Dobrovolníci: Pomoc, ale i dobrý pocit ze života

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

�

12/2012

�

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

Dobrovolníci: Pomoc, ale i dobrý pocit ze života strana 8–13

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7 Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka Příčná 2, 736 01 Havířov Volejte zdarma: 800 100 659 [email protected] www.vecom.cz

Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

p ř í m á

c e s t a

k

m o b i l i t ě

časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Editorial

Dozráváme Jihočeský Tábor má pětatřicet tisíc obyvatel a čtyři desítky zařízení, kde dobrovolníci pomáhají dětem, osobám s postižením a seniorům. Je to hodně, nebo málo? Existuje hned dvojí odpověď. Vzhledem k tomu, že v roce 1999 se v Česku označilo za dobrovolníky, tedy ty, kteří za pomoc jiným nepožadovali odměnu, 816 tisíc osob a v roce 2007 už to bylo přes 1,2 milionu (jejich počet nadále roste), jde o nesporný posun společnosti kupředu. V porovnání s USA, kde se dobrovolnictví věnuje 27 procent lidí, a Velkou Británií, kde je to zhruba třetina dospělých, jsou ale počty domácích dobrovolníků relativně nízké. Důležité však je, že podle průzkumu agentury STEM jsou tři čtvrtiny českých dobrovolníků mladší 34 let a nejvíc, zhruba třetina, je jich z řad studentů. Nejde tedy o žádný výkřik, náhlé vzedmutí zodpovědnosti vůči potřebným, ale nadlouho (chtělo by se napsat natrvalo) nastavený trend. Je to jako se životní úrovní. Podle agentury STEM s ní bylo před osmi lety v Česku spokojeno 54 procent lidí, nyní již 58 procent. I přesto, že mezitím vzrostly ceny benzinu, potravin a energií. I tak ale Češi, Moravané a Slezané po hospodách, mezi kamarády a v zaměstnání především hudrají. Mnozí dokonce svůj protest dost problematicky vyjádřili tím, že nešli k říjnovým volbám do krajů a Senátu. A dali tak prostor těm, kteří naopak k volbám chodí disciplinovaně, ať je režim jakýkoliv. Je samozřejmě bolestivá představa, že v Česku do politiky stále ještě vstupují někteří jen proto, že v ní lze rychleji a snáze zbohatnout. Už naši předci ale přece zjistili, že sako umí nosit teprve třetí generace. Nezbývá tedy než tomu věřit a každý sám za sebe kultivovat své okolí. Důkazů, že se to vyplatí a že naše společnost i přes různé kotrmelce přece jen dozrává, je hodně. Věnujeme se jim – a ne náhodou v čase předvánočním – v tématu o dobrovolnictví, které je toho jasným důkazem. Jihočeský Tábor je totiž jen jedno z mnoha měst, kde mají komunitní plán sociálních služeb vymyšlený na několik let dopředu. Přeji vám inspirativní čtení a hezké svátky.  Jindřich Štěpánek

3

Obsah

Dobré zprávy Sexualita a vztahy lidí s postižením Galerie draka není „na draka“ Mezinárodní den lidí s postižením Koncert proti konci světa Adventní koncerty

Anketa Využíváte ve své činnosti služeb dobrovolníků? A jaké s nimi máte zkušenosti?

6

Téma: Dobrovolníci Olga Sozanská: Nadšení není kvalifikace Kdo nahrazuje stát v USA Nejde o žádnou náhražku Moc milá Martina

8–10 10–11 12 12–13

Olga Sozanská: Nadšení není kvalifikace str. 8

Móda pro vozíčkáře Manekýnka na vozíku Kalhoty s ušima

14–15 15–17

Příklad pro ostatní Když okolí není lhostejné

18–20

Výtvarníci konta bariéry Jaroslav Róna: Život potřebuje tajemství

22–23

Nové zahraniční technologie Doktor robot

24–25

Tip na výlet Kam za adventní atmosférou

26–27

Manekýnka na vozíku str. 14

Poradna Nezapomeňte si vyměnit parkovací průkaz! 28 Platnost průkazů ZTP a ZTP/P nelze prodlužovat 29

AUTO-MOTO Hyundai i30 kombi: doplňky pro řidiče s handicapem

Vánoční soutěž

Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v prosinci 2012. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

4–5

30–31 32

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Byl to úspěšný rok

Hyundai i30 kombi: doplňky pro řidiče s handicapem str. 30

33

SENSEN První celostátní setkání klubů

34

Vaše fotografie Hry se světlem

35

Na cestách Belgií bez bariér

36–37

Křížovka Shakespearův výrok

38

Belgií bez bariér str. 34

Partneři redakce: můžeš / číslo 12 - 2012

4

Dobré zprávy

Sexualita a vztahy lidí s postižením Obecně prospěšná společnost Pohoda nabízí 13. 12. od 9.00 jednodenní kurz Sexualita a vztahy lidí s postižením 1. Lektorem je Petr Eisner. Osmihodinový kurz probíhá formou workshopu, který je prokládán teoretickými bloky. Počet účastníků kurzu je šest až deset (sudý počet je podmínkou). Cena kurzu činí 1250 Kč. Místem konání je Roškotova 6, Praha 4-Braník. Kurz je určen všem pracovníkům poskytujícím sociální služby dospělým nebo dospívajícím lidem s postižením. Všem pracovníkům, kteří mají svou prací a přístupem vytvářet prostor pro vyjádření a naplnění sexuality svých klientů. Pracovníkům, kteří

chtějí umět své klienty bezpečně podpořit a informovat v otázkách sexuality. Od účastníků se očekává aktivita, serióznost a otevřenost. Absolventi obdrží tištěné materiály shrnující hlavní teorii kurzu. Pohoda, o. p. s., byla založena v roce 2009 občanským sdružením Pohoda, které už čtrnáct let poskytuje sociální služby lidem s mentálním a kombinovaným postižením. Za tuto dobu se v organizaci podařilo nashromáždit hodně praktických zkušeností v práci, která měla a má za cíl umožnit klientům žít úplně obyčejný život. Přihlášky a více informací naleznete na http://vzdelavanivpohode.cz/uvodni-strana/ 

Kurz poradí, jak klienty s postižením vhodně poučit o sexu. Foto: Ladislav Polnický

Galerie draka Mezinárodní den lidí s postižením není „na draka“

Výškově členitý prostor galerie propojují nájezdy. Foto: archiv

Od listopadu se může Trutnov, brána do Krkonoš, pochlubit další galerií. Vedle moderních výstavních prostor v multifunkčním centrum Uffo byla před koncem roku otevřena nová Galerie draka, která by měla být dalším kamínkem do dračí symboliky tohoto východočeského města. Drak jako hlavní symbol Trutnova je kostrou expozice, která bude průběžně doplňována např. autorskými čteními, výtvarnými dílnami, menšími výstavami, přednáškami a hudebními pořady. Ač je situována do sklepních prostor bývalé základní školy, je uzpůsobena tak, aby měli přes speciální plošinu přístup i lidé na vozíku a zájemci o umění se sníženou schopností pohybu. Vnitřní prostory mají sice nestejnou výšku jednotlivých výstavních ploch, jsou ale propojeny spojovacími bezbariérovými chodníčky. Potěšitelnou informací je, že tento společný projekt českého Trutnova a polské Lubawky, pojmenovaný Kulturní setkání na česko-polské hranici, bude díky přispění evropských fondů a spoluúčasti města pro příštích pět let přístupný zdarma.  můžeš / číslo 12 - 2012

Od roku 1981 určilo Valné shromáždění Organizace spojených národů 3. prosinec za Mezinárodní den lidí s postižením. Měl by přispět k plnění závazku mezinárodního společenství zvyšovat míru integrace osob s postižením prostřednictvím zrovnoprávňování jejich ekonomických a společenských příležitostí a jejich účasti na rozhodování. Dále by měl být tento den příležitostí pro vlády, organizace a veřejnost, aby se zaměřily na svobodu a potenciál lidí s handicapem. Osoby se zdravotním postižením tvoří odhadem 15 procent světové populace. Téměř

jedna pětina z nich se potýká s výraznými problémy. Často jsou předmětem stigmatizace a diskriminace. Nezřídka žijí na okraji společnosti, často se potýkají s chudobou a nemohou najít zaměstnání. A co víc, bývají ve velké míře vyloučeni z občanského a politického rozhodování ohledně záležitostí, které se jich bezprostředně týkají. V České republice žije se zdravotním handicapem přibližně každý desátý občan. Více informací k Mezinárodnímu dni lidí s postižením na www. osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava. php?id=541

Koncert proti konci světa Občanské sdružení Tap ve spolupráci se Zaostřeno, o. p. s., pořádají celostátní benefiční akci Koncert proti konci světa. Uskuteční se 20. 12. 2012, tedy v předvečer údajného konce světa. Těšit se můžete na 12 kapel z celé České republiky, které paralelně vystoupí v Praze (Incheba aréna), Brně (Klub Fléda) a Ostravě (Centrum Plynojem). Z účinkujících jmenujme například skupiny Buty, Chinaski, Mňága a Žďorp nebo pořádající The Tap Tap. Přímý přenos bude k vidění v České televizi. Výtěžek koncertu se použije na technické vybavení bezbariérového vzdělávacího centra Studeo. Program a další podrobnosti najdete na internetové stránce http://www.kpks. cz/#!program.  The Tap Tap chtějí pozitivní energií odvrátit konec světa. Foto: archiv o. s. Tap


5

Z redakční pošty

Adventní koncerty

V

I na letošní rok připravila Česká televize sérii charitativních Adventních koncertů spojených s veřejnou sbírkou. Diváci je mohli sledovat poprvé v roce 1991. Za tuto dobu sbírka pomohla 85 neziskovým organizacím a rozdělila přes 145 milionů Kč. Neodmyslitelnou součástí koncertů je i moderátorská trojice Taťána Fischerová, Marta Kubišová a Jan Kačer. O tom, které organizace budou v rámci 22. ročníku podpořeny, se rozhodlo už na jaře. Bylo doručeno přes sto žádostí a z nich byly odbornou komisí vybrány čtyři projekty. 2. 12. se tak na ČT1 odehraje koncert pro občanské sdružení APPN z Prahy, 9. 12. pro občanské sdružení Hvězda ze Zlína, 16. 12. pro občanské sdružení Ratolest Brno a 23. 12. pro Sdružení Neratov. Adventní koncerty uvidí diváci již tradičně v přímém přenosu a budou moci telefonicky nebo prostřednictvím DMS finančně přispět na činnost vybraných organizací a jejich projektů. 

Zaslouží víc než jen blahopřát. Sociální firma Chrpa v Krnově získala jako první nezisková organizace v Moravskoslezském kraji ochrannou známku Práce postižených. Práci tam našlo 19 zaměstnanců s postižením. Kontakt: [email protected], tel. č. 733 142 405. Praktické zejména pro neslyšící. Nová verze programu NEWTON Dictate 3 firmy Newton Technologies a Technické univerzity Liberec dokáže pomocí aplikace hlasové technologie přepsat do počítače téměř bezchybně slovní projev. Umožňuje také hlasem ovládat domácí spotřebiče. Pro jedničky na vozíku. Školní budova v Boskovicích je od 8. října vybavená výtahem. Žáci se zdravotním handicapem se dostanou do učeben bez problémů. Bude tam bezpečněji. V Jičíně mají na pěti místech zvukové majáčky pro nevidomé a slabozraké. Stejnou techniku pořídila oblastní nemocnice Jičín. Umístila jeden hlasový majáček ke vstupu do areálu nemocnice. Poznejme se navzájem. Den důstojnosti osob se zdravotním postižením je pokračování projektu Osoba se zdravotním postižením mým sousedem. Na Obchodně-podnikatelské fakultě v Karviné o něm diskutovali odborníci, studenti univerzit i děti ze základních škol. V projektu je zapojená také Slezská univerzita v Katowicích a polském Těšíně.

�

ážení přátelé, moc děkuji za slova Zuzany Špitálské v článku Nebojte se soudu! V životě jsem se setkala s řadou lidí po úrazu, kteří se více či méně úspěšně museli domáhat svých práv. Je dobře, když jim někdo poradí a pomůže. Všichni jsou totiž v těžké životní situaci, hledají sami sebe, a do toho všeho se mají ještě pouštět do nepříjemných soudních tahanic, které by nebyly příjemné ani normálně, natož takhle. Znám bohužel i případy, kdy dotyčný příliš váhal a otálel, takže kvůli promlčení žádnou náhradu už žádat nemohl. Osobně považuji za nehorázné, že se může promlčet nárok náhrady za trvalé následky. Ty se totiž nepromlčí nikdy, vozík těm postiženým lidem zůstane bez ohledu na zákonné lhůty. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

10/2012

�

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Média o lidech s handicapem: bariéry přetrvávají strana 8

S pozdravem Kamila Stříbrná, Ostrava Vážená paní Stříbrná: I my děkujeme za vaše slova, ze kterých je cítit upřímný zájem o tuto problematiku. Věříme a doufáme, že i my přispíváme svou troškou do mlýna ke zlepšení informovanosti o právech lidí s postižením. (red)

M

ilá redakce, tak jsem si na vašich stránkách v Poradně se zájmem přečetl o sKartách a teď se bavím při sledování zpravodajství. To, co se děje na MPSV, je jen další kamínek do mozaiky obrazu naší současné společnosti. Smlouvy místo ministra podepisuje náměstek, který pak jde do vazby a čelí žalobě. Ministerstvo slibuje bance věci, které nemůže dodržet, pokud by mělo dodržet sliby dané příjemcům dávek atd. Ministr raději odstupuje, ale dostane dost času na zametání stop. Vzhledem k vaší periodicitě se můžeme v příštím čísle Můžeš dočkat ještě dalších překvapení. Raději pište o životních příbězích obyčejných lidí, ty má alespoň smysl číst. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

10/2012

�



S pozdravem váš čtenář Ondřej Lukáč, Jihlava (Dopis byl redakčně upraven a krácen) Vážený pane Lukáči, jelikož jsme měsíčník, opravdu se do vydání dalšího čísla může odehrát ledacos. Situaci na MPSV vyhodnotí příslušné orgány činné v trestním řízení. Na výsledek si budeme muset všichni počkat. Výrok o zametání stop je váš názor, který jsme nechtěli cenzurovat, a ponecháme ho bez komentáře. Vyjádříme

se však k výzvě, abychom psali jen o příbězích obyčejných lidí. Pokud to máme chápat jako návrh, abychom nepsali v Poradně o legislativě, tak vás asi zklameme. Většina čtenářů od nás totiž žádá právě informační servis na poli novinek v zákonech. Přestože se někomu nová nařízení nemusejí líbit, měli bychom o nich všichni vědět. A informace jsou třeba tím spíš, že předpisy se stále mění. (red)

V

ážená redakce, ráda bych panu Musílkovi a paní (nebo slečně) Markové položila otázku, jestli si nemyslí, že článek o bezbariérových hřbitovech už je trochu za hranicí dobrého vkusu? Myslím, že mám smysl pro humor, ale tohle se mi nelíbilo, přestože jinak váš měsíčník čtu velmi ráda. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

11/2012

�


Jiří Suchý: Kdybych byl lékařem, ordinoval bych poezii strana 18

S pozdravem Marie Kolínová, Pardubice Vážená paní Kolínová, já ani paní Marková jsme se nechtěli nikoho dotknout. Pokud se tak stalo, omlouváme se. Náš text je nutno brát s notnou dávkou nadsázky a smyslem pro černý humor. Chápeme, že někdo to může vidět jinak. Ale myslím, že jsme nepřekročili hranice, které by překročeny být neměly. Nevylučuji však, že relativní milník jménem dobrý vkus jsme mohli z určitého úhlu pohledu po cestě minout. Radek Musílek

D

obrý den, díky za tip, jak by měla vypadat vhodná garáž pro vozíčkáře. Zrovna se chystám stavět rodinný dům, tak se hodí každá inspirace v tomto ohledu.


www.muzes.cz


�

10/2012

�



S pozdravem váš fanoušek na vozíku Jindřich Sýkora Vážený pane Sýkoro, držíme palce, ať se dílo podaří! My i naši čtenáři si jistě rádi přečteme o výsledku, až bude dům hotov. Neváhejte se s námi podělit o své zkušenosti a nápady ze stavby bezbariérového domu. (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.  můžeš / číslo 12 - 2012

6

anketa / dobré zprávy

Ing. Dagmar Hrubcová

Tomáš Krejčí

Lékořice – Centrum podpůrné péče Thomayerova nemocnice Praha

Arcidiecézní charita Brno, koordinátor dobrovolníků

Program Dobrovolníci v nemocnici realizujeme od září 2005. Smyslem je psychická podpora pacientů a zpříjemnění pobytu. Přibližně 80 dobrovolníků každý týden dochází za pacienty na dětská oddělení i na oddělení pro dospělé. U lůžek dlouhodobě ležících pacientů působí dobrovolník jako společník, s dětmi si dobrovolníci hrají, kreslí, čtou jim, věnují se tvořivým činnostem. Pro jednorázové akce a občasnou výpomoc registrujeme dalších 159 dobrovolníků. Díky podpoře managementu nemocnice a dobré spolupráci s personálem si program získal v nemocnici pevné místo. Je potěšující, že zájem o dobrovolnickou činnost narůstá.

Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem jak občanské společnosti, tak i neodmyslitelnou součástí služeb Oblastní charity Brno. Tím, že dobrovolník není vázán žádnými profesními povinnostmi a přichází do organizace zvenku, významným způsobem doplňuje péči o naše klienty. Jedním z přínosů je zpětná vazba získaná prostřednictvím rozhovorů.

Mladší dobrovolníci z důvodů změn v osobním životě zůstávají kratší dobu, dobrovolníci ve středním věku či svižní důchodci jsou dobrovolnickými stálicemi. Naše zkušenosti s dobrovolníky jsou ty nejlepší. Jsme jim vděčni za to, že volný čas věnují pacientům a přinášejí na oddělení čerstvý vítr. 

Dobrovolníci jsou nejčastěji studenti brněnských středních a vysokých škol. Máme i zahraniční dobrovolníky Evropské dobrovolné služby v rámci programu Evropské unie nazvaného Mládež v akci a dobrovolníky z německé organizace mírového hnutí ASF. Největší měrou se dobrovolníci podílejí na zkvalitnění volného času našich klientů, pomáhají při zajišťování charitních akcí pro veřejnost, s údržbou zahrad a domů, ve kterých poskytujeme naše služby. Jsou zásadní součástí Tříkrálové sbírky, brněnské Akce cihla a Stromu splněných přání. 

tak jezdily na všech tra� Kdyby tích! Vlakové jednotky FLIRT z nové řady

LEO Express jsou nízkopodlažní a vybavené výsuvnými nástupními plošinami. V blízkosti vstupních dveří je pamatováno na dvě místa pro vozíky, toalety jsou bezbariérové. Sáhnout divočákovi na „zoubek“? Destinaci zajímavou pro nevidomé návštěvníky Šumavy chce mít Správa národního parku. Chystá areál, kde se budou moci seznámit hmatem s některými zde žijícími zvířaty. Možná tip pro příští léto. Střelecký ostrov v Praze se po dokončení revitamůžeš / číslo 12 - 2012

Využíváte ve své činnosti služeb dobrovolníků? A jaké s nimi máte zkušenosti?

Petr Machálek

Linda Sochorová

Ratolest Brno

SVĚTLO PRO SVĚT – Light for the World, o. s.

Dobrovolnictví má v Ratolesti dlouholetou tradici. Začala vznikem organizace a pokračuje prostřednictvím dobrovolnického centra. Hlavní snahou centra je propojit zájemce o dobrovolnictví a organizace, které mají chuť zapojit dobrovolníky do své práce. Kromě vysílání dobrovolníků do jiných organizací spolupracujeme s dobrovolníky v rámci Ratolesti.

Dobrovolníky se snažíme využívat co nejvíce. Jednak nám pomáhají při různých kulturních a společenských akcích, jichž se účastníme především v letních měsících. Jedná se o letní hudební festivaly v rámci projektu Hudbou proti slepotě.

Velkou roli hrají například v sociálně aktivizačním programu pro rodiny s dětmi, kdy dobrovolník je partnerem pro trávení volného času a vrstevnickým vzorem konkrétnímu dítěti. V současnosti se dobrovolníci zapojují do klubu Pavlač a podílejí se na realizaci volnočasových i jiných aktivit pro děti a mládež ze sociálně vyloučené lokality nebo pomáhají s rozjezdem fundraisingových aktivit. Pomoc dobrovolníků v Ratolesti Brno vnímáme jako velmi přínosnou jak pro klienty, tak pro pracovníky samé. 

lizace stane díky výtahu přístupný i pro návštěvníky vozíčkáře. Průvodce to má gratis taky. Vstup zdarma do městského bazénu v Plzni na Slovanech zůstává zachovaný pro imobilní a držitele průkazek ZTP/P. Asi je na ně spolehnutí… Firmou roku Plzeňského kraje je v letošním roce společnost Systherm. Zaměstnává také lidi s postižením. Kontakt: e-mail: info@ systherm.com. Slibují aktivizační služby. Denní stacionář v Centru služeb v Rožnově pod

Dále se snažíme o navázání dlouhodobější spolupráce, při níž vy užíváme jejich schopností a znalostí. Nejčastějším tématem spolupráce je především propagace naší organizace. Vesměs máme s dobrovolníky pozitivní zkušenosti, jen výjimečně se nám stalo, že jsme spolupracovali s někým, kdo měl o dobrovolnické činnosti naprosto odlišné představy. Mohu konstatovat, že mezi mladými lidmi se najde mnoho zajímavých osob motivovaných pomáhat, je na ně spolehnutí, často přicházejí se zajímavými nápady a jsme velmi rádi, že nás podle svých možností a schopností podporují. 

Radhoštěm může využívat deset seniorů nebo osob se zdravotním handicapem. Více informací na: www.roznov.cz. Nabídne také poradenské služby. Senior Point pro seniory a osoby se zdravotním postižením je od 7. listopadu otevřen v třebíčské radnici. Je zamýšlen jako místo pro setkávání lidí ve věku od 55 let výše. Kraj na ně věnoval 200 000 Kč. Lidem s těžkým zdravotním postižením v Pardubickém kraji bylo předáno zdarma 400 euroklíčů k eurozámkům, jimiž jsou osazeny některé veřejné toalety pro vozíčkáře. (nouz) 

Předplaťte si časopis Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Předplatné na dva roky se slevou za 380 Kč!


�

9/2012

�


www.muzes.cz


Plavci s handicapem zářili ve Strakonicích strana 18


�

10/2012

�


www.muzes.cz




�

11/2012

�


Jiří Suchý: Kdybych byl lékařem, ordinoval bych poezii strana 18

Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 316 Kč.

Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje herec, básník, dramatik a režisér, který vystavuje na 11. aukčním salonu výtvarníků Konta BARIÉRY své obrazy? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.

Minulou otázku správně zodpověděla Hana Okálová z Prahy 5. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku! Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony.

Chcete roční pře -li změnit n dplatné a z dvouleté výhodněné , kon bezplatn taktujte ou li České po nku š 800 300 ty 302

8

Téma: Dobrovolníci

Olga Sozanská:

Nadšení

není kvalifikace Největší dobrovolnická organizace Hestia u nás pracuje už čtrnáct let. Její zkušenosti i výsledky akademických výzkumů ukazují, že se podstatně zvyšuje zájem o dobrovolnictví. Potřebují je rodiny, zdravotnická a sociální zařízení, azylové i dětské domovy, chráněná pracoviště, obce, všichni, kdo by rádi zlepšili a rozšířili péči.

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Chci pomáhat. Co mám udělat?

Můžete osvědčené organizaci dát peníze. Je to jednoduchý a efektivní krok. Pokud chcete pomáhat svou prací a svým časem, je to složitější. Každé občanské sdružení nebo jiná organizace, které berou svou práci vážně, si dobrovolníky pečlivě vybírají. Nebo by měly vybírat. Nedávný výzkum, který za našeho přispění dělala Univerzita Karlova, jasně ukázal, proč se o tuto aktivitu lidé hlásí. Na prvním místě je morální postoj; lidé pokládají pomoc a solidaritu za zcela přirozenou a důležitou pro svůj dobrý pocit ze života. Zde sehrává důležitou roli dosavadní výchova, atmosféra v rodině a nejbližším okolí nebo třeba náboženské přesvědčení, případně i pocit dluhu, který je třeba splatit jiným. Taková motivace je vítaná a vede k dobrým výsledkům. Velké procento tázaných také uvádí, že dobrovolnictví je pro ně možností setkat se s jinými lidmi, vyzkoušet nové věci, něco se naučit. Samozřejmě jsou i takoví, kteří si zkoušejí v dobrovolnictví řešit svůj vlastní problém, neuspokojivé vztahy, a třeba i touhu ovládat jiné, měnit jim život, doslova je řídit. Až bude dobrovolnictví rozšířenější, je možné, že podobných lidí bude přibývat. Hestia má letitou praxi ve výběru adeptů na tuto práci. Kolik jich odmítáte proto, že jejich motivy nejsou přijatelné?

Záleží pro jakou činnost. Pokud jde o vztah jeden pro jednoho jako v našem programu 5P, jsme velmi přísní. Ovšem stejně důležitá je situace u příjemců pomoci. Když chci využívat dobrovolníky, musím mít jasno, co a koho potřebuji. Senior bude těžko pomámůžeš / číslo 12 - 2012

Od roku 2000 vzrostl za sedm let počet dobrovolníků o třetinu. hat vozíčkáři při cestách po městě, ale může skvěle jednou dvakrát za týden pomáhat s učením dítěti, které má potíže se školou nebo s chováním. Studentka asi bude dobrou společnicí mentálně postiženého, s obtížemi ale zvládne ošetřování téměř nehybného stokilového člověka po úrazu. Manažer nějaké firmy může nabídnout zajímavé chvíle skupině seniorů a otevřít jim okénko do světa, ale možná mu bude proti mysli doprovázet starší paní na rehabilitaci. Stovky a tisíce situací vyžadují specifická řešení. Nejhorší pak je, když příjemce nemá pro dobrovolníka přesně definovanou práci, když si ho pořídí proto, že je to v módě. Takže i žadatele dost podrobně prověřujeme a vracíme se k nim, abychom věděli, jak to funguje. Řekla jste móda. Opravdu se stává dobrovolnictví něčím „in“, jehož přitažlivost zase pomine?

Věřím, že ne. Výzkum, o kterém jsem mluvila, prokázal, že se pomoc druhým stává docela normální a trvalou součástí života mnoha lidí u nás. Solidarita už není jen občasný příspěvek do sbírky nebo nákup hraček pro


dětský domov. Lidé si začínají uvědomovat, že citlivý přístup k ostatním má svou cenu i pro ně samé. Od roku 2000 vzrostl za sedm let počet dobrovolníků o třetinu. Kdybychom chtěli argumentovat dnes tolik frekventovanými národohospodářskými čísly, v roce 2007 vykázal Český statistický úřad takto odpracovaných 83 milionů hodin. A oceňme jednu hodinu jen stokorunou. Máme přes osm miliard. Dobrovolnictví a jiné podobné aktivity zkrátka nejsou přechodná móda, ale součást běžného životního stylu. Jako společnost tím dozráváme. Mimo jiné aktivity také pořádáte kurzy koordinátorů dobrovolníků a supervize. Znamená to, že vzniká nová profese?

Ano, a je nezbytná. Dobrovolnictví není amatérismus. Dobře vybraní dobrovolníci a dobře připravení příjemci sice nevytvářejí nějaký konkrétní zisk, ale vytvářejí lepší atmosféru, efektivnost jednotlivých činností, a tím i lepší pověst organizace. Placený a kvalifikovaný koordinátor dobrovolníků je už nezbytností. Do této

info Co je občanské sdružení Hestia Působí od roku 1998. Jeho posláním je rehabilitace, rozvoj a podpora dobrovolnictví. Stále více se mimo vlastní programy (5P, 3G a Kompas) věnuje vzdělávacím a školicím aktivitám, poskytuje metodickou pomoc zájemcům o tuto činnost. Je členem mezinárodních dobrovolnických organizací.

práce nepatří lidé, kteří svou činnost berou jako okázalou oběť, a také ne ti, kteří věří jen na nadšení. To je málo. Hestia se postupně stala jakýmsi národním centrem dobrovolnictví. Máte velké kontakty v zahraničí. Jak se

9

na nás v zemích s mnohaletou dobrovolnickou tradicí dívají?

Byla jsem dlouho viceprezidentkou naší evropské organizace CEV – EUROPEAN VOLUNTEER CENTER. A potvrzuji, že se postupně přibližujeme k úrovni běžné na Západě.

Pomáhají i mezinárodní firmy s pobočkami u nás?

Dost často ano. My jsme například nyní uzavřeli smlouvu s renomovanou mezinárodní poradenskou firmou KPMG. Její česká pobočka nám pomůže s analýzou a zlepšením řízení naší činnosti, bude hledat významného generálního partnera a uspořádá i sbírku mezi svými zaměstnanci. Pro takovou firmu je to skoro samozřejmost a my se cítíme vedle mezinárodního obra pochopitelně mnohem lépe. Jaká zahraniční zkušenost je u nás okamžitě použitelná?

Mít pro jednotlivé projekty důvěryhodné tváře. To není úplná novinka, ale pozor, nejde jen o povolení tisknout si na prospekty můžeš / číslo 12 - 2012

�

10


kdo nahrazuje Ve Spojených státech amerických má dobrovolnictví hluboké kořeny. Je tomu tak především proto, že stát zde tradičně neposkytuje servis, na který jsme zvyklí v Evropě. Bohaté zkušenosti v této oblasti získala ředitelka mezinárodní dobrovolnické iniciativy, Američanka Deborah Rogers. info Kdo je PhDr. Olga Sozanská? Ředitelka občanského sdružení Hestia. Působí v mezinárodních dobrovolnických organizacích. Vystudovaná psycholožka. Léta působila v Manželské a předmanželské poradně v Praze 2. Po válce v Bosně tam se svým manželem, výtvarníkem J. Sozanským, znovu organizovala kulturní život. Její odborné publikace představují základní prameny o této problematice v ČR.

osobnost. Neprodáváme prací � populární prášky. Patronkou našeho projektu 5P je

moderátorka Klára Doležalová. Přihlásila se sama, a když byla na mateřské, posílala nám každý měsíc svůj mateřský příspěvek. Pak se stala tváří projektu 5P, originálního programu dobrovolnické pomoci dětem školního věku, který funguje na principu přátelství a pravidelného setkávání dospělého s dítětem z rodiny, které se z různých důvodů – sociálních, ekonomických výchovných, zdravotních a dalších – v životě nedaří. Už jsme takhle, dovolím si říci, zlepšili život asi 2500 dětí a Klára nám moc pomáhá. Už jste říkala, že skoro není oblast, kde by dobrovolnictví nemohlo přinést nové kvality. Jaké jsou jeho hranice?

Základní omezení je jasné – dobrovolnictví není levná pracovní síla. Objednat si dobrovolníky jako náhradu za profesionály nebo na práci, kterou nikdo jiný dělat nechce, je hloupost – a také nejlepší cesta, aby vám co nejrychleji utekli.  můžeš / číslo 12 - 2012

Text: Radek Musílek Foto: Archiv

N

adnárodní společnosti obvykle přenášejí kulturu domovské centrály do dceřiných poboček. Takhle se do Česka postupně dostávají aktivity Corporate Social Responsibility (CSR) neboli firemní společenské odpovědnosti. Součástí je i podpora dobrovolnických aktivit vlastních zaměstnanců. Deborah Rogers k tomu říká: „Americké společnosti prosazují dobrovolnické aktivity v postkomunistických státech mimo jiné i proto, že si uvědomují politické dopady oslabování sociálních jistot v tomto regionu.“

Fungují zde komunity Americká společnost má odlišné kulturní podmínky. USA stojí na prosazování individuality. První osadníci z Evropy se mohli spolehnout jen sami na sebe. Často opustili domov, protože hledali svobodu. Mnohdy šlo o pronásledované lidi, třeba pro náboženské přesvědčení. Většina občanů USA proto považuje za správné, že každý má jen to, o co se sám přičinil. Zásahy státu do života vnímají citlivěji než Evropané. Vzpomeňme diskuse o povinném zdravotním pojištění. Prezident Obama byl pro svůj návrh oponenty označen div ne za komunistu. Dovedeme si představit evropský stát s několika miliony obyvatel bez zdravotního pojištění? „V USA má dobrovolnictví dlouhou historii. Nejen v politickém aktivismu, který chce něco změnit, ale i dobrovolnictví, které pomáhá přímo konkrétním lidem – např. nějak znevýhodněným,“ vysvětluje Deborah Rogers. Domnívá se, že vlastně

supluje odpovědnost vlády. Američané pomoc od státu tradičně neočekávají. „Proto u nás jde dobrovolnictví napříč sociálním i věkovým spektrem, jsme na to zvyklí,“ dodává. Bohulibé aktivity často vycházejí od křesťanských církví nebo ze spolkového života. Dobročinné akce bývají oblíbené a podporované. Komunitní fungování společnosti má ve Spojených státech obecně hlubokou tradici. To potvrzuje i zkušenost Kateřiny Salonové, která nedávno navštívila odbornou konferenci v coloradském Denveru. „Prakticky celou konferenci zajišťovali dobrovolníci. Dělali to za stravu, byt a účast na závěrečné party. V USA je běžné, že v muzeu zdarma provázejí senioři. Mají to jako koníčka. Mladí lidé tím zase získávají praxi a snadněji hledají zaměstnání.“

Jak hledat dobrovolníky Chcete-li najít dobrovolníky, ujasněte si kritéria výběru. Hledáte fyzickou pomoc lidem? Děláte společensko-politický aktivismus? V obojím je rozdíl a vyžaduje to různé typy dobrovolníků. Obvykle nelze očekávat, že firma uvolní zaměstnance na pořádání protestů. Podle Debory Rogers můžete jít po následujících krocích: 1. Spusťte aktivitu s danými prostředky. Bude co ukázat a další lidé se připojí. 2. Rozviňte síť. Každá osoba, která se zapojí, bude vědět až o pěti dalších, s nimiž by se dalo pokračovat. 3. Důležité je budování osobních vztahů. Studie ukázaly, že lidé jsou mnohem vstřícnější k pokračování v aktivitě, když mají mezi sebou užší vazby.


11

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

e stát v USA Deborah Rogers je kosmopolitní člověk, i když své americké kořeny nezapře. Jejími velkými tématy jsou sociální nerovnost a chudoba.

info Kdo je Deborah Rogers? Ředitelka Iniciativy pro rovnost (IfE) a přidruženou výzkumnicí v Institutu pro výzkum ve společenských vědách na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Má doktorát ze Stanfordovy univerzity. Pracovala jako učitelka, výzkumnice i politická organizátorka. Žila nejen v Severní Americe, ale také v Asii, Africe a v Evropě (včetně České republiky).

Dobrovolnická iniciativa Deborah Rogers stála u zrodu dobrovolnické Iniciativy pro rovnost (IfE). „Naše organizace podporuje představu, že odpovědnost za zajištění toho, aby se všem občanům dařilo dobře, má nést společnost jako celek, nikoliv pouze izolovaní jednotlivci dobrovolně ochotní pomáhat. Předně budeme poskytovat informace, které vysvětlují, že

nerovnost není nutná. Vysvětlíme životaschopnou a realistickou alternativu, v níž jsou všichni lidé schopni směřovat k větší sociální, ekonomické a politické rovnosti. Za druhé budeme pracovat na rozvoji mechanismů, především v ekonomické činnosti, které budou generovat větší výslednou rovnost výsledků mezi lidmi.“ Práce je přitom zaměřena především na chudé komunity. IfE chce rozvíjet spolupráci s partnerskými organizacemi po celém světě. Hledá dobrovolníky a vytváří síť kontaktů. Začali v počtu dvaceti lidí, především známých a kamarádů. Ti oslovili další. Elektronickou poštou rozesílají zprávy o svých aktivitách. Vytvářejí seznam kontaktů na organizace a nabízejí spolupráci v tématu rovnosti. V současnosti bylo kontaktováno přes 2000 organizací. Používají jen informace volně dostupné na internetu.“ Spektrum oslovených a zapojených skupin je přitom pestré. Patří mezi ně lidé znepokojení otázkami životního prostředí a udržitelné společnosti, hospodářskými problémy, chudobou, zadlužeností některých států, rolníci a zemědělci, družstva a další. Obecně lze říci, že zapojit se chce pět procent oslovených. 

Jen za peníze?! Víte ještě, co to byly brigády socialistické práce? Dobrovolné směny pro republiku? Brigády Za Prahu krásnější? To všechno byly víceméně povinné a kontrolované aktivity. Taky jsem opakovaně byla na akci Za Prahu krásnější, kdy se jakoby dobrovolně, leč povinně, uklízela ulice. Většina zúčastněných se tam flákala, nic nedělala, ale mně to již tehdy připadalo nesmyslné. Když jsem tam už došla a stejně ztrácím čas, tak přece je dobré něco zamést a uklidit. Skoro všichni se tomu smáli. Zadarmo moc bolí ruce, říkávalo se. Tím se dobrovolnictví zprofanovalo. I v tom jsme měli vzor v SSSR, kde byly také nařízeny subotniky, a na každém rohu byly plakáty se stachanovci, kteří v SSSR „dobrovolně“ pracovali i o svátcích. Pak přišel převrat 1989 a lidé se domnívali, že správný je přesný opak toho, co se dříve dělalo. Teď už vše jen za peníze! Dělat dneska něco dobrovolně a zadarmo je přece pitomost. Proto jsem byla velice překvapena, že se už v začátcích „našeho kapitalismu“ objevovali i lidé, kteří byli ochotni dobrovolně něco dělat, nesledovat čas na hodinkách, věnovat se o víkendech třeba i cizím dětem, zorganizovat účinnou pomoc druhým a starat se o věci, za které vůbec nic nedostanou. Jen budou mít dobré svědomí. Kupodivu se takových dobrovolníků objevilo dost a dost, a to je pro mě další zázrak, který jsem prožila. Slovo brigáda je ale dosud tabuizované, moc se nepoužívá, má totiž příliš socialisticky znějící podtext. Protože se nyní všechno převádí na peníze, tak se u nás začal používat termín nezisková činnost. A aby se tato dobrovolnická činnost odlišila od té, kterou lidé dělají třeba pro svou politickou kariéru, tak se ta slova ještě doplňují termínem nevládní. A mnohem impozantněji to zní, a zase jsme za každou cenu moderní, když to vyjádříme anglicky. Tedy nongovernmental, nonprofit organization. Zkratkou NGO, vyslov En Dží Ou! Dělám si z toho obvykle trochu legraci a dodávám, že toto dobrovolnictví není dovoz z Bruselu, ale pokračování činností, na kterých se kdysi, tedy v devatenáctém století, obnovilo a obrodilo češství – a taky se politicky a hospodářsky začali profilovat obyvatelé žijící na území Čech, Moravy a Slezska a začali tvořit národ a později budovat stát. 

Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. můžeš / číslo 12 - 2012

12


Nejde o žádnou náhražku „Nejlepší dobrovolník je ten, který přijde a jednoduše řekne, že chce pomáhat,“ tvrdí koordinátorka dobrovolníků v pražské centrále Adry Alena Skutilová. Text: Pavel Hrabica

J

edním dechem však dodává, že musí odmítat nabídky typu – chtěla bych se starat o holčičku, nejlépe do deseti let. To je vymezení typu – chci pomáhat, ale tak, jak chci já. Je totiž důležité, aby si zájemce uvědomil, že dobrovolnictvím nelze například primárně nahradit ztrátu zaměstnání. „Do dobrovolnického programu nemohou být zařazeni lidé, kteří pracovat nechtějí, nebo jim jde jen o potvrzení, že něco dělali, nebo uvažují o tom, že v neziskovém sektoru práci získají,“ říká Alena Skutilová. „Máme například dobrou zkušenost s paní, která v době, kdy o zaměstnání přišla, vyplnila čas při hledání další práce dobrovolnictvím pro Adru. Práci později sehnala, v dobrovolnictví však nadále pokračuje.“ Tradičně silné zázemí má Adra v Moravskoslezském kraji, a překvapivě i v Praze. Hůře se dobrovolníci shánějí v bývalých Sudetech. Došlo zde ke zpřetrhání generační vazby. 

info Co je ADRA Humanitární organizace ADRA je celosvětová organizace, sídlo má v USA a ve 125 zemích světa pobočky. V ČR je Adra jedna z nejstarších humanitárních organizací. Vznikla v roce 1992. V současnosti v ní mj. pomáhá kolem 1600 dobrovolníků ve zhruba 200 zařízeních (nemocnice, domovy pro seniory, dětské domovy a hospice). Má deset hlavních center a působí celkově ve 27 městech ČR. V ČR je nejznámější svou pomocí při záplavách. V zahraničí se angažuje v humanitárních záležitostech např. v regionálních válečných konfliktech či po přírodních katastrofách nebo ve vzdělávacích projektech. můžeš / číslo 12 - 2012

Moc Milá

Martina Do roku 1989 byla v naší zemi nejznámější dobrovolnickou činností nepovinně-povinná Akce Z. Dnes už zadarmo pracují někteří lidé opravdu dobrovolně a rádi. Čím dál častěji je v tom podporují i jejich zaměstnavatelé, především z řad mezinárodních společností. To je i příklad Martiny Kubalíkové. Text: Radek Musílek Foto: Jan Šilboch

M

artina už přes rok chodí pomáhat na akce pořádané Sportovním Clubem Jedličkova ústavu Praha. Vše začalo spontánně a neplánovaně. Nejednalo se přitom o žádný rozkaz shora, ale naopak. „Manželka kolegy v práci má na SC JÚ určité vazby, takže jednoho dne rozeslal po firmě e-mail, zda bychom nechtěli pomoci při jedné akci,“ vzpomíná Martina. Popisuje tak vlastně poměrně typický sled událostí. Ten zná toho a ten zase jiného, který potřebuje pomoc. Jeden se poptá v práci či mezi přáteli, no a někdo se najde. Osobní vazby fungují nejlépe. Ve 3M Česko se tehdy výzvy chopilo asi dvacet lidí, což při počtu přibližně stovky zaměstnanců není málo. Martina byla mezi nimi. Dobrovolníci dostali na akci den dovolené. Pro mnohé první zkušenost s takovýmto konkrétním společenským aktivismem měla pozitivní ohlas. Brzy se tedy přes oddělení lidských zdrojů podařilo prosadit interní směrnici o dobrovolnictví. Vedení firmy tomu bylo pozitivně nakloněno.

po mozkové příhodě. „Táta je vlastně úplně v pohodě a soběstačný. Ale zažila jsem velmi zblízka, jak může ztráta zdraví ovlivnit něčí život. Viděla jsem, jak někdo ze dne na den odejde z vysoké manažerské funkce do důchodu.“ Ačkoliv tohle prý nebyl její hlavní motiv k práci s postiženými sportovci, uvědomila si postupně, že po roce mezi nimi získala nad tatínkovou situací mnohem větší nadhled. V současnosti se Martina věnuje především asistování při curlingu vozíčkářů. „Pamatuji si, jak pro mě bylo na prvním turnaji všechno nové. Ten sport i lidé. Byla jsem mile překvapena vstřícností samotných hráčů. Přece jen přišla velká skupina dobrovolníků, kteří neměli valné ponětí

První zkušenost „Byla to taková hurá akce, ale některé z nás to opravdu chytlo,“ vzpomíná Martina, která má tatínka už sedm let

Pomáhat, nezmrznout, ještě přitom fandit a neupadnout na ledě. To všechno dobrovolnice Martina zvládá s úsměvem.


13

SLOUPEK Daniely Filipiové nejen o hře, ale ani o tom, jak se k vozíčkářům chovat – a oni byli úplně pohodoví.“

Curlingové nadšení Podle vlastních slov se pro curling hned nadchla a mezi lidmi s postižením se jí zalíbilo. Vůbec je ale nevnímá jako někoho odlišného a rozdělování na nepostižené a postižené odmítá. Stydí se, že dřív podléhala mediálnímu obrazu o nemohoucích chudácích. „Do dobrovolnictví jsem šla s nulovým očekáváním – a dostala jsem strašně moc. Poznala jsem spoustu lidí, mezi nimiž je mi dobře. Troufnu si je dokonce označit za kamarády, se kterými si hezky popovídám. Už sem nechodím pomáhat, ale prostě proto, že mě to baví. Mám z toho regulérního koníčka.“ Dřív strávila víkend hraním golfu, teď se stala nehrajícím členem curlingového týmu. Během zápasu vozíčká-

Mimochodem příběh Pavla Martínka považuje Martina za velmi inspirativní. Byl vrcholovým sportovcem, ale přišel o sluch. Přesto se nevzdal a dnes učí bojovat ostatní. „Určitým způsobem mi to připomnělo tátu. Takže debaty s Pavlem jsou pro mě moc přínosné.“

Společensky odpovědná firma Z firmy 3M Česko se Martina stala asi nejaktivnějším dobrovolníkem, nezůstala však jediná. I ostatní z původní dvacítky se stále zapojují, a dokonce přizvali i své rodiny. Jejich společnost přitom navíc začala s materiální podporou sportovců s postižením. Českou reprezentaci v curlingu vozíčkářů vyzbrojila kompletním oblečením a hráčským vybavením. Klubový vůz vyzdobila novým polepem. Není pochyb o tom, že za to vděčí nadšení konkrétních lidí. Firma 3M podporuje nejen dobrovolníky z řad svých zaměstnanců, ale i samotné sportovce s postižením.

řům podává, čistí, chytá a rovná curlingové kameny. Pak si jdou všichni společně pokecat do hospody. Pro někoho nepochopitelné, ale z Martiny vyzařuje radost. „Nedělám to z nějakého spasitelství. Sama z toho čerpám pozitivní energii, jíž je tu spousta. Většina lidí o tom nemá ani ponětí. A navíc jsem objevila nový sport, kterému se aktivně začínám věnovat i jako hráčka,“ upřímně odhaluje Martina své pohnutky. Hráči curlingu vozíčkářů však doufají, že na ně bude mít čas i nadále. Kromě curlingu se Martině zalíbila i boccia. Dokonce se připravuje ke zkoušce na rozhodčí. Předseda klubu Pavel Martínek nad tím jen nadšeně i nevěřícně kroutí hlavou. „Jednou jsem ji požádal, jestli by nepomohla i při turnaji boccie. Spíš jsem se bál, aby se nenudila. Ona za mnou ale nakonec přišla s otázkou, zda by mohla být oficiální rozhodčí, protože ji to fakt chytlo!“ Martina má přitom tajný sen – vyrazit jako rozhodčí na paralympijské hry v Riu de Janeiro 2016.

Nejde přitom o jedinou společensky odpovědnou aktivitu 3M Česka. Ve svých řadách má dva zaměstnance s postižením, podporuje projekty Česká inovace, Zdravotní klaun, Kamarádka knihovna a ve spolupráci s nadací Partnerství zvyšuje bezpečnost českých silnic. Dlouhodobě se věnuje tématu ochrany životního prostředí. Podpora vlastních zaměstnanců při práci s handicapovanými sportovci je tak jen logickým pokračováním aktivit společensky odpovědné firmy. „Nemám ráda slovo pomoc,“ tvrdí upřímně Martina Kubalíková. „Prostě se účastním – a musí mě to bavit. Nemá smysl dělat dobrovolníka jen proto, že se to má. Zájem musí vycházet ze samotných lidí, nikoliv z předpisu. To by pak bylo hrozně znát a ten člověk by u toho stejně nevydržel.“ A já si říkám, že zkratka 3M, znamenající Minnesota Mining and Manufacturing, by v tomto případě mohla znamenat i Moc Milá Martina. 

Noblesse oblige Před čtrnácti dny mi přišel dopis od jedné paní. Psala v něm, že ji zaujalo moje téma potřeby cílené individuální péče o handicapované a seniory na všech úrovních. Také by ráda pomohla, samozřejmě jako dobrovolník. Jen potřebuje poradit, kde by jí bylo potřeba. Za dvanáct let, co jsem v Senátu, jsem podobný dopis nedostala. Nevím o nikom kolem sebe, kdo by se dobrovolnickou činností zabýval. Nevím, čím to je, že se u nás lidé do dobrovolnické činnosti v jakékoliv oblasti a na jakýkoliv časový rozsah příliš nehrnou… Na jaře jsme byli s výborem pro zdravotnictví a sociální politiku v Izraeli. Navštívili jsme zařízení denní péče o (i velmi těžce) handicapované děti včetně výuky. Pracují tam i dobrovolníci. Navštívili jsme zdravotní záchrannou službu Magen David Adom v Tel Avivu. Pracují tam i dobrovolníci. Navštívili jsme centrálu rozsáhlé celostátní instituce Yad Sarah v Jeruzalémě, která poskytuje zdravotní a sociální služby, poradenskou činnost, půjčuje pomůcky všeho druhu, má síť denních stacionářů, pomáhá při domácí péči o seniory a jinak handicapované. Pracují tam zejména dobrovolníci. Tato instituce má po celé zemi přes sto poboček, ve kterých pracuje celkem na šest tisíc dobrovolníků. (Není bez zajímavosti, že státu ušetří výdaje okolo 320 milionů dolarů ročně.) Své know-how poskytuje zájemcům po celém světě. Dalším fenoménem, který s dobrovolnictvím úzce souvisí a s nímž se v Izraeli všude setkáte, je donátorství. Nemluvím o vzedmuté vlně solidarity po přírodní katastrofě nebo výběru peněz na speciální zdravotní péči pro konkrétního člověka. V tom jsme skvělí. Ale o jistém noblesse oblige, o uvědomění si, že ne každý je úspěšný a bohatý. Ne, rozhodně nepatřím mezi ty, kteří říkají věty typu „u nás je to strašné“, „to se může stát jen u nás“. Ale přiznejme si, že v této oblasti lidské činnosti máme co dohánět. Je to bohužel pozůstatek v deformaci našeho myšlení z dob reálného socialismu, kdy se každý staral jen sám o sebe. Ale jako nezdolný optimista věřím, že i u nás se začíná blýskat na lepší časy a dobrovolníci a donátoři kolem mě jsou. Jen jsou skromní a nemluví o tom.  Autorka je senátorka. můžeš / číslo 12 - 2012

14

Móda pro vozíčkáře

Manekýnka

na vozíku

Jana Flechtnerová na sebe upozornila před několika lety tím, že se i přes svůj handicap rozhodla pro dráhu fotomodelky na vozíku. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

J

ana své postižení, nemoc CMT (Charcot-Marie-Tooth), které ji postupně upoutalo nejdřív k francouzským holím a později na vozík, podědila po mamince. Přestože je její nedostatek genetického původu, nikdy ani myšlenkou mamince nevyčetla, že se i přes varování lékařů rozhodla mít dceru. „Naopak – obdivuji její odvahu, já takovou nemám, touhy po vlastním dítěti jsem se zřekla,“ říká sympatická absolventka sociální patologie a pedagogiky.

Modeling jako rebelství Janino základní životní krédo je brát život z toho pozitivnějšího úhlu. Na vozík je upoutána šestým rokem, od dětství ale její houpavá a klátivá chůze naznačovala, že ji tento osud nemine. Ještě na vysoké škole, to už se pohybovala jen s francouzskými holemi, ji po debatách se spolužákem napadlo, proč neprorazit zeď zaběhlých modelkovských schémat. „Holku na vozíčku byste na módní přehlídce možná někdy někde našli, ale byla to vždycky jen výjimka, součást nějaké akce pro lidi s handicapem. Řekla jsem si, proč

bych to nezkusila natrvalo, ne jako jednorázovou atrakci.“ Začala kontaktovat modelingové agentury a jedna z nich nakonec Janu mezi své modelky zařadila. „Tak se ze mě stala cvičená opička před fotoaparáty,“ vzpomíná se smíchem. „Prosadit se ve světě zdravých modelek není lehké, konkurence je veliká. Zájem je o dívky bez viditelné vady na kráse. Oslovila mě řada dívek s handicapem, že by se také rády prosadily ve světě modelingu; zrazovala jsem je.“ Po třech letech aktivního působení jako modelka ukončila ze zdravotních důvodů kariéru. I nadále sem tam nabídky na focení přijímá, je to přece jenom její koníček. „V modelingu by měli zkusit štěstí takoví, kteří jsou se svým zdravotním handicapem plně vyrovnaní, umějí s ním žít, mají tvrdé lokty. Musí se smířit i s tím, že budou na druhé koleji, upřednostněni budou vždy zdraví.“ Bylo to asi jedinkrát, poprvé a naposled, kdy to Jana, jak se říká, zabalila. K ukončení kariéry manekýny přispěly dvě operace dolních končetin, které měly zafixovat kotník pro jistější krok. „Nedostatečná pooperační rehabilitace a špatné léky proti bolesti způsobily, že ze sexy modelky se stala sexy boubelka,“ hodnotí opět se smíchem. Vadí jí, že přes snahu přivést do modelingu handicapované jako samozřejmou součást přehlídek se stala pro média jakousi senzací. Dodnes mi vadí, když vidím, jak noviny nebo televize popisují lidské příběhy, kdy se hraje na city, aby se pro jednoho jediného člověka sehnaly peníze na léčbu nebo pomůcky, a nikdo nevidí stovky dalších, kteří si dokážou prostředky sehnat i bez přispění médií.“

Nežít na vedlejší koleji Jedna z mnoha fotografií z Janina „modelkovského“ období můžeš / číslo 12 - 2012

Po modelkovské etapě si našla nový smysl svého života. Vše přehodnotila s ohledem na vozík, který se stal jejím každodenním kamarádem. U kamarádky kadeřnice si

pronajala prostory a začala ženám radit, jak vnést do života, a především do vzhledu, více krásy, pestrosti, vlastní identity. „Ono se to netýká jen handicapovaných, ale u nich je to zřetelnější. Hodně lidí s handicapem se totiž drží v ústraní, smiřují se se životem na vedlejší koleji, berou to, co mají, neumí zdůraznit své přednosti. Proč ale nežít pestrý život, proč na radosti života rezignovat?“ Jana se rozhodla, že šedé myšky, jak říká zakřiknutým či nenápadným ženám, udělá krásnými a zajímavými. Každá žena, jak říká, je krásná, ale musí to umět prodat. Začala se věnovat image poradenství. Absolvovala řadu kurzů a o znalosti z psychologie a světa modelingu se pak dělila se svými zákaznicemi. Okruh zákaznic se začal pomalu rozšiřovat, slečny a dámy si na ni předávaly dobré reference.

Marketing i v supermarketu V současné době Jana působí v nových příjemných bezbariérových prostorech


Janu Flechtnerovou charakterizuje téměř nemizící úsměv z tváře; optimismu má na rozdávání i pro zdravé.

15

Kalhoty s ušima Každý vozíčkář vám poví, jak problematická záležitost je pro něho nákup kalhot. Chodící část populace si vůbec neuvědomuje, že člověk s handicapem vnímá tuto část oblečení zcela jinak. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch, pavel hrabica

M

artina Václavíková z Tlumačova si přede dvěma lety uvědomila, že by to mohlo být řešení pro ni jako začínající podnikatelku. Odešla jako bývalá marketinková manažerka a obchodní ředitelka na volnou nohu a nechala se inspirovat sloganem jednoho z mobilních operátorů, aby prožila jeden rok života jinak. Nakonec je z toho ne rok, ale možná celý zbytek života.

Dobří lidé ji podrželi „Přišla jsem na to, že se u nás nevyrábějí a že by to možná mohla být ta pravá díra na trhu, kterou lze dobře zaplnit.“ Vydala se do Brna do Ligy vozíčkářů, kde se seznámila s Jaroslavem Náhlíkem, basketbalistou-vozíčkářem, který se stal jejím prvním „modelem“ a testovacím uživatelem. „Uvědomila jsem si v jeho případě a na jeho kamarádech z basketu, že to jsou všechno mladí lidé, kteří nechtějí jen přežívat, ale chtějí aktivně žít a taky se chtějí oblékat standardně jako jejich zdraví vrstevníci.

Nápady lovila v diskusních fórech

na okraji Kutné Hory. Poskytuje módní poradenství, nabízí bižuterii a módní doplňky. „Zákaznice mám po celé republice, což je především zásluha internetu a pravidelných nabídek, které zákaznice dostávají do svých e-mailových schránek. Paní mi pošle fotku šatů, které si koupila, a já jí navrhnu vhodné doplňky. Když je odsouhlasí, má je za pár dní doma ve schránce nebo na poště.“ Kolik zákaznic má ve skupině „šedých myšek“? Jana Flechtnerová tvrdí, že je to tak půl na půl. Spíš k ní přímo do obchůdku chodí ty, které se snaží doladit šaty, vzhled, ženy, které mají svůj styl. Přiznává, že nové zákaznice loví i třeba při nákupech v obchodních domech, když si sama hodlá koupit něco na sebe. Je dost výřečná, nešetří úsměvem, a proto snadno navazuje kontakty. „Stačí, když zahlédnu v obchodě paní, jak si něco zkouší, a není to zrovna to pravé pro její postavu. Poradím jí, čím by to mohla vylepšit, na co se má při výběru oblečení zaměřit. To je můj nejlepší marketing.“ 

„Poslala jsem operátorovi svůj profesní profil a za nějaký čas se mi ozvala Armáda spásy,“ vzpomíná Martina Václavíková. Chtěli se s ní jako odbornicí poradit nad některými projekty. „Jela jsem za nimi do Ostravy a najednou se přede mnou otevřel zcela jiný svět, který jsem do té doby nevnímala tak úplně intenzivně. Svět starých lidí, matek-samoživitelek, důchodců, vozíčkářů, lidí s nejrůznějším postižením. Téma sociálního podnikání mě oslovilo.“ Věděla, že například v Praze jsou kavárny, kde obsluhují tělesně postižení, nevidomí a jsou schopni vytvářet zisk a živit se nebo alespoň významně přispívat na své živobytí. Na to si ale netroufala. „Sedla jsem k internetu a hledala vše o handicapech, nejvíc jsem se zaměřila na vozíčkáře. Záměrně jsem šla především do diskusí k různým tématům a z nich jsem vyčetla, že kalhoty jsou pro člověka na vozíčku samostatné téma.“ Martina Václavíková přiznává, že do té doby potkala pár vozíčkářů ve Zlíně a jinde v MHD, v rodině a širokém příbuzenstvu nikdo s tímto handicapem není. Scházely jí tedy praktické zkušenosti, ale téma vozíčkáři a kalhoty ji postrčilo, aby se začala zabývat jejich výrobou.

Speciální střihy na kalhoty pro vozíčkáře Martina Václavíková nekopírovala, ale vymýšlela. můžeš / číslo 12 - 2012

�

16

Móda pro vozíčkáře

Sortiment se tlumačovská podnikatelka snaží rozšiřovat podle konkrétního ohlasu od klientů.

Poutko není na kalhotách pro parádu, usnadňuje natahování kalhot, a především vydrží!

mi prakticky předvedl všechny mi� nusyJarda kalhot, které si většina vozíčkářů poři-

zuje v běžné nabídce. Když přelézá vozíčkář z auta do vozíku a naopak, kalhoty mu slezou do půli zadku. Když se obléká, nemůže si k tomu stoupnout, takže si musí kalhoty různě natahovat vsedě, většinou na vozíku. Nikdo si k tomu nelehne na postel. Takže tahá za poutka na pásek a za krátký čas se poutka trhají.“ Jaroslav svými postřehy Martinu Václavíkovou jen utvrdil, že si zvolila správný směr. Dlouhé měsíce jí zabralo hledání někoho, kdo bude schopen kalhoty pro ni šít. Sama zvládala, když byly dcery malé, sem tam něco spíchnout a přešít pro ně, ale na samostatné šití nebo výrobu modelů si netroufala. „Věděla jsem, že nebudu prodávat tisícikusové série, že se tenhle byznys bude rozjíždět pomalu. Když zaklepete na dveře továrny, že byste od nich potřeboval měsíčně desítky exemplářů, usmějí se, poděkují a konec. Ztratila jsem vyjednáváním hodně času, ale nakonec jsem objevila báječnou dílnu ve Varnsdorfu a druhou jen pár minut od nás v Hulíně. Ve Varnsdorfu mi řekli, že v tom vidí do budoucna velký potenciál a že mě i s mou malovýrobou, která pro ně není žádný velký byznys, rádi podpoří. Stejně tak paní Bednaříková z Hulína. Když zavolám, že potřebuji rychle patery kalhoty, vyhoví mi,“ říká majitelka Adaptie, firmy, která působí na trhu od letošního roku.

Vozíčkáři se oblékají na internetu Co je tedy na kalhotách pro vozíčkáře tak jiného? Hlavně zadní část, která je prodloužená, aby i v sedu kryla záda. Kalhoty musejí mít také delší nohavice, aby se nevytahovaly nad kotníky. „Vozíčkáři to řeší většinou nákupem delších kalhot, které jsou ale zase třeba větší v sedu, lezou z toho můžeš / číslo 12 - 2012

košile, prakticky každý je musí po nákupu nějak upravovat.“ Kvůli snadnějšímu natahování našívá na kalhoty po stranách a dozadu poutka, jak říká „uši“, pevně přišité, festovní, které se jen tak neutrhnou. Jedna maminka, která kalhoty pořídila pro syna, jí pak napsala, že do nich může syna pořádně natřást. Kalhoty z Tlumačova postrádají řadu pro vozíčkáře zbytečných doplňků, jako jsou zadní kapsy a cvočky, které si vozíčkáři většinou hned po nákupu odstraní. „Upustila jsem i od módních děravých džínsů, protože mi vozíčkáři sami říkali, že by jim do toho lezly prsty při oblékání a brzy by kalhoty roztrhali.“ V úplných začátcích jí kdekdo radil, ať nakoupí v cizině pár originálů, rozpárá je

a střih okopíruje. „Jenže jednak to odporuje mému založení a jednak bych si neprošla důležitým procesem poznání, jak kalhoty pro vozíčkáře fungují, kde jsou slabá místa. Dnes jsem schopna debatovat o vylepšeních a detailech, o to bych přišla.“ Oblíbeným vylepšením, které ji napadlo, je prošití pasu gumou, kalhoty se dají jednoduše bez rozepínání natáhnout a ušetří vozíčkáři námahu i čas, přitom vypadají dobře. Kalhoty nabízí ve svém internetovém obchodě, protože jak zjistila, vozíčkáři neradi nakupují v klasických obchodech. „Vadí jim množství lidí, malé kabinky, kde mají problém i zdraví lidé, natož oni. Jak jsem zjistila, oblečení si většinou pořizují přes internet.“

Logistika v pokoji, recepce v kuchyni A co nejvíc letí? V tomto ohledu nejsou zákazníci s handicapem odlišní od nehandicapovaných. Vítězí džíny. Kromě již zmiňovaného hledání výrobce, který by byl schopen šít nejen malé série, ale také

Věděla jsem, že nebudu prodávat tisícikusové série, že se tenhle byznys bude rozjíždět pomalu. Když zaklepete na dveře továrny, že byste od nich potřeboval měsíčně desítky exemplářů, usmějí se, poděkují a konec.


džíny, na které jsou na rozdíl od běžných kalhot třeba speciální stroje, nitě a cvočky, bylo problémem množství materiálu. „Pár desítek metrů mi nikdo za slušnou cenu neprodal. Já ale po kamionech zatím odebírat nemohu. Naštěstí jsem natrefila na pána, který se zabývá výrobou běžných džín. Společně jsme ve Španělsku koupili každý po pěti stech metrech, to už bylo za lidskou cenu,“ ilustruje nesnadný život malého českého podnikatele. Sociální podnikání paní Martiny se rozbíhá, jak sama říká, ztuha, ale je optimistka. Ohlasy na její kalhoty jsou pozitivní, pomalu se jí daří odhadovat, co mezi vozíčkáři letí, o co je zájem větší a o co menší. Letos v létě připravovala kolekci krátkých kalhot na další léto, chce vylepšovat společenské kalhoty, které prý patří k oblíbenému sortimentu. Uvažuje o výrobě kalhot na zimu. „Rozhodně to ale nesmějí být kalhoty, které vypadají jako oteplovačky, to už mě vozíčkáři varovali. Jde jen o to, jak ale zkombinovat nejoblíbenější džínovinu, která se sráží, s nesrážlivou teplou vrstvou,“ popisuje plány na nejbližší měsíce. Protože se stále považuje za firmu, jak sama říká, krátce po porodu, v šestinedělí, podniká doma, v malém rodinném domku. Pokoje po dcerách, které už vyletěly z hnízda, jsou „logistickým areálem“, předsíň slouží jako mezisklad látek, barový pult oddělující kuchyň od vstupní haly nazývá recepcí a porady „vedení“ se konají v jídelním koutě. „Časem bych se ráda přesunula do samostatných prostor, mám už něco malého vyhlédnuté, záleží jen na tom, jak se bude zájem o kalhoty rozvíjet,“ tvrdí. Přiznává, že

Vozíčkářům nejde jen o praktičnost. Chtějí se také líbit.

17

Martina Václavíková postoupila do finále soutěže začínajících podnikatelů Rozjezdy 2012.

rozjezd čekala rychlejší, ale podobně se zájem o některé komodity zvyšoval také pomalu a dnes je řada druhů oblečení a textilních materiálů zcela běžná a masově užívaná. V podobný vývoj věří i Martina Václavíková.

Podle zjištění se ročně na vozíku – z nejrůznějších důvodů – ocitne v České republice zhruba 300 lidí. „Částečně následkem nemocí, ale hodně to jsou úrazy všeho druhu, i když ne vždy skončí lidé na vozíku vlastní vinou, hlavně při autohaváriích. Co se úrazů ze sportování a dalších adrenalinových aktivit týká, přibývají mladí lidé, hlavně muži.

Je vidět, že ženy riskují minimálně, adrenalin je mužská výsada. To všechno jsou potenciální zákazníci, kteří zatím z valné většiny kupují to, co je určeno pro zdravou část populace. V jednom se prý ale její zákazníci od ostatní populace neliší. Především ženy, kterých je z výše uvedených důvodů mezi klienty zatím méně než mužů. „Muži oceňují praktičnost, je pro ně důležité pohodlí, kalhoty jim musejí slušet, ale není to to zásadní. Ženy? Jsou vybíravější. Tady by to mohlo být o dva centimetry užší. Hm, dobré, ale není ten materiál moc tlustý? Tyhle poutka by mohla být výš, nemyslíte?“ komentuje s úsměvem Martina Václavíková praktické zkušenosti. 

Na vozíku se kalhoty opotřebovávají jinak než vestoje.

Vedle džín vyhledávají vozíčkáři společenskou klasiku.

Muži jsou praktičtí, ženy vybíravější

můžeš / číslo 12 - 2012

18

Příklad pro ostatní

Když okolí není

lhostejné Suma, kterou získal šestiletý Adam Jíra ze severočeských Třebenic-Kololeče u Lovosic během jediného zářijového dne, činí 86 026 korun. Jsou to peníze, které mu umožní nákup elektrického vozíku a bude moci příští rok na podzim nastoupit do první třídy v základní škole v Terezíně. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

V

ybrali je organizátoři charitativního cyklistického závodu po Třebenicích a kolem Třebenic. Adamovi pomohou absolvovat i nákladné léčení v Lázních Klimkovice a využít speciální oblek, který slouží při léčbě následků mozkové obrny jako důsledku komplikovaného porodu před šesti lety. Oblek umožňující samostatné sezení a lázeňská kúra vyjdou na statisíce korun. Nejsou to však jediné finance, které se během několika týdnů a měsíců sešly, aby sympatickému chlapci i jeho rodičům usnadnily péči a výrazně posílily naději na zmírnění handicapu. Příští podzim by se z nich měla hradit i asistentka, která bude Adama do terezínské školy denně doprovázet a usnadní tak jeho integraci mezi zdravé spolužáky.

Peníze přicházejí od sousedů Co je na tomto příběhu svým způsobem výjimečné, je fakt, že finance od samého začátku nepocházejí z žádné celostátní sbírky či celostátně prezentované aktivity. Jejich zdrojem je z valné části iniciativa můžeš / číslo 12 - 2012

Adamových spoluobčanů i z blízkého okolí. Je to zajímavý příklad regionální solidarity, kdy nejbližší okolí nezůstalo lhostejné k osudu člověka, byť pro mnohé z nich relativně neznámého, někoho, koho znají od vidění, možná z doslechu, ale často ani to ne. Vše odstartovala zmínka v regionálním Litoměřickém deníku o Adamově osudu a příběhu; jeho rodiče, Romana a Jaroslav Jírovi, se ke zveřejnění a veřejné prezentaci a prosbě o pomoc dlouho odhodlávali. „Připadalo mi, že všude kolem nás je mnohem víc lidí, dětí a rodičů, kteří jsou na tom podstatně hůř,“ přiznává Romana Jírová, Adamova maminka. Bála se, aby veřejnost nepřijala jejich hledání prostředků a pomoci negativně. Současně ale hned dodává, že ji nesmírně překvapila reakce. „Neměla jsem mnoho let čas na nějaký společenský život, většinu času trávíme s manželem a celou širokou rodinou péčí o syna.“ Znamená to pro ně spoustu času na léčeních, rehabilitacích, hlavně ježdění na dlouhé vzdálenosti za specialisty. „Hodně lidí jsem do této doby znala jen od vidění; když se všechno dalo do pohybu, poznala jsem bez přehánění hodně těch, kteří mají opravdu srdce na dlani,“ říká matka malého Adámka. Z jejích úst to opravdu nezní jako fráze.

Silný a obětavý vztah otce Jaroslava Jíry k synovi Adamovi byl během závodu i celého dne nepřehlédnutelný.


19

Juniorští vítězové Závodu pro Adámka. V raném věku dostali praktickou a jedinečnou možnost poznat, co je to pomoc bližnímu.

info Kdo je Adam Jíra Po komplikovaném porodu v roce 2006, při kterém se přidusil, je upoután na vozík. Krvácení do centrální nervové soustavy a ischemie způsobily diagnózu spastické kvadruparézy, postižení všech čtyř končetin. Tedy nejtěžší formu dětské mozkové obrny. K tomu se navíc přidala epilepsie. O Adamovi poprvé napsal 25. června 2012 Litoměřický deník. Tím odstartovala spontánní pomoc Třebenic a jejich obyvatel. Na konto, které bylo zřízeno u Konta BARIÉRY, přispěly např. 30 tisíci korunami město Třebenice, občanské sdružení Třebenické svítání, Třebenické ženy, Český granát a akcemi a sbírkami také místní hasiči, golfový klub a další. Více než tříměsíční kampaň byla zakončena galavečerem v Muzeu Českého granátu.

Romana Jírová říká, že vstřícnost a pomoc lidí v Třebenicích je podobná té, kterou poznala ve vlastní rodině a příbuzenstvu. „My jsme velká rodina a v ní solidarita silně funguje. Když se nám stalo, že se Adámek při porodu přidusil, původně nám lékaři řekli, že postižení bude mnohem

horší, že bude jen ležící. Byli jsme tehdy s manželem zcela na dně. Ale síla rodiny, rodičů nás obou, sestry, všichni, kteří nám pomohli zvládnout to tehdy a pomáhají dodnes, nám umožnili nepropadnout beznaději. Uvědomila jsem si, jak je rodinné pouto důležité.“ Přístup lidí, které do této doby ani neznala, ji ale ohromil. „Často Nejmenší závodníci brali účast smrtelně vážně. Dobře však věděli, že tentokrát sportování pomůže jejich vrstevníkovi.

můžete mít pocit, že si lidé kolem vás jen tzv. hrají na vlastním písečku, nezajímají se o starosti kolem sebe… Ukázal se opak.“

Místo drobných desetitisíce Podobná slova jsme v Třebenicích během charitativního cyklistického závodu pro Adámka slyšeli z více stran. Petr Mlenský, organizátor golfových turnajů AZ&WE Golf Tour a také zakladatel Letního dětského golfového campu na Litoměřické kotlině, jako první krok udělal to, že se Adam stal čestným členem golfového klubu Maria Theresia Golf Club. I když Mlenských bydlí také v Třebenicích, o Jírových se dozvěděli až z novin, respektive Petr Mlenský uslyšel Adámkovo jméno od manželky Dany, která ho na osud chlapce upozornila. Postupně začal organizovat při turnajích sbírku na Adamův elektrický vozík i léčbu. „Počítal jsem s drobnými, předpokládal jsem, že se v konečném součtu sejde pár desítek tisíc. Jen naposledy jsme za dva dny turnaje přidali na účet dalších více než dvacet tisíc korun.“ Petr Mlenský připomíná, stejně jako Romana Jírová, že ho solidarita lidí z Třebenic nesmírně udivila. „Je mi jasné, že nic můžeš / číslo 12 - 2012

�

20

Příklad pro ostatní

se nesmí přehánět. Dnes se na vás � z toho sbírky na to či ono na vás valí ze všech stran.

Adam Jíra se stal na několik měsíců doslova hvězdou Třebenic a jeho obyvatel. Projevila se neobvyklá síla regionální solidarity.

Když za vámi jednou přijdou hasiči, abyste něco dal na Adámka, za týden cyklisté, pak golfisté, potom někdo další, tak si za chvíli možná spočítáte, že už jste dal tisícovku, a to jsou pro lidi pořád velké peníze – zvláště v této době. Chce to velmi citlivý přístup.“ Dodává však, že zatím ani jednou nenarazil u lidí z Třebenic a okolí na nějaké negativní reakce.

Pomáhají tomu, koho znají Podle mínění Petra Mlenského je pro úspěch sbírky a další trvalejší pomoci velmi užitečné, že lidé vědí, na koho a na co peníze věnují. Připouští, že ale v nedalekých Lovosicích by už zřejmě odezva tak bouřlivá a úspěšná být nemusela. To, že si v Třebenicích lidé, jak se říká, vidí téměř do talíře, je v takovém případě vlastně výhoda. Jeho paní je přesvědčena, že nejdůležitější byla neanonymita. „Vytištěné letáčky jsme neházeli lidem do schránek, nelepili je po všech sloupech a nárožích. Kdo měl čas,

roznesl je ve svém okolí, u každého jsme zazvonili, předali leták, všechno osobně vysvětlili.“ To všechno ve volném čase, často po večerech, o víkendech. „Nás vybudila kamarádka Klára Pospíšilová, která pracuje v místním železářství, kde je například také kasička, kam lidé mohou na Adama přispívat,“ prozrazuje Ivo Černý z Middle Mountain Bike klubu, který zorganizoval výše uvedený závod na kolech. „Klára mi poslala základní informace o Adámkovi, jestli bych neměl nějaký nápad.“ Ihned oslovil další členy klubu, za který jezdívá i Adamův otec Jaroslav. Na otázku, jestli byl problém najít lidi pro hledání cest, jak peníze získat, nějaký problém, odpovídá jasně: „Ani na okamžik. Bylo to, jako když zapálíte suchý les!“ Klára Pospíšilová dodává, že jak závod, tak kasička v železářství je mírou pomoci lidí z Třebenic. „Nemáme takové prostředky, abychom mu je dali a mohli mu koupit vozík a přispívat na další léčbu. Můžeme mu však pomoci svou prací.“ Velkou roli podle ní hraje skutečnost, že hodně lidí z Třebenic Adámka zná osobně nebo alespoň od vidění.

Spolky nejsou jen „plkání“ Lidé, s nimiž jsme tu zářijovou sobotu v Třebenicích hovořili, přiznali, že právě pomoc konkrétní osobě, někomu, koho znají, asi nejvíc rozhodovala o tom, jestli vhodí drobné a bankovky do kasičky, přihlásí se do cyklistického závodění, přijdou na hasičské cvičení, na sportovní den či pošlou dobrovolně zvolenou částku na účet Konta BARIÉRY. Tady se sbíhají jak přímé platby od jednotlivých dárců, tak peníze z kasiček či částky vybrané na veřejných charitativních akcích. Pro pochopení aktivity Třebenických je důležitý postřeh Aleny Vobořilové. Ona sama je členkou spolku Třebenické ženy, můžeš / číslo 12 - 2012

Podle mínění Petra Mlenského je pro úspěch sbírky a další trvalejší pomoci velmi užitečné, že lidé vědí, na koho a na co peníze věnují. který působí už deset let. Pořádají jarmarky, cvičení pro ženy, organizují plesy, jezdí za poznáním po celé republice. Na malé dvouapůltisícové město je to aktivit ažaž. Jen Třebenické ženy mezi sebou vybraly 10 000 korun, které přes Konto BARIÉRY Adámkovi poslouží. „Všechny jsme buď mámy, nebo babičky, a Adámkův osud nám není lhostejný. Je nám líto, že se nepostará stát nebo pojišťovna. Určitě nás dojalo, kolik jednotlivců i spolků tady v Třebenicích se dalo dohromady, aby pomohli.“ Alena Vobořilová připouští, že kdyby bylo v Třebenicích po společenské a kulturní stránce mrtvo, asi by se tolik lidí do akcí kolem Adama Jíry nezapojilo. Nejen ona vidí přímou souvislost mezi aktivním vztahem občanů k městu a bohatým spolkovým životem a pozitivním přístupem k charitě ohledně Adámka. „Máme připraveny další prostředky a ve sbírce stále pokračujeme,“ uzavírá Alena Vobořilová. 


21

názory

Neziskovky existují přes 20 let V neziskovém sektoru skončila éra zapálených průkopníků a nastal čas profesionálů. Přesto neziskovky stojí stále před důležitými výzvami. Zvýšil se tlak na kvalitu poskytovaných služeb, a navíc je třeba nacházet nové zdroje peněz. Text: Radek Musílek

J

estli může nějaké slovo charakterizovat počátky budování neziskového sektoru, pak je to jednoznačně slovo nadšení. Skoro všichni zakladatelé začínali zhruba před dvaceti lety na zelené louce. Dělali první nesmělé krůčky a sbírali zkušenosti. Pád komunistického režimu otevřel prostor novátorským myšlenkám. Hlad po tom, dělat věci jinak, byl mezi určitou skupinou odborníků i laiků veliký. Výraznou úlohu v budování neziskovek sehrála církev, i když její postavení je specifické a vybočuje z obecné představy o neziskové organizaci. Dodnes patří k výrazným poskytovatelům sociálních služeb. Těžko přesně kvantifikovat, kolik jednotlivců se rozhodlo pro pomáhající profesi skrze víru. Zdá se, že zpočátku byla tato pohnutka častější než dnes. Oldřich Haičman, ředitel Charity Česká republika, patří k zakladatelům charitativní práce v Brně. „Charita je provozována katolickou církví, takže důležitou součástí naší práce je i duchovní rozměr,“ říká. „S každým klientem pracujeme individuálně. Máme etický kodex zaměstnanců, ale chceme, aby i nevěřící pracovníci do své činnosti vnášeli etický rozměr křesťanství. Dříve však byla situace spontánnější, protože lidé měli větší pochopení. I vlivem médií je dnes církev vnímána spíš jako nepřítel.“ Zájem o zlepšení podmínek uplatnění mladých lidí s tělesným postižením přivedl k založení občanského sdružení Asistence jeho dosavadní ředitelku Vlastu Stupkovou. Přestože se hlásí k židovské kultuře a mezinárodní židovská organizace American Jewis Joint Distribution Committee (JDC) sehrála významnou úlohu v počátcích jejího rozletu, nehovoří o náboženské motivaci. „Pracovala jsem na nemocniční rehabilitaci. A zdálo se mi, že se po revoluci nic nemění, ale mělo by. Náhodou jsem se dostala k JDC a absolvovala kurz pro práci s lidmi s postižením v moderní demokracii. Zúčastnila jsem se i projektu chráněného bydlení a představené metody mě oslovily. Nastoupila jsem do pražského Jedličkova ústavu

Radek Musílek: Jestli může nějaké slovo charakterizovat počátky budování neziskového sektoru, pak je to jednoznačně slovo nadšení. a zapojila prvních pár studentů praktické školy. S dalšími nadšenci jsme brzy založili nové sdružení. Byla to výzva.“

Nápady ze zahraničí Kromě nadšení prvních zakladatelů sehrály velkou roli také vlivy ze zahraničí. Z ciziny přicházely jak důležité inspirace a know-how, tak první finanční prostředky. Zajišťování peněžních zdrojů byl nový úkol, který příslušel nadacím. To jsou také neziskovky. Ale jejich úloha netkví v přímé péči o lidi s postižením, nýbrž ve shánění prostředků na podporu organizací, projektů i jednotlivců. Nadaci Charty 77 se podařilo uspořádat průlomovou sbírku na Konto Míša. Zúčastnily se statisíce Čechoslováků a tisíce firem i kolektivů z celé země. Lidé se naučili podporovat dobročinné projekty. Postoj státu byl z počátku velmi liberální. Vhodná legislativa prakticky neexistovala,

což se záhy projevilo. Zatímco v roce 1991 existovalo 29 nadací, na konci roku 1992 to bylo už 1551 a do pěti let číslo přesáhlo 5000! Za mnohými přitom stáli spekulanti a podivné machinace. To poškozovalo dobré jméno poctivých projektů. Přítrž učinil až zákon o nadacích a nadačních fondech. Po jeho vstupu na scénu v roce 1998 klesl počet nadací a nadačních fondů na minimum. Teprve v roce 2006 dosáhl jejich součet opět tisícovky. Další významné mezníky utvořil vznik čtrnácti krajů a vstup ČR do Evropské unie. Tyto události způsobily zásadní převrat v oblasti financování. Otevřely nové zdroje evropských a krajských dotací. Za průlomový lze označit také zákon o sociálních službách účinný od roku 2007. Vliv legislativních změn si uvědomuje i Oldřich Haičman: „Zpočátku jsme měli prakticky jen nadšení. Vše jsme dělali hodně intuitivně. Dnes řešíme naplňování litery zákona, což není vždy snadné. Pro spontánnost už není tolik prostoru.“ Změny dokreslují i slova Vlasty Stupkové: „Začínali jsme s pár lidmi prakticky na koleně. Dnes máme sto klientů, padesát asistentů a dvacet stálých zaměstnanců. Někdy si říkám, jak se to stalo, že celý tenhle projekt přežil své začátky? Fungujeme podle stanovených pravidel, pracujeme s veřejností a hledáme finanční zdroje. Public relations, projektový manažer nebo fundraising byla neznámá slova, dnes jde o nutnost. Žijeme z roku na rok, nevíme dopředu, na které služby budeme mít peníze.“

Podivná sdružení Nejpopulárnější formou neziskovky je občanské sdružení. Těchto právních subjektů existují desítky tisíc. Především díky snadné formě založení. Nezastírejme si, že řada z nich vznikla velmi účelově. Tradiční příklady představují sdružení, která získala evropské peníze, a teprve následně hledala klienty. Poctiví provozovatelé však vybudovali stabilní a profesionální organizace tvořící neodmyslitelnou součást sítě poskytovatelů služeb, což je milé zjištění. Vždyť právě mezery v nabídce služeb stály u zrodu většiny neziskovek. Neproměnily se však jen neziskové organizace, ale i společnost kolem nich. „Lidé jsou otevřenější našemu tématu,“ zdůrazňuje Vlasta Stupková. „Nesetkáváme se už s takovým nepochopením jako dřív.“ Oldřich Haičman si zase všímá proměny struktury pracovníků Charity. „Přes osmdesát procent jsou ženy. Mají větší sociální cítění. To je stále stejné. U dobrovolnické činnosti se zapojovali spíše starší lidé kolem svých farností, dnes je očividný přiliv mladých. Vyrostla nová generace, která sociální oblast studovala a teď v ní bude pracovat.“  můžeš / číslo 12 - 2012

22

výtvarníci konta bariéry

Jaroslav Róna:

Život

potřebuje tajemství Významný český (nejen výtvarný) umělec se ve své tvorbě rozhodně nevyhýbá životu za stěnami ateliéru. A jeho názory na současný svět nesouznívají ani zdaleka se všeobecnými představami o štěstí.


Text: Zdeněk Jirků Foto: jan ŠILPOCH Naši čtenáři většinou dobře vědí, co je to utrpení. Současná kultura je ale spíš spojena se zábavou, rozptýlením, utrácením volného času. Jaké místo má ve vaší tvorbě utrpení, bolest a podobné lidské situace?

Nechci se stavět do role neustálého angažovaného bojovníka proti nepravostem světa. I já se snažím především žít příjemný život, abych z něj mohl mít radost. Na druhou stranu neumím a nechci nepříjemné věci od sebe odsouvat. Už proto ne, že pocházím z rodiny, které se temné věci nedávné minulosti bohužel nevyhnuly. Narodil jsem se dvanáct let po válce, a kdybych přišel na svět o dvacet let dříve, pravděpodobně bych sdílel tragický osud židovské části naší rodiny. Jen o dvacet let! I proto si myslím, že umělcovým posláním je vyjadřovat se svým způsobem k životu i s jeho temnotou. Umělec v podstatě nemá na vybranou, pokud chce

být k sobě poctivý. Takže jsem možná poněkud citlivější na mnohá utrpení, o kterých informují média nebo se kterými se setkám na cestách po světě, než někteří jiní lidé. Není náš problém v tom, že současné utrpení je často méně viditelné, protože mnoho očí je zavřených nebo přivřených?

Takhle to asi bylo vždycky. Mnohé tragédie vyplývaly a vyplývají i z nepochopení druhých, z pasivity, z přirozené lidské snahy obracet se k utrpení druhých zády. Něčemu se ale úplně zabránit nedá. Osud vás postihne – a nemusí jít o viditelné poškození, nemoc, úraz. Kde je vidět krutá výchova, bolestné zážitky z dětství, špatná zkušenost s dospělými? Není přece náhoda, že většina kvalitní literatury, dramat i filmů zpracovává právě toto téma. Věnujete se mnoha tvůrčím disciplínám. Zdá se, že vaše sochy jsou spíše plné humoru, zatímco obrazy přinášejí jakési temnější pohledy na svět. Jsou tedy dva Rónové?


23

Jaroslav Róna má ateliér v krásném prostředí pražského nového židovského hřbitova.

info Kdo je Jaroslav RÓNA? Člen skupiny Tvrdohlaví (1987–1992). Narozen 1957. Vystudoval Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové studoval sklářské výtvarnictví u prof. Libenského. Vystavoval v mnoha zemích, věnuje se i scénografii a literární tvorbě. Nezastupitelný člen hudební skupiny Tros Sketos. Světově proslulý pomníkem F. Kafky na pražském Starém Městě.

Asi jich je ještě víc. Teď jsem ilustroval knížku a těžko byste poznal, že je to moje práce. Výběr námětů jednotlivých děl spoluvytváří i médium, se kterým pracujete. V malování mohu vyprávět příběhy, a to je velmi vzrušující. Socha vyžaduje jednoduchou formulaci, zkratku, a navíc si člověk užívá hmotu samotnou, její objem a kompoziční vztahy, tam by často epika překážela. Jistě hraje velkou roli i nedostatek sochařských zakázek. Kdybych dělal například památník obětem nějaké tragédie, mohl by to být i příběh. Ale kdo dnes osloví české sochaře s takovým úkolem? Ti lidé, kteří rozhodují, se bojí zadat takové úkoly, museli by mít na události jednoznačná stanoviska a bylo by zde riziko jít třeba proti názoru většiny. Tak se raději

vyhýbají iniciaci tvorby takovýchto významných děl. A samozřejmě jde také o peníze, které na to nikdo nechce dávat. Jak vlastně společnost vnímá současné výtvarné umění? Souhlasil byste, že jsme se ocitli pod lavinou nevídaného nevkusu?

Chachacha! Nedávno jsem viděl v Rudolfinu výstavu současného britského malířství. Většina z těch obrazů byla pouze demonstrace brilantní techniky. Až ohromující řemeslná preciznost, ale poněkud otrocká. Kladl jsem si však otázku po smyslu tvorby těchto přemalovaných fotografií. Přesto si takové věci zákazníka velmi snadno najdou a prodávají se za neuvěřitelné

Jaroslav Róna, Azazel, akvarel na papíru, 2004

ceny. Dnešní umění je obrovská záplava, v které se můžete orientovat jen s jistou námahou, ale stojí za to ji vynaložit. Každý si zde může najít to své. Můžete si koupit zásadní silné věci i pouhé dekorace. Takže záleží hlavně na vás, jak jste vnitřně ustrojen. Když se ale chcete doma dívat na obraz dlouhé roky, měl by mít více vrstev. Tím nemyslím vrstvy barev, ale spíše významovou a pocitovou hloubku, abyste na něm mohl stále něco objevovat. Tolik špatného umění vzniká proto, že euroatlantická společnost je vzhledem k minulosti nevídaně bohatá a může si dovolit živit ohromné množství netalentovaných lidí v atraktivních pozicích umělců. Proto se stále vytváří spousta pouze racionálních věcí nebo výtvarných žertíků, které nejsou propojeny s vyšší silou, která k nám přichází odkudsi shora. A tak se stále častěji zabývám tvorbou starých mistrů, kteří mi přinášejí úlevu od záplavy současného umění. Tito malíři pracovali se symboly, tajemstvím, a svou silou překlenuli rozměry času. Vždycky to bylo tak, že umělec byl především zprostředkovatelem energie odněkud z neznáma. Dokázal nabídnout své technické schopnosti, svůj talent, a s jeho pomocí převedl toto zdánlivě neuchopitelné do nějaké formy. A kvalita se poznala docela jednoduše – divák, čtenář, posluchač najednou pocítil zprostředkovanou sílu, a ta v něm vyvolala potřebu klást si závažné otázky po smyslu života. A my jsme dovolili, aby byly celé umělecké instituce naplněné věcmi, které tohle nedokážou. Co s tou stále rozsáhlejší záplavou?

To je jednoduché. Vyřeší to chudoba, a ta zákonitě přichází po dobách nadbytku. Takže zaplaťpánbůh za nadbytečné umění! Když jdete po městě, po ulicích, stane se vám, že uvidíte dům, soubor staveb, nějaký nově vytvořený prostor a řeknete si – tak tohle už ne?

Je toho hodně. Ale spíš trpím tím, že nedostávají prostor talentovaní architekti. Vzpomeňte si na drama kolem Kaplického knihovny. Podle mě to nebyl nejlepší návrh. Ale dobře, vybrali to, a pak ustoupili a nakonec se nestavělo nic. Měli Kaplického postavit, když vyhrál. Ti radní neměli na to, aby vůbec nějak rozhodli. Když se jim první nelíbil, proč nerealizovali druhý projekt? Proč nevyhlásili soutěž znovu? Pravomoci na to měli. U nás je prostředí plné komplexů, závisti a nerozhodnosti. Tím se nejvíce lišíme od zemí, ke kterým bychom chtěli vzhlížet. Přikrčenost ještě žádné velké umění nevytvořila.  Konto BARIÉRY připravuje na neděli 9. prosince 11. aukční salon výtvarníků. Výtěžek z aukce půjde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením. Aukce bude v Modré posluchárně Karolína v Praze díla jsou v Karolinu vystavena od 27. listopadu do 7. prosince.


24

Nové zahraniční technologie

Doktor

robot Když se jedná o pomoc nemocným nebo handicapovaným, odborných názorů a specializované péče není nikdy dost. Často může názor odborníka změnit léčbu a vylepšit kvalitu života nebo zdravotního stavu. Jak ale tohle zajistit ve světě, kde je odborníků málo, a těch, kteří by dobrou radu potřebovali, naopak hodně? Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv

Ř

ešením by se mohly stát systémy tzv. teleprezence, které se pomalu dostaly od prvních dětských krůčků a prototypálních stadií do stavu, kdy jsou skutečně použitelné, a mnohdy si dokonce už našly cestu na reálný trh. Princip teleprezence je přitom vcelku jednoduchý a všichni jej v určité formě známe. Už několik let využívají mnohé velké společnosti systémy telekonferencí. Například obchodníci se díky nim mohou zúčastnit schůzek na druhém konci světa, potřebují jen počítač s kamerou a mikrofonem. Jejich obličej se pomocí internetu přenese třeba do Pekingu a objeví se na obrazovce v konferenční místnosti na místě, kde obyčejně sedají. Obličeje na obrazovkách se tak účastní přímo jednání, vidí, co se děje, a mohou se zapojit do hovoru. Stejně tak pracují videohovory v našich domácích počítačích – třeba prostřednictvím komunikačního programu Skype. Má to ale všechno jeden háček: Stále je to jen obrázek osoby na počítačovém monitoru, který se nemůže nikam pohnout ani provádět interakci s okolím. Systémy teleprezence tento nedostatek řeší tím, že obrazovku umístí na robotické zařízení, které ovládá osoba na druhém konci. Takový robot může vypadat jakkoli, současné modely jsou ale obvykle tvořeny základnou, která obsahuje veškerou elek-


troniku nutnou pro pohyb. K němu využívá kolečka. Na základnu je pak až do výšky vzrůstu dospělého člověka přistavěn nástavec, na jehož vrcholu – v místě, kde obvykle spočívá hlava –, je umístěn monitor s kamerami, mikrofony a reproduktory. Ovládání probíhá pomocí počítače jednoduše s kamerou a mikrofonem, navíc však musí být přítomen nějaký ovladač pohybu, např. joystick. Na monitoru se může objevit osoba, která se do robota připojí podobně jako při videohovoru, avšak s tím rozdílem, že může robotické „tělo“ ovládat. Nejenže tak vidí a slyší všechno, co se kolem říká, může se také libovolně pohybovat a otáčet hlavou do stran. Díky mikrofonu, reproduktorům a kamerám komunikuje libovolně s kýmkoli, kdo je poblíž, a naopak. Vtělit se do robota z jakéhokoliv místa na planetě navíc není problém; jak už bylo řečeno, stačí k tomu počítač vybavený nezbytným softwarem a příslušenstvím.

Nebýt ve své kůži Fanoušci seriálu Teorie velkého třesku, který běžel už i na našich obrazovkách, jeden takový systém už znají. Jmenuje se Texai a vyrobila ho americká společnost Willow Garage. Vypadá přesně tak, jak bylo výše popsáno: jedná se o robotickou bázi, vysokou tyč a připojený monitor s příslušenstvím místo hlavy, kam se může vtělit kdokoli. V jedné z epizod


25

ERA Poradna

Do robota RP-Vita se může „převtělit“ lékař vzdálený třeba 1000 kilometrů a pomáhat, kde je ho zapotřebí.

zmíněného seriálu jej využívá puntičkářský fyzik Sheldon Cooper k chození do zaměstnání, když shledá, že jeho tělesná schránka je příliš cenná a zároveň křehká a náchylná k chorobám. Zůstane tedy zamčený ve svém bytě a vtěluje se do robota na univerzitě, kde pracuje. Ve skutečném světě jej po užívá třeba společnost Mozzila. Vtělují se do něj zaměstnanci, kteří pracují z domova. Mohou se tak pohybovat po sídle firmy a chodit na schůze nebo na „kobereček“ k šéfovi. Texai se aktuálně vyvinul v Beam, pokročilou formu s hezčím designem a vlastní napájecí stanicí, která se již reálně prodává na komerční bázi.

Léčení na dálku Zkuste si teď ale představit, že by se do takového robota mohl vtělit doktor. Mohl by klidně obcházet nemocnicí, mluvit

Beam – elegantnější verze teleprezenčního sytému Texai známého ze seriálu Teorie velkého třesku.

s pacienty a instruovat odborný pomocný personál v místě. Robot by mu mohl posílat medicínské údaje a jiné dokumenty. A přitom je jedno, zda doktor sedí o dvě patra výše v kanceláři nebo 2000 kilometrů daleko. Byl by to způsob, jak by se odborník mohl dostat velmi rychle vždy tam, kde je ho aktuálně zapotřebí, a poradit odpovídajícím způsobem lidem, kteří to potřebují, aniž by museli vážit cestu delší než do nejbližší nemocnice. I takový robot už existuje. Jmenuje se RP-Vita a vyrábí ho společnost InTouch Health. Ta se od různých předchozích prototypů zkoušených v nemocnicích i včetně malých přenosných obrazovek pro videohovory dostala až ke svému mistrovskému kousku, robotu RP-Vita. RP-Vita je vysoký jako člověk, elegantně bíle opláštěný jako správný lékař, a kromě obrazovky a robotího základu pro pohyb je vybaven i druhým dotykovým displejem. Jeho software je velmi chytrý. Dokáže do sebe nahrát mapu nemocnice, ve které se nachází, a na různá místa jej lze odeslat jediným ťuknutím do ovládacího panelu. Po určené trase se může pohybovat i automaticky. Dokáže tak sám provést například vizitu. Přijede do pokoje, údaje o pacientovi si načte rozpoznáním obličeje nebo pomocí čipového náramku a medicínská data z přístrojů okolo. Vše to pak odesílá na příslušné monitory k sestrám a lékařům. Vtělit se do něj může lékař, nebo dokonce celá skupina lékařů, a mohou se tak společně poradit nad tím kterým případem. Komunikují s pacientem přímo, a robot jim dokonce dokáže elektronicky poslat pacientovu kartu, zápisy z vyšetření nebo jiné důležité dokumenty. RP-Vita dokáže zprostředkovat i návštěvu příbuzných, pokud je to potřeba. Jistě je vždy lepší, pokud může doktor pacienta fyzicky vidět, v některých případech to ale možné není a s dopomocí personálu v místě může být doktor-robot stejně efektivní. Velké využití má také v následné péči a potřebných konzultacích. Tímto způsobem by mohl být do budoucna například přítomen jeden nebo dva roboti v rehabilitačních zařízeních. Už teď je jasné, že takové řešení šetří čas i náklady na personál, odborná péče by se naopak mohla dostat i k lidem, kterým je normálně odepřena, ať už z finančních či logistických důvodů. A co vy – nechali byste se ošetřit od personálu pod vedením robotického doktora? 

Na vaše dotazy odpovídá Milan Jursík, výkonný manažer marketingu Poštovní spořitelny.

?

Angažuje se nějak vaše banka na poli dobročinnosti? Jak?

Ve společenské odpovědnosti jsme si zvolili několik témat, kterým se věnujeme, a v každé oblasti máme dlouhodobého partnera z neziskového sektoru. Svoji podporu směrujeme především ve prospěch finanční gramotnosti (dlouhodobí partneři: Asociace občanských poraden, Poradna při finanční tísni) a vzdělávání (hlavní partneři: Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové – náš společný projekt Fond vzdělání, občanské sdružení Múzy dětem – projekt Život nanečisto). Důležitá je pro nás rovněž podpora zdravotně znevýhodněných občanů a aktivity směřující k vytváření pracovních míst pro ně (partneři: Konto bariéry, Centrum Paraple, Svaz paraplegiků, Nadační fond Mathilda). Podporujeme také provoz Linky bezpečí a bezpečnost na internetu (projekt www.bezpecne-online.cz). Do dobročinnosti zapojujeme i naše zaměstnance. Snažíme se jim v dobrovolnickém programu pomáhat vytvářet společně příležitosti k zapojení do péče o své okolí a k pomoci potřebným. Součástí programu jsou dobrovolnické dny, během nichž jdou zaměstnanci jednou v roce pomáhat do různých neziskových organizací.

?

Dočetl jsem se, že jste finančně pomohli vybudovat jakési vodicí linie ve stanici metra Radlická. O co přesně se jedná? Na kterých stanicích se s nimi mohu ještě setkat?

Jde o mělké drážky vyfrézované přímo do kamenné dlažby nástupiště a určené pro pohyb s bílou holí. Každá linie ve stanici Radlická měří 100 metrů, celkem jich je šest (tři na každé straně nástupiště). Drážky vznikají jen tam, kde nejsou vodicí linie přirozené – tedy masivní sloupy v malé vzdálenosti od sebe oddělující prostor podél nástupní hrany od ostatní plochy nástupiště. Je to součást systému orientačních hmatových a akustických úprav, které se v republice šíří a usnadňují nevidomým a slabozrakým samostatný pohyb na ulici a samostatné využívání veřejné dopravy, na niž je tato skupina lidí odkázaná. Vodicí pruhy chybějí ještě v dalších osmi stanicích metra. Nejsou například na Skalce, Strašnické nebo na Kačerově.  Pokud máte jakýkoliv dotaz na Milana Jursíka z Poštovní spořitelny, napište jej na adresu info@ muzes.cz nebo Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. můžeš / číslo 12 - 2012

26

tip na výlet

Kam za adventní

atmosférou

Praha má největší trhy

Jak si zpříjemnit čekání Vánoce? Přinášíme několik tipů, kam vyrazit užít si vánoční svátky a advent. Ochutnejte svařák či punč na některém z trhů, zajeďte si na Křivoklát nebo navštivte Krýzovy jesličky v Jindřichově Hradci… Text: Petr Buček Foto: archiv

Ochutnejte norimberské víno a punč v Olomouci Chcete zažít vánoční atmosféru v kulise památek UNESCO? Vydejte se do Olomouce, kde se v historickém centru na Horním a Dolním náměstí konají další zajímavé vánoční trhy. Začaly už 22. listopadu a skončí 23. prosince. V Olomouci se snaží navodit atmosféru norimberských Vánoc, jejichž trhy jsou v Evropě vyhlášené. Prodávat se tu bude deset originálních druhů norimberského svařeného vína i punčů (jejich receptura můžeš / číslo 12 - 2012

je tajná a složení se pravidelně kontroluje). Dát si je můžete v několika z celkem osmdesáti stánků. V nich najdete i spoustu dalších specialit, řemeslné výrobky i zajímavé vánoční dárky. Návštěvníci se tu nebudou nudit: chystá se divadlo pro malé i velké, ukázky adventních zvyků, nebudou chybět dobové atrakce, vyřezávaný betlém ani zpívání koled na náměstí. Součástí trhů bude i otevřené kluziště, které zůstane v provozu do konce února. Otevřeno bude denně, vstupné zdarma. Na náměstí se můžete vydat i na Silvestra. Program zde začíná v 16 hodin a skončí ve dvě ráno. Návštěvníci se mohou těšit na dva ohňostroje – jeden v 18 hodin pro děti, druhý o půlnoci. www.vanocnitrhy.eu

Největší, nejslavnější a nejkrásnější vánoční trhy se každoročně konají v Praze – na Staroměstském a Václavském náměstí. A jsou to trhy se vším všudy – vonícím svařákem, cinkajícími rolničkami během večerního programu a s pulty prohýbajícími se pod vánočními ozdobami. Atmosféru dokresluje 80 tisíc světel a hlavně dvacet metrů vysoký strom na Staroměstském náměstí. Ten bude slavnostně rozsvícen 1. prosince v 17.15, kdy zde trhy začínají (a skončí 1. ledna). Na Václavské náměstí si za vánoční atmosférou můžete zajít už od 28. listopadu. Trhy budou každý den v provozu od 9 do 19 hodin, o víkendu pak až do 20 hodin. Stánky s občerstvením mohou být otevřené i do půlnoci. Program bude bohatý – od dílniček pro děti až po zpívání koled dětskými soubory. Jen pozor, při rozsvěcování vánočního stromu a ve večerních hodinách bývají trhy plné. V Praze se na svařák dá dojít také na náměstí Jiřího z Poděbrad, náměstí Míru a další místa.

Plzeňské trhy spojte s návštěvou plzeňského pivovaru Od 28. listopadu do 23. prosince je možné se vydat na vánoční trhy do Plzně. Ty se budou konat na náměstí Republiky.


Na co se těšit? Na starou dobrou klasiku. Od svařeného vína se skořicí přes bohatou nabídku drobných dárků, jimiž lze obdarovat blízké. Pořadatelé slibují zajímavý doprovodný program s tradičními koledami. Výlet do Plzně spojte třeba s plzeňským „zlatem“ – návštěvou pivovaru. Na organizované prohlídce, která je bezbariérová, se seznámíte s historií a tajemstvím výroby legendárního ležáku Pilsner Urquell, který se tu vyrábí už 170 let. Trasa vede do moderní stáčírny s kapacitou 120 000 lahví za hodinu, dále unikátní expozicí surovin či historickou a současnou varnou Pilsner Urquell. Nechybí ani ochutnávka. Celá trasa je bezbariérová. Vstupné: dospělí 120 Kč, děti od 6 let, studenti do 27 let, senioři nad 70 let, ZTP – 70 Kč, ZTP/P zdarma Časy prohlídek: pondělí až neděle 12.30, 14.00, 16.00 hodin www.icpilsen.cz www.prazdrojvisit.cz

Krýzovy jesličky v Jindřichově Hradci

Vánoční atmosféru se vším všudy nabízejí Krýzovy jesličky v Muzeu Jindřichohradecka. Největší lidový mechanický betlém na světě je zapsán v Guinnessově knize rekordů. Ježíšek, Marie s Josefem na seně, pastýři spěchající do Betléma… nic z toho zde nechybí a do pohybu je uvádí elektromotor (původně byly jesličky poháněny

ručně). Celkem v Betlému stojí 1398 figurek lidí a zvířat vyrobených z kašírovací hmoty a ze dřeva, 133 z nich se pohybuje. Je to prostě velkolepý betlém, jeho tvůrce, jindřichohradecký punčochářský mistr Tomáš Krýza, ho vytvářel přes šedesát let. Jesličky jsou v muzeu umístěny v patře, vozíčkáři se tam dostanou schodolezem, ten je ovšem určen jen pro mechanické vozíky (elektrovozík se do něj nevejde). S manipulací vždy pomáhá průvodce. Nechybí ani bezbariérová toaleta. Vstupné: dospělí 60 Kč/osoba, rodina 120 Kč, děti do čtyř let zdarma, děti, studenti, důchodci ZTP 40 Kč, ZTP/P 40 Kč + doprovod zdarma Otevírací doba: denně mimo pondělí 8.30 až 17 hodin 24. prosince a 31. prosince otevřeno pouze dopoledne www.mjh.cz

Knížecí advent na hradě Křivoklátu

Chcete zažít adventní náladu v historických prostorách jednoho z nejslavnějších českých hradů? Vydejte se o víkendech 8. a 9. a 15. a 16. prosince na Křivoklát. Mají zde nachystaný bohatý vánoční program. Na Dolním nádvoří, které je bezbariérové, bude adventní jarmark. „Najdete zde dobové stánky s prodejci v dobových kostýmech. Seženete tu dobroty jako turecký med, medovinu, vína, vánoční ozdoby, ale i regionální výrobky – například vonné františky, které vyrábí jeden místní pán…“ říká Petra Dolanská z hradu. Slibuje také bohatý doprovodný program: taneční i divadelní vystoupení na nádvoří. Budou se tu zpívat koledy, v odpoledních hodinách zde zazní Rybova Česká mše vánoční. 8. 12. vystoupí v prostorách galerie skupina Kamelot (do galerie, která je v podzemí, není bezbariérový přístup, je však možné se ohlásit dopředu a požádat o pomoc). Zážitkem pro děti bude cesta na Křivoklát parním vláčkem (z Prahy-Braníku vyjede 15. prosince v 9.03). Na hradě jsou i bezbariérové toalety. Otevírací doba: 10 do 17 hodin www.krivoklat.cz

27

Na Veselém kopci připomenou dávno zapomenuté zvyky

Nasát atmosféru dávno zapomenutých Vánoc a starých obyčejů můžete na Vysočině ve skanzenu na Veselém Kopci anebo v nedalekém Hlinsku ve čtvrti zvané Betlém. V obou případech se jedná o unikátní soubory lidových staveb. Na Veselém kopci stojí třicet objektů, které dohromady tvoří osadu s volně rozptýlenými lidovými domečky – a jejich špýchary, chlívky, haltýři a dalšími objekty. Nejvýznamnější z nich je vodní obilný mlýn přenesený na základy původního veselokopeckého mlýna. Betlém je vlastně malé městečko v centru Hlinska, v první polovině 18. století je postavili drobní městští řemeslníci. Na obou místech je snadné se přenést do poloviny 19. století, do doby chudých rolníků a jejich vánočních příprav. To můžete zažít od 1. do 9. prosince na Veselém kopci a organizátoři slibují na každý den jiný program. Například výrobu tradičních vánočních předmětů… Nejvíce to tu ovšem bude žít o adventu: 8. 12. si můžete zazpívat koledy v nové kapli se skupinou La Via. 9. 12. se koná předvánoční jarmark a zazní tu koledy v podání Pouličníku z Tábora. S vozíčkem je možné se dostat do všech chalup, chybí tu ovšem bezbariérové toalety. Přesto sem vozíčkáři jezdí často. Problémy ovšem mohou nastat, když zde v zimě leží čerstvě napadaný sníh. Vánoce v Betlémě začnou 11. a potrvají do 30. prosince. K vidění tu budou adventně nazdobené roubené objekty, lidové betlémy a unikátní mechanický betlém R. Frinty. V Betlémě bezbariérové toalety mají. Otevřeno denně kromě pondělí do 16 hodin. Vstupné: dospělý 70 Kč; děti do šesti let, ZTP, důchodci, studenti do 26 let 40 Kč, rodinné vstupné: 180 Kč (2 dospělí + až 3 děti, studenti) Při kulturních akcích: 80 Kč a 50 Kč. www.vesely-kopec.eu  můžeš / číslo 1 - 2012

28

poradna

Nezapomeňte si vyměnit

parkovací průkaz!

Ke konci roku dochází k řadě změn, které je třeba hlídat. Patří mezi ně například i povinná výměna parkovacích průkazů, které byly vydány k určitému datu.

K

31. 12. 2012 přestávají platit znaky vozíčkářů do auta vydané před datem 1. 8. 2011 (jedná se o starý znak 01 – větší kartička s obrázkem vozíčkáře na modrém podkladě s číslem shodným s průkazem ZTP či ZTP/P). Od 1. 8. 2011 jsou již vydávány karty 07, tzv. parkovací průkazy pro osoby se zdravotním


postižením, které mají vzhled sjednocený s ostatními státy Evropské unie. Tento nový průkaz vás opravňuje v zahraničí parkovat na místech vyhrazených pro osoby na vozíku, samozřejmě podle pravidel konkrétního státu, který navštívíte. Nový průkaz 07 je menších rozměrů a obsahuje více údajů. Osobní údaje jsou

uvedeny na zadní straně průkazu, proto při správném uložení ve vozidle nejsou pro kolemjdoucí osoby viditelné. Osobní údaje jsou nutné především pro případ kontroly průkazu policií v zahraničí. Sociální odbory obcí s rozšířenou působností vyzývají občany, kteří si ještě nestihli vyměnit staré označení 01 za nové označení 07 (parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením), aby tak co nejdříve učinili. Doporučujeme výměnu neodkládat, v současné době je totiž vyměněna pouze zhruba třetina průkazů, na konci roku se tedy očekávají nepříjemné fronty. Co k výměně potřebujete? - Občanský průkaz - Přiznaný průkaz ZTP či ZTP/P - Starý znak vozíčkáře do vozidla - 1 fotografii pro občanský průkaz Nejpozdější termín pro výměnu průkazu do vozidla je 31. 12. 2012, od 1. 1. 2013 již staré průkazy nebudou platné.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250


Platnost průkazů ZTP a ZTP/P nelze prodlužovat

29

Otázky čtenářů se tentokrát týkají možnosti prodloužení průkazů ZTP a ZTP/P, možnosti získání práce domů a předčasného odchodu do důchodu.

portálů, které nabízejí práci. Např. www. jobs.cz má dokonce speciální možnost v pokročilém vyhledávání, kde si můžete zadat Nabídky práce vhodné pro OZP a je zde i položka Bez docházení do firmy. Taktéž server www.prace.cz nabízí hned na úvodní straně Práci pro OZP, tedy osoby se zdravotním postižením. Podívejte se rovněž na stránky KONTA BARIÉRY do sekce Burza práce na www.kontobariery.cz. Pomoci s hledáním vhodného zaměstnání vám také mohou některé ze služeb sociální rehabilitace či agentury podporovaného zaměstnání v místě vašeho bydliště. Kontakty na ně naleznete např. na informačním portálu www.ligavozic.cz/ip v sekci Pracovní uplatnění v podkapitole Kontakty.

?

Dobrý den, je mi 56 let, do důchodu mi chybí čtyři roky, ale práci nemám. Jsem vedena na ÚP již 10 let. Je možné si chybějící léta, dejme tomu šest let, doplatit najednou? Děkuji za odpověď.

Dobrý den, jsem OZP a jsem držitelkou průkazu ZTP. Jeho platnost je do 31. 12. 2012. Chci se zeptat, zda je průkaz možné prodloužit nebo si musím vyřídit nový. V tom případě – kdy si mám požádat? Dále jsem se chtěla zeptat, zda je možné získat práci domů? Nevíte prosím o zaměstnavateli, který by nabídl práci doma? Ať už s příspěvkem od ÚP nebo bez něj. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, od 1. 1. 2012 platí nová pravidla pro přiznávání průkazů osob se zdravotním postižením TP, ZTP či ZTP/P. Obávám se tedy, že průkaz nebudete moci prodloužit, ale bude třeba požádat o průkaz nový podle nově nastavených pravidel. Žádost o průkaz se podává na úřadu práce, oddělení nepojistných dávek – dávky pro osoby se zdravotním postižením. Formulář žádosti obdržíte buď přímo na úřadě, anebo si ho lze stáhnout na portálu MPSV: http://portal.mpsv.cz/forms v sekci Formuláře dávek osobám se ZP. Žádost bych doporučila podat co nejdříve. Správní řízení o přiznání průkazu totiž podle našich zkušeností trvá několik měsíců. Nově jsou průkazy přiznávány podle zákona č. 329/2011 Sb. za těchto podmínek: Průkaz TP náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány

pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost). Průkaz ZTP náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), a osobám starším 18 let, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty. Průkaz ZTP/P náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), a osobám, u kterých bylo pro účely příspěvku na mobilitu zjištěno, že nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, s výjimkou osob se sluchovým postižením. Co se týká možností zaměstnání, pracovat můžete samozřejmě také z domu. V rámci naší Poradny pro život s postižením však nemáme evidenci zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením, kteří umožňují práci z domu, navíc ve svém dotazu neuvádíte místo svého bydliště. Doporučuji nabídky práce vyhledávat především na internetu prostřednictvím

?

Odpověď: Dobrý den, dobrovolné důchodové pojištění lze v některých případech zpětně doplatit neomezeně, v některých případech je to možné zpětně pouze jeden až dva roky. Pokud jste však byla posledních 10 let evidována na úřadu práce, lze tuto dobu doplatit zpětně až v rozsahu maximálním – tedy 10 let. Více informací o jednotlivých případech naleznete na stránkách www.cssz.cz v sekci Účast na pojištění – Dobrovolná. Přihláška k dobrovolnému důchodovému pojištění se podává na OSSZ v místě bydliště. Zde vám také mohou vypočítat částku, kterou bude třeba zpětně doplatit, aby vám vznikl nárok na starobní důchod (abyste splnila povinnou dobu důchodového pojištění pro výplatu dávky starobní důchod). Pokud se ovšem ptáte na předplacení chybějící doby pojištění dopředu jednorázově – tato varianta v současné době možná není.  Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů www.ligavozic.cz/poradna


30

AUTO-MOTO

Hyundai i30 kombi:

doplňky pro řidiče s handicapem Kombík Hyundai i30 je další korejský vůz, který už nezaostává za evropskou a japonskou konkurencí. Naopak. Některými doplňky a nízkou cenou ji i předčí. Text: Petr Buček Foto: Hyundai

K

ombíky nižší střední třídy mají nového a velmi silného konkurenta. Je jím Hyundai i30 kombi z Nošovic. Jeho hlavními soky jsou kombíky Škoda Octavia, Renault Mégane, Volkswagen Golf, Peugeot 308, Ford Focus, Opel Astra, ale také Kia Cee´d. Vozy značek Hyundai a Kia patří pod křídla korejského koncernu Hyundai a obě auta jsou technicky zcela příbuzná. Test magazínu Můžeš se zaměřil na benzinovou verzi Hyundaie i30 1,6i CVVT, která stojí 356 tisíc korun. To není moc. Zvláště když výbava Trikolor zahrnuje ESP, šest airbagů, asistenta pro rozjezdy v kopci, klimatizaci, rádio s přehrávačem CD disků nebo skladeb z USB. Kdo chce ještě ušetřit, může zvolit základní benzinovou stokoňovou čtrnáctistovku. Ta stojí ve výbavě Trikolor 341 tisíc korun, ale je k mání také v jednodušší výbavě Entry za bez deseti korun 300 tisíc. Dobře vybavený kombík nižší střední třídy za tak nízké sumy byl ještě před pár lety spíše z říše fantazie. Ekonomická krize a ostřejší konkurence to změnily.

Dalším zajímavým doplňkem k vozu Hyundai i30 kombi, tentokrát z příplatkového paketu Parking, je parkovací kamera. V paketu zákazník kromě ní dostává také přední i zadní parkovací čidla a další maličkosti. Obraz ze zadní parkovací kamery se přenáší na displej umístěný přímo ve vnitřním zpětném zrcátku. Řidič se obejde při couvání bez – pro někoho příliš namáhavého – otáčení krkem.

Veledůležitou součástí příplatkové výbavy nového hyundaie je šestistupňová automatická převodovka. Stojí 40 tisíc korun navíc, ale je k mání ke všem motorům s objemem 1,6 litru. V nabídce jsou dva benzinové a dva naftové s různými výkony. Pouze u levnějších čtrnáctistovek není automat ani za příplatek. Podtrženo a sečteno: Hyundai i30 kombi lze koupit s automatickým řazením a slušnou výbavou za zhruba 400 tisíc korun.

Také uvnitř panuje kvalita a na tuto třídu i velký prostor.

Kufr neomráčí jako u Škody Octavia, ale malý není.

Doplňky pro handicapované Hyundai i30 má navíc ve své doplňkové výbavě některé prvky, které se mohou hodit handicapovaným. Pod názvem Flex Steer se v paketu Komfort za 5000 Kč objevuje vedle tempomatu a kožených potahů volantu a řadicí páky také nastavitelný posilovač řízení. Má tři polohy – Comfort, Normal a Sport. Řidič s omezenou silou v rukou si může nastavit posilovač řízení tak, jak mu to nejvíc vyhovuje. Ani v poloze Sport přitom posilovač neklade velký odpor. Posilovač Flex Steer se nastavuje tlačítkem přímo na volantu. můžeš / číslo 12 - 2012


31

SLOUPEK Martina KOVÁŘE

info Pohledem odborníka na přestavby aut pro handicapované: Hyundai i30 kombi nabízí zlepšenou techniku a zajímavý design.

Dlouhá záruka a pěkný design Předminulá generace hyundaiů nižší střední třídy zaostávala o dost za konkurencí. V roce 2008 však spustila výrobu nošovická továrna korejské značky a uvedla model i30. Ten už se v mnohém přiblížil na dosah evropským zvyklostem a jeho současný nástupce v ničem nezaostává. Naopak – například s pětiletou zárukou ji i předčí. Jeho architekti mu navrhli atraktivní kabát zvenčí a také zevnitř. Proti předchůdci dostala karoserie větší šmrnc, nechybí jí dynamika. Ani uvnitř přitom není nuda. Palubní deska působí moderně a je výborně účelná. Tlačítka na středním panelu ovládající klimatizaci i hudební přehrávač jsou jednoznačně velká a příjemná na omak. Kdo hůře ovládá své prsty, přijdou mu velká tlačítka vhod. S menšími ovladači je naopak nutné počítat na volantu, kde se ladí rádio, nastavuje tempomat, posilovač řízení nebo palubní počítač. Přístroje i tlačítka dostaly atraktivní modré podsvícení. Vše má výbornou logiku. Pod klimatizací jsou konektory na externí přehrávače a zdířka na USB. A dále je pod nimi dost místa na odložení telefonu nebo

„Současný Hyundai i30 jsme u nás zatím neměli, ale jezdil jsem s novou sesterskou Kiou Cee´d, která je v mnohém stejná. Obě auta vypadají dobře, mají výborné zpracování. Jsou zase o kus lepší než předchozí generace obou modelů. Plusem pro handicapované je cenově dostupný nastavitelný posilovač řízení. Leckomu přijde vhod také parkovací kamera,“ říká František Malina ze společnosti Josef Hurt.

empétrojky. Odkládací plocha je večer decentně modře nasvícená. Chvála může pokračovat. Palubní deska je z měkkých plastů, čalounění stropu i předních sloupků mají hodnotně působící strukturovaný povrch, jedničku si zaslouží přední sedadla. Nechybí jim pohodlí ani výrazné boční vedení. Hyundai i30 kombi neztrácí body ani na zadních sedadlech. Dostatek místa a pohodlí si v korejském kombíku najdou i vysoké postavy. Zavazadlový prostor nabízí 528 litrů. Komu vyhovuje obrovský kufr Škody Octavia, bude stejně jako u ostatních konkurentů Hyundaie i30 trochu zklamán. Ale malý rozhodně není!

Motor je tichý, podvozek pohodlný Chvála korejské novinky patří také technické části auta. Podvozek je odladěný na východoevropské silnice plné nerovností. Testovaný motor 1,6i CVVT dostal výkon 120 koní a s 1300 kilogramů vážícím autem nemá problémy. Ochotně sprintuje, i když maximální zátah přichází ve vyšších otáčkách. Jakmile auto zastaví například na křižovatce, motor zcela ztichne a není v kabině vůbec slyšet. Vypadá to, jako by zhasl. Testovaný vůz měl manuální převodovku, která fungovala naprosto přesně. Sedm set testovacích kilometrů zvládl Hyundai i30 s pohonem 1,6i CVVT v průměru za sedm a půl litru benzinu na 100 km. Kdo se rozhodne pro automat, musí počítat se spotřebou o několik decilitrů vyšší. Necelá polovina testovacích kilometrů připadla na dálnice, stovku najezdil po Praze a zbytek si užil na okreskách. Hyundai i30 je v letošních tuzemských statistikách prodejů už třetím nejžádanějším novým autem. Hned za Škodovkami – Octavií a Fabií.  Více na: autembezpecne.cz

Milý Ježíšku, přál bych si pod stromeček snové auto, které bude splňovat všechny možné i nemožné parametry, ať to stojí, co to stojí – vždyť ty to přece umíš! Bude rodinné, tedy vejdou se do něj pohodlně čtyři i více lidí spolu zavazadly a nejlépe i já s tím svým krámem pod zadkem. Myslel jsem, že bych mohl dostat něco jako Porsche Panamera Long Combi, co říkáš? To se ještě vejde i k nám do garáže a kombík nebude tak nápadný. Že kombíky u Porsche nedělají? Tak to prosím tě zařiď v tom Stuttgartu! Řekni jim, že je to přání českých vozíčkářů, kterým se o ničem jiném nezdá. Ale ten jeho benzinový boxer motor moc žere, tak ho prosím nahraď něčím šikovným a moderním. Co kdybys mu nechal dát ten moderní plug-in hybrid, ať jedu v zácpě na elektriku a za městem ať to rozbalím na osm válců a 350 koní. Nejmíň. Když uberu plyn nebo povezu manželku, čtyři válce se odpojí a už pojedu úsporně, zeleně, splním emisní normu Euro 6 a rekuperuji při tom – tohle už také umíš, že? Vybavené to moc být nemusí – líbil by se mi jen head-up displej v barvě, jako ho měl Tom Cruise ve filmu Top Gun na skle stíhačky. Ale ať tam jde navigace i fotbal, jo? Dík. A ještě bych si přál různé zóny v autě na topení – jako má audi ten climatronic, že? Nemůžeme se na delší cestě nikdy dohodnout – tak bych nastavil jinou teplotu dětem, partnerce a do kufru na krmení pro ryby. Rozumíš? Tomu mému dárku nezapomeň namontovat taky parkovací asistent! Kvůli tchyni. Občas jí to musím půjčit. Pohon chci jedině 4 x 4, jako ho má BMW i s těmi vzduchovými měchy – nahoru a dolů, podle terénu a nálady. Chápeš přece – jednou jsi dole, jednou nahoře. A poslední věc bych si přál pro nás, dobré šoféry, ve tvém kouzelném konfigurátoru. Dej tam, Ježo, něco jako noční vidění. Jako to mají limuzíny. Ale nenastavuj to na policajty nebo lesní zvířata, ale na blbce. Víš? Ať toho blba vidím pěkně z dálky a navigace mě pěkně odvede pryč. „Odkloní“ je to správné slovo. Odkloň radši i cenu – jinak bude pod stromečkem jen ta Dacia Logan. Tak dík a chvátej, advent je za dveřmi, ať to stihnou postavit, znáš ty výmluvy o svátcích. Tak nejpozději ať to sem přiveze ten černý. Ten tam vzadu, co vystrkuje na nás bradu... 

Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY. můžeš / číslo 12 - 2012

Vánoční soutěž

časopisu Můžeš

Chcete vyhrát robota, který uklízí sám, i v době vaší nepřítomnosti?

Před kolika lety se v pražské Nemocnici Na Homolce uskutečnila Vysavač iRobot Roomba 780 první operace Leksellovým v ceně 14 489 Kč může vyhrát ten, gama nožem (přístrojem, který kdo odpoví na soutěžní otázku. pomocí záření dokáže léčit zejména nádorová onemocnění hlavy) zakoupeným ze sbírky Odpovědi posílejte do 15. prosince 2012 Nadace Charty 77 na [email protected], nebo písemně na adresu Konto Míša? Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.


Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, který do Vánoc obdrží iRobot. Více informací o vysavači v listopadovém Můžeš.


33

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

Byl to úspěšný rok Většina projektů Konta BARIÉRY je mediálně známá. Ráda bych se však zmínila i o těch, které letos našim klientům výrazně pomohly i přesto, že se o nich příliš nehovořilo a nepsalo. Mechanický vozík je základní pomůcka pro vozíčkáře. Je stejně potřebná jako boty pro nás zdravé. Proto se Konto BARIÉRY rozhodlo (za pomoci čtyř dobrovolníků – na snímku), že test zhodnotí kvalitu a cenu právě u vozíků.

Foto: Jan Šilpoch

BŘEZEN Český internet opět pomohl

ÚNOR Nebojte se zaměstnat handicapovaného

Projekt vyzdvihuji proto, že v něm dokážeme spojovat na internetu i konkurenty, možná i nepřátele. Vážím si toho, že na deset dnů v březnu odhodí řevnivost a spojí se. Díky tomu dostaly tisíce dárců příležitost pomoci a využily ji. Naše příběhy vyprávěly o životech lidí, kteří se v různé životní etapě stali závislými na invalidním vozíku a nyní potřebují pomoc s návratem do běžného života. Projekt probíhal podruhé a stejně jako poprvé jsme přizvali partnera, který nedostává v médiích takový prostor. Tři příběhy popisovaly osudy obětí trestných činů a nabízely možnost pomoci, jíž se obětem může dostat díky činnosti Bílého kruhu bezpečí. Těší mě, že jsme dokázali zaujmout, a vy si to můžete připomenout na www. internetpomaha.cz.

Konto BARIÉRY ve spolupráci s lídrem v umísťování zdravých i handicapovaných lidí na trhu práce, firmou LMC, s. r. o., uspořádalo workshop s tímto názvem pro ty, kteří rozhodují o přijímání nových zaměstnanců v bance. Naše přidaná hodnota, to byly praktické zkušenosti, které jsme v umísťování našich klientů na trhu práce nasbírali, a také přímé výpovědi lidí, kteří si tímto procesem prošli a jež jsme na seminář pozvali. České spořitelně se ojedinělý přístup vyplatil. Dvakrát se umístila v soutěži Banka bez bariér, jejímž odborným garantem je Konto BARIÉRY. Zatím banky tento titul doposud získávaly především za odstraňování architektonických bariér, které znepříjemňují život vozíčkářům. Česká spořitelna ale vzala téma vážně a chce být stoprocentní bankou bez bariér. Zpřístupňuje pobočky nevidomým a připravuje pro zaměstnance instruktážní spoty, jak vyjít vstříc klientům s handicapem. Proto získala i v letošní soutěži Zaměstnavatel bez bariér titul SKOKAN ROKU za největší posun v řešení podmínek pro zaměstnávání lidí s handicapem.

ČERVEN, ČERVENEC, SRPEN Alespoň telegraficky musím připomenout naši účast na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Konto BARIÉRY se stalo partnerem osvědčeného projektu Kino bez bariér. Navíc jsme na Mlýnské kolonádě ukázali, jak vozíčkáři hrají golf. Golfu handicapovaných fandíme, pomáháme mu a v průběhu léta se tomuto sportu více věnujeme. Možná je to i naše zásluha,

že počet hráčů a zájemců o golf z řad našich klientů několikanásobně stoupl. Nemohu nepřipomenout letní test mechanických vozíků, který iniciovala Rada Konta BARIÉRY. Jenom na podporu žadatelů, kteří potřebují tuto pomůcku, věnuje Konto BA RIÉRY každý rok nejméně 2,5 milionu korun. Perfektní metodika testu nám dala odpověď na otázku, zda nejdražší vozík je také nejlepší. Výsledky jsme publikovali, znáte je, a nás utvrdily v rozhodnutí, že tyto trochu neobvyklé spotřebitelské testy nesmíme opustit.

ZÁŘÍ Na obrazovku jsme přivedli neobvyklou charitu

Jestli Kontu BARIÉRY po celých dvacet let existence něco chybělo, byl to televizní benefiční pořad. Zdá se, že 29. září jsme tuto situaci změnili. Pořad s osobitým humorem zaujal. Líbil se divákům i vedení České televize. Máme 40 tisíc pravidelných dárců a jsme na to pyšní. O to větší radost máme z toho, že v průběhu večera podpořilo Konto BARIÉRY zhruba 60 000 jednotlivců a firem. Přislíbili nám jedenáct a půl milionu korun. Svůj slib splnili. Náš benefiční pořad se tak stal nejúspěšnějším charitativním televizním přenosem tohoto roku.

LISTOPAD–PROSINEC Aukční salon pro Konto BARIÉRY Vyvrcholením roku je tato tradiční kulturně-společenská akce. Konto BARIÉRY právě v těchto dnech pořádá již 11. aukční salon výtvarníků. V průběhu jara a léta jsme sbírali umělecká díla. Máme letos rekordní počet 436 darů, podpořilo nás 383 výtvarníků. Připravili jsme výstavu, která je přehledem současného českého výtvarného umění. Probíhá právě v Křížové chodbě Karolina. Do 7. prosince se ještě můžete stihnout přijít podívat. Stojí to za to. V neděli 9. prosince budeme na aukci v Modré posluchárně Karolina nabízet obrazy a plastiky např. Zdeňka Sýkory, Stanislava Libenského, Adrieny Šimotové, Jitky i Květy Válových, Dalibora Chatrného, Jaroslava Róny, Olbrama Zoubka, Adolfa Borna a doslova stovek dalších.  Božena Jirků [email protected] můžeš / číslo 12 - 2012

34

První celostátní setkání klubů Senzační senioři – projekt Nadace Charty 77 / Konto BARIÉRY – uspořádal první setkání ambasadorů – zástupců jednotlivých klubů z celé republiky.

Text: Zdeněk Procházka Foto: Jan Šilpoch

D

o projektu na podporu aktivního a plnohodnotného života seniorů, který odstartoval letos na jaře, se dosud zapojilo přes třicet klubů, z nichž jsme uvítali v pražském kině EVALD zástupce osmnácti z nich. Ambasadory jsme pozvali, aby se podělili o zkušenosti z prvního půlroku činnosti pod hlavičkou SENSEN a případně navázali mezi kluby spolupráci. Zástupce klubů, které dnes působí od Mostu po Havířov a od Teplic po Prachatice, uvítala ředitelka Konta BARIÉRY Božena Jirků, která zdůraznila, že v projektu SENSEN zúročilo Konto BARIÉRY s přihlédnutím na demografický vývoj ve společnosti zkušenosti z dvaceti let své činnosti – toto výročí si Konto BARIÉRY připomene počátkem příštího roku.

Důležitá je podpora místní samosprávy „Oficiální“ část jsme se snažili udělat co nejkratší, aby zbyl co největší prostor pro diskusi. Členka Rady SENSEN MUDr. Alexandra Aschermannová v úvodu vyzdvihla, čím je SENSEN odlišný od mnoha dalších seniorských projektů: podporou a rozvíjením aktivity seniorů jako základního předpokladu zdravého stárnutí a tím, že jde o dlouhodobý projekt – na rozdíl od některých jednorázových akcí, které mají často jen dočasný efekt. Mgr. Marek Junek z Národního muzea, partnera projektu Národní kronika, zdůraznil nenahraditelný význam osobních vzpomínek – tzv. malých dějin – pro budoucí historiky, a jak se ukázalo, svým zaujatým výkladem zřejmě přitáhl k tvorbě Národní můžeš / číslo 12 - 2012

Mistr světa v aerobiku David Huf nás zvedl krátkým zacvičením ze sedadel.

kroniky mnohé z přítomných. Zástupci klubů se shodli na myšlence, kterou formulovala Hana Rabenhauptová z městského úřadu Prachatice, že jednou z důležitých podmínek aktivního a plnohodnotného života seniorů je vážně míněná podpora místních organizací, sdružení a samosprávy. Senioři u nich v Prachaticích se prý nemusí nudit, nemusí být osamělí a mají mnoho příležitostí k aktivnímu trávení času. Navíc se mohou podílet na veřejném životě v místě svého bydliště a jsou přitom vítaným partnerem vedení města. V Prachaticích funguje rada seniorů jako poradní orgán vedení města a v rámci své činnosti se zabývá řešením závažných otázek, které se týkají života seniorů ve městě. „Vedení Prachatic se všestranně snaží seniory podporovat,“ říká Hana Rabenhauptová, „ale není to podpora umělá, dalo by se říci, že co si oni vymyslí, město jim pomůže zrealizovat, a na oplátku senioři městu pomáhají v organizaci ostatních akcí nebo třeba při zvelebování města. Senioři mají možnost stát se členy komisí rady města Prachatice, kde mohou zejména své profesní a životní zkušenosti a nadhled přenášet dál.“ Ne všude tato podpora ze strany radnic funguje, tím to tam mají občanská sdružení těžší, když si musí vše vybojovat – to připomněla Vilma Svobodová z Loun. Ale zároveň zdůraznila, že vždy to je a mělo by být hlavně o lidech, jejich porozumění a spolupráci, a neměla by se do toho míchat politika či špatné mezilidské vztahy. V diskusi o tom, jak seniory vůbec k aktivitě vybudit, to Eurobabička roku 2009 vyjádřila se svým nakažlivým elánem stručně a výstižně: osobním příkladem.

Vladana Rýdlová z Klubu Fresh senior z Prahy 6 potvrdila, že s podporou jejich městské části jsou schopni připravit velmi zajímavé programy a dlouhodobě na nich pracovat: na některé akce ze začátku chodilo pár lidí, ale teď je zájem velký, snaží se programy orientovat na aktuální témata a využít přednosti místa, kde klub funguje.

Zacvičili jsme si s mistrem světa Před projekcí filmu Odcházení osvěžil setkání bývalý mistr světa ve sportovním aerobiku a kondiční trenér David Huf, který účastníky nejprve seznámil se svým programem cvičení pro seniory a poté si s námi i krátce zacvičil. Důležitým aspektem tohoto projektu je nabízet seniorům zdraví prospěšnou alternativu pro smysluplné trávení volného času ve skupinkách. Senioři cvičí pod vedením speciálně vyškolených trenérů. Vzájemná komunikace seniorů mezi sebou a také s trenéry vytváří velmi příjemnou atmosféru a mezi účastníky velmi často díky tomu dochází k navazování nových kontaktů a přátelství. V rámci projektu SENSEN bychom chtěli tento projekt rozšířit po celé České republice a umožnit zájemcům přímo z řad seniorů možnost odborného proškolení tak, aby se sami mohli v místě, kde žijí, stát trenéry pro seniory. Zájem o tento program projevily po setkání již první kluby. S velkým ohlasem se setkala beseda s herečkou Evou Holubovou, která se podělila o vzpomínky na Václava Havla při natáčení filmu Odcházení; ten pak měli účastníci setkání možnost zhlédnout. 


35

sloupek Ondřeje Neffa

vaše fotografie

Hry se světlem Světlo je fotografův důležitý nástroj, ne nadarmo si přejeme „dobré světlo“, a už jsme se tomuto tématu tady na podzim věnovali. Stojí za to se k němu ale vrátit, je důležité. Hlavním světelným zdrojem je samozřejmě slunce. Jan Pešek ho dostal odvážně do záběru – to si můžeme dovolit jak zde, když je hodně nízko nad obzorem a – jako zde – něčím stíněno, třeba kouřem z komína. Fotky to bývají efektní, i tato fotografie má moc hezké zbarvení. Myslím, že by jí prospěl ořez nahoře, aby z toho bylo působivé panorama. Také Aleš Nekvinda dostal slunce do záběru, tentokrát v lese. Ranní mlhy dovedou čarovat! Fotka je moc hezky komponovaná. V popředí je výrazný kmen – nikoli v ose, ale někde poblíž svislé třetiny, a také světelný zdroj, tedy slunce, není uprostřed. Velice zdařilá fotka, na jakou si musíte přivstat...

Jan Pešek

Bohumil Dobrovolský zkombinoval efekt zapadajícího slunce s efektem reflektorů automobilů. I tato fotka by si zasloužila ořez, tentokrát dole. A taky by se dalo na této bázi experimentovat – třeba s delším časem, aby světla automobilů byla rozmazaná. Každopádně to ale chce stativ! Mám totiž pocit, že zrovna tahle – jinak moc pěkná – fotka není ostrá. A když už jsme u hrátek se světlem, zařadím i snímek Aleny Novákové. Vyfotila zelenou pro autobus… I takto všední téma může působit na fotce dobře! Obrázek je dobře zkomponován, svítí semafor a vzadu vykukují nějací lidé... zdá se, že by se moc rádi jím nechali přejet!  Autor je novinář a spisovatel. Aleš Nekvinda

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Bohumil Dobrovolský Alena Nováková

děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně předvánoční a vánoční témata dokáží být pro fotografy zajímavá, a tak se pokuste zaměřit především na ně. Snímky prosím posílejte co největší. (jš) můžeš / číslo 12 - 2012

36

Na cestách

Některá místa v Belgii mají hodně podobný ráz jako sousední Nizozemsko, se kterým ji pojí společná historie. Celkový rozdíl však cítíte, i když se těžko vyjadřuje.

Belgií bez bariér Malá země mezi Francií a Německem se stala centrem Evropské unie. Zásluhou nejrůznějších úřadů sem lidé míří spíš kvůli práci než na dovolenou. Přesto stojí Belgie za návštěvu, především pokud máte rádi historii. Vozíčkáři zde najdou místa přístupná i komplikovaná.

Text: Radek Musílek Foto: Archiv autora

B

elgii jsem už navštívil několikrát. Je však příznačné, že skoro vždy to bylo cestou odněkud někam. Na bližší seznámení proto nikdy nebyl čas. Přilehlá Francie i Nizozemsko znějí v našich uších a představách asi lákavěji. Když ale přece jen zastavíte a rozhlédnete se, nebudete litovat. Inspirace přitom může být někdy dost paradoxní – jako v mém případě. Podívejte se na hodně černou komedii V Bruggách a zjistíte, o čem mluvím. Bruggy jsou unikátní svým dochovaným historickým centrem, které je od roku 2000 pod ochranou UNESCO. Pokud přijíždíte autem, připravte se na spleť velmi romantických středověkých uliček, ve kterých není snadné zaparkovat. Místa pro vozíčkáře jsou poměrně četná, ale obsazená. Nakonec jsem měl štěstí v podobě volného místa na konci ulice Philipstockstraat – hned u centrálního náměstí jménem Markt.

V Bruggách Pěší procházka městem je s vozíkem vcelku bezproblémová. Centrum není příliš roz-


lehlé a nevyskytují se zde žádná výraznější převýšení. Menší potíže tak může působit jen dláždění některých ulic. Nejde ale o nic dramatického. Někoho nepotěší ani velká koncentrace turistů. Bruggy patří k nejnavštěvovanějším místům v Belgii. Vyplatí se počkat na noc, kdy se jako mávnutím kouzelného proutku uličky vyprázdní. Pak si užijete tu správnou středověkou atmosféru, slibují průvodci. Pominu-li veřejné osvětlení, absenci nepořádku, zaparkovaná jízdní kola i auta, moderní restaurace či výlohy, tak mají asi pravdu. Do obchodů se mimochodem často nedostanete kvůli jednomu či více schůdkům. Těch přístupných však potkáte taky dost. Bezbariérově přístupná není ani dominanta Brugg, věž Belfried. Pochází z konce 15. století a na její vrchol vede 366 schodů. Nechodící návštěvník tak může alespoň tipovat, na kterou stranu je zvonice o metr vychýlena. Přitom doporučuji ochutnávat proslulé vlámské hranolky. Možná budete překvapeni, ale hranolky pocházejí právě z Belgie. Prý si jimi rybáři v zimě nahrazovali oblíbené smažené rybičky. Zatímco věž Belfried s vozíkem nepokoříte, do kostela Panny Marie se dostanete. Nejde přitom jen o další z mnoha gotic-


37

Působivé chrámy v Gentu jsou bezbariérové, a navíc se zde ukazuje multikulturní tolerance. V křesťanském svatostánku najdete islámský modlitební kobereček obrácený směrem k Mekce, navíc s uměleckým ztvárněním věřícího při modlitbě.

kých chrámů. Uvnitř se ukrývá bělostná socha Madonny od Michelangela, která vyniká na pozadí černého mramoru. Není divu, že Bruggy nabízejí takovou podívanou. Ve středověku patřily k obchodním centrům celoevropského významu. Důležitou komoditou bylo především sukno. Ke konci 15. století byl však zanesen říční kanál vedoucí k moři a s prosperitou byl konec. Město usnulo jako Šípková Růženka. Díky tomu si však uchovalo dodnes svůj původní ráz.

Gent pro fajnšmekry Pokud chcete vidět srovnatelně poutavé město, ale potkávat přitom na ulicích víc Belgičanů než turistů, přesuňte se do nedalekého Gentu. Vedle historických památek proslul i desetidenním hudebně-divadelním pouličním festivalem. Ten se každoročně koná v polovině července a patří k největším v Evropě. Najdete tu krásné gotické kostely, působivý hrad, vodní kanály a milovníkům výtvarného umění se určitě hned vybaví gentský oltář v katedrále sv. Bava. Jde o mis trovské dílo Jana van Eycka z roku 1432. A bez problémů si ho prohlédnete i na vozíku. Ohleduplní návštěvníci mi navíc udělali v tlačenici místo, abych dobře viděl. Naproti tomu nedaleký hrad Gravensteen si budete muset coby vozíčkář odepřít. Osobně si ale myslím, že stejně je působivější zvenku, jak už to u hradů bývá. Pokud zvládnete hodně hrubou dlažbu a kopec do hlavní brány, můžete spatřit alespoň nádvoří. A když už jsme u té dlažby, tak při toulkách městem

narazíte na některé opravdu vypečené ulice. Ještě že tu je alespoň ta rovina. Ani obchody s restauracemi nepřekypují bezbariérovými vstupy. Ale je to podobné jako v Bruggách, vyhovující podnik určitě poměrně brzy najdete. S ubytováním nebyl vůbec žádný problém. Belgické hotely poskytují za přijatelné ceny dostatečnou nabídku bezbariérových pokojů. V mém případě se jednalo o dvoulůžkový pokoj v Holiday Inn Express za 35 eur za osobu a noc. Osvědčené hotelové řetězce zaručují standard služeb po celém světě.

Hlavní město Evropy Nezbývá než zmínit i Brusel. Ten mne osobně tolik neuchvátil, i když jsem mu asi nevěnoval čas, který by si zasloužil. Pochopitelně tu také najdete pěkná místa. Například náměstí Grand Place nebo krásné příklady secesní architektury. K přesunům po městě sužovaném dopravními zácpami můžete využít metro. Některé stanice však nejsou bezbariérové. Autobusy nízkopodlažní jsou, část tramvají rovněž. Pokud přiletíte letadlem, tak se z letiště dostanete do centra vlakem. V nabídce je i bezbariérové taxi,

ovšem neměl jsem možnost ho osobně vyzkoušet. Dopravní podnik nabízí postiženým cestujícím asistenci v metru. Ani tuto službu jsem osobně nevyzkoušel, ale údajně funguje od 7 do 20.45 hodin. U bezbariérové stanice metra Heysel najdete symbol Bruselu, 102 metry vysokou stavbu jménem Atomium. Vznikla u příležitosti výstavy Expo 1958. Představuje 165miliardkrát zvětšenou krystalickou mřížku atomu železa. Paradoxně mělo být slavné Atomium po skončení výstavy rozebráno. Naštěstí se tak nestalo. Vozíčkáři si ho užijí jen částečně. Výtah vede pouze třemi centrálními koulemi, zbývající spojnice jsou vybaveny eskalátory nebo schody, kam se s vozíkem nesmí. Do restaurace a na vyhlídku se však dostanete. Vstup je podmíněn chodícím doprovodem. Výhled z Atomia je pěkný, ale celou Evropu z něj neuvidíte. To se vám podaří v přilehlém parku Mini Europe. Modely zmenšených typických staveb baví malé i velké. Českou republiku zde reprezentuje pražská Staroměstská radnice s orlojem. A když se tak procházíte kolem dvoumetrové šikmé věže v Pise, plánujete v duchu, kam vyrazíte příště. Možná víc za teplem, protože toho jsem si v Belgii moc neužil.  můžeš / číslo 12 - 2012

38

Křížovka

Shakespearův výrok 1

2

3

4

5

6

7

8

9 10 11 12 13 14 15 16 17

A

Reportáž z olomoucké nemocnice, kde zachraňují nedonošené děti.

B C D E

Rozhovor s neonatologem o tom, jaké jsou současné možnosti lékařské vědy při léčbě poškozených novorozenců.

F G H I J K L M Vodorovně: A. Pochopení; obilniny; starší vojenský oddíl. - B. Část oděvu; pohyby vyvolané vlivem gravitačního pole Měsíce a Slunce; prvek přechodných vlastností mezi kovem a nekovem. - C. Anglicky „šerpa“; součást tříslovin; los; předložka. - D. Velmi jemný prášek; indický stromový savec; šlépěje; dánský ostrov. - E. Ovšem; větérky; střelba; jizva. - F. Ryba; špalkový úl; část Vídně; súdánští Niloti. - G. Zbavit vousů; ryba; alkohol. - H. Bloudit; slovenský národní park; výkal; citoslovce podivu. - I. S chutí; příbuzná; buchty (obecně); japonská jednotka objemu. - J. Polovina; příslušník národnosti žijící na Sumatře; sídlo v Nigérii; noviny. - K. Zmýdelněná acetátová vlákna (zkratka); určit; mekotat; ženské jméno. - L. Ranní jídlo (řidčeji); krokodýl; neexistovat. - M. Bloudit; list papíru; omyly. Svisle: 1. První podíl při destilaci; biblická postava; nástraha. - 2. Začátek tajenky. - 3. Staroperský palác; opuncie; islandsky „zátoka“. - 4. Zkratka bývalé velmoci; účastnický podíl; část Budapešti. - 5. Slosování; štiplavě bolet; vyčinit. - 6. Cíničitan; strnutí šíje. - 7. Středověká báseň; údaje; citoslovce tíkání. - 8. Jihoafrické měnové jednotky; Erno; finsky „země“. - 9. Narkotika; druh plavce; záda. - 10. Potomek; hlíza některých vstavačovitých rostlin; sedět (dětsky). - 11. Filipínská sopka; tíha; vrcholy. - 12. Postava; tiskové chyby. - 13. Houf; cvičné hudební skladby; kyselina ribonukleová (zkratka). - 14. Pokolení; jedovaté tropické stromy; čínské platidlo. - 15. Nástraha; ženské jméno; podvod. - 16. Dokončení tajenky. - 17. Ptáci (zoologicky); pobídka; Káča. Pomůcka: a sash, AZV, Camay, Epeta, Erlaa, maa, šo, vík.

Reportáž o muži, který ještě jako dítě v podstatě odstartoval dárcovství v Čechách. Redakční test nové Škody Rapid.

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis!

Zdroj: Panorama křížovky 4/1996, str. 84

Správné řešení tajenky z předchozího čísla (Ptáci a čas): BUDOUCÍ POTOMSTVO Luštitelé – výherci: Mobilní telefon: Knižní cena: Knižní cena: Staňa Habasová Monika Hošková Věra Pojmanová Hlavní 404 Loučovice 239 Žižkov II. 3130 790 84 Mikulovice u Jeseníku 580 01 Havlíčkův Brod 382 76 Loučovice

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. můžeš / číslo 12 - 2012

Na co se můžete těšit v lednovém čísle?

POZOR!

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva knihu.

Dobrovolníci: Pomoc, ale i dobrý pocit ze života

Recommend Documents