V ys o k á š k o l a e k o n o mi c k á v P r a z e N á r o d o h o s p o d á ř s ká f a ku l t a S t u d i jn í o b o r : Ho s p o d á ř s k é a p o li t i c k é d ě ji n y V e d l e jš í s p e c i a l i z a c e : Ek o n o mi c k á ž u r n a l i s t i k a
M Ě N O V Á R E F O R M A 195 3 V Č E S K O S L O V E N S K U JAKO MNOHOVRSTEVNÝ FENOMÉN
Diplomová práce
Autor: Bc. Kateřina Novotná Vedoucí práce: prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc. Rok: 2013
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto práci napsala samostatně a s použitím uvedených pramenů a literatury. V Praze dne 20. 12. 2013
Bc. Kateřina Novotná
2
Poděkování
Ráda bych poděkovala vedoucímu této práce prof. PhDr. Ivanu Jakubci, CSc. za vedení a pomoc při vypracování této diplomové práce. Děkuji také Ing. Jiřímu Havlátovi za přiblížení doby, o které tato práce pojednává a Janu Gazdíkovi za poskytnutí některých pramenů a materiálů k tématu měnové reformy.
3
Anotace Diplomová práce se zabývá měnovou reformou provedenou v roce 1953 v Československu. Ústředním tématem je samotná reforma, která se měla vypořádat s pozůstatky předchozích nesocialistických režimů a zároveň řešit ekonomické probémy v Československu na počátku padesátých let minulého století. Práce dále analyzuje příčiny měnové reformy, její přípravu a organizaci. Další část se věnuje průběhu reformy a jejím dopadům v sociální, hospodářské, měnové i mezinárodní oblasti. Diplomová práce byla připravena s využitím archivních pramenů, dobových dokumentů, pramenů institucionální provenience, odborné literatury a publicistických zdrojů.
Annotation The structural topic of the thesis is the monetary reform carried out in 1953 in Czechoslovakia. The central focus is the reform itself, whose main task was to cope with relics of the previous non-socialistic regimes, yet at the same time to solve economic problems of the Czechoslovakia at the beginning of the 1950s. The work then analyses the causes of the monetary reform, preparation phase and its organization. Subsequent part is dedicated to the process of the reform as well as its impact on social, economic, monetary and international domain. The thesis was prepared using archives, contemporary documents, sources of the institutional provenance, professional literature and journalistic sources.
4
Klíčová slova Měnová reforma 1953, československé hospodářství, Únor 1948, socialismus, Komunistická strana Československa, sociální systém, hospodářský systém, sovětští poradci, Závody V. I. Lenina Plzeň, dopady měnové reformy
Key words Monetary reform 1953, Czechoslovak economy, February 1948, Socialism, Communist party of Czechoslovakia, social system, economic system, Soviet advisors, Enterprise Závody V. I. Lenina in Pilsen, monetary reform consequences
JEL klasifikace N14, N24, N34, N44, N64, N94, J21, J45, J88
JEL classification N14, N24, N34, N44, N64, N94, J21, J45, J88
5
Obsah ÚVOD
8
KAPITOLA Č. 1: CESTA K MĚNOVÉ REFORMĚ SITUACE PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE VOLBY 1946 KOMUNISTICKÝ PŘEVRAT 1948 PRVNÍ PĚTILETÝ PLÁN (1948 – 1953)
16 18 22 26
KAPITOLA Č. 2: PŘÍPRAVA MĚNOVÉ REFORMY POLITICKÉ A HOSPODÁŘSKÉ DŮVODY UTAJENÍ A POMOC SOVĚTSKÉHO SVAZU PŘI REALIZACI REFORMY VLIV SOVĚTSKÝCH PORADCŮ
31 38 46
OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ KLIDNÉHO PRŮBĚHU REFORMY: AKCE ,,KULOMET“
49
KAPITOLA Č. 3: PRŮBĚH MĚNOVÉ REFORMY VYHLÁŠENÍ MĚNOVÉ REFORMY PŘÍPRAVY NA ZAHÁJENÍ VÝMĚNY, VÝMĚNA PENĚZ,
53
PROBLÉMY PŘI PROVÁDĚNÍ REFORMY
60 64 66
SROVNÁNÍ S POVÁLEČNOU MĚNOVOU REFORMOU 1945 MĚNOVÁ REFORMA V ZÁVODECH V. I. LENINA PLZEŇ KAPITOLA Č. 4: DOPADY MĚNOVÉ REFORMY SOCIÁLNÍ DOPADY HOSPODÁŘSKÉ DOPADY MĚNOVÉ DOPADY MEZINÁRODNÍ DOPADY VYÚČTOVÁNÍ MĚNOVÉ REFORMY
72 78 79 79 82
ZÁVĚR
85
PRAMENY
89
PŘÍLOHY
99
6
ÚVOD
7
Úvod Téma, které jsem si pro svou diplomovou práci vybrala, by se na první pohled mohlo zdát málo současné nebo přežité. Jak se ale v posledních letech ukazuje, téma státních intervencí do ekonomického i sociálního života ve společnosti je naopak v dnešní době stále aktuálnější. Podíváme-li se na opatření, která zaváděl v březnu tohoto roku Kypr kvůli hluboké finanční krizi,1 bude zřejmé, že tato problematika rozhodně zdaleka není mrtvá, a že myšlenka, že se něco takového jako v roce 1953 nemůže stát dnes, je mylná. Téma měnové reformy jsem si vybrala také proto, že považuji za důležité probouzet a odkrývat minulost naší země, zajímat se o ni a následně se z ní také poučit. V neposlední řadě pro mě toto téma má i důležitý osobní rozměr. Také naší rodiny se měnová reforma pochopitelně dotkla a obecně je pro nás doba před rokem 1989 zajímavým a často diskutovaným tématem. Letošní rok byl pro zkoumání měnové reformy zajímavý i proto, že v roce 2013 od ní uplynulo přesně 60 let. U této příležitosti se v řadě médií objevily články a rozhovory s odborníky i pamětníky reformy a nově se tak vynořila řada zajímavých zdrojů. Po prostudování některých z nich jsem dospěla k závěru, že toto téma bylo nejlépe zpracováno serverem Aktuálně.cz. To bylo pro mne dalším impulzem k obohacení práce. Mou vedlejší specializací je ekonomická žurnalistika a tak jsem se rozhodla k tématu přistoupit nejen jako badatel, ale i jako budoucí novinář. Kontaktovala jsem Jana Gazdíka, novináře a autora celého projektu o měnové reformě na serveru Aktuálně.cz a setkání s ním pro mne bylo zajímavé z pohledu mé možné budoucí specializace i z pohledu přípravy mé práce. Proto ve své práci využívám také publicistické zdroje. Měnová
reforma
realizovaná
v roce
1953
byla
zásahem
do
života
Československa, který neměl obdoby. Rok 1953 se stal vyvrcholením snah komunistické strany o odstranění veškerých pozůstatků demokratického systému a kapitalismu. Od konce druhé světové války byl patrný příklon Československa k Sovětskému svazu. Už v roce 1943 s ním byla podepsána smlouva o vzájemném 1
Kypr se se zahraničními věřiteli dohodl na záchraně svého finančního sektoru prostřednictvím vysokého úvěru. Ten byl ale podmíněn velmi tvrdými opatřeními, mimo jiné také zabavením části vkladů v kyperských bankách a omezením přebujelého bankovního sektoru. Podle nezávislého mezinárodního šetření za situaci Kypru nese odpovědnost bývalý kyperský komunistický prezident Demetris Chritofias.
8
přátelství a poválečné spolupráci a po skončení druhé světové války Československo skutečně začalo své zahraniční vztahy budovat především na Východě. V průběhu několika let po ukončení války byla orientace na Sovětský svaz definitivně završena, když vládu v Československu převzali v únoru roku 1948 komunisté. Komunistická strana, pod taktovkou Moskvy, započala v Československu hlubokou restrukturalizaci a přeměnu, která se týkala všech oblastí života. Bylo třeba se definitivně odříznout od všech pozůstatků minulého režimu, zbytků kapitalismu, vztahů se západními zeměmi a postavit hospodářství, finance i život obyvatel Československa pod kontrolu Komunistické strany, potažmo Moskvy. Měnovou reformou v roce 1953 se tak pod kontrolu Sovětského svazu dostává i československá měna, do té doby vázaná na dolar. Měnovou reformu je možné chápat jako nutný ekonomický krok, jako ekonomické a zároveň politické opatření2, a podle některých autorů3 byla měnová reforma jen vyvrcholením dlouhodobých problémů národního hospodářství, se kterými se Československo na počátku 50. let potýkalo. Hlavní tezí této práce je myšlenka, že měnová reforma nebyla pouze ekonomickým, ale také politickým krokem. Proto počátek cesty k měnové reformě musíme hledat už na konci druhé světové války. Druhou zásadní myšlenkou této práce je mnohovrstevnost měnové reformy ve smyslu jejího vlivu na všechny oblasti života tehdejšího Československa. Na úvod ještě vysvětlím, proč jsem použila označení Měnová reforma a nikoli Peněžní reforma, jak byla tato operace nazývána v oficiálních dokumentech. Oficiální místa pro výměnu pněz používala označení Penežní reforma, protože se snažila potlačit úvahy o opatřeních, která s sebou měnová reforma přináší.4 Faktem ale je, že s vyjímkou změny názvu peněžní jednotky reforma z roku 1953 splňovala všechny charakteristiky měnové reformy. Proto se v práci budu držet přesnějšího označení Měnová reforma.
2
Například profesor Zdeněk Jirásek považuje reformu za ekonomické opatření, další autoři jako například Marcela Palíšková nebo Jiří Petráš považují reformu za ekonomický i politický krok. 3 Např. historik Jiří Pernes, In: PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. 4 Název peněžní jednotky, vztah k drahým kovům, měřítko cen, měnovou paritu, měnový kurs a pravidla emise a oběhu peněz. In: JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež v Československu. 1992. str. 22.
9
Za první významný mezník, důležitý pro další zkoumání, budu považovat rok 1945, kdy byla provedena první poválečná měnová reforma, která se však v konečném důsledku nedokázala vypořádat se závazky vzniklými v průběhu války. Lze spekulovat o tom, že pokud by byla ekonomika po roce 1945 nastavena jinak a v poválečných letech se vyvíjela jiným směrem, dalo by se s problémy, se kterými se země po válce potýkala, vypořádat. Během poválečných let se ale hospodářská situace nezlepšila. Socialistické plánování, které nemohlo být v dlouhodobém horizontu už kvůli vlastní podstatě plánu úspěšné, uvrhlo Československo do ještě hlubší krize. Tyto problémy byly dále vystupňovány plány Sovětského svazu na vybudování strojírenské velmoci, kterou se Československo mělo v následujících letech stát. Militarizace ekonomiky na počátku 50. let byla skutečně jedním z hlavních faktorů, které určovaly další nutné kroky v rámci československé ekonomiky. V roce 1953 pak bylo jasné, že ekonomika dlouhodobý tlak na zvyšování výrobních kapacit, militarizaci a nedostatek spotřebního zboží nemůže vydržet. V roce 1953 se tak Československo v podstatě dostalo až před státní bankrot, který ovšem představitelé státu nikdy nepřiznali. V této práci jsou použity metodické postupy hospodářských, sociálních a politických dějin, ale také metody ekonomie. V práci je využita také kvantitativní, individuální biografická metoda u výpovědí současníků, kteří o měnové reformě zanechali svědectví a metoda oral history. Vzhledem k využití archivních materiálů je text založen především na přímé metodě historické práce. Svou práci jsem rozdělila časově a tematicky do čtyř kapitol. V první kapitole Cesta k měnové reformě se budu zabývat aspekty, které lze označit za kořeny problémů, kterým muselo Československo čelit v následujících letech a které v konečném důsledku dovedly Československo až k měnové reformě. Budu zde analyzovat situaci poválečného Československa zatíženého dluhy, inflací a měnovými i hospodářskými škodami, které zde způsobilo Německo v období okupace. Tyto problémy měla do jisté míry řešit poválečná měnová reforma v roce 1945. Za další důležitý mezník považuji volby v roce 1946. V českých zemích v těchto volbách drtivě zvítězili komunisté, jejichž zástupci se tak dostali do vedoucích pozic ve vládě a úřadech. Díky jasné převaze, kterou komunisté v těchto volbách získali, se pak mohli promyšlenými tahy propracovávat do vyšších pozic a připravovat na převzetí moci. Navíc odmítnutí 10
Marshallova plánu v roce 1947 bylo jasným signálem o příslušnosti Československa k východnímu bloku. Pak už zbýval jen krok k definitivnímu převzetí moci komunisty v únoru roku 1948, o kterém pojednává další subkapitola. První kapitolu uzavírá analýza prvního pětiletého plánu, který si kladl za cíl přestavbu hospodářství po vzoru Sovětského svazu a odříznutí Československa od západních vlivů. V této subkapitole se budu zabývat také tím, jak se lišily avizované a skutečné výsledky první pětiletky. V této části budu čerpat především z archivních pramenů České národní banky5, dále z prací Františka Vencovského6, Václava Vebera7 a také z vydaných pramenů, konkrétně vzpomínek národohospodáře Jiřího Hejdy8, který v této době zastával významné funkce v politice i hospodářských organizacích. V první části druhé kapitoly Příprava měnové reformy se zabývám politickými a hospodářskými důvody, které vedly k realitě měnové reformy. V této době byla velice významná otázka vázaného trhu, který v Československu fungoval ještě 8 let po skončení války. K destabilizaci situace přispívaly také politické procesy, které vyvolávaly strach a nejistotu také uvnitř komunistické strany a pochopitelně
také
následně ovlivňovaly rozhodování komunistických funkcionářů. Dále zde analyzuji další hospodářské a politické faktory jako militarizaci společnosti, zaměstnanost nebo koncentraci ekonomických a politických změn do období mezi lety 1948-1953. V neposlední řadě analyzuji průběh samotných příprav na měnovou reformu, roli Sovětského svazu, pomoc při realizaci reformy a vliv sovětských poradců a nakonec opatření, která měla zajistit klidný průběh měnové reformy v celém Československu. Tuto část práce jsem doplnila o komentáře soudobých autorů9 a pamětníků, dále čerpám především z prací Jiřího Pernese10, který se touto problematikou dlouhodobě do
5
Archiv ČNB, NBČ k. 63; Archiv ČNB, NBČ / 464, 1, 2, 3. VENCOVSKÝ, F., a kol., Dějiny bankovnictví. 1999.; VENCOVSKÝ, F., Vzestupy a propady československé koruny. 2003.; VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií. 2005.; VENCOVSKÝ, F., Tři měnové reformy pro jednu generaci, In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26, 1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 117–126. 7 VEBER, V., Osudové únorové dny. 2008. 8 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně, Praha, Machart, 2010. 9 TIGRID, P., Dnešek je váš, zítřek je náš. Dělnické revolty v komunistických zemích. 1982. 10 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. 6
11
hloubky zabývá. Čerpala jsem i z prací historika Karla Kaplana11, kterého považuji za velice významný zdroj informací i proto, že se na událostech 50. let osobně podílel. Při práci jsem využila také studie Dany Musilové12, která se zabývala především sociálními aspekty měnové reformy. Cílem třetí kapitoly Průběh měnové reformy je přiblížit přesněji dění těsně před měnovou reformou a její průběh. V této kapitole odpovídám na otázky: Co se odehrávalo ve dnech před vyhlášením reformy? Jak byli lidé o reformě a podmínkách výměny peněz informováni? Jaké byly jejich reakce a co způsobilo problémy při výměně peněz? Měnová reforma byla vrcholem dlouho připravovaného plánu na likvidaci volných peněžních prostředků a lístkového systému. Ve třetí kapitole přibližuji dny těsně před započetím samotné výměny peněz, vyhlášení měnové reformy a následný průběh, který byl na mnoha místech republiky značně chaotický. Nejprve analyzuji dění v průběhu května 1953, kdy se mezi lidmi začaly šířit neurčité informace o připravované reformě, které přiživilo nařízení o rozdělení výplatního termínu platů a mezd. V následujících dnech se lidé pokoušeli koupit cokoli, co bylo v obchodech k dispozici, vrcholila nákupní horečka. Dne 30. května pak byla vyhlášena měnová reforma. O den později byly zveřejněny zásady pro výměnu peněz, které budu v práci též analyzovat. V další subkapitole se pak zabývám organizačním zajištěním měnové reformy a úkony, které bylo nutné provést ještě před samotným zahájením výměny peněz. Tuto kapitolu doplním také krátkým srovnáním zásad měnových reforem v letech 1945 a 1953, které jsou dle mého názoru zásadní pro pochopení postoje občanů Československa a jejich reakcí na měnovou reformu. Pro dokreslení využívám v této části práce i výpovědi pamětníků a soudobých autorů. Na závěr této kapitoly je zařazena subkapitola o nepokojích v plzeňské Škodě (v roce 1953 pod názvem Závody V. I. Lenina) a Plzni, kam se ze závodů rozšířily. V této části jsem čerpala především z archivních pramenů Národního archivu v Praze a z práce badatele Zdeňka Štěpánka13,
11
KAPLAN, K., Sociální souvislosti krizí komunistického režimu 1953-57 a 1968-75, Studie, Svazek 9. 1993.; KAPLAN, K., Československo v letech 1948-1953, 1. Část. 1991. 12 MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. 13 ŠTĚPÁNEK, Z., Utajené povstání, 1993.
12
který se plzeňskými událostmi zabýval velice důkladně od chvíle, kdy byly po pádu komunistického režimu zpřístupněny archivy ke studiu těchto materiálů. Z odborné literatury budu v této části práce čerpat především ze studií Jiřího Pernese14, Dany Musilové15, Zdeňka Jiráska a Jaroslav Šůly16 a také Františka Vencovského17. Text také doplním příspěvky z pamětí lékaře Josefa Charváta18, spisovatele a dramatika Čestmíra Jeřábka19 a Jiřího Hejdy. Hlavním zdrojem v této části práce budou archivní materiály z fondu SBČS archivu České národní banky. Tento fond obsahuje mimo jiné Závěrečnou zprávu o průběhu a vyúčtování měnové reformy20, která uvádí generalizované informace o průběhu reformy v celém Československu a je tajným dokumentem určeným pro vedení komunistické strany. Poslední kapitola Dopady měnové reformy analyzuje, vliv měnové reformy na život občanů Československa a to v sociální, hospodářské, měnové i mezinárodní rovině. Subkapitola Sociální dopady měnové reformy představuje protesty a perzekuce, které následovaly po vyhlášení reformy, dále jednání bezpečnostních složek, které pečlivě monitorovaly situaci ve státě i po uklidnění bouří, dále analyzuje dopady na jednotlivé sociální skupiny obyvatel a nakonec se zde zmiňuji i o kulturních aspektech měnové reformy. V následující subkapitole analyzuji hospodářské důsledky měnové reformy, například následnou nedůvěru lidí v peněžní ústavy a úsporné vklady, což zpomalilo další rozvoj československého hospodářství. V téže kapitole analyzuji měnové a mezinárodní důsledky reformy, především navázání nové koruny na rubl a definitivní odstřižení od západních institucí a finančních toků. Zřejmě nejvýznamnějším mezinárodním
důsledkem
měnové
reformy
14
bylo
vyloučení
Československa
PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. PERNES, J., Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. Brno, nakladatelství Prius pro Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v Praze, 2000. 15 MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. Studie a dokumenty, Svazek 8, Praha, Ústav pro soudobé dějiny, 1994. 16 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1, Praha, Svítání, 1992. 17 VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, Praha, Oeconomica, 2005.; VENCOVSKÝ, F., Tři měnové reformy pro jednu generaci, In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26, 1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 117–126. 18 CHARVÁT, J., Můj labyrint světa, Praha, Galén, 2005. 19 JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu, Brno, Barrister & Principal, 2008. 20 Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování.
13
z Mezinárodního měnového fondu. Tuto kapitolu uzavírá podrobné vyúčtování měnové reformy, ze kterého vyplývá, jaký byl čistý finanční výsledek reformy pro stát. Ve čtvrté kapitole čerpám z archivních pramenů Národního Archivu a archivu České národní banky, dále z knihy Františka Vencovského a Karla Půlpána21. Ekonom František Vencovský se ve svých pracích měnovou reformou zabýval spíše okrajově jako součástí peněžního systému Československa, ale zasazuje ji do rámce celého bankovního systému, což je pro pochopení tématu důležité. Dále v této kapitole čerpám prací Miroslava Tučka22a Dany Musilové. Práce Dany Musilové oceňuji jako skvělý zdroj informací. Důležité je především to, do jaké hloubky analyzují události 50. let 20. století. Autorka pracuje především s archivními prameny a zabývá se především sociálními důsledky měnové reformy. Z použitéodborné literatury hodnotím také práce historika Jiřího Pernese, který je autorem řady studií, aktuálně se zaměřuje především na období 50. let 20. století. Jeho práce pojímají situaci komplexně v ekonomickém, sociálním i politickém smyslu. Autor reformu zásadním způsobem nevyzdvihuje, nahlíží na ní spíše jako na vyvrcholení dlouhodobé krize celého systému. I to je zajímavý úhel pohledu. Ve své práci čerpám také z knihy Zdeňka Jiráska a Jaroslava Šůly Velká peněžní loupež, aneb 50:1. Autoři v této publikaci detailně mapují přípravy i průběh reformy, reakce obyvatelstva i následné perzekuce. I přes to, že tato publikace do značné míry vychází z archivních pramenů a jako první přináší některé poznatky o měnové reformě, chybějící poznámkový aparát jí bohužel značně degraduje. V celé práci pak jako důležitý autentický pramen používám denní tisk, prostřednictvím něhož se lidé o uskutečnění měnové reformy dozvěděli. Tento zdroj je přínosný proto, že se jedná v podstatě o jediný ,,spojovací kanál“ mezi občany a státem. Dále jako pramen institucionální provenience využiji také právní předpisy, například zákon, který měnovou reformu zakotvil do právního řádu Československa23.
21
VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, 2005. TUČEK, M., Měnová reforma 153 a některé širší souvislosti. In: Revue Politika [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menova-reforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti. 23 Zákon ze dne 30. května 1953 o peněžní reformě č. 41/1953 Sb. 22
14
KAPITOLA Č. 1: CESTA K MĚNOVÉ REFORMĚ
15
Situace po 2. světové válce Abychom přesně pochopili, jaká byla cesta k československé měnové reformě 1953, je nutné začít tuto analýzu již v roce 1945.24 Pochopitelně i československé hospodářství utrpělo v průběhu války značné škody. Bylo postupně germanizováno, začleněno do říšského hospodářství a řízeno centrálně, včetně přídělového systému, průmyslové a zemědělské výroby, bankovnictví, růstu mezd i cen. Na českém území vzniklo výrobní zázemí pro německé válečné potřeby.25 Německý diktát se ale na Československu a jeho měně podepsal i jinak. V průběhu války bylo do Německa vyváženo zboží, které ovšem nebylo uhrazeno. Jednak bylo zboží podhodnoceno, a navíc za jeho dodávky do Říše platila Národní banka pro Čechy a Moravu v korunách. Hodnota tohoto exportu pak byla připisována na účet u Říšské banky, která měla po skončení války tento dluh uhradit. Celková hodnota tohoto dluhu po válce byla 57,8 miliard K.26 Obdobný postup fungoval v obchodu se třetími zeměmi. Pohledávky za zboží vyvezené do třetích zemí opět přebírala německá banka.27 Kromě nevýhodných obchodních podmínek dokázalo Německo získat prostředky z protektorátního území i jinak. V průběhu války bylo z naší země vyvezeno více než 45 tisíc kilogramů zlata, které sloužilo ke krytí koruny. To pocházelo jednak ze zdrojů Národní banky, ale také ze zdrojů Škodovky a Zbrojovky. 28 Národní banka Československá provedla po skončení války celkové vyčíslení škod způsobených Německem, ať už se jednalo o škody měnové, škody na drahých kovech nebo hospodářské ztráty. Podle tohoto vyčíslení se reparační a restituční nároky vůči Říšské bance vyšplhaly na téměř 121 miliard korun.29 Celkové válečné škody pak byly pro Československo počátkem roku 1946 vyčísleny na 252,3 miliard korun.30
24
Jiří Petráš také zastává názor, že kořeny reformy sahají až do roku 1945. In: PETRÁŠ, Jiří, Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005. 25 VENCOVSKÝ, F., a kol., Dějiny bankovnictví. 1999. str. 216. 26 Tamtéž. str. 265. 27 VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií. 2005. str. 77. 28 VENCOVSKÝ, F., Vzestupy a propady československé koruny. 2003. str. 97. 29 Archiv ČNB, NBČ k. 63, Záznam jednání Dočasné správy Národní banky z 18. září 1945, Vyčíslení reparačních a restitučních nároků Národní banky Československé. str. 24. 30 Archiv ČNB, NBČ / 464, 1, 2, 3, Návrh memoranda vypracovaného komisí odborníků pro měnovou reformu, V Praze dne 4. února 1946. str. 3.
16
Podstatným momentem je, že velká většina těchto škod a pohledávek nebyla nikdy uhrazena. Československo tedy těsně po válce čelilo válečným ztrátám, které nebyly nikdy kompenzovány, a také inflaci, která byla důsledkem financování válečných výdajů a německého vysávání protektorátního hospodářství. Množství peněz v oběhu se do konce války zvýšilo více než desetkrát oproti předválečnému stavu. Růst cen tuto situaci plně nekompenzoval, a tak se přebytečné peněžní prostředky hromadily jako nerealizovaná kupní síla obyvatelstva.31 S nepříznivou situací po válce se měla vypořádat měnová reforma.32 Jejím cílem byla redukce inflačního oběživa, likvidace cizích měn na území Československa a zpevnění koruny.33 Měnová reforma byla realizována od 29. října do 4. listopadu 1945. V těchto dnech měl každý občan nárok na výměnu 500 K za nové československé koruny a zbylé finanční prostředky bylo možné skládat do 15. listopadu na běžné účty či vkladní knížky. Tyto uložené finanční prostředky pak byly vázány a měly být uvolňovány pouze v odůvodněných případech.34 Celkem bylo po provedení měnové reformy v oběhu 19 miliard Kčs. To byla oproti poválečnému stavu, kdy obíhalo 123,5 miliard K, redukce na 15%.35 Nová československá měna musela být nicméně podložena nějakou hodnotou, která by nahradila škody způsobené Německem a dalšími nepřátelskými státy. Bylo nutné najít reálné statky, které by zaplnily toto místo. Částečným řešením tohoto problému měla být dávka hrazená z vázaných vkladů, která měla odčerpat část inflačního oběživa.36 Účinky této dávky byly ale spíše daňové a zásadně situaci nepomohly.37 Vklady zůstávaly několik měsíců po reformě i nadále vázány a bylo otázkou, jaký další postup zvolit. K tomuto účelu byla sestavena komise odborníků pro 31
CHMELA, Leopold, Měnová reforma. 1946. str. 6. Dekret prezidenta republiky z 19. října 1945 o obnovení československé měny č. 91/1945 Sb.. 33 Poválečná měnová situace byla velmi nepřehledná, na území Československa bylo v oběhu celkem 6 různých měn: ,,protektorátní“ koruny, slovenské koruny, říšskoněmecké marky, polské zloté, maďarské pengö a korunové poukázky sovětské armády. Prvním úkolem při měnové reformě bylo vytvoření jednotné měnové oblasti vylučováním cizích měn a následně stabilizace měny. 34 Dekret prezidenta republiky z 19. října 1945 o obnovení československé měny č. 91/1945 Sb., §1, §10. 35 VENCOVSKÝ, F., Vzestupy a propady československé koruny. 2003. str. 113. 36 Zákon o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku ze dne 15. května 1946, č. 134/1946 Sb.; CHMELA, Leopold, Měnová reforma. 1946. str. 10 – 13. 37 VENCOVSKÝ, F., a kol., Dějiny bankovnictví. 1999. str. 393. 32
17
měnovovu reformu, která problém analyzovala a dospěla k několika návrhům jeho řešení. Především bylo nutné najít prostředky pro pokrytí neuhrazených válečných škod.38 Komise k tomuto účelu byla schopna nalézt v různých zdrojích 127 miliard Kčs, nicméně pro zbývajících neuhrazených 150 miliard Kčs žádné další možnosti úhrady nenašla. Jako řešení tedy komise přinesla dva návrhy. Prvním možným řešením byla konsolidace, která by ovšem nebyla možná bez zvýšení státního dluhu a nebezpečí inflace. Další možností byla repudiace, přičemž komise navrhovala škrtnutí 40% vkladů obyvatelstva bez náhrady. Tím by byl problém úhrady 125 miliard Kčs, pro které komise nenašla jiné zdroje, vyřešen. Toto řešení by sice bylo čisté a definitivní, ale zároveň poměrně drsné. K jeho realizaci také nebylo přistoupeno.39 Jak se ale později ukázalo při měnové reformě v roce 1953, repudiace by byla zřejmě pro většinu obyvatel Československa daleko mírnější než ztráta, kterou utrpěli o 7 let později, kdy byly státem odebrány prostředky, které z velké části pocházely až z doby po skončení války.40
Volby 1946 Dalším zásadním mezníkem v poválečné historii Československa byly volby v květnu 1946. V této chvíli v podstatě začal pozvolný příklon Československa k socialismu po vzoru Sovětského svazu. Komunistická strana měla po válce mezi občany vysokou podporu. Její členská základna byla ze všech kandidujících stran Národní fronty zdaleka nejsilnější. Měsíc před volbami byl počet členů Komunistické strany více než 1 milion. Do konce roku 1947 byl počet členů Komunistické strany v Čechách a na Slovensku dokonce 1,5 milionu. Hluboko za komunisty byli s druhou nejsilnější členskou základnou Národní socialisté.41 Komunisté měli nejsilnější pozici v českých zemích. Zde ve volbách získali dokonce přes 40% hlasů. Na Moravě byli sice také stranou s nejvyšším počtem získaných hlasů, jejich převaha ale nebyla tak velká. Na Slovensku pak volby vyhrála Demokratická strana s více než 60% odevzdaných hlasů. I tak se komunistům podařilo 38
Celkem byly tyto škody vyčísleny na 252,3 miliard Kčs, viz. výše. Archiv ČNB, NBČ k. 464, 1, 2, 3, Návrh memoranda vypracovaného komisí odborníků pro měnovou reformu, 4. února 1946, str. 1. 40 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 298. 41 KAPLAN, K., Československo v letech 1945-1948.1991. str. 38.; ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech. 2010. str. 725, 731. 39
18
s přispěním sociálních demokratů a Strany práce sestavit vládu s většinou hlasů. Navíc jako strana s nejvyšším počtem získaných hlasů využila možnost dosadit na místo premiéra svého kandidáta. Tím se stal pochopitelně Klement Gottwald.42 O tom, že se komunisté promyšlenými kroky pozvolna připravovali na převzetí moci v Československu už od skončení války svědčí i fakt, že po válce podpořili vznik dvou nových stran, Strany slobody a Strany práce (která ostatně po volbách pomohla komunistům zajistit většinu). Tento krok měl kromě rozšíření možností na vytvoření povolební koalice přispět k rozložení sil Demokratické strany, která měla na Slovensku velmi silnou pozici.43 A navíc samotný předvolební boj byl mnohdy ovlivněn tím, že komunisté měli většinu v místních národních výborech, které vznášely proti občanům obvinění. Obviněný člověk byl pak zbaven volebního práva. Tak mohli komunisté ovlivňovat průběh voleb ještě před tím, než vůbec začaly. Maďaři a Němci na území státu pak samozřejmě vůbec volit nemohli. 44 Síla komunistů pak tkvěla také ve výborné organizaci strany, silné členské základně a celkovém pozitivním pohledu na Sovětský svaz jako spojence. Pro pozdější vzestup bylo zásadní také ovládnutí bezpečnostních složek státu. Provokace ze strany policie hrály významnou roli v procesu uchopení moci komunistickou stranou a konečné likvidaci opozice. Komunisté ovládli ministerstvo vnitra, ale také zpravodajské a politické složky bezpečnosti už v průběhu roku 1945. A to nejen v Československu, ale i v Polsku, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku.45 Vláda pod vedením komunistů se primárně zaměřila na obnovu válkou zničeného hospodářství. K tomu měl sloužit dvouletý hospodářský plán, tzv. dvouletka.46 Plán měl být připraven členy tzv. Ústřední plánovací komise. Ta byla sestavena ze zástupců prakticky všech vládních stran, ale nejvyšší počet lidí zde měla opět Komunistická strana.47 Vzorem dvouletky mělo být sovětské plánované hospodářství, nicméně i přes to byl dvouletý plán poměrně životaschopným projektem.
42
VEBER, V., Osudové únorové dny. 2008. str. 51-54. Tamtéž. str. 48-49. 44 Tamtéž. str. 46. 45 KAPLAN, K., PALEČEK, P., Komunistcký režim a politické procesy v Československu, 2001. str. 20. 46 Zákon ze dne 25. října 1946 o dvouletém hospodářském plánu č. 192/1946 Sb.. 47 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 276 – 280. 43
19
Byl to v zásadě spíše rámcový podklad určující, jaké úrovně průmyslové výroby, zemědělství nebo výstavby by Československo mělo v příštích dvou letech dosáhnout.48 V průběhu roku 1947 ale Československo zasáhlo velké sucho a neúroda značně narušila další obnovu hospodářství a zvyšování produkce zemědělství. Politickou krizi však nevyvolala.49 Na dění na politickém poli měly vliv jiné faktory. Po volebním vítězství Demokratické strany na Slovensku přišla obava komunistů, že by tím mohla být narušena jejich silná pozice. Systematicky se tedy snažili Demokratickou stranu co nejvíce potlačit, aby svého postavení nemohla využít. V červnu 1946 tak byla vládou schválena tzv. Třetí pražská dohoda, která měla upevnit postavení ústřední vlády na Slovensku a zároveň eliminovat vliv demokratů.50 Následovala pozvolná likvidace demokratů v rámci vykonstruovaných procesů. V září 1947 byla na Slovensku odhalena tzv. protistátní skupina.51 Ve vykonstruovaném procesu bylo zatčeno 380 lidí podezřelých z protistátní činnosti, mezi nimi byli i dva generální tajemníci strany. Místopředseda vlády za Demokratickou stranu Ján Ursíny byl donucen k rezignaci.52 Tím bylo nebezpečí vzdoru proti komunistické straně zažehnáno. Vláda Národní fronty byla od roku 1947 prakticky nefunkční.53 Fakticky byla země vedena komunistickou stranou. Z dnešního pohledu je až zarážející neschopnost reakce českých politiků, kteří se nebránili komunistickým tezím o protistátním slovenském spiknutí. Vypořádání se slovenskou protistátní skupinou a pozvolnou nefunkčnost politického systému lze také považovat za jakousi předzvěst únorového převratu. Uvnitř Národní fronty docházelo v průběhu roku 1947 také k dalším rozporům. Projevovaly se zde rozdílné názory na znárodňování, přijetí tzv. Milionářské dávky54,
48
FALTUS, J., PRŮCHA, V., Všeobecné hospodářské dějiny. 2003. str. 166 – 170. CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách. Díl čtvrtý od roku 1918. 2006. str. 173. 50 ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech. 2010. str. 727. 51 VEBER, V., Osudové únorové dny. 2008. str. 156-157. 52 CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách. Díl čtvrtý od roku 1918. 2006. str. 172.; ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech. 2010. str. 732. 53 V listopadu 1947 přestal Klement Gottwald shromáždění Národní fronty svolávat, tento systém se tedy stal definitivně nefunkčním. In: CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách. Díl čtvrtý od roku 1918. 2006. str. 173. 54 10. září 1947 byly v rámci kampaně za Milionářskou dávku třem ministrům (Zenkl, Drtina, Masaryk) doručeny balíčky obsahující výbušninu. Při vyšetřování atentátu vyšlo najevo, že si výrobu krabiček objednal krajský sekretariát komunistické strany v Olomouci. Někteří autoři se přiklánějí k názoru, že se 49
20
kterou navrhovali komunisté jako řešení sucha v roce 1947, diskutovalo se o dalším směřování revoluce, o hospodářských a sociálních otázkách. Neústupnost komunistů byla v rámci politického spektra silným destabilizačním faktorem.55Komunisté se připravovali na přechod do ofenzivy.56 Vedení Komunistické strany v Československu se v roce 1947 začalo podepisovat také na podobě zahraniční politiky. V červnu roku 1947 jednala československá vláda o možnosti přijetí Marshallova plánu.57 Vrchní ředitel Národní banky Československé Leopold Chmela tehdy k možnosti přijetí Marshallova plánu v červnu 1947 na základě analýzy zahraničního obchodu sepsal dokument s názvem Marshallův plán bychom měli přijmout. V tomto dokumentu uvedl také důvody, které ho vedly k tomuto závěru, a nakonec shrnul východiska pro ČSR: ,,Stanovisko ČSR: a) politicky: ČSR vázáno politicky a vojensky na SSSR, má však hospodářskou volnost a potřebuje pomoc západních států. ČSR má za souseda Německo – západní Německo může mít výhody úvěru a (ČSR pozn. autorky) ovládne s jeho pomocí Balkán, který byl jeho tradičním odbytištěm. Je-li přímá spolupráce s Balkánem pro USA politicky neúnosná, může ČSR, aniž porušilo přátelství k Rusku, být nositelem pomoci i pro tyto země. Tím by ČSR zabránila vzniku dvou bloků v Evropě, což by bylo zvláště nebezpečné v případě vzkříšení Německa, k němuž v té či oné formě dojde. b) hospodářsky: ČSR tvořilo hospodářsky most mezi západem a východem (industrialisace Jugoslávie, Bulharska, Polska, Rumunska, a eventuálně Rakouska a Maďarska možná jen s pomocí buď ČSR nebo Západu). Pro nejbližší léta nelze počítat s pomoci SSSR, který musí provést obnovu své industrie. Tato funkce ČSR nejen zdvihá životni míru doma, ale i ve všech slovanských státech a pomáhá i SSSR (branný potenciál). Československý zájem účastnit se prací na plánu a podporovat Velkou Británii, která by měla mít iniciativu celkovou a ČSR iniciativu středo- a jihovýchodo-evropskou (informovat Masaryka, Ripku, Dolanského).“58
jednalo o akci připravenou na objednávku Moskvy, jiní že atentát neměl za cíl doopravdy poškodit ministry, ale pouze vyvolat atmosféru strachu. In: VEBER, V., Osudové únorové dny. 2008. str. 138-142. 55 FALTUS, J., PRŮCHA, V., Všeobecné hospodářské dějiny. 2003. str. 167.; ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech. 2010. str. 731. 56 VEBER, V., Osudové únorové dny. 2008. str. 113. 57 ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech. 2010. str. 731. 58 CHMELA, L., Marshallův plán bychom měli přijmout. In: DEJMEK, J., LOUŽEK, M.(red.), 2007, č. 61, Marshallův plán, Šedesát let poté, str. 167-170.
21
Po projednání návrhu v Moskvě ale vládní delegace na nátlak Sovětského svazu odvolala svou účast na konferenci v Paříži, kde se měla tato pomoc dále řešit.59 O výsledcích jednání mezi Sovětským svazem a vedením Československa se Klement Gottwald, který byl přítomen všem jednáním, vyjádřil v telegramu určeném Edvardu Benešovi a předsedovi vlády Viliamu Širokému.60 Tím byl osud Československa z velké části zpečetěn. Československo bylo začleněno do východního bloku, kam pod dohledem Moskvy směřovalo už od konce války. Ostatně československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci byla podepsána už v prosinci 1943.61
Komunistický převrat 1948 Politická krize vyvrcholila v průběhu února 1948, kdy ministři za Národní sociality, lidovce a slovenskou Demokratickou stranu podali demisi na protest proti výměně obvodních velitelů Bezpečnosti. Bohužel ministři, kteří se rozhodli rezignovat na svoje posty, tento krok neprojednali s prezidentem Benešem, dokonce nezajistili, aby
59
Československá vláda o několik dní dříve odhlasovala zájem Československa o plán hospodářské pomoci a účast na Pařížské konferenci. Následně Moskva účast našich zástupců zamítla, a když došlo na konfrontaci již přijatého rozhodnutí, které již bylo veřejně publikováno, byl nařízen okamžitý příjezd Československé delegace do Moskvy k jednání se Stalinem. Po tomto jednání byla účast Československa na Marshallově plánu definitivně zamítnuta. In: VEBER, V., Osudové únorové dny. 2008. str. 85-87. ; HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 380. 60 Přímé svědectví o důvodech, které Stalin uvedl pro zamítnutí účasti Československa na Pařížské konferenci, podal Klement Gottwald ve zmiňovaném telegramu. Gottwald o důvodech pro zamítnutí nabídky západu píše toto: ,, …Jednalo se o účasti na pařížské konferenci, hlavně. Stalin se nejdříve zmínil o dotazech, které před svými rozhodnutími učinily v Moskvě vlády Jihoslovanska, Polska a Rumunska. Stalin i Molotov neskrývali, že byli překvapeni rozhodnutím čs. vlády přijmout pozvání do Paříže. Zdůraznili, že podle jejich přesvědčení pravým účelem Marshallova námětu a Pařížské konference je vytvořit zapadní blok a izolovat Sovětský svaz vidinou úvěrů, které svolavateli této konference poskytnuty vůbec být nemohou a které i kdyby snad v budoucnu mohly být poskytnuty Amerikou, nemohly by zůstat bez závazných vlivů na politickou a hospodařskou nezávislost percipientů. Vzhledem k této situaci by Sovětský svaz považoval naši účast za průlom fronty slovanských statů a za čin namířený proti SSSR. Stalin prohlásil, že zde jde o otázku, na níž závisí naše přátelství s SSSR. V sovětské vládě není nikoho, kdo by pochyboval o našem přatelství k Sovětům, avšak naše účast v Paříži by národům SSSR dokázala skutkem, že jsme se dali zneužít za nástroj proti SSSR, což by ani sovětská veřejnost, ani sovětská vláda nesnesly. Proto soudí Stalin, že bychom měli naši účast odvolat. Domnívá se, že bychom to mohli odůvodnit poukazem na to, že se neúčastí ostatních slovanských národů a jiných východoevropských statů vytvořila nová situace, při níž by naše účast mohla být snadno namířena proti přátelství se Sovětskym svazem a ostatními našimi spojenci. Svolejte proto ihned všechny dosažitelné členy vlády a seznamte je s obsahem našeho rozhovoru se Stalinem a Molotovem. Považujeme za nezbytné, abyste se usnesli na odvolání naší účasti v Paříži a oznámili je tak, aby zde bylo oficiálně do čtvrtka odpoledne.“; GOTTWALD, Klement, Telegram o obsahu jednání delegace vlády Československa s J. V. Stalinem. In: DEJMEK, J., LOUŽEK, M.(red.), 2007, č. 61, Marshallův plán, Šedesát let poté, str. 175–176. 61 ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech. 2010. str. 701.
22
demisi podala nadpoloviční většina vlády. Nicméně nikdo z nich zřejmě nepočítal s možností, že by tato situace byla řešena jinak než ústavní cestou.62 V únoru 1948 už ale bylo na tyto úvahy zřejmě pozdě. Komunistická strana byla v této době již dávno rozhodnuta o použití jakýchkoli prostředků k mocenskému boji se svými protivníky.63 Bezpečnostní složky byly pod vedením komunistů, ministrem vnitra byl člen strany Václav Nosek a pokud se tedy rozhodli převzít moc ve státě, bylo jen otázkou, jak rychle se jim to podaří. Komunisté si postupně vytvořili síť spolehlivých tajných spolupracovníků, kteří operovali v rámci ostatních politických stran, řízení bezpečnostních složek státu pak bylo postupně centralizováno a komunisté dohlíželi také na jejich personální obsazení. K těmto změnám a reorganizaci ve prospěch komunistů docházelo už v průběhu roku 1947.64 Tak bylo zajištěno, že pokud se komunisté rozhodnou převzít moc, budou mít přehled o dění uvnitř ostatních politických stran a bezpečnostní složky budou pod jejich vedením. Během krizových únorových dnů pak komunisté nařídili hodinovou dělnickou demonstrativní stávku, ke které se museli připojit i státní zaměstnanci. Účelem této stávky bylo, aby si dělníci vyslechli projevy komunistických politických vůdců. Spisovatel Čestmír Jeřábek popisuje situaci v únoru 1948 takto: ,,Je to rozhodně zvláštní, když strana ministerského předsedy nařizuje stávkovat. Příště by mohla nařizovat jiné, ještě zvláštnější věci… Jde o zřejmý nátlak na presidenta. Podaří se mu tuto kritickou situaci ovládnout?“ O několik dní později, po konečném převzetí moci komunisty si pak poznamenal: ,,Na pohled to vypadá celkem nevinně. Gottwald je přirozeně dále ministerským předsedou a komunisté obsadili další klíčové pozice ve vládě, zvláště ministerstvo spravedlnosti, ale zahraničí povede dále Jan Masaryk, což poněkud uklidňuje. Zdánlivě legální postup. Víme ovšem z historie, že i Hitler byl přítelem ,,legálního“ postupu. Pravda je nepochybně ta, že Gottwald (podpíraný asi sovětským vlivem) přiměl presidenta, aby přijal demisi měšťanských ministrů a aby dal
62
CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku 1918. 2006. str. 173-175. ŽÁČEK, P., Zneužití Sboru národní bezpečnosti v únoru 1948. In: DEJMEK, J. (red.), LOUŽEK, M. (red.), Únor 1948, Šedesát let poté. 2008. str. 41. 64 Tamtéž, str. 41-45. 63
23
souhlas k vytvoření vlády, jež bude zcela poslušna komunistických příkazů.“65 Je jasné, že skutečný stav věcí byl zřejmý už ve chvíli, kdy k převzetí moci komunisty došlo. Pro Komunistickou stranu byla demise ministrů v podstatě vítaným krokem. Mnoho jejich členů i přes vytyčené cíle nevěřilo, že se jim podaří v nadcházejících volbách zvítězit.66 Ostatně průzkumy jim nepřisuzovaly vysoké volební výsledky.67 Díky únoru 1948 bylo tedy možné urychlit přechod od stále ještě demokratického zřízení k socialismu a vládě jedné strany bez nutnosti vítězství ve volbách.68 Zásadní pro ně byla podpora ze strany bezpečnosti a akčních výborů, které zajišťovaly, že převzetí moci skutečně proběhne. Akční výbory se staly nekontrolovanou silou, která náhle měla moc zatýkat a obviňovat, zabírala stranická sídla nebo sídla novin, a to dokonce ještě před přijetím demise ministrů. I z toho důvodu by bylo prakticky nemožné vrátit se k původním předúnorovým poměrům ve státě.69 Z toho, že si ministři ostatních stran tento krok přesně nepřipravili a neprojednali všechny eventuality s prezidentem a nenapadlo je, že by to mohlo být řešeno i jinak, než striktně ústavní cestou, vyplývá podcenění Komunistické strany a jejího cíle dostat se k moci. Organizovanost komunistů, jejich sehranost a odhodlání řešit situaci i jiným než zcela čistým způsobem je vynesla do vedení státu. Můžeme zvažovat, zda by se slovenská Demokratická strana dokázala postavit proti komunistům, pokud by nebyla oslabena vykonstruovanými procesy a ,,umělou regulací“ ze strany ústřední vlády.70 To je však pouze spekulace. A vzhledem k vysokému
stupni
organizace
Komunistické
strany,
počtu
jejích
členů
a
nekompromisnosti a odhodlanosti při plnění cílů, které byly stanoveny už mnohem dříve a někým jiným, se spíše jako reálné jeví to, že k převzetí moci komunisty by došlo tak jako tak, bylo jen otázkou kdy a jakým způsobem.71
65
JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu. 2008. str. 5-6. DEJMEK, J., Únor 1948 v mezinárodním kontextu. In: DEJMEK, J. (red.), LOUŽEK, M. (red.), Únor 1948, Šedesát let poté. 2008. str. 55-59. 67 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně, 2010, str. 291-292. 68 CHARVÁT, J., Můj labyrint světa. 2005. str. 175.; CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku 1918. 2006. str. 173-175. 69 CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku 1918. 2006. str. 174. 70 Viz. výše proces s tzv. protistátní skupinou a tzv. třetí pražská dohoda. 71 CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku 1918. 2006. str. 174-175. 66
24
Národohospodář a člen tehdejší Ústřední plánovací komise Jiří Hejda hovoří o únoru 1948 takto:,,To už je zřejmé, že 25. únor nebyla jen demonstrace, ale promyšlený převrat, který musel odvrátit pohromu květnových voleb. Čirou ,,náhodou“ projíždějí právě teď územím republiky transporty sovětských vojsk do Rakouska a Maďarska, takže je postaráno, aby se snad nikdo neodvažoval podniknout něco proti komunistům.“72 Únorem 1948 byly v Československu položeny základy k hluboké transformaci ve všech oblastech života státu – politice, ekonomice i sociální oblasti a ustavena přímá cesta k vytyčení generální linie budování socialismu na IX. Sjezdu KSČ v květnu 1949. Pro Sovětský svaz bylo Československo zajímavé nejen svou centrální polohou, ale také hospodářkou vyspělostí. Likvidace ostatních politických elementů ve státě tak vytvořila ideální podmínky pro kompletní přestavbu společnosti do podoby totalitního systému sovětského typu.73 Únorovým převratem začala ještě jedna etapa v životě Československa. Bylo nutné zbavit se politicky nespolehlivých funkcionářů dalších stran a lidí politicky nespolehlivých, kteří komunistický režim odmítali. Komunisté zbavovali tyto lidi prostřednictvím akčních výborů pozic v jejich vlastních stranách, úřadech nebo společenských organizacích. Je těžké odhadnout konečný počet takto postižených, nicméně například historik Karel Kaplan hovoří o celkovém počtu 250 tisíc lidí, kteří byli nahrazeni politicky spolehlivými.74 Stejný osud potkal příslušníky Státní bezpěčnosti, vojáky, vysokolškolské učitele i studenty.75 Po únorovém převratu navíc ministerstvo vnitra začalo s evidencí ,,podezřelých živlů“. Za rok tak shromáždili 130 tisíc jmen, v šedesátých letech už nesl označení ,,nepřátelská osoba“ přibližně milion lidí. Mezi tyto ,,živly“ patřila například prvorepubliková střední třída, podnikatelé, bývalí úředníci nebo příslušníci armády.76
72
HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 293. PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 26-27.; PALÍŠKOVÁ, M., Měnová reforma byla politickým krokem, In: LOUŽEK, M. (red.), Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy. 2003. str. 132-134.; PETRÁŠ, J., Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005. str. 142. 74 KAPLAN, K., Proměny české společnosti (1948-1960). Část první. 2007. In: PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 28. 75 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 29. 76 KAPLAN, K., PALEČEK, P., Komunistcký režim a politické procesy v Československu, 2001. str. 2425. 73
25
Naproti těmto skutečnostem stojí kampaň KSČ, která měla přesvědčovat občany státu ke vstupu do strany. Výsledkem bylo překvapivých 2,6 milionu členů v listopadu 1949. Strana se v měsících následujících po převzetí moci opravdu zajímala o dění ve společnosti a mínění lidí. Tato důvěra občanů Československa pak dovolovala provádět zásadní změny, aniž by tím byl vyvolán výrazný odpor.77 Na počátku roku 1949 byl například zaveden dvojí trh, který nabízel potraviny jinak často těžko dostupné, i když za několikanásobně vyšší ceny. Živnostníci byli z volného trhu vyloučeni. Komunistický režim tedy opět potlačil zbytky kapitalistických mravů a zároveň ukázal snahu o zlepšení životních podmínek pracujících.78 Pavel Tigrid k situaci po únoru 1948 poznamenal, že si ,,KSČ zcela evidentně navlékla ,sametové rukavičky‘, aby si získala – nebo aspoň neutralizovala – ty vrstvy obyvatelstva, které za ní nikdy nešly.“79
První pětiletý plán (1948 – 1953) Plánování první pětiletky bylo zahájeno ještě před komunistickým převratem a byla jím opět pověřena Ústřední plánovací komise složená ze zástupců různých politických stran. Po únoru 1948 se ale situace změnila. Hlavní slovo získali komunisté a plánování se tak podřizovalo především jejich představám, potažmo představám Moskvy. Jiří Hejda o tom píše: ,,…ani v ÚPK se nedá nic dělat, protože teď jsou tu pány komunisti a ti dělají politiku bez ohledu na nás, kteří nepatříme do jejich řad. I tady máme problémy. Šlechtovo místo80 zůstalo neobsazené, takže jsme tu jen dva, ing. Hauptmann a já. Uvažujeme, co máme dělat. Mohli bychom se vzdát své funkce, ale to by znamenalo utéci v kritickém okamžiku. Sedíme-li zde, máme přece jen možnost zabránit snad mnohému zlu a přičinit se o to, aby za daných možností byl plán co nejlepší.“ 81
77
PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 27-28. ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech. 2010. str. 743. 79 TIGRID, P., Le printemps de Prague 1948, 1976. In: PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 27. 80 Dr. Šlechta byl členem ÚPK za národní socialisty. 81 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 294. 78
26
Pětiletý plán schválený 27. října 194882 už neměl být jen rámcovým plánem hospodářství. Obsahem první pětiletky měla být výstavba a přestavba československého hospodářství. Hlavním cílem pak ,,…na podkladě zvýšené produktivity práce dále podstatně zvýšit životní úroveň všech vrstev pracujícího lidu měst i venkova a na této základně upevnit svazek dělníků, rolníků, inteligence a středních vrstev městských.“ V rámci obchodních vztahů se mělo Československo orientovat na partnery v rámci RVHP.83 Na rozdíl od dvouletky měla pětiletka postihovat všechny oblasti hospodářství. Zásadní byla orientace na těžký průmysl, kterou vyžadoval Sovětský svaz, dalším základním požadavkem byla také industrializace Slovenska. V rámci pětiletky měl být také rozšířen zestátněný průmysl, zbývající kapitalistické prvky společnosti měly být omezovány a postupně vytlačovány ze všech oborů národního hospodářství.84 Ovlivnění sovětským vzorem bylo tedy více než patrné. V rámci nadcházejících let se měla československá společnost vypořádat se zbytky kapitalismu v hospodářství i ve společnosti. Měnová reforma v roce 1953, která náš finanční sektor definitivně odřízla od západních vlivů a pozůstatků předkomunistické éry, se tak stává pouze dalším krokem v tomto rozvrhu. První pětiletka byla skutečně zásadním posunem nejen v rámci plánování hospodářství. V rámci ní mělo být zlikvidováno vše staré, Československo mělo nastoupit cestu socialistického hospodaření. Plánování pětiletky se ale neobešlo bez potíží. Podle Jiřího Hejdy byl zásadním problémem nedostatek železa, na kterém stála celá pětiletka. ,,Horší jsou velké, zásadní problémy. Na prvním místě je to železo a ocel. … A tady je kámen úrazu. Komunisté přišli s maximálním investičním plánem, který vyžaduje obrovské množství železa a oceli. Když v r. 1947 sestavovali svůj plán, mohli počítat s železem a ocelí z bývalých Hermann Göring Werke v Linci. Československo mělo dostat na účet reparací moderní, za Hitlera postavené železárny s vysokými pecemi, s ocelárnou, válcovnou atd. v Linci.
82
Zákon o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky ze dne 27. října 1948 č. 241/1948 Sb 83 Zákon o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky ze dne 27. října 1948 č. 241/1948 Sb.; PALÍŠKOVÁ, M., Měnová reforma byla politickým krokem, In: LOUŽEK, M. (red.), Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy. 2003. str. 132. 84 Zákon o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky ze dne 27. října 1948 č. 241/1948 Sb.
27
Měly být rozebrány a přeneseny do Ostravy. S jejich výrobou plán počítal. Ale po únoru je konec. Západní mocnosti reparační nárok Československa škrtly, a stojíme tedy před neřešitelným problémem. K plánu potřebujeme tolik železa a oceli, kolik nemůžeme vyrobit ve svých železárnách.“85 Jíří Hejda zde popsal jen část problémů, se kterými se pětiletka potýkala. Nedostatek materiálu pro těžký průmysl byl zásadní, nicméně do hry vstupovaly také další faktory. Československo bylo nuceno na počátku 50. let zvyšovat na žádost Moskvy normy. Tyto dodatečné úkoly první pětiletky přijaté v únoru 1951 nebylo možné splnit.86 Východní blok se připravoval na válečný konflikt a zároveň bylo nutné, abychom se zapojili do financování války v Koreji. Náklady na budování armády a policie se v letech 1949-53 vyšplhaly na 235,7 miliard Kčs, to byla celá polovina tehdejších hospodářských investic. Takový postup samozřejmě nemohl zůstat bez následků. Zvýšení vojenské výroby se podepsalo především na obyvatelstvu. Podpora strojírenství a těžkého průmyslu vedla k nedostatkům v zásobování a snížení životní úrovně obyvatel. 87 Pravdou je, že proklamované cíle a skutečné výsledky hospodaření v průběhu první pětiletky byly diametrálně odlišné. Že první pětiletka nesplnila očekávání v roce 1954 přiznali i poslanci dr. Šmída a dr. Hulínský: ,,V uplynulých letech našeho snažení nebylo možno dát pracujícímu lidu ještě tolik konkrétních výhod ke zvýšení životní úrovně a k osobní spotřebě, jak si to naši pracující představují a jak mohou plným právem požadovat.“ Dr. Hulínský situaci komentoval takto: ,,..životní úroveň se rozrostla do nebývalé šíře, a proto také nemohla jít zatím nějakým strmým způsobem nahoru.“88 Nejen, že životní úroveň nešla nahoru, ale v průběhu první pětiletky došlo několikrát ke zdražování, v roce 1951 byly zpřísněny pravidla pro zásobování obyvatel potravinami89 a vláda dále v polovině roku přistoupila k radikálnímu zvýšení cen potravin a výrobků na volném trhu a zároveň byly sníženy příděly masa, dále některé
85
HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 295-296. PALÍŠKOVÁ, M., Měnová reforma byla politickým krokem, In: LOUŽEK, M. (red.), Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy. 2003. str. 132-133. 87 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 37. 88 Tamtéž, str. 50. 89 BRABEC,V., Vztah KSČ a veřejnosti k politickým procesům na počátku padesátých let . 1969. str. 378. 86
28
výrobky byly nadále dostupné pouze na volném trhu za velmi vysoké ceny.90 V roce 1951 byly kvůli nepříznivé ekonomické situaci také zrušeny vánočních přídavky. V Brně bylo na demonstraci proti tomuto nařízení zadrženo 87 lidí.91 Jak tedy shrnout problémy, kterým čelilo Československo na počátku 50. let? Zdeněk Jirásek a Jaroslav Šůla spatřují kořeny krize, která v konečném důsledku vedla až k měnové reformě 1953, v těchto faktorech: kolektivizaci zemědělství, která po roce 1950 v podstatě zapříčinila jeho devastaci, orientaci zahraničního obchodu primárně na východní blok, významné restrukturalizaci československého hospodářství a orientaci na těžký průmysl, neplnění úkolů stanovených pětiletkou, rozpadu do té doby fungujících dodavatelsko-odběratelských vztahů. Rok 1953 byl pak vyvrcholením těchto problémů.92 Historik
Jaroslav
Láník93
uvádí
jako
důvody
krize
první
pětiletky
především neúměrné zbrojení, a z toho vyplývající úkoly pro těžký průmysl. Výrazná militarizace společnosti v 50. letech s sebou přinášela obrovské nároky na těžký průmysl. Odhaduje se, že v roce 1951 bylo zahájeno 20 tisíc projektů, ať už se jednalo o doly, hutě nebo strojírenské závody. Při tomto obrovském množství se nepodařilo uvést do provozu klíčové kapacity, což spustilo dominový efekt v celém Československu a komunistický režim tak v letech 1951-1952 prožíval hlubokou ekonomickou, politickou i sociální krizi.94
90
JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu. 2008. str. 128. KAPLAN, K., PALEČEK, P., Komunistcký režim a politické procesy v Československu, 2001. str. 21. 92 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 14-16. 93 Zástupce ředitele historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu. 94 LÁNÍK, J., PERNES, J., Měnová reforma a Čepičkova armáda, In: Historický magazín ČT24. 91
29
KAPITOLA Č. 2: PŘÍPRAVA MĚNOVÉ REFORMY
30
Politické a hospodářské důvody Do první pětiletky vstupovalo Československo v roce 1948 z jedné strany plné budovatelského nadšení, ze strany druhé s obavami o svoji budoucnost. Nutno ale podotknout, že ve společnosti převládal spíše klid. I přes to, že se životní úroveň dramaticky nezvyšovala a na občany byly postupně kladeny vyšší nároky, nedocházelo k protestům nebo stávkám. Od únorových událostí proběhlo v Československu jen málo pokusů o vyjádření nesouhlasu s novým režimem. Za takový projevený nesouhlas s nastupujícím režimem se dá považovat demonstrace v rámci pohřbu prezidenta Beneše v září 1948. Další významnou událostí tohoto druhu byl XI. všesokolský slet v Praze v červnu téhož roku, kdy při průvodu Prahou zaznělo volání:,,Ať žije prezident Beneš“. V tu dobu uplynulo jen několik dní od jeho abdikace a následné smrti, ale přesto byl stále veřejností vnímán jako nástupce Masaryka. Zvolení Klementa Gottwalda prezidentem bylo v této atmosféře pro velkou část veřejnosti neadekvátní.95I tyto události mimo jiné zřejmě předznamenaly osud sokolské obce na následujících 40 let. Pavel Tigrid charakterizoval situaci na přelomu 40. a 50. let následovně: ,,Neustále vybičovávaný budovatelský elán měl kromě čistě ekonomických výhod pro vládnoucí také tu přednost, že oslaboval případnou nespokojenost pracujících. (‚dnešek je šedivý, zítřek však zářivý‘); zároveň režim ‚pracující‘ politicky neutralizoval a část jich korumpoval. Bylo to období prudké industrializace, maximálního využití pracovních sil, odkrývání rezerv. Jenže tento hospodářský vzmach, investičně jednostranně orientovaný, nezvýšil, ale naopak snížil životní úroveň a reálný příjem všech vrstev obyvatelstva – včetně dělníků – pod předválečnou úroveň. Sociální neklid však nevyvolal. To se vysvětluje jednak zmíněným budovatelským nadšením, jednak tím, že ‚dělnická třída‘ sama procházela změnami. …rostoucí počty selského proletariátu, začleněného do průmyslu, na nábor budoucích manažerů a ovšem politické a správní byrokracie z řad ‚zdravého dělnického jádra‘. Tyto nastupující kádry byly spokojeny (a polichoceny) tímto, často nezaslouženým postupem; jaký div, že si vsadily 95
PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 26.; ČAPKA, F., Dějiny zemí Koruny české v datech. 2010, str. 741-742.; KREJČIŘÍK, Milan, XI. všesokolský slet - jeden z posledních svobodných projevů, vzpomínky pamětníků, [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://totalita.cz/vzp/vzp_0002.php.
31
na režim, který je takto vynesl a který navíc sliboval zářnou budoucnost, ve starém kapitalistickém systému nemyslitelnou. Byla to ‚heroická léta‘.“96 Z jedné strany tedy stály dělnické masy, zpočátku polichocené nově nabytou mocí, na druhé straně byl hospodářský úpadek. Rychlá industrializace a urbanizace měnily zásadním způsobem tvář státu, byrokratický systém a centralizace moci byly strnulé a neschopné pružných řešení. Do toho vstupovalo usilovné zbrojení a militarizace společnosti. Životní úroveň občanů se v průběhu první pětiletky dokonce snížila. Zahraniční obchod byl orientován především na Sovětský svaz, což bylo pro Československo jako producenta poměrně kvalitních výrobků značně nevýhodné. Zemědělství zaostávalo, zásobování vázlo, produktivita práce se snižovala a lidé se obraceli na černý trh. Vytyčené cíle v produktivitě a zvyšování životní úrovně byly jen těžko dosažitelné. Osm let po skončení války dosáhla reálná mzda dělníka v průmyslových odvětvích v Československu 84% předválečné úrovně.97 Praktiky Komunistické strany začaly být drsnější a komunisté ztráceli vnitřní jednotu díky vystřízlivění, které jejich postupy počátkem 50. let přinesly. Vykonstruované procesy měly být katalyzátorem krize a ukázat sílu Komunistické strany.98 V letech 1949-1954 byly tyto procesy vedeny většinou veřejně a mnohdy také jako monstrprocesy s propagandistickými kampaněmi. Do poloviny padesátých let zaujímaly v projednávaných soudních případech největší podíl trestné činy hospodářské povahy. I za těmito případy se často skrýval politický motiv. Obžalovanými byli lidé z různých sociálních vrstev, kromě odpůrců režimu a funkcionářů hospodářských institucí mezi ně patřili dokonce i dělníci a rolníci. Hlavní příčinou těchto hospodářských procesů pak byla ekonomická politika režimu, budování socialistického ekonomického řádu.99 Obětí politických procesů se po převzetí moci komunisty do roku 1953 stalo více než 100 tisíc osob, počet pronásledovných v profesi nebo sociální sféře je
96
TIGRID, P., Dnešek je váš, zítřek je náš. Dělnické revolty v komunistických zemích. 1982. str. 126-127. FALTUS, J., PRŮCHA, V., Všeobecné hospodářské dějiny. 2003. str. 171 - 173.; TIGRID, P., Dnešek je váš, zítřek je náš. Dělnické revolty v komunistických zemích. 1982. str. 8-9.; CUHRA, J. a kol., České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku 1918. 2006. str. 180. 98 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 24. 99 KAPLAN, K., PALEČEK, P., Komunistcký režim a politické procesy v Československu, 2001. str. 136137. 97
32
odhadován dokonce na tři čtvrtě milionu. Další občané Československa byli v táborech nucené práce nebo pomocných technických praporech. Pokud budeme vycházet z počtu obyvatel státu v roce 1950, bylo komunistickým terorem nějakým způsobem postiženo 8% obyvatelstva.100 V rámci zřejmě nejznámějšího soudního řízení s Miladou Horákovou byl odsouzen i národohospodář, podnikatel a národní socialista Jiří Hejda, který se až do roku 1949 podílel na přípravě první pětiletky. Před finálním odevzdáním plánu sepsal Hejda memorandum o postupu plánovací komise, především pak o otázkách železa a oceli. V tomto faktu vidí Hejda zásadní problém, který v následujících letech směřoval k měnové reformě, která připravila o úspory i ty nejchudší občany Československa, kteří viděli v komunismu naději na lepší život.101 Ekonom Pavel Kohout ve svém komentáři Měnová reforma 1953: Československo versus Británie
příčinu
dokonce přímo spojuje měnovou reformu se stáním bankrotem. Hlavní
krizové
situace
nachází
především
v obrovských
dluzích,
které
si
Československo neslo ještě z první republiky (rašínovy deflační dluhopisy z 20. let a válečné dluhopisy z konce 30. let) a také ve finančních ztrátách vzniklých během okupace.102 Jak jsem již výše zmiňovala v kapitole Situace po 2. světové válce, Německo způsobilo Československu v průběhu 2. světové války velké ztráty, ať už materiální,
měnové,
hospodářské
nebo
ty
způsobené
přímým
vývozem
československého měnového zlata. Tyto pohledávky, vzhledem ke geopolitické situaci Československa, nebyly nikdy uhrazeny, a tak zůstávalo na straně státu, jak se s tímto břemenem vypořádá. To byl pochopitelně obrovský úkol pro ekonomiku vedenou sovětským vzorem s nedostatečnou výkonností. Do této situace pak zásadně zasahovaly výdaje na zbrojení, které tvořily přibližně 10% výdajů státního rozpočtu na rok 1953 a také sociální a zdravotní výdaje.103 Militarizace společnosti a fakt, že Československo, ať už dobrovolně či nedobrovolně, přijalo roli strojírenské velmoci sovětského bloku, byl zcela zásadní pro další vývoj. Studená válka a výdaje s ní spojené dále zatěžovaly
100
HEUMOS, P., ,,Vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví!“ Dělníci a státní socialismus v Československu 1945-1968. 2006. str. 15-17. 101 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 297-299. 102 KOHOUT, P., Měnová reforma 1953: Československo versus Británie. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/blogy-anazory/komentare/clanek.phtml?id=781392 103 Rozpočtový zákon na rok 1953 ze dne 30. dubna 1953, č. 16/1953 Sb.
33
rozpočet státu a přijetí dalších závazků na rychlé vybudování silné armády v letech 1951-53 vystupňovalo hospodářské problémy do obrovských rozměrů.104 Zásadní otázkou bylo také odstranění lístkového systému, který ve státě fungoval ještě 8 let po skončení války. Proč tak dlouho? Jedním z uváděných důvodů je fakt, že stát neměl v této době dostatek surovin a zásob potravin, aby mohl trh uvolnit. Druhým důvodem, který byl ale ve světle zavedeného systému pravděpodobně důležitější, byla velice přesná a propracovaná kontrola obyvatel. Lístkový systém navíc umožňoval nejen kontrolovat, ale také podporovat vybrané vrstvy obyvatel a znevýhodnit tak ,,politicky nespolehlivé a nepřátelské živly“.105 V roce 1949 došlo k jistému posunu a vedle vázaného trhu vznikl ještě trh volný. Nákup produktů na volném trhu nebyl podmíněn příděly, ale ceny volného trhu byly neúměrně vyšší, 106 jak uvádí následující tabulka vybraných produktů. Z volného trhu byly navíc vyloučeny některé skupiny obyvatel, například vyšší úředníci z doby před rokem 1948, samozásobitelé, živnostníci a další.107 V letech 1951-1952 se československá ekonomika nacházela v krizi. Potraviny, které byly od roku 1949 dostupné na volném trhu, byly opět vráceny na vázaný trh, opět nastala nutnost restrikce. Toto se týkalo například moučných výrobků, chleba apod.108
104
KAPLAN, K., Sociální souvslosti krizí komunistického režimu 1953-57 a 1968-75, Studie, Svazek 9. 1993. str. 7-8.; VÍT, J., Vývoj peněžní a úvěrové soustavy v ČSSR, 1966. str. 129. 105 MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 7-8. 106 VÍT, J., Vývoj peněžní a úvěrové soustavy v ČSSR, 1966. str. 129.; KREJČIŘÍK, M., Měnová reforma, Předehra, [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953_01.php 107 KREJČIŘÍK, M., Měnová reforma, Předehra, [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953_01.php. 108 ČT24, Historie.cs, Měnová reforma. Přepis rozhovoru s Danou Musilovou, Ladislavem Tajovským, Zdeňkem Jiráskem a pamětníky reformy. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/18841-menova-reforma/.
34
Tabulka č. 1: Ceny potravin na volném a vázaném trhu a po provedení měnové reformy v červnu 1953 (v korunách) druh zboží Chléb 1 kg Rohlíky 1 kg Hovězí zadní 1 kg Máslo 1 kg Cukr kostkový 1 kg Káva 1 kg Rýže 1 kg Rum 1 l
1937
1952 vázaný trh
1952 volný trh
1953 po reformě
2,25 5,90 17,00 6,50 6,35 36,00 3,05 19,00
8,00 37,50 48,00 80,00 15,70 nebyla dostupná 40,00 nebyl dostupný
16,00 56,60 200,00 450,00 140,00 1500,00 300,00 430,00
2,80 8,30 25,00 44,00 14,00 300,00 28,00 68,00
Pramen: Statistická ročenka ČSR 1958. In: TUČEK, M., Měnová reforma v mezinárodním kontextu. In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26,1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 113.
Osm let po válce byla ovšem situace s dvojím trhem neudržitelná, bylo nutné se tohoto pozůstatku definitivně zbavit. Na zasedání Ústředního výboru Komunistické strany dne 30. května 1953 Viliam Široký citoval vysvětlení Klementa Gottwalda: ,,Nynější stav, kdy máme zejména v potravinách, textilu a v obuvi vázané hospodářství a kdy jsme v těchto věcech mohli uvolnit trh jen v omezeném rozsahu a při tom za poměrně za vysoké ceny – tento stav není ani ideální, ani trvalý, nýbrž je to východisko z nouze a přechodné. Naší politikou napříště bude podle možnosti další a další zboží uvolňovat a ceny na volném trhu snižovat.“109 Ačkoli vedení státu původně uvažovalo o odstranění lístkového systému jiným způsobem110, měnová reforma byla prostředkem, který ukončil systém přídělového hospodářství (což bylo ovšem druhořadým úkolem), definitivně se vypořádal s třídními rozdíly a navíc pomohl státu z tíživé ekonomické situace, kterou někteří nazývají
109
Zápis o zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa v Míčovně Pražského hradu dne 30. května 1953. In: PERNES, J., Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. 2000. str. 48-49. 110 Někteří autoři nicméně zastávají názor, že by nebylo možné opustit volný trh a nastpupit cestu sovětských zkušeností bez realizace měnové reformy. K tomuto názoru se přiklání například historik a ekonom Drahomír Jančík, uvedl to v rozhovoru pro aktuálně.cz. In: HOLANOVÁ, T., Proč komunisté vzali lidem peníze? Expert vysvětluje. Rozhovor s ekonomem a historikem Drahomírem Jančíkem [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=780602
35
dokonce státním bankrotem.111 Viliam Široký jako zdůvodnění reformy uvedl nutnost zavedení jednotného trhu a likvidaci zbytků kapitalistů: ,,Myslím, že to, že zavedení jednotného trhu bylo bezpodmínečně nutné a že nemohlo být provedeno bez současného provedení peněžní reformy, že to nebude nikdo popírat a že správnost toho nemůže být takřka vůbec diskutována. Že peněžní reforma bude útokem na zbytky kapitalistů a že vyvolá možnost protestů, s tím, myslím, se muselo také počítat.“112 Dalším aspektem hospodářské situace státu bylo zvyšování zaměstnanosti. Vzhledem k závazkům, které vyplývaly z hospodářského plánu, bylo nutné zvýšit počet zaměstnanců v průmyslu. S tím se potkával jeden z hlavních cílů komunistů, tedy likvidace buržoazie v rámci přestavby pracovních a vlastnických vztahů. Po pěti letech od převzetí moci komunisty byla v roce 1953 likvidace maloburžoazie prakticky před dokončením. V soukromém vlastnictví bylo v roce 1953 v obchodu celkem 1,5% podniků, v dopravě už jen 0,8%.113 Od roku 1948 stoupl počet obyvatel zaměstnaných v průmyslu, především pak v preferovaném hutním a strojním průmyslu, počet zaměstnanců v zemědělství naopak klesal. Stejně tak byli do průmyslu převáděni i administrativní pracovníci. V roce 1951 bylo do ,,výroby“ převedeno 75 tisíc administrativních zaměstnanců.114 Na zvyšování počtu zaměstnaných měla velký vliv také zaměstnanost žen. V předválečném období nebylo zaměstnávání žen tak běžné, v době války ale ženy nahradily do jisté míry muže i v oborech, které byly do té doby čistě mužskou doménou. Po roce 1948 tento trend pokračoval. Díky tomu se zvyšovaly příjmy domácností, které nebylo jak spotřebovat. Nabídka zboží byla nedostatečná, jak jsem se již zmiňovala výše, docházelo tudíž k thesauraci peněz, což pro stát představovalo další riziko.115 Viliam Široký k tomu na zasedání Ústředního výboru 30. května 1953 uvedl: ,,Máme přebytek kupní síly. Nebudu vykládat, jak vznikla. … Tento přebytek kupní síly, která je z veliké části 111
KOHOUT, P., Měnová reforma 1953: Československo versus Británie. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/blogy-anazory/komentare/clanek.phtml?id=781392; HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 296.; 112 Zápis o zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa v Míčovně Pražského hradu dne 30. května 1953. In: PERNES, J., Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. 2000. str. 53. 113 KAPLAN, K., Sociální souvislosti krizí komunistického režimu 1953-57 a 1968-75, Studie, Svazek 9. 1993. str. 8-9. 114 JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu. 2008. str. 128. 115 Tamtéž, str. 8-12.; Příloha č. 1, rozhovor s Ing. Jiřím Havlátem, v Praze dne 1. 12. 2010.
36
thesaurována v rukou třídního nepřítele, v rukou bývalých kapitalistů a vesnických boháčů, je pro plynulý rozvoj našeho socialistického obchodu a zásobování stálým nebezpečím. O tom jsme se přesvědčili opět v posledních dnech. Jakmile nám třídní nepřítel hodí své přebytky kupní síly na trh, je schopen vyvolat paniku.“116 Koncentrace ekonomických a politických změn, které komunistický režim přinesl, do časového období let 1948-53, vyvolala velké problémy jak ve společnosti, tak i v ekonomice. Výrazným znakem této přestavby byla sociální nivelizace. Ta byla realizována různými způsoby, ale k jejímu završení došlo v podstatě až uskutečněním měnové reformy, která stavěla všechny občany Československa na velice podobnou úroveň.117 Karel Kaplan a další autoři shrnují situaci na jaře roku 1953 jako dobu společenské krize.118 Nespokojenost lidí neunikla ani zahraničním pozorovatelům. Rakouský velvyslanec dr. Falser ve své zprávě ze 13. února 1953 uvádí: ,,Skutečností ovšem je, že – z hlediska československého občana – se hospodářská situace země v posledních letech podstatně zhoršila a podle toho podstatně klesl materiální standard obyvatelstva, což se v tuzemsku projevuje jednak mnohdy znepokojivým nedostatkem všeho nutného spotřebního zboží a potravin, jednak podstatným omezením kupní síly veřejnosti.“119 Jaké tedy byly politické a ekonomické aspekty, které destabilizovaly situaci ve státě a v konečném důsledku vedly ke skutečnosti měnové reformy? Za politické aspekty můžeme označit likvidaci opozice, zastrašování a vykonstruovaná obvinění a procesy, eliminaci politicky nepohodlných lidí. Pokud dále přijmeme existenci socialistické ekonomiky, která je sama o sobě špatně fungujícím mechanismem, můžeme hlavní ekonomické problémy shrnout do těchto bodů: zadlužení státu, nutnost řešení systému dvojího trhu, zvyšování sociálních výdajů, zvyšování zaměstnanosti,
116
Zápis o zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa v Míčovně Pražského hradu dne 30. května 1953. In: PERNES, J., Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. 2000. str. 51. 117 KAPLAN, K., Sociální souvislosti krizí komunistického režimu 1953-57 a 1968-75, Studie, Svazek 9. 1993. str. 7-8. 118 KAPLAN, K., Československo v letech 1948-1953, 1. Část. 1991. str. 146. 119 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 50.
37
počtu zaměstnanců v průmyslu, thesaurace peněz a především militarizace ekonomiky i společnosti, která přispěla ke snižování životní úrovně občanů Československa. Výchozím bodem pro vše výše popsané je ale jednoznačně orientace státu na Sovětský svaz a hospodářský model, který byl tímto příklonem nastolen a s tím související odmítnutí jakékoli alternativní cesty. Klement Gottwald tento proces přeměny ekonomiky a společnosti nazval ve svém projevu snahou o přizpůsobení systému, který vznikal ještě za dob Rakouska-Uherska, novým potřebám a cílům.120 Profesor Kurt Rozsypal pak uvádí, že k rozvoji směny zboží a služeb, mezi jednotlivými státy RVHP, která by nahradila ztracené exportní možnosti, bylo nutné reformovat jednotně systémy všech členských států. V podstatě se mělo jednat o hospodářskou integraci a k této jednotné přeměně přispívala i měnová reforma 121
Utajení a pomoc Sovětského svazu při realizaci reformy Měnová respektive peněžní reforma jako taková nebyla tím prvním, co bylo v Československu nutné rychle řešit. Tíživé byly především problémy se zásobováním a na ně navázaný dvojí trh, který bylo nutno nějakým způsobem odstranit a sjednotit. Nutnost utajení celého projektu se začala ukazovat ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o propojení likvidace lístkového systému s měnovou reformou. Stanovisko, že k úspěšnému odstranění lístkového systému bylo nutné obě akce propojit, zastává například i historik a ekonom Drahomír Jančík, stejně tak byl o nutnosti celkové přestavby přesvědčen profesor Kurt Rozsypal, jak jsem již zmiňovala výše.122 Jak uvádí souhrnná Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování, v období května až června 1952 byly otázky týkající se zrušení lístkového systému a provedení peněžní reformy rozpracovány zvlášť. V průběhu července až srpna 1952 pracovala sedmičlenná skupina na podrobnějších návrzích na zrušení lístkového systému a opatřeních s tím souvisejících. Podle dané linie z těchto návrhů měly být zcela
120
STÁTNÍ ÚŘAD STATISTICKÝ, Rozvoj národního hospodářství a kultury Československé republiky v letech 1949-1953 (statistický přehled), 2. vyd., 1955, s. 94. 121 ROZSYPAL, Kurt, Vývoj plánovitého řízení v netržních podmínkách v letech 1953-1964 (paměti). 1999. str. 8. 122 HOLANOVÁ, T., Proč komunisté vzali lidem peníze? Expert vysvětluje. Rozhovor s ekonomem a historikem Drahomírem Jančíkem [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=780602; ROZSYPAL, Kurt, Vývoj plánovitého řízení v netržních podmínkách v letech 1953-1964 (paměti). 1999. str. 8.
38
vyloučeny jakékoli myšlenky o měnových opatřeních. Otázka thesaurace peněz v rukou obyvatel ale přivedla do úvahy také provedení peněžní reformy. Činnost této skupiny byla ukončena vzhledem k úmyslu později organizovat práce jiným způsobem a zajistit úplné utajení.123 Tato část nastolila dvě otázky týkající se období od července do srpna 1952, které nejsou v textu Zprávy o peněžní reformě a jejím vyúčtování dále řešeny. Za prvé je otázka, kdo byl členem sedmičlenné pracovní skupiny, která se na plánech podílela. Za druhé kým byla dána linie, o které zpráva hovoří a z jakého důvodu došlo k jejímu opuštění. Otázku thesaurace peněz v tomto kontextu nepovažuji za dostatečné vysvětlení. O přípravách reformy bylo informováno jen nejužší vedení státu, Klement Gottwald, Viliam Široký, Antonín Zápotocký, dále také Karol Bacílek, Václav Hůla a Antonín Novotný. Některé zdroje uvádí ještě další jména,124 určit ale přesně podíl jednotlivých lidí na přípravě reformy a termín, kdy byli do příprav zapojeni, je velmi složité, prameny ani literatura o tom zpravidla nehovoří.125 Vytýčenou linii a její obrat lze v tomto kontextu spojovat s rolí sovětských poradců, kteří v Československu působili na různých postech a jejich funkcí a postavením se budu blíže zabývat v následující kapitole. Zajímavé je v tomto kontextu svědectví historika Karla Kaplana, který v roce 1953 působil jako konzultant KSČ pro historii: ,, Antonín Novotný se mi později už jako prezident zmínil, že on připravoval reformu se Zápotockým a Širokým. Novotný mi prozradil i to, že dokument návrhu reformy dali předsednictvu vlády a politbyru. Prezident to uváděl hlavně proto, že se mu nelíbilo chování funkcionářů komunistické strany, kteří začali před spuštěním reformy o překot skupovat šperky, zlato a jiné cennosti. Sám Novotný měl na vkladní knížce sto šedesát tisíc korun, tehdy obrovské 123
Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 1. 124 Například server Aktualne.cz, jehož autoři se měnovou reformou zabývali velice podrobně, uvádí kromě výše uvedených funkcionářů ještě dalších 5 jmen: Bohumil Sucharda, Jaroslav Kabeš, Alexej Čepička, Nikolaj Alexandrovič Ivanov a Jozef Púčik. In: GAZDÍK, J. a kol., Reforma, která šokovala národ. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2013/05/29/reformaktera-sokovala-narod/?cid=781026#. U některých z nich je podíl na reformě neoddiskutovatelný, jako například u ministra národní obrany Čepičky nebo ministra financí Kabeše. Podpisy těchto lidí lze nalézt na dokumentech provázejících měnovou reformu, ale to bohužel nevypovídá nic o tom, zda byli zapojeni také do příprav a plánování celé akce. 125 KAPLAN, K., Kronika komunistického Československa, doba tání, 2005, str. 69.; JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 45.
39
peníze. Osmdesát tisíc z toho věnoval komunistické straně a zbytek směnil jako každý jiný - tedy jedna ku padesáti. Věřím mu to, protože žil velmi skromně, ale i proto, že si svůj prezidentský plat dával stranou, a když ta částka dosáhla deseti milionů - věnoval ji straně.“ Karel Kaplan dále uvedl, že z vedení komunistické strany o přípravách reformy věděli asi jen 4 lidé.126 V období října až listopadu 1952 byly již přípravné práce na provedení reformy striktně odděleny od příprav na zrušení lístkového systému. Zpráva dále uvádí, že v této fázi muselo být přistoupeno k prohloubení utajení. A to i proto, že tehdy již byly přípravné práce podepřeny konzultacemi.127 V této době byly zpracovány otázky jako stanovení zlatého obsahu koruny, kurz koruny v poměru k rublu, zásady výměny starých peněz, ale také otázky vázaných vkladů a náhrad za znárodnění. V posledním čtvrtletí roku 1952 pak současně probíhaly práce na organizační výstavbě finanční a úvěrové soustavy Československa.128 Kvůli absolutnímu utajení byla dokonce sestavena pracovní skupina, která operovala v Polsku, aby se tak co nejvíce eliminovalo riziko prozrazení. Tuto skupinu tvořilo 24 lidí.129 Od prosince 1952 do března 1953 byly nejdůležitějším bodem příprav technické parametry reformy. V této době také probíhala jednání se SSSR, která vedla mimo jiné k výrobě nových platidel, a to v takové lhůtě, kterou by Československo nebylo schopné stihnout. O zásadních otázkách reformy v tuto dobu rozhodoval pouze Klement Gottwald. Období dubna až května 1953, tedy doba těsně před reformou, byla věnována především konkrétnímu plánování – přípravě tiskovin, rozdělení a uskladnění peněz a rozvozu dokumentace po celém státě. V prvních etapách uvažování byla měnová reforma pouze jakýmsi podpůrným opatřením k zajištění přechodu na volný trh. V průběhu přípravných prací a pod vlivem konzultací a poučení z vývoje v jiných
126
Karel Kaplan toto uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz. In: GAZDÍK, J., Znemožni se, řekli komunisté prezidentovi. Ten poslechl. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=780384 127 Ladislav Tajovský spojuje upozadění plánu na zrušení lístkového systému a prosazení měnové reformy jako hlavního cíle s příchodem sovětského poradce Nikolaje Alexandroviče Ivanova do Státní banky. In: ČT24, Historie.cs, Měnová reforma. Přepis rozhovoru s Danou Musilovou, Ladislavem Tajovským, Zdeňkem Jiráskem a pamětníky reformy. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/18841-menova-reforma/. 128 Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 1-2. 129 Národní archiv Praha, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. krabice. 113,114, Prohlášení.
40
státech socialistického bloku130 se ukázalo, že reforma je samostatnou kapitolou s potenciálem učinit z peněz účinný nástroj k výstavbě socialistické ekonomiky. V závěrečné fázi příprav byla pak měnová, respektive peněžní reforma jednoznačně postavena do popředí.131 Když bylo ve druhé polovině roku 1952 již jasné, že k měnové reformě dojde, ministr financí Kabeš začal prověřovat kapacitní možnosti výroby nových platidel na území Československa. Kapacita Tiskárny bankovek Státní banky československé v Praze ale nebyla pro takový úkol dostatečná. Na tomto místě se můžeme jen domnívat, ze které strany vyšel jako první podnět, aby Československo v této otázce požádalo o pomoc Sovětský svaz. Ale je pravděpodobné, že v tomto plánu se angažovali sovětští poradci, kteří měli významný podíl na plánování měnové reformy a kteří byli přítomni u jednotlivých jednání. Dne 17. listopadu 1952 se Československá vláda obrátila na vládu Svazu sovětských socialistických republik s žádostí o poskytnutí pomoci při výrobě papírových platidel a mincí včetně grafického návrhu zpracovaného sovětskými umělci.132 Smlouva mezi Sovětským svazem a Československem o výrobě nových peněz byla uzavřena 10. dubna 1953. Zástupcem Československa pověřeným jednáním se stal ing. Bohumil Sucharda za ministerstvo financí. Dodací lhůta byla stanovena na 5. května 1953, českoslovenští pracovníci si měli peníze převzít ve stanici Mukačevo v jedné zásilce. Dodatečně byl termín dodání z neupřesněných důvodů posunut na 23. května 1953. Ve smlouvě kupodivu bylo uvedeno, že předání proběhne bez přepočtu, pouze převzetím jednotlivých pytlů a beden.133 Celkem se za tisk a ražbu nových peněz, dodávku barev a papíru pro dotisk a informace o výrobních postupech Československo zavázalo uhradit 15 102 089,85 rublů, v přepočtu tedy celkem 27 183
130
Například Rumunsko provedlo peněžní reformu, aniž by zrušilo také lístkový systém. Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 2. 132 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 35.; Zpráva o technické pomoci Sovětského svazu při peněžní reformě, In: MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 95-100. 133 Zpráva o technické pomoci Sovětského svazu při peněžní reformě, In: MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 95-100. 131
41
761,73 Kč. Tato částka již zahrnovala úroky, náklady dodavatelů na dopravu a přeložení dodávky do československých vlaků. 134 O uzavření smlouvy o dodání nových platidel vědělo jen několik málo lidí. Nebyli o ní informováni dokonce ani všichni členové tehdejší vlády. Ministr financí Jaroslav Kabeš pak dostal za úkol sepsat o celé události zprávu a předložit ji politickému sekretariátu ÚV KSČ. Členy sekretariátu v té době byli Karol Bacílek, Alexej Čepička, Jaromír Dolanský, Václav Kopecký, Antonín Novotný a Antonín Zápotocký. Zpráva o technické pomoci Sovětského svazu při peněžní reformě byla datována k 10. srpnu 1953 a dodatečně předložena členům sekretariátu ke schválení včetně textu smlouvy o dodání nových peněz.135 Přípravné práce byly také spojeny se změnou daňového systému. Počátkem roku 1953 byla provedena široká reforma daní, která zavedla novou daň z obratu a celou soustavu daní obyvatelstvu. Po skončení války v roce 1945 byla znovu převzata daňová soustava z roku 1938. S ekonomickými a politickými změnami, které přinesl příklon k socialismu, ale bylo nutné tento systém upravit. V roce 1948 byly zavedeny tři nové daně,136 v roce 1950 byly nově daněny umělecké a literární činnosti a samostatné činnosti. Charakter těchto daní byl jednoznačně třídní a měly pomoci zlikvidovat soukromý sektor. Od roku 1947 byl daňový systém neustále v pohybu a celá tato proměna byla dovršena tzv. Kabešovou daňovou reformou, kdy Národní shromáždění dne 11. prosince 1952 jednomyslně schválilo deset nových daňových zákonů s účinností od ledna 1953.137 Důvodové zprávy k jednotlivým zákonům měly spíše politický než ekonomický podtext. Současně s tím byly schváleny zákony o místních rozpočtech, o organizaci peněžnictví, o pojišťovnictví a další.138 Z těchto změn v daňové soustavě je jednak zřejmá snaha o odčerpání peněz z rukou občanů, dále měly nové daně třídní charakter, jak jsem výše zmiňovala, také bylo možné do nich nově promítnout ideologické prvky, zejména v oblasti osobních příjmů a celkově šlo především o přizpůsobení daňové soustavy centrálně plánovanému socialistickému hospodářství. Reforma peněžnictví, pojišťovnictví a zákony o rozpočtech dále korespondují 134
JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 39. Tamtéž, str. 45. 136 Byla to daň živnostenská, zemědělská a daň z úroků z úsporných vkladů. 137 Daň z obratu, daň z výkonů, důchodová daň, daň ze mzdy, zemědělská daň, domovní daň, daň z představení, místní polatky. 138 BONĚK, V., K historii daňových reforem v českých zemích. In: Daně a finance, č. 11/2007, str. 4-5. 135
42
se záměry tehdejšího vedení státu.139 Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování uvádí,
že bez této daňové reformy by nebylo možné peněžní reformu provést.140 Celý plán na přípravu reformy byl tedy až do posledních dnů pečlivě utajen. Z hlediska organizačního to byl obrovský a úctyhodný úkol. Na přípravě se podílelo poměrně málo lidí a zajistit hladký průběh celé akce bylo z hlediska organizace opravdu obdivuhodné. I přes snahu o naprosté utajení se ale začínal šířit neklid mezi občany. První zmínky o reformě se začaly objevovat po usnesení předsednictva vlády o rozdělení výplatních termínu platů a mezd.141 Dne 5. května 1953 byl termín výplaty rozdělen na dva, lidé měli dostat nejprve 50% zálohu ve druhé polovině měsíce (tzn. mezi 16. a 18. květnem 1953), začátkem dalšího měsíce pak doplatek.142 Tento krok byl odůvodněn potřebou rozložení výplat kvůli rovnoměrnému plnění pokladního plánu. Ve skutečnosti ale vedení státu chtělo dát do rukou lidem jenom peníze na zajištění základních potřeb a zbytek peněz aby byl již vyplacen v nové měně. Některé podniky toto nařízení nesplnily, což následně vedlo k posílení nespokojenosti s provedením reformy143 Rozhodnutí o rozdělení výplatních termínů byl nicméně jedním z impulzů, který občany přivedl k myšlenkám o měnové reformě.
Celý květen byl ve znamení nejistoty. Ihned po vyhlášení usnesení předsednictva vlády o rozdělení termínu výplaty se objevily první známky nákupní horečky.144 Koncem května pak podle současníků nákupní horečka vrcholila, lidé se snažili utratit peníze prakticky za cokoli, co v obchodech bylo možné ještě pořídit. Od 20. května pak začaly stranické aparáty situaci pravidelně monitorovat. Důležité pro ně bylo sledovat 139
Do příprav daňových reforem byly bezesporu zapojeni také sovětští poradci působící v Československu. V letech 1952-1953 byl hlavním poradcem ministra financí J. I. Golev. Od května do srpna 1952 se uskutečnilo 25 konzultací s J. I. Golevem, tématy těchto jednání byly mimo jiné i změny daňové soustavy. Dá se předpokládat, že doporučení tohoto sovětského poradce se významně promítala do konečných změn v daňové, úvěrové a finanční soustavě. In: KAPLAN, K., Sovětští poradci v Československu 1949-1956, Svazek 14. 1993, str. 138. 140 Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 4. 141 Rudé právo, roč. 33, číslo 124, 5. května 1953. 142 Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování uvádí, že s operací, jakou bylo rozdělení výplatních termínů, nebylo původně počítáno a znamenala velkou zátěž pro všechny úseky vedení státu. Tato informace koresponduje s celkovým rozčarováním nad událostmi, které rozdělení výplatních termínů odstartovlo a nad nákupní horečkou, která následovala. 143 PETRÁŠ, J., Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005, str. 146.; JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 46. 144 PETRÁŠ, J., Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005, str. 146.
43
především úroveň výběrů a vkladů ve státní bance, a také stav zásob v ochodech a skladech. Tyto zprávy byly zasílány přímo k rukám prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného.145 Dne 18. května byly tržby v Praze o 100% vyšší než obvykle, 20. května pak bylo zastaveno vyskladňování zboží z velkoobchodů. Panika byla živena také tím, že rozdělení výplatních termínů nebylo řádně vysvětleno a rozhodnutí o zálohování platů bylo Státní bankou rozesláno do podniků jako tajné.146 Profesor Charvát si 19. května 1953 k těmto událostem v Praze poznamenal: ,,Panika s penězi a chystanou měnovou >reformou< stoupá. Lidi kupují jako blázni. … Chtěl jsem si dát šít nový kožich, starý mám už přes 20 let a rozpadl se mi, ale Bárta nemá ani metr látky na povlak, všecko vykoupeno. V Bílé labuti prodali za den přes 600 radioaparátů.“147 V následujících dnech napětí vzrůstalo, 22. května si profesor Charvát do deníku zapsal: ,,Panika roste. Už nejsou k dostání cigarety ani mýdlo – před posledními obchody, které vůbec ještě něco mají, sedí ženské trpělivě hodiny na skládacích židličkách – obraz, jaký jsem neviděl od roku 1917.“148 V některých krajích byl v květnu díky nákupní horečce plán tržeb na celý rok splněn téměř z 90%.149 Podobné svědectví podal o situaci v Brně spisovatel Čestmír Jeřábek: ,,20. května 1953: Opět se mluví o chystané měnové reformě a o zrušení lístkového systému. Lidé nakupují jako šílení, hlavně konfekci. Vedle másla, sádla, cukru a kávy zmizelo z obchodů i víno. Na zeleninu, pokud se vůbec vyskytne, stojí nekonečné fronty. Na volné mléko čekají lidé už od páté hodiny ranní.“150 O tři dny později podobně jako profesor Charvát píše: ,,U nás zatím trvá nákupní horečka. Už není takřka nic k dostání – ani brambory. Viděl jsem dnes v jednom obchodě (a to se tam ani netlačila fronta), jak jedna zákaznice padla do mdlob, patrně vysílením. … 25. května 1953: Chodil jsem dopoledne po ulicích a po trhu. Všechny volné obchody přestaly prodávat – pro inventuru. Není naprosto nic k dostání – už ani laciné druhy cigaret (lidé prý jich
145
PETRÁŠ, J., Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005. str. 146. JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 50. 147 CHARVÁT, J., Můj labyrint světa. 2005. str. 280. 148 Tamtéž, str. 282. 149 PETRÁŠ, J., Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005, str. 147. 150 JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu. 2008. str. 216. 146
44
v panice nakupovali celé tisícovky). Ve vzduchu něco visí. Jako bychom byli na prahu nějaké katastrofy.“151 Inventura, o které ve svých pamětech Čestmír Jeřábek hovoří, byla samozřejmě plánovaným krokem. Lidé se na konci května 1953 snažili zbavit co největšího množství peněžních prostředků a obchody se snažily uchovat alespoň část zboží, která byla vůbec k dispozici. Nedostatek zboží byl částečně způsoben i tím, že velkosklady přestaly zboží do obchodů dodávat.152 Nedostatek zboží se ukazoval jako velký problém už v roce 1951, kdy Antonín Zápotocký dokonce otevřeně v rozhlasovém projevu ohledně tzv. vánočních příplatků přiznal: ,,… I při tomto omezení bude náklad na výplatu vánočního příspěvku činit kolem 2 miliardy 500 milionů korun. To je suma, která dělá starosti. Starost nekotví v tom, kde peníze opatřit. Starost kotví v tom co za ně poskytnout.“153 Československý spotřebitelský trh byl deficitní, lidé za svoje peníze neměli co koupit a z ideologických důvodů byla naprosto nemyslitelná možnost kapitalizace volných peněžních prostředků. Peněžní prostředky se tak hromadily na účtě jediného státního peněžního ústavu nebo byla občany thesaurována.154 Komunistický režim tedy měnovou reformou řešil i problém tlaku poptávky. Nakonec však stát poptávku snížením peněžní zásoby v rukou lidí omezil natolik, že v dalších letech bylo nutné tyto dopady změkčit. To bylo provedeno snížením daně z obratu na některé druhy spotřebního zboží.155 Situaci koncem června 1953 bylo nutné nějakým způsobem uklidnit. Karel Kaplan k tomuto kroku uvádí: ,,Vláda měla připravené sklady nejrůznějšího zboží, z nichž hodlala po reformě zásobovat trh. Sklady se ale začaly vyprazdňovat ještě před reformou, protože lidé skupovali vše, co se dalo. Politbyro tedy rozhodlo, že někdo musí vystoupit s projevem k národu a ujistit ho, že žádná reforma nebude. Nikomu se do toho nechtělo, a tak se odhlasovalo, že vystoupí ten, který má největší důvěru lidí. 151
JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu. 2008. str. 217. PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 87. 153 PERNES, J., Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. 2000. str. 27. 154 JIRÁSEK, Z., Specifika měnové reformy v roce 1953. In: KNAPÍK, Jiří, ed. Peněžní reformy a zvraty na území České republiky (po r. 1918): sborník příspěvků ze stejnojmenné konference Slezské univerzity v Opavě ... dne 9. listopadu 2005 v Opavě. 2005. str. 95. 155 TUČEK, M., Měnová reforma v mezinárodním kontextu. in: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26,1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 113. 152
45
A to byl ve třiapadesátém roce prezident republiky Antonín Zápotocký.“156 Zápotocký musel samozřejmě vědět, co riskuje a že se velmi pravděpodobně znemožní před celým národem, nicméně tento krok přijal. Karel Kaplan k tomu dále uvádí: ,,Věděl, co riskuje. Zároveň však byl uvědomělým komunistou. Usnesení strany chápal jako zákon. Přesně takhle se chovají skalní komunisté, což si dnes mnozí mladí historici neuvědomují, a proto nedokáží Zápotockého pochopit. Když v archivu čtete, že Zápotocký, který se oháněl dělnickou třídou, jak jen mohl, po demonstracích apeluje, že společnost nesmí podléhat kultu dělníka, můžete být rovněž překvapen. Musíte ale vědět, že jakmile se dělníci a mnohdy zároveň komunisté postavili proti režimu, bylo podle "stranického zákona", jímž se řídil i Zápotocký, nezbytné tvrdě zasáhnout.“157
Vliv sovětských poradců Moskva uplatňovala svůj vliv nad státy socialistického bloku různými způsoby. V zájmu Sovětského svazu bylo dohlížet na vnitřní i zahraniční politiku jednotlivých států, a to různými způsoby. Dohled byl vykonáván prostřednictvím sovětských velvyslanectví, blokových organizací jako bylo RVHP nebo práce KGB. Velmi efektivním byl pak v tomto sledování socialistických zájmů institut poradců. Ti postupně působili prakticky ve všech oblastech života státu a díky pravomocem, kterými disponovali, se významnou měrou podíleli na vedení státu.158 Podle
dostupných
dokumentů
přicházeli
první
sovětští
poradci
do
Československa v říjnu 1949 do bezpečnostních orgánů. Mimo to od roku 1945 působila už skupina poradců ve vojenském školství a jáchymovských dolech. Větší příliv poradců do Československa nastal v roce 1950-1951. V této době se jednalo především o oblast bezpečnosti, armády a hospodářství. Důvodem pro příchod většího počtu lidí byla skutečnost studené války a snaha Sovětského svazu o kontrolu oblastí, které by v případě střetu se Západem mohly být klíčové.159
156
GAZDÍK, J., Znemožni se, řekli komunisté prezidentovi. Ten poslechl. Rozhovor s historikem Karlem Kaplanem [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=780384 157 Tamtéž. 158 KALOUS, J., Sovětští poradci – několik poznámek. Záznam semináře Činnost sovětských poradců v komunistickém Československu pořádaného Národní knihovnou ČR dne 22. října 2002. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www. nkp.cz/seminar/cinnost_poradcu.htm 159 KAPLAN, K., Sovětští poradci v Československu 1949-1956, Svazek 14. 1993, str. 10.
46
Druhá vlna přílivu sovětských poradců se uskutečnila mezi lety 1952-1953 a doznívala ještě v roce následujícím. Příchod poradců byl v této době ovlivněn především politickými procesy s vysokými komunistickými funkcionáři.160 Doporučení poradců měla dva rysy. Prvním z nich byla závaznost navrhovaných opatření, tím druhým byla snaha československých funkcionářů krýt si těmito doporučeními záda. Například Karol Bacílek k tomu uvedl: ,,Záruku správného postupu na tomto poli (bezpečnosti – pozn. autorky) viděl v nich také soudruh Gottwald, který při každé vážné věci žádal stanovisko poradců.“161 Postavení sovětských poradců v Československu bylo skutečně výjimečné. Pro československé funkcionáře, kteří s těmito odborníky, spojenci, přáteli nebo jednoduše soudruhy „P“, jak byli mimo jiné označováni, pracovali, byly jejich návrhy a doporučení závazné. Poradci měli kontrolní, rozhodovací a koordinační funkci. Naproti tomu ale jejich zodpovědnost byla nulová. Veškerou zodpovědnost za rozhodnutí a opatření nesli výhradně čeští funkcionáři. Za svou činnost se poradci zodpovídali výhradně Moskvě, byli tedy nadřazeni československým orgánům. Jejich výsadní postavení bylo umocněno i vysokým sociálním postavením. Sovětský poradce měl kromě stejně vysokého platu jako jeho československý protějšek nárok na další příspěvky a příplatky.162 Příjem sovětských poradců tedy daleko převyšoval platy československých funkcionářů, a kromě toho je nutné také počítat s provozními náklady institucí, ve kterých poradci působili. Vzhledem k tomu, že dodnes nemáme přesné záznamy o tom, kolik poradců v Československu působilo163 a neexistuje ani žádná souhrnná zpráva o jejich činnosti, není možné přesně vyčíslit náklady s nimi spojené.164 Vzhledem k výše uvedenému se ale rozhodně nejednalo o zanedbatelnou položku.165
160
Proces s Rudolfem Slánským a spol.. Někteří komunisté byli v těchto procesech obviněni mimo jiné z odporu proti přijímání doporučení Sovětského svazu, potažmo sovětských poradců. 161 KAPLAN, K., Sovětští poradci v Československu 1949-1956, Svazek 14. 1993, str. 8-10. 162 Příspěvky na stravování, služební byt, příspěvky na rodinné příslušníky atd.. 163 Dosud se nepodařilo stanovit přesný počet sovětských poradců, někteří zde působili více let, jiní plnili pouze dílčí úkoly. Kromě toho je otázka, koho lze považovat za sovětského poradce. V každém státním podniku působil sovětský konzultatnt. Například Karel kaplan tyto konzultanty řadí mezi poradce, jejich funkce však není přesně specifikována. 164 Velká část dokumentů vztahujících se k tomuto tématu se nachází v ruských archivech a není možné k nim získat přístup. Dále například Vojenský historický archiv, ve kterém se nacházela část zajímavých dokumentů, byl poškozen při povodních v roce 2002 a část dokumentů byla zničena. 165 KALOUS, J., Sovětští poradci – několik poznámek. Záznam semináře Činnost sovětských poradců v komunistickém Československu pořádaného Národní knihovnou ČR dne 22. října 2002. [cit.: 1. 11.
47
Běžnou praxí bylo, že i nejvyšší představitelé státu včetně Klementa Gottwalda si před každým významnějším rozhodnutím vyžádali jejich stanovisko.166 O tom, do jaké míry někteří českoslovenští komunisté poradcům důvěřovali, svědčí i projev Karola Bacílka z března 1963: ,,Pokud jde o poměr k sovětským poradcům, měl jsem k nim tak velkou důvěru, že jsem přejímal všechno za správné a pravdivé. Jeho tvrzení jsem neprověřoval. Tak se stalo, že fakticky sovětští poradci na ministerstvu bezpečnosti rozhodovali. Nevěděl jsem například ani jak se Alexej167 jmenuje druhým jménem.“168 Důvěra nejvyšších představitelů státu včetně Klementa Gottwalda svědčí o velké moci poradců. Nabízí se otázka, z jakého důvodu měli vlastně tito lidé takovou moc? Roli zde totiž hrál nejen vztah Československa a Sovětského svazu, ale také poslušnost československých funkcionářů vyplývající z osobního strachu. Mnoho z pozdějších komunistických přestavitelů moci spolupracovalo během války s gestapem a jinými okupačními složkami a Sovětský svaz měl o těchto stycích přehled. Pokud by tyto informace uvolnili, mělo by to pro zainteresované komunisty zásadní následky. To byla tedy další páka, kterou měli poradci možnost manipulovat československým politickým vedením. Dalším zásadním faktorem byl strach vyvolaný politickými procesy, na kterých se poradci velmi výrazně podíleli. 169 Profesor Jirásek uvádí v souvislosti s měnovou reformou jméno sovětského poradce Nikolaje Alexandroviče Ivanova. Tento sovětský odborník začal působit v Státní bance československé na podzim roku 1952 a jeho výroky poukazovaly na to, že Československo je posledním ze států sovětského bloku, ve kterém měna ještě stále není unifikována a svázána se sovětským rublem. Československo tehdy vázalo svou měnu na americký dolar a bylo stále členem Mezinárodního měnového fondu. Stejně tak Ladislav Tajovský spojuje příchod N. A. Ivanova do Státní banky s přípravami 2013], dostupné z: http://www. nkp.cz/seminar/cinnost_poradcu.htm; KAPLAN, K., Sovětští poradci v Československu 1949-1956, Svazek 14. 1993, str. 8. 166 KALOUS, J., Sovětští poradci – několik poznámek. Záznam semináře Činnost sovětských poradců v komunistickém Československu pořádaného Národní knihovnou ČR dne 22. října 2002. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www. nkp.cz/seminar/cinnost_poradcu.htm; KAPLAN, K., Sovětští poradci v Československu 1949-1956, Svazek 14. 1993, str. 8. 167 Alexej Besčasnov, jeden z hlavních sovětských poradců v ČSR, poradce v oblasti státní bezpečnosti. 168 KAPLAN, K., Sovětští poradci v Československu 1949-1956, Svazek 14. 1993, str. 8. 169 KALOUS, J., Sovětští poradci – několik poznámek. Záznam semináře Činnost sovětských poradců v komunistickém Československu pořádaného Národní knihovnou ČR dne 22. října 2002. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www. nkp.cz/seminar/cinnost_poradcu.htm
48
měnové reformy. V dostupných materiálech ale není funkce tohoto poradce přesně specifikována, není ani uváděn jako jeden z tvůrců reformy. O jeho skutečné funkci můžeme tedy pouze spekulovat, ale vzhledem k obecnému postavení a funkci sovětských poradců v Československu lze předpokládat, že jeho osoba měla na přípravu a provedení celé operace podstatný vliv.170 Postihnout celistvě úlohu sovětských poradců při přípravách a realizaci reformy je ale velmi složité, protože v původních dokumentech jsou záměrně některé důležité okolnosti zamlčeny nebo úmyslně potlačeny, jak uvádí například Dana Musilová.171 V nejúplnějším původním dokumentu o měnové reformě Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování je sice také zmíněna jistá role konzultací při přípravě akce, ale vyjádření k tomuto bodu je velmi vyhýbavé, v dokumentu je uvedeno pouze ,,konzultace“ nebo ,,doporučení Sovětského svazu“, ale nejsou zde uvedena ani konkrétní jména, ani žádné výstupy z jednání. O tom, že Sovětský svaz měl na plánování a průběh reformy zásadní vliv, není pochyb, ale jak velký tento vliv byl a kdo přesně se na akci podílel, se můžeme jen domnívat. Dana Musilová o tom dále uvádí: ,,… ještě v listopadu 1952 se váhalo mezi původní variantou (samostatné zrušení lístkového systému, pozn. autorky) a měnovou reformou. Úlohu sovětských poradců, případně formu a způsob zásahu do procesu přípravy na odstranění lístkového systému by pravděpodobně mohli osvětlit dosud žijící účastníci jednání o měnové reformě. Prostřednictvím třetí osoby jsem se pokusila jednoho z pamětníků kontaktovat, ale odmítl jakoukoliv spolupráci.“172
Opatření pro zajištění klidného průběhu reformy: akce ,,Kulomet“ Vedení komunistické strany se před reformou muselo připravit i na projevy odporu, které se daly očekávat. Dne 28. května 1953 se v Praze uskutečnila tajná porada
170
JIRÁSEK, Z., Specifika měnové reformy v roce 1953. In: KNAPÍK, J., ed. Peněžní reformy a zvraty na území České republiky (po r. 1918): sborník příspěvků ze stejnojmenné konference Slezské univerzity v Opavě ... dne 9. listopadu 2005 v Opavě. 2005. str. 96. 171 MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 8-9.; ČT24, Historie.cs, Měnová reforma. Přepis rozhovoru s Danou Musilovou, Ladislavem Tajovským, Zdeňkem Jiráskem a pamětníky reformy. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/18841-menova-reforma/. 172 MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 8-9.
49
s náčelníky krajských správ StB a VB, kde došlo k seznámení s tajným rozkazem vydaným ministrem bezpečnosti Karolem Bacílkem ,,o zajištění zvláštní vládní akce“, který měl zajistit zásah proti případným protestům.173 Tato opatření byla zavedena také v armádě a Lidových milicích, které byly připravené zajistit pořádek.174
Vrchním
velitelem Lidových milicí v každém kraji byl vedoucí tajemník krajského výboru Komunistické strany.
Tento člověk dostal v zapečetěných obálkách přísně tajné
rozkazy pro jednotky Lidových milicí i pro krajský a okresní výbory Komunistické strany. Obálky měly být otevřeny v přesně stanovených časech 30. května 1953. Dále byly v pohotovosti také armádní letadla, dopravní prostředky a některé jednotky.175 Útvary armády a Národní bezpečnosti se také v následujících dnech podíleli na zřizování výměnných středisek.176 V pohotovosti byli také všichni pracovníci aparátu Komunistické strany.177 V sobotu 30. května odpoledne, kdy už v obchodech v důsledku nákupní horečky nebylo co koupit, byl složkám Lidových milic přečten rozkaz k bojové pohotovosti a zahájení akce ,,Kulomet“.178 Jednoduše řečeno, byla dne 30. května, kdy ÚV KSČ schválil uskutečnění měnové reformy, v Československu mobilizace. Všechny bezpečnostní složky státu byly v pohotovosti, i v případě masivních nepokojů by byly schopné tyto projevy potlačit. Jednalo se tedy v podstatě o válečný stav.179 Politickým jednáním o akci byl pověřen ministr národní bezpečnosti Karol Bacílek a jeho náměstek Antonín Prchal. Velitelem celé akce byl jmenován náčelník Hlavní správy StB Jaroslav Miller, jeho zástupcem byl náčelník Hlavní správy VB Jan Janulík. Zásadní podle komunistických funkcionářů bylo zajištění bezpečnosti výměnných středisek a zmaření akcí nepřátel. Pracovníci StB mimo jiné také zajišťovali ochranu a dopravu jednotlivých instruktorů a kurýrů do krajů. Bezpečnostní složky se 173
NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113. Všechny složky bezpečnosti měly především čelit ,,nepřátelské činnosti, teroristickým akcím, machinacím, podvodům, shlukům, rozšiřování pobuřujících zpráv, šíření rozvratu apod.“ In: JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 60. 175 NAP, fond 02/5, Politický sekretariát ÚV KSČ, sv. 61, a.j. 164, schůze PS ÚV KSČ 21.7. 1953, bod 17e – Zpráva o účasti armády při zabezpečení provádění usnesení vlády republiky Československé a ÚV KSČ o peněžní reformě a zrušení lístkového systému.; PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008, str. 87-88. 176 Fond SBČS, k. 161 a, Zpráva o průběhu peněžní reformy v pražském kraji. 177 PETRÁŠ, J., Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005. str. 148. 178 KREJČIŘÍK, M., Měnová reforma, Akce ,,Kulomet“, [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953_01.php 179 PETRÁŠ, J., Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005. str. 148. 174
50
na výměnu peněz připravovaly i obsazením několika důležitých budov v Praze, ochranu filiálek Státní banky v jednotlivých krajích a někteří dokonce v civilu zajišťovali klidný průběh tisku dokumentů v tiskárně nakladatelství Práce v Praze. 180 V sobotu 30. května v 10 hodin byla vyhlášena pohotovost Lidovým milicím. Plnou pohotovost mělo 50% početních stavů, ostatním byla vyhlášena pohotovost částečná. V každém kraji byly v plné zbroji připravené roty rychlých oddílů milicionářů. Tyto roty byly přímo podřízeny krajským velitelům, tzn. vedoucím tajemníkům ÚV KSČ.
181
Od 15 do 18 hodin byl navíc na srazech jednotek Lidových milicí přečten
Rozkaz Ústředního výboru Komunistické strany Československa, který milicionáře seznamoval s nadcházející situací. V 18 hodin měla být v rozhlase a tisku uveřejněna informace o nadcházející výměně oběživa. Úkolem Lidových milicí bylo ,,důsledné prosazování a plnění tohoto usnesení“, které mělo v konečném důsledku zajistit stálé zvyšování životní úrovně všeho pracujícího lidu.182
180
JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 60-64. NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113.; JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 67. 182 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 75. 181
51
KAPITOLA Č. 3: PRŮBĚH MĚNOVÉ REFORMY
52
Vyhlášení měnové reformy Měnová reforma byla definitivně schválena dne 30. května 1953. V 9 hodin ráno se v Míčovně Pražského hradu sešel ÚV KSČ a jednomyslně schválil návrh na zrušení vázaného trhu. K návrhu referoval prezident Antonín Zápotocký.183 Členové ÚV KSČ dostali pozvánku na plenární zasedání, kde hlavním bodem programu mělo být hodnocení okresních a krajských konferencí. Většina z nich ale neměla tušení o připravované akci, s plánovaným provedením měnové reformy byli seznámeni až na místě.184 Přibližně o dvě hodiny později se k mimořádné 236. schůzi, řízené předsedou vlády Viliamem Širokým, sešla vláda. Na této schůzi byl schválen návrh zákona o pěněžní
reformě185,
opatření
související
s provedením
tohoto
zákona,
státní
maloobchodní ceny potravinářského a průmyslového zboží a vládní opatření v oboru mezd, důchodů a některých sociálních dávek v souvislosti se zrušením lístkového systému.186 Obě schůze byly spojeny s přísnými bezpečnostními opatřeními. Budova Míčovny na Pražském hradě, kde se schůze konaly, byla obsazena příslušníky StB a v pohotovosti byly i Lidové milice.187 V nedělním Rudém právu byl následně otištěn text výše zmíněného zákona a souvisejících opatření, včetně zprávy o zasedání vlády.188 Odpoledne se ve 13 hodin sešlo Národní shromáždění. Předseda Viliam Široký před Národním shromážděním vystoupil a přednesl úvodní projev, otištěný také druhý den v Rudém právu, ve kterém prezentoval již dosažené úspěchy národního hospodářství a nadcházející reformu jako krok ke zvýšení kupní síly koruny a jejího 183
Text projevu prezidenta Zápotockého nebyl zveřejněn v periodikách tak, jako například projev předsedy vlády Viliama Širokého. Rudé právo druhý den pouze referovalo o bouřlivém potlesku, který projev prezidenta sklidil. Viz. JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 67.; Rudé právo, číslo 150, 31. května 1953. 184 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008, str. 88. 185 Zákon ze dne 30. května 1953 o pěněžní reformě č. 41/1953 Sb. 186 VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií. 2005. str. 233.; JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 67 – 68. 187 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 66. 188 Rudé právo, číslo 150, 31. května 1953, Usnesení vlády republiky Československé a Ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 30. května 1953 o provedení peněžní reformy a zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží, Zpráva o zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Projev předsedy vlády soudruha Viliama Širokého na schůzi Národního shromáždění dne 30. května 1953, Zákon ze dne 30. května 1953 o peněžní reformě, Popis nových československých bankovek, státovek a mincí, str. 1 – 4.
53
upevnění: ,,Úspěšný rozvoj našeho národního hospodářství dnes už dovoluje nastolit otázku upevnění československé koruny a zvýšení její kupní síly. Je třeba si zároveň uvědomit, že s hlediska dalšího rozvoje socialistické výstavby stalo se upevnění československé koruny a zvýšení její kupní síly naléhavou nutností. Tuto otázku má vyřešit peněžní reforma. Jejím úkolem tedy je dáti našemu úspěšně se rozvíjejícímu národnímu hospodářství pevnou stabilní měnu, zvýšit kupní sílu československé koruny a zabezpečit takto důležitý předpoklad dalšího, rychlejšího postupu na cestě k socialismu a dalšího růstu životní úrovně pracujících.“189 Širokého zdůvodnění reformy zcela korespondovalo s projevy dalších členů vlády. Návrh zákona o peněžní reformě byl pochopitelně schválen i zde. Na schůzi byl přítomen také prezident republiky Antonín Zápotocký, jehož po skončení schůze poslanci zdravili dlouhým potleskem.190 Tak byla definitivně zpečetěna cesta k měnové reformě. Pro občany Československa začala měnová reforma v sobotu 30. května 1953 v 17 hodin. Tehdy Československý rozhlas poprvé odvysílal prohlášení vlády ČSR a ÚV KSČ o provedení peněžní reformy.191 V neděli pak byly všechny instrukce zvěřejněny v novinách. V těchto dvou dnech, předcházejících samotné výměně peněz, byl v Československu relativní klid.192 Lidé se snažili nakoupit za staré koruny, restaurace a obchody, které měly otevřeno, byly plné, ale zatím nedocházelo k masovým protestům. Lidé spíše vyčkávali, propočítávali, kolik peněz měnovou reformou ztratí.193 Situace se začala měnit v pondělí, kdy lidé přicházeli do práce, o reformě diskutovali a kdy samotná výměna peněz začala. Na některých místech přerůstaly diskuse ve stávky a masové protesty. O těchto reakcích se budu podrobněji zmiňovat v dalších kapitolách. Po oznámení skutečnosti reformy lidé reagovali různě. Zprávu o tom podává dokument První ohlas měnové reformy v centru Prahy vypracovaný pro Bulletin ÚV KSČ na základě zpráv informátorů. Přestože je tento text do značné míry poplatný 189
Rudé právo, číslo 150, 31. května 1953, Projev předsedy vlády soudruha Viliama Širokého na schůzi Národního shromáždění dne 30. května 1953. str. 2. 190 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež, 1992. str. 71. 191 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 88. 192 PERNES, J., Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. 2000. str. 14. 193 MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 111-112.
54
komunistickému režimu, přináší zajímavé informace o reakcích lidí a dění bezprostředně po prvním seznámení občanů se skutečností reformy: ,,Pokud se tvoří hloučky, je zde vidět velmi málo lidí s odznaky strany. Z diskuse vyplývá, že špatně pochopili hlášení rozhlasu a domnívají se, že většina cen zůstane stejných a jen některé se sníží. V některých hloučcích je ojediněle mladý člověk, snad student, bez odznaku, který má v ruce seznam s novými cenami a předčítá je. Některý z těchto mladíků však mezitím sám utrousí: ,,Kdoví, jak to bude, já se v tom nevyznám.“ A zdá se, že nejsou sami přesvědčeni. V některých hloučcích je diskuse úplně chaotická a nikdo nic nevysvětluje. Ojediněle se ozývají i poznámky o tom, že nepůjdou dělat apod. Ve většině případů je však vidět jen nejasnost a zájem o vysvětlení. Mezi diskutujícími je malý počet informovaných členů strany, kteří by mohli podat vysvětlení, o které je živý zájem.“194 Zajímavé bylo také svědectví o ,,nákupní horečce“, která nastala po vyhlášení nadcházející měnové reformy. Vzhledem k tomu, že provedení reformy bylo oznámeno o víkendu, byla většina obchodů zavřena. Lidé se přesto snažili utratit co nejvíc ze svých peněz, převážně v provozovnách zajišťujících potravinářské služby: ,,Pokud jde o prodejny, největší nával je v automatu Vašata. Většina prodejních stolů je prázdná (vyjma na lístky), a tak celým automatem se proplétají lidé jeden přes druhého a hledají, co by koupili. Když k dvěma pultům přinesli po jedné míse ruských vajec, došlo k takovým návalům u prodejního stolu, že až přecházely ve rvačku. … Automat Koruna právě v okamžiku, když jsme tam přišli, se uzavíral. Na chodníku bylo plno lidí, kteří chtěli jít dovnitř. Ve Slovanském domě je přeplněno, není vůbec místo k sezení. Večeře jsou podávány, pivo také, ale musí alespoň hodinu čekat. Mezi lidmi usnesení strany a vlády zanechalo příznivý odraz. Velký zájem je nyní o restaurace, kde se lidé snaží ještě něco skoupit, co se dá. Na Václavském náměstí před Melantrichem stály tři hloučky, které diskutovaly, v jaké výši budou provedeny výplaty, v jaké výši jsou ceny zboží apod. Komunisté většinou jsou ti, kteří věci vysvětlují.“195 Nelze si nevšimnout, že tato zpráva zdůrazňuje pozitivní ohlasy mezi lidmi, které příliš nekorespondují s následnými
194
První ohlas měnové reformy v centru Prahy vypracovaný pro Bulletin ÚV KSČ na základě zpráv informátorů. In: MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 111. 195 MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 111-112.
55
protesty, které po vyhlášení reformy a během ní probíhaly. O těchto událostech se budu blíže zmiňovat v následujících kapitolách. Vyhlášení měnové reformy bylo pro občany Československa šokující zprávou. O to spíš, že ještě den před vyhlášením měnové reformy vystoupil v rozhlase prezident Antonín Zápotocký s projevem, ve kterém ujišťoval občany, že vláda žádnou měnovou reformu nepřipravuje.196 Do napjaté situace vstupovaly i další okolnosti jako stále ještě nevyjasněné pravomoci a otázka dalšího směřování státu po smrti Klementa Gottwalda197 nebo zkušenost lidí s poválečnou měnovou reformou v roce 1945, kdy byly vázány veškeré vklady a lidé tak v podstatě přišli o přístup ke svým úsporám.198 Dalším faktorem byl alarmující neúspěch první pětiletky, neúroda v roce 1947 a další hospodářské problémy země.199 První pětiletý plán dostal ekonomiku do problémů, fakticky nebyl splněn ani po sedmi letech a v ekonomice vznikala přebytečná kupní síla. Ze strany komunistů nemohly být tyto problémy nikdy veřejně prezentovány, bylo nutné ,,synchronizovat“ propagandou prezentované úspěchy centrálního plánování a realitu přídělového systému, nedostatečného zásobování a volného trhu s vysokými cenami.200 Všechny tyto faktory přispívaly velkou měrou k jednání lidí, kteří se snažili zbavit volných peněžních prostředků a zároveň se předzásobit pro případ jakékoliv eventuality. Celkový nedostatek zboží v poválečných letech byl jedním z důvodů, proč měla řada lidí v roce 1953 slušné úspory a v tušení měnové reformy se snažila tyto peníze jakkoli smysluplně využít.201 O závažnosti situace a obrovském napětí, které v Československu na konci května vládlo, svědčí i záznam Čestmíra Jeřábka z 28. května 1953: ,,Někteří optimisté 196
Příloha č. 1, rozhovor s Ing. Jiřím Havlátem, v Praze dne 1. 12. 2010.; SALZMANN, Richard, Vzpomínky Plzeňáka na měnovou reformu z roku 1953, in: LOUŽEK, Marek (red.), 2003, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy. str. 129.; MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 14. 197 Tamtéž. str. 10-11. 198 Dekret prezidenta republiky z 19. října 1945 o obnovení československé měny č. 91/1945 Sb.,§11, §13. 199 HEJDA, J., Žil jsem zbytečně. 2010. str. 297 - 298.; VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií. 2005. str. 231. 200 PALÍŠKOVÁ, M., Měnová reforma byla politickým krokem, In: LOUŽEK, M. (red.), Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy. 2003. str. 131 – 132.; VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií. 2005. str. 231 - 232. 201 Příloha č. 1, rozhovor s Ing. Jiřím Havlátem, v Praze dne 1. 12. 2010.
56
myslí, že bude státní bankrot. … Město s prázdnými a zavřenými obchody vypadá jako v květnu 1945, kdy přešla přes Brno fronta. To je výsledek slavné Gottwaldovy pětiletky! V této situaci se vrhl režim na důchodce. Okrádá je o ubohé pense a nechává je napospas hladu, čehož se neodvážili ani nacisté.“202 V neděli 31. května ráno bylo definitivně písemně potvrzeno to, o čem lidé spekulovali řadu týdnů, možná i měsíců. Počínaje dnem 1. června 1953 budou na území Československa měněny staré peníze za nové, vzoru 1953. Rudé právo informovalo občany o nutnosti provedení reformy, aby bylo možno dokončit přechod k socialistickému
hospodářství
a
zrušit
lístkový
systém,
který
fungoval
v Československu už od druhé světové války. Nedělní Rudé právo dále občanům předkládalo celý text zákona o Peněžní reformě, přepis projevu předsedy vlády Viliama Širokého na schůzi Národního shromáždění dne 30. května 1953 a další dokumenty k připravované měnové reformě včetně propagandistických článků oslavujících reformu jako důležitý a slavný krok k dalšímu růstu hospodářství.203 Z nedělního Rudého práva se lidé mimo jiné dozvěděli, že výměna bude provedena pouze jednou, přičemž výměnu provádí vždy pouze jedna osoba za celou domácnost, dále v jakém poměru budou jejich peníze směňovány. Směnný poměr u lidí, kteří nezaměstnávali žádnou pracovní sílu a nebyli vyloučeni z vázaného trhu, byl stanoven na 5:1, přičemž limit pro směnu byl 300 Kčs starých peněz na osobu. Znamenalo to tedy, že každý občan mohl při směnném poměru 5:1 obdržet maximálně 60 Kčs nových korun vzoru 1953. Všechny ostatní hotovosti a hotovosti lidí, kteří byli vyloučeni z vázaného trhu, byly přepočteny značně nevýhodným poměrem 50:1. Přehled směných poměrů vkladů ve Státní spořitelně nebo SBČS uvádí následující tabulka. Důležité je poznamenat, že pokud měl občan více vkladních knížek,
202
JEŘÁBEK, Č., V zajetí stalinismu. 2008. str. 217. Rudé právo, číslo 150, 31. května 1953, Usnesení vlády republiky Československé a Ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 30. května 1953 o provedení peněžní reformy a zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží, Zpráva o zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Penežní reforma a zrušení lístků – cesta k dalšímu rozvoji našeho hospodářství, Projev předsedy vlády soudruha Viliama Širokého na schůzi Národního shromáždění dne 30. května 1953, Zákon ze dne 30. května 1953 o peněžní reformě, Popis nových československých bankovek, státovek a mincí, str. 1 – 4. 203
57
tyto vklady se sčítaly dohromady, takže se výměna peněz stávala pro občana ještě méně výhodnou.204 Tabulka č. 2: Přepočet vkladů při měnové reformě v roce 1953 Výše vkladu ve starých Poměr starých a nových penězích peněz do 5 000 5:1 od 5 000 do 10 000 6, 25 : 1 od 10 000 do 20 000 10 : 1 od 20 000 do 50 000 25 : 1 nad 50 000 30 : 1 Pramen: VENCOVSKÝ, František, PŮLPÁN, Karel, a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, Praha, Oeconomica, 2005, str. 234.
Dále vklady na vkladních knížkách vystavených po 16. květnu 1953 byly přepočteny bez rozdílu v poměru 50:1. V poměru 50:1 byly měněny také hotovosti v pokladnách hospodářských, rozpočtových a ostatních organizací a zařízení. Jejich vklady na běžných a obratových účtech byly přepočteny v poměru 5:1. Naproti tomu vklady na běžných a obratových účtech soukromých průmyslových, obchodních a jiných podniků byly přepočteny podle těchto zásad: ,,a) částku nutnou pro normální činnost podniku, ale nepřevyšující částku mezd vyplacenou dělníkům v předchozím měsíci, přepočítat v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz. b) zbývající částku v poměru 50 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz.“205 Důležité je také dodat, že vklady vázané po měnové reformě v roce 1945 byly bez náhrady zrušeny.206 Postup při přepočtu vzájemných závazků hospodářských a rozpočtových organizací207 a obyvatel byl také promyšleně stanoven tak, aby stát získal co nejvíce na úkor lidí. Podle usnesení vlády republiky Československé a Ústředního výboru KSČ byl přepočítací poměr u pohledávek stanoven takto: ,,Vzájemné pohledávky a závazky hospodářských, rozpočtových a ostatních organizací a zařízení, jakož i závazky 204
Zákon ze dne 30. května 1953 o pěněžní reformě č. 41/1953 Sb.; VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií. 2005. str. 234. 205 Usnesení vlády republiky Československé a ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 30. května 1953 o provedení peněžní reformy a zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží. In: MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 103 - 105.; Rudé právo, číslo 150, 31. května 1953. str. 1-2. 206 Tamtéž. 207 Dnes by se pro jednoduchost dalo použít označení státní podniky.
58
obyvatelstva vůči nim přepočítat v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz.“ Zároveň však ,,Závazky hospodářských, rozpočtových a ostatních organizací a zařízení vůči obyvatelstvu se přepočítají v poměru 50 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz.“208 Ve výsledku tedy státní podniky zaplatily jen 2% dluhů vůči občanům, naopak občané byli nuceni podnikům splatit 20%. Toto opatření mělo napomoci redukci obrovských dluhů výrobních podniků.209 Směrnice ministra financí stanovila pro přepočet vkladů a účtů u Státní spořitelny pětidenní lhůtu, aby bylo možné 6. června při začátku pracovní doby standardně přijímat vklady občanů i podniků. Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování uvádí, že bylo během těchto pěti dnů přepočteno celkem 6,221.536 účtů. Celková částka ve starých penězích uložená u Státní spořitelny ke dni 31. května 1953 byla 42,388 mil. Kčs. Vyúčtování přepočtů bude podrobně uvedeno v kapitole Vyúčtování měnové reformy. Na přepočtech pracovalo téměř 20.000 pracovníků. Byli to zaměstnanci Státní spořitelny, externí zaměstnanci a také přibližně 9.000 brigádníků.210 Brigádníci se ostatně podíleli i na dalších úkonech při provádění reformy. O tom se budu podrobněji zmiňovat v následujícím textu. Základem pro výměnu peněz byl občanský průkaz a kmenový list. Kmenový list byl dokument, ve kterém byli zaznamenáni všichni členové rodiny, na jeho základě byly občanům Československa přidělovány potravinové lístky. Provedení výměny peněz bylo následně zaznamenáno do občanského průkazu měnícího občana i ostatních členů domácnosti, aby nebylo možné provádět výměnu víckrát.211 Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování uvádí, že význam kmenových listů při výměně peněz byl do značné míry přeceněn, přesto byly ale listy při výměně důležitou pomůckou. V listech často
208
Usnesení vlády republiky Československé a ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 30. května 1953 o provedení peněžní reformy a zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží. In: MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 105.; Rudé právo, číslo 150, 31. května 1953. str. 1-2. 209 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 152. 210 Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 19-20. 211 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 80-81.
59
nebyly po několik měsíců zaznamenány výdaje potravinových lístků, a to následně způsobovalo problémy a zdržení při výměně peněz.212 Poněkud kuriózní byl postup při přepočtu hodnoty poštovních známek a kolků. Poštovní známky a kolky, které byly v oběhu k prvnímu dni výměny peněz 1. června 1953, mohly být dále používány až do vydání nových do 30. června 1953, avšak v poměru 50:1.213 Proto v červnu 1953 nebylo neobvyklé, když se v poště objevily obálky a pohlednice z obou stran polepené poštovními známkami. Dodnes jsou tyto staré poštovní zásilky mezi filatelisty ceněnou raritou.214
Přípravy na zahájení výměny, výměna peněz, problémy při provádění reformy Hlavním úkolem pro provedení výměny peněz bylo zřízení výměnných středisek. Ta byla budována nejen v pobočkách Státní banky československé, ale také na poštách, úřadech, v nemocnicích nebo v podnicích, souhlas k jejich otevření vždy uděloval příslušný okresní výbor.215 Počet středisek se průběžně měnil, některá střediska byla zřizována pouze dočasně. Celkem bylo na území Československa podle Zprávy o peněžní reformě a jejím vyúčtování 7.906 středisek.216 Otázkou ale je, do jaké míry je tento počet přesný, například u počtu výměnných středisek v Praze se údaje z různých zdrojů liší téměř o 40 středisek.217
212
Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 16. 213 Usnesení vlády republiky Československé a ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 30. května 1953 o provedení peněžní reformy a zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží. In: MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 105. 214 Měnová reforma 1953 stále zajímavá. In: Zpravodaj 4/2005. 215 GRÚŇ, L., Podmínky a způsob výměny starých platidel za nová v roce 1953 (ohlédnutí za měnovou reformou). In: Právník, roč. 148, č. 4, 2009, str. 421.; JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 80. 216 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992., příloha č. 2, Hlášení o provedené peněžní reformě. 217 Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování uvádí, že bylo v Praze zřízeno celkem 731 středisek, naproti tomu Celková zpráva o provádění peněžní reformy podle směrnic min. financí ze dne 30. 5. 1953 na území ÚNV Praha uvádí, že nejvyšší počet středisek byl 688. In: Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Celková zpráva o provádění peněžní reformy podle směrnic min. financí ze dne 30. 5. 1953 na území ÚNV Praha.; Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování, příloha č. 2, Hlášení o provedené peněžní reformě.
60
Se zřizováním středisek se začalo prakticky okamžitě po vyhlášení měnové reformy v sobotu 30. května večer. Celá akce byla koordinována pracovníky Státní banky.218 Již 29. května 1953 byli svoláni a internováni pracovníci vybraní za krajové instruktory a v průběhu noci se rozjeli do krajů s instrukcemi a plnými mocemi pro ředitele krajských poboček Státní banky k převzetí peněz z vojenských skladů. Rozdělení peněz do jednotlivých poboček pak začalo už v noci z 30. na 31. května. Zástupci banky na přípravách k otevření výměnných středisek spolupracovali také například s lidosprávou nebo národní bezpečností. Problémy ve spolupráci a koordinaci celé této obrovské utajené akce se ukazovaly mimo jiné v tom, že krajoví instruktoři měli k dispozici pouze všeobecné směrnice a některé organizační záležitosti tak nebyly plně vysvětleny.219 O průběhu koordinačních prací před zahájením samotné výměny v Praze referuje Celková zpráva o provádění peněžní reformy podle směrnic min. financí ze dne 30. 5. 1953 na území ÚNV Praha. Okamžitě po otevření směrnic ministra financí o měnové reformě byla prováděna instruktáž, na kterou se dostavili pozvaní referenti národních výborů nebo jiní pověření úředníci. Tyto schůze, kde byl řešen jednotný postup při otevírání výměnných středisek, probíhaly často až od sobotní půlnoci. V neděli 31. května ráno se v Praze sešlo 16 referentů Státní banky, kteří byli přiděleni k jednotlivým obvodním národním výborům ke koordinaci zřizování a zajištění provozu výměnných středisek. Na dohodě se podíleli také zástupci městské správy spojů a spořitelen. V pondělí ráno musela být zahájena výměna peněz, některé skupiny pověřených úředníků tedy pracovaly nepřetržitě až do pondělního rána. Na základě těchto jednání bylo v pondělí 1. 6. 1953 v Praze otevřeno 340 výměnných středisek.220 Dalším úkolem nezbytným pro průběh měnové reformy bylo zajištění personálu, který by výměnu provedl. Na výměně a přepočtu vkladů spolupracovalo takřka 50.000 pracovníků. Z nich velká část byla externích pracovníků nebo brigádníků.221 Jedním 218
Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Celková zpráva o provádění peněžní reformy podle směrnic min. financí ze dne 30. 5. 1953 na území ÚNV Praha. 219 Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování, str. 9-10. 220 Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Celková zpráva o provádění peněžní reformy podle směrnic min. financí ze dne 30. 5. 1953 na území ÚNV Praha. 221 Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování, str. 18.
61
z brigádníků, kteří se bezprostředně podíleli na realizaci reformy, byl i Jiří Havlát: ,, Jak už jsem dříve naznačil, byla to doba velkých příprav na třetí světovou válku. Autobusy, které nás vozily do Mladé Boleslavi i jinam, měly zelenou vojenskou barvu, lidé se pomalu báli mluvit nahlas a šeptali si o možnosti další měnové reformy. Přes tuto nekonkrétní šeptandu se celou akci podařilo obdivuhodně utajit… Ještě v předvečer reformy vystoupil tehdejší prezident Antonín Zápotocký v rozhlase a ujišťoval, že žádná měnová reforma nebude. Druhý den, když jsem přijel do školy, přišel v průběhu dne třídní profesor a požádal nás, abychom si složili věci, že jdeme vypomáhat do Státní spořitelny s výměnou peněz. Tam jsme byli rozděleni na jednotlivá pracoviště, kde jsme třídili a přepočítávali staré peníze přijaté při výměně od lidí. Vzpomínám si, že řada lidí přinášela peníze v neporušeném stavu tak, jak je měla uložené mezi knížkami, pod polštáři a bůhví kde ještě. Tyto peníze voněly starým papírem tak, jak voní dlouho nepoužívané knihy. Od zaměstnanců spořitelny, kteří peníze přímo měnili a přicházeli do přímého styku s lidmi, jsme slyšeli, s jakým zoufalstvím přicházeli zejména starší občané, kteří byli během sedmi let dvakrát připraveni o veškeré své úspory.“222 Už v průběhu prvního dne výměny se počet výměnných středisek leckde ukázal jako nedostatečný. Problematické bylo především otevírání podnikových a závodních středisek. V neděli 31. května ráno byli podnikoví a závodní ředitelé státním rozhlasem vyzváni, aby se dohodli se Státní bankou na zřízení středisek a výměně peněz. I přes to ale řada podniků tyto instrukce neuposlechla, a v následujících dnech tak docházelo ke zmatkům. V průběhu všech dnů výměny nastávala zpoždění v dodávkách peněz od Státní banky do jednotlivých středisek. Státní banka se pokusila problémy s dodávkami nových peněz zmírnit například tím, že prováděla dodávky do středisek bez ohledu na jejich objednávky, což v důsledku situaci spíše zhoršovalo. Rostoucí fronty před středisky pak ještě znásobily nespokojenost a rozladěnost občanů.223 První den výměny byl ,,zatěžkávací zkouškou“ pro celý systém. Pro případ, že by docházelo k nepokojům nebo projevům nesouhlasu mezi občany, byla v pohotovosti bezpečnost i armáda.
224
Výměnná střediska měla fungovat nejpozději od 8 hodin od
222
Příloha č. 1, rozhovor s Ing. Jiřím Havlátem, v Praze dne 1. 12. 2010. Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Celková zpráva o provádění peněžní reformy podle směrnic min. financí ze dne 30. 5. 1953 na území ÚNV Praha. 224 PERNES, J., Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 2008. str. 87. 223
62
rána a pracovní doba zde měla být minimálně 12 hodin denně.225 V prvním dni ovšem docházelo často ke zpoždění dodávek peněz do středisek, a tak některá z nich zahájila provoz až v odpoledních hodinách. Externí pracovníci většinou neměli žádné zkušenosti s finančními úkony a nebyli obratní při výměně a přepočtu peněz. V některých případech navíc lidé předkládali k výměně obrovská množství mincí nebo bankovek226. Zásadním faktorem celkového vzdoru společnosti byla také skutečnost nedostatku zboží ve dnech před reformou. Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování k tomu uvádí: ,,Před vyhlášením výměny byly totiž podstatně omezeny nákupní možnosti a obyvatelstvo potřebovalo nutně peníze na opatření životních potřeb.“227 A jak vlastně prožívali měnovou reformu ti, kteří jí byli nejvíce zasaženi, tedy samotní občané Československa? Známý český lékař profesor Josef Charvát ve své knize Můj labyrint světa vzpomíná na vyhlášení reformy v sobotu 30. května 1953 takto: ,,Ráno poplach: pošty v 10 hodin přestaly přijímat peníze, takže Jirka nemohl složenkami zaplatit své dluhy. V garážích nám odmítli vydat benzín i na poukázku KNV. Oběd jsme ještě dostali bez nesnází. … K večeru volá soused pan Jirásek, že veřejný rozhlas ve Čtyřkolech oznamuje měnovou reformu. Amplion prý hlídají dva po zuby ozbrojení esenbáci, aby se lidi navzbouřili. Už včera a dneska znovu jsem si všiml po Praze zmnožených policejních hlídek v plné zbroji. Zapínáme rádio a slyšíme Jobovy zvěsti. Uložil jsem rodinné peníze do státní investiční půjčky, 200 000 korun, a ta se ruší bez náhrady! Jako >vykořisťovatel< - poněvadž odpoledne zaměstnávám asi na 2 hodiny Božu v ordinaci – mám právo na výměnu peněz jen v poměru 1:50.“ 228 Takových případů, kdy jednotlivci nebo celé rodiny byly v okmažiku ožebračeny o úspory, byla celá řada. Dalším z nich byl například kronikář obce Rosnice u Hradce Králové Bohumír Tuhý: ,,V roce 1920 jsem se pojistil na život. Poznal jsem, jak je na Slovensku četnická služba nebezpečná, a proto jsem chtěl zajistit svoji rodinu pro případ nějakého neštěstí. Pojistka mi byla vyplacena po 25 letech dne 1. dubna 225
GRÚŇ, L., Podmínky a způsob výměny starých platidel za nová v roce 1953 (ohlédnutí za měnovou reformou). In: Právník, roč. 148, č. 4, 2009, str. 421. 226 Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování uvádí několik případů, kdy lidé k výměně přicházeli se 40 kg mincí nebo s obrovskými částkami přesahujícími 2 miliony Kčs i v papírových penězích. In: Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 10. 227 Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 9-10. 228 CHARVÁT, J., Můj labyrint světa. 2005. str. 287.
63
1945. Bylo to v poslení fázi války, kdy nebylo lze nic koupiti. Proto jsem peníze poukázal do banky pro pozdější dobu použití. Dnem 1. listopadu 1945 mi byly tyto peníze zadrženy jako vázaný vklad. V roce 1949 jsem odešel do trvalé výslužby a tu jsem si nemohl vybírati z vázaného vkladu měsíční příspěvek na synovy studie, protože moje pense byla tehdy o 36 Kč, slovy třicetšest korun, ročně větší, než byla stanovena hranice pro uvolnění měsíčního příspěvku. Dnem 1. června jsem přišel o celou životní pojistku, kterou jsem platil plných 25 let hodnotnými penězi. Nesmí se nikdo diviti, když lid, který byl podobnými případy postižen, byl značně roztrpčen.“229 Nezřídka byla výměna peněz pro občany otázkou přežití. Některým nezbylo ani tolik peněžních prostředků, aby si v prvních červnových dnech koupili jízdenku na autobus do práce a chleba230, v jiných případech pamětníci uváděli, že měsíc po reformě jim peníze stačily jen na dvě brambory denně.231
Srovnání s poválečnou měnovou reformou 1945 Důležité je uvědomit si, že generace Čechoslováků, která byla měnovou reformou zasažena nejvíce, byla za posledních 8 let už podruhé připravena o svoje peníze. Ve srovnání s poválečnosu měnovou reformou z roku 1945 byli ale občané připraveni o mnohem větší částky. Při měnové reformě v roce 1945 byly například vklady a životní pojistky vázány a v mnoha případech se skutečně povedlo z vázaných vkladů odčerpat značnou část naspořených peněz. V roce 1953 ale lidé takovou možnost neměli. Vklady, cenné papíry a životní pojistky byly přepočteny nebo rovnou anulovány. František Vencovský o tom v rozhovoru pro historický magazín ČT vypověděl, že lidé očekávali, že se chystá měnová reforma, při které dostanou méně nových peněz. To, že budou veškeré vázané vklady anulovány, pro ně ovšem bylo šokem.232
229
Vzpomínky kronikáře obce Rosnice u Hradce Králové Bohumíra Tuhého. In: JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 88-89. 230 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 154. 231 Měnová reforma 1953. [cit.: 1. 6. 2012], dostupné z: http://www.teepek.cz/skaut-fun/fenomen/2487za-totace/. 232 PERNES, J., Měnová reforma a Čepičkova armáda, In: Historický magazín ČT24, textový přepis [online], 8. 7. 2008.
64
Níže uvádím tabulku s přehledným srovnáním jednotlivých zásad provádění reforem 1945 a 1953. Zajímavá je zde především informace o snížení komerčních cen při měnové reformě 1953 o 30%. Důležité je uvědomit si, že komerční ceny byly cenami volného trhu. Tyto ceny byly mnohonásobně vyšší než ceny zboží na vázaném trhu. Ve výsledku se nové ceny blížily spíše hranici cen na volném trhu, snížení cen bylo tedy nevýhodné pro velkou část obyvatel, která měla před reformou přístup ke zboží na trhu vázaném. O změně cen zboží a důsledcích pro obyvatele bude podrobněji pojednávat následující kapitola Dopady měnové reformy. Tabulka č. 3: Srovnání zásad měnových reforem v Československu v letech 1945 a 1953 Forma majetku Hotovosti
Vklady Životní pojistky Státní cenné papíry Akcie Nemovitosti, zejména činžovní majetek Kurz
1945
1953
Vázány s výjimkou 500 Kčs na Vyměněny 50:1 s výjimkou Kčs 300 hlavu, které se vyměnily 1:1. u pracujících, které byly vyměněny postupně uvolňovány. v poměru 5:1. Vázány a postupně uvolňovány. Vázány. Vázány a úrok se proplácel. Znárodněny. Volná disposice nemovitostí činžovním výnosem.
Nové vklady přepočteny v poměru 5:1 až 30:1, vázané vklady zrušeny. Přepočteny 20:1. Anulovány. i Činžovní výnos skládán na zvláštní vázaný účet.
1 $ = 50 Kčs
1 Kčs = 0,1234 gr zlata.
Ceny
Zvýšeny v průměru na trojnásobek.
Komerční ceny sníženy v průměru o 30%.
Mzdy
Zvýšeny v průměru na trojnásobek.
Základní mzdy a pense zvýšeny.
Pramen: Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 161, Souhrnné zprávy. Hlavní zásady peněžních reforem v roce 1945 a 1953.
Měnová reforma 1953 stejně jako reforma z roku 1945 odstranila přebytečnou likviditu a snížila majetek v soukromém vlastnictví. Podle ÚV KSČ měla být reforma krokem k potlačenní zbohatlíků, kulaků a nepřátel lidu. Ve skutečnosti ale nejvíce postihla zcela jiné skupiny obyvatel. Navíc znemožnila použití jakýchkoliv tajných rezerv či fondů. Komunistický režim si tak zajistil přísnější kontrolu nad celým hospodářstvím, což bylo vzhledem k systému centrálního plánování zcela nezbytné.233
233
PESEK, Boris, P., Monetary Policy of Czechoslovakia, 1945-53, in: Journal of Finance, Vol. 13, No. 1 (Mar., 1958), pp. 116-118, Blackwell Publishing for the American Finance Association.
65
Navíc reforma umožnila státu zbavit se jakýchkoli závazků a přístupů z minulých let a zlikvidovat vše nesocialistické.234
Měnová reforma v Závodech V. I. Lenina, Plzeň Měnová reforma vzbudila vlnu nevole a protestů prakticky ve všech krajích Československa. Jedním z hlavních ohnisek nepokojů byla Plzeň, kde probíhaly stávky, bouře a někteří autoři dokonce označují plzeňské události za občanskou válku. Tyto protesty měly svou základnu právě v bývalých Škodových závodech přejmenovaných na Závody V. I. Lenina.235 Na potlačení nepokojů byla do Plzně povolána dokonce i armáda. V Plzni byla také zaznamenána největší vlna zatýkání. Přesné údaje o počtu zatčených nejsou bohužel k dispozici, jak budu dále analyzovat níže, a odhady se značně liší. Někteří autoři hovoří o více než dvou tisících zatčených, jiní se přiklánějí asi k šesti stovkám zatčených.236 K zatýkání došlo v Plzni okamžitě po potlačení pokusu o povstání 1. června večer a pokračovalo nejméně do 3. června 1953. Na osudech mnoha zatčených měli výrazný podíl udavači StB, kteří se mísili s protestujícími v davu. Bezpečnostní složky také pořizovaly fotografie, podle kterých se snažily zpětně identifikovat účastníky protestů.237 Podle oficiálních přehledů zpracovaných s největší pravděpodobností přímo státní bezpečností, se protestů v Závodech V. I. Lenina v Plzni zúčastnilo 1.231 osob z celkového počtu 30.058 zaměstnanců závodů. Předvedeno bylo celkem 104 osob, z nichž 5 bylo propuštěno, 99 lidí bylo vzato do vazby. Jako hlavní příčiny srocení uvádí oficiální dokumenty toto: ,,Opožděné vyplacení záloh, výměna 300 Kčs v poměru 1:5, zbytek zálohy měl být vyměněn 1:50. Tento stav byl využit provokatéry.“238 Počet zúčastněných v bývalých Škodových závodech staví tento podnik co do počtu nespokojenců jednoznačně do popředí. Podobný, ovšem nižší počet zúčastněných uvádí už jen ČKD Stalingrad, Praha, zde to bylo 800 - 1000 zúčastněných, TESLA,
234
VENCOVSKÝ, F., Tři měnové reformy pro jednu generaci, In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26, 1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 125 235 ŠTĚPÁNEK, Z., Utajené povstání, 1993, str. 11. 236 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 132. 237 Tamtéž. 238 NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, Přehled o srocení v jednotlivých závodech kraje Plzeň v důsledku vládních opatření.
66
závod HAKEN Strašnice, zde protestovalo 800 - 900 osob a pak Železárny G. Klimenta Bohumín, zde se protestů podle oficiální dokumentace zúčastnilo 2.000 osob dne 3. června a 1.000 osob o den později.239 Ačkoli se protesty neomezovaly jen na velké podniky a města, v Plzni přerostly do protistátní demonstrace, které se neúčastnili už jen nespokojení zaměstnanci a dělníci. Na oficiálních záznamech o sroceních a počtech zúčastněných je zajímavá také skutečnost, že předvedených bylo podle těchto pramenů poměrně málo. Mnohdy prameny uvádí poměrně vysokou účast při protestech v poměru k počtu zaměstnanců závodu, ale nikdo ze zúčastněných nebyl podle těchto záznamů předveden ani potrestán. Tuto skutečnost si vysvětluji tím, že v oficiální dokumentaci nebyly uvedeny všechny formy trestů a postihů, které dopadly na některé z účastníků protestů. Naprosto nepochybuji o tom, že v dokumentech chybí vyčíslení trestů jako vystěhování (které mimochodem často postihlo celé rodiny), kázeňské postihy v práci, vyloučení ze strany či školy nebo odebrání případných výhod těm, kteří se proti nřízení vlády vzbouřili. A tak počet 330 osob240, které byly podle oficiálních pramenů vzaty do vazby, nemůže odpovídat realitě. K tomuto počtu je nutné ještě připočítat například 230 osob, které byly ,,zatčeny při demonstraci z řad reakce a práce se štítících živlů“. Kolik z těchto lidí bylo nakonec vzato do vazby či potrestáno, dokument neuvádí. Závody V. I. Lenina mají z pohledu těchto statistik ještě jedno zásadní prvenství. V rámci celého Československa právě v tomto podniku byl vzat do vazby největší počet osob.241 A jak vlastně probíhaly protesty a stávky v Plzni? Dne 1. června 1953 v 6.00 hod ráno začíná v plzeňských Závodech V. I. Lenina pracovní doba. Do závodního rozhlasu promlouvá generální ředitel Ing. František Brabec k průběhu měnové reformy. V dílnách se šířily nespokojené hlasy, ale projev ředitele nevzbudil větší pozornost. Dělníci neskrývali rozčilení a špatnou náladu, o opatřeních vlády se mluvilo veřejně, ale nic zatím nenasvědčovalo tomu, že by zde mělo dojít v nejbližších hodinách k většímu protestu. Celozávodní výbor svolal schůze, kde byli funkcionáři informováni o důležitosti a přednostech reformy a nutnosti čelit nepřátelské propagandě a námitkám. 239
NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, Přehled o srocení v jednotlivých závodech v důsledku vládních opatření. 240 330 je pouze počet osob vzatých do vazby, počet předvedených byl samozřejmě mnohonásobně vyšší. 241 NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, Přehled o srocení v jednotlivých závodech kraje Plzeň v důsledku vládních opatření.
67
Hlavními tématy nespokojených dělníků byly lži, které strana do posledního dne tvrdila, tedy že měna je pevná a reforma nehrozí242 a druhým tématem bylo zvýšení předčasně vyplacené zálohy na mzdy vyplacené ještě ve starých penězích. Závody tímto nedodržely nařízení vlády o rozdělení výplaty na 50% zálohy.243 Nespokojený tón v dílnách měl utištit projev Ing. Jičínského. Jeho slovní útok na živly, které chtějí vyvolat nepokoje, kontrarevolucionáře a západní agenty ale dělníky neuklidnil, naopak projev přehlušili pískotem. V 7.00 hod. svolal celozávodní výbor členské schůze všech úseků. Všichni jeho členové se měli zavázat k tomu, aby se rozhodně postavili proti ojedinělým provokatérům. Běžní členové strany ale neměli příliš velký zájem na vystupování proti nespokojencům, protože měli v tu chvíli stejné starosti jako oni. Tajný informační bulletin ovšem do Prahy optimisticky hlásil, že KSČ situaci zvládá, jen ojediněle se vyskytly případy, kdy provokatéři rozeštvávají pracující a tvoří hloučky. 244 Kolem 9.00 hod. došly vedení závodů první znepokojivé zprávy o situaci v dílnách. V 1. strojírně a v elektrotechnickém závodě demonstrovalo podle těchto zpráv asi 4.000 zaměstnanců. Krajský tajemník rozhodl do obou závodů vyslat vedoucí funkcionáře strany, kteří měli za úkol situaci uklidnit. Tento úkol však ani zdaleka nesplnili. Protestující pak uváděli některé z důvodů, které je k nesouhlasu vedly. Například že vedení státu tvrdilo, že měna je pevná a reforma nebude nebo že vysocí funkcionáři museli o skutečnosti reformy předem vědět, protože před vyhlášením reformy nejvíc nakupovali. Mezi 9.00 a 10.00 hodinou si v hlavním závodě asi 2.000 demonstrantů vynutilo odchod ze závodu a vyšli směrem na náměstí Republiky. V Doudlevcích protestovalo asi 500 - 600 dělníků, kteří také opustili závod a vydali se do centra města. Komunisté ve vedení závodu situaci absolutně nezvládli, a pokud se někteří odvážní postavili davu na odpor, často došlo i k fyzickému násilí.245 Oficiální dokumentace, určená pro vedení státu, popisuje dění po tom, co dav nespokojených dělníků opustil budovy Závodů V. I. Lenina a vyrazil do centra Plzně. Zajímavé je, jak zde komunisté poukazují na původ stávkujících. Převážná část 242
Projev prezidenta Zápotockého v rozhlase den před vyhlášením reformy. ŠTĚPÁNEK, Z., Utajené povstání, 1993, str. 11-13.; NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113. 244 Tamtéž. 245 Tamtéž. 243
68
provokatérů měla být příslušníky zlaté mládeže či živnostníků, jen malou část tvořili podle komunistů dělníci, kteří byli ale samozřejmě svedeni a vyprovokováni nepřátelskými živly. Ostatně třídní původ byl důležitým kritériem i při pozdějších perzekucích. Naprostá většina potrestaných nebyla dělnického původu, ale jednalo se o příslušníky komunisty nenáviděných tříd. Zároveň tyto zprávy potvrzují informace o dění v Plzni a skandování demonstrantů.246 ,,Kraj Plzeň: Závody V. I. Lenina, Plzeň, ET Doudlevce. Z hlavního závodu vyrazilo 1. června v 10. hodin na náměstí asi 250 lidí. Také ze závodu ET Doudlevce odešlo asi 600 lidí, kteří po marném pokusu dostat se do hlavního závodu, odešlo na náměstí, kde se spojili se skupinou z hlavního závodu. Převážná část provokatérů se skládá z řad bývalých živnostníků, z příslušníků tzv. zlaté mládeže a jen část ze svedených dělníků a úředníků ze závodu. Na náměstí v Plzni se shluklo 1. června v 10. hodin asi 3 – 5.000 lidí,247 kteří skandovali různá hesla jako: „Chceme svobodné volby, chceme novou vládu, chceme naše peníze, máme hlad, chceme chleba“ a pod.248 Tlupa asi 150 lidí vnikla do místnosti JNV, zmocnila se rozhlasu a jeden z provokatérů se snažil promluvit. Tlupa demolovala zařízení v budově JNV, vyházela z oken vlajky a obrazy a vyvěsila na radnici velký obraz Beneše. Asi 1.000 lidí odešlo pak k soudní budově, kde rovněž demolovali vnitřní zařízení. Zásahem SNB, vojska, LM byl zjednán pořádek, řada lidí byla zatčena. Závody V. I. Lenina, Blovice Ranní směna nepracovala a dělníci nastoupili až v 11 hodin po přesvědčovací kampani, odpolední směna tohoto závodu nastoupila normální práci. Tato stávka byla důsledkem událostí v Plzni. Ze závodu byla vyslána zvláštní delegace, kterou vedl předseda
246
NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, 114. Některé prameny uvádějí dokonce 5.000-10.000 lidí. 248 Podle pamětníků zaznívaly v Plzni i další hesla, jedno z nich se zřejmě neodvážili komunističtí funkcionáři zaznamenat: ,,Smrt komunistům!“ 247
69
závodní rady do hlavního závodu v Plzni přesvědčit se, zda závod pracuje a zda bylo do dělníků stříleno, jak bylo některými lidmi v Blovicích tvrzeno.“249 Mezi demonstranty se od rána pohybovali příslušníci StB. Chyběli jim ale jasné směrnice, a proti obrovskému počtu demonstrantů se pravděpodobně ani neodvažovali projevit. Plzeňská StB v těchto kritických momentech selhala a její velitel Matěj Bálek svou funkci brzy po červnových událostech opustil. Milicionáři, kteří měli sice nejvyšší stranickou morálku, neměli ale na rozdíl od vojáků výcvik. 250 Průvody tak v plzeňských ulicích procházely bez větších konfliktů, a dostaly se tak až k budově radnice, do které vnikly, zdemolovaly zařízení, zlikvidovaly portréty komunistických vůdců. Nad průčelí byl vyvěšen portrét Edvarda Beneše.251 Z archivních dokumentů komunistické strany vyplývá, že KSČ dávala vinu na nepokojích v Plzni především slabé organizaci v Plzeňském kraji. Aktivita organizací a kulturně osvětových zařízení v kraji byla podle KSČ slabá, a pokud by byla posílena stranická disciplína a úloha strany, k plzeňským událostem by pravděpodobně vůbec nedošlo.252
249
Příloha č. 2: NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, Stručný přehled o stávkách, k nimž došlo v jednotlivých krajích po zveřejnění usnesení strany a vlády o peněžní reformě. 250 ŠTĚPÁNEK, Z., Utajené povstání, 1993, str. 18-19. 251 GAZDÍK, J., a kol., Reforma, která šokovala národ. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2013/05/29/reforma-ktera-sokovala-narod/?cid=781026#. 252 NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 114.
70
KAPITOLA Č. 4: DOPADY MĚNOVÉ REFORMY
71
Sociální dopady Měnová reforma připravila občany Československa o úspory a představovala velmi citelný zásah do jejich životní úrovně. To samozřejmě vnímali nejen ,,běžní občané“, ale také členové KSČ, jejichž úspory byly reformou zasaženy prakticky bez rozdílu. Protesty proti reformě se objevovaly po celé republice od prvních dní měnové reformy. Ve dnech 2. až 5. června bylo zaznamenáno 130 stávek a řada spontánních demonstrací, které se konaly jen v některýh městech. Na celém území republiky však byla zaznamenána zvýšená aktivita odpůrců režimu, slovní kritika či protikomunistické letáky.253 Jakmile skončily protesty, následoval tvrdý zákrok státních orgánů, zatýkání, vyšetřování a soudní procesy. V Plzni se během 9 dnů od 13. července 1953 uskutečnilo 14 procesů.254 Podle oficiální statistiky bylo kvůli účasti na nepokojích vyšetřováno 472 osob.255 Tento počet se ale zdá být poměrně nízký, vzhledem k tomu, kolik lidí se účastnilo stávek a demonstrací. Navíc v mnoha případech nebyl postižen jen jeden účastník protestů, ale celé rodiny. Na mnoha místech docházelo k vystěhováním, tato situace se týkala především Plzeňska a oblasti západních Čech, kde probíhaly největší protesty. Pamětník Richard Smola dokonce uvádí, že vystěhování a postihy celých rodin na Plzeňsku byly dlouho plánovanou akcí a měnová reforma byla jen záminkou pro likvidaci nepohodlných lidí či celých rodin.256 Proti výměně peněz na mnoha místech protestovali i samotní členové KSČ. Někteří na protest proti nastalým opatřením demonstrativně vraceli stranickým orgánům své průkazy. Ovšem i oficiální stranická propaganda musela přiznat ožebračení
253 PERNES, J., Dvě výročí protikomunistického odporu. In: Revue politika, č. 6, 2003. 254 Tamtéž. 255 KAPLAN, K., PALEČEK, P., Komunistcký režim a politické procesy v Československu,, 2001. str. 21 256 Rozhovor s Richardem Smolou. Dostupné online. In: GAZDÍK, J., a kol., Reforma, která šokovala národ. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2013/05/29/reformaktera-sokovala-narod/?cid=781026#.; ČT24, Historie.cs, Měnová reforma. Přepis rozhovoru s Danou Musilovou, Ladislavem Tajovským, Zdeňkem Jiráskem a pamětníky reformy. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/18841-menova-reforma/.
72
poctivých lidí. Tento efekt byl však podle propagandy ve srovnání se zvýšením životní úrovně naprosto marginální.257 Státní bezpečnost velice pečlivě monitorovala a mapovala situaci a protesty po celém Československu. Například v hlášení ze dne 24. června 1953 byl uveden seznam všech, kteří se aktivně podíleli na tzv. ,,provokační demonstraci“ v ČKD Stalingrad s počty vyšetřovaných a propuštěných. Jakákoliv účast při stávkách či nepokojích byla orgány StB monitorována a pečlivě zaznamenána.258 Největší koncentrace protestů byla v Plzeňském, Ústeckém, Středočeském, Jihočeském, ale také v Moravskoslezském kraji.259 Toto rozmístění se dá s výjimkou Středočeského kraje do jisté míry spojovat i historickým územím Sudet. Je možné zde hledat jistou souvislost i vzhledem k majetkovým poměrům lidí, kteří v těchto oblastech převážně žili. Z krajů přicházela ještě v průběhu výměny peněz situační hlášení Lidových milicí. Zde uvádím hlášení o situaci v krajích ze dne 4. června 1953260: ,,Praha: Na závodech v okrese 13, Stalingrad, Sokolov, Tatra, Aero, Avie, je hlášen klid. Zachycené tajné šifrované zprávy a hesla. Bude zasláno. /viz. příloha/ Ostrava: Vítkovice – nepokoje začínají opět na některých závodech se nepracuje, šíří se zprávy, že po výplatách po východu ze závodu budou manifestovat. Plzeň: V kraji klid – pokud byly menší výstřelky, byly zdárně likvidovány. ÚV Bratislava: na všech krajích klid Hradec Králové: V dopoledních hodinách na Turnovsku v některých závodech přestala pracovat mládež a chodila v hloučcích s karafiáty v klopách po městě. Liberec: je hlášeno vše v pořádku. České Budějovice: v dopoledních hodinách přestaly pracovat ve Vimperku závody Šumavan, tiskárny, Jitona, Armostav a vyšší hospodářská škola a vyšly do ulic. Podle 257
PETRÁŠ, J., Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. 2005. str. 154. JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 133. 259 GAZDÍK, J., a kol., Reforma, která šokovala národ. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2013/05/29/reforma-ktera-sokovala-narod/?cid=781026#. 260 NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, Situační hlášení v poledních hodinách dne 4. června 1953. 258
73
hlášení KV-LM je už likvidováno. Očekává se neklid na některýh závodech v Českých Budějovicích. Olomouc: akce na stíhání diversantů stále trvá.“ Ve večerních hodinách krajská velitelství Lidových milicí hodnotila situaci takto261: ,,České Budějovice 20,00 hod.: ve Vimperku situace zhoršena. Vyslána jedna četa RO k vystřídání závodní jednotky která byla narušena agitací třídního nepřítele. Praha 21,05: U vysoké školy architektury bylo shromáždění studentů, kteří se dle zpráv chystali k demonstraci. Byla vyslána jedna četa LM. Studenti při jejich příchodu se rozptýlili a zmizeli tramvají. Dále byl zajištěn student, který dopoledne objížděl fakulty a připravoval demonstraci. Stb bylo vyrozumněno. Olomouc 21,11: klid na všech okresech a závodech Liberec 21,20: klid v celém kraji Praha 22,08: požár na dole Nosek Nové Strašecí. Prováděny záchranné práce. Karlovy Vary 22,20: hlásí klid v celém kraji.“ Ze zprávy je jasné, že ještě 4. června večer, tedy již po skončení měnové reformy, se na mnoha místech připravovaly protestní akce a že zde také zasahovala Státní bezpečnost i Lidové milice. V noci ze 4. na 5. června 1953 pak byl z krajů hlášen převážně klid262: ,,České budějovice 00,30 hod.: vyslána jedna četa RO do okresu Prachatice, ostatní čety připraveny do okresu Vimperk. Praha 06,00 hod.: proveden průzkum v okresích Prahy 1-16 všude naprostý klid a pořádek. Soudruzi z jednotek LM vyslovují přání co nejdříve nastoupit do práce. Plzeň 06,20: situace nezměněna, pohot. stupeň zůstává nadále. 261
NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, Informační zprávy krajských velitelství LM ze dne 4. června 1953 od 20,00 hod. do 24,00 hod. 262 NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, Informační zprávy krajských velitelství LM od 00,30 hod. do 07,00 hod.
74
Č. Budějovice 06,25: situace se uklidnila. Nedošlo k vážnějším nepokojům.“ Z uvedených dokumentů je zřejmé, že ještě po skončení reformy byly ozbrojené a bezpečnostní složky státu v pohotovosti. Komunističtí funkcionnáři se skutečně obávali nepokojů a snažili se okamžitě potlačovat projevy odporu. O tom, že situaci velice pečlivě hlídali, svědčí i dokumenty se soupisem jednotlivých krajů a závodů, ve kterých došlo k protestům, stávkám či nepokojům.263 Na tomto místě je také nutné poznamenat, že nástupem komunistické strany do vedení státu prakticky zaniklo právo na stávku. O tuto ztrátu práv dělníků se výrazně zasloužila odborová organizace. Podobný osud mělo také shromažďovací právo. Stávky a stejně tak nepovolená shromáždění byly komunisty považovány za trestný čin, a podle toho se s těmito projevy také mocenské instituce vypořádávaly.264 Měnová reforma měla ale pro bezpečnostní složky státu ještě jeden velmi významný důsledek. Po zkušenostech s protesty proti měnové reformě byla vypracována velice přesná metodika, která platila až do pádu komunismu v roce 1989. Z dokumentu, který komunisté rozpracovali, je zřejmé, že vedení státu bylo ochotno zajít v případě narušení klidu a pořádku až k použití těžké techniky, a dokonce střelby do lidí.265 Druhou rovinou dopadů měnové reformy byly důsledky pro jednotlivé sociální skupiny. U různých sociálních skupin lze samozřejmě pozorovat rozdílné působení v závislosti na jejich sociálním postavení daném výši úspor a také majetkovými poměry. Ten, kdo měl po roce 1948 dostatek prostředků a styky, mohl investovat do konfiskátů, starožitností nebo klenotů. Tuto skupinu obyvatel pak samozřejmě měnová reforma zdaleka tolik nepostihla, protože měla peníze uloženy v hmotných statcích trvalé hodnoty.266
263
Příloha č. 2: NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113, Stručný přehled o stávkách k nimž došlo v jednotlivých krajích po zveřejnění usnesení strany a vlády o peněžní reformě. 264 KAPLAN, K., PALEČEK, P., Komunistický režim a politické procesy v Československu, 2001. str. 20. 265 Tajný dokument, jak komunisté hodlali udržet pořádek. Pořádek. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2013/05/28/menova-reforma-tajnedokumenty/foto/552601/. 266 MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 24-25.
75
Nejhorší důsledky ovšem měla měnová reforma pro ty nejohroženejší sociální skupiny: seniory, invalidy a mladé rodiny s dětmi. Ti, kteří byli odkázáni na důchod nebo nízký výdělek jako na jediný zdroj příjmů, byli reformou postiženi v největší míře, protože došlo v konečném důsledku ke ztrátě jejich úspor a životních pojistek, anulování vázaných vkladů, ze kterých v mnoha případech tito lidé čerpali peníze, a zvýšení cen zboží. Uvolňování peněz z vázaných vkladů bylo zablokováno už v únoru 1953. O souvislosti s chystanou měnovou reformou lze jen spekulovat, ale dá se předpokládat, že tyto plány byly propojené.267 Od března 1953 se zvýšil počet žádostí o přiznání důchodu. Důchod byl ovšem poskytován za nesrovnatelně přísnějších podmínek než dnes, a na jeho přidělení měl velký vliv také sociální původ žadatele. Na konci roku 1952 bylo v Československu vypláceno přes 1,8 milionu důchodů. Většina penzistů zůstala po zablokování vázaných vlkadů odkázaná na samotný důchod, který zvláště u sociálně slabých a osamělých lidí nepokrýval jejich skutečné potřeby. S měnovou reformou došlo ke zvýšení starobních důchodů. Se zrušením lístkového systému byly ale zvýšeny i ceny zboží, a ani navýšení důchodů to nemohlo kompenzovat. Stále větší roli tedy v těchto letech hrála rodinná solidarita a přátelská výpomoc. Krátce po reformě také stoupla zaměstnanost žen. Potřeba dalšího příjmu po likvidaci úspor a zvýšení cen byl nepochybně jedním z důvodů.268 Ještě horší byla situace penzistů, kteří na důchod neměli nárok. Tito lidé mohli žít z úspor, ty byly ale měnovou reformou prakticky znehodnoceny. Často tak docházelo k tomu, že lidé důchodového věku se museli znovu zapojit do pracovního procesu. Podle údajů z roku 1961 z celkového počtu mužů starších 60 let (tedy těch v důchodovém věku) pracovalo celých 32%. Z celkového počtu žen nad 55 let pracovalo 25%. Zřejmě nejpalčivější byla ale situace invalidů. Pokud, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, neměli možnost si přivydělat, znamenala pro ně situace naprostou katastrofu. Ti, kteří byli schopni pracovat, měli často například trafiky nebo 267
MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 24-25. 268 ČT24, Historie.cs, Měnová reforma. Přepis rozhovoru s Danou Musilovou, Ladislavem Tajovským, Zdeňkem Jiráskem a pamětníky reformy. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/18841-menova-reforma/. ; MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 24-26.
76
drobné opravárenské živnosti. Takoví lidé pak samozřejmě vzhledem k postoji komunistů vůči živnostníkům ztratili jakýkoli zdroj příjmů. Situace byla evidentně kritická, protože k jejímu projednání přistoupil dokonce politický sekretariát ÚV KSČ. Ve zprávě ze zasedání politického sekretariátu funkcionáři hovořili o rozmáhání žebroty, pokoutního obchodu a dojídání zbytků jídel v automatech, a to jak ve městech, tak i na venkově. 269 Antoním Zápotocký po provedení měnové reformy odjel do Moskvy, kde Sověti zhodnotili průběh a výsledky měnové reformy. Historik Karel Kaplan k tomu říká: ,,Sověti mu vytýkali, že československá měnová reforma postihla nejvíce, řečeno tehdejším jazykem, dělníky a pracující vrstvy. Kritizovali ho za hospodářskou politiku. Československá ekonomika přepínala podle Sovětů zbytečně své síly. Vzestup výroby v zemi byl podle Moskvy unáhlený, těžký průmysl se budoval na úkor průmyslu spotřebního a v zemědělství převládaly při zakládání družstev násilné metody. Když o tom pak Zápotocký referoval doma, předseda vlády Viliam Široký se neudržel: Ale vždyť nám to Sověti sami doporučovali. Včetně peněžní reformy!“270 Dalším sociálním důsledkem či aspektem měnové reformy byl i obrat v kultuře. V 50. letech se i v rámci dětské literatury začala objevovat výrazně propagandistická díla autorů např. Jana Drdy nebo Ondřeje Sekory.271 Sekorovo dílo z roku 1950 ,,O zlém brouku Bramborouku“ je výborným příkladem. Tato kniha o rozpínavém imperialistickém brouku, se kterým je nutno se rázně vypořádat, měla jasný cíl: ukázat rozdíl mezi dobrými, cnostnými socialistickými zeměmi a bohatým, proradným Západem, a především měla za úkol formovat myšlení občanů Československa už od nejútlejšího věku, kdy byli tyto rozdíl schopni vnímat. Měnová reforma byla spínačem, který pozvedl nutnost agitovat a přesvědčovat na ještě vyšší úrovni. Bylo nutné i v dětské literatuře ukázt na nepřítele, který se snaží zhatit plány socialistického vedení a znemožnit dosažení nejvyššího stupně socialistického života, a odstranit tak veškeré pochybnosti o tom, proč socialistická společnost nedosahuje vytýčených cílů. 269
MUSILOVÁ, D., Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. 1994. str. 24-26. 270 GAZDÍK, J., Znemožni se, řekli komunisté prezidentovi. Ten poslechl. Rozhovor s historikem Karlem Kaplanem [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=780384. 271 GAZDÍK, J., Dětská propaganda po česku: Timur vymazal Tarzana. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=780739.
77
Hospodářské dopady Z hospodářského hlediska bylo jedním z nejpodstatnějších důsledků měnové reformy podlomení důvěry v peněžní ústavy, úspory a životní pojistky. Lidé systému přestali důvěřovat a růst úsporných vkladů či životních pojistek byl jen velmi pomalý. Po dvě desetiletí bylo životní pojištění málo důvěryhodné. Úsporné vklady v Československé státní spořitelně byly počátkem roku 1954 2,9 mld. Kčs, koncem roku to byly 4 mld. Kčs. Výše oběživa se stala na dlouhou dobu přísně tajným údajem.272 Zásadním krokem pro československé hospodářství bylo odstranění státního dluhu. Tento dluh si Československo neslo ještě z dob okupace a nový režim nenašel jinou cestu jak se tohoto dluhu zbavit. Měnová reforma v sobě spojila likvidaci pozůstatků nacistického hospodaření a dala prostor stalinské industrializaci a orientaci hospodářství na těžký průmysl.273 Navíc od roku 1950 bylo Československo pod obrovským tlakem Moskvy na budování armády. Tomuto cíli se musel přizpůsobovat průmysl i státní rozpočet. Tato skutečnost samozřejmě výrazně přispívala k nutnosti provedení měnové reformy. Do budování armády byly počátkem 50. let investovány obrovské prostředky. Karel Kaplan k této situaci uvedl: ,,V roce 1953 jsme měli stejně velkou armádu jako Československo v době mobilizace v roce 1938. A to jsme byli bez Podkarpatské Rusi a bez tří milionů vystěhovaných Němců. Požadavky armády rostly. Přímo ze státního rozpočtu dostávala asi 7,5 procenta HDP. Dalších 17,5 procenta šlo do státních rezerv, z nichž se hradily provozní náklady na armádu či nákup zbraní. Náklady na financování ministerstva národní obrany vzrostly z necelých 18 miliard v roce 1949 na 66 miliard v roce 1953. Činily stabilně kolem dvaceti procent státního rozpočtu.“274 Reforma odstranila vše minulé, veškeré pozůstatky svobodného, soukromého hospodaření, vše co patřilo k předešlému systému a umožnila tak kompletní transformaci československé ekonomiky na socialistický model. Stát se měnovou reformou oddlužil. To byla pro socialistický systém ideální situace. Stát měl rázem 272
TUČEK, M., Měnová reforma 153 a některé širší souvislosti. In: Revue Politika [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menova-reforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti. 273 VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií. 2005. str. 236. 274 GAZDÍK, J., Znemožni se, řekli komunisté prezidentovi. Ten poslechl. Rozhovor s historikem Karlem Kaplanem [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=780384.
78
finanční rezervy a zbavil se veškerých dluhů. Naproti tomu domácnosti byly bez rezerv, proklamovaný třídní nepřítel byl definitivně ochromen.275
Měnové dopady Měnovou reformou byl také změněn kurz koruny. Koruna byla do roku 1953 vázána na dolar a její kurz k americkému dolaru byl 50:1. Od 1. června 1953 byl kurz 7,20:1, nebyl zde tedy dodržen přepočet 5:1 použitý u cen a mezd, koruna byla reformou revalvována. Jediným důvodem byla ale snaha o změnu kurzu k sovětskému rublu a pochopitelně snaha odpoutat československou měnu od dolaru. Ministr financí Kabeš k tomu uvedl: ,,Ve vnějších vztazích stávalo se více a více neúnosným, aby naše hodnotná měna byla připoutána k americkému dolaru. Jevilo se nutným osamostatnit ji a vytvořit pevné svazky se stále sílícím hospodářstvím SSSR a ostatních zemí lidové demokracie.“276 Zlatý obsah koruny byl stanoven na 0,123426 g ryzího zlata a kurz k sovětskému rublu byl nově 1,8:1. Na tomto základě pak SBČS určovala poměr československé koruny k jiným měnám.277 Zlatý obsah měny byl ovšem pouze fiktivní. V SSSR exisovala představa, že obsah zlata v měně je základem jejího kurzu, tak jak tomu bylo u členyských zemí MMF, které utvářely své kurzy podle relace jejich zlatého obsahu ke zlatému obsahu amerického dolaru. Problém ale byl, že centrální banky členských států MMF mohly za stanovený kurz nakoupit zlato od USA, státy sovětského bloku ale tuto možnost neměly. Jejich měny byly díky reformám vázány na rubl a SSSR jim možnost nákupu zlata dle stanoveného zlatého obsahu nenabízel. Zlatý obsah měny tak byl zcela fiktivní. Navíc na rozdíl od amerického dolaru, který byl měnou všeobecně směnitelnou, byly měny střední a východní Evropy čistě vnitřními měnami.278
Mezinárodní dopady Z mezinárodního hlediska bylo nejzásadnějším důsledkem měnové reformy vyloučení Československa z Mezinárodního měnového fondu. Československo porušilo 275
Zákon ze dne 30. května 1953 o pěněžní reformě č. 41/1953 Sb. VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií. 2005. str. 236. 276 JIRÁSEK, Z., ŠŮLA, J., Velká peněžní loupež. 1992. str. 68. 277 VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, 2005. str. 233. 278 TUČEK, M., Měnová reforma 153 a některé širší souvislosti. In: Revue Politika [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menova-reforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti. 275
79
vyhlášením měnové reformy a utajenými přípravami podmínky MMF, a jeho členství bylo k 31. prosinci 1954 oficiálně ukončeno. Československá vláda jako datum ukončení členství v MMF přijala termín 4. května 1955, kdy Československo ohlásilo dobrovolné vystoupení z této mezinárodní organizace. Prohloubila se tak mezinárodní i měnová izolace Československa.279 Vyloučení
Československa
z MMF
bylo
ale
v podstatě
vyvrcholením
dlouhotrvajících neshod a dlouhodobě se zhoršujících vztahů. Od únorového převratu v roce 1948 byly vztahy Československa a MMF oboustanně napjaté. Československý zástupce J. V. Mládek v důsledku změny ve vedení státu rezignoval na svou funkci a zažádal o azyl v USA, který mu byl udělen. Na jeho místo nastoupil Bohumil Sucharda, mimo jiné také jeden z pozdějších strůjců měnové reformy.280 Pravdou je, že Československo bylo od roku 1948 jako jedna z politicky problematických zemí do jisté míry diskriminováno. O tom svědčí například odmítnutí úvěru od IBRD. V roce 1950 došlo k dalšímu prohloubení špatných vztahů, když Bohumil Sucharda odmítl účast na dalších jednáních na protest proti tomu, aby Čínu zastupoval diplomat Čankajškovy vlády. V roce 1952 nastaly další významné neshody, když byly zahájeny konzultace se členskými zeměmi, které zatím nesplnily závazek směnitelnosti měny. Československo v této chvíli odmítlo poskytnout řadu informací a údajů, které byly pro tyto konzultace nezbytné. Československo se dokonce stalo jedinou zemí, které se vůbec nepodařilo zmíněné konzulatce uskutečnit. 281 Vyloučení z MMF lze v tomto kontextu tedy vnímat jednak jako účelové – Československo pod vedením komunistů nemělo žádný zájem na tom být kontrolováno mezinárodní institucí spojenou především se Západem, měnová reforma se tedy mohla stát jakousi záminkou - a také jako zcela druhořadé. Zájmy komunistické strany se v padesátých letech dotýkaly zcela jiných oblastí a členství v instituci jakou je Mezinárodní měnový fond pro ni bylo zcela vedlejší, dokonce špíše nevítané. Vyloučení z těchto struktur tedy uvolnilo jedny z posledních spojnic Československa se Západem.
279
TUČEK, M., Měnová reforma 153 a některé širší souvislosti. In: Revue Politika [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menova-reforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti; VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, 2005. str. 238-239. 280 VENCOVSKÝ, F., PŮLPÁN, K., a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, 2005. str. 238-239. 281 Tamtéž.
80
Zajímavé byly i reakce zahraničního tisku. V The Financial Times vyšel 3. června o měnové reformě dlouhý článek, který zdůrazňoval ztrátu veškerých vkladů do roku 1945282 a snahu sovětského vedení přerušit veškeré styky států východního bloku se Západem. New York Herald Tribune dokonce komentuje postoj komunistů k průběhu reformy: Českoslovenští komunisté oficiálně přiznávají, že reforma vzbudila neklid a nesouhlas, řada komunistů dokonce sama vystoupila ze strany a připojili se k nespokojeným občanům, kteří poznali tvrdost nových opatření. New York Times dne 8. června 1953 uvedl, že měnová reforma vzbudila v Československu velký odpor především v prvních dnech a dále citoval slova náměstka předsedy vlády Zdeňka Nejedlého, který prohlásil, že když dělnící ztratili úspory, byla to chyba dělníků. Události prvních červnových dnů roku 1953 komentovaly i další evropské deníky jako například švýcarský Die Tat.283 Důležité je také poznamenat, že v rámci sovětského bloku bylo Československo jednou z posledních zemí, kde se měnová reforma uskutečnila. Měnová reforma v Československu se tak stala jakýmsi završením reformy peněžního systému v zemích sovětského bloku. Po skončení druhé světové války bylo nutné provést měnové reformy prakticky ve všech evropských státech. Poválečné měnové reformy ale ve státech sovětského bloku ve většině případů nebyly konečné, nezajišťovaly převedení finanční soustavy jednotlivých států pod sovětský vliv. To zabezpečila až ,,druhá fáze“ měnových reforem. Například v Polsku se měnové reformy uskutečnily v roce 1945 a 1950, v Bulharsku v letech 1947 a 1952, Rumunsko provedlo reformy také v letech 1947 a 1952, pouze Čína a KLDR k druhé poválečné měnové reformě přistoupily až v roce 1955 a KLDR až roce 1959.284
282
Veškeré vklady vázané po měnové reformě v roce 1945 byly anulovány. ŠTĚPÁNEK, Z., Utajené povstání, 1993, str. 75-76. 284 TUČEK, M., Měnová reforma 1953 a některé širší souvislosti. In: Revue Politika [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menova-reforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti.; NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 117; GAZDÍK, J., a kol., Reforma, která šokovala národ. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2013/05/29/reformaktera-sokovala-narod/?cid=781026#. 283
81
Vyúčtování měnové reformy Po
představení
důsledků,
které
měnová
reforma
přinesla
občanům
Československa i samotnému státu, zde uvádím kompletní vyúčtování měnové reformy, které ukazuje, z jakých zdrojů pocházely peníze, které stát měnovou reformou získal, a o co byli ve výsledku ochuzeni občané. Do vyúčtování, které uvádím v tabulce viz, níže se nijak nepromítají vázané vklady ani výše životních pojistek vázaných po měnové reformě v roce 1945. Měnová reforma znamenala také úsporu na úrocích z vnitřního státního dluhu. Tyto úspory byly samozřejmě promítnuty i do státního rozpočtu na rok 1953. Celoročně dosahovala tato úspora dokonce více než 720 mil. Kčs, což se projevilo v následujících letech. Příznivý byl samozřejmě pro stát také přepočet zahraničního dluhu podle nově stanoveného kurzu koruny. Ve vyúčtování není tento údaj uveden, ale snížení zahraničního dluhu činilo 243,6 mil. v nových korunách. Díky měnové reformě byl rozpočet na rok 1953 nově přebytkový.285 Celkové výsledky měnové reformy nejlépe vystihuje oficiální dokument Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování: ,,Peněžní reforma odstranila státní dluh, vzniklý z hospodářství okupantů, i vázané vklady a pojistky. Nadto dokončila nejen dílo měnové reformy z r. 1945, ale též vítězného února 1948. Odstranila též státní dluh, vzniklý po revoluci ze schodků rozpočtového hospodaření i důsledky uvolňování vázaných vkladů. Přinesla navíc státnímu hospodářství výsledný zisk v částce přes 4 mld. Kčs v nových penězích. Peněžní reforma má dále veliký význam i v tom, že ukázala vedoucím hospodářským pracovníkům spojitost peněžních vztahů v celém hospodářství. Ukázala, že oběživo není isolovaný instrument, nýbrž výslednice všech hospodářských sil, jejichž rovnováhu nelze porušovat bez následků pro měnu.“286
285
Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. str. 61-62. 286 Tamtéž. str. 62.
82
Tabulka č. 4: Vyúčtování měnové reformy 1953 (v nových Kčs) Úhrada peněžním a pojišťovacím Ztráty obyvatelstva celkem 14,629 mld. ústavům k vyrovnání ztrát u zrušených státních dluhopisů výměna oběživa 6,770 mld. státním spořitelnám
8,173 mld.
přepočet vkladů a účtů
3,082 mld.
Státní pojišťovně
2,400 mld.
přepočet peněz z nákupů ve dnech 1.-4. června 1953
1,500 mld.
Ostatním penzijním ústavům
423,7 mil.
přepočet pohledávek vůči národním a komunistickým podnikům a družstvům
1,040 mld.
Státní bance Československé
388,1 mil.
4,880 mld.
přepočet pojistek
848 mil.
Investiční bance
45,3 mil.
zrušení cenných papírů
699 mil.
První československé zajišťovně
36,2 mil.
přepočet pohledávek vůči Fondu znárodněného hospodářství
500 mil.
Úhrada Státní bance Československé k vyrovnání pohledávky za Likvidačním fondem měnovým
9,042 mld.
přepočet pohledávek vůči rozpočtový a ostatním organizacím a zařízením (vč. Daňových pohledávek)
100 mil.
Ztráta na vlastní zásobě drobných peněz
533,8 mil.
přepočet pohledávek zemědělců na stroje a zařízení
90 mil.
Saldo kurzových rozdílů
771,2 mil.
Pohledávka Likvidačního fondu měnového za peněžními ústavy převedená na stát celkem
6,317 mld.
úhrada ročních ztrát zahraničního obchodu
698 mil.
vůči Státní bance československé
3,151 mld.
úhrada kurzových rozdílů z obchodních pohledávek a závazků zahraničního obchodu
340 mil.
vůči státním spořitelnám
2,978 mld.
kurzová ztráta na zásobách zlata
73 mil.
vůči Československé bance Union
132,8 mil.
snížení pasivního salda neobchodních vztahů
vůči Československé eskomptní bance
51,8 mil.
rozdíl v přepočtu bankovních pohledávek
vůči Investiční bance
3,6 mil.
Odvod částek vyplývyjících z nového ocenění zásob hospodářských organizací celkem
700 mil.
celkové zvýšení hodnot zásob národních a komunistických podniků minus zvýšení u ústřední rezervy Ministerstva vnitřního obchodu
513 mil.
zvýšení hodnoty zásob u družstev
minus 112 mil.
430,4 mil.
příspěvek na zvýšení obratových fondů
minus 243,4 mil.
Úspora na úrocích vnitřního státního dluhu
383 mil.
Příjmy státu celkem
minus 227,8 mil.
22,029 mld.
Výdaje státu celkem
Čistý finanční výsledek měnové reformy
18,520 mld. 3,509 mld.
Pramen: Archiv ČNB, Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy, Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. Příloha č. 1
83
ZÁVĚR
84
Závěr Havní tezí této práce je myšlenka, že měnová reforma realizovaná v roce 1953 nebyla pouze ekonomickým, ale také politickým krokem a zároveň, že reforma zasáhla prakticky všechny oblasti života v Československu od sociální, přes hospodářskou, měnovou až po mezinárodní. Aby bylo možné analyzovat důvody, které vedly k nutnosti realizace měnové reformy, začala jsem zkoumání už v roce 1945, tedy po skončení druhé světové války. Československá ekonomika byla během války zásadně poškozena německým diktátem. Německo způsobilo nejen Československu významné ztráty materiální, měnové i hospodářské povahy. Dálším zásadním problémem byla poválečná inflace, kterou měla řešit již měnová reforma v roce 1945. Jejím cílem byla redukce inflačního oběživa a redukce zahraničních měn na území tehdejšího Československa. Měnová reforma zároveň zavázala veškeré vklady na účtech v bankovních ústavech a umožnovala jejich uvolňování pouze v odůvodněných případech. Cíle měnové reformy se bohužel nepodařilo naplnit a reforma se nedokázala vypořádat s některými tehdejšími problémy. Například inflaci se podařilo omezit pouze krátkodobě a v několika následujících letech množství oběživa opět výrazně vzrostlo. Za další důležitý mezník v této práci jsem označila rok 1946. V tomto roce se v Československu konaly parlamentní volby, ve kterých v českých zemích jednoznačně zvítězila Komunistická strana Československa. Tyto volby tak demonstrovaly zásadní podporu veřejnosti komunistům, která nastartovala další události, včetně převratu v únoru roku 1948 a následných reformních úsilí. Únor 1948 je tak z pohledu dalšího ekonomického vývoje zásadní milník, který položil základy hluboké transformace ve všech oblastech života státu. Československo se na mezinárodní scéně jasně vymezilo vůči hlavním mocnostem, včetně Sovětského svazu a Spojených států. Tato transformace znamenala i zásadní změny interního charakteru, zejména ve společenské struktuře. Mezi nejvýznamnější události a nástroje, které rok 1948 přinesl, patří definitivní zakotvení centrálně plánovaného hospodářství Československa, intenzivnější spolupráce v rámci východního bloku nebo např. první pětiletý plán. Posledně jmenovaný znamenal
vygradování
problémů
československého
hospodářství
kolektivizací
zemědělství, nastavením nereálných nároků na výrobu, především v oblasti těžkého 85
průmyslu, nebo orientací zahraničního obchodu, primárně na východ. Na počátku 50. let tedy
Československo
čelilo
řadě
problémů,
včetně
rozpadu
dodavatelsko-
odběratelských vztahů v důsledku znárodňování, orientaci na těžký průmysl, militarizace hospodářství i společnosti a neúměrné zbrojení na základě požadavků Sovětského svazu. V další části práce jsem analyzovala hospodářské a politické důvody, které předcházely měnové reformě, včetně fungování dvojího trhu ještě osm let po skončení války a nedostatku spotřebního zboží, který vedl k thesauraci peněz. Lístkový systém, respektive dvojí trh byl jedním z hlavních důvodů, které komunisté uváděli jako důvody pro provedení reformy. Z mého pohledu byly ale zásadní také finanční a především politické důvody. Nepřiznaný státní bankrot způsobený neúměrným zbrojením a orientací na těžký průmysl a snaha oprostit se od veškerých vztahů se západem a vypořádat se s předchozím nekapitalistickým systémem. V další části práce jsem se zaměřila na realitu měnové reformy. Z použitých pramenů vyplývá, že zásadní vliv při přípravě reformy měl Sovětský svaz a sovětští poradci vyslaní do Československa už začátkem 50. let. Mnoho dokumentů dokladujících vliv sovětských poradců ale v České republice není dostupných a dá se tak předpokládat, že vliv Sovětského svazu při přípravě reformy i dalšího plánování ekonomiky byl větší, než můžeme momentálně doložit. Pokusila jsem se také dle pramenů dokumentovat vysokou připravenost a mobilizaci ozbrojených složek státu. Třetí kapitola pak dokumentuje samotné vyhlášení měnové reformy, reakce obyvatel, nespokojenost lidí a problémy, které nastaly při provádění výměny peněz. Za velmi přínosné považuji také komentáře pamětníků a dobová svědectví. Měnová reforma znamenala pro mnoho lidí a rodin osobní katastrofu, a tak považuji za důležité ukázat zde také tuto rovinu a osobní vzpomínky. V kapitole Srovnání s poválečnou měnovovu reformou je pak zřejmé, že reforma provedená v roce 1953 měla mnohem přísnější pravidla a znamenala jednoznačně hlubší zásah do ekonomiky i rozpočtů obyvatel. Navíc měnová reforma z roku 1953 měla vliv nejen na peněžní prostředky nashromážděné do roku 1945, tedy peníze znehodnocené válečnou inflací, které definitivně zrušila, ale také na prostředky generované až po měnové reformě 1945. Veškeré prostředky nashromážděné mezi lety 1945-1953 86
již nebyly poznamenány
válečnými závazky, ale byly podloženy reálnou prací. Tento postup státu tedy ukazuje na ekonomické problémy, se kterými se nedokázal vypořádat jinak než ochuzením vlastních obyvatel. Dalším zásadním problémem, který se komunisté měnovou reformou pokusili vyřešit, byly nedostatky v zásobování spotřebním zbožím. Za peníze, které lidé měli v rukou, v zásadě nebylo co koupit. Tento stav byl dán orientací na těžký a válečný průmysl, o které jsem se zmiňovala výše a také špatným nastavením plánu. Poslední kapitola prokazuje mnohovrstevnost měnové reformy ve smyslu jejích důsledků. Měnová reforma měla pro občany Československa zásadní následky v rovině sociální, kulturní, hospodářské i měnové. Pro stát jako instituci byl významný mezinárodní dopad měnové reformy, který znamenal vyloučení Československa z Mezinárodního měnového fondu a v konečném důsledku ukončení členství ve veškerých mezinárodních institucích s orientací na Západ. Je tedy zřejmé, že měnová reforma znamenala definitivní odstřižení Československa od západních vlivů, což bylo dle mého soudu jedním z významných cílů komunistického vedení. Svým zkounámím jsem tedy prokázala, že měnová reforma nebyl pouze ekonomickým, ale také politickým krokem a její význam tkví mimo jiné také v jejím vlivu na následný hospodářský vývoj Československa. Měnová reforma nejen že definitivně odstřihla Československo od všeho nekomunistického, minulého, ale dala režimu také účinnou zbraň pro jeho upevnění. Prostřednictvím měnové reformy se komunistům dostaly do rukou prostředky, které mohly být použity pro provádění sociální polititky, která měla za úkol v následujících letech stabilizovat především sociální situaci v zemi.
87
PRAMENY
88
Nevydané prameny: Archiv ČNB: Fond SBČS, k. 161 a, Zpráva o průběhu peněžní reformy v pražském kraji. Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Různé zprávy. Zpráva o peněžní reformě a jejím vyúčtování. Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 160, Celková zpráva o provádění peněžní reformy podle směrnic min. financí ze dne 30. 5. 1953 na území ÚNV Praha. Fond SBČS, Signatura S VII/a, k. I 161, Souhrnné zprávy. Hlavní zásady peněžních reforem v roce 1945 a 1953. NBČ k. 464, 1, 2, 3, Návrh memoranda vypracovaného komisí odborníků pro měnovou reformu, 4. února 1946. NBČ k. 63, Zápis o 23. schůzi Dočasné správy Národní banky Československé z 18. září 1945. Národní archiv Praha: NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 113. NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 114. NAP, fond 1261/0/43, Měnová reforma, č. kartonu 117. NAP, fond 02/5, Politický sekretariát ÚV KSČ, sv. 61, a. j. 164, schůze PS ÚV KSČ 21. 7. 1953, bod 17e – Zpráva o účasti armády při zabezpečení provádění usnesení vlády republiky Československé a ÚV KSČ o peněžní reformě a zrušení lístkového systému.
89
Vydané prameny: Dekret prezidenta republiky z 19. října 1945 o obnovení československé měny č. 91/1945 Sb., [cit.: 1. 5. 2012], dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1945/sb42-45.pdf. GOTTWALD, Klement, Telegram o obsahu jednání delegace vlády Československa s J. V. Stalinem. In: DEJMEK, Jindřich, LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2007, č. 61, Marshallův plán, Šedesát let poté, str. 175–176. HEJDA, Jiří, Žil jsem zbytečně, Praha, Machart, 2010, ISBN 978-80-90431-4-3. CHARVÁT, Josef, Můj labyrint světa, Praha, Galén, 2005, ISBN 80-262-266-8. CHMELA, Leopold, Marshallův plán bychom měli přijmout. In: DEJMEK, Jindřich, LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2007, č. 61, Marshallův plán, Šedesát let poté, str. 167-170. CHMELA, Leopold, Měnová reforma, Přednesl na valné hromadě společnosti dne 16. listopadu 1945, Dr. Leopold Chmela, Praha, Česká společnost národohospodářská, 1946. JEŘÁBEK, Čestmír, V zajetí stalinismu, Brno, Barrister & Principal, 2008, ISBN 97880-7029-27-5. Rozpočtový zákon na rok 1953 ze dne 30. dubna 1953, č. 16/1953 Sb., [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/. STÁTNÍ ÚŘAD STATISTICKÝ,
Rozvoj národního
hospodářství
a kultury
Československé republiky v letech 1949-1953 (statistický přehled), 2. vyd., Praha, Státní úřad statistický, 1955. VÍT, Jiří, Vývoj peněžní a úvěrové soustavy ČSSR, Výzkumná práce, Praha, Výzkumný ústav financí, 1966. Zákon o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku ze dne 15. května 1946, č. 134/1946 Sb., [cit.: 1. 5. 2013], dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/.
90
Zákon o dvouletém hospodářském plánu ze dne 25. října 1946 č. 192/1946 Sb., [cit.: 1. 5. 2013], dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/. Zákon o pěněžní reformě ze dne 30. května 1953 č. 41/1953 Sb, [cit.: 1. 6. 2012], dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1953/sb25-53.pdf. Zákon o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky ze dne
27.
října
1948
č.
241/1948
Sb,
[cit.:
1.
5.
2013],
dostupné
z:
http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/. Ústní prameny: Ing. Jiří Havlát (narozen 1934), důchodce, Praha, rozhovor s Ing. Jiřím Havlátem proběhl dne 1. 12. 2010 Dobový tisk: Rudé právo, roč. 33, č. 124, 5. května 1953. Rudé právo, roč. 33, č. 150, 31. května 1953. Rudé právo, roč. 33, č. 151, 1. červen 1953.
91
Literatura: BONĚK, Václav, K historii daňových reforem v českých zemích. In: Daně a finance, č. 11/2007, LexisNexis CZ, Praha, 2007, ISSN 181-6006, str. 3-6. BRABEC,Václav, Vztah KSČ a veřejnosti k politickým procesům na počátku padesátých let . Revue dějin socialismu, roč. IX/1969, č. 3, str. 363-385. CUHRA, Jaroslav, ELLINGER, Jiří, GJURIČOVÁ, Adéla, SMETANA, Vít, České země v evropských dějinách, Díl čtvrtý od roku 1918. Praha, Litomyšl, Paseka, 2006. ISBN 80-7185-794-7. ČAPKA, František, Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha, Libri, 2010. ISBN 9787277-469-2. DEJMEK, Jindřich, Únor 1948 v mezinárodním kontextu. In: DEJMEK, Jindřich (red.), LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2008, č. 68, Únor 1948, Šedesát let poté. str. 55-74. FALTUS, Jozef, PRŮCHA, Václav, Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, 2003. ISBN 80-245-0499-5. GRÚŇ, Lubomír, Podmínky a způsob výměny starých platidel za nová v roce 1953 (ohlédnutí za měnovou reformou). In: Právník, roč. 148, č. 4, 2009, str. 419-428, ISSN 0231-6625. HEUMOS, Peter, ,,Vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví!“ Dělníci a státní socialismus v Československu 1945-1968. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. ISBN 80-7285-075-X. CHALUPECKÝ,
Petr,
TAJOVSKÝ,
Ladislav,
Vývoj,
struktura
a
osud
československého státního dluhu v letech 1945-1953. In: Politická ekonomie, č. 3/2011, roč. 59, Vysoká škola ekonomická v Praze, 2011, ISSN 0032-3233, str. 393-406. JIRÁSEK, Zdeněk, Specifika měnové reformy v roce 1953. In: KNAPÍK, Jiří, ed. Peněžní reformy a zvraty na území České republiky (po r. 1918): sborník příspěvků ze stejnojmenné konference Slezské univerzity v Opavě ... dne 9. listopadu 2005 v Opavě. 92
Opava, Ústav historie a muzeologie, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita v Opavě, 2005. ISBN 80-7248-330-7. str. 94-98. JIRÁSEK, Zdeněk, ŠŮLA, Jaroslav, Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1, Praha, Svítání, 1992, ISBN 80-900238-9-4. KAPLAN, Karel, Československo v letech 1945-1948, 1. Část, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1991, ISBN 80-04-25699-6. KAPLAN, Karel,
Kronika komunistického Československa, doba tání, Barrister &
Principal Brno, 2005, ISBN 80-86598-98-5.
KAPLAN, Karel, Sociální souvslosti krizí komunistického režimu 1953-57 a 1968-75, Studie, Svazek 9. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1993. ISBN 80-85270-15-3. KAPLAN, Karel, Sovětští poradci v Československu 1949-1956, Svazek 14. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1993. ISBN 80-85270-26-9. KAPLAN, Karel, PALEČEK, Pavel, Komunistcký režim a politické procesy v Československu, Barrister&Principal, Brno, 2001, ISBN 80-85947-75-7. MUSILOVÁ, Dana, Dokumenty o perzekuci a odporu: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky. Studie a dokumenty, Svazek 8, Praha, Ústav pro soudobé dějiny, 1994. PALÍŠKOVÁ, Marcela, Měnová reforma byla politickým krokem, In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26,1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 131 – 135. PERNES, Jiří, Dvě výročí protikomunistického odporu. In: Revue politika, č. 6, 2003. PERNES, Jiří, Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008, ISBN 978-80-7325-154-3. PERNES, Jiří, Snahy o překonání politicko-hospodářské krize v Československu v roce 1953. Brno, nakladatelství Prius pro Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v Praze, 2000.
93
PETRÁŠ, Jiří, Peněžní reforma 1953. In: Sborník archivu ministerstva vnitra. Odbor archivní a spisové služby Ministerstva vnitra ČR, 2005. ISSN 1214-4274. str. 141-171. ROZSYPAL, Kurt, Vývoj plánovitého řízení v netržních podmínkách v letech 19531964 (paměti). Praha, Fakulta národohospodářská, 1999, ISBN 80-7079-155-1 SALZMANN, Richard, Vzpomínky Plzeňáka na měnovou reformu z roku 1953, In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26,1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 129-130. ŠTĚPÁNEK, Zdeněk, Utajené povstání, Praha, Nakladatelství Michael, 1993. TIGRID, Pavel, Dnešek je váš, zítřek je náš. Dělnické revolty v komunistických zemích. Köln, INDEX, 1982. TUČEK, Miroslav, Měnová reforma v mezinárodním kontextu. In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26,1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 111-116. VEBER, Václav, Osudové únorové dny, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, ISBN 987-80-7106-941-6. VENCOVSKÝ, František, Tři měnové reformy pro jednu generaci, In: LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2003, č. 26, 1953, Fenomén Stalin: náhoda nebo nevyhnutelnost? / Padesát let od měnové reformy, str. 117–126. VENCOVSKÝ, František a kol., Dějiny bankovnictví v českých zemích, bankovní institut, a.s., Praha, 1999, ISBN 80-7265-030-0. VENCOVSKÝ, František, PŮLPÁN, Karel, a kol., Dějiny měnových teorií na českém území, Praha, Oeconomica, 2005, ISBN 80-245-0992-X. VENCOVSKÝ, František, Vzestupy a propady československé koruny, Historie československých měnových poměrů 1918 – 1992, Praha, Oeconomia, 2003, ISBN 80245-0497-9.
94
ŽÁČEK, Pavel, Zneužití Sboru národní bezpečnosti v únoru 1948. In: DEJMEK, Jindřich (red.), LOUŽEK, Marek (red.), Sborník Centra pro ekonomiku a politiku, 2008, č. 68, Únor 1948, Šedesát let poté, str. 41-54.
95
Elektronické zdroje: ČT24, Historie.cs, Měnová reforma. Přepis rozhovoru s Danou Musilovou, Ladislavem Tajovským, Zdeňkem Jiráskem a pamětníky reformy. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/18841-menovareforma/. EVANSON, Robert, K., Regime and Working Class in Czechoslovakia 1948-1968, In: Soviet Studies, Vol. 37, No. 2 (Apr., 1985), pp. 248-268, Taylor & Francis, Ltd., [cit.: 1. 6. 2012], dostupné z: http://www.jstor.org/stable/150998. GAZDÍK, Jan, Dětská propaganda po česku: Timur vymazal Tarzana. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=780739. GAZDÍK, Jan, Znemožni se, řekli komunisté prezidentovi. Ten poslechl. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=780384 GAZDÍK, Jan, a kol., Reforma, která šokovala národ. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2013/05/29/reforma-ktera-sokovalanarod/?cid=781026#. HOLANOVÁ, Tereza, Proč komunisté vzali lidem peníze? Expert vysvětluje. Rozhovor s ekonomem a historikem Drahomírem Jančíkem [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=780602 Měnová reforma 1953. [cit.: 1. 6. 2012], dostupné z: http://www.teepek.cz/skautfun/fenomen/2487-za-totace/. KALOUS, Jan, Sovětští poradci – několik poznámek. Záznam semináře Činnost sovětských poradců v komunistickém Československu pořádaného Národní knihovnou ČR
dne
22.
října
2002.
[cit.:
1.
11.
2013],
dostupné
z:
http://www.
nkp.cz/seminar/cinnost_poradcu.htm. KOHOUT, Pavel, Měnová reforma 1953: Československo versus Británie. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: 96
http://aktualne.centrum.cz/blogy-anazory/komentare/clanek.phtml?id=781392. KREJČIŘÍK, Milan, XI. všesokolský slet - jeden z posledních svobodných projevů, vzpomínky pamětníků, [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://totalita.cz/vzp/vzp_0002.php KREJČIŘÍK, Milan, Měnová reforma, Akce ,,Kulomet“, [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953_01.php KREJČIŘÍK, Milan, Měnová reforma, Předehra, [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953_01.php LÁNÍK, Jaroslav , PERNES, Jiří, Měnová reforma a Čepičkova armáda, In: Historický magazín ČT24, textový přepis [on-line], 8. 7. 2008, [cit.: 1. 6. 2012], dostupné z: http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historicky-magazin/21263-menova-reforma-acepickova-armada/. Měnová reforma 1953 stále zajímavá. In: Zpravodaj 4/2005. [cit.: 1. 6. 2012], dostupné z: http://www.infofila.cz/zpravodaj-4-2005-menova-reforma-1953-stale-zajimav-r-11-c2153. PESEK, Boris, P., Monetary Policy of Czechoslovakia, 1945-53, In: Journal of Finance, Vol. 13, No. 1 (Mar., 1958), pp. 116-118, Blackwell Publishing for the American Finance
Association,
[cit.:
1.
6.
2012],
dostupné
z:
http://www.jstor.org.ezproxy.vse.cz/stable/2976011. Tajný dokument, jak komunisté hodlali udržet pořádek. Pořádek. [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2013/05/28/menova-reformatajne-dokumenty/foto/552601/. TUČEK, Miroslav, Měnová reforma 1953 a některé širší souvislosti. In: Revue Politika [cit.: 1. 11. 2013], dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/823/menovareforma-1953-a-nektere-sirsi-souvislosti.
97
