Eva Smržová
Sdružená uměnovědná studia
Sociologická interpretace uměleckého fenoménu
Design jako umělecký fenomén Hlavním cílem této práce je odpovědět na otázky týkající se designu a jeho vlivu,
využití a přínosu pro společnost. Abychom se mohli opřít o náš výzkum, musím začít tím , že si položím několik otázek týkajících se našeho tématu. Chtěla bych najít odpověď na otázku,
jakou sociální funkci má umělecké dílo, jak dílo působí na pozorovatele, co jim přináší, kým a pro koho bylo vytvořeno, jaké vlastnosti má dílo z pohledu potencionálního uživatele, zejména co se tyče užitečnosti, praktičnosti a designu.
K tomuto účelu, jsem si vybrala servírovací stolek, jehož tvůrcem je architekt Hugo
Alvar Henrik Aalto. Nyní se pokusím stručně popsat a charakterizovat Alvara Aalta a to
proto, aby jste si dovedli představit a pochopili, kdo je vlastně autorem mého vybraného
předmětu zkoumání. Alvar Aalto studoval architekturu v Helsinkách. Se svou ženou rádi experimentovali v oblasti dřeva. Tyto pokusy vyústily ve třicátých letech do Aaltova
revolučního designu židlí.K jeho nejslavnějším architektonickým projektům patří jeho vlastní obytný dům v Turku(1927). Když si v roce 1929 zvolil za hlavní pracovní materiál překližku
a lisované vrstvené dřevo, studoval různé techniky lepení dýh a možnosti tvarování překližky. Z těchto experimentů vzešly Aaltovy nejnovátorštější židle a židle s volně pružícím sedákem. Tyto návrhy ukázaly mezinárodní avantgardě nový trend, pokud jde o materiály, totiž použití překližky. Aalto si uvědomoval problém mezi spojením horizontálních a vertikálních prvků, který je stár jak architektura sama. Proto Aalto považoval svůj způsob řešení, za přínos
v oblasti nábytkového designu. Řešení pro ohýbané dřevo, jemuž říkal „sestřička sloupu
v architektuře“, umožňovalo přímé umístění noh na spodní stranu sedáku , a to bez jakýchkoli dodatečných rámů nebo podpěr. Kromě toho, Aalto zastával názor, že design by se měl
přizpůsobit potřebám lidí, a odmítal uměle vyráběn materiály jako např. ocelové trubky,
protože v jeho očích byly v rozporu s životními podmínkami lidí. Dále podle Aaltova názoru
by měl design nejen splňovat nároky na funkčnost , nýbrž vyhovovat i psychologickým potřebám uživatele, čehož se podle něj dá nejlépe dosáhnout využitím dřeva.
Jak jsem se již zmiňovala, pro svůj sociologický výzkum jsem si vydrala design
předmětu a to servírovací stolek od již zmíněného Alvara Aalta. Abych mohla zodpovědět otázky na , které jsem se zaměřila v úvodu, rozhodla jsem se požádat různé skupiny lidí a jejich subjektivní pohled na předmět. K tomuto účelu jsem si vybrala osoby, které jsou z jiných sociálních poměrů, mají odlišné vzdělání a také každý spadá do jiné věkové kategorie. Všem těmto osobám jsem položila stejné otázky: 1. Co si představujete pod pojmem umělecké dílo?
2. Líbí se vám na první pohled toto dílo? A co říkáte na design, užitečnost(praktičnost) a materiál, ze kterého je vyrobeno?
3. Co by jste na tomto díle změnil(a)?
4. Co si myslíte, že přivedlo autora k vytvoření právě takového servírovacího stolku?
5. Obohacuje vás pohled na toto, popřípadě jakékoliv jiné umělecké dílo? Jestliže ano, pak co a z jakého hlediska?
V této práci budu postupovat chronologicky dle věku dotazovaného. Žena ve věku 76let, vystudovala střední pedagogickou školu, nižší sociální vrstva „Umělecké dílo je třeba obraz nebo socha.
Tento předmět mně připomíná pojízdný vozík nebo saně na kolečkách. Líbí se mně ty velké
kolečka, je to praktické, můžete se stolkem posunovat kam a jak chcete. Díky kolečkám to má v sobě i kus uměleckého díla, protože je to přizpůsobené k životu, a tudíž to v sobě má kus umu.Design je moc jednoduchý, není tam nic zajímavého. Takové obyčejné. Dřevo je dřevo, ale chybí tomu nějaká paráda, jelikož dřevo za parádu nepovažuji .
Dodala bych ozdoby mramor, sklo nebo tak něco.
Nevím asi ho to jen tak napadlo. Nebo se mu o tom zdálo. Výstavy a jiné věci mě nikdy moc nezajímaly.“
Muž ve věku 52let, maturita- technolog, střední sociální vrstva
„ Umělecké dílo může být skoro všechno, pro toho člověka, který něco vymyslí, vyrobí, nebo vytvoří svou představivostí. Pro mě musí být umělecké dílo klasické, tím myslím obrazy krajin, portréty atd,.. Nepokládám za umělecké dílo např. tvorbu z období surrealismu, kubismu,..
Líbí se mi pro nápad, avšak moje představa servírovacího stolku je jiná. Použitelnost je
spíše jen pro výstavy , než pro každodenní použití. Dřevo mám rád, pro domácnost je to optimální. Design je pěkný, trochu moc jednoduchý, ale hezký.
Nic bych na tom neměnil, jednou to vypadá, tak jak to vypadá, tak proč to měnit.
Asi se mu to tak líbilo, nic jiného v tom nevidím, prostě ho to napadlo, a tak to vyrobil.
Rád se podívám na nějaké umělecké předměty, ale nic jiného, nějak více se o tento obor
nezajímám. Ovšem uznávám a oceňuji jejich práci. Člověk musí mít velký talent, aby mohl něco takového vymyslet, a pak uskutečnit.“
Žena ve věku 51let , střední pedagogická škola, nižší sociální vrstva
„ Umělecké dílo je pro každého něco jiného, něco co kdokoliv vytvoří a nazve to uměleckým
dílem, ale já si myslím, že umělci jsou jenom malíři.
Stolek se mi moc líbí, ale ty kola jsou strašný.Líbí se mě ta jednoduchost, materiál je moc
pěkný, ale do bytu bych si ho nedala nemám ráda extravaganci a taky je hodně nepraktický. Odstranila bych kolečka a dala tam klasické nohy.
Myslím, že to autor vytvořil proto, že o tom měl takovou představu.
Já moc na umění nejsem, nic mě to nepřináší ani nijak neobohacuje ani nevím, proč by
mělo.
Muž ve věku 25let, vyučen bez maturity, nižší sociální vrstva
„ Umělecké dílo muže být spousta věcí např. obraz, socha.
Je to hloupě vyřešený stolek na jídlo, vůbec se mi nelíbí, kola se tam nehodí, vůbec
nechápu, proč je tam autor dal. Vůbec se nedá použít, je strašně nepraktický. Dřevo mám rád, ale mohlo by být něčím doplněno.
Udělal bych stolek plechový a větší, myslím, že by byl mnohem praktičtější.
Myslím, že autor vytvořil právě tenhle stolek, protože pro něj je to asi typická představa
servírovacího stolku.
No já nevím, co mě dává umělecké dílo, mě osobně asi nic, ale někoho může inspirovat
třeba k vraždě nebo sebevraždě.“
Žena ve věku 21 let, studentka vysoké školy(umění), střední sociální vrstva „ To se těžko definuje, vše co má nějaký nápad a myšlenku.
Dřevo miluji, je krásné a teplé, dá se s ním dělat spousta věcí. Design se mi také velmi líbí,
je jednoduchý a v tom je právě krása. Praktické je to také, může se postavit na jakékoliv místo např. jako odkládací stolek,servírovací,dekorační,..
Neměnila bych nic, je to unikat, tak ať jím také zůstane.
Každý umělec čerpá ze svých zkušeností a z toho, co viděl. Možná se nechal někde
inspirovat, nebo ho to jen tak napadlo. Políbila ho múza, jak se říká.
Umění mám ráda, jelikož je sama studuji. Otevírá mně cesty k jinému chápání věcí, ať už
byť obyčejných nebo uměleckého zaměření.“
Muž ve věku 20 let, student informatiky na vysoké škole, střední sociální vrstva
„Za umělecké dílo považuji sochy a obrazy. Sign předmětu nepovažuji za umělecké dílo, stejně tak nepovažuji za umělecké dílo fotografii, ale pouze klasické malby.
Servírovací stolek je příliš jednoduchý, dřevo se nehodí do moderních interiérů a užitečnost
myslím, že není vůbec na místě, jelikož je nestabilní. A připomíná mi lehátko do nemocnice. Přidal bych nějaký matný kov na oživení.
Myslím, že autor navrhl základní tvar, a pak přidával detaily, ovšem nepovedlo se mu to. Já a umění, to nejde dohromady. Nic mě to neříká a ani mě to nezajímá.“ Žena ve věku 20 let, vyučená servírka, nižší sociální vrstva „Umělecké dílo je obraz, ale ne všechny pouze ty dobré.
Nějaký stolek, také to vypadá jako novodobí trakač. Na můj vkus je moc jednoduchý, není
na něm nic tak zajímavého. Praktický sice být může, ale hezký teda moc není, takže bych si ho nekoupila.
A také je moc obyčejný, chtělo by to přidat nějaké ozdobné předměty. Asi myjí už takovou představu od začátku v hlavě.
O umění se moc nezajímám, nemám na to čas. Ani mě ničím nepřitahuje, co bych z toho
měla.“
Závěr učiněný na základě průzkumu:
Nejprve bych se zaměřila na otázku ,jaké vlastnosti má dílo z pohledu pozorovatele.
V našem případě se u názorů na servírovací stolek setkáváme s odlišnými názory. Někomu se líbil, jinému ne. Jak jsem vypozorovala, celkově se stolek setkal spíše s pozitivními názory, které byly ovšem doplněny drobnými poznámkami ohledně jeho jednoduchosti. Z čehož
usuzuji, že lidé dnešní doby jsou zvyklí převážně na věci něčím výrazné, ojedinělé, ale ne
jednoduché a zvláštní právě svým netypickým tvarem. Většina dotazovaných, i když se jim stolek líbí, dává přednost klasickým tvarům, na které jsou zvyklí. Na otázku co dílo přináší pozorovatelům se dá s jemnou nadsázkou říci, že nic. Každý se rád podívá, ale dílo je ani
nijak neinspiruje ani nenutí k zamyšlení, což jsem na jednu stranu čekala. Nekladli si otázky, proč jsou kola tak velká, jestli to má nějaký specifický důvod. Což mě překvapilo, zvláště u
mladších ročníků, myslela jsem, že budou zvědaví, ale zdání někdy klame. S autorem jsme se seznámili již na počátku práce, mohu jen podotknout, že autorovo dílo bylo převážně určeno
lidem, kteří milují jednoduchost spojenou s netypickým tvarem a dávají přednost užitečnosti a praktičnosti, než nestabilním pře doplňovaným „monstrem“ vytvořeným pouze pro potěchu oka. Na otázku jakou sociální funkci má umělecké dílo, nejde jednomyslně odpovědět, Jak jsme mohli vidět co osoba, to názor a stejně je to i s vlivem na ně. Proto bych řekla, že pro jistou skupinu lidí má umělecké dílo funkci poznávající, informující a do jisté míry
ovlivňující. Ovlivňuje jak jejich myšlení, chování, ale také celkový pohled na svět a jeho
hodnoty.Jak jsem však již zmínila každý člověk je originálem sám o sobě , a proto nemůžeme říci, že toto hodnocení platí pro všechny.