CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Z války do civilu: integrace novodobých válečných veteránů do civilního života

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Z války do civilu: integrace novodobých válečných veteránů do civilního života Téma práce: Z války do civilu: integrace novodobých válečných veteránů do civilního ţivota

Markéta Beran Gecová Vedoucí práce: Mgr. Vladislava Závrská

Olomouc 2015

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne 30. dubna 2015

…………………………….. Markéta Beran Gecová

Poděkování: Děkuji vedoucí mé práce Mgr. Vladislavě Závrské za odborné vedení, ochotu a vstřícnost. Rovněţ velmi děkuji mé sestře Štěpánce, která mi byla oporou po celou dobu studia. Můj dík patří téţ mé dceři Adéle za podporu a pochopení, mému manţelovi Jiřímu za toleranci

a

všem

ostatním,

kteří

mi

byli

jakoukoliv

oporou.

Obsah Úvod ...................................................................................................................... 6 1

Teoretická východiska .................................................................................... 8 1.1

Trh práce a lidský kapitál ........................................................................ 8

1.2

Význam práce pro člověka ...................................................................... 8

1.3

Nezaměstnanost a její důsledky ............................................................... 9

1.3.1 Ekonomické důsledky ........................................................................ 9 1.3.2 Sociální důsledky ............................................................................. 10 1.3.3 Psychické důsledky .......................................................................... 12 1.3.4 Zdravotní důsledky .......................................................................... 12 1.4

Uplatnitelnost na trhu práce ................................................................... 13

1.5

Váleční veteráni ..................................................................................... 14

1.5.1 Sluţební poměr vojáka z povolání Armády České republiky.......... 14 1.5.2 Česká republika a mise .................................................................... 15 1.5.3 Účast vojáka v misi a její důsledky ................................................. 16 1.5.4 Počty válečných veteránů ................................................................ 17 1.5.5 Péče o válečné veterány v České republice ..................................... 18 1.5.6 Váleční veteráni po ukončení sluţebního poměru ........................... 20 2

3

Metodologie výzkumu .................................................................................. 23 2.1

Výzkumné otázky, technika sběru dat ................................................... 24

2.2

Výzkumný soubor.................................................................................. 26

2.3

Popis sběru dat ....................................................................................... 27

Analýza získaných dat .................................................................................. 28 3.1

Výzkumná část – interpretace dat .......................................................... 28

3.1.1 Odchod ze sluţebního poměru ......................................................... 29 3.1.2 Pouţitelnost kvalifikace a dovedností.............................................. 29 3.1.3 Aktivity vedoucí k usnadnění profesní změny ................................ 30 3.1.4 Vliv mise .......................................................................................... 31 3.1.5 Finanční situace ............................................................................... 32 3.1.6 Zdravotní stav .................................................................................. 33 3.1.7 Odlišnosti armádního a civilního prostředí ...................................... 33 3.1.8 Ţenský pohled .................................................................................. 35 3.2

Výsledky výzkumu ................................................................................ 35

Závěr .................................................................................................................... 41 Seznam pouţitých zkratek ................................................................................... 43 Zdroje a literatura ................................................................................................ 44

Úvod „Vojsko v republice a v demokracii má úkol obranný, má hájit a bránit životy a statky občanstva, má bránit svobody a všech hodnot kulturních.“ T. G. Masaryk V kaţdém období své existence lidé potřebovali bránit svá území, zdroje, přírodní bohatství i sami sebe. Zárukou bezpečnosti skupiny lidí usídlené na určitém území, později suverénního státu, vţdy byla vlastní armáda schopná bránit a chránit vlastní existenci proti ohroţení zvenčí, celistvost jeho území, ţivoty a zdraví obyvatel a svrchovanost státní moci. Vojáci plnili nezastupitelnou roli při obraně bezpečnosti ostatních a odměnou a poděkováním za svou sluţbu jim byla skutečnost, ţe se stát o své vojenské vyslouţilce postaral. V novodobé historii stáli váleční veteráni, zejména ti ,,porevoluční“, dlouhá léta mimo pozornost, ta hlavní byla zaměřena především na veterány z druhé světové války. Tento přístup byl logický – bylo třeba se o ně postarat z důvodu jejich vysokého věku, také mnoho z nich přes své hrdinství a odhodlání poloţit své ţivoty za obranu lidské svobody prošli lágry a vězením. V současnosti se situace mění, druhoválečných ubývá, zatímco počet novodobých strmě narůstá. Váleční veteráni během své sluţby plní důleţité úkoly spojené s ochranou bezpečnosti nás všech, při kterých mohou být váţně zraněni, nasazují vlastní ţivoty ve prospěch společnosti. Poté, co jejich úloha skončí, je na straně společnosti, aby se jim za jejich dobré sluţby odměnila v podobě adekvátní zdravotní i sociální péče. Veteráni čelí mnoha potíţím souvisejících s jejich sluţbou v armádě. Někdy jim účast v obranných operacích přinese důsledky v podobě zranění, ať psychického či fyzického. Takto handicapovaní jiţ dále nemohou vykonávat vojenské povolání a odchod do civilního prostředí pro ně můţe být velmi problematický, zvláště při uplatňování na civilním trhu práce. Téma této absolventské práce je integrace novodobých válečných veteránů do civilního ţivota. Práce se věnuje příslušníkům Armády České republiky, novodobým válečným veteránům, kteří po sluţbě vlasti odchází do civilního prostředí a hledají si nové pracovní uplatnění. Výzkum je zaměřen na zkušenost s uplatnitelností na trhu práce na základě předchozích pracovních zkušeností a vlivu specifického prostředí, ve kterém své zkušenosti shromáţdili. Za cíl své práce jsem si určila odpovědět na výzkumnou otázku, jak váleční veteráni hodnotí situaci odchodu z činné sluţby do civilního ţivota. Prostřednictvím kvalitativní studie se zaměřím na dílčí otázku, jak se lišily jejich představy o budoucím uplatnění na trhu práce mimo sluţební poměr u Armády České republiky od reálného uplatnění. 6

Jako výzkumný vzorek jsem pouţila novodobé válečné veterány, kteří jiţ nějaký čas stojí mimo sluţební poměr, a kteří s odstupem času mohou posoudit okolnosti spojené se změnou profesního zaměření a s restartem ve svém ţivotě. Podklady k sepsání absolventské práce jsem čerpala z různých zdrojů. Literatury věnované problematice nezaměstnanosti a jejích důsledků je k dispozici v patřičném mnoţství (např. Buchtová, Mareš, Sirovátka, Řezníček), ovšem zdrojů vypovídajících o válečných veteránech v českém prostředí je minimum, o specifických aspektech současného vojenského prostředí v České republice existuje jediná kniha (Dziaková, Vojenská psychologie). Významným zdrojem pro tuto práci mi byly interní dokumenty z resortu obrany. Také jsem čerpala z diplomových prácí, věnujících se vojenské tématice. Některé informace jsem získala i prostřednictvím zahraničních internetových serverů pojednávajících o válečných veteránech. V empirické části mi byl nejvýznamnějším zdrojem hloubkové rozhovory s válečnými veterány. Svou práci jsem rozčlenila do tří částí. V první části jsem se věnovala objasnění základních témat souvisejících se zkoumanou problematikou, tedy nezaměstnaností a jejím psychosociálním dopadem na člověka a následně specifickou sociální skupinou válečných veteránů. Zde jsem se zabývala sluţebním poměrem k České republice, účastí vojáků v misích a jejím vlivem na člověka a péčí o veterány poskytovanou Ministerstvem obrany. V druhé části jsem popsala metodologii výzkumu a zformulovala hlavní výzkumnou otázku: ,,Jak váleční veteráni hodnotí jejich uplatnění na civilním trhu práce po odchodu z činné služby do zálohy?“ K objasnění jsem vyuţila kvalitativní výzkum, který proběhl formou hloubkových rozhovorů s válečnými veterány, kteří odešli z činné sluţby do zálohy. Ve třetí části jsem analyzovala data získaná z jednotlivých rozhovorů. Téma práce jsem si vybrala z důvodu svého zájmu o tuto méně obvyklou cílovou skupinu sociální práce, její prostředí je mi blízké a vnímám její značný handicap své předchozí profesní zkušenosti u ozbrojených sloţek, zejména při získávání zaměstnání na trhu práce. Analýzu problematiky odchodu válečných veteránů ze sluţebního poměru do zálohy lze vyuţít při personálně - sociální práci s odcházejícími vojáky z povolání, válečnými veterány a při efektivní pomoci v jejich adaptaci na civilní ţivot.

7

1 Teoretická východiska V této části se věnuji objasnění základních témat souvisejících se zkoumanou problematikou, tedy nezaměstnaností a jejím psychosociálním dopadem na člověka a následně specifickou sociální skupinou válečných veteránů. Zde se zabývám sluţebním poměrem k České republice, účastí vojáků v misích a jejím vlivem na člověka a péčí o veterány poskytovanou Ministerstvem obrany.

1.1 Trh práce a lidský kapitál V trţní ekonomice vedle sebe existují trhy zboţí a sluţeb a zároveň i trhy výrobních faktorů, kterým je také trh práce. Zde je prodávaným zboţím práce a mzda je cenou, za kterou se toto zboţí kupuje. Nabízené zboţí, tedy práce, má jednu výraznou charakteristiku: ,,je funkcí pracovní síly a je tudíž úzce svázána s osobností člověka“. (Krebs 2010: 310) Znalosti, schopnosti a dovednosti pracovníka můţeme ekonomickým termínem označit jako lidský kapitál. Lidé mají rozdílné předpoklady pro to, aby na tomto trhu uspěli a vhodně svou práci prodali. „Lidský kapitál je ekonomický termín pro označení znalostí a schopností pracovníka.“ (Broţová 2003: 32) Pokud má být člověk platným článkem na trhu práce, musí investovat úsilí do svého vzdělávání a získávat potřebný kvalifikační růst. Během profesního působení sbírá ceněné ţivotní zkušenosti, včetně třeba umění komunikace a znalosti stylu oblékání v organizacích. (Kuchař 2007: 21) Neuplatní-li člověk své znalosti, dovednosti a návyky, jeho lidský kapitál se znehodnocuje a moţnost uplatnění na trhu práce se sniţuje. Stává se nezaměstnaným a takový jedinec ztrácí schopnosti se dále rozvíjet, při dlouhodobém statutu nezaměstnaného ztrácí pracovní zkušenosti a návyky spojené s výkonem zaměstnání. Důsledkem dlouhodobé nezaměstnanosti je také ztráta prestiţe ve společnosti, s ním spojený úbytek sociálních kontaktů. To můţe v konečném důsledku dojít aţ k sociálnímu vyloučení jedince na okraj společnosti. (Broţová 2003:44)

1.2 Význam práce pro člověka Podle Buchtové (2002:75-76) hraje práce v ţivotě člověka nezastupitelnou roli. „Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale 8

současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty.“ Malindová (2011:25) ve své přehledové studii uvádí myšlenky Mareše i Buchtové, kteří se shodují v názoru, ţe práce je důleţitou, ne-li centrální sloţkou lidského ţivota. Uspokojuje „elementární potřeby ctižádosti, sebeuplatnění i sebeúcty“. Práce z velké části ovlivňuje kvalitu ţivota kaţdého jedince. „Ztráta práce je pro většinu lidí závažnou psychosociální zátěží, úbytkem sociálních kontaktů a v některých případech může mít negativní vliv na duševní a fyzické zdraví jedinců. Člověk se dostává do sociální izolovanosti, dochází ke změně životní úrovně, uzavírá se do sebe.“ (Vespalec 2010:6)

1.3 Nezaměstnanost a její důsledky Sociálně psychologické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti a opakovaný neúspěch nalézt si práci se staly známými především díky četným výzkumům a studiím, zejména B. Buchtové (1999; 2000). Buchtová analyzuje vliv neúspěšného hledání zaměstnání na psychiku a uvádí, ţe vede aţ k otupělosti, apatii, k negativním pocitům. Zklamání naděje na získání práce je zdrojem emoční lability a depresí. Ztráta zaměstnání přináší velkou psychosociální zátěţ, a to i v případě, kdy byli dotyční o svém propuštění s předstihem informováni. (Buchtová 2002:85)

1.3.1 Ekonomické důsledky V širších souvislostech má nezaměstnanost podstatný vliv na ekonomiku a tím i na ţivotní úroveň obyvatel dané země. Ekonomika je méně produktivní, neţ kolik by byla schopna. Úroveň hrubého domácího produktu je niţší neţ by mohl potenciální HDP být. Rozdíl mezi faktickým HDP a potenciálním HDP jsou potom náklady stagnace. (Krebs 2010: 316) V okamţiku, kdy člověk pozbývá placeného zaměstnání, proţívá on i jeho blízcí prudký ţivotní otřes, který velmi významně zasahuje do rodinného rozpočtu. Zasaţené osoby musejí redukovat své výdaje jen na ty nejnutnější. Jedinými zdroji příjmů bývají dávky sociálního zabezpečení a vlastní úspory, které bývají vyčerpány jiţ v průběhu prvních měsíců, kdy je přiznána podpora v nezaměstnanosti. Pokud je nezaměstnanost dlouhodobější, často následuje ještě tíţivější období materiálního nedostatku. Sirovátka a Řezníček (1995) uvádějí 9

skutečnost, ţe při krátkodobé nezaměstnanosti nejsou ekonomické dopady tak dramatické. Vypomůţe někdo z příbuzných, přátel či známých. Při dlouhodobém výpadku stálého příjmu ze zaměstnání (více neţ rok) můţe situace vést aţ k chudobě. O finančním strádání v důsledku nezaměstnanosti hovoří také Buchtová (2003) Úsporná opatření a odříkání v tomto nelehkém období se odráţejí na celkovém způsobu ţivota. V důsledku sníţeného rodinného rozpočtu jsou redukovány především volnočasové aktivity jednotlivých členů domácnosti. Tento zásah do ţivota se dotýká všech členů rodiny. Čím větší rodina je, tím rychleji se materiální nedostatek projeví.

1.3.2 Sociální důsledky Nezaměstnanost má široký dopad na společenský ţivot jedince i celé jeho rodiny. Ovlivňuje jeho sociální vazby, chování i postoje. Souvisí s jeho ţebříčkem hodnot i se způsobem ţivota, který doposud vedl. Ovlivňuje rodinné zázemí: můţe se změnit jeho postavení v rodině, často bývá narušeno souţití mezi partnery, nebo dochází aţ k izolaci celé rodiny. Nezaměstnanost výrazně zasahuje do denního rozvrhu. Mění se vnímání času, protoţe schází doba strávená v placeném zaměstnání. Začínají převládat pasivní aktivity, jako je např. sledování televize. (Krebs 2010: 317) K tématu důleţitosti smysluplné osobní aktivity ve volném čase se vyjadřuje také Malindová (2011:27), která ve své studii poukazuje na skutečnost, ţe „čím smysluplněji může být volný čas strukturován a využíván, tím menší je během nezaměstnanosti psychická zátěž“. Je však moţné, ţe z důvodů neutěšené ekonomické situace bude nezaměstnaný nucený své koníčky omezit a začne si hledat jinou činnost, kterou by svůj volný čas naplnil. Tématu dlouhodobé nezaměstnanosti se věnuje také publikace Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť, jejímiţ autory jsou T. Sirovátka a I. Řezníček. Autoři uvádějí, ţe nezaměstnanost, obzvláště déle trvající, má zásadní vliv na mnohé oblasti ţivota. V rámci rodinného souţití se mohou vyhrotit vztahy mezi jednotlivými členy rodiny. Zatěţkávací zkoušce mohou být podrobeny také vztahy s okolím. Často dochází ke změně sociálního statutu. To vše pak můţe vést aţ k sociální vyloučenosti. Sociální izolovanost narůstá postupně. Postupně slábnou vazby na bývalé pracovní prostředí a současně klesá moţnost navázat nové kontakty. Nezaměstnaný postupně přestává být členem většiny sociálních skupin. Přichází pocit stigmatizace. Člověk se drţí spíše v ústraní a záměrně se vyhýbá kontaktům s druhými lidmi. Stydí se, ţe v této ţivotní situaci 10

selhal. Okolí jej v tomto sebehodnocení utvrzuje, kdyţ příčinu, proč ztratil zaměstnání, vidí v jeho povahových vlastnostech a neschopnosti najít řešení současné situace. Velkou roli také hraje věk. Zvláště starší lidé uţ hůře navazují nové kontakty. (Vespalec 2010:19-20) Při ztrátě zaměstnání se mění sociální statut, většinou směrem dolů. „Každý člověk je na určitém stupni společenského žebříčku, který je odrazem hodnot a norem dané společnosti.“ (Vespalec 2010: 20) V popředí naší společnosti stojí lidé, kteří dosáhli významných profesních úspěchů. Nemají nouzi o finanční prostředky a druzí oceňují jejich schopnosti a dovednosti. Pokud se úspěšný člověk najednou stane delší dobu nezaměstnaným, klesá na společenském ţebříčku stále níţe a níţe. Jistý čas můţe nezbytné finanční prostředky čerpat z našetřených peněz, pak ale musí poţádat o pomoc rodinné příslušníky a stát. (Buchtová 2002: 76) Tématem sociální izolace u nezaměstnaných se ve svých výzkumech zabývá Buchtová. U nezaměstnaných dochází k úbytku sociálních kontaktů a lidé se víc a více uzavírají do sebe, coţ komplikuje nalezení nového profesního uplatnění. (Buchtová 2002: 68) Sociální izolace a neúspěšné hledání zaměstnání můţe vyústit aţ v sociální vyloučení. Účast jedince na ţivotě společnosti je značně redukována. Významnou roli při hledání vhodného zaměstnání hrají právě sociální vazby a neformální vztahy. Proto jsou osamělí lidé nejvíce ohroţeni marginalizací. Pro osoby, které se ocitnou v sociální izolaci, se stává hledání práce stále problematičtější a návrat na pracovní trh sloţitější. Jak uvádí Sirovátka a Řezníček (1995: 42), při marginalizaci na pracovním trhu spolu působí dva základní činitelé – „strategie firem a individuální charakteristiky strategie pracovníků.“ Ve velkých městech se často sdruţují skupiny lidí, jejichţ sociální prostředí také vlivem dlouhodobé nezaměstnanosti není příliš příznivé, a kteří se sami stávají nositeli sociálních problémů. (Sirovátka, Řezníček 1995: 45). Mezi nimi pak dochází k rizikovému chování a výskytu kriminality. Také podle Kuchaře dlouhodobá nezaměstnanost představuje „závažný problém s vysokou mírou společenského rizika“. Nezaměstnané osoby ve větší míře inklinují k „populistickým a extremistickým politickým názorům“, coţ můţe vést aţ ke „krizi legitimity a k ohrožení stability sociálního a politického systému.“ (Kuchař 2003: 139) K tomuto tématu uvádí Vágnerová (2004: 743), ţe stres spojený s nezaměstnaností vytváří ţivnou půdu pro vznik gamblerství, coţ ztěţuje jiţ tak neutěšenou ekonomickou situaci rodin. Tento jev často provází tendence uţívat ve zvýšené míře alkohol, cigarety, případně i léky a drogy. 11

1.3.3 Psychické důsledky „Placené zaměstnání se v naší společnosti stalo důležitou součástí osobní identity.“ (Malindová 2011: 24) Jeho ztráta můţe podněcovat pocity nespokojenosti, zbytečnosti, úzkosti, rezignace, a také protestu vůči společnosti, která jedince „uţ odepsala“. Dlouhodobá nezaměstnanost má na lidskou psychiku značný vliv, kdyţ v daném období nedovolují jedinci dostatečně uspokojovat své potřeby. Déle trvající deprivace přechází aţ ve frustraci a můţe vyvolat i deprese. (Bratská) Tato skutečnost můţe přejít aţ ke ztrátě motivace při hledání zaměstnání a obecně k absolutní rezignaci. (Vespalec 2010: 21-22) Proto je velmi důleţité, aby se při práci s nezaměstnanými klienty, vedle podpory při hledání zaměstnání a poradenství orientovaného na zvládnutí nedostatku financí, věnovala náleţitá péče také psychologické pomoci. Buchtová v této souvislosti cituje z výzkumu M. Frese: „…po delší době než šest měsíců zanechává nezaměstnanost trvalé následky v psychice člověka spolu s poruchami spánku, celkovou labilitou, ztrátou dlouhodobých cílů a stavy deprese.“ (Buchtová 2002: 103) Psychický stav osoby, která ztratila zaměstnání, prochází několika etapami. Jedná se o proces obnovení psychické rovnováhy. (Bratská) Po přijetí informace o ztrátě zaměstnání přichází tzv. „prvotní šok“, který člověka většinou zcela ochromí. Dostaví se pocit „beznaděje a demotivace“. Následuje „optimismus a nová energie do hledání práce“. Pokud následuje delší beznadějné hledání zaměstnání, opět přicházejí negativní pocity. Pokud se člověku ani v tomto okamţiku nepodaří uzavřít pracovní smlouvu a neustále se setkává s neúspěchem, je nebezpečí, ţe se smíří se „statutem nezaměstnaného“ a tomuto novému ţivotnímu stylu se přizpůsobí. V takové situaci je však návrat na trh práce poměrně obtíţný. (Vespalec 2010: 22-23)

1.3.4 Zdravotní důsledky Zdravotní a psychický stav člověka se vzájemně ovlivňují. Pokud dojde k dlouhodobějšímu narušení psychické pohody, je pravděpodobné, ţe se negativní vliv projeví i na fyzickém zdraví. Je tedy logické, ţe chatrnější zdraví představuje další komplikace při nalezení práce. Mareš (2003: 84) uvádí, ţe „problém vztahu mezi nezaměstnaností a fyzickým zdravím má, podle nejrozšířenějších dnešních názorů, společného jmenovatele ve stresu, atakujícím imunitní systém a kardiovaskulární systém člověka.“ 12

Také Malindová ve své studii potvrzuje skutečnost, ţe „ztráta zaměstnání působí jako existenciální stres, který zejména pokud chybí vyhlídka na přijatelné řešení, ohrožuje i celkový zdravotní stav nezaměstnaného člověka. Tato zátěž se neprojeví jen v oblasti psychiky, ale i somatickými potížemi“. Autorka dále uvádí, ţe citové reakce člověka v situaci bez zaměstnání mají převáţně negativní charakter. Např. úzkost se můţe schovávat „za řadu fyzických symptomů, např. bolesti hlavy, vysoký krevní tlak a žaludeční vředy“. Naproti tomu stres ovlivňuje především vegetativní nervový systém. Mohou se objevit kardiovaskulární onemocnění, respirační poruchy, či změny biochemických hodnot, jako je např. vysoká hladina cholesterolu, nebo sacharidů v krvi. (Malindová 2011: 24-31) Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti se můţe projevit také ve zvýšené konzumaci alkoholu nebo cigaret, případně i jiných návykových látek. (Vágnerová 2004: 743) Je moţné vést diskusi o tom, zda se zdravotní problémy objevují jako důsledek dlouhodobější nezaměstnanosti nebo jsou její příčinou. Jako typický příklad můţeme uvést odchod do částečného invalidního důchodu, který ve spojení s dlouhodobou nezaměstnaností potkáváme poměrně často. Zdravotní stav můţe být vhodnou záminkou pro to, aby daný jedinec hledání nového vhodného zaměstnání vzdal. Zároveň můţeme zaznamenat i případy, kdy nucený odchod ze zaměstnání ukončil stres či dlouhodobé přetíţení a zdravotní stav se zlepšil. O negativním vlivu nezaměstnanosti na naše zdraví však nelze pochybovat a proto je dobré mu věnovat náleţitou pozornost. Zdravotní komplikace jsou jednou z překáţek, která dotčenou osobu na trhu práce výrazným způsobem znevýhodňuje. (Malindová 2011:27-29)

1.4 Uplatnitelnost na trhu práce Moţnost nalézt vhodné zaměstnání je ovlivněna řadou faktorů. Podle Buchtové (2002: 109) jimi jsou především: „věk, zdravotní stav, vzdělání, pohlaví a příslušnost k etnické skupině“. K nim se mohou řadit i další okolnosti, např. zvládání tzv. klíčových dovedností, povinnosti k rodině a mobilitní moţnosti (Vespalec 2010: 13-14). Pro některé jedince můţe být nalezení vhodného zaměstnání váţným problémem. Mezi nejohroţenější skupiny se řadí občané se zdravotním postiţením, mladí lidé, mladiství uchazeči o zaměstnání, vyšší věkové kategorie, nekvalifikovaní pracovníci, ţeny, zejména pečující o děti do věku 15 let (popřípadě muţi, pokud o děti pečují oni), členové minoritních skupin (rasově, kulturně, ale i náboţensky odlišní od většinové společnosti, nebo od toho, co

13

je vnímáno jako většinové), u nás je to zejména romské etnikum, přicházející imigranti, lidé dříve trestaní. (Kotíková 2003: 128) Zákon o zaměstnanosti v §33 uvádí, ţe právě těmto jedincům má být věnovaná zvýšená péče a pozornost při zprostředkování pro ně vhodného zaměstnání a zároveň doporučuje vypracovat individuální akční plán.

1.5 Váleční veteráni Stát v takové podobě, v jaké ho v současnosti známe, je vymezen územím a občanstvím, disponuje mocí výkonnou, soudní a zákonodárnou a je zcela suverénní. (Právo národa…). Ústavní zákon 110/1998 o bezpečnosti České republiky v čl. 1 definuje: ,,Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.“ V čl. 3 pak specifikuje, kdo bezpečnost ČR zajistí: ,,Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby.“ Ze zákona jasně vyplývá význam ozbrojených sloţek ČR pro stát, jejím hlavním úkolem je tedy co nejefektivněji zajistit obranu území českého státu. Úkoly spojené s obranou státu plní vojáci z povolání Armády České republiky, která je součástí ozbrojených sloţek.

Vojáci jsou ve sluţebním poměru k České republice a

vojenskou činnou sluţbu vykonávají jako své zaměstnání. (Zákon 221/1999 Sb.) Na určitou dobu (v počtu let) uzavírají svůj závazek ke sluţbě. Voják je, na základě Zákona č.221/1999 Sb., o vojácích z povolání, povinen slouţit podle potřeb armády, a to na území státu a v případě vyslání jednotky i v zahraničí. Jako odměnu za plnění tohoto velmi důleţitého úkolu, spojeného s riziky váţného zranění, nasazení vlastního ţivota ve prospěch společnosti a omezení v běţném ţivotě, by měl stát poskytnout péči o své válečné vyslouţilce.

1.5.1 Služební poměr vojáka z povolání Armády České republiky Na osoby, které jsou ve sluţebním poměru vojáka z povolání Armády České republiky, jsou kladeny specifické poţadavky, které jsou obsaţeny v Zákoně č. 221/ 1999 Sb., o vojácích z povolání. Zde najdeme, mimo jiné, i obecné povinnosti, které kaţdý voják z povolání musí plnit. Mezi nejdůleţitější patří respektování omezení politických a hospodářských práv, výkon sluţby ve sluţebním zařazení a v místě podle potřeb AČR, 14

podrobování se rozkazům nadřízených, dodrţování zásad ochrany utajovaných skutečností, dodrţování zásad vojenské zdvořilosti, dodrţování zásad vojenské ústroje, soustavná péče o svou fyzickou zdatnost.

1.5.2 Česká republika a mise ,,Maje na zřeteli morální ocenění mužů a žen, kteří s nasazením vlastních životů bojovali za vlast, bránili hodnoty svobody a demokracie a veden přáním připomenout ideály vlastenectví, cti a statečnosti všem občanům“ Preambule Zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech Česká republika své vojáky do zahraničních misí vysílá pravidelně od roku 1990. V roce 1999 se stala součástí North Atlantic Traty Organisation (NATO). Tímto se zavázala plnit určité závazky, mezi které patří také účast vojáků v zahraničních mírových misích. (Koncepční záměr…) Vysílání sil a prostředků Armády ČR do zahraničních operací vychází ze schválené Obranné strategie. Ozbrojené síly ČR spolupracují v těchto operacích se spojenci, a to na základě mezinárodních smluv a závazků. Jednotky Armády ČR jsou nasazovány v rámci širšího úsilí mezinárodního společenství a v souladu s principy mezinárodního práva. Příslušníci ozbrojených sil ČR jsou schopni se účastnit operací k prosazení, podpoře či udrţení míru a misí s účelem postkonfliktní stabilizace a rekonstrukce. Dále mohou plnit úkoly v rámci humanitárních misí, záchranných a evakuačních akcí a podílet se na civilních operacích a pozorovatelských misích mezinárodních organizací. (Zákon o válečných veteránech) Podle Ústavy ČR jsou vojáci do misí vysíláni na základě rozhodnutí Vlády ČR. Toto rozhodnutí podléhá schválení obou komor Parlamentu ČR. Nejedná se pouze o formu symbolické účasti, ale vedle misí s mírovým a humanitárním posláním, jde také např. o aktivní účast v bojových misích v Afghánistánu a Iráku. „Výhled vysílání sil a prostředků AČR do zahraničních operací v následujících letech je dán kontextem současného bezpečnostního a politického prostředí, přičemž krize a konflikty jsou jen obtížně předvídatelné a politická vůle se může měnit. Nejpravděpodobnějšími regiony, vyžadujícími vojenský zásah, budou stř. Asie, Blízký a Střední Východ a Afrika.“ (Koncepční záměr…)

15

1.5.3 Účast vojáka v misi a její důsledky Účast vojáka v zahraničních misích ovlivňuje jeho osobní, pracovní i sociální ţivot. Musí zde čelit celé řadě traumatizujících skutečností, nejednou se ocitá v nebezpečí vlastního ţivota, proţívá smrt spolubojovníků či místních obyvatel. Proto Armáda ČR věnuje přípravě vojáků před odchodem do mise náleţitou pozornost. V průběhu mise je pak věnována pozornost zátěţovým situacím, které by mohly vyvolat tělesné či duševní problémy. Po příjezdu z mise čeká účastníky adaptace na běţné ţivotní podmínky. (Pavelková 2013: 18-21) Dziaková (2009: 391) píše, ţe zvláště pro mladé vojáky je problematický návrat do běţných kolejí. Během misí je o vojáky po všech stránkách pečováno, aby se mohli plně věnovat svým sluţebním povinnostem. Z tohoto pohledu jde o snadný ţivot bez starostí, mají vypráno, navařeno, jejich úkoly jsou naplánovány, vše se děje organizovaně. Vojáci nemusí řešit běţné starosti, děti, placení sloţenek, partnerské problémy, to vše překrývají adrenalinové proţitky a zabezpečený ţivot. Ovšem návrat s sebou přináší skok rovnou do odkládaných problémů, téměř kaţdého vojáka čekají různě intenzivní sociálně psychologické problémy, jako jsou partnerské problémy, nevěry, odloţené řešení problémů svých malých či odrůstajících dětí, také zařazení do běţných sluţebních povinností. Pokud vojáci vyjíţdějí velmi často, absolvují několik misí v řadě, stráví tímto většinu svého pracovního ţivota ve ,,skleníkovém“ prostření mise, ,,skutečný život pro ně může být větší virtuální realitou než dokonalé počítačové hry“ (Dziaková, 2009: 393). Jejich návrat do běţného ţivota bývá tedy často komplikovaný. Proţitky nabyté v misi nikdo neocení, přátelé nechápou, těţko se srovnávají s faktem, ţe během jejich dlouhého pobytu se ţivot doma posunul dál, i bez jeho přítomnosti a působení. To s sebou přináší komunikační bariéry spojené s nereálnými očekáváními ať v kruhu rodinném, anebo i v běţných pracovních záleţitostech. ,,Vojáci nerozumí pocitům hněvu, nepřátelství a negativním pocitům ze separace, jež je zastihnou nepřipravené v období, o němž tak snili.“ (Dziaková, 2009: 377378) Je zřejmé, ţe v těchto ţivotních situacích navrátilců z misí – válečných veteránů má své místo psycho-sociální péče. V našich podmínkách armáda stále hledá, jak účinně pomoci válečným veteránům při integraci do civilního ţivota. Inspirace by se mohla čerpat v zahraničí, zejména ve Spojených státech amerických, kde má péče o veterány velmi dlouhou tradici. Podíváme-li se na nedávnou historii, Federální Kongres Spojených států amerických v roce 1979 zaloţil pro podporu svých válečných veteránů tzv. Vet Centra, která poskytují veteránům poradenské a 16

informační sluţby. Tato centra fungují v reţimu komunitní práce a na základě zákona Spojených států č. 104-275, který deklaruje povinnost americké společnosti pomoci svým veteránům při návratu do civilní společnosti1. Pojetí péče ve Spojených státech amerických a v České republice je velmi rozdílné. U nás o veterány pečuje Ministerstvo obrany, zatímco v USA je pomoc problémem celé společnosti, protoţe zde panuje přesvědčení, ţe voják slouţí vlasti, ne armádě.

1.5.4 Počty válečných veteránů Podle databáze válečných veteránů vedených Ministerstvem obrany bylo evidováno k 23. 3. 2015 celkem 12 580 drţitelů osvědčení válečného veterána. V následujících tabulkách jsou uvedeny počty válečných veteránů, členěné podle věku a podle pohlaví. Členění podle věku Věk

Počet osob

do 25

28

26 - 30

663

31 - 40

5733

41 - 50

4151

nad 50

2005

Členění podle pohlaví ţeny

792

muţi

11786

1

American veterans center [http://www.americanveteranscenter.org/]

17

Celkem bylo v jednotlivých misích a v místech ozbrojeného konfliktu nasazeno 22 142 vojáků. Někteří se zapojili do několika misí nebo byli do jedné mise vysláni vícekrát. Členění podle účasti v jednotlivých misích účast v misi 1x

6973

účast v misi 2x

2906

účast v misi 3x

1428

účast v misi 4x a více

1080

1.5.5 Péče o válečné veterány v České republice V České republice je povinností Ministerstva obrany (MO), kromě obrany státu, výběru a výcviku vojáků z povolání a zabezpečení zahraničních mírových operací, postarat se také o své bývalé vojáky a o účastníky národního boje za osvobození. Jiţ od roku 1990 je poskytována péče občanům ČR, kteří se účastnili boje za osvobození v období 2. světové války. 2 V roce 2002 byl přijat Zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, který poprvé zavedl institut válečného veterána. §3 tohoto zákona pamatuje v odstavci 4 na tzv. druhoválečné veterány a v odstavcích 1 – 3 na účastníky zahraničních misí po roce 1945. Dále zde najdeme přesná pravidla pro vydání osvědčení válečného veterána (§5) a na jakou péči má jeho drţitel nárok. Jedná se především o provoz „domovů péče o válečné veterány“, které jsou určeny osobám důchodového věku a příspěvek na lázně, rekreace a stravování v jídelnách MO/AČR. (Zákon o válečných veteránech) S účinností od 1. 6. 2014 byla provedena novela Zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, jejímţ smyslem bylo zpřísnění předpokladů pro získání statusu válečného veterána. Potřeba úpravy vyšla ze skutečnosti, ţe dříve platný zákon nereflektoval fakt, ţe Armáda ČR je v plném rozsahu profesionalizována a dochází k pravidelné rotaci jejích příslušníků vysílaných do zahraničních operací. V novele je také zahrnuta skutečnost, ţe v současné době jsou občané ČR do misí vysíláni nejen jako příslušníci ozbrojených sil nebo Policie ČR za účelem obrany nebo vynucení míru, k obraně a obnově demokracie, svobod a demokratických hodnot, ale také jako zaměstnanci organizačních sloţek státní správy a hospodářství v nestabilních oblastech v zahraničí nebo do pozorovatelských misí v určených 2

Ministerstvo obrany a Armáda České republiky [http://www.veterani.army.cz/]

18

oblastech s vyšším rizikem újmy na zdraví. V určitých případech i tyto osoby mají moţnost získat status válečného veterána. Současná Koncepce péče o válečné veterány v letech 2013 – 2017 navazuje na „usnesení vlády ČR ze dne 9. ledna 2008, o Národním programu přípravy na stárnutí na období let 2008-2012, schváleným materiálem čj. 1610-1/2008-7542 „Koncepční záměr péče MO o účastníky zahraničních misí – novodobé válečné veterány v letech 2009-2010, z dokumentu „Bílá kniha o obraně“, na schválenou Obranou strategii ČR a v neposlední řadě také na materiál čj. 86-22/2007-7542 „Zlepšení kvality života válečných veteránů“. (Koncepce péče…) Základním cílem Ministerstva obrany je další postupné zvyšování a zkvalitňování potřebné péče o válečné veterány. Byla vytvořena databáze všech ţijících válečných veteránů na území ČR. Tímto krokem získalo MO přehled o zdravotním stavu druhoválečných veteránů a jejich potřebách, protoţe MO klade velký důraz na jejich zabezpečení. Jedná se především o provoz Domovů péče o válečné veterány, poskytování příspěvků na lázeňskou péči a rekreační pobyty a organizování zvlášť významných a pietních akcí ve spolupráci s občanskými sdruţeními. Péče o druhoválečné veterány bude s největší pravděpodobností ukončena v roce 2017, kdy bude ţít jen velmi malý počet přímých účastníků druhé světové války. (Koncepce péče…) Pokud novodobý válečný veterán dosáhne důchodového věku, pobírá „dávky důchodového pojištění od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení“ a můţe čerpat podobné výhody jako druhováleční veteráni. Váleční veteráni, kteří odešli do starobního důchodu z MO, mohou dále vyuţívat výhody z fondu kulturních a sociálních potřeb MO. (RMO č. 66/2011) Je-li válečný veterán vojákem z povolání v činné sluţbě, rozsah péče určuje Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Komplexní péče zahrnuje také moţnosti různých benefitů a příspěvků. Zdravotní péče zahrnuje preventivní i následnou péči. Dále se jedná o psychologickou a duchovní sluţbu. Obě mohou být poskytnuty také rodinným příslušníkům vojáků. (Koncepce péče…) Válečným veteránům mimo činnou vojenskou sluţbu, kteří nepobírají dávky důchodového pojištění, mohou být poskytnuty rekreační pobyty s ozdravným programem ve vojenských zařízeních, dvouleté preventivní prohlídky a zdravotní péči ve vojenských zdravotnických zařízeních. (Koncepce péče…), (RMO č. 25/2003)

19

1.5.6 Váleční veteráni po ukončení služebního poměru Odchází-li voják z povolání, válečný veterán, ze sluţebního poměru, čeká ho výrazná změna. Sluţební poměr můţe být ukončen z různých důvodů – po vypršení závazku, z osobních důvodů, při reorganizaci. V posledních letech neustálých interních změn spojených s reorganizací armáda posílá poměrně velké mnoţství vojáků z aktivní sluţby na trh práce. Vojáci, kteří odcházejí nedobrovolně a po mnoha letech sluţby v systému, který o ně pečoval a utvářel je, který je přísný a hierarchický, který funguje podle jiných principů a pravidel, pak mohou mít problém zařadit se zpět do civilní společnosti. (Dziaková, 2009: 528) Veteráni si do civilní sféry s sebou přináší zkušenosti, které jsou těţko přenositelné do civilních povolání (umění střelby nebo obsluha speciálních zbraňových systémů nejsou ţádanými dovednostmi mezi civilními zaměstnavateli). Je jasné, ţe je čeká práce na svém vlastním osobním rozvoji. Můţe tak být aţ před koncem své kariéry u armády formou rekvalifikací anebo jiţ během svého sluţebního poměru dálkově studovat obor, díky kterému se stane zajímavým pro zaměstnavatele. V této oblasti bychom se mohli inspirovat u americké společnosti. V USA v současné době probíhají projekty, pomáhající účinně válečný vyslouţilcům s hledáním míst v civilní sféře. Například projekt ,,Hire our Heroes“

3

reagoval na problémy s pracovním uplatněním

mladých veteránů. Do projektu je aktuálně zapojeno přibliţně 2000 firem, které jsou ochotny veterány zaměstnávat, mimo jiné i důvodu bezpečnostní prověřenosti veteránů. Podstatná na projektu je účast amerických ozbrojených sil, které zúčastněným firmám zpřístupňují data o kvalifikacích svých vyslouţilců. Na základě uvolněných informací o veteránech si mohou firmy vybrat konkrétního vhodného kandidáta a přímo ho oslovit. Pro válečné veterány ČR, kteří si po ukončení své profesionální kariéry v AČR chtějí najít nové uplatnění a plnohodnotně se zapojit do civilního ţivota, zahájilo Ministerstvo obrany, Odbor pro válečné veterány, v roce 2011 projekt, který je spolufinancován z prostředků Evropských strukturálních fondů prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, s názvem „Začleňování válečných veteránů do civilního života s důrazem na uplatnění na trhu práce“ (Projekt Č. CZ.1.04/3.3.00/61.00001). Projekt nabízí pomoc aţ 1.500 osobám a původně byl naplánován na dobu 3 let. Je určen pro válečné veterány, kterým v průběhu jednoho roku skončí sluţební poměr, nebo veterány, kteří jiţ sluţební poměr ukončili a nedaří se jim najít na trhu práce uplatnění. (Koncepce péče…)

3

Hire our Heroes [https://hireourheroes.org/]

20

V rámci projektu4 vzniklo 7 poradenských center pro válečné veterány (v Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Pardubicích, Brně, Olomouci a Ostravě). Jejich hlavním úkolem je válečným veteránům pomoci najít pracovní uplatnění. V rámci pracovního poradenství se vyuţívá nástrojů, které odpovídají aktivní politice zaměstnanosti, kterou uvádí Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v části páté §104 aţ 120: Individuální konzultace: na základě informací, které pracovník poradny získá od válečného veterána, nabídne vhodné zaměstnání, rekvalifikační kurz, nebo jiný typ sluţby, který pro něho bude vhodná. Tvorba osobního plánu: pokud válečný veterán nemůţe v civilním ţivotě uplatnit svoji dosavadní vojenskou odbornost, je důleţitým úkolem poradenského centra pomoci dané osobě uvědomit si svoje dovednosti, schopnosti a zkušenosti a nasměrovat ji k dalšímu osobnímu rozvoji. Skupinová konzultace: cílem semináře je po praktické stránce připravit účastníka na přijímací řízení. K tomu slouţí nácvik modelových situací. Pracovník centra můţe doporučit řešení některých specifických ţivotních událostí. Rekvalifikační kurzy: přispěje-li to ke zvýšení uplatnění válečného veterána na trhu práce, můţe mu pracovník poradenského centra nabídnout rekvalifikační kurz. Personální aplikace pro válečné veterány: pracovník poradenského centra zařadí válečného veterána do evidence zájemců o zaměstnání, která je přístupná potencionálním zaměstnavatelům. Zprostředkování zaměstnání: poradenské centrum oslovuje vhodné zaměstnavatele a doporučuje jim na volné pozice válečné veterány, kteří jsou vedeni v personální evidenci. Nedílnou součástí práce poradenských center pro válečné veterány je také zprostředkovat psychologické a psychosociální poradenství, které poskytují psychologové z civilního sektoru v součinnosti s vojenskými psychology resortu MO. Poradenská centra nabízejí odborníky se zaměřením na oblast outplacementu (zmírnění negativních vlivů při propouštění ze zaměstnání) i psychology specializující se na problematiku válečných veteránů. V rámci psychosociálního poradenství jsou poskytovány sluţby veteránům v mnoha oblastech - v oblasti profesního poradenství (propuštění z armády, zahájení činnosti v civilním sektoru, vyrovnání se s aspektem nasazení v zahraničních operacích), dále v oblasti rodinného a partnerského poradenství (řešení partnerských a rodinných problémů, konfliktů a krizí, 4

Ministerstvo obrany České republiky – Péče o válečné veterány a bývalé vojáky, Aktuality v projektu

„Začleňování válečných veteránů“ [ http://www.veterani.army.cz/htm/5_4.html]

21

problematika rodičovství a výchovy dětí), a v oblasti poradenství osobního ţivota (zvládání náročných ţivotních situací, problematika jednotlivých ţivotních etap, řešení závislosti na návykových látkách, vyrovnání se s novou ţivotní rolí, pomoc při řešení psychických obtíţí). Dle mého názoru je velmi významné, ţe si Ministerstvo obrany všimlo, ţe se válečným veteránům v integraci na civilní trh práce příliš nedaří, a zahájilo výše zmíněný projekt. Aktivity projektu by měly vést k odstranění překáţek, které válečným veteránům ztěţují zapojení ţivota civilní společnosti, zejména v pracovním uplatnění. Na druhou stranu je z dotazníkového šetření MO, uskutečněného v období 12/2009 – 1/20105 zřejmé, ţe určitá skupina válečných veteránů nemá o zmíněné aktivity MO zájem, a to hned z několika důvodů - byli proti své vůli propuštěni z armády, nevidí ţádné zvýhodnění válečných veteránů, také uvádějí, ţe ţádnou pomoc nepotřebují. Osobně si myslím, ţe pokud jakýkoli jedinec není schopen zdárně vyřešit svou situaci a ocitne se v pasti nezaměstnanosti, je potřeba mu pomoci. Také válečné veterány, jako kaţdé jiné lidi v produktivním věku, kteří přišli o svá zaměstnání, je třeba podpořit. Je zřejmé, ţe nezaměstnanost způsobuje odtrţení ze společnosti. Nezaměstnaný člověk mění své jednání a chování, představy o budoucnosti, rozhodnutí o dalším ţivotním směřování. Finanční situace člověka bez plného příjmu mu znemoţňuje účastnit se společenských aktivit a tím způsobuje izolaci a vyřazení ze společnosti, z komunity. Mezi takovými jedinci potom dochází k rizikovému chování a výskytu kriminality. (Sirovátka, Řezníček 1995:45) V případě válečných veteránů se přidává fakt, ţe umí zacházet se zbraněmi a jsou cvičeni v bojových dovednostech. Důkazem pak jsou extrémní trestné činy – např. veterán z Bosny, který se v důsledku finanční tísně rozhodl vyloupit banku a při následné honičce s policií ukončil svůj ţivot odpálením granátu. (Kynčl) Další příklad uvádí Dziaková (200…..), kdy bývalý voják nezvládl svou ţivotní situaci (odchod ze sluţebního poměru, závislost na alkoholu, gamblerství, rozvod) a ukončil svůj ţivot …. U válečných veteránů je tedy potřebné zohlednit předchozí zkušenosti a proţitky z jejich působení v misích, věnovat jim náleţitou psychosociální péči, která je namístě pro dobrou adaptaci pro jejich další ţivotní fungování a úspěšné a plnohodnotné zařazení se do společnosti.

5

Dotazníkové šetření, Péče o válečné veterány - interní zdroj Ministerstva obrany

22

2 Metodologie výzkumu Cílem mého výzkumu, jak jiţ bylo naznačeno v úvodu práce, je zjistit, jaké mají představy o uplatnění na civilním trhu práce vojáci z povolání – váleční veteráni, kteří odcházejí ze sluţebního poměru, a jaká je následná realita. Sluţební poměr vojáka z povolání je odlišný neţ jakákoli jiná forma zaměstnávání. Řídí se i specifickým zákonem - Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Pracovní zkušenosti v oblasti ozbrojených sil nelze získat v ţádné jiné kategorii pracovních sil. Voják, který se zúčastnil zahraniční vojenské mise, navíc během svého působení v misi prošel psychickou i fyzickou zátěţí, která by se mohla promítnout do následné adaptace nejen po absolvování mise, ale i adaptace do dalšího osobního i pracovního ţivota. V souvislosti s cílem práce jsem zvolila kvalitativní výzkum. Strauss a Corbinová uvádějí (1999: 11), ţe pro některá zkoumaná témata je vhodnější aplikace kvalitativních typů výzkumu, například při zkoumání něčích zkušeností a pro porozumění určitých jevů. V mé práci mě zajímalo, jak váleční veteráni vnímají situaci jejich odchodu z činné sluţby s následnou adaptací na civilní ţivot se zaměřením na jejich uplatnění na trhu práce, tedy jejich zkušenost s radikální změnou profesního zaměření. Podle Švaříčka a Šeďové (2007: 51) je kvalitativní výzkum proces sestávající se z určitých překrývajících se fází. Současně můţe probíhat výběr vzorku, sběr dat, analýza dat i jejich interpretace. Výzkumník se během výzkumné činnosti můţe vracet k předcházející fázi, modifikovat ji, kvalitativní výzkum je cirkulární. Švaříček a Šeďová (2007:24) sdělují, ţe podstatou je ,,do široka rozprostřený sběr dat bez toho, že by na počátku byly stanoveny základní proměnné. Stejně tak nejsou předem stanoveny hypotézy a výzkumný projekt není závislý na teorii, kterou již předtím někdo vybudoval. Jde o to do hloubky a kontextuálně zakotveně prozkoumat určitý široce definovaný jev a přinést o něm maximální množství informací.“ Hendl (2005: 128) píše, ţe se data střádají nejčastěji pomocí kvalitativního rozhovoru, během kterého dotazovaný hodnotí proţitou zkušenost. Při získávání informací jsem tedy vyuţila metodu kvalitativního rozhovoru – polostrukturovaného rozhovoru. Miovský uvádí (2006: 159-160), ţe se jedná o nejběţnější výzkumnou metodu kvalitativního rozhovoru. Tazatel si stanoví okruh pokládaných otázek a závazné schéma, kterého se bude při rozhovorech s respondenty drţet. Při rozhovoru je moţné klást doplňující otázky, které pomohou upřesnit odpovědi a pochopit je více do hloubky. Hendl (2005:174) nazývá tuto

23

metodu rozhovor pomocí návodu a říká, ţe dotazovaný má moţnost lépe sdělovat své zkušenosti a vlastní náhled i s ohledem na předem určené téma rozhovoru. Nevýhodou kvalitativní studie je moţné zkreslení při analýze získaných informací (Disman 2002: 315), na druhou stranu však ,, umožní vám vidět vaše problémy v novém světle a to se obvykle vyplatí.“ (Disman 2002: 321)

2.1 Výzkumné otázky, technika sběru dat V souvislosti s výzkumným problémem jsem stanovila jako hlavní výzkumnou otázku : ,,Jak váleční veteráni hodnotí jejich uplatnění na civilním trhu práce po odchodu z činné služby do zálohy?“ Hlavní výzkumnou otázku jsem rozdělila na dílčí výzkumné otázky: DVO 1: Které pracovní dovednosti, návyky a kvalifikace získané při sluţbě v AČR lze povaţovat za důleţité pro další pracovní uplatnění? DVO 2: Co můţe být překáţkou k uplatnění v novém zaměstnání? DVO 3: Ovlivnila zkušenost ze zahraniční mise uplatnění na civilním trhu práce? DVO 4: Které aktivity mohou pomoci v přechodu na civilní trh práce? DVO 5: Jak ovlivní odchod ze sluţebního poměru u AČR finanční situaci? DVO 6: Co jsou váleční veteráni ochotni podstoupit pro získání nové práce? K získání dat pro výzkumné šetření jsem vyuţila polostrukturovaný rozhovor. V rozhovorech jsem postupovala podle předem připravených návodných otázek. Bylo to prospěšné pro udrţení linie dotazů, které mě zajímaly. Jejich pořadí jsem mohla volit podle toho, kterým směrem se rozhovory ubíraly, a dotazované jsem mohla směřovat k výchozímu tématu. Data jsem zaznamenala na diktafon. Jak říká Miovský (2006: 197), jde o nejpouţívanější metodu uchování zachycených informací, jeho výhodou je autentické zachycení mluveného slova se všemi výrazovými prostředky, které řeč poskytuje. Audiozáznam je moţné vyuţít také při kontrole validity. V průběhu polostrukturovaného rozhovoru je nutné kontrolovat, zda jsou všechny výzkumné otázky prodiskutovány. Z tohoto důvodu je potřebné definovat tzv. jádro rozhovoru, prostřednictvím kterého lze zajistit, ţe otázky zodpovězeny budou. Na jádro pak tazatel můţe navázat dalšími otázkami a tématy, která se mu zdála vhodná a potřebná pro

24

doplnění základního zadání. Při zpracování a následné analýze je moţné tato doplňující témata vyuţít anebo nechat být. (Miovský 2006: 160) Jádro rozhovoru pro zjištění výzkumného problému - jak váleční veteráni vnímají situaci jejich odchodu z činné sluţby s následnou adaptací na civilní ţivot se zaměřením na jejich uplatnění na trhu práce - jsem definovala podle zkoumaných oblastí takto: 1. Odchod ze služebního poměru - Na jaké pozici jste slouţil/a v době odchodu z armády? Jak dlouho trval sluţební poměr a před kolika lety jste odešel/a? Byl odchod plánovaný a dobrovolný? 2. Použitelnost dosavadní kvalifikace - Jakou vyuţitelnou kvalifikaci pro civilní uplatnění jste v armádě získal/a, jaké kurzy absolvoval/a? Co důleţitého (návyky, přístupy, dovednosti) jste se v armádě naučil/a? Povaţujete profesní kvalifikaci získanou v armádě za výhodnou pro další pracovní uplatnění na civilním trhu práce? Pomohly vám nějaké vaše dovednosti získané v armádě v novém zaměstnání? 3. Aktivity k usnadnění změny - Usnadnila vám armáda přechod co civilní sféry? Bylo vám poskytnuto poradenství, sděleny nějaké podstatné informace prostřednictvím armády nebo Úřadu práce? Absolvoval jste rekvalifikační kurz? Kdo jej poskytl? 4. Vliv mise - Ovlivnila vaše zkušenost ze zahraniční mise vaše působení v civilním sektoru? V čem se civilní sektor liší od vojenského? 5. Finanční situace - Jak ovlivnil váš odchod z armády vaši finanční situaci? Měl/a jste finanční těţkosti? Byl jste připraven na změnu finančního zabezpečení? Jaké bylo finanční hodnocení nové práce? 6. Nové pracovní zařazení - Co jste byl/a ochoten/a podstoupit pro získání nové práce (další vzdělávání, dojíţdění, hůře placená práce, práce niţší kvalifikace, soukromé podnikání, odstěhovat se)? Jak dlouho Vám trvalo najít nové zaměstnání? (souvislost věku, pohlaví, vzdělání, praxe) Jste spokojen s výběrem svého zaměstnání? 7. Zdravotní stav - Ovlivnila změna váš zdravotní stav? (obavy o finanční zabezpečení rodiny, stres, uţívání léků, alkohol+kouření, tělesná váha, zaţívací obtíţe). Vyuţil/a jste pomoc odborníka kvůli lepšímu zvládání ţivotní situace?

25

2.2 Výzkumný soubor Při výběru osob do výzkumného souboru jsem se řídila metodou záměrného výběru. Na základě předem stanoveného poţadavku jsou přizvány k výzkumu jen ty osoby, které poţadavek splňují a současně s účastí ve výzkumu souhlasí. (Miovský 2006: 135) Jako kritérium pro výběr respondentů jsem stanovila osoby se statutem válečného veterána, bývalé vojáky z povolání, kteří absolvovali alespoň jednu zahraniční misi, jejich sluţební poměr byl ukončen minimálně před 2 lety, a to z důvodu jejich reflexe na proţitou situaci radikální změny v profesním ţivotě s dostatečným časovým odstupem. Další kritérium byla sluţba v ozbrojených sloţkách alespoň 5 let, z důvodu adaptace na vojenské prostředí. Snaţila jsem se o různost pohlaví, věkového rozvrstvení i vzdělání. Výzkumu se zúčastnilo 9 bývalých vojáků z povolání, válečných veteránů, kteří absolvovali minimálně jednu zahraniční misi, z toho 2 ţeny a 7 muţů. Všichni oslovení byli ochotni zúčastnit se výzkumu, některé dříve oslovené jsem musela vyřadit z okruhu dotazovaných, protoţe se v civilním prostředí pohybují buď velmi krátce (méně neţ 2 roky) anebo slouţili v armádě méně neţ 5 let. Jednotliví respondenti, z důvodu zachování anonymity jim byla pozměněna jména: Alena, 44 let, VŠ vzdělání, u AČR 20 let, při odchodu na funkci středního managementu, v záloze 5 let, 1x mise v Kosovu Vladimír, 47 let, VŠ vzdělání, u AČR 22 let, při odchodu práce v oblasti public relations, v záloze 5 let, 1x mise v Kuvajtu Lenka, 31 let, SŠ vzdělání, u AČR 9 let, chemická odbornost, v záloze 2 roky, 1x mise v Bosně a Hercegovině Libor, 44 let, SŠ vzdělání, u AČR 17 let, pyrotechnik, odstřelovač, v záloze 6 let, 5x mise v Kosovu a Afghánistánu Michal, 48 let, VŠ vzdělání, u AČR 25 let, pilot vrtulníku, v záloze 4 roky, 1x mise Afghánistán

26

Luděk, 49 let, VŠ vzdělání, u AČR 25 let, asistent, v záloze 4 roky, 4x mise v Bosně a Hercegovině, v Iráku a v Kosovu Jiří, 45 let, VŠ vzdělání, u AČR 16 let, IT specialista, v záloze 5 let, 1x mise v Kosovu Aleš, 44 let, SŠ vzdělání, u AČR 21 let, na pozici zabezpečení vnitřního chodu vojenského útvaru, v záloze 2 roky, 2x mise Afghánistán Pavel, 42 let, SŠ vzdělání, u AČR 17 let, IT technik, v záloze 4 roky, 1x mise Afghánistán

2.3 Popis sběru dat Rozhovory s respondenty jsem provedla v období března aţ dubna 2015. Probíhaly v různém prostředí, některé v bydlišti dotazovaných, jiné v kavárnách s komornějším prostředím nebo i na pracovišti dotazovaných, vţdy dle jejich výběru tak, aby se cítili dobře a uvolněně. Na úvod jsem kaţdému z dotazovaných osvětlila záměr našeho rozhovoru, poţádala jsem o jejich souhlas s nahráváním našeho rozhovoru a poté pouţitím nahraných dat. Část dotazovaných si kladlo za podmínku po zpracování dat zvukový záznam vymazat. Jednotlivé rozhovory trvaly průměrně hodinu. Polostrukturované interview jsem zahajovala otázkou: ,,Po jak dlouhé sluţbě v armádě jste odcházel/a do civilu a jak to probíhalo?“ Všichni účastníci výzkumu předem znali téma rozhovoru, proto neměli problém s tímto obecným zadáním. Také vzhledem k faktu, ţe velmi dobře znám prostředí a strukturu armády, jsem mohla lehce navázat s respondenty důvěrnou atmosféru, jejich výpovědi na téma výzkumu povaţuji za otevřené a pravdivé. Miovský vybízí (2006: 168) k ukončení rozhovoru důstojnou formou a současně si prověřit, zda rozhovorem nebyly probuzeny emoce, které by dotazovaný obtíţně zvládal. Proto jsem po kaţdém interview poděkovala za čas a otevřenost a zajímala se o jejich vnitřní pocity. Jak mi respondenti sdělili, pro všechny byl rozhovor v různé míře emočně laděný. Z mé strany jim byl nabídnut následný kontakt podle jejich uváţení, pokud budou chtít sdělit další proţitky.

27

3 Analýza získaných dat Získaná výzkumná data je potřeba upravit do takové formy, aby z nich následně mohla být vypracována analýza. Úkony, díky kterým se propojí fáze získávání dat a fáze analyzování, Miovský nazývá data management (2006: 195). Provedla jsem transkripci (Miovský 2006: 205) získaných dat, údaje z audionahrávky jsem převedla do textové formy. Při transkripci jsem přistoupila k redukci dat (Miovský 2006: 210), nepodstatné informace nesouvisející s výzkumem jsem v transkribovaném textu neuvedla. V rámci příprav na analýzu dat jsem pomocí techniky barvení textu (Miovský 2006: 211) barevně odlišila pasáţe textu, a to podle toho, které výzkumné oblasti se týkala. Barevné odlišení jednotlivých tematických okruhů mi umoţnilo lepší orientaci v transkribovaném textu a rychlejší analýzu dat. Hendl píše (2005: 223), ţe cílem kvalitativní analýzy je zpracování získaných dat tak smysluplně a uţitečně, aby bylo moţné odpovědět na výzkumnou otázku. Při analýze dat jsem zvolila techniku otevřeného kódování. Dle Hendla (2005: 246) je kódování příprava dat směřující k jejich interpretaci, také je pro badatele návrhem, která data zahrnout v analýze a která nikoli. Technikou otevřeného kódování jsem si v textu označila vybrané tematické celky a označila je slovním kódem. Tato činnost mi pomohla nalézt společná témata, díky kterým bylo moţné je dále analyzovat. Následným krokem kvalitativního výzkumu je validita, která stanoví, zda jsou získané výsledky platné a pravdivé vzhledem ke skutečnosti. Lze ji ověřovat kdykoli během výzkumné činnosti. Jedna z moţných technik je validace s respondentem. Validita je ověřována diskuzí nad výzkumnými výsledky, kdy se jedná o případné doplnění, upřesnění a opravě závěrů výzkumu. (Miovský 2006: 263–274) Tento typ validace jsem vyuţila a částí dotazovaných jsem následně hodnotila výsledky výzkumu.

3.1 Výzkumná část – interpretace dat V této části své absolventské práce jsem pracovala s kvalitativními daty, které jsem získala během hloubkových rozhovorů s válečnými veterány, kteří se po ukončení sluţebního poměru museli začlenit do civilního prostředí. Cílem bylo zjištění, jaké měli veteráni představy o uplatnění na civilním trhu práce a jaká byla následná realita.

28

Interpretaci dat jsem rozdělila podle společných témat, ke kterým se respondenti vyjadřovali.

3.1.1 Odchod ze služebního poměru Prvotní impuls k odchodu ze sluţebního poměru u dotazovaných byl shodně na straně armády. Během posledních let armáda prochází neustálými, zásadními reorganizacemi, vycházejícími z ekonomických reforem a současně ze situace, kdy Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance a tím se otevřely nové moţnosti ve formě zabezpečení naší republiky. Plnění členských závazků vůči NATO si v průběhu let vyţádal i zásadní reformní proces, jehoţ důsledkem bylo rušení některých vojenských útvarů anebo jejich stěhování do jiné lokality. Vojáci slouţící v takovýchto posádkách, stáli před rozhodnutím, zda zůstat nadále ve sluţebním poměru, ale s podmínkou přestěhovat se či s výhledem ţivota po ubytovnách, bez rodiny. ,,V rámci reorganizace nám rušili útvar…, nenechala jsem to náhodě, práci, kterou teď dělám, tu jsem dělala souběžně částečně ještě u armády. Pak mi nabídli dobrý flek, ale v Opavě, odmítla jsem, musela bych se přestěhovat a ve svých 30 letech se mi už nechtělo, zase měnit lokál, přestěhovat se… (Lenka) Někteří vojáci tedy vyuţili restrikcí k ţivotním změnám: ,,…nebyla možnost postupu ani změny, už mě to nebavilo…tak jsem využil reoredy…“ (Jiří) Podobně se vyjádřil i Luděk: ,,…už jsem odmítal dělat pana nikoho.“ Někteří dotazovaní odchod z armády přijali těţce, rozhodně nebyl dobrovolný, ale moţnost zůstat nedostali, například z důvodu, ţe jejich odbornost jiţ nebyla potřeba. ,,…byl jsem na nejvyšší profesní úrovni, jako pilot 1. třídy, instruktor, inspektor, už jsem se neměl kam posunout, …větší kvalifikaci už nedokážu. Nic mi nenabídli…“ (Michal) ,,Přišlo propouštění, musel jsem… nedali nám šanci jít na jiný místo.“ (Pavel)

3.1.2 Použitelnost kvalifikace a dovedností Při zásadní reformě ozbrojených sil došlo od 1. ledna 2005 k plné profesionalizaci, kdy vojáky základní sluţby nahradili vojenští profesionálové. (Roušar 2006: 75) Jedním 29

z důvodů bylo zavádění moderních prostředků do armády, které vyţadují důkladnou a časově náročnou přípravu personálu, krátkodobé zaučení není postačující. Většinou se jedná o velmi specifická zařízení a techniku, dovednosti získané při práci na těchto prostředcích jsou kdekoliv jinde mimo armádu zcela nepouţitelné. Odcházející vojáci pak naráţí na bariéru neuplatnitelnosti svých specifických profesních zkušeností: ,,Vzbudíš svým profesním životopisem tak akorát posměch…“ (Michal), ,,V civilu můžeš vykládat, co chceš, kašlou na tebe. Kluci, když jdou do civilu, ať je to třeba tankista nebo speciál, co máš za sebou, nikoho nezajímá, ani civilní firmy, ani ministerstvo, nikoho.“(Libor) ,,V civilu je nějaká moje historie nezajímala.“ (Alena) Mnozí pak tápou v moţnostech svého uplatnění v civilním sektoru i dlouhé roky, jako třeba Vladimír: ,,4 roky trvalo, než jsem získal místo, kde jsem.“ Libor prošel různými zaměstnáními, pracoval i v zahraničí, po návratu do vlasti nastoupil na vysněné místo a: ,,Po 3 dnech jsem věděl, že to (v civilu) nikdy nebude fungovat…, vrátím se k tomu, co umím. A šel jsem do Prahy dělat ochranku.“ Uplatnění velmi speciálních dovedností někdy záleţí i na regionálních faktorech: ,,Chtěl jsem to přepinknout do civilu, ale tam byl ten problém, před 2 roky se rušil Přerov, byly velké restrikce a velký přetlak vrtulníkových pilotů.“ (Michal) Sbírá-li člověk dlouhá léta zkušenosti ve specifickém zaměstnání, zvláště na pozicích vyţadující akademické vzdělání, těţko se ve středním věku orientuje úplně jiným směrem. Mnozí pak přijmou pozici, která se alespoň blíţí k té dosavadní: ,,Rozhodnutí jít k záchrance, je to v podstatě nejblíž tomu, co jsem dělal, s tím rozdílem, že místo vrtulníku budu mít auto, je to místo jedno z mála, kde hrajou do plusu moje zkušenosti, ale není to zas bůhvíco…“(Michal)

3.1.3 Aktivity vedoucí k usnadnění profesní změny Voják

po

dlouhé

sluţbě

v ozbrojených

sloţkách

svým

potencionálním

zaměstnavatelům nabízí spíše své návyky a dovednosti neţ profesní kvalifikaci. Je tedy potřeba podniknout takové aktivity, které povedou ke zvýšení jeho hodnoty na trhu práce. Respondenti shodně vypovídali, aţ na jedinou výjimku, ţe očekávali pomocnou ruku ze strany armády, ale bez úspěchu. 30

,, … pokud bych měl hovořit o nějakém zjednodušení přestupu do toho civilního života, tak nabídka ze strany armády byla nulová. … Rekvalifikační kurzy nevyhovují vzdělání, jsou vybraný ze zoufalství, nebylo co. Nechápu, nerozumím, proč není možné dál přirozeně pokračovat. … pilotovi umožní rekvalifikační kurz maséra, kuchaře, číšníka, správce sítě, astronoma… Co se týče Úřadu práce, nemám špatné zkušenosti, rozhodně lepší zkušenosti, než co se týče armády.“ (Michal) ,,Armáda zabouchne dveře a nepomůže nikomu.“ (Alena) ,,Propustili nás tak rychle, ani jsem to nestih (vyuţít moţnosti rekvalifikace)...“ (Pavel) Výjimkou je Lenka: ,,Armáda mi v rámci válečných veteránů zaplatila kurz, v rámci projektu válečných veteránů, absolvovala jsem trenérský kurz a to mi také pomohlo. Rekvalifikační kurz od armády jsem nestihla, chtěla jsem maséra. …váleční veteráni mají tu výhodu, můžou čerpat 2 kurzy, jeden od armády, druhý od veteránů.“ Lenka vyuţila podpůrného programu Ministerstva obrany pro veterány, probíhající od roku 2011 a pomáhající válečným veteránům, kterým končí sluţební poměr, uplatnit se na civilním trhu práce. Na příkladu Lenky je patrné, ţe armáda pokročila ve snaze pomoci svým bývalým příslušníkům. Svým novodobým veteránům se snaţí usnadnit jejich profesní změnu, poskytuje významnou pomoc prostřednictvím pracovního poradenství při hledání zaměstnání a při jejich profesním restartu. Ti, co odešli dříve, tuto šanci vyuţít nemohli.

3.1.4 Vliv mise Souvislost mezi pobytem na zahraniční misi a jejím vlivem na uplatnění na pracovním trhu se respondentům nejeví velmi zásadní. Dotazovaní se shodli v tom, ţe to, co je významně ovlivněno, jsou sociální vztahy a změna hodnotového ţebříčku. Účast na misích znamená odloučení od rodiny, od přátel a okruhu známých. Odluku od rodiny snášel kaţdý z dotazovaných negativně a různě intenzivně. ,,…už jsem chtěl být doma, ne furt na cestách.“ (Libor) ,,Nikdy si neodpustím, že jsem je tu půl roku nechala. Ztracený čas ničím nenahradíš.“ (Alena) Intenzivní pobyt v mimořádném prostředí prověřil blízké mezilidské vztahy:

31

,,Chybí mi to, jak se drží jeden za druhýho, můžeš se vždycky spolehnout na druhýho... U tý armády máme lidi čestný a méně čestný, ale když přejdeš do tohohle prostředí, neplatí nic…“ (Aleš) ,,Když máte kamaráda, který je voják, který to zažil, je to jiný než civilista…“ (Libor) Vojáci po svých proţitcích na misích často zmiňují změnu v náhledu na svůj hodnotový systém. ,,..tak jsem to přehodnotil, mám to teď úplně jinde, tam jsou lidi v neskutečný bídě, děti nemůžou do školy, je tam nenávist mezi rodinama, skoro každej o někoho přišel…. Víc si vážím svý rodiny, a že moji kluci můžou do školy, bezpečně, a na sport. Nehroutím se z prkotin.“ (Jiří)

3.1.5 Finanční situace Průběh finanční situace je u respondentů velmi různorodý. Všichni si prošli fází hlubokého propadu: ,,sešup dolů… pak jsem se ještě rozvedl a přišel jsem všechno.“ (Libor) Další vývoj velmi záleţí na kaţdém individuálně: ,,Jsem naprosto spokojená, finance mám i lepší než u vojáků, jsem pánem svého času, nikdo mi do ničeho nekecá….. už jsem tam nechtěla zůstat, strachy tam byly, jestli to zvládnu, jestli zaplatím náklady, který mám, šla jsem do podnikání, začla jsem skoro od 0.“ (Lenka) ,,…počítej, že je míň peněz.“ (Aleš) Vojáci, kteří splní podmínku odslouţených let, jsou ve výhodě, mají nárok na výsluhový příspěvek. ,,Výsluha má pro bývalé vojáky opodstatnění, už proto, že pro firmy už v tom věku nejsou perspektivní z hlediska dosaženého věku.“ (Vladimír) Pokud tedy bývalý voják má alespoň nějaký příjem, není ve finanční nouzi, do popředí jeho zájmu se dostává potřeba uplatnění ve společnosti. ,,Peníze nechme bokem, to není tak nejmarkantnější, člověk se spíš tak nějak potřebuje zařadit zpátky do tý svojí koleje.“ (Michal)

32

3.1.6 Zdravotní stav Souvislost mezi radikální změnou profesního ţivota a s ní spojenými stresovými faktory někteří respondenti připustili: ,,Zdravotní způsobilost v civilu se nevyrovná té armádní, neuhlídá se to…pak jsou nehody… dělají fakt jak otroci, je tam hrozná únava, padala mi hlava na volant,…. Byl jsem strašně unavený … už nesportuju, mám kila navíc…“ (Michal) U některých jedinců můţe náročná ţivotní situace, jakou jistě změna zaměstnání je, navíc umocněná například rodinou krizí, vyústit k únikům z reality pomocí návykových látek. ,,Jo, alkohol tam byl…. A pak se k tomu přidala ta situace s reorganizací…“ (Vladimír) Dalším faktorem je zdravotní situace, se kterou dotyčný voják odchází do civilu a má přesah i na další fungování: ,,V misi jsem měl zranění, měl jsem nějaké operace…. Teď jsem zkolaboval….asi následky, ale to nikoho nezajímá, přehazujou si mě jako horký brambor, když odcházíte do civilu, podepisujete u doktora, že nebudeš požadovat žádný lékařský pohledávky, to platí 3 roky…“ (Libor)

3.1.7 Odlišnosti armádního a civilního prostředí Organizace armády je zaloţena na hierarchickém řízení, od počátku vojenského výcviku se vojáci učí poslušnosti a plnění rozkazů. (Dziaková 2009: 414) Z výpovědí respondentů vyplývá, ţe systém v armádě vyţaduje disciplínu a poslušnost vůči autoritám. Odměna za dodrţování pravidel je poskytování úplného servisu a moţnost zabezpečeného pracovního ţivota. Pro někoho velmi osvobozující, pro druhého svazující. ,,Tak jsem vpadla do systému, který naprosto omezil mé adaptační mechanismy pro přežití v jiných organizacích. Tam je o mě tak absolutně postaráno, nedovolilo se udělat krok bokem, nebyla tam žádná kreativita, ta nebyla vítána, bylo to takové bezpečné a mě to vyhovovalo, ale ten civil je naprostý opak. …naprosto nepřipravená, čekala jsem, že ten servis bude jako v armádě, což samozřejmě nebylo. …tady se spoléhá na to, že ti lidi udělají, až budou moct, že teď mají prioritnější práci. Více se váží individuálního přístupu, kdy ten zaměstnanec má na to prostor, v armádě ne.“ (Alena)

33

Stráví-li voják v takovém systému mnoho let, na pravidla fungování se plně adaptuje, je na ně zvyklý, a pokud přijde změna, je pro něho šokující, ţe v jiném prostředí platí zcela jiná pravidla. ,,Já chci disciplínu a to je problém. Disciplína je na překážku …. V civilu jsem se naučil chovat jak kurva, jak ostatní, bohužel, když máš zabezpečit rodinu, jinak to nejde. Když se o něco jedná, něco slíbím, chovám se jako voják, to dodržím. Když jde o kšeft, chovám se jako všichni ostatní. Nejde to být čestnej, to si můžete dovolit v armádě, ale v té smečce musíte bojovat…. Když se potom potkám s jinýma klukama, URNA, BIS, naši, tak všichni si najednou notujeme, tak to sedí. Kdyby byl jakýkoli problém, a řekne se, tak tam budem, v civilu ti řeknou – no aby ses nepos…“ (Libor) Respondenti vypovídali shodně o reţimu pravidel a nastaveném stupni komunikace v armádním prostředí. ,, jsi zvyklá na nějakou úroveň jednání, nějakou úroveň inteligence. A teď najednou spadneš úplně do sklepa. … nevíš, jak s něma jednat, to je holé neštěstí. Nastoupíš a začínáš jako řidič autobusu… a oni k tobě přistupují jako k trotlovi… tak najednou zjistíš, že tady neplatí ale lautr žádná pravidla.“ (Michal) Na jedné straně jde o přílišné lpění na předpisech a směrnicích v armádním prostředí, coţ můţe být i ku prospěchu, ale s rizikem potlačení dobrého potenciálu na novátorská řešení. Na druhé straně se v civilním prostředí dává mnohem větší prostor kreativitě a individuálnímu přístupu, ţádána je flexibilita, adaptabilita a občasné ohýbání norem. Zde můţe být rizikem lidská přirozenost jít snazší cestou a například obejít pravidla a ohrozit ostatní. Respondenti vnímají negativa armádního prostředí, jako je těţkopádnost a potlačení individuality: ,,Prostředí je 100 a 1, vzhledem k tomu, že jsem to ½ roku dělala souběžně, po té zkušenosti, jsem si řekla, že armádu už nechci, na rovinu… ten systém (armádní) podle mě není dobře nastavený. Když teď řeším ten osobní rozvoj a můžeš využít potenciál člověka, v čem je dobrej a ne jen řešit jeho špatný stránky. Ten systém odměňování, podle mě je armáda demotivující a hodně, nejsou schopní tě za dobrou práci odměnit ani ocenit. …možná to vyhovuje lidem, kteří nechtějí mít zodpovědnost sami za sebe, kteří nejsou schopni si sami naplánovat čas, věci, finance a život…“ (Lenka)

34

Většina respondentů se aklimatizovala na civilní prostředí a s sebou si do svých organizací přinesla i pozitivní dovednosti a návyky z dob sluţby v armádě, které jejich zaměstnavatelé oceňují. ,,V azyláku jsem zavedl vojenský manýry a velmi dobře se to osvědčilo. Je to účinný…“ (Luděk) ,,…důsledný přístup, byl jsem zvyklej si plnit svije povinnosti, tak se je snažím plnit i tam, což oni tam někteří kolegové nebyli zvyklí…“ (Vladimír) ,,Co mi pomohlo, některé normy byly v armádě zpracované líp než tam, co jsem teď a já jsem tam ty principy přenesla a bylo to kvitováno, a co jsem se naučila, pracovat systematicky, což je taky kvitováno. Je pravda, že občas je mi naznačováno, že v armádě se řeklo – jde se doprava a všichni šli. Tady se řekne, jde se doprava a všichni se ptají proč.“ (Alena)

3.1.8 Ženský pohled Do svého výzkumu jsem zařadila i dvě ţeny. Během rozhovorů samy otevřely otázku vnímání svého postavení v prostředí postaveném na muţských principech. Ani jedna nelituje svého odchodu z armády a s odstupem času hodnotí velký rozdíl chování k ţenám v armádě a v civilní sféře, a to na základě jejich zkušeností v jejich současných pozicích. ,,Už jsem sama cítila tu mentální změnu, odejít od vojáků, že chci být zase víc holka než kluk… Na rovinu, tam to byla banda oplzlejch hulvátů a chovali se ke mně drž hubu a krok… Kluci byli sprostí furt, mě jako holku moc nebrali, měla jsem smůlu nebo štěstí, nevím, že jsem byla v kolektivu jako jedna z mála. Byli dost dotěrný.“ (Lenka) Uniformita v armádě znamená i potírání pohlaví, společenská důleţitost se hodnotí dle dosaţené hodnosti. ,,každý se teď ke mně chová adekvátně mému vzdělání a mým pracovním schopnostem a ne podle toho, co má člověk na rameni. A nikdy už nemusím pouštět muže do dveří.“ (Alena)

3.2 Výsledky výzkumu Cílem práce bylo zjistit, jaké mají představy o uplatnění na civilním trhu práce vojáci z povolání – váleční veteráni, kteří odcházejí ze sluţebního poměru, a jaká je následná realita. 35

S tím úzce souvisí fakt, ţe vojenská sluţba je naprosto odlišná od jakékoli podoby zaměstnaneckého poměru a profesní zkušenosti získané v armádě jsou těţko převeditelné do jiné pracovní oblasti. Z výzkumu vyplynuly tematické oblasti, kategorie, které jsou pro válečné veterány podstatné pro jejich adaptaci na civilní trh práce. V souvislosti s výzkumným problémem jsem stanovila jako hlavní výzkumnou otázku :,, Jak váleční veteráni hodnotí jejich uplatnění na civilním trhu práce po odchodu z činné služby do zálohy?“ Abych mohla odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, napřed zodpovím na dílčí výzkumné otázky. DVO 1: Které pracovní dovednosti, návyky a kvalifikace získané při službě v AČR lze považovat za důležité pro další pracovní uplatnění? Voják během své sluţby nasbírá takové specifické pracovní zkušenosti, které jsou v jiném sektoru obtíţně pouţitelné. Odbornou kvalifikaci například řidiče tanku anebo obsluhy radioreleové stanice těţko uplatní kdekoli jinde neţ v armádě. Většinou tedy profesní dovednosti získané při práci na těchto prostředcích a technice jsou kdekoliv jinde mimo armádu zcela nepouţitelné. Jediná pouţitelná kvalifikace, akceptovaná v civilním prostředí, je vzdělání zakončené na civilních školách, ta se můţe stát styčným bodem mezi vojenským a civilním prostředím. Co však svým zaměstnavatelům veteráni naopak nabídnout mohou, jsou některé pracovní návyky, například schopnost plánování, umění dotáhnout pracovní záleţitosti aţ do konce, neuhýbat před těţkostmi. Pro bývalé vojáky je samozřejmostí spolehlivě a důsledně plnit své pracovní povinnosti, jsou zodpovědní, umí dodrţovat administrativní pořádek. Ti, kteří se pohybovali ve vedoucích funkcích, vykazují organizační schopnosti a umění řešit krizové situace. Tyto jejich vlastnosti jsou, dle mého názoru, poměrně cenné a v civilním sektoru nedoceněné. DVO 2 : Co může být překážkou k uplatnění v novém zaměstnání? Hlavní bariérou, jak jiţ bylo řečeno v dílčí otázce č. 1 je nepouţitelná profesní kvalifikace vojenského směru. Další bariéry vidím v dlouholeté stereotypizaci ve vojenském prostředí. Vojáci jsou zvyklí na hierarchický způsob velení, který se nikde jinde v civilní sféře nepraktikuje. Dále spoléhají na zaţité zabezpečující prostředky, u armády jim byl poskytnut servis v takové míře, aby se mohli soustředit pouze na plnění svých specifických úkolů, ostatní úkoly zabezpečí jiný specializovaný pracovník. Při konfrontaci s civilním prostředím 36

jsou často zaskočeni a těţko chápou jiný systém. Potřebují určitý adaptační čas na přizpůsobení se jiným podmínkám. DVO 3: Ovlivnila zkušenost ze zahraniční mise uplatnění na civilním trhu práce? Vojenští veteráni nepovaţují proţitky z misí zásadní pro další pracovní zařazení v civilní sféře. Přesto určitý vliv z pobytu v misi tu je, a to v oblasti mezilidských vztahů. Pro ty, co museli řešit kritické situace, je velmi podstatný fakt, ţe se vţdy mohli spolehnout na svého kolegu. Při návratu a v kontaktu s civilním prostředím očekávají stejné reakce, ale brzy zjišťují, ţe jde o mylný předpoklad. Někteří se s tímto faktem těţko vyrovnávají, na civilní prostředí pohlíţejí velmi kriticky a raději vyhledávají společnost lidí s podobnou zkušeností. Dalším ovlivňujícím faktorem jsou přehodnocené priority hodnotového ţebříčku. Na základě proţitků pozměnili v současné společnosti běţný, materiálně zaloţený náhled na ţivot a více si váţí rodinných pout, blízkých vztahů a pocitu bezpečí. Záleţí velmi na osobnosti konkrétního veterána, jak tolerantní je k hodnotovému systému svého okolí. Příliš tvrdý pohled a kritika názorových odlišností jiných jej můţe vyloučit z okolního společenství. DVO 4: Které aktivity mohou pomoci v přechodu na civilní trh práce? Na základě zkušeností válečných veteránů, oslovených pro tento výzkum, nejsou podstatné samotné konkrétní aktivity. Zlomovým bodem je přijetí rozhodnutí, jakým konkrétním směrem půjde jejich snaha. Bez představy, kam budou směřovat, jde spíše o tápání a metodou pokus – omyl se většinou neúspěšně pokoušejí někde uplatnit. Mohu tedy zhodnotit, ţe podstatné jsou jen ty aktivity, které mají stanovený cíl, potom veteráni mohou směřovat k úspěšným výsledkům, a to ke zvýšení jejich atraktivity na trhu práce a jejich konkrétnímu uplatnění. V opačném případě veškeré snaţení přichází vniveč. Veterán si musí ujednotit představu o budoucím uplatnění a stanovit si limity, poté můţe zaujmout svou vlastní strategii, jak dosáhnout své zaměstnanosti. Ve fázi výběru aktivit pomáhajících uplatnění v civilní sféře veteráni automaticky očekávají informace a zabezpečení ze strany armády, ale bez úspěchu. Je důleţité, aby se do hledání svých dalších moţností sami aktivně zapojili, jen v tak mají šanci zvýšit svou hodnotu na trhu práce. Mohou například absolvovat různé kvalifikační kurzy, zaregistrovat se v Job centrech, které je pomohou připravit na sebeprezentaci při hledání práce. V současné době také probíhá konkrétní projekt Ministerstva obrany pro válečné veterány, pomáhající veteránům odcházející do civilu uplatnit se na civilním trhu práce. Prostřednictvím aktivit, od 37

poradenských aţ po konkrétní vyhledání nového pracovního zařazení, je moţné veteránům umoţnit jejich pracovní restart. Ti, co odešli před zahájením projektu (v r. 2011), tuto šanci neměli. DVO 5: Jak ovlivní odchod ze služebního poměru u AČR finanční situaci? Všichni dotazovaní si prošli hlubokým propadem svých finančních zdrojů. Šlo o situaci přechodnou a následný vývoj záleţel na konkrétním jedinci. Ti, kteří jiţ splnili podmínku odslouţených let, mají nárok na výsluhový příspěvek. Pro některé jen drobné přilepšení, pro další důleţitý zdroj příjmu. Finanční situace mnou oslovených respondentů nebyla kritická ani likvidační, všichni si v následném období byli schopni najít způsob obţivy. DVO 6: Co jsou váleční veteráni ochotni podstoupit pro získání nové práce? Veteráni mají různé strategie, jak se uplatnit na trhu práce. Jde o celou škálu moţností - rekvalifikace, ochota dojíţdět, přestěhovat se za prací, přijmout méně kvalifikované místo, hůře placenou práci, začít podnikat. Největší problém veteráni vidí v nutnosti přestěhování, mnozí jiţ jsou ve svém bydlišti trvale zakotveni a nechtějí měnit. Raději přistoupí k přijetí méně kvalifikovaného pracovního místa. Zajímavá je skutečnost, ţe neţ získají upokojivou pracovní pozici, podobnou té, kterou zastávali před odchodem z armády, uběhne od jejich ukončení sluţebního poměru přibliţně 3,5 roku. Velkou roli hraje jejich zlomové rozhodnutí, jakým směrem se jejich pracovní ţivot bude ubírat (jak jsem jiţ zmínila u dílčí otázky 4) a také přijetí pravidel fungování civilního sektoru. Nyní se budu zabývat odpovědí na hlavní výzkumnou otázku: „Jak váleční veteráni hodnotí jejich uplatnění na civilním trhu práce po odchodu z činné služby do zálohy?“ Mám-li odpovědět na tuto výzkumnou otázku, musím nejprve zohlednit vojenské prostředí, ze kterého válečný veterán po mnohdy dlouhé sluţbě odchází. Armáda své příslušníky vede v přísně hierarchickém prostředí, vyţaduje od svých vojáků disciplínu, bezodkladné plnění povinností a oddanost k autoritám. Tímto postojem svým způsobem své lidi deformuje, kreativní a individuální jednání je neţádoucí. Stráví-li voják v takovém systému mnoho let, na pravidla fungování se plně adaptuje, je na ně zvyklý. Poté, co vojáci odejdou ze sluţebního poměru, je pro mnohé šokující, ţe v civilním prostředí platí zcela jiná pravidla. Zde se klade důraz na individuální přístup, plnění pravidel není tak závazné, civilní prostředí vyţaduje flexibilitu a úpravu norem, pokud to situace vyţaduje. Jedinec, který 38

dlouhá léta, často po celý profesní ţivot, ţil v armádním stereotypním prostředí, můţe mít problém s aklimatizací na jiné podmínky a pravidla. Jak bude veterán hodnotit své šance na trhu práce, záleţí na sţití se s novou situací. Po prvotním šoku při konfrontaci dvou různých systémů a srovnání se s faktem, ţe disciplína je v civilní sféře abstraktním pojmem, přichází aklimatizace na civilní prostředí. Délka a úspěšnost adaptace záleţí na konkrétním jedinci. Dle výpovědi respondentů veteráni potřebují přibliţně 3,5 roku, neţ získají takovou pracovní pozici, ve které jsou spokojeni. Všichni respondenti očekávali pomoc ze strany armády, aby se mohli dobře uplatnit v civilní sféře. Avšak pouze jediná osoba efektivně vyuţila podpůrný program pro válečné veterány, pro ostatní neměla armáda vhodnou nabídku podpory. V první fázi veteráni předpokládali brzké zařazení do nových zaměstnání, ale povedlo se to jen menšině (2 osoby). Během dalšího snaţení o uplatnění se často obraceli s ţádostí o pomoc na své přátele, a v tomto stádiu hledání měli i úspěch, ale jen krátkodobý. Poprvé narazili na bariéru rozdílných zákonitostí v armádním a v civilním prostředí. Nebyli schopni se s tímto faktem vyrovnat, proto získané pozice opouštěli z důvodu konfliktních mezilidských vztahů. V průběhu aklimatizace na civilní prostředí nastávají situace, kdy se veterán není schopen odpoutat od armádních stereotypů a v civilní sféře se cítí velmi nespokojený. Při bliţším pohledu pak lze zjistit, ţe v konečném důsledku má ceněnou a dobře placenou práci, vcelku spokojený rodinný ţivot, ale přesto nepociťuje uspokojení ze své situace a stále se v myšlenkách vrací do dob, kdy pracoval v armádě. Tento závěr se potvrdil u dvou respondentů. Veteráni byli z odstupu času schopni posoudit své šance v civilní sféře. Při odchodu ze sluţebního poměru očekávali, ţe jim bude poskytnuto plné zabezpečení jako doposud a dostanou instrukce, jak dále postupovat, aby si mohli najít zaměstnání. Po časovém období adaptace na civilní prostředí pochopili, ţe musí vzít zodpovědnost do svých rukou a aktivně pracovat na své atraktivitě pro civilní trh práce. Zlomovým okamţikem bylo srovnání se se situací a přijetí vlastního rozhodnutí, kterým směrem půjde jejich úsilí. V této fázi si jiţ byli vědomi svých hodnot a uměli je uplatnit. Celý tento proces v proměně myšlení závisel na osobnostní výbavě konkrétního válečného veterána, ochotě pracovat na svém osobním rozvoji a ochotě upustit od dříve zaţitých vzorců chování. Váleční veteráni při svém odchodu ze sluţebního poměru předpokládali jednodušší zařazení na civilní trh práce. Brali v úvahu fakt, ţe jejich dosavadní vojenská kvalifikace bude těţko pouţitelná, a proto byli připraveni vloţit úsilí do dalšího vzdělávání. Někteří jiţ během 39

sluţebního poměru studovali na civilních školách s cílem získat uplatnitelnou kvalifikaci. Ovšem faktor odlišnosti fungování vojenského a civilního prostředí nevnímali vůbec. Naučené chování a zaţité reakce byli velkou bariérou pro začlenění do civilní sféry. Poté, co si veteráni tento faktor připustili, mohli začít pracovat na své na adaptaci na jiná neţ vojenská pravidla. V současnosti jiţ váleční veteráni vnímají, ţe jsou schopni se uplatnit na civilním trhu práce, ovšem po předchozí aklimatizaci na civilní podmínky, a ţe civilní sféře jsou schopni nabídnout i bonusy v podobě svých schopností a pozitivních návyků z dob sluţby v armádě.

40

Závěr Cílem této práce, jak jsem si stanovila v úvodu, bylo odpovědět na výzkumnou otázku, jak váleční veteráni hodnotí situaci odchodu z činné sluţby do civilního ţivota. Prostřednictvím kvalitativní studie jsem si určila dílčí otázku, jak se lišily jejich představy o budoucím uplatnění na trhu práce mimo sluţební poměr u Armády České republiky od reálného uplatnění. Mnou stanovený cíl, odpovědět na výzkumnou otázku, jak váleční veteráni hodnotí situaci odchodu z činné sluţby do civilního ţivota, jsem splnila. Jako výzkumný vzorek jsem pouţila novodobé válečné veterány, kteří jiţ nějaký čas stojí mimo sluţební poměr, a kteří s odstupem času mohou posoudit okolnosti spojené se změnou profesního zaměření a s restartem ve svém ţivotě. Svou práci jsem rozčlenila do tří částí. V první části jsem se věnovala objasnění základních témat souvisejících se zkoumanou problematikou, tedy nezaměstnaností a jejím psychosociálním dopadem na člověka a následně specifickou sociální skupinou válečných veteránů. Zde jsem se zabývala sluţebním poměrem k České republice, účastí vojáků v misích a jejím vlivem na člověka a péčí o veterány poskytovanou Ministerstvem obrany. V druhé části jsem popsala metodologii výzkumu a zformulovala hlavní výzkumnou otázku: ,,Jak váleční veteráni hodnotí jejich uplatnění na civilním trhu práce po odchodu z činné služby do zálohy?“ Dále jsem se věnovala jsem popisu sběru dat a charakterizovala výzkumný vzorek. K objasnění jsem vyuţila kvalitativní výzkum, který proběhl formou hloubkových rozhovorů s válečnými veterány, kteří odešli z činné sluţby do zálohy. S výběrem výzkumného vzorku jsem neměla problém, v armádním prostředí se pohybuji jiţ dlouho, oslovila jsem většinou své bývalé kolegy a kolegyně, ve dvou případech bylo setkání s válečnými veterány zprostředkované. Uskutečnila jsem 9 polostrukturovaných rozhovorů s veterány splňující nastavená kritéria. Ve třetí části jsem analyzovala data získaná z jednotlivých rozhovorů a hledala vzájemné souvislosti. Nakonec jsem odpověděla na dílčí otázky a na jejich základě na hlavní výzkumnou otázku. Vzhledem ke znalosti situace kolem válečných veteránů jsem předpokládala, ţe největší bariérou pro uplatnění válečných veteránů bude jejich nepouţitelná profesní zkušenost. Ale podle výpovědí měli dotazovaní největší problém s adaptací z vojenského na civilní prostředí. Pokud přizpůsobení proběhne v pořádku, nemají pak veteráni problém uplatnit dovednosti a návyky nabyté ve vojenském prostředí.

41

Analýzu problematiky odchodu válečných veteránů ze sluţebního poměru do zálohy lze vyuţít při personálně - sociální práci s odcházejícími vojáky z povolání, válečnými veterány a při efektivní pomoci v jejich adaptaci na civilní ţivot.

42

Seznam použitých zkratek AČR – Armáda České republiky HDP – hrubý domácí produkt NATO - North Atlantic Treaty Organization, Severoatlantická aliance MO – Ministerstvo obrany RMO – Rozkaz ministra obrany

43

Zdroje a literatura Knihy BROŢOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-16-4. BUCHTOVÁ, B. a kol. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2002. 236 s. Psyché. ISBN 80-247-9006-8. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 80-246-0139-7. DZIAKOVÁ O. Vojenská psychologie. Triniton, Praha. 2009, ISBN 978-80-7387-156-7 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. KOTÍKOVÁ, J.: Rizikové skupiny uchazečů o zaměstnání z pohledu úřadu práce, In: MAREŠ, P., ed. a SIROVÁTKA, T., ed. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2003. 272 s. ISBN 80-210-3048-8. KABILKOVÁ, E. Rekvalifikační systém armády České republiky, Bakalářská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2010. KREBS, V. a kol. Sociální politika. Vydání 5. přepracované a aktualizované. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN 978-80-7357-276-1. KUCHAŘ, P. Trh práce: sociologická analýza. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-2461383-3. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Vyd. 3., upr. Praha: Sociologické nakladatelství. 2002. 172 s. Studijní texty; sv. 6. Učebnice pro obor sociální práce; sv. 4. ISBN 80-86429-08-3. MAREŠ, Petr, ed. a SIROVÁTKA, Tomáš, ed. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2003. 272 s. ISBN 80-2103048-8. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. 332 s. Psyché.ISBN 80-247-1362-4. PAVELKOVÁ D., Koreláty životní spokojenosti, stresu a kvality psychického stavu u vojáků po návratu ze zahraniční mise. Magisterská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc, 2013. 44

ROUŠAR, Jaroslav. Česká republika a její profesionální armáda. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2006. 159 s.ISBN 80-7278-331-9. SIROVÁTKA, T., MAREŠ, P. Marginalizace na trhu práce a materiální deprivace nezaměstnaných. In: SIROVÁTKA, T. (ed.) Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Brno: Georgetown, 2004. ISBN 80-210-3455-6 SIROVÁTKA, T. Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť: (srovnávací studie tří okresů). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 117 s. ISBN 80-210-1246-3. STRAUSS, Anselm L. a CORBIN, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice: Albert, 1999. 196 s. Scan; sv. 2. ISBN 8085834-60-X. ŠVAŘÍČEK, Roman a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. 377 s. ISBN 978-80-7367-313-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. VESPALEC, R. Analýza nezaměstnanosti se zaměřením na rizikové skupiny na trhu práce, diplomová práce, Univerzita T. Bati ve Zlíně, Brno, 2010.

Odborné články BRATSKÁ M., Osobnosť v situáciách psychickej záťaţe, Filozofická fakulta Univerzity Komenského.

Dostupné

z:

cdvuk.sk/blade/files/UTV/prednasky

a

skripta/bratskatextyosobnost-v.doc [cit. 19. 12. 2014] MALINDOVÁ K., Zdravotní aspekty nezaměstnanosti, Přehledová studie In Psychologie, 2011, roč.5, č. 2-3. Dostupné z: http://e-psycholog.eu/pdf/malindova.pdf [cit. 19. 12. 2014]

Zákony Ústavní zákon č. 110/1998 Sb. [o bezpečnosti České republiky]. Zákon č. 170/2002 Sb., [o válečných veteránech]. Zákon č. 221/1999 Sb. [o vojácích z povolání]. Zákon č. 435/2004 Sb., [o zaměstnanosti].

Prameny Databáze válečných veteránů, interní materiál Ministerstva obrany. 45

Dotazníkové šetření, Péče o válečné veterány, 2010, interní materiál Ministerstva obrany Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České

republiky

přepracovaná

na

změněný

zdrojový

rámec.

Dostupné

z:

http://www.mocr.army.cz/images/id_8001_9000/8492/005.pdf [cit. 20. 12. 2014]. Koncepční záměr péče MO o účastníky zahraničních misí – novodobé válečné veterány 20092010, interní materiál Ministerstva obrany. Koncepce péče o válečné veterány v letech 2013-2017, interní materiál Ministerstva obrany. Obranná strategie České republiky. Dostupné z: http://www.mzv.cz/file/1058781/obrannastrategie_2012.pdf [cit. 20. 12. 2014]. RMO č. 66/2011 Věstníku, Zásady pro tvorbu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb, interní materiál Ministerstva obrany. RMO č. 25/2003 Věstníku, Poskytování zdravotní péče a rekreačních pobytů, interní materiál Ministerstva obrany. Začleňování válečných veteránů do civilního ţivota s důrazem na uplatnění na trhu práce, Projekt

Č.

CZ.1.04/3.3.00/61.00001),

[on-line].

Dostupné

z:

http://www.veterani.army.cz/htm/5_0.html [cit. 2. 4. 2015]

Elektronické zdroje American veterans Center [on-line]. Dostupné z: (http://www.americanveteranscenter.org/) [cit. 20. 4. 2015] Hire our Heroes [on-line]. Dostupné z: https://hireourheroes.org/) [cit. 2. 4. 2015] KYNČL M., Třetina českých válečných veteránů v civilu marně hledá práci. Pomoci jim má 30 milionů, [on-line]. Dostupné z: (http://domaci.ihned.cz/c1-55122360-tretina-ceskychvalecnych-veteranu-v-civilu-marne-hleda-praci-pomoci-jim-ma-30-milionu). [cit. 2. 4. 2015] Právo národa na sebeurčení, Valné shromáţdění Praţský model Spojených národů [on-line]. Dostupné z: http://www.studentsummit.cz/data/1292020279546BGR_GA_pravo_naroda.pdf [cit. 20. 4. 2015]

46

Anotace Cílem absolventské práce je prostřednictvím kvalitativní studie (s vyuţitím metody hloubkových rozhovorů) odpovědět na výzkumnou otázku, jak váleční veteráni hodnotí situaci odchodu z činné sluţby do civilního ţivota. Kvalitativní studie se zaměří na dílčí otázku, jak se liší jejich představy o budoucím uplatnění na trhu práce mimo sluţební poměr u Armády České republiky od reálného uplatnění.

Abstrakt The aim of the thesis is based on qualitative studies (using methods depth interviews) to answer the research question, both veterans of the situation retirement from active service to civilian life. A qualitative study will focus on the part of the question, how different their ideas about future job prospects outside service employment at the Czech Army from real applications.

47