Do Ruska a zpět přes Turecko. Cestovní deník Petra Karla Morzina

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Do Ruska a zpět přes Turecko. Cestovní deník Petra Karla Morzina Bakalářská diplomová práce

Denisa Tatíčková

Vedoucí práce: PhDr. Zdeňka Stoklásková, Ph.D.

Brno 2015

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne………………………

Podpis………………………

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Zdeňce Stokláskové, Ph.D za vedení této práce, její neocenitelné rady a trpělivost. Velké poděkování patří také panu Arnoštu Kalovi za jeho spolupráci a pomoc při vytváření této práce.

3

Obsah 1.

ÚVOD............................................................................................................................ 6

2.

ROD MORZINŮ ............................................................................................................. 8 2.1.

Rod Morzinů ......................................................................................................... 8

2.2.

Erb rodu Morzinů................................................................................................ 10

2.3.

Osoba Petra Karla Morzina ................................................................................. 11

3.

CESTOVÁNÍ V 19. STOLETÍ .......................................................................................... 15

4.

CHARAKTERISTIKA DENÍKU PETRA KARLA MORZINA ................................................ 18

5.

CESTA ......................................................................................................................... 21

6.

7.

8.

5.1.

Cesta po souši ..................................................................................................... 21

5.2.

Cesta po moři...................................................................................................... 24

5.2.1.

Přímá cesta z Odehsy do Terstu .................................................................. 25

5.2.2.

Lokální přesun přes pevninu - Krym ............................................................ 27

5.2.3.

Lokální přesun přes pevninu – Korinth ....................................................... 29

ZÁBAVA NA CESTÁCH ................................................................................................. 30 6.1.

Zábava ve společnosti......................................................................................... 30

6.2.

Zábava a poznání ................................................................................................ 32

6.3.

Večeře u sultána 10. 10. 1837 ............................................................................ 34

NEPŘÍJEMNOSTI NA CESTÁCH.................................................................................... 38 7.1.

Přírodní živly ....................................................................................................... 38

7.2.

Problémy s dopravními prostředky .................................................................... 39

7.3.

Další nepříjemnosti ............................................................................................. 40

ZAJÍMAVOSTI.............................................................................................................. 43 8.1.

Lidé, oblečení, místopisné odlišnosti ................................................................. 43

8.2.

Lokální zajímavosti – Turecko ............................................................................. 45

8.3.

Lokální zajímavosti - Řecko ................................................................................. 47 4

9.

ZÁVĚR ......................................................................................................................... 50

10. JMENNÝ REJSTŘÍK ...................................................................................................... 52 11. PRAMENY A LITERATURA ........................................................................................... 53 11.1.

Prameny .............................................................................................................. 53

11.2.

Literatura ............................................................................................................ 53

11.3.

Internetové odkazy ............................................................................................. 54

12. PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 55 12.1.

Mapy ................................................................................................................... 55

12.2.

Náčrtky z deníku ................................................................................................. 58

12.3.

Cestovní dokument............................................................................................. 59

12.4.

Pomník Petra Karla Morzina v Mariazell ............................................................ 61

5

1. ÚVOD Když jsem se rozhodovala, jaké téma si zvolit pro svou bakalářskou práci, procházela jsem mnoho materiálů o šlechticích v 19. století. Mým původním záměrem bylo představit svět aristokracie v jeho každodennosti a určitých tradicích. Při pátrání v materiálech ve Státním okresním archivu v Zámrsku k málo probádanému rodu Morzinů z Vrchlabí jsem ale narazila na jedinečný pramen – soukromý cestovní deník jednoho z těchto hrabat. V podstatě neznámé jméno Petra Karla Morzina předposledního mužského člena tohoto rodu na stránkách tohoto pramenu opět ožilo v již zažitých dobrodružstvích na dalekých cestách, které autor vykonal coby doprovod svého pána arcivévody Johanna Habsburského. Díky tomuto podnětu jsem se rozhodla věnovat svou práci právě tomuto deníku a přiblížit svět šlechtice na cestách v 19. století. Ústřední část této bakalářské práce je tedy založena na obsahu německy psaného cestovního deníku jednoho šlechtice v první polovině 19. století. Ačkoliv byl Petr Karel Morzin ve své době významnou osobností, pohyboval se v nejvyšších kruzích, hodoval s výraznými osobnostmi 19. století, přesto upadl v zapomnění. Jako druhorozený syn nastoupil vojenskou kariéru a snad i díky tomu, že nezaložil svou vlastní rodinu, se mu dostalo příležitosti postoupit na vysoce postavená čestná místa a působit jako komoří arcivévody Johanna Habsburského, do jehož služeb ho jmenoval samotný císař. Jako doprovod tohoto urozeného aristokrata mohl Morzin navštívit orientální země, setkat se s vládci velkých říší a o všem zanechat patřičnou zprávu. Každodenní nepříjemnosti či naopak zajímavosti, se kterými se u odlišných kultur setkal, nám zanechal ve svém odkazu – cestovním deníku. Dochovalo se nám tak svědectví jednoho v podstatě průměrného šlechtice, který měl tu čest pobývat v přítomnosti cara Ruské říše Mikuláše I.1 a jeho manželky2, v Osmanské říši hodovat u jednoho stolu se sultánem Mahmutem II.3 a v Řeckém království poznat krále Otu I.4 a jeho mladou manželku5. Ačkoliv se ale jednalo o nejvyšší

1

Car Mikuláš I. Pavlovič (1796 - 1855). Ottův slovník naučný. Praha, 17. díl, 1901, s. 315-317.

2

Carevna Alexandra Fjodorovna Romanova rozená Šarlota Pruská (1798 – 1860). Ottův slovník naučný. 1. díl,

Praha 1888, s. 810. 3

Sultánem byl Mahmut II. (20. 7. 1785 – 30. 6. 1839). Ottův slovník naučný. Praha, 16. díl, 1900, s. 618.

4

Jednalo se o krále Otu I. z Wittelsbachu (1815 – 1867). Ottův slovník naučný. Praha, 18. díl, 1902, s. 987-988.

6

představitele daných zemí, Morzin se na ně díval jako na obyčejné lidi, nikoliv jako na vládce. Popisoval je v jejich všednosti, obyčejnosti, namísto výjimečnosti, se kterou k nim mnozí vzhlíželi. Těžištěm mé práce se stala analýza cestovního deníku, zpracovaná do jednotlivých tematických okruhů. Pozornost jsem věnovala především samotné cestě, kterou jsem rozdělila do dvou částí podle prostředí, ve kterém se cestovatelé pohybovali. První část je tedy popisem cesty po souši, druhá poté plavbou po moři. Pro přehlednost jsou obě části doplněné souhrnnými tabulkami a historickými i současnými mapami. Další oblastí zájmu jsou kulturní odlišnosti v navštívených lokalitách. Největší pozornost jsem věnovala honosné večeři u sultána Mahmuta II., ke které si Morzin do deníku poznamenal i celý jídelní lístek. Opomenuta není ani zábava, která byla pro cestovatele na jejich cestě pro rozptýlení připravena. Jedna kapitola je věnována také problémům a nepříjemnostem, se kterými si cestovatelé museli poradit. Cestovní deník Petra Karla Morzina a tedy i tato bakalářská práce je vymezena rokem 1837, konkrétně 22. srpnem a 1. prosincem tohoto roku. V tomto rozmezí se odehrála cesta napříč čtyřmi velkými říšemi 19. století. Většinu toponym jsem nechávala v původní podobě, tedy tak, jak si je Morzin poznamenal. Díky tomu mohou být některé názvy ve špatném tvaru, přičemž jejich správné znění je napsáno v poznámce pod čarou.

5

Jednalo se o Amálii Oldenburskou v roce 1836 provdanou za krále Otu I. (1818 – 1875). Ottův slovník naučný.

18. díl, s. 987-988.

7

2. ROD MORZINŮ 2.1.

Rod Morzinů

Rod Morzinů pocházel ze severní Itálie, přesněji z Furlánska. Do českých zemí přišel osobou Rudolfa Morzina, který je společně s bratrem Pavlem povýšen v roce 1632 do panského stavu, a byl jim dán inkolát. Za vojenské zásluhy během Třicetileté války, kde při bojích přišel o oko, Rudolf Morzin získává po smrti Valdštejna v roce 1635 zkonfiskované Vrchlabí. O čtyři roky později je opět společně s bratrem povýšen do stavu říšských hrabat, českými hrabaty se ale stávají až v roce 1642.6 Lidé v panství Vrchlabí byli luteránského vyznání, ale jejich noví páni katolíci. Ačkoliv mírné nucení obyvatel ke konverzi bylo již za Rudolfa, mnohem více v tom pokračoval jeho bratr Pavel, který se vzdal vojenské kariéry, aby se mohl po bezdětném bratrovi ujmout rodinného panství. Rudolf Morzin byl po smrti pohřben v rodové hrobce v Praze u sv. Tomáše. Pavlovi v této době patří kromě Vrchlabí ještě Lomnice nad Popelkou, Čistá, Křinec, Dolní Lukavice, Klenový s Opálkou, Červený Martinkov a další statky v Čechách i na Moravě. V roce 1665 po souhlasu ze strany Leopolda I. z některých statků vytváří fideikomis7.8 Když v roce 1688 Pavel umírá, je rodinný majetek, který se skládal z fideikomisu i dalších panství, rozdělen na čtyři díly mezi jeho čtyři syny Jana Rudolfa, Františka Mikuláše, Ferdinanda Matyáše a Pavla Tomáše. Nejstarší syn Jan Rudolf se stal dědicem fideikomisních panství, přičemž rodinný majetek rozšířil ještě o Nový Ronov, Kounice a Kovanice na Nymbursku, Loukavec, Kurovodice, Přibyslavice a Doubek. Za otcova života navíc hospodařil na statcích v Lukavici a Řenči. Nejvíce se za jeho správy dařilo panství Vrchlabí. Dodnes ve Vrchlabí můžeme najít morový sloup na Náměstí míru, jako památku na Jana Rudolfa a jeho manželku.9

6

VALENTA, Aleš: Inventář – Rodinný archiv Černínů-Morzinů (1535-1944). Zámrsk 2012, s. 4-6; MILEROVÁ,

Helena: Morzinové v českých zemích: K otázce legitimace válečných zbohatlíků. Pardubice, 2008, s. 11-12; Ottův slovník naučný. 17. díl, s. 749 – 750. 7

Těmi jsou Vrchlabí, Lomnice nad Popelkou, Kunstberk, Doubravany a dům v Nerudově ulici v Praze.

8

LOUDA, Jiří - ZÁZVORKOVÁ, Blanka: Vrchlabí. Litomyšl, 2006, s. 14-40.

9

Tamtéž.

8

V této generaci se rod Morzinů rozděluje na dvě větve, kdy starší větev tvořili potomci Jana Rudolfa, a mladší větev byla tvořena potomky a dědici Ferdinanda Matyáše.10 Jan Rudolf měl tři syny, přičemž rodový fideikomis po něm přejal Maxmilián Morzin v roce 1702 a o rok později k němu přikoupil Hostinnou a Nový zámek. V roce 1703 také dal položit základní kámen velkého augustiniánského kláštera, který měl především zlepšit duchovní péči o poddané. Dokončení stavby se ale bohužel nedožil. Už v roce 1706 dědil rodový fideikomis mladší bratr Václav. Ten měl původně nastoupenou vojenskou kariéru, kdy se pod vedením prince Evžena Savojského účastnil bojů proti Turkům. Po nečekané smrti bratra se ujal panství a stal se skutečnou barokní osobností, což na druhou stranu ale vedlo k velkému zadlužení rodu Morzinů. Václav nechal mnoho svých domů a statků přestavět a vyzdobit podle moderního barokního stylu, přičemž pro něho pracovali například i taková jména jako je Jan Blažej Santini Aichel, Ferdinand Maxmilián Brokoff nebo malíř Jan Petr Molitor. Kromě toho jeho kapelu v Itálii vedl Antonio Vivaldi, který svému mecenáši dokonce dedikoval kromě jiných skladbu Čtvero ročních období.11 Po smrti nejstaršího syna se rodinného majetku ujal po otci Karel Josef, který ale zemřel krátce poté, co zjistil, že dlužná částka se vlastně skoro rovnala výši veškerého majetku Morzinů.12 Dědicem zadluženého majetku se stal nezletilý František Xaver Morzin, jehož poručníkem byl bratranec Ferdinand Jan. A ačkoliv ten se snažil všemožně zvýšit příjmy panství, v roce 1749 byl zápisem do desek zemských vyhlášen úpadek.13 Většinu svého života strávil František Xaver pod dohledem úředníků, které si vyžádali věřitelé. I přes dluhy si ale dokázal obstarat dostatek peněz na slavnosti, různá divadelní představení a hony. Z manželství ale bohužel nevzešel potomek, který by se mohl ujmout panství, protože jeho dva synové zemřeli již v kojeneckém věku. Když bylo zřejmé, že žádné další děti mít nebude,

10

Ferdinand Matyáš získal po otci statky na Moravě, které ale prodal, a v západních Čechách. Jistou dobu

působil jako hejtman Plzeňského kraje. 11

LOUDA, J. – ZÁZVORKOVÁ, B.: Vrchlabí, s. 14-40.

12

Dluhy jsou ve výši 600 tisíc zlatých.

13

Ačkoliv ústně byl vyhlášen již v lednu 1748.

9

vznikla mezi dvěma rodovými větvemi dohoda a majetku se po Xaverovi ujal v roce 1795 Rudolf Morzin, který pocházel z vedlejší mladší větve.14 Nový majitel panství se rozhodl vyřešit nastalou situaci radikálně a to prodejem části majetku. Nejprve prodal panství Ronov, Kunstberg a Dobrovany baronu Wimmerovi, panství Lomnici a Čistou velkoobchodníkovi Ignáci Falgemu. Jediné, co si ponechal, bylo Vrchlabí.15 Po otci převzal majetek starší syn Rudolf, zatímco mladší syn Petr Karel se vydal na dlouhou a velmi úspěšnou vojenskou dráhu. Stal se komořím arcivévody Johanna Habsburského16, získal hodnost čestného polního maršála a patřil také do skupiny padesáti nejdéle sloužících rakouských generálů s platem 5 000 zlatých ročně. Ve výslužbě potom žil ve Štýrském Hradci. Jeho starší bratr Rudolf byl velmi veřejně činným aristokratem, přičemž patřil do mnoha charitativních spolků. S manželkou ale bohužel neměl syna, pouze dceru Aloisii, která se provdala za hraběte Heřmana Černína. Po smrti Rudolfa zaniká tedy rod Morzinů, ale jeho odkaz pokračuje ve společném svazku Aloisie a Heřmana, kteří tímto dávají vzniknout novému jménu a to Černínů-Morzinů. Majetek Aloisie rozšířila v roce 1882 zakoupením panství Maršov, čímž rozsáhlé pozemky v západních Krkonoších přešly plně pod správu Černínů-Morzinů. Tento rod spravuje své statky až do roku 1945, kdy je poslednímu vlastníkovi Jaromírovi majetek odebrán na základě jeho náklonnosti k nacistické ideologii a německé národnosti.17

2.2.

Erb rodu Morzinů

Rodový erb Morzinů v sobě spojuje složeninu dvou slov a to slova Mohr (mouřenín) a Zinne (cimbuří). Štít je čtvrcený se středním štítkem a figury prvního a čtvrtého a poté druhého a třetího pole jsou totožné. V pravém horním a stejně tak levém spodním díle štítu

14

VALENTA, A.: Inventář – Rodinný archiv Černínů-Morzinů (1535-1944), s. 4-6; MILEROVÁ, H.: Morzinové v

českých zemích: K otázce legitimace válečných zbohatlíků, s. 11-12; Ottův slovník naučný, 17. díl, s. 749 – 750. 15 16

LOUDA, J. – ZÁZVORKOVÁ, B.: Vrchlabí, s. 14-40. Jednalo se o rakouského arcivévodu Jana Habsbursko-Lotrinského (1782 – 1859). Ottův slovník naučný.

Praha, 10. díl, 1896, s. 700. 17

VALENTA, A.: Inventář – Rodinný archiv Černínů-Morzinů (1535-1944), s. 4-6; MILEROVÁ, H.: Morzinové v

českých zemích: K otázce legitimace válečných zbohatlíků, s. 11-12; Ottův slovník naučný, 17. díl, s. 749 – 750.

10

je vyobrazeno zděné cimbuří na červeném podkladě. V levé horní a pravé spodní části štítu je vyobrazen trup mouřenína se zlatou korunkou a náhrdelníkem. Figura znázorňující divého muže tmavé pleti, kučeravých vlasů a velkých rtů, je typickou právě pro rod Morzinů. Ve středovém zlatém štítku je potom vyobrazen dvouhlavý černý orel, jehož hlavy hledí každá na jinou stranu. Na úplném erbu jsou vyobrazeny také tři přilbice, které nesou rodová znamení. Krajní přilby jsou přivráceny směrem ke středu štítu, přičemž třetí, prostřední přilba se dívá přímo. První přilbice zleva nese opět tělo mouřenína, kolem něhož jsou dvě křídla, rozdělená na čtyři části, přičemž stejně jako u štítu jsou první a poslední část totožně zbarvené červeně a druhá a třetí část má barvu bílou. Prostřední přilbice nese vyobrazení černého orla. Třetí přilba znázorňuje zlatou lilii uprostřed rohů, které jsou čtvrcené a barvy modrá a bílá jsou křížem totožné. Poslední, co na rodinném erbu Morzinů nalezneme, jsou přikrývadla, která splývají z přilbic. Levá helmice má přikrývadlo modro-bílé barvy, pravá červeno-bílé barvy a prostřední snoubí obojí.18

2.3.

Osoba Petra Karla Morzina

Petr Karel Franz z Morzinu se narodil 2. listopadu 1807 v Praze jako legitimní syn hraběte Rudolfa z Morzinu (1752 - 1817) a jeho manželky Josefy Terezie hraběnky z Morzinu rozené Hohenwartové (1772 - 1846). Podle křestního listu, který byl vydán až 28. listopadu roku 1838, byl pokřtěn podle svých rodičů jako katolík.19 Byl šestým dítětem z celkového počtu osmi dětí. Měl staršího bratra Rudolfa (narozen 1801), tři starší sestry – Gabrielu, Antonii, Ernestinu – a dvě mladší sestry dvojčata Karolínu a Marii.20

18

HALADA, Jan: Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha, 1993, s. 116-117;

BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky. Praha, 1997, s. 14-26, 83, 291, 266-267; MILEROVÁ, H.: Morzinové v českých zemích: K otázce legitimace válečných zbohatlíků, s. 15; SEDLÁČEK, August: Českomoravská heraldika II. Praha, 1925, s. 536. 19

Státní oblastní archiv (dále jen SOA) Zámrsk. Rodinný archiv (dále jen RA) Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-

1944). Inv. č. 1618. 20

WURZBACH, Constantin von: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die

Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Sv. 19. Wien, 1868, s. 108-113.

11

Jelikož se narodil jako druhorozený syn, dědičný majetek zdědil jeho starší bratr Rudolf. Ten se jako hlava rodiny usadil v Praze a později se oženil s Filipínou hraběnkou SwéertsŠporkovou. V manželství se jim narodila jen jediná dcera Aloisie, která později zdědila veškerý majetek.21 Peter Karel Morzin se věnoval pečlivému vzdělávání na gymnáziu v Praze na Malé Straně a to mezi roky 1816 - 1820, přičemž všechny předměty absolvoval s vynikajícím prospěchem. Byl vzděláván v náboženství, latině, morálce a kultuře, přírodopisu, matematice, zeměpisu a historii, fyzice a v posledním roce studia také řečtině.22 Do služby ve zbrani nastoupil v roce 1825, tedy když mu bylo osmnáct let, jako kadet u ženijního vojska. Už v následujícím roce byl povýšen na úředníka ve sboru, přičemž tuto práci vykonával po dalších sedm let, kdy se podíval i do dalších rakouských provincií, do Německa a do Itálie. V rámci své práce se zajímal především o opevnění a stavební inženýrství, což můžeme také najít v jeho poznámkách. Nicméně během cest po Itálii objevil svůj smysl pro krásu a estetiku. Jeho kariérní hvězda stoupala a v roce 1840 se nejdříve stal majorem osmého císařského pěšího pluku a o pět let později povýšil na plukovníka a komandanta prvního císařského pěšího pluku. V roce 1849 byl již generálmajorem ve velkém generálním štábu. O osm let později byl pensionován, přičemž ale zůstal jako polní maršál poručík. Základem jeho úspěchu bylo především jeho vojensko-vědecké vzdělání a také jistě mělo vliv i to, že se ušlechtile věnoval sběru peněz pro sirotky a vdovy po vojácích.23 Velkým úspěchem jeho života jistě také bylo zařazení jeho osoby do skupiny padesáti nejdéle sloužících rakouských generálů s platem 5 000 zlatých ročně.24 Dne 1. února roku 1834 obdržel Petr Karel Morzin dopis z Vídně, ve kterém ho sám císař25 jmenoval komořím arcivévody Johanna Habsburského, přičemž po dobu trvání této služby získal roční příspěvek ve výši 1 000 zlatých – 500 zlatých za kočár a vybavení, 500 zlatých za

21

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-1944). Inv. č. 1622.

22

Tamtéž inv. č. 1619.

23


24

VALENTA, A.: Inventář – Rodinný archiv Černínů-Morzinů (1535-1944), s. 13.

25

Jednalo se o císaře Ferdinanda V. Dobrotivého (19. 4. 1793 – 29. 6. 1875). Ottův slovník naučný. Praha, 9. díl,

1895, s. 102-103.

12

jeho najmutí. Kromě toho jsou mu odpuštěny vojenské poplatky.26 Jako jmenovaný komoří potom o tři roky později vykonal s arcivévodou Johannem cestu do Ruska, Turecka a Řecka. Při tom si vedl podrobný cestovní deník, kterému se tato práce bude podrobněji věnovat níže.27 Z této výpravy si Petr Karel přivezl čestnou šavli, kterou mu daroval sultán a kterou směl nosit od roku 1840 poté, co mu to oficiálně schválil císař Ferdinand V.28 V letech 1848 - 1849 působil ve všeněmeckém sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. V rámci svého politického působení napsal během neklidného období v monarchii 1859-1860 zprávu o zahraničně-politickém postavení rakouské monarchie a odeslal ji ministru zahraničí Rechbergovi.29 O tom, zda jeho zpráva vyvolala nějakou odezvu, dnes nemáme informace. Petr Karel Morzin měl také rád pobyty v přírodě, což se projevilo především ke konci jeho života. Rád jezdil na lovy a projížděl lesy nedaleko Štýrského Hradce. V tomto městě velmi dlouho pomáhal chudým a potřebným a byl tu oblíben. Těsně před svou smrtí měl zašeptat „Zapalte svíčku, neboť já umírám.“ a následně v náručí svého bratrance hraběte Karla z Hohenwarthu vydechne dne 21. května 1877 naposledy. Obyvatelé Štýrska byli Petru Karlu Morzinovi vděční za jeho působení, a proto na jeho počest nechali postavit památník. K jeho odhalení mělo podle novin dojít 14. září 1879 a to na náměstí ve městě Mariazell. Památník se skládal z mramorové pyramidy, která byla poskytnuta princem Leopoldem z dynastie Sachsen-Coburg-Gotha30, do které byl vyryt reliéf zemřelého. Na odhalení se dostavil sám donátor, mnoho dalších významných osob z blízkého okolí a dále i úředníci, vojenský sbor, občané města, učitelé se svými žáky a další. Během slavnostního odhalení byla odříkána řeč na oslavu zesnulého a následně také odpálena salva. Mnoho lidí si vzpomnělo na dobrotivého Petra Karla Morzina, takže jeho nový pomník byl

26


27


28


29


30

Pravděpodobně se jednalo o Leopolda II. z dynastie Sachsen-Coburg-Gotha (*1837). Ottův slovník naučný.

Praha, 15. díl, 1900, s. 882.

13

velmi rychle zakryt nespočtem bohatě zdobených věnců.31 Ještě dnes je možné zakoupit pohlednice s tímto památníkem. Petr Karel se zřejmě nikdy neoženil nebo o tom alespoň nejsou žádné záznamy. Rodinný život přenechal svému bratrovi a sám se věnoval spíše kariéře a vzdělávání. Během svého života nashromáždil mnoho ocenění a titulů – stal se komořím arcivévody Johanna, čestným poručíkem a polním maršálem, byl rytířem Řádu železné koruny II. třídy, nositelem ruského Řádu svatého Vladimíra a Řádu svatého Stanislava, Řádu červeného pruského orla a bavorského Řádu svatého Michaela, kromě toho byl čestným nositelem turecké šavle a věnoval se také charitativní a humanitní činnosti v různých spolcích.32

31


32


14

3. CESTOVÁNÍ V 19. STOLETÍ Cestování v první polovině 19. století stále ještě nebylo jednoduchou záležitostí. Přesto už ale nepředstavovalo dobrodružství takového formátu, jako tomu bylo v dřívějších stoletích. Dříve cestoval jen ten, kdo musel nebo kdo chtěl poznávat. Na cestách se tak dali potkat ti, co směřovali za prací, vzděláním, válečnou vřavou, novou kulturou, svatým místem, apod. V 19. století je cestování sice stále ještě velmi únavné, zdlouhavé a finančně náročné, ale přesto se stává dostupnějším pro nejrůznější vrstvy obyvatelstva, které v něm spatřují zábavu. To vede k potřebě upřesňovat mapy a sepisovat cestovní příručky a průvodce – díky tomu se pomalu rozvíjí turismus. Lidé jezdí do cizích zemí, aby se naučili jazyk, poznali jinou kulturu a jiný život, který se vedl v daných lokalitách. Podnikali to ze svého osobního zájmu a pro svou zábavu.33 Nejčastěji se o tom, jak to na cestách vypadalo, dozvídáme z dopisů cestovatelů, jejich osobních deníků, úředních listin, ale také třeba celních spisů, jízdních řádů, kalendářů, apod. Velmi atraktivními destinacemi jsou především země, jako je Itálie, Švýcarsko, Orient nebo Francie.34 Velmi důležité bylo se na cestu řádně připravit a obstarat příslušné doklady a to často dlouhý čas před započetím vlastní cesty. Základním dokladem pro cestování byl pas, který ve Vídni vydávalo hned několik úřadů, přičemž každý se zaměřoval na určitou skupinu obyvatelstva. Například státní kancelář vydávala cestovní doklady pouze diplomatům a jiným významným osobám. Přípravy na cestu byly velmi zdlouhavé a náročné. Základem bylo zajistit si informace o zemi, do které se jelo, o její etice a zvyklostech, které se zde dodržují. Důležité také bylo si vybrat na cesty tu správnou společnost. Pokud se nejednalo o členy rodiny, vybíral si cestovatel společníky nebo služebnictvo, přičemž se měl vyhnout takovým, kteří by ho mohli zdržovat, svádět ke špatnostem nebo kazit jeho pověst.35 Pro cestování také bylo dobré umět francouzsky36 a potom místní jazyk. Pro ty, co francouzsky nemluvili, se vydávaly různé

33

LENDEROVÁ, Milena - JIRÁNEK, Tomáš – MACKOVÁ, Marie: Z dějin české každodennosti: život v 19. století.

Praha, 2009, s. 368. 34

Tamtéž s. 370.

35

Tamtéž s. 391.

36

Francouzština tehdy byla považována za univerzální jazyk, kterým se dalo domluvit všude.

15

slovníky se základními frázemi, které měly pomoci překonat jazykovou bariéru alespoň u základních typů situací. Na cesty se samozřejmě jezdilo se zavazadly, přičemž kufry se preferovaly spíše vysoké a krátké, protože tak se lépe nakládaly. Velmi oblíbená také byla škatule na uschovávání cenností, směnek, dokumentů, apod. S ohledem na vybavení pro nocování, bylo lepší cestovat vlastním kočárem, protože v takovém případě bylo možné si s sebou vzít lehkou skládací postel, matrace, vlastní deky, polštáře a povlečení. Pokud to možné nebylo, nahrazovala tohle všechno vydělaná jelenice a prostěradlo. Potřebná byla také lékárnička, která obsahovala základní léky, jako např. čpavek, hofmanské kapky, dávidlo, klystýr, kořen rebarbory, olovnatý ocet, francouzský koňak, destilovaný vinný ocet, a další.37 V první polovině 19. století bylo možné cestovat mnohými způsoby. Základem byla samozřejmě pěší chůze, dále byla možnost jet koňmo, dostavníkem, lodí nebo koňkou, později i parní lokomotivou. Jízda po cestách nebyla snadná ani příjemná, protože mnohé silnice byly rozbité, nebyly řádně upravené, široké ani bezpečné. Teprve od 18. století se z Francie šíří moderní způsob stavění silnic, které spočívá v používání elementu štětového pole.38 Kromě toho vznikají podél stezek stromové aleje, které mají cestu zpevnit a kromě toho esteticky působit na oko. Budují se také příkopy, které mají odvádět vodu po deštích. I přesto se nedalo zajistit, že hrbolaté cesty nebudou otřásat cestovatelem uvnitř. Proto se neustále hledaly způsoby, jak zlepšovat kočáry. Ty se vybavovaly listovými pery a odlehčovaly pružinami, aby otřesy přenesené dovnitř kočáru nebyly tak silné. Kromě toho se snižovala jejich váha, aby nebyl nutný vysoký počet koní a časté přepřahání.39 Instituce, které zajišťovaly přepravu osob, byly především poštovního rázu. Po Třicetileté válce se objevuje tzv. ordinari post, neboli pravidelná pošta, která přepravovala už i osoby, a dodržovala přitom i jistý jízdní řád. I ta se ale musela potýkat s problémy způsobenými špatnými silnicemi, zdlouhavými zastávkami kvůli stravování nebo přepadáváním lupiči během cesty. Ten, kdo měl peníze, si ale mohl zaplatit tzv. extrapoštu, která sice byla dražší,

37

HLAVAČKA, Milan: Cestování v éře dostavníků: všední den na středoevropských cestách. Praha, 1996.

38

Do vyhloubené jámy se vkládaly do jehlanu otesané kameny a mezery mezi nimi se vyplňovaly štětem a

pískem. Následně se vše udusalo. 39

HLAVAČKA, M.: Cestování v éře dostavníků: všední den na středoevropských cestách.

16

ale poskytovala mnohem větší pohodlí. Ačkoliv spoj musel dodržovat trasu kvůli přepřahání koní, cestující si sám určoval délku zastávek na jídlo a nocování. Pokud měl navíc svůj vlastní vůz, nemusel v určitých stanicích měnit kočár a sundávat všechna svá zavazadla, za což se pokaždé platila přirážka. K cestování bylo bezpodmínečně nutné velké sebeovládání a dostatečná trpělivost. Cestovatel se musel potýkat s často nepříjemným personálem poštovních společností, neustále si hlídat své věci, jednat s hostinskými, vycházet s lidmi, se kterými byl nucen cestovat ve voze, platit mýta, cla, a další. Často také bylo nutné čekat v přestupních stanicích a to někdy i několik dní. Kromě těchto problémů narážel cestovatel také na nebezpečí ve formě přepadení40, špatných cest nebo rozbitých kočárů. Ani v hostincích nebyl ale člověk na cestách tak úplně v bezpečí. Hostinští často do zkyslého vína přidávali olovo, nebo různými nezdravými způsoby upravovali jídlo, aby se takto podvodně obohatili na svých zákaznících. V hostincích byl také velký problém s hmyzem a hygienou, tudíž tu existovalo riziko nákazy. Finanční stránka cestování byla také velmi důležitá. Nejvíce se platilo za dopravní prostředek, ubytování, jídlo a poté za vstupné do muzeí a divadel. Ještě v 19. století nebylo běžné, aby s sebou lidé nosili větší obnos peněz – peníze bylo možné směnit za směnky nebo drahý kov. Směnky musel ale vydat známý bankovní dům, jinak se mohlo stát, že je na cestách nikdo nepřijal kvůli neznámému vydavateli. Zapomínat se nesmělo ani na proměňování peněz podle toho, čím se v dané zemi platilo. Ušetřit na cestách se dalo především stravováním a nocováním ve středně drahých hostincích, protože tam bylo všechno stejné jako v těch nejlevnějších i nejdražších zařízeních tohoto typu. Nejlevnějším a zároveň také nejpohodlnějším způsobem cestování bylo jet lodí nebo dostavníkem. Naopak nejdražším způsobem cestování v Rakousku byla extrapošta.41

40

K přepadávání častěji docházelo u pravidelných spojů, na které se lupiči mohli připravit. U extrapošty nebo

poslů bylo riziko přepadení malé. 41

HLAVAČKA, M.: Cestování v éře dostavníků: všední den na středoevropských cestách.

17

4. CHARAKTERISTIKA DENÍKU PETRA KARLA MORZINA Deník, který je psán německy v první osobě plurálu, je rozdělen do tří oddílů. První je tvořen celkem jedenácti volnými stránkami velikosti A4. Na ně navazuje již deníková část ve formě knihy, která na prvních několika stranách velmi stručně shrnuje obsah volných listů. Deník má velikost stran větší A5 a tato druhá část je tvořena 58 stranami. Poslední třetí část jsou opět volné listy nyní ve formátu A5, které bezprostředně navazují na obsah pevně svázaného deníku. Poslední oddíl má 66 stran. Celkový rozsah deníku je tedy 135 stran různých velikostí. Denní záznamy jsou vedeny od 22. srpna 1837 do 2. listopadu 1837. Přiloženy jsou dva obrázky, zřejmě ručně malované autorem deníku, několik poznámek na volných lístcích a mapa Woznesensku v ruštině. K deníku je také přiložen speciální cestovní dokument s rozpisem zastávek pro část cesty a se jmény cestovatelů. Tento dokument byl vydán dne 16. srpna 1837 úřadem nejvyššího císařsko-královského podkoního a zřejmě byl vystaven pro člena Habsburské rodiny. Působnost dokumentu byla podobná jako u poštovního pasu, což znamenalo, že cestovatelům na jednotlivých postech byli vždy po předložení dáni čerství koně. Zajímavé jistě je, že tento „pas“ nesloužil k identifikaci osob, jelikož zde chybí popis jejich osoby či přiložený podpis, což by cestovní dokumenty po zavedení pasového formuláře v roce 1801 obsahovat měly. Znamená to tedy, že tento cestovní pas zřejmě sloužil jen k přepřahání koní.42 Jak již bylo řečeno, deník je psán v první osobě množného čísla, přičemž autorem by měl být Petr Karel Morzin. Deník není nijak podepsán, pouze je nadepsán Reise 1837. Podle poznatků, které ale máme o osobě Petra Karla Morzina, se dá opravdu usuzovat, že deník je jeho dílem. Je to patrné především v oblastech jeho zájmu, které korespondují s těmi, které má autor deníku. Struktury vět jsou velmi složité a dlouhé, přičemž v jedné větné konstrukci se může objevit až několik vzájemně nesouvisejících myšlenek najednou. Ačkoliv deník je velmi podrobný, poté, co cestovatelé dorazí do Terstu, posledních 11 dní je popsáno jen útržkovitě, přičemž z toho 7 dní, které trávili v karanténě, není zmíněno vůbec. Ukončení je tak velmi náhlé, což je patrné i na rukopise, který je po celý čas úhledný a zřetelný, ale oněch posledních několik dní je skoro nečitelný.

42

STOKLÁSKOVÁ, Zdeňka. Cizincem na Moravě. Brno, 2007, s. 33-40, 171-173.

18

V deníku jsou velmi dopodrobna rozvedena veškerá opevnění a věže měst, poté také jejich zbrojní arzenál s přesným výčtem počtu děl včetně velikostí a ráží, a také počty vojenských jednotek někdy i se jmény jejich velitelů. Jelikož byl Petr Karel Morzin vojákem, této oblasti se věnoval velmi zevrubně. Jeho zájem o vojenské záležitosti je nejvíce zřejmý v okamžicích různých promenád a defilírek, které jsou pro ně na cestě připraveny. Jeho popisy pohybů, nacvičování a souhry vojáků jsou skoro až vyčerpávající.43 Druhou oblastí zájmu Petra Karla Morzina je architektura a stavby obecně. V přesných popisech a postřezích je patrné jeho vzdělání v pozemním stavitelství a také zájem o architekturu. K mnoha budovám si v deníku činí i náčrty, ke kterým si píše detailní poznámky. Zajímají ho také některé stavební způsoby a technologie, což je nejvíce patrné při návštěvě Athén, kdy si poznamenává, jakým způsobem jsou ohromné sloupy sestavovány.44 Na úkor těchto oblastí zájmu jsou opomíjeny jiné, jako jsou například plesy a bály či jiné společenské události. Velká pozornost je v deníku věnována jménům a to jak místopisným tak osobním. Zde jsou dvě možnosti interpretace. První možností je, že Petr Karel Morzin znal velmi dobře krajinu a veškeré oblasti a města, kterými projížděli. Stejně dobře byl také obeznámen s tím, kterému hraběti, vévodovi nebo jinému vysoce postavenému člověku patří daný zámek nebo region. A to i v případě, že oním místem pouze projížděli. V části, kdy se pohybuje na moři, zná každou větší skálu nebo ostrov. Toto tvrzení lze podložit jeho zájmem o historii a zeměpis a také k deníku přiloženou mapou. Ta ovšem ale zdaleka není natolik podrobná. Druhou možnou interpretací je, že Petr Karel Morzin alespoň některé informace od někoho zjišťoval, aby si je mohl do deníku zanést. K tomuto tvrzení lze opět poznamenat, že jeho zájem o tyto informace musel být velký, aby si s tím dal tuto práci. Tento výklad je zřejmě více pravděpodobný, jelikož v deníku je možné si všimnout, že stejný název někdy píše různým způsobem. Většinu jmen osobních i místopisných, stejně jako některá slova přejatá z cizích jazyků, píše latinkou, zatímco zbytek dokumentu je psán kurentem. I z toho by se dalo soudit, že slova napsaná latinkou pro něho byla cizí popřípadě ne tolik zažitá jako ta, co

43

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649, l. 36–44.

44

Tamtéž l. 78–80.

19

psal kurentem. A nejčastěji právě u těchto slov se setkáváme s několika variantami zápisu. Z tohoto důvodu, je dle mého mínění pravděpodobnější druhý možný výklad. Autor je také velmi všímavý ke změnám ve svém okolí. Uvědomuje si rozdílnost kultur a národ-ností, které se snaží postihnout ve svém deníku. Pozornost soustřeďuje na obyčejné obyvatelstvo a jeho kroje a poté jeho zájem poutají bohoslužby. Pozorný je také ale i k přírodním krásám, kdy se velmi často pozastavuje nad krajinou. Hodnotí, nakolik byla obdělávaná, zastavována, jaké rostliny lze spatřit a další. Je evidentní, že to, co si autor deníku poznamenal je subjektivně zabarvené. Není zřejmé, zda-li byl deník sepsán za účelem jeho pozdějšího čtení, nebo zda proto, že v oné době to byl velký módní trend. Následující kapitoly budou vycházet z obsahu Morzinova deníku45, přičemž jak již bylo řečeno v úvodu, toponyma jsem ponechávala v takové podobě, v jaké si je Morzin poznamenal.

45

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649.

20

5. CESTA 5.1.

Cesta po souši

Dne 22. srpna roku 1837 vyrazilo na cestu dle poštovního cestovního dokladu z Vídně přes Brody do Woznesensku46 6 vozů. První vůz, který byl jako jediný tažen šesti koňmi, byl obsazen nejdůležitější osobou výpravy a to arcivévodou Johannem, kterému ve voze dělal společnost hrabě Petr Karel Morzin a dále dva sluhové. Tento kočár byl placen z Vídně a zapřaženo do něho bylo celkem šest koní ode dvora. Všechny ostatní vozy měly pouze čtyři koně. Ve druhém kočáru seděl se svým sluhou plukovník z Vacani47, ve třetím byl kapitán hrabě ze Stadionu48 se svými dvěma sluhy. Následující čtvrtá bryčka patřila hraběti Morzinovi, s nímž vůz sdílel ještě jeden komorník arcivévody Johanna Untersteiner49, arcivévodův kazatel Rürnberger a lovčí. Pátá bryčka byla obsazena pokladníkem, jeho pomocníkem a doktorem Schrittwieserem. Poslední šestá bryčka byla určena pro zavazadla, která zde kontroloval jeden sluha.50 Společnost pravděpodobně využila služeb extrapošty. Zadní strana cestovního dokumentu tvoří přehled míst, kterými cestovatelé měli projíždět a kde ulehnout na noc. Vše je zaznamenáno včetně počtu hodin strávených na cestě. Celkově se jedná o plán cesty od 22. srpna do 1. září 1837, počínaje Vídní a konče Woznesenskem.

46

Dnešní Vozněsensk založený v roce 1760 Kateřinou II.

47

Pravděpodobně se jednalo o plukovníka Camilla von Vacani (1785 – 20. 2. 1862). WURZBACH, Constantin

von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Sv. 49. Wien, 1884, s. 169. 48

Pravděpodobně se jednalo o Waltera Wildericha hraběte ze Stadionu-Warthausenu (1799 – 1870), který se

stal sekretářem dvorské komory ve Vídni. Dříve jistý čas pobýval také v Řešově (rok 1830). Ottův slovník naučný. Praha, 23. díl, 1901, s. 1023. 49

Pravděpodobně se jednalo o Josepha Untersteinera (narozen 1786). WURZBACH, Constantin

von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Sv. 49. Wien, 1884, s. 101. 50

Čerpáno z přiloženého cestovního dokumentu u deníku. SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 -

1944). Inv. č. 1649.

21

Den

Výchozí stanice

Cílová stanice

Stanice, kde se přepřahalo

Celkový počet hodin na cestě

Stammersdorf, 22. srpen 1837

Wien

Brünn

Poysdorf, Pohrlitz,

10 hodin

Raigern, a další. 23. srpen 1837

24. srpen 1837

Brünn

Freyberg

Freyberg

Myslenice

Wischau, Ollmütz, Weißkirchen, a další. Bielitz51, Wadowice, Tzdebnik, a další.

10 hodin

10,5 hodiny

Brzesko, Tarnow, 25. srpen 1837

Myslenice

Rzeschow

Pilsno, Dembica, a

11,25 hodin

další. Lancut52, Jaroslau,

26. srpen 1837

Rzeschow

Brudek

27. srpen 1837

Brudek

Brody

28. srpen 1837

Brody

Ostrog

-

-

29. srpen 1837

Ostrog

Zitomir

-

-

30. srpen 1837

Zitomir

Lipowec

-

-

31. srpen 1837

Lipowec

Uman

-

-

1. září 1837

Uman

Woznesensk

Olwiopol

-

Przemysl, a další. Lemberg, Podhanczik, Zloczow, a další.

10,5 hodin

9 hodin

51

V nedávné době poničeném městě se setkávají se Serbellonim z divize Tarnov a komandantem Langenanem.

52

Zde je zámek patřící hraběti Potockimu. Později je uvedeno i jeho křestní jméno Alexander, podle čehož se dá

usuzovat, že se jednalo o hraběte Alexandra Stanislava Potockiho (1778 - 1845). Ottův slovník naučný. Praha, 20. díl, 1903, s. 333-335.

22

Tento plán byl ale dodržen jen do 27. srpna, tedy do okamžiku, kdy společnost dorazila do Brodů, kde se zdržela po dva následující dny. Během nich si prohlédla město Brody, kde byla nucena setrvat kvůli nezbytným úpravám vozů pro cestu po Rusku a také výměně peněz. Město Brody se jim velmi líbilo, a to i přesto, že tu, dle jejich slov, z 20 000 obyvatel bylo 18 000 Židů53. Navštívili jejich synagogu, nemocnici a školu. Po následující cestě do Ruska se o ně měl starat poručík Seatte, který jel napřed s menším vozem, aby zajistil pro společnost dobré pohoštění a nocleh ve stanicích tzv. postech.54 Aby se vyrovnala nerovnost v jejich cestovním plánu, další úsek cesty, který měl končit v Ostrogu, byl prodloužen a společnost ulehla k odpočinku až v Zaslavi na zámku knížete Sanguszka55 a to dne 30. srpna.56 Dne 31. srpna společnost pokračovala v cestě, přičemž vykonala krátké zastávky v Konstantinově u maršála Dombowského57 a u Medzibogu se setkali s Czartoryským58. Na noc se uložili na zámku Pietnisani arcivévody Grocholského59. Odtud vyjížděli další den časně a celý den cestovali. Zastavovali pouze krátce v hostinském zámku knížete Grocholského u Woronowitz. Cílem bylo dojet až do města Uman, kde se ubytovali na zámku knížete Potockiho60. Následující den 2. září projížděli městy Novoarchangelskem, Dobirankou a

53

Židé v oblasti Haliče jsou naopak velmi kritizováni. Jsou označováni jako zloději a vykořisťovatelé místního

obyvatelstva. 54

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649, l. 25-27.

55

Nejpravděpodobněji se jednalo o Vladislava Hieronima Sanguszka (1803 - 1870). Společnost si druhý den

ráno šla do stájí prohlédnout 50-60 arabských koní, přičemž tento člen rodiny Sanguszko se chovem těchto koní zabýval. Ottův slovník naučný. Praha, 22. díl, 1904, s. 603. 56 57

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649, l. 34. Pravděpodobně se jednalo o Bronislava Dombrovského, syna Heinricha Johanna Dombrovského.

WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Sv. 3. Wien, 1858, s. 125. 58

Pravděpodobně se jedná o Konstantyna Adama Alexandera Czartoryského (1773 - 1860), který od roku 1809

působil pod knížetem Poniatovskym. Ottův slovník naučný. Praha, 5. díl, 1901, s. 838. 59

Zřejmě se jedná o Kazimierze Grocholskiho (1815 – 1888). Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–

1950. Bd. 2. Wien, 1959 s. 66. 60

S hrabětem Potockim se setkali již v Řešově.

23

zastavovali až v Lysé Hoře, kde se setkali s velkoknížetem Michaelem61 a poté i jeho manželkou Helenou62. Z Lysé Hory pokračovali 3. září přes Konstantinowku a Olexandrovku až do Woznesensku, kde zůstali po následujících 13 dní.63 Do této oblasti přijel i car a po celou dobu zde probíhala vojenská cvičení, kterým se více budu věnovat v kapitole Zábava na cestě. Teprve až dne 17. září cestovatelé vyrazili z Woznesensku směrem na Nowou Odehsu. Ubytovali se v Nicolajewi, odkud pokračovali následující den až do Odehsy. Zde zůstali po dva dny, přičemž si prohlíželi město a setkávali se s různými vysoce postavenými lidmi. Dne 20. září se většina cestovatelů nalodila a odplula na Krym, zbylí členové je následovali se zpožděním cca 10 hodin. Odtud až do Terstu se cestovatelé přesouvali na lodích.64

5.2.

Cesta po moři

Cesta po moři by se dala rozdělit do dvou částí a to na přímé posunování do cíle cesty, tedy do Vídně, a poté lokální výlety. Pro první kategorii sloužily jako dopravní prostředky parníky, pro druhou potom koně či kočáry. Cesta po moři nebyla plynulá, jelikož v některých případech společnost zakotvila v přístavu, ale už z něho nepokračovala. Po souši se přesunula do jiného města a odplula z tamního přístavu. Nikdy se ale nejednalo o přímou cestu, nýbrž o vyhlídkovou trasu, na které se společnost seznámila s různými historickými památkami v dané lokalitě. Nejdříve se budu věnovat přímé cestě z Odehsy do Terstu, tedy bez přesunů po souši. Tato část je doplněna tabulkou s názvy přístavů, délkou plavby a urazenými vzdálenostmi podle Morzinových poznámek. Krátký přesun po souši na poloostrově Krym a u Korinthu, který doplní chybějící části celkové plavby, popíši v dalších podkapitolách.

61

Pravděpodobně se jednalo o Michaela Pavloviče Romanova (1798 - 1849), nejmladšího potomka z deseti dětí

cara Pavla I. Ottův slovník naučný. 17. díl, s. 273-274. 62

S největší pravděpodobností se jednalo o princeznu Friederike Charlotte Marie von Württemberg (1807-

1873), která byla v roce 1822 provdána za velkoknížete Michaela Pavloviče. V roce 1823 přestoupila na ortodoxní víru, přičemž si změnila jméno na Helenu. Ottův slovník naučný. Praha, 11. díl, 1897, s. 50. 63


64

Tamtéž l. 43-46.

24

5.2.1. Přímá cesta z Odehsy do Terstu Místa, kde společnost kotvila a trávila více času, jsou přehledně zaznamenána v deníku na jedné straně velikosti A5. Jedná se o tabulku, ve které jsou zapsány hlavní přístavy, ve kterých cestovatelé kotvili, jak dlouho se z jednoho přístavu do druhého jelo a také jejich vzdálenost v italských námořních mílích65. Jak již bylo řečeno výše, v několika případech cestovatelé nepokračují v cestě z přístavu, ve kterém původně zakotvili, tudíž na sebe některé stanice nemusí přímo navazovat.66 Rychlost, ke které se váže také čas strávený na cestě, byla velmi individuální a závisela především na velikosti vln, síle větru a počasí obecně. Vliv měly také různé technické problémy, kdy musel být výkon parního stroje v parníku snížen nebo úplně zastaven. Nepříjemnostem, které na cestě společnost provázely, se budu věnovat v samostatné kapitole níže. Podle deníku se plulo nejméně na dvou lodích a to Marianně, kde byl i Morzin, a dále Elisabethě, kde byly ty nejdůležitější věci a zároveň také nejdůležitější lidé včetně arcivévody Johanna.67 Po cestě v Řecku se cestovatelé pravidelně stýkali s Prokeschem68, který o ně pečoval a doprovázel je na jejich výletech do okolí,69 a poté s Rudhardtem70, který na rozloučenou uspořádal 5. listopadu bál, který ale Morzin ohodnotil jako velmi nudný. Navíc bylo nutné z něho brzy odejít, protože druhý den se odplouvalo časně a bylo potřeba vše připravit na cestu.71

65

Námořní míle = 1852 metrů.

66

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649, l. 99.

67

Tamtéž l. 71, 72, 77, 85.

68

S největší pravděpodobností se jednalo o Antona von Prokesch-Osten (1795 – 1876), který se byl v letech

1834-1849 velvyslancem v Athénách. Ottův slovník naučný. 20. díl, s. 747. 69


70

Pravděpodobně se jednalo o Ignaze Rudharta (1790 – 1838), který se v roce 1836 odebral do Řecka. Ottův

slovník naučný. 22. díl, s. 63. 71


25

Den vyplutí – den příjezdu

Výchozí přístav

Cílový přístav

Vzdálenost v námořních mílích

Délka plavby

20. září – 21. září

Odehsa

Sevastopol

166 mil

-

1. říjen – 4. říjen

Jalta

Konstantinopol

316 mil

75 hodin


Konstantinopol

Smyrna72

29373 mil

39,5 hodiny


Smyrna

Syra74

140 mil

2175 hodin


Syra

Pireas

88 mil

10,45 hodiny

30. říjen

Pireas

Poros

40 mil

676 hodin

31. říjen

Poros

Pireas77

44 mil

5,5 hodiny

6. listopadu

Pireas

Kalimacki78

30 mil

6 hodin

9. - 10. listopadu

Nauplia79

Navarin

210 mil 35 hodin

10. listopadu

Navarin

Patra

149 mil

72

Dnešní Izmir v Turecku.

73

Včetně zastávky u Dardanel.

74

Ostrov Syros v Egejském moři.

75

Z toho čtyři hodiny plachtění kvůli rozbitému parnímu stroji.

76

Včetně zastávky v Aegině.

77

Jedná se o dnešní Pireus.

78

Jedná se o velmi malý přístav nedaleko Korinthu, kam se společnost poté přesunula na koních.

79

Dnešní Nafplio v Řecku.

26

11. - 12. listopadu

Patra

Corfu

142 mil

18 hodin

13. – 14. listopadu

Corfu

Anlona80

66 mil

13,45 hodin

14. – 15. listopadu

Anlona

Gravosa81

150 mil

21 hodin

Sabioncello82 15. listopadu

Gravosa

6 hodin 47 mil

(Porto Rosario)

(velké vlny) 6,5 hodiny

17. listopadu

Sabioncello

Lihsa83

40 mil (velmi velké vlny)

18. listopadu

Lihsa

Zara84

79 mil

10,25 hodiny

19. listopadu

Zara

Terst

137 mil

18,5 hodiny

5.2.2. Lokální přesun přes pevninu - Krym Jak již bylo řečeno výše, na cestování po souši používala společnost koně nebo kočáry. Lokální výlety byly podnikány na několika místech a to na Krymu, v Konstantinopoli, Athénách a poté u Korinthu. U první a poslední oblasti se jednalo i o přesun po zemi z jednoho přístavu do druhého, jak ukazuje tabulka výše. Proto jsem se na ně rozhodla zaměřit. Z Odehsy do Sevastopolu lodě vyrážejí už 20. září. Společnost je doplněná o ruského cara a carevnu, kteří cestovatele doprovázejí během cesty na Krym a dále pak na cestě po tomto poloostrově. Společně s arcivévodou přijíždějí do Sevastopolu luxusním parníkem o

80

Tento přístav se měl nacházet na pobřeží Albánie. S největší pravděpodobností se jedná o dnešní přístav

Vlora neboli Valona či se nacházel někde poblíž. Jednak tomu odpovídá vzdálenost od Korfu, jednak je tu i jistá jazyková podobnost. 81

Dnešní Gruž u Dubrovníku v Chorvatsku.

82

Dnešní ostrov Pelješac a přístav Orebić v Chorvatsku.

83

Tento přístav se nacházel v 1/3 cesty ze Sabioncella do Zadaru, ale jeho přesnou polohu se mi nepodařilo

lokalizovat. 84

Dnešní Zadar v Chorvatsku.

27

den později, než Morzin a další. Před odjezdem se společnost setkala v Odehse s knížetem Menšikovem85.86 O Sevastopolu Morzin mínil, že město nemá příliš dobrou polohu, kritizoval také studené podnebí, které způsobovalo v blízkém okolí horečky a jiná onemocnění. Přesto Sevastopolu prorokoval, že v následujících 15-20 letech se stane prvním nejlepším přístavem a rozhodně získá jako město na významu.87 Jednalo se o jeden z velmi mála projevených názorů samotného hraběte. Další den jela společnost do města Bachsiserog88, kde už se místy začala objevovat orientální výzdoba, tatarské obyvatelstvo a jejich sídla. Zde nocovali. Následující den se pokračovalo prohlídkami blízkých památek, dále místa Tsufut Kale, kde bydleli převážně Židé, a poté některých paláců, jejichž vybavení poskytli jako dar i lidé jako například Potocki. Z města Bachsiserog se odjíždělo 26. září a to do tatarského sídla, nazývaného Bujuck Zankoe. Zde se ke společnosti pravděpodobně připojil princ Adalbert89 a kníže Windischgrätz90, jelikož od tohoto okamžiku se v deníku objevují jejich jména. Druhého dne se pokračovalo v cestě až do Alusty, která byla již na pobřeží. Podél hranice s mořem jeli cestovatelé přes Artek, Jursut až do Nikity, kde přenocovali. Dne 29. září strávili celý den prohlídkou Jalty, jejich pozornost upoutal především zámek Massandra, patřící velkovévodovi Voroncovi91. Následující den dosáhli Alupky, kde přenocovali a poté 1. října odtud v dopoledních hodinách odpluli.92

85

Pravděpodobně se jednalo o Alexandra Sergějeviče Menšikova (1787 – 1869). Ottův slovník naučný. 17. díl, s.

110. 86


87

Tamtéž l. 47.

88

Morzin název později zkracuje pouze na Bachs. Jednalo se o město Bachčisaraj.

89

Jedná se o prince Adalberta Pruského (1811 – 1873). Ottův slovník naučný. 1. díl, s. 159-160.

90

Zřejmě se jednalo Alfreda Windischgrätze (1787 – 1862). Ottův slovník naučný. Praha, 27. díl, 1908, s. 251-

252. 91

Pravděpodobně se jednalo o Michajila Semenoviče Voroncova (1782 – 1856). Ottův slovník naučný. Praha,

26. díl, 1908, s. 971. 92


28

5.2.3. Lokální přesun přes pevninu – Korinth Přes pevninu se společnost cestovatelů vydala také v oblasti Korinthu. Nejdříve se lodí přesunula do přístavu Kalamaki dne 6. listopadu. Odtud potom pokračovala do Korinthu, kde se na jednu noc ubytovala. Jeden den byl podniknut výlet do Akrokorinthu s prohlídkou místních památek. Následující den už se pokračovalo v cestě směrem do přístavu Nauplio, odkud se mělo pokračovat opět lodí. Společnost projížděla Mykénami, kde byla učiněna zastávka s občerstvením u hrobu krále Agamemnona, a dále Argosem, kde je čekalo pohoštění od muže jménem Kalergis93. V Argosu společnost přenocovala, zda-li to bylo v domě Kalergise nebo v nějakém místním hostinci nebylo uvedeno. Druhý den ráno výprava pokračovala, dokud nebylo dosaženo Nauplia. Po nalodění cesta pokračovala podle výše uvedené tabulky.94

93

Pravděpodobně se jednalo o Kalergise Demetria (1803 – 1867), který byl generálem a státníkem v Řecku.

Ottův slovník naučný. 13. díl, 1898, s. 786. 94


29

6. ZÁBAVA NA CESTÁCH 6.1.

Zábava ve společnosti

Cesta samotná byla podniknuta s největší pravděpodobností za účelem poznání jiných kultur a nového prostředí. S tím jsou samozřejmě nejvíce spjaty různé výlety do okolí a muzeí, kde se ona vůně cizího a neznámého dala pocítit. Morzin si velmi pozorně všímal rozdílů v kulturách oblastí, kterými projížděli, přičemž se to zajímavé, u toho daného etnika, snažil zachytit. V Brodech takto detailněji poznal židovskou kulturu a to především v okamžiku, kdy navštívil židovskou bohoslužbu v místní synagoze.95 Podobně se zúčastnil také dervišské96 bohoslužby v Turecku. Zde popisuje, jak se derviši otáčejí v širokých sukních a bílých či hnědých kazajkách bez ustání plných 8 minut.97 Petr Karel Morzin byl pokřtěn a oba jeho rodiče byli římští-katolíci. Velmi pravděpodobně tedy byl vychováván ve stejné víře. K ostatním vyznáním zaujímá tolerantní postoj, spíše se zajímá o kulturní rozdíly, které s sebou jiné náboženství nese. Další velmi významnou součástí jejich cesty byla deseti denní zastávka u Woznesensku, kam přijel i sám car s carevnou. Jejich doprovodem byl také velkokníže Michael a jeho manželka Helena. Prvních několik dní se konaly vojenské přehlídky, na kterých byli vojáci perfektně sehraní. Nadšení z této akce se promítlo i do velmi detailního popisu Morzina, jemuž vojenské záležitosti hrály na tu správnou strunu. Zatímco vojáci naprosto excelovali během předvádění svého pochodu a přesných obratů, ve chvíli, kdy se nacvičovalo sestavování pontonového mostu, se jim nedařilo. Měli nepřesné výpočty, tudíž most nebyl úplný a při jeho stavbě museli vojáci až po bradu do vody. Dny během těchto přehlídek měly skoro totožnou náplň. Brzy ráno se konala mše ve vojenském táboře, poté se celý den cvičilo a večer následovala slavnost. Nejzajímavější část těchto promenád se odehrála ve dnech 14. a 15. září. Do vojenského cvičení zasáhl samotný car, který se nedaleko Mertwe wody utkal s jedním ze svých generálů a to generálem Wittem. Jejich nácvik vojenského tažení a útoku probíhal po celé dva dny, přičemž skončil velmi nečekaným výsledkem. Car prohrál a generál

95


96

Jednalo se o odnož osmanských muslimů. Derviš v překladu znamená „člen bratrstva“.

97


30

Witt se tak stal vítězem tohoto přátelského utkání. I tato bitva skončila uspořádáním bálu.98 Vojenských přehlídek na počest arcivévody během své cesty zhlédnou cestovatelé ještě několik,99 přičemž v Sevastopolu, se jim kromě klasických vojenských manévrů dostane i přehlídky lodí.100 Během cesty se jim o zábavu starají mnohé plesy a bály s vyšší společností. Ty nejsou bohužel v deníku příliš detailně popsány, víme o nich tedy spíše jen základní informace. Plesům a zábavným večerům nejčastěji předcházejí velké večerní tabule, na které je povinnost chodit v uniformách a v několika málo případech ve fraku101. První větší oslava se konala 3. září na uvítanou od cara a velkoknížete Michaela. Po honosné tabuli se tancovalo v rytmu 1 000 tamborů a hojně se také pilo.102 Následující bál se konal 10. září již za přítomnosti carevny, přičemž hostům byla nachystána příjemná zábava. Ve vzdálenosti cca 1600 kroků od oslavy byla ze dřeva postavena menší vesnice, která svým vzhledem připomínala turecké osídlení. Potom byly na tuto „tureckou vesnici“ házeny menší granáty a to do té doby, dokud celá neshořela. Zřejmě se do této formy zábavy promítl nedobrý vztah mezi Tureckem a Ruskem. Následně byl odpálen ohňostroj na oslavu.103 Na plesech se také hojně tančilo. Za přítomnosti carevny a cara se tancovala polonéza, které se především carevna osobně účastnila.104 V Řecku se oproti tomu tancoval především valčík v různých podobách. I král s královnou těšili svoje hosty mnohými velkolepými hostinami, po kterých následovaly oslavy a to vše v národních kostýmech.105 Oslavy se konaly také v rámci různých příležitostí. Kromě výše zmíněných večerních oslav, se konaly také například jako jistá forma rozloučení. Tak tomu bylo například při opouštění

98

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649, l. 35 – 43.

99

Tamtéž l. 47, 63, 66, 81, 92-93.

100

Tamtéž l. 48, 75.

101

Do fraků se oblékají většinou v Řecku na dvorní bály.

102

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-1944). Inv. č. 1649, l. 35.

103

Tamtéž l. 38-39.

104

Tamtéž l. 39, 43, 45, 49.

105

Tamtéž l. 74, 79, 81, 82, 84, 85.

31

přístavu Smyrny,106 kdy byla vypálena i salva, při rozloučení s králem a královnou,107 nebo v rámci posledního večera na lodi Marianně a loučení s její posádkou.108 Oslavná salva byla vypálena i v okamžiku, kdy společnost dosáhla Terstu.109 Další příležitostí pro oslavu byly také narozeniny prince Adalberta 29. října, na jehož počest byla vypálena salva.110 Kromě zdvořilostních návštěv především u místních vysoce postavených osob, byly v Turecku velmi častá posezení u kávy. Takto se společnost setkala poprvé se Saydem111 pašou112 a později takto arcivévoda navštívil Halila pašu.113 Největší událostí ovšem byla večeře u sultána, které je věnována samostatná kapitola níže.

6.2.

Zábava a poznání

Nejvýznamnější částí zábavy společnosti cestovatelů, byly výlety za poznáním. Jejich charakter byl velmi rozmanitý a pokrýval pestrou škálu lokálních zajímavostí. Kromě výše zmíněné návštěvy města Brody, popsal ve svém deníku Morzin nespočet různých vesnic i měst, přičemž nejvíce na nich hodnotil jejich celkový vzhled, architekturu domů a jejich uspořádání, ve větších městech věnoval pozornost také místním obyvatelům. Během cesty společnost navštěvuje různá zajímavá místa a budovy, mezi kterými vynikají kostely a chrámy. V Turecku během jednoho dne navštíví 8 mešit – mešitu v Tophane, Aju Sophiu, mešitu sultána Achmeda I., sultána Osmana III. z Osmanje, sultána Bajajetta, Sulejmana Velikého ze Sulejmanie, Mohameda II. a mešitu sultána Selima.114 Během svého pobytu v Turecku jich poté zhlédnou ještě několik. V Řecku je uchvátilo mnoho antických památek

106


107

Tamtéž l. 85.

108

Tamtéž l. 100.

109

Tamtéž.

110

Tamtéž l. 75.

111

Jednalo se o sultánova zetě a pravděpodobně člena vlády.

112


113

Tamtéž l. 66.

114

Tamtéž l. 56-57.

32

jako je například Partheon115, Propylaje116, kopec Philopappa117, Korinth118, Athény119 nebo velký počet amfiteátrů. Navštívili také hrobky a chrámy významných osob, mezi kterými byl i hrob Agamemnona120, divadlo Herodese121 či chrám Jupitera122. Navštíveny byly také vybrané velké lázně, které byly ale již v té době nefunkční.123 Podobně tomu bylo i v případě akvaduktů a vodovodů, za kterými se společnost vydala kvůli poznání a architektuře.124 Historicky zajímavé objekty byly během cesty vyváženy ale také velkým počtem moderních výdobytků. Takto měli cestovatelé možnost podívat se do paláců a zámků vysoce postavených osob. Nejdůležitější byly paláce sultána, zařízené s orientální nádherou a naplněny tím nejluxusnějším nábytkem a zbožím. Většinu místností zdobily obrazy svěžích květin a ovoce. Sály byly vyzdobeny mramorovými sloupy a detaily ze zlata. V jednom z paláců se cestovatelé mohli porozhlédnout po modrém zrcadlovém sále, či v knihovně nahlédnout do knihy s portréty sultánů v chronologickém pořadí.125 Velmi zajímavé byly jistě také návštěvy mnohých bitevních lodí,126 které z technického hlediska předcházely svou dobu, a také parníku carevny, na kterém cestovala na Krym.127 Velkou pozornost poutala také mnohá muzea či dílny, kam cestovatelé mířili za poznáním. Jejich cílem byly především dílny v docích, kde viděli lodě a jejich zmenšené modely. Ve městě Nicolajew navštívili také hydrografický institut.128 Během svého pobytu

115


116

Tamtéž.

117

Tamtéž.

118

Tamtéž l. 85.

119

Tamtéž l. 73-74.

120

Tamtéž l. 87-88.

121

Tamtéž l. 80.

122

Tamtéž l. 82.

123

Tamtéž l. 55, 56, 61.

124

Tamtéž l. 68-69.

125

Tamtéž l. 53-54, 55-56, 61-62, 66-67.

126

Tamtéž l. 57, 66.

127

Tamtéž l. 46.

128

Tamtéž l. 44.

33

v Athénách navštívili i místní muzeum přírodnin a technickou modelárnu.129 V Ejubu se zase cestovatelům poštěstilo nahlédnout do tkalcovny, ve které viděli postup výroby tradičních tureckých košil.130 I pobyty v přírodě byly doprovázeny různými zábavnými programy. Na zámku Uman se jednalo například o aportování chrtům místního pána,131 v Řecku i Turecku především o gastronomický prožitek při konzumaci hroznů z místních vinic.132 Cestovatelé se velmi často chodili procházet do přírody, nejčastěji potom do upravených parků přiléhajících k zámkům a palácům, ve kterých byli ubytováni. Do přírody poté podnikali vyjížďky na koních, během kterých se kochali výhledy do okolí. V Turecku a především potom u sultánova paláce se společnost setkala také s divokými zvířaty drženými v zajetí. Sultánova zoo obsahovala kromě obyčejných zvířat, jako jsou husy nebo kachny, i taková majestátní zvířata jako je pár lvů a opice.133 Při pobytu v Turecku i Řecku se cestovatelé účastnili také několika výletů na blízké ostrovy, na které se dopravili pomocí bárek.

6.3.

Večeře u sultána 10. 10. 1837

Vrcholem nejen společenského vyžití v Turecku, ale celkově nejvýznamnější událostí cesty, byla večeře u sultána Mahmuta II. Večeře se měla podle Morzinova zápisu odehrát v paláci nazvaném Beglerbei. Toto označení ale v té době znamenalo vysoce uznávanou politickou funkci, která mohla být spojena se spravováním důležitých provincií, ale také mohlo jít i o pouhý čestný titul.134 Jelikož Mahmut II. odmítal po traumatech z dětství dále obývat palác Topkapi, v roce 1826 se měl přestěhovat do nového paláce Besiktas, jelikož ale

129


130

Tamtéž l. 44.

131

Tamtéž l. 35.

132

Tamtéž l. 44, 50, 51, 59.

133

Tamtéž l. 56.

134

KREISER, Klaus – NEUMANN, Christoph K.: Dějiny Turecka. Praha, 2010, s. 278.

34

cestovatele i na audience přijímal v Beglerbei, je možné, že své hosty zval do paláce člověka s tímto titulem.135 Na hostinu bylo celkem pozváno 43 – 45 osob, mezi nimiž byli například i princ Adalbert, princ August136, hrabě Bernhard z Weimaru137 se svým synem138, hrabě z Buchenbergu, lord Ponsonby139, Vacani, Stadion, Hammast, Windischgrätz, skupina ruských a holandských obchodníků a další. Sál, ve kterém se hostina odehrála, byl vyzdoben v evropském stylu. Byly zde vázy z Francie, čtyři zrcadla až 20 stop vysoká a 4 metry široká z Ruska, stejně tak stůl, jídelní tabule a nádobí se zlatým a bronzovým zdobením, bylo uspořádáno podle evropského způsobu. Obsluha byla rovněž částečně turecká, částečně evropská především potom italské národnosti. Jídelní lístek, který byl každému hostovi přinesen, obsahoval velký počet chodů, které si hrabě Morzin přehledně zaznamenal. Názvy jídel lokálního původu byly ponechány ve svém jazyce, avšak za každým takovým cizím názvem následovalo vysvětlení, jak daný pokrm vypadal a z čeho se skládal. Sultánská tabule nabízela celkem 33 různých druhů jídel.

135

Během krize v roce 1807 byl sesazen dosavadní sultán Selim III., kterého nahradil Mustafa IV. Za jeho krátké

vlády ale nedošlo k uklidnění situace, ba naopak k její eskalaci. Mustafa IV. nechal Selima III. popravit a Mahmut II. stejnému osudu těsně unikl. Mustafa IV. byl později sesazen a Mahmut II. ho nechal popravit. Díky tomu byl jediným Osmanem a zajistit si tak setrvání na trůnu. Moci se ujal v roce 1808 a vládl až do své smrti v roce 1839. KREISER, K. – NEUMANN, Ch. K.: Dějiny Turecka, s. 140-144. 136

Pravděpodobně se jednalo o Augusta I. Oldenburského (13. 6. 1783 – 27. 2. 1853). Ottův slovník naučný.

Praha, 2. díl, 1889, s. 1033. 137

Pravděpodobně se jednalo o Karla Bernharda Sasko-výmarsko-eisenašského (30. 5. 1792 – 31. 7. 1862).

Stichling, "Bernhard" in: Allgemeine Deutsche Biographie 2 (1875), S. 450-453 [Onlinefassung]; URL: http://www.deutsche-biographie.de/ppn100437338.html?anchor=adb 138

Pravděpodobně se jednalo o prince Wilhelma Augusta Edwarda Sasko-výmarsko-eisenašského (11. 10. 1823

– 16. 11. 1902). Stichling, "Bernhard" in: Allgemeine Deutsche Biographie 2 (1875), S. 450-453 [Onlinefassung]; URL: http://www.deutsche-biographie.de/ppn100437338.html?anchor=adb 139

Pravděpodobně se jednalo o Johna Ponsonbyho (1770 – 22. 2. 1855). Ottův slovník naučný. 20. díl, s. 216.

35

Jídelní lístek: 1. Polévka. 2. Vařené skopové maso. 3. Ryby. 4. Nakrájené kousky housky s červeným medem. 5. Dušené skopové s pečenými buchtami. 6. Kdoulový kompot pokrytý mléčnou rýží. 7. Krůta s různými druhy zeleniny. 8. Ladnif. Velmi tenké nudle s rozpuštěným medem. 9. Pečené hachée140. 10. Sladké pečené jídlo z mouky. 11. Skopové kotlety s cibulovou omáčkou. 12. Sladké pyré z kuřecích prsou. 13. Konzervovaný poulard141. 14. Konzervované ryby. 15. Párky/uzenina. 16. Telecí kotlety s lanýži. 17. Modré jídlo z rýže. 18. Sladké knedlíky s máslem. 19. Djurma. Dušená rýže zabalená v listech, podávaná mezi zrnky z granátového jablka. 20. Ponché á la romaine.142 21. Lackma. Pečené sladké knedlíky. 22. Frincandeau143 z kuřete a hachée. 23. Orman kibab. Malé kousky pečeně.144

140

Jedná se o tradiční holandské jídlo. Je to dušený pokrm, který se skládá nejčastěji z hovězího masa, zeleniny

a husté omáčky. Může být podáván s přílohou nebo bez ní. 141

Poulard = vykastrovaný kohout.

142

Jedná se o sladké jídlo podobné dezertu.

143

Jedná se o spodní část zvířete, zřejmě břicho, či plátky masa z nohou.

144

Zřejmě se jedná o dnešní Ormankebab, což je jídlo, které se skládá z kousků masa a zeleniny, především

hrášku a mrkve.

36

24. Chaleba. Jídlo z mouky se sádlem a medem. 25. Konzervované kuřecí maso s lanýži. 26. Máslo s cukrovou polevou. 27. Pečená kuřata. 28. Aspik. 29. Pečené křepelky. 30. Dort. 31. Modré jídlo z vanilky. 32. Hroznové víno. 33. Vanilková zmrzlina. Jako dezert se podávala různá sladká jídla a sladkosti. K pití bylo servírováno několik druhů vín: Sauterne, Bordeaux, šampaňské víno, Malaga a Cypro. Během podávání dezertu do místnosti vešel sultán, načež všichni povstali a zase usedli, poté už bylo upuštěno od podávání dezertů. Sultán s sebou přinesl také svého nejmladšího syna145 v náručí, přičemž se velmi těšil z jeho přítomnosti. Malého chlapce hladil po vlasech a laskal se s ním. Poté následovalo posezení u kávy, kdy arcivévoda Johann seděl mezi velkovezírem a Saydem pašou.146

145

Velmi pravděpodobně se jednalo o syna Şehzade Nizameddina, který se narodil v roce 1835 a tudíž mu byly

pouhé dva roky. Tento chlapec již v roce 1838 zemřel. 146

Celá tato kapitola vycházela z jednoho denního zápisu. SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-

1944). Inv. č. 1649, l. 57-59.

37

7. NEPŘÍJEMNOSTI NA CESTÁCH 7.1.

Přírodní živly

Jedním z nejčastějších problémů, se kterým se musela společnost na cestě potýkat, byly nepříjemnosti spojené se špatným počasím. Hojně po cestě pršelo, což nebylo tolik nepříjemné, když se společnost pohybovala na souši.147 Větší problém s deštěm a větrem nastával na moři, kdy toto počasí způsobovalo vysoké vlny.148 V důsledku toho trpěla posádka mořskou nemocí149, parní stroj na lodi musel pracovat na nižší výkon150 a v případě silné bouře, jaká je potkala například u Sabioncella jim hrozilo velké nebezpečí, že se rozbijí o skály.151 Nejenže se loď mohla rozbít o útesy, jelikož některé průplavy byly velmi úzké, ale lidem na palubě hrozilo, že budou vlnami smeteni do moře. Takto přišel o život jeden z námořníků, který spadl do rozbouřeného moře, ale loď se pro něho kvůli vysokým vlnám nemohla vrátit.152 S deštěm se pojil také chlad, studený vítr, ale především hustá mlha. Ta způsobovala problémy opět především na moři, kdy nebylo jasně vidět, kam loď pluje.153 Několikrát také znemožnila konání námořní parády, kdy kvůli dešti a mlze nebylo na salutující lodě vidět a kromě toho se společnost musela schovávat před deštěm v zadních řadách.154 Nepříjemnosti způsobovala ale i na souši, kdy cestovatelé kvůli husté mlze nemohli vidět některé památky tak, jak by si přáli, a také měli díky této nepřízni počasí omezený výhled do okolí. V jednom případě se dokonce museli na dané místo vrátit o několik hodin později, až mlha opadla.155 Na moři se jejich nepřítelem stával silný protivítr, který snižoval jejich rychlost. 156

147

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-1944). Inv. č. 1649, l. 22, 34.

148

Tamtéž l. 52, 63, 66, 68, 73-74, 79, 90, 94, 96.

149

Tamtéž l. 52.

150

Tamtéž l. 90.

151

Tamtéž l. 95-96.

152

Tamtéž l. 52.

153

Tamtéž.

154

Tamtéž.

155

Tamtéž l. 82.

156

Tamtéž l. 94-95.

38

Druhým extrémem počasí bylo horko. S tím se společnost musela vypořádat především v Turecku a méně potom v Řecku. V horku se hůře cestovalo, koně byli rychleji unavení a stejně tak lidé byli po celodenním cestování v horku vyčerpaní.157 Jelikož se celá tato diplomatická expedice odehrála v rozmezí srpna až začátku prosince – poznali cestovatelé veškeré rozmary počasí.

7.2.

Problémy s dopravními prostředky

Cestovatelům se nevyhnuly ani nepříjemnosti technického rázu, většinou spojené s dopravními prostředky, kterých byli nuceni využívat. Cesta kočárem byla únavná a zdlouhavá sama o sobě, jelikož silné otřesy vozem se dostávaly i do kabiny, kde seděli lidé. Některé silnice byly opravdu ve špatném stavu, popřípadě vedly přes zapáchající močály nebo jinak nevábné prostředí, a díky tomu se cesta po nich stávala nepohodlnou.158 Navíc také na nekvalitních cestách docházelo k ničení kol, která bylo potřeba častěji měnit. Problematické byly také zastávky, kde se přepřahali koně. Ačkoliv tyto posty byly stanoveny, jejich rozložení během cesty mohlo být nerovnoměrné. Na tento problém si stěžuje Morzin převážně v Rusku, kde měly zastávky být po jedné werstě159, ale ve skutečnosti se stavělo až po 2,5 – 4 werstách.160 Ještě před vyplutím z Odehsy do Sevastopolu se cestovatelé museli dohodnout s obchodníkem ohledně převozu svých zavazadel z Odehsy do Vídně.161 Cena místního obchodníka se jim zdála vysoká, a proto došlo na smlouvání.162 Společnost dále cestovala parníkem, přičemž velmi často docházelo k problémům s parním strojem, který loď poháněl.

157

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649, l. 22, 46, 51, 82, 90.

158

Tamtéž l. 26-27, 33-34.

159

Wersta = 1067 metrů.

160


161

Celkem mělo být přepraveno 6 zavazadel ve dvaceti pěti dnech za 1 300 zlatých. Polovina této sumy měla

být zaplacena předem a zbytek až ve Vídni. Zřejmě se jednalo o věci, které společnost už na své cestě nepotřebovala – mohlo se jednat např. o skládací postele a matrace, které se doporučovalo s sebou brát v případě přespání v hostinci. 162

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-1944). Inv. č. 1649, l. 45-46.

39

Dne 18. října došlo k jeho zablokování, což vedlo k tomu, že se mohlo dále pokračovat v cestě jen s poloviční párou.163 Tento problém byl odstraněn, ale již o čtyři dny později, tj. 22. října, se v parním stroji zlomila jistá součástka. Tentokrát už stroj nefungoval vůbec a než byla součástka vyměněna, musela loď plout celkem čtyři hodiny pomocí plachet.164 To se ukázalo jednak jako velmi náročné, jednak jako velmi pomalé. I později několikrát došlo na situaci, kdy parní stroj fungoval jen částečně, ale ty již nebyly blíže specifikovány.165

7.3.

Další nepříjemnosti

Společnost se po cestě potýkala také s problémy spojenými s ubytováním a stravováním. Při cestě kočárem stavěli na mnoha místech, přičemž ne vždy byli úplně spokojeni. Někdy je hostinští obsloužili velmi draze nebo jídlo neodpovídalo daným standardům. Ubytování bylo někdy velmi špinavé a plné všemožného hmyzu.166 U jednoho nejmenovaného hostince si dokonce stěžují, že nemohli spát kvůli všudypřítomným myším, kočkám a blechám.167 Ne vždy ale za to, že společnost byla ubytována v horším zařízení, mohli hostinští. Na Krymu, konkrétně ve městě Bachsiserog, museli být cestovatelé ubytováni v obyčejném hostinském domě, protože všechny paláce ve městě obsadil car, který je sem se svou družinou doprovázel.168 V Turecku je potom při jejich pobytu velmi rušili potulní, nekrmení psi, kteří na ulicích vyli, a hrozilo, že by někoho mohli napadnout.169 Na lodi si potom Morzin stěžoval na velký puch v kajutách.170 Ani této vysoce postavené společnosti se během cesty nevyhýbaly takové problémy, jako jsou nemoci. Jak již bylo výše zmíněno, během vysokých vln na moři všichni až na kapitána

163


164

Tamtéž l. 72.

165

Tamtéž l. 75, 90, 96.

166

Tamtéž l. 22, 26.

167

Tamtéž l. 50.

168

Tamtéž l. 48.

169

Tamtéž l. 53.

170

Tamtéž l. 75.

40

trpěli silnou mořskou nemocí, díky které se daného dne ani nic nevařilo.171 Dne 31. října si Morzin do svého deníku zapsal, že toho dne večer došlo u hraběte Stadiona ke zhoršení zánětu krve. Ten byl velmi silný a zhoršoval se až do tří hodin do rána, odkdy bylo zaznamenáno zmírnění. Pomalé zlepšování pokračovalo i během celého následujícího dne.172 Dne 7. listopadu ulehl s horečkou princ Adalbert, přičemž nemoc nebyla blíže specifikována.173 Během pobytu v Řecku potom společnost velmi omezovala nutná karanténa kvůli moru174. Ačkoliv bylo prokázáno, že přijížděli z oblasti, kde se dlouho žádná nemoc nevyskytla, karanténu bylo nutno dodržovat, byť jim byl snížen počet dnů, který v ní museli strávit.175 Zklamání a nepříjemné pocity s sebou nesla také určitá nespokojenost s okolím a prohlíženými památkami. Velmi často si Morzin stěžuje, že okolní krajina neposkytuje žádnou potěchu pro oko, jelikož je pustá a holá. V Haliči společnost negativně hodnotila bídu a chudobu, která zde byla patrná na každém kroku. V deníku je vina za tento stav svalována na zlodějské Židy, kteří měli vykořisťovat místní obyvatelstvo, které třelo takovou bídu s nouzí, že místo aby veškerou úrodu uložilo stranou na jídlo, pálilo ji v kamnech, protože nemělo dostatek dřeva.176 Dalším zklamáním byly také mnohé poničené památky v Řecku, jejichž nový vzhled jim dala nedávná revolta177. Mnoho památek a soch také navíc bylo

171


172

Tamtéž l. 79.

173

Tamtéž l. 85.

174

Takto si to do deníku poznamenává Morzin. Mohlo se ale jednat o jakoukoliv jinou nakažlivou nemoc.

175

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-1944). Inv. č. 1649, l. 72, 73, 74, 75, 79, 92, 95, 100.

176

Tamtéž l. 23-24.

177

Jednalo se o národně osvobozenecký boj Řeků, kteří se chtěli dostat z područí sultána a Vysoké porty. Za

počátek revoluce je chápán 25. březen 1821. Boje měly nelítostný a krutý charakter. Do bojů se zapojily i evropské velmoci jako byla Francie, Velká Británie nebo Rusko na straně řecké, na straně sultána potom stál Egypt. Boje byly ukončeny Drinopolskou mírovou smlouvou 14. září 1829, ale k vyhlášení nezávislého království řeckého došlo až Londýnským protokolem 15. února 1830. Zemí během revoluce i po uzavření míru zmítala mimo jiné občanská válka. Nový panovník byl definitivně zvolen z bavorské dynastie Wittelsbachů roku 1832. Jednalo se o teprve sedmnáctiletého Otu. HRADEČNÝ, Pavel: Dějiny Řecka. Praha, 2007, s. 261-307.

41

odstraněno lordem Elginem178.179 Kromě prostředí a památek také některé promenády nebo večerní zábavy byly spíše nudné. Velké zklamání pro cestovatele znamenalo především sultánovo rozloučení formou promenády, která byla jednak opravdu velmi malá, cvičení se účastnilo jen několik jednotek, jednak nebyla ani nijak výjimečně provedená. 180 S dalšími nečekanými problémy se společnost potýkala v přístavech u pobřeží dnešního Chorvatska. Zde při dvou zastávkách z lodi uteklo několik lidí. Není nijak blíže specifikováno, o koho se jednalo, popřípadě jaké pozice na lodi tito lidé zastávali, ale všichni z toho byli nemile překvapeni. První revolta se odehrála ještě na moři a Morzin k tomu dodával, že ačkoliv bylo moře klidné, loď se potácela jako na vlnách. Loď kvůli tomu byla nucena zakotvit v přístavu, přičemž poté několik lidí z lodi dezertovalo.181 Poslední nepříjemnost je spíše úsměvnou záležitostí. Během návštěvy Řecka se chodilo pravidelně na procházky a promenády. Dne 25. října, ale musela být procházka zrušena, protože princ Adalbert během exkurze do lékařské fakulty a sanatoria v Athénách, ztratil rukavici.182

178

Jednalo se velmi pravděpodobně o Thomase Bruce (1766 - 1841), sedmého hraběte z Elginy a jedenáctého

z Kincardine, který odstraňoval sochy a památky na Partheonu na začátku 19. století. Ottův slovník naučný. 8. díl, 1894, s. 520-521. 179

SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-1944). Inv. č. 1649, l. 79-81.

180

Tamtéž l. 63.

181

Tamtéž l. 94, 95-96.

182

Tamtéž l. 73.

42

8. ZAJÍMAVOSTI 8.1.

Lidé, oblečení, místopisné odlišnosti

Hrabě Morzin si během cesty velmi všímal lidí v daných oblastech. Poznamenával si, jak tito lidé chodili oblékaní, jaký byl jejich charakter či jakým dojmem na něho působili. Zajímavé je, že pozornost věnoval lidem každého postavení a popisoval tedy jak luxusně oblečené obchodníky, tak zemědělce v sešlých šatech. První oblastí, ve které věnoval pozornost tamnímu lidem, byl přechod mezi Slezskem a Haličí. V tomto místě si Morzin všímal rozdílů mezi těmito regiony. Halič nenabízela tolik rozmanitosti, jelikož domy tu byly jeden jako druhý, stejně tak vesnice se od sebe příliš nelišily. I kroje zdejších lidí byly totožné. Charakter místních lidí Morzin viděl srovnatelný s ruskými Poláky. Ačkoliv krajina ani lidé nenabízeli příliš velkou rozmanitost, Morzin tuto podobnost chválil. V dalších regionech spatřoval se svými společníky velkou bídu a chudobu, která se promítala také do vzhledu lidí. Ti chodili v dlouhých špinavých hábitech, ve vlasech měli vši a celkově působili velmi zanedbaným dojmem. Tento stav věcí byl dáván na vrub místním bohatým Židům, kteří ke svému jmění přicházeli vykořisťováním těchto lidí. Morzin si zapsal, že pokud se lidem podařilo splatit tíživé dluhy, za zbytek peněz šli svoje starosti utopit v lahvi kořalky. Mezi Židy nalézal na pohled pěkné lidi, ale i velmi bizardní karikatury. Židovské ženy se od ostatních odlišovaly svým vzhledem, ale především bohatě zdobenými luxusními šaty. Ve vlasech potom často nosily čelenky s perlami.183 Při cestě po Krymu Morzin navštívil místo nedaleko Tsufut Kale, které nazýval Koronmenstadt. Zde popisoval, jak byly dívky a ženy oblečeny do šatů ušitých z pravého hedvábí, protkaného zlatem, navíc bohatě ozdobených zlatými cinkajícími penízky a pravými perlami. Na hlavách měly sametově bílé šátky.184 Při audienci u sultána, která se odehrála 8. října, si Morzin do deníku poznamenal, jak je tento vládce přijal oděný. Sultán svoje hosty přijal velmi přátelsky oblečen do velkého

183


184

Tamtéž l. 49.

43

hnědého pláště s vysokým límcem posázeným brilianty. Během tohoto rozhovoru dělal Achmed paša překladatele, aby si sultán a arcivévoda mohli přátelsky pohovořit.185 V Řecku se cestovatelé setkali s národním krojem, do kterého se lidé oblékali na slavnostní události, jako byly plesy a bály. Kroj zde znamenal rovnost, proto tedy bylo pochopitelné, že do něho byl oděn i král s královnou při slavnostních hostinách. Morzin tyto národní kostýmy hodnotil jako úhledné, ale s výrazným albánským nádechem, který by dle jeho názoru měl brzy vymizet.186 Ženský kroj se měl skládat z šatů, které mohly či nemusely být v pase přestřiženy, a které měly buď krátké, nebo žádné rukávy.

Na šatech byla

navlečena sukně a hrudník mohl být zahalen vestičkou. Svrchní kabátek byl vyroben z bavlny a to bílé, modré nebo černé barvy. Na nohou ženy nosily kožené pantofle nebo dřeváky. Jejich vzhled byl doplněn o mnoho dekorací, včetně pásu nebo šerpy, a hlavy měly zakryty šátky. Mužský kroj byl jednodušší a méně zdobený. Skládal se buď z nabírané sukně sepnuté v pase, nebo z širokých vyboulených kalhot. Na horní polovině těla nosili muži vesty nebo saka, často v mnoha vrstvách přes sebe. Svrchní kabát měl bílou nebo naopak velmi tmavou barvu. Typické pro mužský kroj byly také vysoké ponožky, které se nosily pod koleny zajištěné provázky. Boty byly nejčastěji ozdobené bambulkami. Bambule byly typické také pro řecké čepice.187 Později Morzin ale popisuje ženy na jednom plese, které byly oděny do jiných krojů, ve kterých měly prsa volně pokrytá halenkami a vlasy zavinuté v tkanině.188 Během jedné promenády v Řecku věnoval Morzin pozornost také vojenským uniformám. K dělostřelcům si poznamenal, že jejich uniformy měly modré a žluté manžety. Pěchota měla celé červené uniformy, doplněné zeleno-šedivými kalhotami. K těmto lidem si připsal postřeh, že se jednalo o neupravené, staré a ošklivé vojáky. Naproti tomu vyzdvihoval četníky jako mladé a krásné, přičemž ti byli oděni do celočerných uniforem s červenými manžetami. Některé oddíly měly k uniformě připojeny také kolenní pláště, protože si velmi často klekaly k ohňům. Pláště měly zabránit tomu, aby se jim oděv poničil.189

185


186

Tamtéž l. 79.

187

VIČAROVÁ, Alena: Řecko – kolébka evropské kultury. Brno, 2009, s. 44-52.

188


189

Tamtéž l. 92.

44

8.2.

Lokální zajímavosti – Turecko

K prvnímu seznámení s čímkoliv tureckým, došlo ještě na Krymu, kdy byly do paláce cara doručeny drahé látky z Konstantinopole.190 Orientální nádech byl patrný již v okolí Jalty. Zde Morzina zaujaly ploché střechy, na kterých lidé během teplých večerů spávali.191 Byla tu také turecká sídla a exotické ovoce jako například fíky, granátová jablka, pomeranče a citrusy. Po doplutí do Konstantinopole se cestovatelé v rámci výletů a prohlídek místních památek, podívali také na egyptský bazar. Zde bylo k vidění opravdu vše – od arménských obchodníků po písaře, kteří za poplatek psali lidem dopisy. Nejzajímavější ale byla místnost, kde se prodávali otroci. Nejčastěji byli na prodej černé ženy a chlapci, ale při návštěvě cestovatelů se mezi ženami negroidní rasy vyskytovala i jedna žena bílé pleti.192 Odkud otroci pocházeli si Morzin nepozamenal. Nejen otroci ale neměli možnost se svobodně pohybovat. Takový osud čekal i ženy v harémech. Skoro každý bohatší muž v Turecku a v některých částech i na Krymu měl speciální místnost pro svoje manželky a konkubíny. Cestovatelé do těchto prostor samozřejmě neměli přístup a harémové ženy pro ně byly tabu. Harémy byly většinou místnosti či budovy oddělené od ostatních obytných prostor v domě. Ženy zde žily všechny společně, přičemž s lidmi mimo zdi jejich prostoru neměly kontakt. Většinou se mohly dívat ven jen skrz jedno malé zamřížované okénko. Nebylo to tak ale u každého harému. Vždy ale byly tyto prostory ohraničené a hlídané, aby se dovnitř nedostal nikdo jiný kromě pána, kterému patřil. Často byl harém z tohoto důvodu obehnán vysokou zdí.193 K tomuto tématu si Morzin poznamenal zajímavost, že v případě, že se nějaký Turek zamiloval do sultánovy dcery a chtěl se stát jejím manželem, musel se nejdříve zříci veškerých dalších žen.194 Velký počet manželek byl nezbytností. Bylo totiž důležité, aby vysoce postavený člověk měl dostatečný počet potomků, kteří by po smrti otce mohli zaujmout jeho místo. Protože i když bylo dítě potomkem sultána, neexistovala jistota, že se dožije dospělého věku. Kromě

190


191

Tamtéž l. 50.

192

Tamtéž l. 54.

193

Tamtéž l. 49, 51, 55, 61.

194

Tamtéž l 56.

45

tradičních problémů s nedostatečnou znalostí ohledně porodu a péči o matku v těhotenství, tu bylo i riziko, že dítě bude odstraněno násilným způsobem. Podle Morzinova zápisu nebylo až tak ojedinělé, že princové či děti příbuzných sultána byli zabíjeni. Za záhadných okolností zemřelo například dítě Halila paši a jeho manželky, sultánovy dcery.195 Smrt ale zdaleka neznamenala konec. Především pro sultány a jejich nejbližší byly postaveny velkolepé chrámy a pohřební komory, do kterých byly umístěny jejich ostatky. Cestovatelé často viděli nádherné hroby ve tvaru ptačích klecí, zdobené zlatem a drahými kameny. Tato oslava života velkých osobností se stávala vyhledávanou podívanou pro turisty. Cestovatelé také navštívili většinu mešit, které byly většinou pojmenovány podle člověka, který v nich byl uložen.196 Cestovatelé se setkali také s mnoha zajímavostmi přírodního rázu. Často se jednalo o stromy pro ně neznámého druhu, které byly upraveny a vysazeny do určitého tvaru. Pozornost poutaly také stromy s exotickým ovocem. Nedaleko jednoho ze sultánových paláců například rostl strom, který by zvládlo obejmout až deset lidí, vzájemně se držících za ruce.197 Kromě přírodních zajímavostí se cestovatelé setkali také například se strojem na ražbu mincí. Tento stroj museli obsluhovat tři lidé, kdy jeden do razidla dával čisté plíšky a vyndával je oražené, přičemž dva točili pákou. Na mincích byly krásné v detailu vyvedené budovy.198 Během návštěvy u jednoho paši, kterého Morzin nazýval Benfi, se cestovatelé setkali s jakousi podobou písařské školy. V jedné místnosti, kde byly kolem dokola pohovky, seděli těsně vedle sebe lidé s papírem a perem v ruce. Před sebou měli kalamář s inkoustem a na divanu naproti sobě psali na papír. Na všechno zde dohlížel mistr s kouřící dlouhou dýmkou, která byla důvodem silného kouře v místnosti. Naproti těmto píšícím lidem seděli na zemi další, kteří je pozorovali při práci a zřejmě se tímto způsobem učili. V další místnosti byli už koncipienti, kteří psali na velké bílé archy papíru, které drželi v rukách. Těch byl menší počet,

195


196

Tamtéž l. 56-57.

197

Tamtéž l. 62

198

Tamtéž l. 62.

46

přičemž z rohu na ně opět dohlížel mistr s velkou fajfkou. Ani v jedné místnosti se nenacházel žádný stůl, židle či jiný nábytek kromě divanů.199 Cestovatelé se v Turecku také setkali s místními pověstmi. Morzin si dne 12. října zapsal lokální pověst Ejubu o vychytralých rybách. U místního kláštera Milosrdné panny Marie byla nádržka s vodou, ve které plavaly ryby. O těch se vyprávělo, že byly napůl opečené, napůl syrové. Když zde procházel jakýsi řecký císař, dostalo se mu pohoštění v podobě těchto napůl hotových ryb. Mezitím se za zdmi města schovávali nepřátelé, kteří se chtěli do města dostat přelezením městských hradeb. Ryby z nádržky ale vyskakovaly tak vysoko, že nepřátelé museli svůj útok odvolat. Město tak bylo zachráněno.200 Na poslední audienci u sultána před odjezdem z Turecka dostal arcivévoda dary pro císaře, které měl po příjezdu předat na znamení přátelství. Jednalo se o dopis od sultána, který byl zabalený ve zlaté látce, tři ušlechtilé koně, celkem osm šavlí různého druhu a jeden šátek. Významné bylo také písmo sultána vytlačené na dřevě s tureckým rčením: „Opravdová síla spočívá v kontrole nad tím, co člověk má.“. V deníku není poznamenané, v jakém jazyce bylo rčení napsané. Morzin si ho poznamenal v němčině. Petr Karel Morzin si z této výpravy také přivezl šavli, kterou směl v domovině nosit díky čestnému povolení od císaře.201

8.3.

Lokální zajímavosti - Řecko

Nejvýraznějším rysem v Řecku byly pozůstatky po ukončené revoltě. Na to si Morzin stěžoval především při prohlídkách různých památek, které při bojích znatelně utrpěly. Mnoho jich bylo poničeno nebo dokonce úplně zničeno. Pozůstatky po řeckém národně osvobozeneckém boji, se ale vtiskly našim cestovatelům do paměti i jinak. V přístavu Navarin si Morzin do deníku poznamenal, že ostrov, který se nacházel přímo naproti zátoce s přístavem, který takto chránil, byl využit jako vězení. Za revoluce sem bylo odvezeno z pevniny 500 tureckých občanů, kteří zde byli ponecháni na pospas smrti. Jejich smrt prý žádný smutek nevyvolala. Je možné, že se také z části jednalo o turecké vojáky, protože jejich

199


200

Tamtéž l. 63.

201

Tamtéž l. 69.

47

flotila tu byla v nedalekém místě odříznuta a napadena spojenými silami anglických a ruských lodí. Mohlo se tedy částečně jednat i o zajatce.202 O den později v přístavu Patras se cestovatelé vypravili do řeckého kostela, který byl přestavěn z původní mešity, a prohlédli si zde i stromovou alej, na které bylo při poslední revoluci pověšeno mnoho Řeků. Morzin si bohužel nepoznamenal proč, zda-li se jednalo o odpůrce národní vzpoury či naopak, nebo jestli to mělo nějaký jiný důvod.203 Dalším pozůstatkem národních bojů byly v některých přístavech zátoky naplněné potopenými loděmi. Ve většině případů se jednalo o lodě nepřátelské, v některých případech i lodě řecké, které byly zničeny během bojů, nebo je námořníci sami zapálili, aby nepadly do rukou nepřátel.204 Přestože boje byly zlé, nezničila revoluce úplně všechno. Díky tomu se mohl Morzin obdivovat neuvěřitelným řeckým stavebním schopnostem. A to především v Athénách, kde sloupoví shledával dokonalým. Toto dílo jej zaujalo natolik, že si poznamenal, jakým způsobem se tyto sloupy sestavovaly dohromady. Ačkoliv byly vytvořeny z více dílů, byly tyto části na sebe položeny za pomocí čepů z cedrového dřeva s takovou přesností, že prakticky nebylo možné poznat, kde byl spoj. Zároveň nebylo zapotřebí žádného lepidla ani malty. A to ani v případě různých kleneb. Sloupy byly nakonec do konečné podoby opracovány až sestavené.205 Ne všechna práce v Řecku se ale Morzinovi líbila. Při návštěvě Mykén si poznamenal, že lvi, kterými bylo město vyzdobeno, byli doslova oškliví.206 Jako další pozůstalost po dávných časech a lidech v Řecku, byl kopec Philopappa. Zde si cestovatelé mohli prohlédnout místo, kde byl vězněn Sokrates a kde požil jed, místo pro lidové shromáždění, které bylo vytesáno do kamene, či nedaleké ruiny, které zůstaly po několika poustevnících, kteří podle pověsti měli přijít v roce 1450 a vlastníma rukama si zde postavit malou chatrč. Nejzajímavější částí ale byla do skály vytesaná čtyřhranná prohlubeň, která, když se naplnila vodou, měla sloužit jako koupel pro neplodné ženy. Ty se podle

202


203

Tamtéž l. 91.

204

Tamtéž l. 76, 90.

205

Tamtéž l. 77-78.

206

Tamtéž l. 87, 89.

48

pověry měly nahé sklouznout po skále do oné prohlubně, čímž měl být vyléčen jejich problém s početím. A zřejmě tuto víru sdílelo mnoho generací žen, jelikož Morzin si do deníku zaznamenal, že skála byla v těchto místech obroušená dohladka.207 Pozůstatky staré víry byly patrné také při návštěvě jistého komandanta nedaleko Korinthu. Jeho manželka zde svým nemocným či už zemřelým dětem přitiskla na čelo dukát. Zřejmě se jednalo o minci pro převozníka duší Chárona, který by bez mince nechal duše stát na břehu.208 Zajímavé byly také dvě honosné večeře, kterými byli cestovatelé pohoštěni v Řecku. Ačkoliv se ani v jednom případě nejednalo o tak velkolepou hostinu, jaká byla u sultána, dostalo se jim některých zajímavých chodů. První zaznamenaná večeře se odehrála 6. listopadu v Korinthu, kde se cestovatelům dostalo rýže dochucené citrónovou šťávou a k tomu vařeného nebo pečeného masa. Víno zde ale pro ně bylo natolik ostré a pronikavé, že jej nemohli vypít.209 Druhá honosná hostina se odehrála 12. listopadu u muže jménem Berkeby a účastnil se jí dále lord Douglas210, tři dámy z domu a ruský zplnomocněnec řecké vlády z Benátska hrabě Bulgari211. K jídlu tu cestovatelé dostali anglickou želví polévku, kousky chleba s hovězím masem, housky a ryby. Další pokrmy se nacházely po celém stole, přičemž některé chody byly přinášeny později. Když byli všichni najedeni, následoval dezert, se kterým byl zároveň přinesen velký zdobený pohár s vodou, kde si hodující mohli omýt prsty. S dezertem se podávalo také víno – Bordó, Claret a Sherez. Po dezertu se všichni postavili a dámy odešly do salónu. Muži ještě zůstali u stolu a společně si připíjeli na zdraví. Později následovali ženy do salónu, kde pokračovala zábava. Z královských hostin si Morzin bohužel poznámky nedělal.212

207


208

Tamtéž l. 86.

209

Tamtéž l. 85.

210

Pravděpodobně se jednalo o sira Howarda Douglase (1776 – 1861). YOUNG, Murray. DOUGLAS, Sir

HOWARD. Dictionary

of

Canadian

Biography [online].

1976,

č.

9

[cit.

2015-04-29].

Dostupné

z: http://www.biographi.ca/en/bio/douglas_howard_9E.html 211

Zřejmě se jednalo o ruského státního radu v Řecku hraběte Bulgariho. Erneuerte vaterländische Blätter für

den österreichischen Kaiserstaat. Wien, 1815, s. 350. 212


49

9. ZÁVĚR V této práci jsem se pokusila o analýzu cestovního deníku šlechtice z první poloviny 19. století, který se jako komoří arcivévody Johanna Habsburského podíval do orientálních zemí a poznal tak tamější kulturu. Na základě dobových dokumentů, které se dochovaly o osobě tohoto šlechtice Petra Karla Morzina, lze říci, že opravdu byl autorem onoho cestovního deníku, který nebyl nijak podepsán. Že se této cesty zúčastnil, lze nepopiratelně doložit cestovním dokumentem, přiloženým u deníku, na kterém jsou sepsána jména všech cestujících a jejich rozmístění do vozů. Jméno Petra Karla Morzina figuruje na seznamu mezi prvními. Dále je možné tvrdit, že autorem cestovního deníku byl právě tento šlechtic, jelikož z dochovaných dokumentů o jeho osobě jasně vyplynuly jeho hlavní oblasti zájmu, korespondující s těmi, které se objevují v denních záznamech deníku. Jedná se především o oblast vojenství, architektury a kultury. Morzinova zálibu v psaní deníků, lze prokázat také druhým dochovaným deníkem z jeho života, který se věnuje manévrům ve Slezsku. Datace tohoto deníku není jasná – byl vytvořen v září roku 1825 nebo o plných deset let později, tedy v září 1835. Důvod vytvoření tohoto cestovního deníku není zřejmý. Jelikož ale nebyl deník ani jeho obsah nikomu odkázán, tedy alespoň ne formou zápisu v tomto pramenu, usuzuji, že byl sepsán pro osobní potřebu Petra Karla Morzina, který si chtěl uchovat vzpomínky na tuto pozoruhodnou cestu. Toto tvrzení lze podložit výběrem témat, kterým se v deníku dostalo více prostoru. Jednalo se o osobní zájmy tohoto šlechtice, který si je zaznamenával z vlastního rozhodnutí, přičemž je doplňoval mnohými náčrtky a plány, aby se k této problematice mohl vrátit i po návratu domů. Jistou roli jistě také sehrála módnost trendu sepsat si ze svých cest deník. V případě cestovního deníku Petra Karla Morzina máme v rukách opravdovou raritu, jelikož díky jeho postavení se můžeme seznámit s uzavřenou společností nejvyšších představitelů země. Arcivévoda Johann Habsburský tuto cestu vykonal pravděpodobně jako diplomatickou, přátelskou misi, přičemž všichni, které navštívil, se chtěli jeho osobě předvést v nejlepším možném světle, proto lze na stránkách deníku spatřit opravdový luxus, který se dostával jak arcivévodovi, tak jeho společníkům na cestách. A nejednalo se jen o vládce a

50

jejich honosná sídla, ale také menší drobné šlechtice, se kterými se cestovatelé skoro denně stýkali. Na základě denních záznamů jsem byla schopná sepsat i nejčastější nepříjemnosti, které musely být neustále překonávány. Často se jednalo o rozmary počasí, ale někdy šlo i o závažnější poruchy na dopravních prostředcích. Z těchto zpráv vyplynulo, že cestování v 19. století někdy mohlo připomínat spíše Odysseu, než koníčka pro zábavu. Stále ještě hrozila mnohá nebezpečí, která v nejhorším případě mohla končit i smrtí. Ačkoliv někteří ze společníků Petra Karla Morzina během cesty trpěli nemocemi, všichni se nakonec domů vrátili v pořádku. Orientální země nás lákají svým charakterem i dnes, nejinak tomu bylo i dříve. Veškeré postřehy Petra Karla Morzina ohledně národních odlišností, odívání lidí a jejich zvyků, jsem shrnula do jedné kapitoly, tematicky rozdělené podle navštívené země. Jelikož Morzin věnoval značnou pozornost i oblečení lidí v daných regionech, pro tuto analýzu jsem vyčlenila kapitola zvlášť. Rod Morzinů je velmi málo prozkoumanou šlechtickou dynastií, která v našem prostředí žila více než tři století. Přesto se jednalo spíše o aristokracii regionálního významu, která nepřesahovala hranice svého panství. Pouze několika málo jedincům z tohoto rodu se podařilo dosáhnout vysokých postů a čestných titulů. Jednalo se především o vojenské činitele, kteří prokázali svou statečnost v bojích, loajalitu k Habsburské dynastii a společenský um. Tak tomu bylo i v případě Petra Karla Morzina, vysoce postaveného šlechtice s vojenskou kariérou, jehož podrobný cestovní deník je v dnešní době velkým přínosem pro pochopení cestování v 19. století a také pro vnímání odlišných zemí a kultur té doby.

51

10. JMENNÝ REJSTŘÍK

Czartoryský Adam (1774 - 1860), kníže, 23

Romanova rozená Friederika Charlotte Marie von

Dombrovski, Bronislav, 23

Württemberg, Helena, (1807-1873), velkokněžna, 24,

Elgina, John Bruce (1766 - 1841), lord, 42

30

Grocholski, Kazimierz (1815 - 1888), šlechtic, 23

Romanova rozená Šarlota Pruská, Alexandra Fjodorovna

Habsbursko-Lotrinský, Ferdinand V. (1793 – 1875), císař,

(1798 – 1860), carevna, 6, 27, 30, 31

6, 12, 13, 47

Rudhart, Ignaz (1790 - 1838), ministerský předseda, 25

Habsbursko-Lotrinský, Johann (1782 - 1859), arcivévoda,

Sachsen-Coburg-Gotha, Leopold II. (*1837), princ, 13

6, 10, 12, 13, 14, 21, 25, 27, 31, 37, 44, 47, 50

Sangusko, Vladislav Hieronim (1803 - 1870), kníže, 23

Kalergis, Demetrios (1803 - 1867), státník, 29

Sasko-výmarsko-eisenašský, Edward (1823 - 1902), princ,

Mahmut II. (1785 - 1839), sultán, 6, 7, 13, 32, 34, 43, 44,

35

47, 49

Sasko-výmarsko-eisenašský, Karel Bernhard (1792 -

Menšikov, Alexandr Sergějevič (1787 - 1869), kníže, 28

1862), hrabě, 35

Morzin, Petr Karel Franz (1807 - 1877), hrabě, 6, 7, 10,

Stadion-Warthausenu, Walter Wilderich ze (1799 -

11, 12, 13, 14, 18, 19, 20, 21, 25, 28, 30, 32, 34, 35,

1870), hrabě, 21, 35, 41

39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51

Untersteiner, Joseph (*1786), komorník, 21

Oldenburský, August I. (1783 - 1853), princ, 35

Vacani, Camillo von (1785 - 1862), plukovník, 21, 35

Ponsonby, John (1770 - 1855), lord, 35

Voroncov, Michajil Semenovič (1782 - 1856),

Potocki, Alexandr Stanislav (1778 - 1845), šlechtic, 23, 28

velkovévoda, 28

Prokesch-Osten, Anton von (1795 - 1876), generál, 25

Windischgrätz, Alfred (1787 - 1862), kníže, 28, 35

Pruský, Adalbert (1811 - 1873), princ, 28, 32, 35, 41, 42

Wittelsbachu rozená z Oldenburska, Amálie z (1818 -

Romanov Pavlovič, Michael (1798 - 1849), velkokníže, 24,

1875), královna, 6, 31, 32, 44

30, 31

Wittelsbachu, Otto I. z (1815 - 1867), král, 6, 31, 32, 44

Romanov Pavlovič, Mikuláš I. (1796 - 1855), car, 6, 24, 27, 30, 31, 40, 45

52

11. PRAMENY A LITERATURA 11.1. Prameny Státní oblastní archiv Zámrsk. Rodinný archiv Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562-1944). Inv. č. 1618, 1619, 1622, 1628, 1630, 1649.

11.2. Literatura Allgemeine Deutsche Biographie. Sv. 2. München, 1875, s. 450-453. BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky. 2. rozš. vyd. Praha, 1997, s. 14-26, 83, 291, 266267. BLACK, Jeremy: Obrazy světa: historie map. Praha, 2005, s. 98-99. HALADA, Jan: Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. vyd. Praha, 1993, s. 116-117. HLAVAČKA, Milan: Cestování v éře dostavníků: všední den na středoevropských cestách. Vyd. 1. Praha, 1996. HRADEČNÝ, Pavel: Dějiny Řecka. Praha, 2007, s. 261-307. KREISER, Klaus – NEUMANN, Christoph K.: Dějiny Turecka. Praha, 2010, s. 278. LENDEROVÁ, Milena - JIRÁNEK, Tomáš – MACKOVÁ, Marie: Z dějin české každodennosti: život v 19. století. Vyd. 1. Praha, 2009, s. 368-387. LOUDA, Jiří - ZÁZVORKOVÁ, Blanka. Vrchlabí. Vyd. 1. Litomyšl, 2006, s. 14-40. Ottův slovník naučný. 1., 2., 5., 8., 9., 10., 11., 13., 15., 16., 17., 18., 20., 22., 23., 26., 27. díl. Praha, 1888-1908. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien, 1959 s. 66. PEZDA, Jan. K vybraným aspektům poutnictví a cestování ve druhé polovině 19. století na příkladu chalupníka Josefa Stříže. In: Historie 2013: sborník prací z 19. celostátní studentské vědecké konference konané 3. – 4. Dubna 2014 v Pardubicích. Pardubice, 2014, s. 175-200.

SEDLÁČEK, August: Českomoravská heraldika II. Praha, 1925, s. 536. STOKLÁSKOVÁ, Zdeňka. Cizincem na Moravě. Brno, 2007, s. 33-40, 171-173. 53

VALENTA, Aleš: Inventář – Rodinný archiv Černínů-Morzinů (1535-1944). Zámrsk, 2012, s. 4-6. WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Sv. 3., 19., 49. Wien, 1858-1884. Erneuerte vaterländische Blätter für den österreichischen Kaiserstaat. Wien, 1815, s. 350.

11.3. Internetové odkazy MILEROVÁ, Helena. První Morzinové v českých zemích: K otázce legitimace válečných zbohatlíků [online]. Pardubice [cit. 2015-03-12]. Dostupné z: https://dspace.upce.cz/bitstream/10195/29838/1/MilerovaH_Prvni%20Morzinove_JK_2008. pdf VIČAROVÁ, Alena. Řecko – kolébka evropské kultury [online]. Brno [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/160502/pedf_m/Diplomova_prace.txt YOUNG, Murray. DOUGLAS, Sir HOWARD. Dictionary of Canadian Biography [online]. 1976, č. 9 [cit. 2015-04-29]. Dostupné z: http://www.biographi.ca/en/bio/douglas_howard_9E.html

54

12. PŘÍLOHY 12.1. Mapy Historickou mapu jsem převzala z knihy Obrazy světa: historie map od Jeremyho Blacka. Jedná se o mapu z roku 1839. Aktuální mapy pocházejí z internetových map www.mapy.cz.

Obrázek 1 - Pohled na první část cesty po souši na dnešní mapě.

Obrázek 2 - Pohled na první část cesty po souši na historické mapě (1839).

55

Obrázek 3 - Pohled na druhou část cesty po moři na aktuální mapě.

Obrázek 4 - Pohled na druhou část cesty po moři na historické mapě (1839).

56

Obrázek 5 – Lokální cesta přes Krym.

Obrázek 6 – Lokální přesun přes Korinth.

57

12.2. Náčrtky z deníku

Obrázek 7 - Náčrtek z deníku Morzina. SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649, l. 60.

Obrázek 8 - Náčrtek z deníku Morzina. SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649, l. 61.

58

12.3. Cestovní dokument

Obrázek 9 - Cestovní dokument. SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649.

59

Obrázek 10 - Zadní strana cestovního dokumentu. SOA Zámrsk. RA Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1562 - 1944). Inv. č. 1649.

60

12.4. Pomník Petra Karla Morzina v Mariazell Na internetu se dá zakoupit pohlednice, na které je s největší pravděpodobností vyobrazen Morzinův pomník. Dostupné z: http://www.ansichtskartenhandel.at/ansichtskarten-sterreich/steiermark/bezirk-bruck-ad-mur/227282-kuenstler-ak-graf-morzin-denkmal-in-d-walster-b-mariazell/a-100186268/. [cit. 2015-05-11].

61

Do Ruska a zpět přes Turecko. Cestovní deník Petra Karla Morzina

Recommend Documents