Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Bugatti Type 43 s karoserií Grand Sport
Bugatti Type 43 z roku 1928 V roce 2006 se v Čechách objevilo velmi zajímavé kupé Bugatti Type 43, jehož karoserie nese rysy práce karosáře Oldřicha Uhlíka. Jeho majitelem je známý milovník vozů Bugatti pan Bohuslav Klein. Prvními majiteli vozu však byli polští závodníci. Na přelomu třicátých let měl Ettore Bugatti zajištěnu vynikající pověst, protože automobily s jeho jménem vyhrávaly převážnou většinu závodů včetně velkých cen. Nebylo to však pouze díky jejich technické dokonalosti, ale také jejich množstvím. Na rozdíl od konkurenčních továrních
speciálů vyrobených v počtu několika kusů prodal Bugatti většinu z 210 vyrobených závodních osmiválců soukromým jezdcům. Bugatky nebyly dobré jen na závodních drahách, ale mnozí z nejslavnějších závodníků té doby si výrobky z Molsheimu vybírali pro každodenní potřebu.
Szwarcsztajn na závodech v Zakopaném roku 1929 45
První z řady osmiválcových vozů – typ 30 – byl představen v roce 1922. Dalším vývojem tohoto motoru s jednou horní vačkou a třemi ventily na válec vznikly motory pro závodní typ 35 Grand Prix, cestovní typ 38 a sportovní typ 43. V roce 1927 představený model 43 byl v podstatě silniční verzí nejúspěšnější závodní bugatky typ 35. V novém rámu podobném vozům pro Grand Prix používal typ 43 motor o obsahu 2262 ccm s dmychadlem Roots, stejně jako závodní vůz typ 35B, se kterým byla shodná také kola, avšak větší chladič, brzdy, obě nápravy a převodovka pocházely z typu 38. Bylo možné zakoupit jen podvozek anebo v továrně vyráběnou čtyřmístnou otevřenou sportovní karoserii, která neměla stupátka. Na konci dvacátých let bylo Bugatti typ 43 nejdražším a také nejrychlejším sériově vyráběným sportovním vozem na světě. Vůz s číslem podvozku 43217 byl z Bugattiho továrny v Molsheimu vypraven do krakowské firmy Styco Automobile v květnu 1928 v otevřeném provedení Grand Sport. Koupil si ho tehdy známý polský závodník Stanisław Szwarcsztajn a hojně ho používal na nejrůznějších závodech. Účastnil se například populárního závodu do vrchu v Tatrách známého jako Wyścig Tatrzański, v městském okruhu ve Lvově dojel toho roku na druhém místě za prvním automobilovým mistrem Polska Henrykem Liefeldtem. Následující rok vůz prodal dalšímu krakowskému závodníkovi Dr. Bronisławu Frühlingowi a sám si pořídil novou závodní Bugatti Type 35B (podvozek číslo 4932, dnes ve Francii). V krakowském archivu se zachovaly dvě fotografie této bugatky. Jedna je z tatranského závodu do vrchu z roku
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013 1928 nebo 1929, na které je za volantem Szwarcsztajn, druhá fotografie ze stejného závodu je z roku 1930, kdy již auto patřilo Frühlingovi. Frühling prodal vůz Type 43 panu Wijniewskému, ale to je na dlouhou dobu poslední prokazatelná informace o historii této bugatky. Pravděpodobně někdy ke konci třicátých let nechal tehdejší majitel vůz překarosovat na elegantní kupé. Kdo to ale byl, zůstává otázkou. Další osud bugatky není znám až do doby, kdy se vůz objevil u pověstmi opředeného polského sběratele Tadeusze Tabenckého v Grodzisku Mazowieckim. Pan Tabencki se po druhé světové válce stal zaměstnancem ministerstva dopravy a patrně také Urzędu Bezpieczeństwa, tedy tajné policie. Byl pověřen shromažďovat luxusní automobily polských občanů, kteří zahynuli nebo byli zabiti během války a jejichž vozy byly zabrány procházejícími armádami. Cestoval proto po celém Polsku a také Německu, kde postupně sesbíral a později i vykoupil několik desítek automobilů. Většina z nich však neskončila v majetku státu, ale na jeho soukromém pozemku. O jeho sbírce kolovaly fantastické pověsti. Podle některých svědků bylo automobilů více než stovka, včetně takových pokladů jako MercedesBenz 540K Spezial Roadster, se kterým v Polsku jezdil Herman Goering, závodní Mercedes-Benz W196, Mercedes-Benz 770 „Grosser“, BMW 328, Maybach Zeppelin, Maybach DS8, Alfa Romeo 8C2900, Bugatti Type 39 a dvě Bugatti Type 57, z nichž jedna s velmi speciální karoserií německé firmy Voll & Ruhrbeck o mnoho let později vyhrála soutěž elegance v Pebble Beach. S tichým souhlasem úřadů začal pan Tabencki vozy rozprodávat již v šedesátých letech. Dochovaly se obrázky vozu z roku 1975, kdy se o bugatku zajímal polský sběratel pan Jan Peda, ale vzhledem k velmi špatnému stavu si koupi nakonec rozmyslel. Jedním z dalších zájemců byl o více než čtvrtstoletí později pan Christopher Gardner, známý obchodník s historickými vozidly. Prohlédl si vůz podrobněji než jeho předchůdci a hned mu bylo jasné, že vůz nabízený jako Bugatti Type 44 je ve skutečnosti jeden ze 160 vyrobených Bugatti Type 43. A s koupí neváhal. Vůz tak putoval do Švýcarska, kde se podvozek a karoserie navždy rozloučily. Podvozek – v té době již dávno bez motoru a kol – koupil člen švýcarského Bugatti klubu a známý nadšenec značky Lionel Decrey, který na podvozek namontoval karoserii typu roadster. Tuto karoserii postavila ženevská karosárna Carrosserie
Swarzstajn na bugatti Type 43 u průjezdní kontroly polské Soutěže spolehlivosti v červnu 1929. Kontrolorem je známý polský letec major Stachoň
Stejný vůz Bugatti Type 43, ale již v majetku pana Frühlinga – Rajd Tatrzański 1930
V pojízdném stavu s krakowskou registrační značkou 46
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Karoserie před renovací
V roce 1975 mezi mnoha jinými vozy Tadeusze Tabenckého
Původní podvozek číslo 43217 s novou karoserií ve švýcarské sbírce 47
Georges Gangloff SA v roce 1933 na Bugatti Type 43 (podvozek č. 43164), která byla až donedávna ve sbírce pana M. Grella a dnes je také vybavena karoserií Grand Sport. Zbývající část „polské bugatky“, tj. karoserii, zakoupil v roce 2006 Bohuslav Klein. Renovaci vozu zadal nový majitel panu Jiřímu Rambouskovi, který během prací objevil na některých částech výdřevy karoserie české poznámky, jako např. „pravá ubrat 15 mm“. Ty velmi pravděpodobně vznikly v karosárně Oldřicha Uhlíka, i když v dochovaných záznamech o zakázkách strašnické karosárny takový vůz nelze najít. Lze se ale domnívat, že vůz byl karosován ve stejné době jako Bugatti Type 57 (číslo podvozku 57615) pro knížete Liechtensteina, tedy během roku 1938. Oldřich Uhlík tehdy předložil Liechtensteinům několik návrhů karoserie a mezi nimi byl i návrh na dvoudveřové kupé, který mohl být později využit při stavbě karoserie na podvozku Bugatti Type 43, protože na obou karoseriích se nacházejí téměř identické prvky.
Karoserie na novém podvozku
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Bugatti Type 57 (číslo podvozku 57615) pro knížete Liechtensteina
Uhlíkovy poznámky ve výkresu bugatti pro knížete Liechtensteina
Návrh na dvoudveřové kupé pro knížete Liechtensteina 48
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013 Karoserie byla v překvapivě dobrém stavu a velká část výdřevy tak mohla zůstat, stejně jako všechny plechy. Nové elegantní blatníky však musel navrhnout Václav Zapadlík. Podle Jiřího Rambouska šlo vše poměrně rychle: „Seděli jsme v Kytíně v hospodě a povídali si, jak by to auto mělo vypadat, když tam nebyl ten předek a nevěděli jsme, jak dál. Ve dvě hodiny ráno si Vašek Zapadlíků vzal od hospodského kus papíru a asi za pět minut to namaloval.“ Na starých fotografiích vozu je před chladičem namontovaná oválná maska připomínající americké automobily čtyřicátých let. Po podrobném prozkoumání se zdá pravděpodobné, že vůz opustil pražskou karosárnu již s touto oválnou maskou, ale protože u všech známých vozů Bugatti karosovaných u Oldřicha Uhlíka je zachován typický tvar chladičů z francouzské automobilky, dostal renovovaný vůz chladič ve tvaru podkovy. Karoserie je postavena na kopii podvozku Type 43 zakoupené v Anglii, která je doplněna spoustou originálních součástek (přední a zadní osa, převodovka, ventilový rozvod, řízení, kompresor včetně náhonu, přístroje a další drobnosti). Text: Jiří Mewald Foto: Karel Kupka, Jiří Mewald, Jiří Rambousek, archivní fotografie Jan a Maciej Peda, časopis Automobilista
Nové elegantní blatníky však musel navrhnout Václav Zapadlík
Technické údaje: Motor: řadový osmiválec, 60 x 100 mm, objem 2262 ccm, výkon asi 120 koní při 5000 ot/min, rozvod SOHC se 3 ventily na válec, vačka poháněná vpředu umístěnými ozubenými koly, dmychadlo Roots, karburátor Solex 46 nebo Zenith 48, zapalování magnetem
Mistr Václav Zapadlík vypracoval studii konečného vzhledu vozidla 49
Spojka: mokrá, vícelamelová Převodovka: 4rychlostní se zpátečkou Rozměry: rozvor 2,972 m, rozchod 1,25 m, hmotnost asi 1100 kg Brzdy: bubnové na všech kolech ovládané lankem, průměr brzdového bubnu 330 mm Kola: litá, rozměr pneumatik původně 28 x 4,95
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Velká část výdřevy zůstala zachovaná
Práce na karoserii
Dřevěná šablona předního blatníku
První představení automobilu bylo na Concours d’Elégance Piešťanské Zlaté stuhy 2012 50
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Osmiválcový řadový motor o objemu 2262 ccm je přeplňovaný kompresorem Roots
Interiér s výhledem připomíná pilotní kabinu letadla 51
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
„Mám čisté montérky, ale co kdyby...“ Jiří Rambousek se připravuje k jízdě
Premiéra se uskuteční na květnové Concours d‘Elegance Chateau Loučeň
Jiří Rambousek a Bohuslav Klein
52
53
54
Bugatti Type 43 z roku 1928
