BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 1 ROČNÍK XV. leden 2009

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 1 • ROČNÍK XV.

leden 2009

Království ledu

Foto: Oldřich Stránský

Vážení občané městyse Buchlovice, chci Vás co nejsrdečněji pozdravit v novém roce 2009. Pro většinu z nás je nový rok příslibem něčeho nového a zadáváme si nová předsevzetí. Někdo chce přestat kouřit, jiný si chce zlepšit postavu dietou. Pro nás a naše městečko je předsevzetím vyhýbat se chybám a udělat v novém roce všechno proto, aby rozvoj Buchlovic následoval tak, aby život občanů byl co nejlepší a plně bezpečný. V roce 2008 bylo vykonáno hodně pozitivního a to ve všech oblastech našeho života. Vedle nutných prací zajišťujících běžný život v městečku došlo i na významné investice. O těch nejdůležitějších se nyní zmíním. V místní části Újezda – Trnávky byl položen vodovodní řad v délce 800 m nákladem 2 milionů korun. V mateřské škole jsme provedli rekonstrukci dvou sociálních zařízení v hodnotě 800 tis. korun. Kolem bytového domu u školy jsme vybudovali novou kanalizaci nákladem 300 tis. korun. Pro naše spolky jsme zakoupili mobilní pódium za 250 tis. korun. V rámci pokračování obnovy drobných kulturních památek jsme opravili sochu sv. Jana Nepomuckého pod hradem Buchlovem a započali s rekonstrukcí kaple sv. Kříže na Smraďavce. Ve spolupráci s restaurací Maco jsme vybavili další dětské hřiště na Zahradách. Zpracovali jsme projekt na rekonstrukci hřbitova se zapracováním připomínek občanů. Ve spolupráci s obcí Horný Hričov ze Slovenské republiky jsme získali dotaci ve výši cca 15 milionů korun na rekonstrukci budovy bývalé ZŠ na Lhotce na Československé kulturní centrum. V závěru minulého roku jsme podali další projekt z přeshraniční spolupráce s obcí Soblahov na vybudování Galerie na půdě v muzeu Podhradí. Lesy ČR provedly převážnou část I. etapy čištění a revitalizaci Buchlovského potoka v zastavěné části obce, přičemž zbytek bude dokončen během měsíce ledna. V roce 2009 hodláme dokončit rekonstrukci sociálních zařízení v mateřské škole. Zpracovaný energetický audit budov základní a mateřské školy, zdravotního střediska nám poslouží jako základ pro podání žádostí o zateplení fasád a výměnu oken u těchto veřejných budov. Netrpělivě čekáme na obnovení stavebních prací při výstavbě bytového domu v ulici Sportovní firmou Zoresta a jeho dokončení do 31. prosince 2009. V letošním roce vyroste na části sanované skládky Křižné cesty fotovoltaická elektrárna o výměře 2,7 ha. V roce 2009 nemůžeme počítat jen s velkým investicemi. Prognóza hospodářské stagnace ve světě se nevyhne ani naší republice, což se projeví i v omezeném růstu příjmů v rozpočtu městyse. Zastupitelstvo bude rozpočet na letoší rok projednávat a schvalovat v měsíci březnu, abychom se maximálně vyhnuli nepřesnostem, které by mohly vyplývat z očekávaného nereálného růstu HDP v ČR. Musíme se připravit i na možný nárůst nezaměstnanosti, který bude stagnaci hospodářství provázet. Vážení spoluobčané, dovolte mi popřát Vám za sebe i celé zastupitelstvo městyse hodně zdraví, štěstí a úspěchů v práci a požádat Vás v novém roce 2009 o aktivní spolupráci při rozvoji našeho městečka a to především o Vaši ohleduplnost vůči ostatním spoluobčanům a ohleduplnost vůči samotnému prostředí našeho městečka. Ing. Jiří Černý, starosta

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

Informace městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice č. 38/2008 dne 3. 12. 2008 Žádost občanů ulice Hradišťská o prodloužení chodníku při cestě III/50 Žádost občanů byla shledána oprávněnou a tato situace je již delší dobu známa. V současné době se však připravuje v tomto prostoru protažení kabelu VN ke stavbě bytového domu v Lúčkách. Rada doporučila zařadit akci do plánu roku 2009 (do rozpočtu městyse). Je třeba upozornit, že samotné stavbě bude předcházet koupě částí pozemků pro plánované chodníky, výkup bude realizován od soukromých osob, které bydlí v lokalitě ulice Hradišťská. Žádost o dar městyse pro rok 2009 a) ZO ČSOP 63/03 Buchlovice, Karel Tomešek, 26. 11. 2008 b) Divadelní společnost J. K. Tyla Buchlovice, Jiří Kutálek, 22. 11. 2008 Rada obě žádosti projednala a doporučila zařadit do seznamu. Inventarizace 2008 Rada projednala inventury 2008. Rada delegovala členy rady a zastupitelstva (pracovníky Úřadu městyse Buchlovice) pro realizaci akce Inventarizace majetku městyse Buchlovice 2008. Termín ukončení inventur: 15. 1. 2008. Žádost o prodej pozemků ve vlastnictví městyse Buchlovice parcely č. 500/1, 501/10, 505/85, 505/88, 505/106 vše v k.ú. Buchlovice firmě MIP, spol. s r.o., Velká nad Veličkou, jednatel ing. Jiří Slovák, ze dne 26. 11. 2008 Firma MIP, spol. s r.o., Velká nad Veličkou upřesnila svoji žádost o prodej pozemků v prostoru bývalého zemědělského družstva, farma Buchlovice. Rada doporučila prodej pozemků ve vlastnictví městyse Buchlovice, parcely č. 500/1, 501/10, 505/85, 505/88, 505/106 vše v k.ú. Buchlovice firmě MIP, spol. s r.o., Velká nad Veličkou, jednatel ing. Jiří Slovák. Informace o realizaci prodloužení vodovodu na Újezda, možnosti připojení k hlavnímu řádu, podmínky připojení, připojovací poplatky, stavby nepropustných jíme, domácích čistíren atd. Starosta ing. Jiří Černý popsal současný stav realizace prodloužení vodovodu na Újezda, 720 metrů bylo protlačeno, zbytek cca 40 metrů bylo nutno kopat vzhledem k podloží (skála), dále bude vodovod veden v příkopě lesní cesty (věcné břemeno – domluva s lesním správcem – Lesy ČR). Co se týká přípojek do domů obyvatel, resp. do rekreačních chat, předpokládá se, že celá akce bude projednána s jedním projektantem (účast SVaK Uherské Hradiště) a po tlakových zkouškách bude teprve jednáno o podmínkách připojení. Ty jsou podle rady následující: finanční nároky ze strany městyse nebudou kladeny v případě, že majitelé nemovitosti budou mít zkolaudovanou jímku na vyvážení, alternativou budou zkolaudované domovní čistírny (přesto budou muset prokazovat vyvážení vody). Rada schválila podmínky pro připojení nemovitostí k hlavnímu řádu vodovodu na Újezda. Bezbariérový vstup do zdravotnického střediska Buchlovice Návrh na bezbariérový vstup do zdravotnického střediska Buchlovice ing. Jaroslava Mikulíka byl přijat, v pracích je možno pokračovat. Starosta naznačil možnost využití jednoho z dotačních titulů (až do výše 100.000 Kč), rada se vyjádřila pro jeho využití. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

Vánoční dárky – Domov seniorů Buchlovice – Vánoce 2008 Rada schválila finanční návrh komise sociální k zakoupení dárků pro obyvatele Domova seniorů v Buchlovicích (20 osob) – vánoční dárky v ceně 350 Kč. Žádost o finanční příspěvek na opravu opěrné zídky poničené zatékající vodou z místní komunikace, Jiří Novák, Buchlovice, ze dne 13. 11. 2008 Členové rady byli seznámeni se stavem komunikace i zídky žadatele, byly jim předloženy fotografie ze dne 3. 12. 2008. Rada rozhodla o opatření – zalití spár mezi jednotlivými obrubníky na straně zahrady žadatele asfaltem, aby se zabránilo dalšímu pronikání vlhkosti do zídky. a) Žádost o prodloužení nájemní smlouvy č. 13/97 (stánek č. 6 na Tržnici Buchlovice), Vlasta Jurčová, Buchlovice, ze dne 18. 11. 2008 b) Žádost o prodloužení nájmu stánku č.1 – tržnice Buchlovice na rok 2009, Miluše Jílková Rada schválila prodloužení obou nájemních smluv na rok 2009 za stávajících podmínek. Žádost restaurace „U páva“ – prodloužení nočního klidu do 02.00 hodin ze dne 6. 12. na 7. 12. 2008 – Mikulášská zábava, dopis ze dne 2. 12. 2008 Rada nemá námitek proti konání akce a schválila výjimku z OZV č. 03/2006 – prodloužení doby nočního klidu do 02.00 hodin. Informace o otevírání obálek „Československé kulturní centrum Buchlovice“ – firma RAVEN Brno, úterý 16. 12. 2008 Byla podána informace o organizaci výběrového řízení na ČSKC Buchlovice vedené firmou RAVEN Brno – v úterý 16. 12. 2008 v 10.00 hodin budou na Úřadě městyse Buchlovice otevírány obálky za přítomnosti vedení městyse, zástupců firmy Raven Brno a firem, které jsou účastníky výběrového řízení. Informace k realizaci a využití institutu „Veřejná služba“ – materiál KÚ ZK O přípravě nového zákona č. 111/2006, který od 1. 1. 2009 umožňuje využít pro zaměstnání osob v hmotné nouzi nový institut – veřejná služba, byli členové rady informováni materiálem dodaným z Krajského úřadu Zlínského kraje. Návrh na zavedení systému sběru bioodpadu v obci Buchlovice, OTR a.s. – Moravníky Uherské Hradiště Rada, po diskuzi materiálů dodaných ředitelem OTR, a.s. Uherské Hradiště (popisující zkušenosti některých obcí, např. města Kunovic), schválila zavedení sběru bioodpadů v městysi Buchlovice od 1. 5. 2009 s frekvencí svozu 1 x za 3 týdny, přičemž této nákladné akci musí předcházet účinná kampaň ve zpravodaji, na nástěnkách, také v městysovém rozhlase.

Zastupitelstvo městyse Buchlovice č. 10/2008 ze dne 18. 12. 2008 Zastupitelstvo schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích dle § 85, písm. a) - prodej pozemků ve vlastnictví městyse Buchlovice parcely č. 500/1 o výměře 372 m², 501/10 o výměře 174 m², 505/85 o výměře 86 m², 505/88 o výměře 264 m² a 505/106 o výměře 100 m², vše v k.ú. Buchlovice firmě MIP. spol. s r.o., 696 74 Velká nad Veličkou za cenu 100 Kč/m². BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

Zastupitelstvo schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění dle § 84, odst. 2, písm. b) - změny rozpočtu městyse Buchlovice na rok 2008 - změny rozpočtu v kapitole příjmy z původního rozpočtu ve výši 27,447.000 Kč zvýšení o 4,025.000 Kč na 31,472.000 Kč, změny rozpočtu v kapitole výdaje z původního rozpočtu ve výši 26,870.000 Kč zvýšení o 1,700.000 Kč na 28,570.000 Kč. Zastupitelstvo schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění dle § 84, odst. 2, písm. b) - rozpočtové provizórium městyse Buchlovice na rok 2009 – za podmínky, že do doby schválení rozpočtu městyse Buchlovice na rok 2009 budou čerpány jen nezbytné náklady. Zastupitelstvo schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění - zadání změny č. 1 Územního plánu obce Buchlovice. Zastupitelstvo neschválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích dle § 85, písm. a) - odkoupení pozemků parcely č. 2714/167, 2114/165, 2766/33, 2766/42, 2781/17, 2781/18 a 2781/19, vše v k.ú. Buchlovice Trnávky od paní Jiřiny Mokrášové, Uherské Hradiště. Zastupitelstvo souhlasilo - se zavedením systému sběru bioodpadu rostlinného původu v městysi Buchlovice v roce 2009 (od 1. 5. 2009). Zastupitelstvo pověřilo - starostu městyse ing. Jiřího Černého jednáním s účastníky svozového režimu v rámci OTR, a.s. Uherské Hradiště, projednávat nebo navrhovat takový systém, který by minimalizoval nebo úplně vyloučil odpady živočišného původu v nádobách na bioodpad.

Před Vánocemi obdržel městys Buchlovice pěkný dar v podobě asi metrového kovového svícnu od uměleckého kováře pana Petra Kučíka z Boršic. Svícen je určen do interiéru kaple sv. Kříže na Smraďavce, kde se ocitne po rekonstrukci objektu, která potrvá, vzhledem k délce vysychání zdiva, ještě nejméně dva roky. Panu Kučíkovi tímto vyjadřujeme upřímné poděkování. Vedení městyse Buchlovice Foto Oldřich Stránský


Koncem loňského roku proběhla první část výstavby nového vodovodu na hrad Buchlov. Položené potrubí ve vyhloubeném výkopu spojí zdroje vody pod Modlou s následně budovaným rezervoárem pod hradem. Nutnost provedení této nákladné akce potvrdil nejen v posledních dvou letech nedostatek vody během návštěvnické sezóny. Foto: -bž-

Možná jste zaregistrovali, že během měsíce listopadu bylo zbudováno kovové zábradlí v délce 60 m při chodníku vedoucímu k autobusové zastávce při silnici na Brno. Vyrobila je firma DHJ pana Dvořáčka za spolupráce Služeb městyse Buchlovice na popud našich občanů. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

Vážení čtenáři zpravodaje. Jistě si mnozí všímáte a jste rozhořčeni nad počínáním některých spoluobčanů, kteří ve svých domovních kotlích pálí co se dá, včetně umělých hmot, pneumatik atd. Stížnosti přicházejí z ulice Hradišťské, Masarykovy i K Buchlovu. Stačí se navečer podívat na naše městečko z vyvýšeného místa a uvidíte smogovou clonu, přes kterou nejsou kolikrát vidět ani domy. Kvůli pár bezohledným a krátkozrakým jedincům i v Buchlovicích jsme nuceni dýchat karcinogenní směs. Jak vidět, asi jsme prozatím obecně nepoučitelní a vše si uvědomujeme až ležíme například s rakovinou v nemocnici. To už ale bývá často pozdě. Pokud tato slova padnou alespoň trochu na úrodnou půdu, vezměte si je k srdci a zamyslete se nad sebou (míníme tím samozřejmě viníky) a svým počínáním. Názorná fotografie je z Hradišťské ulice v Lúčkách. (Redakce BZ)

V závěru loňského roku proběhla pravidelná fyzická i elektronická revize knih v naší knihovně. Foto: -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

Nezapomenutelné setkání ke 120. výročí založení školy Koncem loňského roku oslavila budova bývalé národní školy na Lhotce své 120. výročí slavnostního položení základního kamene, které se odehrálo začátkem prosince 1888. Při této příležitosti uspořádaly bývalé pracovnice školy – učitelka Mgr. Jitka Bartošková a vychovatelka Olga Švanygová ve spolupráci se ZŠ Buchlovice setkání učitelů a pracovníků školy (činných i na penzi), kteří prošli historickou budovou na Lhotce. Větší část pozvaných se nejprve shromáždila v jedné z přízemních učeben školy, kde vše otevřel program Děcek z Buchlovic, proběhlo přivítání, zazněly pozdravy ředitele školy Mgr. Františka Klvani, starosty městyse ing. Jiřího Černého a dalších. Přítomní se dověděli něco z historie školy a nezapomnělo se i na současnost. Během prohlídky ostatních tříd

školy, kterou v letošním a příštím roce čeká nákladná rekonstrukce v Československé kulturní centrum, hosté zhlédli současný stav prostor a prostřednictvím projektu jejich budoucí podobu a využití. Další program setkání se odehrál již ve škole na ulici Komenského. Po pohoštění si přítomní prohlédli jednotlivé učebny a zvlášť zánovní prostory vzniklé v podkroví a otevřené v předloňském roce. Následující čas byl vyhrazen vzájemnému představení, vždyť mnozí pracovníci školy se během těch rychle plynoucích let nikdy nepotkali. Věřte, že bylo o čem hovořit a na co vzpomínat. Setkání se určitě povedlo a ještě jednou je třeba poděkovat jak pořadatelům, tak i všem, kteří přišli a strávili společně pěkné odpoledne a večer. Text a foto Bořek Žižlavský




Osobní vyznání Osobní vyznání paní učitelky Ludmily Dudeškové ke 120. výročí založení Národní školy v Buchlovicích. Sto dvacet let je už pěkný věk a naše škola milá by si úctu za ta léta zasloužila. Co se tu dětí vystřídalo, co kantorů tu za ta léta bylo. Ve vzpomínkách se vracíme zpět, by omládly jsme o několik let. Naši páni soudruzi ředitelé s námi vycházeli skvěle. I páni inspektoři měli pro nás pochopení a vždy odcházeli z Buchlovic spokojení. S paními školnicemi jsme byli zadobře, protože všechny vyhověly naší potřebě. Pracovní kolektiv byl v dobrém vztahu, nic nám nekazilo při práci náladu. I když lidé nám vyčítají, ti kantoři, ti se mají, jen prázdniny stále mají. Ať přijdou chvíli, ať to zkusí, co ten kantor při vyučování a o přestávkách zkusit musí. Co přípravy na příští den a sešitů opravit stohy jen. A co bylo schůzování, které pro nás na nic není. Nesmím zapomenout na paní družinářky, které odvádějí pěknou, poctivou práci. I rodiče se snaží přiložit ruce k dílu, za což jim patří pochvala z podílu. Jen dětí v náboženství by mělo být více. Určitě chování by se zlepšilo velice. Měli by jim rodiče a páni učitelé příkladem jít a i někdy do kostela zajít. Prosím za prominutí posledních řádků, ale chci všechno brát po pořádku.

Přáli bychom naší škole, by jí nic špatného nehrozilo, co je možné, by se vylepšilo.

A Vy mladší všichni při další oslavě se sešli a pěli jedním sborem, že je naše škola, ta nejkrásnější pod Buchlovem. Ludmila Dudešková

Poděkování Sbor dobrovolných hasičů Buchlovice děkuje panu Leopoldu Ondrůškovi z Buchlovic za darování staršího počítače se skenerem. Obou hasiči použijí při práci s nezbytnou agendou ve speciálním programu určeném pro hasičské sbory. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

10

Z historie školy čp. 16 na Lhotce

Národní škola v období kolem roku 1930 Kvůli nedostatečným prostorám ve stávající škole v Lúčkách (pozdější četnická stanice), kde se nacházely jen dvě učebny pro cca 400 žáků, bylo nutné situaci co nejrychleji řešit. Nejvíce se o vznik nové školní budovy zasloužil nadučitel Karel Kokeš, který prosazoval tuto myšlenku více než pět let. Po příslibu finančního zajištění bylo nejprve zakoupeno stavební místo na Lhotce naproti kostela, a to Šefránkův podsedek čp. 16. Základní kámen nové budovy byl položen 2. prosince 1888. Uzávěrka konkurzního řízení na zhotovitele stavby byla 5. prosince téhož roku, přičemž uvažovaný rozpočet činil 24 424 zl., 90 kr. Zakázku získal břestecký rodák Jiří Kovařík, který měl stavební firmu ve Vídni, jenž snížil rozpočtovanou částku na 18 975 zl. Do podzimu 1889 byla již budova postavena a 9. října téhož roku okresní komisí prohlédnuta a schválena. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

Vyučování bylo zahájeno 10. března 1890 z celkového počtu pěti tříd pouze ve čtyřech třídách, a to z důvodu nedostatku učitelských sil. K prvním vyučujícím v nové škole v roce 1890 náleželi Karel Kokeš – nadučitel, František Hajn, Inocenc Konečník, Julie Andrýsková a Antonín Skála – podučitel. V tomto školním roce měla škola 320 žáků a v roce 1891 již 447 žáků. V tom čase bychom tu našli 5 tříd, byt pro nadučitele a kabinety. V roce 1901 byly k nynější školní budově přistaveny směrem ke hřbitovu další dvě třídy nad sebou a dva byty pro učitele. Pro zajímavost uveďme, že v letech 1883–1890 byl starostou Tomáš Mitáš a v letech 1890–1893 Antonín Maděra. V období let 1885–1890 byl zdejším farářem Karel Kráčmar a v letech 1891 až 1912 Karel Lysý. Připravil -bž-, foto archiv SPHB 11

Vánoční besídka a trh v ZŠ Buchlovice

Tak jako loni, kdy se před vánočními svátky slavnostně otevírala půdní vestavba, i letos prožila škola pěkný prosincový podvečer. Ve čtvrtek 11. prosince 2008 se totiž v tělocvičně základní školy konala předvánoční besídka pro rodiče. Jednotlivé třídy z 1. stupně se představily s pestrým programem, který doplnily děti z kroužků flétny a orientálních tanců. Po ukončení programu čekaly děti na své rodiče v prostorách školy, protože si zde otevřely své prodejní stánky s výrobky, které ve škole vytvářely pod vedením svých učitelů a vychovatelů. A rodiče prohlíželi, vybírali a nakupovali. Výtěžek z prodeje vánočních dárečků bude opět použit na financování adopce na dálku, kterou bude od roku 2009 zaštiťovat Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice. Vedení školy děkuje touto cestou všem, kdo se na přípravě a realizaci akce podíleli a také Vám všem, kteří jste nám finančně přispěli. Základní škola Buchlovice, Foto Pavel Paška


12

čtvrtek 11. prosince 2008

Ze zápisníku malého poety Roberta Lukeštíka, 8 let Psi Psi štěkají s radostí, přitom vrtí ocásky. Vrtí pěkně na pohled, udělají salto hned. Až to salto udělají, tak nám pěkně zaštěkají.

Česká republika Naše Česká republika, už na ni náš znak čeká, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

odjela pryč do ciziny, ztratila se z domoviny. Není pěkné vůbec to, zapomněla – ten, ta, to, vůbec jí to nejde, asi z toho sejde.

Zvířata Koně pěkně řechtají a psi zase štěkají. Kočky pěkně mňoukají a osli zas hýkají. 13

Koncert ZUŠ s atmosférou Vánoc

Už více než rok působí v Buchlovicích pobočka Základní umělecké školy v Uh. Hradišti (ZUŠ). V současnosti děti vyučují v oborech housle, flétna, klávesy a obecná příprava učitelé Radim Snopek (vedoucí pobočky), Václav Ovčačík, Petra Jarmarová a Petr Král. Loňského 15. prosince děti předvedly, co se už stačily naučit. Jejich jednotlivá i společná vystoupení se v prostorách Muzea Podhradí Buchlovice setkala s velkým ohlasem jejich rodinných příslušníků a známých. Na úvod všechny pozdravil ředitel ZUŠ Stanislav Nemrava a mezi hosty nechyběli i představitelé Buchlovic, starosta ing. Jiří Černý a místostarosta Bořek Žižlavský. Nakonec dodejme, že tento koncert byl prvním veřejným vystoupením žáků buchlovické ZUŠ u nás a věříme, že se stane tradicí. Určitě bychom nenašli nikoho, kdo by z muzea neodcházel s krásným pocitem v tomto předvánočním čase. Text a foto -bž-


14


15

O Mikuláši navštívily Úřad městyse Buchlovice mikulášské družiny dětí z mateřské školy a ze základní školy, vedené svými vyučujícími. Zazpívali, zarecitovali a od zaměstnanců městyse obdrželi malé sladkosti. Foto: -bž-


16

Členové Sboru dobrovolných hasičů Buchlovice v loňském roce vyjeli „naostro“ k ohňům a dalším událostem celkem šestnáctkrát. Naposledy pomáhali v Osvětimanech, kde hořel dům a v Buchlovicích na Zahradách, kde některý z občanů z blízkého okolí nasypal do kontejneru žhavý popel z kamen, který způsobil požár obsahu nádoby. V loňském roce obdrželi naši hasiči dva finanční dary Zlínského kraje. Z toho stopadesátitisícového si v měsíci prosinci pořídili čtyři moderní dýchací přístroje zn. Dräger a přilby, přičemž zbytek doplatil městys. Foto: SDH Buchlovice a -bž-


17

Spolek podporovatelů historie Buchlovic po slovanských památkách Poslední listopadovou sobotu se vydali členové Spolku podporovatelů historie Buchlovic na plánovanou výpravu po stopách Velké Moravy na Hodonínsku. Prostřednictvím paní Kateřiny Kurdíkové z hodonínské radnice nám byla umožněna prohlídka Národní kulturní památky – Slovanského hradiště v Mikulčicích i mimo prohlídkovou sezónu v doprovodu ředitele tamního archeologického muzea PhDr. Františka Synka. Po úvodním výkladu následovala prohlídka první části expozice, která seznamuje návštěvníky s rozsahem hradiska a životem tehdejší společnosti – od bídy otroků až po bohatství velmožské či knížecí rodiny. Výstava přibližuje nejen nálezy slovanské, ale i mnohem starších kultur, které v nivě s lužními lesy kolem řeky Moravy od nejstarších dob lidského osídlení žily. Zdejší kraj byl domovem například prvních zemědělců, kovolitců a především Slovanů, jež tu vybudovali v 8. a 9. století jedno z nejvýznamnějších sídlišť deseti kostely a knížecím palácem. Sídliště pravděpodobně bylo místem


pobytu věrozvěstů Cyrila a Metoděje a na rozdíl od nám blízké staroměstské aglomerace nebylo zásadně porušeno novodobou výstavbou. V druhém výstavním pavilonu, který vznikl nad základy a pohřebištěm kolem kostela č. 2, jsme mohli zhlédnout působivou audiovizuální rekonstrukci této vodní raně středověké pevnosti s kostely, palácem, mosty a opevněním. Ještě v nedávném čase nikdo nevěděl, že dodnes existuje stejně starý slovanský kostelík na opačné straně řeky Moravy, u Kopčan na Slovensku, vzdálený asi 2 km od Mikulčic, ale ne v podobě, jaké známe z velkomoravských sídlišť (v pozůstatcích negativu základů), nýbrž jeho celá stavba! Tento unikát je nyní zasvěcen sv. Margitě a i přes jeho pozdější úpravy neztratil nic ze své prosté podoby. Stojí osamocený v polích, které v dálce lemují lužní lesy a moravní tok, přes něhož vedl už v dávných časech most, který spojoval toto místo s mikulčickou aglomerací. Nepředpokládali jsme, že si budeme moci prohlédnout i tuto památku zevnitř, ale měli jsme štěstí. Po odbočení z Kopčan do polí jsme minuli

18

nějakého člověka na kole. Když nás uviděl, otočil se a i v tom větrném a chladném počasí přijel za námi, kostelík ochotně otevřel a povyprávěl o archeologickém průzkumu, který zde proběhl. Vedle pozdějších gotických okýnek jsou například k vidění zbytky původní výmalby. Poslední zastavení po obědě bylo u zmíněné paní Kurdíkové, která nás s rodinou


pohostila v jejich originálním půdním bytě na hodonínském náměstí, kde jsme si mj. prohlédli obrazy buchlovických uliček a domů, jež namaloval jejich předek Ladislav Maršálek a mnohé z nich budou k vidění na chystané výstavě tohoto umělce v Muzeu Podhradí Buchlovice. Text a foto Bořek Žižlavský

19

Veselý mikulášský jarmark


20

neděle 7. prosince 2008


21

Veselý mikulášský jarmark


22

neděle 7. prosince 2008

připravil -vlkBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

23

Předvánoční návštěva Domova seniorů

Jako každoročně v předvánočním období navštívili i v loňském roce 12. prosince zástupci městyse – radní Alena Horáková, pracovnice úřadu Marie Výstupová a místostarosta Bořek Žižlavský naše spoluobčany žijící v Domově seniorů v Buchlovicích. Po příjemné besedě, při níž se hovořilo nejen o tom, co se v Buchlovicích za poslední rok podařilo a co se chystá v roce 2009, následovalo přání pěkných svátků a všeho nejlepšího v novém roce a předání dárků. Poté se jmenovaní odebrali na lůžková oddělení, kde navštívili další spoluobčany, kteří se nemohli zúčastnit setkání v zasedací místnosti domova. Foto: -bž-


24

Z Muzea Podhradí

Během minulého roku naše Muzeum Podhradí Buchlovice obohatily další sbírky. Při příležitosti vernisáže výstavy Krásné harampádí I se představili panenky a panáčci v moravských krojích – dar paní Františky Hany Garlíkové z Prahy, rozené z Boršic, jež jsou zařazeni do trvalé přízemní expozice. Jedno z muzejních oken letos poprvé ozdobil řezaný betlém, získaný kupem od autora pana Františka Smětáka z Tupes. Foto: -bž-


25

Vernisáž výstavy Krásné harampádí I se vydařila Vernisáž jmenované výstavy v Muzeu Podhradí Buchlovice se uskutečnila 12. prosince 2008 a příchozím návštěvníkům tentokrát jen tak tak stačilo přízemí muzea. Sešli se, aby si zpříjemnili podvečerní atmosféru onoho adventního dne. Na jednom z panelů s exponáty jste mohli vidět předmět, který vypadá jako část násady ke smetáku, na jednom konci má do roztažené (jakoby nepodařené) spirály stočený silný drát. „Na co myslíš, že je tohle ?“ Tak to byla věta, která asi nejčastěji zazněla mezi návštěvníky poslední loňské vernisáže. Podobně zajímavých, mnohdy těžko identifikovatelných předmětů zde bylo přesně sto. Kromě toho se představila, jako ostatně vždy, řada novinek. Úvodní pasáž podvečera se odvíjela podle připraveného schématu:

• • • • • • • • • • • • • • •

Štrajchkapela s primáriem Jaroslavem Hubáčkem Pozdravení – Bořek Žižlavský Muzikantské fórky – Jiří Severin Štrajchkapela s primáriem Jaroslavem Hubáčkem O štrajchu – Jiří Severin Štrajchkapela s primáriem Jaroslavem Hubáčkem Dar paní F. H. Garlíkové – Miloslav Hrdý O novém betlému – Miloslav Hrdý Štrajchkapela s primáriem Jaroslavem Hubáčkem Krásné harampádí – Miloslav Hrdý Projekt pro základní školy – Miloslav Hrdý Calta. štola, vánočka – Miloslav Hrdý Štrajchkapela s primáriem Jaroslavem Hubáčkem Zahájení výstavy společnou písní Vánoce, Vánoce, skoro-li budete Štrajchkapela s primáriem Jaroslavem Hubáčkem


26

Přivítání se ujal pan místostarosta Bořek Žižlavský, který pozdravil přítomné přátele muzea, pana starostu ing. Jiřího Černého a všechny, kteří svými příspěvky pomohli naplnit ideu „krásného harampádí“. A pak zahrála muzika. Jako blesk z čistého nebe zapůsobila „štrajchkapela“, která sdružuje muzikanty z Topolné a okolí, kteří mají bohatou praxi v cimbálové muzice nebo v dechových kapelách. Štrajchkapela, jak se přítomní dověděli od Mgr. Jiřího Severina (který na toto téma před nedávnem vydal knížku – Hráli jsme jak andělé), sestává ze žesťových a smyčcových nástrojů a podobné sestavy hrávaly u nás ještě na začátku minulého století, poslední štrajch v Březolupech kolem II. světové války. Muzikanti hrají spolu v této sestavě asi čtyři roky a v jejich tvořícím se repertoáru jsou skladby aranžované pro podobnou sestavu cca před 80 lety. Proto zní muzika kouzelně a mnohem jemněji nežli současné podání dechovkových muzik, nástupy jednotlivých sekcí jsou pro nás mnohdy překvapivé a především potěšující. Hned po úvodní skladbě bylo všem přítomným pocítit nádherné uvolnění a ti starší se cítili na pokraji našeho bývalého soustátí Rakousko-Uherska. Vernisáž byla velmi ozvláštněna přítomností paní Františky Hany Garlíkové z Prahy, rodačky ze sousední obce Boršice, která se rozhodla Muzeu Podhradí Buchlovice věnovat krásnou sérii 24 krojovaných panenek na téma „Morava“. Kolekci se podařilo aranžovat do nové skříně a tak je zpřístupnit k datu vernisáže. Krojové panenky se tak staly pevnou součástí expozice a věříme, že budou těšit jak malé, tak dospělé návštěvníky muzea po dlouhou dobu. Ostatně, panenky jsou dobře viditelné i zvenčí a na oknech již po prvním dni bylo otištěno několik desítek dětských nosíků a to je dobré! Z krátkého vyznání paní Garlíkové – při jedné z výstav jí napsala osmiletá holčička do výstavní knihy následující – všichni my děti víme, jak se oblékaly princezny a královny, ale jaké šaty (kroje) nosily naše babičky a prababičky, to nevíme – proto také se snažila paní Hana o publicitu krojů doma i ve světě. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

27

K vánoční atmosféře přispěla rovněž instalace řezaného betlému autora pana Františka Smětáka z Tupes, který muzeum, díky laskavosti vedení městyse, mohlo zakoupit. Nasvícený betlém sestávající ze 24 figur velikosti kolem 25 cm, bude každoročně krásným symbolem Vánoc po celé toto období. Rádi bychom věřili, že výstavička Krásné harampádí I. (celkem 100 různorodých předmětů z různých oblastí života našich předků ve stáří 20–100 let) zaujala návštěvníky vernisáže a i ty další zaujme, určitě se najdou takoví, co v předmětech, které už mnozí odvrhli, najdou dostatek poezie, ocení um našich předků a zhodnotí je do té míry, že možná vznikne další výstava s pořadovým číslem 2 (alespoň podle prvních reakcí ten dojem můžeme mít !).


28

Výstava Krásné harampádí je určena především mladým návštěvníkům, dětem z naší základní školy a také škol stejného stupně z ostatních obcí mikroregionu. Opravdu může jít o „vyučování mimo školní místnosti“ a také, že se dá současně na malé ploše mluvit o otázkách týkajících se dějepisu, výtvarného umění, přírodopisu, pracovní výroby a dalších. Je pouze třeba, aby páni učitelé výstavu navštívili a s exponáty se předem seznámili. Během vernisáže bylo možno ochutnat perníčky paní Ludmily Kováříkové a výrobky, které voněly staletími – vánoční caltou a štolami z ruky paní dr. Staňky Hrňové, recepty na ně najdete na jiném místě. Tyto výrobky, které jsou jakýmisi předchůdci dnes hojně pečených vánoček, si získaly své nové příznivce a můžeme být jen rádi, když v následujících letech bude na vánočních stolech pečivo s přídomkem – Buchlovská calta, Buchlovská štola kynutá a Buchlovská tvarohová štola. Víno, jak už je také zvykem, pocházelo ze Zástřizlovského sklepa pana ing. Jiřího Černého – Chardonnay 2007, pozdní sběr – si všichni přítomní (mimo ty, kteří svírali v kapsách klíče od svých automobilů) pochvalovali, někteří se potají ptali, kde že se nachází ten sklep. Zahájení výstavy společnou písní Vánoce, Vánoce, skoro-li budete, skoro-li, děvčátka, ze služby půjdete? bylo příjemnou tečkou i začátkem. Ještě hodně dlouhou chvíli se návštěvníci (z Buchlovic, okolních obcí, ale i ze Zlína, Uherského Hradiště, Žeravic či Brna) příjemně bavili, mnohým se domů ani nechtělo. Miloslav Hrdý, Hana Buroňová; foto Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

29

Vánoční dílny U Páva 14. 12. 2008

Dne 14. prosince 2008 uspořádalo Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice vánoční dílny v sále restaurace U Páva, ze kterých jsou naše fotografie.


30

Buchlov „na Štěpána“ 2008

Foto: Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

31

Řádky Oblastní charity Oblastní charita Uherské Hradiště v nynější době spravuje tato zařízení: Agentura podporovaného zaměstnávání pomáhá nalézt zaměstnání lidem se zdravotním postižením nebo lidem sociálně vyloučeným, kteří se chtějí zapojit do běžného pracovního života na otevřeném trhu práce, ale jejich schopnosti jsou v důsledku tohoto znevýhodnění omezeny do té míry, že potřebují se získáváním a zachováním vhodného pracovního místa odbornou individuální podporu. Azylový dům sv. Vincence je určen dospělým mužům, kteří ztratili domov, práci a rodinu. Pracovníci Azylového domu podporují u těchto lidí upevňování stálých pracovních návyků, motivují je k léčbě závislostí, pomáhají se znovuobnovením vztahů s rodinou, poskytují poradenské služby v oblasti vyhledávání zaměstnání a samostatného bydlení, minimalizují jejich závislost na cizí pomoci. V Centru denních služeb pro seniory pracovníci pečují část dne v příjemném prostředí o lidi soběstačné i nesoběstačné a tím pomáhají také pečujícím rodinám seniorů. Zlepšují kvalitu života seniorů, zachovávají pocit vlastní hodnoty a důstojnosti, zprostředkovávají sociální kontakty, snaží se udržet jejich soběstačnost. Centrum denních služeb je provozováno v Boršicích a Uherském Hradišti. Centrum osobní asistence poskytuje své služby v přirozeném prostředí uživatele a všude tam, kde asistent svého uživatele doprovází. Lidé se sníženou soběstačností, kteří službu využívají, nejsou díky této službě izolováni od společnosti a dokážou lépe snášet problémy, které provází jejich handicap a lépe se orientují v situacích, s kterými se setkají. Denní centrum sv. Ludmily umožňuje pracovní uplatnění a smysluplné trávení volného času dospělým lidem s mentálním postižením, u nichž by byla úplná integrace do společnosti obtížná. Lidé s mentálním postižením si tak zvyšují dovednosti a schopnosti jak v estetické, tak v rozumové oblasti. Dobrovolnické centrum koordinuje činnost BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

dobrovolníků pomáhajících v jednotlivých zařízeních Oblastní charity, ale také v jiných organizacích. Činností, které vykonávají dobrovolníci, je nespočet: přímá práce s uživateli služeb, návštěvy seniorů, práce doma, jednání s úřady, shánění peněz, grafické práce, atd. Domácí hospic je určen lidem s nevyléčitelným onemocněním, lidem umírajícím. Zaručuje, že nemocný nebude trpět nesnesitelnou bolestí, bude vždy respektována jeho lidská důstojnost a v posledních chvílích života nezůstane osamocen. Pracovníci zajišťují návštěvy u pacientů 24 hodin denně, poradenství, půjčení kompenzačních pomůcek, setkávání pečujících, setkávání pozůstalých. Domácí zdravotní péče je učena osobám, jejichž stav vyžaduje odbornou zdravotní péči. Zdravotní sestry zajišťují odborné činnosti dle ordinace lékaře v přirozeném prostředí svých pacientů. Zdravotní péči doporučenou lékařem hradí zdravotní pojišťovna. Domácí zdravotní péči lze kombinovat s pečovatelskou službou. Domov pokojného stáří Boršice nabízí seniorům celoroční ubytování, stravování a péči. Ubytování je zajištěno v jednolůžkových a dvoulůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Charitní domov Hluk poskytuje pobytovou službu rodinného typu, pomoc a podporu se zajištěním komplexní péče osobám, jež nemohou dlouhodobě ze zdravotních, sociálních či rodinných důvodů nebo z důvodů pokročilého věku zajišťovat své životní potřeby ve svých domácnostech a jejich rodina jim nemůže péči poskytnout. Chráněná dílna vznikla na základě potřeb občanů se zdravotním postižením. Chráněnou dílnu tvoří dvě pracoviště – šicí dílna a košíkářská dílna. Práce v Chráněné dílně je pro lidi se zdravotním postižením zdrojem příjmu, umožňuje jim také kontakt se společností. Labyrint – centrum sociálních služeb pro lidi s duševním onemocněním nabízí dospělým osobám s duševním onemocněním z okruhu psychotických onemocnění pomoc a podpo32

ru při jejich začleňování do běžného života. Pracovníci zajišťují sociální poradenství, socializační a vzdělávací aktivity, arteterapii, psychologickou péči, pracovní rehabilitaci, aj. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež TULiP poskytuje bezplatné sociální služby, poradenství, pomoc v krizi. Vytváří zázemí pro vlastní seberealizaci a pozitivní trávení volného času dětem a mládeži od 12 do 20 let. Terénní sociální pracovník kontaktuje mládež přímo v ulicích města pomocí metody práce streetwork. Občanská poradna nabízí bezplatné, diskrétní, nestranné a nezávislé poradenství pro všechny, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Radí v oblasti sociálního zabezpečení, pracovněprávních vztahů, bydlení, rodiny, mezilidských vztahů, atd. Odlehčovací služba (přechodný pobyt na předem dohodnutou dobu) je poskytována v Domově pokojného stáří Boršice a v Charitním domově Hluk. Je určena seniorům a zdravotně postiženým lidem, o které za normálních okolností pečují příbuzní v domácím prostředí. Pečovatelská služba zajišťuje pomoc při BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

osobní hygieně, nákupech a jiných pochůzkách, úklidu domácnosti, praní prádla, doprovodu k lékaři, jednání na úřadech, dohledu nad dospělým občanem. Dalšími aktivitami je dovážka obědů, pedikúra, aj. Sociální poradna s azylovým bydlením poskytuje služby ženám i mužům, jež se nachází v obtížné životní situaci spojené se ztrátou bydlení. Služba nabízí dočasné ubytování ve dvoulůžkových pokojích, sociální poradenství, nácvik a trénink dovedností, pomoc při hledání zaměstnání, vzdělávací kurzy. Středisko humanitární pomoci provozuje sklad šatstva, ze kterého je poskytováno oblečení potřebným občanům, např. lidem postiženým povodní, lidem v nepříznivé sociální situaci, a to jak v místní, tak i republikové a zahraniční oblasti. Pracovníci Střediska humanitární pomoci organizují každoročně Tříkrálovou sbírku. Tříkrálové skupiny dobrovolníků navštěvují domácnosti, přinášejí jim radost a požehnání od biskupů a arcibiskupů. Finanční částka získaná koledováním je rozdělována potřebným lidem dle stanoveného klíče České katolické charity. 33

Zajímavosti z buchlovické přírody v uplynulém roce 2008 Po hřibových hodech z konce května a začátkem června, jak už bylo psáno v našem zpravodaji č. 6/2008, přišlo vystřízlivění. S tehdy hřiby dubovými se vyskytovala muchomůrka růžovka – masák, pár lišek a holubinek. Potom se buchlovské lesy houbařsky odmlčely až do října, kdy vyrostly muchomůrky červené, václavky, bedly, suchohřiby, babky i některé druhy hřibů. V tom „neúrodném“ období se hojně vyskytli klouzci a bedly, většinou však na zahradách a polích. Buchlovičtí houbaři bledli závistí, když slyšeli, kolik hřibů roste v Čechách, Jeseníkách, Karpatech, Beskydách a jinde. Věřme, že „postní“ období se už v letošním roce opakovat nebude. V Buchlovském zpravodaji byl zaznamenán pokus o hnízdění čápů bílých dokonce v korunce sochy Panny Marie na náměstí. V létě byli tito ptáci pozorováni i na střeše kostela sv. Martina. Je to dobré znamení o trvalém výskytu čápů u nás. Chtělo by se věřit, že by mohli být předzvěstí vyššího počtu dětí v naší obci, aby se počet místních obyvatel konečně přehoupl přes číslo 2500. Od velkých opeřenců přejděme k jednomu z nejmenších. Je to lejsek šedý. Nenápadný pěvec čeledi lejskovitých – u nás ještě lejsek bělokrký, malý a černohlavý. Ne nadarmo má ve jménu šedý. Uniká naší pozornosti snad i proto, že křídla má podobně uspořádaná a zbarvená jako vrabec domácí a jsou přibližně stejně velcí. Na rozdíl od něj se neživí semeny a zbytky z domácností, ale láká ho létající hmyz. Pozoroval jsem ho na břehu Buchlovického potoka jak loví, aniž bych věděl, že jde o lejska. Seděl na osamoceném kovovém sloupku z plotu a pozoroval z tohoto vyvýšeného místa život na březích tehdy zarosteného potoka (ještě nebyly provedeny úpravy na březích a dně vodního toku). Jakmile uviděl nějaký pohybující se hmyz, vystartoval k němu, ozvalo se tiché „klap“ a okamžitě se vrátil zpět na pozorovadlo. Vše prováděl v rychlém letu bez mezipřistávání. Vždy chytil jen jeden exemplář BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

hmyzu. Po prostudování literatury vím, že je to charakteristický způsob lovu tohoto pěvce. Neloví v plynulém letu jako vlaštovka, jiřička nebo rorýs. K nám přilétají v květnu a za několik měsíců se v září vracejí do Afriky „přezimovat“. V květnu samička snáší vajíčka a po měsíci už mláďata vylétají z hnízda a starají se pak o sebe sama. Rodiče je krmí asi 14 dní a denně jim přinesou kolem 500 exemplářů hmyzu.

Lejsek šedý Na stejných místech jako tento lejsek sídlí kolem domů v naší obci i jiný zpěvný pták živící se živočišnou potravou. Je to rehek domácí. Jeho způsob lovu je zcela jiný. Také loví z vyvýšeného místa (u nás z prádelní šňůry, tyčky k rajčatům apod.), nenapadá hmyz v letu, ale jen když sedí na zdích domů, listech zeleniny či keřů. Krásné prožitky jsme měli s dvojčaty, když v době hnízdění rehků u sousedů přilétali k „dětskému“ pískovišti na našem dvoře, kde se právě líhli okřídlení mravenci. Ne jednoho, ale hned několik (7–8) jich ptáci nashromáždili v zobáku, odlétli k hnízdu a po několika okamžicích se vrátili, aby se to během hodiny 6–8krát opakovalo – od rána do večera. Dodnes na ně s obdivem vzpomínáme. (Pokračování příště) Milan Janovský, foto: internet 34

Ovocné dřeviny a jejich starší odrůdy Historie pěstování ovocných dřevin má na území našeho státu tradici sahající velmi hluboko do dob před novověkem. Již v době dávno minulé bylo ovoce základní potravinou a zdrojem nenahraditelných látek potřebných pro výživu člověka. Ovocnářství jako obor se vyvíjelo velmi dlouho od pouhého sběru plodů planě rostoucích stromů, přes výběr jedinců s nejkvalitnějšími plody (tak vznikaly místní a krajové odrůdy), až po zcela záměrné šlechtění nejrůznějšími metodami pro získání odrůd s předem stanovenými vlastnostmi. Tento přirozený vývoj neustále posunovali dopředu neúnavní propagátoři pěstování ovocných stromů, kteří vychovávali stále nové a nové generace budoucích zahradníků-ovocnářů a snažili se vnést pořádek a řád do mnohdy málo přehledné skladby ovocných odrůd a neucelených informací o pěstebních postupech. Za všechny můžeme jmenovat alespoň pány Kamenického, Říhu nebo Suchého, autory vynikajících pojednání o ovoci a pomologií ovocných plodin. Přirozeným historickým vývojem došlo k vyprofilování dvou linií pěstování ovoce, linii intenzivního ovocnářství, které se soustředilo na maximalizaci výnosu a optimalizaci dalších hospodářských vlastností a požaduje proto stále nové a kvalitnější odrůdy, a linii extenzivního pěstování ovoce, kterou zastupují drobní pěstitelé - zahrádkáři. I mezi nimi se vyskytuje celá řada těch, kteří touží neustále po novinkách a jsou lačni všeho, co překročí práh šlechtitelských ústavů. Zůstává však mnoho zahrádkářů věrných starým odrůdám, které pěstují dlouhou řadu let, získali k nim citový vztah a nedají na ně dopustit. Staré krajové odrůdy všech ovocných plodin mají celou řadu vynikajících vlastností, pro které byly, případně stále jsou pěstovány. Vývoj je však nezadržitelný a nové odrůdy ty staré postupně nahrazují. Není ovšem účelné staré místní a krajové odrůdy zcela opustit a nechat zaniknout. Pro zachování diverzity v rámci ovocného druhu BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

a taktéž jako velmi cenný výchozí materiál pro šlechtění nových odrůd je nezbytné toto dědictví zachovat ať už v podobě stromů roztroušených po nejrůznějších zahradách nebo v živých kolekcích, kde se soustřeďuje mnoho odrůd zastoupených několika málo jedinci. Mezi tradiční a dávno pěstované ovocné plodiny jak velkoproducenty tak i drobnými pěstiteli u nás patří na prvním místě bezesporu i konzumenty pravděpodobně nejoblíbenější jabloň. Pěstuje se na většině území našeho státu s výjimkou horských oblastí. Mezi tradiční produkční jabloňářské oblasti patří např. Chelčicko, Lysicko, Jičínsko, okolí Mohelna a další. O prvenství jabloně svědčí nejenom nejrozlehlejší pěstební plochy, které tento ovocný druh zaujímá, ale i největší sortiment odrůd ať už v současné době pěstovaných a zapsaných do Státní odrůdové knihy ČR, nebo starých místních či krajových. Mezi tyto patří např. letní „Astrachán červený“, „Charlamowski“, podzimní „Croncelské“ nebo „Kardinál žíhaný“, zimní „Parména zlatá“, „Panenské“, které lze považovat skoro za českou národní kulturní památku, „Baumannova reneta“, „Boskoopské“, „Boikovo“, „Wagenerovo“, „Strýmka“ a mnohé další (přítomné také v našem Sadě klenotů v Buchlovicích – pozn. M.H.). České šlechtění má velmi vysokou úroveň, na kterou můžeme být právem hrdí. Vždyť mnohá novošlechtění patří v současné době ke světové špičce v odrůdách jabloní, i když prorazit na zahraniční trhy není pro české šlechtitele a pěstitele nijak jednoduché. Dalším z významných druhů jádrového ovoce je hrušeň. Její rozšíření ani oblíbenost není sice tak masová jako u jabloně, ale i tak je pro naše ovocnářství velmi významným druhem tradičně dlouhá léta pěstovaným především v některých oblastech jako je např. Litoměřicko nebo Kutnohorsko. Mimo to je značně oblíbena drobnými pěstiteli. Ze starých, místních a krajových odrůd lze jmenovat např. letní odrůdy „Červencová“, „Muškatelka šedá“, 35

„Solanka“, podzimní „Avranšská“, „Charneuská“ a ze zimních „Pastornice“ a „Máslovka Dielova“. Podaří-li se záměr, který je definován jako rozšíření Sadu klenotů, bude kolekce starých odrůd hrušek velmi reprezentativní a bude čítat kolem 40 odrůd – pozn. M.H.). Zcela zvláštní postavení má stará avšak dosud pěstovaná podzimní

odrůda „Boscova lahvice“, která patří stále k nejchutnějším pěstovaným hruškám vůbec. Taktéž ve šlechtění nových odrůd hrušní je Česká republika na vysoké úrovni, nové odrůdy a odrůdy připravované pro uvedení do sortimentu jsou velice kvalitní a v porovnání se zahraničními zcela konkurenceschopné. Bc. Tomáš Jan

(Přetištěno z internetových stránek: www.floranazahrade.cz)

Podivuhodná hlíza prosté lilie I Česnek patří mezi nejstarší rostliny využívané k prevenci a léčení vůbec. O tom, že česnek byl kulturní rostlinou už ve starověku, nemůže být pochyb. Jazykovědci snesli rozmanité a zajímavé důkazy o starověké existenci česneku. Například čínské slovo pro česnek je suan a píše se jedním znakem. Je tedy téměř jisté, že rostlina musí být domorodá nebo přišla do Číny velice dávno a byla významná už v době, kdy vznikalo čínské písmo. Protože česnek z Číny nebo Mongolska nepochází, musel tam být zřejmě přenesen ze Sibiře už v době předhistorické. Jediné místo, kde byl v nedávné době nalezen planý česnek setý (Allium sativum) je v Kirgizské SSR, v hornaté a z části pouštní oblasti mezi Afganistánem, Uzbekistánem, Kazachstánem a Mongolskem. Místy se také naturalizoval na Sicílii. Středomoří je zřejmě oblast druhotného střediska šíření pěstovaných forem česneku, který se dostal do míst starověké civilizace velmi brzy. K prvnímu zaznamenanému případu česnekové vlny došlo přibližně před 4500 lety, kdy si ho jeden babylonský král objednal pro svou kuchyni asi 6 metrických centů. Zpočátku česnek sloužil k ochucování jídel. Záhy se však přišlo na to, že zabraňuje otravám a zanícení otevřených ran, že má příznivý vliv na některé vyrážky způsobené plísněmi, že pomáhá při různých žaludečních potížích u jedněch lidí, zatímco u jiných je naopak vyvolává. Lidé věřili, že je česnek ochrání i před různými zlými kouzly, uhranutím, a proto nosili jednu nebo několik hlaviček česneku zavěšených kolem krku nebo beder. Už tehdy si česnekem vymazávali boty, aby zabránili plísňovým onemocněním nohou. Staří Egypťané zanechávali na obyčejných hrobech obílený hliněný model česneku. Zbytky šesti hlaviček skutečného česneku ve zlaté hrobce faraóna Tutanchámona. Věřilo se, že česnek dodává mimořádnou sílu. Je známo, že faraón Cheops vydal asi 1600 talentů stříbra za česnek a cibuli pro dělníky, kteří stavěli velkou pyramidu a kteří prý stávkovali, když zásoby česneku došly. Kromě toho, že česnek pomáhal při stavbě pyramid, byl ve velkém množství podáván mužům všude, kde se očekával mimořádný fyzický výkon. Například před obtížnými přesuny dostávali vojáci starého Říma vždy česnek. Nejeden z bojovníků chroupal stroužky česneku těsně před bitvou, řečtí atleti jej jedli před závody a syrští zemědělští dělníci jej jedí i dnes v době žní. V některých starých spisech byly nalezeny doklady o tom, že česnek byl považován za nejúčinnější sexuální dráždidlo. Nabízí se otázka, zda pronikavý zápach z úst muže neměl nepříznivý vliv na milenčinu touhu. Zřejmě na to byly zvyklé a kdoví, zda samy z jiných příčin také česnek neužívaly. Tehdy se bral převážně olejový výtažek a stačilo pár kapek k tomu, aby každý páchl už na dálku. Teprve později lidé objevili, že nepříjemný pach lze omezit, podává-li se česnek s mlékem. Velký římský učenec Plinius uvádí přes šedesát případů nemocí a zranění, kdy je možno s dobrým výsledkem použít česnek. Tvrdil, že má blahodárné účinky při hadím uštknutí, léčí hemeroidy, vředy, astma, křeče, spalničky i obyčejnou rýmu. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

36

„Neznámým“ předmětem, nalezeným na velkomoravském hradisku v Mikulčicích (uprostřed), je podle nás palice česneku. Cholera, intelekt, gangréna a moskyti Indičtí lékaři doporučovali v pátém století česnek pro zlepšení hlasu, při léčbě hlasivek, tvrdili, že zvyšuje postřeh i celkový intelekt. Středověcí Peršané už byli na vyšší úrovni – spojovali jeho účinky s krevním oběhem a věřili, že má příznivý vliv na krevní řečiště a povzbuzuje oběh. Číňané zase sahali po česneku, když se chtěli uklidnit a v příjemné dřímotě snít. Kdykoli se někde objevila cholera, vždy se lidé utíkali k česneku. Dokonce ještě v roce 1973, kdy se vyskytly případy cholery v Neapoli, dožadovali se Neapolští přísunu většího množství česneku. To však není jediný případ užití česneku ve větším měřítku v novější době. V obou světových válkách sahali vojenští lékaři v obtížných podmínkách, kdy neměli dostatek jiných, moderních prostředků, po česnekové šťávě, aby zabránili otravě krve a gangréně. Že to byl racionální přístup, potvrdily výzkumy v roce 1954, kdy bylo dokázáno, že česneková šťáva zabíjí bakterie v umělé kultuře během tří minut. Schopnost česneku hubit choroboplodné zárodky je ve srovnání s penicilinem asi stonásobně menší, avšak zdá se, že na rozdíl od penicilínu a jiných antibiotik si na něj bakterie „nezvyknou“. Kromě toho podporuje základní látku hubící bakterie také komplex dalších látek. Syntetický česnekový olej vyrobený indickým entomologem Šankem Amónkárem zabíjí larvy pěti druhů moskytů, kteří přenášejí encefalitidu, žlutou zimnici a malárii. Spolehlivě hubí i různé mšice, domácí mouchy a jiný hmyz. (Dokončení příště) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

37

Podblanické jabloně Byly vyšlechtěny v osadě Vlastišov na Podblanicku Petrem Kumštou z Votic. Udržovací šlechtění a výrobu roubového materiálu zajišťuje Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy v Podkrkonoší pod vedením ing. Jana Blažka, CSc.

Blaník-odrůda jabloně vznikla křížením Floriny a Šampionu, registrována byla v roce 2003. Plody jsou nadprůměrné velikosti, kuželovitého tvaru s malými žebry. Slupka je suchá, ojíněná, středně tlustá, základní barvu překrývá červené rozmyté líčko téměř na celém povrchu plodu. Dužnina je světle krémové barvy, pevná, rozplývavá, středně šťavnatá. Chuť je navinule sladká, aromatická, velmi dobrá. Plodnost je brzká, velká a pravidelná. Sklizeň se provádí koncem září, konzumně dozrává v listopadu, dá se skladovat do února až března. Odolnost proti strupovitosti je rezistentní, proti napadení padlím jabloňovým je střední až vyšší a vyšší je i odolnost proti fyziologickým poruchám dužniny. Odrůdu lze vysazovat ve všech polohách vhodných pro jabloně. Fany-odrůda vznikla křížením Šampionu a Jonathanu, byla registrována v roce 2004. Plod je velký, pravidelně kulovitý. Slupka je lesklá, hladká, tenká, základní barvu má zelenožlutou, překrytou červeným líčkem ve formě žíhání. Dužnina je nažloutlá, středně tuhá, středně šťavnatá. Chuť je navinule sladká, aromatická, velmi dobrá. Plodnost je brzká, vysoBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

ká, pravidelná. Sklizeň se provádí v polovině září, konzumně dozrává počátkem listopadu, dá se skladovat do ledna. Odolnost proti napadení strupovitostí je střední, proti napadení padlím jabloňovým je vyšší. Kvalitní a vzhledná odrůda pro přímý konzum, středně náročná na polohu, půdy vyžaduje dobře zásobené živinami a vláhou. Petra-odrůda vznikla křížením Jolany a Šampionu, je povolena k množení od ledna 2008 v kategorii CAC. Plody jsou střední velikosti, kulovitého až kuželovitého, méně vyrovnaného tvaru. Slupka je lesklá, hladká, slabě mastná, středně tlustá, základní barvu má zeleno žlutou překrytou červeným žíháním přecházející v rozmyté líčko v rozsahu asi 3/4 povrchu plodu. Dužnina je bílé barvy, do které prostupuje růžové žíhání, středně tuhá až měkčí, středně šťavnatá. Chuť je navinule sladká, slabě aromatická, velmi dobrá. Plodnost je brzká, dosti vysoká a pravidelná. Sklizeň se provádí koncem srpna až v polovině září, konzumně dozrává v září, dá se skladovat do listopadu.Odolnost proti strupovitosti je rezistentní, a proti padlím jabloňovým je vyšší. Nenáročná odrůda, můžeme ji pěstovat ve všech polohách vhodných pro jabloně.

Více informací o těchto odrůdách jabloní můžete získat ve večerních hodinách na kontaktech – telefon: 317 814 354, mobil: 728 044 917 a dotazy můžete posílat na e-mail: [email protected] 38

Před sedmdesáti lety se začalo kácet V letošním roce tomu bude sedmdesát let, co tehdejší československý stát zahájil stavbu dálnice, která měla spojovat Prahu s dalšími důležitými místy v tehdejší tzv. „2. československé republice“. Součástí tohoto rozsáhlého silničního projektu byl i úsek, který měl procházet Chřiby. Do našeho nejbližšího pohoří měla dálnice vstupovat v blízkosti obce Zástřizly. A právě nedaleko této obce byla stavba chřibské části dálnice na konci ledna před sedmdesáti lety zahájena. Dne 24. ledna 1939 začali dělníci v tomto prostoru s kácením lesa. O výstavbě silnice, která by spojovala nejzápadnější a nejvýchodnější kout Československa, se začalo uvažovat v polovině 30. let 20. století. V tomto období byly vypracovány dva návrhy – projekt „národní silnice“ Plzeň–Košice a projekt silniční magistrály Cheb–Chrust (dnes na Ukrajině). Ani jeden z těchto projektů však nebyl tehdejšími odpovědnými úřady přijat. Další návrh komunikace nechal na vlastní náklady vypracovat na konci 30. let zlínský průmyslník Jan Antonín Baťa. Jeho projekt, který se vyhýbal největším městům (míjel dokonce i Zlín), byl sice příslušnými úřady přijat, realizován však nebyl. Přišel totiž smutný podzim roku 1938. Československo muselo tehdy odstoupit hitlerovskému Německu velkou část svého území a tato skutečnost pak byla důvodem k zásadním změnám v plánech na výstavbu silniční sítě v okleštěném Československu. Nový projekt, který byl československou vládou schválen 13. ledna 1939, byl vypracován ještě na podzim 1938. Jednalo se o dálkovou magistrálu, která měla být vedena po trase Praha–Jihlava–Brno–Zlín–slovenská

hranice. Jak již bylo řečeno, se stavbou se započalo v lednu 1939. Chřibský úsek začínal u obce Zástřizly, kde měla silnice vstupovat do lesa. Ze Zástřizel měla silnice pokračovat Studeným žlebem na Vlčák, dále po hřebeni na Brdo a odtud na Bunč. Z Bunče se měla silnice zatáčet směrem na Kostelany, Novou Dědinu a Žutavu, odkud by postupně sestupovala k řece Moravě, kterou měla překračovat v prostoru mezi městy Napajedla a Otrokovice. Po 15. březnu 1939 se budování dálnice omezilo pouze na území českých zemí. Stavba české dálnice byla začleněna do systému německé silniční sítě. Z tohoto důvodu bylo nutné změnit některé parametry vozovky, neboť původně navrhovaná nejvyšší rychlost 120 km/h se zvýšila na 160 km/h. Zvětšena byla také šířka vozovky (její původní šířka měla být 21 m). V blízkosti Prahy a Brna měla mít dálnice šířku 28,5 m, na ostatních úsecích 22 m. Povrch dálnice měl být ze dvou třetin betonový, z jedné třetiny dlážděný. Dálnice měla být budována postupně a pracovalo se vždy na několika úsecích současně. Stavba byla zadána českým

Most za Zástřizly

Sklep kantýny


39

Propust - podchod stavebním firmám a počítalo se, že do provozu bude tato komunikace uvedena 31. října 1940. Aby bylo možné tento termín splnit, bylo plánováno, že na každém pětikilometrovém úseku musí pracovat 400–600 dělníků. Vedle trasy z Prahy na Brno a slovenskou hranici byly plánovány také další úseky: Praha–Plzeň, Praha–Lovosice, Praha–Náchod a Praha–České Budějovice. Po té, co v září 1939 Německo rozpoutalo válku, zpomalilo se tempo výstavby dálnice. Příčin bylo několik. Na první místě to byl nedostatek dělníků. Na jednotlivých úsecích pracovalo nejvíce 200 dělníků, přitom plánováno jich bylo 600. Další příčinou zpomalení stavby byl nedostatek stavebních strojů, z nichž většina zůstala v Německu. Chyběly však také pohonné hmoty a stavby trpěly nedostatkem potravin. Přes všechny potíže práce na chřibském úseku v průběhu roku 1940 pokračovaly. V říjnu jmenovaného roku se již začínalo rýsovat zemní těleso silnice. V první polovině roku 1941 se začalo proslýchat, že stavba bude zastavena a 1. srpna tohoto roku se tak skutečně stalo. Na území Protektorátu Čechy a Morava bylo v té době rozestavěno 153 km dálnic. Českou část dálnic v této době budovalo 25 stavebních firem a pracovalo se na 18 úsecích. Ještě v srpnu 1941 obdrželo Generální ředitelství stavby dálnic výjimku, která umožňovala firmám provádět další práce. Jednalo se však pouze o dokončování rozestavěných staveb tak, aby nedocházelo k jejich

znehodnocování. Nové stavby už zahajovány být nesměly. Na chřibském úseku dálnice však práce pokračovaly i po 1. srpnu 1941 v nezměněném rozsahu. Stavební sezóna 1941 byla ukončena z důvodů zákazu používání betonu 31. října. Na jaře 1942 probíhaly práce na dálnici ve velmi omezeném rozsahu. Na jednom úseku pracovalo asi jenom 30 dělníků. Dne 30. dubna 1942 byly všechny práce definitivně zastaveny. Na staveništích zůstali pouze členové „stavebních dozorů“, kteří hlídali, aby nedocházelo ke krádežím materiálu. Po roce 1945 byly práce na jednotlivých úsecích dálnice v omezené míře obnoveny. V roce 1946 na stavbách pracovaly většinou firmy, které začaly jednotlivé úseky stavět. Na stavebním úseku v Chřibech firmy prováděly pouze udržovací práce. O osudu tohoto úseku se mělo rozhodnout teprve v budoucnu. Po únoru 1948 byly firmy, které práce na dálnici prováděly, znárodněny a na některých úsecích pak ve stavbě pokračoval nově vzniklý Národní podnik Konstruktiva. V roce 1949 bylo rozhodnuto o osudu úseku dálnice v Chřibech - rozestavěný úsek byl ponechán svému osudu. Snad to bylo dobré rozhodnutí. Pro Chřiby určitě. Stavební práce na chřibském úseku dálnice netrvaly ani 4 roky, pozůstatky po nich jsou však patrny i po letech sedmdesáti. Vydámeli se na putování po trase dálnice, můžeme dodnes obdivovat dovednost tehdejších stavitelů. Hlavně však kvalitu práce. Většina dochovaných staveb dnes totiž v žádném případě

Nedokončený most Salárna

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 40

Most v Zástřizlech nebudí dojem, že od jejich vzniku uplynulo dlouhých téměř sedm desetiletí. Co tedy můžeme na naší pouti ještě dnes spatřit? V Zástřizlech se vystavují na obdiv dva hotové mosty, mezi nimi je dodnes patrný dálniční násep. Krátce po vstupu do lesa nás zaujme propust, která zřejmě měla být i podchodem, neboť do ní vede poměrně široké schodiště. Vydáme-li se od této propusti do svahu, můžeme v blízkém lesíku zaregistrovat pozůstatky betonových základů ubytoven dělníků, dochoval se zde i vybetonovaný sklep kantýny, do něhož dodnes vede točité schodiště. Za dalšími pozůstatky stavby musíme až na Brdo. V blízkém okolí nejvyššího chřibského vrcholu najdeme opět několik propustí, jedna z nich je dokonce tak vysoká, že jí v klidu projde vzpřímený člověk. Směrem k Bunči můžeme na mnoha místech zaregistrovat pozůstatky dálničního náspu, kterým prochází spousty propustí. Zhruba v polovině cesty mineme dva betonové monolity. Jedná se o nedobudovaný most Salárnu. Velmi zajímavý objekt se nachází

v obci Kostelany. Zde si místní stavitel přebudoval starý dálniční most na garáž. Pohoří Chřiby není velké rozlohou ani nijak nevyniká nadmořskou výškou. Čím však předčí všechna pohoří České republiky, to jsou památky z dob dávno i nedávno minulých. Vydávejme se proto do tohoto pohoří, protože v něm máme pořád co objevovat. Připravil Vlastimil Kořínek

Most v Kostelanech


Co o nás v knihách napsali... – III. část Romantická historie hradu Buchlova, doprovázená některými dodnes tradovanými pověstmi, překročila po polovině 19. století i hranice českých zemí monarchie a dostala se do Uher, resp. na Slovensko. V roce 1862 v Pešti totiž vyšla v národním zábavníku Lipa pětadvacetistránková práce Josefa Viktorina Hrad Buchlov – opis topograficko-historický. Její úvodní stranu zdobí věnování „osvietenej hrabenke Ludmile Berchtold...“, za nímž následuje rytina Buchlova s dosud nezalesněným kopcem. Je na ní zřetelně vidět příjezdová cesta ke starým sklepům a ovocné sady a aleje pod svahy hradu, které střídají louky. Na tomto místě je ještě nutné poznamenat, že text je psán ve slovenském jazyce a to v podobě, kdy probíhalo jeho intenzivní vytváření a používal více českých slov. Autor se v úvodu zmiňuje o cestě se svými společníky (Miloslavem Jozefem Hurbanem, významným slovenským buditelem a jeho přítelem), která je zavedla do Buchlovic a na Buchlov. Píše: „V mojom denníku pamätnějších výletov 20-tý september roku 1847 jako taký zazna-

Miroslav Jozef Hurban

menaný stojí, v ktorom som, v společnosti M. J. Hurbana a S. Jurkoviča, zo Senice na hrad Buchlov v najlepšom rozmare vrbovskými horami na slovenských tátošíkoch letiac, a hranice po obyčajnej v tehdajších časoch finančnej prehliadke opustiac, cez Uhorské Hradišťo a slavný z dejín královstva veľko-moravského Velehrad pod večer do Buchlovíc, osady nižej hradu ležiacej, dorazil. V Buchloviciach prenocujúc sme druhého dňa ráno, keď pri teplom a príjemnom povetrí jasenné slnca dohora vystúpilo, potrebným čičeronom zaopatrení, pred seba vzatú do hradu cestu pešky nastúpili.“ Během stoupání městečkem a lesem doprovázel Buchlov poutníky téměř neustále a musel na ně silně zapůsobit, jinak by autor nemohl napsat tato slova: „Hrad Buchlov... ku prebývaniu súcom stave zachovaný, asi dve hodiny od krajského mesta Uhorského Hradišťa, a asi hodinu od severnej tade do Holomúca bežiacej železnice v preutešenom romantickom okolí na najvyššom vrchu tamejších skalnatých hôr 270 siah nad hladinou morskou sa vypína. Dojem, aký položenie tohoto sokolčieho hniezda na prichodiacich robí, lepšie sa pocítiť nežli opísať dá, najme keď si človek tie rozličné udalosti, ktoré s budovami podobného druhu viacej menej spojené sú, sprítomní.“ Po popisu cesty Josef Viktorin s přáteli procházejí první hradní bránou, které si blíže všímá: „Príchozí pod týmito vrátami zrak svoj dohora obráťac, spatrí ohromnú zo železných mreží pozostávajúcu bránu, ktorá strojom hore vytiahnutá sa dolu spúšťať a vchod nepriateľovi zamedzovať môže.“ Dále přichází na terasu s krásným výhledem do kraje a seznamují se s pověstnou „lípou neviny“ a činností „Loveckého súdu“. K této stati je odcitovaná v němčině celá zveršovaná pověst o lípě z pera předchozího pisatele monografie o Buchlově, J. Müllera. Prostřednictvím textu procházíme jednotlivými komnatami, v nichž si autor všímá tu a tam nějaké zajímavosti, kterou detailně popisuje, a seznamuje nás tak barvitě s tehdejší


hradní expozicí. Nejvíce nadšený je však po zdolání posledních čtyřiceti schodů, kdy se s přáteli ocitá na střeše vyhlídkové věže. „...hosťovi otvorí sa naráz výhľad, na jaký len zriedka kde s vätším zaľúbením patriť možno,“ nadšeně chrlí své dojmy a pokračuje: „K východnopoludňajšej stránke široko, ďaleko požehnaná zem moravská s kvetúcími mestečkami a osadami rozprestrená – nebetyčné Tatry od severu k poludniu sa tiahnucie a Biele Hory Slovensko od Moravy deliace – na ľavo vrch Modla, na ňomž naši pohanskí praotcovia bohom svojim obetovávali: jaký to výhľad!“ Protože jsou z hradní věže dobře čitelné i věže velehradského kostela, nezapomíná Viktorin i na toto místo, které líčí coby sídlo někdejší moci a slávy slovanské říše, v duchu tehdejších domněnek a vývodů dobových pseudobadatelů. Po prohlídce interiérů hradu byla našim výletníkům „dozorcem“ předložena kniha zápisů, do které za všechny zaznamenal M. J. Hurban slova: „Videli sme pamiatky vekov minulých v duchu a cítení času budúceho; Nechajme sa

pýšiť vnukov na zhynulých otcov, my iďme od veku mrúceho: Iďme k slobode, iďme k oslávení, v tomto duch nehynie, v tomto sa nemení!“ Po této části práce se autor pouští do líčení osudů majitelů Buchlova a jeho panství a dostává se až k tehdejším držitelům – Ludmile a Zikmundu I. Berchtoldovým: „Gróf Žigmund Berchtold je veľký milovník starožitností, ktoré v svojom hrade opatruje; mluví mimo iných jazykov i maďarsky, rumunsky a slovensky... Zvláštneho poznamenania zasluhuje, že manželka Žigmundova hrabenka Ludmila, rodzená Vratislav z Mitrovic, pamätlivá svojich slovanských predkov, nie len vedomosť reči česko-slovenskej sebe nadobudnula, ale aj lásku k národu svojmu slovom a vznešeným príkladom rozširuje...“ Poté Viktorin končí slovy: „Roku 1850 bol som druhýraz v hlučnej společnosti zo Skalice na Buchlove. Všetci prítomní nad tamejšími pamätnosťami dosť sa nadiviť, a pôvodcu onoho rozkošného výletu dosť prenachváliť nevedeli.“ (Pokračování) Bořek Žižlavský


Tajemství písma

Tajemství mě lákala odjakživa. Už jako malá jsem hledala odpovědi na záhadné otázky, ale ne vždy se mi je podařilo nalézt. Možná právě má dětská zvídavost mě přivedla k pátrání i po tajemstvích ukrytých v písmu. Cesta k objevování byla krkolomná, ale vyplatilo se jít za svým cílem a vydržet. Souběžně se studiem psychologie a sociologie na vysoké škole jsem navštěvovala společnost CALIX, a.s. v Praze, díky které se již sedm let věnuji grafologii. V současnosti je grafologie již všeobecně známým oborem, ale rozdíl s písmoznalectvím není příliš známý. I přesto, že se oba tyto obory zabývají studiem písma, každý však z jiného pohledu. V následujících řádcích se vám pokusím rozdíly těchto dvou oborů přiblížit. Pro mnohé z nás je písmo pouze nástrojem, kterým se snažíme druhému cokoliv sdělit, zaznamenat to, co si myslíme, co cítíme, anebo třeba jen nechat vzkaz. Málo koho z nás by napadlo, že písmem zanecháváme stopu, obdobně jako otisky prstů. A věřte, že stejně jako žádné dva otisky na světě nejsou totožné, tak i písmo každého z nás zanechává stopu, která je jedinečná a relativně neměnná. Určitá variabilita písma však existuje vždy. Nejmarkantnější rozdíl mezi písmoznalectvím a grafologií je ten, že písmo-znalectví je znaleckým oborem. Jeho hlavním úkolem je porovnávání jazykových textů (např. směnky, výhružné dopisy a jiné písemnosti) a pravost podpisů. Písmoznalectví je také označováno pojmem „ expertíza ručního písma“. S písmem jsme se poprvé setkáváme na základní škole, kde si díky školní předloze osvojujeme základní tvary písmen a písemné spoje. S první napodobováním písma se můžeme setkat již právě tam. Typickým příkladem je napodobení rukopisu spolužáka, jehož rukopis se nám líbí více, než ten náš vlastní. Pokud si sáhneme do svědomí, určitě nás napadne i další napodobení rukopisu. Co říkáte napodobení podpisu některého z rodičů, např. podepsání poznámky v žákovské knížce? Od školní předlohy se naše písmo dále vyvíjí a je ovlivněno našim fyziologickým vývojem, anebo i výběrem naší budoucí profese. Při vytváření osobitého rukopisu nás ovlivňují nejrůznější faktory, jako např. psací nástroj, psací podložka, ale i vnitřní faktory, jako např. naše nálada – smutek, radost, nervozita a podobně. Já osobně jsem více grafologem, než písmoznalcem, což mě mrzí, ale přesto bych vás ráda upozornila na pár zvláštností. V dnešní době snad více než dříve, se každý z nás alespoň jednou zamýšlel nad půjčkou od bankovního úřadu, známých, kamarádů, anebo od rodiny. Při podepisování půjčky je nutné také myslet do budoucna, hlavně co se týká případného zneužití našeho podpisu. Jeden příklad pro výstrahu – podepsání směnky. Možná vás zaskočí, že v současném právním systému nevinu dokazuje ten, jehož podpis byl padělán, nikoliv ten, kdo podpis padělal. Tento postup se značně liší od trestných činů, kde vina musí být pachateli protiprávního jednání dokázána státní institucí – policií, soudem. Pokud osoba, jejíž podpis byl padělán, svou nevinu neprokáže, má lidově řečeno smůlu a částku na směnce musí zaplatit. Při podepisování písemností, např. plné moci, kupní smlouvy, dědictví apod., je proto nutno dbát: BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 44

• abychom nikdy nepodepisovali volný list papíru, který by mohl nabídnout velký prostor k zneužití; • abychom svůj podpis umístnili vždy přímo pod text, nikoliv na konec stránky. Zabráníte tím dopsání jakéhokoliv dodatku k textu, který by vás mohl jakýmkoliv způsobem znevýhodnit; • aby vedle našeho podpisu byl i podpis druhé strany, nikoliv jen razítko (např. případy při jednání, na kterých jsou větší společnosti zastupovány jednateli); • v případě, že druhá strana místo podpisu používá tzv. parafu, je vhodné, aby pod tuto napsal své jméno a příjemní, např. hůlkovým písmem. Tím získáme materiál k případnému porovnání podpisů. Písmoznalectví a grafologie však nežije v souladu, jak se to na první pohled může zdát, ale právě naopak. Bohužel je nutno připustit, že i mezi grafology jsou jedinci, kteří poškozují dobré jméno z nás, kteří chceme lidem pomáhat. Spolupráce mezi soudními znalci a grafology je již dlouhá léta velmi křehká, a proto na každé klopýtnutí grafologa, hrajícího si na písmoznalce, je mezi odborníky pamatováno dlouhé roky. Grafologie, nebo psychologie písma, jak bývá tato disciplína často označována, se snaží z písemného projevu pisatele určit charakterové vlastnosti. Proto není divu, že i přes nepřijetí grafologie mezi soudními znalci, laická veřejnost má stále větší zájem se dozvědět, zda jejich rukopis může opravdu vypovědět o tom, jaký člověk vlastně je. O tom, jaká grafologie je, jaké má postavení a co se díky ní můžeme o sobě dozvědět, se vám pokusím zprostředkovat v dalších příspěvcích. Těším se na vaší přízeň a touhu dozvědět se něco více o tak poutavém tématu, jakým písmo bezesporu je… Mgr. Bc. Martina Strýčková

Přání do roku 2009 Ke dvojce a dvěma nulám přibyla teď devítka, to je k přání v „novém roce“ v pravdě velká pobídka.

Buďte stále zdraví, čilí jak v potoce rybičky, ať vám na rtech stále zvučí ve dne v noci písničky.

Všem čtenářům Zpravodaje přejem velkou pohodu, klid, mír v duši, dobrý spánek, peněz plnou nádobu.

Přejeme vám spokojenost, co chce, tak ať každý má a Bůh z nebe dolů ve všem na zem vám vždy požehná.

Na co si vše vzpomenete, ať se vám vždycky podaří a nechť máte v každé době milý úsměv na tváři.

Já vám přeji též pohodu, ať se vám sladce spinká, to samé vám taky přeje moje psí Betynka. Zdenka Maršálková


Rada městyse Buchlovice a Lesní správa Buchlovice vyhlašuje fotografickou soutěž o ceny na téma

Buchlovský strom Kategorie I – děti ve věku do 11 let (5. třída) II – děti ve věku do 16 let (9. třída) III – mládež ve věku do 26 let

Podmínky účasti • • • •

fotografie nebo její kvalitní tisk na fotografickém papíře velikosti A4 (na výšku i naležato) fotografie stromu v katastru městyse Buchlovice uvedení jména, příjmení a ročníku narození na zadní straně fotografie název fotografie s krátkým textem, ve kterém bude popsána lokalizace stromu a dovětek, čím mne strom zaujal (na zvláštním papíře)

Výstava všech fotografií proběhne v Muzeu Podhradí Buchlovice v rámci pravidelného Týdne pro rodinu v květnu 2009. Nejlepší fotografie z každé kategorie bude odměněna.

Termín odevzdání Fotografie a texty odevzdejte pí učitelce základní školy Vladimíře Janíkové, pí ředitelce mateřské školy Bc. Jitce Němečkové nebo panu místostarostovi Bořku Žižlavskému do 15. dubna 2009. Jeden žák může přihlásit do soutěže maximálně 2 fotografie.

Hodnotící komise Ing. Jiří Černý, starosta Bořek Žižlavský, místostarosta Mgr. Lenka Rašticová, radní Mgr. František Klvaňa, ředitel Mgr. Alena Mikulíková, zástupkyně ředitele Bc. Jitka Němečková, ředitelka Ing. Zdeněk Zálešák, lesní správce Ing. Ladislav Karásek, revírník

za městys Buchlovice za městys Buchlovice za kulturní a sportovní komisi RM za ZŠ Buchlovice za ZŠ Buchlovice za MŠ Buchlovice za Lesní správu Buchlovice za Lesní správu Buchlovice


Na samém konci Mazánku stávala ještě před dvaceti lety jen osamocená chalupa, kterou v průběhu 90. let nahradily po obou stranách cesty nové domy. Kresba: Ladislav Maršálek, foto: -bž-


Šumavou křížem krážem – XI. Výprava na Rabí Dnešní cestu započneme ve vesničce Žichovice. Od vlakové zastávky je to necelý kilometr do centra obce, kde uprostřed menšího parčíku stojí pozdně renesanční zámek, vystavěný po roce 1603. Jeho stavitelem byl Jan Libštejnský z Kolovrat. Ještě před zámkem v Žichovicích stávala středověká tvrz. Koncem 17. století byla k zámku přistavěna kaple svatého Františka a další stavební úpravy probíhaly ve století osmnáctém za hrabat Lamberků. Na původní renesanční stavbu dnes upozorňují ostění oken a mohutné renesanční štíty. Na chodbě zámku měl být zazděn snad kamenný kříž, původně umístěný nad branou hradu Rabí. Z Žichovic se vydáme po silnici k Otavě a při překračování několika říčních ramen se nám naskytne pohled na cíl dnešního putování, na mohutnou a velikou zříceninu středověkého hradu Rabí. Kdy přesně hrad vznikl, nevíme. Mnohé však napovídají románské stavební

prvky, které by počátky hradu mohly řadit do první poloviny 13. století a dříve. K založení hradu však mohlo dojít i v polovině století dvanáctého, kdy toto území držela bavorská hrabata. První písemná zmínka pochází však až z roku 1380. V písemnosti je majitelem hradu Rabí jmenován Půta Švihovský z Rýzemberka. Za husitských válek tehdy ještě nevelký hrad dobyli dvakrát husité, přičemž však jejich hejtman Jan Žižka tento úspěch zaplatil ztrátou svého druhého, v té době již jediného, oka. Podle pověsti mu je vyrazila tříska z hrušně, do které se zabořil šíp ze samostřílu, vystřelený z hradeb. Na konci 15. století byla započata velkolepá přestavba celého hradu v duchu pozdně gotického slohu. Opevnění hradu projektoval královský stavitel a architekt Benedikt Rejt. Přestavba byla z finančních důvodů přerušena a opevnění hradu nedokončeno. Hrad se v roce 1570 ocitl v rukou Chanovských z Dlouhé Vsi. Počátkem následujícího století


je již poškozen a během třicetileté války byl vyrabován a zpustl. Nejstarší stavbou celého areálu, čítajícího celkem deset tisíc metrů čtverečních, je mohutný obdélný donjon, dodnes stojící v celé své kráse (kromě dřevěného podkroví). Donjon je obehnán pásem vysoké gotické hradby, k níž je přistavěna schodišťová věž, která zpřístupňovala dřevěný most, vedoucí do portálu v prvním patře donjonu. Tyto stavby stojí na nejvyšším stupni vápencového skaliska. Nižší terasa severovýchodně je obehnána další hradbou, která z části kopíruje průběh skály. Zde byl v pozdní gotice dostavěn reprezentační palác, zasahující i do původního předhradí, které hlídaly na severu a západě dvě hranolové věže, z nichž ta severní se stala součástí nového paláce, Nových pokojů. Druhá z věží ukončovala křídlo tzv. Starých pokojů a navazující kuchyně. Při této budově vedla přístupová rampa k hradnímu jádru, do něhož se vstupovalo tzv. Žižkovou bránou, na jejímž průčelí, dle Bohuslava Balbína, byl vymalován Jan Žižka s palcátem v ruce. U paty této rampy, se nachází veliká nádrž na vodu a prostorné sklepení, snad původně konírny. Takto popsaný hrad byl Benediktem Rejtem obtažen tlustou a mohutnou hradbou s čtyřmi dělostřeleckými baštami a rozlehlým torionem (specifický druh dělové bašty), střežícím věžovitou bránu, opevněnou dvěma předbraními. K hradnímu jádru byla přistavěna bateriová dělostřelecká věž. Na východní straně zůstalo opevnění nedokončeno a dnes je zde patrný pouze zemní val. Rejtovo opevnění hradu Rabí je dokladem velmi vyspělé obranné architektury, která v Čechách nemá obdoby. Již samotný hrad z dálky připomíná spíše hradní zříceniny na Slovensku, než v naší republice. Z jistě početných pověstí o hradu Rabí je jistě zajímavou ta, vyprávějící o tajemné černé kované truhlici, kterou hradní majitelé

si z pokolení na pokolení předávali. Truhlice byla zvláštní a význačná tím, že dokázala předvídat nešťastné události v sídle nebo v rodině, popřípadě úmrtí rodinných příslušníků. Kdykoliv truhlice rozpoznala blížící se tragédii, začala se samovolně za velkého hřmění pohybovat a natřásat, jako by ji popostrkovaly neviditelné silácké ruce. V běsnění a křepčení přestala až po trojím odříkání růžence v místnosti, v níž byla přechovávána. Konala tak obdobnou práci jako jinde bílé či černé paní. Obec pod hradbami Rabí žije dnes převážně z turistického ruchu, jak dokládá množství krámků se suvenýry. Zajímavostí zde však je dochovaná ukázková jihočeská lidová architektura. Za obcí při silnici na Horažďovice stojí hřbitovní kostel svatého Jana, odkud se naskýtá pěkný pohled na hrad. Další výhledy můžeme si vychutnat z úpatí vrchu Šibeníku či Líšné. Text a foto Martin Žižlavský


Jazykový koutek: Do městyse/do městysu, v městysi/v městysu Vybrali jste si jednu z variant? A bojíte se, že tu špatnou? Bojíte se zbytečně, obě varianty jsou totiž správné. A to navzdory červeným vlnovkám, které pod slovy maluje počítačový korektor pravopisu! A dokonce i navzdory zákonu č. 234/2006 Sb. a všem dalším nařízením, která z něj plynou, upřednostňujícím měkké skloňování (jako stroj). Slovo městys se totiž podle Pravidel českého pravopisu skloňuje jak podle měkkého vzoru stroj, tak podle tvrdého vzoru hrad. Tedy ve 2. pádě jednotného čísla je tvar městyse i městysu (cesta do městyse/u), v 1. a 4. pádě množného čísla pak můžeme volit mezi variantami městyse i městysy (v našem kraji jsou tyto městyse/y), v 7. pádě množného čísla jsou pak tvary s městysi i s městysy. Pro příznivce skloňování podle vzoru stroj máme jedno doporučení. V 6. pádě množného čísla volte variantu tvrdou – v městysech. Je užívanější, ta druhá (městysích) je na ústupu, moc se nepoužívá. Přijde vám tato situace s městysem nepřehledná? Není. Stačí si jen vybrat variantu, která se vám líbí, a té se držet. Naši předci to s městysem měli rozhodně jednodušší. Dřív totiž bylo toto slovo nesklonné. Městys už tedy umíme napsat. A co jeho význam? Městys je obec větší než ves, ale menší než město. V minulosti se jednalo o sídla s právem pořádat dobytčí a vánoční trhy. Sídelní jednotku městys můžeme v různých pramenech vystopovat už od 16. století. Ránu této tradici zasadili až v padesátých letech komunisté. Status městyse (a tím logicky i termín) se přestal používat. V legislativě se objevil až v roce 2006, kdy byla Poslaneckou sněmovnou schválena novela zákona o obcích, která status městyse obnovila. A tak se slovo městys vrací do běžné slovní zásoby a vy se nemusíte bát ho správně používat. Z časopisu INSIDE vybral Ing. Miloslav Hrdý

RECEPTÁŘ

Buchlovská calta se v našich končinách objevila po několika stoletích, ale je tu! Starodávný recept v dnešních podmínkách vypadá asi takto: 625 g pšeničné mouky (hladká a polohrubá 1:1), 450 g mletého cukru, 300 g loupaných mandlí nebo vlašských ořechů, 100 g kandovaného ovoce (dýně, pomerančová kůra – dle chuti), 1 lžíce mleté skořice, 2 celá vejce, 1 šálek teplé vody, 30 g droždí, 150 g rozpuštěného másla Z ingrediencí vypracovat těsto, vytvarovat do tvaru malých chlebů a péci na vymaštěném plechu, před pečením potřít rozšlehaným vajíčkem. Buchlovská štola kynutá 500 g polohrubé mouky, 50 g droždí, 70 g cukr krupice, 30 g vanilkového cukru, sůl, strouhaná citrónová kůra, špetka muškátového květu, 3 žloutky, 180 g másla, 0,25 litru mléka, 100 g mandlí, 100 g rozinek, 50 g vlašských ořechů, 2 lžíce rumu Připravíme si kvásek a smícháme jej s ostatními ingrediencemi, necháme vykynout, vyválíme na výšku cca 3 cm a přeložíme do typického tvaru štoly. Peče me při teplotě 180 °C asi 40 minut. Buchlovská tvarohová štola 500 g polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 125 g másla, 175 g práškového cukru, 1 vanilkový cukr, 3 vejce, 300 g tvarohu, 100 g žervé, 100 g lískových ořechů nebo mandlí, 100 g rozinek nebo kandovaného ovoce BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

50

„Experiment, který se může podařit“, říká MUDr. Stanislava Hrňová, která je realizátorkou půl tisíciletí starých receptů anebo jejich soudobých variantů. S přípravou tvarohové štoly to bude velmi podobné výše uvedenému receptu. Folklórní agentura Buchlov Vám ze srdce přeje dobrou chuť a do nového roku dostatek zdraví, chuť do práce a radost z každého dne, v němž si spolu se svými blízkými zazpíváte, sobě pak – opakovaně setkání s Vámi, naši milí! Miloslav Hrdý

Velké čínské česnekové vítězství Český česnek patří k nejlepším na světě. Přesto nedobyl svět a k sehnání už není ani doma. Na celé čáře vyhrál čínský česnek z provincie Jün-nan, ačkoli jeho kvalita je oproti tuzemskému sotva pětinová. Ve stánku pod náměstím ve slezském městečku Odry prodává zeleninu čtyřiašedesátiletý Jordán Dimitrov. „Česneku rozumím a čínský není o nic horší než český,“ tvrdí. „Třeba čínská odrůda Garlic je chuťově stejná jako český paličák“, prohlašuje, ale nakonec sám přiznává, že mu česnek na pultě kvapem vysýchá nebo naopak plesniví. „Český česnek prostě neseženu“. „Účinnou zbraň proti čínskému česneku má v rukou každý Čech. Stačí přestat kupovat nekvalitní česnek z dovozu“, říká Helena Stavělíková z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Denně musí opatrovat políčko, na kterém ústav pěstuje český česnekový poklad: 624 odrůd včetně těch, které experti nalezli při terénních sběrech v domácích zahrádkách. Vedoucí olomouckých latifundií Karel Dušek má v tuzemského zákazníka menší důvěru: „Češi sice umějí vypěstovat jeden z nejkvalitnějších česneků na světě, ale mladší generace už takřka neví, jak český česnek vůbec chutná.“ Zákazníci supermarketu podle něho těžko mohou začít bojovat za kvalitu a chuťové vlastnosti něčeho, co je na českém trhu takřka méně dostupné než francouzské ústřice. „Když jdu do obchodu a potřebuji česnek, nezbývá mi, než si také kupovat čínský, stěžuje si muž, který se celý život vědecky zaobírá českou zeleninou. Do zahrady výzkumného ústavu přichází další přední kapacita na česnek: „Ze čtyř milioBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

nů tun v šedesátých letech se světová produkce česneku vyšplhala až na dnešních patnáct milionů. Z toho více než jedenáct milionů se urodilo v Číně v provincii Jün-nan,“ přednáší Pavel Havránek z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Čína drží skoro osmdesát procent produkce, jen do Česka se loni dovezlo přes pět tisíc tun česneku. Čínská nadvláda je patrná i v Olomouci. V jednom supermarketu je k dostání pouze volně ložený česnek deklarovaný jako čínský, ve druhém nabízejí v síťce zabalený česnek s italskou etiketou – nicméně prodejce tvrdí, že i v tomto případě jde o čínské zboží. „Správně by to mělo být deklarováno názvem odrůdy,“ říká výzkumní Dušek a obhlíží síťku se zakoupeným česnekem. „Kolem roku 2000 vyhlásily evropské státy a USA čínskému česneku celní válku. Přineslo to jediný výsledek: zrodilo se výnosné podnikání, a to pašování česneku“, říká botanik Havránek. „Rozdružená cibule, která dlouho nevydrží. U paličky hluboce zaříznuté kořeny, takže při skladování ve vlhčích podmínkách začne česnek okamžitě hnít,“ rozebírá Dušek kvalitu česneku v „italské“ síťce. Také chuť se výrazně liší od tuzemského česnkeu – kvůli odlišně ostrosti silic, allicinu. „Českého česneku si dáte do jídla jeden až dva stroužky a je to až moc. Čínského tam můžete dát celou paličku a výsledná chuť bude i tak mdlá.“ Češi tak v důsledku prodělávají, i když čínský česnek nakoupí v supermarketu za cenu od 69 korun za kilogram, zatímco letošní nový česnek stojí 100–120 Kč. Výpěstky z Jün-nanu mají – řečeno vědeckým jazykem – nižší obsah léčivých účinných složek, 51

které brání bakteriálním infekcím či upravují střevní mikroflóru. Zkrátka, čínský česnek má ve srovnání s českým jen desetiprocentní až dvacetiprocentní kvalitu. „Domácí česnek takřka nikde neseženete,“ říká Jan Kozák, farmář z Poběžovic ve východních Čechách. Mnoho let obnovuje slávu českého česneku, kterou dříve oceňovali i američtí či švédští odběratelé, dnes není co vyvážet. Kozák je největším českým šlechtitelem česneku, zákazníkům nabízí dvanáct certifikovaných,

škůdcům i virům odolných sadebních odrůd. „Zájem je obrovský, ale uspokojím jen minimum pěstitelů,“ říká Kozák. Kvalitních sadeb, což jsou v případě česneku jednotlivé stroužky čili odborně řečeno přezimovací pupeny, je v tuzemsku nedostatek. „Kupovat si sadbu, byť českou, někde na trhu, to je časovaná bomba. Pěstitel si může zamořit pozemek na desítky let háďátkem nebo zhoubnými houbovými patogeny,“ upozorňuje Havránek. Z časopisu Týden 25/2008

Paní Frieda Táborová oslavila 101. narozeniny

Dne 27. listopadu 2008 oslavila své 101. narozeniny paní Frieda Táborová, která žije v Domově seniorů v Buchlovicích. K nádhernému jubileu jí za městys Buchlovice přišli popřát vše nejlepší tajemník ing. Miloslav Hrdý a místostarosta Bořek Žižlavský, ke gratulacím se přidali i zástupci Domu seniorů, Zlínského kraje, Ostrožské Nové Vsi, odkud jubilantka pochází a mnozí další. O neobyčejné vitalitě paní Táborové se mohla široká veřejnost přesvědčit z vysílání ČRo Brno, v pořadu vysílaném v odpoledních hodinách na Štědrý den, kde vzpomínala nejenom na někdejší Vánoce společně s dalšími pamětníky, pány Knížem a Tabarkou, vše s hudebními vstupy pěveckého sboru Domu seniorů. Foto -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

52

Jubilanti v lednu 2009 80 let

Marie Kočendová

85 let

Alena Burzová (Domov seniorů Buchlovice) Zdeňka Horáková (Domov seniorů Buchlovice)

90 let 95 let

Marie Štolfová (Domov seniorů Buchlovice) Marie Hanáčková (Domov seniorů Buchlovice)

Sta let by se 8. ledna 2009 dožil pan Josef Kovařík, posledně bytem v Horním Podvinohradí čp. 160, manžel malérečky paní Boženy Kovaříkové, rozené Úředníčkové. Vzpomeňte.

Oblastní charita Uherské Hradiště Velehradská 247, 686 01 Uherské Hradiště

přijme ihned terénní zdravotní sestry s akreditací, tříletou praxí u lůžka a ŘP do Domácí zdravotní péče /odborná zdravotní péče v domácím prostředí pacienta/. Požadujeme: morální bezúhonnost, empatické chování, laskavé chování (možno i brigádnice, důchodkyně, ženy na mateřské dovolené) Info: Dalibor Jirásek, tel.: 725 520 981 Životopis zašlete na výše uvedenou adresu nebo e-mailem: [email protected].

Inzerce Prodám kotoučovou pilu (cirkulárku), kovovou s kolébkou, motor 10 HP; 7,5 kW, oboustranný vypínač. Cena do 5 000 Kč. Tel.: 572 595 878 (Buchlovice).

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 17,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 1 ROČNÍK XV. leden 2009

Recommend Documents