Bulharská menšina ţijící na území České republiky

Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia

Nela Klimplová

Bulharská menšina ţijící na území České republiky Příspěvek k problematice národnostních menšin

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D.

Brno 2010

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury

…………………………………. Podpis autora práce

Tímto bych chtěla poděkovat panu doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D. za vedení práce

OSNOVA 1. ÚVOD ………………………………………………………………………………………………………………………………… 1 - 2 2. ŘECKÁ MENŠINA ……………………………………………………………………………………………………………….. 3 2.1 Bulharsko – řecké vztahy od historie po současnost ……………………………………………………………………… 3 - 4 2.2 Příchod Řeků na české území ………………………………………………………………………………………………………... 4 - 5 2.3 Kultura a tradice ……………………………………………………………………………………………………………………………. 5 2.5 Řecké organizace ……………………………………………………………………………………………………………………………. 5 - 6

3. DĚJINY MIGRACE DO ČESKÉ REPUBLIKY ………………………………………………………………………………. 6 – 7 4. PŘÍCHOD BULHARŮ DO ČESKÉ REPUBLIKY …………………………………………………………………………… 7 4.1 Příchod Bulharů do České republiky ……………………………………………………………………………………………….. 7 - 9 4.2 Česko očima Bulhara ………………………………………………………………………………………………………………………. 10 - 11 4.3 Rozhovor s MUDr. Ivanem Atanasem Belkovem ……………………………………………………………………………… 11 - 12

5. NÁBOŽENSTVÍ ……………………………………………………………………………………………………………………… 14 - 14 5.1 Mise českých Selesiánů ……………………………………………………………………………………………………………………. 14 - 15 5.2 Mytologie a rituály …………………………………………………………………………………………………………………………… 15

6. BULHARSKÁ KULTURA ………………………………………………………………………………………………………….. 16 6.1 Bulharské svátky a jejich oslavy ……………………………………………………………………………………………………….. 16 - 18 6.2 Bulharská kuchyně ……………………………………………………………………………………………………………………………. 18 6.3 Bulharská hudba ………………………………………………………………………………………………………………………………. 19 6.4 Bulharské taneční soubory ……………………………………………………………………………………………………………….. 19 - 20 6.4.1 Pirin ……………………………………………………………………………………………………………………………………………. 20 6.4.2 Kytka ………………………………………………………………………………………………………………………………………….. 20 6.4.3 Rozhovor s Klárou Belkovovou …………………………………………………………………………………………………… 21 - 22 6.5 Festivaly národnostních menšin ……………………………………………………………………………………………………….. 22 6.6 Bulharské sdružení Zaedno ………………………………………………………………………………………………………………. 22 - 23 6.7 Bulharské kroje ………………………………………………………………………………………………………………………………… 23 - 26 6.7.1 Názvy a rozdělení části krojů ……………………………………………………………………………………………………... 26 - 27

7. BULHARSKÉ KULTURNĚ OSVĚTOVÉ SDRUŽENÍ V ČESKÉ REPUBLICE (BKKO) ……………………………. 27 - 31 8. ZÁVĚR …………………………………………………………………………………………………………………………………….. 32 - 33 9. RESUMÉ ………………………………………………………………………………………………………………………………….. 33 - 34 10. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA …………………………………………………………………………………………………………….. 35 11. POUŽITÁ LITERATURA ……………………………………………………………………………………………………………. 36 - 37

1. ÚVOD O Bulharech ţijících na území České republiky mnoho nevíme. U nás byla vydána jen malá řádka knih zabývající se problematikou bulharské menšiny. To byl také jeden z důvodů, proč jsem si téma: „Bulharská menšina žijící na území České republiky. Příspěvek k problematice národnostních menšin“ vybrala. V první obsáhlejší kapitole se zaměřím na řeckou menšinu, která je početnější, ale jsou si velmi blízcí s Bulhary v Česku. Navzájem se navštěvují jak večírcích, tak v soukromém ţivotě. Poté následuje kapitola, ve které přiblíţím příchod Bulharů do České republiky. Kdy a proč emigrovali, z jakého důvodu tu ţijí dodnes a nevrátili se zpět do Bulharska. Vln jejich příchodu je více a já se dvě z nich pokusím blíţe popsat. Česká republika očima Bulhara je další kapitola, která nám ukazuje, jak působíme jako národ na Bulhary. Jakých rozdílů si všímají, v čem si myslí, ţe jsme lepší nebo zaostalejší. Přínosem mi byl rozhovor s MUDr. Atanasem Ivanem Belkovem, který je předsedou bulharského klubu obce Brno a ţije tu uţ mnoho let. Pátá kapitole je zaměřena na náboţenství, které je pro mnoho Bulharů velmi důleţité. V kapitole, která zahrnuje kulturu, se nejprve zaměřím na bulharské svátky. Oslavy svátků chápou jako důleţitou událost a jsou na ně patřičně hrdí. Mezi nejvýznamnější svátky řadí Vánoce, Velikonoce, svátek Baba Marta a další. Národní kuchyně je pro Bulhary také velmi významná. Jejich typickým jídlem je musaka, banica nebo plněné papriky. Hudba, která je s jejich pestrým a rozmanitým ţivotem spojena, a kterou poslouchají od rána aţ do večera, zaujímá v kaţdodenním ţivotě Bulhara nezastupitelné místo. Jako poslední nejobsáhlejší podkapitola je o bulharských krojích. Kroje dříve pouţívali, jak při práci, tak i doma a dnes se díky nim prezentují. BKOS je organizace, kterou si Bulhaři na území České republiky sami vytvořili, a proto se v kaţdém větším městě se s touto organizací můţeme setkat. Prostřednictvím této organizace se nejen navzájem setkávají, ale podílejí se na kulturním ţivotě v České republice. Nesetkala jsem se u nás s ţádnou publikací, která by zahrnovala, jak dějiny příchodu Bulharů na české území, tak popis jich samotných. Buď narazíme na knihy, ve kterých jsou národnostní menšiny popsány všeobecně nebo na knihy, kde si autor za svůj cíl vytyčil pouze jednu větev celku.

1

Kniha „Bulharské národní kroje a výšivky“ od Marie Velevy mi pomohla vysvětlit symbol a význam krojů. V publikaci „Etnické komunity v české republice“ je mnoho rozhovorů s Bulhary ţijícími u nás. Kniha je zaměřená na svátky a tradice, které zde dodrţují. „Uchováno v paměti“ je kniha, která byla pro mě důleţitá z hlediska popisu všech bulharských kulturních organizací, působících na našem území a dále je zaměřená na Bulharské zelináře, kteří k nám přicházejí od 30. let 20. století. Miriam Moravcová vydala broţuru „O postavení národnostních menšin“ – článek vymezuje pojem národnostní menšina do dvou typů. Menšinu můţeme chápat jako dva národy s odlišnými kulturami, kteří ţijí na stejném území, nebo ji chápeme a rozlišujeme po stránce státní legislativy.

Na otázky

týkajících se tanců a tanečních souborů v Brně mi pomohl rozhovor s Klárou Belkovovou, členkou tanečního souboru Pirin. Moje metoda při posuzování národnostní menšiny je analiticko-syntetická, na základě které prozkoumávání samostatných dílů celku nám pomáhá chápat celý celek. Chtěla bych vytvořit práci, která by zahrnovala vše, co je u Bulharů ţijících u nás podstatné.

2

2. ŘECKÁ MENŠINA 2.1 Bulharsko – řecké vztahy od historie po současnost Bulharsko - řecké vztahy sahají aţ do středověku. Území, na kterém Řecký stát vznikl, byl pro Byzantskou říši velmi lákavé. Z toho důvodu chtěla Byzantská říše Bulharský stát kulturně i politicky ohrozit. Byzantská říše dosáhla svého vlivu aţ po přijetí křesťanství Bulhary. Bulharská středověká kultura má v sobě zaryty zmínky Byzantské říše a následná osmanská invaze, která proběhla ve 14. století, měla také vliv na další chod bulharského křesťanství. Změnil se celý systém a Bulhaři spolu s Řeky spadali do tzv. „ rum-millet“.1 Nad celým územím vládl patriarcha, který rozhodoval, jak v náboţenských, tak i v politických otázkách státu. Celé pravoslavné křesťanství sjednotil a nadvládu nad ní měl Konstantinopolský patriarcha. Díky těmto historickým bodům byli pravoslavní duchovní řeckého původu. V prvních staletích nadvlády Osmanské říše tudíţ nenajdeme zmínky o novém pravoslavném písemnictví a po tuto dobu se také nevyvíjela ani bulharská kultura. Lidé se snaţili spíše udrţet starší zvyky, aby neupadly v zapomnění. Na začátku 19. století se utváří v Bulharsku obrozenecké hnutí a stoupá tak v Bulharech chuť vše změnit. To se ovšem nelíbilo patriarchátu, který se začal bouřit, zakazoval stavění bulharských škol a postupně zatracoval v bohosluţbách bulharštinu. Řekové nebyli pod takovým dohledem Osmanské říše, jelikoţ jejich území bylo u hranic, a proto mohli dál proudit a udrţovat kontakty s Evropou. Jelikoţ bulharské území bylo ve středu Osmanské říše, bylo pro něj Řecko velmi důleţité. V Bulharsku vznikaly první významné školy, které uspokojovaly potřeby Řeků. Zde se mohly vzdělávat i bulharské děti, které posléze odcházely studovat další školy do Řecka. Pro Bulharsko bylo Řecko významné v otázkách osvobozeneckého hnutí. Jelikoţ Řecko s hnutím začalo dříve, mohl se bulharský stát ledasčemu přiučit. Mezi roky 1828 aţ 1829 proběhla Rusko – turecká válka, které se zúčastnili i samotní Bulhaři, kteří moc dobře věděli proč udrţovat přátelské vztahy s Řeky. Jak uţ jiţ bylo zmíněno, řecký stát měl lepší přístup do Evropy, a tak i po ekonomické stránce byl na tom lépe a mohl v 18. století pomoci Bulharsku s rozvojem mezinárodního obchodu. 1

Pozn. Byzantská nebo řecká komunita

3

Po osvobození bulharského i řeckého státu v roce 1830 se naskytly problémy týkající se balkánských křesťanů na území východní a západní Thrákie a Makedonie. Tyto státy nadále zůstaly pod vládou sultána a ostatní státy je chtěly osvobodit. Chápaly toto osvobození jako národní cíl, kterého musí dosáhnout. Bulharsko chtělo Thárkii z ekonomického hlediska, jelikoţ jí omývalo Egejské moře, ale tím nemohlo argumentovat. Bylo důleţité nějakým způsobem odstranit Turky a domluvit se s Řeckem, jak dál postupovat. Proto v roce 1912 byl vytvořen Balkánský svaz, do kterého patřilo Bulharsko, Řecko, Srbsko a Černá hora. Prioritou balkánského svazu bylo zaútočit na Turecko a porazit toto území, coţ se také stalo. Bohuţel ani tato válka nestačila k urovnání všech sporů. Velký nátlak na Bulharsko měla Makedonie, která vyvolala válku, a Bulharsko muselo bojovat proti všem balkánským státům - neúspěšně. Po těchto zmíněných událostech se Bulharsko dlouhou dobu vzpamatovávalo z prohry. Samotné války ovlivnily i Česko – bulharské vztahy. V pozdějších letech se vlády snaţily udrţet přátelské vztahy, coţ bylo v některých časech velmi těţké. Dnes můţeme s jistotou říci, ţe u obou státu je hlavním cílem zajištění politické, ekonomické a kulturní stabilit na Balkáně. Kdyţ se podíváme k nám do Čech, nenapadne nás, ţe by mohli mít Bulhaři s Řeky nějaké problémy. Ti co zde ţijí, na politickou minulost zapomněli a nenechají nikým narušit jejich přátelské vztahy.

2.2 Příchod Řeků na české území Řekové do České republiky přicházeli teprve od minulého století, kvůli občanské válce v Řecku. Jako první k nám prostřednictvím Červeného kříţe, Česko – řecké společnosti, mnoha dobrovolníků a dalších organizací, utíkaly děti aţ potom dospělí – mluvíme o nich jako o uprchlících. Děti k nám začaly přijídět od roku 1948 a nazývaly se „děti bouře“ a byly ubytovávaly v Brně, Mikulově a Všebořicích u Ústí nad Labem. Na počátku roku 1950 bylo v tehdejším Československu registrováno 5185.2

2

NEPALA, Jiří. Aktuální situace řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací. Brno, 2009.

102 s. Diplomová práce na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity na katedře Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Jakub Macek

4

V průběhu dalších let vznikalo více dětských domovů a tyto děti byly převáţeny do měst po celém území. Roku 1962 jim bylo poskytnuto 20 ubytoven a pro jejich stále rostoucí počet se stát rozhodl uvolnit i některá rekreační střediska. Děti tu měly bydlet pouze dočasně, učily se řecký jazyk a ideologii tehdejšího komunistického státu Řecka. Tento systém dlouho nefungoval, jelikoţ specializovaných pedagogů bylo čím dál tím méně. Proto na přelomu roku 1951/1952 byly děti poslány do českých škol, kde se učily podle speciální osnovy. Po základní škole se mohly děti dál věnovat učivu na českých středních školách. Následně byl vytvořen na Karlově Univerzitě obor Novořeckého jazyka a literatury, kde se mohli vzdělávat další učitelé. Od roku 1949 přijíţdějí transportem dospělí Řekové a Jugoslávci, kteří byli umisťováni do táborů v Lešanech u Benešova, Mikulově nebo do tábora ve Svatobořicích. Velký počet migrantů se nelíbil KSČ. Utvářejí se řecké vesnice, které byly volné po odsunu Němců. Většina Řeků pracovala v zemědělství, ale nebylo moţné zaměstnat všechny, a tak se někteří stěhují do větších měst, aby mohli pracovat v průmyslu. Muţi ze začátku bydleli v ubytovnách, aţ výstavbě nových bytů se mohli i s rodinami přestěhovat do těchto prostor. U řecké menšiny se setkáváme s jistým problémem souţití s českým obyvatelstvem. Češi je ze začátku nerespektovali a vadilo jim, ţe někteří dostávají podporu od státu, i kdyţ nepracují a další jim skupují tolik nedostupnou zeleninu a ovoce.

2.3 Kultura a tradice Řekové svoje tradice nezapomněli a snaţili se je stejně jako Bulhaři rozvíjet na jiném území. Ve svých komunitách utvářeli různé umělecké soubory a některé z nich fungují dodnes. Zachovali si svoji národní kuchyň, i kdyţ bylo nemoţné dostat v Československu některé jejich typické ingredience. Pořádali večírky a společenské akce pro oslavu jejich státních svátků. Po sedmdesátých letech se Česko – řecké vztahy obracejí k lepšímu, vznikají smíšené manţelství a od roku 1990 si mohli zaţádat o státní občanství.

2.5 Řecké organizace V současné době registruje Česká republika 13 řeckých obcí. Asociace řeckých obcí je nezisková organizace, která sdruţuje zmíněných třináct řeckých obcí. Mezi hlavní obce patří 5

Praha, Brno, Ostrava, Jeseník, Karviná, Krnov, Bohumín. Podílí se na pořádání kulturních akcí a utuţuje přátelské vztahy mezi Řeky a Čechy. Řecké organizace jsou velmi podobné těm bulharským. Snaţí se také o větší propojení mezi Čechy a Řeky, utuţovat jejich přátelské vztahy a rozvíjet jejich kulturu na Českém území. Stejně jako Bulhaři i oni pořádají různé společenské akce a kulturní festivaly, kterých se účastní i Bulhaři a Řekové na oplátku navštěvují na bulharské oslavy. Mají zde velmi přátelský a otevřený vztah. Ano, je pravda, ţe se mezi nimi vyskytují nepříznivci buď bulharské, nebo řecké národnosti, ale jejich procento je tak zanedbatelné, ţe by nemělo smysl se jimi v této práci zabývat.

3. DĚJINY MIGRACE DO ČESKÉ REPUBLIKY Tato kapitola pojednává o prvních záznamech většího počtu migrantů v České republice - s jakými menšinami se setkáváme, proč se k nám cizinci stěhovali nebo proč sem utíkali. Do společenského a politického vývoje země řadíme mimo jiné migraci většího počtu obyvatelstva. Tento proces zasáhl po roce 1990 ve větší míře i Českou republiku. Do té doby se na našem území setkáváme hlavně s Poláky a Slováky, v menším počtu a přechodně pak s Albánci, Makedonci a obyvateli Černé Hory. Všichni tito migranti mají jedno společné, zařadit se do české společnosti a pochopit naši kulturu a náš jazyk. Po roce 1993 a rozdělení Československé republiky se počet přistěhovalců zmenšil. Do dnes nikdo s určitostí nedokáţe říct proč. Nejpočetnější skupinou v této době byli samozřejmě Slováci, kteří byli přitahováni Prahou, Brnem a jinými průmyslovými městy. Sčítání obyvatelstva v roce 2001 přineslo očekávané výsledky. Vysoký nárůst byl zaznamenán u Romů. Slováci, Bulhaři3 a Němci do České republiky odcházeli hlavně kvůli práci, také azyl v dobách meziválečných a poválečných byl jeden z důvodů, proč lidé odcházeli ze svých rodných zemí. Od roku 1990 do roku 2001 bylo zaznamenáno 51 9884 ţádostí o azyl, vyhovělo se pouze jen 4,1 % počtu ţádostí. Tito přistěhovalci si vybírají velká 3

BITTNEROVÁ, Dana MORAVCOVÁ, Miriam. Kdo jsem a kam patřím? Praha, Ofis, 2005. 68 s. ISBN 80-902785-82, hlavni jejich migrační vlna proběhla v letech 1997 – 1999 4 l.c., s. 68

6

města nebo pohraniční území, ze kterých se pomalu, ale jistě stávají multikulturní a multietnické oblasti. V 90. letech se rozrostl zájem o vysoké školy. Proudily k nám davy studentů ze střední, východní a jihovýchodní Evropy. Studium v České republice vyuţili i vysokoškoláci z celého východu, kde se právě Bulhaři a Řekové nejlépe zařadili mezi české studenty. V Česku má kaţdá etnická skupina svůj specifický znak. Vietnamce chápeme jako ty, kteří prodávají nekvalitní oblečení na stánku nebo v malých kamenných obchodech. V posledních letech se s nimi setkáváme v bistrech a na stáncích s rychlým občerstvením. Ukrajince a Rusi vídáme při opravách chodníků, silnic nebo staveb. Na obyvatele Ameriky, Velké Británie a Austrálie narazíme v jazykových školách nebo zahraničních firmách. A jaký znak mají Bulhaři? Pro většinu lidí jsou také těmi kopáči, co si odpracují 10 hodin denně a jdou na pivo nebo něco ostřejšího.

Málo kdo ví, ţe většina Bulharů je vysokoškolsky

vzdělaná a jen malé procento z nich pracuje v „terénu„.

4. PŘÍCHOD BULHARŮ DO ČESKÉ REPUBLIKY 4.1 Příchod Bulharů do České republiky V této kapitole se budu zabývat příchodem bulharského obyvatelstva do České republiky. Přestěhovávali se k nám mnoho let, někdy v menším jindy zase ve větším počtu. Mezi dvě největší vlny těchto migrantů řadíme bulharské zahradníky a bulharské studenty. Bulharský lid do České republiky migroval ve třech fázích. První vlna bulharského obyvatelstva a zmínky o ní spadají do období kolem roku 1895, byl to velmi malý počet lidí, a proto se zaměřím na další vlnu migrantů, která proběhla mezi první a druhou světovou válkou. Mluvíme o tzv. bulharských zahradnících. Bulharští zahradníci odcházeli nejen k nám, ale převáţně do Srbska a Rumunska. Mohli jsme je najít i v Rusku nebo Francii. Tato skupina obyvatel k nám přišla z jediného důvodu a tím byla lepší práce. Město Brno si vybrali díky jeho kladným aspektům, jakými jsou například poloha mezi dvěma řekami a velké mnoţství ploch úrodné půdy. Rozhodující také bylo teplejší klima, na které jsou Bulhaři zvyklí a dobrá pověst Brna, jakoţ to průmyslového města. Nebyli to jen jednotlivci, kteří k nám chodili, ale pronikaly sem celé skupiny, které chtěly jen jedno, mít 7

svoje zahrady po celém Slovensku, Čechách a Moravě. Vůdčí osobností všech zahradníků byl Cetko Dţongov, který působil hlavně na Slovensku. Zástupce mu dělal Martin Sirakov, který ţil v okolí Nitry a Atanas Kalev Dipkolakov, který sídlil v Brně. Další roky sebou přinášely čím dál tím větší procento bulharských zahradníků ţijících u nás. Místo zaloţení zahrady určovala konkurence dalších zahradníků v okolí. Své zahrady měli pronajaté od jednoho roku do tří let. V Bulharské zahradě měl hlavní slovo gazda5 a byl nadřízený všem zahradníkům, prodavačům, dozorcům. Zahradníci nepracovali 8 hodin denně, pouze fixní dobu, která byla nejméně deset hodin denně, jejich mzda se neurčovala podle počtu odpracovaných hodin, ale podle ročního zisku zahrady. Zahrady fungovaly od března do října a pěstování zeleniny bylo hlavně polního charakteru. Za jednu sezónu počítali s dvěma aţ třemi úrodami na jednom místě. Přibývající počet bulharských přistěhovalců měl za následek zrození odporu vůči zahradníkům z řad českých zemědělců. Byli pro ně obrovská konkurence, proto zahradnický spolek v Brně podal stíţnost k brněnské městské radě. Ta na základě tohoto poţadavku rozhodla o omezení počtu bulharských zaměstnanců. Existovala československá bulharská mezistátní smlouva, kvůli které muselo být toto nařízení zrušeno. Díky své pracovitosti si postupem času vybudovali respekt a uznání. Zde nalézáme kořeny rčení „…Dře jak Bulhar…“ Ti, kteří si vydělávali více, investovali část své mzdy do svých dětí formou studia. Platili jim vysoké školy v mnoha evropských městech (Vídeň, Bratislava, Brno, Praha). Po skončení studia se většinou studenti vraceli zpět do Bulharska a jen malý počet z nich zůstal ve městě natrvalo. Bulharští studenti k nám přicházejí uţ od čtyřicátých a padesátých let 19. století. Nejnavštěvovanější univerzitou byla v té době Praţská univerzita, díky které se z nich stali právníci, doktoři, filologové. Pro jejich slovanský původ si je česká společnost zamilovala a bez větších potíţí zapadli mezi české studenty. Za své přátele je povaţovali i známí umělci, jakými byli Josef Dobrovský, zakladatel slavistiky, Boţena Němcová nebo Ladislav Čelakovský, který shromaţďoval slovanské lidové písně, díky kterým byla publikována sbírka slovanských přísloví. V sedmdesátých letech 19. století se zájem o české univerzity rozrostl. To bylo podmíněno finanční dostupností a uznávanou evropskou kvalitou. Uţ je nepřitahovaly jen vysoké školy, ale i gymnázia a odborné školy. Studenti byli ubytováni

5

Pozn. bulharský podnikatel

8

především v českých rodinách, tím pádem i proces integrace bulharské menšiny do ČR byl jednodušší. České obyvatelstvo je začalo brát jako nedílnou součást jejich ţivota. Sledovali zde situaci v Bulharsku, které bylo v té době stále pod nadvládou Turků. Sdruţovali se zde a zakládali tu spolky. Mezi nejvýznamnější patří spolek Postojanstvo, který působil v Táboře. Jako další můţeme zmínit spolek Urban a v Praze sídlící spolek Sedjanka6. Po roce 1918 se bulharští studenti rozdělili do 4 skupin. Jedni byli na straně pravice, druzí na straně levice. Další zaujali liberálně demokratické pozice a poslední skupina byla tvořena ze studentů stojících mimo politickou sféru. Bulharské spolky se stále rozšiřovaly a zahrnovaly různé výlety a posezení s přáteli, měli také bulharské divadelní soubory. V dnešní době se s bulharskými studenty setkáme hlavně v Praze a Brně. Mají v oblibě školy zaměřené na techniku a ekonomii. Ti, kteří sem přicházejí studovat, kolikrát ani neví, do čeho jdou. Do té doby neznali vůbec Českou republiku, nevěděli nic o její historii ani o jejich památkách. Proto se shodují, ţe český ţivot je něčím zvláštním a ojedinělým. Bulharští studenti nejsou pro nás ničím výrazným, nijak nevybočují ze společnosti ani se nechtějí medializovat. Většina z nich se po ukončení studia vrací domů, ale i přesto jsou pro Česko – bulharské vztahy velmi důleţití. Udrţují mezi námi jak přátelské, tak i kladné ekonomické vztahy. Počet Bulharského obyvatelstva se rok od roku mění. V roce 2001 proběhlo sčítání lidu a k bulharské národnostní menšině se přihlásilo 4 383 obyvatel, z toho 40, 5 % ţije v Praze, Brně a Ostravě. Větší procento z nich si ponechalo bulharské občanství a svůj pobyt tu buď mají domluvený jako krátkodobý nebo dlouhodobý. Myslí si, ţe je to tak správné vůči hostitelské zemi. Chtějí být součástí České republiky, ale také nezapomínají na své kořeny a na svoji kulturu v Bulharsku, která je pro ně velmi významná. Před rokem 1990 jsme se s nimi mohli setkat ve všech okresech. Praha, Brno a Ostrava se staly domovem většího počtu obyvatel této menšiny, protoţe zde nalézali snadněji a lépe práci v oboru … „ Práci nalézali a nalézají v nejrůznějších hospodářských odvětvích, zejména v průmyslu, stavebnictví, kultuře a školství. V současnosti působí především v zaměstnanecké sféře, avšak ve vysokém podílu vyvíjejí i podnikatelské aktivity a vykonávají svobodná umění.“ 7

6

Pozn. Založena v roce 1880 v restauraci „ U Sedlerů“, kde byl zvolen první výbor. Předsednictví se ujal Vasil Atanasov, jako jednatel byl určen Vladislav Šak a pokladníkem Karel Lukáš. Sedjanka byla oblíbená i u našich umělců, kterými byli Antonín Sova, Eliška Krásnohorská, Jaroslav Vrchlický a další 7 BITTNEROVÁ, Dana - MORAVCOVÁ, Miriam. Kdo jsme a kam patříme? Praha: Sofis, 2005. 265s. ISBN 80902785-8-2

9

4.2 Česko očima Bulhara Jak náš národ chápou Bulhaři, jací se jim zdáme? To všem jsem zahrnula do další podkapitoly – Česko očima Bulhara. Vyskytují se zde více názorů na naší zemi. Stěţejní pro mě byl rozhovor s MUDr. Ivanem Atanasem Belkovem, který zde ţije od narození, ale i přesto si všímá rozdílů mezi Čechy a Bulhary. Odlišnost našich ţivotů a kultury je ve stylu ţivota, postojů, pravidel a chovaní člověka. Velké rozdíly vidí Bulhaři ve způsobu ţivota. „ Češi pracují šest hodin denně a pak se jdou procházet. Lidé ráno dříve vstávají, jsou pracovití do oběda, když si dají to první pivo. Bulhar, když studuje, tak studuje, když se baví, tak se baví“ … „ Prodavačky jsou laskavé, ale obchody mají v neděli zavřeno. V Bulharsku to tak není, například kadeřnice pracují od osmi do osmi i deseti, pokud mají zákaznice, a nikdo se nediví.“8 Bulhaři také poukazují na to, jak se málo bavíme a nevyuţíváme dostatečně volný čas. Nechodíme na ţádné zábavy, netrávíme více času s přáteli. Jsou více temperamentní, více poslouchají hudbu, tančí a zpívají. Co se týče oblékání, vidí u nás menší zaostání za východní a západní Evropou. Jsme příliš konzervativní. To, co se nosilo před rokem u nich, se aţ teď dostává k nám. Pro některé z nich je šokující vědět, ţe Česko je natolik pozadu. Dívky jsou méně upravené a vyzývavé, u muţů nepoznáme, kdo z nich pracuje a kdo ne. Stejně tak je to s hudbou. Podle nich i v této sféře trošku tápeme. Hudba, kterou oni poslouchali před čtyřmi lety, je teď u nás nejnovějším hitem. Soukromí – u nás je pravidlo: chceš přijít na návštěvu? Tak se nejdříve telefonicky nebo osobně domluvíme na kdy. Rádi víme, kdo kdy k nám přijde, a nejsme zvyklí na nečekané návštěvy. Máme rádi dopředu vše naplánované, a pokud víme, ţe má někdo dojít, připravíme se. Coţ je zase úplně jinak neţ mají Bulhaři. V Bulharsku se chodí od domu k domu a nikdo se neptá, jestli můţe přijít. Je jim to jedno. Kaţdý den počítají s tím, ţe by je někdo mohl navštívit. Já tuto rozdílnost pozoruji sama u sebe. Mám přítelkyni Bulharku, u které jsou dveře vţdy otevřené, nikomu z její rodiny nevadí, kdyţ je navštívím v 9 ráno nebo v 9 večer. Usedneme ke stolu, vykládáme si, popíjíme dobré víno a něco k tomu zakusujeme. Nerozlišují, jestli je všední den, víkend nebo svátek. Kaţdoročně se na Vánoce všichni přátelé setkáváme u nich. Dokáţe si to Čech představit?

8

Ibid., s. 275

10

Nejde o to, ţe bychom museli mít v ledničce stále něco nachystaného, nakoupené víno a doma stále upraveno. Bulharům nezáleţí, jestli jste v pyţamu nebo ve společenském oděvu. Přišli navštívit vás, jako osobu, chtějí čas strávit s vámi. Podle mého názoru je to jeden z největších rozdílů mezi námi. Pokud s něčím souhlasíme a chceme odpovědět kladně, pohybujeme hlavou ze shora dolů. Kdyţ negativně, kroutíme hlavou z leva doprava. Bulhaři to mají přesně naopak. To zapříčinilo uţ mnoho vtipných situací a dalo podmět k zábavné konverzaci. Vstřícnost Čechů vůči cizincům je malá. Jsme odtaţití, málo komunikativní a jen zřídka kdy si je pustíme k tělu. V případě, ţe daného cizince poznáme víc, hned se změní náš postoj k němu. Sami bulharští studenti popisují, ţe cítili jakousi přetvářku. Chováme se velmi slušně, ale neupřímně. V Česku je podle nich velmi těţké najít si kamarády a přátele. Proces seznamování a následně vybudování jakého si pouta je u nás velmi těţký. V bulharských očích jsme národ, který je velmi zodpovědný a neţ něco udělá, pořádně si to rozmyslí. Vše chceme rozebrat, co nejvíc dopodrobna. Taky co se týče ekonomického hlediska, ţivot tady je snazší. Najít si tu práci není tak obtíţné jako v Bulharsku.

4.3 Rozhovor s MUDr. Ivanem Atanasem Belkovem 1) Jak jste se ocitl v České republice? „Já už jsem se zde narodil, jelikož se sem moji rodiče přistěhovali. Patřím k druhé generaci Bulharů v České republice, jejichž největší vlna přicházela mezi dvěma světovými válkami.“ 2) Z jakého důvodu se přestěhovali rodiče do Česka? „Rodiče se k nám přistěhovali z ekonomického důvodu, otec zde dostal zaměstnání. Byl absolventem obchodní akademie ve Varně a jako takový se stal zástupcem bulharské semenářské firmy, která působila v Evropě. Jedna z filiálek se nacházela v Brně na mlýnské ulici (dům, ve kterém dnes sídlí Armáda spásy).“ 3) Bylo těţké vyrůstat v českém prostředí a následně si najít práci? „Nebylo těžké vyrůstat v českém prostředí, i když určitá „příkoří“ jsem jako dítě pocítil. Nešlo o nic vážného, byly to projevy dětské neznalosti a nedospělosti. Až v dospělosti jisté problémy nastaly, ale ty byly dány administrativou a skutečností, že jsem zde žil jako

11

cizinec s povolením k pobytu a tím pádem jsem byl eliminován z některých práv českého občana (nemohl jsem se účastnit privatizace po revoluci, s obtížemi jsem získal půjčku na stavbu domu a v neposlední řadě, když jsem šel skládat atestaci, tak jsem nebyl připuštěn, dokud jsem jako cizinec nedonesl doklad z ministerstva zdravotnictví, že mohu vykonávat profesi lékaře na území Československa).“ 4) Jakých rozdílů si všímáte mezi Bulhary a Čechy? „Bulhaři jako všichni obyvatelé jižní Evropy a Balkánů jsou otevřenější a srdečnější. V rámci prvního kontaktu jsou spontánnější ve svých projevech, trošku hlasitější atd. S životem v českém prostředí a postupnou aklimatizací se tyto rozdíly stírají.“ 5) Dodrţujete doma bulharské tradice? „Z bulharských tradic toho udržujeme v naší domácnosti málo. Například tradice soupeření kdo má tvrdší vajíčko, na Velikonoce jsme chodili do kostela na půlnoční bohoslužbu, která spočívala mimo jiné v průvodu se svíčkami kolem kostela a následně pravoslavný kněz posvětil přinesené velikonoční mazance, a další vaječné produkty, které se konzumuji o Velikonocích.“ 6) V jaké zemi se cítíte doma? „V Bulharsku jsem v mládí strávil mnohé prázdniny, nicméně jsem se vždy cítil zakořeněn zde v Brně a velmi často to komentuji prohlášením – jsem Bulhar, který je křtěný Svitavou a Svratkou. Tady jsem doma i z toho důvodu, že tu mám rodinu.“9

5. NÁBOŢENSTVÍ Náboţenství je pro Bulhary velmi důleţité. Ti co ţijí v České republice a jsou katolíci, navštěvují naše kostely o kaţdém svátku. V této kapitole budu popisovat, jak se rozvíjelo náboţenství na Bulharském území, českou misi Selesiánu Dona Boska, která je pro Bulhary významná, a také přiblíţím jejich mytologii a rituály, které dodnes na některých místech Bulharska dodrţují.

9

Pozn. Rozhovor s MUDr. Ivanem Atanasem Belkovem, předsedou bulharského klubu obce Brno, 12. 5. 2010, Brno

12

Největší procento Bulharů tíhne k pravoslavné církvi. Ovšem jejich počet v procentech se neustále mění. I ti, co nejsou pravoslavní, nechodí do kostelů a nehlásí se k ţádnému jinému náboţenství, o sobě říkají, ţe jsou pravoslavní. Myslí si, ţe tak je to správné. Pravoslavná církev dříve zaujímala velmi negativní stanovisko k jakýmkoliv jiným projevům západních náboţenství. Po 2. sv. válce byli všichni katoličtí a protestantští pastoři pronásledováni a posíláni do pracovních táborů smrti10. Od roku 1990 nebyla pravoslavná církev pod tak důslednou kontrolou komunistického reţimu. Evangelická a katolická církev se mohla více rozšířit mezi Bulhary v osmdesátých letech 20. století. Lidé se seskupovali v hojném počtu na náměstích a v nově vytvořených sborech. V této době vznikaly různé sekty. Od roku 1993 stát začal podporovat i jiné církve neţ pravoslavné, ale staví se k nim velmi skepticky a jsou pod přísným dohledem. V roce 1994 pronikla do této krajiny také česká mise Selesiánů Dona Boska. V létě vysílá Česká republika větší počet jejich příznivců. „Činnost Selesiánů je podporována Velvyslanectvím Bulharské republiky v Praze a Bulharským kulturním a informačním centrem v Praze, …“11. OAZIS – občanské sdruţení Selesiánů vzniklo díky těmto podporám. Má charitativní charakter a snaţí se pomoci tam, kde je potřeba. Katolická církev misi pozitivně komentuje, pravoslavná zatracuje. Bulharsko v roce 2002 navštívil samotný papeţ Jan Pavel II. a dal tak podmět ke smíření různorodých církví. Přivítal ho pravoslavný patriarcha Maxim, který k němu necítil kladnou náklonnost. Tato návštěva měla i politický charakter. Bulhaři tak pootevřeli vrátka západním kulturám. Turci, Pomači12 a Romové tíhnou k muslimskému vyznání. Díky velkému vlivu města Ankary bylo postaveno mnoho mešit v Bulharsku. Katolicismus, pravoslaví a protestantismus jsou třemi základními směry křesťanství. Kaţdý z těchto tří směrů by chtěl, aby se právě jeho pravda hlásala. V tomto poli je zainteresovaná i politická sféra. Po pádu Konstantinopole v roce 1204 měla pravoslavná církev větší vliv. Hlásala své pravdy v Bulharsku, Řecku, Rumunsku a Srbsku.

10

HYAN, Zdeněk Mgr. – JEČNÝ, Radim Ing. Základní informace Bulharsko.[online] 2010 *cit. 9. května 2010+. Dostupné z WWW: 11 HYAN, Zdeněk Mgr. – JEČNÝ, Radim Ing. Základní informace Bulharsko.[online] 2010 *cit. 9. května 2010+. Dostupné z WWW: 12 Pozn. Poturečtí Bulhaři

13

Pravoslavní jsou přesvědčeni, ţe západní kultura je špatná. Západ stále čerpá z Antiky a brání se jakýmkoliv novým věcem, zůstává v „začarovaném“ kruhu. Pravoslavní kladou důraz na celek ne na jednotlivce, pouţívají národní jazyk. Její kněţí nemusejí dodrţovat celibát. Církev slouţí státu. V liturgii je důleţité uctívání ikon, které ztělesňují Boha, Kristovu smrt a vzkříšení. Ţijí hlavně přítomností a budoucností, vše je mezi nebem a zemí. V liturgii má vše svůj řád, vše na sebe navazuje, a pokud se člověk rozhodne oddat Bohu, musí tyto pravidla respektovat. Chrám se skládá z oltářního prostru a chrámové lodi. Ikonastas je rozdělen na tři části a ikonami se díváme do nebes. Zpěv je důleţitější neţ slovo, prostřednictvím melodie vyjadřujeme vše uţitečné, proto se při bohosluţbě nemluví. Zpěvy jsou ve slovanštině, některé části jsou přísně byzantské.

5.1 Mise českých Selesiánů České Selesiány do Bulharska vyslalo v roce 1994 generální ustředí, které sídlí v Římě. Za svůj hlavní cíl si vybrali sdruţovat mládeţ ve všech sociálních a společenských poměrech Bulharska a začlenit tyto sociálně slabší do normálního ţivota. Jejich hlavním sídlem je město Kanzalan, kam byli poprvé vysláni. Jsou v kontaktu s mnoha zařízeními, například s internátní školou pro tělesně postiţené, která sídlí v nedalekém městě Viden. Dále jsou to města Nova Delčo, Jambola a Stará Zagora. Tato mise pro mládeţ v létě pořádá letní tábory, fotbalové turnaje, atd. Nejen Velvyslanectví Bulharské republiky v Praze a Bulharské kulturní a informační centrum v Praze jim pomáhá. Angaţuje se i Velvyslanectví České republiky a SRN v Sofii13 Rodinám, které jsou chudší, dodávají Selesiáni léky a spotřební zboţí. Mnoho těchto darů je od obyvatel České republiky, Holandska s SRN. Velkým charitativním počinem byl projekt „Děti v ohroţení“, který se uskutečnil v roce 1998 s pomocí OAZIS. Tento fotografický projekt měl ukázat lidem, v jak hrozných podmínkách děti ţijí po celém světě. Jak uţ jsem jiţ psala v kapitole předešlé, katolická církev je touto misí nadšená. Povaţuje ji za velký zlom v dějinách Bulharska. Mise navazuje na činnost Konstantina a Metoděje. Katolíci tyto bratry chápali jako ty, kteří do jejich země přinesli správné a ničím 13

HYAN, Zdeněk Mgr. – JEČNÝ, Radim Ing. Základní informace Bulharsko.[online] 2010 [cit. 9. května 2010+. Dostupné z WWW: http://bulharsko.proweb.cz/indexo.htm

14

nezkaţené křesťanství. Pravoslavným křesťanům velice vadí, ţe tito misionáři pouţívají ve svých bohosluţbách pravoslavnou liturgii. Chápou mládeţ jako nerozhodnou a nevyspělou, která se lehce přikloní k jakémukoliv náboţenství, které je pro jejich nevědomost stahuje na svoji stranu.

5.2 Mytologie a rituály Slované dříve uctívali mnoho bohů. Prvním uctívaným bohem, byl Bůh hromu Perun, o kterém se traduje, ţe byl synem Alexandra Velikého. Po Perunovi bylo pojmenováno i bulharské pohoří Pirin. Také horské, vzdušné a vodní víly sídlily na mnoha pohořích a někdy se převtělovaly do těl hadů. Od 13. století se zjevovaly jako krásné a mladé dívky, které tančily a zpívaly. Při oslavě jejich svátku lidé svazovali květy. Oheň představoval pro obyvatelstvo Bulharska základ domova, v zemědělství ornou půdu a zdraví všech lidí. Rituály pro tyto přání prováděli tzv. nestinari. Jeho negativní formou byl démon smok, který lidem kradl děti a obţivu. Sudičky, pro Bulhary narečnice se zjevovaly u novorozeňat. Tak jako u nás i zde nosily k dítěti dary a osud člověka byl vyjádřen zlatou nití. Pokud rodiče chtěli pro svoje děti dobrý osud, upláceli narečnice jídlem (sůl, chleba, sýr,…). Sebevrazi, čarodějové a vlkodlaci představovali upíry, kteří zabíjeli členy rodiny a jejich zvířata. Tito upíři měli mnoho podob jak v ţivé, tak i v neţivé soustavě. Právě o těchto démonech se mezi Bulhary mluví nejčastěji. Černí ptáci znázorňují duši zemřelých. Objevovali se v komínech a strašili těhotné ţeny a děti. Nejposvátnějším zvířetem v Bulharsku byl vůl, kterému se nesmělo nijak ubliţovat. Po volovi následoval v důleţitosti kůň. Jeho smrt znamenala pro rodinu velkou ztrátu. Chápali ho jako člena rodiny. Je zajímavé, ţe i jiná zvířata měla svůj svátek. Vlk nebyl spojován s vlkodavem. Ochraňoval před zlými démony, a pokud zardousil ovci, znamenalo to pro rodinu čas štěstí v podobě rozmnoţení stáda. Nesmíme opomenout čarodějnice a čaroděje, kteří ve své době byli zakázáni papeţem Mikulášem I.. Čarodějnice a čarodějové měli podobu jak hodných bytostí, tak i těch zlých. Pro příchod nebo odchod kladných a záporných démonů mají Bulhaři několik rituálů. Modlení, zpívání, tančení, obětování zvířat – nejčastěji jehňat a mnoha dalších způsobů projevu začarování se tradovalo z generace na generaci. Pokud se rituál vydařil a přání se nevyplnilo, povaţovali to lidé za velké zklamání a projev zášti.

15

6. BULHARSKÁ KULTURA Zde budu zmiňovat bulharské svátky, které jsou významné. Jejich kuchyň je velmi rozmanitá, plná chutí a barev. Dále se zaměřím na hudbu, která v ţádném případě není monotónní, bez rytmu, bez tempa. Přes hudbu se dostaneme k tanečním souborům v Brně, které se účastní folklórních slavností po celé Evropě. Zde jsem zahrnula i rozhovor s Klárou Belkovovou, členkou tanečního souboru Pirin. Na hudbu navazují festivaly národnostních menšin pořádaných v České republice. V poslední podkapitole nesmím opomenout jejich kroje, které jsou pro ně velmi důleţité a neodmyslitelně patří k jejich kultuře.

6.1 Bulharské svátky a jejich oslavy: Oslavy svátků, narozenin a svateb jsou pro Bulhary radost. Milují hudbu a tanec, které kdyţ můţou spojit s dobrou náladou a plno lidmi, tak jsou šťastni a dokáţou se bavit aţ do ranních hodin. Největší oslavy svátků v Brně se přikládají na dvě data v kalendáři. 1. března se slaví svátek Baba Marta a první týden v prosinci pak Bulhaři slaví svátek Nikulden – uctívá se den rybáře. Všichni se sejdou ve velkém, nejlépe tanečním sále a oslavují. Pozvou si i kapelu z Bulharska, která po celou noc hraje bulharské písně. V průběhu večera můţeme shlédnout národní tance, které nám zprostředkuje bulharský taneční soubor. V Brně to jsou soubory Kytka, nebo Pirin. Zde se dá koupit i lístek do tomboly a doufat tak ve výhru. U příleţitostí těchto oslav se tančí národní tance a my se jako přihlíţející můţeme ledasčemu přiučit. Chytnou vás mezi sebe a vůbec jim nevadí, ţe všechny kroky pletete, nebo ţe nemáte rytmus. Důleţité je, aby se kaţdý dobře bavil. Jak uţ jsem se zmínila, jsou hrdí na svojí kulturu a dělá jim dobře na duši, kdyţ se o ni mohou s někým podělit. Dalším velkým svátkem pro Bulhary je svátek vína, Trifon Zarezan, který se kryje se Sv. Valentýnem 14. února. Jeho popis je takový: „Taky máme svátek 14. února, tak to je svátek zamilovaných a v Bulharsku se ještě slaví Svátek vína. Na ten svátek se každý opije, každý chlap je úplně namol. Jako to romantický chlapi mají Svatého Valentýna, holkám kupují dárky, ale ti ostatní, ti jsou úplně namol. Ale je to veselý“. 14

14

BITTNEROVÁ, Dana - MORAVCOVÁ, Miriam. Etnické komunity v české společnosti. Praha: Ermat, 2006. 293 s. ISBN 80-903086-7-8

16

Taneční soubor Pirin slaví tento svátek tradičně v Praze v Bračnické rychtě, kdy se zařezávají první vinné keře. Zde se volí car Trifon – probíhá soutěţ, kdy kandidáti musí vypít kořalku, zatancovat a zastřihnout víno. I touto oslavou chtějí Bulhaři ukázat Čechům svoji kulturu. Dalším svátkem je Baba Marta15, který se slaví 1. března. Baba Marta má přinést teplejší počasí. V ten den si lidé předávají panáčky (pijo) a panenky (penda) z bílých a červených nití, kde zdraví je symbolizováno bílou barvou, krása a štěstí červenou. Hovorově jim říkají Materničky. Materničku si kaţdý připne na část svého oděvu nebo si ji uváţe kolem ruky a nosí ji do prvního jarního dne, kdy uvidí rozkvetlý strom a přiváţe Materničku na něj. Den květin – Cvetnica, se slaví vţdy týden před Velikonocemi. Slaví ti, kterým začíná jméno na „Cva“, pak ti, kteří mají jméno po nějaké květině a nakonec i ti, kteří nemají svátek přes rok. Velikonoce kaţdý slaví po svém. Někteří na svátky odjíţdějí do Bulharska a jiní se učí naším zvyklostem. Pro mnohé je typická návštěva pravoslavného kostela. Tradičním pečivem je kozunak16 a banica17. Barvení vajíček je další významná tradice. Nejprve se obarví červené vajíčko, které se posléze otře o dětskou tvář, aby dítě bylo po celý rok zdravé. U chlapců je zvykem, ţe si s vajíčky navzájem o sebe ťukají, ten který zůstane, jako poslední bez prasknutého vajíčka vyhrává a bude také po celý rok šťastný a zdraví. Uţ přes třicet let se v České republice udrţuje tradice pokládání věnců u památníku Sv. Cyrila a Metoděje v Mikulčicích. V roce 1986 zde byla poloţena pamětní deska těmto slovanským věrozvěstům, pod záštitou tehdejšího bulharského klubu v Brně. Postupně se na tomto místě utvořila tradice setkávání, a to 11. května – svátku, který je zasvěcen jiţ zmiňovaným věrozvěstům. Je tu uskutečňován několikadenní program pro občany bulharské národnosti a přátele Bulharska. Konstantin a Metoděj přišli do Velkomoravské říše kolem 9. století, aby zde za velmi krátkou dobu ukázali a zavedli slovanské písmo. Roku 885 byli jejich ţáci vyhnáni z Velké Moravy a nesměli nikde hlásat jejich písmo, ale i přesto se toto písmo a bohosluţby udrţely mezi českým lidem aţ do 11. století. Po vyhnání ţáku se příznivci Konstantina a Metoděje (v té době byl uţ Metoděj po smrti) uchýlili do bulharské říše. Vánoce mají stejné jako my, jen s tím rozdílem, ţe na stole musí být sedm druhů jídla a ani jedno nesmí obsahovat maso, a to ani rybu.

Některé rodiny také slaví svátek Sv.

15

Pozn. babička březen Pozn. sladké pečivo podobné vánočce 17 Pozn. pečivo z listového těsta, do kterého se zasazují lístečky s štěstím, zdravím, školou, cestováním, autem a penězi 16

17

Georgjov, který je 6. května, dále 3. března osvobození Bulharska nebo 6. září sjednocení Bulharska. V Brně Bulhaři slaví Babu Martu spolu s Osvobozením Bulharska od nadvlády Turků. Kaţdý si můţe u této příleţitosti zakoupit Materničku a čekat tak na první rozkvetlý strom, který uvidí. V Bulharsku se dává vetší důraz na oslavy jmenin, které jsou spojeny s jednotlivými světci dle pravoslavného kalendáře neţ na oslavy narozenin. Georgi je oficiální státní svátek v Bulharsku, den bulharské armády, den ovčáka, druhé nejčastěji oslavované jmeniny18. Slaví se od 9. ledna 1880 na základě rozkazu kníţete Alexandra 1.. Po roce 1945 tento svátek komunistická strana zakázala a aţ 27. ledna 1993 se na základě dekretu vlády znovu obnovil. Svatý Jiří se narodil v Kapadokii, v době vlády císaře Diokleciána. V mládí byl vychovaný jako voják, kde ho čekala výborná kariéra, i přesto se rozhodl stát se křesťanem a za své vyznání byl mučen. Přes velkou bolest svá mučení nesl velmi hrdinně. Kdyţ to viděli členové císařského dvora, začali se také přidávat ke křesťanské víře. Mezi nimi byla manţelka císaře Diokleciána Alexandra. To se ovšem nelíbilo jejímu muţi, který nechal Jiřího popravit roku 303. Legenda praví, ţe nedaleko místa, kde byl Jiří pohřben, ţil strašný had. Kaţdý den seţral jedno z dětí z blízkého města. V den, kdy přišla řada na dceru cara, se v nenadání objevil světec na bílém koni a s boţím jménem na rtech zabil nestvůru. Díky této události dívka s celou svojí rodinou přijala křesťanství. V Bulharsku je tento svátek ctěn více neţ Velikonoce. Často tento výjev můţeme spatřit v křesťanském umění.

6.2 Bulharská kuchyně Na své pokrmy nezapomínají Bulhaři ani u nás v Česku. Jejich jídlo je hlavním znakem při oslavách a přátelských posezení. Shodují se, ţe jejich jídla jsou více kořeněná. Tak jako my máme knedlo, vepřo, zelo, oni mají musaku19. Tento pokrm je velmi známý i v Řecku. Jejich oblíbeným jídlem jsou plněné papriky, kterým říkají čušky, čevapčiči, čočka a čočková polévka zvaná lešta. Mají rádi zmíněnou banicu a dělají pomazánku z rajčat a paprik, tzv. lutenica.

18 19

Pozn. První je Ivan Pozn. Zapečené brambory s mletým masem a rajčaty, zalité mlíkem a vejcem

18

6.3 Bulharská hudba Hudba je v jejich ţivotě velmi důleţitá. Je to jejich kaţdodenní radost a zpestření všedních dnů. Nejznámější u nich je pop-folk, tzv. čalga. Čalga má výrazný rytmus, text se motá kolem lásky, nevěry, peněz. Melodie je chytlavá, zábavná, orientální, charakteristická pro svoje zabarvení a velmi kopírovaná. Vezme se píseň z Turecka, Řecka nebo Srbska a jejich text se jen přeloţí do bulharštiny. Písně souvisí i s přírodními jevy, s událostmi týkající se kaţdodenního ţivota, s milostnou, svatební a jinou tématikou. Tuto hudbu mají rádi zejména starší generace. Ti mladší poslouchají pop, rnb, hip-hop, ska, reggae. Pro bulharské vesničany jsou lidovky utahané vyumělkované cajdáky20. Můţeme na ně narazit při večerních posezeních. U příleţitosti těchto večerů ţeny diskutují o rodinách a manţelích. Písně, které jsou více melodické a rytmické nepovaţují za lidové. Bulharská hudba nezná ţádné hranice ve svém projevu a harmonii. Dokázala vytvořit svébytnou polyfonní hudbu, která je hraná na více nástrojů najednou. V kaţdém Bulharském regionu je jiná hudba, jinak zabarvená, něčím jiným odlišná. V uzavřených a odlehlých vesničkách se dodnes tradují rituály spojené s půdou a její úrodou, s oslavou příchodu Nového roku, s vítáním jara a mnohými dalšími oslavami. Muţi o těchto svátcích tancují, zpívají koledy a chodí od domu k domu. Svatba je ve všech městech velikou událostí. Celý den se zpívá. Kaţdá píseň je určená pro danou situaci. Den před svatbou se nevěstě zpívají velmi smutné písně. Ţal z definitivního odchodu od rodiny se mísí v jejich textech. Odchod na vojnu je také velkou událostí. Pro mladíka se připraví velká veselka, kam se pozve i bulharská kapela. Kapela hraje jak lidovou, tak i popovou hudbu. Lidé se baví, popíjejí, jedí a tančí. Jejich tance se nazývají choro a renčina, jejichţ kroky jsou velmi sloţité. Mezi klasické hudební nástroje řadíme dudy neboli gajdy, píšťaly a tambury.

6.4 Bulharské taneční soubory v Brně V České republice není významnějších tanečních souborů, neţ je Pirin a Kytka. Účastní se jak domácích představení, tak i zahraničních. Vystupují často na Slovensku a

20

UMÁČOVÁ,D.,CIBEROVÁ, D., JIRÁSEK, S., POTŮČEK, D., POTŮČKOVÁ, L. Turistický průvodce Bulharsko. Brno: Jota, 2007. 444 s. ISBN 978-80-7217-496-6

19

v Maďarsku u příleţitosti festivalů národnostních menšin. Hodně mi o vzniku těchto dvou souborů řekla Klára Belkovová, členka souboru Pirin. 6.4.1 Pirin První velký soubor nese název Pirin podle bulharského pohoří se stejným názvem. Toto pohoří je sídlem Boha Peruna – slovanského boha hromu, bouře a blesku. Soubor Pirin vznikl v roce 2001 z iniciativy mladých lidí, kteří chtěli pozdvihnout bulharský folklor u nás. Je na vysoké úrovni a vyznačuje se svým výrazným tanečním projevem. Navázali na činnost zaniklého souboru v Brně. Mezi členy tohoto souboru řadíme Bulhary, ale i Čechy a Slováky, kteří mají velký zájem o bulharské tance a jejich folklor. Účastní se plesů národnostních menšin na Moravě, vystupují v projektu Mosty mezi městy a v mnoha dalších projektech. Často jezdí prezentovat své tance do Bulharska, kde se setkávají se spřátelenými soubory. „…Dalšími cíli souboru je podpora a rozvoj bulharské kultury a identity a její propagace před českou společností, udržování česko-bulharských přátelských vztahů, kulturně osvětová a vzdělávací činnost zahrnující pořádání tanečních seminářů, folklórních vystoupení a oslav bulharských národních svátků, reklamní a publikační činnost…“.21 Soubor ve svém jádru slaví i svátek Georgiovden, shodou okolností se jejich vedoucí také tak jmenuje. Zamluví se restaurace, kde se sejdou tanečníci, ale i ti, co netančí a peče se jehně. 6.4.2 Kytka Soubor, který je pod vedením BKOS v Brně. Vznikl v roce 2001 s myšlenkou obnovit lidové tance Bulharska. Zpočátku se tance vyučovaly v jedné malé hospůdce, ale poté, co tento kurz začalo navštěvovat více tanečníků, bylo nutné najít větší prostory k tanci. To byl první impuls k zaloţení tanečního souboru. Jedním z cílu tohoto souboru bylo ukázat malým bulharským dětem krásy lidových tanců. V této době vznikly jedny z prvních choreografií, díky kterým mohl soubor prezentovat svoji práci i v jiných městech. Tento soubor se kaţdoročně účastní mnoha akcí, jakými jsou: Den Evropy v knihovně Jiřího Mahena v Brně, různé předvánoční koncerty souborů, krouţků a sólistů národnostních menšin v divadle Bolka Polívky v Brně nebo týden menšin v Knihovně Jiřího Mahena v Brně.

21

ŠEJK, Aletemir. Pirin. *online+ 2010 *cit.3. května 2010+. Dostupné z WWW:

20

6.4.3 Rozhovor s Klárou Belkovovou Jaké jsou podle tebe rozdíly mezi tanečním souborem Kytka a Pirinem? „Nevím, jestli budu moct odpovědět na tuhle otázku objektivně. Před tím, než se soubor Pirin rozpadl v roce 2002 nebo 2003 na současný Pirin a taneční soubor Kytka, byli jeho členy téměř všechny generace od malých dětí po 40-ti až 50-ti leté tanečníky, Bulhaři, Češi, i potomci Bulharů žijících v Brně. Zpočátku jsem si myslela, že budu navštěvovat oba soubory. Připadalo mi zvláštní, že v celé ČR jsou jen dva bulharské soubory, ale oba v Brně. Bohužel, názorové neshody rozdělily tehdejší členy, a ti byli nuceni si vybrat. Po vnitřních neshodách a po rozpadu souboru jsem zůstala členkou Pirinu, protože jsem měla blíž k jeho tehdejším členům – téměř všichni to byli vysokoškolští studenti, věkově mi blízcí. Kytka zůstala v podstatě souborem dětí a jejich rodičů. Od té doby se ale hodně změnilo, děti dorostly, a někteří rodičové už cítí, že taneční soubor, jejich takové další dítě, už jsou schopni podporovat pouze zvenku. Kytka nám dospěla, rozkvetla a omládla. V současné době je to soubor, jehož členové jsou zvláště teenageři, a někteří ještě mladší tanečníci. V Pirinu došlo k tomu, že soubor postupně zaplnili mladí lidé, kteří přijeli do Brna za prací. Většina dnešních členů jsou Bulhaři zaměstnaní u nadnárodních společností s pobočkami v Brně. Původních členů postupně ubylo, ale někteří „skalní“ zůstávají, včetně vedoucího, bez kterého by nemohl soubor vůbec existovat. Pokud mám tedy popsat rozdíly mezi oběma soubory, hlavní jsou zejména v členské základně – Kytku tvoří většinou rodinní příslušníci v Brně žijících Bulharů, zatímco v Pirinu najdeš hlavně zatím svobodné, bezdětné členy. Druhý rozdíl je v tom, že Kytka je součástí Bulharského kulturně-osvětového sdružení v Brně, zatímco Pirin je samostatným občanským sdružením. Rozdíl financování činnosti a akcí pod hlavičkou BKOS a samostatnou činností Pirinu byl taky jeden z důvodů rozpadu původního souboru. To jsou jediné rozdíly, co mě teď napadají. Zajímavější ale je to, co oba soubory spojuje. Je to především vztah k rodné zemi, příležitost se sejít, promluvit s ostatními v rodném jazyce, uvařit si bulharské jídlo….

21

Tak jako každá menšina žijící v zahraničí má i ta bulharská potřebu se sdružovat, a mě mrzí, že někteří členové souboru dodnes nepřekonali vzájemnou hrdost, a odmítají se jeden k druhému na společně konaných akcí přiblížit, natož bavit.“22

6.5 Festivaly národnostních menšin Festivalů, které pořádají národnostní menšiny je mnoho. Jsou spíše menšího rázu, jelikoţ takové festivaly jsou velmi nákladné a financí není mnoho. Mají charakter výchovný, zábavný, hravý, poučný. Bulharské festivaly nebývají samostatné. Většinou jsou spojeny i s jinými menšinami ţijícími v České republice. Letní folklórový festival ve Stráţnici umoţňuje divákům seznámit se i s jinými kulturami. Můţeme tu shlédnout exotické kroje, tance i písně. Tento festival měl svoji premiéru v roce 1946. Uţ od počátku se vyvíjel jako celostátní slavnost. Nese status CIOFF, coţ znamená, ţe má v mezinárodní radě organizátorů festivalů folkloru a lidového umění postavení konzultanta. Tohoto festivalu se účastní taneční soubor Kytka. Tento rok se jiţ konal 64. roční Bulharský institut v Praze jiţ druhým rokem uvedl pro českou veřejnost Dny bulharského filmu. Festival prezentuje současnou bulharskou kinematografii, kde i z části nahlédne do minulosti. Filmy nejsou ničím ohraničeny, a tak se zde promítají dokumenty, komedie, hrané i kreslené filmy, atd.. Brněnské světy, je festival, který má ukázat Čechům, jaké menšiny v Brně působí. Neprezentují zde svoji kulturu, ale spíše to, jak zde ţijí, jak se v Brně cítí a jak na nás nahlíţejí. Své názory sem přicházejí říci Vietnamci, Mongolové, Bulhaři, Řekové a Afgánci. 6.6 Bulharské sdruţení Zaedno „Občanské sdružení Zaedno“ (dále jen Zaedno) je dobrovolné a nepolitické sdružení osob, jehož úkolem je a/ popularizovat a propagovat bulharskou kulturní tradici a společenské dění mezi širokou veřejností v České Republice a tím prohlubovat mezikulturní vztahy,

22

Pozn. Rozhovor s Klárou Belkovovou, členkou tanečního souboru Pirin, 11. 5. 2010, Brno

22

b/ podílet se na udržování kulturní kontinuity bulharské komunity v České republice – formální či neformální organizace bulharských občanů na území České republiky a českých občanů sympatizujících s bulharskou kulturou a společností, c/ rozšiřovat informace o společenském a kulturním dění v Bulharsku a o událostech v České republice s tímto děním souvisejících, d/ pracovat s dětmi a mládeží, prohlubovat poznatky o bulharské kultuře, dějinách, tradicích v paralelním porovnání s českými a vést je k multikulturnímu porozumění, toleranci a dobrému vztahu k oběma kulturním a etnickým tradicím, e/ podílet se na prohlubování česko-bulharských kulturních a společenských vztahů f/ propagovat a zveřejňovat právnické a fyzické osoby, které podporují aktivity sdružení a dobrých bulharsko-českých kulturních vztahů obecně, g/ podněcovat a pěstovat kontaktů se spolky podobného zaměření.“23 Zaedno spolupracuje i s jinými národnostními menšinami, se kterými pořádají různorodé společenské akce, kterých se hojně účastní i Češi. Sdruţení vzniklo díky Bojce Bobreve, která byla zakladatelkou v roce 2002 v Praze. Sdruţení má svůj taneční soubor Bulgari, který vznikl v roce 2003 a vede ho Todor Ralev. Velká vášně pro tanec tohoto souboru má za následek, ţe i my se můţeme naučit základy bulharského lidového tance. Mezi kaţdoroční oslavy patří oslava svátku Trifona Zarezana, oslava dne dětí a mnohé další.

6.7 Bulharské kroje: Bulharský kroj je stejně důleţitý jako jídlo. V historii se díky němu poznalo, jaký kdo je. Jestli je bez partnera nebo uţ v manţelství, jaká jeho ţivotní úroveň nebo vzdělání. V Bulharských vesnicích se nošení kroje stále dodrţuje. V České republice je nedílnou součástí při ukázkách bulharské kultury. Kroj je národní lidový oděv, který se v současné době hlavně vyuţívá při slavnostech a prezentaci krojů daných krajů. Setkáváme se i s označením stejnokroj, které vyuţívají různá 23

DOBREVA, Bojka. Zaedno. [online] 2010 [cit.28. listopad 2010]. Dostupné z WWW:

23

sdruţení, organizace nebo spolky. Samotný kroj má funkci, jak kaţdodenního, tak i svátečního oděvu.

„ Kdo má šaty krásné, ať je nosí, ať se jich nanosí protože až přijdou časy pohnuté pak mu jen lítost zůstane“24

Z úryvku národní písně se dozvídáme, ţe kaţdý Bulhar, chtěl vlastnit pěkný kroj. Pokud tomu tak bylo, nosili ho lidé co nejčastěji. V minulosti byl kroj součástí štěstí. Je to jedna z jejich nejvýznamnějších kulturních památek. I přesto, ţe dnešní kroje jsou jen odnoţí těch pravých, vykazují bulharskou uměleckou vyspělost. V bulharských krojích se odráţí jejich rozmanitý a pestrý ţivot. Po mnoho století se Bulhaři setkávali s Řeckou, Římskou a Byzantskou kulturou a díky tomu je velká podobnost mezi jejich košilemi, kalhotami, opasky, náušnicemi nebo čelenkami. Například dnes je pro muţe nepostradatelným doplňkem jamurluk25, který byl v minulosti stejně důleţitý pro Thárky26 . Kaţdý kraj má svůj osobitý kroj a navzájem se od sebe liší velikostí, délkou nebo barvou kroje. Největší počet slovanských kmenů sídlil v podunajské níţině, kde se aţ dodnes nosí košile, která je kolem pasu uvázána dvěma zástěrami. Se zástěrami se setkáváme i u Češek, Slovanek, Ukrajinek a Polek. Velmi podobný kroj má Bulharsko s kroji východně slovanskými. S Ukrajinou má mnoho společného severobulharský kroj. U jiţních ţenských krojů se setkává s velkou hojností ozdob, o kterou se postaralo středomoří, které po nějakou dobu také ovlivňovalo bulharské území. Kvůli těmto vlivům kroje často měnily svoji podobu, například Turci muţské kroje ztmavili a začali více vyuţívat lineární ornamenty. Bulharské kroje byly dříve povaţovány za pracovní kroj a měly několik funkcí. Často se pouţívaly při práci v zemědělství a pastýřství. Mají jednoduchou linii, nejsou přeplácané 24 25 26

VELEVA, Maria. Bulharské národní kroje a výšivky. Praha:[s.n.], 1951. 7 s. Pozn. druh peliriny, ze silného sukna s kapucí Pozn. kmen, který se usadil na území dnešního Bulharska kolem 2. tisíciletí př. n. l.

24

ozdobami a jsou pohodlné. Muţský opasek slouţil k upevňování košile k tělu, kdyţ lovili nebo pracovali na poli. Ţeny naopak nosily rukavice, které je chránily před popícháním nebo poškrábáním při práci. Sama práce určovala tvar a podobu oděvu. Ve Středních Rodopech27 vyuţívali k práci tři různé oděvy. Ovčácký oblek se skládal ze sukna v přirozené barvě vlny, který svoji funkci uplatňoval hlavně při dešti nebo jako ochrana před sluncem. Díky svému střihu se pastevec mohl volně pohybovat. K tomuto oděvu náleţela i dlouhá, vlněná, červená šála, která svůj účel splňovala hlavně vysoko nad mořem. Tmavomodrý a černý suken náleţel tesařskému a krejčovskému povolání s okrasným a bohatým lemem. Názvy se odvozovaly podle práce, kterou muţi vykonávali. Podle nadmořské výšky a zeměpisných podmínek se určoval tvar a podoba kroje, který nosili. Obyvatelstvo, které ţilo na horách, nosilo košile z vlny. Tyto košile co nejvíce přiléhaly k tělu, aby zadrţovaly teplo. Neodmyslitelnou součástí byl pro ně i koţich Pokud se změnily hospodářské podmínky, spolu s nimi se často měnil i kroj. Nejvíce změn bylo zaznamenáno po osvobození od pětisetleté nadvlády Turků. Tvar a výzdoba kroje určovaly společenskou třídu člověka, ve které se nacházel. Na šatech bylo zaznamenáváno, jak je jeho nositel starý, jestli je to muţ či ţena, jaké má povolání nebo jaké náboţenství vyznává. Dodnes se z Bulharova kroje můţeme dozvědět, kolik je mu let. Ovšem Bulhaři nezobrazují věk podle data narození, ale podle pracovní přizpůsobivosti u muţe, u ţeny podle hodnosti manţelky nebo matky. Pod nadvládou Turků mladí muţi nosili světlé barvy na opasku a pestré výšivky na košilích, oděv byl pěkný a elegantní, to proto, aby poukázal na mladost a krásu chlapce. Starší muţi pak vyměnili světlé barvy za tmavé. To stejné bylo zaznamenáváno i u ţen, kde jak uţ jsem psala, byl věk určován podle jejich plodnosti. K zajímavostem patří i zaznamenávání pořadí narození dítěte. Rodinné postavení u ţen se značilo na šátcích, které nosily upevněné na hlavě. Samotný šátek má mnoho významů. Podle něj se vědělo, jestli je dívka zasnoubená, vdaná, jestli utekla ke svému příteli proti vůli rodičů nebo jestli jde pracovat na pole. Také jsme se mohly dozvědět její rodinný stav podle tvaru účesu. Účesy se měnily podle krajů. Muţský oblek byl zásadní v otázce bohatství. Byly zdobeny i mincemi. Ovšem jejich společenské postavení se určovalo šířkou kalhot, které se nazývají potury. Čím vyšší postavení, tím i lepší jakost sukna. Samotné náboţenské vyznání také určovalo tvar a motiv oděvu.

27

Pozn. pohoří v Bulharsku

25

Šaty ţen byly dlouhé aţ po kotníky a ruce měly zahalené do rukavic. Byla by hanba, kdyby muţ viděl nahé ruce a nohy ţeny. Nohy si zahalovala pletenými kalci28. Jako boty se pouţívají lýkové opánky, které se k noze přivazují koţenými řemínky. Jsou zhotoveny z vepřovice nebo hověziny. Na jihu mají tupou špičku, kdeţto na severu se vyrábějí s ostrou špičkou. Díky svému kroji Bulhar prokazuje umělecké cítění, svůj smysl pro krásu, prokazuje znalost barevné harmonie. Kaţdý kroj je samotné umělecké dílo. S počátky výzdoby se setkáváme u etnických skupin, které daly základy bulharskému národu. Ve výšivkách a ornamentech nalezneme kulturní prvky spjaté s jejich ţivotem. Některé ornamenty a výšivky pocházejí z balkánského poloostrova. Ornamenty jsou geometrické a rostlinné. Jen malý počet z nich vyobrazuje motivy zvířecí. Obsahují jednoduché i sloţité tvary. Do rostlinného vyobrazení řadíme květiny, stromy, lístky, plody a semena. Holubi, kohouti, pávy a husy zastupují ţivočišnou část. S hmyzem se setkáváme v podobě mravenců, mušek a brouků. Nevidíme jen jednoho člověka na šatech, ale vţdy skupinu lidí. Kaţdý motiv má svůj název a označuje zemědělské nebo pastevecké nářadí nebo domácí náčiní. Vše, co je zobrazováno má geometrický tvar. Lidem mohou připadat výšivky a obrazce bez jakéhokoliv uspořádání a řádu a je tomu tak. V tomto případě se nejedná o to, co chtějí vyjádřit, ale o zkrásnění vyobrazeného. Je to pouze dekorace. 6.7.1 Názvy a rozdělení části krojů: Muţi na severozápadě země nosí bílý kroj, kalhoty a krátký kabát. Široké kalhoty a temný kroj jsou typické pro Východ. Jiţanské ţeny se oblékají do dlouhých, černých sukní s širokým okrouhleným výstřihem. Pro sever jsou typické dvě zástěry a krátká šněrovačka. Výzdobu tvoří ornamenty a motivy ptáků. Na severozápadě jsou vyobrazeny rostlinné motivy. Sukman – typický pro jiţní kraje, dlouhý černý nebo tmavomodrý ţenský oděv se sukní, který nemá zapínání ani rukávy. Velmi často bývá vlněný, má po celém území mnoho názvů. Gajtany – muţská kalhotová a vestová výšivka. Vyuţívá se na kalhotách zvaných potury. Má kontrastní barvu, která je podobná českému cifrování. V Česku se jedná o našívanou šňůrku, přičemţ v Bulharsku se jedná o výšivku.

28

Pozn. punčocha bez chodidel

26

Saja – oděv podobný sukmanu, který se skládá z černých, zelených nebo modrých šátků. Liší se od sebe kulatým výstřihem, krátkými nebo dlouhými rukávy a zapínáním. Střihem se podobá plášti. Potury – muţský oděv typický pro východ, který se vyznačuje širokými kalhotami. Kalhoty se od pasu ke kotníkům zuţují. Čím větší měl muţ rozkrok, tím větší bylo jeho jmění. Pojasy – tento dlouhý pás z látky nosí ţeny i muţi. Obtáčí se několikrát kolem pasu Doranče, Gluchče – košile bez rukávů, která se nosí v severozápadním Bulharsku. Opakem doranče je rukavice, halenka s rukávy. Opandţak, Kabanic – dlouhý široký plášť, který muţi nosí při cestování

7. BULHARSKÉ KULTURNĚ OSVĚTOVÉ SDRUŢENÍ V ČESKÉ REPUBLICE (BKOO) Samotné BKOO bylo zaloţeno roku 1880 a přes všechny politické nástrahy a rozdělení Československa funguje dodnes. Za tu dobu, co u nás působí uţ má za sebou mnoho projektu: spolupracuje s bulharskou školou, která má své sídlo v Praze, je zakladatelem fotbalových turnajů národnostních menšin, jejichţ patronem je předseda senátu Parlamentu ČR. BKOO se podílí na kaţdoročně se pořádajícím folklorním festivalu " Praha srdce národů". Tento festival vznikl v roce 1998 pod záštitou Magistrátu hlavního města Prahy. Je často spolupořadatelem i jiných kulturních festivalů a společenských akcí, hlavně u příleţitosti oslavy národních svátků. Chtějí Čechům přiblíţit zvyky, tance a tradice Bulharska. Kroje a tance jsou jedny z nejcennějších věcí, které Bulhaři mají. Předávají si je z generace na generaci, nesmírně si jich váţí a „chlubí“ se s nimi.

27

Bulharské kulturně osvětové sdruţení v Brně Sdruţení má v Brně mnohaletou tradici. Prvním sdruţením v Brně byl „Sv. Georgi“, který sídlil na ulici Pellicova. Sv. Georgiev byl zaloţen bulharskými zahradníky na začátku třicátých let 20. století. V roce 1948 na Sv. Georgieva navázaly celostátní organizace spolu s Bulharským kulturně osvětovým klubem. Díky mnoha organizacím, podnikům a firmám byl postupem času vytvořen samostatný klub v Brně, který působil po celém jihomoravském kraji. S klubem spolupracovaly kulturní organizace a významné osobnosti. Udrţovali také přátelské vztahy s divadlem Radost, díky němuţ mohli pořádat koncertní vystoupení. V prostorách klubu se promítaly celovečerní filmy, pořádaly večírky apod. Předsedou klubu byl v sedmdesátých a osmdesátých letech ing. Christov Kovačev. V té době byl klub největším bulharským klubem v tehdejším Československu. Ing. Georgi Lačev byl nástupcem ing. Christova Kovače a klub kvůli nedostatku financí změnil svoji adresu. Datem 22. 2. 200229 klub ukončil svoji existenci a vznikla tak nová organizace nesoucí název - Bulharské kulturně osvětové sdruţení v Brně, předsedou nového klubu se stal MUDr. Atanas Ivan Belkov, který tuto funkci vykonává doposud. Sdruţení se pravidelně schází v bistru Ropotamo. Tyto setkání probíhají kaţdou středu a sobotu.

Kaţdoročně si pronajímají prostory v Budovách hotelu Kozák a Slovan, kde

pořádají setkání k příleţitosti oslavy státních svátků v Bulharsku. BKOS má i svůj taneční soubor Kytka. V den kdy má svátek Sv. Cyril a Metoděj, se všichni společně sejdou u jejich památníku v Mikulčicích. Toto setkání má celostátní charakter a je pořádané v květnu. Hlásí se k evropským úmluvám o lidských právech a ochraně národnostních menšin a etnik. Spolupracuje s Velvyslanectvím Bulharské republiky, orgány státní správy České republiky a mnoha jinými institucemi. Sdruţení má mnoho cílů a k těm nejdůleţitějším například patří: sdruţovat Bulhary ţijící na Jiţní Moravě, přátele českých obyvatel bulharského původu, udrţovat a rozvíjet vědomí bulharského původu a vytvářet pro tento rozvoj podmínky, popularizovat bulharskou kulturu a národní tradice v České republice.

29

MOTEJLOVÁ – MANOLOVA, Miriam. Uchováno v paměti. Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006

28

Všechna činnost je v souladu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin a Evropskou chartou menšinových a regionálních jazyků. Tento projekt chce uchovat identitu bulharské národnostní menšiny na Jiţní Moravě, bulharského jazyka a tradic. U příleţitosti oslavy svátků se dvakrát do roka Bulhaři, jejich rodina a přátelé setkávají v reprezentativních prostorách města Brna. Kolem 5. Prosince si pronajímají sál v hotelu Kozák, aby zde oslavili svátek Nikulden. V hotelu Slovan se pravidelně schází v březnu na svátek Baby Marty. Bohuţel kvůli malému rozpočtu byla letos oslava ochuzena o kapelu z Bulharska. Bulharský kulturně osvětový klub v Ostravě Uţ v období první republiky nalezneme zmínky o tomto klubu, také ve spojitosti s bulharskými zahradníky. Špatná ekonomická situace a nedostatek práce v Bulharsku, mělo za následek odchodu mnoha jeho obyvatel do západní Evropy. Do Československa přicházejí jako ekonomičtí uprchlíci. V první polovině 20. století se k nám dostalo několik desítek těchto uprchlíků. Jejich zahradnické nadání, které spočívalo v pěstování výborné zeleniny, jim přineslo obdiv od českých obyvatel. Mezi válkami jich tu ţilo kolem 450. Větší přísun bulharských zemědělců a dělníku je v období mezi roky 1946 – 1950. Do Československé republiky je pozval samotný prezident Klement Gottwald. Za příchod většího počtu bulharského obyvatelstva vděčíme také bulharským studentům, kteří do Ostravy přijíţdějí kolem roku 1948. Velký nárůst bulharského obyvatelstva ţijícího na našem území byl příčinou zaloţení Bulharského kulturně osvětového klubu Jiřího Dimitrova v Ostravě. Předsedou byl Ivan Vladov. O to větší byl nárůst obyvatelstva v roce 1957, kdy byla podepsaná spřátelená smlouva mezi Československem a Bulharskem. Imigranti byli zaměstnávání ve stavebních, hutních a strojírenských firmách. Kvůli špatné dohodě Československé i Bulharské republiky byla v 60. letech ukončena činnost všech klubů. Iniciativa některých Bulharů byla tak velká, ţe v roce 1966 svolávají další Bulhary, a tak v květnu vzniká nový klub, který nese stejné jméno jako ten předchozí. Zvoleným předsedou se stává ing. Todor Dinkov. Ostrava velmi úzce spolupracovala se Sofií, která do průmyslového města zasílala bulharskou beletrii, časopisy, noviny a typické bulharské předměty. Podílela se na českých folklórních festivalech, kam vysílala své taneční soubory. Klub měl také svůj taneční a pěvecký soubor. V metropoli Moravskoslezského kraje byla zaloţena bulharská základní škola, se kterou od roku 1972 bulharský klub spolupracoval. 29

V dnešní době má kolem 260 členů a předsedkyní je Mgr. Sirma Zidaro – Kounova. Klub pořádá různé společenské akce, stále se setkává se seniory klubu, pořádá diskotéky, karnevaly, dny pro děti. Chce udrţet tradice Bulharů a přiblíţit tak Bulharsko obyvatelům ţijícím v Česku. Bulharský kulturně – osvětový klub Olomouc Činnost klubu v Olomouci začala aţ o mnoho let později, neţ tomu bylo v Brně či v Ostravě. První zmínky o něm registrujeme v sedmdesátých letech 20. století a jeho vznik přináší rok 1982. Největší podíl na jeho rozvoji měli zakladatelé Georgi Nikolov, Boţidar Bairov, Enčo Todorov, Velina Pospíšilová a Taňa Ivanova. Bulhaři z Přerova, Prostějova a Šumperku se sjíţděli právě do Olomouce. Od roku 1984 do roku 1991 pořádalo toto město Dny bulharské kultury. Na deset let se tyto oslavy přerušily a aţ v roce 2001 opět zahájily svoji činnost. Rok 2000 byl pro bulharský klub zlomový. Díky podpoře PhDr. Renaty Kottnerové30, ing. Jana Březiny31 a PhDr. Pavly Nachtmannové32 dostal klub nový náboj a vznikaly tak nové projekty, jako například obnovení Dnů kultury v Olomouci. Ve spolupráci s těmito ţenami se rozjel i nový projekt – „Můţeme si rozumět“, který neslučuje jen národnostní menšiny, ale i hendikepované. V den tohoto projektu se hrají společenské hry, závodí se v mnoha odvětvích sportu, degustuje se bulharské jídlo. Ve vládě České republiky jsou dva zástupy z Olomouce. Paní G. Bairova – Stojanova, který je v komisi pro národnostní menšiny Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy a ing. Silvio Bairov, který je čelenem komise pro média Ministerstva kultury. Bulharský kulturně osvětový klub Ústí nad Labem První název tohoto klubu nesl Chrostov Botev a to v roce 1964, kdy byly poloţeny základy této organizace. Za pár let byl na ţádost Slovanského komitétu33 klub přejmenován na „Jiřího Dimitrova“. Jeho činnost trvala pouze do roku 1989. Kvůli změnám politického reţimu musel být klub zrušen, jelikoţ přišel o prostory, ve kterých působil. Ani v tomto roce nemají ţádné útočiště, kde se scházet a jako klub fungovat. 30

Poz. Referentka pro záležitosti menšin v odboru sociálních věcí Krajského úřadu Pozn. Poslanec Evropského parlamentu 32 Pozn. Referentka pro záležitosti menšin 33 Pozn. Organizační výbor 31

30

Bulharský kulturně osvětový klub Most Bulharský klub byl zaloţen spolu s restaurací kolem roku 1982. Ivan Boţinov se stal předsedou, který se uţ od šedesátých let aktivně podílel na přátelských vztazích mezi Bulhary a Čechy v Mostě. Bulharské kulturní středisko v Praze Svoji činnost jiţ středisko započalo v roce 1945. Prezentovali klub v mnoha kulturních sférách. Besedy s literárními umělci a divadelními kritiky, kulturní večery věnované například výtvarnému umění, které byly velmi oblíbené. Středisko vyslalo do Bulharska amatérské filmaře, kteří měli tuto zemi natočit z pohledu turisty. I v dnešní době středisko navazuje na počáteční úmysly klub. Pořádá koncerty, fotografické soutěţe s bulharskou tématikou. Spolupracují

i s jinými bulharskými

organizacemi a vytvářejí kulturní bulharské vloţky: „Bulharsko – tradice, hudba, tanec, Bulharsko – příroda, pamětihodnosti a kuchyně, Bulharsko – slovo, objektivit a paleta. Středisko také úzce spolupracuje s bulharskou školou a gymnáziem, v jejichž budově nyní působí.“34 Bulharské kulturní středisko v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století spolupracoval s divadly. Jedním z nich bylo divadlo Husa Na provázku. Bulhaři chtěli Čechům představit svoje umělce, hlavně básníka Ivana Vazova a vzpomenout si na něj, kdyţ ještě ţil. A tak v roce 1975 divadelní soubor divadla Husy Na provázku nastudoval jeho básně i v scénické podobě. Od této chvíle začalo divadlo spolupracovat se střediskem v Praze.

34

ŠALÉOVÁ, Vendula. Činnost bulharského kulturního střediska v Praze v letech 1945 – 2005. Brno, 2005. 55 s. Diplomová práce na Filosofické fakultě Masarykovy Univerzity na katedře Ústavu slavistiky. Vedoucí diplomové práce pro. PhDr. Ivan Drovský, DrSc.

31

10. Závěr Tato bakalářská práce měla detailněji přiblíţit bulharskou menšinu v České republice. Poukázat na to, ţe lidé pocházející z jiných kultur, naši zemi ve spoustě případů obohacují a díky nim se stává Česká republika modernější, kulturnější a otevřenější změnám. Učí nás, ţe kaţdý národ je něčím specifickým, má znak, kterým se od jiných státu a kultur liší, a tak se stává celý svět rozmanitý a pestrý. První kapitola je okrajově zaměřena na řeckou menšinu, a to z mnoha hledisek. Jednak proto, ţe spojitost těchto zemí začíná v dávné minulosti a dodnes přetrvává. Z vlastní zkušenosti vím, ţe v Brně se tyto dvě národnostní menšiny velmi přátelí, navzájem si pomáhají a navštěvují se o svátcích. Uţ z dějin Bulharsko – řeckých vztahů je patrné spojenectví obou z nich, i kdyţ k nám Řekové přicházeli za jiných okolností neţ Bulhaři, ale důvod, proč tu zůstávají, je snad stejný. Dějiny migrace do České republiky jen okrajově čtenáře seznamuje s příchodem i jiných národnostních menšin k nám. Zde se dočteme, jaké roky byly nejproduktivnější, a ve kterých letech se imigrace do naší země zpomalila. Další kapitola se zabývá podrobnějším výkladem příchodu Bulharů do České republiky. Bulhaři proudili k nám ve dvou větších vlnách. Poloha a umístění naší země byly ideální pro pěstování zeleniny a ovoce, a právě tyto aspekty přitahovaly do ČR první větší vlnu migrantů – bulharské zahradníky. Pro bulharské studenty bylo naše školství na vysoké úrovní, a tak do ČR přicházeli za kvalitnějším studiem. V dnešní době k nám Bulhaři jezdí za prací a po uplynutí pracovního povolení, odjíţdějí zpět do Bulharska. Zajímavostí jsou názory Bulharů na naši kulturu, chování, temperament. Zdáme se jim méně otevření novým věcem a lidem, méně vyzývavý. Pátá kapitola je vyhrazena pro náboţenství, právě proto, ţe Bulhaři jsou duchovně zaloţení lidé. Tato část také seznamuje čtenáře s Misí českých Selesiánů, kteří dobrovolně a z vlastní iniciativy pomáhají mladým lidem v Bulharsku. Do této kapitoly patří i mytologie a rituály. Bulhaři jsou velmi temperamentní národ, coţ nám můţe naznačit další, šestá kapitola. Uţ pouhé oslavy svátku jsou zvláštní a pro Bulhara důleţité. Češi své významné dny oslavují převáţně protesty v ulicích větších českých měst, kdeţto Bulhaři se sejdou, tančí, zpívají a baví se. Na jejich oslavách nesmí chybět taneční soubor, který přiměje osazenstvo pohupovat se do rytmů balkánské hudby. Nejznámějším společenským tancem je Choro, ve kterém počet tancujících není ničím limitován. Zde jsem se zabývala pouze dvěma tanečními soubory, a to

32

z hlediska jejich důleţitosti a reprezentativnosti. U těchto souborů můţeme shlédnout typické bulharské kroje, které hrály významnou roli v ţivotě Bulhara. Chtěla jsem poukázat na to, ţe odchod do jiné země neznamená zapomenutí všech zvyklostí, v této kapitole je jasně dané, ţe Bulhaři, pokud chtějí, tak si pravé bulharské svátky mohou dopřát i v České republice. Do poslední kapitoly jsem zařadila BKOO. Sdruţení, bez kterého by se neuskutečnilo tolik setkání, výstav, festivalů a prezentací bulharské národnostní menšiny v České republice.

9. Resumé Občané s bulharskou národností jsou jiní neţ my. Mají jinou náturu, jinak se staví k řešení problémů, jinak slaví své svátky a narozeniny. Jsou otevřenější ke svým přátelům a známým. Jsou temperamentní a díky tomu u nás vynikají, ale ne v tom záporném slova smyslu. Bulhaři jsou velmi pracovití a váţí si věcí, které mají. Jsou hrdi na zemi, ze které pocházejí, i přesto, ţe za svůj domov povaţuje většina z nich Českou republiku. Přitom nebylo rozhodně lehké odejít pryč z Bulharska a vědět, ţe uţ se zpět moţná nikdy nevrátí. Nejde vměstnat do bakalářské práce celý jejich dosavadní ţivot v České republice, jejich kulturu, zvyky, povahu a především ţití zde u nás. Přesto si myslím, ţe jsem touto prací dopomohla k rozsáhlejšímu popsání jejich ţivota v České republice. Snaţila jsem se shrnout všechny oblasti jejich ţivota u nás. Chybí víc takových publikací, díky kterým bychom se dozvěděli mnoho zajímavého o jiných národnostních menšinách ţijících na našem území.

Summary Bulgarian nationals living in the Czech Republic differ from us. They have different temperament, solve problems their own way, have their own ideas about celebrating holidays and birthdays. They have friendlier relationships with their friends and acquaintances. Their character is livelier and that is why they stand out, though not in a negative way. Bulgarians are hard working people, they value all they have. They are proud of the country, they come from, even though Czech Republic is the homeland for most of them. It could not be easy to leave Bulgaria and to know they maybe never come back In my bachelor thesis, I am not able to give all details about their life in Czech Republic, their culture, habits, character and the way cope with the new conditions. Nevertheless, I firmly believe I managed to enlarge our knowledge about this ethnic minority 33

living in our country. Tried to sum up all aspects of their living conditions. We still miss more publications of this kind that could give us deeper insight into lives of different nationalities living in our country.

34

10. Obrazová příloha

obr. č. 1 – Tanční soubor Pirin

obr. č. 2 – Taneční soubor Kytka

Obr. č. 3 – Uctění památky sv. Cyrila a Metoděje v Mikulčicích

35

Pouţitá literatura: 1. Belkov, A. I; projekt; bulharští zahradníci v Evropě 2. Nepala, Jiří. Aktuální situace řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací. Brno, 2009. 102 s. Diplomová práce na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity na katedře Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Jakub Macek 3. Šaléová, Vendula. Činnost bulharského kulturního střediska v Praze v letech 1945 – 2005. Brno, 2005. 55 s. Diplomová práce na Filosofické fakultě Masarykovy Univerzity na katedře ústavu slavistiky. Vedoucí diplomové prof. PhDr. Ivan Dorovský, DrSc. 4. Bittnerová, Dana - Moravcová, Miriam. Kdo jsem a kam patřím? Praha, Ofis, 2005. ISBN 80-902785-8-2

5. Veleva, Maria. Bulharské národní kroje a výšivky. Praha:[s.n.], 1951. 7 s. 6. Motejlová – Manolova, Miriam. Uchováno v paměti. Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006 7. Bousfield, J. – Richardson, D. – kolektiv. Bulharsko. Brno, Jota, 2007. ISBN 9788072174966 8. Hyan, Zdeněk Mgr. – Ječný, Radim Ing. Základní informace Bulharsko.[online] 2010 [cit. 9. května 2010]. Dostupné z WWW: http://bulharsko.proweb.cz/indexo.htm 9. Syslová, Šárka. Brněnské světy. [Online] 2010 [cit. 9. května 2010]. Dostupné z WWW: 10. Staneva, Buriana. Bulharsko – řecké vztahy v průběhu historie. [online] 2010 [cit. 9. května.2010].

Dostupné

z WWW:



36

11. Šejk, Aletemir. Pirin. [online] 2010 [cit 3. května 2010]. Dostupné z WWW:

12. Autor neznámý. Bulharské kulturně osvětové sdružení v Brně.[online] 2010 [cit. 16. května 2010]. Dostupné z WWW: < http://www.bkos.wz.cz/ > 13. Autor neznámý. Dny bulharského filmu podruhé v Praze. [online] 2010 [cit.16. května

2010].

Dostupné

z WWW:


bulharskeho-filmu-podruhe-v-praze.html>

14. Autor neznámý. Zaedno. [online] 2010 [cit.28. listopadu 2010]. Dostupné z WWW:

37