ročník X/ číslo 2
Léto 2003
Žluva hajní (Oriolus oriolus)
Foto Petr Macháček
Vítání ptačího zpěvu
Z OBSAHU n Pozvánka
na Vítání ptačího zpěvu . . . . . . . . . . 2 n Akce Falco a Aquila 2003 . . . . . . . . 3 n Vzpomínka
na Veleslava Wahla . . . . . . . . . . . . . 4 n Nový typ ptačí budky . . . . . . . . . . . . 5 n Soutěž pro děti pokračuje . . . . . . 6, 7 n Nová odysea
– dobrodružství čápů černých . . . 8, 9 n Vedení ČSO se učí II . . . . . . . . . . . 11 n Za ptáky do světa
– Indie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Ve dnech 1.-11. května 2003 se u nás již po jedenácté uskuteční Vítání ptačího zpěvu. Tímto zveme všechny milovníky ptactva a přírody vůbec, aby pod vedením zkušených ornitologů oslavili první jarní ptačí hlasy. Na druhé stránce tohoto čísla Ptačího světa naleznete seznam akcí konaných po celé republice, kde si každý může vybrat místo, které bude chtít navštívit. Tradice Vítání ptačího zpěvu (Dawn Chorus Day) vznikla v roce 1983 v Birminghamu, kde místní ornitologové přišli s nápadem, přivítat vždy první neděli v květnu ptačí zpěv. Od té doby se těsně před rozedněním scházejí v mnoha zemích světa lidé, aby se zaposlouchali do zvuků právě se probouzející přírody. Tyto akce mohou proběhnout jak v lese, tak i třeba v městském parku. Musíme se ale vyhnout místům v blízkosti rušné dopravy. Jen tak můžeme v klidu vychutnávat a určovat zpěv jednotlivých druhů ptáků. Ale nejde jen o procházky přírodou. Někteří organizátoři zpestřují své akce přednáškami, výstavkami, nahrávkami ptačích hlasů, odchytem a kroužkováním ptáků, nebo návštěvami záchranných stanic živočichů. Častou součástí vycházek bývají i pikniky. Tady však musíme dbát na pra-
vidlo, že součástí snídaně nemají být vejce. Někde také akci pojali jako dvoudenní tábor, kdy se večer všichni sešli u táboráku, přespali pod stanem nebo přímo pod širákem a ráno se probouzeli uprostřed ptačího koncertu a naslouchali výkladu vedoucího ornitologa přímo ze spacáků. V prvních letech vyhlašování Vítání ptačího zpěvu byl zájem veřejnosti velmi malý. Vděčíme jen vytrvalé snaze jednotlivých organizátorů, kteří dobrovolně a nezištně připravují pro účastníky jarní vycházky a další doprovodné akce, že se v posledních letech tato tradice stává stejně populární jako podzimní Světový či Evropský festival ptactva. Dokladem narůstající obliby je i to, že na loňských vycházkách, kterých bylo něco přes 40, se sešlo kolem 1 000 lidí. Pro porovnání, v roce 1998 jsme obdrželi zprávy o 13 akcích, na kterých bylo necelých 300 účastníků. Věříme, že i letošní ročník bude alespoň stejně úspěšný, jako ten v loňském roce a přejeme organizátorům příznivé počasí a hojnou účast a všem účastníkům příjemnou a zajímavou procházku jarní přírodou a bohaté ornitologické zážitky. Alexandra Trublová
zpravodaj České společnosti ornitologické
2
PTAČÍ SVĚT
u
POZVÁNKA NA VÍTÁNÍ PTAČÍHO ZPĚVU
1. Praha – Ďáblice
Sraz v sobotu 26. 4. v 8.00 u Ďáblické hvězdárny. Vycházka do Ďáblického háje, ukázka chytání ptáků. Pořádá Martin Smrček, tel. 603 509 662.
2. Praha - Modřany.
Sraz v neděli 4. 5. v 8.30 na Zbraslavském náměstí, přesun do Modřan na lokalitu poblíž žel. stanice. Ukázka odchytu ptáků a kroužkování. Další sraz v 9.30 u žel. stanice v Modřanech. Pořádají: Martin Kupka, Ota Vorel, Tomáš Brinke, Jindra Sedláček, tel. 723 885 973
3. Praha – Vinořský park
Sraz v sobotu 26. 4. v 7.30 na stanici MHD Vinořský hřbitov. Autobus 386 vyjíždí ze stanice MHD a metra Rajská zahrada v 7.01, z křižovatky v Satalicích v 7.15. Půjde se kolem vinořských rybníků „V Obůrkách“ a skrz CHÚ Vinořský park a Satalická bažantnice do Satalic. Ukázka kroužkování a zábavný kvíz. Vede Jiří Sládeček (
[email protected]), tel. 286 852 697, 257 174 166.
4. Praha – Zbraslav
Sraz v neděli 4. 5. v 6.00 na Zbraslavském nám., vycházka na Havlín a ke slepému rameni Vltavy na Krňák. Pořádají: Martin Kupka, Ota Vorel, Tomáš Brinke, Jindra Sedláček, tel. 723 885 973
5. Kladno
Sraz v neděli 4. 5. v 6.30 na náměstí, kde bude přistaven autobus. Návštěva tří lokalit: Buštěhrad, „Čabárna“, Vinořská Horka. Ukázka odchytu ptáků. Vedou: Stanislav Lepič, Petr Starý, tel. 602 224 674, 602 336 014.
6. Rakovník
Sraz v sobotu 3.5. v 6.30 u cukrárny Barborka v Rakovníku (pod nemocnicí). Ukázka odchytu a kroužkování, soutěž pro děti, trasa 5 km. V pátek večer posezení u krbu a pozorování tahu sluk. Vede Milan Tichai (
[email protected]), tel. 608 301 387.
7. Soutok Labe s Vltavou
Ve dnech 3.-4. 5. na levém břehu Vltavy 1,5 km nad soutokem s Labem. Vede Petr Lumpe, tel. 315 630 924.
8. Vavřinecký rybník (Kutná Hora)
Sraz v sobotu 3. 5. v 7.30 hod. ve Vavřinci na hrázi rybníka. Ukázka odchytu a kroužkování. Vedou Jan Křivský (
[email protected]), Josef Galbavý a Michal Kavka, tel. 327 324 655, 327 324 210, 732 560 647.
9. Bor (Tachov)
Sraz v sobotu 10. 5. (v případě nepříznivého počasí 17. 5.) v 7.00 u hlavní brány borského zámku. Trasa povede zámeckým parkem kolem rybárny k rybníku Tažný. Určování ptačích druhů a ptačího zpěvu, přednáška „Návrat ptačích druhů ze zimovišť“, odchyt ptáků a kroužkování. Pořádá Karel Macháč, tel. 721 962 801.
14. Blovice
Sraz v sobotu 3. 5. v 8.00 za budovou nádraží ČD v Blovicích. Vycházka spojená s ukázkou odchytu a kroužkování ptactva. Pořádá Nepomucký ornitologický spolek (
[email protected]), tel. 777 900 519 nebo 607 222 425.
15. Chýnov
Sraz v neděli 4. 5. v 5.00 před školou na Gabrielově nám. v Chýnově. Informace: Michael Strnad (
[email protected]), tel. 381 927 934.
16. Blatná
Sraz v sobotu 3. 5. v 8.00 na parkovišti u blatenského krematoria, vycházka kolem rybníků Přední a Zadní Řitovíz do Buzic. Ukázka kroužkování ptáků. Vedou Petr Pavlík (
[email protected]) a Jan Černý, tel. 383 412 211
17. Němčice (Prachatice)
Sraz v sobotu 26. 4. v 6.00 u kostela. Vycházka přes Radošovice k rybníku Dehtáři. V případě příznivého počasí ukázka odchytu a kroužkování. Pořádá Prachtický ornitologický klub, vede Tomáš Had (
[email protected]), tel. 728 221 051.
18. Nepomuk
Sraz v neděli 4. 5. v 8.00 v Nepomuku na náměstí u kašny. Vycházka podél říčky Muchovky ke Klášteru a poté Knížecí cestou oborou zpět do Nepomuka. Ukázka odchytu a kroužkování ptactva. Pořádá Nepomucký ornitologický spolek (
[email protected]), tel. 777 900 519 nebo 607 222 425.
19. Prachatice
Sraz v neděli 4. 5. v 6.00 u kostela sv. Jakuba. Vycházka na Sluneční louku po „tankovce“ na Cvrčkov a Černou horu. Poslech, pozorování, odchyt a kroužkování ptactva. Pořádjí CEV Dřípatka Prachtice, KOS a AROCHA ČR. Vede Tomáš Had (
[email protected]), tel. 728 221 051 a Věra Soukupová, tel. 607 885 067.
20. Tábor
Sraz v sobotu 3. 5. v 5.00 na Žižkově nám. v Táboře. Informace: Michael Strnad (
[email protected]), tel. 381 927 934.
21. Česká Lípa
Sraz v sobotu 3. 5. v 7.30 hod. před budovou Vlastivědného muzea v České Lípě, nám. Osvobození 297. Vycházka do blízkého okolí Č. Lípy - niva Ploučnice pod Holým vrchem, slepé rameno Ploučnice v Dubici či Pekelské rybníky. Odchyt a kroužkování ptáků. Vedou Miroslav Honců (honcu@ muzeum.clnet.cz), tel. 487 824 145 a Karel Filip.
22. Liberec
Sraz v neděli 4. 5. v 6.00 na zastávce autobusu MHD „Letka“. Procházka do lesíka u letiště a do okolí letiště. V případě příznivého počasí odchyty a kroužkovaní. Vedou Martin Pudil, tel. 485 246 151 a Pavel Vonička, tel. 482 428 996.
23. Roudnice nad Labem
Sraz v sobotu 3. 5. v 7.00 na kraji mostu na Karlově nám. v Roudnici n. L. Pořádá SEV Cicinina při ZO ČSOP a KaSS „Říp“ v Roudnici n. L. a ČSO. 10. Domažlice Vede Stanislav Chvapil, tel. 416 837 603.Ve čtvrtek Sraz v neděli 4. 5. v 5.30 u busty Petra Hany 24. 4. Od 18.00 přednáška „Ptačí zpěv“ s barevnými v areálu městského parku v Domažlicích u nemocnidiapozitivy a nahrávkami ptačího zpěvu v KaSS ce. Pořádá Jiří Sladký, tel. 377 539 150. „Říp“ v Roudnici n. L. Přednáší Stanislav Chvapil.
11. Holýšov
Sraz v neděli 4. 5. v 5.00 před radnicí v Holýšově. Procházka podél Radbúzy. Pořádá Holýšovský ornitologický klub, vede Jiří Schröpfer, tel. 732 370 036.
12. Cheb
Sraz ve čtvrtek 1. 5. v 6.00 u dřevěné lávky přes řeku Ohři pod hradem (u Písečné brány). Vedou Dětmar Jäger, tel. 354 423 077 a Aleš Jelínek, tel. 354 594 103.
13. Chodov u Karlových Varů
LÉTO 2003
Sraz v neděli 4. 5. v 7.00 na hrázi rybníka Bahňák. Pořádáno ve spolupráci s ZO ČSOP Chodov. Vede Miroslava Horáková, tel. 604 667 423.
24. Vřesina u Bílovce
Sraz v pátek 2. 5. v 8.00 před školou. Vede Sávo Novák, tel. 556 425 781.
25. Bohdanečský rybník
Ve dnech 2.-3. 5. u terénní stanice na Bohdanečském rybníku (v části rezervace u Dolan). Sraz na místě kdykoliv od 2. 5. od 19.00. Vede Martin Paclík, (
[email protected]).
26. Dolní Čermná
Sraz v neděli 4. 5. ve 4.00 na břehu rybníka u sauny v Dolní Čermné, 3 až 4 hodinová procházka, poslech a pozorování ptáků s využitím magnetofonových nahrávek, ukázka odchytu a kroužkování, následné zhodnocení akce v místní vinárně Čermen-
u
ka. Pořádají Aleš Hampl, tel. 604 208 580, Petr Havel a Jan Růžička
27. Havlíčkův Brod
Sraz v sobotu 3 .5. ve 4.00 u ZŠ Sady v městském parku. Pořádá Václav Hlaváč (
[email protected]).
28. Litomyšl
Sraz ve čtvrtek 1. 5. v 8.00 na zastávce ČD Litomyšl ( u Vertexu). V případě příznivého počasí odchyt a kroužkování ptáků na Velkém Košíři. Pořádá ZO ČSOP Litomyšl DDM Litomyšl, kontakt Lubor Urbánek (
[email protected]), tel. 461 615 270, 461 615 813.
29. Náchod
Sraz ve čtvrtek 1. 5. v 6.00 v zámeckém parku (aleji) v Náchodě. Společné naslouchání zpěvu, identifikace ptáků, ukázka odchytu a kroužkování ptáků. Pořádá ČSO a AROCHA. Vedou Vojtěch Volf, Pavel Světlík, M. Hromádko, tel. 728 081 833, 728 545 818.
30. Rohozná (Chrudim)
Sraz ve čtvrtek 8. 5. V 6.30 na autobusové zastávce v Rohozné. Pro zájemce z Chrudimi bude v 6.00 přistaven autobus na Masarykově nám. U oční optiky. Na programu pozorování ptáku, ukázky kroužkování, a ochrany ptáků. Pořádá CHKO Železné hory, Ekocentrum ZO ČSOP Zelený dům Chrudim a Východočeská pobočka ČSO. Kontakt František Bárta, tel. 469 677 420, 602 225 749 nebo Milan Marenčák, tel. 469 622 691.
31. Semanín
Sraz ve čtvrtek 1. 5. v 8.00 na žel. stanici Semanín. Pořádá ZO ČSOP Svitavy, kontakt Milan Janoušek (
[email protected]), tel. 604 977 098.
32. Vrchlabí
Sraz ve čtvrtek 1. 5. v 7.30 u rybníka u letiště.Vede Jiří Flousek, správa NP Krkonoše, (
[email protected]), tel. 499 456 212.
33. Bradelské rybníky
Sraz v neděli 18 .5. v 8.00 na hrázi Helerova (Panského) rybníka v Jihlavě na Dolině. Vycházka na Bradelské rybníky a řeku Jihlavu. Pořádá ZO ČSOP Jihlava. Vede Pavel Hobza, tel. 567 321 548.
34. Rusínov (Vyškov)
Sraz v sobotu 3. 5. v 8.00 u zdravotního střediska v Rusínově. Procházka okrajem lesa, určování ptáků dle zpěvu, kontrola ptačích budek. Pořádá ZO ČSOP Rusínov. Vede Jiří Bartl, tel. 517 371 912.
35. Červín
Sraz ve čtvrtek 1. 5. v 7.40 před budovou nádraží ČD Bohumín. Pro místní přímo na lokalitě Červín v 8.00. Pořádá ČSO spolu s Arnikou. Ukázka kroužkování. Kontaktní osoby: Zdeněk Polášek, tel. 724 036 187 a Jan Hartl, tel. 602 500 588, (
[email protected]).
36. Úsek Odry v Zabelkowě (Polsko)
Sraz v sobotu 3. 5. předběžně v 8.00 na české straně u mostu před hraničním přechodem ve Starém Bohumíně. Pořádá ČSO spolu s Arnikou. Ukázka kroužkování. Všechny zájemce z české strany prosíme o předchozí kontaktování organizátorů. Kontaktní osoby: Zdeněk Polášek, tel. 724 036 187 a Jan Hartl, tel. 602 500 588, (
[email protected]).
37. Karviná Staré Město
Sraz ve čtvrtek 1. 5. v 7.45 u čerpací stanice Koukolná. Spojeno s kroužkováním ptáků. Zájemce prosíme o kontaktování organizátora. Vede Kurt Rusek (
[email protected]), tel. 603 449 367.
38. Vítkov (Opava)
Sraz v sobotu 3. 5. v 6.30 hod. na nám. Jana Zajíce ve Vítkově nebo v 7.00 hod. na hrázi prvního „Paveláku“. Pozorování ptáků, poslouchání ptačích hlasů, povídání o ptactvu žijícím na Vítkovsku a práci ornitologů. Vede František Gazda. Pořádá město Vítkov, Daniela Olbertová, tel. 556 300 451.
LÉTO 2003
PTAČÍ SVĚT
3
Akce Falco a Aquila 2003 – boj o přežití pokračuje Akce Falco a Akce Aquila patří mezi nejznámější akce na ochranu dravých ptáků u nás. Cílem obou akcí je uhlídat hnízda vzácných dravých ptáků, především sokolů, rarohů a orlů královských před rušením návštěvníky přírody a horolezci, kteří mohou z neznalosti vyplašit rodičovský pár, a může tak dojít k opuštění vajíček či mláďat. Především je však nutné hnízda hlídat před vykradením překupníky zvířat, kteří je prodávají tzv. milovníkům zvířat a některým sokolníkům. Akce probíhají v různých místech ČR i Slovenska nepřetržitě od roku 1990 a za tuto dobu se podařilo uhlídat několika stům dobrovolných strážců za dohledu odborníků celkem 43 mláďata rarohů velkých, 20 mláďat sokolů stěhovavých a 20 mláďat orlů královských. Bylo zaznamenáno několik pokusů o vykradení, ale žádné ze střežených hnízd díky bdělosti strážců vykradeno nebylo. Akce Falco i Aquila pokračují pod koordinací Klubu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země i v roce 2003. Nelze je však realizovat bez pomoci desítek dobrovolných strážců, kterým není lhostejný osud dravých ptáků a přírody vůbec a jsou ochotni obětovat několik dnů volna. Chtěli bychom požádat o pomoc i
Pozvánka
Letní setkání mladých ornitologů na Nepomucku se uskuteční ve dnech 15.-18. srpna 2003. Zveme všechny mladé ornitology a zájemce o přírodu a ptactvo k nám na Nepomucko. Bližší informace ohledně tohoto setkání obdržíte na adrese: N.O.S. – Dvorec 92, 335 03 Nepomuk 3, e-mail:
[email protected]
Vás. Hlídá se v týdenních turnusech (od soboty do soboty), 24 hodiny denně za každého počasí. Strážní skupiny o počtu 4-6 lidí jsou ubytovány v základním táboře (chata, stan, přívěs) a po instruktáži odborníkem se střídají ve dvojicích a zajišťují ostrahu hnízda. V případě, že se nám, ale především dravcům rozhodnete pomoci podrobnější informace můžete získat na adresách http://kodas. detizeme.cz nebo www.detizeme.cz a nebo přímo u koordinátorky náboru strážců na adrese: Centrum dětí a mládeže, Radka Jindrová, Duk. hrdinů 328, 407 21 Česká Kamenice, tel. 605 468 263, e-mail
[email protected], kde se můžete již dnes přihlásit. Pavel Koubek Sokol stěhovavý
Hledáme vhodné kandidáty pro volby do výboru ČSO v r. 2004!!!
Milí členové a voliči, stávající výbor má za sebou rok usilovné práce a je na Vás, abyste posoudili, jak odpovědně řídil chod ČSO. Další výroční schůze spojená s volbou nového výboru nás čeká v březnu příštího roku. Je tedy nejvyšší čas začít hledat schopné a zodpovědné lidi, které byste si přáli mít ve vedení naší společnosti. Rozhodnutí, kdo bude stát v čele ČSO, je jen a jen na Vás. Pro sestavení řádné a pokud možno co nejširší kandidátky potřebujeme mít dostatečné množství zájemců o tuto dobrovolnou, nicméně velmi zodpovědnou a náročnou prá-
Kam „chodí“ vlaštovky spát? Nad takto položenou otázkou se jistě řada ornitologů pousměje a pohorší a řekne si, že opět chceme objevovat něco již dávno známého. Položená otázka je však míněna naprosto vážně a odpovědi na ni by měly přispět k vytvoření pokud možno co nejucelenějšího obrazu o místech, kde a jak dnes vlaštovky obecné nocují. Nápadná hromadná nocoviště v některých rákosinách (až desítky tisíc ptáků), která známe z minulých let, už vůbec nemusí existovat nebo na nich došlo k výrazným změnám v početnosti. Bohužel ve většině případů k horšímu. Naše snaha zmapovat současná nocoviště souvisí s projektem pořádaným kroužkovací
Ptáte se…
Foto Lubomír Hlásek
stanicí Národního muzea Praha, který navazuje na celoevropský program evropské unie kroužkovacích centrál (EURINGu). Důvodem zvýšeného zájmu o vlaštovku je nápadný pokles početnosti v rámci celé Evropy. Pokud jde o sběr hnízdních dat, jsou u nás do něho v roce 2003 zapojeni zatím pouze kroužkující ornitologové. Nekroužkovatele pro letošní rok vyzýváme právě k účasti na mapování hromadných nocovišť v rákosinách. Zatímco pro zaznamenávání dat o hnízdní biologii byla vytvořena zvláštní „hnízdní karta“, pro předání dat o nocujících vlaštovkách se zatím spokojíme s poměrně jednoduchou odpovědí.
ci. Uvítáme zejména zájemce z Moravy, která již dlouho neměla ve výboru ČSO své zastoupení. Každý člen může navrhnout kandidáta(y) do voleb nového výboru. Podmínkou je pouze členství v ČSO, dosažený věk 18ti let a souhlas s kandidaturou. Před samotnými volbami Vás se všemi kandidáty podrobně seznámíme. Své tipy posílejte na adresu společnosti Hornoměcholupská 34, Praha 10 Hostivař, e-mail
[email protected] Budoucnost ČSO je ve Vašich rukou !
Příklad zápisu: Lokalita (nejbližší obec/ okres), termín, datum, odhad počtu nocujících ptáků. Sčítání by mělo být provedeno v následujících termínech: 10. červen, 10. červenec a 10. srpen. Datum pozorování by se mělo pohybovat v rozmezí +/- 5 dnů od stanovených termínů. Nejcennější jsou pro nás údaje o početnosti našich hnízdních populací (červen, červenec), srpnový termín už zahrnuje i příslušníky severněji hnízdících populací. Svá pozorování zasílejte na adresu: Kroužkovací stanice NM, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10-Hostivař, e-mail
[email protected]. Jaroslav Škopek
Všimla jsem si, že je poslední dobou v Praze mnohem více strak než dříve (nebo mi to tak alespoň připadá). Je tomu tak i v ostatních větších městech a nemohou tito ptáci výrazně škodit jiným druhům pěvců? Zajímalo by mne, jak se na tento problém dívá ČSO. Straka se skutečně, podobně jako někteří další ptáci, přizpůsobila velice dobře životu v těsné blízkosti člověka, takže dnes můžeme straky spatřit i v centru Prahy nebo i v jiných dalších větších městech. Dokonce se zdá, že strak je dnes více ve městech než ve volné krajině. Tento trend je patrný v celé Evropě. Straka se živí velmi pestrou potravou, živočišnou i rostlinnou, a na vybírání vajíček či mláďat z hnízd jiných ptáků je skutečně přeborník. Myslivci ji právě proto považují za škodnou a snaží se ji hubit, jak se dá. Ovšem tam, kde byly snahy myslivců o vyhubení strak úspěšné, ubylo i poštolek a kalousů. Ti totiž ztratili možnost hnízdění ve starých stračích hnízdech, sami si totiž hnízdo nestaví. Dnes se ovšem mezi nepřátele strak počítají také obyvatelé měst a dokonce i někteří ornitologové. Potravní zvyklosti strak se s příchodem do měst příliš nezměnily, také je jim mnohdy přičítána vina za pokles početnosti některých drobných pěvců ve městech. Je ovšem velice těžké takovou věc prokázat. Pokusili se o to britští ornitologové, kteří ve městech své země podrobili možný vliv strak na drobné pěvce důkladnému zkoumání. Ukázalo se však, že straky na drobné ptactvo žádný vliv nemají, takže vina, která jim byla přičítána, byla neoprávněná. Nakonec, i kdyby se vliv strak na zpěvné ptactvo ve městech prokázal, zbývá otázka, zda nás to opravňuje k jejich hubení. Straka je přece také pták a dokonce pěvec. Petr Voříšek, Barbora Houdková
4
PTAČÍ SVĚT
Vzpomínka na Veleslava Wahla (1922 - 1950) V policích antikvariátů a na jejich pultech se stále vzácněji setkáváme s černým přebalem knihy, kde je bíle vyobrazena silueta racka nad Karlovým mostem s Malou Stranou v pozadí. Pražské ptactvo od Veleslava Wahla vyšlo poprvé v roce 1944 a hned následujícího roku se dočkalo druhého vydání. I to bylo jednoznačným dokladem jeho vysoké úrovně a obliby. Na svou dobu totiž představovalo moderně pojaté dílo přinášející obrovské množství poznatků nejen o pražském ptactvu. Najdeme v něm celou řadu informací z hnízdní biologie a ekologie ptáků, rovněž však kritické připomínky k současnému stavu ochrany ptáků: „Je již skutečně nejvýš na čase, aby byl vydán nový zákon na ochranu ptáků. Ovšem ne takový, jako je náš starý, který se spokojí výpočtem druhů, které je zakázáno nebo dovoleno hubiti či chytati; tímto způsobem se nikam nedostaneme. Nový zákon se musí opírati o výsledky moderní ornithologie, zejména o ekologii ptáků.“ Tuto knihu o 270 stranách sepsal ve svých 22 letech; v její první části si všímá jednotlivých pražských biotopů, vztahu ptáků k člověku a velkoměstskému prostředí, problematiky ptačího zpěvu a mnoha dalších otázek z ptačí biologie a ekologie. Poutavě napsaná je i kapitolka o průtahu ptáků Prahou doplněná o některé aktuální výsledky v Praze okroužkovaných ptáků. Druhá - rozsáhlejší část knihy pojednává o jednotlivých ptačích
obyvatelích Prahy, kteří jsou seřazeni podle tehdy užívaného ornitologického systému. U každého druhu je uveden stručný popis, biotop, rozšíření v Čechách a výskyt v Praze a okolí. Kniha přináší přehled nejen hnízdících druhů, ale i ptáků zimujících a protahujících. Bylo by jistě nespravedlivé omezit toto krátké pojednání jen na Wahlovo nejznámější dílo. Jeho činnost byla neobyčejně rozmanitá: celkem publikoval 27 prací, mezi nimiž kromě některých vysloveně krátkých faunistických sdělení nalezneme i práci o rozšíření strnada zahradního ve střední Evropě, o průtahu racka chechtavého Prahou a o ptactvu na území pražské zoologické zahrady. Veleslav Wahl byl v osobním kontaktu s většinou našich předních ornitologů; spolupracoval především s RNDr. Walterem Černým, jemuž dodával svá pozorování pro časopis Sylvia. Již v mladém věku byl všestranně orientovaným ornitologem - mohl tedy později pracovat jako „muzejník“ (k tomu měl sklony v podobě dokladování některých svých významnějších ornitologických pozorování, např. první doklad zimujícího budníčka menšího, doklad o výskytu příslušníka severské rasy střízlíka obecného), rovněž tak jako zoolog v zoologické zahradě, kde strávil část války jako vědecký asistent ředitele, nebo jako pracovník kroužkovací stanice. O kroužkování ptáků měl mimořádný zájem a již jako čtrnácti-
jsem před oknem obýváku krmítko větších rozměrů než je obvyklé. Zalétá sem několik druVolavka na návštěvě hů ptáků, např. strakapoud velký, sojka, brhRád bych se podělil o hezký zážitek, který lík, zvonek, sýkory, vrabci, kosi, hýli a také se se mi přihodil 5. února v půl čtvrté odpoledne. zde objevil střízlík a strakapoud prostřední. Bylo polojasno a do mírně mrazivého odpo- Dcera se dívala z okna, když tu náhle na mě zaledne občas zasvítilo sluníčko. Sem tam padla čala křičet, abych běžel rychle k ní k oknu. Těsi nějaká ta sněhová vločka. Má dcera Katka, ně nad naším krmítkem se snášela volavka které je 11 let, se dívala v tu dobu z okna obý- popelavá. Poznala ji hned, protože ji chodíme váku rodinného domku, ve kterém bydlíme. pozorovat na nedaleký rybník, kde si hledá Protože dcera ráda pozoruje ptáky, zhotovil potravu. Snášela se na louku před naším dom-
Z dopisů čtenářů
Volavka popelavá
Foto Lubomír Hlásek
LÉTO 2003 letému mu byly svěřeny kroužky, aby samostatně kroužkoval. Od roku 1936 do roku 1944 okroužkoval celkem 1043 ptáků. Byla to zřejmě především jeho odbojová činnost, jež mu byla překážkou v ještě rozsáhlejší kroužkovací činnosti. Kroužkování se věnoval ve třech hlavních oblastech: na Českomoravské vysočině, na rodinné hájovně „Pankrác“ poblíž Bělé pod Bezdězem a pochopitelně v Praze, především v době svého působení v ZOO. V jeho kroužkovacích seznamech najdeme vedle ptáků kroužkovaných jako mláďata ve hnízdech i okroužkované zimující havrany a kavky. S některými označenými ptáky prováděl i „přemísťovací pokusy“. Na svůj věk byl zjevně i velmi dobrým znalcem ptačích hnízd a vajec, což dokládá jeho šestistránkový určovací klíč uveřejněný v časopise Vesmír (1946). Kterým směrem by Veleslav Wahl orientoval svůj zájem a schopnosti však zůstane trvalou neznámou, neboť komunistický režim krutě ukončil jeho mladý život dne 16. června 1950 v Praze na Pankráci. Pokud jde o podrobnosti kolem jeho neornitologických aktivit, odkazujeme na vzpomínky L. Maredy (Studentské listy, květen 1990 a Zprávy České společnosti ornitologické č. 34, 1992) a na článek Zdeňka Veselovského k nedožitým sedmdesátinám (Sylvia 28, 1992). Některé pohledy na jeho činnost je možno nalézt i v připravovaném Atlasu hnízdního rozšíření ptáků Prahy (vyjde v první polovině letošního roku). Bylo milou povinností autorů mu tuto publikaci symbolicky věnovat. Jaroslav Škopek kem tak nízko, že se dcera lekla, že je poraněná. Ale k naší radosti jsme viděli, že je zdravá a usadila se u potůčku, který v této louce protéká. Na louce se zdržela více než hodinu. Vydrželi jsme ji s dcerou pozorovat po celou tuto dobu. Jakoby se nám chtěla ukázat letos poprvé ona. Zpočátku stála bez hnutí, jako socha, ale po chvilce pootočila hlavou, několikrát píchla zobákem k zemi a zase stála bez hnutí a celé to opakovala několikrát. Po uvedené době se sebevědomě vznesla a majestátně odletěla směrem na blízký rybník, kam ji chodíme pozorovat. Pro mou dceru to byl nevšední zážitek, tak blízko ji ještě neviděla.Věřím, že si ho uchová na dlouhou dobu. Druhý den jsem naši volavku uviděl znovu na stejném místě, ale hned ráno v půl osmé. Zda se jednalo o stejného ptáka nevím, ale myslím si, že ano. Byla stejně tak krásná, jako ta z předešlého dne. Když přišla dcera ze školy domů, říkal jsem jí, že zde zase byla volavka. Byla moc ráda a říkala, že se o svém zážitku bavila ve škole, kde to mělo velký ohlas. Poslouchala i paní učitelka. Proto možná přibude letos i větší počet pozorovatelů tohoto nádherného obyvatele mokřin a rybníků. Chtěl jsem jí další den vyfotit, ale už se neobjevila. Na naší zahrádce máme celkem pět krmítek a osm ptačích budek, o které se snažíme dobře starat. I v lese jsme vyvěsili tři budky, jednu však někdo zničil. Naštěstí už v době kdy mladí opustili hnízdo. Miroslav a Katka Doležálkovi
LÉTO 2003
PTAČÍ SVĚT
Nový typ hnízdní budky pro doupné ptáky Úvodem nezaškodí připomenout všeobecně známou věc: doupných stromů zejména v lesích rapidně ubývá. Ekonomika hospodářských lesů nepřipouští existenci jiných stromů než zdravých. Ostatní tam nemají co pohledávat. Těm druhům ptáků, které jsou existenčně závislé na doupných stromech, mizí možnosti zahnízdění a tedy i reprodukce. Nejohroženější jsou doupníci, kteří si sami hnízdní dutiny neumí vysekat. A přitom právě drobní doupníci jsou v ekologické ochraně všech stromů pomocníci nejčipernější. Při likvidaci hmyzích škůdců jsou nezastupitelní a jejich „ekologická práce“ pro zdraví stromů se snad ani nedá vyčíslit. Čitatelům tohoto článku bych chtěl oznámit, že problematika hnízdních budek pro ptactvo mne zajímala už od mládí a od té doby se mi také neustále zvětšuje archiv -výstřižky z časopisů, prospekty, fotografie, výkresy a knížky i ze zahraničí. A to vše na jediné téma: hnízdní budky pro ptáky. Díky osudu jsem také neměl daleko k jejich výrobě. Jako malý kluk v dědově truhlářské dílně, jako učeň v téže dílně u svého otce a nyní opět v téže dílně jako její majitel a truhlář. S výrobou hnízdních budek pokračuji i ve svém důchodovém věku (a musím konstatovat, že ještě intenzivněji). Za ta léta jsem si ověřil (výrobně i v terénu) mnoho různých doporučovaných typů. Byly jich stovky. Snažil jsem se úzkostlivě dodržovat rozměry a ostatní parametry. Protože jsem se vesměs zaměřoval na typ „sýkorník“, byly pro mne některé doporučované rozměry
tabu (např. vletový otvor pro modřinky průměr 28 mm, pro koňadry průměr 32 mm, velikost dna 120/120 mm atd.). Dnes hluboce lituji své naivity. Neměl jsem tak dlouho věřit těmto „normám“. Při sledování průběhu hnízdění ptáků (zejména v lesních partiích), ale zejména při reakci a tlaku predátorů na obsazené hnízdní budky, jsem došel k jednoznačnému názoru: vyráběl jsem budky nedokonalé. Tím víc mne mrzí, že jsem tyto zastaralé typy vyráběl léta. Kdybych se soustředil na vývoj nového „sýkorníku“ dříve, mohlo dnes žít mnoho stovek ptáčat navíc. V současné době je situace jiná. Od doby, kdy jsem si v jedné lesní lokalitě vytvořil sám pro sebe „výzkumný ústav hnízdních budek“ a podrobně začal sledovat průběhy hnízdění jednotlivých druhů ptactva v nich, dospěl jsem k mnohým zkušenostem. Dnes mohu říci, že
Sýkorník S99 - rozpis dílů (kótováno v mm) Dno (smrk) 4 Bok kratší (smrk) 7 Bok delší (smrk) 7 Zadní díl (smrk) Přední díl (smrk) Stříška (smrk) 8 Špalík pod vletový otvor (smrk) 5 Krycí plech (pozinkovaný) 10 Distanční čtverec (do podhledu stříšky) 9 Kotevní tyč 12 Vletový otvor 6 Hřebíky „papíráky“ (pro kotvení stříšky) 11 Drát měděný (upevnění stříšky) Hřebíky spojovací Hřebíky pro distanční čtverec
5 mne získané zkušenosti dovedly k novému typu budky, a to velice úspěšnému. Nazval jsem jej S-99 (tedy sýkorník z roku 1999). Od uvedeného roku jsem v lese (ale i zahradách ve vesnicích) dosud instaloval několik desítek konstrukčně zcela nových budek. Protože jde o zcela nevídaný typ, který na 100% odolává predátorům, nahrazuji dosavadní zastaralé typy právě typem S-99. Jde o typ, který nese znaky patentu. Z níže publikovaného nákresu bude každému „budkaři“ jasné v čem tkví princip nové konstrukce. Jde skutečně o budku jednoduchou, úsporných rozměrů a snadno vyrobitelnou. Důležitý je nápad zalomeného vletového otvoru. Ten způsobuje, že pracka žádného predátora se nedostane dovnitř budky. Taktéž datlovití se přes vletový otvor dovnitř nedostanou a pokud je budka zhotovena ze zdravého, dostatečně silného prkna, nemají šanci narušit ani boky či dno budky. Znovu opakuji, že budka S-99 je nedobytná pro predátory. Neplatí to o vetřelcích (myšice, plši aj.). Ale to je kapitola jiná (teoreticky sice vyřešená, ale k realizaci by byl zapotřebí výlisek přední stěny budky z tvrdého hladkého plastu – tím je míněn výlisek včetně tvarovaného vletového otvoru). Na takto vymyšlenou budku „třetí generace“ však amatérská výroba nestačí. Sávo Novák
Šířka 110 170 170 110 110 160 20 - 35 55 105 40 30
Délka 110 150 170 170 170 225 - 245 50 70 105 400 33 30
Tloušťka 20 20 20 20 20 20 25 0,8 18 20
0,8 – 1 50 35
6
PTAČÍ SVĚT
u Sovy do škol
LÉTO 2003
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
V Praze 2 proběhla ve dnech 10. a 11. března 2003 zajímavá akce. Děti ze ZŠ Legerova měly příležitost zúčastnit se série přednášek o životě sov. Na těchto besídkách jim přednášela o sovách paní Věra Malátková ze Záchranné stanice pro poraněné dravce v České Třebové. Přivezla s sebou svého chráněnce – puštíka obecného, který se k ní do stanice dostal kvůli poranění křídla a který již nemůže létat. Živá a ochočená sova byla pro děti krásným zážitkem a se zájmem si vyslechly vy-
právění paní Malátkové o tom, kde a jak sovy žijí a jak se máme zachovat pokud nalezneme poraněného jedince nebo opuštěné mládě. Závěrečný test ukázal, že děti přednáška zaujala, protože většina znala správné odpovědi. Po besídce se ve spolupráci s učitelkami školní družiny konala večerní výprava na Vyšehrad, která měla za cíl zjistit, jestli zde žijí sovy. K velikému překvapení a radosti všech zúčastněných se při vábení na hlasový záznam houkání objevila sova. Byl to rovněž puštík obecný a dětem se ukázal v plné své kráse. Zážitek byl pro účastníky akce tak silný, že na
u
něj jen tak nezapomenou. Vedoucí školní družiny Hana Zapadlová připravovala v té době s dětmi výstavu výtvarných prací nazvanou Zvířata a zvířátka. Zážitek z programu o sovách je natolik inspiroval, že vytvořily sérii prací na téma SOVY a současně se rozhodly věnovat výtěžek z této výstavy Záchranné stanici pro poraněné dravce v České Třebové. Zájem dětí i rodičů o podobné akce je velký a děti se těší, že je paní Malátková se svými sovami zase někdy navštíví. Text a foto Veronika Voldřichová
Soutěž Ptačího světa jde do druhého kola! Milí soutěžící, tak jak vám to vyšlo? Doufáme, že dobře a tady jsou pro vaši kontrolu správné výsledky: Úkol 1 – kategorie mladší: 1c – puštík a myšice, 2d – jestřáb a sojka, 3a – lelek a můra, 4b – strakapoud a larva Úkol 2 – kategorie starší: 7, 5, 6, 4, 1, 2. Do tohoto potravního řetězce nepatří hrdlička zahradní. A jak takový řetězec funguje? Zelené rostliny a řasy žijí z vody, oxidu uhličitého a dalších ve vodě rozpuštěných látek a také ze slunečního záření. Řasami se živí hrotnatky a jiní příslušníci tzv. zooplanktonu. Na zooplanktonu si pochutnávají drobné rybky, jako třeba slunka obecná. Okouni jsou dravci a v dospělosti žerou mimo jiné menší rybky, třeba právě slunky. Okouny, slunky, ale i jiné ryby loví obávaný vodní dravec – štika obecná. Orel mořský se živí většími rybami, ale i vodními ptáky a savci. V našich podmínkách nepohrdne ani mršinami. Ve skutečnosti existuje v přírodě nesčíslně vazeb mezi různými organismy a náš potravní řetězec je popravdě velmi zjednodušený. Jelikož bylo tentokrát na odpovědi poměrně málo času, uznáme všechna správná řešení, která přijdou až do odeslání tohoto čísla Ptačího světa, tj. asi do poloviny dubna. Soutěž naleznete i na Stránkách pro děti na webu ČSO www.birdlife.cz. Děkujeme všem, kteří se zúčastnili prvního kola a přejeme hodně úspěchů při řešení dnešních úkolů.
LÉTO 2003
PTAČÍ SVĚT
u
7
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
u
Úkol 1 – kategorie mladší Že si většina ptáků staví hnízda je známá věc. Dokážete přiřadit ke každému ptákovi na obrázku jeho hnízdo? Opět stačí správně přiřadit číslo a písmenko.
a) b) 1.
c)
d) 3.
4.
2. Úkol 2 – kategorie starší Jaro je v plném proudu. Ptáci se vracejí ze zimovišť, tokají, stavějí hnízda a snášejí vajíčka. Tak je to v koloběhu přírody každý rok. Vaším úkolem je tentokrát správně přiřadit vejce a jejich majitele.
1.
3.
2.
4.
a)
c)
b)
d)
8
PTAČÍ SVĚT
LÉTO 2003
Cesty sibiřských čápů s „batůžky“ S údivem, napětím i obavami jsme od září sledovali cestu tří čápů černých z jižní Sibiře (1) do zimovišť. Všichni čápi v „letových“ dnech obvykle překonávali vzdálenost 100 až 300 kilometrů, ale jinak se snad ve všem lišili. Oba samečci, Roman a Petr, se nejvyšším pohořím Střechy světa vyhnuli, ale samička Kateřina zamířila přímo mezi ně… Zatímco Romanovi stačilo k tomu, aby dosáhl zimoviště, uletět jen 2500 kilometrů, Petr urazil celkem 3800 a Kateřina dokonce 4100 kilometrů – bohužel ani Petr, ani Kateřina svých zimovišť nedosáhli… Sameček Roman opustil hnízdiště u řeky Ob na jihu Novosibirské oblasti 6. září a rychle postupoval k jihozápadu. Za jediný den, 10. září, dokonce dokázal překonat i vzdálenost 565 kilometrů (!), což je vůbec nejdelší dosud zjištěný denní přelet čápa černého. Po pouhých 11 dnech tak dosáhl východní části Turkmenistánu (2) a tam se zdržoval ještě v prosinci, kdy se jeho satelitní vysílač odmlčel. K zimování využíval intenzívně zavlažovanou oblast v širším okolí měst Bajram-Ali a Mary a podnikal dlouhé přelety mezi několika místy vzdálenými až 170 kilometrů. Méně přímou cestou a po třech dlouhých zastávkách v Kazachstánu (3, 4, 5) doletěl na východ Turkmenistánu (6) i sameček Petr. Přelet z hnízdiště do Turkmenistánu mu včetně zastávek dlouhých 10, 13 a 6 dnů trval celkem 44 dny. Po dvou týdnech strávených na východě Turkmenistánu se 1. listopadu znovu rozle-
Čápi nad Velkou čínskou zdí
těl na jih a po dvou stech kilometrech se zastavil hluboko ve vnitrozemí Afghánistánu (7). Vzápětí se však vrátil na sever a potuloval se pak u řeky Amudarji (8). Konečně 19. listopadu podnikl další vážný pokus o cestu přes afghánský Hindúkuš, kde však patrně 21. listopadu zahynul (9). Z poznatků, které jsme získali během pozdější návštěvy této oblasti, můžeme s velkou mírou pravděpodobnosti vyvozovat, že se Petr stal obětí místních lovců. Na rozdíl od obou samců, kteří směřovali k jihozápadu, samička Kateřina se již v srpnu rozletěla téměř přímo na jih, směrem k nejvyšším horstvům světa, a zastavila se v Džungarské pánvi v severozápadní Číně (10). Odtud namířila k západojihozápadu, 9. září se ale ocitla ve „slepé uličce“ mezi horami u jezera Issyk-Kul v Kyrgyzstánu (11). Téměř po stejné trase se v následujících dnech vrátila, necelé tři týdny pak odpočívala v jihovýchodním
Kresba Hana Sokoltská, 16 let
Kazachstánu (12) a poté znovu vyletěla k jezeru Issyk-Kul. Tentokrát pokračovala v cestě a během 30. září a 1. října přeletěla přes Ťan Šan (13). Přitom změnila směr k východu a dostala se tak do Tarimské pánve v západní Číně (14). Tam svou cestu na dlouhou dobu přerušila – v chladné Tarimské pánvi zůstala 10 týdnů. V poslední třetině tohoto období ale téměř neustále přeletovala z místa na místo (15), což patrně souviselo s hledáním klimaticky a potravně vhodné lokality (zajímavé je, že podle sdělení čínského ornitologa Ma Minga čápi černí v Tarimské pánvi nepočetně zimují na několika lokalitách v blízkosti teplých pramenů). Během svých přeletů se Kateřina dvakrát přiblížila pohoří Kunlun na jižním okraji pánve. Až po třetím přiblížení ho 14. prosince přeletěla a ještě tentýž den dosáhla průsmyku Kunjerab (4730 m n. m.) ve druhém nejvyšším pohoří světa – Karákóramu (16). Při další rela-
Hindúluš v oblasti, kde zahynul Petr
Podkladová mapa HOS Kartografik Bánov u Uh. Brodu. Design Štěpán Kotrba
Foto Khalil Baalbaki
ci jejího vysílače byla 17. prosince lokalizována v údolí Indu na severu Pákistánu (17). Zde však byla zanedlouho zabita – podrobnosti najdete v ukázce z reportáže Ve stínu Nanga Parbatu. První rok sledování tahu čápů v Asii tedy skončil velmi smutně. Ukázal ale to, o čem bychom jinak nevěděli – že cesty čápů, ale i dalších tažných ptáků ze Sibiře do zimovišť, jsou velmi obtížné a plné nebezpečí. A pomoci jim můžeme jen tehdy, když budeme vědět co nebo kdo je ohrožuje… Současně jsme se dozvěděli mnoho nového o samotném tahu. Zejména Kateřina nás mnohokrát překvapila a její chování může pomoci osvětlit například to, jaké navigační mechanismy používají čápi černí nebo jak vznikají jejich tahové cesty. V letošním roce plánujeme sledování čápů černých z Novosibirské oblasti za použití novějších technologií opakovat – a snad se kromě jiného dozvíme, kde leží jejich nejdůležitější zimoviště. Miroslav Bobek, Lubomír Peške
LÉTO 2003
PTAČÍ SVĚT
9
Ve stínu Nanga Parbatu
Přinášíme ukázku z reportáže, která popisuje pátrání po osudu čapí samičky Kateřiny v severním Pákistánu. Plné znění je vystaveno na internetové adrese http://www.rozhlas.cz/odysea/projekt/_zprava/66832. Naši řidiči jeli po rozbité silnici, která se vinula po srázech nad Indem, zbytečně rychle. Asi i na ně přešla naše a hlavně Ibrahímova nervozita. „Rychle, ať jedeme,“ pobízel nás před chvílí v Chilasu. „Lidé už si nás moc všímají.“ Věděli jsme, že má obavy, aby si místní nevyložili naše pátrání po vysílači špatně. V tu chvíli jsme – na rozdíl od Ibrahíma – nebrali v potaz, že se můžeme ocitnout mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně místní „drsní“ lidé, na druhé straně úřady. Předchozí večer jsme strávili vyjednáváním s nejrůznějšími lidmi a ráno nás přišel navštívit místní lékař Mohammad Nasruddín – muž, který se svými bratry a jejich rodinami bydlí v usedlosti, odkud se ozývá pípání Kateřinina vysílače. To on se přičinil, aby „batůžek“ nebyl zničen. Jednání s ním nebylo jednoduché, asi dvakrát se zvedl k odchodu, ale nakonec se přece jen uvolil, že smíme usedlost navštívit a že snad dostaneme informace i samotný „batůžek“. Konečně jsme zastavili na místě, odkud jsme včera potajmu zaměřovali. Museli jsme zůstat u aut a do usedlosti na břehu Indu šel nejprve jen Nasruddín. Až asi po čtvrthodině jsme ho mohli následovat. Usedlost se skládá z několika domů, kde žije šest bratrů s rodinami. Všude se hemží děti. Je jich prý asi padesát, ale kolik jich je přesně, to nikdo neví. Nasruddín nás zavedl do hostinského pokoje. Servíroval se čaj s mlékem, (který si místní lidé solí), vařená vejce, vlašské ořechy a sušenky Prince. Začalo dlouhé jednání. Na jeho konci jsme měli vysílač - i představu, co a jak se s Kateřinou stalo: Bylo už pozdě odpoledne a drobně pršelo. Malý Saniolla šmejdil po břehu Indu a asi pět set metrů proti proudu uviděl u písčiny několik velkých ptáků. Okamžitě se rozběhl domů. První koho potkal byl jeho starší bratranec Zijáuddín. Ten vzal starou německou kulovnici a šel s ním po silnici zpátky k písčině. Když už byli téměř nad ní, oba opatrně sestoupili po srázu dolů a kryti velkými balvany se plížili k vodě. Konečně byli dost blízko. Třeskl výstřel. Asi pět nebo šest čápů poplašeně odletě-
Na Karákóram Highway
lo a jeden zůstal ležet na břehu. Zijáuddín ho sebral a teprve tehdy si všiml, že má něco na zádech. „Je mi to vážně moc líto,“ omlouval se za své příbuzné Nasruddín, když nás vedl k osudnému místu. „Nevěděli jsme, že je to vzácný pták. Už se to u nás nestane.“ Můžeme věřit všemu, nebo jen málu. Asi ale není důvod nevěřit tomu, že čápů bylo víc. Což je zajímavé a důležité - Kateřina neletěla přes Karákóram sama a její cesta nebyla náhodná. Navíc jsme se od Nasruddína dozvěděli, že čápy černé dobře zná, protože je v době tahu vídá. Přes Karákóram a údolím Indu vede podle všeho důležitá cesta nejen čápů, ale také dalších tažných ptáků, kteří jsou však - s výjimkou dravců - velmi intenzívně loveni… S vysílačem jsme se vrátili do Chilasu; museli jsme tam odvézt Nasruddína a další místní a naopak vyzvednout část našich lidí. Spolu s nimi nás ovšem čekalo pozvání. Od policejního velitele. „Ano, máme vysílač,“ přiznal mu po krátké debatě v angličtině Ibrahím. „Kde je?“ zeptal se velitel. Vypadalo to hodně špatně. Následovala dlouhá debata v urdštině. Asi všichni jsme při ní přemýšleli, jestli nás převezou do vězení v Gilgitu nebo v Islámábádu. A s každým slovem „instrument“ – a že ho velitel vyslovoval hodně často – naše nervozita jen rostla. Následovaly telefonáty. Ibrahím vysvětloval a vysvětloval a jeho rysy víc a víc tuhly. Velitel odešel, nejspíš telefonovat, aby
Nasruddín s Kateřininým vysílačem Foto Miroslav Bobek ho Ibrahím neslyšel. Vytáhl jsem z kapsy vizitku „našeho“ generála a podstrčil ji Ibrahímovi: „Říkal, že když budou problémy, máme mu zavolat.“ Velitel se vrátil s neproniknutelným výrazem. Ibrahímovi se však během následující debaty zjevně ulevovalo. Pak veliteli ještě ukázal vizitku. Velitel zasvěceně pohovořil o nutnosti chránit čápy. Vzápětí jsme ze stínu Nanga Parbatu vyjeli na sever. Miroslav Bobek
Nová odysea Projekt je organizován Českým rozhlasem a Podkrušnohorským zooparkem Chomutov. Jeho odborným garantem je Akademie věd České republiky, dále se na něm podílí např. National Geographic Česká republika a časopis ABC. Výpravy do Pákistánu a Afghánistánu v únoru 2003 se účastnili Miroslav Bobek, Lubomír Peške a Khalil Baalbaki, organizačně ji zajišťovala Magdaléna Pilná. O úspěšný průběh pákistánské části cesty se zasloužila celá řada pracovníků WWF-Pakistan, zejména Ali Hassan Habib, Mohammad Ibrahím Chán, Ghulam Akbar, Rahmat Ali a Richard Garstang. Podrobné informace o projektu naleznete na internetové adrese www.rozhlas.cz/odysea.
Místo, kde byla Kateřina zastřelena
Foto Khalil Baalbaki
10
PTAČÍ SVĚT
Trestní zákon chrání i ptáky
Od 1. července 2002 nabyla účinnosti novela trestního zákona (č. 140/1961 Sb., novela č. 134/2002 Sb.), která mimo jiné zakotvila trestní postihy za poškozování přírody a porušování právních předpisů na její ochranu. Nové paragrafy 181a – 181h popisují protiprávní jednání, za které může být uložen i trest odnětí svobody, maximálně na osm let. Pro ochranu ptáků je významná hlavně trestní odpovědnost za nedovolené nakládání s kriticky ohroženými druhy a za porušování zákona o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES). Podobně jako ve většině evropských zemí tak bude možné i u nás postavit před soud člověka, který zastřelil puštíka bělavého (jako na
Šumavě v roce 2001), vybral hnízdo luňáků hnědých (východní Čechy, 2000) nebo se snažil propašovat stovku papoušků žaků šedých (Praha, Ruzyně, začátek roku 2002). Jak budou nová ustanovení trestního zákona využívána v praxi, záleží na důslednosti odpovědných orgánů státní správy, od ornitologů a ochránců přírody by se ale měly o porušování zákonů alespoň dozvědět. Část odpovědnosti za ochranu přírody tím tedy padá na každého z nás. Znění platných zákonů lze najít na webové stránce ČSO http://www.birdlife.cz. Zdeněk Vermouzek
LÉTO 2003
Pozor na otrávené návnady! V poslední době se v celé republice šíří trávení „škodné“ v přírodě. Najdete-li v lese či na poli vnitřnosti, části mrtvých zvířat či volně ložená vejce, v žádném případě se návnady nedotýkejte a okamžitě kontaktujte koordinátora programu Volná křídla Zdeňka Vermouzka (tel. 605 578 746,
[email protected]), případně rovnou obvodní oddělení Policie ČR.
Straka iberská – nový evropský endemit
Až donedávna se mělo zato, že straka modrá (Cyanopica cyanus) je druhem s tak typicky disjunktivním areálem rozšíření, že nechyběl Reintrodukce dropa velkého do Velké Británie v žádné učebnici zoogeografie. Tyto kapitoly S překvapením jsem zjistil, že v druhově mí je zajištěna do daleké budoucnosti, a pro- se ale budou muset přepsat – straka modrá s jezdaleka nejbohatší evropské zemi (v případě jekt je plně podporován i místními obyvateli. jím rozsáhlým areálem na Dálném východě, a modrošedě zbarvená straka žijící na omezeptáků) došlo v posledních 200 letech k vymize- Zda bude úspěšný, ukáže až čas. Podle Brit. Birds 2003, 96 ném území v jižním Španělsku a Portugalsku, ní pouhých 3 druhů: příběh alky velké je dostapřeložil a upravil Josef Chytil jsou rozdílné druhy. Populárním vysvětlením tečně znám široké veřejnosti, kulík mořský tohoto nezvyklého areálu bylo, že straky modzde hnízdil naposledy v roce 1979. Třetím vyré byly dovezeny portugalskými mořeplavci mizelým druhem je drop velký, poslední jediv 16. století z Číny, a na iberském poloostrově nec byl zjištěn v roce 1832. Původně široce našly vhodné životní prostředí. Současné fosilrozšířený drop vymizel kvůli velice nízké ní nálezy kosterních zbytků tohoto druhu z Gibraltaru, staré 44 000 let, postavily tuto hnízdní úspěšnosti a silnému loveckému tlaku. teorii na hlavu. Nyní uvažovaný původ druhu Plán reintrodukce předpokládá každoroční doje vysvětlován působením opakovaných dob voz 40 mláďat ze saratovské oblasti v jižním ledových v Eurasii: původní areál „modrošedé Rusku po dobu 10 let, jejich krmení pomocí pistraky“ zasahoval celou Evropu a Asii od Atpety (bez možnosti vtištění na člověka), a vysalantiku až po Pacifik, a k zásadnímu rozdělení zení v Salisbury Plain ve Wiltshire (jihozáareálu (a druhovému rozrůznění) došlo až vlipadní Anglie). Po ukončení tohoto projektu je vem ledových dob. V souladu s anglickým nápočítáno s ustavením populace okolo 100 ptázvem a také jejím areálem navrhuji pro tento nový evropský endemit (vědecké jméno je Cyků, kapacita celé oblasti je spočítána na 200 anopica cooki) české jméno straka iberská. dropů. Vybraná oblast navazuje na vojenský Podle Brit. Birds 2003, 96 výcvikový prostor ministerstva obrany, které přeložil a upravil Josef Chytil akci podporuje. Zvláštní ochrana celého úze- Drop velký Foto Lubomír Hlásek
Jak jsem zachraňoval dravce V pondělí 23. prosince loňského roku, tedy bezprostředně před vánočními svátky, mi jeden známý donesl poraněnou káni lesní, kterou nalezl v kolejišti na frekventované trase Olomouc – Přerov. Kromě tohoto žijícího jedince se v kolejišti na úseku dlouhém asi 100 m nacházela ještě další čtyři již mrtvé káně a další káně se přiživovala na zbytcích jednoho ze zesnulých jedinců (v širším okolí lokality byla dosti vysoká sněhová pokrývka). Byl zde přítomen také jeden zajíc polní, který poněkud bláhově hledal v kolejišti azyl. Vše živé můj známý z kolejiště odehnal. Se zraněným dravcem jsem postupoval obdobně jako vždy předtím, dravce jsem nakrmil, provedl základní ošetření a zabalil do krabice s úmyslem poslat jej do záchranné stanice v Bartošovicích na Moravě po železnici jako spěšninu. Čas před vánočními svátky je vždy trochu hektický a podobně tomu bylo i na železniční stanici. Příslušná pracovnice Českých drah zrovna odcházela na poštu a i když jsem nechápal proč, musel jsem na ni asi hodinu počkat. Dokázal jsem si představit, že bych předvánoční čas strávil i jinak, ale co by člověk pro opeřence neudělal. Po návratu
z pošty mi paní sdělila, že berou vzhledem k množství zásilek již pouze živé spěšniny, což však nebylo v rozporu. Vyřídili jsme příslušné formality a vše se zdálo být na dobré cestě. Nicméně asi za dvě hodiny, při zdobení vánočního stromku, jsem měl telefon, volala zaměstnankyně Českých drah, že přišel na stanici telegram a že již nemohou brát ani živé spěšniny (dravce ještě neodeslali). Snažil jsem se jí nějakou dobu vysvětlit, že dravec potřebuje okamžitou pomoc a že je potřeba jej urychleně odeslat do záchranné stanice, i navzdory telegramu. Připadlo mi v tu chvíli zcela absurdní, že k tomu, aby bylo možno po železnici zřejmě již na doživotí zmrzačeného dravce vlakovou soupravou ČD odeslat, musel jsem Českým drahám za přepravu zaplatit a nakonec nebylo možné dravce ani přepravit. To vše jsem pracovnici trpělivě vysvětloval, ta mne delší dobu pozorně poslouchala a rozhovor zakončila slovy „telegram je ale telegram“. V tu chvíli jsem pochopil, že naše železnice je skutečně modrou armádou, neboť „telegram je telegram“ a přes to nejede vlak. To již poněkud hnulo s mojí emocionální výbavou a rozhodl jsem se pro radikální řešení. Vyhledal jsem te-
lefonní číslo a zavolal generálnímu řediteli Českých drah, aby celou věc dořešil. Ten však přítomen nebyl a byl jsem odkázán na jeho zástupce. Po vysvětlení problému jsem byl odkázán na ředitele nějakého odboru a pak totéž zřejmě ještě jednou. Poslední člověk, se kterým jsem hovořil mi slíbil, že celou záležitost ku prospěchu vyřeší a skutečně ke cti Českých drah, když jsem asi za dvě hodiny volal na příslušnou železniční stanici, mi bylo sděleno, že spěšninu odešlou, neboť byla udělena výjimka. Později jsem se dozvěděl od Petra Orla ze stanice v Bartošovicích, že káně na tom byla se svými třemi frakturami v křídle, vnitřním krvácením a nalomenou lebkou dosti špatně. Cílem tohoto krátkého komentáře je nejen upozornit na problematiku úhynů ptáků a dalších druhů živočichů v kolejištích železnic (což je ale všeobecně známo), ale mohl by být i výzvou pro silnější nevládní organizaci jako je ČSO nebo ČSOP ke vstupu do jednání s ředitelstvím ČD třeba o bezplatné přepravě zraněných živočichů do záchranných stanic (minimálně zraněnými v kolejišti ČD) nebo o částečném financování provozu záchranných stanic pro handicapované živočichy, kde se nachází zranění a zmrzačení živáčci právě vlakovými soupravami. Karel Poprach
LÉTO 2003
PTAČÍ SVĚT
11
Vedení ČSO se učí II V úvodníku letošního jarního Ptačího světa Vám Eva Cepáková nastínila právě probíhající mezinárodní školení pro partnerské organizace BirdLife International, kterého se ČSO také účastní. Školení je trefně nazváno „Building on Experience“, nebo-li „Stavíme na zkušenostech“ . Tento program, připravený experty z britské Královské společnosti na ochranu ptáků (RSPB), je totiž ze všeho nejvíce založen právě na výměně zkušeností, nápadů a znalostí lidí z různých koutů světa. Navíc je školení sestaveno ze čtyř desetidenních seminářů, z nichž každý se odehrává na jiném kontinentu či části naší planety - po Slovinsku a Austrálii nás čekají ještě Filipíny a Kanada. Cíl školení je pro každého stejný - pokusit se zlepšit práci svojí organizace a tím dosáhnout co nejefektivnější ochrany ptactva a jeho prostředí. Problémem mnoha, zvláště menších, organizací sdružených v síti BirdLife International, je totiž nedostatek zkušených „ptačích manažerů“. Zaměstnanci bývají většinou profesionální či amatérští ornitologové, sice s patřičným nadšením pro ptactvo, bohužel však bez profesionálních znalostí jak efektivně řídit jejich společnost. Na jaře minulého roku se tedy i ČSO přihlásila do druhého ročníku školení „Building on Experience“. Účast tajemníka je povinná, a jako druhý zástupce byla vybrána Eva Cepáková, která má ve výboru ČSO na starosti zahraniční spolupráci. Každá z nás během jednoho roku sama navštíví dva semináře a po každém předá nabyté znalosti a zkušenosti nejen své kolegyni, ale také celému vedení ČSO v rámci námi připraveného miniškolení. Tak je co nejvíce lidí zapojeno do školení a minimalizuje se riziko ztráty vědomostí, kdyby některá z nás v budoucnu z organizace odešla. Z každého semináře si také odnášíme „domácí úkoly“ s nimiž nám pomáhá předem určený mentor nebo-li rádce, v našem případě Petr Voříšek, bývalý dlouholetý tajemník ČSO. Jako první odjela Eva v listopadu do Slovinska a koncem ledna já do Austrálie. V rámci absolvovaných seminářů se setkáváme s lidmi z dalších patnácti partnerských organizací BirdLife International. A je to společnost opravdu různorodá a mnohdy docela exotická – zastoupena je Indonésie, Cookovy ostrovy, Filipíny, Uruguay, Falklandské ostrovy, Palestina, za Afriku Zimbabwe, Burkina Faso,
Uganda a Kamerun a z Evropy kromě České republiky ještě Slovensko, Slovinsko, Litva, Ukrajina a Řecko. Jednotlivé semináře mají sice odlišnou náplň a účastní se jich odlišní lidé, přesto jsme si s Evou odnášely podobné zážitky – ač lidé z různých koutů světa, přece jsme se nakonec stmelili v dobře fungující kolektiv, který společně nejen pilně pracoval, ale zažil také mnoho legrace. Společně jsme pronikali do tajů plánování činnosti organizace, motivace lidí, práce s dobrovolníky, přípravy projektů, problematiky získávání peněz, komunikace se členy, se sponzory a dalších. Metody školení byly opravdu různorodé – chvíli se kreslilo, chvíli se postřehy psaly na kartičky, pracovalo se v různě velkých skupinách, navozovaly se situace z reálného života, chvíli přednášeli učitelé a pak se úlohy učitelů a žáků vyměnily… Cenné byly zejména nejrůznější názory a zkušenosti zástupců jednotlivých organizací, které byly mnohdy velmi inspirativní. Udržet celou dobu pozornost, navíc v cizím jazyce, však někdy stálo hodně úsilí, zvlášť pro účastníky, kteří museli bojovat s časovým posunem (tak jako já v Austrálii) – pro takové případy však měli naši učitelé v zásobě spoustu povzbuzujících her – které nás nejenom“probraly“, ale vždy jsme si z nich i odnesli něco poučného. Součástí každého semináře je i terénní exkurze a také návštěva kanceláře hostitelské organizace. Tak se Eva ve Slovinsku seznámila se sídlem DOPPS – Slovinského partnera BirdLife, kterému se v minulosti podařilo získat jako generálního sponzora nejvýznamnější domácí telekomunikační společnost Mobitel. Tato firma spojila svoji veškerou prezentaci
O materiály ČSO byl mezi účastníky školení zájem
Školení občas probíhalo i netradiční formou s ptáky, používajíce hesla jako“ S ptáky sdílíme oblohu“, či „Den bez ptáků je jako noc bez hvězd“. Díky tomu ve Slovinsku obrovsky stoupl zájem o ptactvo a jeho ochranu a DOPPS se stal nejznámější ochranářskou organizací v zemi. Já se v Austrálii pro změnu seznámila s organizací Birds Australia, která se zaměřuje především na terénní výzkum, jejím hlavním projektem je příprava podrobného atlasu ptáků Austrálie a která spíše než členy z nejširší veřejnosti shání ornitologicky zdatné dobrovolníky pro práci v terénu (přesto má regulerních členů přes sedm tisíc). Před námi jsou nyní dva další semináře zaměřené jednak na finanční plánování a přípravu rozpočtů, využití výzkumu pro ochranu a propagaci ptactva, jednak na práci s médii, lobbying na strategických místech a institucích a další znalosti klíčové pro co nejefektivnější fungování organizace. Takto rozsáhlé mezinárodní školení je však logicky ovlivněno i mezinárodní politickou situací, a tak je budoucnost seminářů značně nejistá. V době, kdy vychází toto číslo Ptačího světa, se měla Eva vracet z Filipín – v důsledku války v Iráku však bylo školení odsunuto zatím o několik měsíců (z důvodu bezpečnosti účastníků). Realizace květnového školení v Kanadě je také ohrožena. Přesto doufáme, že se nám podaří celý ročník školení úspěšně absolvovat a že to bude co nejvíce přínosné pro celou naši organizaci a tedy i pro Vás. Text Lucie Stejskalová, foto RSPB
Eva Cepáková prezentuje výsledky jednoho z úkolů
12
PTAČÍ SVĚT
LÉTO 2003
Za ptáky do světa
Keoladeo - indický ptačí ráj
Národní park Keoladeo v indickém svazovém státě Rádžastán je na cedulích a prospektech vždy označován jako “Keoladeo bird paradise”. Takový honosný název určitě v “indických poměrech” vyvolává pochybnosti o dostatku soudnosti místních ochranářů a rozhodně zavání snahou přilákat co nejvíce zahraničních návštěvníků (zejména těch s naditými peněženkami). Skutečnost však ráj plný ptáků a ostatní divoké zvěře rozhodně připomíná. Měl jsem možnost toto území ležící asi 200 km jižně od hlavního města Delhi navštívit dvakrát v odstupu pěti let. Zatímco návštěva první byla načasována do období soustředění zimujících ptáků, podruhé jsem v Keoladeu působil v době vrcholícího hnízdění. Keoladeo, místně také zvané Ghana, leží u města Bharatpur asi 50 km západně od Agry. Jedná se o rozsáhlou terénní depresi v nadmořské výšce přibližně 370 metrů. Na ploše 2 29 km je soustředěna pestrá mozaika biotopů s převahou mokřadních stanovišť. Savana přechází ve vlhký opadavý les a posléze v rozsáhlou soustavu jezer, kanálů, močálů a mokrých luk, které střídají suché pastviny s pasoucím se skotem. Území je chráněno od roku 1899, kdy zde maharádža Kisana Singha zřídil soukromou rezervaci, ve které lovil vodní ptactvo a velké savce. Maharádža zde v močálovitém terénu dal pro ptáky vybudovat soustavu nádrží, do kterých přivedl vodu z řeky Yamuny. Roku 1956 deklaroval ochranu území indický stát, od roku 1981 je Keoladeo národním parkem. Zjištěno zde bylo 376 druhů ptáků, přičemž 132 druhů pravidelně hnízdí v množství jen těžko představitelném. Při mé první návštěvě v listopadu 1997 na mne asi nejvíce zapůsobila tisícová hejna vodních ptáků, především čápů nesytů indomalajských (Mycteria leucocephala), zejozobů asijských (Anastomus oscitans), ibisů černohlavých (Threskiornis melanocephalus), kolpíků bílých (Platalea leucorodia), pisil čáponohých (Himantopus himantopus), volavek stříbřitých (Egretta garzetta), v. bílých (E. alba) a v. prostředních (Mesophoyx intermedia). Drobné rybky ve vodách jezer lovili spolu s ledňáčky hnědohlavými (Halcyon smyrnensis) také početní kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo), k. menší (P. niger), k. indoma-
Volavka hnědohřbetá (Ardeola grayii)
lajští (P. fuscicollis) a nápadné dlouhokrké anhingy rezavé (Anhinga melanogaster). Nad vší tou opeřenou spoustou kroužili všudypřítomní supi indičtí (Gyps indicus) a jako okrasa pro oči desítek “birdwatcherů” z celého světa poletovali přímo nad cestou mandelíci indičtí (Coracias benghalensis), vlhy východní (Merops orientalis) a zoborožci klínoocasí (Ocyceros birostris). Protože Keoladeo je významným zimovištěm jednoho z nejvzácnějších ptačích druhů světa jeřába bílého (Grus leucogeranus), pozorovat tohoto krasavce bylo jedním z hlavních cílů mé cesty. Jeho početnost je v současnosti odhadována již na 3000 exemplářů, ale ještě před pár lety se mluvilo o světové populaci s početností o řád nižší. Jeřáb bílý hnízdí v tundře východní Sibiře a u polárního Uralu, takže cestou na zimoviště musí mimo mnoha tisíc kilometrů vzdálenosti překonat i hřebeny Himálaje. Několik exemplářů jsem pozoroval z nevelké vzdálenosti v sušších částech Keoladea. O nesmírné vzácnosti svědčí mj. fakt, že všichni pozorovaní jeřábi bílí byli “důkladně” označeni vždy pěti barevnými a hliníkovými kroužky (!). Druhá návštěva koncem července 2002 byla načasována do monzunového období, kdy zde v důsledku vysokých srážek začíná nejzelenější část roku. Většina ptačích druhů ji využívá k reprodukci, protože pouze v tuto dobu má šanci k nalezení dostatku potravy pro vykrmení mláďat. Bohužel toho roku monzun vůbec nepřišel a přestože mělo pršet již šest týdnů, nespadla ani kapka. Keoladeo jsem vůbec nepoznával - tam, kde se před pěti lety rozlévala jezera plná ptáků, bylo vysušené rozpraskané bahno se stovkami mrtvých vodních želv. Osamělé akácie (Acacia nilotica) netížily tisíce hnízd velkých čápů, kormoránů a volavek, ale jen tu a tam ojedinělý pár postával na hnízdě s mláďaty. První dojem nebyl nikterak veselý. Po podrobnějším průzkumu jsem však objevil dvě větší louže, které v období vrcholícího sucha uchovávaly zbytky vody a k nimž se soustředila většina opeřenců. Nejpočetnější byla hejna slípek modrých (Porphyrio porphyrio), husiček malých (Dendrocygna javanica), volavek hnědohřbetých (Ardeola grayi), v. rusohlavých (Bubulcus ibis) a také výše zmíněných druhů kormoránů. Pouze ojediněle jsem tu zaznamenal tři páry pižmovek hřebenatých (Sarkidiornis melanotos), jejichž samci mají
Jeřáb antigonin (Grus antigone) zvláštní výrůstky na horní čelisti zobáku. Vědomi si své velikosti a krásy kráčeli důstojně mělkou vodou čápi černokrcí (Ephippiorhynchus asiaticus). Hmyz na okolním vyschlém dně lovili čápi bělokrcí (Ciconia episcopus), ale také několik kukaček vraních (Centropus sinensis), ťuhýků indických (Lanius vittatus) a mandelíků indických. Přímo z vodní hladiny sbíraly hmyz asi dvě desítky vlh modroocasých (Merops philippinus). Nejimpozantnějším dojmem působilo však několik párů vskutku velkých jeřábů antigoniných (Grus antigone) hledajících vždy ve dvojicích potravu u vody i ve vyprahlé savaně. Množství uhynulých vodních želv a ryb přilákalo desítky supů mrchožravých (Neophron percnopterus) a také několik vzácných marabu větších (Leptoptilos dubius). Katastrofální sucha, která nikdo z místních nepamatoval, způsobila, že vodní ptáci nejen že nezahnízdili, ale ani tu pro nedostatek potravy nebyli. Podle oficiálních materiálů správy národního parku v Keoladeu obvykle hnízdí asi 12000 párů velkých druhů ptáků, k nejpočetnějším patří kolonie nesytů indomalajských (asi 2000 párů), ibisů černohlavých, zejozobů asijských, kolpíků bílých, několika druhů volavek, anhing rezavých a kormoránů. V menším množství zde hnízdí i pelikáni skvrnozobí, čápi černokrcí, marabu větší, ostnáci a mnoho druhů vrubozobých. V roce 2002 však bylo vše jinak... Pozorování zvířat má v Keoladeu jednu nespornou výhodu. Vstup (cca 120 Kč/os./den) je povolen totiž jen s vypůjčeným bicyklem (20 Kč/den), což umožňuje v Indii nebývale velkou svobodu pohybu v rámci dobře udržovaných cest. Případným návštěvníkům bych doporučil spíše období zimní (listopad - březen), kdy je tu klima mnohem snesitelnější o než 45 C v létě. Ubytovat se lze nedaleko vchodu do parku na okraji Bharatpuru v několika rodinných guest housech (např. Kiran g. h.), půjčené kolo lze využít i na okružní jízdu kolem národního parku po indickém venkově počet pozorovaných druhů ptáků tak rozšíříte určitě o další desítky. Text a foto Vladimír Lemberk
Ročník X/Číslo 2. Redakce: Česká společnost ornitologická, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10 - Hostivař, tel./fax 274866700, e-mail
[email protected]. Odpovědný redaktor: Barbora Houdková, technický redaktor: Alexandra Trublová a Martin Fejfar. Vychází čtyřikrát ročně v nákladu 3000 výtisků. Sazba a tisk: JAVA Třeboň. Zaregistrováno MK ČR pod číslem E 12781.