INTEGRACE DĚTÍ Z DĚTSKÉHO DOMOVA DO TŘÍDNÍHO KOLEKTIVU

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra primární pedagogiky

MARIE VEČEŘOVÁ IV. ročník – prezenční studium obor: Učitelství pro 1. stupeň základní školy

INTEGRACE DĚTÍ Z DĚTSKÉHO DOMOVA DO TŘÍDNÍHO KOLEKTIVU Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jitka Petrová, Ph.D.

OLOMOUC 2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů. Ve Zbraslavi dne 21.3.2009

……………………….

2

Úvodem chci poděkovat zejména Mgr. Jitce Petrové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce. Současně děkuji vychovatelce Dětského domova v Náměšti nad Oslavou, Haně Švecové, která mi poskytla možnost nahlédnout do života dětského domova a poskytla mnoho důležitých informací a materiálů potřebných k této práci. Díky patří také Ivaně Menšíkové, učitelce Základní školy Komenského v Náměšti nad Oslavou, která umožnila výzkum ve třídě, kde jsou integrovány děti z dětského domova.

3

OBSAH Úvod ................................................................................................................. 7 Teoretické uvedení do problematiky integrace dětí z dětských domovů do třídního kolektivu ........................................................................................................... 8 1 Integrace........................................................................................................................ 8 1.1 Vymezení pojmu integrace................................................................................................................ 8 1.2 Integrace v České republice .............................................................................................................. 9 1.3 Integrace ve škole ................................................................................................................................ 10 1.4 Integrace dítěte z dětského domova do školy ......................................................................... 11 2 Náhradní rodinná péče .............................................................................................. 12 2.1 Formy náhradní rodinné péče......................................................................................................... 12 2.1.1 Adopce (osvojení) ....................................................................................................................... 12 2.1.2 Pěstounská péče............................................................................................................................ 13 2.1.3 Poručnictví ...................................................................................................................................... 14 2.1.4 SOS dětské vesničky .................................................................................................................. 15 2.2 Domy na půli cesty ............................................................................................................................. 16 3 Ústavní výchova.......................................................................................................... 18 3.1 Vznik dětských domovů, historie ................................................................................................. 18 3.1.1 Historie dětského domova v Náměšti nad Oslavou ...................................................... 19 3.2 Charakteristika dětských domovů ................................................................................................ 20 3.2.1 Charakteristika dětského domova v Náměšti nad Oslavou ....................................... 22 3.3 Změny v pojetí dětských domovů ................................................................................................ 24 3.4 Druhy dětských domovů .................................................................................................................. 25 3.4.1 Dětské domovy rodinného typu ............................................................................................ 25 3.4.2 Dětské domovy internátního typu ........................................................................................ 26 3.5 Přehled dětských domovů a některých ústavních zařízení ................................................ 26 3.6 Povinnosti ředitele dětského domova ......................................................................................... 27 3.7 Vzdělání vychovatelů v domově................................................................................................... 28 4

3.8 Důvody umisťování dětí do dětských domovů ...................................................................... 28 3.9 Kontakty s původní rodinou ........................................................................................................... 30 3.10 Současný stav dětských domovů pro děti školního věku ................................................ 31 3.11 Hmotné zajištění dětí....................................................................................................................... 34 4 Zvláštnosti výchovného procesu v dětském domově............................................... 38 4.1 Výchovný proces ................................................................................................................................. 38 4.1.1 Výchovný proces v dětském domově ................................................................................. 39 4.1.2 Vzájemné vztahy v dětském domově ................................................................................. 41 4.2 Psychologické problémy spojené s výchovným procesem v dětském domově ....... 42 4.3 Hodnocení dětí dětských domovů ................................................................................................ 43 4.4 Pravidla chování................................................................................................................................... 44 4.5 Prevence kriminálního chování ..................................................................................................... 46 4.5.1 Agresivita ........................................................................................................................................ 46 4.6 Obsah a prostředky výchovně vzdělávacího působení v dětském domově ............... 47 4.6.1 Zaměstnání a činnosti dětí v dětském domově ............................................................... 47 4.6.2 Osobní hygiena, sebeobsluha a stravování ....................................................................... 48 4.6.3 Práce, příprava na vyučování ................................................................................................. 49 4.6.4 Zájmová činnost a kultura v dětském domově, hry a relaxace ................................ 51 4.6.5 Režim dne ....................................................................................................................................... 52 4.7 Srovnání výchovného procesu v dětském domově a v rodině ......................................... 53 Praktické šetření, vyhodnocení a zpracování vlastní práce s dětmi z domova ........ 55 5 Dotazníkové šetření ................................................................................................... 55 5.1 Hypotézy dotazníkového šetření................................................................................................... 56 5.2 Výzkumný vzorek ............................................................................................................................... 57 5.3 Cíl dotazníkového výzkumu ........................................................................................................... 57 5.4 Sestavení dotazníku ............................................................................................................................ 57 5.5 Výsledky dotazníkového šetření.................................................................................................. 58 5.6 Zhodnocení dotazníku na základě výsledků a hypotéz ....................................................... 77 6 Sociogramy dětí umístěných v dětském domově .................................................... 80 5

6.1 Sociometrie v pedagogickém výzkumu ..................................................................................... 81 6.2 Způsob sociometrického záznamu ............................................................................................... 81 6.2.1 Sociometrická matice ................................................................................................................. 82 6.2.2 Sociogramy..................................................................................................................................... 83 6.2.3 Sociometrické indexy ................................................................................................................ 84 7 Rozhovor s klienty ...................................................................................................... 88 7.1 Rozhovor s paní vychovatelkou .................................................................................................... 89 Závěr .............................................................................................................. 91 Seznam použité literatury a pramenů ................................................................ 93 Seznam příloh .................................................................................................. 96

6

Úvod Cílem každého výchovného a vzdělávacího systému je poskytovat vzdělání, které umožňuje plnohodnotné začlenění jedince do společnosti a jeho uplatnění. Bohužel ne každému byla dána možnost přirozeného vývoje v rodině a musel vyrůstat v podmínkách ústavního zařízení, které neodpovídá přirozenému rodinnému prostředí. Pro takového jedince je cesta začleňování do společnosti obtížnější a musí být na to brán ohled. Úmyslem práce je seznámit se s problematikou integrace dětí z dětského domova do třídního kolektivu a s informovaností veřejnosti o této problematice. Proces integrace se týká nejen dětí se zdravotním postižením, ale také dětí z ústavních zařízení, na jejichž integraci zaměřuji pozornost v této práci. Tato integrace by dítěti měla umožnit nejen cestu ke vzdělání, ale také cestu k osobnímu rozvoji. V první části práce se zabývám teorií shrnující poznatky v oblasti integrace, ústavní výchovy a výchovného procesu. Teorie je rozdělena do 4 kapitol, které danou teorii popisují od nejobecnějších hledisek ke specifičtější problematice týkající se integrace dítěte z dětského domova. Nejdříve je pozornost věnovaná pojmu integrace, dále jsou shrnuty informace o náhradní rodinné péči a jejích formách. Největší část teorie pojednává o ústavní výchově a všem, co s ní souvisí. Poslední kapitola je věnována zvláštnostem výchovného procesu v dětském domově. Druhý, prakticky orientovaný díl práce, jsem rozdělila na dvě části. První část obsahuje dotazníkové šetření, s jehož pomocí se snažím o bližší seznámení s názorem veřejnosti

o

problematice

dětských

domovů.

Další

část

pomocí

sociometrie

a sociometrických indexů odhaluje vztahy ve zkoumané třídě. Pozornost je zaměřena na dvě děti z dětského domova ve vztahu k jejich vrstevníkům žijících v běžných rodinách. Informace zjištěné pomocí sociometrie jsou ověřeny rozhovory s vychovateli, učiteli i dětmi. Celá praktická část práce je založena na vlastních zkušenostech z dětského domova v Náměšti nad Oslavou, odkud čerpám většinu svých poznatků pro tuto práci.

7

Teoretické uvedení do problematiky integrace dětí z dětských domovů do třídního kolektivu 1 Integrace Integrace je pojem, který je v posledních letech hojně diskutován, zejména mezi učiteli, rodiči, úřady, ale také mezi ostatními zainteresovanými. Otázkou je, jak je pojem integrace vymezen a aplikovaný v praxi.

1.1 Vymezení pojmu integrace Přesto, že slovo integrace patří k vysoce frekventovaným termínům, není mnohdy zcela jasné, co se za tímto označením skrývá. „Původní latinský význam slova „integer“ - nenarušený, úplný, se postupně vyvinul přinejmenším ve dva základní náhledy na sémantický význam slova integrace. První představuje význam obsažený v naučných slovních: 1. Integrace - scelení, ucelení, sjednocení. 2. Sjednocující, souladné spojení všech tělních částí v jednotný celek. Tedy význam reflektující původní znění latinského překladu slova.“ (Michalík, 1999, s. 11) Z domácích autorů se fenoménu integrace věnuje zejména Ján Jesenský, který integraci chápe jako „dynamický, postupně se rozvíjející pedagogický jev, ve kterém dochází k partnerskému soužití postižených a intaktních na úrovni vzájemně vyvážené adaptace během jejich výchovy a vzdělávání a při jejich aktivním podílu na řešení výchovně vzdělávacích situací.“ (Jesenský, 1995, s. 25) Pro toto pojetí Jesenský užívá termín „pedagogická integrace“. „Integrace se týká samotné osobnosti i její socializace. Možnosti integrace jsou interindividuálně a intraindividuálně různé. Míra integrace je podmíněna mírou rovnocennosti, samostatnosti a nezávislosti. Vnějším výrazem integrace jsou partnerské vztahy na různých úrovních a s nimi spojené společensky uznávané schopnosti a aktivity daného jedince. Integrace bývá často definovaná jako spolužití různých skupin jedinců při přijatelné nízké míře konfliktnosti vztahů těchto skupin.“ (Jesenský, 1993, s. 59-60)

8

Opakem integrace je segregace, stav, kdy se postižený odděluje od společnosti. Straní se společenského styku, vnímá své znevýhodnění jako nepřekonatelnou hráz mezi sebou a společností. Tento postoj může být prohlubovaný zejména u introvertních typů osobnosti. Ty se mohou úplně izolovat od společnosti. Ale i extrovertní typy mohou propadat tendenci stýkat se převážně se stejně postiženými. Mohou propadat názorům, že jen postižení je mohou pochopit. Tento postoj tak může vyúsťovat také do různých forem depresivního chování. Jindy je tento postoj podmiňovaný přeceňováním svých schopností a vyúsťuje do různých projevů agresivního chování.

1.2 Integrace v České republice V padesátých letech minulého století se do popředí pozornosti dostala idea socialismu, která patřila mezi psychosociální ideje znamenající spojování darwinismu a křesťanství, které propagoval např. Pierre Teilhard de Chardin. V době komunismu došlo k deformaci komunikace, jejímž důvodem byl špatný odhad lidské mentality a s tím spojeného lidského chování. „S rostoucí populací se chudí stávají každým dnem chudšími. Majetek světa je rozdělen a je otázkou, zda světové životní prostředí unese vyčerpání dalších zdrojů. Pesimisté hovoří o osudovém dnu a optimisté naopak tvrdí, že lidstvo přežilo v historii již několik osudových dnů.“ (Vítková, 2003, s.7) I přes vyspělost světa není všem lidem zabezpečena dostatečná péče, a to platí zejména u péče o nemocné a postižené. V České republice je pojem integrace spojován především se školní integrací, kdy jsou do škol běžného typu integrováni jedinci s různým druhem a stupněm postižení. Všechny speciální disciplíny, ke kterým je řazena logopedie, somatopedie, psychopedie, surdopedie, oftalmopedie, etopedie a specifické poruchy učení a chování usilují o integraci postižených a znevýhodněných jedinců do reality. Tuto integraci chápe speciální pedagogika jako vytváření společenství, kde jsou postižení a zdraví jedinci rovnoprávnými členy. Jde především o pomoc každému jednotlivci a vzájemné partnerské příjímání ve všech oblastech společenského života.

9

1.3 Integrace ve škole Právo na vzdělání je jedním ze základních ukazatelů vyspělosti společnosti. Ne všichni jedinci jsou však vybaveni stejnými schopnostmi, aby mohli čelit běžným potřebám bez obtíží. Proces učení je oblastí, ve které se obtíže člověka projevují nejčastěji. „Můžeme tedy konstatovat, že lidé čelící takovým obtížím získávají speciální vzdělávací potřeby a mohou být nazýváni lidmi s postižením.“ (Nováková, 2004, s. 9-11) Přesto, že je pojem integrace ve školním prostředí spojován především se zdravotně postiženými, týká se začleňování všech jedinců, kteří jsou určitým způsobem handicapovaní. Nejčastěji se jedná o postižení sluchové, zrakové či mentální. Jinými slovy se jedná o děti, které jsou handicapované a jsou současně zařazené do běžné školy. I děti z dětských domovů (dále jen DD) jsou do jisté míry handicapovaní. Jedná se o handicap v sociální oblasti, který může hrát také velkou roli ve výchovném procesu a procesu učení. Za počátky školní integrace stojí iniciativa mezinárodní organizace UNESCO. Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu jako organizace stimulující prosazování základních práv každého individua staví do popředí právo na vzdělání. Problematikou vzdělávání dětí se speciálními potřebami se UNESCO začalo zabývat koncem 60. let. Všechny snahy vyústily ve Světovou konferenci speciálního vzdělávání ve španělské Salamance roku 1994. Myšlenky o účinnosti a síle vzdělávání při řešení problémů společnosti byly v historii již mnohokrát formulovány. Jan Amos Komenský chtěl vzdělání všech a pro všechny, proto si musel být vědom toho, že se jen řadí k velkému zástupu lidstva, který chtěl něco změnit. „Myšlenka vychází ze skutečnosti, že od počátku své existence žili lidé jako společenští tvorové a předpokladem jejich existence, průběhu života i štěstí bylo jejich začlenění do lidského společenství – do společnosti. Pro začlenění do jakéhokoliv společenství byla a je podmínkou schopnost socializace, tedy schopnost učení a výchovy.“ (Vítková, 2003, s.1)

10

V dnešní době je člověk prezentován jako „společenský“, přesto nemůže mnohdy prožívat plnohodnotný život. Nelze se obejít bez akceptování obecných sociálních hodnot a norem, bez bezproblémového sociálního začlenění, bez přijetí převládající filosofie nebo bez učení. Jde především o ideu individuální lidské svobody, realizované v kontextu všeobecné humánnosti. Lidský druh se od ostatních druhů liší zejména lepší komunikací. Podstatou komunikace není jen jazyk, ale především schopnost myšlení, společenské soužití, možnost lidského souznění, soudržnosti a spolupráce. Člověk s člověkem přítomným na stejném místě v ten samý čas může komunikovat prostřednictvím jazyka. Integrace je velice důležitá proto, aby i slabší děti mohly mít pocit, že zapadají mezi ostatní děti. Integrovanému dítěti bývá přidělen asistent, který se o dítě stará a ostatní žáci ve třídě jsou vedeni ke vzájemné pomoci. Pokud je přístup ze strany žáků kladný, slabší děti se cítí lépe a prožívají větší pocit bezpečí. Touto problematikou se zabývá disciplína školní speciální pedagogika. Předpokladem integrativního vzdělávání je však speciálně pedagogická podpora žáků s postižením.

1.4 Integrace dítěte z dětského domova do školy Začlenění žáků do kolektivu se týká i dětí z dětských domovů. I zde je stejně důležitá vhodná integrace, jako v případě postiženého dítěte. U dětí by měl být vypěstovaný pocit, že jsou jako ostatní ve třídě a nepřipadat si jakoby do kolektivu nezapadaly. Děti z dětských domovů jsou často roztěkané, uzavřené nebo agresivní, ale v kolektivu zpočátku vynikají. Pokud projevují známky agresivity či nadřazenosti nad ostatními, měli by se učitelé snažit tento projev utlumit. Škola je v neustálém kontaktu s dětským domovem. Každých čtrnáct dní chodí vychovatelé na konzultaci do školy, kde se ptají především na kolektivní práce, chování a prospěch. Vše souvisí s tím, jak se dokáží sledované děti začlenit do kolektivu, zda jsou bojácné, nechají se utiskovat ostatními a bojí se cokoli říci. Učitel by tedy měl neustále pozorovat veškeré projevy dětí.

11

2 Náhradní rodinná péče „Náhradní rodič i dítě se stávají objektem projektu a kritériem se stává kvantita - čím víc, tím lépe. V náhradní výchově však takové pravidlo neplatí. Pokud se v životě dítěte náhradní rodiny střídají, je to ve vyspělých zemích považováno za vážný problém v souvislosti s budováním identity dítěte. Výzkumy prokazují na zvyšující se počty dětí, které se i u nás vracejí z „neúspěšných náhradních rodin“. A to by nás mělo varovat.“ (Škoviera, 2007, s.63) Umisťování dětí do náhradní rodinné péče je v České republice možné teprve od roku 1963, kdy byl vydaný zákon o rodině. Kromě různých forem náhradní rodinné péče jsou dalším důležitým zařízením „domovy na půli cesty“, které již neplní funkci náhradní rodinné péče, ale děti z DD se na ně mohou obracet pro pomoc při dosažení plnoletosti a po ochodu z domova.

2.1 Formy náhradní rodinné péče Mezi formy náhradní rodinné péče spadá např. adopce (osvojení), pěstounská péče, poručnictví, SOS vesničky a ústavní péče (viz kapitola 3). 2.1.1 Adopce (osvojení) „Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci opuštěné dítě za vlastní a mají k němu stejná práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi osvojiteli a dítětem vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi.“ (Matějček, 1999, s.33) Dítě při osvojení získává nové příjmení a mění se tedy i vztahy v rodině za příbuzenské. O svěření dítěte novým rodičům rozhoduje soud a osvojit lze dítě pouze nezletilé (do 18 let). Právní vymezení adopce se nachází v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině. Ze zákona se rozlišují dva druhy adopce: 1) „Zrušitelná“ adopce, což znamená, že práva a povinnosti přecházejí na rodiče, ale původní rodiče zůstávají zapsáni v rodném listě dítěte. Dá se také nazvat jako prosté

12

osvojení, které lze zrušit. Zrušitelné je proto, kdyby se u dítěte do 1 roku života objevila závažná nemoc, která by znesnadňovala osvojení. Dítě tak může být „vráceno“. Jakmile je dítě starší než 1 rok, jedná se o adopci „ nezrušitelnou“. 2) „ Nezrušitelná“ adopce, jinak nazývaná adopcí 2. stupně, se od prosté adopce, adopce 1. stupně odlišuje tím, že rodiče jsou zapsáni v rodném listě jako právoplatní rodičové. Osvojit lze dítě jen tehdy, pokud lidé žádající o adopci plní řádně své povinnosti a jsou schopni přijmout do péče dítě. Tento druh adopce je využíván častěji. Osvojení patří k nejdokonalejšímu způsobu náhradní rodinné péče. Jelikož v ČR existuje mnoho manželských párů, které nemohou mít děti, stát může touto cestou pomoci jak lidem bez dětí, tak dětem bez rodičů. Bohužel často uplyne od podání a převzetí dítěte několik let. Stává se, že se lidé během čekání na dítě rozvedou, nastanou problémy, zejména zdravotní problémy u očekávaných dětí (nedonošenost, alergie atd.). Může to být jedním z důvodů, proč počet žadatelů narůstá. Adopce však neprobíhají pouze na našem území. Mezi roky 1990 až 1992 se uskutečnilo celkem 14 adopcí za hranice. Mezinárodní adopce není však dosud právně vyřešena. V dřívější době se u nás otázkami adopce zabývaly jen státní instituce, jako např. orgány péče o dítě, kojenecké ústavy nebo krajská střediska náhradní rodinné péče. Teprve po roce 1989 se uplatňují i nevládní a nezávislé organizace, např. Středisko náhradní rodinné péče v Praze, Fond ohrožených dětí v Praze. V mnoha případech, když se děti dostanou do nové rodiny prožívají strach, co bude dál. „Strach je přirozenou zkušeností člověka. Plní ochrannou funkci, je nezbytný k přežití. Strach představuje nutnou fyziologickou a duševní přípravu na nebezpečné a ohrožující situace.“ (Rooge, 1999, s.16) 2.1.2 Pěstounská péče Pěstounská péče je vymezena zákonem č. 94/1963 Sb., který byl novelizován zákonem 301/2000 Sb., o rodině a pěstounské péči. Tato péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy. Zajišťuje dostatečné hmotné

13

zabezpečení dítěte, dále i odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě se svěřuje manželským párům a ti se nazývají pěstouni. Mají právo rozhodovat o běžných věcech, ale jakmile jde o mimořádné záležitosti, musí pěstouni žádat pravé rodiče o souhlas. Mohou např. rozhodovat o volbě povolání, o cestě do zahraničí, aj. Není zde ani vyloučen styk vlastních rodičů s dítětem. Rodiče jsou totiž zapsáni v rodném listě dítěte. Děti, které přecházejí k pěstounům, náhradním rodičům jsou většinou děti, které žily do té doby v kojeneckých ústavech či DD. I když se některé děti vrátí zpět do domova, přibližně 80 % z nich vychovají pěstouni. Starají se o ně až do jejich osamostatnění, což svědčí o úspěšnosti pěstounské péče. Role pěstouna není jednoduchá. Stejně jako se matka při očekávání dítěte potýká s nejistotou, zda bude dobrou matkou, tak se pěstouni chystají na příchod nového člena do rodiny. Připravují se na novou roli a snaží se předat dítěti co nejvíce zkušeností a poskytnout jim náhradní domov. Ne vždy je však pěstounství spojováno pouze s kladnými zkušenostmi. Např. v DD v Náměšti nad Oslavou se bohužel setkali jen se špatnými zkušenostmi s pěstouny. Pěstouni děti většinou využívali a děti od nich začaly utíkat, chtěly se samy vrátit do domova. Jakmile dostane domov žádost o přijetí do pěstounské péče, důkladně rodinu prošetří, aby jejich svěřenec byl v rodině spokojen. 2.1.3 Poručnictví Také poručnictví může do značné míry plnit funkci náhradní rodinné výchovy, přestože hlavním účelem je ochrana nezletilého dítěte, které nemá plnou způsobilost k právním úkonům, vzhledem ke svému věku. Poručník je soudem ustanovena osoba v případě, kdy rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Poručník tak na místo rodičů plní jejich povinnosti a práva, dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho záležitosti. Mezi dítětem a poručníkem však nevzniká jako je tomu např. u osvojení žádný rodinný poměr jako mezi rodiči a dítětem. Poručník ke svěřenému nemá vyživovací povinnost a je pod pravidelným dohledem soudu, kterému podává také o svém svěřenci pravidelné zprávy. Soud schvaluje také 14

všechna důležitá rozhodnutí poručníka týkající se dítěte. Může se jednat např. o otázku vzdělávání, souhlasu k neodkladnému lékařskému zákroku či dlouhodobějšímu vycestování do zahraničí. 2.1.4 SOS dětské vesničky Myšlenka SOS dětských vesniček se poprvé objevila po 2. světové válce v Rakousku, kde došlo k obrovským ztrátám na lidských životech, zejména mužských. Zůstalo zde osamoceno mnoho dětí, které ztratily své rodiče. Rovněž se to dotklo žen, které přišly o své partnery. Cílem vzniku SOS dětských vesniček bylo tedy zprostředkovávat pomoc a životní perspektivu pro tyto opuštěné jedince. Děti získaly novou milující matku a opuštěné ženy získaly opět nový smysl života v péči o ně. První vesnička vznikla v Rakousku v roce 1949. V 60. letech se myšlenka SOS dětských vesniček objevuje také v tehdejším Československu. Dnes SOS dětské vesničky fungují ve 132 zemích světa. SOS dětské vesničky jsou součástí existující zástavby a nevytváří samostatnou jednotku, neboť cílem je co možná největší integrace do okolní komunity. V současné době je v provozu SOS dětská vesnička v Karlových Varech – Doubí, ve Chvalčově a v Brně – Medlánkách. Základním cílem je poskytnou dětem mimo vlastní rodinu, které nemají možnost být umístěné v adoptivní nebo individuální pěstounské péči, možnost vyrůstat v rodinném prostředí. Děti jsou společně s matkami pěstounkami, které stojí v čele vesničky, připravované na samostatný život. Děti mohou rozvíjet přirozené rodinné vztahy. Často žijí v rodině spolu se svými biologickými sourozenci, dostávající lásku matky pěstounky, která vytváří rodinné zázemí. Děti získávají důležitou představu o fungování rodiny a udržování rodinných vztahů, kterou si přenáší do budoucího života. Z právního hlediska se postavení matek pěstounek nebo pěstounských párů v individuální pěstounské péči a v zařízeních pro výkon pěstounské péče nijak neliší.

15

Žadatelé o svěření dítěte do pěstounské péče musí projít schvalovacím řízením a stát se vhodnými osvojiteli či pěstouny. Do těchto vesniček jsou primárně přijímané děti z etnických menšin a větší sourozenecké skupiny, které jsou obtížně umístitelné v rámci systému individuální pěstounské péče. Děti vyžadující zvláštní specializovanou péči nejsou přijímané, neboť by jim tato péče nemohla být plně garantovaná.

2.2 Domy na půli cesty „První projekt, dům na půl cesty, byl zahájen na počátku roku 1999. Množství lidí, kteří dům na půl cesty potřebují a také množství problémů, se kterými se potýkají, vedlo k

založení

dalších

projektů

a

tento

proces

kontinuálně

stále

pokračuje.“

(http://www.dom-os.cz/index.php?page=onas&typ=sablony) V České republice v dnešní době existuje hned několik domů na půli cesty. Jsou to např. DOM Bydlo (Dům Otevřených Možností Bydlo), centrum J.J. Pestalozziho v Havlíčkově Brodě, dům na půli cesty Heřmánek a další. Jedná se o domovy pro děti, které v 18 letech nebo později musí opustit DD. Dle zákona sociálních služeb jsou domy na půli cesty poskytovány zpravidla osobám do 26 let, zejména mládeži, která po dosažení plnoletosti opouští ústavní zařízení. Jsou zde poskytovány služby jako např. ubytování, terapeutické činnosti, pomoc při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, vysvětlují mládeži, jak se orientovat v právech a jaká mají práva. Za některé služby se musí platit. Mohou zde také bydlet ohrožené a rizikové skupiny mládeže nebo lidé se zdravotním postižením. Posláním domů je všestranná podpora mladých lidí vyrůstajících bez dobrého rodinného a sociálního zázemí. Většinou se jedná o samostatné byty, kterých je bohužel nedostatek. Klienti získávají nové zkušenosti, dovednosti a návyky pro samostatný život a bydlení. Např. DOM Bydlo nabízí různé byty po Praze, kde se snaží mladí lidé žít samostatný život (viz příloha č. 1). V Praze není jednoduché žít a navíc sehnat byt, který si nemohou děti bez zázemí zprostředkovat sami. V těchto zřízeních jde především o to, aby se děti bez rodiny zajistily jak po materiální stránce, tak i po stránce 16

dovedností a zkušeností. Jejich vrstevníkům se většinou otevírá nový svět, ale děti z domova stojí před otázkou co bude dál a jejich možnosti jsou velmi omezené. Domy se snaží rozvíjet všechny cesty, aby bylo dítě připravené do života a dokázaly žít svůj osobní život naplno. Snaží se ukázat mladým lidem různé formy práce, jak se uplatnit mezi ostatními konkurenty v práci. Často probíhá forma chráněného bydlení, kdy si prodejem svých výrobků vydělávají na zařízení. Plnění různých aktivit vede k přijetí nových hodnot, postojů a životního stylu. Tímto způsobem se může mladý člověk integrovat do společnosti a lépe se začlenit. Při vstupu do domova musí klient podepsat dohodu o spolupráci a podmínkách. Přijat je na základě vyhodnocení a prozkoumání situace a klient musí sám chtít žít samostatně a naplno. V domovech jsou také zaměstnáni sociální terapeuti, což jsou asistenti, kteří dohlížejí na každodenní život klienta, obcházejí byty, zaučují klienty, jak pečovat o domácnost, platit účty, opravovat a udržovat byt či konzultují s klienty problémy. Klienti mohou využívat i další služby domu, jako např. psychoterapii, zážitkové aktivity aj. DD Náměšť nad Oslavou pro děti po dovršení 18 let věku či ukončení studia volí variantu možnost bydlení v domě na půli cesty v Havlíčkově Brodě nebo možnost řešit své ubytování v bytě, který nedávno zrekonstruoval DD za pomoci městského úřadu a sponzorských darů. Úspěšně byl ukončen projekt chráněného bytu a v roce 2002 vznikl startovací byt v panelovém domě o jedné místnosti, kuchyni s jídelnou a sociálním zařízení. Vše je kompletně vybaveno k užívání. Je vybaven jak nábytkem, tak elektrospotřebiči jako je pračka, lednička, mikrovlnná trouba atd. Ovšem nejdůležitější bylo, že se na rekonstrukci podílely i děti z domova, pro které byl tento byt připravován. Tento byt především slouží pro ty, kteří odcházejí z domova a nemají kam jít. Slouží jim na přechodnou dobu než si najdou své vlastní bydlení. Pro mladé lidi kteří hledají práci existuje DOM JOB, což je projekt, který připravuje mládež na trh práce. Zabývá se především nezaměstnanými mladými lidmi a snaží se poskytnout kvalifikované informace a pomoc (viz příloha č. 2).

17

3 Ústavní výchova Ústavní výchova je opatření nařízené soudem v občanskoprávním řízení a ze zákona se uděluje dětem mladším 18 let. Nařizuje se v případech špatného sociálního prostředí a podmínek pro život dítěte, neschopnosti zabezpečení dítěte, nápravy dětí a z jiných závažných důvodů. Poskytuje se také dětem mravně narušeným, dětem zanedbávaných ve výchově, žijícím v nehygienickém prostředí a těm, u kterých je ohrožen jejich vývoj. Ústavní výchova nemá trestní charakter, ale naopak se jedná především o prevenci a poskytnutí prvotních a základních potřeb dítěti. Do domova lze umístit i dítě na určitou dobu z objektivních důvodů. Jde o případy, kdy jeden rodič pracuje za hranicemi, je ve výkonu trestu i z jiných důvodů a druhý z rodičů je např. hospitalizován v nemocnici. V případě, že se o dítě nemá kdo postarat, je dítěti nařízena ústavní výchova. Ústavní výchova není časově omezena, avšak nejdéle je možné zůstat do dosažení plnoletosti, pokud není pobyt prodloužen z důvodu studia. Je poskytována dětem tak dlouho, pokud je nezbytně nutná. Je zapotřebí si uvědomit, že veškerá práce v kolektivním zařízení je velice náročná, je zde otázkou, jak dokáží jedinci své výsledky ve výchově zúročit v dnešní společnosti.

3.1 Vznik dětských domovů, historie Existence výchovných institucí jsou dány potřebami společnosti. Výchova směřuje do budoucna a musí se počítat s perspektivou společenského vývoje. Poslání a charakteristiku DD v naší společnosti je nezbytné vysvětlit. Je důležité vědět, za jakých okolností, souvislostí a z jakých společenských potřeb vznikaly. Pohled na historii DD nám umožní hlouběji porozumět také negativním jevům, se kterými se v těchto zařízeních můžeme setkat. Koncepce a právní podmínky se v domovech mění. Našim úkolem je ukázat ty momenty z historie, které působily jako brzdy či naopak mají pozitivní význam pro tato zařízení. Ústavní výchovu ovlivnilo teoreticky i prakticky mnoho pedagogických klasiků. V našich dějinách se můžeme setkat s pedagogy, kteří organizovali ve své vlastní praxi 18

ústavy pro výchovu dětí, které společnost poškozovala a zanedbávala. „Nejvýznamnějším příkladem těchto snah je hluboce lidský a obětavý život Jana Jindřicha Pestalozziho (1746 - 1827)“. (Taxová, 1967, s.10-11) Věnoval se malým tulákům, žebrákům a sirotkům ve Švýcarsku. Pestalozzi byl velmi citlivý a humánní, nebyl mu lhostejný ani chudý venkovský lid a tím spíše děti, které si své utrpení nezpůsobily. V Neuhofu vybudoval výchovný ústav a vedl jej s nevšední obětavostí a láskou. S dětmi spával v jedné místnost, jedl s nimi, učil je, velice je miloval a připravoval na budoucí život s respektováním jejich názorů a lidské důstojnosti. V ústavě zavedl i výrobní činnost, např. pletení, tkaní, zemědělské práce a jiné. Z výtěžku, který získal za práci, usiloval o pokrytí nákladů domova, ale to se mu bohužel nevydařilo. V této činnosti se pokusil pokračovat ještě jednou s osiřelými dětmi ve Stanzu, ale i tentokrát opět bez úspěchu. Naposledy zřídil vlastní ústav pro výchovu mládeže v Burgdofu. Zde uplatnil své didaktické a metodické otázky elementárního vyučování, jehož propracováním usiloval o zdemokratizování školství. Pokusil se o zpřístupnění vzdělání i pro nejchudší děti. Ústavní výchova Pestalozziho hluboce ovlivnila celé jeho pedagogické dílo. Velice zdůrazňoval význam mateřské a otcovské lásky a jeho základním předpokladem výchovné práce byla činná láska k lidem, která podle něho byla základem mravnosti. 3.1.1 Historie dětského domova v Náměšti nad Oslavou „Sirotčí spolek, založený roku 1911, byl přetvořen v roce 1921 v Okresní péči o mládež pro soudní okres náměšťský (dále OPM). V roce 1931 bylo 7 zakládajících členů, přispívajících 433. Odbor pro ochranu matek a dětí měl 216 členek. Hlavní činnost projevovala OPM do roku 1926 tím, že poskytovala chudým rodinám v okrese peněžité podpory nebo dávala potřebným dětem o Vánocích řádný oděv, pečlivě se starala o rodinnou kolonii, v níž bylo 20 nadačních míst, podporovaných zemským úřadem v Brně, umisťovala sirotky u dobrých pěstounů nebo mistrů atd. Cílem veškerého snažení byla stavba okresního dětského domova. Bývalý dlouholetý předseda OPM, vrchní soudní rada JUDr. František Bursák, spolu se zemřelým tajemníkem OPM, ředitelem obecné 19

školy, Josefem Trubáčkem a jinými spolupracovníky dlouho přemýšleli, jak myšlenku domova

uskutečnit.

shromažďovali dary,

Pořádali a

proto tak

obětavě

přednášky

připravovali

ve

vesnicích,

potřebný

sbírky, kapitál.“

(http://www.detskydomovnamest.info/) 8. června 1930 byl domov slavnostně otevřen. Roku 1931 byly v domově ubytovány především děti opuštěné z celého okresu Náměště nad Oslavou a devět sirotků, kteří zde našli svůj nový domov. V době, kdy lidé pracovali v továrnách, byla zřízena v budově určitá místnost, která sloužila k opatrování dětí po dobu, než si je vyzvedli jejich pracující rodiče. Tuto místnost je možné přirovnat k dnešní školní družině starající se o děti v odpoledních hodinách po vyučování. „Od roku 1993 má DD právní subjektivitu, jako rozpočtová organizace. V roce 1995 přešla na přízpěvkovou organizaci.” (Vocilka,1999, s.136) Domov naplno plní funkci výchovnou a má úkol starat se o děti bez domova. Snaží se rozdávat lásku a snižovat bídu u chudých dětí dnešního světa. DD v Náměšti nad Oslavou se nachází nedaleko náměstí na pozemku o velikosti přibližně 20 arů. Na pozemku jsou vysázené ovocné i okrasné stromy, které dodávají pocit příjemného prostředí. V okolí se nenachází žádná firma, tedy je zde dostatek čistého vzduchu a klid. Nedávno bylo zbudované nové hřiště a upravena zahrada. Veškeré prostory v budově jsou prostvětlené a prostorné. Práce nebyly tak finančně náročné, protože se snažily vypomáhat i okolní obce a některé dluhy samy zaplatily (viz příloha č.3).

3.2 Charakteristika dětských domovů Hlavním úkolem dětských domovů je poskytnutí všestranné výchovy mládeži, která z nejrůznějších důvodů postrádá vlastní rodinné prostředí, zajistit děti po materiální i sociální stránce. Problém je možné většinou hledat u rodičů, kteří se o své děti neumí postarat. Ústavní péče se poskytuje dětem nezletilým, kteří nebyly umístěny do některé z jiných forem náhradní rodinné péče. Posláním DD je

vytvořit takové podmínky

a prostředí pro dítě, aby mohlo docházet k jeho všestrannému a harmonickému rozvoji 20

osobnosti. Snaží se dětem poskytnout dostatek intimity, pocit jistoty a dostatek podnětů k jejich vlastnímu vývoji. Inspirací pro dětské domovy je harmonická rodina, která je základním vzorem i pro dítě. Je to také jeden ze základních důvodu přechodu internátních typů dětských domovů na typ rodinný, kde se snaží vytvořit optimální podmínky pro dítě. Na vychovatele spadá povinnost správně morálně vychovávat a nesou stejnou odpovědnost za výchovu jako rodiče. Je nutné brát v potaz také osobní zkušenosti dětí, které si s sebou přinášejí z předchozího života ve vlastní rodině. Většinou jsou to zážitky negativní a děti s nimi často vnitřně bojují. Vychovatelé s pomocí dětí by měli usilovat o odstranění nedostatků v běžném i sociálním vývoji, zahojit rány z osobního života a učit děti dovednosti překonávat situace a problémy, které jsou spojeny s jejich pobytem v domově. Na rozdíl od ostatním dětí vyrůstajících v běžných rodinách mají zvláštní postavení. Musí čelit negativním postojům ze strany spolužáků i ze strany biologických rodičů. Ti nesmí mít dítě ve vlastní péči, pokud nedokáží plnit rodičovské povinnosti a zabezpečit vlastní dítě. Dětské domovy musí být vybaveny dle požadavků a vede se zde i povinná dokumentace. Dle §34 ze zákona 109/2002 Sb., se v DD musí dodržovat vnitřní řád, který zahrnuje pravidla a hodnocení dětí, případně odměny. Dále obsahuje práva a povinnosti dětí a zaměstnanců odpovědných za výchovu. Každý domov má vypracovaný denní režim a vede si knihy, kde jsou zapisovány zdravotní ošetření dětí, propustky do rodin či na převýchovu. Mezi další povinnosti se řadí vypracovaný roční plán výchovně vzdělávacích činností. Každému dítěti se vede jeho osobní dokumentace a záznamy o jeho stavu. DD si také musí vést knihu úředních návštěv, kam jsou zapisováni všichni lidé navštěvující domov, včetně návštěv odpovědných za výchovu. Pokud je dítě na útěku, musí sestavit přesný popis dítěte k identifikaci. Do domovů se dle zákona umisťují děti od 3 do 18 let. Výjimku mohou dostat mladiství, kteří studují. V domově jsou vytvořeny výchovné skupiny, nebo-li v rodinném typu dětského domova rodinné buňky. Maximální počet na buňku je osm dětí.

21

3.2.1 Charakteristika dětského domova v Náměšti nad Oslavou DD v Náměšti nad Oslavou je v provozu již 78 let a pro svoji kapacitu maximálně 15 dětí je v dnešní době považován za nejmenší dětský domov v České republice. Zpočátku sloužil jako Okresní dětský domov pro opuštěné děti a mládež. V dnešní době se jedná o klasický DD, který za dobu své existence vychoval více jak 540 dětí. Zřizovatelem je kraj Vysočina a ubytované děti pochází většinou z Brněnska, Třebíčska a Jihlavska. Přednostně jsou přijímány děti z rodin, které neplní své hlavní poslání. Většinou se jedná o děti pocházející z rozvedených rodin, kde se rodiče nedokáží o své děti postarat. V jiném případě se může být důvodem závislost, především na alkoholu. Dětský domov se nachází v malé třípatrové vilce, která se neustále rekonstruuje. Dům je nedaleko náměstí a školy, kterou navštěvují děti. K domovu patří i velká zahrada, která se neustále zdokonaluje pro blaho dětí. Nalézají se zde nově zbudovaná hřiště na míčové hry, dětské hřiště s prolézačkami apod. Na těchto úpravách se podílejí i děti, aby měly sami pocit, že udělaly něco dobrého pro lepší chod domova. Budova je rozdělena na tři patra. V přízemí se nachází obývací pokoj, především pro návštěvy, kancelář, sociální zařízení, kuchyň, jídelna a veranda. V suterénu se nachází herna a malá dílna pro chlapce, kde mohou vykonávat tvořivou činnost, dále pak prádelna a sušárna. V prvním patře, kde jsou celkem tři pokoje pro děti a sociální zařízení, sídlí první rodinka. Druhé rodince slouží krásné podkrovní prostory, kde jsou tři pokoje pro děti, společná místnost s malou kuchyňkou, televize, sedačka a společenské hry. Na patře je také nově zrekonstruované sociální zařízení, sprchový kout s masážními tryskami a obložení koupelny v červeno-oranžových barvách. Každý pokoj je vybaven novým nábytkem zhotoveným na míru a vymalován pozitivně teplými barvami. Na stěnách pokojů mají děti vylepené své oblíbence a na chodbách svá výtvarná díla. Své výrobky jezdí prodávat na různé nadační akce, neboť jsou zapojeni také do Nadace Terezy Maxové, která podporuje dětské domovy. Nedávno byly děti velice úspěšné v Olomouci. Např. dítě, které ve své práci zkoumám, na této akci prodalo více jak deset svých

22

výrobků. Děti se snaží, aby reprezentovaly svými výrobky domov a jejich jméno se tak dostává do povědomí lidí. Díky tomu mohou mít pokoje překrásně vybavené, neboť jim sponzoři neustále kupují dárky. V každém pokojíčku mají rádio s CD přehrávačem, starší děti i televizi a jiné vymoženosti. Jak bylo řečeno, domov je považován za nejmenší, děti jsou zde rozděleny do dvou rodinných skupinek, jejichž činnosti jsem měla možnost sledovat. Skupinka může obsahovat nejvíce 8 dětí na 1 vychovatelku. Rodinky nejsou během dne ve spojení, jsou na sobě nezávislé, mají svůj program a snaží se být pouze se svojí vychovatelkou. Nejprve jsem si myslela, že si děti hrají spolu, ale to jsem se mýlila. Každá rodinka má své patro a zde si hrají. Pokud se domluví s vychovatelkou, mají vše splněno do školy, případně poklizeno v pokoji, mohou navštívit děti v druhé skupince. Každá vychovatelka si hlídá své děti a pokud nemají hotové úkoly, dělají je společně s vychovatelkou ve společné místnosti. Paní vychovatelka se svěřila, že se dětem nechce učit a že nevidí ve vzdělání smysl. Proto je velmi náročné pracovat s dětmi, jedná-li se o úkoly do školy. Na druhou stranu si děti rozumí a vystačí si samy. Ve skupince, kterou jsem navštívila, byl nejmladší čtyřletý chlapec, „cvrček“, kterému při jeho ukládání k spánku vychovatelkou přišlo několik starších dětí ze skupinky popřát dobrou noc. Děti jsou vedeny tak, aby si rozuměly a dokázaly si spolu hrát bez ohledu na věk. Vychovatelé se snaží neustále vymýšlet nové nápady a tvořivé činnosti, aby nadchli své svěřence. Děti navštěvují různé zájmové kroužky, ale ne všechny si považují těchto možností jiných aktivit, které by v prostředí domova dělat nemohly. V DD jsou zaměstnáni ředitel, zástupkyně ředitele, ekonomka, čtyři kmenové vychovatelky (dvě vychovatelky na 12 hodinovou směnu), dva asistenti pedagoga, kteří jsou zaměstnáni především na noční služby, kuchařka a uklízečka. V současné době jsou nejmladšímu dítěti v domově čtyři roky a nejstaršímu sedmnáct let. Domov dětem nabízí možnost navýšení délky pobytu po dobu studia. Pokud bude dítě studovat, může pobývat do konce studia, což stát umožňuje do 26 let. Ovšem většina dětí chce z domova pryč. Už teď v domově vychovatelé vědí, kdo bude odcházet. Jako příklad mohu uvést jednu dívku, která studuje učební obor kosmetička s maturitou. 23

Jakmile však odejde z domova, je to známka toho, že už školu nedokončí. Proto se vychovatelé ze všech sil snaží, aby své svěřence co nejdéle udrželi v domově, protože budou mít alespoň malou jistotu, že započaté vzdělání ukončí. Návštěvník DD v Náměšti nad Oslavou odchází s pocitem, že prožil příjemný čas v dobré rodině. Tak působí atmosféra spokojenosti z pěkných vztahů mezi dětmi a vychovateli i mezi dětmi navzájem „Děti chodí samostatně nakupovat, pomáhají v kuchyni a učí se samostatné přípravě jídel, zejména večeří a celodenní stravy o víkendech, kdy si rodinka vaří sama. Také se učí udržování pořádku v osobních věcech a pravidelnému úklidu. Kromě toho pomáhají na zahradě, kde získávají znalosti o pěstování ovoce a zeleniny a péči o rostliny. Nejen chlapci, ale i dívky se učí drobným údržbářským a řemeslným pracím, které pod vedením vychovatelů samostatně zvládnou. Mimo to se tady děti naučí ještě jiným činnostem potřebným pro jejich rozvoj vědomostí, dovedností a návyků a které jistě ocení, zejména po odchodu z domova v samostatném životě.“ (http://www.detskydomovnamest.info/)

3.3 Změny v pojetí dětských domovů Pojetí péče o děti jako pomoc naší společnosti nastalo po druhé světové válce. Spolky na ochranu mládeže byly zrušeny a jejich úkoly přešly na národní výbory. Ústavní výchova byla založena především na dobročinnosti lidí. Postupně přestávaly být charitativními a sociálními institucemi, začaly se stávat institucemi výchovnými a postupně si začaly budovat právní a organizační základnu. DD jsou provozovány ze státního rozpočtu, proto nejsou závislé na podpoře okolí. Sponzoři však zajišťují nadstandard, hradí dětem výlety a financují další prospěšné akce. Rozpočet DD musí být součástí rozpočtu městského nebo obecního úřadu, který určuje rovnoměrné čerpání financí, nákupů aj. Vychovatelé v domovech jsou státními zaměstnanci.

24

3.4 Druhy dětských domovů Ve vývoji DD docházelo k různým úpravám nejen v náplni práce, ale také ve způsobu výstavby domovů, jejich staveb. Hlavním důvodem stavebních úprav ústavů bylo zrušení „skleníkovosti“ a izolovanosti života. Princip spočíval ve spojení školství a běžného života s domovem. Především se jednalo o odstranění izolovanosti domovů od jejich okolí, školy, města apod. Domovy se v současné době snaží uplatnit především princip kolektivní výchovy. Nejvíce jsou zaměřeny na skupiny a jednotlivce. Velký vliv na přestavbu struktury domovů měli různí pedagogové, např. Anton Senjonovič Makarenko. Vypracoval různé metodiky, zaměřené na chování dětí, jaká by měla být organizační složka výchovného procesu a klade důraz i na osobnost učitele. Dětské domovy můžeme dělit na dva různé typy - rodinný a internátní typ. V dnešní době se už s internátním typem dětského domova skoro vůbec nesetkáme. Většina z nich je převedena na typ rodinný. 3.4.1 Dětské domovy rodinného typu V dnešní době se setkáme převážně s rodinným typem dětského domova. Jde zejména o to, aby se dětem co nejvíce přiblížilo jejich původní bydlení v rodině, aby se vytvořilo domácí prostředí, které je důležité pro spokojený život. Mohou se naučit přirozené domácí i rodinné návyky, jako například práce v kuchyni, úklidové práce či uspokojení základních životních potřeb. Můžeme říci, že vychovatelé jsou zde považováni za náhradní rodiče a ostatní děti DD jako jejich sourozenci. Pokud se v dnešní době přemýšlí o výstavě nového dětského domova, tak je to právě typ rodinný. Především se využívá příjemné prostředí pro rozvoj dětí. Česká republika se neustále potýká s narůstajícím počtem dětí patřících pod ústavní výchovu. Hlavním úkolem je snížit počty dětí umístěných do zařízení. Pokud se v domově nachází více než 80 dětí mnohdy se nedokáží zastoupit důležité postupy, které připomínají funkci klasické rodiny. Patří sem například základní úkony, které se dítě běžně učí v normální rodině. Dítě se snaží postarat o sebe, ale učí se starat i o své nejbližší. Vychovatelé zde učí 25

děti chodit nakupovat a jsou zde pro ně jako rádci. Cílem je samostatnost dítěte po opuštění dětského domova. Tudíž setkání s tvrdou realitou pro ně nebude tolik problematické. Hlavním úkolem rodinného typu je dostatečně dítě připravit na jeho budoucí život. Příklady domovů rodinného typu: Praha - Dolní Měcholupy, Krásná Lípa, Nechanice, Dubenec u Příbrami, Nová Ves u Chotěboře, církevní domov Emanuel nedaleko Olomouce a již několikrát zmíněný domov v Náměšti nad Oslavou. Původem byl typ internátní. 3.4.2 Dětské domovy internátního typu Dříve byl DD internátní výchovné zařízení zabezpečující dětem a mládeži výchovnou a sociální péči. Internátní typ poskytl dětem ubytování, ale nekladl důraz na rozvoj dětské psychiky a potřeb, které bude potřebovat v osobním životě po odchodu z domova. Nyní se všechny fungující domovy předělávají na typ rodinný. Např. domov Domino v Plzeňském kraji, nyní předělán na rodinný způsob života. Přehled domovů internátního typu, které dnes plní funkci rodinného typu (viz příloha č. 4).

3.5 Přehled dětských domovů a některých ústavních zařízení Sdružení dětských domovů vydalo publikaci s informacemi o všech současných DD v České republice pod názvem „Dětské domovy v České republice“ v roce 1999. Na konci knihy je vytvořen seznam z roku 2000, kdy byl proveden průzkum DD. Celkem je uvedeno 124 DD. Je to v podstatě jediná publikace, která zatím vyšla, aby se i veřejnost mohla o problematice DD informovat. Můžeme se dočíst, kolik je v určitém zařízení zaměstnanců, počet dětí, převažující formy v DD, kdo s nimi spolupracuje, co proběhlo za změny, s jakými problémy se nejčastěji setkávají, co by chtěli do budoucna vylepšit a stručný historický vývoj domova. Pro srovnání jsem navštívila tři různé DD - v Olomouci, Brně a Náměšti nad Oslavou. Ve všech zařízeních jsem se setkala s příjemnými lidmi a vždy mě zaujal jejich

26

příběh a pohled na situaci současných DD. Dříve si lidé mysleli, že dětské domovy byly v podstatě sběrny sirotků a dětí bez domova. To ovšem není pravda. V každém DD se o děti starají jako o vlastní, dávají jim lásku a vše co potřebují. Každá budova DD je samozřejmě odlišná. V Olomouci byl dříve domov umístěn v secesním domě, ale z důvodu havarijního stavu byl přemístěn do panelového domu na Lazcích. Původně byl projektován jako vysokoškolská kolej, což samozřejmě vyhovuje i pro potřeby a provoz DD. Je zde dobré využití prostoru, mnoho menších pokojů slouží k soukromí dětí. Narozdíl toho DD v Náměšti nad Oslavou je nejmenší domov v republice v současné době, má 14 dětí a celkem 11 pracovníků. DD se nachází v malé vilce nedaleko náměstí. Vychovatelé se snaží připravit děti pro jejich budoucí život. Dívky pomáhají v kuchyni a chlapci s opravami v domě. Vzhledem k tomu, že DD má velkou rozlehlou zahradu, práce se provádějí svépomocí. Domovu byl také přidělen byt, který slouží pro odcházející děti z domova

3.6 Povinnosti ředitele dětského domova Povinnosti ředitele týkající se vedení DD jsou vymezeny zákonem č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákon, který byl novelizován zákonem 383/2005 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Je povinen seznámit děti s jejich právy a povinnostmi, veškeré jednání musí být v souladu s obecním úřadem a o všem ho musí informovat. Děti mladší 15 let smí být propuštěni z domova pouze s doprovodem osoby, která je zodpovědná za výchovu, pokud nepožádají o jiný postup písemnou formou. Ředitel je také povinen vydávat a měnit řád zařízení, může prodloužit pobyt dítěte po dovršení zletilosti. Dítě se rozhoduje dobrovolně, že chce v domově dostudovat a připravit se na budoucí povolání. Pokud dále děti nechtějí pobývat v domově, vedení předává mladistvého osobám odpovědným za výchovu, případně těm, kteří jsou uvedeni v rozhodnutí.

27

3.7 Vzdělání vychovatelů v domově Důležitý je vývoj a přístup vychovatele. Práce vychovatele DD je velice obtížná. Dříve nebylo vyžadované vysokoškolské vzdělání, ale současné požadavky vyžadují kvalifikované

vychovatele

s vysokoškolským

vzděláním

(speciální

pedagogiku,

specializace zaměřená na ústavní výchovu). Pracovníky v DD se často stávaly dívky krátce po maturitě, které byly na tuto práci ještě nezralé, bez dostatku zkušeností a s nevyhraněným vztahem k dětem. Je nutné si uvědomit, že vychovatelé jsou náhradními rodiči ústavních dětí. Mnoho vychovatelů ke své práci s touto myšlenkou k práci přistupuje, obětují svůj život svým svěřencům a darují jim svoji lásku. Doufejme, že v těchto zařízeních budou vzdělaní lidé, ale především ti, kteří dokáží svoji lásku předat dětem, které nejsou jejich vlastní.

3.8 Důvody umisťování dětí do dětských domovů V naší republice i jinde ve světě se největší důraz klade na dobře fungující rodinu. Základní povinností rodičů by mělo být zabezpečení svých dětí a klást důraz na jejich dobrý vývoj. Nejvíce by se měli zaměřit na své dítě v kojeneckém období a období předškolního věku. V této době se dítě nejvíce rozvíjí po psychické stránce a vyžaduje individuální péči. Ve školním věku rodiče přejímají velkou část odpovědnosti za vzdělání a budoucí život dětí. Ovšem ne vždy se setkáme s dobře fungující rodinou. V případě nefungujících rodin se o dítě začne zajímat speciální instituce prostřednictvím sociálních pracovnic. Jeden z nejčastějších důvodů umístění dětí do DD je v dnešní době závislost na alkoholu a jiných návykových látkách. Ovšem příčiny mohou být různé. Je třeba důkladně prozkoumat, zda dítě může nadále žít s rodiči, či musí být odebráno a svěřeno do rukou výchovných pedagogů. Nejasné prostudovaní některých důležitých informací může vést ke špatnému kroku. Pokud je dítě umístěno do DD, musí být výchovní pedagogové se všemi okolnostmi podrobně seznámeni, aby mohli navázat na jejich předešlý vývoj. Lidé si většinou myslí, že nejčastější důvod umístění dítěte do dětského 28

domova je když dítě z nejrůznějších důvodů přijde o své rodiče a stane se sirotkem. V dnešní době je velice časté, že si nejbližší rodina adoptuje dítě do vlastní péče. Ovšem, pokud dítě nemá prarodiče a rodinu, která by byla ochotná a schopná se o dítě postarat, musí být dítě umístěno do ústavní péče. V případě DD v Náměšti nad Oslavou je nejčastějším důvodem umístění dětí do péče již zmíněná závislost rodičů a neschopnost postarat se o sebe, natož o dítě. Osiření je považováno za objektivní příčinu. Jiné příčiny umístění dětí v domově jsou příčiny výchovné. Do této skupiny se řadí rodiče, kteří nebyli schopni se postarat o dítě, jak po stránce psychického vývoje, tak po stránce hmotného zajištění. Jedná se o rodiny již zmíněných alkoholiků, rozvrácené rodiny, kde ani jeden rodič nemá zájem o výchovu dětí, popřípadě je vychovává špatně. Děti jsou velmi vnímavé a pokud jim již v počátku rodiče dávají špatný příklad, odrazí se jejich vzor z mládí i v jejich budoucím životě. To ovšem nemusí být pravidlem. Dítě může na sobě pracovat a usilovat o to, aby bylo lepší než vlastní rodiče. Učitelé i vychovatelé se musí snažit z dětí vychovat dobré osobnosti, které budou ve svém vlastním životě spokojené, i když jim nebylo dáno štěstí ve vlastní rodině. Při pouhé procházce městem potkáváme různé lidi, u kterých pozorujeme, jak jsme každý jiný, můžeme si všimnout toho, kdo je šťastný a kdo není. Do rodin, které mají problémy, pravidelně dochází sociální pracovnice, které kontrolují průběh a změny v rodinách. Veškerou dokumentaci zakládají. Nepodaří-li se napravit rodiny, navrhne orgán sociální péče o děti (OSPOD) umístění dítěte do DD. Zvláštním typem jsou děti pocházející z dobře zajištěných rodin, které však mají problém samy se sebou. Nedokáží se začlenit mezi děti ve třídním kolektivu, mají rozpory s rodiči. Velice častým případem bývají děti hledající sebeuplatnění v partách, čímž utíkají od rodiny. Je tedy třeba, aby začala škola a rodiče spolupracovat a snažili se dítě na dítě působit nebo společně najít problém v oblasti morální. Dítě by mělo být i pod odborným dohledem (např. pedagogicko-psychologická poradna). Často se ovšem stává, že se rodičům a ostatním pomocníkům v převýchově nedaří na dítě působit a začíná docházet k závažnějším přestupkům, krádežím, záškoláctví atd. Tehdy soud může

29

rozhodnout o umístění dítěte do DD. V případě dítěte staršího 12 let, je umístěno do diagnostického ústavu za účelem převýchovy. Umisťování dětí do dětského domova není opravdu jednoduché. Vždy by měla být dětem poskytnuta veškerá péče, aby nezískaly pocit, že rodina není důležitá. Velice podstatné je vědomí, že rodina je základ života a že v ní vždy najdou oporu a pochopení. Ať jsou děti umístěny do DD z nejrůznějšího důvodu, pociťují v nich omezení své vlastní volnosti. To platí v případě, že děti samy začaly dělat problémy. Děti, které jsou umístěny do domova z důvodu, že měli jejich rodiče problémy, berou děti tuto situaci jako nutnost. Prostředí, do kterého jsou přemístěni, je pro ně cizí, dlouho jim trvá, než naváží kontakt s ostatními dětmi. Samozřejmě u každého dítěte je to individuální a velice záleží na věku, ve kterém je dítě do domova umístěno. Pokud se do domova dostane dítě jako malé, nepociťuje velkou změnu, zatím nedokáže jasně vnímat okolí. Těžší je to pro starší děti, které mohou zažívat různá traumata, depresi, stres. „Stres je nezřídka prováděný pocit prázdnoty, bezvýchodnosti a hořkosti (Plháková, 2004, s.407) a nespecifické změny biologického systému, vyvolané škodlivými vlivy jako je horko, hlad, nedostatek potravy, vody, fyzická námaha aj.“ (Marek, 2000, s.448). Zde je důležitá práce vychovatelů, kteří se snaží začlenit dítě do domova, vodit je do školy a předat veškeré informace o dítěti učiteli s tím, čeho se vyvarovat a naopak na co se zaměřit. Dítě by mělo spolupracovat také s psychologem, který sleduje stav dítěte a jeho vývoj.

3.9 Kontakty s původní rodinou Kontakty s původní rodinou jsou vždy velmi individuální záležitostí a u každého dítěte je třeba ji posuzovat velmi opatrně. Ať už se původní rodina starala o dítě sebehůře, byla a stále bude jeho součástí. Neměli bychom se bát s dětmi o rodičích, rodině mluvit, ba naopak, měly by o své rodině vědět, i když ne vždy je to příjemné. Nejde jen o kontakt s rodinou (maminkou, tatínkem, sourozenci), ale také o to, zda někdy rodiče zavolají svým dětem do DD, pošlou pohled, dárek a jiné. „Je proto zvlášť důležité, aby všichni

30

měli co nejčistší úmysly a mysleli

především na potřeby a zájmy dítěte.“

(Archerová, 2001, s.96). Je také možné, že se do DD dostanou i takové děti, u kterých sociální pracovníci nemají kontakt na původní rodinu. Snaží se tak zprostředkovat alespoň kontakt na někoho z minulosti dítěte. Je tedy dobré hned při vstupu dítěte do DD zajistit určité kontakty na nějakou osobu z minulosti, aby se při případných problémech bylo možné někam obrátit. I když dítě zpočátku nejeví zájem o svoji rodinu, přijde čas, kdy se o ní bude chtít více dozvědět a případně se s ní i setkat. Neměli bychom se bát dětem říci o životě jejich rodiny a předem je připravit, že v jejich minulosti jsou i takové okamžiky, na které zřejmě nebudou chtít vzpomínat a budou z informací zklamaní. Ve většině případů se bohužel stává, že se rodiče doslova „vypaří“ ze světa svých dětí, a to zejména z důvodu, že se sami octli pod velkým společenským tlakem nebo k tomu měli finanční důvody. Velkou pomoc v kontaktu s původní rodinou může představovat také stálé spojení se sourozenci. V DD Náměšť nad Oslavou bydlí děti, které udržují kontakt se svojí rodinou a většina z nich jezdí každý víkend domů. OSPOD (Organizace sociálně právní ochrany dětí), organizace zajišťující umisťování do ústavní péče, rozhoduje také o tom, zda dítě může jet domů nebo musí zůstat v domově. Pokud chtějí dítě na víkend domů, musí nejprve požádat dětský domov a ten požádá OSPOD o vyjádření. Ten na základě šetření vydá buď povolení nebo zamítnutí. Pokud OSPOD nedá povolení, nesmí vychovatelé pustit dítě k rodičům. O prázdninách, pokud jsou rodiče schopni se o dítě postarat, mohou být děti doma i celý týden. Bohužel dochází i takovým situacím, že dítě nemůže jezdit domů, protože nemá kam. Rodiče mohou být např. ve výkonu trestu.

3.10 Současný stav dětských domovů pro děti školního věku I když se DD neustále zdokonalují a zlepšuje se jejich úroveň, setkáváme se s tím, že tato úroveň stoupá pomaleji než v jiných institucích, i zde dochází k velkému procentu neúspěchů. Spadají sem např. neúspěchy vychovatelů, architektonicky špatné budovy,

31

nežádoucí vlastnosti dětí aj. Přes všechny upřímné snahy bohužel dochází k tomu, že se některé problémy neustále opakují, zejména ve výchově dětí. V dětských domovech jsou většinou ubytované děti, které mají emoční problémy. Proto je důležité působení ústavního prostředí, především jeho vliv na děti útlého věku. Psychologové poukazují na nedostatek vřelého citového přístupu k dětem v ústavech, omezenost sociálních vztahů a neuspokojování jejich základních potřeb. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že se vychovatelé o děti starají velmi svědomitě, navazují s nimi vřelé citové vztahy na bázi upřímné lásky. Velice jim záleží na svěřených dětech a chtějí z nich vychovat hodné lidi, kteří si budou vážit života a žít ho naplno. Ne vždy se to povede, protože, každé dítě je originální osobnost a přestože mu rodiče provedli cokoli, pořád je to jeho nejbližší rodina a má ji rád. Tyto extrémní názory vedly k odmítání ústavní péče a zaměření především na mateřskou péči, ač byla jakákoli. Především to bylo podnětné pro činnost ústavů kojeneckých. Preferují se zejména kvalifikovaní pracovníci, kteří se dětem mohou věnovat a být s nimi v neustálém kontaktu. Také prostředí by mělo být co nejpřirozenější. Jde především o uspokojení individuálních citových potřeb, obohacení ústavního prostředí a zajištění individuálního přístupu k dětem. Velké obtíže výchovné práce v DD vyplývají přímo ze stavu budov, jejich umístění a vybavení. Dříve byly DD budovány v prostorách, které už nevyhovovaly běžnému užívání, jako např. staré hostince, činžovní domy a jiné. Šlo především o to, aby měly děti kde spát a co jíst. Jejich vybavení bylo velice chudé a nedbalo se o pobytové místnosti. Jinak tomu bylo s budovami, které byly k tomuto účelu přímo stavěny (domovy, ústavy a sirotčince). Bohužel ani tyto budovy nebyly zcela ideální. V roce 1948 musely být některé domovy zrušeny, protože byly zdravotně závadné a nevyhovující. Situaci usnadnilo stěhování DD do vyvlastněných majetků. Děti měly velkou zahradu, ústřední topení, koupelny, parkety, ale přesto místa boháčů dětem nevyhovovala. Nebylo možné ubytovat hromadně velké množství dětí a provádět kolektivní výchovu. Proto se došlo k názoru, že se vystaví zcela nové objekty. Vybavení bylo jednoduché, spíše účelné než estetické. Velkým problémem, který přetrvává dodnes byla také administrativa 32

a hospodářské vedení ústavu (jak provádět nákupy, shánění sponzorů, evidence dětí, žádosti o granty aj.). Vedení DD nespočívá pouze ve výchově dětí, ale spadají sem i další problémy a povinnosti. DD spolupracuje s dalšími institucemi, např. se školou. Vyskytují se bohužel stále případy nesprávného přístupu učitelů k dětem z DD. Učitelé, kteří se nechtějí mnoho zajímat o děti z DD více zaměřují svoji pozornost na děti z rodin, s jejichž rodiči jsou v kontaktu a informují je o jejich problémech a vývoji ve škole. Děti z DD tak mohou považovat za přítěž. To se pak odráží i celkové atmosféře ve třídě, motivaci žáka chodit do školy a osvojovat si nové učivo, na spolupráci školy s DD. Měla jsem možnost osobně vidět děti při práci a přístup učitelů k dětem. Vše bylo v normě a probíhalo běžným způsobem. Je pravda, že děti mají trochu větší problém získat si autoritu a zapadnout mezi ostatní děti, ale pokud jsou učitelem dobře vedeny, neměl by vzniknout problém. Mohla jsem porovnat děti z dvou různých domovů a viděla jsem jen nepatrné odlišnosti. Učitelé se musí více věnovat dětem z DD a nenechat je, aby ovlivňovaly spolužáky svým přístupem k učení. Děti z dětských domovů nemívají zájem studovat a nemají snahu se v hodinách zapojovat. Jen tehdy, pokud se děje něco zajímavého nebo co je mimořádně baví. Velká část práce je tedy na osobě učitele, který usiluje o nadchnutí dítěte do práce. Dříve DD pro většinu lidí znamenal útulek, polepšovnu, sirotčinec, obydlí pro děti bez domova. Některým utkvěl v paměti název dětský domov. Děti byly označovány jako chovanci, na rozdíl od dětí v rodinách. Opět mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit, že vychovatelé jsou pro děti jako náhradní rodina. Při jedné z návštěv DD v Náměšti nad Oslavou jsem se setkala s dětmi, které do své plnoletosti bydlely v domově. Byl to chlapec a dívka, kteří byli sourozenci. Jakmile vychovatelé uviděli děti ve dveřích, vytryskly jim slzy a hned se o návštěvu začali starat, jako by přijel sám pan prezident. Tento pocit nelze popsat, protože to bylo něco neuvěřitelného. Každý vychovatel, který vyprovází své svěřence do světa, na jejich vlastní cestu životem, musí mít pocit, jakoby se loučil se svým vlastním dítětem.

33

3.11 Hmotné zajištění dětí Rodiče dětí umístěných do DD jsou povinni ze zákona hradit příspěvek na úhradu a provoz DD. Dále musí hradit náklady na lékařskou a zdravotnickou péči, léčiva, které nejsou hrazeny pojišťovnou. „Výše příspěvku na úhradu péče dětem v plném přímém zaopatření v zařízení podle §2 odst. 8 činí za kalendářní měsíc.“ a) 1 000 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku, b) 1 150 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku, c) 1 300 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku, d) 1 450 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku (http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb02109&cd=76&typ=r) Rodiče se musí podílet na příspěvku .“Ředitel rozhodne o nové výši příspěvku s účinností od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy Český statistický úřad zveřejní změnu úhrnného indexu spotřebitelských cen.“ (http://www.msmt.cz/dokumenty/zakon-c-383-2005-sb-kterym-se-meni-zakon-c-1092002-sb-o-vykonu-ustavni-vychovy-nebo-ochranne-vychovy-ve-skolskych-zarizenich-ao-preventivne-vychovne-peci-ve-skolskych-zarizenich-a-o-zmene-dalsich-zakonu-vezneni-pozdjesich-predpisu-a-dalsi-sou) Děti mají ze zákona také právo na kapesné. „Nezaopatřeným dětem, kterým se poskytuje plné přímé zaopatření, náleží po dobu pobytu v zařízení kapesné, jehož výše činí za kalendářní měsíc nejvíce.“ a) 45 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku, b) 105 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku, c) 180 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku, d) 270 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku, (http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb02109&cd=76&typ=r)

34

Dítěti se vyplácí příspěvek podle toho, kolik dnů strávilo v DD. Denní příděl se vypočítá jako jedna třicetina z celkového příspěvku na kapesné. Vypočítá se celková částka a zaokrouhlí se na desetikoruny směrem nahoru. Dítě nedostává příspěvek, pokud je mimo domov (na útěku, v diagnostickém ústavě a jiné případy). V rodině dětem rodiče poskytují veškeré hmotné zabezpečení, nespadá sem pouze strava a oblečení, ale také různé hračky, výlety, zájezdy do ciziny, návštěvy kulturních památek atd. Vše jim hradí jejich vlastní rodina. Dítě sice není ještě výdělečně činné, ale může sledovat rodiče při jejich každodenním odchodu za prací a začíná si samo budovat svoji cestu, co by chtělo dělat, zda by se mu líbila práce, kterou dělají rodiče, strýc, prarodiče a ostatní lidé v okolí. Sledují i příchod domů, únavu z práce, společně s rodiči prožívají pocit odpovědnosti za plnění pracovních úkolů, pomáhají rodičům, když jsou unaveni s práce. Dokáží se vcítit do jejich role. Nepřímo se podílí na rodinných úspěších jak hmotných, tak i pracovních. Narozdíl toho děti z DD nemají možnost být svědky takových situací, nemají kde vidět vhodný příklad. Peníze jsou jim přidělovány ze státního rozpočtu a to ne přímo, ale na stravu a základní hmotné zabezpečení. Rodiče by sice měli částečně přispívat na výživu a to formou ošetřovného. Ošetřovné se vypočítá z jejich platu, který ovšem nebývá vysoký, a tak zdaleka nestačí pokrýt náklady na ubytování, oděvy a stravu svých dětí. Život v běžné rodině i v DD s sebou v této oblasti přináší určité výhody i nevýhody: VÝHODY ŽIVOTA V RODINĚ: Jeden z kladů rodinného života je přirozená účast v běžném životě. Od útlého věku je dítě vedeno k tomu, aby si vážilo věcí, které dostává a tak se učí skromnosti a odpovědnosti. V rodině se děti obvykle stanou účastníky nákupu svého oděvu a rodiče tak mohou pěstovat nenásilně vztah k nakupování a hospodaření s penězi. Další příklad můžeme uvést hospodaření v domácnosti. Dítě je vedeno, aby se v budoucím životě umělo o sebe postarat, uklidit si kolem sebe, případně se naučit i základům vaření.

35

VÝHODY ŽIVOTA V DOMOVĚ: Narozdíl od dětí, které jsou špatně zajištěné, děti v domově mají zajištěné kvalitní ubytování, pravidelné stravování, čisté oblečení, možnost komunikace a navázání vztahů s ostatními dětmi, získání nových kamarádů, pocit bezpečí a také možnosti výletů, které by jim rodiče nebyli schopni zajistit NEVÝHODY ŽIVOTA V RODINĚ: Myslí se tím především rodiny, které mají odlišné hmotné zajištění a vybavení. Děti v rodině dobře finančně zajištěné, nemají pocit, že jim něco chybí a ke všemu mají přístup, což někdy znamená, že si věcí neváží a přijde jim to automatické. Děti v rodinách, kde není dostatek finančních prostředků, kde dochází k hádkám, nespokojenosti a výčitkám, ovlivňuje pohled dětí na budoucnost, majetek a peníze. Tyto děti mají většinou horší životní podmínky ve vlastní rodině než v DD. Přesto je jejich postoj k rodičům velmi důležitý. NEVÝHODY ŽIVOTA V DOMOVĚ: V DD se dětem dostává jednotného vybavení. Stejné povlečení, dárky na Vánoce atd. Finanční rozdíly jsou nepatrné, každý dostane stejným dílem, zejména proto, aby si děti vzájemně nezáviděly. Oblečení se často nakupuje hromadně z důvodu využití času. Není možné chodit s každým dítětem zvlášť do obchodů a čekat až si vybere. To ovšem platí pro malé děti, pro starší děti jsou podmínky již jiné. Mají právo si vybrat, co se jim líbí, ale ne vždy si to mohou dovolit. Dříve se například musely v domovech nosit stejnokroje, které děti vedly k tísnivým pocitům a nesvobodě. Je to dáno i tím, že stát nemá k dětem osobní vztah a ředitel ani vychovatelky neživí děti ze svých prostředků. Dříve se stávalo, že se některé děti z domova ani nemohly podílet na některých činnostech spojené s provozem domova. Nyní mají většinou dětské domovy své sponzory, kteří jim hradí různé výlety a kulturní akce, jako například výlety k moři. Vychovatelé se musí snažit dětem správně vysvětlit, proč to jiné děti mají tak a oni jinak. Je to někdy velice těžké, ale časem to děti pochopí. Musí být vedeni k hospodárnosti, často ovšem získávají dojem, že věci a hmotné zajištění v domovech je samozřejmostí a proto si často věcí neváží, pokud nejsou přímo jejich. Je to dáno tím, že nebyly svědky pracovního úsilí a neví, co je za tím času a vynaložených prostředků. Do této oblasti spadá již zmiňovaný příspěvek pro děti od vlastních rodičů. Často je nutné jej na rodičích vymáhat a pro domov se stávají tyto situace strastiplné. 36

Větší problém než s hospodařením s financemi však nastává v DD v oblasti výchovné, což vyžaduje zvýšenou pozornost pedagogů a jejich vědomé řešení ve výchovném procesu. Jako příklad můžeme uvést chování dětí ve škole všeobecně, ne jen dětí z domova. Vlastních věcí si váží a hlídají si je. Ovšem co je cizí, často ničí, což je největší problém dnešní doby.

37

4 Zvláštnosti výchovného procesu v dětském domově 4.1 Výchovný proces „Výchovný proces vyjadřuje časovou rozprostřenost výchovy, kdy dochází k vzájemnému působení, ovlivňování, napodobování, spolupráci, vciťování se, přenášení nálad, postojů, názorů a motivačních faktorů (interakcí) dvou nebo více subjektů (vychovatel x vychovávaný). Smyslem výchovného procesu je harmonický rozvoj osobností po stránce tělesné a duševní a vypěstování touhy u vychovávaného jedince dosáhnout vyšších kvalit.“ (Grecmanová, Holoušová, Urbanovská, 2002, s.125) Velice důležitá jsou specifika výchovného procesu, který se dělí na několik období. Jeho součástí je životní prostředí, má různé etapy jako např. mládí, dospělost a stáří. Jde především o to, jak okolí působí individuálně na jedince a učí se chápat a poznávat nové věci. Další členění se tvoří podle školských stupňů. Hovoříme-li o výchovném procesu, máme především na mysli, jaké je vzájemné působení mezi vychovatelem a vychovávaným. Setkáváme se s názorem, že vše se má podřídit

pozornosti

vychovávaného,

avšak

setkáme

se

i

s kritiky

přílišného

pedocentrismu. Tímto problémem se zabývá hnutí antipedagogiky, které odmítá výchovu a zaměřuje se především na respektování dítěte a jeho tolerování. Antipedagogika je označení výchovného směru a hnutí od 70. let 20. století. Tento směr odmítá pedagogický totalitarizmus a radikálně kritizuje necitlivé zásahy do vývoje dítěte, drezírování, nucení, přetěžování dítěte, ohrožování jeho přirozeného potenciálu, vyvolávání úzkosti, traumatizování nadměrnou starostlivostí nebo naopak nezájmem atd. Dle antipedagogiky se dítě nemá vychovávat, ale podporovat rozvíjet, reflektovat jeho vlastní a nové možnosti dítěte.

38

4.1.1 Výchovný proces v dětském domově Při pozorování vychovatelů DD v Náměšti nad Oslavou jsem byla překvapená, jak se krásně chovají k dětem. Jejich přístup k dětem je téměř jako v rodině. O děti se pozorně starají a dávají jim veškerou lásku a péči. Snaží se především dobře vychovávat děti a ukázat jim správnou cestu v životě. Ne vždy se jim to bohužel daří. Dělají vše proto, aby z dětí byly jednou dobří lidé. Vychovatelé s dětmi dělají úkoly a snaží se, aby se samy děti chtěly vzdělávat. Většina dětí však dosáhne jen výučního listu. Nemají potřebu se vzdělávat, nevidí v učení smysl, i když jsou k tomu svými vychovateli vedeni. Nemůžeme hodnotit děti z DD stejně jako děti z běžné rodiny. Na děti z domova působí okolí ve kterém se vyskytují, zda za nimi chodí vlastní rodiče, jejich přeceňování a podceňování. Hlavním posláním současných DD je vychovávání dětí, o které se nestarají jejich vlastní rodiče z nejrůznějších důvodů, ale vychovatelé. Především je důležité, aby prostředí, kde dítě vyrůstá bylo co nejbližší přirozenému prostředí rodiny, jaké by měla poskytovat dobrá vlastní rodina. Základním vzorem výchovy je především rodina, která vytváří osobnost dítěte od narození. V rodině se dítěti dostane přirozené výchovy od narození až do dospělosti. Rodiče předávají své zkušenosti a cíle, jichž je důležité v životě dosáhnout (např. vzdělání, vlastní rodina, šťastný a spokojený život atd.), čeho se mají vyvarovat, vštěpují dětem životní zásady, kterých by se měly držet, jak hodnotit a trestat aj. Všechny tyto body by měly být konány v harmonické rodině. Velice důležité je vzájemné porozumění. Pokud se ovšem o dítě nemůže starat rodina z nejrůznějších důvodů, tuto úlohu přebírá domov. Velice těžké je ukázat dítěti různé situace, protože některé můžeme vidět pouze v rodině (např. vzájemné porozumění mezi rodiči, cestování do práce, ale i hádky). Vychovatel se především snaží, aby mezi dětmi a v domově panovala příjemná atmosféra, aby se nedostaly do špatné party, která by je mohla negativně ovlivnit. Je třeba, aby se mezi dětmi vytvářely kladné vztahy. Vychovatelé by měli ukázat dětem možnosti, co mohou v budoucím životě dělat, jak se zaměřit na to, co je baví a dělat vše pro to, aby se jejich osobnost čím dál více rozvíjela. Pro děti není lehké začlenění

39

do společnosti, protože je na ně pohlíženo jako by byly jiní. Oni za to většinou nemohou, že jsou umístěni do DD. Vychovatel také nemá lehkou úlohu, musí si umět získat autoritu a ta je budována na jiných základech než v rodině. V rodině je mezi rodičem a dítětem vřelý citový vztah a vyvíjí se od narození a je to dlouhodobá práce. Oproti tomu se do domova dostanou děti na různém stupni vývoje a vychovatel musí být důsledný, spravedlivý a vzdělaný v různých oblastech (např. technických, výtvarných, měl by mít vědomosti, přehled, sportovní vlohy, pedagogický takt a mravní vyspělost). V prvé řadě však vychovatel musí mít dobrý vztah k dětem a být dobrým člověkem, aby je mohl dobrý příkladem vychovávat. Při návštěvě školy jsem pozorovala děti ve třídě a mezi nimi byly i děti z domova. Na první pohled bych nepoznala, že jsou z domova. Většina lidí si totiž myslí, že chodí ve starém a špinavém oblečení a moc nedbají na hygienu. Naopak bych řekla, že byly oblečeny lépe než ostatní děti ve třídě. Komunikace už byla horší. Navíc dobře znají svá práva. Nechtělo se jim moc při výuce spolupracovat, a když někdo provedl lumpárnu, tak se hned přidaly. Pro učitele je velice těžké, když učí a má např. zadávat úkoly, aby jim je doma rodiče zkontrolovali. Mohou tím, ač neradi dítěti ublížit a vyvolat v nich představy, jaké by to bylo asi doma s maminkou. První roli tu bezesporu hraje vztah učitelů k mimoškolní práci dětí a jejich pomoc vychovatelům. Základním problémem výchovného procesu v domově je spojení kolektivní a individuální výchovy k jednotlivým svěřencům. V dobrém kolektivu může dítě nacházet své uplatnění a na druhou stranu vychovatel by měl přihlížet k jeho potřebám a zvláštnostem, protože ne každé dítě je stejné. DD by měl tedy dětem zajistit pocit domova, bezpečí a ochrany. Na výchovný proces mají velký vliv např. vzájemné vztahy v DD.

40

4.1.2 Vzájemné vztahy v dětském domově K představě toho, jaké mohou být vztahy nám může pomoci sociologie, sociální psychologie a jejich teorie skupin. Příkladem skupiny může být např. rodina. Je to prvotní malá skupina do které se člověk rodí a uspokojuje základní potřeby dítěte a zajišťuje jeho sociální kontakty. Vztahy v DD můžeme považovat za vztahy formální. Skupina nevznikla narozením dětí do této skupiny, ale formálním přiřazením, kde se vztahy postupně utvářejí. Pojítko mezi domovem a dětmi postupně vzniká a postupně se vyčleňuje jejich role. Čím lepší bude působení na dítě, tím lepší bude i jeho začlenění a rychlejší včlenění do kolektivu. Opět můžeme použít srovnání rodiny a domova. V rodině dítě vychovávají rodiče, případně prarodiče, aby se k sobě sourozenci pěkně chovali a je mezi nimi určitý věkový rozdíl. Oproti tomu v domově je dětí daleko více, rozdíly ve věku jsou menší. Může zde bydlet více dětí stejného věku a počet dospělých k počtu dětí je poměrně nízký. I tento důvod může vést k dobrému navazování vztahů. Dalo by se říci, že dítě trochu ztrácí své postavení a věkovou odlišnost od ostatních, jak je tomu např. v rodině. V DD jsou daná jasná pravidla, je zde vše jednotnější a striktnější. Důležité jsou zde i vztahy vychovatelů a dětí. Tím, že vychovatel pracuje převážně se skupinou, mohou mu utéci malé detaily, kterých si nemusí povšimnout. Při zpracování domácích úkolů se dětem věnuje jednotlivě a při jiných činnostech skupinově, např. práce v zahradě. I když se vychovatel snaží předat dětem vše, co jen může, oproti vlastní rodině je to pro něho pracoviště. V případech vychovatelů se často stává, že nemají hranice mezi rodinou a prací, což v mnoha případech také není dobré. Vychovatel by neměl zanedbávat vlastní rodinu, aby později nemusel řešit stejné problémy, které řeší s dětmi v domově. Mají-li se vychovatelé postupně stát členy prvotní skupiny, vyžaduje se po nich, aby byli s dětmi v co nejužším styku. Vychovatelky jsou v podstatě „maminky“ a vychovatelé „tatínci“ pro děti. Při návštěvě DD jsem mohla pozorovat vztahy mezi vychovatelem a dítětem na vlastní oči. Paní vychovatelka s jednou dívkou komunikovala, jako by byla její vlastní dcera. Děti neoslovují vychovatele příjmením, ale říkají jim například „teto Jano.“

41

Už i z oslovení můžeme cítit blízkost, která je velice důležitá. Pokud si dobře vzpomínám, tak i přede mnou řešili nákup zimních bot. Vychovatelka se dívala, zda vybrala dobře a dávala rady, jak se o ně starat. V podstatě si je možno vybavit jakoukoli situaci, kterou jsme prožili sami doma s rodiči. Také podobné situace zažívají v domově. Především je důležité navazovat v domově kladné vztahy, aby si všichni rozuměli a dokázali si pomáhat. Naučit děti chovat se k vychovatelům, ostatním zaměstnancům zařízení i dětem tak, jako by to byla jejich vlastní rodina. Neumím si představit, kdyby v domově bydlely děti, které by neustále vyvolávaly konflikty. V tomto případě by se muselo hledat jiné řešení na převýchovu. „Často se mezi dětmi vytváří složitý systém sil, vztahů a vzájemných postojů, které nemusí být vždy v souladu s výchovnými záměry.“(Taxová, 1967, s.59) Vznikají složité vztahy, mezi některými dětmi buď spontánně intimní i kamarádské vztahy a naopak. Nesmíme zapomenout i na možnost, že se do sebe děti zamilují. Přece jenom nejsou příbuzní a je to lidské.

4.2 Psychologické problémy spojené s výchovným procesem v dětském domově Hmotné podmínky velmi působí na psychiku dítěte. Můžeme říci, že se osobnost dítěte, jeho psychika a pohled na svět buduje již od narození. Patří sem i prostředí, nejbližší rodina a vzdálenější okolí. Dítě si buduje vlastní pohled na svět, při hrách a různých činnostech se vytváří osobnost dítěte. I když jsou děti z nejrůznějších důvodů odvedeny od své rodiny, nemají pocit, že jim rodiče ublížili. Neustále se na své rodiče těší a chtějí být s nimi, především s matkou. Dítě musí neustále překonávat různé překážky, které nejsou vždy jednoduché. Mohou sem spadat spory mezi rodinou a dětmi, se soudem, navázání kontaktů s ostatními dětmi, začlenění do společnosti a třídního kolektivu ve škole, případně zvládání nových situací. Velice důležitá je citová složka. Pokud jsou dobré vztahy, tak se dítě cítí v bezpečí, nemá strach vyjádřit své prožitky a nálady. Jestliže se dítě bojí vyjádřit co si myslí, vychovatel by si měl všimnout, že není ve své kůži a snažit se s dítětem komunikovat, aby se opět otevřelo a cítilo dobře. Může to být např. spojeno se špatnou zkušeností ve škole, hádkou s někým v domově, posměchem

42

od ostatních dětí, že bydlí v domově a že nemá rodiče. Důvodů může být mnoho. Děti musí vědět a cítit, že vychovatelé jsou jejich náhradní rodiče a nemusí mít strach svěřit se svými problémy. V běžné rodině je běžné, pokud má dítě problém, snaží se svěřit s tím, co ho trápí. Základním předpokladem úspěšné výchovné práce je pro vychovatele nejen znalost věkových zvláštností dětí svěřených do jejich péče, ale především znalost každého jedince. V tomto případě mají vychovatelé lepší podmínky pro pozorování dětí. Vychovatel má ve své skupině více dětí stejného stáří nebo s malými věkovými rozdíly. Rodiče mají většinou doma jedno nebo dvě děti, nedokáží tedy tak dobře srovnávat s vrstevníky.

4.3 Hodnocení dětí dětských domovů Pojem hodnocení v nás asociuje zejména známkování ve škole. Tato kapitola se však zabývá hodnocením dětí v DD. V DD je hodnocení velice důležité, ale dosud je tento problém málo zpracován. Neexistují kritéria, podle kterých lze hodnotit děti mimo vyučování. Nelze některé práce hodnotit stejně, jelikož každé dítě je originální a nemá stejné

vlohy.

Dochází

tedy

často

k nejednotnosti

a

ojediněle i

k případům

upřednostňování jedněch dětí před ostatními. Učitel oproti vychovatelům má daná pravidla hodnocení, ale nezná dopodrobna osobnost dítěte jako vychovatel. Ten dítě probouzí, chystá do školy, ukládá ke spánku a tráví s ním většinu času. Vychovatel plní funkci matky i otce zároveň. Měl by být schopen uspokojit dítě v oblasti citové. Musí to dělat takovým způsobem, aby každé dítě mělo pocit stejného přídělu lásky, jako u ostatních dětí. Stručně se dá říci, že učitel hodnotí dítě na základě jeho znalostí a vědomostí a vychovatel dokáže lépe proniknout do osobnosti dítěte. Zabývá se především psychickou stránkou. Můžeme rozlišit několik typu hodnocení. Každý typ hodnocení má svůj smysl a učitelé či vychovatelé je volí promyšleně a záměrně. „Rozlišujeme zdroje hodnocení. ƒ hodnocení vnější, kdy zdroj objektu leží mimo ƒ hodnocení vnitřní, zdrojem hodnocení je objekt sám.

43

Z hlediska toho jakou vztahovou normu při hodnocení učitelé využívají, můžeme rozlišovat: ƒ hodnocení sociálně normované, ve kterém jsou porovnávány výkony hodnoceného žáka s výkony ostatních členů skupiny (třídy), ƒ individuálně normované, ve kterém je výkon žáka porovnáván s jeho předcházejícími výkony. (Kolář, Šikulová, 2007, s.31)

4.4 Pravidla chování „Chování je souhrnem všech vnějších projevů člověka, tedy relaxních reakcí, pohybů, činností, jednání. Zahrnuje složky vrozené i naučené, složky záměrné i bezděčné, adaptivní i maladaptivní, útočné i obranné, verbální i nonverbální, sociální i antisociální apod. U člověka je výsledkem vnitřních stavů, sociálních podmínek, záměrného i nezáměrného působení, situace. Chování je širší pojem než jednání. Dá se pozorovat, zaznamenávat, někdy též měřit a hodnotit.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s.81) Většina lidí si myslí o dětech z DD, že se chovají agresivně vůči svému okolí. To ovšem není pravda. Jsou jedinci, kteří se projevují nežádoucím chováním, ale nemůžeme přítomnost projevů takto nevhodného chování zobecňovat na všechny děti DD. Většinou problémové děti jsou ty, které měly ve své původní rodině problémy. Např. byly rodiči týráni nebo měly naopak příliš volnou výchovu. „Děti nebývají šikanovány jen ve škole, k šikaně může docházet i doma. Ročně umírají stovky dětí v důsledku

špatného

zacházení

rodičů.“ (Train,

2001.

s.45)

Jelikož

zraněné

a zraňující dítě je obětí stejně jako útočníkem a právě v tu chvíli děti potřebují nejvíce pocítit bezpečí, blízkost a porozumění. To mu mohou dát v prvé řadě vychovatelé a učitelé. Lidé chápou agresivní chování jako naučené a mají částečně pravdu, protože čím déle si dítě osvojuje nevhodné chování a ubližování ostatním, tím je to horší. Je vhodné u dětí pěstovat spokojenost a pocit uspokojení, ať jsou kdekoli. Často hněv, který děti směřují k určité osobě, není vyjádřením agrese vůči dané osobě, ale může to být známka toho, že se s dítětem něco děje. Pokud se budeme o dítě zajímat, můžeme mu

44

pomoci v uzdravování jeho nitra. Učitelé i vychovatelé DD by měli zapomenout na ignorování nežádoucího chování. Dítě se tak nechce chovat ani cítit, ale nezná jiný způsob komunikace. Právě zde bychom měli vidět mezník naší pomoci. Dítě potřebuje naší pomoc, i když to nedává najevo. Nejlepší a nejjednodušší je s dítětem začít od raného věku, od chvíle, kdy se s dítětem setkáme. Nevhodné chování se nejprve projevuje zlobením, poté otravováním a stálým stupňováním. Jestliže toto stupňované chování nezastavíme včas, může dojít k nečekanému „výbuchu“. Nejlepší je tedy vnést do dané problémové situace humor, protože smích dokáže zničit napětí (deaktivuje „bombu“), alespoň na určitou dobu. Učitelé by se měli stát pány situace a nenechat se dětmi ovlivňovat, což je někdy velice těžké. Někdy je dobré nechat dítě svoji nadbytečnou energii, hněv a agresi uvolnit např. bušením do polštáře, křičením, běháním atd. Dítě se tím uvolní a uklidní pro další práci. Ovšem měli bychom to u dětí postupně odbourat. Pokud se to děje v době školy, dítě by si mělo energii uvolnit mimo kolektiv dětí, aby tím ostatní nerušil a neovlivňoval. Až se dítě uvolní, měl by si učitel nebo vychovatel s dítětem promluvit, co cítilo a co mu vztek vyvolalo. Měli by se snažit porozumět dítěti. Učitel i vychovatel by si měli všímat všeho, co v dítěti vyvolává zlost. Většinou ji způsobuje úzkost, strach a pocit bezmoci, což jsou pro děti traumatizující situace. Dětem bychom měli dát především najevo, že je máme rádi. U dětí bychom měli podporovat vyjadřování jejich pocitů. Děti, které v raném věku prožily odloučení, ztrátu nebo jiné zranění, např. odloučení od své vlastní rodiny a umístění do DD, se často nevyznají ve svých pocitech a neumí je vyjádřit. Více než u jiných problémů se v těchto případech musíme spoléhat na vlastní úsudek, který nám napoví, že není vše tak, jak by mělo být. „Pokud toho neuděláme dost, zůstane dítě tam, kde je, uzamčeno ve svém vlastním světě. Uděláme-li toho příliš, dítě to zahltí a ještě více stáhne. Mějte tedy na paměti, že každé dítě potřebuje bezpečí, teplo, dotyk, blízkost, pohyb a útěchu.“ (Archerová, 2001, s.85) Bohužel u dětí z DD je toto velký problém. Je obtížné se jim přiblížit. Přesto, že ví, jak jim jejich vlastní rodina ublížila, mají ji velice rádi. 45

4.5 Prevence kriminálního chování „Prevence je soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům. V pedagogice je velmi důležitá např. prevence násilného jednání, užívání návykových látek a vzniku závislostí, ve školní praxi i prevence úrazů aj.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s.81) Vzhledem k tomu, že velice často je kriminální chování doprovázeno agresivitou, je důležité se v prevenci kriminálního chování zaměřit na agresivní chování jedince. 4.5.1 Agresivita „Agresivita – Útočnost 1) Tendence projevovat nepřátelství ať už slovně nebo útočným činem. 2) Tendence prosazovat sám sebe, své zájmy a cíle bezohledně, nemilosrdně až brutálně. 3) Tendence ovládnout sociální skupinu, získat takové postavení, které umožňuje vnucovat jí určité názory, rozhodovat o její činnosti a osudu jednotlivých členů.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s.81) Problematika agresivity je velmi složitá, je těžké s ní žít a porozumět ji. U dítěte by nás nemělo překvapit náhlé rozhněvání, zklamání či nespokojenost. Je to klasický projev dítěte. Oproti tomu žít s agresivním dítětem je náročný a mnohdy velký problém. V případě dětí v domově, adoptovaných dětí a dětí v pěstounské péči lidé často vidí jen část celého obrazu. U adoptovaných dětí často věnují větší pozornost na současnou rodinu a přehlížejí traumatické následky minulosti dítěte. Jiní lidé přiznávají existenci daného problému, ale zaujímají pozici nezúčastněného pozorovatele a jsou přesvědčení, že je to jen takové období, ze kterého dítě vyroste. Je důležité, aby se na známky agresivního chování

u

dítěte

za „nenapravitelného

nereagovalo

přehnaně

a

nebylo

dítě

hned

pokládáno

psychopata“. Zároveň je důležité myslet na to, že agresivní

a destruktivní chování v ranném věku se může projevit násilně i v dospělosti. Je všeobecně známo, že děti, které na ostatní děti křičí, ubližují jim, trápí je a zastrašují, 46

mají problémy se vztahy s ostatními dětmi, kteří s nimi nechtějí mít nic společného. Brzy si tím agresivní děti vytvoří přezdívku „známá firma“. Pro svoji špatnou pověst bývají často předem vyloučeni ze společných výletů a často i obviňováni z toho, co neudělaly. Tímto začíná začarovaný kruh a dítě, které se nenaučilo zatím ovládat svůj hněv, se převážně setkává s negativními reakcemi na své jednání. „A právě v tuto chvíli je třeba mít na paměti, jaké ochromující fyziologické, biochemické a psychické účinky má trauma prožité v ranném věku.“ (Archerová, 2001, s.81) Dítě bylo v minulosti tak těžce fyzicky či psychicky zraněno, že bojuje o to, aby se mohlo cítit dobře. Obtížně navazuje vztahy, nemá dostatečné citové vazby a stačí malý podnět, aby u takového dítěte vzniklo trauma. Děti žijící v DD se s tímto problém mohou často setkat. Samozřejmě to není pravidlem, že je to u všech dětí. Vychovatelé jsou pro děti jejich náhradní rodiče a často se na ně hodně fixují.

4.6 Obsah a prostředky výchovně vzdělávacího působení v dětském domově Prostředků výchovně vzdělávacího působení v DD je mnoho a jednotlivé složky se vzájemně prolínají a ovlivňují. 4.6.1 Zaměstnání a činnosti dětí v dětském domově Pro výchovný proces je velice vhodné, aby děti DD byly zapojovány do různých činností DD. Děti tak samy získávají zkušenosti a fixují si dovednosti do budoucího života. Platí to pro práci v kuchyni, prádelně, na zahradě a mnoho dalších. DD v Náměšti nad Oslavou poskytuje dětem dost možností, podnětů a materiálního vybavení pro různé druhy činností. Děti mají být vedené tak, aby nepociťovaly nucení do práce, což by pro ně bylo spíše nemotivující a tím spíš by nekonaly to, co po nich požadujeme. Děti v Náměšti mají každý individuální plán na celý týden a musí plnit povinnosti. Vedou je tedy nenásilnou formou k zodpovědnosti a pracovitosti. Starší děti mají na starosti umývání chodeb na celý týden, jiné chystání večeří nebo úklidy společných prostor. Společné práce plní také na zahradě, kterou si společnými silami zkrášlují, aby se jim líbila a mohly ji 47

lépe využívat pro hry a jiné aktivity. V některých případech jsou pilné a hodně pracovité děti odměněny takovým způsobem, aby motivovaly i ostatní děti z domova. Děti jsou vedeny k samostatnosti, mají se učit uplatňovat doposud získané dovednosti a pracovní návyky. Vychází se z představ, potřeb a zájmů dětí, kdy je žádoucí jejich individuální a sociální vývoj. Činnost dítěte je tedy prostředkem výchovného působení. Můžeme ovlivňovat jejich aktivitu, činnost a vést k vlastnímu hodnocení výrobků. 4.6.2 Osobní hygiena, sebeobsluha a stravování Mezi další činnosti výchovného působení patří osobní hygiena, sebeobsluha a stravování. Tyto činnosti se každodenně opakují a mají své pevné místo v denním režimu. Jelikož děti do domova přicházejí s různými nevhodnými návyky z vlastní rodiny, je tedy úlohou vychovatelů, aby děti naučili umývat si každé ráno obličej, vyčistit zuby, upravit se, chodit každý večer do sprchy atd. V DD Náměšť nad Oslavou se setkali také s případem, kdy matka neměla dost peněz na bydlení s dětmi ve vlastním domě, tak bydleli všichni společně pod mostem ve stanu, kde bylo téměř nemožné udržovat osobní hygienu. Proto je někdy velice těžké naučit děti znova správným hygienickým návykům. Je to možné, ale vyžaduje to systematický a pečlivý postup. Osobní čistota dětí a upravenost jejich zevnějšku je důležitý požadavek jak od vedení DD, tak také od okolí. Upraveností a čistotou docílí také toho, že si na ně ostatní děti nebudou ukazovat prstem a nebudou mezi ostatními vyčnívat. Aby se děti mohly pravidelně a pečlivě mýt, česat, stříhat nehty a vlasy atd., vyžaduje se, aby byly domovy vybaveny vhodnými umývárnami. Každé dítě musí mít svůj ručník, kartáček a mělo by být naučeno, kam své předměty na hygienu odkládat. Pokud vedení nebude dbát na hygienu, děti ji snadno začnou zanedbávat. Opět mohu potvrdit, že v Náměšti tato situace zatím nenastala, děti jsou zde dobře vedené a každá vychovatelka si pečlivě hlídá své svěřence, aby byli čistotní. Tato sebeobsluha spočívá v tom, že se děti učí uklidit si svůj pokojíček, utřít prach, uklidit si učební pomůcky atd. Náročnější práce v domově konají uklízečky, ale 48

vychovatelé se zčásti snaží zapojit i děti, např. umýváním chodby v domově a úklidem jídelny po jídle. Všechny tyto činnosti vyžadují dobrou organizaci a také prostředky pro výkon těchto činností (např. prachovky, smetáčky, hadry na umývání atd.). Některé domovy konají soutěže, ve kterých jsou děti za jejich snahu a práci hodnocené a odměňované. Při stravování se na děti kladou podobné požadavky, jako při hygieně. Vychovatelé vedou děti ke správnému stolování, držení příboru, sezení při jídle a celkovému dbaní o pěkný vzhled jídelny. Vychovatel by neměl být při jídle jen dozorem, ale měl by s nimi stolovat a sledovat děti. Reagovat by měl jen tehdy, pokud jí špatně. Nejmladší děti si většinou berou k sobě a učí je správně jíst, případně malé děti krmí. Děti jsou vedeny k tomu, aby se snažily sami připravit jednoduchou večeři pro ostatní. Dítě, které jsem během návštěv DD v Náměšti nad Oslavou pozorovala, chce být např. kuchařem a baví ho vařit. Vychovatelé mu tedy dávají možnost, aby se více věnoval činnosti, které by se chtěl v budoucnu věnovat. Když jsem se ho ptala, co dělá nejraději, odpověděl mi, že dělá nejlepší tousty v domově. Se stravováním souvisí i hospodaření s potravinami. Děti se učí, aby se nevrtaly v jídle a vážily si každého jídla, které dostanou na talíř. Některé děti měly možnost poznat, jaké to je být několik dní bez jídla, když neměli s maminkou co jíst. Vychovatelé seznamují děti i s finanční stránkou, kolik stojí potraviny a posílají je s určitým finančním obnosem potraviny také nakupovat. Děti si tak vytváří představu toho, kolik co stojí. 4.6.3 Práce, příprava na vyučování Děti jsou z DD většinou posílané do jedné školy, kde se vzdělávají společně s ostatními dětmi, které mají vlastní rodinu. Začlenění se do kolektivu je ze zpočátku náročné, ale později si děti zvyknou a najdou si své kamarády se kterými tráví většinu času v době vyučování, případně i mimo vyučování. Děti z domova nemají zájem o studium a proto také většinou končí výučním listem. Vychovatelé s dětmi každý den dělají úkoly a působí na ně, aby se snažily. Ale jak

49

říkala paní vychovatelka: „Někdy je to velký boj“. Měla jsem možnost nahlédnout do školního záznamu učitele. U jednoho žáka jsem se velice zarazila. Nejlepší známka z deseti byla trojka. Samozřejmě, každý se učí jinak, ale pro tyto děti škola často není mnoho důležitá. Je nutné, aby spolupracovala škola s domovem. Pokud se něco stane ve škole, učitelé mají povinnost nahlásit domovu, co se stalo a naopak, pokud se dítě změnilo v chování, domov má povinnost informovat školu. Ve vzdělání děti DD nevidí smysl, nemají téměř žádnou motivaci učit se a vynakládat pro to úsilí a energii navíc. Nemají z rodiny vštípeno, že základ je vzdělání, aby se mohly dostat výše a lépe se uplatnily na trhu práce. Rodiče dětí nepokládají vzdělání za důležité a sami jsou většinou nedostatečně vzdělaní, v ojedinělých případech částečně negramotní. Děti tedy místo učení školu spíše procházejí a většinou se hlásí na obory odborných učilišť. Pokud se někdo dostane na obor s maturitou, je to velká výjimka. Odchodem dětí z DD po dovršení jejich 18 roku, jejich vzdělání většinou končí. Přestože se vychovatelé snaží dítě v domově udržet, aby dokončilo alespoň školu na které započaly své vzdělávání, málokdy se jim podaří dovést dítě k maturitě. Vychovatelé se snaží, každý den s dětmi sedí u stolu a píší úkoly, někdy by se dalo říci, že je spíše píše vychovatel. Opět jsem měla možnost vidět práci a činnost při plnění domácích úkolů. Chlapci osmé třídy musela vychovatelka téměř doslovně diktovat co má do sešitu psát. Často dochází k opoždění v rozumovém vývoji vlivem nedostatečné péče již v předškolním věku. Jiný příklad bych mohla uvést malého chlapce, který se dostal do domova ve čtyřech letech. Neuměl skoro vůbec chodit a jen žvatlal. Od vychovatelů se proto vyžaduje systematická a trpělivá práce s každým dítětem. Musí se snažit vytvořit pro dítě klidné prostředí, aby ho nic nerozptylovalo a dokázalo se soustředit na práci. Je důležitá také spolupráce školy DD. Vychovatelé by měli znát požadavky školy, seznámit se s učebními osnovami, aby mohli vyžadovat a rozvíjet požadované dovednosti a vědomosti u dětí. Druhou stránku vzdělání tvoří prospěch. Pokud bychom se podívali a srovnali prověrky s ostatními dětmi, tak jsou na tom děti z domova hůře než ostatní. Prospěch je oproti ostatním dětem základních škol většinou pod průměrem třídy. 50

Děti se rády vzdělávají v tom, co je samotné baví. V těchto oblastech mají samy zájem dozvědět se něco nového. Navštěvují různé kroužky, aby si samy něco dokázaly. Opět uvedu příklad, který mi poskytla paní vychovatelka. Jedna dívka se nahlásila do nedalekého města na kurz tance. Nebylo to levné, ale nakonec na to vedení DD přistoupilo a kurz ji zaplatilo. Po rodičích nemělo význam vymáhat finance, ale nakonec i ti byli rádi, že se dcera zdokonalí, a že ji něco baví. Vychovatelé si mysleli, že bude vše bez problému, ale bohužel nebylo. Slečna tento kurz dvakrát navštívila, ale vícekrát se tam neukázala. V den kurzu odjela z domova a šla za kamarády do hospody. I s takovými problémy se musí vychovatelé potýkat a být schopni je řešit. Ne u všech dětí se setkávají s podobnými případy, ale najdou se jedinci, kteří budou rádi zkoušet, co vychovatelé vydrží. I přes to všechno by mělo prostředí DD poskytovat dětem bohatý materiál pro rozvoj jejich zájmů. Obtíže nastanou tehdy, pokud na zájmové aktivity nebudou finanční prostředky, což většinou bývá v malých dětských domovech. Počet kroužků tedy bývá omezený. 4.6.4 Zájmová činnost a kultura v dětském domově, hry a relaxace Během celého roku mají děti dosti podnětů, jak se zabavit a zdokonalovat. DD kromě povinností nabízí také pestrou škálu různých zájmových aktivit, zájmových kroužků, exkurzí, návštěv muzeí, výstav atd. V činnostech, které děti baví, můžeme zvednout jejich sebedůvěru, vypěstovat nenásilnou formou kladný vztah k učení a škole. Opět se zde vyžaduje individuální přístup k dítěti. Na základě kladného postoje k různým činnostem můžeme odbourat záporný vztah např. ke vzdělávání a doplnit jeho mezery. Např. jeden chlapec rád staví modely a pracuje v dílně. Je opravdu šikovný, ale nebaví ho matematika. Vzhledem k jeho zájmu s modely a práci v dílně je vhodné navrhnout mu provádět různé početní úkony právě s těmito modely (měřit obvod, počítat obsah atd.). Mnoho dětí navštěvuje také výtvarné kroužky, kde se učí pracovat s různými materiály (papír, keramická hlína, dřevo, tkaniny). Pracemi si zkrášlují své bydlení 51

a současně relaxují. Děti do činnosti nejsou nuceni, volí si je samy, práci si organizují dle vlastních možností a znalostí. V Náměšti nad Oslavou využívají chlapci často kroužky karate, rybářské kurzy a dívky taneční kroužky. Vychovatelé se snaží nabídnout dětem takové činnosti, aby se mohly rozvíjet v té oblasti, která je baví a zajímá. Proto byla v DD v Náměšti nad Oslavou zřízena malá dílna pro chlapce „kutily“, aby si mohly vyrobit co chtějí. Děti, které nemají ještě věk na navštěvování zájmových kroužků, si mohou hrát ve společných místnostech v domově s ostatními dětmi. Domov je vybaven velkým množstvím her od sponzorů a lidí z okolí. Pokud vede vychovatel kroužky či zájmové aktivity přímo v domově, je důležité, aby přihlížel především k potřebám dětí a rozvíjel je. Většinou však děti navštěvují kroužky mimo domov. Bohatý je také kulturní život domova. V domově neustále probíhají různé besídky. Děti si rády vymýšlí kostýmy, malují se, zkrášlují a vymýšlí zábavu pro ostatní. Tyto akce mají především stmelit kolektiv a naučit se vzájemně tolerovat. Na „Pálení čarodějnic“ (30. 4.) se převlečou do obleků a hrají si venku u ohně na zahradě. Na Mikuláše (5. 12.) starší děti připravují besídku pro nejmenší děti v domově. Zážitky, které doprovázejí jejich účast na kulturních činnostech děti velice obohatí. Při návštěvách divadla, kina a jiných zařízení pomáhají starší děti s hlídáním dětí mladších, čímž ulehčují práci vychovatelů a současně se rozvíjí po stránce sociálního cítění (viz příloha č.3). 4.6.5 Režim dne Velice důležité je plánování a organizování. Pokud by vychovatelé neměli plán činnosti, kdy jaké dítě jde do kroužku, či zda je u rodiny na návštěvě, ztratili by přehled a mohlo by se přihodit něco nepříjemného. Na plánování a organizaci se podílí i děti, aby se rozvíjela jejich aktivita a iniciativa. Pokud by vše bylo naplánováno od vychovatelů, děti by jen očekávaly, kdy co bude a nebude se jim chtít samostatně pracovat. Pokud vychovatelé vedou děti k samostatnosti a k vlastním nápadům, získají tím chuť se zapojovat do činností. Navíc, když děti nebudou zaměstnané, může se to projevit v horším chování a začne se to vymykat výchovné kontrole. Každý dětský domov má mnoho aktivit a činností. Jejich uspořádání je dáno režimem dne. Jde o takové uspořádání, aby se 52

co nejúčelněji využíval čas určený pro různé aktivity a činnosti, aby vše mělo svůj řád. Každý domov si vytváří svůj individuální plán. V DD v Náměšti nad Oslavou mají vytvořený plán na všechny všední dny a zvlášť plán určený na víkendové dny. Přes týden v době školního roku chodí děti do školy a o víkendech odjíždí většina dětí k rodičům. Pokud děti neodjíždějí, je vytvořen plán na víkendové dny, co by měly děti v daný čas plnit. V plánu je především dán čas společné snídaně, svačina, večeře, osobní hygiena a čas večerního klidu. Jakmile mají děti řád, lépe se orientují v čase, nechodí se neustále ptát vychovatelů, kdy bude večeře, zda mohou jít ven apod. V průběhu dne mají děti různá zaměstnání, do kterých spadají kroužky, příprava na vyučování, vyhrazený čas na televizi či úklid pokoje (více viz příloha č. 5).

4.7 Srovnání výchovného procesu v dětském domově a v rodině „Úkolem základní devítileté školy je poskytnout všem dětem spolehlivou základnu všeobecného a polytechnického vzdělání, připravit je ke společensky prospěšné práci a vychovat u nich předpoklady dalšího vzdělání na vyšších typech škol.“ (Taxová, 1967, s.74)

Především

se

snaží

vytvořit

základní

předpoklady

pro

harmonický

a individuální rozvoj osobnosti dítěte. Škola má danou ustálenou organizační formu, učivo je stanoveno dle potřeb společnosti. Zaměřuje se na nejnovější technologie. V dnešní době probíhá výuka např. pomocí projektorů, multifunkčních tabulí a uplatňování mnoha nových metodických pomůcek. V DD se především zaměřují na osobnost dítěte, vhodné využití jeho volného času mimo vyučování. Je důležité, aby spolu vychovatelé i učitelé spolupracovali. Pokud by nedocházelo ke spolupráci, docházelo by často k rozdílným názorům a děti by měly z rozdílných informací v hlavě zmatek. Vychovatelé by měli znát učební osnovy dětí, ale také by se měli zajímat o mimoškolní vlivy, průběžně informovat učitele a ostatní pedagogy. Učitel tak může snadněji porozumět dětem žijícím v DD. Vychovatelé chodí každých 14 dní do školy na konzultace, aby se dozvěděli, zda nejsou problémy s dětmi nebo se informovat o tom, co je nezbytné zařídit. Samozřejmě se ptají i na prospěch. 53

V mimoškolním životě děti získávají nové zkušenosti především v kreativních činnostech a jiných zájmových aktivitách. Ve výchovném procesu DD jde i o to, aby se o sebe děti dokázaly postarat, dodržovaly osobní hygienu a naučily se po sobě uklízet. Především je důležité naučit děti se k sobě vzájemně pěkně chovat. Toto chování není vztahované pouze k dětem navzájem, ale také k zaměstnancům domova a lidem v okolí. Musíme si uvědomit, že děti ani pracovníci v domovech to nemají jednoduché. Často se řeší přestupky a nepříjemné záležitosti, z nichž jsou děti i vychovatelé dosti vyčerpáni a dochází ke zbytečné nervozitě a přílišnému výdaji energie.

54

Praktické šetření, vyhodnocení a zpracování vlastní práce s dětmi z domova Hlavním úmyslem praktického šetření je získání názorů, které zastává veřejnost k oblasti dětí umístěných v ústavním zařízení. Jedná se o názory nejen na představy o těchto dětech, ale také o jejich možnostech a budoucím životě. Tyto pohledy mapuje dotazníkové šetření široké veřejnosti České republiky. Druhou částí praktického zkoumání je vytvoření sociogramů a sociometrických indexů dětí žijících v dětském domově, které jsou integrované do běžné základní školy.

5 Dotazníkové šetření „Dotazník je výzkumný a diagnostický prostředek ke shromažďování informací prostřednictvím → dotazováním osob. Podstatou je soubor otázek (výroků) zkonstruovaný podle kritérií vědecké metodologie, předkládaný v písemné formě. Objektivnost získaných výsledků závisí významně na formulaci otázek, výběru → respondentů a způsobu zadávání dotazníku.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s.54) Využití pro výzkum a praxi je velmi široké. Často však dochází ke zkresleným odpovědím. První, kdo přišel na myšlenku použít dotazník jako test osobnosti byl Alfred Binet. Předložené otázky zkoumané osobě se týkají jejich názorů, zálib, chování za určitých okolností, citů apod. Od pokusných osob se žádá, aby odpověď zněla ano nebo ne. Z odpovědi se dá zjistit, zda se osobnost kloní k extravertnosti či zda je introvertní, zda se ráda představuje v lepším světle, zda má přílišnou náklonnost ke lži apod. „ Dotazníky osobnosti zjišťují: a) vlastnosti osob, které vyplývají z obecné psychologie jako extroverze-introverze, nadvládu-podřízenost apod.,

55

b) vlastnosti osob, které vyplývající za klasifikace duševních chorob. Psychiatrické syndromy jsou považovány za chorobné přehnání normálních rysů. Zjišťuje se, zda osobnost je normální či nikoliv, c) vlastnosti osobnosti jsou zjišťovány faktorovou analýzou. Pomocí adaptačních dotazníků se měří stupeň přizpůsobení osobnosti k prostředí. Dotazník postojů a zájmů zjišťuje např. faktor radikalismu, konzervatismu. Od roku 1943 dotazníky propracovává zvláště Thurston.“ (Marek, 2000, s. 399)

5.1 Hypotézy dotazníkového šetření Na samém počátku práce jsem stanovila hypotézy, předpoklady, nejčastějších odpovědí na otázky položené v dotazníku. Hypotézy odpovědí: • lidé negativně hodnotí děti z dětského domova, • nejčastější ovlivnění názoru na dětské domovy prostřednictvím médií, • nejtypičtější chování dětí z dětského domova – agresivní a zlé, • není možnost jít se podívat do dětského domova, jak to tam vypadá, • okolí si myslí, že domovy jsou špinavé a zanedbané, • nejčastějším důvodem umístění dětí do dětského domova je alkoholismus rodičů, • nemožnost uplatnění na trhu práce, • nejvyšší dosažené vzdělání vyučení – kadeřnice, zedník, ... • procentuelně nejvíce dětí v domovech z důvodu 1) romská národnost (50 %), 2) děti od rodičů alkoholiků (30 %) , 3) děti bez rodičů (15 %) a nejméně 4) handicapovaných dětí (5 %), • děti se mohou s rodiči setkat jen zřídka, musí být předem domluvené, • po dovršení plnoletosti jsou vyhozeni na ulici.

56

5.2 Výzkumný vzorek Výzkumu se celkem zúčastnilo 60 respondentů. Výzkumný vzorek byl tvořen převážně ženami v počtu 38 a muži v počtu 22. Většina respondentů byla tvořena studenty, avšak zúčastnili i lidé již pracující, nezaměstnaní i důchodci. Nejpočetnější zastoupení (40) bylo v rozmezí od 22 do 26 let, dále (9) dotazovaných mezi 30 a 50 roky, (7) respondentů ve věku 50 až 84 let a (4) byli mladší 18 let. Zkoumané osoby pokryly všechny druhy vzdělání. Nejpočetnější skupinou byli středoškoláci s maturitou (60 %), dále absolventi či studenti vysoké školy (30 %), vyučení (15 %) a nejméně respondentů bylo se základním vzděláním (5 %).

5.3 Cíl dotazníkového výzkumu Cílem výzkumu, který probíhal od září do listopadu 2008 formou dotazníkového šetření, bylo zjistit, jaký je názor české veřejnosti na problematiku dětských domovů a dětí, které jsou do nich umisťovány. Cílem bylo blížeji zmapovat povědomí a názor různých lidí na dětské domovy, zda mají o nich nějaké informace, zda si uvědomují jejich existenci, či se někdy setkali s někým z dětského domova atd.

5.4 Sestavení dotazníku Výzkum proběhl v měsících září, říjen, listopad roku 2008. Zvolila jsem formu tištěného dotazníku formátu A5. Důvodem byla jednodušší manipulace a distribuce s ohledem na předpokládané respondenty. Především šlo upoutat pozornost dotazovaných grafickou úpravou, což lépe zapůsobí na respondenty. Může to také přispět k pocitu snadnějšího vyplňování a odpovídání. Druhou formou zprostředkování dotazníku bylo jeho rozeslání pomocí internetu. Přibližně 80 % zodpovězených dotazníků jsem obdržela zpět v elektronické podobě. Úvodním textem jsem vysvětlila význam dotazníku. Závěrečnou část jsem věnovala poděkování za zodpovězení položek. 57

Před zahájením výzkumu byl proveden pretest, jehož záměrem bylo odstranění případných nedostatků dotazníku. Při vytváření dotazníku jsem postupovala systematicky. Volila jsem takové otázky, abych neodradila respondenty od vyplňování a jednotlivé položky na sebe navazovaly. Bylo zvoleno celkem 16 položek dotazníku. Pokládala jsem snadno pochopitelné a jednoduché otázky, na které se dalo stručně odpovědět. Záměrem nebylo zmást respondenta, ale především získat jeho názor a potřebné informace. Špatné položení otázek by vedlo k negativnímu ovlivnění celého šetření (viz příloha č. 6, 7).

5.5 Výsledky dotazníkového šetření Vyhodnocení bylo provedeno pomocí MS Excel a výsledky byly znázorněny graficky (sloupcové grafy).

58

Položka č. 1 Jak často se setkáváte s někým, kdo je nebo byl v dětském domově? a) nikdy jsem se nesetkal/a b) občas c) často

Počet respondentů

Jak často se setkáváte s někým, kdo je nebo byl v dětském domově? 60 50 36

40 30

20

20 4

10 0

nikdy jsem se nesetkala

občas

často

Graf č.1: Četnost setkání s dětmi z dětského domova. Zdroj: vlastní práce

Položením této otázky jsem chtěla zjistit, kolik lidí se setkalo ve svém životě s někým z dětského domova. Z celkového počtu 60 respondentů odpovědělo 33,4 % nikdy jsem se nesetkal, 60 % občas a pouze 6,6 % často.

59

Položka č. 2 Jak vnímáte děti z dětského domova? a) pozitivně b) negativně

Jak vnímáte děti z dětského domova? Počet respondentů

60 50

48

40 30 20

12

10 0

pozitivně

negativně

Graf č. 2: Postoj k dětem z dětského domova. Zdroj: vlastní práce

Úkolem této položky bylo zjištění, jaký mají lidé postoj k dětem z dětského domova. Odpověděli všichni dotazovaní a odpovědi byly jednoznačné. Každý by nejraději pomáhal různým nadacím a dětem, které mají nějaký problém. Když se podíváme do grafu, zjistíme, že realita odpovídá. 80 % respondentů vnímá děti pozitivně, což je velice dobré. Každé dítě z domova s sebou nese nejistotu a strach, jak se na něho bude dívat právě okolí a lidé kolem něho.

60

Položka č. 3 Čím byl ovlivněn váš názor na děti z dětského domova? a) školou b) médii (TV, rádio, noviny apod.) c) kamarády, známými, přáteli d) jinde - uveďte kde:

Počet respondentů

Čím byl ovlivněn váš názor na děti z dětského domova? 60 50 40 30 20 10 0

32

32 21

školou

médii

kamarády

17

jinde

Graf č. 3: Názor na děti Zdroj: vlastní práce

Tato otázka zjišťovala, ze kterého informačního zdroje respondenti získali nejvíce informací o dětech z dětského domova, čím byl ovlivněn jejich názor na děti z dětského domova. 31,4 % dotázaných obdrželo informace o dětských domovech ve škole; 31,4 % bylo informováno médii; 20,6 % kamarády a 16,7 % z jiných zdrojů. Respondenti měli možnost označit více odpovědí. V odpovědích uvedených jako „jinde“ dotazovaní nejčastěji uvedli, že jsou ovlivněni vlastním názorem či setkáním přímo s dětmi z dětských domovů. Rovněž se vyskytla odpověď, že nejsou ovlivněni ničím a nikým.

61

Položka č. 4 Jak si myslíte, že se chová typické dítě z dětského domova? a) je hodné, klidné, … b) je nevýrazné, utlačované,.. c) neposlouchá, je divoké, rozpačité,… d) zlé, agresivní,.. e) jiné projevy:

Počet respondentů

Jak si myslíte, že se chová typické dítě z dětského domova? 60 50 40 28

30

22

20 10

10

6

7

0

hodné

nevýrazné

neposlouchá

agresivní

jiné

Graf č. 4: Chování dětí Zdroj: vlastní práce

Cílem 4. otázky bylo zjistit, jak si lidé myslí, že se projevuje typické dítě z dětského domova. 8,2 % účastníků výzkumu uvedlo, že je dítě klidné a nekonfliktní. 30,1 % lidí označilo děti, jako utlačované a nevýrazné. 38,4 % respondentů vidí děti z domovů jako divoké, neposlušné a rozpačité. Za zlé a agresivní je bere 13,7 % lidí. Necelých 10 % respondentů si nevybralo z nabízených možností a uvedlo jiné projevy. Nejčastěji se zde objevily názory, že každé dítě je individuální a nelze tedy určit jeho přesný projev a vývoj v chování. Mě osobně nejvíce zaujal názor: „Záleží na dítěti a individuálním přístupu k dětem v dětském domově, může se stát, že dítě najde rodinnou atmosféru prolnutou láskou a může změnit tedy své chování, i když dříve bylo hodně problémové. Může si nést trauma z vlastní rodiny.“

62

Položka č. 5 Byl/a jste se někdy podívat v dětském domově? a) ano b) ne

Počet respondentů

Byl/a jste někdy v dětském domově? 60 50 40 30 20 10

41 19

0

ano

ne

Graf č. 5: Účast v dětském domově Zdroj: vlastní práce

Položenou otázkou jsem chtěla zjistit, zda se byli respondenti někdy podívat v dětském domově, zda mají nějakou osobní zkušenost. 31,7 % tázaných dětský domov již navštívilo. Většinou to byli lidé, kteří v domově pracují, mají tam někoho z rodiny, studenti, kteří tam chodí na praxi nebo lidé kteří se o tuto problematiku zajímají. Většina dotazovaných (68,3 %) nikdy v domově nebyli nebo neměli možnost se do něj podívat.

63

Položka č. 6 Bydlel/a jste sám/a v dětském domově? a) ano b) ne

Počet respondentů

Bydlel/a jste sám/a v dětském domově? 70 60 50 40 30 20 10 0

60

0

ano

ne

Graf č. 6: Bydlení v dětském domově Zdroj: vlastní práce

V návaznosti na předchozí otázku bylo vhodné zjistit, zda-li dotazovaní sami nebydleli v dětském domově. Nikdo z účastníků mého výzkumu zde nebydlel či delší dobu nepobýval.

64

Položka č. 7 Myslíte si, že prostředí dětského domova je: a) nadstandardní b) normální c) zanedbané, špinavé d) jiné:

Počet respondentů

Myslíte si, že prostředí v dětském domově je: 60 50

42

40 30 20 10

5

4

9

0

nadstandardní

normální

zanedbané

jiné

Graf č. 7: Prostředí v dětském domově Zdroj: vlastní práce

Položka číslo 7 se zabývala tím, jak vnímají lidé prostředí dětských domovů. 6,7 % respondentů si myslí, že je nadstandardní, 70 % je vnímá jako normální, 8,3 % je hodnotí jako špinavé či zanedbané. Jinou možnost než z nabízených uvedlo 15 % respondentů z čehož se nejčastěji poukazovalo na důležitost materiální stránky. Velká část dotazovaných si myslí, že děti žijí v chudobě a špatných hygienických podmínkách. Děti jsou však často dobře zabezpečené nejen příspěvky státu, ale také pomocí darů sponzorů.

65

Položka č. 8 Jaký si myslíte, že je nejčastější důvod toho, že se děti dostanou do dětského domova? a) alkoholismus v rodině b) týrané dítě, násilí v rodině c) ztráta rodičů d) špatné sociální a hygienické podmínky e) jiný důvod:

Počet respondentů

Jaký si myslíte, že je nejčastější důvod toho, že se děti dostanou do dětského domova? 60 50 40 30

33

32

27

24

20

10

10 0

alkohol

týrání

ztráta rodičů

hygiena

jiný důvod

Graf č. 8: Důvod, proč jsou děti v dětském domově. Zdroj: vlastní práce

V této položce mohli respondenti označit více odpovědí. Z celkového počtu 126 odpovědí jsem vytvořila procentuelní vyhodnocení. Z grafu vyplývá, že 21,4 % dotazovaných si myslí, že se děti dostanou do dětského domova z důvodu alkoholismu či závislosti na jiných drogách u rodičů, 26,2 % lidí se domnívá, že je to z důvodu týrání. 19 % považuje za nejčastější příčinu ztrátu vlastních rodičů. 25,4 % účastníků výzkumu označilo odpověď špatné sociální a hygienické podmínky. 8 % lidí uvedlo i jiné důvody. Samozřejmě opět nelze jednoznačně určit nejčastější důvod. V odpovědích se vyskytly názory, že matky zanechaly své děti po porodu v nemocnici kvůli neplánovanému početí, neschopnosti starat se o dítě, nebo skrz zdravotní nezpůsobilost.

66

Položka č. 9 Myslíte si, že mládež, která projde výchovou v dětském domově má stejné podmínky na trhu práce, jako ostatní lidé? a) ano b) ne

Myslíte si, že mládež, která projde výchovou v dětském domově má stejné uplatnění na trhu práce jako ostatní lidé?

Počet respondentů

60 50

41

40 30 20

19

10 0 ano

ne

Graf č. 9: Uplatnění na trhu práce Zdroj: vlastní práce

Cílem deváté položky bylo zjistit, zda-li si veřejnost myslí, že děti z dětských domovů mají stejné podmínky na trhu práce, jako ostatní lidé. Z výzkumu vyplynulo, že 31,7 %

dotazovaných si myslí, že ano. Zbylých 68,3 % však zastává názor, že

podmínky dětí z dětského domova na trhu práce jsou odlišné.

67

Položka č. 10 Jaké je podle Vás nejčastěji nejvyšší dosažené vzdělání dětí z dětského domova? a) základní b) vyučen/a c) středoškolské s maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské

Jaké je podle V ás nejčastěji nejvyšší dosažené vzdělání dětí z dětského dom ova?

Počet respondentů

60 50

44

40 30 20 10

9

7

0

0

VOŠ

VŠ

0

ZŠ

vyučen /a

SŠ s m aturitou

Graf č. 10: Nejvyšší dosažené vzdělání Zdroj: vlastní práce

Většina dotazovaných (více 70 %) uvedla ve svých odpovědích, že nejčastěji dosáhnou děti z dětského domova vzdělání odborného učiliště. Ve zbylých odpovědích respondenti uvedli základní vzdělání (12 %) a středoškolské vzdělání ukončené maturitou (15 %). Vyšší stupně vzdělání respondenti neuvedli.

68

Položka č. 11 Jaká je podle Vás průměrná nejvyšší dosažená profese dětí z DD? Tato položka rozvádí předchozí otázku a jejím cílem bylo zjistit, na jakou nejvyšší profesi dle respondentů mohou dosáhnout děti z dětského domova. U chlapců se vyskytovaly převážně pomocné profese typu zedník, kuchař, číšník, řemeslník, automechanik či obráběč kovu. Děvčatům byla většinou přidělena pozice kadeřnic, kuchařek, švadlen a úklidových prací. Z vlastní zkušenosti a rozhovoru s vychovatelkou z dotyčného dětského domova mohu potvrdit, že děti většinou dosáhnou nanejvýš výučního listu, ukončení odborného učiliště. Vychovatelé by samozřejmě uvítali nejvyšší vzdělání u svých svěřenců, ale jsou vděční, za jakékoli studijní úspěchy. Není to dáno tím, že by neměli možnost studovat střední školu, ale z důvodu jejich lenivosti. Většina dětí nebere školu příliš zodpovědně, tudíž jejich prospěch je zpravidla podprůměrný. Pokud se někdo přihlásí a studuje maturitní obor, vychovatelé předem tuší, že školu s velkou pravděpodobností nedokončí. Je pro ně tedy praktičtější vystudovat střední odborné učiliště. V 18 letech by měly děti opustit dětský domov, pokud však dále studují, může být jejich pobyt prodloužen až do dosažení věku 26 let. Podmínkou je však nepřerušení studia.

69

Položka č. 12 Ohodnoťte procentuelně, kolik si myslíte, že je v DD: romských dětí

________%

handicapovaných dětí

________%

dětí od alkoholických rodičů

________%

dětí bez rodičů

________%

Procentuelní zastoupení romských dětí

Poče respondentůt

60 50 40

31

30 20

15 8

10

5

1

0

O- 20%

21-40%

41-60%

61-80%

81- 100%

Graf č. 11: Děti romské národnosti Zdroj: vlastní práce

Polovina dotazovaných si myslí, že podíl romských dětí v dětských domovech se pohybuje v rozmezí 21 - 40 %. Čtvrtina respondentů ve svých odpovědích uvedla, že romských dětí je tam do 20 %. Zbylá čtvrtina účastníků výzkumu si myslí, že romské populace je v domově 40 a více procent (více než 40 %).

70

Procentuelní zastoupení handicapovaných dětí

Počet respondentů

60

50

50 40 30 20 8

10

2

0

O- 20%

21-40%

41-60%

61-80%

81- 100%

Graf č. 12: Handicapované děti Zdroj: vlastní práce

Většina lidí (přes 80 %) si myslí, že handicapovaných dětí je v dětských domovech do 20 %. Vyšší podíl handicapovaných na celkovém počtu ubytovaných dětí

se

v odpovědích vyskytoval pouze sporadicky.

Počet respondentů

Procentuelní zastoupení dětí od alkoholiků 40 35 30 25 20 15 10 5 0

34 22

4

O- 20%

21-40%

41-60%

61-80%

81- 100%

Graf č. 13: Děti od alkoholiků Zdroj: vlastní práce

Z výsledků výzkumu vyplynulo, že přes 50 % respondentů si myslí, že podíl dětí od alkoholických rodičů na celkovém počtu dětí se pohybuje v rozmezí 21 až 40 %. Přibližně 40 % uvedlo, že takové děti tvoří pětinu z celkového počtu ubytovaných.

71

Procentuelní zastoupení dětí bez rodičů

Počet respondentů

60 50 40

37

30 17

20

6

10 0

O- 20%

21-40%

41-60%

61-80%

81- 100%

Graf č. 14: Děti bez rodičů Zdroj: vlastní práce

Poslední podotázka položky číslo 12 se týkala procentuelního zastoupení dětí bez rodičů v dětských domovech. Necelé dvě třetiny respondentů si myslí, že takových dětí je v dětských domovech méně než 20 %. Podíl dětí bez rodičů v dětských domovech v rozmezí 21 až 60 % uvedlo dohromady 23 dotazovaných.

72

Položka č. 13 Myslíte si, že děti z DD mají kontakt na svoji rodinu, možnost se sejít? - pokud ne, přejděte k otázce č.15 a) ano b) ne

Počet respondentů

Myslíte si, že děti z dětského domova mají kontakt na svoji rodinu, možnost se sejít? 60 50

46

40 30 14

20 10 0

ano

ne

Graf č. 15: Kontakt na rodinu Zdroj: vlastní práce

Cílem 13 otázky bylo zjistit zda-li si respondenti myslí, že děti z dětského domova mají kontakt na svoji rodinu a mají možnost se s ní sejít. Podle mínění 3/4 dotazovaných taková možnost existuje. V odpovědích se rovněž vyskytly názory, že záleží na konkrétní situaci – např. pokud byly děti ve vlastní rodině zneužívány a týrány, nechtějí mít kontakt na biologické rodiče. V těchto případech ke styku většinou nedochází.

73

Položka č. 14 Rodina může podle Vás navštívit svoje dítě v domově a vzít si je domů: a) každý den b) o víkendech, svátcích a prázdninách c) pouze o prázdninách d) děti nemohou do rodiny, mohou se vidět pouze v domově s rodinou e) jiný důvod:

Počet respondentů

Rodina může podle Vás navštívit svoje dítě v domově a vzít si je domů: 60 50 40 30 20 10 0

27 5

každý den

víkendy

2

5

prázdniny

pouze v domově

9

jiná možnost

Graf č. 16: Možnosti návštěvy Zdroj: vlastní práce

Otázkou, jak často si mohou brát rodiče své děti domů se zabývala položka číslo 14. Necelých 60 % účastníků výzkumu uvedlo, že lze navštívit vlastní rodinu každý víkend. 10 % respondentů zvolilo možnosti „ každý den“ a „pouze v domově“ . Pětina dotazovaných uvedla vlastními slovy jiné možnosti. V odpovědích se vyskytlo, že rozhodujícím faktorem v této otázce je rodina, dále záleží na hygienických a sociálních podmínkách původního bydliště a právních omezeních.

74

Položka č. 15 Jaký si myslíte, že je budoucí život dětí z DD po dovršení plnoletosti? a) jsou vyhozeni na ulici, DD se nestará co s nimi bude dál b) v případě delšího studia prodloužení pobytu c) DD zajistí kontakty na bydlení a zaměstnání d) jiné:

Počet respondentů

Jaký si myslíte, že je budoucí život dětí z dětského domova po dovršení plnoletosi? 60 50 40 30 20 10 0

35 13

7

5

vyhozeni

prodloužení pobytu

kontakty

jiné

Graf č. 17: Budoucí život Zdroj: vlastní práce

Předposlední otázka výzkumu si kladla za cíl zjistit, jak odhadují respondenti budoucí život dětí z dětského domova po dovršení plnoletosti. Podle mínění 60 % z nich se vedení dětského domova pokusí zajistit plnoletým, bývalým svěřencům, kontakty na bydlení a zaměstnání. Pětina dotazovaných si myslí, že v případě dalšího studia je dětem prodloužen pobyt. 11,7 % respondentů uvedlo jinou možnost. V odpovědích se vyskytly názory, že po dovršení plnoletosti děti odcházejí do domů na půli cesty. Dětem se zde otevírají další možnosti pro budoucí život. Učí se zde samostatnosti a orientaci na nové cestě životem.

75

Položka č. 16 Pokud máte další připomínky, uveďte je, prosím, zde: Možnosti uvést své vlastní připomínky k prováděnému výzkumu na téma dětské domovy využilo pouhých 5 dotazovaných. Respondenti poukazovali například na to, že děti z dětských domovů nepovažují běžné domácí práce (typu žehlení, praní či mytí nádobí) za důležité. Je to dáno tím, že tyto činnosti plní většinou vychovatelé a personál dětského domu. Dále se v odpovědích vyskytl názor, že dětské domovy menšího formátu jsou praktičtější a pro děti přibližují více jejich rodinný život. To je v dnešní době nejdůležitější záměr dětských domovů. Poskytnout dětem přirozené klima. V současné době se o dětské domovy zajímá spousta organizací a nadací, které jim poskytují především finanční a hmotnou podporu.

76

5.6 Zhodnocení dotazníku na základě výsledků a hypotéz Prováděný výzkum poukázal na to, že lidé hodnotí a vnímají děti z dětských domovů především pozitivně, což uvedlo 80 % dotázaných respondentů. Většina z výzkumného vzorku se také osobně setkala s nějakým dítětem z dětského domova nebo se o danou problematiku zajímala. Názor veřejnosti na problematiku dětských domovů byl nejčastěji ovlivněn médii a školou. Někteří jedinci získali informace také od svých přátel. Děti žijící v dětských domovech jsou velkým množstvím lidí považované za rozpačité a neposlušné, což uvedlo 40 % dotazovaných. Jednou z hypotéz stanovenou před samotným dotazováním bylo, že nejčastější odpověď na otázku „Jak si myslíte, že se chová typické dítě z dětského domova?“ budou lidé odpovídat, že jsou to děti agresivní a zlé. Tato hypotéza se tedy nepotvrdila. Většina lidí ví, kde se nacházejí dětské domovy, často kolem nich chodí do práce, ale téměř 40 % dotazovaných se nikdy nebylo podívat v dětském domově a ani o to nejeví zájem. Ptala jsem se konkrétně jedné paní učitelky učící děti z domova, zda se někdy byla podívat v ústavním zařízení. Její odpověď zněla, že ano a vzala s sebou celou třídu, aby žáci viděli, kde a jak jejich spolužáci bydlí. Myslí si, že je to důležité nejen proto, že si udělají představu o dětském domově, ale lépe mohou pochopit a vcítit se do života dětí v nich žijících. Také dle mého názoru je velice vhodné a obohacující, využít nabídky a v den otevřených dveří dětský domov navštívit. Slyšíme-li pojem „dětský domov“, mnozí z nás si vybaví špinavé a zanedbané děti, o které se nikdo nestará. Opak je však pravdou. Na hygienu je v dětských domovech kladen velký důraz, často větší než v mnoha rodinách. Děti se v domovech učí samostatnosti a zodpovědnosti za své věci. Domov není vybaven nadstandardně, dětem jsou poskytnuty základní prostředky pro jejich přirozený vývoj a vybavení je normální. Proto jsou děti vedeny k tomu, že nikdy není samozřejmostí ani to málo, co mají a musí si všech věcí vážit. Špatné sociální podmínky, hygiena a týrání dětí byly nejčastěji volenými odpověďmi na otázku, proč si lidé myslí, že se děti nejčastěji dostanou do ústavní péče. Ani zde se mi hypotéza nepotvrdila. V dnešní době je velkým problém rodičů 77

neschopných starat se o své děti závislost na alkoholu. Lidé závislí na alkoholu mají obrovské problémy s postaráním se o sebe sama, z čehož logicky vyplývá, že tím spíš nebudou schopni se postarat ani o své děti. Jedním z úkolů bylo také zjistit uplatnění dětí z domova na trhu práce a jejich integrace do společnosti prostřednictvím jejich zaměstnání. Dnešní doba požaduje kvalitní a vzdělané jedince, kteří budou odpovědně plnit své poslání. 70 % dotazovaných uvedlo, že klienti dětských domovů uplatnění nemají jednoduché, což je pravdou. Často se tato mládež setkává s odmítnutím a nezájmem nejen okolí, ale také potencionálních zaměstnavatelů. Většina dětí dětských domovů není motivovaná k učení a odborné učiliště s výučním listem je často jejich nejvyšším dosaženým vzděláním. Pokud nevidí příklad ve vlastních rodičích, nemají pocit, že se musí učit. Převážně pracují jako kuchaři, zedníci či vykonávají veřejně prospěšné práce. Další otázka se ptala na názor, jaké je procentuelní zastoupení v dětských domovech dětí mající romský původ, dětí handicapovaných, alkoholických rodičů či sirotků. Každá podotázka byla rozpracována do grafu pro přehlednější znázornění výsledků. Z grafů je patrné, že 31 respondentů se domnívá, že dětí romské populace je v domově 21-40 % z celkového počtu. 37 respondentů si myslí, že 21-40 % jsou děti alkoholických rodičů. Nejméně zastoupený názor je, že ubytované děti jsou sirotci a handicapovaní dětí. Také byla zjišťována možnost kontaktu s vlastní rodinou. 3/4 respondentů uvedlo, že děti dětských domovů mají možnost se svojí rodinou sejít a vzít a strávit s ní víkend. 12 % dotazovaných uvedlo, pokud jsou špatné hygienické podmínky, dítě není propuštěno z domova. Děti mohou jezdit domů pouze s povolením, které schvaluje OSPOD (Občanské sdružení pro ochranu dětí). U své rodiny však dítě může strávit maximálně čtrnáct dní. Jedním z dalších cílů bylo zjistit, jak si veřejnost představuje odchod mladých lidí z dětského domova. 60 % respondentů uvedlo, že dětský domov poskytne či zprostředkuje nové ubytování případně se jim pokusí najít práci. Nejméně z dotázaných si myslí, že jsou klienti vyhozeni na ulici bez jakékoli informace kam dál. 78

Poznámky, které mohli dotazovaní volně dopsat do poslední otázky se nejčastěji týkaly počtu dětí v dětském domově a ochuzení o vykonávání běžných prací, které většinou vykonává vychovatel nebo ostatní personál. Většina hypotéz byla vyhodnocením jednotlivých položek dotazníku potvrzena.

79

6 Sociogramy dětí umístěných v dětském domově „Sociometrie je soubor sociologických a psychologických metod a technik aplikovaných při měření mezilidských vztahů v malých skupinkách. Jejím výsledkem je sociogram, tj. grafické zobrazení vztahů v malých skupinkách. V pedagogickém výzkumu se používá při zkoumání edukačního prostředí klimatu třídy a školy.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s.207) Sociometrií rozumíme soubor specifických výzkumných postupů, které slouží ke zjišťování, popisu a analýze směru a intenzity mezilidských vztahů, jak se projevují v malých sociálních skupinách. Zakladatel sociometrie J.L.Moreno zformuloval deset sociometrických technik, kde ústřední místo zaujímá sociometrický test. Moreno uvádí šest základních pravidel pro konstrukci sociometrického testu: 1. vymezeny hranice sociální skupiny (např.školní třída), 2. každý člen má mít možnost provést neomezený počet výběrů, které má dotazovaná osoba učinit (např. jednoho a více členů), 3. výběr a odmítnutí má být podle specifikovaného kritéria, má být mimo jakoukoli pochybnost, 4. výsledky mají být použity k restrukturalizaci skupiny, zkoumané osoby mají získat zkušenost, že budou informace využity k rozhodování a ne jen fantazijní, 5. výběry mají být učiněny tak, aby o nich ostatní členové skupiny nevěděli, 6. otázky mají být formulovány tak, aby jim všichni rozuměli, otázky by měly být zařazeny tak, jak autor zamýšlel. Tato kritéria však nejsou striktně dodržována. Výhodou je dobré a rychlé zpracování a nevýhodou zkoumané osoby jsou pod tlakem. Nejčastěji se provádějí se sociometrickými daty tři druhy analýzy: • sestavení sociometrické matice, • konstrukce sociogramu, • výpočet sociometrických indexů. 80

6.1 Sociometrie v pedagogickém výzkumu Sociometrické metody se především provádějí v malých sociálních skupinách, čímž se rozumí seskupení lidí, které se vyznačuje základními znaky a jsou spojeni společnými cíli. Například to, že se znají, vytvářejí společné aktivity či komunikují spolu. „Každá malá skupina má určitou vnitřní strukturu.Ve skupině jsou jisté formální vztahy, které jsou určeny oficiálně (např. vztahy nadřízenosti a podřízenosti), ale také neformální vztahy, které vznikají spontánně a dobrovolně na základě společné práce, společných zájmů a zálib.“ (Chráska, 2007, s.208). Jde nám především o zjištění neformálních vztahů, čímž myslíme antipatie a sympatie. Získaných informací můžeme využít k ovlivnění formálních vztahů ve skupině.

6.2 Způsob sociometrického záznamu V sociometrickém dokumentu označí respondenti (žáci ze zkoumané třídy) ty členy, s kterými se baví a naopak s kterými se nebaví či nespolupracuje. Vytváří se tedy vazby nebo-li sociometrický vztah a vyhodnocením a získáním vztahů od všech žáků se vytváří sociometrická struktura celé skupiny. „ Počet voleb, pro které se každý jednotlivec může rozhodnout, nemá být limitován. Toto pravidlo se týká zvláště osobně výběrových vztahů a v praxi je často porušováno. Ovšem právě počet získaných a odevzdaných pozitivních a negativních voleb nám vypovídá mnohé nejen o jednotlivých žácích, ale i charakteru třídy jako celku.“ (Spáčilová, 2003, s.48) Odpovědi se tedy zpracují do speciálních tabulek – sociometrických matic (viz příloha č.8).

81

6.2.1 Sociometrická matice Matice jsou základem pro grafické znázornění příslušných vazeb a vztahů, jsou základem pro vypracování sociogramu. Členové skupiny mohou být uvedeni v libovolném pořadí a znázornit je můžeme zašifrováním do podoby písmen nebo čísel. Do řádků se postupně zaznamenávají znaménky (+) kladné vztahy, znaménkem (-) negativný vztahy a (°) neutrální vztahy, ty jsou spíše pro naši kontrolu. Po okrajích sociometrické matice se obvykle zapisují součty obdržených a odevzdaných hlasů, voleb ve skupině. Diagonála matice se proškrtává, protože jedinec nehodnotí sám sebe, ale vztahy s dětmi v dané skupině. Díky sociometrické matici můžeme jednoduchým způsobem zjistit vztahy ve skupině. Pokud je zde hodně žáků, kteří jsou bráni jako problémoví, může se na ně více zaměřit a pracovat s nimi, aby se jejich chování změnilo. Jednoduchými otázkami můžeme zjistit, s kým sympatizují či naopak nekamarádí. Sociometrickou matici jsem získala zpracováním odpovědí na dvě otázky: 1) S kterým spolužákem bys jel/a ráda na výlet k moři, s kým se bavíš? (červeně) 2) S kterým spolužákem bys nejel/a ráda na výlet k moři, s kým se nebavíš? (modře) (viz příloha č. 9, 10). Tímto způsobem jsem vytvořila neuspořádanou sociometrickou matici. Změněním členů, osob jsem vytvořila uspořádanou matici, z které jsem mohla lépe vyčíst údaje, kterých jsem chtěla dosáhnout. Bohužel, informace, které sociometrické matice přinášejí, zpravidla nebývají příliš přehledné a pro lepší názornost jsem vytvořila v sociální skupině sociogram. V mém případě individuální sociogram (viz příloha č.11, 12).

82

6.2.2 Sociogramy Sociogramy jsou v podstatě „mapami“ neformálních vztahů v sociálních skupinách. Existuje velké množství různých sociogramů, které slouží k různým výzkumům. Můžeme mít například sociogram: individuální, kruhový, terčový, hierarchický osový, dvojrozměrný a další. Sociogram by se měl konstruovat pro skupinu 10 - 15 dětí, ale jelikož jsem potřebovala udělat výzkum s celou třídou a vztahy dětí k (E. V.) a Františkovi (F. Z.), vytvořila jsem sociogram pro 22 dětí, což je počet dětí na Základní škole V Náměšti nad Oslavou. Můžeme celkem určit 9 možných vztahů mezi dvěma jedinci: 1) vzájemná lhostejnost 2) sympatie + lhostejnost 3) lhostejnost + sympatie 4) vzájemná sympatie 5) antipatie + lhostejnost 6) lhostejnost + antipatie 7) vzájemná antipatie 8) sympatie + antipatie 9) antipatie + sympatie .“ (Chráska, 2007, s.213) Kladný vztah se znázorňuje plnou šipkou a ta označuje směr výběru, naopak přerušovaná šipka znázorňuje antipatie (záporný vztah). Svoji pozornost jsem zaměřila zejména na 2 děti dětského domova, které navštěvují základní školu a vytvořila jsem individuální sociogramy. Sociogram byl vytvořen jak pro chlapce, tak pro dívku. Cílem bylo zaznamenat především vztahy ve třídě, jak se zapojují do třídního kolektivu, jak je jejich spolužáci vnímají. Vytvořila jsem tři typy sociogramu. Nejprve jsem se inspirovala panem Chráskou (vzájemné vztahy). Ale opět zobrazení výsledků bylo dle mého názoru nepřehledné a nejasné. Vymyslela jsem tedy další dva typy znázornění toho, zda dítě zapadá do 83

třídního kolektivu, kolik procent dětí třídy se s dítětem z dětského domova baví a naopak s kolika procenty se baví on. F. Z. se v baví přibližně s 60 % dětí ze třídy a podobně jsou na tom vztahy třídy k jeho osobě. Naopak u E. V. vyšlo, že se baví skoro s celou třídou, ale necelých 70 % se nekomunikuje s ní (pohled od třídy a pohled od zkoumaných klientů). Pokud bychom vytvořili průměr výsledků a chtěli dostat procentuelní vyhodnocení, dojdeme k dalšímu typu individuálního sociogramu (vzájemné vztahy znázorněné procenty). E. V. uznává a baví se více jak s polovinou třídy a stejně je to od ostatních dětí k ní. F. Z. se baví vzájemně s necelými 40 %. Vyhodnocení sociogramu jsem zpětně hodnotila s paní učitelkou i vychovatelkou dětského domova v Náměšti nad Oslavou, zda to odpovídá realitě. Mé výsledky byly potvrzeny a schváleny. E. V. více zapadá do kolektivu, i když je pravda, že neustále v hodinách vyrušuje. F. Z. je na rozdíl od E. V. klidnější a nevyniká z kolektivu. Při vlastním pozorování přímo v hodině jsem měla také tento pocit. Výsledky jsou možná ovlivněny i poměrem chlapců oproti děvčatům 10:12. 6.2.3 Sociometrické indexy V sociometrické matici nám vyjdou určité hodnoty (indexy), což představuje kvantitativní vyjádření výsledků sociometrického šetření. Můžeme mít opět několik možností šetření, jako například: individuální sociometrické indexy, skupinové sociometrické indexy a indexy charakterizující strukturu podskupin. Jelikož jsem se v této práci zaměřila na šetření chlapce a dívky z dětského domova, tak proto jsem zvolila individuální sociometrické šetření. Tímto způsobem se charakterizuje postavení jedince ve skupině.

84

Typy sociometrických indexů: 1. Pozitivní sociometrický status (status volby) Sv Status- jedinec je dán počtem voleb, které jedinec získal. N - je počet členů ve skupině p - počet obdržených pozitivních voleb a počet jedinců p vzorec:

Sv = ⎯⎯⎯ N-1 18

E. V.

Sv= ⎯⎯⎯

Sv= 18/(22-1)= 0,86

22-1 11 F. Z.

Sv= ⎯⎯⎯

Sv = 11/(22-1)= 0,52

22-1 Z výpočtů lze vyčíst, že E. V. je o něco více oblíbená ve skupině, než F. Z. To ovšem neznamená, že je ostatními opovrhován. E. V. je v podstatě podle sociometrické matice přibližně na 7. pozici oblíbenosti ve třídě. F. Z. je mezi 17. a 18. místem z celkového počtu 22 dětí ve třídě.

85

2. Negativní sociometrický status ( status odmítnutí) So n – počet odmítnutí, kterých se dostalo určitému jedinci n vzorec

So= ⎯⎯⎯ N-1 2

E. V.

So = ⎯⎯⎯

So = 2/ (22-1)= 0,95

22-1 9 F. Z.

So= ⎯⎯⎯

So = 9/(22-1)= 0,43

22-1 E. V. má opět vyšší kladné hodnocení než F. Z., což znamená, že F. Z. má vyšší negativní status než E. V. 3. Výsledný status V p-n vzorec

V= ⎯⎯⎯ N-1 18-2

E. V.

V = ⎯⎯⎯⎯

V = (18-2)/(22-1)= 0,76

22-1 11-9 F. Z.

V = ⎯⎯⎯⎯

V = (11-9)/(22-1)= 0,1

22-1

86

Z výsledného statusu je patrné, že F. Z. je ve třídě méně oblíben než E. V. Bylo by dobré, kdyby se okolí kolem F. Z. více zajímalo co právě dělá a zda se zapojuje, či chce sám zapojit do kolektivu. (zdroj sociometrických indexů – Chráska, 2007, s.217)

87

7 Rozhovor s klienty Po domluvě s vedením dětského domova jsem přijela do dětského domova v odpoledních hodinách. Cílem bylo seznámit se s běžným chodem domova (přípravu na vyučování, společné hraní v obývacím pokoji, vzájemné vztahy, společnou přípravu večeře apod.). Snažila jsem se přirozeným chováním zapadnout mezi ostatní děti. Šlo mi především o to, aby ke mně děti získaly důvěru. Vychovatelé byli vstřícní a nechali mě s dětmi pracovat. Nejprve jsem si celý dům prohlédla a seznamovala se s dětmi. Myslím si, že u těchto dětí není lehké získat důvěru, protože se jich neustále někdo ptá. Např. sociální pracovnice, OSPOD, vychovatelé, psychologové a jiní zaměstnanci sociální péče. Zpočátku jsem se bavila s dětmi individuálně a později jsem se pokusila o rozhovor se všemi dětmi pomocí společenské hry. Pohybovala jsem se v podkrovním patře, kde sídlí jedna skupinka, rodina dětí, kde se nachází i děti, na které jsem během pozorování především zaměřila svoji pozornost. Hru jsem zvolila proto, aby se děti tolik nesoustředily na rozhovor a odpovídaly spontánně, bez ostychu a přemýšlení. Hromadnou formu rozhovoru jsem volila proto, aby neměly pocit, že se jim chci dostat do soukromí. Po hře jsem zvolila další hry na usměrnění projevů agresivity (viz příloha č.13). Cílem bylo zjistit zda jsou děti agresivní, co je rozzlobí, co je na ostatních dětech mrzí atd. Hry jsem zvolila na základě zkušenosti práce s dětmi na základní škole. Děti při hrách reagovaly dobře, moc se jim sice hrát nechtělo, ale snažily se. Došla jsem k závěru, že děti nejvíce trápí pohled okolí, nechtějí mluvit o tom, jak se dostaly do domova. Po hrách probíhala společná příprava večeře s paní vychovatelkou. Této činnosti jsem se bohužel neúčastnila, protože jsem chtěla využít čas, kdy jeden z mých klientů ležel v pokoji. Byl nachlazený, a tak nemohl jít k jídlu. Nejprve jsem opět zvolila přátelský rozhovor, abych se s F. Z. více seznámila. Stavěl si z lega velkou věž, a tak jsem mu pomáhala. Získal ke mně důvěru a během stavění věže jsme si povídali. Mluvil převážně o vaření, které ho velmi baví. Chtěl by být v budoucnu kuchařem a rád chystá večeře pro ostatní děti v domově. Pokud jsem se chtěla zeptat na rodiče moc nemluvil, jen 88

řekl, že s mámou má dobrý vztah a každý den mu volá. Dále jsem se na toto téma nevyptávala. Zanedlouho přišel jeden z jeho osmi sourozenců. V domově jsou už jen čtyři. Starší sourozenci už opustili domov a občas jezdí své mladší navštěvovat. F. Z. bydlí se svým o 2 roky starším bratrem, kterému bude zanedlouho 15 let. Z jejich vzájemného rozhovoru bylo cítit, že si hodně rozumí a mají se velmi rádi. Našli jsme společné téma, o kterém jsme si ještě půl hodiny povídali a v průběhu hráli hry s provlékáním šňůrky mezi prsty. Z pokoje jsem odcházela velmi potěšena. Ještě na dálku na mě kluci volali, ať opět přijdu. S E. V. byl rozhovor náročnější. Nechtěla se mi s ničím svěřit a její rozhodnutí jsem respektovala. E. V. má občas dny, kdy nepracuje, je drzá, neposlouchá a stává se, že nereaguje na nic. Na druhou stranu má někdy dny, kdy je zamlklá a neprojevuje se, což bylo v den mé návštěvy. E. V. mi ukázala svůj pokoj a některé kresby. Má ráda výtvarnou výchovu a to se především projevilo na zdech jejího pokoje, který měla krásně vyzdobený. Povídala mi o tom, jak pozvala s kamarády z domova třídu ze školy na prohlídku domova. Provedli je po zařízení, ukázali své pokoje a nachystali pro ostatní spolužáky pohoštění. E. V. nemá špatné srdce, jen se otevírá lidem, kterým věří. Přece jenom v domově není vlastní vinou.

7.1 Rozhovor s paní vychovatelkou Na závěr návštěvy jsem si osobně popovídala s paní vychovatelkou o zkoumaných dětech. E. V. má dva sourozence a o dva roky starší z nich je v dětské psychiatrické léčebně. Pochází z rozvedené rodiny, jako většina dětí v domově. Maminka je ve výkonu trestu a závislá na alkoholu. I přes to všechno své děti velice miluje a udělala by pro ně vše. Bohužel se o ně nedokáže postarat. E. V se do domova dostala v roce 2006 z důvodu, že všichni s maminkou bydleli ve stanu. Tento styl života není pro děti vhodný, a proto byla umístěna do DD. Od svých osmi let je závislá na nikotinu. Domov se snaží o převýchovu, ale moc se jim to nedaří. Nevidí důvod. Když kouří rodiče, kouří také. 89

Každý víkend jezdí za maminkou a těší se na ni, jako většina dětí. Bohužel problém často bývá po návratu od rodiny. Většinou přijíždí se zhoršeným chováním a na vychovatelích je opět povinnost naučit ji normálnímu životu. F. Z. je z osmi dětí a v DD je od roku 2003, společně s některými sourozenci. Pochází také z rozvedené rodiny a jeho otec je závislý na alkoholu. F. Z. se dostal do domova, protože jej otec bil a fyzicky týral. Rovnou z nemocnice byl převezen do dětského domova, kde žije dodnes. Od roku 2003 se začal i otec pěkně starat a zajímat o své děti. Paní vychovatelka tatínka chválila, že je zodpovědný a pokud je problém s dětmi, vždy dokáží najít společné řešení. Rodiče se několikrát pokoušeli vzít si děti do své péče. Žádali o zrušení ústavní výchovy. OSPOD to nedovolil. Na druhou stranu i samy děti řekly, že chtějí raději zůstat v domově. Za rodiči budou jezdit, ale bydlet chtějí v domově. Často se stalo, že děti přijely vyhladovělé a zanedbané. V domově mají pravidelnou stravu a střechu nad hlavou. Jedenkrát za tři měsíce dochází do domova někdo z OSPODU a kontrolují chování dětí a každých 14 dní chodí vychovatelé na kontrolu do školy. V podstatě děti jsou pořád pod dohledem. Při odchodu z domova jsem viděla jak paní vychovatelka ukládá jednoho chlapce na spaní. Krásné bylo, když přišel jeden chlapec popřát dobrou noc. Malý chlapec v postýlce se na mě ještě podíval, chytl mě za ruku a zeptal se jestli ještě přijdu.

90

Závěr Cílem práce bylo seznámit se s problematikou integrace dětí z dětského domova do třídního kolektivu. První část je věnovaná teorii shrnující poznatky týkající se integrace, náhradní rodinné péče, ústavní výchovy a výchovně vzdělávacího procesu v dětském domově. Na teorii navazuje část, ve které bylo uvedeno vyhodnocení dotazníkového šetření a sociometrické poznatky vztahů ve třídním kolektivu. Dotazníkové šetření bylo zaměřeno na zjišťování názoru veřejnosti České republiky na problematiku týkající se dětských domovů a dětí, které jsou do nich umisťovány. Výsledky poukázaly na to, že lidé hodnotí a vnímají děti z dětských domovů především pozitivně, většina respondentů dotazníkového šetření má vlastní zkušenosti s jedincem žijícím v dětském domově. Informace a pojetí, které o dětských domovech a dětech v nich bydlících mají, nevychází přímo ze zkušeností s těmito zařízeními, ale zejména z médií či z informací získaných od přátel. Hypotéza, že děti z dětských domovů budou považované za agresivní a zlé, se nepotvrdila. Většina respondentů považuje děti z dětských domovů za neposlušné a rozpačité. Za nejčastější příčiny umístění dětí do dětských domovů je považováno týrání dětí, špatné sociální podmínky a hygiena. Co se týká uplatnění dětí z dětských domovů na trhu práce a jejich vzdělání, převládá názor, že tyto děti dosahují nejčastěji nejvyššího vzdělání na odborném učilišti a mají špatné uplatnění na trhu práce. Děti romského původu a alkoholických rodičů jsou považovány za nejčastější klienty ústavního zařízení. Většina hypotéz stanovených na počátku výzkumu byla vyhodnocením jednotlivých položek dotazníku potvrzena. Druhým praktickým úkolem stanoveným pro tuto práci bylo zhotovení individuálních sociogramů pro dvě děti žijící v dětském domově. Zjištěné informace pomocí sociometrie byly potvrzeny pozorováním dětí a rozhovory poskytnuté jejich vychovateli, učiteli, spolužáky i samotnými dětmi. Lze říci, že obě zkoumané děti se dobře začleňují do kolektivu a v případě problémů se obrátí na učitele, případně vychovatele.

91

Do budoucí pedagogické praxe byla pro mě tato práce velkým obohacením. Získala jsem mnoho cenných zkušeností a vytvořila si nový pohled na děti z dětského domova, způsob jejich života, vztah ke škole, vzdělání a způsob jejich integrace do třídního kolektivu. Jestliže se jako učitel na základní škole setkám s dětmi žijícími v dětském domově, budu mít lepší představu o tom, jak se k takovým dětem chovat, jak jim naslouchat, jak jim pomoci. Z domova jsem odcházela vždy s pocitem naplnění a neustále se mi vybavovaly některé zážitky s dětmi. Platí zde lidová moudrost: “Neuvěříš, dokud neuvidíš.“

92

Seznam použité literatury a pramenů Literární zdroje 1. ARCHEROVÁ, C. Dítě v náhradní rodině. Praha: Portál, 2001, 120 s. ISBN 80-7178-578-4. 2. ERKERT, A. Hry pro usměrňování agresivity. Praha: Portál, 2004, 95 s. ISBN 80-7178-938-0. 3. HLAVSA, Z., HRUŠKOVÁ, Z. a kol. Pravidla českého pravopisu. 3. vyd. Praha: Pansofia, 1993, 383 s. ISBN 80-901373. 4. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007, 273 s. ISBN 978-80-247-1369-4. 5. JESENSKÝ, J. Kontrapunkty integrace zdravotně postižených. Praha: UK, 1995. 175 s. ISBN 80-7184-030-0. 6. JŮVA, V. sen . & jun. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1994, 80 s. ISBN 80-85931-43-5. 7. KOLÁŘ, Z., ŠIKULOVÁ, R., Hodnocení žáků. Praha: Grada, 2005, 160 s. ISBN 80-247-0885. 8. MAREK, A.M. Psychologie. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 2000, 597 s. ISBN 80-7266-047-0. 9. MATĚJČEK, Z. a kol. Náhradní rodinná péče. Praha: Portál, 1999, 183 s. ISBN 80-7178-304-8. 10. MICHALÍK, J. Školská integrace dětí s postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci,1999. 135 s. ISBN 80-7067-981-6. 11. NOVÁKOVÁ, Z. Integrace, inkluze, „Škola pro všechny“. In VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika: integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9. 12. PLHÁLOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004, 472 s. ISBN 80-200-1086-6.

93

13. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E.,MAREŠ, J., Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995, 293 s. ISBN 80-7178-029-4. 14. ROGGE, J.-U. Dětské strachy a úzkosti. Praha: Portál, 1999, 216 s. ISBN 80-7178-237-8. 15. SMAHEL, R. Duševní vývoj a duchovní zrání dítěte. 2. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1997, 134 s. 16. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1998, 647 s. ISBN 80-200-0493. 17. SPÁČILOVÁ, H. Pedagogická diagnostika v primární škole I. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 2003, 72 s. ISBN 80-244-0568-7. 18. TAXOVÁ, J. Výchovné problémy dětských domovů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967, 152 s. SPN 64-0-86. 19. TOMÁŠEK, F. Pedagogika. Olomouc: Snaha, 1947, 392 s. Nr. 359. 20. TRAIN, A. Nejčastější poruchy chování dětí. Praha: Portál, 2001, 198 s. ISBN 80-7178-503-2. 21. VÍTKOVÁ, M. Integrativní školní (speciální) pedagogika, základy, teorie, praxe. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2003, 248 s. ISBN 80-214-2359-5. 22.

VOCILKA, M. Dětské domovy v České republice, Praha: Aula, 1999, 268 str. ISBN 80-902667-6-2.

Zákony a přepisy 23. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Ostrava: Sagit, 2002. [online]. [cit. 2009-02-13]. Dostupné na:

94

24. Zákon č. 383/2005 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Praha: MŠMT, 2005. [online].[cit. 2009-02-25]. Dostupné na: 25. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. Praha: LexDATA, 2002 - 2007. [online]. [cit. 2009-03-01]. Dostupné na:
2571d20046a0b2c12566d40071faef?OpenDocument >

Internetové zdroje 26. Dětský domov Náměšť nad Oslavou - Historie [online].

[cit. 2009-01- 20].

Dostupné z: . 27. Dětský domov Náměšť nad Oslavou - Základní informace o dětském domově [online]. [cit. 2009-01-20]. Dostupné z: . 28. Dětské

domovy

České

republice-

celkový

přehled,

kraje

[online].

[cit. 2009-03-01]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/5F002FAAE4/$File/3301rr30.pdf> 29. DOM - Dům Otevřených Možností [online].[cit. 2009-02-27]. Dostupné z: . 30. DOM-DOM JOB [online].[cit. 2009-02-27]. Dostupné z: . 95

Seznam příloh 1. Domy na půli cesty v ČR 2. DOM JOB 3. Fotografie DD v Náměšti nad Oslavou 4. Přehled DD kraj Vysočina, rodinné a internátní typy DD 5. Režim dne dětí z DD Náměšť nad Oslavou 6. Dotazník pro veřejnost 7. Vyplněný dotazník 8. Sociometrická matice, seznam žáků ze ZŠ 9. Sociogram pro žáky 10. Vyplněný sociogram od dětí 11. Individuální sociogram E. V. 12. Individuální sociogram F .Z. 13. Hry pro usměrnění agresivity 14. Upravený zákon pro děti z DD 15. Otázky kladené vychovateli DD Náměšť nad Oslavou 16. Otázky kladené učiteli ZŠ Náměšť nad Oslavou 17. Fotografie ZŠ v Náměšti nad Oslavou 18. Přehled DD v České republice 19. Kontaktní údaje na DD Náměšť nad Oslavou

96