Dopad zavedení společné měny Euro na konkurenceschopnost států skupiny PIIGS ve srovnání s Německem

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Dopad zavedení společné měny Euro na konkurenceschopnost států skupiny PIIGS ve srovnání s Německem Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Petr Koráb

Šárka Čížková

Brno 2013

Velice děkuji vedoucímu své bakalářské práce panu Mgr. Petru Korábovi, za cenné rady, připomínky a poznatky, ochotu, věnovaný čas a trpělivost při zpracování práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Dopad zavedení společné měny Euro na konkurenceschopnost států skupiny PIIGS ve srovnání s Německem vypracovala samostatně a použila jen prameny, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně dne 15. května 2013

__________________ Čížková Šárka

Abstract Čížková, S. The impact of the implementation of the common currency Euro on the competitiveness of PIIGS countries compared with Germany. Bachelor thesis. Brno 2013 This bachelor thesis examines the impact of the implementation of the common currency Euro on the competitiveness of PIIGS countries (Portugal, Italy, Ireland, Greece, Spain) compared to Germany. The first part is focused on the definition of competitiveness, measurement, indicators and determinants. The main part of the thesis examines the structural break with the introduction of the euro in cash form by Chow test. Additionally, the results obtained by Chow test, causes structural break and a discussion of the economic situation of countries are described. In conclusion, partial results are summarized and compared with selected scientific articles. Keywords Competitiveness, PIIGS, Germany, REER, NEER, ULC, Chow test, structural break

Abstrakt Čížková, Š. Dopad zavedení společné měny Euro na konkurenceschopnost států skupiny PIIGS ve srovnání s Německem. Bakalářská práce. Brno 2013 Bakalářská práce se zabývá dopadem zavedení společné měny Euro na konkurenceschopnost států skupiny PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko, Španělsko) ve srovnání s Německem. Úvodní část je věnována vymezení konkurenceschopnosti, jejího měření, indikátorů a determinantů. Hlavní část práce zkoumá pomocí Chow testu strukturální zlom při zavedení Eura v hotovostní podobě. Dále jsou v hlavní části zpracovány výsledky Chow testu, příčiny strukturálního zlomu a diskuze o ekonomické situaci zemí. V závěru práce jsou shrnuty dílčí výsledky a srovnány s vybranými vědeckými články. Klíčová slova Konkurenceschopnost, PIIGS, Německo, REER, NEER, ULC, Chow test, strukturální zlom

Obsah

7

Obsah 1

Úvod

2

Cíle práce

11

3

Metodika

12

4

Literární přehled

16

4.1

Význam konkurenceschopnosti pro ekonomiku ..................................... 16

4.1.1

Konkurenceschopnost – obecné vymezení ..................................... 16

4.1.2

Měření konkurenceschopnosti ........................................................ 17

4.1.3

Determinanty konkurenceschopnosti ............................................ 20

4.2

Vznik a průběh finanční krize .................................................................. 21

4.2.1

Kořeny krize, příčiny ....................................................................... 22

4.2.2

Hypoteční krize ............................................................................... 22

4.2.3

Finanční krize ................................................................................. 23

4.2.4

Dluhová krize .................................................................................. 24

4.3

5

9

Kritika zavedení společné měny Euro .................................................... 24

4.3.1

Teorie OCA a neplnění jejich prvků některými státy Eurozóny ..... 24

4.3.2

Přínosy a náklady zavedení společné měny.................................... 25

4.3.3

Kritika států skupiny PIIGS z pohledu konkurenceschopnosti ..... 28

Praktická část 5.1

31

Analýza vyvoje zkoumaných proměnných ............................................ 31

5.1.1

Německo.......................................................................................... 32

5.1.2

Portugalsko ..................................................................................... 34

5.1.3

Itálie ................................................................................................ 35

5.1.4

Španělsko .........................................................................................37

5.1.5

Řecko ............................................................................................... 38

5.1.6

Irsko ................................................................................................ 39

6

Diskuze

42

7

Závěr

50

8

8

Obsah

Literatura

52

Úvod

9

1 Úvod Evropská unie je politické a ekonomické uskupení 27 států Evropy, která začala vznikat po druhé světové válce. Evropská integrace je proces, který vytváří stále užší svazek mezi evropskými národy. Toto uskupení ušlo již dlouhou cestu od zóny volného obchodu, celní unii, jednotného vnitřního trhu až k hospodářské a měnové unii. Pro mnohé země je stále výhodnější stát se členem ekonomického uskupení. Předpokládá se, že díky integraci dochází k odstranění překážek obchodu a tedy k vyššímu růstu ekonomiky. V hospodářské měnové unii je 17 členů, které přijaly společnou měnu euro. Propojit rozdílné ekonomické celky jednou měnou byl velice zásadní krok. Dne 1. 1. 1999 se euro stalo jednou měnou při více jak 300 milionů obyvatel Evropy. Tuto měnu nebylo první tři roky vidět, používala se pouze v účetnictví a v elektronických platbách. V hotovostní podobě bylo euro zavedeno 1.1 2002 a nahradilo tak národní měny. Dnes jsou bankovky a mince zákonným platidlem pro 17 zemí, které tvoří eurozónu z 27 členských států Evropské unie. (ECB, 2013) V tuto chvíli se potýkáme s nezáviděnou situací a to s krizí Eurozóny. Eurozóna již při svém vzniku nebyla optimální měnovou oblastí a ani k ní nesměřovala z důvodu přetrvávajících rozdílů v konkurenceschopnosti. (Singer, 2012) Problémy eurozóny jsou komplexní a navzájem provázané, nejedná se jen o krizi jednotlivých, nedisciplinovaných zemí, ale o krizi celé hospodářské a měnové unie. Tato situace je natolik závažná, že se objevují úvahy nejen o rozpadu eurozóny, ale i EU. (Švihlíková,2010) Každá země, která chce vstoupit nebo již do eurozóny vstoupila, musí splnit tzv. Maastrichtská kritéria. V některých zemích, jako je např. Řecko, byly statistiky upraveny, aby tato kritéria daná země plnila a mohla se stát členem. Jenže ne všechny země, které do měnové unie vstoupily, se dokázaly vypořádat s ekonomickým tlakem a Euro pro ně nebylo nejlepší volbou a v mnoha ekonomikách začaly vznikat nerovnováhy a velké rozdíly. Nástupem finanční a posléze dluhové krize ovšem začala být v popředí velmi důležitá otázka konkurenceschopnosti evropských ekonomik, s akcentem především na skupinu států označovaných jako PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko, Španělsko). Při existenci vlastní měnové a kursové politiky mohou státy podle potřeby reagovat na aktuální ekonomickou situaci pomocí devalvace nebo revalvace měny, což ovšem v případě společné měny možné není. Tato bakalářská práce pojednává o dopadu zavedení společné měny na konkurenceschopnost států patřících do eurozóny. Zaměřuje se především na

10

Úvod

státy PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko), které jsou považovány za ekonomicky slabší země EU a Německa jako zemi, která má velice silnou a stabilní ekonomiku. Podstata bakalářské práce spočívá v empirické analýze časových řad reálného efektivního devizového kurzu pro země PIIGS a Německo pomocí metody, která je popsána v následující kapitole. Realizované výpočty budou provedeny pomocí statistického software Gretl. Země používají společnou měnu Euro, a proto nemohli předcházet ztrátě konkurenceschopnosti pomocí vlastních nástrojů měnové politiky. Analýza je významná z důvodu aktuálních ekonomických problémů daných zemí. Získané závěry z empirické analýzy budou interpretovány, srovnávány a vyhodnoceny s odbornými publikacemi o finančních problémech daných zemí.

Cíle práce

11

2 Cíle práce Hlavním cílem práce je identifikovat, zdali zavedení společné měny Euro ovlivnilo konkurenceschopnost Portugalska, Itálie, Řecka, Španělska, Irska a Německa měřenou indexem reálného efektivního devizového kurzu. Prvním dílčím cílem práce je identifikovat možný rozdíl v dopadu zavedení Eura na konkurenceschopnost států patřících do skupiny PIIGS a v Německu. Druhým dílčím cílem práce je identifikovat příčiny snížení konkurenceschopnosti států patřících do skupiny PIIGS.

12

Metodika

3 Metodika Data získaná pro tuto práci jsou ze dvou zdrojů. První zdroj je z databáze Mezinárodního měnového fondu, data se týkají REER a NEER pro země PIIGS a Německa. Dalším zdrojem je Eurostat, který mi poskytl data o jednotkových nákladech práce těchto států. Jedním z indikátorů konkurenceschopnosti je reálný efektivní devizový kurz (REER), který měří konkurenceschopnost ekonomiky vůči hlavním exportním partnerům. Vstup do měnové unie bezesporu konkurenceschopnost, a tedy i indikátory konkurenceschopnosti, států patřících do skupiny PIIGS ovlivnil. Bohužel pro Řecko a Irsko byla dostupná data jen o REER. Pomocí testu strukturálních zlomů, tzv. Chow testu, který je dostupný v software Gretl jsou zkoumány časové řady REER států PIIGS a Německa. Časové řady mající podobu měsíčních pozorování v období před vstupem a po vstupu do Eurozóny, jsou k disposici z databáze Mezinárodního měnového fondu. Existence strukturálního zlomu v časových řadách reálného efektivního devizového kurzu u zkoumaných států by indikovalo změnu v konkurenceschopnosti těchto států, která je např. u Řecka v současnosti velmi diskutovaným tématem. Rovněž provedu analýzu sekundárních dat v podobě odborných a vědeckých článků, dokumentů, studí a knih, která je nutná pro zpracování kapitoly Literární rešerše. Jedním z faktorů, který eurozónu ovlivňuje, je i zavedení společné měny euro. Jak zavedení společné měny ovlivnilo ekonomiku zemí, lze ekonometricky testovat pomocí testu strukturálních zlomů. Chow test slouží ke zjištění, zda během sledovaného období nedošlo v daném modelu ke strukturálním změnám. Tento test spočívá ve statistickém testování dvou či více segmentů. Tento test je jeden ze statistických a ekonometrických testů, který zkoumá hodnoty ve dvou lineárních modelech postavených na různých souborech dat. Tento test je pojmenován po svém autorovi ekonomovi Gregory Chowovi (1960). Princip spočívá ve statistickém testování odlišnosti příslušných dvou částí a testování strukturálního zlomu. Je nutné vycházet z určitého podezření, kde by tato změna v našich datech mohla nastat. Zde stačí postupovat subjektivně pomocí grafického znázornění časového průběhu. Časový bod změny v chování dat se jeví jako skokovitá změna v úrovni nebo ve směrnici trendu. Další možností je segmentace dat na základě známých událostí, jako je například účinnost nového zákona, pád na burze, nástup nové vlády, zavedení společné měny, důsledek politických či ekonomických změn. Test se aplikuje na sezoně očištěnou řadu, kde případný zlom v důsledku výše uvedených událostí lépe vynikne. Test se používá v situaci, kdy počet pozorování T1 před změnou

Metodika

13

a počet pozorování T2 v segmentu po změně parametrů jsou postačující pro konstrukci samostatného modelu (T1+T2=T). (Cipra, 2008) Reálný efektivní devizový kurz (REER) patří mezi indikátory vývoje mezinárodní konkurenceschopnosti země. Při práci s reálným kurzem se musí ověřit, zda se jedná o přímou či nepřímou kotaci. Přímá kotace se využívá ve většině zemí a znamená, kolik domácích měnových jednotek stojí určité množství zahraničních měnových jednotek (25 Kč/1 EUR). Nepřímá kotace vyjadřuje opak a to kolik jednotek zahraniční měny koupí jedna jednotka domácí měny. (Durčáková, 2003) Nominální efektivní devizový kurz (NEER) vyjadřuje zhodnocení nebo znehodnocení národní měny vůči koši vybraných měn. Jednotkové náklady práce představují poměr čistých pracovních důchodů pracovníků a HDP ve stálých cenách (ČSU, 2013). V této práci model pro země PIIGS a Německa zobrazuje ekonomickou hypotézu o vztahu mezi jednou vysvětlovanou ekonomickou veličinou (REER) a několika vysvětlujícími veličinami (NEER a ULC). Jedná se o klasický lineární regresní model: REER = β0 + β1 NEER + β2 ULC+ ε, kde β0 β1,2 ε

konstanta, koeficienty, odhady neznámých náhodných složek, tzv. rezidua.

Strukturální změna tedy rozdělí země PIIGS o n pozorováních na n1 pozorování před zavedením eura a n2 pozorování v průběhu eura. Na základě regresního modelu vypočteme součty čtverců reziduí pro jednotlivé modely a jednotlivé části časové řady RSS1, RSS2 a celou časovou řadu RSS. Pokud strukturální změna neexistuje, předpokládáme, že platí: RSS založen na vztahu RSS – (RSS1 + RSS2).

RSS1 + RSS2 a test je tedy

Testovací statistika Chow testu má pak tento tvar: (Cipra, 2008)

F

( RSS  ( RSS 1 RSS 2 )) / K ~ F ( K , n  2K ) , ( RSS 1 RSS 2 ) /( n  2 K )

14

Metodika

kde RSS1 RSS2 K n

je reziduální součet čtverců pro OLS odhad regresního modelu před strukturální změnou, tj. v období t=1,…n1 (n1 období), je reziduální součet čtverců pro OLS odhad regresního modelu po strukturální změně tj. v období n 1+1,…n (n2 období), počtu parametrů regresního modelu počet pozorování

Touto statistikou, lze testovat hypotézu o stabilitě eura v zemích PIIGS. Tato hypotéza má podobu: (Cipra, 2008) H0: „parametry jsou neměnné“, nezamítáme, jestliže platí F < Fα(K,n – 2K) H1: „hypotéza H0 neplatí“, jestliže F≥ Fα (K,n – 2K). Následující interpretace tohoto testu je tedy taková, že v případě, že nulovou hypotézu o vlivu zavedení eura na konkurenceschopnost zemí PIIGS zamítneme na stanovené hladině významnosti (nejčastěji je tato hladina 5%), můžeme říct, že strukturální zlom ve sledovaných datech nastal. V opačném případě, nulovou hypotézu nezamítáme, strukturální změna nenastává a zavedení eura nezpůsobilo strukturální zlom v daném časovém období.

Metodika

15

Tabulka č. 1 Proměnná REER NEER ULC REER NEER ULC REER NEER ULC REER NEER ULC

Popis dat pro zpracování praktické části Země

Rozsah

Zdroj MMF – International Financial Statistics MMF – International Financial Statistics Eurostat MMF – International Financial Statistics MMF – International Financial Statistics Eurostat MMF – International Financial Statistics MMF – International Financial Statistics Eurostat MMF – International Financial Statistics MMF – International Financial Statistics Eurostat

Německo

1995 Q1 – 2008 Q1

Portugalsko

1995 Q1 – 2008 Q1

Itálie

1995 Q1 – 2008 Q1

Španělsko

1995 Q1 – 2008 Q1

REER

Řecko

1995 Q1 – 2008 Q1

MMF – International Financial Statistics

REER

Irsko

1995 Q1 – 2008 Q1

MMF – International Financial Statistics

Zdroj: vlastní zpracování V tabulce výše je zaznamenán přehled všech proměnných, pozorovaných období a zdroj odkud byla data pro tuto práci čerpána. Data jsem upravila v software Gretl pomoci logaritmické transformace z důvodu linearizace, která nahrazuje průběh funkce přímkou. Dále jsem použila 1. diference z důvodu odstranění časového trendu.

16


4 Literární přehled 4.1 Význam konkurenceschopnosti pro ekonomiku „Konkurenceschopnost je jako dostih. Nejde v něm o to běžet dnes rychleji, než běželi včera. Jde o to běžet rychleji než všichni ostatní koně.“ Stephan Garalli Měření konkurenceschopnosti a její sledování patří mezi relativně nové fenomény ekonomické vědy. Moderní pojetí uvádí konkurenceschopnost jako ekonomiku vykazující vysokou životní úroveň, na níž participuje co nejvíce obyvatel země. Mezi kritéria hodnocení konkurenceschopnosti patří sociální a ekologické faktory. Tyto faktory samozřejmě komplikují její hodnocení a měření. (Balcarová, 2006)

4.1.1

Konkurenceschopnost – obecné vymezení

Nejdůležitější podmínkou pro analýzu konkurenceschopnosti je správné vymezení pojmů. Všeobecně se dá konkurenceschopnost popsat jako schopnost prosadit se v určitém oboru či směru ve srovnání s ostatními. Definicí o konkurenceschopnosti existuje obrovské množství. Mezi relativně nejjednodušší vymezení konkurenceschopnosti patří konkurenceschopnost na makroekonomické úrovni, tzn. na úrovni firmy. Obecně můžeme definovat konkurenceschopnost jako schopnost úspěšně soutěžit na trzích. U přesného vymezení úspěšnosti ale nastává problém, zda chceme úspěšnost vymezit, nebo se raději tomuto kritériu vyhneme. (Beneš, 2006) V dnešní době se sleduje konkurenceschopnost na úrovni celých států, a ta je chápána zejména jako schopnost vyrábět zboží a služby, které jsou úspěšné na mezinárodních trzích a panuje zde vysoký životní standard, který je dlouhodobě udržitelný. (Steinmetzová, 2011) Na makroekonomické úrovni, tedy úrovni států, případně nadnárodních uskupení došlo v posledních desítkách let k výraznému posunu. To souvisí s proměnnou světové ekonomiky. Globalizace vede k zviditelnění konkurence jednotlivých zemí a makroregionů. Dříve se na makroekonomickou konkurenceschopnost nahlíželo z pohledu exportní výkonnosti. Příkladem je definice z roku 1964: „Můžeme říct, že země se stává více či méně konkurenceschopnou, jestliže se v důsledku vývoje cenově-nákladových faktorů


17

zlepšila nebo zhoršila její schopnost prodávat na zahraničních trzích“ (Balcarová, 2006) V dnešní době ale převládá její širší vymezení a převažuje spíše agregátní pojetí. Zde je kladen důraz na zvyšování příjmu obyvatel. Jak exportní výkonnost, tak zvyšující se příjem obyvatelstva jsou propojené nádoby, neboť prodej domácího zboží na zahraničních trzích do značné míry předurčují růst životní úrovně v domácí zemi. Poté můžeme konkurenceschopnost definovat jako „schopnost produkovat zboží a služby, které obstojí v testu mezinárodních trhů, a zároveň zachovat vysokou a udržitelnou úroveň“ (Beneš, 2006).

4.1.2

Měření konkurenceschopnosti

Konkurenceschopnost patří k nejsledovanějším charakteristikám národních ekonomik. Markantní zájem o sledování této veličiny se rozvinul v 80. letech 20. století z důvodu strukturálních krizí 70. let a růstem nové konkurence ve světové ekonomice. (Steinmetzová, 2011) Stejně jako se různí definice konkurenceschopnosti, různí se i přístupy k jejímu měření. Stanovení univerzálních ukazatelů je tedy velice obtížné. Vždy se jedná o subjektivní názory daného autora, o zdůvodnění vhodnosti jeho definice a jím zvolených ukazatelů konkurenceschopnosti. (Slaný a kol., 2006) Mezi měřitelné indikátory mezinárodní konkurenceschopnosti patří tzv. input indikátory, které jsou zjišťované na bázi pracovních nákladů, vývoje ceny a vývoje směnných kurzů. I při tomto vymezení se ale nevyhneme nejednoznačnosti. Relativní ceny či náklady mohou být příčinou i důsledkem konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. Zhoršení konkurenceschopnosti se objevuje při vysokých relativních nákladech, naopak úspěšná necenová konkurence v podobě inovací, pružnosti a technologií vede k zlepšení obchodní bilance, která zhodnocuje kurz dané měny, což zpětně vede ke zvýšení relativních cen a poklesu konkurenceschopnosti. Ve statistikách jsou indikátory konkurenceschopnosti zjišťovány na bázi jednokolých nákladů práce, vývoje relativních cen a reálného efektivního směnného kurzu. (Plchová, 2011) Nyní se ale zaměřme na měření makroekonomické konkurenceschopnosti. Rozlišujeme několik oblastí, kterým budu věnovat pozornost. Jsou to cenové a nákladové indikátory, jednotkové náklady práce, reálný efektivní měnový kurz a obchodní výkonnost. V této souvislosti uvádím význam identifikace konkurenční výhody. Pomocí ní lze určit sadu indikátorů, které jsou důležité pro vývoj a udržení konkurenční výhody. Obchodní výkonnost umožňuje identifikovat konkurenční výhodu, díky zahraničnímu obchodu, který testuje tuto výhodu

18


v mezinárodní konkurenci. Další rozvoj této výhody lze sledovat pomocí cenových a nákladových indikátorů nebo různých institucionálních indikátorů. (Slaný a kol., 2006) Cenové a nákladové indikátory konkurenceschopnosti Cenově nákladové indikátory mají svůj význam v kvalitativním typu konkurenceschopnosti. V krátkém období jsou považovány za klíčové při udržování a posilování konkurenceschopnosti. Obecně platí pravidlo, že nižší náklady vedou k nižším cenám a to se pozitivně promítá do konkurenceschopnosti dané země. Cílem ekonomiky je především vyšší kvalita života a s tím spojené vyšší mzdy. Pokud tento cíl není provázen vyšší produktivitou práce, cenově nákladové zdroje konkurenční výhody jsou negativně ovlivněny. (Slaný, 2006) Mezi základní nástroje makroekonomické analýzy patří sledování vývoje cen. Ceny mají svůj význam při sledování makroekonomické konkurence a důležitá je volba správného cenového indexu. Jako první ukazatel se nám nabízí deflátor HDP. Výhodou je, že tento index pokrývá celou ekonomiku, z toho důvodu, že jeho košem je celé HDP. Zároveň tato výhoda může být i nevýhodou jelikož zahrnuje obchodovatelné i neobchodovatelné statky. Otázkou pak je, jak moc nás zajímá vývoj cen, které jsou mimo mezinárodní obchod. Dalším ukazatelem, který můžeme použít index spotřebitelských cen (CPI), ale stejně tak jako deflátor HDP pokrývá obchodovatelné i neobchodovatelné statky. Oproti deflátoru HDP zahrnuje jen spotřební výrobky, které mohou být dováženy. CPI je poté ovlivněn daněmi a maržemi obchodníků, což vede ke snižování vypovídací schopnosti indexu. Další používanými indexy jsou ceny exportu a importu. Odrážejí přesnou strukturu zahraničního obchodu dané země. Vhodnějším indexem se jeví index cen výrobců (PPI). Tento index můžeme specifikovat podle sektoru, který nás zajímá. Ve většině případů je to průmysl, protože jeho výrobky jsou zpravidla mezinárodně obchodovatelné. (Balcarová, 2006) Jednotkové náklady práce (ULC) Nejpoužívanějším indikátorem jsou jednotkové náklady práce (ULC). Pracovní náklady jsou obecně považovány za nejvýznamnější. Na stejném principu můžeme také sledovat jednotkové kapitálové náklady (UCC). ULC je definováno jako podíl nominálních nákladů na pracovníka a produktivity práce, vyjádřené jako podíl fyzického objemu produkce a počtu pracovníků. Pokud jednotkové mzdové náklady klesají, zvyšuje se cenová konkurenceschopnost. Snížení způsobuje fakt, že růst produktivity práce převýší růst mezd. Pro mezinárodní srovnání je důležité převést ULC na srovnatelnou mě-


19

novou jednotku. Pro udržení nízkého ULC existuje několik variant. První z možností je udržet stabilní, či spíše klesající nominální mzdové náklady. Tato varianta ale není dlouhodobě udržitelná. Jako druhá varianta se nabízí nominální depreciace měny. Zde záleží na poměru mezi paritní kupní sílou a nominálním měnovým kurzem. Poslední možností jak dlouhodobě realizovat posílení cenové konkurenceschopnosti je růst produktivity práce. Pokles faktorů ULC tedy znamená růst konkurenceschopnosti. Součástí problematiky ULC je i jev zvaný Kaldorův paradox. Jedná se o empirické pozorování, z něhož vyplývá, že země s vyšším růstem ULC dlouhodobě dosahují taktéž vyšších tržních podílů. Růst ULC tedy způsobuje pokles cenové konkurenceschopnosti, ale nevede k poklesu celkové konkurenceschopnosti. Kaldorův paradox je tedy situací, kdy pomocí technologické a produkční kapacity je převýšen význam cen. (Balcarová, 2006) Reálný efektivní devizový kurz Mezi důležité faktory ovlivňující vývoj mezinárodní konkurenceschopnosti řadíme vývoj měnového kurzu jednotlivých měn. Tento indikátor je systematicky sledován a koncepce jeho výpočtu vychází z porovnání vývoje poměru domácích a zahraničních cen a současně vývoje nominálních směnných kurzů domácí měny vůči měnovému koši zahraničních měn (Plchová, 2011). Reálný směnný kurz je často užívaným indikátorem cenové konkurenceschopnosti. Při výpočtu vycházíme z nominálního měnového kurzu, který je následně deflován diferenciálem cenových hladin (ve statistické podobě) nebo diferenciálem cenových indexu (v dynamické podobě) mezi domácí a zahraniční ekonomikou. (Beneš, 2006). Reálný devizový kurz je ukazatelem reálné kupní síly měny, který je hojně využíván k porovnání mezinárodní konkurenceschopnosti. Obvykle bývá vyjádřen v cenách průmyslových výrobců (PPI), ve spotřebitelských cenách (CPI) a v praxi se častěji pracuje s tzv. indexem reálného kurzu. V případě, že reálný kurz kvantitativně klesá, znamená to zvýšení reálné kupní síly měny v zahraničí a zároveň se jedná o signál snížení cenové konkurenceschopnosti domácího zboží na zahraničním trhu. Naopak při vyšším růstu zahraničních cen v domácí ekonomice anebo při znehodnocení nominálním kurze se začíná reálný kurz domácí měny znehodnocovat a to vede k růstu konkurenceschopnosti domácí ekonomiky na zahraničních trzích. Reálný efektivní měnový kurz (REER) má podobu indexu, jehož růst znamená zhodnocování, jestliže za jinak neměnných okolností domácí cenová hladina roste rychleji než cenová hladina v zahraničí. Při růstu zahraničních cen je situace opačná a reálný kurz domácí měny se zne-

20


hodnocuje a konkurenceschopnost domácí ekonomiky roste na zahraničních trzích. (Durčáková, 2008). V dnešní době ale převládá její širší vymezení a převažuje spíše agregátní pojetí. Zde je kladen důraz na zvyšování příjmu obyvatel. Jak exportní výkonnost, tak zvyšující se příjem obyvatelstva jsou propojené nádoby, neboť prodej domácího zboží na zahraničních trzích do značné míry předurčují růst životní úrovně v domácí zemi. (Balcarová, 2006) Obchodní výkonnost Dříve jsme konkurenceschopnost hodnotili z pohledu jejího podílu na světovém trhu. Dnes jsou využívány i jiné indikátory, ale přesto je stále důležité si všímat toho, jak si země vedou v zahraničním obchodu. Sledování celkové platební bilance nemá příliš velký smysl. Je zde ukryto příliš mnoho faktorů, které nemusí být na první pohled zřejmé. Zajímavějším přístupem je pohled na jednotlivé účty, které platební bilanci tvoří. Z hlediska obchodní výkonnosti nás bude zajímat především běžný účet platební bilance. Tyto účtu jsou ale stále velice všeobecné a mohou tu být skryty různé strukturální faktory. Příkladem je dlouhodobě stabilní výkonná bilance, v jejímž rámci dochází ke strukturálním změnám, kdy roste přebytek ve vývozu služeb nebo zboží s vysokou kvalifikační či technologickou náročností. Naopak země více dováží výrobky nižší kvality. Tento příklad jasně ukazuje, že hodnotit konkurenceschopnost podle souhrnných účtů není příliš vhodné. Sledování finančních účtů platební bilance, zejména přímé zahraniční investice, je možné chápat jako indikátor konkurenceschopnosti. Je zde důležité sledovat podrobnější strukturu z důvodu, že ne každý kapitál lze považovat za pozitivní z hlediska konkurenceschopnosti. (Balcarová, 2006)

4.1.3

Determinanty konkurenceschopnosti

Za konkurenceschopnou ekonomiku lze považovat takovou, která má pozitivní trajektorii na základě makroekonomických ukazatelů jako je životní úroveň, zaměstnanost či růst HDP. Důležitou roli zde hraje produktivita, jejíž trvalý růst je nezbytný pro dosahování příznivých výsledků ve zmíněných ukazatelích. Hodnocení je poté založeno na srovnání s dalšími ekonomikami. Takřka všechny ekonomiky na světě jsou otevřené, tzn., že vnější sektor je standardní součástí celkové nabídky a poptávky. Nepříznivý profil vnější konkurenceschopnosti může tedy automaticky přejít do špatných výsledků celkové konkurenceschopnosti a naopak. Dle Michaela Portera je k pochopení konkurenceschopnosti důležité znát její zdroje. Produktivita práce determinuje životní úroveň, která je měřena jako hodnota zboží a služeb na jednotku vstupů. Zde záleží na efektivní přeměně


21

vstupů na výstupy. Porter dále konstatuje, že cílem není export sám o sobě, ale právě produktivita. Nezáleží na tom, kdo tuto produktivitu vykazuje, zda jde o domácí či zahraniční firmy sídlící ve sledované ekonomice. Důležitá je produktivita celé ekonomiky. (Beneš, 2006) Skutečná konkurenceschopnost se pak měří právě přes produktivitu. Jen ta nám totiž umožní vysoké mzdy, silnou měnu a dobrou výnosnost kapitálu a celkové životní úrovně. Cílem většiny zemí je tedy zvyšovat dlouhodobé tempo růstu HDP. Schopnost domácích firem prodávat na trzích, hodnota těchto produktů a efektivita produkce a stupeň využití domácího kapitálu patří mezi determinanty ekonomického rozvoje. Pokud je na mezinárodních trzích konkurenceschopnost úspěšná, roste zde kvalita život a tento růst je dlouhodobě udržitelný. Existuje mnoho podmínek, jako například růst produktivity a co největší možné využití zdrojů. Úspěch konkurenceschopnosti je založen na vstupech, kterými jsou ekonomická a technologická infrastruktura, daně, regulace, vzdělání, podnikáni a inovace. Lidově řečeno, jedná se o určitý soubor faktorů, díky kterým je ve sledované zemi radost žít a podnikat. Kvalitní podnikový sektor je základem veškerého úspěchu. Jsou to právě firmy, které dávají lidem práci, platí za ně, inovují a pomocí svých výrobků dělá zemi reklamu. Kvalifikovaná pracovní síla, která se cítí v dané zemi spokojena, je nedílnou součástí pro úspěšný podnikový sektor. (Beneš, 2006) Dalším determinujícím faktorem je míra investic v ekonomice. Vyšší míra investic vede k vyššímu ekonomickému růstu a investice tak posouvají ekonomiku na vyšší křivku produkčních možností. Významná není jen kvantita, ale i kvalita investic. Typické centrálně plánované ekonomiky dosahovaly nízkého tempa růstu při vysokém tempu investic. Možnost investic v domácí ekonomice je determinována mírou domácích úspor. Zvýšit národní míru úspor mohou i cílené vládní programy např. podpora spoření, změna penzijního systému či úprava daňového systému. Mezi další determinanty na kapitálovém trhu patří fungování burz a bankovního sektoru, dopady fiskální politiky a pohyby kapitálu. (Slaný a kol., 2007)

4.2 Vznik a průběh finanční krize Roku 2002 byla dovršena poslední, tj. třetí etapa vytvoření měnové unie. Od této doby došlo v eurozóně k několika významným (závratným) změnám. Rozvolnění stanovených pravidel vedlo k propuknutí krize. Pakt stability a růstu zavazuje členské státy k udržení rozpočtu ve střednědobém období k vyrovna-

22


nosti nebo přebytku. Členské státy musí počítat s cyklickou fluktuací při udržení deficitu pod hranicí 3% HDP. Deficit, který je nad tento limit, je považovaný za nadměrný. Výjimkou jsou případy, kdy je deficit přechodný nebo vznikl za výjimečných okolností. Systém obsahuje preventivní složku, která je založena na pravidelném dohledu, předběžném varování, což vede k včasným korekcím. Členské země musí předělat své programy stability nebo konvergenční programy, kde jsou stanoveny střednědobé cíle. Pokud dojde k výraznému odchýlení, Rada dává doporučení, jak schodek odstranit. (ČNB, 2012)

4.2.1

Kořeny krize, příčiny

Krize je drastickou korekcí nerovnováhy vzniklé v předchozím období. Obvyklou příčinou je přehřátí ekonomiky, ke kterému dochází pomocí bublin na různých trzích. Eurozóna nepatří mezi optimální měnovou oblast, nesměřuje k ní a naopak se od ní v poslední době více vzdaluje. Země jako Portugalsko a Řecko mají nízkou konkurenceschopnost, záporný růst a vysoké deficity zahraničního obchodu. Dalším důvodem je, že Euro podceňovalo divergenci, tzn. některé „periferní“ekonomiky se začali přehřívat a „jádro“ pomaleji rostlo. V eurozóně se nezlepšila alokace kapitálu, ten proudil jen do ekonomik s vyšším úrokovým výnosem ale za cenu vyššího rizika. Před krizí země trpěly strukturálními deficity a byla vysoká míra zadlužení. Tento latentní problém byl v období rychlého růstu přehlížen. Během krize se začali objevovat cyklické schodky a podpora ekonomiky, čímž vznikalo rychlé zadlužení a náraz na dluhovou mez. O to víc začalo reálněji hrozit riziko roztočení dluhové spirály a pádu do dluhové pasti, jako je tomu v případě Řecka. Dluhovými problémy se krize stále prohlubuje. Dosud účelný způsob řešení krize zatím není definován, taktéž není znám exit zemí z EMU. (Singer, 2012)

4.2.2

Hypoteční krize

Hypoteční krize v USA vypukla roku 2007. K problémům na hypotečním trhu docházelo již dlouho před tím. Již v roce 2000 došlo v USA k pádu nadhodnocených technologických akcií. V tomto případě šlo o virtuální hodnotu internetových firem, které začali vznikat na trhu a také víru akcionářů v permanentní růst jejich hodnoty. Během let 2001 – 2004 se mnoho investic odepsalo, část firem zbankrotovala. V tuto chvíli se do hry vložil FED (americká centrální banka), která během jednoho roku snížila základní úrokovou sazbu z 6,5 % na 1,75 %. Byla to jedna z nejnižších hodnot v historii USA. FED tímto zabezpečil tok peněz


23

zpět do ekonomiky a postavil mnoho firem opět na nohy. Nízké úrokové sazby měli ale i negativní dopad na ekonomiku. Americké domácnosti začali nekontrolovatelně žít na dluh a utrácet jak v oblasti spotřebního zboží, tak i na trhu nemovitostí. (Zemánek, 2008) Z důvodu zachování podílu na trhu se banky začali pouštět do rizikových hypoték. Žadatel nepotřeboval řadu tradičních dokumentů, zavedly se hypotéky, u nichž klient platil jen úroky, ale nesplácel jistinu a další produkty, které zvyšovali rizikovost na hypotečním trhu. (Zámečník, 2009) Hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou v té době klesly na 3,5% a odstartovali celou dnešní hypoteční krizi. Nová podoba hypoték vytvořila iluzi o snadném splácení. Neexistovalo žádné ověřování úvěruschopnosti klienta, splátky byli zpočátku nižší než úroky, nízké úrokové sazby, na začátku fixní sazby, které v průběhu let přecházeli k plovoucím. Subjekty v celém řetězci transakcí měli zájem inkasovat poplatky za svůj podíl a hned poté přenést riziko na dalšího držitele. Hypotéční bankéři maximalizovali objem uzavřených smluv, poskytovali půjčky i nezaměstnaným. Odhadci přeceňovali hodnoty nemovitostí a ekonomické prostředí razilo heslo: „po nás potopa“. Roku 2004 politika levných peněz skončila a sazby vzrostly. Část finančně nezajištěných domácností přestala splácet a domy jim byly zabaveny. FED na narůstající problémy na trhu s nemovitostmi nereagovala a nechala řešení na trhu. (Zemánek, 2008)

4.2.3

Finanční krize

Finanční krize začala ke konci léta roku 2007 poměrně nenápadně krachem dvou investičních bank. Dnes je toto období pokládáno za nejhorší hospodářský krach od Velké hospodářské krize roku 1929. Na začátku roku 2008 americký ekonom Paul Krugman dokonce naznačil, že by se mohlo jednat o druhou Velkou hospodářskou krizi. Nejen ekonomika USA, ale i ekonomika celého zbytku světa se nachází v hlubokém propadu a musí čelit dlouhodobé stagnaci. (Krugman 1997) Krize propukla bankrotem hypotečního trhu a dále pokračovala pádem významných investičních bank na Wall Street. Z pětice největších přežily pouze dvě. Pád známé investiční banky Lehman Brothers s téměř 160letou historií způsobil pád akciových trhů po celém světě. Toto otřáslo důvěrou ve stabilitu dalších finančních institucí. (Zemánek, 2008)

24

4.2.4


Dluhová krize

Dluhová krize se postupně šíří Evropou od roku 2009. Její hlavní příčinou je vysoký veřejný dluh eurozóny. Toto zadlužení v některých státech způsobilo nezodpovědné chování vůči fiskální či monetární politice. Jako první kdo požádal o pomoc a přiznal si dluhovou krizi v roce 2012, bylo Řecko. Ten stejný rok požádalo o pomoc Portugalsko a Irsko. Díky dluhové krizi se v eurozóně odehrávají velké změny, které formují celé hospodářství. Eurozóna se tedy může změnit v mnohem dynamičtější ekonomiku. Aby země získaly zpět důvěru na finančních trzích, zahájily ekonomické reformy. Zpráva z institutu Lisbon Council říká: „Pokud se eurozóna dostane ze současné aktuální krize a bude pokračovat v reformách, mohla by se nakonec z krize dostat jako nejdynamičtější celé z největších západních ekonomik.“ (ČTK, 2012)

4.3 Kritika zavedení společné měny Euro V této kapitole se zaměřím na dopad rostoucích problémů a rozšiřujících se vzájemných problémů Eurozóny. Existence společné měny euro, znamená ztrátu monetární politiky a možnost přizpůsobovat reálný směnný kurz měnícím se podmínkám. Všechny společné měny, museli překonávat určité problémy, na které v průběhu slučování narazily. Vytvoření a ustálení měny trvá delší období. Evropská unie a samozřejmě eurozóna je volnou konfederací formálně nezávislých států. Rozlišení najdeme ve výši veřejných výdajů. Členské země mají veřejný dluh ve výši 50% HDP a více, rozpočet Evropské unie je pouze 1,06% celkového unijního HDP. Pro srovnání, federativní výdaje USA přesahují 20% HDP. Pokud splníme charakteristiky optimální měnové oblasti tzv. OCA, je zavedení společné měny přínosné pro všechna uskupení. (Lacina, 2007b)

4.3.1

Teorie OCA a neplnění jejich prvků některými státy Eurozóny

Optimální měnová oblast (OCA) je takovou oblastí, kde je jedna společná měna (euro) nebo skupina měn, jejichž kurz je pevně vázán v případě běžných i kapitálových transakcí. Z makroekonomického hlediska se jedná o udržování vnější a vnitřní rovnováhy. (Nellis, 2012) Teorie optimální měnové oblasti obsahuje několik charakteristik, které jsou identifikovány jako relevantní pro potenciální členy měnové oblasti. Mezi první


25

patří faktorová mobilita. Vysoká mobilita výrobních faktorů kompenzuje ztrátu autonomie v oblasti monetární a kurzové politiky po vstupu do měnové unie. Další charakteristikou je flexibilita cen a mezd. Doprovodné jevy asymetrického šoku jsou tlumeny cenovou a mzdovou flexibilitou. Mezi tyto jevy patří nezaměstnanost v jedné zemi a inflace v zemi druhé. Ztráta měnového nástroje patří k nákladu členství v měnové unii. Otevřenost a velikost ekonomiky. Menší ekonomiky jsou zpravidla otevřenější a více se přiklání k členství v měnové unii. Nominální znehodnocení měny z pohledu dlouhodobé konkurence může vést k preferenci fixních kurzů. Míra otevřenosti ekonomiky se dá počítat mnoha způsoby. Jeden z nejznámějších způsobů je podíl exportu a importu na HDP. (Geza, 2011) Země by měli mít podobnou strukturu tvorby HDP. Čím více je podobná tvorba struktury HDP, tím menší je pravděpodobnost rozdílných dopadů na stejné události. Dosažení strukturální podobnosti je dlouhodobý proces. Sbližování je dosahováno postupným odstraňováním bariér obchodu, a s tím souvisejícího růstu vzájemného obchodu. Integrace finančních trhů je chápána jako podpora dlouhodobého vyrovnávacího procesu. Ale i přesto při vysokém stupni finanční integrace, i malé změny úrokových sazeb vyvolají významné kapitálové toky mezi zeměmi měnové unie. Fiskální harmonizace vyžaduje vysoký stupeň politické integrace a ochotu zemí přijmout vyplívající rizika. Celý úspěch měnové integrace je založen na politickém konsenzu zúčastněných zemí v oblastech týkajících se ekonomického růstu, nezaměstnanosti, míry inflace a stanovení cílů makroekonomických politik.(Lacina, 2007b) Jedna z hlavních nevýhod teorie OCA je velké množství fiktivních předpokladů. Tato teorie je do značné míry irelevantní a skutečný svět nezapadá přesně do jeho rámce. Mundelův model je postaven na předpokladu nehybnosti faktorů, ale žádný takový předpoklad neexistuje. Eurozoně chybí mechanismus pro vyrovnávání asymetrických šoků jednotlivých zemí. Mezi hlavní argumenty, proč eurozóna není optimální měnovou oblastí můžeme zařadit např. odlišnost ekonomické struktury členských zemí, nepružný trh práce a výrobků, nedostatek dohledu úředních orgánů nad finančním systémem. (Handler, 2013)

4.3.2

Přínosy a náklady zavedení společné měny

V této části se zaměřím na přehledný výčet nákladů, přínosů a rizik spojeným s přijetím eura pro země, která kandidují na vstup do eurozóny. První skupina nákladů obsahuje potencionální náklady v podobě zhoršení makroekonomické i mikroekonomické efektivity nově přistupujících zemí. Patří sem náklady spojené s fyzickou konverzí národní měny na euro, přeměnou pla-

26


tebních a účetních systémů, přecenění obchodních kontraktů, psychologické náklady nebo také ztráta ražebného národních bank. Druhá skupina souvisí s plněním Maastrichtských kritérií. Zde se jedná o připravenost země začlenit se efektivně do struktur eurozóny a především o potenciální působení kritérií nominální konvergence jako brzdy procesu reálné konvergence v dohánějících ekonomikách. Jako poslední skupinu nákladů bych zmínila rizika spojené se ztrátou autonomie měnové politiky v souvislosti s nesladěnými hospodářskými cykly a potenciální možností výskytu asymetrického šoku. (Lacina, 2007a) Každá nově přistupující země, včetně centrálně plánovaných ekonomik, na sebe bere závazek usilovat o splnění kritérií. Hlavním kritériem pro přijetí společné měny je dosažení celkové připravenosti uchazečské ekonomiky, která zaručí bezproblémový přechod do eurozóny s dlouhodobě převažujícími výnosy. Kandidátské země jsou v praxi pravidelně posuzovány a hodnoceny pomocí definování makroekonomických ukazatelů. Závazné kritérium obsahuje požadavek cenové, kurzové a úrokové stability, včetně fiskální disciplíny. Uvedená kritéria jsou také známá jako maastrichtská avšak nejsou jediná pro přijetí eura. V případech přijetí eura jsou aplikována ještě další kritéria od vlády, centrálních bank nebo ekonomické veřejnosti. Těmito kritérii se hodnotí např. potencionální náchylnost ekonomiky k asymetrickým šokům, schopnost vypořádat se s makroekonomickými disturbancemi jinak než pomocí autonomní měnové politiky. Výčet nákladů pro přijetí jednotné evropské měny se dělí do skupiny makroekonomického a mikroekonomického charakteru. (Lacina, 2007a) Na makroekonomické úrovni se jedná převážně o snížení transakčních nákladů s přeměnou jednotné měny do druhé, dále snížení provozních zůstatků na účtech firem, které operují ve větším počtu zemí a byly nuceny doposud držet zůstatky na několika účtech v různých měnách. Tím dojde ke snížení poplatků za vedení účtů. K dalšímu snížení dojde u kurzového rizika a sníží se možnost diferencování cen podle zemí. Domácí banky ztratí komparativní výhodu v podobě lepší znalosti domácí měnové politiky a tím dojde ke zvýšení konkurenceschopnosti v bankovním sektoru. Na makroekonomické úrovni budou členské země inkasovat výhodu z toho, že jiné státy budou euro držet ve svých devizových rezervách. Výhodné postavení země vyplývá z toho, že může deficity své platební bilance financovat ve vlastní měně. Takto přerozděluje čas světového důchodu ve svůj prospěch. Společná měna vylučuje možnost řešení takových nerovnováh pomocí změn devizového kurzu. Náprava deficitní platební bilance jedné země vůči ostatním při nepružných cenách bude probíhat cestou poklesu důchodů. Díky vzniku eurozóny se malé otevřené ekonomiky stávají součástí velké uzavřené ekonomiky a to může mít několik efektů v podobě snížení možnosti vzni-


27

ků měnových krizí a menší dopad změny kurzu na cenovou hladinu. Celkově se země eurozóny stanou rovnocenějším protihráčem vůči ekonomice USA. (Durčáková, 2003) S přechodem na společnou měnu souvisí administrativní, legislativní a provozní náklady. Můžeme si pod nimi přestavit náklady na přecenění a redenominaci obchodních dohod a kontraktů, změny platebního systému, či přizpůsobení prodejních automatů. S tímto souvisí i psychologické náklady. V případě špatně nastavené parity nominálního měnového kurzu může země získat velkou konkurenční výhodu, nebo naopak nebýt schopna konkurovat ostatním zemím. Postižená ekonomika by pak mohla trpět vnější nerovnováhou. Mezi další náklad patří ztráta makroekonomické stability. Část devizových rezerv a ostatních aktiv je přenesena na nadnárodní centrální autoritu, díky tomu národní vlády ztrácejí možnost snížit národní dluh pomocí zvýšení inflace. Pakt stability a růstu fiskálně omezuje manévrovací schopnost při provádění národních fiskálních politik. Tato omezení jsou svazující především pro země s vysokým veřejným dluhem nebo deficitem státního rozpočtu. Negativní externí šok je považován za další náklad spojený se zavedením společné měny. Pokud jedna či více zemí bude dlouhodobě uskutečňovat politiku státního deficitu, může to vést k negativním externalitám, které postihnou všechny státy měnové unie. Jde o příklad, kdy obava z monetizace dluhu ovlivní růst úrokových sazeb v unii. Jako další náklady lze zahrnout náklady na přeměnu platebních a účetních systémů bank a jiných institucí, náklady na výrobu hotovostních peněz jednotné měny a jejich výměnu za stávající měnu. S přijetím nové měny souvisí riziko zvýšení inflace u zemí, které dlouhodobě vykazují nižší inflaci, než jaká je v měnové oblasti. V případě ztráty autonomie monetární politiky je spojena ztráta ražebného, což je příjem, který získá vláda financováním výdajů změnou měnové báze. V podmínkách plné zaměstnanosti by takové počínání vedlo k inflaci, z toho důvodu se také ražebné někdy nazývá inflační daní. (Lacina, 2007a) Mezi přínosy zavedení společné měny patří z makroekonomického hlediska např. snížení průměrné roční míry inflace, pokles dlouhodobé úrokové sazby. Pokud úrokové sazby budou dlouhodobě nízké, povedou k oživení investic, k ekonomickému růstu a výhledově také k poklesu průměrné míry nezaměstnanosti. Je zde patrné zlepšení rozpočtového hospodaření a zmizela nejistota ve věcech budoucího kurzového pohybu. Na mikroekonomické úrovni se mezi přínosy řadí snížení transakčních nákladů a zjednodušení techniky plateb, dále sjednocení konkurenčních podmínek pro všechny účastníky trhu a efektivnější alokace investic v širším měnovém prostoru. Některé země jako například Německo, Rakousko, Belgie a Francie vykazují po přijetí společné měny stabilně

28


nízkou míru inflace s minimálními inflačními diferenciály. Velikost inflačních diferenciálů není zanedbatelná a mnoho zemí po vstupu do HMU by neplnili podmínky cenové stability v rámci Maastrichtských kritérií. Země s relativně rychlejším růstem HDP jako je Řecko, Španělsko, Irsko, Portugalsko a Nizozemí mají kladné inflační diferenciály ve srovnání se zeměmi s nízkým tempem ekonomického růstu. Řecko, Španělsko a Portugalsko jsou země, které vstoupili do HMU s handicapem v podobě relativně nižší ekonomické úrovně oproti průměru ostatních členských zemí. Jejich kladné inflační diferenciály potvrzují hypotézu o fungování vyšší inflace jako ventilu reálné apreciace. V dohánějících ekonomikách se reálná konvergence projevuje tlakem na reálné zhodnocení měny a růstu relativní cenové hladiny. Maastrichtská kritéria významně omezují funkci zmíněných „ventilů“ reálné apretace a členství v HMU úplně uzavírá „ventil“ nominální apretace kurzu. (Lacina, 2007b)

4.3.3

Kritika států skupiny PIIGS z pohledu konkurenceschopnosti

Mezi státy, které jsou označovány anglickou zkratkou PIIGS patří Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko. Tyto státy patří mezi problémové státy eurozóny a mají několik společných znaků. Jsou to země, které leží na periférii Evropy, není zde úplně ideální ekonomická struktura (výjimkou je Itálie, která má velice silnou ekonomiku) a především mají velice nízké daně. Řecko patří k zemím, která má nejnižší poměr daňových poměrů přímých daní na HDP. Tyto země se vyznačují nízkým podílem daní i celkových vládních příjmů na HDP. Toto vyvrací hypotézu o spojení mezi nízkými daněmi a nízkým zadlužením. (Švihlíková, 2010) V této části přiblížím charakteristiku jednotlivých zemí a možnou příčinu jejich problémů. Faktem je, že některé země budou postiženy více, zvláště ty, které mají méně výkonnou ekonomiku. Zajímavostí je, že země PIIGS jsou nejvíce závislé na ropě z celé EU. Portugalsko Portugalsko patří mezi země s relativně slabou ekonomikou a doplácí na svoje geografické umístění. Veřejný dluh činí dohromady 117 % HDP. Portugalsko si uvědomilo, že není schopno své dluhy samo splácet a požádalo o mezinárodní půjčku ve výši 78 miliard EUR. Tato půjčka byla schválena EU v roce 2011 pod příslibem nastavení tvrdých reforem. Úroky z této půjčky jsou nastaveny na


29

3,25% během prvních 3 let, poté se zvednou na 4.25%. Problémem Portugalska se nejeví vládní dluh, ale vnější zadlužení firem a domácností. (MZV, 2012) Irsko Irsko patří mezi malé ekonomiky a bylo v první skupině 12 zemí, které přijali Euro. Roku 2009 se Irsko stalo rájem investorů díky svému vysokému růstu HDP, výborným stavem ekonomiky a vysokou konkurenceschopnosti firem ve světovém měřítku, zejména v oblasti informačních technologií. Mnohé firmy sem přestěhovali své firmy pro velice nízkou daňovou zátěž. V době, kdy zájem investorů začal opadat, Irsko nepřibrzdilo a státní výdaje se v době zpomalení ekonomiky začali rychle transformovat do veřejného dluhu. (CIA, 2013) Koncem roku 2010 Irsko dostalo souhlas EU a finanční pomoc v podobě 85 miliard EUR. Tato půjčka má nastavené úroky na výši 5,9%, což je více než hospodářský růst Irska. Tato výše úroků by měla odradit ostatní země o unáhlené požadavky na poskytnutí pomoci. (MZV, 2013) Řecko Problémy Řecka otřásají nejen eurozónou, ale celou EU. Rozpočtový deficit a veřejný dluh dlouhodobě překračuje úroveň, která je stanovena tzv. Maastrichtskými kriterii. V mezinárodním obchodu je Řecko zapojeno hlavně díky cestovnímu ruchu a námořní dopravě. (MZV, 2013) Problémy Řecka jsou zakořeněny v podstatě fungování hospodářské a měnové unie. Informace o skutečném stavu Řecka se začali objevovat na konci roku 2009, kdy řecký vládní dluh překročil 110 % HDP. V této době vyšly najevo i statistické machinace, které Řekové prováděli, aby mohli splnit kritéria pro vstup do eurozóny. Deficit Řecka má dlouhodobý charakter. Je pravdou, že Řecko si žilo nad poměry, je zde oprávněná kritika vysokých státních výdajů např. 16. platy nebo odměny za včasné příchody do práce. Řecko od roku 2000 začalo prosazovat strategii poklesu přímých daní, která měla vést k ekonomickému růstu. Velmi málo se hovoří o vstupu Řecka do eurozóny a do jaké míry jsou současné problémy způsobeny podobou hospodářské a měnové unie. Existuje několik teoretických konceptů, jež popisují, které podmínky musí být splněny, aby unie byla funkční a přinášela pozitiva. Mezi nejznámější teorii patří Mundellova 1 teorie optimální měnové oblasti. Teorie nám říká, jak je možné reagovat na asymetrický šok za situace, kdy měnový kurz jako jeden z nejsilnějších nástrojů nelze použít. Země, která by čelila ztrátě konkurenceschopnosti, nemůže použít devalvaci Robert Mundell je profesor ekonomie, který v roce 1999 získal Nobelovu cenu za analýzu optimální oblasti společné měny. Patří mezi zakladatele ekonomie strany nabídky. 1

30


a vybalancovat tak vnější nerovnováhu. V této situaci je řešením mobilita práce trhu a fiskální redistribuce. (Švihlíková, 2010) Itálie Itálie je dlouhodobě v začarovaném kruhu vysokého státního dluhu kolem 120 % HDP. V době celosvětové recese se problematická situace Itálie ještě prohloubila. Na druhou stranu Itálie je třetí největší ekonomikou eurozóny (hned po Německu a Francii) a třetí největší emitent dluhopisů na světě, a proto o žádnou pomoc zatím nepožádala. Itálie patří hned po Řecku mezi druhou nejzadluženější zemi Evropy. Její dluh je téměř 120 % HDP a tvoří jednu čtvrtinu vládního dluhu v zemích eurozóny. V současné době je Itálie schopna splácet svůj dluh. V druhé polovině roku 2011 byly schváleny tři úsporné balíčky na snížení rozpočtového schodku. Dluh Itálie snižuje pomocí zvyšováním daní a snižováním výdajů. Ktomuto ji hlavně dopomohl vstup do EMU. (CIA, 2013) Východiskem z této krize je opatření ke snížení dluhu. Drastické škrty ale mohou zpomalit růst ekonomiky, který je i tak dlouhodobě nízký. Je důležité zvýšit hospodářský růst pomocí snižování daňové zátěže, konkurenceschopnost, efektivitu státu, podnikatelské prostředí a soudní moc. (MZV, 2013) Španělsko Téměř po 15 letech nadprůměrného růstu HDP se krize ve Španělsku objevila převážně ve snížení odbytu španělského zboží na zahraničních trzích. (CIA, 2013) Mezi hlavní důvody patřila vysoká nezaměstnanost, která je nejvyšší v celé Evropě a to 25% na konci roku 2012 (Eurostat), nízká konkurenceschopnost podnikatelské sféry, hluboký pokles automobilového průmyslu a stavebnictví, ztráta kredibility, vysoký schodek veřejných financí a propad veřejných investic. Velkou nevýhodou Španělska je, že vlastní nejvíce portugalských dluhů. Španělsko požádalo o finanční pomoc v podobě 39,5 miliard EUR na pomoc bankovnímu sektoru. (MZV, 2013)

Praktická část

31

5 Praktická část Praktická část se zaměřuje na detailní empirickou analýzu vývoje REER ve čtvrtletní časové řadě zemí PIIGS a Německa. Dále bude následovat kapitola, kde budou výsledky shrnuty a analyzovány.

5.1

Analýza vývoje zkoumaných proměnných

Analýzu strukturálních zlomů je provedena na datech REER, která byla pomocí 1. diference očištěna od sezónních vlivů a mají čtvrtletní charakter. Model, jak již bylo zmíněno výše, je postaven tak, že závisle proměnná je REER. Nezávisle proměnnou, jejichž chováním se vysvětluje závisle proměnná Y je pak NEER a ULC. Časovvý průběh REER si znázorníme graficky a pomocí Chow testu otestuji, zda se objevil strukturální zlom či nikoliv. Fakt, jestli tento krok způsobí očekávané změny v zemích PIIGS a Německu či nikoli ekonometricky otestujeme právě pomocí Chow testu v software Gretl. Euro jako jednotná měna vznikla k 1. 1. 1999, ale ještě další tři roky trvalo, než byly zavedeny eurobankovky a mince. To se stalo k 1. 1. 2002 a nyní jsou eurobankovky součástí každodenního života pro více jak 300 milionů lidí. Na níže uvedeném grafu je znázorněn REER zemí PIIGS a Německa. REER je znázorněn od roku 1995 Q1 do roku 2008 Q1. V tomto období všechny země přijali euro jako jednotnou měnu. Již na tomto grafu je vidět strukturální zlom u všech zemí kolem roku 2002 – 2003, kdy země začali používat euro v hotovostní platbě. Strukturální zlom je nečekaná změna ve vývoji ekonomických časových řad. Zavedení eura pro země eurozóny mělo výhodu v podobě stability, nízké inflace a nízkýchm úrokovýchm sazeb. Euro jako společná měna také podporuje zdravé veřejné finance. Jednotná měna zajišťuje efektivnost jednotného trhu, zvyšuje průhlednost cen, odstraňuje poplatky za směnu a usnadňuje mezinárodní obchod. Proto země, které přijaly euro, měly větší možnost zvyšování konkurenceschopnosti. Díky odstranění kurzového rizika, transakčních nákladů a snížení nákladů na kalkulaci ve více měnách mohlo dojít k podpoře zahraničního obchodu, což se odrazilo na konkurenceschopnosti zemí měřenou REER. (Evropská komise, 2011) Pokud srovnáme vývoj REER všech uvedených zemí pouhým pohledem, jsou vidět změny v časových řadách kolem roku 2002 – 2003. Chow test se nedívá pouze na vývoj REER, ale celého modelu jako celku. Pohled na data REER tedy může pomoci, ale strukturální zlom se identifikuje i na základě vývoje NEER a ULC.

32

Praktická část

Graf č. 1

Vývoj REER v zemích PIIGS a Německa

Zdroj: MMF, International Financial Statistics

5.1.1

Německo

Časová řada vývoje čtvrtletních hodnot REER je zobrazena v grafu č. 2 níže. Na první pohled je vidět strukturální zlom v roce 2004 Q1. Po tomto roce vidíme odlišný vývoj časové řady. Pokles časové řady lze interpretovat jako reálné znehodnocení v nepřímé kotaci neboli zvyšování konkurenceschopnosti. V Německu dle názoru Němců po zavedení eura nová měna podražila všechno zboží. Pravdou je, že některé zboží skutečně podražilo, naopak některé zboží zlevnilo. Od zavedení společně měny se míra inflace dostala na nižší úroveň než v dobách německé marky. (Bydžovská, 2011)

Praktická část

Graf č.2

33

Reálný efektivní devizový kurz Německa

Zdroj: MMF, Internacional Financial Statistics Po otestování časové řady Chow testem v programu Gretl byla potvrzena domněnka o strukturálním zlomu, který jsem našla v roce 2004 Q1 na 2% hladině významnosti. Obě vysvětlující proměnné jsou statisticky významné. Tabulka č. 2

Výsledky Chow testu pro Německo OLS odhad

Proměnná

Parametr

Std. chyba

T- test

Chow test P– hodnota

F stat

-

Phodnota

Závisle proměnná ld_REER - Německo v roce 2004 Q1 NEER

1,04366

0,0665559

15,6810

<0,00001

***

ULC

0,483148

0,130618

3,6989

0,00055

***

Společně

Zdroj: vlastní zpracování

3,61377

0,0199982

34

Praktická část

5.1.2

Portugalsko

V Portugalsku se změna časové řady objevila již v roce 2001 Q3, kdy začala mít stoupající trend. Zvýšení REER v nepřímé kotaci znamená reálné posilování měny, tedy také ztrácení konkurenceschopnosti. Po vstupu do eurozóny došlo v Portugalsku ke značnému nárůstu mzdových nákladů v důsledku zavedení eura. Začala vznikat vnitřní a vnější nerovnováha, poklesla produktivita práce, domácí poptávka což mělo za následek nízkou míru konkurenceschopnosti. (Šaroch. 2003) Graf č. 3

Reálný efektivní devizový kurz Portugalska

Zdroj: MMF, Internacional Financial Statistics Po otestování REER bylo zjištěno při OLS odhadech, že ULC jako jedna z proměnných je statisticky nevýznamná, proto nemá smysl hledat strukturální zlom. Důvodem nevýznamnosti této proměnné je fakt, že v modelu by mělo jít o vážený průměr ULC vůči exportním partnerům. Proto v tomto případě není vypočítán Chow test ale z grafického znázornění můžeme předpokládat, že v období 2001 - 2002 k strukturálním změnám došlo.

Praktická část

35

Tabulka č. 3

Výsledek Chow testu pro Portugalsko OLS odhad

Proměnná

Std. chyba

Parametr

T- test


Fstat

Phodnota

Závisle proměnná ld_REER - Portugalsko 1995 Q2 – 2008 Q1 NEER

0,703597

0,111265

6,3236

<0,00001

ULC

-0,0486389

0,0640632

-0,7592

0,45135

***


5.1.3

Itálie

Na grafu, který znázorňuje REER Itálie je vidět změna kolem roku 2002 Q1. Časová řada má opět rostoucí charakter. Od zavedení eura v Itálii byl hospodářská růst na nízkých hodnotách, příjmy stagnovaly a ceny rostly. (Bydžovská, 2011) Itálie se v posledních letech potýká s problémem poklesu konkurenceschopnosti svého vývozu. Jako jedním z důvodů může být vysoký kurz eura a nemožnost zvýšit konkurenceschopnost pomocí devalvace měny. Dalším problémem je snížená flexibilita pracovního trhu. Vstup do eurozóny ale pro Itálii neznamenal příliv kapitálu a expanzi na realitním trhu jako příkladu Španělska a Irska. Přijetí měny pro Itálii znamenalo opuštění tradičně inflační liry, ztrátu možnosti devalvace, která byla typická a tím ztratila konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Se zavedením eura přestane fungovat kurzový kanál, který zajišťuje přínos dopadu rozdílů v produktivitě práce. Může nastat maximálně změna nominální výše mezd a různých sociálních benefitů. (Cencig, 2012)

36

Praktická část

Graf č. 4

Reálný efektivní devizový kurz Itálie

Zdroj: data IFS Po otestování časové řady Chow testem bylo zjištěno, že všechny proměnné jsou statisticky významné, ale hodnota Chow testu se pohybovala ve všech testovaných obdobích na hranici 30% - 60% hladiny významnosti. Nejnižší p- hodnota byla v roce 2002 Q1, kdy hladina významnosti byla 32%. Tato hladina je velice vysoká, takže hypotézu o projevu strukturálního zlomu zamítáme. Na grafu je patrné, že dynamika italské ekonomiky se změnila, ale test změnu početně nepotvrdil. Tabulka č. 4

Výsledky Chow testu pro Itálii OLS odhad

Proměnná

Parametr

Std. chyba

T- test


F stat

-

Phodnota

Závisle proměnná ld_REER - Itálie v roce 2002:Q1 NEER

1,09959

0,0590973

18,6064

<0,00001

***

ULC

0,22461

0,0714326

3,1444

0,00283

***

Společně


1,20991

0,316759

Praktická část

5.1.4

37

Španělsko

Na grafu, kde je zobrazený REER Španělska je vidět strukturální zlom v roce 2001 Q1. Od této doby časový řada roste stejně jak v případě Itálie a Portugalska. Španělsko patří mezi malé země a bez eura by se stala země naprosto bezvýznamná. Stejně jako v případě Itálie je tu rovněž nižší flexibilita pracovního trhu. V různých ekonomikách se vstup do eurozóny může projevit různým způsobem. Ve Španělsku způsobilo přijetí eura mimořádný hospodářský růst. Hospodářský růst byl způsobem hlavně masivním boomem na trhu nemovitostí. Ceny domů a bytů se ztrojnásobily a to vedlo k hlubokému prostoru, kam lze spadnout. (Kohout, 2010) Graf č. 5

Reálný efektivní devizový kurz Španělska

Zdroj: MMF, International Financial Statistic Po provedení Chow testu byl strukturální zlom nalezen v roce 2001 Q1 na 6% hladině významnosti a obě vysvětlující proměnné jsou statisticky významné. Je tedy prokázáno, že v tomto roce se objevil strukturální zlom.

38

Praktická část

Tabulka č. 5

Výsledky Chow testu pro Španělsko OLS odhad

Proměnná

Parametr

Std. chyba

T- test


Fstat

Phodnota

Závisle proměnná ld_REER - Španělsko v roce 2001 Q1 NEER

0,924424

0,0898057

10,2936

<0,00001

ULC

0,228078

0,128497

1,7750

0,08211

Společně

* *** * *** 2,5475

0,0674054


5.1.5

Řecko

V případě Řecka je k dispozici pouze REER z databáze IFS mezinárodního měnového fondu. Ostatní data pro NEER a ULC bohužel nebyla dostupná, ale i přesto se pokusím zhodnotit vývoj REER. Z grafu vyplývá, že strukturální zlom mohl, nastal přibližně kolem roku 2002 Q1, hned po zavedení eura v hotovostní platbě. Tento předpoklad bohužel nemůže být ověřen pomocí Chow testu a dokázán. Řecko již od počátku vstupu do Evropské unie patřilo k tzv. „slabším článkům“ z důvodu neplnění Maastrichtských kritérií. Již v době vstupu do eurozóny v roce 2001 bylo Řecko málo konkurenceschopné a nadále svoji konkurenceschopnost ztrácelo. (Švihlíková, 2010)

Praktická část

Graf č. 6

39

Reálný efektivní devizový kurz Řecka

Zdroj: MMF: Internacional Financial Statistic

5.1.6

Irsko

Stejně jako v případu Řecka data pro Irsko nebyla k dostání v žádné přístupné databázi. Jediná přístupná data jsou o vývoji REER. Z těchto dat byl vytvořen následující graf. Na tomto grafu je patrné, že před přijetím eura, byla země konkurenceschopná na základě klesající časové řady. Tento trend se přibližně v roce 2001 Q3 změnil a začal pomalu stoupat, což značí v nepřímé kotaci znehodnocení měny.

40

Praktická část

Graf č.7

Reálný efektivní devizový kurz Irska

Zdroj: MMF: Internacional Financial Statistic Z výše uvedených výsledků je zřejmé, že se strukturální zlom objevil kolem let 2001 – 2002. Do roku 2009 Irsko bylo nazývané jako „keltský tygr“ nebo také „hospodářský tygr“ z důvodu vysokého tempa hospodářského růstu. (CIA, 2013). Koncem roku 2010 požádala irská vláda EU a MMF o poskytnutí záchranného balíčku ve výši 85 mld. EUR za účelem stabilizace bankovního sektoru. Na poskytnuté půjčce je podstatné, že irská vláda je vázána učinit radikální úsporná opatření, která by měla zabránit dalšímu propadu ekonomiky. Po roce 2011 tu byl podstatný odliv pracovníků a obyvatel Irska do zahraničí. Aby země začala opět normálně fungovat, a její konkurenceschopnost rosta je důležité oddlužit bankovní sektor a nastartovat hospodářský růst. (MZV, 2013)

Praktická část

41

Kapitolu praktická část lze shrnout následovně. U zemí, u kterých byl proveden Chow test, byly zaznamenány tyto výsledky. V případě Německa byl identifikován strukturální zlom na 2% hladině významnosti, tedy to znamená, že P- hodnota byla menší než 0,002. V případě Španělska, jsme zjistili strukturální zlom na 6% hladině významnosti, tzn. P-hodnota byla nižší než 0,006. Pokud je hladina významnosti menší než 10%, stále se jedná o kvalitní model. V případě Itálie byl zaznamenán strukturální zlom na 30% hladině významnosti, což znamená, že tento výsledek není významný. V Portugalsku při testování OLS odhady bylo zjištěno, že jedna proměnná je statisticky nevýznamná a z tohoto důvodu nemá smysl provádět test strukturálních zlomů. V Řecku a Irsku nebyla dostupná data, proto změny byly zaznamenány jen graficky pomocí REER. Chow test nemohl být proveden z důvodu absence dat ve veřejně přístupných databázích.

42

Diskuze

6 Diskuze V této kapitole budou shrnuty výsledky Chow testu, poukážu na podněty a příčiny nízké konkurenceschopnosti těchto zemí. Dále srovnám výsledky praktické části s vybranými vědeckými články. Mezi hlavní dva články jsem zařadila studii od Petera Gondy: Eurozóna a alternativy evropské integrace. Další článek je od autora Philip R. Lane: The European Sovereign Debt Crisis. Největším problémem a ekonomickou hrozbou v eurozóně a potažmo i v EU je rostoucí zadlužování zemí a rostoucí veřejný dluh. Největší pozornost se soustřeďuje na země PIIGS. Řecká vláda patří mezi největší hříšníky v hospodaření s veřejnými financemi a několik desítek let si žila nad poměry. Přijetí eura v periferních zemích eurozóny znásobilo úvěrový boom a bublinu na trhu nemovitostí. Jednotné základní úrokové sazby odráželi spíše ekonomickou realitu pomaleji rostoucího Německa s nízkou mírou rizika a nižší inflaci než realitu v rychleji stoupajících ekonomikách PIIGS s vyšší mírou rizika i vyšší inflací. Vyšší inflace a klesající nominální úrokové sazby v počáteční fázi členství v HMU způsobili významný pokles reálných úrokových sazeb až pod úroveň Německých. Zatímco v Německu krátkodobé reálné úrokové sazby mezi roky 1993 – 1998 byli vyšší než v zemích PIIGS, v letech 1999 – 2004 tomu bylo naopak. V počátcích euro působilo jako multiplikátor uměle vytvořeného úvěrového boomu. V tuto chvíli prohlubuje ekonomickou recesi tím, že nelze pružně reagovat na směnný kurz a úrokové sazby. Chybí kurzový a úrokový signál, který by napovídal o problémech dané ekonomiky jako například devalvace, která je pseudonástrojem pro pomoc domácímu vývozu. (Gonda, 2012) Cílem devalvace je vždy náprava cenových relací. Na importní straně je tedy růst domácích cen importovaného zboží žádaným efektem. Většinou jsou ostatní ceny v domácí ekonomice směrem dolů nepružné, nedevalvační inflace je nutným jevem, který souvisí právě s nápravou cenových relací. Problém nastane tehdy, pokud se vyšší ceny importu začnou přelévat do ostatních, zejména exportních odvětví. Devalvace by také neměla být doprovázena „měkkou“ měnovou a fiskální politikou, které by účinky devalvace neutralizovaly díky poptávkové inflaci. (Durčáková, 2003) Současně dochází k divergenci států. Příkladem jsou rozdílné ekonomické úrovně některých států EU. Nerovnováhy se projevují každoročně opakujícími se deficity běžného účtu platební bilance v zemích PIIGS a přebytky na běžném účtu v Německu. Periferní země dováží velké objemy služeb a zboží (např. automobilů z Německa) a financují je z úvěrů. Tím pádem se divergující trend „jádra“ eurozóny spolu s významným prohlubováním veřejného zadlužování zemí

Diskuze

43

PIIGS zvětšuje. (Gonda, 2012) V zemích periférie se rychle zvyšovala životní úroveň nad poměry díky nafouknuté úvěrové bublině a úspor z Německa. Začalo docházet k velkým rozdílům ve vývoji mzdových nákladů mezi PIIGS a Německem. V německé ekonomice přímé mzdy se zvýšili minimálně (o necelé jedno procento) zato v zemích PIIGS se zvýšily o desítky procent, v Portugalsku přibližně o 76%. (Hankel, 2011) Jednotná měna v eurozoně vytváří tlak na vyšší inflaci. Oblasti s nízkými reálnými úrokovými sazbami jsou tlačeny eurem na růst úvěrů. To spolu s expanzivní měnovou politikou a neukázněnými rozpočtovými politikami vlád bude tlačit na inflační měnovou politiku ECB a tím snižovat kupní sílu eura. (Gonda, 2012) V klíčových ohledech eurozóna neodpovídá modelu „dolarové unie‘ USA z důvodu neexistující bankovní a fiskální unie. Na druhé straně zde existuje schopnost národních vlád půjčit finanční obnos zemím, které si půjčují až příliš a začínají žít na dluh. Pakt stability a růstu nastavuje limity pro pomoc zemím a to tak, že velikost rozpočtového deficitu musí být pod 3% HDP a podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60%. Pravidla obsahují klauzuli „finanční pomoci“, takže pokud vláda nesplní své závazky, může dojít k bankrotu. Eliminace národních měn znamená, že fiskální politika se stává nástrojem proti cyklické makroekonomické politice. Bankovní unie prozatím zůstává v pravomoci každého státu a tím pádem si v této oblasti země nese svá rizika. Problém veřejného dluhu se objevil v polovině roku 2002. V předchozím desetiletí eurozóna a USA měli podobnou dynamiku dluhu. V USA to bylo v roce 1995 60%, v zemích eurozóny 70%. Avšak v EU se skrývají značné rozdíly na úrovni jednotlivých zemí. (Lane, 2012) V grafu níže je vidět vývoj HDP v zemích PIIGS, Německa a Francie v období 1982 – 2011. Tyto země byly vybrány z důvodu odlišnosti jejich ekonomik. Německo, Francie, Itálie a Španělsko patří mezi čtyři největší ekonomiky členských států. Největší dopad krize zaznamenalo Řecko, Irsko a Portugalsko. I přesto, že Itálie a Španělsko patří mezi velké ekonomiky, byly také označeny jako fiskálně zranitelné země během krize. Všechny země mají odlišnou dluhovou historii. V jedné skupině nalezneme Itálii a Řecko, které měly podíl veřejného dluhu k HDP 90% od roku 1990 a nikdy nedosáhly stanoveného limitu 60%. V Irsku, Portugalsku a Španělsku byl zaznamenán výrazný pokles dluhu v druhé polovině roku 1990. Portugalské zadlužení začalo stoupat od roku 2000, rychlý růst produkce v Irsku a ve Španělsku přispělo ke snížení dluhu až do roku 2007. Francie a Německo vykazovali stabilní podíl dluhu k HDP okolo 60% v desetiletí před nástupem krize, zadlužení začalo růst následně v roce 2002 – 2007. Trend

44

Diskuze

zadlužení v roce 2007 u Řecka, Irska a Portugalska rostl. Ekonomiky Irska a Španělska vypadaly relativně zdravě. Graf. č.8

Vývoj veřejného dluhu vybraných zemí 1982 - 2011

Zdroj: Lane, 2012 Vstup do eurozóny pro periferní země znamenal úvěrovou expanzi z důvodu možnosti získání finančních prostředků z mezinárodních zdrojů snadněji než v dobách, kdy měli svoji vlastní měnu. S tímto souvisí i počínající nerovnováha platební bilance. Tabulka níže ukazuje běžný účet platební bilance. V období 1993 – 1997 byla nerovnováha velmi malá. V letech 2003 – 2007 vykazovalo Portugalsko, Řecko a Španělsko velké externí deficity. Naopak Německo vykazovalo přebytek a běžný účet platební bilance celé eurozóny se pohyboval kolem nuly.

Diskuze

Tabulka č. 6

45

Běžný účet platební bilance vybraných zemí (% HDP) 1993 1997

1998 2002

2003 2007

2008 2011

Řecko Irsko Itálie Portugalsko

-2,0 3,4 2,1 -2,4

-5,9 -0,2 0,2 -9,0

-9,1 -2,6 -1,8 -9,2

-11,1 -1,6 -2,9 -10,5

Španělsko Německo

-0,6 -0,9

-3,1 -0,3

-7,0 5,1

-5,8 5,7

Zdroj: Internacional Monetary Fund’s World Economic Outlook database Pokud je příliv kapitálu vyvolán investicí do kapitálu s malým vlivem na budoucí růst produktivity např. nemovitosti, a opožděně reaguje na strukturální šoky, pak nahromadění vnějších nerovnováh představuje značné navýšení makroekonomických rizik. Země s velkým a trvalým deficitem zahraničního obchodu jsou ovlivněny několika rizikovými faktory. Z hlediska střednědobého růstu výkonnosti může být deficit běžného účtu škodlivý. Pokud rostou výdaje v neobchodovatelném sektoru tak v obchodovatelném sektoru rostou mzdy a odčerpávají se finanční prostředky z odvětví, kde je větší možnost růstu produktivity. To je obzvlášť riskantní v měnové unii, protože nominální strnulost znamená, že klesající mzda může zvyšovat nezaměstnanost. Vysoký schodek běžného účtu představuje krátkodobé riziko v případě, že se náhle zastaví finanční trhy. Velké zvraty na finančních trzích se ukazují jako nákladné z hlediska rostoucí nezaměstnanosti a poklesu cen aktiv. (Lane, 2012) Pokud shrnu vývoj zemí PIIGS jako celek, tak přijetí eura spíše poškodilo ekonomiky. Jádro eurozóny se chová jako jednotná ekonomická jednotka, ale existují tu i země, které nejsou tak blízko spojené s jádrem. Na jedné straně se nachází státy s přebytkovou bilancí běžného účtu (Německo), klesající produktivitou práce a dobrou konkurenceschopností. Právě inflace a nízké úrokové míry patří mezi faktory, které ovlivnily ekonomickou situaci jednotlivých zemí. Země PIIGS měli volný přístup k levným úvěrům, proto z počátku nastala expanze hospodářství. V průběhu krize se objevilo několik strukturálních chyb způsobené nedůslednou vládou. Zvýšená inflace způsobila tlak na cenovou hladinu a v zemích PIIGS tak začali strmě růst mzdy, ceny nemovitostí a hypoték. Země začali ztrácet konkurenceschopnost z důvodu růstu jednotkových nákladů práce

46

Diskuze

a klesající produktivity. Vývoz zboží a služeb se snížil a naopak dovoz se zvyšoval. To vedlo k záporné platební bilanci běžného účtu. Vývoj reálného měnového kurzu ukazuje, že tyto země ztrácí vnější kupní sílu a vývozní konkurenceschopnost. Země PIIGS mají odlišný hospodářský vývoj, který vyžaduje rozdílné zásahy, a proto se euro stalo spíše překážkou než přínosem. Tyto země nemohou využít měnových nástrojů na zvýšení konkurenceschopnosti jako je devalvace měny nebo zvýšení úrokových sazeb pro udržení vnější rovnováhy a inflace. Musí se tedy vydat cestou snižování mezd, důchodů a nákladů. Země PIIGS patří mezi země, které mají kulturní, sociální a ekonomické prostředí velmi odlišné. Po roce 1999 začali ztrácet konkurenceschopnost, ceny a mzdy rostly rychleji než v průměru celé eurozóny. Jako členové eurozóny nemohly země devalvovat svoji měnu, což znamenalo těžší boj proti ztrátě konkurenceschopnosti a recesi. Pojítkem mezi nimi je určitá nezodpovědnost vůči kritériím eurozóny, vysoké deficity platební bilance, nezaměstnanost, nízká konkurenceschopnost. Důvody jsou v každé zemi odlišné. V Řecku a Španělsku to je způsobeno levným dovozem, tím se rychle zvyšuje schodek platební bilance běžného účtu. Tyto země měli na rozdíl od Itálie a Portugalska období prosperity. Ekonomiku Itálie a Portugalska brzdí vysoké mzdové náklady a špatná produktivita práce. V Irsku praskla bublina postavená na nízkých úrokových sazbách. (The Economist, 2010) Mezi jednu z prvních zemí, o které se zmíním, patří Portugalsko. Portugalská ekonomika patří mezi otevřenou ekonomiku, která je vzájemně propojena s trhy EU. Tato ekonomika patří mezi méně vyspělé země, což se začíná projevovat v posledních letech. HDP před vstupem do EU představoval 55% průměru EU, v dnešní době činí 80%. Před přijetím eura Portugalsko zavedlo úspěšnou privatizaci finančního sektoru. Růst HDP byl nadprůměrný. Domácí poptávka rosta, rostly také platy v soukromém a veřejném sektoru. V roce 2000 vzrostla domácí poptávka a tím i import, což znamenalo růst salda běžného účtu. Poté začala ekonomika klesat. Země začala ztrácet tržní podíl na mezinárodním obchodu, ale mzdy měli stále rostoucí trend. Jednotkové náklady práce v letech 1995 – 2010 vzrostly o necelých 50%. V takové situaci je nereálné, aby si země udržela vysokou konkurenceschopnost. (MZV, 2013) Po vstupu do eurozóny bylo prokázáno, že některé sektory typické pro Portugalsko jako například textilní průmysl nebyly připraveny na zvýšenou konkurenci. V této chvíli se objevil propad exportu v textilním průmyslu a ekonomika se musela přeorientovat na jiné sektory (služby, stavebnictví). Ekonomický růst klesal a vedl k prohlubování rozdílům v porovnání s ostatními členy eurozóny. Na konci roku 2010 se Portugalsko ocitlo v zneklidňující situaci, s vysokým veřejným a soukromým dluhem,

Diskuze

47

a sice kladným, ale malým hospodářským růstem. Úrokové míry portugalských dluhopisů vzrostly velmi rychle a byly následovány snížením hodnocení ratingovými agenturami. V roce 2011 zažádalo o finanční pomoc ve výši 78 mld. eur. (Ovidiu, 2011) Portugalská ekonomika potřebuje uvést zpátky do „rovnováhy“ a dosahovat dlouhodobě udržitelný dynamický hospodářský růst. Vláda by měla hrát proaktivní roli v modernizaci dopravy a infrastruktury a v podpoře podnikatelského sektoru. Proto portugalská vláda v polovině roku 2010 přijala dva reformní plány. Cílem je snížení mezd ve veřejném sektoru, zmrazení důchodů, pokles sociálních dávek. Zpráva OECD mimo jiné navrhuje zvýšení DPH, daň z nemovitosti atd. Dále zdůrazňuje nutnost zlepšení konkurenceschopnosti hospodářství, a to zejména pracovní sílu a produktivitu.(MZV, 2013) Portugalsku je dále navrhováno zavést strukturální reformy školství, pracovního trhu atd. Mezi další plány patří: podpora exportu (zjednodušení administrativy při exportu, úvěry pro exportéry), snížení byrokracie (usnadnění podmínek pro podnikání), potírání šedé ekonomiky a daňových úniků. Tak jak bylo portugalské obyvatelstvo spokojené s přístupem do Evropského společenství, nadšení z přístupu do HMU se nekonalo. Vysvětlením je, že se země dostatečně nepřipravila na přístup a výzvy, které pramení z akceptace společné měny. Portugalsko bylo v 90. letech bráno jako vzor pro východní rozšíření, nicméně v roce 2006 Evropská komise prohlásila, že Portugalsko je země, která „neproměnila svoji příležitost“ a ostatní země, které si přejí v budoucnu připojit k HMU, by si z ní měly brát varovný příklad (Soares, 2007). Při pohledu na Irsko můžeme vidět, že na začátku 90. let bylo vzorem prosperující země. Pakt stability a růsty dodržovali Irové pečlivěji než např. Německo. Po přijetí eura se v Irsku snížila reálná úroková míra a to podpořilo růst cen nemovitostí. Ceny se od roku 2000 do 2007 zvýšili o 150%. Irsko vybudovalo svoji ekonomiku na vývozu počítačových komponentů. Postupem času ale i Irsko nabylo záporné saldo, nicméně ze všech zemí PIIGS mělo Irsko nejmenší propad. Irský export rostl vždy rychleji než import. (CIA, 2013) V případu Itállie se tu objevuje hned několik slabin jako například rigidita pracovního trhu, nedostatečná konkurenceschopnost, velká míra korupce, vysoká nezaměstnanost a v neposlední řadě neschopnost italské vlády implementovat reformy. Příčinou zaostávání Itálie v porovnání s dalšími zeměmi je spíše v technologickém zaostávání. Nová odvětví, věda, výzkum, inovace, lidský kapitál a vzdělávací systém jsou zastaralé. (The Atlantic, 2012) Itálie se více jak 20 let potýká s malým ekonomickým růstem a politickou nestabilitou. Problém spočívá v neexistenci dlouhodobé strategie a spolehlivé vlády, která by provedla

48

Diskuze

reformy v oblasti průmyslu, zaměstnanosti a v dalších sektorech. (Press Europ, 2012) V Itálii panuje vážná nerovnováha. Je tu vysoký veřejný dluh. Itálie od přijetí eura ztrácí vnější konkurenceschopnost díky nestabilnímu makroekonomickému vývoji v oblasti vývozní výkonnosti. Pro snížení rizika nepříznivých dopadů na fungování ekonomiky by mělo být posílení potencionálního růstu. (Evropská komise, 2012) Řecko do HMU vstoupilo bez adekvátní přípravy. Problémem je dlouhodobé zadlužování. Panuje tu velká makroekonomická nerovnováha. V této ekonomice je dlouhodobý problém se saldem běžného účtu. Řecká ekonomika roste mnohem pomaleji než německá, proto ceny řeckého vývozu relativně rostou. Dlouhodobě tyto problémy znamenají zvětšování importu a stagnaci řeckého exportu. (Nelson, 2010) Tato (ne)konkurenceschopnost se odráží na běžném účtu platební bilance. Řecká vláda nebyla schopna vyrovnávat a udržovat nízké saldo rozpočtu. Po přijetí eura bylo pro Řecko snadné dosahovat kapitálu na mezinárodních finančních trzích a to vedlo vládu k vydávání vládních dluhopisů za velmi nízkou úrokovou sazbu. Řecko se v tuto chvíli snaží o zvyšování produktivity a udržení kvality výrobků a tím vylepšilo mezinárodní obchod a přísun zahraničních investic. (Švihlíková, 2010) Španělská ekonomika po jejím otevření zažila pozoruhodný hospodářský růst. Španělsko bylo dlouhou dobu nejvíce uzavřenou ekonomikou (vládl tu diktátorský režim). Mezi lety 1996 - 2007 snížila svoji nezaměstnanost z 22 % na 8 %. Hlavním zdrojem boomu byl stavební sektor, ceny nemovitostí vzrostly až 3x. Se zvýšením hospodářského růstu, ale nerostla produktivita práce a v roce 2003 začalo Španělsko ztrácet konkurenceschopnost. Zvýšila se domácí poptávka, tím vzrostl dovoz a současně poklesl vývoz a deficit běžného účtu se rapidně zvýšil. Po přijetí eura se snížila úroková sazba, která stejně jako v Irsku zapříčinila boom ve stavebnictví, který se poté proměnil v realitní bublinu, který vedl k poklesu domácí poptávky. Nezaměstnanost opět vzrostla a nyní patří k největším v rámci EU. Důležitým krokem by měla být implementace efektivní reformy na trhu práce. Mezi hlavní problémy patří kolektivní vyjednávání platů a dualita na trhu práce. Je tu velmi malá mobilita. (CIA, 2013) Pohled na německou ekonomiku nám ukazuje její úspěšnost již před zavedením eura i po jeho přijetí. Jako jediná vykazuje klesající trend REER, což značí růst konkurenceschopnosti. Německo si vzalo poučení z poválečných zkušeností a nastavilo hospodářskou politiku tak, aby zajistila stabilní růst. Před vstupem do eurozóny Německo manipulovalo s paritou marky, aby si zajistilo větší konkurenceschopnost v exportní oblasti a tím si zajistilo růst ekonomiky. Po přijetí eura si stát musel najít jinou „proměnnou“ aby rostoucí konkurence-

Diskuze

49

schopnost udržel. Touto proměnnou se stala deregulace pracovního trhu v rámci tzv. Hartzových balíčků. Tyto reformy byly zaměřeny na nabídkovou stranu a vytvářeli příležitosti na pracovním trhu. Díky tomuto se sice snížil životní standard, ale konkurenční výhoda exportu se zvýšila a ekonomický růst byl stabilizován. (Mitchell, 2012)

50

Závěr

7 Závěr Evropské státy prošly od svého počátku významnou cestou hluboké ekonomické integrace. V této chvíli tvoří eurozónu 17 členských států. V roce 1999 bylo zavedeno Euro. Stalo se tak jednotnou měnou pro značnou část obyvatel Evropy. Po několikaletém fungování Eura v hotovostní platbě můžeme vypozorovat určité závěry. Hlavním cílem této bakalářské práce bylo identifikovat, zdali zavedení společné měny Eura ovlivnilo konkurenceschopnost zemí PIIGS a Německa měřeného indexem reálného efektivního devizového kurzu. Dalším cílem bylo identifikovat možný rozdíl v dopadu zavedení společné měny od dřívější situace, kdy každá z uvedených zemí měla svoji měnu a mohla konkurenceschopnost zvyšovat pomocí devalvace. Tato práce se také zabývala rozpoznáním příčiny snížení konkurenceschopnosti vybraných států. Práce vymezuje pojem konkurenceschopnosti, způsoby měření konkurenceschopnosti, její determinanty, a také přínosy a náklady zavedení společné měny Euro, které jsou součástí kapitoly o optimální měnové oblasti, tzv. OCA. Vliv na změnu konkurenceschopnosti byl testován pomocí Chow testu v programu Gretl, který testuje výskyt strukturálního zlomu. Data o reálném efektivním devizovém kurzu pochází z databáze mezinárodního měnového fondu. Zdrojem pro data nominálního efektivního devizového kurzu a jednotkových nákladů práce, které patří mezi další proměnné tvořící model, je databáze Eurostat. Sestavené modely byly otestovány a výsledky jsou interpretovány jak početně tak graficky v praktické části této práce. Můžeme říct, že země PIIGS po přijetí společné měny Euro konkurenceschopnost ztrácely, zatímco v Německu je vidět situace naprosto opačná. Jako jediná z pozorovaných zemí má klesající časovou řadu REER, což ukazuje reálné znehodnocení v nepřímé kotaci a to znamená zvyšování konkurenceschopnosti. Německo má přebytkovou bilanci běžného účtu, klesající produktivitu práce a zavedení společné měny mělo i dopad na snížení inflace. Na příkladu Portugalska vidíme, jak je důležité dosažení ekonomického rozvoje. Přijeti eura v této zemi nevedlo k očekávané konvergenci. Jednotkové náklady práce strmě vzrostly o 50% a textilní průmysl, který patří mezi hlavní odvětví této země, nebyl připraven na konkurenci, což mělo za následek propad exportu. Portugalská vláda vytvořila reformní plány v podobě snižování mezd, reforem školství a pracovního trhu. V případě Irska a Španělska, které na vstup do eurozóny byly připraveny, a po vstupu do eurozóny se objevil značný nárůst kapitálu, nastaly vážné problémy z důvodu nízké úrokové míry. To vedlo ke krizi bankovního sektoru a dalšímu zadlužování. Španělská ekonomika se potýká s nízkou flexibilitou pra-

Závěr

51

covního trhu a nejvyšší nezaměstnaností v EU. Italská ekonomika technologicky zaostává ve věci vědy, výzkumu, inovace a vzdělávacího systému. Panuje tu také velká rigidita pracovního trhu, korupce, vysoká nezaměstnanost a neschopnost reforem. Na rozdíl od Irska a Španělska, Řecko nedodrželo všechna konvergenční kritéria. Je tu velká makroekonomická nerovnováha a neschopnost udržet nízké saldo platební bilance. Finanční a hospodářská krize byla a je zkouškou společné měny pro země skupiny PIIGS. Tyto země mají rozdílný ekonomický vývoj, chybí zde jednotnost a zodpovědnost. I přesto, že Euro má několik stinných stránek, ve své podstatě není špatnou myšlenkou. Avšak tuto měnu by měly přijmout jen ty státy, které jsou ekonomicky silné a tuto tvrdou měnu zvládnou efektivně využívat.

52

Literatura

8 Literatura BALCAROVÁ, P., BENEŠ, M. Metodologie měření a hodnocení makroekonomické konkurenceschopnosti, Working Paper 9/2006, Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, Brno, 2006. ISSN 1801-4496. BENEŠ, M. Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda, Working Pape 5/2006,Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, Brno, 2006. ISSN 1801-4496. BYDŽOVSKÁ, M. Názory na euro v zemích eurozóny,[online].2011 [cit. 2012–428], dostupné z: CENCIG, E. Italy’s economy in the euro zone crisis and Monti’s reform agenda, Working Paper FG 1, 2012/05, September 2012, SWP Berlin CIA, Ireland [online],2013 [cit. 2012–3-17], dostupné z: CIA, Spain[online],2013 [cit. 2012–4-17], dostupné z: CIPRA, T. Finanční ekonometrie. 1. vyd. Praha 2008,2008, 538 stran, ISBN: 978-80-86929-43-9 ČNB, SINGER, M. Dluhová krize v eurozóně a její dopad na českou ekonomiku, 2012, [online]. [cit. 2012–3-12], dostupné z: ČNB, SINGER, M. Finanční krize: příčiny a možné dopady na českou ekonomiku, 2008, [online]. [cit. 2012–3-12], dostupné z: < http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_ mdia/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/Singer_2008102 9_Appia.pdf>

Literatura

53

ČNB Dluhová situace Itálie, [online], 2013 [cit. 2012–4-20], dostupné z: ČSÚ Metodické poznámky, [online], 2013 [cit. 2012–3-24], dostupné z: ČTK, LISBON COUNCIL Dluhová krize odstartovala v eurozóně velké změny . [online],2013[cit.2012–3-24],dostupné z: DURČÁKOVÁ, J.; MANDEL, M. Mezinárodní finance. 3. vyd. Praha: Management Press, 2003. ISBN 80-7261-090-2. ECB,[online]. [cit. 2013-04-28], z:

dostupné

EVROPSKÁ KOMISE Akce pro stabilitu, růst a zaměstnanost, Sdělení komise Evropského parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodárskému a sociálnímu výboru, výboru regionů a Evropské investiční bance, Brusel, 2012 GEZA, P., VASILESCU, L. G. The Optimum Currency Area. Is the Euro Zone an Optimum Currency Area?, MPRA Paper No. 29656, posted 17. March 2011, Munich Personal RePEc Archive GONDA, P. Eurozóna a alternatívy európskej ekonomickej integrácie /studia/, Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika, Bratislava 2012 HANDLER, H. The Eurozone: Piecemeal Approach to an Optimum Currency Area, WIFO Working Papers, No. 446, Österreichisches Institut für Wirtschaftsforschung, 2013 HANKEL, W. Complete Change of the European System – Without Asking the People [online]. [cit. 2012–3-19], dostupné z: KOHOUT, P., EKONOMIKA 2010 [online]. [cit. 2012–4-10], dostupné z: KRUGMAN, P. Pop internationalism, Massachusetts: MIT Press, 1997. 221 s. ISBN 0-262-11210-8.

54

Literatura

LACINA, L. Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007a, 538 stran, ISBN 978-80-7179-560-5 LACINA, L., ROUSEK, A. A KOL. Evropská unie: trendy, příležitosti, rizik. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007b, 260 stran, ISBN 978-80-7380-077-2 LANE, PHILIP R. The European Sovereign Debt Crisis, Journal of Economic Perspectives—Volume 26, Number 3—Summer 2012—Pages 49–68 MITCHELL, B. The German model is not workable for the Eurozone [online], 2013 [cit. 2012–4-10], dostupné z: http://bilbo.economicoutlook.net/blog/?p=18065 MZV,Španělsko, Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 2013-05-18], dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/spanelsko/ MZV, Itálie, Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 2012–4-19], dostupné z:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/italie/ekonomika /ekonomicka_charakteristika_zeme.http MZV, Irsko, Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 2012–4-19], dostupné z:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/irsko/ekonomika /ekonomicka_charakteristika_zeme.http MZV, Portugalsko, Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 2012–419], dostupné z:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/portugalsko/eko nomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html MZV, Řecko, Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 2012–4-19], dostupné z:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/recko/ekonomik a/ekonomicka_charakteristika_zeme.http NELLIS, J. ALEXIOU, C Is the ‘EURO’ a Defunct Currency?, International Journal of Economics and Financial Issues, Vol. 2, No. 3, 2012, pp.296-303 ISSN: 2146-4138 NELSON REBECCA M., BELKIN P., MIX DEREK E. Greece’s Debt Crisis: Overview, Policy Responses, and Implications, 2010 OVIDIU Economic science series The risks of a too quick Euro adoption by the EU member states. The case of Portugal. 2011 vol. 20 issue 2, strany 25-32;

Literatura

[online]. [cit. 2012–3-19], z: http://ideas.repec.org/a/ora/journl/v1y2011i2p25-32.html>

55

dostupné

PLCHOVÁ B. Konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí, Vybrané aspekty postavení nových členských zemí EU. Acta oeconomica Pragensia: vědecký časopis Vysoké školy ekonomické v Praze, 2011, sv. 19, č. 2, s. 3-27., ISSN 0572-3043 PLCHOVÁ, B. LUKÁŠ, Z., HRADOVÁ, M. Česká republika a Evropská unie (vybrané kapitoly), 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2002. 133 s. ISBN 80-245-0452-9. PRESS EUROP S liberalizací přijde konkurence [online], 2012 [cit. 2012–3-19], dostupné z: ) SLANÝ, A. Konkurenceschopnost ekonomiky: (komparace zemí 10CE). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 403 s. ISBN 978-80-210-4725-9. SLANÝ, A. A KOL. Faktory konkurenceschopnosti (Komparace zemí V-4), 1. vyd. Podpora proketku MŠMT výzkumná centra 1M0524, 2007, 284 stran, ISBN 978-80-210-4455-5 SOARES, A. G. [online]. [cit. 2012–3-12]. Portugal and the European Union: The ups and downs in 20 years of membership. Perspectives on European Politics and Society. 2007, roč. 8, č. 4, s. 460-475. ISSN 1570-5854. DOI: 10.1080/15705850701640835 STEIZMETZOVÁ, D. Bariéry konkurenceschopnosti, Vysoká škola ekonomická v Praze: Oeconomica, 2008. ISBN: 978-80-245-1444-4 ŠAROCH, S. TOMŠÍK, V. SRHOLEC, M. MZV ČR Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie - kdy nahradit českou měnu eurem, 2003 ŠVIHLÍKOVÁ, I. Dopady řecké krize na eurozónu, Praha 2010, © Res publica, [online]. [cit. 2012–4-10], dostupné z: ŠVIHLÍKOVÁ, I. Eurozóna: Problémy a řešení[online]. [cit. 2012–3-24], dostupné z: THE ATLANTIC [online], 2011 [cit. 2012–3-19]. 4 Reasons Why Italy's Economy Is Such a Disaster;; dostupné z:
56

Literatura

ZÁMEČNÍK, P. Kořeny hypoteční a realitní krize: Nezodpovědnost. [online], 2009 [cit. 2013-04-28], dostupné z: ZEMÁNEK Hypoteční krize v USA: Příčiny, průběh a následky [online], 2008 [cit. 2012–4-24]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/analyzyclanky.php?type=jz-usa-hypoteky3/

Dopad zavedení společné měny Euro na konkurenceschopnost států skupiny PIIGS ve srovnání s Německem

Recommend Documents