MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra didaktických technologií
Dopravní výchova ve vyučování na ZŠ Diplomová práce
Brno 2008
Vypracovala : Hana Stejskalová
Vedoucí diplomové práce: doc. RNDr. PhDr. Mojmír Stojan, CSc.
PROHLÁŠENÍ:
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 31. března 2008
………………………….Hana Stejskalová 2
Brně
PODĚKOVÁNÍ:
Děkuji doc. RNDr. PhDr. Mojmíru Stojanovi, CSc. za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci.
3
Obsah:
strana
1. Úvod ….....................................................................................
6
2. ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ………………………………………
10
2.1.
Cíl základního vzdělávání…………………………………
11
2.2.
Cíle a principy dopravní výchovy…………………………
13
3. ZÁKLADNÍ ASPEKTY DOPRAVNÍ VÝCHOVY……………….
14
3.1.
Dítě – chodec………………………………………………
16
3.2.
Dítě – cyklista……………………………………………...
21
3.3.
První pomoc………………………………………………..
28
4. DOPRAVNÍ VÝCHOVA NA 1. ST. ZŠ ………………………….
30
4.1.
RVP ZV – prvky dopravní výchovy ve vyučování………
35
4.2.
Klíčové kompetence………………………………………
43
4.3.
Kooperativní výuka……………………………………….
46
5.
VYUŽITÍ VE VYUČOVÁNÍ………………………………………
51
6.
ZÁVĚR ……………………………………………………………
71
7.
POUŽITÁ LITERATURA………………………………………..
72
8.
DOTAZNÍK, VYHODNOCENÍ………………………. …………
75
9.
RESUMÉ …………………………………………………………
79
10.
PŘÍLOHY…………………………………………………………
80
4
„První z lidských věcí je výchova. Neboť začne-li někdo správně nějakou věc, jakoukoli, je pravděpodobné, že ji i správně ukončí. Protože jaké kdo semeno zaseje do země, takovou je též třeba očekávat sklizeň.“
Antifon
5
Proč jsem si zvolila téma diplomové práce „Dopravní výchova ve vyučování na ZŠ“? Možná proto, že obec Moravec, kde jsem učila, se nachází v blízkosti sjezdu z dálnice a hlavní silnice vede do Bystřice nad Pernštejnem, Nového Města na Moravě a do Křižanova. Přes týden je zde velmi hustý provoz, projíždí zde spousta nákladních i osobních aut. Základní škola je v blízkosti hlavní silnice. Žákům by měl příchod do školy usnadnit přechod pro chodce, ale je umístěn v blízkosti prudké zatáčky. Řidič, který jede vyšší rychlostí než 50km v hodině, má problémy včas zabrzdit. K mému rozhodnutí více se věnovat dopravní výchově na základní škole pomohla i nejedna situace, kterou jsem viděla. Dojíždím autobusem, takže občas jdu zároveň s dětmi na autobusovou zastávku. Děti u nás jsou velmi živé. Stalo se mi, že žáci šli sice kousek přede mnou a věděli, že se mají vždy rozhlédnout než přejdou silnici, ale stále je mezi nimi několik těch, kteří vběhnou do silnice aniž by se rozhlédli. Již několikrát jsem je musela zastavit. Vím, že se může stát i to, že v blízkosti nebude nikdo, kdo by je zastavil a neštěstí bude hotovo. Dokonce jedna dívenka chtěla přejít přechod u školy, z jedné strany jí auto zastavilo, proto vstoupila do vozovky, z druhé strany auto projelo, aniž by zastavilo. Naštěstí za ní
šla maminka
jiného žáka a strhla ji k sobě. Chtěla bych svou prací přispět k tomu, aby žáci ani jejich rodiče nemuseli mít strach o jejich bezpečnost, aby věděli, že jejich děti se umí opravdu chovat na silnici, chodníku, při jízdě na kole, koloběžce, kolečkových bruslích. Také u nás někteří rodiče vozí žáky do školy, ale i v autě je jen zdánlivě bezpečno. Dítě je v autě pasivním účastníkem silničního provozu, ale tím se nenaučí správně chovat na silnici. Již od narození se stále něčemu učí, nejdříve otáčet se na bříško, stoupat, chodit. Ve škole pak se učí číst čtením, psát psaním, počítat počítáním. Vždy je třeba učit se nějakou činností. Chtěla jsem začít děti učit chovat se správně na silnici, chodníku. Naučit je správně reagovat, dívat se kolem sebe, předvídat, učit je trpělivosti, schopnosti soustředit se a hlavně učit je zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za druhé. Jsem také řidička a znám ten nepříjemný pocit, který vzniká v momentě, kdy se přede mnou objeví cyklista, nebo skupina cyklistů a vůbec nejhůře se cítím, když jede přede mnou malé dítě, i když s rodičem. V ten moment 6
sundávám nohu z plynu a snažím se je objet, samozřejmě tak, abych neohrozila protijedoucí vozidlo. Mám dvě děti. S oběma jsem jezdívala často na kole po hlavní silnici. Vím, že i já jsem měla strach, když nás míjela auta. Kolikrát se mi stalo, že auto nás míjelo skoro na dosah. V ten moment mladší dcerka „trhla“ kolem tak, že by mohla upadnout do silnice. Jezdíme s dětmi na kole již od útlého dětství, ale přesto si nejsem jista, že neprovede, zejména ta mladší, něco nepředvídaného. Vždy vpředu jezdí manžel, děti mezi námi a já vzadu tak, abych měla mladší dceru kousek před sebou a mohla na ni kdykoliv promluvit a v případě nebezpečí rychle zasáhnout. Většinou ji hlásím, kde má přibrzdit, pokud vidím, že z vedlejší silnice přijíždí vozidlo a my jedeme z kopce po hlavní, nebo je na silnici díra či jiná nepředvídatelnost. Ze začátku jsme vždy před větší křižovatkou slézali z kola a přecházeli po přechodu,vedli jsme kola i do nepříliš prudkého stoupání, protože dcerka už nemohla a kličkovala. Myslím, že žádný řidič si nemůže být jist, že mu malý cyklista dá přednost v jízdě tam, kde to pravidla přikazují (při odbočování vlevo, při přímém průjezdu křižovatkou, při vyjíždění od okraje vozovky, od chodníku). Pokud jedeme autem, vyžaduji od dětí, aby byly vždy připásané, i když jedeme jen na malou vzdálenost. Dopravní výchova zatím není na základních školách jako samostatný předmět, i když v mnoha státech tomu tak je, proto je třeba začlenit ji do všech vzdělávacích oblastí. Na všech základních školách by se měli učitelé snažit, aby děti chápaly dopravu jako kladný, přátelský, partnerský vztah všech účastníků. Na dopravní výchově dětí se podílejí rodiče a vlastně celá veřejnost, policie, domy dětí a mládeže, zájmové organizace, sdělovací prostředky a další, ale přesto největší podíl zůstává na rodičích a škole. Jakmile dítě nastoupí do mateřské školy, rodič ho vede po chodníku, silnici, ulicemi. Stále je s ním . Ze školky ho paní učitelka nepustí bez doprovodu rodičů, prarodičů , starších sourozenců. Ve škole je tomu jinak, najednou se od dětí vyžaduje, aby do školy chodily samy (jsou už přece veliké), i když jsou vlastně starší pouze o dva měsíce. V červnu chodily do školky a ze školky s rodiči, ale o dva měsíce později chceme , aby už byly samostatné. Pořád jsou to ale šestileté děti. Málokdo si uvědomuje, že desetileté děti mohou samostatně jezdit na kole a jsou podle vyhlášky řidiči nemotorového vozidla se 7
všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími. Právě proto jsem se rozhodla psát diplomovou práci na téma „Dopravní výchova ve vyučování na ZŠ“. Doprava byla, je a vždy jistě bude velice důležitým faktorem nejen celé naší společnosti, ale hlavně každého z nás jednotlivců. Na člověka i na společnost má pozitivní vlivy. Ty se odrážejí bezesporu na každodenním cestování, přepravování se – tzn. ušetří nám mnoho času i námahy. Nemůžeme vidět ale jen pozitiva. Musíme vidět i vlivy negativní, které mohou ohrozit člověka nejen po stránce psychické, ale hlavně i fyzické. Zejména pak v době, kdy dochází neustále k různým dopravním nehodám, které bohužel končí velice často tragicky. A to jak na straně motoristů - řidičů, tak jejich spolucestujících i ostatních účastníků dopravního dění na našich pozemních komunikacích. Jsou mezi nimi bezbranné děti, jejichž životy máme tímto pevně v rukou. Proto si myslím, že dopravní výchova je součástí nejen výchovné práce v našich školách, ale také od útlého věku dětí v každé rodině. My dospělí si musíme uvědomovat, že bezpečnost našich i cizích dětí je na prvním místě a že tím počátečním a důležitým krokem k tomu, aby děti dodržovaly pravidla, je důsledný příklad všech nás dospělých. O důležitosti začlenění dopravní výchovy svědčí i tabulka vývoje dopravní nehodovosti dětí v rámci kraje Vysočiny.
Rok
Srážka s dítětem Usmrceno Dítě viník Usmrceno Dítě cyklista
2004
49
0
16
0
31
2005
27
3
19
1
36
2006
30
1
20
1
16
2007
43
0
29
0
18
8
Vývoj nehodovosti dětí (kraj Vysočina) 60 50 40
Srážka s dítětem
30
Dítě viník Dítě cyklista
20 10 0 2004
2005
2006
2007
OŘ Policie ČR Jihlava – tisková mluvčí
[email protected]
9
2.
Základní vzdělávání
Základní vzdělání je „ v současnosti jedinou vzdělávací etapou, které se povinně účastní každé dítě v ČR a která vytváří základ pro celoživotní učení u celé populace. Proto velmi záleží na tom, jaké vzdělávací příležitosti nabízí, jaké prostředí pro vzdělávání vytváří, jak motivuje k učení, jak ovlivňuje rozvoj osobnosti každého žáka, jak ho připravuje na soužití a spolupráci s druhými, jak ho vybavuje pro osobní život a zaměstnání i pro adaptaci v současném dynamickém světě. Povinná školní docházka je hlavním obdobím, kdy děti všech úrovní schopností a ze všech vrstev obyvatelstva získávají ve škole zkušenost ze sociálních vztahů v přirozeně
heterogenních
kolektivech
svých
vrstevníků.
Dochází
zde
k vzájemnému ovlivňování a buduje se nenahraditelný sociální kapitál jako předpoklad pro dosahování budoucí shody ve společenských, politických a pracovních záležitostech. Základní vzdělávání je rozděleno na 1. a 2. stupeň. Každá tato vzdělávací etapa má specifické vzdělávací cíle, odlišné metody a formy práce, ale i problémy, které je třeba řešit. “ (KOTÁSEK, J. .Národní program rozvoje vzdělávání, 2001 s. 47)
10
2.1. Cíl základního vzdělávání
Důležitým hlediskem
základního vzdělávání
je vytváření předpokladů pro
permanentnost, která předpokládá celoživotní rozvíjení osobnosti, zejména získávání základních návyků a dovedností pro školní i mimoškolní práci, vytváření kladného vztahu k učení, správně motivovat žáky, osvojování schopnosti mluvit na veřejnosti, obhajovat a argumentovat svůj názor, být schopen počítat, psát, číst a hovořit v cizím jazyce, správně zvládnout psaný projev, včetně kladného vztahu k životnímu prostředí, založeném
na citlivém, znalostním a aktivním přístupu
k jeho ochraně, všímat si žákovy osobnosti, zejména jeho postojů , hodnotových orientací a zájmů, podporovat zdravý vývoj žáka. Na prvním stupni základního vzdělávání měl by být
učitel schopen včas
rozpoznat případná znevýhodnění žáka, ale i rozvíjet jeho zájmy, schopnosti a nadání. Tím můžeme včas vybírat talentované žáky do tříd s různým zaměřením – tělesná výchova, matematika, výpočetní technika, jazyková výchova, přírodovědná výchova.. Na druhou stranu je třeba se vyvarovat členění žáků se sociálními, zdravotními a učebními problémy. Změny v pojetí vyučování
znamenají změnit
myšlení nejen učitelů, ale i
rodičů,kteří často mají pocit, že se žáci neučí, že si jen hrají. V rámci RVP ZV je důležitá změna v myšlení a uvažování, to znamená chápat spojení minulostí a budoucnosti. Žáci by měli v diskusi vyjádřit svůj názor, být kritičtí, vážit si umění a literatury, hodnotit sociální chování spojené se zdravím. Každý učitel má svůj styl vyučování , který vychází z jeho představ o kvalitní výuce. Je nutné vycházet z konkrétní úrovně složení třídy, podmínek školy. Na 1. stupni je důležité docílit pochopení
mnohostrannosti řešení jednotlivých
problémů, je nutné vytvořit klidnou atmosféru plnou důvěry mezi žákem a učitelem. V takto vedené třídě je samozřejmostí dodržování pravidel stanovených mezi učitelem a žákem, vzájemné vztahy jsou naplněné pochopením, respektem, vzájemnou důvěrou nejen ve spolužáky, ale i v sebe . Vedení učitelem při hromadné výuce je třeba nahradit činnostní výukou, kooperativní, kdy žáci mohou spolupracovat v týmu, řešit problémy, rozhodovat, hodnotit .Zároveň je velmi přínosné využití různých metod práce, při nichž hledají , ptají se, získávají informace, ale i chybují, vzájemně komunikují, spolupracují, doplňují se, řeší 11
problémy. Nutností pro takové vyučovací metody je vytvoření
příznivé sociální,
emocionální a pracovní atmosféry. Neměli bychom zapomínat na rozvoj jejich fyzického, duševního i sociálního zdraví.
Při práci s dětmi je vhodné využití
různých projektů, kdy téma , organizace, výstupy, ale i hodnocení je plně v kompetenci dětí. Tyto projekty jsou náročné na čas, ale určitě stojí za to je využívat. Učitel tak má možnost poznat žáky z jiného pohledu. Velmi zajímavé je pak sebehodnocení žáků po realizaci projektů. (KOTÁSEK, J. Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, 2001 s.47)
12
2. 2. Cíle a principy dopravní výchovy na ZŠ
Cíle
- chovat se bezpečně v silničním provozu - znát rizika při pohybu po komunikaci - zautomatizovat si tento pohyb - chránit sám sebe - získat kladný vztah k pohybu na silnicích
Principy dopravní výchovy jsou
-
spolupracovat s rodinou
-
aktivovat školy, obce
-
rozvíjet spolupráci s Policií ČR - realizace besed, pomoc při závodech
-
zapojení medií
-
posloupnost, trvanlivost - opakovat a procvičovat učivo
-
názornost - vše, co se žáci učí by si měli vyzkoušet
-
přiměřenost věku, individuálním schopnostem a zvláštnostem
Způsoby seznamování dětí s těmito zásadami -
předměty v rámci školního vzdělávacího programu navazujícího na RVP ZV
-
hra, pozorování, soutěžení
Prostředí, kde je možné na děti působit -
rodina
-
škola, družina
-
dětská dopravní hřiště 13
3.
Základní aspekty dopravní výchovy
Základní znalosti týkající se dopravní výchovy získávají žáci již v mateřských školách. Výuka zde probíhá formou her, protože při nich děti ztrácejí ostych či pocit nejistoty a začínají
projevovat více samostatnosti. Děti se seznamují
s dopravními prostředky, světelnými signály, učí se rozlišovat barvy, zvuky, rozpoznávají strany. Na 1. stupni
by měl být prvořadý úkol připravit žáky na pohyb v silničním
provozu. Nejdříve jako chodce, později jako cyklistu. Měli bychom u žáků rozvíjet takové vlastnosti, které jsou nezbytné a to ukázněnost, ohleduplnost, ochota pomoci druhému, rozhodnost, ale i sebeovládání. Žáci by měli zvládat základní pravidla při chůzi i při jízdě na kole.
„Ke zvýšení účinnosti působení škol jsou vyhlašovány celostátní programy předškolních dětí, ale i žáků základních škol. Např. Program pro začínající cyklisty (dopravní soutěž mladých cyklistů) pro věkovou kategorii 10 – 14 let (4. – 8. ročník), jehož vyvrcholením jsou mezinárodní soutěže, rozhlasový výchovný program Zlatá zebra pro žáky ve věku 7 – 11 let (2. – 5.ročník), výtvarný program Děti, pozor, červená! pro děti ve věku 4 – 15 let a program systematického výcviku cyklistů(ale i chodců) na dětských dopravních hřištích, který podle místních podmínek absolvuje velké procento dětí a jehož součástí je i organizace výcviku na hřišti pro děti s rodiči. Tyto programy vyhlašuje Koordinační rada ministra dopravy a spojů pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a další instituce a organizace. Dopravní výchově dětí předškolního věku a žáků základních škol napomáhají i různé krátkodobé či dlouhodobé programy v dětských časopisech,např. program Dobrý chodec v časopise Sluníčko, soutěžní cykly v časopisech Ohníček, Rodina a
škola, Pastelka apod., a pomůcky, obrázkové tiskopisy
s testovými otázkami, výukové videokazety (Partneři, Anička už to zná), počítačové hry (První cesta do školy, Moje jízdní kolo, Bezpečně na čtyřech kolech), učebnice dopravní výchovy, omalovánky a další tiskopisy“. (Votruba,J. Dopravní výchova v rodině, 2002,str. 5). 14
V roce 2000 vyšel pracovní sešit s dopravní tématikou „Dávej pozor na auta“– zábavný sešit, který je určen žákům 1. – 2. třídy , děti provází Lišák Fridolín, zároveň je seznamuje se svými kamarády zvířátky, která se pohybují po městě , některá se dopouští spousty chyb a na dětech je , aby jim pomohly najít vždy tu správnou cestu formou her, doplňovaček , omalovánek. Sešit obsahuje pexeso s dopravními značkami. Děti se tak zábavnou formou seznamují s dopravními značkami, jak přecházet správně vozovku, kde si smějí hrát , jak se chovat na ulici podle pravidel. Na podporu projektu zdraví „Dětství ve zdraví a bez úrazů“ vydal v roce 2005 Zdravotní ústav se sídlem v Jihlavě pracovní sešit pro prevenci dětských úrazů „Už vím“. V roce 2006 pracovní sešit „Můj rádce a pomocník“. Vše, co souvisí se zdravím, zpracovali autoři do dvanácti základních okruhů a připravili pro děti zajímavé úkoly. Ministerstvo dopravy – BESIP vydalo v roce 2006 Pracovní sešit pro 1. a 2. ročník s dopravní tematikou. Celým sešitem provází žáky kamarád Sloník, který často předvádí správné chování a řešení. „Máme zelenou“ vydalo v roce 2007 Ministerstvo dopravy – BESIP knížku, v které najdeme krátké příběhy s poučením od Marie Tetaurové, ukázky jsou ze života dětí a malého pejska, s nimiž se mohou setkat v běžném životě. Na konci každého příběhu je pak otázka, na kterou mají žáci odpovědět. K této publikaci je vydána i omalovánka „Jak se chovat na hřišti i na silnici“. Pomocí veršů, ale i obrázků se snaží dětem přiblížit správné chování v přírodě, na ulici, na silnici, najdeme zde i obrázky nebezpečných situací.
15
3. 1. Dítě - chodec
Malé děti se v silničním provozu většinou pohybují za doprovodu rodičů, i přesto je nutné dbát zvýšené opatrnosti. Během krátkého okamžiku jsou schopni se vytrhnout a vběhnout do silnice. Každý řidič jedoucí v blízkosti pohybujících se dětí by měl zvýšit pozornost. Je jedno, zda se drží někoho za ruku , nebo jde samo. Největší nebezpečí je, když jsou děti ve skupině. Jsou nepozorné, roztěkané. Nejnebezpečnější jsou konce vyučování a volný čas. Správné přecházení vozovky se učí děti již v mateřských školkách, později ve školách.
Malé děti jsou mnohem menší, vidí tedy podstatně méně. Geometrické tvary dopravních značek si možná uvědomí ve čtyřech letech, ale jen pár jich bude znát, co značka znamená. Barevné rozpoznání můžeme od dětí vyžadovat v pěti letech. Orientovat se, kde je pravá , levá strana některé děti zvládají od pěti , šesti let, některé až od devíti let. Neumí rozlišit zvuky v silničním provozu ani směr odkud přicházejí Dítě je roztěkané, nedokáže se soustředit na jednu věc. Některé podněty vnímá samostatně, nikoli v celku. Dítě si neustále hraje, při hře zapomíná na své okolí a může tak snadno vběhnout na silnici. Dítě je ochotno neustále si hrát a tato chuť jej neopouští ani v silničním provozu či v jeho blízkosti, jestliže si dítě hraje, zapomene na všechno ostatní a může snadno vběhnout na silnici i z relativně bezpečného místa (hřiště), malé dítě nedokáže přerušit běh. Nedokáže odhadnout vzdálenost přibližujícího se vozidla a už vůbec ne brzdnou dráhu auta. Nepřemýšlí o tom, když je na vozovce sníh , mokro, listí , led, že brzdná dráha automobilu je větší. Dítě neumí a nezná pravidla silničního provozu. V každém případě by měli chodci používat přechody, pouze v případě, že jsou ve vzdálenosti větší než 50 m, mohou přecházet mimo ně takovým způsobem, 16
aby neohrozili sebe ani řidiče projíždějících vozidel. Na přechodu bychom se měli chovat ukázněně, využívat pravou polovinu přechodu, abychom neohrozili chodce přicházející
z druhé strany. Pokud se pohybujeme na přechodu ,
neměli bychom si svou přednost vynucovat, do vozovky bychom měli vstupovat jen tehdy, pokud vozidla v obou směrech stojí. Vstoupit
do vozovky před
vozidlo, jehož řidič nechce či nemůže zastavit, je velmi nebezpečné. Při přecházení je dobré řídit se osvědčeným pravidlem pro bezpečné přecházení Zeleného kříže (the Green Gross Code) Zastav se! Přemýšlej! Dívej se! Poslouchej! Od 1.7. 2006 platí nová pravidla silničního provozu pro přednost chodců na přechodech pro chodce. „ Řidič je povinen snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, sníží-li rychlost jízdy nebo zastaví-li vozidlo před přechodem pro chodce i řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem.“ (Autoškola, 2007,s.74)
Jak přecházet vozovku se skupinou dětí
1. Přecházení vozovky po přechodu pro chodce ve skupinách •
„První z dvojice doprovodu vztyčí paži se zastavovacím terčem, když pokyn řidiči respektují, vstoupí na přechod pro chodce
•
V polovině
přechodu
pro
chodce
zůstane
stát
čelem
k zastaveným nebo zastavujícím vozidlům •
Druhý z dvojice doprovodu převádí v čele skupinku dětí přes přechod, může mít také zvednutou paži se zastavovacím terčem, současně kontroluje, zda řidiči v druhé polovině vozovky přecházení skupinky dětí respektují
•
První
z dvojice
doprovodu
se
vztyčenou
paží
uzavírá
přecházející skupinku dětí a poslední vstupuje na chodník.
17
2. Pokud malou skupinku dětí doprovází pouze jedna osoba •
Doprovázející osoba vztyčí paži se zastavovacím terčem, jakmile je pro přecházení vhodná situace, vstoupí v čele skupiny dětí na přechod pro chodce
•
Zkontroluje, že řidiči v druhé polovině vozovky přecházení dětí respektují
•
V polovině přechodu dá dětem pokyn, aby dokončily přecházení, zůstane stát čelem k zastaveným nebo zastavujícím vozidlům (zároveň přední dvojice dětí musí vědět, na kterou stranu po přejití vozovky odbočí)
•
Kontroluje přecházení dětí
•
Uzavírá přecházející skupinu dětí a jako poslední vstoupí na chodník
3. Chůze při okraji vozovky organizovaných skupin, kde není chodník nebo je neschůdný •
Předškolní děti po levé krajnici
•
Školní mládež po pravé krajnici
•
Nejvýše ve dvojstupu
•
Za snížené viditelnosti, v hustém provozu a v nepřehledném úseku silnice pouze v řadě za sebou
Nemá-li silnice krajnici, platí obdobné pravidlo: Předškolní děti chodí při levém okraji vozovky Školní mládež chodí při pravém okraji vozovky
4. Chůze po chodníku Při chůzi po chodníku organizované skupiny předškolních dětí a školní mládeže •
smí jít jet v pravé části chodníku 18
•
smí jít pouze ve dvojstupu
•
nemusí mít předepsané označení, ale jeho použití zvyšuje bezpečnost
především
předškolních
dětí,
a
to právě
při
přecházení vozovky
Je třeba si také vysvětlit pojmy jako je přechod pro chodce, vozovka, pozemní komunikace , krajnice a okraj vozovky, místo pro přecházení vozovky.
Přechod pro chodce je místo určené pro přecházení chodců, které je vyznačené na silnici vodorovným dopravním značením, případně doplněné svislým dopravním značením „Přechod pro chodce“.
Místo pro přecházení vozovky je jiné bezpečné místo na pozemní komunikaci, které sice není vyznačeno dopravními značkami jako přechod pro chodce a kde lze silnici přejít. Volí ho vedoucí organizované skupiny dětí. Jde především o to, najít oboustranně dostatečně dlouhý a přehledný úsek, na kterém bude přecházející skupina dětí pro řidiče viditelná ze vzdálenosti postačující k bezpečnému zastavení vozidla. V obci by tento úsek měl být dlouhý na každou stranu minimálně 50 m, mimo obec nejméně 100m“ ( Jak s dětmi na pozemní komunikaci, BESIP)
Pozemní komunikace je dopravní cesta, která je určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci.
Silnice je tvořena vozovkou a krajnicí.
Krajnice je prostor mezi okrajem vozovky a okrajem silnice, která se skládá ze zpevněné a nezpevněné části.
Okraj vozovky a silnice bez krajnice je na silnici, která nemá krajnici a pro chůzi je určen okraj vozovky.
19
•
Přestupky chodců
-
nepozornost
-
neukázněnost v blízkosti vozovky
-
neznalost dopravních předpisů
-
vstoupení do vozovky před projíždějící vozidlo
-
nerozhlédnutí se
-
vběhnutí dítěte např. za míčem
-
při chůzi při krajnici , prudké uhnutí do vozovky
-
špatná viditelnost chodce ( tmavé barvy ve spojení s nepřízní počasí)
-
chůze po špatné straně vozovky
-
přecházení vozovky mimo přechod pro chodce
20
3. 2. Dítě – cyklista
Děti, které se učí jezdit na kole častěji padají z kola z důvodu nesprávné jízdy, malý cyklista ještě plně neovládá správnou techniku jízdy. Pád může způsobit i špatný terén, nerovnost vozovky. Řidiči , kteří projíždí v blízkosti malého cyklisty, by měli dbát zvýšené opatrnosti, měli by předvídat, že může spadnout, a proto
pokud lze objíždět z větší
vzdálenosti, zpomalit jízdu, aby mohl včas zastavit. Samostatně mohou děti jezdit po vozovce od 10 let. Do té doby mohou jezdit samostatně pouze na dětském dopravním hřišti, louce nebo v doprovodu dospělého či osoby starší 15 let. Nezbytnou součástí vybavení každého cyklisty mladšího 18 let je cyklistická přilba schváleného typu. Cyklista je povinen mít ji řádně připevněnou na hlavě, nesmí tlačit, při pohybu se posunovat do očí nebo do týlu. Řemen s uzávěrem nesmí tlačit, ani se nesmí zařezávat do krku. Přilba nesmí zakrývat uši. Větrací otvory musí být dostatečně široké, aby umožňovaly proudění vzduchu.
Mladý cyklista:
Malý cyklista se neočekávaně vyhýbá všem nerovnostem (vyježděným kolejím, ostrým hranám, dírám ve vozovce) Nemá rád zajížďky, i při malých vzdálenostech využívá různé zkratky, a to i v rozporu s pravidly provozu na pozemních komunikacích, nevnímá případné ohrožení sebe či jiných. Technicky nezvládá jízdu do kopce, proto nedodržuje rovnou jízdu, kličkuje.. Neumí počítat s větrem. Nedokáže se rychle přizpůsobit změnám režimu jízdy (rozjíždění, zrychlení – velký výdej síly). Potíže mu činí nasedání a sesedání z kola. Neumí dodržovat rovnou jízdu, pro zajištění rovnováhy musí vykonávat kývavé pohyby, takže zabírá větší část vozovky. 21
Objíždí překážku a předjíždí často s malým bočním odstupem. Dění v provozu prožívá daleko bezprostředněji, optické a akustické podněty z okolního prostředí snadno odvádějí jeho pozornost. S kolem je na silnici méně nápadný než automobil, což si většinou neuvědomuje. Jízda na kole je pro dítě vlastně hrou (popojížděním). Nedá se očekávat, že mladý cyklista naznačí vždy změnu směru jízdy, a pokud ano, tak ne včas, anebo se vůbec neohlédne, aby se přesvědčil, že předpokládaný úkon (odbočování vlevo, objíždění překážky apod.) bezpečně provede.(srov. Josef Votruba, 2002, s.9)
Musíme mít na paměti, že mladí cyklisté mohou přehlédnout nebezpečí nebo reagují pozdě. Také nesmíme děti přeceňovat.. Někdy si myslíme, že když dítě zvládlo jízdu s námi, zvládne ji i samo. To je ovšem velký omyl. Stačí únava, velká radost, smutek, kdy se dítě nedokáže v pravý okamžik soustředit, a může zvolit nesprávný krok. Jenom neustálé opakování formou her v prostředí zbaveném napětí může vést k cíli. Dětem pomáhá, jestliže je posilována jejich psychická a fyzická kondice. Při procházkách si proto všímáme různých zvuků, určujeme strany, hledáme barvy a tvary, běháme, skáčeme. To všem dětem působí radost a zároveň napomáhá rozvoji vlastností a dovedností důležitých pro jejich bezpečný pohyb. Stejně jako potravu potřebuje dítě lásku a péči, čas na hraní, pochvalu za vynaloženou námahu a také potřebuje dodávat odvahu, abychom na ně mohli přenášet větší míru odpovědnosti. V každém okamžiku musíme dítě chápat jako jedince s vlastní osobností. Pohyb v provozu v pozemních komunikacích je jednou z nezbytných lidských činností, bez kterých se nikdo neobejde. Ať už je to chodec, pohybující se převážně na chodnících, nebo řidič pohybující se na vozovce. Každý z nás se jednou stane účastníkem silničního provozu. A jako takový musí znát pravidla a zásady bezpečného pohybu na vozovce. V současné době je více řidičů, kteří se chovají bezohledně k ostatním, a proto je třeba klást velký důraz na to, abychom děti naučili chovat se v dopravním prostředí bezpečně a tím výrazně snížit počet dopravních nehod s účastí dětí. Také je důležité naučit děti myslet, předvídat, rozvíjet smysly, postřeh a cit a hlavně vnímat co je a co není bezpečné. 22
•
Přestupky cyklistů
-
jízda po chodníku
-
jízda dvou či více cyklistů
-
odbočení vpravo, ruka ukazující odbočení vlevo a naopak
-
jízda na kole po přechodu
-
jízda bez cyklistické helmy (děti do 18 let)
-
špatně seřízené kolo
-
vybočení do vozovky
-
neukázání změny směru jízdy
23
•
Správné vybavení kola
Především si musíme prověřit, jestli naše kolo odpovídá předpisům. „Podmínkou pro užití" jízdního kola v provozu na pozemních komunikacích je podle zákona č. 56/2001 Sb. a ve znění vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 301/2001 Sb. jeho vybavení: o
dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami (1) s odstupňovatelným ovládáním brzdného účinku; jízdní kola pro děti předškolního věku vybavená volnoběžkovým nábojem s protišlapací brzdou nemusí být vybavena přední brzdou,
o
jasně znějícím zvonkem nebo obdobným zařízením (2) (toto ustanovení se nevztahuje na jízdní kolo užité v provozu na pozemních komunikacích účastníkem sportovní akce),
o
přední odrazkou bílé barvy (3),
o
zadní odrazkou červené barvy (4),
o
odrazkami oranžové barvy na šlapadlech a paprscích kol (5) (tyto odrazky mohou být nahrazeny odrazovými materiály obdobných vlastností a mohou být umístěny i na oděvu či obuvi cyklisty).
Za snížené viditelnosti je třeba mít kolo vybavené o odrazkami o světlometem svítícím dopředu bílým světlem (6), o svítilnou svítící dozadu stálým nebo přerušovaným světlem červené barvy (7). K bezpečné jízdě dále přispěje kryt řetězu (8), který ochraňuje před zachycením oděvu, a blatníky (9), které ochraňují oči a obličej cyklisty a chrání jeho oděv před znečištěním. Podle zákona č. 361/2000 Sb. je cyklista mladší 15 let povinen užit ochrannou přilbu schváleného typu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě, a to za jízdy v provozu i mimo něj.
24
1.1
Proč jsou důležité •
BRZDY umožňují v případě potřeby včas zpomalit nebo zastavit (1)
•
BLATNÍKY ochraňují oči, obličej a chrání oděv před znečištěním (9)
•
PŘEDNÍ BÍLÉ SVĚTLO nejenže svítí na cestu, ale zároveň dítě zepředu i zdálky zviditelňuje (6)
•
ZADNÍ ČERVENÉ SVĚTLO činí dítě dobře viditelným zezadu(7) PŘEDNÍ BÍLÁ A ZADNÍ ČERVENÁ ODRAZKA zvýrazňují za snížené viditelnosti zepředu i zezadu, nejen při jízdě, ale i když musí zastavit (3,4)
•
ORANŽOVÉ ODRAZKY NA PAPRSCÍCH KOL jsou důležité pro zvýraznění z boku, hlavně při průjezdu křižovatkou (5)
•
ORANŽOVÉ ODRAZKY NA PEDÁLECH lépe tě vidí účastníci, kteří tě míjejí nebo předjíždějí (5)
•
ZVONEK může varovat ostatní účastníky provozu, slouží ti k odvrácení hrozícího nebezpečí (2)
•
KRYT ŘETĚZU ochraňuje před zachycením oděvu (8)
25
1.2
Před každou jízdou je třeba zkontrolovat •
BRZDY. Kontrola funkčnosti, odstranění nečistot, při opotřebení vyměnit brzdové špalky.
•
PNEUMATIKY. Správné nahuštění vzdušnice, odstranění nečistot ze vzorku pláště, při opotřebení vzorku nebo poškození pláště je nutná jeho výměna.
•
ODRAZKY. Čistota skel.
•
ŘETĚZ. Kontrola správného napnutí, očištění, mazání.
•
ŠROUBY A MATICE. Kontrola utažení.
MAZÁNÍ. Řetěz, středové složení, pedály, přední a zadní ozubená kola, ovládací lanka brzd, uložení brzdových čelistí ( www.mdcr.cz)
26
•
Cyklista a reflexní materiály
Podle vyhlášky o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je vhodné kolo doplnit různými odrazovými (reflexními materiály). Za snížené viditelnosti by cyklisté měli mít na lýtkách nebo jiném místě reflexní pásky nebo mít takový oděv či doplňky z fluorescenčních a reflexních materiálů, kterézvyšují světelný kontrast vůči pozadí a prodlužují tak vzdálenost, na jakou může řidič chodce nebo cyklistu vidět. Fluorescenční materiály – zvyšují viditelnost za denního světla a za soumraku, ve tmě však svou funkci ztrácejí. Nejčastěji používané barvy jsou jasně žlutá, zelená a oranžová. Reflexní materiály – odrážejí světlo v úzkém kuželu zpět ke zdroji, a to až na vzdálenost kolem 200 metrů.Zvyšují viditelnost za tmy a za snížené viditelnosti.Reflexní materiál je v noci viděn na 3x větší vzdálenost než bílé oblečení a více než na 10x větší vzdálenost než oblečení modré. Při rychlosti 75km/h potřebuje řidič nejméně 31 metrů (1,5 sekundy) na to, aby si uvědomil nebezpečí a odpovídajícím způsobem zareagoval. Reflexní materiály je nejlépe umístit ke konci rukávů, blízko ke kolenům a do úrovně pasu, cyklisté si mohou tyto materiály umístit na přilbu i na kolo.(Chci se domů vrátit bezpečně, BESIP)
27
3.3. První pomoc
K výuce dopravní výchovy patři zařadit poskytnutí první pomoci zraněnému, kterou by měl zvládnout každý z nás. Zejména hlavní zásady první pomoci, aby v případě nutnosti dovedl zraněného ošetřit ještě před příchodem lékaře a zabránit tak zhoršení stavu pacienta. Při poskytování první pomoci je třeba dodržovat základní pravidlo a to zaměřit se na zranění ohrožující život.
tepenné krvácení
zástava dýchání
zástava činnosti srdce
bezvědomí
šok
otevřené zlomeniny spojené s krvácením
otevřené poranění hrudníku.
Při krvácení z tepny z rány vystřikuje jasná krev. V takovém případě co nejdříve tepnu na vhodném místě stiskneme proti kosti, aby zraněný nevykrvácel. Na ránu přiložíme tlakový obvaz. Pokud je zranění na končetině, dáme ji do zvýšené polohy, aby se krvácení zpomalilo. Pokud použijeme škrtidlo, vždy je nutné zapsat čas jeho přiložení. Nejpozději po dvou hodinách musí být uvolněno, snažíme se o co nejrychlejší převoz do nemocnice. Když zraněný nedýchá, zajistíme průchodnost dýchacích cest – v lehu na zádech mu zakloníme hlavu, předsuneme jeho dolní čelist a otevřeme mu ústa, která vyčistíme, nesmíme zapomenout vyčistit i prostor hltanu. Nezačne-li raněný dýchat sám, je nutné zahájit okamžité umělé dýchání. Pokud dojde k zástavě činnosti srdce, je nutné neprodleně začít s jeho nepřímou masáží. Srdeční masáž se střídá s umělým dýcháním tak dlouho, dokud se činnost srdce a plic neobnoví nebo dokud nepřijde lékař. Šok je reakcí organismu na bolest a celkovou situaci, ve které se zraněný ocitl. Člověk postižený šokem je nejdříve neklidný, ale pak apatický, má bledou kůži pokrytou studeným potem. Jeho krevní tlak klesá, ale tep se zrychluje. Dýchá 28
rychle, ale po určité době zas velmi pomalu. První pomocí je tišení bolestí (ošetření rány, stabilizování zlomeniny, zastavení krvácení), ticho (zraněného odneseme z místa neštěstí na klidné místo), teplo (přikryjeme ho dekou nebo částmi oděvu). Jídlo ani pití mu nedáváme, ale pouze otíráme ústa vlhkým ubrouskem. Protišokovou polohou je leh na zádech s dolními končetinami na vyšší podložce. Není-li zraněný v bezvědomí, je vhodné s ním hovořit, uklidnit ho. Je nutné ho co nejrychleji převézt k lékaři. Otevřené zlomeniny jsou ty, kdy je porušena i pokožka, kost pronikne kůží. První pomocí je zastavení krvácení, přiložíme sterilní obvaz a rychlý převoz do nemocnice. Teprve potom můžeme
ošetřovat zraněné, kteří nejsou v ohrožení život
(povrchová zranění, zlomeniny – zajistíme klid a znehybnění), -
zhmožděniny, vykloubeniny – nikdy se je nesnažíme napravovat
-
popáleniny – zakryjeme sterilním obvazem
-
úpal a úžeh – postiženého odvedeme do stínu nebo do chladné místnosti, přikládáme obklady, podáváme studené nápoje
-
krvácení z nosu – postižený sedí se skloněnou hlavou a stiskneme mu nosní dírky
-
omrznutí – svlékneme zmrzlý oděv a rukama
postižené místo
zahříváme -
úraz elektrickým proudem – nepřibližujeme se k postiženému, nejdříve vypneme elektrický proud, pokud není možné vypnutí elektrického proudu, použijeme jakýkoliv předmět a odtáhneme postiženého nebo vodič, pak uhasíme hořící oděv, zajistíme obnovu životně důležitých funkcí, ošetříme popáleniny a zajistíme převoz k lékaři.(Voskovec,D. a Šanda,L. Mladý zdravotník,1992)
29
4. Dopravní výchova na I. stupni ZŠ Dopravní výchova provází děti již před nástupem do první třídy ZŠ. Malé dítě dostává rady od rodičů - mnohdy však jen formou : to nesmíš , tam nemůžeš… O dopravní výchově jako takové však můžeme hovořit již u dětí navštěvujících mateřské školy, kde se s ní úměrně věku seznamují. Je nutné, abychom si uvědomili, že mnoho příčin, jež vedou k tak závažným dopravním nehodám, je způsobeno z velké části dětskou nepozorností, neopatrností, neukázněností, neznalostí dopravních předpisů a dětskou naivitou či zbrklostí. Měli bychom se snažit
děti naučit chovat se správně a předvídatelně
v dopravních situacích. Naučit děti vyvarovat se nesprávným reakcím a vést je ke správným krokům.
Dopravní výchova na I. stupni ZŠ je od 1.9. 2007 součástí RVP ZV vzdělávací oblasti „Člověk a jeho svět“. Tato oblast je jediná koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Je rozdělena do pěti tématických okruhů:
1. Místo, kde žijeme 2. Lidé kolem nás 3. Lidé a čas 4. Rozmanitost přírody 5. Člověk a jeho zdraví Vybrané výstupy pro 1. a 2. období -
žák dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných
-
uplatňuje pravidla silničního provozu
-
ošetřuje drobná poranění
30
Zařazuje se také do různých typů výchovy (výtvarná, tělesná, hudební, tělesná). Samozřejmě záleží na schopnostech, obratnosti a fantazii každého učitele, jak si s tématem dopravní výchova poradí a jak si dopravní výchovu v rámci mezipředmětových vztahů začlení do každého z ostatních vyučovacích předmětů či oblastí. Od prvního ročníku ZŠ, od počátku školní docházky, žáci probírají téma: Škola a život ve škole. Můžeme sem zahrnout vše o cestě do školy, o bezpečnosti při cestě do školy. Toto jsou velice důležitá témata, jelikož v dnešní době, kdy jsou rodiče plně zaměstnáni musí většina žáků chodit do školy sama. Je nutné dbát v první řadě na správné přecházení vozovky, označení světelnými signály a reakce na ně. Dále pak s žáky procvičujeme rozlišení pojmů vozovka, silnice, krajnice. Žáci poznávají také označení přechodů, podchodů a nadchodů, pokud se jedná o větší město. Bezpečná cesta při cestě do školy – žáci nás seznamují kudy a jak se do školy dostávají. Při tom si uvědomují okolí svého domova a školy, učí se poznávat ulice, významné budovy ve své obci a k čemu slouží. Důležitá je
zde i role rodičů, kteří by měli pamatovat na reflexní barvy na
oblečení svých dětí v době, kdy je snížená viditelnost. Nutné je vštěpovat dětem chování během přepravy v jiných hromadných dopravních prostředcích než je jejich rodinný automobil(ohleduplnost ke starším lidem, …). Jak pro nás, tak hlavně pro děti je nutné si také uvědomit, že v zimě je vozovka zcela jiná a že hrozí i jiné druhy nebezpečí, například při neopatrném přecházení vozovky, kdy musí dbát na opatrnost při provozování zimních sportů. To vše by si žáci měli uvědomit a pochopit již v prvním ročníku ZŠ.
Ve druhém ročníku ZŠ si žáci opakují znalosti z prvního ročníku a doplňují je o další nové prostorové pojmy a vztahy. Upevňují si zásady správného chování chodce – účastníka silničního provozu. Seznamují se s různými druhy dopravy, učí se chovat v dopravním prostředku, dovedou si koupit jízdenku na vlak či autobus. Dále si rozšiřují i učivo k orientaci v širším okolí školy. V učivu Zdraví a nemoc se seznamují k čemu slouží pohotovostní a záchranná služba, sanitka, žáci se učí také ošetřit si některá drobná poranění. Seznamují se s nejdůležitějšími dopravními značkami pro chodce i cyklisty, kde jsou umístěny a proč se jimi musíme řídit – jejich důležitost v dopravním provozu. Rozlišují levou a pravou stranu vozovky (auta jezdí po pravé straně). 31
Třetí ročník ZŠ zahrnuje tématický celek Domov – obec, krajina. V něm si žáci rozšiřují své dopravní znalosti o různé možnosti uličních sítí, hlavních křižovatek a o tom, co vše musí předvídat v různých dopravních situacích. Žáci sledují dopravní ruch a seznamují se s nebezpečnými místy, malují si náčrtky okolí školy. Seznamují se s základním vybavením cyklisty a jeho kola – nutnost používání ochranných přileb pro dětské účastníky silničního provozu. Učí se znát a pamatovat si důležitá telefonní čísla, jak přivolat pomoc při dopravní nehodě, jak ošetřit zraněného.
Ve čtvrtém a pátém ročníku ZŠ je dopravní výchova začleněna hlavně do učiva vlastivědy, ale lze ho začlenit i do českého jazyka , kdy žáci mluví, ale i popisují cestu do školy, o pravidlech , o nebezpečí. Ve čtvrtém ročníku je důležitým předpokladem úspěšnosti soulad teoretického vyučování a praktického výcviku, který je ukončen přezkoušením, a žáci po jeho úspěšném zakončení získávají „Průkaz cyklisty“, který je jistě velkou motivací pro žáky k získání co nejlepších znalostí a dovedností v dopravní výchově. Protože žáci čtvrtých tříd dosahují 10 let musí dodržet zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších změn a doplnění, který stanovuje cyklistům minimální věk pro samostatnou jízdu na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné komunikaci na 10 let (mladší 10 let smí na těchto komunikacích jet na jízdním kole pouze jen pod dohledem osoby starší 15 let).
Ke zvýšení účinnosti dopravní výchovy organizované a praktikované v ZŠ jsou Koordinační radou ministra dopravy pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích – BESIP vyhlašovány různé celostátní programy. Jedním z nich je právě program systematického výcviku cyklistů na dětských dopravních hřištích. Tento program hraje v procesu dopravní výchovy cyklistů jistě nezastupitelnou roli, zejména pak v praktickém výcviku nacvičováním jednotlivých dopravních situací blízkých běžnému silničnímu provozu a dopravním situacím. Vzhledem k tomu, že působnost i dostupnost jednotlivých dětských dopravních hřišť všem základním školám, způsob teoretické výuky a praktického výcviku jsou v různých lokalitách různé, závisející na jednotlivých 32
provozovatelích, na personálním obsazení, ale mnohdy i na finančních možnostech zainteresovaných stran, je vydáván materiál, stanovující minimální obsah teoretické výuky a praktického výcviku včetně přezkoušení znalostí pro získání „Průkazu cyklisty“. Součástí jsou i vzory předepsané dokumentace vycházející z EDV č. 14/1997 o výcviku na dětských dopravních hřištích a Metodického listu BESIP k činnosti dětských dopravních hřišť.
Dopravní výchova se prolíná různými fázemi a formami vyučovacího procesu. Nejčastější jsou to právě vycházky do blízkého i vzdáleného okolí. Jsou pořádány různé výlety a exkurze do vzdálenějších míst a měst, dále různé projekce a promítání, video, výstavky s dopravní tematikou, které je možné provádět při výtvarných i hudebních činnostech. Často jsou také organizovány zajímavé soutěže z dopravních znalostí, poté nástěnky a informace z různých setkání s příslušníky policie, ale i tisku, TV, internetu a zejména zmiňovaný kurz dopravní výchovy ve čtvrtém ročníku. Cit.:„Vlastní dopravní výchova musí respektovat vývojové zvláštnosti dětí v obsahu i formě. Pokud má být osvojování bezpečného chování v silničním provozu
komplexní
dovedností,
nesmíme
opomíjet
žádný
z obecných
pedagogických principů. Adekvátní motivace má základ v obranné složce pudu sebezáchovy. Děti si tedy musí v první řadě nebezpečí vůbec uvědomit. Nejprve tedy musíme s pedagogickým taktem, ale důrazně, navodit žádoucí motivaci. Vzhledem ke komplexnosti dané dovednosti ji nemůžeme cvičit jako nějaký soubor strnulých návyků. Musíme se stále snažit zachovat správný poměr vědomé a zautomatizované automatizovat, avšak vždy
složky. Dílčí úkony můžeme sice
s tím, že jejich spuštění i pořadí je primárně
určováno proměnlivostí reálné situace. Automatizace dílčích reakcí je, navzdory požadavku plného vědomého řízení chování v dopravní situaci, jeho důležitou a nezbytnou složkou. Osvobozuje totiž pozornost k zásadnějším a proměnlivým podnětům dopravní situace. Postupy dopravní výchovy musí tedy zahrnovat jak mechanickou, tak i problémovou složku“.(. M. Stojan a kol., 2007, str.85)
33
Osvědčilo se mi, že dopravní výchovu lze opravdu využít ve všech předmětech, ale i vzdělávacích oblastech na 1. stupni základních škol. Využívám různé typy pracovních listů z pracovních sešitů nakladatelství ALTER, DIDAKTIS, FRAGMENT, NOVÁ ŠKOLA, STUDIO LINES, ROTAG, BESIP, různé učební činnosti – křížovky, puzzle, hry na rozvíjení pozornosti, postřehu, Kimovy hry, smyslové hry, dramatické hry. Také využití projektů s různou tématikou je velmi kladně hodnoceno žáky.
34
4.1.
Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání (RVP ZV)
Dopravní výchova na základních školách jako samostatný předmět není, proto je třeba ji zařazovat do jednotlivých předmětů. K tomu je nápomocen RVP ZV, který si každá škola vytváří na základě regionálních podmínek, zájmů žáků, zaměřenosti škol.
Dle RVP ZV (2005) je kladen větší důraz k dítěti, k jeho potřebám, zájmům a možnostem: •
podporuje morální, duševní, sociální a fyzický rozvoj žáků
•
předpokládá individuální přístup k žákům
•
podporuje integraci žáků
•
dává prostor různým vyučovacím metodám
•
rozvíjí pozitivní postoje a hodnoty
•
spolupracuje s rodiči
•
pracovní klima je založené na motivaci, spolupráci
RVP vychází z těchto pilířů a odvozuje od toho 9 cílů: •
komunikace (vést děti ke komunikaci)
•
kooperace
•
seberealizace (poznat a rozvíjet své schopnosti a reálné možnosti)
•
vztah k přírodě, prostředí, druhým lidem – vcítění se do jejich pocitů
•
učit se (celý život)
•
zodpovědnost
•
tvořivost
•
tolerance a ohleduplnost
•
rozvoj svého fyzického, duševního i sociálního zdraví
35
Prvky dopravní výchovy ve vyučování
Prvky dopravní výchovy lze snadno využít ve všech vyučovacích předmětech, nejen ve vzdělávací oblasti „Člověk a jeho svět“, kde je učivo, které se týká bezpečného chování v silničním provozu v roli chodce a cyklisty.Jednotlivé prvky dopravní výchovy ve vyučování zpracovala již Jitka Heinrichová.
„Prvky v českém jazyce – Jazyk a jazyková komunikace
práce se slovy •
vypiš slova a sousloví na téma „bezpečně na silnici“(zebra, rozvaha, semafor,…)
•
vypiš slova na téma „nebezpečí (roztržitost, tma , mlha…)
•
najdi vysvětlení pro výrazy (brzdná dráha, reflexní materiál, ukázněnost..)
•
vysvětli význam (Co se v mládí naučíš, …Tak dlouho se chodí se džbánem…)
sloh •
napiš příběh (dovolená na cestách. Barvy na silnici.), báseň, dopis, článek do novin (Co nás trápí. Řidiči, my jsme zde také), pohádku, udělej rozhovor s handicapovaným kamarádem (jaké má problémy v dopravním prostředí)
čtení •
vyhledej článek, sestav příběh přiřazováním textu k obrázkům
•
čtení – zdroj informací o dopravním prostředí
komunikační a slohová výchova •
vyhledávání informací z dopravy
•
hledání klíčových slov v oblasti bezpečnosti
•
vyhledávání nesrovnalostí v textu a řešit je 36
•
základní pravidlo telefonování
•
samostatné práce dle žánru na téma z dopravy
•
správně formulovat svůj názor – hodnotit chování a postoje dospělých i vrstevníků
jazyková výchova •
hry – hlásky, slabiky, slova – využití slov a významových okruhů z oblasti rizika nehody a prevence
•
sestavování skupin s významem bezpečí a rizika (doplnění o synonyma, opozita)
•
ke slovnímu kořenu slova doplňovat předpony a přípony a porovnávat s významem původního základu
•
vyhledávat vyjmenovaná slova a slova příbuzná – spojená s bezpečím v dopravním prostředí
•
seznamování s novými výrazy a objevování jejich významu
•
používání vět z tisku k větnému rozboru
literární výchova •
Srovnávání textů různých autorů
•
Dramatizace, etudy, hraní rolí
•
Vyhledávání témat s dopravou v literárním textu (vliv rozvoje automobilismu, popis cestování dopravními prostředky v umělecké literatuře
•
Vypracovat téma v probíraném stylu
•
Jak by dané téma zpracoval básník, spisovatel
Matematika – matematika a její aplikace
Závislosti, vztahy a práce s daty •
Porovnávání čísel z průzkumů v grafech a diagramech
•
Sestavování tabulek s daty z třídních průzkumů
•
Tvoření vzorců 37
•
Nehodovost např. za celý rok , v určitém období, v určitém regionu
•
Sběr dat rozčlenit dle času, věku, místa, směru
Číslo a početní operace •
Počítání předmětů, činnosti, rizik z obrázku z dopravního prostředí
•
Počítání slov v textu
•
Rozdělení slov do skupin a podskupin dle tématu a počítání prvků ve skupinách
•
Statistické průzkumy
•
Porovnávání čísel, skupin
•
Příklady s reálnými daty,používat sčítání a odčítání v jednoduchých situacích z běžného života
Geometrie v rovině a v prostoru •
Přenesení vzdálenosti, převedení z metrů na milimetry
•
Zatáčky a doprava – tramvaj, automobil, nákladní vůz s vlekem – vlečná křivka
•
Slovní úlohy
Prvky dopravní výchovy v prvouce – Člověk a jeho svět •
Moje rodina – rodina na cestách do práce, do školy, na dovolenou, bezpečné a nebezpečné jednání (bezpečnostní pásy, telefonování, bezohlednost, dohadování…)
•
Moje škola – cesta do školy, okolí školy, kamarádi
•
Sám sobě – co mohu udělat pro své bezpečí
•
Nejsem tu sám – kdo mi může pomoci a komu mohu pomoci já , jak mohu pomoci, umím telefonovat, jsem ohleduplný k ostatním
38
•
Barvy – vidím a jsem viděn – mimikry jen pro zvířata (ježek na silnici, svítící oči zvířat při osvětlení reflektorem auta, nepředvídatelné reakce živočichů),černá ve tmě a retroreflexní nášivky, mlha a barvy
•
Zvuky – co slyším, porovnávání, rozlišování, řídit se podle zvuku
•
Materiály – co je odolnější – porovnávání tvrdosti, stupnice (předměty z auta, karosérie, lidská kůže apod.)
•
Roční období – počasí – vliv na bezpečí, rozdílnosti v podmínkách
Místo, kde žijeme •
Práce s mapou – zaznamenání cesty, telefonu,
•
Srovnání město x vesnice, ČR x zahraničí, minulost x současnost
•
Cesty (silnice, chodníky, stezky ) – srovnání prostředí, povrchu, zatížení
•
Naše čtvrť – parkoviště – nepřehledný prostor, dětské hřiště
•
Má škola – cesta do školy – kde se cítím bezpečně, kde si nikdy nehraji
Lidé kolem nás •
Má rodina – chování členů rodiny v dopravním prostředí, rodina na cestách do práce, do školy, na dovolenou. Bezpečné a nebezpečné jednání. Úloha rodiny v prevenci nehod. Bezpečná chůze s rodiči, se sourozenci, se psem. Přeprava autem
•
Nejsem tu sám – kdo nám pomáhá, komu mohu pomoci já a jak, umím telefonovat
•
Chování jednotlivých skupin v provozu, konflikty mezi motorizovanými a nemotorizovanými účastníky a možnosti jejich řešení
•
Zranitelní účastníci provozu a chování vůči nim
•
Zásady bezkonfliktního jednání
Lidé a čas •
Plánování cesty podle časového harmonogramu – důraz na včasný odchod, pozdní odchod – rizika
•
Problémy společnosti v historii – podmínky pro děti, rizika, společnost 39
Rozmanitost přírody •
Stupnice tvrdosti
•
Změna vlastnosti při změně skupenství
•
Přilnavost podrážek, pneumatik kola na mokrém povrchu
•
Vlastnosti olejové skvrny
•
Vliv zplodin na rostliny, zvířata, vliv člověka na rovnováhu v přírodě
Člověk a jeho zdraví •
Ochrana před riskantním chováním v dopravě, možnosti předcházení dopravním nehodám, prevence úrazovosti
•
Drogy, alkohol a doprava
•
Nácvik správného chování v okamžiku ohrožení
•
Znalost telefonních čísel integrovaného systému
Tělesná výchova – Člověk a zdraví •
Význam sportu pro fyzickou a psychickou zdatnost – pro pohyb v dopravním prostředí
•
Zvyšování fyzické zdatnosti pro pěší chůzi a cyklistiku
•
Orientace ve skupinovém pohybu (vnímání smysly)
•
Rychlý start, změna směru
•
Rozvoj vnímání vedlejších podnětů při chůzi a běhu
•
Lyžování, sáňkování, bruslení – dodržování pravidel bezpečnosti , kde smím jezdit a kde ne, vhodné a nevhodné obutí na kluzkém povrchu, brzdná dráha
•
Ochranné prvky při sporu
•
Respektování sebe sama i druhých
•
Dodržování pravidel kolektivních her
•
Rozvoj smyslů, rovnováhy, neakceschopnosti, rychlého vyhodnocování situace a rozhodování
40
Hudební výchova - umění a kultura •
Hra s tóny – napodobování zvuků ulice, náladových rozhovorů s cílem vcítit se do charakteru a nálady postavy
•
Zpívané etudy
•
Skládání písní s danou tématikou
•
Instrumentální doprovod při dramatizaci
•
Improvizace - melodie jako prostředek vyjádření pocitů a situací
•
Rozlišování podle zvuku – rozlišit nebezpečí sluchem
•
Poslech nahrávky – rozlišení typu vozidla
•
Vliv poslechu hudby při jízdě v automobilu na styl jízdy
•
Zapsat tempo dopravy do not
•
Vyjádření pocitů při poslechu rozdílných zvuků z dopravního prostředí pohybem
•
Pohybové ztvárnění rychlosti, nárazu, šoku, agresivity
•
Vytvořit choreografii na téma život ve městě, mlha, tma
•
Odhadnout náladu písně, skladby, skladatele
•
Vyhledat v poslechových skladbách a písních prvky agresivity, uklidnění
Výtvarná výchova – umění a kultura •
Charakteristiky prostředí a předmětů – pozorování typických rysů a rozdílnost prostředí, vyjádření vjemů a zážitků
•
Výtvarné vyjádření sluchového vjemu
•
Hra s barvou – porovnání malby tón v tónu s kontrastní malbou, srovnání s viditelností a neviditelností v dopravním prostředí
•
Práce s fotografií s rušnějším dopravním prostředím, porovnání se starou fotografií
•
Výtvarné zpracování – minulost, současnost, budoucnost
•
Převedení fotografie do výtvarných stylů – romantismus, realismus, impresionismus, secese, futurismus, počítačová technika…
41
•
Návrh letáků, plakátů, billboardů(soustředění řidiče) s bezpečnostní tématikou
•
Vytvoření modelů dopravních prostředků s bezpečnostními prvky
•
Vymodelování bezpečného dopravního prostředí
•
Budoucnost v dopravě
•
Umělecká fotografie
•
Architektura dopravního prostředí – návrhy zklidňování dopravy
•
Vystižení nálady – stejné prostředí – včlenění zážitku
Pracovní činnosti – Člověk a svět práce •
Praktické ověřování kvality materiálu při nárazu, zatížení, možnost zranění při volném uložení v autě
•
Návrhy na bezpečné vozidlo – deformační zóna – minimální následky pro chodce a cyklisty
•
Pěstitelské práce – nevhodná půda, zamoření zplodinami, vliv dopravních nehod s ekologickými následky na kvalitu půdy, kvalita půdy v dosahu frekventovaných komunikací
•
Příprava pokrmů – bezpečná práce v kuchyni, prevence úrazu, pravidla pro přenos horkých tekutin, vyhýbání se vpravo
•
Práce s technickým materiálem – vlastnosti materiálu ve vztahu k dopravě
•
Technické řešení nedostatků
•
Design a konstruování – doprava a pasivní prvky bezpečnosti
•
Nová technologie, telematiky
•
Provoz a údržba auta – rozpočet, výdaje, zisky – porovnání nezbytnost x pohodlnost, srovnání s cenou taxislužby, MHD“
42
4.2. Klíčové kompetence
Klíčové kompetence se různým způsobem navzájem prolínají, lze je získat jako výsledek celkového procesu vzdělávání. Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah, aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. Kooperativní
vyučování
také
napomáhá
naplňovat
cíle
základního
vzdělávání dle RVP ZV, které vyžaduje tvůrčí prostředí, podporuje slabší žáky, ale i žáky nadané. Všichni žáci by měli mít možnost zažívat úspěch, nebát se chyby a pracovat s ní. ( Jana Pašková, 2007, str.3) Prostřednictvím
kooperativního
vyučování
rozvíjíme
všechny
klíčové
kompetence.
„Kompetence jsou vnitřně integrované způsobilosti, které spojují složku: Racionální (vědomostní) – znám to Senzomotorickou (dovednostní) – umím to udělat, dokážu to Postojovou (hodnotovou) – vím, že je to dobře a dělám to rád Kompetence k učení
•
Posiluje pozitivní vztah k učení
•
Podporuje tvořivost
•
Učí žáky plánovat, organizovat, vyhodnocovat jejich činnosti
•
Klade důraz na čtení s porozuměním, práci s textem
•
Učí žáky vyhledávat, zpracovávat a používat potřebné informace v literatuře a na internetu
•
Navozuje situace, v nichž má žák radost z učení
•
Učí práci s chybou, rozvíjí sebehodnocení žáků
•
Učí trpělivosti
43
Kompetence k řešení problému
•
Učí žáky nebát se problémů, prakticky je řešit
•
Učí žáky algoritmu řešení problémů
•
Umožňuje různé přijatelné způsoby řešení problémů
•
Podporuje samostatnost, tvořivost a logické myšlení, ale současně i týmovou spolupráci při řešení problémů
•
Předkládá takové úkoly, jejichž řešení vyžaduje znalosti z více oborů lidské činnosti, resp. vzdělávacích oblastí
•
Učí žáky dokázat obhájit si své řešení
Kompetence komunikativní
•
Rozvíjí komunikační dovednosti žáků jak v mateřském, tak cizím jazyce
•
Podporuje kritiku a sebekritiku
•
Učí žáky prezentovat své názory a myšlenky
•
Podporuje přátelskou komunikaci mezi žáky
•
Vyžaduje dodržování určených pravidel, umožňuje žákům podílet se na sestavování těchto pravidel
•
Učí žáky naslouchat druhým jako nezbytný prvek účinné mezilidské komunikace
Kompetence sociální a personální
•
Učí žáky pracovat v týmech, vnímat vzájemné odlišnosti
•
Rozvíjí schopnost žáků zastávat v týmu různé role
•
Učí žáky kriticky hodnotit práci skupiny, svoji práci ve skupině i práci ostatních členů
•
Podporuje vzájemnou pomoc žáků, vytváří situace, kdy se žáci vzájemně potřebují
•
Upevňuje v žácích vědomí, že ve spolupráci lze lépe naplňovat osobní i společné cíle 44
•
Podporuje integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Kompetence občanské
Učí žáky kamarádskému chování a poskytnutí požadované pomoci, vede žáky k sebeúctě a k úctě k druhým lidem
Kompetence pracovní
•
Vytváří ve výuce podnětné a tvořivé pracovní prostředí, mění se pracovní podmínky, žáci jsou vedeni k adaptaci na nové pracovní podmínky
•
Pochvalou za odvedenou práci jsou žáci vedeni k pozitivnímu vztahu k práci
•
Žáci jsou důsledně vedeni k dodržování vymezených pravidel, ochraně zdraví a k plnění svých povinností“ ( Jana Pašková, 2007,str.3)
45
4.3.
Kooperativní výuka
Jednou z mnoha aktivizujících metod je kooperativní výuka, která je založena na spolupráci ve skupinách. Žáci, kteří jsou pomalejší
ve výuce
dostávají přiměřený úkol, který jsou
schopni zvládnout v daném čase. Samozřejmě záleží na rozdělení skupiny. Je vhodné různorodé složení žáků, nikdy nevyčleňujeme žáky s poruchami učení, ale rozdělíme je do skupin. Skupinová či kooperativní výuka znamená, že pracují v rámci většího kolektivu vybrané skupiny žáků, které se snaží vzájemně spolupracovat, naslouchat jeden druhému. Jde jim o co nejlépe
a nejdříve splněný úkol.
V současné době se začíná v rámci RVP ZV ve vyučování zavádět interaktivní výuka. Jiří Linhart a kol. vysvětluje slova interakce a interakční - interakce – vzájemné působení dvou nebo více činitelů, interaktivní – umožňuje vzájemnou komunikaci (Jiří Linhart a kol. 2005, s.172) Kooperativní učení je cit.: „ Učení lišící se od individuálního tím, že je postaveno na spolupráci osob při řešení složitějších úloh. Řešitelé jsou vedeni k tomu, aby si dokázali rozdělit sociální role, naplánovali si celou činnost, rozdělili si dílčí úkoly, naučili se radit si, pomáhat, slaďovat úsilí, kontrolovat jeden druhého, řešit dílčí spory, spojovat dílčí výsledky do většího celku, hodnotit přínos jednotlivých členů“.(Průcha, Walterová, Mareš,1998, s.114) Vzájemná spolupráce ve skupině má své výhody, ale i nevýhody. Vždy se snažím, aby zde pracovali žáci přibližně na stejné úrovni znalostí. Na začátku školního roku jsem žáky neznala a stávalo se mi, že ve skupině pracoval jeden či dva žáci a ostatní pouze poslouchali a nepracovali. Hlavním úkolem je vzájemná komunikace mezi žáky. Nikdy žák nemůže komunikovat sám se sebou nebo s magnetofonem. Plně se přikláním k tvrzení Coletty Samsonové (1997), která tvrdí, že „úlohou učitele je iniciovat situace, organizovat činnost a přenášet tuto iniciativu na žáky. I když nemůže kontrolovat a opravovat zároveň mluvní projev všech dvojic, může přecházet od jedné ke druhé a tu opravit 46
výslovnost, tam zas větnou stavbu nebo napovědět chybějící výraz, aniž přitom ruší či zastavuje práci celé skupiny.“( Colette Samsonová, 1997, s.9)
„Práci ve skupině je podobná práce na stanovištích, která je do jisté míry řízena učitelem. Žáci mají možnost uplatnit svou samostatnost, zejména ve volbě pořadí plnění jednotlivých úloh, ale i ve volbě různého řešení zadání. Při této výuce
jsou na různých místech ve třídě uloženy rozličné úlohy, které žáci
individuálně, ve dvojicích či malých skupinkách postupně řeší. Každý si volí tempo i pořadí. Pomocí různých typů úloh, pracovních listů, učebních činností a individuální volby řešení je žákům poskytnuta široká nabídka možných přístupů k učivu a jeho zpracování. Tato metoda také poskytuje prostor pro aktivizaci žáka, při vhodné volbě úkolů lze využít i multisenzorického učení. Učení na těchto stanovištích je vhodné pro upevňování a opakování učiva, může se využít i při seznamování s novým učivem,zejména podněcuje aktivitu žáků a jejich samostatnou i tvořivou činnost a utváří aktivní vztah žáků ke škole:“ (Erika Mechlová, Fr. Horák, 1986, s.7) „Skupinové vyučování je jednou z organizačních forem, která žáky dokáže silně motivovat,
umožňuje
jim
praktickou
činnost,
myšlenkovou
aktivitu
a
samostatnost.Je nejefektivnější ve spojení s problémovou metodou.“ (Erika Mechlová, Fr. Horák, 1986,s.10)
Při kooperativním učení je vytvořen velký prostor pro všechny žáky – nadané, výborné, ale i pro prospěchově slabší, s LMD dyslexií, dysgrafií, dysortografií, pro žáky pracující pomalejším tempem. V hodinách je více volnosti, samostatnosti, učí děti vzájemně si pomáhat. Při takto vedených hodinách mají žáci možnost učit se hodnotit sami sebe, i své spolužáky. V žádném případě by se neměli bát požádat o pomoc, ale měli by být ochotni pomoci svému spolužákovi. Při práci ve skupinách nesmí být úkol příliš jednoduchý, aby ho nedokázal vyřešit žák samostatně, ale ani příliš náročný, aby ho dokázali žáci splnit společnými silami v daném časovém limitu. Přikláním se k názoru E. Mechlové (1986) která tvrdí, že „vyučující musí dávat pozor a v každém jednotlivém případě zvlášť uvážit, zda zamýšlená skupinová práce umožňuje aktivitu, zda je vhodná pro plánované učivo, je-li věkově 47
přiměřená a vynaložená energie a čas při skupinové práci jsou adekvátní určenému cíli, z něhož práce vychází.“ ( E. Mechlová, Fr. Horák, 1986, s.42)
Důležitou složkou ve vyučování je hra, která je nejpřirozenější aktivitou dítěte. Každý pedagog by měl dodržovat metodické zásady, které platí při zařazování her do výchovné a vzdělávací činnosti. (Milota Zelinová,2007, s.14) „Pedagog by měl dodržovat tyto zásady: •
Vědět, komu chceme danou hru nabídnout - přidělit role jednotlivým dětem ve hře a sledovat jejich reakce na herní situace
•
Promyslet, na
kterou psychickou funkci hra působí, kterou funkci
dominantně rozvíjí, nebo je-li hra zaměřena na zapojení dítěte do skupiny vrstevníků, tedy na jeho socializaci, na zlepšení komunikace nebo tvořivosti •
Kontrolovat mimopoznávací procesy dětí (pedagog může ovlivňovat reakce , může se dohodnout na pravidlech, vyhodnocovat po každé hře její dopad jak na prožitek, tak i na myšlení dítěte)
•
Na základě zkušeností rozhodovat, jak hra působí na osobnost dětí, máli se hra zařadit znova, nebo je-li vhodnější hry měnit podle aktuální situace ve třídě“.( Milota Zelinová, 2007, s.15)
Hra poskytuje možnost rozvíjet komunikativní schopnosti, rozvíjet tvořivost, schopnost řešit problémy, rozhodovat se, nebát se riskovat, umět hodnotit a domluvit se. Hra pomáhá rozvíjet představivost dětí, fantazii a originalitu. Umožňují žákům zvládat řešit rozmanité situace i problémy a dívat se na ně z různých hledisek. Při hraní je vhodné využívat modelové situace, které posilují sebevědomí dětí.
Právě
proto je velice vhodné využívat prvky
dopravní výchovy ve vyučování, zejména napodobovat běžné životní situace na ulici, v dopravních prostředcích, na hřišti, ve škole, obchodě. Přikláním se k tvrzení Miroslava Cipra (1996), který tvrdí, že „nejlepší přípravou pro praxi nejsou praktické recepty, ale dobrá teorie, podporující tvůrčí vědecké a technické myšlení, připravené řešit ne pouze jednu určitou situaci, na kterou existuje jeden určitý recept, ale analyzovat a samostatně řešit kteroukoli z mnoha možných situací, jež pracovní, technická, výrobní praxe přináší“. (Miroslav Cipro, 1996, s. 93) 48
„Pro přípravu na vyučování je důležitá analýza učiva, při které by učitel měl využívat tvořivým způsobem všech svých teoretických znalostí z oblasti pedagogiky, didaktiky a psychologie, aby se učivo v jeho rukou stalo činitelem, který soustavně a cílevědomě formuje osobnosti žáků“. (Slavomír Rys1979, s.20) „Při přípravě na vyučování, je třeba dbát, aby činnost v hodině byla vždy různorodá. Zejména mladší žáci nedokáží být soustředěni na jednu činnost déle jak 10 – 15 minut, střídáním činností dokážeme, že žáci budou nejen ukáznění, ale i soustředění. V rámci práce ve skupinách dáváme možnost začlenění
slabších žáků, zejména výběrem přiměřených úkolů, kde se
snažíme o vzájemnou spolupráci dětí. Je pravda, že první, kdo dává dítěti silné zkušenosti ze života, je rodina. Ukazuje mu, jak se lidé chovají jeden k druhému, zda spolupracují a pomáhají si, nebo jsou navzájem agresivní, jak reagují, když se jim něco nedaří, když se dostanou do zátěžové situace“. (Jan Čáp,1993, s.272) „Pro začlenění prvků dopravní výchovy do vyučování je vhodné využití projektů. Je to specifický typ učebního úkolu, v kterém mají žáci možnost volby tématu a směru jeho zkoumání, jehož výsledek je jen do určité míry předvídatelný“. ( Hana Kasíková, 1997, s.49) Žáci, kteří se účastní projektu jsou zapojeni do plánování, podávají návrh, který obsahuje řešení problému. Učitel má roli konzultanta, pomáhá žákům, podporuje úsilí o vyřešení problému, děti pomocí různých metod , ale i využitím internetu, knihovny, získávají tak nové informace jejichž prozkoumáním vede k aktivnímu přístupu k vlastnímu učení. V rámci řešení projektu se žáci snaží o jeden společný cíl, je proto nutná spolupráce, vzájemná komunikace, ohleduplnost, ochota pomoci. Ne všichni žáci jsou ochotni toto akceptovat. Je důležité také seznámit žáky s pravidly řeči ve skupině, abychom zamezili větší hlučnosti – mluvit jeden po druhém, neskákat si do řeči. Také bychom neměli zapomenout dát najevo, že nemíníme snášet neproduktivní hluk, žáci se tak naučí pracovat tiše a respektovat jeden druhého.(Hana Kasíková, 1997, s.90) Je důležité při práci ve skupinách dodržovat tlumený tón hlasu. Je třeba tomu žáky naučit, nejlépe hrou.(viz příloha 1), je důležité dodržovat všeobecné pravidlo hovoru: „Mluv jen tak hlasitě, aby ti rozuměli jen ti, ke kterým mluvíš.“ 49
Kooperativní učení není jen pouhé rozdělení dětí do skupin, které se vyznačuje společným řešením úkolu v malém týmu, je jednou z metod skupinové výuky. Kooperativní učení vychází vstříc přirozeným potřebám dětí
komunikovat
a
spolupracovat
a
současně
představuje
jednu
z nejúčinnějších metod výuky, neboť programově využívá diskuse, také umožňuje experimentovat a umožňuje také dětem učit jedno druhé, což je podle výzkumů vůbec nejefektivnější způsob učení. ( Miluše Havlínová a kol. 1998, s.159)
50
5.
Využití prvků dopravní výchovy v hodinách
Téma:
Dopravní výchova
Ročník:
3. – 5. ročník
-
Cyklista
ŠVP ZV - využití:
- Vzdělávací oblasti: Člověk a jeho svět
-
Průřezová témata: Uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci, prohloubení důvěry, respektování druhých, cvičení pozornosti soustředění, vzájemné poznávání se ve třídě.
-
Integrace mezi vzdělávacími obory: český jazyk - souvislé vyjadřování, vyprávění, prvouka – dopravní prostředky, značky.
Kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, pracovní
Výchovně vzdělávací cíl : Žák pojmenuje dopravní prostředky podle obrázku i podle skutečnosti.
Místo realizace: třída
Časová dotace: 90 min.
Dovednosti: žák vyluští tajenku, pozná dopravní prostředky, složí rozstříhané obrázky dopravních značek, zná správné chování na chodníku (ulici), vytvoří semafory
Pomůcky: papír, rozstříhané dopravní značky, kola a jeho jednotlivé názvy částí , skořápka ořechu, plastelína 51
Cíl: Naučit děti hlavním zásadám bezpečné jízdy na kole v silničním provozu, tj. jak se bezpečně jezdí po silnici, naučit děti pravidlům chování na silnici, zejména jak se chovat při odbočování.
Motivace: Píseň – Jany Richterové
Hlavní část
Rozdělíme žáky do tří družstev
1. Žáci dostanou rozstříhané obrázky kola •
přiřaďte správné názvy částí kola
•
co vám chybí u kola
•
co nesmí chybět na kole (bez čeho nesmíš vyjet na silnici)
•
od kolika let se můžeš pohybovat sám na vozovce
2. Pokus ve skupinách – žáci dostanou skořápku od ořechu(přilba) a plastelínu(hlava), na zem hodí kuličku zhotovenou z plastelíny, pozorují, co se stane, po druhé kuličku z plastelíny vloží do skořápky, porovnají, řeknou rozdíly, co se stane, k čemu můžeme tento pokus přirovnat
3. Rozstříhaný obrázek odbočování na křižovatce – seřaď ve správném pořadí
4. Rozhodněte, kde přilbu budete potřebovat, kde nikoli – obrázky v různých situacích
- na kole, při hře s kočárkem, na koloběžce, na
kolečkových bruslích, při fotbale apod.
5. Společná hra – procvičovat znalost názvů dopravních značek, žáky rozdělíme na 3 skupiny Každé družstvo má vymezenou trať, na konci jsou tři hromádky značek. Na povel učitele vybíhá první, běží ke stolku, zapíše název na připravený papír. 52
Značku odloží stranou a běží zpět, dotykem ruky dá znamení dalšímu. Pokud značku nepozná, dá ji dospodu a utíká zpět. Vyhrává to družstvo, které značky pozná v nejkratší době.
6. Kdo se chová podle pravidel?
Vybarvi kroužky u těch obrázků, na kterých se chovají správně - zeleně, tam kde se chovají špatně - vybarvi červeně.
7. Společná hra s dopravními značkami – stejná jako u 1.- 2. ročníku
8. Dramatizace vlečná křivka – ukázka po skupinách Žáci si sestaví zatáčku ze spolužáků, jedno dítě prochází zatáčkou samo, pak si obleče velkou krabici (nebo vezme do ruky smeták) a prochází zatáčkou. Děti poznávají na vlastním těle, co způsobí větší „vozidlo“ a jaké jim hrozí nebezpečí.
Praktická část – na hřišti - jízda zručnosti
Příloha 2 – pracovní listy k hodině
Zhodnocení
53
Téma:
Dopravní výchova
Ročník:
1. - 2. ročník
- Chodec
ŠVP ZV - využití:
- Vzdělávací oblasti: Člověk a jeho svět
-
Průřezová témata: Uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci, prohloubení důvěry, respektování druhých, cvičení pozornosti soustředění, vzájemné poznávání se ve třídě.
-
Integrace mezi vzdělávacími obory: český jazyk – souvislé vyjadřování, vyprávění, dramatizace, prvouka – dopravní prostředky, značky.
Kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, pracovní
Výchovně vzdělávací cíl: Žák pojmenuje dopravní prostředky, pozná dopravní značky.
Místo realizace: třída
Časová dotace: 90 min.
Dovednosti: žák vyluští tajenku, pozná dopravní prostředky, složí rozstříhané obrázky dopravních značek, zná správné chování na chodníku (ulici), vytvoří semafory,
Pomůcky: papír, rozstříhané dopravní značky, obrázky dětí na chodníku,
54
Cíl: Naučit děti hlavním zásadám bezpečné chůze a jízdy v silničním provozu, tj. jak se bezpečně chodí po chodníku, po silnici, kde není chodník, naučit děti pravidlům chování při nastupování, vystupování a jízdě dopravními prostředky
Motivace: Píseň – Felície -Těžkej Pokondr
Rozhovor: O jakém dopravním prostředku se zpívá v písni Jaké jiné dopravní prostředky znáš S kterými dopravními prostředky se můžeš setkat ve svém okolí
Hlavní část
Rozdělíme žáky do tří družstev
1. Žáci dostanou obrázky dopravních prostředků –vyjmenují a hledají slova v osmisměrce
Které družstvo složí obrázky a vyluští tajenku, vyhrává.
2. Žáci dostanou obrázky dětí při různých činnostech, rozhodují, kdy musí mít přilbu a kdy ne
3. Žáci sedí v kruhu – 1 žák jde do rohu. Ostatní se domluví na víceslabičném slově s dopravní tématikou. Rozdělí se do skupin podle počtu slabik slova. Na znamení učitele všichni nahlas opakují svoji slabiku. Hádající hráč musí poznat jednotlivé slabiky , složit je dohromady a určit slovo.
4. Hra na semafor Pomůcky: barevné papíry (červené, zelené, žluté nebo oranžové) Žáky rozdělíme po třech hráčích. Postup: Z barevných papírů nastříháme asi 90 malých lístků , dlouhých asi 3 – 4 cm, širokých 2 cm. Libovolně poházíme po třídě (hřišti) jako by je rozfoukal vítr. Hráči se seřadí do družstev vedle sebe do řady a chytí se za ruce. Sbírají pouze krajní hráči. Na znamení se vydají hledat lístky tak, aby jich nasbírali co 55
nejvíce. Jakmile by se rozpojili, hra pro toto družstvo končí. Můžeme dát časový limit, nebo hru ukončit po vysbírání lístků. Úkolem trojice je vytvořit co nejvíce celých semaforů. Vyhrává to družstvo, které jich má nejvíce.
5. Sbírání dopravních značek Postup: 5 dopravních značek rozstříháme na 6 částí. Jednotlivé díly volně rozložíme po třídě (hřišti). Potom před žáky položíme dopravní značku, kterou mají za úkol najít a složit. Pravidla: Hráči se seřadí na hrací plochu. Učitel dá povel ke startu. Žák hledá část své značky. Pokud nějakou najde, běží zpět, odloží si ji, může se vrátit na hrací plochu a hledat další část. Pokud najde část jiné značky, musí ji odložit a vrátí se na hrací plochu. Vyhrává ten z hráčů, kterému se jako prvnímu podaří složit svou značku a zná její správný název.
6. Kdo se chová podle pravidel? Vybarvi kroužky u těch obrázků, na kterých se chovají správně - zeleně, tam kde se chovají špatně - vybarvi červeně
7. Proveďte dramatizaci - po družstvech - správného chování pří nástupu a výstupu z autobusu - jak se máme chovat v autobuse
Příloha 3 – pracovní listy k hodině
Zhodnocení
56
Téma: Doprava a cestování
Ročník: 2. ročník
ŠVP ZV - využití:
- Vzdělávací oblasti: Člověk a jeho svět
-
Průřezová témata: Uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci, prohloubení důvěry, respektování druhých, cvičení pozornosti soustředění, vzájemné poznávání se ve třídě a na vycházce
-
Integrace mezi vzdělávacími obory: ČJ – souvislé vyjadřování, vyprávění, dramatizace, Vv – kresba dopravního prostředku, Hv – rozlišení jednotlivých zvuků
Kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, pracovní
Výchovně vzdělávací cíl: Žák pozná jednotlivé druhy dopravních prostředků, ví
k čemu doprava slouží, zvládá popsat autobusové či vlakové nádraží,
vypráví o vlastních zkušenostech a zážitcích s cestováním
Místo realizace: třída, vycházka – autobusové a vlakové nádraží
Časová dotace: 180 min (4 vyučovací hodiny)
Dovednosti: samostatné pozorování, samostatné vyhledávání obrázků a modelů dopravních prostředků, práce s textem, vyprávění, rozhovor, spolupráce ve skupině, práce ve výtvarné výchově
57
Pomůcky: kniha – Bohumil Říha
- Honzíkova cesta, obrázky a modely
jednotlivých dopravních prostředků, nahrávky zvuků jednotlivých dopravních prostředků, pracovní list pro domácí vyučování
Pojmy opěrné: cesta do školy a ze školy – pozorování při cestě
Pojmy nové: dopravní prostředky a jejich rozlišení, druhy dopravy, cestování
Cíl: Naučit žáka rozlišovat jednotlivé zvuky nejen ve třídě, ale na ulici
Motivace: Bohumil Říha – Honzíkova cesta, kapitola Ve vlaku – společná mimočítanková četba Otázky kladené dětem - Už jsi jel někdy někam sám? Zvládnul bys podobnou cestu jako Honzík? Vyprávění o vlastních zkušenostech a zážitcích s cestováním Chodíš do školy pěšky , nebo jezdíš autobusem či vlakem? Cestuješ s rodiči? Kam? Jakými dopravními prostředky? Víš, jak se máš slušně a ohleduplně chovat v dopravních prostředcích? ( 1 vyučovací hodina – Čj)
Hlavní část – Prvouka
Návštěva autobusového a vlakového nádraží (1 vyučovací hodina) •
pokladna, čekárna, příchod, východ, jízdní řády
•
Kde si koupíš jízdenku? Jaké údaje můžeme na jízdenkách zjistit?
•
Prohlédni si pozorně jízdní řád. K čemu slouží? Jaké údaje jsou na něm napsány?
•
Co se může přihodit, když je jízdní řád poškozený nebo chybí?
2. vyučovací hodina •
výstavka z modelů a obrázků dopravních prostředků podle toho, na jaké dopravní cestě se pohybují
58
•
nové učivo: doprava a cestování (K čemu doprava slouží, jednotlivé druhy dopravy) – stručný zápis:
Doprava slouží k přemístění lidí a nákladů – doprava silniční, železniční, lodní, letecká. V Praze jezdí metro. Jízdní řád – kdy, odkud a kam dopravní prostředky jezdí. Žáci poznávají sluchem jednotlivé zvuky dopravních prostředků – nahrávka
Shrnutí: Ilustrace k přečtené kapitole Ve vlaku z knihy Honzíkova cesta nebo nakreslete dopravní prostředek, kterým byste chtěli cestovat
Zhodnocení
59
Téma: Dopravní značky
Ročník: 3. ročník
ŠVP ZV - využití:
- Vzdělávací oblasti: Člověk a jeho svět
-
Průřezová témata: Uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci, prohloubení důvěry, respektování druhých, cvičení pozornosti soustředění
-
Integrace mezi vzdělávacími obory: český jazyk – souvislé vyjadřování, vyprávění, dramatizace, výtvarná výchova – kresba dopravní značky, pracovní činnosti – smontování jízdního kola
Kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, pracovní
Výchovně vzdělávací cíl: Žák pozná jednotlivé druhy dopravních značek, ví, jak se daná dopravní značka jmenuje a kde může být umístěna, zvládá drobnou opravu na jízdním kole.
Místo realizace: třída
Časová dotace: 45 minut
Dovednosti: přiřazování dopravních značek k názvu, samostatné pozorování, samostatné umístění dopravní značky do plánku obce, dokreslení dopravní značky, vysvětlení , co daná značka znamená, vyhledání dvojice dopravních značek, hledání dopravních prostředků v osmisměrce, drobná oprava jízdního kola 60
Pomůcky: rozstříhané obrázky dopravních značek, dopravní značky, lístečky s názvy, které pak přiřazují, jednoduchý plánek obce, dopravní značky, pexeso s dopravními značkami, jízdní kolo, 5 obrysů dopravních značek
Pojmy nové: dopravní prostředky a jejich rozlišení, druhy dopravních značek
Cíl: Naučit žáky rozlišit dopravní značky výstražné, zákazové, příkazové, informativní
Motivace: Zajíček Ušáček ukazuje dopravní prostředky a žáci je vyškrtávají v osmisměrce, zároveň je seznamuje s tím, že dopravní značky mají různé tvary a přednese jim básničku: „To je dneska kolem křiku“, Říká čtverec obdélníku. „ Co se stalo kolečku?“ „Prý si svých pět švestek sbalí A v červeném kolečku do světa se odkutálí.“ Trojúhelník hopsá, řádí: „Půjdu také, kamarádi!“ Hned za nimi čtverec letí: „Hurá, budeme chránit děti!“
Žáci jsou rozděleni do skupin a zajíček Ušáček rozdá dětem obrysy dopravních značek, žáci je dokreslují a hledají správné názvy, postupně vysvětlují co znamenají ostatním skupinám. Žáci do skupin dostanou rozstříhané obrázky dopravních značek, která skupina je dokáže složit co nejdříve a zároveň je správně pojmenovat, vyhrává Každá skupina má jednoduchý plánek obce, dopravní značky, žáci je přiřazují či dokreslují na místa, o kterých si myslí, že by tam daná značka měla být. Svá umístění okomentují při společném hodnocení Žáci dostanou do skupin jízdní kolo, na kterém jsou 2 -3 závady. Úkolem je, co nejrychleji objevit a zároveň odstranit závadu. 61
Žáci dostanou dopravní značky bez názvů, lístky s názvy dopravních značek, správně je přiřazují Pexeso s dopravními značkami. Kartičky se rozloží na stůl obrázky dolů. Každý hráč smí otočit dvě kartičky. Když k sobě patří, může si hráč dvojici vzít. Vyhrává ten, kdo nasbírá více dvojic. Osmisměrka – zajíček Ušáček
ukazuje dopravní prostředky a žáci je
vyhledávají v osmisměrce. Nevyškrtaná písmena ve sloupcích tvoří tajenku.
Příloha 4 – pracovní listy k hodině
Zhodnocení
62
I. NÁVRH PROJEKTU. Název: Je v naší Autoři:
obci bezpečně ?
Hana Stejskalová 5. ročník KS PdF MU Brno
Realizace:
3. – 5. ročník ZŠ a MŠ Moravec 23. 4. – 27.4. 2007
Typ projektu:
podle organizace: vícepředmětový
podle navrhovatele: kombinace spontánního žákovského a uměle připraveného
podle
účelu:
směřující
k získání
dovedností,
konstruktivní, hodnotící
podle délky: střednědobý
podle prostředí: školní a mimoškolní
podle počtu zúčastněných: společný - meziročníkový
podle informačních zdrojů: volný
Smysl
Děti se seznámí se všemi hlavními silnicemi v obci (směr
projektu:
Bystřice n. P., Křižanov, Bobrová). V průběhu jednoho týdne budou zapisovat průjezd všech dopravních prostředků v době odchodu dětí ze ZŠ ( 12.00 – 13.00, 13.30 – 14.30). Svoje poznatky předají ostatním spolužákům v nižších ročnících.
Výstup:
Beseda, dopravní soutěž v obci – žáci 3. – 5. ročníku, děti MŠ a žáci 1. - 2. ročníku jízda zručnosti na koloběžkách, kolech na hřišti , článek ve školním časopise. Kognitivní: žáci:
Předpokládané
- popíší způsob, jak získávali informace
cíle:
- roztřídí získané informace - vysvětlí pojem bezpečí - uspořádají informace do logického sledu - sestaví program besedy
63
Afektivní: žáci: -
provedou hodnocení každodenní práce na projektu
-
vysvětlí přínos získaných poznatků o průjezdu dopravních prostředků obcí
Psychomotorické: žáci: -
vyrobí tabulky
-
sestaví výstavku dětských prací
-
připraví besedu
Sociální: žáci: -
spolupracují ve skupině v průběhu projektu
-
zvládají komunikaci s dospělou osobou
-
dodržují zásady slušného chování
-
motivační rozhovor, brainstorming
Předpokládané činnosti: -
příprava teoretického plánu projektu – třídění informací prezentace získaných informací ostatním
-
příprava programu na besedu
-
pracovní činnosti: -lepení, stříhání
-
dopravní soutěž
-
jízda zručnosti na koloběžkách, kolech
-
prezentace
-
společné zhodnocení
Skupinová výuka, práce ve třídě (po 4), ve škole, práce Organizace:
v počítačové učebně, v místní knihovně, individuální práce, příprava hřiště žáky 5. ročníku
Předpokládané -
metody slovní – monologické (popis, vysvětlení,
výukové
vyprávění), dialogické ( rozhovor, diskuze, brainstorming)
metody:
-
metody názorně demonstrační – předvádění činností, pozorování
-
metody praktické – pracovní a výtvarné činnosti
-
metody řešení problémů
-
metody motivační
-
metody samostatné práce žáků
-
didaktické hry 64
Předpokládané -
dopravní značky, fixy, lepidlo, krabice, barvy a štětce,
pomůcky:
čtvrtky, -
encyklopedie, papír, PC, nůžky
Způsob
Prezentace vyrobeného plánku obce s frekventovanými místy
prezentace
v obci, ústní prezentace pro spolužáky o bezpečnosti v obci,
projektu:
beseda s Policií ČR.
Způsob
-
hodnocení:
učitel hodnotí ve třídě – ústně a průběžně při práci a na závěr zhodnotí výstup a prezentaci dětí - jak žáci spolupracovali, co se zdařilo
-
žáci si sami také zhodnotí výstup a prezentaci pro spolužáky
-
žáci zhodnotí vlastní projekt
65
II. REALIZACE PROJEKTU
1. Charakteristika třídy
3. – 5. ročník – celkem 19 žáků 3. ročník (5 dívek, 3 chlapci –8 žáků) 5. ročník (5 dívek, 6 chlapců – 11 žáků) Třída je dvoutřídní, na práci ve skupinách jsou zvyklí, nejlépe spolupracují , pokud jsou ve skupinách po 4 žácích, pouze v jedné bylo 5 žáků, 2 žáci chyběli. V těchto skupinách jsou schopni se navzájem respektovat a rozvrhnout činnosti. Projekt děti přijaly s nadšením, hned po úvodní hodině si rozdělovaly úkoly, samy si navrhly i manažéra. Kázeň byla velmi dobrá. Téměř všichni žáci se snažili do projektu vložit své nápady.
2. Průběh projektu
Před plánovaným projektem jsem žákům rozdala papíry, na které měli napsat tři otázky, na které by chtěli znát odpověď . Z dotazovaných 17 žáků, 13 odpovědělo, že by chtěli zjistit, kolik může projet automobilů v obci od 12.00 - 14.00hod. Motivace:
Přivítání,
poslech
písně
Jany
Richterové.
Následoval
brainstorming – žáci vymýšleli název projektu, co vše by chtěli sledovat, co dělat, jak postupovat, co předvést ostatním žákům v závěrečné besedě, na které aktivity nesmí zapomenout. Samotnou mě překvapilo, kolik činností žáci vymysleli. Druhý den přišli se zhotovenými tabulkami, do kterých budou zapisovat údaje o projetých dopravních prostředcích, zároveň přišli s návrhem rozdělení služeb. Jedna skupina se pustila do plánu obce. Druhá skupina hledala informace na PC. V hodinách VV – vybraní žáci připravují pozvánky na dopravní soutěž, v pracovních činnostech chystali z různých krabiček domy, které vlepovali do plánku. Sami přišli s návrhem zhotovit odměny pro žáky MŠ a pro žáky 1. a 2 tříd. Poslední den projektu panovala v celé škole nádherná, ale zároveň 66
napjatá atmosféra. Všichni s nedočkavostí očekávali příjezd Policie ČR a záchranářů. První vyučovací hodinu žáci 5. ročníku chystali na hřišti jízdu zručnosti pro mladší spolužáky. Ve 2 vyučovací hodině proběhla beseda se záchranáři. Všichni si měli možnost vyzkoušet umělé dýchání . Po besedě děti pozvaly ostatní na školní hřiště, kde bylo vše připravené. Mladší žáci zvládli jízdu zručnosti celkem dobře, i když se pár dětem jízda nepodařila dokončit. Po té společně s paní učitelkou se žáci MŠ přemístili na bezpečná místa, kde mohli podporovat starší spolužáky v jízdě obcí.
Na závěr celého dopoledne se uskutečnila beseda s Policií ČR.
Následující den byla sobota, proto jsme k hodnocení projektu přistoupili až v pondělí. Žáci měli napsat co se jim povedlo, líbilo. Samozřejmě jsme hodnotili průběh každého dne společně během dnů, kdy žáci chystali tento projekt.
V závěru bych se chtěla zmínit o tom, že mě žáci velmi příjemně překvapili svou iniciativou, nápady. Některé by byly i na další projekt.
III: SEBEREFLEXE
1. Jak se vám podařilo naplnit smysl pedagogického projektu?
Během přípravy projektu žáci pracovali
s velkým nadšením.
Nezaznamenala jsem nikoho, kdo by nepracoval, nezapojil nebo nepřišel s nějakým nápadem. Dokonce i integrovaní žáci dokázali velmi dobře spolupracovat. Sami si zvolili manažéra, který je řídil a organizoval
veškeré dění ve třídě. Kázeňské problémy se žádné
nevyskytly. Manažér dokázal žáky zaměstnat tak, že neměli čas.
67
2. Zhodnoťte splnění stanovených výukových cílů
Stanovené cíle byly splněny v rámci třídy, pokud bych měla hodnotit práci jednotlivců, už by tomu tak nebylo. Někteří žáci měli problémy při vystupování před ostatními, zejména při závěrečné besedě. Menší problémy se objevily i při prokázání znalostí z oblasti dopravní výchovy či poskytnutí první pomoci. Někdy chtěly některé děti za každou cenu prosadit svůj názor, i za cenu, že jejich odpověď byla chybná. V této chvíli se výborně osvědčila funkce manažéra, který spor vyřešil, aniž bych já musela zasahovat. Největší problémy činila komunikace s jedináčky. Neradi se podřizovali, ale pod vlivem skupiny si dali říci.
3. Které kompetence jste projektem rozvíjeli?
Kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, kompetence pracovní.
4. Došlo v průběhu projektu k nějakým změnám oproti projektu? Pokud ano, popište k jakým.
V průběhu projektu žáci přišli s návrhem si znovu takový den připravit a s návrhem umístění plánku obce i s vyznačenou frekvencí projetých dopravních prostředků v místním obchodě.
5. Jak hodnotíte volbu vyučovacích metod a forem výuky?
Při besedě žáci zvolili formu jasnou a srozumitelnou i mladším spolužákům. Dokázali správně reagovat na dotazy ostatních. Vyučovací metody a formy odpovídaly zvolenému tématu projektu. Nejvíce bych hodnotila výběr praktických a výtvarných činností. Využili jsme jak klasické vyučovací metody, tak i aktivizující. 68
6. Co bylo přínosem pro děti?
Dětem se nejvíce líbilo, že mohou ostatní žáky seznámit s něčím novým. Některé děti se zdokonalily v práci s PC. Byly spokojené s výrobou plánku , ale také s tím, že je spolužáci chválili za pěkně připravenou besedu. Zejména za upozornění, kde může na všechny „číhat“ nebezpečí.
7. Co bylo přínosem projektu pro vás(školu…)?
Pro mě realizace projektu měla velký význam. Zjistila jsem, že spousta tzv. projektů, projekty nebyly, ale byla to pouze tématická výuka. Byla to velká zkušenost připravit a realizovat
skutečný
projekt, který byl náročný hlavně na čas. Správně jsem neodhadla časovou náročnost, kdy místo 3 hodin, žáci pracovali 4 hodiny. Velmi zajímavá byla činnost v závěru, kdy žáci připravovali besedu časové rozvržení, řeč. V tomto momentě jsem maličko zasáhla, protože by beseda netrvala 1 hodinu, ale přinejmenším hodiny 2. Během projektu mě zaujala vzájemná spolupráce a komunikace některých žáků. Samozřejmě, že se objevilo pár rebelů, kteří chtěli dělat určité činnosti jinak nebo vůbec ne. Vše nakonec usměrnil manažér, kterého k mému velkému překvapeni žáci poslouchali.
8. Zhodnoťte podmínky pro realizaci projektu. Pro realizaci projektu jsme měli výborné podmínky. Paní ředitelka nám dala k dispozici počítačovou učebnu, školní knihovnu, v rámci školní družiny jsme chodili počítat projeté dopravní prostředky.
69
9. Pokud byste realizovali projekt příště, co byste na něm změnili? Kdybych podobný projekt realizovala příště, snažila bych se , abych dětem do práce méně zasahovala. Často se mi stalo, že jsem se je snažila usměrňovat. Pořád ta touha někoho poučovat ve mně byla. Také bych si nechala na realizaci více času. Záchranáře bych pozvala zvlášť na samotné odpoledne.
10. Můžete zformulovat nějakou zajímavost, která vás při realizaci projektu překvapila?
Nejvíce mě překvapila reakce dětí. Všichni žáci se snažili něčím přispět k realizaci . Dokonce i žáci, kteří jindy moc nekomunikují, se zapojili do diskuse s ostatními. V průběhu projektu se projevily i některé špatné vlastnosti jako rivalita, paličatost, umíněnost. V těchto momentech jsem velmi bojovala sama se sebou, abych žákům do práce nevstoupila. Většinou stačilo slovo manažéra.
Počet projetých automobilů v týdnu od 23.4. - 27.4. 2007, který zjišťovali žáci při realizaci projektu, je znázorněn v příloze 5.
70
6. Závěr „Škola nesmí být místem slzí, bludištěm a dřinou, ale hrou, hostinou a rájem.“ J.A. Komenský
Cílem mé diplomové práce bylo ukázat, jak lze využívat prvky dopravní výchovy v hodinách, ale i ve vzdělávací oblasti „ Člověk a jeho svět“ , který je součástí RVP ZV od 1. 9. 2007. Zároveň jsem zde popsala průběh realizovaného projektu „Je v naší obci bezpečně?“. Při studiu literatury jsem se zaměřila na okruhy, které se týkaly dopravní výchovy pro žáky základních škol na 1. stupni s využitím různých forem a metod práce s nimi. Poznatky jsem aplikovala v jednotlivých ukázkových hodinách, zároveň jsem si je vyzkoušela v praxi, abych se ujistila o zdárném průběhu. Jsou určeny právě žákům na 1. stupni ZŠ, ale některé z nich lze realizovat i s žáky staršími. Výhodou RVP ZV je velká pestrost vyučovacích hodin, ale i možnost využití projektů, které žáci mohou sami navrhnout a uskutečnit. RVP ZV se dopravní výchově věnuje ve větší míře než tomu bylo doposud. Snažila jsem se o kooperativní výuku právě proto, že někteří žáci při takto vedených hodinách se snáze zapojí do činnosti, lépe se jim komunikuje, někteří žáci neradi mluví před celou třídou. V rámci dotazníku jsem také zjistila, že někteří pedagogové opomíjejí právě dopravní výchovu, někteří věnují tomuto tématu sotva jednu hodinu měsíčně, přitom při současném hustém silničním provozu by bylo vhodné zařazovat prvky dopravní výchovy do vyučování minimálně hodinu týdně. Na kom jiném než na nás a na rodičích by mělo být naučit děti chovat se bezpečně v reálném prostředí, zejména na ulicích, komunikacích, seznámit je se všemi riziky . Měli bychom mít na paměti, že vlastní zážitky jsou více než zprostředkované informace. Vždyť právě ony jsou ty, na kterých nám záleží nejvíce.
71
7.
Seznam použité literatury:
1. AUTORSKÝ KOLEKTIV, Děti v dopravě. První pomoc. Praha: Úřad Českého červeného kříže 2004, s. 31. 2. BADEGRUBER, B. Otevřené učení ve 28 krocích. Praha: Portál 1994, s.118. ISBN 80-85282-76-3 3. CIPRO, M. Společnost a výchova. Praha: Copyright 1996, s.129. 4. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Univerzita Karlova 1993, s.415. ISBN 80-7066-534-35. 5. ČÁP,J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele.1.vy. Praha: Portál, 2000, s.432. ISBN 80-7178-463-X. 6. HAVLÍNOVÁ , M. Program podpory zdraví ve škole. Praha: Portál 1998, s.27. ISBN 80-7178-263-7. 7. HEINRICHOVÁ, J. Bezpečná cesta do školy. Centrum dopravního výzkumu za finanční podpory Ministerstva dopravy v rámci aktivit BESIP 2006, s. 76. 8. HOSKOVEC, D. a ŠANDA, L. Mladý zdravotník I.. ČSČK 1992. 9. Chci se domů vrátit bezpečně. BESIP. 10. Jak s dětmi na pozemní komunikaci. BESIP, příručka pro osoby doprovázející předškolní děti a školní mládež, Kraj Vysočina. 11. KALHOUST, Z., OBST O. a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. s. 447. ISBN 80-7178-253. 12. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál 1997,s.147. ISBN 80-7178-167-3. 13. Kol.: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VUP. 2005. s.91. ISBN 80-87000-02-1. 14. KOTÁSEK, J. Národní program rozvoje v České republice. Bílá kniha, Praha: Tauris 2001,s.97. ISBN 80-211-0372-8. 15. KUBÁNKOVÁ, I. a POČINEK, S. Kurs dopravní výchovy. Praha: Grafické a tiskové studio 1993, s. 73. 16. LINHART, J. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog 2005, s.413 . 17. MAŇÁK,J., a kol. Kapitoly z metodologie pedagogiky. Brno, 1994. s. 129. ISBN 80-210-1031-2. 72
18. MECHLOVÁ, E. Skupinové vyučování na základní a stření škole. Praha: SPN 1986,s.98. 19. NELEŠOVSKÁ, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada 2005,s.170. ISBN 80-247-0738-1. 20. PAŠKOVÁ, J. Učíme se společně. Brno: Centa spol. s r.o., 2007, s.114. 21. PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1998, s.328. ISBN 80-7178-252-1. 22. RYS, S. Příprava učitele na vyučování. Praha: SPN 1979, s.115. 23. SAMSONOVÁ, C. 333 nápadů pro němčinu. Praha: Portál 1997, s.94. ISBN 80-7178-130-4. 24. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha. ISV nakladatelství, 1999. ISBN 80-85866-33-1. 25. STOJAN, M. Dopravní výchova pro učitele 1.stupně ZŠ. Brno: MU 2007, s.224.ISBN 978-80-210-4251-3. 26. TALIÁN, F. Ochrana člověka za mimořádných událostí. Praha: Fortuna 2003, s. 31. ISBN 80-7168-864-9. 27. VOTRUBA, J. Cyklista potřebuje pomoc. Praha: Fortuna 1996, s. 23. ISBN 80-7168-295-0. 28. VOTRUBA,J. Dopravní hry. Praha: Komenium 1985, s. 60. 29. VOTRUBA, J. 5. Dopravní výchova v rodině. Praha: Fortuna 2002, s.29. ISBN 80-7168-790-1. 30. VOTRUBA, J. Učivo dopravní výchovy. Praha: Fortuna 1996, s. 23. ISBN 80-7168-392-2. 31. VOTRUBA, J. ŠPIČKA, J. Dopravní výchova 2. Praha: Naše vojsko a n.p. Komenium 1988,s.48. 32. WEIGEL, O. Autoškola. Brno: Computer Press,a. s. 2007, s. 300. ISBN 80-251-1172-5. 33. ZELINOVÁ, M. Hry pro rozvoj emocí a komunikace. Praha: Portál 2007, s. 139. ISBN 978-80-7367-197-6.
73
Seznam použité literatury příloh
1. ADAMOVSKÁ, M. Děti v dopravním provozu aneb o klukovi z počítače. Praha: ROTAG 2005, s.43. ISBN 80 – 903175 - 3 - 7 2. DAVIDOVÁ, P.Už vím. Jihlava: Zdravotní ústav se sídlem v Jihlavě 2005, s.18 3. FRAJEROVÁ, L. Dopravní výchova pro 1. a 2. ročník ZŠ. Praha: Studio Lines 2006,s.39 4. HAVLÍNOVÁ, A., KÖNIGOVÁ, M. Prvouka pro 2. ročník ZŠ. Brno: Didaktis 2004,s. 64. ISBN 80-86285-96-0 5. MIZEROVÁ, B. Dávej pozor na auta. Havlíčkův Brod: Fragment 2004,s.32.ISBN 80-7200-418-2 (1.vydání) 6. REZUTKOVA, H. , BRADÁČOVÁ, L. Pracovní sešit ke Světu okolo nás. 1.díl, Praha: Alter 2006,s. 24. ISBN 80-7245-075-1 7. REZUTKOVÁ, M. Svět okolo nás. Praha: Alter 1993,s.16. 8. VOTRUBA, J. „Stůj!“ „Pozor!“ „Volno!“. Praha: SPN 1975,s.90.
74
8. Dotazník, grafy, vyhodnocení
DOTAZNÍK 1. Škola, kterou navštěvuješ je •
malotřídní škola
•
úplná základní škola
•
chlapec
•
děvče
•
6 – 10 let
•
10 – 15 let
2. Jsi
3. Je ti
4. Používáš přilbu při jízdě na kole •
ano
•
jen, když jedu s rodiči po silnici, cyklistické stezce
•
nepoužívám ji
•
nemám ji
5. Kolik znáš dopravních značek •
méně jak 10
•
10 – 20
•
20 a více 75
6. Jak jezdíš do školy •
pěšky
•
autobusem, vlakem
•
na kole
•
vozí mě rodiče
7. Je-li v blízkosti přechod pro chodce, •
přejdu po přechodu
•
zásadně mimo
•
přecházím, kde potřebuji
8. Setkáváš se v hodinách prvouky, vlastivědy či jiného vyučovacího předmětu s dopravní výchovou •
pravidelně
•
1 – 2 do roka
9. Od kolika let smíš sám jezdit na silnici •
od 6 let
•
od 10 let
•
od 15 let
10. Při jízdě autem s rodiči •
jsem vždy připoután(a)
•
nepřipoutávám se, rodiče to nevyžadují
•
někdy se připoutám , někdy ne
Grafy – viz příloha 5
76
Vyhodnocení dotazníku
Ankety se zúčastnilo celkem 1720 žáků ( 311 žáků malotřídních škol a 1409 žáků škol úplných) z 21 škol kraje Vysočina. Děti odpovídaly na deset otázek 1517 dětí bylo ve věku 6 – 10 let, 203 dětí starší 10 let. Z dotazovaných dětí bylo 964 chlapců a 756 dívek. Pouze 469 dětí zná, více jak 20 dopravních značek. Na otázku od kolika let smíš jet sám po silnici odpovědělo 89 žáků od šesti let, 135 od patnácti let a 1 496 odpovědělo od deseti let. Velmi mě překvapila odpověď na otázku „Používáš přilbu při jízdě na kole?“ Žáci základní škol odpovídali následovně 130 dětí nemá přilbu, a přesto jezdí po silnici ( i když podle vyhlášky jsou povinni ji mít), 123 žáků ji sice má, ale nepoužívá ji, 209 dětí ji používá jen, když jedou s rodiči a 947 žáků ji používají vždy. Žáci malotřídních škol odpověděli že, 201 přilbu používají vždy , 12 dětí jen při jízdě s rodiči, 3 ji nepoužívají a 15 ji nemá. Vyplývá z toho, že žáci malotřídních škol (školy v menších obcí) se chovají zodpovědněji než žáci základních škol (školy ve městech). Z této otázky je také patrné, jak málo si dětí váží svého života, ale i my rodiče, jak málo dbáme o bezpečnost svých dětí. Vždy záleží na přístupu rodičů, jak dokáží dětem vysvětlit nutnost používání přilby, jakou použijí motivaci. Vzhledem k tomu, že můj dotazník byl směřován žákům na 1. stupni základních škol, je zarážející i to , jak málo dětí se při jízdě s rodiči autem připoutává. Pouhých 593, což je zhruba jedna třetina všech. Děsivé je, že po 384 žácích rodiče nevyžadují, aby se při jízdě autem připoutali. Vzhledem k ostatním statistikám nehod, kdy právě nepřipoutaní spolujezdci umírají nebo mají těžké následky po nehodě, mě zarazilo i to, že 714 dětí, tj. skoro polovina všech se poutají jen někdy. 29 dětí nemají rodiče auto. Na otázku „Jak jezdíš do školy?“ – 897 žáků chodí pěšky, 524 autobusem, vlakem, na kole 65(tj. 4% všech dotazovaných ) žáků a 234 dětí vozí rodiče. Otázka „Jak přecházíš vozovku“ mě také nepotěšila, protože skoro polovina dětí 655 přechází silnici v místech, kde potřebují, což je přímo děsivé, vzhledem k tomu, jak právě malé děti dokáží být nepozorní, roztěkané a zbrklé. 1065 dětí přechází po přechodu. 77
Na otázku o využití dopravní výchovy ve vyučování odpovědělo 823 žáků se pravidelně setkávají s touto tématikou, 897 dětí jen příležitostně. I v tomto případě polovina dětí se věnuje na základních školách dopravní výchově pouze 1 – 2 do roka, což odpovídá i ostatním výsledkům.
78
RESUMÉ Diplomová práce je zaměřena na výuku dopravní výchovy ve vyučování na 1. stupni ZŠ, zvláště ve vzdělávací oblasti - Člověk a jeho svět. V teoretické části diplomové práce jsou uvedeny cíle základního vzdělávání a dopravní výchovy na ZŠ. Na tuto část navazuje pojednání o dopravní výchově v základním vzdělávání v Rámcovém vzdělávacím programu. Následuje zaměření na dítě – chodec v silničním provozu, dítě cyklista, poskytnutí první pomoci, využití kooperativního vyučování. Praktická část obsahuje metodické přípravy na vyučování v rámci vzdělávací oblasti – Člověk a jeho svět. Celkový způsob připravenosti žáků na pohyb v silničním provozu je shrnut v závěru, který je zpracován na základě dotazníku.
SUMMARY
The final thesis is oriented on traffic education in Primary schools. There is a special emphasis in terms of 'Men and their world'.
The theoretical part provides views on the aims of basic education with the focus on the aims of traffic education in Primary schools. This part is followed by the chapter about traffic education in terms of the Educational Programme Network. There is a special focus on the child - as a pedestrian, and a cyclist. It is followed by the special course of the first aid. Also the using cooperative education is described.
The practical part consists of lesson plans in terms of the educational field 'Men and their world'.
At the end, there is a summary of the main topic and the results are based on a surve 79
Příloha 1
Kulisa zvuků
Třída se rozdělí do dvou skupin.Každá skupina si vymyslí takové prostředí, kde je v jednom prostoru přítomno více lidí – čekárna, autobus, restaurace, večírek, velká kancelář …. Dohodnou se i na tom, o jakých věcech se v podobných prostorách nejvíce mluví. Vybrané prostředí potom předvedou. Každá skupina se snaží uhodnout, co druhá skupina předvedla. Zároveň se tato situace nahrává na magnetofon, aby žáci mohli hádat ještě jednou. Při předvádění scénky na trhu nebo v hospodě budou možná překvapeny, jak chaotický hluk v těchto místech panuje. Učitel si potom s dětmi povídá, která scénka jim byla sluchově příjemná a která ne. Tyto zkušenosti pak přeneseme do života třídy. Zahrajeme si na situaci ve škole, jednou s klidnou a tichou hlasitostí a podruhé s hlučným řvaním přes celou třídu. Magnetofonová nahrávka nám opět ukáže rozdíl mezi klidnou pracovní atmosférou a křikem, který je až k nevydržení.
Špion
Učitel vypravuje dětem o odposlouchávacím zařízení a o špionech. Agenti mají za úkol vyměnit si své informace. Jedna skupina obdrží „tajný text“ . Tato skupina sedí uprostřed třídy v kruhu. Ostatní žáci - špioni – stojí po obvodu třídy u stěny. Skupina sedící uprostřed předčítá text tak, že každý žák přečte tlumeným hlasem jednu větu. Vystřídají se všichni členové skupiny. Špioni si zaznamenávají slova, která pochytí. Vyhrává skupina, která dokáže,aby se špioni dozvěděli co nejméně.
Odposlouchávací zařízení
Polovina žáků je rozdělena po čtyřech a maluje si mimo třídu na balicí papír. Druhá polovina žáků si ve třídě hraje v malých skupinách šachovnicích nebo si navzájem
různé hry na
dávají diktáty. V rohu třídy nahrává
magnetofon. Po dohodnutém čase vstoupí do třídy druhá polovina žáků. Přehrajeme jim záznam z magnetofonu. Žáci z druhé skupiny si zaznamenávají 80
slova, kterým zřetelně rozuměli. Pokusí se také uhádnout, které hry děti ve třídě hrály. Jestliže pásek zaznamená hluk skupiny, která mimo třídu malovala, dostane tato skupina trestné body.
To jsou fámy
Jeden hráč odejde ze třídy. Všichni si zakryjí oči a další hráč schová ve třídě kousek papíru. Pak zavolají zpátky toho, který byl za dveřmi. Hráč, který lístek papíru schoval, začne postupně šeptat do ucha ostatním hráčům slova, která na lístek napsal, např.: „ V koši leží růžový papírek, na kterém je napsáno zaklínadlo.“ Hádající hráč neví, kdo tu fámu rozšířil, co je to za fámu a kde je schovaná. Aby hádajícího zmátli, hráči si stále něco šeptají, chodí po místnosti, hledají cosi ve skříních, pod stolem, v koši atd. Jestliže hádající uhodne fámu rychleji, než se ji dozvědí všichni ostatní hráči, řekne ji nahlas a za dveře jde ten, u kterého došlo k prozrazení. (srov. Bernd Badegruber, 1994,str.29-30)
81
Příloha 2 Vystřižené části kola slož a přiřaď správně
82
Správně očísluj obrázky, jak projede dívka křižovatkou
83
Udělej červenou hvězdičku u obrázku, kdy potřebuješ mít přilbu
84
Zakroužkuj čísla u těch lidí, kteří se chovají správně, zároveň vybarvi
85
Příloha 3
Najdi v osmisměrce dopravní prostředky
Pojmenuj dopravní prostředky, dokresli místo, kde jezdí
86
Dokresli a vybarvi dopravní značky a spoj je s jejich názvy
Najdi bubliny, které ukrývají správné konce nedokončených vět a vybarvi je
87
Příloha 4
88
89
Vybarvi správně dopravní značky
90
Rozstříhej, správně slož a pojmenuj
91
92
93
Příloha 5
Počet osob
usmrceno
těžce zraněno
lehce zraněno
12
51
358
94
Počet dopravních prostředků
autobus
auto
traktor
kolo
1
106
6
2
95
motorka náklaďák
0
13
ano
Počet žáků
947
jen, když jedu s nepoužívám rodiči po silnici, ji cyklistické stezce
209
96
123
nemám ji
130
Počet dopravních prostředků
autobus
auto
traktor
kolo
motorka
náklaďák
5
286
8
4
2
12
97
pěšky
autobusem, vlakem
na kole
vozí mě rodiče
897
524
65
234
Počet žáků
Jak jezdíš do školy?
4%
14%
pěšky autobusem, vlakem 52%
30%
na kole vozí mě rodiče
98
Počet žáků
přejdu po přechodu
přecházím, kde potřebuji
1065
655
Je-li v blízkosti přechod pro chodce:
přejdu po přechodu
38%
62%
99
přecházím, kde potřebuji
Počet žáků
Pravidelně (1 – 2 za měsíc )
1 – 2 do roka
823
897
Jak často se setkáváš v hodinách prvouky, vlastivědy či jiného vyučovacího předmětu s dopravní výchovou?
48% 52%
pravidelně (1 - 2 za měsíc) 1-2 do roka
100
Počet žáků
jsem vždy připoután (a)
nepřipoutávám se, rodiče to nevyžadují
někdy se připoutám, někdy ne
nemáme auto
563
384
684
89
Při jízdě autem s rodiči:
jsem vždy připoután (a)
5% 33% 40%
nepřipoutávám se, rodiče to nevyžadují někdy se připoutám, někdy ne
22%
nemáme auto
101
Počet žáků
ano
jen, když jedu s rodiči po silnici, cyklistické stezce
nepoužívám ji
nemám ji
281
12
3
15
Používáš přilbu při jízdě na kole? ( malotřídní školy)
ano
5% 4%1%
jen, když jedu s rodiči po silnici, cyklistické stezce nepoužívám ji 90% nemám ji
102
103