzemské zájezdy apod. Pro mladou generaci a nižší vrstvy je pak typické stanování a táboření v přírodě (i organizovaný skauting). Dle Vágnera (2012) je rok 1918 považován za oficiální počátek trampského hnutí, v roce 1922 pak vzniká první trampská osada Ztracená naděje. „Zrod byl ovlivněn tradicemi spolkového života (včetně turistických klubů), bydlení i pracemi v koloniích (...), silné impulzy přišly především ze Severní Ameriky“ (Vágner 2012, s. 24). Velkým impulzem k masovějšímu rozvoji individuální rekreace bylo období mezi dvěma světovými válkami. V tomto období byla významným procesem suburbanizace (především v zázemí Prahy a Brna) (Kotačka 1993, cit. v Fialová, Vágner 2009). Zkrácením pracovní doby a prodloužením dovolených, došlo ke zvýšení objemu volného času,. Movitější měšťané staví v lokalitách zázemí měst vily a rekreační domy. Střední a nižší vrstva zakládá namísto původních srubů či stanování první chatové osady (oblast tzv. „Zlatého kříže“ řek jižně od Prahy - Vltava, Sázava, Berounka a jejich přítoky). Velkou roli hrají i počátky automobilismu,
22
pro méně movité je významná železniční doprava. Hromadná obliba DB pochází především ze středních a nižších vrstev, bohatší vrstva totiž většinou žila v atraktivních čtvrtích s dostatkem zeleně. Již v této době se projevuje funkce DB jako možnosti úniku z průmyslových oblastí a míst se znečištěným životním prostředím. Je dokonce uváděno (Gardavský, 1975), že v roce 1930 existovalo již 23 000 ODB, v roce 1945 se číslo zvýšilo o dalších 17 000 ODB. Druhá světová válka zbrzdila vývoj DB. Bylo téměř znemožněno cestování do zahraničí, některá rekreační území byla zabrána pro jiné činnosti (Vágner 2001). „Poválečný vývoj našeho systému osídlení byl deformován socialistickým plánováním. Za jeden z jeho důsledků můžeme považovat právě masové rozšíření jevu nazývaného druhé bydlení“ (Fialová, Vágner 2009, s. 95). Po druhé světové válce byl jedním z nejdůležitějších faktorů pro další rozvoj DB volný potenciál neobydlených domů (převážně v pohraničí), po odsunu Němců. V důsledku stěhování obyvatel do měst do podnikových bytů a vystěhovávání mladších obyvatel z venkovských obcí, byly uvolněny další objekty, často v atraktivním přírodním prostředí. Dochází k jevu odlišnému od předválečného chataření, a to k rozvoji chalupaření. Zpočátku bylo tomuto jevu bráněno a byla učiněna různá opatření, jako osídlování neobydlených domů pouze od určité vzdálenosti od hranic apod. Postupem času si však tyto domy kupovalo městské obyvatelstvo, a tak začaly sloužit k rekreačním účelům. Docházelo k jejich rekonstrukci a růstu úrovně vnitřního vybavení. Důležité je ale podotknout, že právě díky chalupaření byl často zachován původní stav a architektonický vzhled řady objektů, ale i drobných sídel a lokalit (Bohmannová 1984, Baše 1996, cit. v Fialová, Vágner 2009). „Právě proměna politických a sociálních podmínek po druhé světové válce přispěla k výraznému přerodu trampského hnutí v chataření a chalupaření“ (Vágner 2012, s. 24). Tramping a skauting byl nahrazen svazáckou a odborářskou kolektivní rekreací (Vágner 2001). „Vlastnictví objektu druhého bydlení se též stalo vítanou a výhodnou možností uložení rodinných úspor (...) a stalo se módou a prestižní záležitostí“ (Vágner 2001, s. 47). Kromě chalupaření, dochází k dalšímu rozvoji chataření, vznikají nové chatové osady. K tomu dochází i díky rozšíření automobilismu, hustší síti autobusových linek a stále nízkým dopravním nákladům. Od konce 60. let do konce 80. let je vývoj DB ovlivněn především politickou situací. Velká část obyvatelstva v touze po seberealizaci uniká do soukromého prostředí svých chat a chalup a tráví zde více než třetinu roku. Rekreanti se dokonce ztotožňují spíše se svým rekreačním objektem, než se svým trvalým bydlištěm, dochází tedy k jakési „schizofrenii bydlení“. Byly zakázány skautské organizace a výjezdy do zahraničí byly značně omezené, 23
což také zvyšovalo zájem o vlastnictví OIR. Rozsáhlý rozvoj rekreace sebou však nese i negativní dopady na krajinu a životní prostředí (Vágner 2001). „Nová sídla často vznikala na místech, kde nikdy v minulosti trvalé osídlení nevzniklo (strže, příkré svahy v údolí řek a potoků), jelikož taková místa neodpovídala dominantní funkci venkovských sídel, totiž zajištění zemědělské výroby“ (Slepička 1989, Fialová, Vágner 2009, s. 96). „Rekreanti však vyhledávali právě lokality v co nejvíce zachovalém původním přírodním stavu, v romantické krajině, stranou od civilizačních tlaků, aby byla zajištěna odpočinková funkce“ (Fialová, Vágner 2009, s. 96). Vrcholem výstavby ODB v Česku byla sedmdesátá léta a počátek let osmdesátých. Mezi lety 1970
1991 došlo k zdvaapůlnásobení počtu OIR, což je ve světě
prakticky unikátní. Na počátku 90. let je v Česku zhruba 0,5 milionu OIR (Vágner 2001). Poslední etapou vývoje DB, tedy alespoň prozatím, je období po roce 1989. Dochází především ke snížení výstavby rekreačních objektů, což způsobuje několik faktorů. S nárůstem soukromého podnikání a vytíženosti v práci, značně klesá podíl volného času obyvatel. Rostou náklady na dopravu, zdražují se ceny pozemků i stavebního materiálu, zároveň se zvětšují možnosti cestování do zahraničí. Charakteristický je nárůst diferenciace DB. Významnou se stává transformace DB, ať už na bydlení trvalé či k účelům komerčním (Vágner 2001). Velmi rozšířeným novým trendem je, jak již bylo zmíněno (viz kapitola 2.1), vlastnictví apartmánového bytu v rekreačních apartmánových domech, postavených v atraktivních lokalitách horských zemědělských oblastí, oblastech u vodních ploch, stejně jako lokalitách poblíž golfových hřišť a lázeňských areálů (Kadlecová, Fialová 2010). „Perspektivním trendem se též jeví internacionalizace druhého bydlení
nákup, pronájem či využívání např.
prostřednictvím time-sharingu objektů, tak jako ve Středomoří, Alpách apod.“ (Fialová, Vágner 2009, s. 105). Fenoménem posledního desetiletí mimo výstavbu rekreačních apartmánů, je i výstavba rekreačních parků pro tuzemské a zahraniční klienty. Roste ale i zájem Čechů o rybářské chaty u severských jezer či o pronájem středomořských rekreačních bytů (Vágner, Müller, Fialová 2011). S těmito trendy ovšem souvisí i negativní dopady na životní prostředí a negativní ekonomické a sociální dopady na obce.
4.2 Vývoj druhého bydlení na Ústecku Ústecko patří mezi relativně mladá rekreační zázemí. Je typické především dominantním využíváním OIR obyvateli střediska regionu a vysokou koncentrací OIR (hlavně v údolí 24
Labe). „V roce 1991 bylo ve vlastnictví obyvatel města Ústí nad Labem 85,5 % OIR ústeckého okresu“ (Anděl 2003, s. 1). Dle Anděla (2004) nacházíme počátky rekreačních tendencí na Ústecku již v 19. století v souvislosti s novým životním stylem – „kultem přírody“, který se začal v severozápadních Čechách prosazovat. Zájem o přírodu souvisel i s obdobím romantismu (hrady na Ústecku velmi rád navštěvoval i K. H. Mácha). Jsou zakládány spolky, které organizují turistickou činnost (a to i výstavbu infrastruktury – značení cest, hostince) v návštěvnicky atraktivních oblastech. Německé obyvatelstvo si oblíbilo rekreaci hlavně v podobě pěší turistiky a s ní spojeným ubytováním v letních vilách. Ty jejich majitelé na léto pronajímali rekreantům, podobně jako nyní např. v Itálii či Chorvatsku. Jedním z takto oblíbených letovisek byly Dolní Zálezly (jedna z obcí s nejdelším počtem hodin slunečního svitu), pro své klima nazýváné též „České Meráno“. Od roku 1920 dochází na Ústecku k prudkému rozvoji skautingu, vznikají skautská tábořiště. Cestovní ruch v okolí Labe se začíná rozvíjet převážně v meziválečném období, vznikají četné loděnice, plavecké bazény, Yacht klub, v labském údolí na střekovskými zdymadly dochází k výstavbě prvních chat (Anděl 2004). „Obdobně jako v jiných lokalitách ČR byl rozhodujícím lokalizačním faktorem fenomén „údolí řeky“, zde umocněný frekventovanými a silnými dopravními tahy (železniční, silniční a lodní). V porovnání se středními Čechami první chatové osady vznikaly s výraznou časovou prodlevou a ani tramping nebyl příliš rozšířený“ (Anděl 2004, s. 93). Pro rozvoj rekreace po druhé světové válce byl klíčovou událostí odsun sudetských Němců. V letech 1945–1946 bylo z Ústí n. L. odsunuto více jak 75 % původního obyvatelstva a došlo k osídlení města převážně českým etnikem (Anděl 1999). Nový domov převážně ve vesnicích našla spousta zemědělců, ale i přes dosidlování opuštěných chalup, z nich řada zůstala neobydlena a chátrala. Proto byl přijat návrh tzv. vesnických hotelů, za účelem využití neosídlených vesnických chalup. Tyto chalupy byly pronajímány jako pokoje a celá vesnice byla pod správou jednoho hotelu. V 50. letech se o opuštěné vesnické chalupy začali zajímat hlavně obyvatelé z Prahy. Rozvoj chalupaření však byl v této oblasti velmi pozvolný. Důvodem zvyšujícího se zájmu vlastnit OIR, byl stejný jako v celé ČR. Myšlenka vlastní seberealizace a vztah k půdě. Začínají se stavět zahrádkářské kolonie, později se na nich staví i chatky (Anděl 2004). „Módou zámožnějších obyvatel města a otázkou prestiže se stává vlastnictví chaty v Brné nad Labem“ (Anděl 2004, s. 93). Rekreační objekty vyrůstají nejprve v blízkosti řeky v údolí, s roustoucí hustotou zástavby však nárůstá i nadmořská výška ve které jsou stavěny. Chaty začínají pokrývat úpatí a dokonce i svahy Českého středohoří. 25
Hustota OIR se zvyšuje i v nejstarším rekreačním mikroregionu – Dolních Zálezlech. Chalupaření v horských lokalitách se prosazuje od 60.let a to hlavně v oblati Krušných hor. „Pro toto období jsou charakteristické koncentrační tendence (...) kdy jsou drobné rekreační lokality propojovány v rozsáhlejší rekreační mikroregiony (...) dynamika však není taková, jako ve středních Čechách“ (Anděl 2004, s. 94). V 70. letech dochází k prudkému rozvoji ODB a to hlavně jako reakce na politické události z roku 1968. V období normalizace se lidé takto snaží o jakýsi útěk od reality. V zázemí měst vznikají rozsáhlé zahrádkářské kolonie, často jediná útočiště městského obyvatelstva. Jelikož se značná část objektů nacházela v CHKO České středohoří, jejich výstavba čelila četným překážkám. „Tato situace je obdobná u většiny rekreačních lokalit a platí to zejména pro některé části Brné n. L., kde negativní estetické hledisko umocňuje fakt „soutěže“, kdo vystaví objekt v co nejvyšší výšce od labského údolí. V roce 1971 provedené sčítání OIR zjistilo, že objekty ve spádové oblasti jsou v rozhodující míře ve vlastnictví obyvatel města Ústí n. L. – celkem 73 % všech objektů. Extrémně velká relativní uzavřenost rekreační spádovosti nemá u nás patrně obdoby“ (Anděl 2004, s 94). V roce 1977 šetření OIR ukázalo, že dynamika růstu OIR již skončila. Nejvyšší roční přírůstek byl mezi lety 1969
1971, kdy
činil 16,2 %, v letech 1971–1977 to již byla pouhá 4 %. Ke konci 70. let byly ve spádovém území Ústí nad Labem zformovány tři nejvýznamnější rekreční oblasti – rekreační oblast Brná nad Labem, Tisá a Telnice. Také pokračoval rozvoj chalupaření hlavně v horských oblastech Krušných hor, který se dále rozšiřoval do východní části Českého středohoří. V 80. letech hlavní vlna výstavby rekreačních chat pomalu odeznívá. Jednak dochází k rozvoji jiných forem rekreace a jednak jsou „kvantitativní parametry vývoje DB nahrazovány prvky kvalitativní povahy“ (Anděl 2004, s. 97), tedy zvyšuje se spíše vybavenost rekreačních objektů a celé infrastruktury. Dále dochází ke vzniku nových rekreačních oblastí (Habrovice, Povrly). Podle SLDB 1991 počet rekreačních objektů ve spádovém území Ústí nad Labem dosahuje počtu 2 800, přičemž převážnou část tvoří chaty v rekreačních oblastech Brná n. L. a Dolní Zálezly (Anděl 2004).
26
5. Druhé bydlení v jižním zázemí Ústí nad Labem Vzhledem k tomu, že jižní zázemí města Ústí nad Labem netvoří příliš rozsáhlé území, rozhodla jsem se pro srovnání a pro celkový pohled na DB a rekreaci v zázemí tohoto města, zařadit nejprve kapitolu hodnotící ukazatele DB v celém jeho zázemí.
5.1 Ukazatele druhého bydlení za okres Ústí nad Labem Pro hodnocení a mapové znázornění DB v zázemí města Ústí nad Labem jsem považovala za vhodné město a jeho zázemí přirovnat ke statisticky-územní jednotce – okresu Ústí n. L. Okres je nejmenší ze sedmi okresů Ústeckého kraje a jeho sídlem je město Ústí nad Labem. Spolu s ním okres čítá 23 obcí, z toho 3 mají statut města (Ústí n. L., Trmice, Chabařovice). Do území okresu zasahují 3 významné fyzickogeografické celky
Krušné hory, České
středohoří (CHKO České středohoří zaujímá 84 % území Českého středohoří) a Labské pískovce. Okres má 121 699 obyvatel (2011) a jeho rozloha činí 404,74 km² (Malý lexikon obcí ČR 2011). Průměrná hustota zalidnění je tedy 301 obyvatel na km². 31 % území zaujímají lesy a téměř 45 % zemědělská půda. U té byl zaznamenán významný pokles půdy orné ve prospěch trvalých travních porostů (Charakteristika okresu Ústí nad Labem). Jak již bylo zmíněno, současný stav DB se z důvodu nedostatečné kvalitní datové základny hodnotí poměrně složitě. Poslední kvalitní data nám poskytlo SLDB z roku 1991. Sčítání z roku 2001 už nabízí pohled pouze na určitou část rekreačních objektů (dále jen RO). Jako RO byly sčítány pouze neobydlené byty z důvodu rekreačního využití, objekty individuální rekreace již nebyly sčítány vůbec (Zbíral 2008). Aby byly charakteristiky DB v Ústí n. L. a jeho zázemí co nejaktuálnější, použila jsem pro výpočet ukazatelů DB data z Katastru nemovitostí (Využití budov z roku 2010). Tato data však nemusí vždy úplně odpovídat realitě, ale jedná se o stav de jure. Srovnání dat o počtu RO z databází Katastru nemovitostí a ČSÚ je zobrazeno v tabulce v Příloze 1. Základní charakteristiky a ukazatele DB v obcích okresu Ústí nad Labem jsou uvedeny v tabulkách v Příloze 2 a 3. V následujících kartogramech jsou znázorněny i městské části (dále jen m. č.) jižního zázemí, o nichž se podrobněji rozepisuje kapitola 5. 2. Toto území tedy nyní nebude zahrnuto do hodnocení, hodnoceny budou pouze obce v okresu Ústí n. L.
27
Obr. č. 3: Hustota rekračních objektů v okrese Ústí n. L. v roce 2010
Zdroj: Využití budov 2010, ČSÚ (www.czso.cz), vlastní výpočet
Prvním a asi nejvýstižnějším ukazatelem při hodnocení DB je hustota rekreačních objektů, udávající počet objektů na km2, kterou zobrazuje obrázek č. 3. Průměr za celý okres je 11 objektů na km2. Jednoznačně nejvyšší hustotu vykazuje obec Dolní Zálezly, která spadá právě do jižního zázemí města, kde je celkově vysoká koncentrace RO a obce a m. č. jsou spíše menší rozlohy. Dolní Zálezly jsou toho jasným příkladem. Vyšší hustotu RO nalezneme především v těsném zázemí sídla okresu, hlavně východním (průtok řeky Labe) a severozápadním směrem. Důvodem by mohl být fakt, že většina vlastníků ODB v okrese jsou právě obyvatelé města Ústí n. L. a krátká dojížďková vzdálenost, kdy většina vlastníků RO dojíždí MHD a příměstskými linkami z Ústí n. L. Relativně vysokou hustotu RO v samotném
28
sídle okresu „uměle“ zvedají právě okrajové části města, kde již rekreace ve vysoké míře existuje. Dalším ukazatelem je podíl rekreačních objektů na úhrnu všech staveb (obrázek č. 4), který určuje převládající funkci území (obytnou či rekreační). Průměrná hodnota za celý okres činí 18 %. Z výpočtů vyplývá, že ani jedna z obcí nevykazuje převládající rekreační funkci, ačkoli několik z nich se svými výsledky hranici mezi obytnou a rekreační funkcí blíží. Pokud však budeme vycházet z hodnot průměru za celý okres, můžeme konstatovat, že počet obcí s převažující obytnou a převažující rekreační funkcí, je téměř vyrovnaný. Zajímavá je kumulace obcí s převažující rekreační funkcí v severní části okresu (Chlumec, Telnice, Petrovice, Tisá) a naopak velký počet obcí s obytnou funkcí na jihozápadě okresu (Trmice, Chabařovice, Stebno ad.). Vysvětlení je však jednoduché. Do severní části okresu zasahuje oblast Krušnohoří, takže převažující rekreační funkce obcí je logická. Například obec Telnice patří k významným zimním rekreačním střediskům, nalezneme zde několik sjezdovek a napojení na běžkařskou krušnohorskou magistrálu. Obec Tisá ležící v Děčínských stěnách v CHKO Labské pískovce je zase významná skalním městečkem Tiské stěny. Oproti tomu v obci Chabařovice byla zastavena těžba v hnědouhelném lomu teprve v roce 1996 a proto obec nepatří k vyhledávaným rekreačním oblastem. Podíl potenciálních rekreantů na celkovém počtu trvalých obyvatel (obrázek č. 5) ukazuje procento potenciálních rekreantů vyskytujících se na zkoumaném území v období sezóny, oproti počtu trvale bydlících obyvatel. Z kartogramu a výsledků výpočtů vidíme, že ve čtyřech obcích (Dolní Zálezly, Homole u Panny, Ryjice, Tisá) v období sezóny mohou rekreanti převažovat nad trvalým obyvatelstvem, ve třech dalších (Malečov, Petrovice, Telnice) v sezóně tvoří téměř polovinu všech obyvatel. Samozřejmě záleží na tom o jakou lokalitu jde a jaké vyžití v době sezóny poskytuje. Například v Dolních Zálezlech a Tisé se bude jednat převážně o sezónu jarní a letní, naproti tomu v Telnici budou převažovat rekreanti v zimním období. Počet potenciálních rekreantů připadajících na 100 trvale bydlících obyvatel (obrázek č. 6) vyjadřuje zatížení infrastruktury v obci v rekreačním období. Stejně jako v předešlém ukazateli logicky vyčnívají již zmíněné 4 obce (Dolní Zálezly, Homole u Panny, Ryjice, Tisá), ve kterých rekreanti tvoří v sezóně téměř dvojnásobek trvale bydlících a značně tedy zvyšují nároky na infrastrukturu v rekreačním období. Obce jsou však v blízkém zázemí města Ústí nad Labem, proto se domnívám, že na infrastrukturu v daných obcích není vyvíjen takový tlak, poněvadž je pro rekreanty například výhodnější nakupovat v krajském městě a zatížení se tedy týká spíše zvýšené automobilové dopravy. Myslím si rovněž, že počet osob 29
přepravovaných vlaky a příměstskými autobusy nijak závažně neroste. Zatěží tedy bude pouze zvýšený odběr elektřiny a vody, zvýšená produkce odpadů a přechodný nárůst počtu obyvatel v obci.
Obr. č. 4: Podíl rekreačních objektů na úhrnu všech staveb v okrese Ústí n. L. v roce 2010
Zdroj: Využití budov 2010, vlastní výpočet
Celková zatíženost území (obrázek č. 7) znázorňuje vlastně potenciální hustotu zalidnění obcí v rekreačním období, jelikož počítá s počtem trvalých obyvatel spolu s potenciálními rekreanty. Průměrná hodnota za okres činí 210 obyvatel (trvalých i potenciálních rekreantů) na km2. Jednoznačně nejvyšší hodnoty dosahuje město Ústí nad Labem, ale jak již bylo řečeno u prvního ukazatele, hustota v sídle okresu je uměle zvedána jednak jeho okrajovými 30
částmi, kde již rekreace existuje a to ve vysoké míře a jednak vyššími číselnými údaji, jako je počet obyvatel města a jeho rozloha. Vysoce nad průměrem jsou obce Dolní Zálezly, Chlumec, Trmice, Ryjice a Velké Březno, tedy obce v těsném zázemí okresního města a s vysokým počtem obyvatel či rekreantů. Ukazatel rekreační zatíženosti území (obr. č. 8) je modifikací celkové zatíženosti území. Průměrný počet rekreantů v okrese je 56 rekreantů na km2. Pokud pomineme okresní město, kde je výsledek opět zkreslen, nejvyšší rekreační zatíženosti dosahují obce Dolní Zálezly a Ryjice, následovány Chlumcem. Jedná se tedy opět o obce v těsném zázemí města Ústí n. L., s vysokým počtem rekreantů a v případě Zálezel a Ryjice také malou rozlohou.
Obr. č. 5: Podíl potenciálních rekreantů na celkovém počtu trvalých obyvatel
Zdroj: Využití budov 2010, SLDB 2001, vlastní výpočet
31
Obr. č. 6: Počet potenciálních rekreantů připadajících na 100 trvale bydlících obyvatel
Zdroj: Využití budov 2010, SLDB 2001, vlastní výpočet
32
Obr. č. 7: Celková zatíženost území
Zdroj: Využití budov 2010, SLDB 2001, ČSÚ (www.czso.cz), vlastní výpočet
33
Obr. č. 8: Rekreační zatíženost území
Zdroj: Využití budov 2010, ČSÚ (www.czso.cz), vlastní výpočet
Z výsledků výpočtů ukazatelů DB v okrese Ústí n. L. se potvrzuje logický závěr, že nejvyšší počet RO se nachází v těsném zázemí okresního města a také v přírodně atraktivní oblasti Krušnohoří a Labských pískovců. Jde o pomyslný oblouk vedoucí od severní k západní části Ústeckého okresu. V jižním zázemí okresního města RO v hojném počtu lemují oba břehy řeky Labe. Naopak nízký počet RO je v některých částech Českého středohoří, zejména v CHKO České středohoří. Jak bylo uvedeno i v typologii oblastí DB v Česku (Vágner, Fialová 2004), oblast Ústecka je typickým příkladem příměstského chataření. Pro tento typ oblasti je pak charakteristická například blízkost bydliště vlastníka RO, vysoká koncentrace objektů, či podobnost a promíšenost objektů se zahrádkovými osadami. Tyto charakteristiky Ústeckému okresu dokonale odpovídají. Je nutné podotknout, 34
že některé ukazatele DB nemusí být úplně přesné, jelikož u výpočtů, kde je použit počet potenciálních rekreantů, je počítáno s koeficientem 5, značícím průměrný počet lůžek v ODB v Česku. Je však zřejmé, že v Ústeckém okrese, pro který je typické právě chataření a velký počet zahrádkářských chatiček v některých jeho obcích, nebude ve skutečnosti průměrný počet lůžek takto vysoký. Z výsledků šetření v této oblasti z let 2001
2002 vychází
průměrný počet lůžek na 3 (Anděl 2003). Na závěrech vyplývajících z výpočtů ukazatelů to však nic nemění. V čele všech ukazatelů stojí jednoznačně obec Dolní Zálezly, o té se však více zmíním v další kapitole, poněvadž spadá do jižního zázemí města, na které se práce zaměřuje především. Za Dolními Zálezly následuje obec Ryjice, která se nachází v údolí Neštěmického potoka, obklopena kopci Českého středohoří, naopak nejnižší hodnoty všech ukazatelů nalezneme u obce Zubrnice. Důvodem bude, že v této obci je jednoznačně nejnižší počet rekreačních objektů, a to pouhých 5, a také velmi nízký počet obyvatel. Zubrnice jsou starou historickou vesnicí a jsou základem pro nejmladší skanzen lidové architektury v Čechách (Skanzen Zubrnice). Převažovat zde tedy budou spíše jednodenní návštěvy historické vesnice a mlýnského údolí, než DB.
5.2 Druhé bydlení v jižním zázemí Ústí nad Labem (a jeho ukazatele) Jak jsem již zmiňovala v úvodu práce, za jižní zázemí Ústí nad Labem považuji jižní výběžek města s přilehlou obcí Dolní Zálezly. Jde o městské části Brná nad Labem, Sebuzín a Církvice na pravém břehu řeky Labe a městskou část Vaňov a obec Dolní Zálezly, ležící na levém břehu Labe (viz obr. č. 9). V jižním zázemí žije celkem 2709 obyvatel na 19,1 km2 (Statistický lexikon obcí 2008). Hustota zalidnění je 142 obyvatel na km2. Celá
oblast se nachází na území CHKO České středohoří. Důležitým lokalizačním
faktorem je řeka Labe, jejíž břehy záhy přecházejí do strmých strání. Území je poměrně zalesněné (65 %) a vyznačuje se teplým a ve vyšších oblastech mírně teplým klimatem (Anděl 1999). Reliéf je rekreačně vysoce ceněný, díky expozici svahů je území intenzivně prosluněné (Anděl 2003). Z hlediska infrastruktury plní důležitou obslužnou funkci město Ústí n. L., dopravní spojení do okrajových částí města zajišťuje kromě automobilové dopravy především doprava autobusová, v obci Dolní Zálezly se pak nachází i železniční zastávka (trať Ústí n. L.
Praha). Z RO zde převažují chaty (i chatky v zahrádkářských koloniích),
chalup zde nalezneme minimálně. Jak již bylo zmíněno (viz kapitola 4. 2), rekreační chaty v této oblasti, jsou převážně ve vlastnictví obyvatel okresního města. V zázemí města nejprve 35
vznikaly zahrádkářské kolonie, později začalo docházet k chatové výstavbě. Nejprve objekty vyrůstaly v blízkosti Labe, s rostoucí zástavbou se však začaly rozšiřovat i do okolních kopců. Mnohdy se jedná i o velmi obtížně přístupné terény ve svazích s velkou sklonitostí. K rizikům v této oblasti patří zejména povodně, dalšími riziky jsou rozpad skal a eroze půdy. V poslední době dochází na některých katastrálních územích jižního zázemí k zástavbě volných „zelených“ ploch luxusními domy. Jedná se o pomalu se rozvíjející rezidenční suburbanizaci v zázemí Ústí n. L.
Obr. č. 9: Vymezení jižního zázemí Ústí nad Labem
Zdroj: ArcGis
36
V jižním zázemí Ústí n. L. se podle dat z Katastru nemovitostí z roku 2010 (Využití budov) nachází celkem 1203 RO, což je více než třetina ze všech RO v Ústeckém okrese. Dle stejných dat tvoří RO téměř polovinu všech staveb v jižním zázemí. Počet potenciálních rekreantů (získáme vynásobením počtu RO koeficientem 5
průměrný počet lůžek v ODB)
více než dvojnásobně převyšuje trvalé obyvatelstvo. Pokud bychom počítali s koeficientem 3 (průměrný počet lůžek na Ústecku
z výsledků dokazníkového šetření, Anděl 2004), stále
by potenciální rekreanti převyšovali (více než jednonásobně) počet trvale bydlících. Již z těchto údajů je zřejmé, že tato oblast patří k významným rekreačním lokalitám Ústecka. Pro porovnání s obcemi v Ústeckém okresu a lepší představu o druhém bydlení v jižním zázemí Ústí n. L. jsem vypočetla ukazatele DB i pro toto území. Průměrná hustota rekreačních objektů v jižním zázemí je 80 RO na km2. V porovnání s průměrem okresu Ústí nad Labem je hodnota jednoznačně vyšší, ale je nutné brát v úvahu, že se také jedná o nesrovnatelně menší území. Nejnižší hustota RO je v městské části (též katastrálním území) Sebuzín (20/km2) a Vaňov, naopak vysoká hustota objektů je v Brné nad Labem a Církvicích (160/km2) (obr. č. 3). Rozdíly mezi jednotlivými městskými částmi (dále jen m. č.) jsou tedy relativně veliké. Obec Dolní Zálezly se pak nejvíce blíží uvedenému průměru. Přesné výpočty jsou uvedeny v tabulce v Příloze 3. Z ukazatele podílu rekreačních objektů na úhrnu všech staveb (obr. č. 4) vidíme, že pouze v katastrálním území (dále jen k. ú.) Církvice převládá funce rekreační. K. ú. Brná n. L. a Dolní Zálezly se však hranici převládající rekreační funkce těsně blíží. V městských částech Vaňov a Sebuzín převládá jednoznačně funkce obytná. V období sezóny v jižním zázemí dle průměru ukazatele (podíl potenciálních rekreantů na celkovém počtu trvalých obyvatel) převažují rekreanti nad trvale bydlícím obyvatelstvem. Konkrétně tomu tak je ve všech k. ú. mimo Vaňov (viz obr. č. 5). V Církvicích dokonce v období sezóny potenciální rekreanti tvoří 95 % veškerého obyvatelstva. Nároky na infrastrukturu se v rekreačním období značně zvýší především v Církvicích (obr. č. 6), kde na 100 trvale bydlících připadá 2068 potenciálních rekreantů. Naopak ve Vaňově by tlak na infrastrukturu neměl být tak dramatický, ačkoli je hodnota stále nad průměrem celého okresu. Jak jsem však již zmiňovala v kapitole 5. 1, ve skutečnosti zátěž na infrastrukturu v těchto k. ú. nebude tak veliká, poněvadž se k. ú. nachází v těsné blízkosti Ústí nad Labem a lidé tedy využijí spíše služeb krajského města. Například nakupovat přímo v Ústí nad Labem pro ně bude rozhodně výhodnější. Jednak zde naleznou větší nabídku zboží, a také je zde zboží vyjde levněji než v malých lokálních obchůdcích. Zátěž by se tedy měla týkat pouze zvýšeného automobilového provozu a odběru vody a elektřiny a zvýšené tvorby odpadů. Celková zatíženost území (obr. č. 7), znázorňující hustotu zalidnění obcí 37
v rekreačním období, tvoří v jižním zázemí průměr 552 obyvatel (rekreantů i trvale bydlících) na km2, což je téměř polovina z celkové zatíženosti města Ústí n. L. Nejvyšší zatíženost je v k. ú. Církvice a Brná nad Labem, naopak nejnižší nalezneme v Sebuzíně. Modifikace celkové zatíženosti
rekreační zatíženost území (obr. č. 8) je opět nevyšší v Církvicích a
Brné n. L. a logicky nejnižší v Sebuzíně. Průměrný počet potenciálních rekreantů na km2 v jižním zázemí je 398. Výsledky ukazatelů DB potvrzují, že jižní zázemí města Ústí n. L. je významnou rekreační oblastí. Jak jsem již zmiňovala, nachází se zde více než třetina ze všech RO v okrese Ústí n. L. První pozici ve všech ukazatelích zaujímají Církvice (viz Příloha č. 3), následovány až na jednu výjimku Brnou n. L. Naopak na posledním místě se střídají Vaňov a Sebuzín. Dolní Zálezly, které ve výsledcích ukazatelů za okres zaujímaly první místa, dosahují v jižním zázemí spíše průměrných hodnot. Porovnání obce D. Zálezly s městskými částmi je zde na místě, neboť m. č. Brná n. L., Církvice, Vaňov a Sebuzín byly původně také samostatnými obcemi. K městu Ústí n. L. byly připojeny v roce 1980. V tomto roce docházelo k tzv. druhé velké integraci, kdy bylo k Ústí n. L. připojeno celkem 9 obcí, v roce 1986 pak byly připojeny další obce (Anděl 1999). Důvodem integrace byla snaha města dosáhnout více než 100 tisíc obyvatel, což bylo podmínkou pro zřízení Národního výboru města (Skřepská 2010). V Církvicích jakožto jediném z pěti k. ú. jižního zázemí převládá rekreační funkce. Toto k. ú. má ve srovnání s ostatními poměrně malou rozlohu a nízký počet trvale bydlících (i objektů k bydlení). RO zde tvoří více než dvě třetiny ze všech staveb (Využití budov 2010). V sezóně zde potenciální rekreanti tvoří 95 % veškerého obyvatelstva, což značně zvyšuje nároky na infrastrukturu. Podle srovnání údajů z databází Katastru nemovitostí (Využití budov 2005) a ČSÚ (SLDB 1991) (viz Příloha 1), zde mezi lety 1991
2005 došlo
k obrovskému nárůstu objektů pro rekreaci, a to z 12 na 242 objektů (jednalo by se o 2016 % nárůst). Pravděpodobným vysvětlením tohoto jevu bude to, že v roce 1991 nebyly sčítány chaty v zahrádkářských koloniích, které byly postaveny na pozemku vlastněném nebo pronajatém zahrádkářským svazem. Do novějších dat z katastru nemovitostí, která byla pořízena po parcelaci pozemků, již chaty započteny byly. Proto se ve většině případů bude jednat spíše o nárůst legislativní než faktický. Mezi lety 2005
2010 již nárůst nebyl tak
dramatický (necelé 1 %). Přestože se Sebuzín rozkládá mezi Brnou n. L. a Církvicemi, z hlediska DB nedosahuje jejich významu. Hustotu RO má Sebuzín z celého jižního zázemí nejnižší, nízká je i jeho celková a rekreační zatíženost. Počet RO zde však stále ještě roste, i když mezi lety 2005 38
2010 se již jednalo o nárůst minimální (pouhá 2 %). Mezi těmito lety zde však přibyl poměrně vysoký počet rodinných domů (19 rodinných domů, tedy 211 % nárůst) (Využití budov 2005, 2010). V letech 1991
2001 přibylo 18 rodinných domů (SLDB 1991, 2001). Z těchto údajů
je myslím jasně vidět, že Sebuzín opravdu plní spíše obytnou funkci, z pokračujícího nárustu počtu rodinných domů jsou jasné suburbanizační tendence. Ve Vaňově stavby pro individuální rekreaci tvoří necelou pětinu ze všech staveb. Z ukazatelů DB vidíme, že stejně jako v Sebuzíně, i Vaňově převládá funkce obytná. Z dlouhodobějšího hlediska zde dochází k poklesu RO. Naopak v letech 1991 bylo vystavěno 69 rodinných domů (SLDB 1991, 2001), mezi lety 2005
2001 zde 2010 pak 28
rodinných domů (Využití budov 2005, 2010). Je tedy možné, že některé RO byly právě přestavěny na rodinné domy a dochází zde právě k transformaci DB. Jelikož zde nebylo prováděno terénní šetření, jsou tyto závěry pouhou domněnkou. Jistý je zde však fenomén rezidenční suburbanizace. Brná nad Labem má nejvyšší počet obyvatel z k. ú. v jižním zázemí, rozlohou je ale menší než Sebuzín. Spolu s Církvicemi má vysoké hodnoty ukazatelů DB, ačkoli zde převládá funkce obytná a ne rekreační jako v Církvicích. Hustota RO je zde poměrně vysoká (114 RO na km2, po Církvicích druhá nejvyšší z jižního zázemí) a počet RO je nejvyšší z celého jižního zázemí, přestože dochází k jeho poklesu (Využití budov 2005, 2010). V posledních letech však v Brné n. L. dochází k velkému nárůstu počtu rodinných domů. Rekreační funkce je zde snižována transformací DB, a také výstavbou nových domů na „zelené louce“ (rezidenční suburbanizací). V obci Dolní Zálezly tvoří RO téměř 43 % ze všech staveb. Z dlouhodobého hlediska dochází k jejich nárůstu, v letech 2005
2010 byl však zaznamenán mírný pokles (o pouhé 3
objekty, tedy 1,3 %) (Využití budov 2005, 2010). Stejně jako v Brné n. L. zde byl zaznamenán poměrně velký nárůst rodinných domů, ve většině případů se jedná o tzv. „výstavbu na zelené louce“. Dolní Zálezly patří spolu s Brnou n. L. k modelovému území, ve kterém bylo prováděno terénní šetření, proto jim bude věnována samostatná kapitola.
5.3 Výsledky dotazníkového šetření Jak již bylo několikrát zmíněno (viz kapitola 1, 2. 1), v letech 2001–2002 bylo ve vybraných lokalitách Ústecka prováděno dotazníkové šetření. Jižní zázemí Ústí n. L. reprezentovaly
39
v tomto šetření právě Brná n. L. a Dolní Zálezly, proto považuji za přínosné zařadit kapitolu věnovanou právě výsledkům tohoto šetření. Zajímavé by mohlo být srovnání výsledků tohoto šetření s výsledky terénního průzkumu, který jsem zde provedla vlastně 10 let po tomto dotazníkovém šetření. Výsledky ze zpracovaných dotazníků jsem získala především od J. Anděla, který mi je poskytl ve formě dat v Excelu, spolu s dílčí zprávou „Druhé bydlení na Ústecku“, která prezentuje některé zajímavé vysledky dotazníkového šetření (Anděl 2003). Využity byly také vybrané výsledky z dotazníkového šetření v DP V. Škubnové (2002), která prováděla šetření v severním zázemí města (více kapitola 2. 1). Některá data jsem měla k dispozici samostatně za severní i jižní zázemí, některá bohužel jen souhrnně za zázemí Ústí. n. L. Šetření tedy probíhalo ve vybraných lokalitách jižního zázemí města (Brná n. L. a Dolní Zálezly) a severního zázemí města, které bylo reprezentováno obcemi Habrovice, Skorotice, Bukov, Velké Březno, Povrly, Stadice a Žežice. Dohromady odpovídalo 186 respondentů, z toho 50 % bylo z Brné n. L., 10 % z D. Zálezel a 40 % z lokalit severního zázemí města. Využito bylo standardizovaného dotazníku (viz kapitola 2. 1), proto budu některé výsledky šetření ze zázemí Ústí n. L. srovnávat s výsledky stejného šetření v zázemí Prahy, které probíhalo v 90. letech a účastnilo se ho 1025 respondentů. První zajímavé údaje se týkají způsobu získání pozemku. V zázemí Ústí n. L. převládá získání pozemku pronajmutím, takto ho získalo 37 % majitelů (vyšší procento pronájmů je v jižním zázemí). Ústí n. L. tímto velkým podílem dominuje všem modelovým regionům, kde bylo dotazníkové šetření v rámci již zmiňovaného projektu prováděno. Koupí pozemek získalo 50 % majitelů a velmi nízký počet pak dědictvím (pouhých 7 %). Důvodem vysokého procenta pronájmů bude fakt, že ve spoustě lokalit se OIR nachází v zahrádkářských koloniích, kde patří pozemky Zahrádkářskému svazu (Škubnová 2002). Naopak malý podíl pozemků získaných dědictvím dokládá, že se jedná o relativně mladé rekreační zázemí. Průměrná výměra pozemku je v jižním zázemí téměř jednou tolik velká (890 m2) než v zázemí severním. V jižním zázemí převažuje koupě RO (42 % majitelů), v severním zázemí pak výstavba (59 % majitelů, sami i s pomocí řemeslníků). Průměrná velikost objektu je v jižním zázemí opět téměř jedenkrát větší (62 m2) než v severním. Objekty jsou v průměru využívány až od roku 1982, v zázemí Prahy je to již od roku 1965. Polovina objektů je zděná, podíl prefabrikovaných (typizovaných) staveb je minimální. V zázemí Prahy tvoří polovinu RO objekty dřevěné, zde se jich nachází necelá čtvrtina. Údaje svědčí o větší komfortnosti a menším stáří objektů.
40
Průměrný počet stálých lůžek v RO je v severním zázemí vyšší (4 lůžka) než v jižním (3 lůžka), v zázemí Prahy je pak průměrně 5 lůžek. Více jak dva víkendy měsíčně využívá RO 60 % vlastníků. Objekty jsou nejvíce využívány především v letní sezóně (květen až září), více pak v jižním (62 %) než v severním (38 %) zázemí. Po dobu 6
9 měsíců je pak využívá
necelá čtvrtina dotázaných. K porovnání, v zázemí Prahy využívá OIR více jak dva víkendy měsíčně polovina respondentů, po celou letní sezónu pak 38 % a více než 6 až 9 měsíců 28 %. Převaha majitelů uvažuje o budoucím využití OIR pouze jako objektu k rekreaci (81 %), v zázemí Prahy se jedná o podíl obdobný (76 %). O objektu jako budoucím trvalém bydlení smýšlí pouhých 8 %, přičemž převažují dotázaní ze severního zázemí (16 %), což je vzhledem k malé velikosti objektů zajímavé. Naopak v prostornějších objektech jižního zázemí uvažuje o trvalém bydlení pouze 6 % dotázaných. V zázemí Prahy přemýšlí o trvalém bydlení 14 %. O pronájmu neuvažuje na Ústecku žádný z majitelů. Jako nejnutnější podmínku k trvalému bydlení uvažují respondenti především stavební úpravy stávajícího objektu (v jižním zázemí 35 %, v severním 19 %) a veřejný vodovod a kanalizace (v severním zázemí 27 %, v jižním pouhých 8 %). Většina však stejně uvádí, že zde není ochotna bydlet trvale (43 % v severním a 52 % v jižním zázemí). V podobných číslech se pohybují i výsledky v ostatních šetřených modelových regionech. 92 % majitelů objektů v severním zázemí Ústí n. L. není ochotna za žádných podmínek svůj RO pronajímat. V jižním zázemí jsou majitelé k pronájmu svolnější, objekt by nepronajalo pouhých 60 %, což je ve srovnání s ostatními modelovými regiony nízké číslo. O pronájmu RO za úplatu v Kč by uvažovala čtvrtina majitelů v jižním zázemí (což je ve srovnání se zázemím Prahy i ostatními šetřenými lokalitami nezvykle velký podíl), v severním pak pouze za úplatu ve valutách, a to 5 % dotázaných (v jižním zázemí 6 %). Za žádných podmínek by svůj objekt neprodalo 84 % dotázaných v severním zázemí a 63 % v jižním zázemí. Za byt pro trvalé bydlení by jej vyměnila 4 %, za objekt v jiné lokalitě pouhé 1 %. 27 % respondentů v jižním zázemí by jej za Kč prodalo, v severním zázemí pouhých 11 %. Tyto výsledky ukazují, že majitelé RO v jižním zázemí Ústí n. L. jsou ve srovnání s majiteli RO v severním zázemí či ostatních šetřených regionech přístupnější za úplatu k pronájmu či prodeji objektu. Osobně se domnívám, že tento poněkud neosobní vztah k půdě, je způsoben právě krátkou vzdáleností mezi bydlištěm a pozemkem. Tento fenomén J. Anděl (2003, s. 3) označuje jako: „méně těsný citový vztah k území i menší vazba na vlastní vytváření krajiny“. V zázemí Ústí n. L. je typické využívání OIR převážně majiteli, kteří mají trvalé bydlení právě v Ústí n. L. Více než polovina dotázaných má RO do 10 km od místa svého 41
bydliště (59 % v severním a 51 % v jižním zázemí). V zázemí Prahy vlastní RO do této vzdálenosti pouhá 4 %. Od 10 do 20 km má RO od místa bydliště vzdáleno 31 %, ve vzdálenosti nad 20 km už se jedná o nízký podíl dotázaných. Tímto faktem je zázemí Ústí n. L. ze všech šetřených regionů ojedinělé. Ukazuje se zde potřeba obyvatel (především z panelových domů a nájemních bytů) opustit alespoň na krátkou dobu své byty a rušné město a odjet se věnovat chataření a zahrádkaření (což jsou dle výzkumu nejčastější činnosti ústeckých rekreantů), zároveň se jim ale nechce strávit na cestě do RO dlouhou dobu. 65 % majitelů totiž cestuje do svého RO maximálně 30 minut, další čtvrtina pak do 45 minut. Rekreanti se v době pobytu v RO věnují mimo odpočinku především již zmíněnému chataření a zahrádkaření. Pobytu v lese, u vody či turistice pak věnují pouze minimum svého času. Společných akcí se účastní velmi malé procento majitelů RO, avšak ve srovnání s dalšími šetřenými regiony je zde velký podíl členů spolku zahrádkářů (32 %) či osadního výboru (14 %). V blízkosti objektu rekreanti nepostrádají téměř žádné zařízení. V severním zázemí postrádají obchod (32 % dotázaných), v jižním zázemí je poměrně vysoké procento (24 %) rekreantů postrádající zdravotní zařízení. Zde se odráží především relativně velký podíl starších obyvatel, kteří mají možnost trávit zde více času. Je možné že právě absence zdravotního zařízení je pro ně překážkou k přeměně objektu na trvalé bydlení. Za nejzávažnější problémy považují respondenti z jižního zázemí hluk železnice a motorových vozidel (15 %). To je celkem logické, jelikož jižní zázemí se rozkládá podél hlavní železnižní trati a při silnici ve směru Ústí n. L.
Praha (Anděl 2003). Dalším závažným problémem
rekreačních lokalit v zázemí Ústí n. L. jsou pak špatné příjezdové cesty a nedostatečný odvoz odpadků. Nižší podíl respondentů pak uváděl problém nekvalitní pitné vody (8 %). Zmínila bych ještě věkovou a profesní strukturu dotázaných. V rekreačních lokalitách zázemí Ústí nad Labem je poměrně vysoký podíl obyvatel staršího a důchodového věku (kolem 50 %), v zázemí Prahy a dalších zkoumaných regionů se tento údaj tolik neliší. Je logické že tito lidé mají větší možnost trávit v RO více času než mladší věkové skupiny. 41 % dotázaných je zaměstnaných, téměř stejný podíl (42 %) tvoří důchodci, nemalý podíl (14 %) jsou soukromí podnikatelé. J. Anděl (2003) charakterizuje „průměrné“ ústecké uživatele OIR jako manžele důchodového věku, kteří ráno přijedou do místa DB a večer se vrací zpět do svého vyhovujícího trvalého bydlení v Ústí n. L. a prozatím se na tom nechystají nic měnit. Výsledky dotazníkového šetření jsou pro seznámení s fenoménem DB ve vybrané oblasti ve své podstatě zajímavé. Otázkou však je, jestli je lze i po 10 letech, které již od šetření uběhly, považovat za směrodatné. 42
6. Modelové území Brná nad Labem a Dolní Zálezly Jako modelové území jsem pro svoji práci vybrala m. č. Brná nad Labem a obec Dolní Zálezly. Tyto lokality jsem zvolila hlavně proto, že již reprezentovaly jižní zázemí města Ústí n. L. ve zmiňovaném dotazníkovém šetření (kapitola 1, 2. 1, 5. 3) realizovaném v letech 2001
2002, čímž se naskýtá možnost určitého srovnání desetiletého vývoje DB na tomto
území.
6.1 Obecná charakteristika území Vybrané lokality se nacházejí na jižním okraji města Ústí n. L. v CHKO České Středohoří. Brná n. L., která se rozkládá na pravém břehu Labe, je částí statutárního města Ústí n. L. a spadá pod městský obvod Ústí n. L.
Střekov. M. č. Brná n. L. je zároveň katastrálním
územím o rozloze 4, 24 km2 a čítá 965 obyvatel (Statistický lexikon obcí 2008). Od centra města je vzdálena přibližně 4 km, dopravní obslužnost zajišťují autobusy MHD. Prochází zde železniční trať č. 072, jejímž negativním efektem je hluk, který obtěžuje zdejší obyvatele a rekreanty. Na severním okraji Brné se rozkládá přírodní rezervace Sluneční stráň, územím protéká Průčelský potok. Nalezneme zde i mateřskou školku a první stupeň základní školy. V Brné n. L. dokonce sídlí krajská veterinární správa pro Ústecký kraj. V letních měsících je hodně navštěvováno termální koupaliště s několika bazény, půjčovnou loděk apod. V Brné n. L. se nachází kemp s kapacitou 32 lůžek (chatky, pokoje), nabízí i školu vodního lyžování (sídlo zde mají i jachtaři). Dalším ubytovacím zařízením je penzion a restaurant Srdíčko, s nímž je neodmyslitelně spojen pobyt světoznámého spisovatele Karla Maye. Brná n. L. může profitovat i z cyklostezky vedoucí podél řeky Labe z Ústí n. L. do Drážďan. Dolní Zálezly jsou samostatnou obcí, která leží na levém břehu Labe asi 7 km od centra města. Jsou zároveň k. ú. o velikosti 3,57 km2 s 590 obyvateli (Malý lexikon obcí 2011). Dopravní obslužnost zajišťují autobusy MHD a vlaky na trati č. 090 (takže i zde je negativním efektem hluk železnice). Obcí protéká Moravanský potok a říčka Dubina. Obec je pro své teplé klima nazývána „České Meráno“. V Dolních Zálezlech se nachází mateřská školka a na rozdíl od Brné i ordinace praktického lékaře pro dospělé. Ubytovací zařízení v podobě hotelu Praha je zrušeno, nejbližší penzion leží v nedaleké vesnici Dubice. Přes obec vedou cyklostezky směrem na Chvalov, Dubici a do Ústí n. L. Obě lokality jsou v těsné
43
blízkosti lesa, obklopeny krásnou přírodou a protínají je turistické trasy. Poloha obcí má bohužel i svá negativa, neboť jejich dolní části se nacházejí v zátopové oblasti. Vzhledem k poloze obcí na úpatí kopců Českého středohoří je zde patrné poměrně výrazné převýšení.
6.2 Charakteristika jednotlivých částí modelových území Na základě provedeného terénního šetření, jsem Brnou nad Labem rozdělila na 8 částí podle funkční převahy budov (obr. č. 10): 1. Jižní část Brné n. L. (Karla Maye, Lermontovova) V této části převažují ODB, trvalé bydlení (pouze rodinné domy) se zde vyskytuje v menším množství. Nachází se zde i několik chatiček typických pro zahrádkářské kolonie, některé jsou naopak přestaveny na luxusnější objekty, které lze jen těžko odlišit od trvalého bydlení. ODB jsou většinou zděné (Příloha 5. 19), z menší části dřevěné (Příloha 5. 20). Objekty se většinou nacházejí na relativně velkých pozemcích, v dobře přístupných terénech. V důsledku rezidenční suburbanizace zde dochází k relativně časté zástavbě volných ploch novými rodinnými domy. 2. Oblast Průčelí Tato oblast je převážně rekreační, objekty trvalého bydlení se zde nacházejí podél hlavní silnice. Velká část ODB je rozmístěna v částečně zalesněných, obtížně přístupných terénech. Několik objektů, které se nachází v zalesněných stráních není ani oploceno. Součástí oblasti je Průčelská rokle, oblíbená destinace pěší turistiky na Ústecku. Protéká tudy Průčelský potok. 3. Oblast ulic Hluboká a Ke Studánce I v této oblasti je převaha ODB. Zdejší terén stoupá prudce do kopce, příjezdové cesty k objektům nejsou zpevněné. Za nepříznivého počasí, zvláště v zimě (týká se spíše objektů trvalého bydlení) jsou tyto objekty nesnadno přístupné pro automobily i pro pěší. Část objektů trvalého bydlení vznikla transformací DB. 4. Centrální část Brné n. L. (podél silnice Sebuzínská) Rozkládá se podél hlavní silnice vedoucí do centra Ústí n. L. Vcelku logicky zde převažují objekty trvalého bydlení, spolu s objekty občanské vybavenosti (obchod, pošta, ZŠ, MŠ ad.). 44
V této oblasti se nachází původní jádro obce Brná n. L. To bylo tvořeno zemědělskými usedlostmi, ty jsou již nyní přestavěny na objekty trvalého bydlení. V této části nalezneme i několik bytových domů, nadále však platí, že se zde nacházejí zejména rodinné domy. V posledních letech zde zaznamenáváme suburbanizační efekt Ústí n. L., v podobě výstavby rodinných domů na nezastavěných pozemcích 5. Oblast ulic Říční, Pod Tratí Jedná se o oblast výrazně rekreačního charakteru, která se rozkládá mezi řekou Labe a železniční tratí. Oblast bych označila za typickou chatkovou kolonii (Příloha 5. 16). Objekty jsou využívány především v letní sezóně (květen
září). Její nevýhodou je, že se jedná o
záplavové území. Stojí zde již zmiňovaný kemp patřící klubu vodních sportů TJ České loděnice (Příloha 5. 17, 5. 18). V této oblasti lze nejméně předpokládat možnou budoucí transformaci objektů na trvalé bydlení. 6. Oblast u lázní (Lázeňská, Kolmá) Smíšená oblast ODB a rodinných domů trvalého bydlení. V blízkosti termálních lázní převládají ODB. Jedná se o relativně mladou oblast zástavby. I zde je patrný efekt rezidenční suburbanizace. 7. Zlatá stezka Nejrozsáhlejší oblast, jenž zaznamenala asi největší proměnu. Je tvořená kompaktně zastavěným územím. Jde o trvalé bydlení (především rodinné domy), které místy střídají ODB, mnohdy tak luxusní, že jsou jen těžko rozeznatelné od trvalého bydlení. ODB nacházející se v nejvyšší poloze na hranici s lesem, mají spíše podobu zahrádkářských chatiček (Příloha 5. 23). Toto území je nejvýraznějším příkladem suburbánní rezidenční výstavby, díky své výhodné poloze (blízkost města i přírody, dobré spojení, nedaleké termálního koupaliště, jižní expozice svahů). Nalezneme zde několik objektů majících spíše podobu luxusních sídel ( Příloha 5. 24, 5. 25). Tato oblast má pravděpodobně největší předpoklady pro transformaci DB. 8. Na Vyhlídce Oblast vedle přírodní rezervace Sluneční stráň, v poměrně vysoké nadmořské výšce (až 400 m. n. m), přesto ale dobře přístupná. Nacházejí se zde pouze ODB. Jak již z názvu
45
vyplývá, je odsud krásný výhled na labské údolí a velkou část území Brné n. L. Nalezneme zde spíše menší rekreační chatky (Příloha 5. 22), s pozemky ve svažitém terénu.
Obr. č. 10: Jednotlivé části modelového území Brná n. L.
Zdroj: www.mapy.cz, vlastní šetření
Dolní Zálezly jsem po provedení terénního šetření rozdělila na 7 částí (obr. č. 11): 1. Oblast u řeky Dubina Tato oblast se nachází na odlehlém konci Zálezel uprostřed krásné přírody Českého středohoří. Nalezneme zde pouze ODB, některé z nich i v neudržovaných a zarostlých zahrádkách (Příloha 5. 1) a strmých terénech (Příloha 5. 2, 5. 3).
46
2. Oblast ulic Květinová, Rudé armády Oblast smíšená (ODB i trvalé bydlení), sevřená mezi rušnou silnicí a železnicí. ODB se nacházejí především v těsné blízkosti silnice a mají podobu zahrádkářských chatiček (Příloha 5. 4, 5. 6). V těchto místech lze těžko počítat s tendencemi transformace DB. Některé objekty trvalého bydlení jsou velmi luxusními rezidencemi.
Obr. č. 11: Jednotlivé části modelového území Dolní Zálezly
Zdroj: www.mapy.cz, vlastní šetření
3. Centrální část Pro centrum obce jsou charakteristické především objekty trvalého bydlení a objekty občanské vybavenosti. V této části je nejvýraznější suburbánní zástavba na „zelené louce“ (luxusní objekty rezidenční suburbanizace
Příloha 5. 14, 5. 15).
4. U Kaolinky V této oblasti převažují ODB (Příloha 5. 13), objektů trvalého bydlení, z nichž mnohé pravděpodobně vznikly transformací DB (Příloha 5. 7), je zde minimálně. Mezi ODB nalezneme jak zděné domky, tak dřevěné chatky. Potenciál transformace je evidentní vzhledem k blízkosti přírody, výhodným klimatickým podmínkám a dobré dopravní dostupnosti.
47
5. Zahrádkářská osada Horka Jedná se o oplocenou zahrádkářskou kolonii s unifikovanými zděnými nebo dřevěnými chatkami (Příloha 5. 10). Jednotlivé chatky jsou obvykle odděleny živými či dřevěnými ploty (Příloha 5. 8, 5. 9) a nemají připojení k vodovodnímu řadu. Nachází se zde 92 chatiček. Zajímavé je, že i přesto je zde hlášena jedna osoba k trvalému pobytu. Nicméně podle výpovědi místních obyvatel, zde někteří osadníci tráví většinu roku, navzdory komplikacím se zásobováním vodou. Osada se nachází ve vyšší nadmořské výšce (až 250 m. n. m.). 6. Část ulice Na Vyhlídce, Meruňková ODB a objekty trvalého bydlení jsou zde přibližně ve stejném poměru. Oblast je jakýmsi přechodem mezi centrální částí a zahrádkářskou kolonií Na Vyhlídce. Již z toho faktu do budoucna vyplývá možnost transformace DB na bydlení trvalé. 7. Zahrádkářská kolonie Na Vyhlídce Tato část je druhou zahrádkářskou kolonií v obci. Je tvořena 67 chatami, které už nejsou unifikovanými stavbami jako chatky v osadě Horka (Příloha 5. 11, 5. 12). Mnohé z nich by výhledově mohly posloužit i k trvalému bydlení, takže bych v této zahrádkářské kolonii možnost transformace nevylučovala.
6. 3 Výsledky terénního šetření Tato kapitola zkoumá vývoj DB v modelových oblastech mezi lety 1991
2012. Vycházela
jsem z klíčových dat z roku 1991, 2005, 2010 a 2012. Data pro rok 1991 vycházejí ze SLDB 1991, které bylo, jak jsem již zmiňovala (viz kapitola 3. 1), poslední kvalitní datovou základnou o ODB (Zbíral 2008). Data z tohoto roku uvádím spíše pro zajímavost. Pro svůj charakter nejsou zcela srovnatelná s daty z let následujících. Pro roky 2005 a 2010 mi byla poskytnuta data o Využití budov z Katastru nemovitostí. Údaje týkající se roku 2012 vycházejí z vlastního terénního šetření. Konkrétní data a výsledky terénního šetření jsou znázorněny v tabulce č. 1. Je patrné, že některá čísla se velmi liší. Za tímto faktem může stát několik důvodů. Jedná se o údaje odlišného původu, což zde může hrát velkou roli. Také výsledky terénního šetření nemusí být úplně přesné. Jak jsem již uváděla v metodice (kapitola 3. 1), šetření bylo prováděno pouze formou pozorování objektů a rozhovory s obyvateli m. ú. Proto jeho hodnoty nemusejí být 48
zcela vypovídající. Zmiňovala jsem také, že některé ODB jsou jen těžko rozeznatelné od trvalého bydlení. Nepodloženou možností zkreslení je i zkušenost s tím, že někteří majitelé ODB zde ve skutečnosti trvale bydlí, avšak trvalé bydliště mají hlášené ve svém bytě ve městě. Další možností je i nebývale rychlý rozvoj této oblasti v poslední době a fakt, že do počtu objektů trvalého bydlení začíná zasahovat i suburbanizační vliv Ústí n. L.
Tabulka č. 1: Vývoj funkčního využití objektů v letech 1991
ODB objekty trvalého bydlení celkem
1991 475 572 1047
Brná n. L. 2005 2010 502 485 319 284 821 770
2012 341 433 774
1991 138 313 451
2012
Dolní Zálezly 2005 2010 236 233 153 136 389 369
2012 290 185 475
Zdroj: SLDB 1991, Využití budov 2005, Využité budov 2010, vlastní šetření
Z údajů v tabulce vidíme, že vývoj celkového počtu ODB má v Brné n. L. spíše sestupnou tendenci. V posledních letech (2010
2012) je však zaznamenán lehký nárůst, otázkou však
je, jak tato vývojová tendence bude pokračovat. V D. Zálezlech má celkový vývoj naopak kolísavý průběh. Z dlouhodobého hlediska dochází v Brné n. L. k poklesu počtu ODB. Lehký nárůst zde byl zaznamenán mezi lety 1991
2005, ale jak již bylo řečeno, tato data
nemůžeme příliš srovnávat. Za posledních dvacet let poklesl počet ODB o více než čtvrtinu. Úbytek ODB v kontextu s nárůstem počtu objektů trvalého bydlení potvrzuje změnu funkčního využití objektů, tedy transformaci DB na bydlení trvalé. Velký nárůst počtu objektů trvalého bydlení má však na svědomí i zmiňovaná suburbánní rezidenční výstavba. Mezi lety 1991
2001 zde bylo vystaveno 54 nových rodinných domů (Skřepská 2010). Na
základě terénního šetření mohu říci, že suburbánní výstavba individuálního charakteru nadále pokračuje a je v těchto místech více než logická. Brná je situována v blízkosti krajského města, je zde výborná dopravní dostupnost a zároveň se nachází v krásné přírodě malebného labského údolí. Největší suburbánní výstavba probíhá v oblasti Zlaté stezky, tato oblast má i největší předpoklady k transformaci ODB. V Dolních Zálezlech naopak dlouhodobě počet ODB roste. V období uplynulých 20 let vzrostl počet objektů více než o 100 %. Na základě šetření jsem došla k závěru, že se jedná především o nárůst počtu chat v zahrádkářských koloniích (Horka, Na Vyhlídce). Po rozhovorech se starousedlíky se domnívám, že se jedná o obdobný jev jako v m. č. Církvice,
49
na opačném břehu Labe (viz kapitola 5. 2). Jde tedy spíše o nárůst legislativní (přibližně ze dvou třetin), zbytek by pak představoval skutečný nárůst rekreačních objektů. Zároveň v posledních letech dochází k významnému obratu v dlouhodobém poklesu počtu objektů trvalého bydlení. Jejich počet totiž naopak roste. Myslím si, že zde je nárůst počtu objektů trvalého bydlení transformací DB zastiňován suburbanizačním efektem. V Zálezlech byla za období 2002
2009 zaznamenána velká intenzita nárůstu rodinných domů (15 nových
rodinných domů za toto období) (Skřepská 2010), výstavba i nadále pokračuje. Za posledních 10 let (2001
2011) došlo v obci rovněž k prudkému nárůstu počtu obyvatel. Jejich počet
vzrostl z 505 na 590 (Malý lexikon obcí 2011). Zajímavý tedy bude hlavně budoucí vývoj, který ukáže, zda obec bude mít převládající rekreační či obytný charakter. Porovnávám-li výsledky 10 let starého dotazníkového šetření s fakty, která vyplynula z mého aktuálního terénního šetření, docházím k závěru, že výpovědi současných respondentů by byly odlišné. Šetření v m. ú. před 10 lety ukázalo, že 52 % majitelů ODB v jižním zázemí, zde není ochotno bydlet trvale. O budoucím využití objektů k trvalému bydlení smýšlelo pouhých 6 % majitelů, 81 % bylo pouze pro jeho využití k rekreaci. Výsledky terénního šetření ukázaly, že celkový počet ODB v modelovém území jižního zázemí klesl o 19 %, zatímco počet objektů trvalého bydlení narostl o 47 %. Odhlédneme-li od fenoménu suburbanizace, můžeme konstatovat, že počet objektů trvalého bydlení narůstá na úkor počtu ODB. Tím se původní záměry funkčního využití objektů jejich majiteli zcela nepotvrzují.
50
7. Závěr Hlavním cílem práce byla dokumentace vývoje a transformace DB v modelovém území Brná n. L. a Dolní Zálezly, reprezentujících jižní zázemí města Ústí n. L. Předpokladem transformace je snižující se počet ODB a zvyšující se počet objektů trvalého bydlení. Pokud budu hovořit o modelovém území jako o celku, na základě terénního šetření mohu říci, že se tento předpoklad potvrdil. Vezmu-li v úvahu jednotlivá území, o transformaci lze hovořit spíše v Brné n. L., kde došlo k nárůstu trvalého bydlení na úkor ODB. V Dolních Zálezlech však roste počet ODB i objektů trvalého bydlení, což tedy proces transformace nepotvrzuje. Pro Brnou, která je dnes m. č. Ústí n. L. je logičtější vyšší míra transformace ODB než pro Dolní Zálezly, samostatnou obec, která si nejen uchovává, ale i nadále upevňuje svůj rekreační charakter. Otevřenou otázkou zůstává, jakým způsobem v budoucnosti poznamená obě území suburbanizační proces. Prvním z dílčích cílů této práce bylo zjistit, zda je transformace DB ve zkoumaných lokalitách po roce 1990 hlavním trendem ve vývoji DB. Tento předpoklad se na základě terénního šetření nepotvrzuje v obci Dolní Zálezly, kde je naopak hlavním trendem nárůst počtu ODB (legislativní nárůst počtu ODB, výstavba nových ODB) a suburbánní rezidenční výstavba. Z šetření v Brné n. L. jednoznačně nevyplývá, zda je hlavním trendem ve vývoji DB po roce 1990 jeho transformace nebo spíše suburbánní zástavba. Dalším cílem bylo zjistit, zda v jižním zázemí města Ústí nad Labem dochází ke střetu suburbanizačních procesů s fenoménem druhého bydlení. Z výše uvedených poznatků, ke kterým jsem došla na základě šetření v terénu, mohu potvrdit narůstající suburbanizační efekt Ústí n. L. Posledním cílem bylo potvrdit či vyvrátit trend nové výstavby v terénech obtížně dostupných pro dopravu obyvatel i stavební techniku, které byly původně pokryty křovinami nebo částečně zalesněny. Tuto domněnku mohu potvrdit na základě letité osobní znalosti území v porovnání s aktuálně provedeným terénním šetřením. Ke zjištění důvodů, co vlastně vede lidi k výstavě rekreačních objektů v tomto typu terénů, by bylo nutno provést dotazníkové šetření. Jednou z možných odpovědí na tuto otázku je nedostatek volných parcel v atraktivnějších lokalitách vhodných pro výstavbu objektů. Tato dynamicky se vyvíjející lokalita by jistě byla zajímavým předmětem výzkumu i do budoucna.
51
Seznam literatury a zdrojů ANDĚL, J. a kol. (1999): Geografie města Ústí nad Labem. Acta Universitatis Purkynianae. Studia Geographica I. UJEP, Ústí n. L., 112 s. ANDĚL, J. a kol. (2000): Geografie Ústeckého kraje. PF UJEP, Ústí nad Labem, 151 s. ANDĚL, J. (2003): Druhé bydlení na Ústecku. Dílčí zpráva k projektu „Regionální diferenciace druhého bydlení v ČR a vztah k jiným formám cestovního ruchu“. ANDĚL, J. (2004): Vývoj druhého bydlení na Ústecku. In: Bičík a kol.: Druhé bydlení v Česku. KSGRR PřF UK Praha, s. 90–100. BARTOŠ, M., KUŠOVÁ, D., TĚŠITEL, J., NOVOTNÁ, M., KOPP, J., MACHÁČEK, J., MOSS, L. A. G., GLORIOSO, R. S. (2011): Amenitní migrace do venkovských oblastí České republiky, Lesnická práce, 196 s. BIČÍK, I. a kol. (2001): Druhé bydlení v Česku. KSGRR PřF UK Praha, 167 s. BIČÍK, I., FIALOVÁ, D. (2001): Šetření rekreačních objektů v zázemí Prahy v letech 19911997. In: Bičík a kol.: Druhé bydlení v Česku. KSGRR PřF UK Praha, s. 72–87. FIALOVÁ, D. (1992): Současný stav a perspektivy rekreačních lokalit v těsném zázemí Prahy. Diplomová práce. KSGRR PřF UK Praha, 70 s. FIALOVÁ, D. (2000): Transformace druhého bydlení (v zázemí Prahy). Disertační práce. KSGRR PřF UK Praha, 136 s. FIALOVÁ, D. (2001): Informační základna o územním rozložení objektů individuální rekreace v Česku. In: Bičík a kol.: Druhé bydlení v Česku. KSGRR PřF UK Praha, s. 19–24. FIALOVÁ, D. (2004): Okolnosti podmiňující vznik a vývoj druhého bydlení v Česku. In: Vágner, Fialová a kol.: Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. KGSRR PřF UK Praha, s. 38–48. FIALOVÁ, D., KADLECOVÁ, V. (2007): Nové trendy a dopady druhého bydlení. In: Kraft, S., Mičková, K., Rypl, J., Švec, P., Vančura, M., eds. Česká geografie v Evropském prostoru. FIALOVÁ, D., NOVOTNÁ, E., VÁGNER, J. (2007): Druhé bydlení v Česku – chataření a chalupaření v proměnách generací. Katalog k výstavě. KSGRR PřF UK Praha, 17 s. FIALOVÁ, D., VÁGNER, J. (2009): Sociogeografické aspekty druhého bydlení a jejich regionální diferenciace (na příkladu Česka). Geografický časopis, 61, č. 2, s. 89–110. HALL, C. M., MÜLLER, D. K. (2004): Tourisim, Mobility and second Homes. Aspects of Tourism. 15 Channel View Publications, 304 s.
52
Historický lexikon obcí České republiky 1869 2005, 1. díl. Český statistický úřad. http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/9200404384/$File/13n106cd1.pdf, [staženo 28. 11. 2011]. Charakteristika okresu Ústí nad Labem. Krajská správa ČSÚ v Ústí nad Labem, http://www.czso.cz/xu/redakce.nsf/i/okres_usti_nad_labem, [staženo 18. 3. 2012]. CHUMAN, T., ROMPORTL, D. (2011): Suburbanizace a její vliv na životní prostředí. Geografické rozhledy 20, č. 3, s. 22–23. KADLECOVÁ, V., FIALOVÁ, D. (2010): Recreational housing, a phenomenon significantly affecting rural areas. Moravian geographical reports, Vol. 18, p. 38–44. KOWALCZYK, A. (1994): Geograficzno-spoleczne problemy „drugich domov“. Uniwersytet Warszawski, Warszawa, 179 s. LOQUENZ, J. (2008): Formy amenitní migrace na Prachaticku. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, 83 s. LOQUENZ, J. (2011): Amenitní migrace a regionální identita na Prachaticku. Diplomová práce. KSGRR PřF UK, Praha, 104 s. Malý lexikon obcí ČR 2011. Ústecký kraj, okres Ústí nad Labem, http://csugeo.iserver.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/1302-11-r_2011, [staženo 27. 3. 2012]. Mapový portál, mapa území Brná n. L. a Dolní Zálezly, http://www.mapy.cz, [staženo 2. 12. 2011]. MARIOT, P. (1983): Geografia cestovného ruchu. Veda, Bratislava, 252 s. NEJDL, K. (2011): Management destinace cestovního ruchu. Wolters Kluwer ČR, 204 s. NOŽIČKOVÁ, V. (2011): Nové rekreační lokality ve vlastnictví cizinců. Geografické rozhledy, 20, č. 3, s. 28–29. OUŘEDNÍČEK, M. (2002): Suburbanizace v kontextu suburbanizačního procesu. In: Sýkora, L. a kol.: Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, s. 39–54. OUŘEDNÍČEK, M. (2008): Suburbanizace a vývoj měst. In: Ouředníček, M. a kol.: Suburbanizace.cz. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, s. 9–17. OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., MACEŠKOVÁ, M., NOVÁK, J., PULDOVÁ, P., ROMPORTL, D., CHUMAN, T., ZELENDOVÁ, S., KUNCOVÁ, I. (2008): Suburbanizace.cz. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 96 s. OUŘEDNÍČEK, M. (2011): Suburbanizace v České republice: aktéři suburbánního rozvoje. Geografické rozhledy, 20, č. 3, s. 2–5.
53
PERLÍN, R. (2002): Nízkopodlažní výstavba v územních plánech obcí v zázemí Prahy. In: Sýkora, L. a kol.: Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, s. 141–155. PULDOVÁ, P., JÍCHOVÁ, J. (2011): Důsledky procesu suburbanizace pro sociální a demografickou strukturu obyvatel suburbií. Geografické rozhledy, 20, roč. 3, s. 24–25. Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Český statistický úřad, http://czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/scitani_lidu_2001, [staženo 15. 1. 2012]. Skanzen Zubrnice. http://www.zubrnice.cz/, [staženo 21. 4. 2012]. SKŘEPSKÁ, M. (2010): Sociální, ekonomické a ekologické důsledky procesu suburbanizace ve vybrané oblasti. Bakalářská práce. FŽP UJEP, Ústí n. L., 78 s. Statistická data za obce v okresu Ústí n. L. Městská a obecní statistika, Český statistický úřad, http://www.czso.cz/lexikon/mos_vdb.nsf/okresy/CZ0427/, [staženo 17. 1. 2012]. Statistický lexikon obcí České republiky 1992. ČSÚ, Praha, 1994, 895 s. Statistický lexikon obcí České republiky 2008. Český statistický http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/4116-08, [staženo 15. 1. 2012].
úřad,
Statutární město Ústí nad Labem. Územní plány obcí v okrese Ústí nad Labem, územní plán města Ústí nad Labem, http://www.usti-nad-labem.cz, [staženo 20. 12. 2011]. SÝKORA, L. a kol. (2002): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., 191 s. ŠKUBNOVÁ, V. (2002): Druhé bydlení v severním zázemí města Ústí nad Labem. Diplomová práce, PF UJEP, Ústí n. L., 80 s. ŠTĚPÁNEK, V., KOPAČKA, L., ŠÍP, J. (2001): Geografie cestovního ruchu. Karolinum Praha, 228 s. TESAŘ, J. (2009): Transformace druhého bydlení v zázemí Prahy. Bakalářská práce. KSGRR PřF UK Praha, 45 s. Územně identifikační registr ČR. http://www.uir.cz/, [staženo 5. 3. 2012]. VÁGNER, J. (1994): Současný stav a perspektivy rekreace na Broumovsku (se zaměřením na individuální krátkodobou rekreaci a region Hostovicko). Diplomová práce. KSGRR PřF UK Praha, 96 s. VÁGNER, J. (1999): Geografické aspekty druhého bydlení v České republice. Disertační práce. KSGRR PřF UK Praha, 201 s. VÁGNER, J. (2001): Vývoj druhého bydlení v Česku. In: Bičík a kol.: Druhé bydlení v Česku. KSGRR PřF UK Praha, s. 42–54.
54
VÁGNER, J. (2012): Tramping a trampské osady v Česku. Geografické rozhledy, 21, č. 4, s. 24 25. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. a kol. (2004): Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. KSGRR PřF UK Praha, 286 s. VÁGNER, J., MÜLLER, D. K., FIALOVÁ, D. (2011): Second home tourism in light of the historical-political and socio-geografical development of Czechia adn Sweden. Geografie, 116, No. 2, pp. 191–210. Využití budov 2005 a 2010. Databáze Katastru nemovitostí (ČÚZK). WOKOUN, R., VYSTOUPIL J. (1987): Geografie cestovního ruchu a rekreace I. SPN, Praha, 255 s. VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M. (2011): Geografie cestovního ruchu České republiky. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň, 315 s. ZBÍRAL, J. (2008): Transformace druhého bydlení v povodí Kocáby. Bakalářská práce. KSGRR PřF UK Praha, 49 s.
Seznam příloh Příloha č. 1: Srovnání údajů z databází Katastru nemovitostí a ČSÚ Příloha č. 2: Charakteristiky druhého bydlení v okrese Ústí nad Labem v roce 2010 Příloha č. 3: Ukazatele druhého bydlení v okrese Ústí n. L. v roce 2010 Příloha č. 4: Srovnání dat z Využití budov 2005 a 2010 za katastrální území v jižním zázemí města Ústí n. L. Příloha č. 5: Fotodokumentace
55