BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 12 ROČNÍK XV. prosinec 2009

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 12 • ROČNÍK XV.

prosinec 2009

Vánoční kresba Arnošta Hrabala

VÁNOCE 2009

Zrození Krista Je to víc než dva tisíce let, co Bůh z nebe syna na zem dal, aby hříchy, nepravosti lidské všechny za nás na sebe on vzal. Tiše, tichounce každičký Štědrý večer nesou sněhové vločky Ježíška, tiše, tichounce se snášívají k zemi jako jemňoulinká bílá peříčka. Kolem něj letí soubor andělíčků malých, co nesou hodným dětem dárečky, točí se, krouží jak sněhové vločky a k tomu zvoní stříbrnými zvonečky. V kostele Ježíšek si do jesliček lehne, Panna Maria ho k spánku ukolíbá, pastýři všichni koledy zpívají a svatý Josef se jen usmívá. Přestane padat sníh a hvězdy jasné i s měsícem se zjeví nad námi a zvony z věže s barokní kopulí zrození Krista všude oznámí. Půlnoční zvony slavně vyzvánějí, vánoční poezie kolem zavane, zrozený Kristus v srdce lidské vstoupí, dejž Pane, ať tam dlouho zůstane. Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

1

Vznik a význam Vánoc Vánoce, snad nejslavnější svátky křesťanů, jsou svátky míru a pokoje. Jsou oslavou příchodu Ježíše Krista, syna Božího na tento svět. Před více než dvěma tisíci lety se v Betlémě chudému tesaři Josefovi a jeho ženě Marii, kteří se tam šli zapsat při sčítání lidu, narodil syn. Ježíš Kristus byl poslán na zem svým nebeským otcem, aby spasil svět. Stal se nositelem míru, pokoje a lásky. Narodil se ve chlévě, ve kterém jeho rodiče přenocovali s oslíkem a volkem a byl uložen do jeslí na slámu a seno. Zrození Krista andělé na nebesích prvně oznámili pastýřům, kteří pásli v okolí ovce. Pastýři se jako první přišli poklonit svému vykupiteli. Malému Ježíškovi přinesli prosté dary – ovčí kožešinky, mléko, plenky, vše, co měli vhodného pro malé dítě. Na nebi se ukázala velká hvězda, která přivedla k synu Božímu tři mudrce od východu, kteří mu odevzdali na tehdejší dobu vzácné dary – zlato, kadidlo a myrhu. Takto je zapsán v bibli příchod Ježíše Krista. Vyznavači Kristova učení slaví narození svého vykupitele již více jak dva tisíce let. Křesťanství se začalo brzy šířit po celé Evropě a později do Ameriky, kolonizované evropskými národy. Po tuto dobu ve výše zmíněných oblastech vznikala různá hnutí, spolky a společenství, které měly větší či menší dobu trvání, křesťanství ale po tuto dobu mohutnělo. Pro všechny křesťanské církve jsou Vánoce památkou zrození Krista, velikým svátkem, v němž se konají vánoční bohoslužby. Možná že společné slavení Vánoc je jedna z prvních, sice ještě hodně tenoučkých ekumenických nitek, které v budoucnu spojí křesťanské církve v jednu, tak jako to bylo na počátku. V poslední době v místech, kde převládá křesťanství, křesťanské národy mezi sebou téměř neválčí. Rozpouští se nebo omezují klasické armády pro účel zabíjení a vznikají malé profesionální armády, které většinou zachraňují lidi při živelných pohromách a katastrofách. Život vítězí nad smrtí a když se nad tímto zamyslíme, cítíme třeba nevědomky i v tomto úkazu rys Kristova učení míru a lásky. Během doby si lidé začali ztvárňovat scénku Kristova zrození, a tak začaly vznikat „betlémy“, malá a velká dílka lidové tvořivosti, které byly a jsou stavěny dosud v kostelech i v domácnostech. První betlém byl živý a zorganizoval ho svatý František z Asisi ve středověku v Itálii. Tvořili jej živí lidé a živá zvířata. Zároveň s betlémy vznikaly původní lidové koledy, oslavující narození malého Ježíška a krásné vánoční písně jako například Narodil se Kristus pán, Tichá noc, svatá noc. V devatenáctém století se k nám rozšířil pěkný zvyk strojení vánočních jehličnatých stromů, symbolu stále živého křesťanství. Na památku obdarování malého Ježíška pastýři dostávají pod vánoční stromek děti dárky od dospělých s oznámením, že jim dárky přinesl Ježíšek s andělíčky z nebe. Možná i toto zapůsobilo, že mnoho dětí v dospělosti pocítilo křesťanské cítění. Já mám na dětské Vánoce také vzpomínky. Tatínek si celý advent prozpěvoval vánoční písně, co zpíval jako chlapec v církevním gymnáziu – Ó svatá dobo vánoční, Vyšla hvězda nad východem, Nadešla zas doba svátků vánočních to radostí. Snad některé složil známý chodský skladatel Jindřich Jindřich. Byly to písně plné vánoční poezie a já si bohužel pamatuji jen úryvky. V písni Nadešla zas doba svátků je část sloky následující: Ke člověku Bůh se snížil ve své lásce otcovské. A právě toto už v mém dětství zapalovalo jiskřičku víry. V nedávné době se k nám rozšířily pěkné vánoční zvyky. Na památku obdarovaného Ježíška si dávají dárky i dospělí. Z Německa se k nám rozšířil zvyk zapalování čtyř svíček po čtyři neděle BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

2

v adventu na adventních věnečcích a zdobení vstupních dveří vánočními věnci z chvojí. Také se osvětlují malými elektrickými žárovkami v předzahrádkách. Vánoční poezie je ve střední Evropě spjata se sněhovou pokrývkou a jiskřícím ledem, ačkoliv Ježíšek se narodil v krajině, kde rostou palmy a je stále teplo, jak je to zobrazováno v lidových betlémech. Každý kraj u nás má v době vánoční svůj charakteristický rys Vánoc. I v Buchlovicích tvoří vánoční poezii Buchlov a Barborka, obklopeny krajkou ojíněných stromů, zasněná Panna Marie s Ježíškem na náměstí, velký osvětlený smrk z buchlovských lesů a barokní kostel s ozářenými okny. Na půlnoční mši bývá kostel plný. Chodí tam i lidé, o kterých v nynější uspěchané době lze říci, že jsou nevěřící. Mnohým z nich však při zvuku vánočních zvonů a melancholie písně Narodil se Kristus Pán nebo Tichá noc, svatá noc blikne světélko víry v Boha, zasuté hluboko v srdci a duši. Dej, Pane, ať se rozhoří ve velký plamen a nezhasne... Zdenka Maršálková

Kdy jsou Vánoce Když se ráno probudíš s přáním milovat Boha a v něm bratry, ten den jsou Vánoce. Kdy v sobě zpozoruješ vnitřní popud podat ruku tomu, kdo tě urazil, toto vnuknutí jsou Vánoce. Když v kostele, doma nebo na pracovišti cítíš nutnost zamyslet se nad tím, jak se chováš k Bohu, rodině a druhým, ten okamžik jsou Vánoce. Když se setkáš s člověkem, kterému je třeba pomoci a uděláš to, ten okamžik jsou Vánoce. Když začneš sloužit tomu, kdo nikoho nemá,


komu selhává hlas a nemá už sílu, ty hodiny jsou Vánoce. Když vychováš děti, aby se zřekly zbytečných a drahých hraček, abyste mohli pomoci tomu, kdo je v nouzi, tento postoj jsou Vánoce. Když jsi ochoten darovat sebe Pánu, který trpí v lidech chudých a opuštěných a nemocných, pak jásej – žiješ Vánoce. Jestliže však zjistíš, že tento celý svět dobra zanechává tě lhostejným a že nejsi schopen myslet na nic jiného než na sebe a na své zájmy, pak se neusmívej: Vánoce od tebe odešly...

3

Štědrý den Štědrý den je z nejdůležitějších v roce, k němuž se připíná velmi mnoho rozmanitých zvyků a pověr. Po celý den mají všichni doma na pilno: hospodář připravuje píci, aby nemusil tak činiti o svátcích, hospodyně má plné ruce s vařením. Půst byl zvláště dříve zachováván velmi přísně, ani dětem se nedovolovalo jísti, raději se zásoby zavřely. Za to jim bylo slibováno, že večer uvidí zlaté prasátko nebo beránka anebo jim bylo vyhrožováno, že chodí svatý Šprecht a vrtá břicha, aby se přesvědčil, zda se všichni postili. Také nedovolují dětem toho dne toulky a drží je doma. Jakým je kdo na Štědrý den, takovým bude po celý rok, kdo si toho dne zdřímne, bude celý rok ospalý. Vlastní dobou štědrovečerní je ovšem večer. Všechna práce po domě je skončena, světnice jsou upraveny a čisty, hospodyně má vše připraveno, aby nemusela vstávati při večeři od stolu. Stůl je „zamknut „, to jest obtočen řetězem, aby se zamkla huba vlkům, aby nedávili ovcí. Někde dávají pod stůl slaměnku se všemi druhy obilí. Jinde položí na každém rohu stolu pecen chleba, prostředek posypou pšenicí, na ni postaví koláč s děrou uprostřed, to vše se pokryje plachtou a nad koláč se postaví mísa. Na Podluží stavějí slaměnku naplněnou všemi druhy obilí, petrželí, cibulí a česnekem na stůl. Jinde stavějí na stůl hrotek, často řetězem přivázaný a do něho se dá od každého jídla po lžíci a všechny drobty a okrajky. Takto upravený stůl zůstává až do Štěpána, někde až do Nového roku. Z hrotku se dává kravám, aby dobře dojily nebo se užívá těchto zbytků při dobytčích nemocech. Je víra že z toho stavení vyjde toho roku oheň, kde na Štědrý večer první rozsvítili. Proto se se světlem otálí nebo se čeká, až vyjde první hvězda nebo až zazvoní klekání. Večeře se snese na stůl všechna najednou, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

aby hospodyně nemusela od stolu vstávati, „špatně by jí drůbež seděla.“ Před jídlem se všichni s hospodářem pomodlí. Napřed pojídají oplatky s medem, k čemuž přikusují kousek petržele. Na Bzenecku kladou oplatek na skývu chleba, na oplatce je med a stroužek česneku. Vlastní večeře bývá velmi hojná, polévka hrachová nebo houbová, rozmanité kaše, krupice, koláče, ovoce syrové nebo sušené. Na Podluží dávají pod polévku po troše od každého jídla. Na Horňácku mívají polévku ze sušených smedůvek nebo václavek, tyto sušené houby se dávaly do „lokšové „ polévky. Pak bývala fazola nebo hrách po hustu, šlížky pomazané medem a posypané makem, nezbytné bylo sušené ovoce, někde zvané „hloza“ mimo to i ovoce syrové. Ve Velké praží slížky na másla a jmenují je „pupáky“. V Nové Vsi u Uh. Ostroha je tento pořad jídel: oplatky s medem a chléb, polévka močénková a po ní lokšová, krupice (perníkem posypaná a řádně omaštěná), vařené švestky s křížalami a koláčky. V novější době místo polévky pila se káva nebo čaj. Ryb nebylo, „rybová“ omáčka se však přece připraví. Je sladká a ryby nahrazují a dlouhé kusy nakrájená mrkev, celer a petržel. Důležitou součástí jsou koláče „makováče“, „trnkáče“, „zelenáče“. Suchá jídla, zvláště ovoce od Štědrého večera, roztlučená na prášek jsou nejlepším prostředkem, hlavně na boláky. Na Štědrý den se postí nejenom lidé, ale částečně i dobytek, dostává jen ráno a potom až večer. Namnoze se mu přimíchávají zbytky od večeře. Na Bzenecku hospodyně nakrájí na dřevěný talíř tolik skývek chleba, kolik je osob a kusů dobytka v domě. Do každé skývky vloží stroužek česneku a kousek medu. Před večeří 4

nese hospodář chléb dobytku, napřed koním, potom kravám. Když se vrátí, vezme každý svou skývu a sní, potom teprve se večeří. Ve Starém Hrozenkově dávají též dobytku první koláč s česnekem, cibulí a petrželí, kdo to nese, rychle cestou jí, aby také dobytek toho roku hodně jedl. Drůbeži se sype zrní, jež bylo na ošatce pod stolem, jinde z dožínkového věnce. Na St. Hrozenkově jde žena „na nájizbjé“ (hůru) a sype dolů komínem, jenž na hůře ústí, ječmen dolů. Druhá stojí dole a zrní chytá do nastavené zástěry a táže se první: „Co to sypeš?“ Na to jí odpoví: „Vejce.“ Potom ta dolní otočí kolem sebe červený pás, jímž se na Hrozensku opasují ženy, stočí jej v jizbě do kolesa, vysype z něho zrní a dá slepicím zobati, aby hodně nesla a nezanášely. Husám medují hlavy a dávají jim se zhlížeti se v zrcadle, aby se dobře pojímaly. Jinde sypou oves do korýtka, aby měly dobré vejce. Kolik sezobe husa na Štědrý den zrnek hrachu, tolik bude míti vajec. Kohoutu a houseru dávají česneku, aby byli bujní. Zbytky od večeře se házejí také do ohně, aby jim nikdo nemohl škoditi. Štědrý den je také odhadování budoucnosti jednotlivcovy. Hned ráno mají pozor, kdo první z cizích vejde do stavení, je-li to muž, bude mít kobyla hřebečka nebo kráva bulíka, je-li to žena, bude to kobylka a jalůvka. Jsou-li na Štědrý den hvězdy, bude míti hospodyně toho roku hodně vajec. Zelené vánoce - bílá velká noc, světlé vánoce - tmavá stodola. Na Štědrý den uváže hospodář na nůž kousek chleba a dá za trám, zrezaví-li, bude neúroda. Není-li u stolu při večeři počet sudý, hádají, že toho roku někdo zemře. Při večeři pozorují jádro prvého ořechu, není-li zdravé, zemře ten, kdo jej rozloupl, podobně, rozřízne-li se jádro jablka. Po večeři nabere děvče do náručí polínek, je-li počet sudý, vdá se, jinde znamená sudý počet polínek svobodného, lichý vdovce. Nebo vychází do zahrady a třese BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

stromem a říká: „Odkud se ozve pes, z té strany přijde ženich.“ Ještě před večeří, když se posázely do pece koláče, jde děvče s vařečkou, kterou míchalo povidla, ke studánce, míchá vodou a naslouchá: slyší-li z vody zpěv, bude míti svatbu, ozývá-li se zvonění, zemře. Koláč, který se nejdříve z pece vysadí, rozlomí na tolik kousků, kolik je v domě svobodných, potom zavolají psa, čí kousek vezme, ten se ožení nebo vdá. Na Slavkovsku děvče nasype do dvanácti skořápek soli a při každé na někoho myslí, kde sůl zvlhne, toho dostane. Na Horňácích chodí děvčata na „zbrody.“ Jdou se džbánkem ke všem okolním studánkám a potokům a naberou z nich vody. Pak se jí umyjí, aby byla šohajům vzácná. Také klepou zvenčí na cizí okna, ozvou-li se z chalupy: „Prijď, pride,“ vdá se, řeknou-li: „Seď,“ bude ještě čekat. Děti si připraví tři hrnky, pod jeden dají hlínu, pod druhý peníz a pod třetí chleba. Sáhne-li pak, ovšem nevědouc, pod kterým hrnkem je, po hrnku s hlínou, zemře, sáhne-li po hrnku s penízem, bude bohato, sáhne-li po hrnku s chlebem, „půjde po ptaní „, bude žebrákem. Na Starém Hrozenkově uváže matka po večeři dceru za ruce ke stolu a zde jí také ustele. Má-li „odsouzenca“ jistého ženicha, bude se jí zdáti, že přišel a bude ráno odvázána, nemá-li, zůstane uvázána až do rána. Také si uvazují děvčata před večeří palec pravé nohy k trnoži a odvazují teprve až po večeři. Na to jsou ven a uvidí souzeného milence. Kdo jde o dvanácté hodině v noci štědrovečerní na hřbitov a dívá se sukovou dírou z rakve, uvidí ty, kteří do roka zemrou. O půlnoci se prý pere starý rok a novým, také se v tu dobu promění víno ve vodu. (Z knihy Lubora Niederleho „Moravské Slovensko“, sv. 2) Připravil ing. Miloslav Hrdý 5

Vánoční 2006 Cítíš to zvláštní vnitřní chvění, kterým se do mysli dětství vrací? To které odlétlo jak tažní ptáci a přec to až tak dávno není. Nocí zázraku se dospělým svět změní až mysl zkušených zábrany ztrácí, když staříkova ruka ztvrdlá prací otevře knížku a začne pohádkové čtení. Z dvířek kamen čertíci na zeď skočí a jakoby chtěli změnit času běh, probudí tajemno skryté v pověstech a vnesou údiv do rozzářených očí. Dnes i kolo dějin poťouchle se pootočí, odhalí myšlenky na kterých už narostl mech a ukryté zůstaly jen v nejtajnějších snech. Možná večer přece jen do světnice vkročí. Ty vzácné chvíle obrovskou moc v sobě tají. A nebýt v matčině úsměvu nové malé vrásky, věřil bys, že pár let se vrátilo – snad z lásky. Vidíš ale i věci, které to vytrvale popírají. Pletivo žil na otcových rukách když vrata otvírají a ještě stihnou pročísnout pravnukovy vlásky, starý krov, co zná naše první klukovské sázky a vlaštovky pod ním každým rokem hnízdo mají. I přes všechna ta kouzla jsou věci, které mizí a často naším přičiněním význam ztratí, jen na nás je požádat čas ať nám je vrátí. Za pošetilosti obvykle člověk posměch sklízí, ne však o Vánocích, to nic nám není cizí. Někdo si přeje, ať jsou při něm všichni svatí, jinému stačí dukát z čokolády, který neutratí, jen srdce ať nám zůstane. Pravé – ryzí. Pavel Petržela BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

6

Rodinná pobožnost u jesliček Ve světnici je šero. Před jesličkami nebo na stromku hoří jediná svíčka. Všichni domácí, čistě umytí a oblečeni, zpívají naposledy: „Ejhle, Hospodin přijde ...“ „Rosu dejte nebesa...“ Při tom zpěvu rožnou všechny světla, všichni stojí, a dítě předčítá radostnou vánoční zvěst. Poslyšte slova svatého evangelia, která napsal svatý Lukáš: „Stalo se pak v oněch dnech, že vyšel rozkaz od císaře Augusta, aby byl vykonán soupis celého světa. Tento soupis byl první, konaný za vladaře Syrie Quirina. I šli všichni, aby se přiznávali, každý do městy svého. Odešel pak i Josef z Galileje z města Nazareta do Judska, do města Davidova, jež slove Betlem, protože byl z domu a kmene Davidova, aby se dal zapsat s Marií, zasnoubenou sobě manželkou, která byla matkou. Stalo se pak, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila. I porodila Syna svého prvorozeného a ovinula jej plénkami a položila do jeslí, poněvadž neměli místa v hospodě. A byli v téže krajině pastýři, ponocujíce a stráž noční majíce nad stádem svým. A hle, anděl Páně stanul vedle nich, a jasnost Boží obklíčila je a báli se velmi. I řekl jim anděl: „Nebojte se, neboť vám zvěstuji radost velikou, která bude všemu lidu: narodilť se vám dnes Spasitel, to jest Kristus Pán, v městě Davidově. A toto vám bude znamením: naleznete dítko plénkami ovinuté a v jeslích položené.“ A hned na to bylo s andělem množství zástupů nebeských, chválících Boha a říkajících: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Celá rodina společně zpívá s nadšením společně: Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se! Jenž prorokován jest, veselme se, ten na svět poslán jest, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se! Člověčenství naše, veselme se,


ráčil vzíti na se, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se! Goliáš oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se, z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se! Ze vzpomínek Miloslav Hrdý

7

A tož „šťastný a veselý“ Vážení přátelé, snad nikdy během roku nepociťujeme tak opravdově potřebu projevit svým příbuzným a známým, přátelům i těm, které známe vlastně jen z častých setkání na ulici, přání zdraví a všeho dobrého, jak je tomu u příležitosti Nového roku. Vlastně už vánoční tradice, významné nejen pro obdarované děti, ale i pro jejich rodiče, navozují jedinečnou atmosféru vzájemného sblížení, porozumění, soucítění nejen a našimi nejbližšími, ale i s těmi, kteří tvoří zázemí našeho domova a jeho mezilidské vztahy. Přiznejme si, že během roku máme jen občas chuť, čas a příležitost projevit dobrý vztah k lidem, vyjádřit soucítění pro jejich starosti či bolesti, překonat bariéru nezájmu a ostatní při soustředění na vlastní problémy. Nedoceněnou hodnotou venkovského života bývalo soužití, vzájemné soucítění, bezprostřední zájem na lidech, na jejich radostech i strastech, úspěších i nezdarech. Převzetím způsobu života městského s diskutovatelnou „vyšší životní úrovní“ jsme ztráceli zájem na těchto lidských vztazích a emocích a navzájem se odcizujeme, ať už to chceme vidět nebo před tím zavíráme oči. V tomto směru nejde o žádný pokrok a životní úroveň nevyrovná citové ochuzení a izolaci, v níž se potýkáme se svými problémy, které by účast přátel a známých mohla ulehčit a třeba i vyléčit. A tak si na konci roku 2009 ujasněme tuto lidsky přirozenou potřebu soužití a vzájemného porozumění. Nepovažujme ono tradiční přání „Šťastný a veselý Nový rok 2010!“ za pouhou formalitu a podání ruky k vyjádření přání všeho dobrého do dalšího roku za zbytečnost. Úsměv a laskavý pohled do očí bližního aby nebyl v našich očích něčím překonaným, přežitkem starých časů. Mnoho těchto přežitků jistě právem odhazujeme, protože ztratily svůj význam a nic povzbuzujícího nám už nedávají. Ale novoroční přání rozhodně mezi ně nepatří. Je pořád živé a potřebné, dává lidem radost a pocit porozumění, zmnožuje mezilidské vztahy v tom krásném humanistickém smyslu. A tož, přátelé, „šťastný a veselý“ všem Vám, všem lidem dobré vůle ! Miloslav Hrdý

Kalendář kulturních akcí prosinec 2009 6. 12.

Veselý mikulášský jarmark Náměstí Buchlovice

13. 12.

Vánoční dílny

23. 12.

Vánoce na zámku

25. 12.

Vánoční vystoupení

26. 12.

Na Štěpána otevřená brána

26. – 27. 12. Vánoce na zámku Vánoční výzdoba zámku „Vánoční světlo“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

Restaurace U Páva Zámek Buchlovice Zlechov, Buchlovice, Spytihněv Hrad Buchlov

Zámek Buchlovice

FS Buchlovice, ing. Pavel Dvořan, tel. 721 337 833, [email protected] www.fsbuchlovice.cz SR při ZŠ Buchlovice Mgr. A. Mikulíková, tel. 572 595 292 FS Buchlovice, ing. Pavel Dvořan, tel. 721 337 833, [email protected] www.fsbuchlovice.cz FS Buchlovice, ing. Pavel Dvořan, tel. 721 337 833, [email protected] www.fsbuchlovice.cz HB Collegium o.s., Lukáš Kunst, tel. 774 151 811, http://buchlov.eu [email protected] Správa SZ Buchlovice www.zamek-buchlovice.cz tel. 572 434 240 8

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA Začátkem ledna již po jedenácté v uherskohradišťském regionu navštíví naše domácnosti tři králové, kteří jsou symbolem dobra pro naše domovy. Určitě každého potěší návštěva tří koledníčků, kteří svou účastí při Tříkrálové sbírce nám pomáhají pomáhat. Abychom si uvědomili jak to s rozdělením vybrané částky probíhá, jen v krátkosti: Po sečtení částek z jednotlivých pokladniček na obecních úřadech se ihned odešle částka na ústředí Charity České republiky. Po ukončení sbírky se finanční prostředky rozdělí a to tak, že 5 % zůstane na režie TS na ústředí, 65 % je určeno pro projekty charity, kde sbírka proběhla a zbytek na humanitární pomoc a velké projekty Charity České republiky. V naší arcidiecézi se Charity dohodly na tom, že ještě z 65 % bude 7 % vyčleněno na pomoc charitám v krizi a také na pomoc lidem, které zasáhlo neštěstí, např. požár, povodeň apod. V roce 2009 se na Uherskohradišťsku zapojilo do Tříkrálové sbírky 46 obcí a 343 skupinek vykoledovalo 1 781 750,– Kč. Darované prostředky byly rozděleny následovně Humanitární pomoc – Zambie Přímá pomoc v nouzi občanům Uherskohradišťska Podpora činnosti Střediska humanitární pomoci Podpora činnosti Chráněné dílny Podpora činnosti Dobrovolnického centra Podpora činnosti Občanské poradny Zahraniční humanitární pomoc Krizová a nouzová pomoc Sociální projekty Arcidiecézní charity Olomouc Režijní náklady sbírky Koordinace a realizace humanitární činnosti v ČR a zahraničí

50 715,– Kč 130 000,– Kč 51 500,– Kč 605 560,– Kč 147 400,– Kč 48 240,– Kč 178 175,– Kč 124 723,– Kč 267 263,– Kč 89 087,– Kč 89 087,– Kč

Děkujeme všem dárcům, koledníkům a dobrovolníkům kteří sbírku zajišťují, duchovním správcům, starostkám a starostům obcí a měst, kteří pokladničky zapečeťují a jinak úředně sbírku zajišťují dle zákona o veřejných sbírkách. V roce 2010 přejeme všem lidem dobré vůle radost, pokoj a Boží požehnání. Ing. Jiří Jakeš, ředitel Oblastní charity Uherské Hradiště


9

Informace městyse Buchlovice

V druhé polovině měsíce listopadu probíhaly na obecních komunikacích drobné opravy. Vzniklé a otevřené spáry pracovníci firmy OVESTA Valašské Klobouky vyfrézovali, vyčistili a zalili trvalou plastickou zálivkou. Tímto se zabrání vnikání vody a následného zamrznutí a tím zvětšování prasklin. (Foto: -bž)

Možná jste si všimli, že na začátku lesa za Buchlovicemi, za mostem na potoce, vyrostla během podzimu kamenná hráz s propustí. Její stavba, provedená Lesy ČR, vznikla za účelem zabránění povodňové vlny, která se naposledy přehnala naším městečkem v červnu 1990 a s nánosy a dalším materiálem zaplavila i náměstí. Další hráz vzniká o několik stovek metrů po proudu potoka dál, v místě u studánky Syrovátky. (Foto: -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

10

Během měsíce listopadu vyrostlo u obecního sadu starých odrůd (Sadu klenotů) na Újezdách ze stávající parkovací plochy nové odpočívadlo. Vedle dřevěného zastřešeného posezení zde najdete dvě automobilová stání, stojan na kola, koš a orientační tabuli, která názorně přibližuje umístění starých odrůd jabloní, hrušní a peckovin v prostoru sadu. Na odpočívadlo, které má sloužit návštěvníkům sadu, turistům a cykloturistům, finančně přispěla velkou měrou (70.000 Kč) Česká pošta, zbytek doplatil městys Buchlovice. Nové odpočívadlo určitě stojí za to navštívit. Naskýtá se z něj krásný pohled nejen na sad, ale i na lesnaté svahy Proštípené a Zbojníka a do údolí Smraďavky. (Foto: -bž-)


11

Až přijde sněhová nadílka… Začíná zimní období a s ním i čas, kdy pokrývá ulice napadený sníh. Každoročně se někteří občané informují, proč ta či ona ulice ještě není odhrnuta a podobně. Městys Buchlovice, stejně jako jiné obce a města, má zpracovaný závazný Operační plán zimní údržby místních komunikací, kterým se řídí pracovníci Služeb městyse Buchlovice. Komunikace jsou v plánu rozděleny podle důležitosti (hustota trvalého obydlení, hustota provozu, místa shromažďování, nebezpečná místa a křižovatky) celkem do čtyř skupin: I. skupina – odhrnutí sněhu (sníh se neodváží!) do 4 hodin (náměstí Svobody, prostory kolem úřadu městyse, zdravotního střediska, tržnice a parkoviště, ulice Masarykova, Příční, K Buchlovu po točnu na Zahradách, ulice Komenského, Řadová, Váhovy, Boženy Němcové, Za školou, Tyršova a Sportovní). II. skupina – úklid sněhu do 12 hodin (ulice Helštýn, Horní a Dolní Podvinohradí, K Mazánku, Kostelní, Arnošta Hrabala, Na Lhotce, Rechtorka, Viniční, Zahrady, Ku Hradu a Chrastě). III. skupina – úklid sněhu až po ošetření komunikací I. a II. skupiny, nejpozději však do 48 hodin (ulice Hřbitovní, Újezda, hrad Buchlov a Smraďavka). V podobném duchu je počítáno i s úklidem chodníků v městečku – dle potřeby a možností. Lhůty pro zmírňování závad ve sjízdnosti a schůdnosti komunikací jsou stanoveny od výjezdu posypových a dalších mechanismů, v případě dlouhodobého sněžení či mrznoucího deště od ukončení spadu. Zimní údržbu ulic Hradišťská, Brněnská, Suchý řádek a Velehradská zajišťuje Správa a údržba silnic Slovácka pro Zlínský kraj, kterým tyto komunikace náleží. -red-

Bankomat uzavřen O nedobré situaci ve věci provozování bankomatu v Buchlovicích jsme již před časem v Buchlovském zpravodaji psali. Přestože se podle informací provozující firmy zdálo, že by se po očekávané výměně zastaralého (a tudíž lehce napadnutelného a v současnosti už nepojistitelného) bankomatu situace změnila k lepšímu, nestalo se tak. I když na provoz bankomatu městys Buchlovice neustále doplácel, jeho vedení mělo zájem, aby se i za tuto cenu, jako služba pro občany a návštěvníky, udržel. S dalšími návrhy provozující firmy však už nešlo souhlasit. Proto bylo rozhodnuto zrušit provoz bankomatu. Pokud se najde jiná instituce, ochotná provozovat bankomat v Buchlovicích za přijatelných podmínek, pak se znovu otevřou dveře k tomuto peněžnímu místu, aby přivítaly staré i nové zákazníky. - red BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

12

Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé H. Schmidt – Rögerová: Abeceda péče o psa F. Krumlowský: Ututlané dějiny aneb Záhady slavných postav naší historie Hans – Dieter Otto: Neodpykané zločiny Q. Knopp: Wehrmacht Bilance Kolektiv: Uniformy Třetí říše Krásná literatura pro dospělé Ch. McCain: Válka jednoho Němce S. Mariani: Alchymistovo tajemství P. Cornwellová: Kniha mrtvých V. Vondruška: Znamení Jidáš H. Hardenová: Záhada vily Herbst K. Jonesová a kol.: Bez sestry neodejdu D. Challinor: Fata morgána

E. Giffinová: Něco vypůjčeného H. Graham: Čarovné Vánoce D. Steel: Milost M. Reiner: Lucka, Maceška a já O. Podhorcová: Co vzrušuje velké holky J. Jahodová: Brána zatracení S. Monyová: Já o koze, on o voze Naučná literatura pro děti a mládež T. Deary: Zuřiví Aztékové (Děsivé dějiny) T. Deary: Mizerná první světová válka (Děsivé dějiny) Kolektiv: Hasiči Krásná literatura pro děti a mládež C. S. Lewis: Letopisy Narnie (všechny díly) knihovnice

Bezpečná cesta na Smraďavku S novou iniciativou podporující bezpečnost návštěvníků rekreační oblasti Smraďavka přichází Sdružení pro rozvoj cestovního ruchu městyse Buchlovice. Je jí snaha o vybudování osvětlení silnice vedoucí do rekreační oblasti Smraďavka. Zejména v turistické sezoně je tato komunikace velmi frekventovaná a vzniká reálné nebezpečí kolize mezi auty, chodci a v neposlední řadě i cyklisty. Josef Sátora, místopředseda sdružení a člen výboru pro cestovní ruch a informace Zlínského kraje k projektu uvádí: „Na trase zhruba jednoho kilometru by mělo být umístěno celkem dvacet lamp využívajících jako energetický zdroj solární energii. S projektem chceme uspět v rámci rozvojového programu Leader, který vypisuje Ministerstvo zemědělství pro místní akční skupiny. Předpokládaná výše nákladů tohoto projektu dosahuje částky dvou miliónů korun, dotace v rámci dotačního programu Leader by mohla pokrýt až devadesát procent skutečných nákladů na projekt“ upřesnil Sátora. V případě přidělení dotace bude projekt realizován v průběhu roku 2010. Projekt podporuje i vedení městyse Buchlovice. Místostarosta Bořek Žižlavský potvrdil, že rozvoj aktivit směřujících ke zlepšení a rozšíření nabídky v oblasti cestovního ruchu zde patří k prioritám. Zastupitelstvo Buchlovic na svém posledním zasedání ve čtvrtek 15. října projekt podpořilo a připustilo možnost podílet se na financování projektu z rozpočtu obce. Aktivity sdružení vítá také senátorka Hana Doupovcová: „Oblast Smraďavky, která je významným rekreačním cílem i pro mnoho obyvatel Uherského Hradiště a okolních obcí si jistě pozornost a podporu zaslouží, zejména pokud se jedná o aktivity v souladu s rozvojem šetrných forem cestovního ruchu, které jsou ohleduplné k životnímu prostředí. Pozitivní je v tomto případě skutečnost, že iniciátorem akce je organizace z oblasti neziskového sektoru tvořená aktivními lidmi, kteří dokázali najít společnou řeč s vedením obce.“ Alena Kučerová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

13

Za dar Zlínského kraje nakoupili hasiči potřebný materiál Sbor dobrovolných hasičů Buchlovice jako každoročně obdržel finanční příspěvky od Zlínského kraje. První částka, 150 000 Kč, byla použita na uhrazení pohotovostí a školení hasičů. Druhý dar ve výši 42 000 je neinvestičního charakteru. Hasiči si z něj dokoupili nutný materiál – výstroj i výzbroj. Na tomto místě vzpomeňme například přetlakový ventilátor Orkan, svítilny ProPolymer, komplety stejnokrojů PSII atd. -red-

V listopadových dnech se jako každoročně objevily i mlhy, které se v údolí kolem řeky Moravy držely i celé dny. Náš pohled je od Křížných cest ke Zlechovu a Starému Městu. (Foto: Pavel Ondrůšek) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

14

Co přinesl podzim aneb střípky z MŠ Brzy se necháme strhnout kouzlem Vánoc a všechno se bude upínat k tomu nejposvátnějšímu v roce – k vánočním svátkům. Ještě než se tak stane, dovolte mi prosím nabídnout Vám pohled do dění v naší mateřské škole a sice v barvitém údobí, jímž podzim bezesporu je. V prvních dvou měsících, jež od začátku nového školního roku odpočítáváme, žila mateřská škola mnoha zajímavými aktivitami a akcemi. Některé z nich se úzce pojí k týdenním tématům, jež realizujeme v rámci vzdělávacího programu naší školy, jiné jsou cíleně zaměřeny k prohloubení spolupráce mateřské školy s rodiči a veřejností. K těm prvně zmiňovaným patří např. Den lesních hejkalů a skřítků, jež prožily děti ve třídě Berušek. V rámci tohoto dne byly uplatněny prvky prožitkové pedagogiky a pedagogiky F. Pestalozziho v duchu hesla „Prožij komunitně“. Samotným cílem bylo poznání mikrosvěta lesa pomocí prožitku v rolích pohádkových postav. Díky životu hejkalů, skřítků a víl se děti učily poznávat nejen lesní zvířátka a rostliny, ale také zákonitosti života v lese formou prožitkových her. Podobně byl také koncipován Den berušek a broučků, jenž probíhal paralelně ve všech třídách. Mateřská škola se v jediném dnu doslova proměnila v obydlí svatojanských broučků, berušek a mravenečků. Dle předlohy života broučků z knihy J. Karafiáta a mravenců z knih pana O. Sekory jsme všichni prožívali osudy Janinky a Broučka, Brouka Pytlíka a Ferdy Mravence. Ze specifických potřeb vzdělávacího procesu jednotlivých tříd vznikl a byl realizován projekt „Jakou barvu má svět“, kdy si naše Berušky v rámci červeného, modrého, zeleného, žlutého a bílého dne zakusily „Jak vypadá, chutná a voní svět“ v rámci arte, drama a artefilektických technik. K velmi úspěšným akcím patřilo mimo jiné také bramborové kouzlení, jež se odehrálo ve třídě Sluníček a jehož průběh, úspěchy BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

a výsledky jsou obrazově zaznamenány na internetových stránkách naší MŠ. Z druhé skupiny aktivit zmíněných výše bych ráda poukázala zejména na tři. Tradiční drakiádu zmiňovat nemusím, ta se již stala neodmyslitelnou součástí podzimních radovánek „mimo MŠ“. I letos se konala u Větřáku a měla své vítěze, jimiž se staly všechny zúčastněné děti jimž se dráček alespoň vznesl. Broučky a berušky jsme uspávali v rámci akce „Let světlušek“, jenž byl uspořádán na počest stého výročí narození Ondřeje Sekory. Nejprve se v podvečer všichni broučci, berušky a světlušky sešli na půdě MŠ, kde si zábavnou formou ověřili své znalosti, vědomosti a schopnosti. Na připravených stanovištích plnili úkoly (Berušky a Kuřátka) a ve třídě Sluníček přichystaly pí učitelky ukázku práce v „centrech aktivit“, aby rodičům ilustrovaly práci s předškolními dětmi. Každá beruška a brouček, kteří splnili zadané úkoly, dostali oprávnění k „odletu“ s lucerničkou a byli přivítáni v lampičkovém průvodu, jehož trasa vedla od mateřské školy na náměstí. Tam broučci jednotlivých tříd předvedli u kašny své pěvecké umění. Sladká odměna a pamětní list čekal po absolvování stezky odvahy na všechny. V rámci spolupráce naší MŠ s DDM Šikula v Uherském Hradišti se letos „rozběhly“ zájmové kroužky, jejichž činnosti budeme věnovat do budoucna zvláštní článek. Za zmínku však stojí vernisáž s názvem „Podzimáček“, jež se konala v prostorách jídelny MŠ a na níž se představily nádherné práce vycházející z dílny rodičů a dětí. Výherci nejkrásnějších podzimáčků byli hodnotně oceněni a už nyní se těšíme na druhou ze čtveřice vernisáží, tentokrát se zimní tematikou „Nejkrásnější sněhulák“. Již nyní se připravujeme na nejbáječnější období v roce. Období pospolitosti, pohody a radosti. Vždyť přijde Mikuláš, vánoční dílny … a po roce vánoce, vánoce, přicházejí … tak ať jsou i pro Vás požehnané, šťastné a veselé. To Vám přejí všechny děti, pí. učitelky a zaměstnanci mateřské školy. 15

Hody s právem v mateřské škole Nápad uskutečnit a prožít hodové veselí s našimi nejmenšími vznikl již v období prázdnin, a proto jsme se přípravě svatomartinského veselí věnovali s předstihem tak, aby samotné „hodování“ bylo vskutku jen a jen slavnostní. Všem aktivitám, jež se k samotným hodům váží, předcházelo seznámení s patronem buchlovského kostela sv. Martinem a legendou o jeho životě. Děti si sehrály několik námětových her s hodovou tematikou a sehrály si také divadlo „O Martinovi, kterak se nuzného ujal“. Společně jsme hovořili také o tom, co doba hodovní neboli posvícenská pro vesnické obyvatele znamenala, jaké zvyky, tradice a symboly se k ní váží a také o tom, v jaké podobě se dochovaly dodnes. Při přípravě hodových dnů se největšímu zájmu dětí těšila výzdoba práva, jež mělo v jednotlivých třídách odlišnou podobu. Zatímco se třída Kuřátek a Berušek nechala inspirovat lidovou zdobností a klasickou předlohou jak je k vidění na hodech dodnes, třída Sluníček si právo pojala výtvarně zcela po svém. Děti si ozdobily klasický deštník nádhernými lidovými ornamenty. Berušky si pro změnu kolorovaly čutorky na víno a malovaly klasické šátky „turáně“, vyráběly kloboučky a hrály s nimi taneční hru „Na klobúček“. Samotné pojetí hodových dnů mělo ve všech třídách rozličný charakter, paní učitelky jej přizpůsobily možnostem a věku dětí. Autentičnost hodové atmosféry umocnily kroje, do nichž byly oblečeny nejen děti, ale také pí učitelky a správní zaměstnanci MŠ. Zatímco děti ze třídy Sluníček a nejmenších Kuřátek šly vymáhat právo za pí. ředitelkou, třída Berušek o den později žádala o právo pana místostarostu Žižlavského ústy malých stárků a stáreček. Děti byly hluboce zaujaty nejen nácvikem folklorních tanců a cifrováním, ale především tím, jak hody probíhaly kdysi – což jsme dokladovali ukázkou dobových fotografií. Po několik dnů zaznívaly v MŠ nejen hlásky dětí, ale také zvuky cimbálu a houslí. Spolu s vynikajícím cukrovím od maminek a babiček toto vše dotvářelo kolorit nově vzniklé tradice, na jejíž druhý ročník se už nyní těšíme. Za nás všechny z MŠ informovala Veronika Němečková Foto Petr Cileček


16

CENTRUM REGENERACE pí Marcely Šťastné (v Kostelní ul. čp. 676, za úřadem městyse) Vám v předvánočním čase nabízí možnost vystavení Dárkového poukazu na míru pro Vaše blízké :-) Dotazy na tel.: 736 608 574 Vybírat můžete z klasických, reflexních, lymfatických, medových, čokoládových masáží či masáží zlatem nebo horkými lávovými kameny. Prohřejete se v infrasauně, masážní koupeli, užít si můžete i tělový zábal nebo peeling. Balíčky procedur pro ženy, muže, partnerské dvojice, seniory uspokojí všechny věkové skupiny. Při procedurách vyzkoušíte bylinné produkty, které si můžete zároveň i zakoupit – masážní a koupelové oleje, produkty východní medicíny, bylinné čaje, masážní gely na bolavé klouby, lymfatické otoky či celulitidu. Děkujeme za Vaši přízeň a stejně jako v tomto roce i příští rok si užijte naše procedury s Vaší speciální slevou pro Buchlovjany - 30%. Krásné a klidné Vánoce přeje Marcela Šťastná s celým kolektivem. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

17

Svátek dýní

Po říjnových jablíčkových dnech přišly na řadu dny dýňové. A jelikož dýně vyrostly do obrovských rozměrů, pozvali si prvňáčci, druháci i třeťáci opět na pomoc své rodiče i prarodiče. Škola se na několik dní proměnila v jednu velkou dílnu, na jejímž konci tentokrát nevoněly štrůdly, ale svítily nádherné dýňové příšerky všemožných tvarů a velikostí. Nadšení školáčci si je vystavili na závěr před školou, kde si je večer rozsvítili pro radost. Bohužel, skupina malých vandalů dokázala během jednoho dne celou tuto krásu, která dala dětem a jejich rodičům tolik práce, zničit a rozbít. Nejsmutnější na tom je, že mezi nimi byli i ti, kteří se na jejich výrobě podíleli a společně se z vzniklé krásy spolu s ostatními radovali… ZŠ Buchlovice


18

Žáci naši školy na Zlínském vorvani

Už po několik let se v krajském městě Zlíně koná soutěž škol celého regionu v netradičních sportovních disciplinách nazvaná Zlínský vorvaň. Letos poprvé se tohoto klání zúčastnila i naše škola. Soutěž se konala 5. listopadu ve sportovní hale Novesta a zúčastnilo se jí 42 škol. Šestičlenný tým našich soutěžících ze 3. až 8. třídy doprovázeli žáci 4. a 5. třídy v roli fanoušků a roztleskávaček. Kromě týmových triček si vyrobili spoustu transparentů a poutačů, se kterými naše borce v průběhu soutěže podporovali. Děti si užily atmosféru, jakou znají z televizních soutěží, vyzkoušely si, co dokáže nervozita a napětí, na které nejsou běžně zvyklé. Přestože naši soutěžící nevyhráli, odvezli si spoustu cen a hlavně mnoho neopakovatelných zážitků. Vedení školy děkuje paní učitelkám Petrášové a Polišenské, které celou akci organizovaly. Alena Mikulíková


19

Vážení a milí spoluobčané, i my si myslíme, že Vánoce jsou opravdu nejkrásnějším obdobím v roce. Nechceme zdůrazňovat jen tradici moravských Vánoc, které mají svou vůni danou zimou a sněhem. Ani nejde o tradici vypěstovanou stromečkem, zdobením, dárky. Je to čas, kdy každý člověk nějakým způsobem obnaží duši a uvědomí si, že je to i čas opravdové lidské lásky, kdy oslavujeme zrození čistého života. Proto je tato doba tak krásná a pro každého potřebná. Byli bychom opravdu rádi, kdyby se všichni občané v Buchlovicích i v tomto období cítili krásně a doma a také návštěvníci našeho městečka aby viděli, že všem nám na společném prožitku Vánoc záleží. Městys Buchlovice vyhlašuje proto

Vánoční soutěž o nejkrásnější vánoční výzdobu domu a jeho okolí v městečku Buchlovice. Hodnocení soutěže – období od 20. prosince 2009 do10. ledna 2010 Ocenění: 1. místo – 1 000,– Kč 2. místo – knihu nebo knihy dle výběru v TIC Buchlovice v hodnotě 500,– Kč 3. místo – zdarma celý ročník Buchlovského zpravodaje 2010 Výzdoba domů a jejich okolí, která se v soutěži umístí na prvních místech, ale i další zajímavé a nápadité budou zveřejněny v únorovém Buchlovském zpravodaji. Vážení spoluobčané, přejeme Vám nejen dostatek zdraví, klidu a spokojenosti, úspěchy v osobním životě i zaměstnání, ale v tomto případě i radost z vánočního soutěžení! Redakce Buchlovského zpravodaje


20

Halloweenská diskotéka V pátek 23. října se v sále restaurace U Páva uskutečnil další ročník Halloweenské diskotéky, kterou pro naše žáčky pořádá Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice. O hudební produkci se tentokrát postaral pan Milan Kura. Sešlo se padesát pět zamaskovaných příšerek, z nichž porota vybírala ty nejzajímavější a nejstrašidelnější. Nakonec byly ve dvou kategoriích vyhodnoceny tyto děti: Školní kategorie: 1. Pavlína Šedová – Dýně 2. Dorotea Prošková – Mumie 3. Jana Žufánková – Mumie 2 Předškolní kategorie: 1. Jaroslav Kamenický – Drákula 2. Jakub Špalek – Trpaslík 3. Ondřej Zetík. Natálka Geržová, Nela Paděrová


O hry a soutěže pro děti se postaraly maminky z výboru sdružení rodičů, paní Karásková a Omelková, u vstupu vydatně pomohly paní Friedelová a Jančová, která pro děti navíc vyrobila krásné keramické medaile. Děkujeme všem rodičům, kteří jakýmkoliv způsobem přispěli k pěknému průběhu celé akce. Alena Mikulíková

21

Vás co nejsrdeþnČji zve na poĜady

Na slámČ spí...

4. 12. 2009 – 17.00 hodin na adventní téma – vernisáž výstavy betlémĤ František Gajda - dĜevo (Strážnice), František SmČták - dĜevo (Tupesy), František Zuzka sláma (Zlín), Školní betlém - keramika (Tupesy), Josef Lapþík - keramika (Zlín), Ludmila Koþišová - šústí (Vnorovy), Ladislav Pálka - obrázky na skle (Zlín), Magdalena Zavrtálková vlna (Zlín), Pavel Petržela - perník (Vracov), František Malík - otoþný betlém (BĜestek), z Horného Hriþova (Slovensko) - 5 drátČných betlémĤ a ještČ i jiné, ve všech pĜípadech unikátní umČlecká díla - Buchlovjánek I., II. - adventní vyprávČní a i zpívání - dČti spoleþnČ s rodiþi si pĜipomenou svátky svČtcĤ - sv. OndĜeje, sv. Barbory, sv. Mikuláše a sv. Lucie

Historie – souþasnost – budoucnost

Zavírání koledníþku

10. 1. 2010 – 17.00 hodin na vánoþní téma – ukonþení výstavy betlémĤ - DČcka z Buchlovic - Zavírání koledníþku = poslední koledování vánoþního cyklu - O vánoþní dobČ, vystoupení P. Rudolfa ChmelaĜe - OzvČna dobrého zvyku z Polešovic - O fašanku byla v hospodČ zavČšena veliká láhev (také ovšem beþiþka), ze které se každý pĜíchozí napil a pak ovšem musel 1 máz vína zaplatit jako vstupné! Tak bude i v Muzeu Podhradí Buchlovice!

TċŠÍME SE NA VÁS! BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

22

Na slámě spí… Na slámČ spí...

Vás co nejsrdeþnČji zve na poĜady

4. 12. 2009 – 17.00 hodin na adventní téma – vernisáž výstavy betlémĤ

(Výstava betlémů)

František Gajda - dĜevo (Strážnice), František SmČták - dĜevo (Tupesy), František Zuzka -

sláma Školní betlém - keramika (Tupesy), Josef keramika se (Zlín), Ludmila Tím, že (Zlín), začínáme výstavu betlémů Na slámě spí ... na krajiLapþík měsíce- prosince, nechceme Koþišová šústí (Vnorovy), Ladislav Pálka - obrázky na skle (Zlín), ten Magdalena Zavrtálková zařadit hned-za supermarkety a podobná zařízení, běsnící už nějaký měsíc a vtloukající vlna (Zlín), Pavel Petržela - perník (Vracov), František Malík - otoþný betlém (BĜestek), nakupujícím obžerství ve jménu z Horného ideu Hriþova (Slovensko) - 5Vánoc. drátČných betlémĤ a ještČ i jiné, ve všech pĜípadech unikátní umČlecká o adventní díla Jde nám skutečně přípravu, o ztišení, zklidnění a naladění na příchod Ježíška. - Buchlovjánek II. - adventní vyprávČní a i dne zpívání A tak u příležitostiI.,vernisáže výstavy v pátek 4. prosince 2009 v 17.00 hodin, nebudeme - dČti spoleþnČ s rodiþi si pĜipomenou svátky svČtcĤ - sv. OndĜeje, sv. Barbory, sv. Mikuláše a zatím zpívat naplno koledy ani kolední písně. Půjde nám o připomenutí svátků některých sv. Lucie světců tohoto období roku – sv. Ondřeje, sv. Mikuláše, sv. Lucie a sv. Barbory a prostředníky k tomu budou děti ze souboru Buchlovjánek a jejich rodiče.

Historie – souþasnost – budoucnost

Myslíme si, že Vánoce jsou opravdu nejkrásnějším obdobím v roce. Nemusíme jen zdůrazňovat tradici moravských Vánoc, které mají svou vůni danou zimou a sněhem. Ani nejde o tradici vypěstovanou stromečkem, zdobením, dárky. Je to čas, kdy každý člověk nějakým způsobem obnaží duši a uvědomí si, že je to i čas opravdové lidské lásky, kdy oslavujeme zrození čistého života. Proto je tato doba tak krásná a pro každého potřebná. A podle našeho mínění bude stále potřebnější, protože člověk potřebuje a bude potřebovat onu čistotu v sobě najít: saháme tedy do historie, do odkazu nám zanechaného, abychom zjistili, že je v něm tolik čisté a přirozené krásy, že je to největší, co můžeme lidem dát a vrátit - v nepřeberném množství adventních písní, vánočních zpěvů a koled. Kostel je obrazem nebe na zemi mimo jiné, proč jej tedy nevyzdobit tím nejkrásnějším, co máme, koledními písněmi? A také s úctou vzhlížíme k lidem, kteří umějí svou fantazii nasměrovat mimo známé kategorie a vytvořit díla, která nás ostatní mohou oblažovat a těšit. Z tohoto rodu jsou všichni naši autoři betlémů, kteří ukazují, že z materiálů velmi různých jde oslavovat jedno velké téma. 10. 1. adventním 2010 – 17.00 hodin dílka. Od Buďme v tomto čase přirození, čistí a upřímní, jako jsou předkládaná vánoþní téma – ukonþení betlémĤ nás všech se chce přinajejich shlédnutí dostatek pokory,výstavy zamyšlení, chvíle mlčení, soustředění a i zamyšlení nad sebou.... a musí se potom v nás, kteří jsme spjati s cykly slováckého roku, který - DČcka z Buchlovic v libých křivkách opisuje=události roku církevního, najít přesvědčení: Buďme sami sebou a žijme - Zavírání koledníþku poslední koledování vánoþního cyklu - O vánoþní dobČ, vystoupení P. Rudolfa ChmelaĜe dobře své životy!

Zavírání koledníþku

- OzvČna dobrého zvyku z Polešovic - O fašanku byla v hospodČ zavČšena veliká láhev (také ovšem beþiþka), ze které se každý pĜíchozí napil a pak ovšem musel 1 máz vína zaplatit jako Výstava ukončena pořadem Zavírání koledníčku 10. ledna 2010 v 17.00 vstupné!betlémů Tak budebude i v Muzeu Podhradí Buchlovice!

hodin, kdy si naposledy v tomto období zazpívají Děcka z Buchlovic koledy se všemi přítomTċŠÍME NA vánoční VÁS! cyklus ukončen. nými a promluvou P. Rudolfa Chmelaře budeSE letošní Srdečně Vás zveme do Muzea Podhradí Buchlovice! Za MPB Miloslav Hrdý


23

První „Októbrfest“ v Buchlovicích

Všemu předcházel tento rozhovor: „Jedete letos do Mnichova na Octoberfest?“ – „Nejedeme, letos nám to nevychází!“ – „Tož udělejme Okróbrfest v Buchlovicích!“ – „Vidíš, to není špatný nápad, udělejme!“ A tak se nakonec i stalo. Zkušební „Oktobrfest“ se v Buchlovicích opravdu uskutečnil 31. října 2009. Chlapi se domluvili, dali dohromady peníze a za ně koupili 8 druhů piv a další pochutiny, které k ochutnávání tohoto lahodného moku náleží. A pak se sešli a vše společně ochutnali. Bylo jich (i s některými dámami) hodně přes čtyřicet. Spokojenost byla maximální. A tak se pomalu začíná uvažovat o druhém ročníku … zřejmě dojde ke změně názvu, době i místě konání. Nějaký „pivní festival“ se však v roce 2010 v Buchlovicích určitě uskuteční. -vlk-, foto: -Bo-


24

Dva odlišné obrázky vyfocené ve stejný den – 3. listopadu 2009. Na prvním je „dušičkový“ hřbitov, který naši příbuzní označili za „nejpěknější hřbitov, co letos viděli“. Na druhém snímku je ještě cítit doznívání léta v podobě dozrávajících jahod a začínající zimy s lehkou sněhovou peřinkou. Fotka byla pořízena na Újezdách na zahrádce paní Hrabcové. Jarmila Vráblová


25

Setkání dopisovatelů Buchlovského zpravodaje

Je to až k neuvěření, Buchlovský zpravodaj letos vychází už patnáctou sezónu, a to měsíčně s pravidelným prázdninovým dvojčíslem. Je to určitě kus odvedené práce zvláště proto, že ho z větší části vytváří někteří naši spoluobčané jako autoři textů a fotografií a to chceme zdůraznit – bez nároku na honorář! Troufáme si tvrdit, že jsme v tomto široko daleko výjimka. Nejenom proto se začátkem listopadu opět setkali jeho dopisovatelé a fotografové, aby vyhodnotili společnou práci a aby vyslovili své připomínky ke zlepšení. Akce se uskutečnila ve čtvrtek 5. listopadu 2009 v příjemném prostředí přísálí Hotelu Buchlovice. -red-, foto Oldřich Stránský


26

Informace z farnosti

Koncem října 2009 byly osazeny zbylé výplně oken a dveří na hospodářských budovách fary. V zimním období budou zahájeny práce směřující k tomu, že vyčleněná část (1 místnost 5 ×10 m a sociální zařízení) bude brzy zprovozněna. Prostory budou sloužit zejména jako zázemí pro činnost farní mládeže, scholy a kostelního sboru. V hospodářském traktu farních budov byly zároveň vyztuženy staticky nevyhovující stropy. Po zprovoznění těchto prostor bude zahájena generální rekonstrukce obytné budovy fary. -Jr-


27

Členové Spolku podporovatelů historie Buchlovic si připomněli Den veteránů Členové Spolku podporovatelů historie Buchlovic (SPHB) za podpory Českého svazu bojovníků za svobodu uctili památku našich občanů bojujících v 1. a 2. světové válce položením kytic u pomníku padlých a na hrobech čs. legionářů a příslušníků zahraničního odboje, pochovaných na místním hřbitově. Touto akcí jsme chtěli navázat na naši badatelskou činnost a výstavy věnované světovým válkám, které jsme uspořádali v roce 2008 a 2009 a současně splnit naše předsevzetí, založit tradici, připomínající osudy buchlovických vojáků. Den veteránů je v Buchlovicích připomínán touto formou poprvé, neboť 11. listopad je u nás spojován především se svátkem svatého Martina, kterému je zdejší kostel zasvěcen. Tento světec na bílém koni, v našem kraji symbolizující příchod zimy, je známý hlavně jako patron vojáků, a tak máme právě v tento den o důvod více připomenout občany, kteří bojovali na frontách 1. a 2. světové války. Proč je právě 11. listopad Dnem veteránů? Toho dne časně ráno roku 1918 v železničním vagóně v lese u francouzského Compiegne

podepsal Matthias Erzberger jménem Německa příměří s maršálem Fochem, zastupujícím vítězné mocnosti. V 11 hodin měly být ukončeny veškeré boje – světová válka definitivně skončila. 4 roky trvající válečné běsnění si vyžádalo 19,5 miliónu raněných a více než 8 miliónů obětí. Celý svět věřil, že nic podobného se v budoucnu už nebude opakovat. Konec války se však netýkal bojů čs. legií v Rusku, které se musely dál rvát s bolševiky o svůj návrat do vlasti. Legionáři se ho dočkali až v roce 1920. Již roku 1919 se tento den začal připomínat jako Den padlých nebo Den příměří ve Francii, v krátké době se jeho tradice rozšířila i do ostatních států Evropy a Severní Ameriky. V USA se stal roku 1926 státním svátkem a od roku 1954 je nazýván Dnem veteránů, aby připomínal všechny, kteří bojovali a položili své životy ve válečných konfliktech. Věříme, že jsme tímto dali základ budoucí tradici a najdeme podporu v řadách našich spoluobčanů. Kamil Maděra

Krásné a dojemné překvapení U příležitosti tatínkových narozenin a jmenin jsme šly se sestrou navštívit jeho hrob na hřbitov. Na pomníku ležely dva červené karafiáty svázané trikolórou. Stejná kytička byla i na hrobu pana Josefa Strýčka. Napadla nás první myšlenka – kdo asi dal tyto kytičky na hroby, v tomto případě dvěma kamarádům, legionářům. Zašla jsem na obecní úřad, abych se zeptala, kdo byl dárcem této milé upomínky ke Dni válečných veteránů. Dozvěděla jsem se, že tuto pozornost věnovali členové Spolku podporovatelů historie Buchlovic ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu. Velmi mě to potěšilo a dojalo, že i mezi současníky se našli lidé, aby uctili vzpomínku na ty, kteří bojovali v I. a II. světové válce na naši krásnou vlast. Další den jsem prošla hřbitovem a hledala další hroby s kytičkami. Díky. O. K. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

28


29

VÝZVA MUZEA PODHRADÍ Vážení spoluobčané! Pro Muzeum Podhradí Buchlovice stále usilovně sháníme řadu drobných i větších artefaktů, které by mohly pomoci dozdobit základní fond výstavy. Pokud je máte a můžete se s nimi rozloučit a chodit se na ně podívat do muzea, kde vystaveny spolu s jinými budou „mluvit“ o životech generací našeho městečka Buchlovice, učiňte krok a nabídněte je. Zde je jen malounký inspirativní seznam toho, co by Vás také napadlo, kdybyste si sedli a pomysleli na to, co může obecní muzeum potřebovat. Ale může to být cokoli jiného. Za každé zamyšlení Vám upřímně děkujeme: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

kuličky v míšku, dětské hračky všeho druhu, praky a dětské hračky, plyšové medvídky, panenky vyráběné doma, nožíky – křiváky, píšťalky, vonice odvedenecké, fotky odvedenecké, turecké šátky, keramika – ušák, úvodnice, svěcené kočičky za křížem, hudební nástroje (vysloužilé), harmónium, cepy, plachta, měchy, pytle ze starých materiálů, nářadí – kosy, hrábě, kosáky i knutle, babky na naklepávání kos staré pánské nebo i dámské kolo, stojan na noty, koštovačky, koštýře, bečky, demižony a vinohradnické náčiní (např. putny..), trakař dřevěný, ošatky, kropenky, stůl se šuplíkem, kolovrat, svíčka – hromnička ve svícnu, sáně, brusle, modlitební knížky, fajky, tabák, míšek na tabák, židle „thonetky“, truhla,


• • • • • • • • •

ale také i třeba valchu, stará rádia nebo i krystalky, mlýnky na maso, na mák, na ořechy, starý dres FC Buchlovice, žehličky, svaté obrázky, koše a košíky, bible a modlitební knížky,

a vzhledem k tomu, že na únor 2010 připravujeme výstavu „Co jsme nacházeli pod stromečkem mezi lety 1940–2000“ aneb KRÁSNÉ HARAMPÁDÍ II. aneb … než to všechno vyhodíme!“, také všechno toto, a co Vás napadne! Ing. Miloslav Hrdý

30

Obvodní nemocnice císaře Františka Josefa I. v Buchlovicích Domov pro seniory v Buchlovicích je jeden z největších a nejmodernějších domovů nejen na Uherskohradišťsku. Mnohá okna obydlí babiček a dědečků jsou situována na jihozápad, s vyhlídkou na střechy domů městečka utápějící se v zeleni, a na severovýchod, s pohledem do domovní zahrady, do polí a k vrcholu Větřáku, kde právě před sto lety dohasínal život posledního z větrných mlýnů rodiny Geržů. Ve stejné době se na stejném místě nacházela jen pole a nejbližší stavení, na rozdíl od dnešní těsné zástavby, bylo vzdáleno téměř tři sta metrů. Jednalo se evidentně o výjimečně klidné místo, parcelu číslo 423, kterou darovali pro záměr výstavby nemocnice majitelé velkostatku Buchlov, Ferdinanda a Leopold Berchtoldové.

Vraťme se tedy do roku 1908, kdy se v jeho první polovině usnesl zdravotní obvod buchlovický – obce Buchlovice, Břestek, Stříbrnice, Tupesy, Zlechov, Boršice u Buchlovic a Staré Hutě – spolu s velkostatkem postavit Obvodní nemocnici Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. Žádost podepsaná představiteli jmenovaných obcí a zástupcem velkostatku Ferdinandem Duschkem spolu s plány vypracovanými uherskohradišťským stavitelem Josefem Schaniakem putovala k vyjádření na c. k. Okresní hejtmanství do Uherského Hradiště. Toto výměrem ze dne 22. června 1908 svolalo schůzku všech zainteresovaných stran na místo budoucí stavby a seznámilo se podrobně s projektem, který připomínkovalo. Po doplnění plánů, zejména po stránce lepšího zabezpečení

Situace na okraji Buchlovic v roce 1908 s vyznačeným areálem nemocnice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

31

Nemocnice v Buchlovicích na pohlednici J. Horáka z roku 1911 nemocných s infekčními chorobami, kterým byla nemocnice především určena, se započalo s budováním ve druhé polovině roku 1909. Původní areál se skládal ze dvou samostatných budov spojených krytou širokou chodbou. V první budově byly tři pokoje pro sedmnáct nemocných, jeden pro lékaře, koupelna a krytá veranda. Druhá budova sloužila jako byty pro ošetřovatelky a kuchyně. Záchody bychom našli při spojovací chodbě a v menším stavení na dvoře pak prádelnu, dřevník a márnici. Za budovami se nacházela nevelká zahrada vysázená stromy, keři a doplněná lavičkami. Na svou dobu byla buchlovická nemocnice moderním zařízením, v němž nechyběly splachovací záchody, okenní žaluzie, ventilační obvody a vyvážecí jímky. Vysvěcení nemocnice se 2. října 1910 ujal farář Karel Lysý a kaplan Martin Bogar. Hned 7. ledna následujícího roku sem přišly jako ošetřovatelky sestry sv. Hedviky z Nezamyslic. Představenou se stala sestra Johana, pod níž BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

později spadalo osm dalších sester. Z protokolu Zdravotního výboru pro zdravotní obvod Buchlovice, sepsaného 22. ledna 1911 a podepsaného jeho předsedou Ondřejem Gottwaldem, vyplývá, že již k tomuto datu nová nemocnice plně fungovala. V úvodním slovu okresní lékař dr. Bartošek poděkoval nepřítomné Ferdinandě Berchtoldové za financování stavby nemocnice, za její materiální vybavení, opatření otopem, ošetřovacím personálem v čele s dr. Králíkem. Zároveň připomněl zástupcům obcí povinnost, na které se domluvili před začátkem výstavby, a to placení pravidelného procentuálního příspěvku na stravování nemocných, jež by spravoval fond. Z reakcí některých zúčastněných, kteří požadovali jiný způsob výběru financí, vyplývá, že i při evidentním zprovoznění nemocnice nebyla tato otázka definitivně vyřešena. Dr. Bartošek proto napomenul představené obcí, že „která z nich by se zdráhala přispívati na zřízenou nemocnici a nechtěla této používat, bylo by zdravotními 32

úřady nařízeno dle nového zdravotního zákona, aby zřídila si nemocnici vlastní.“ Schůzující se nakonec usnesli k vybírání příspěvků na stravování nemocných ve výši 10 haléřů na jednoho obyvatele ročně. Sešel se rok s rokem a z buchlovické nemocnice odešel na c. k. Okresní hejtmanství do Uherského Hradiště naléhavý dopis podepsaný za kuratorium a velkostatek Ferdinandem Duschkem a obvodním lékařem dr. Králíkem. V jeho úvodu je vzpomenuta částka 70 tisíc korun, kterou věnovali manželé Berchtoldovi na vybudování zařízení, a následuje smutné konstatování, že ani jedna z obcí, pro něž nemocnice slouží, dosud neuhradila ani nejmenší dohodnutý příspěvek na stravování nemocných, který by měl ročně činit asi 900 korun. Proto se nemocniční kuratorium tímto listem obrátilo na hejtmanství s žádostí o pomoc, aby apelovalo na zainteresované vesnice ohledně řádného placení poplatků, „aby se tato důležitá, pro celý obvod nevyhnutelně potřebná infekční nemocnice na další čas udržela“. Z vyjádření úředního okresního lékaře dr. Bartoška ze dne 1. června 1912 vyplývá, že se vstupem hejtmanství do jednání, i přes odvolání Boršic k Zemskému výboru markrabství

Razítko nemocnice z první doby moravského, nakonec došlo k dohodě zbylých obcí o platbě v původní výši 10 haléřů na hlavu a rok. „V případě,“ píše se, „že by celý roční příspěvek nebyl vyúčtován, zbyla by malá rezerva pro nepříznivější léta. Jest tedy příspěvek velmi opravdu minimální a jedině velikým darem paní hraběnky umožněn... Obec Boršice svým rekursem zřekla se tudíž velikých výhod a jedná zřejmě v nepochopení zákonitého ustanovení.“ (pokračování příště) Bořek Žižlavský

Z projektu nové nemocnice (1908) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

33

Z historie buchlovického odboje V letošním roce by se dožil Rostislav Kaňovský, buchlovický rodák a zahraniční voják, 90 let. Narodil se 10. května 1919 v rolnické rodině jako nejmladší syn z pěti dětí Matouše a Marie Kaňovských. V Buchlovicích prožil dětství a vychodil obecnou školu a měšťanku. Přestože byl „benjamínek“, musel hodně pracovat v rozsáhlém hospodářství. Byl pohybově velmi nadaný, aktivně cvičil v místním Sokole a byl také členem trampského oddílu „Kluci náhody“. Po ukončení měšťanky studoval na reálném gymnáziu v Uh. Hradišti. Měl mimořádné matematické nadání a vynikal prakticky ve všech matematicko-fyzikálních předmětech a nedělala mu problémy ani chemie. Po maturitě v červnu 1939 se zapsal na Filozofickou fakultu Masarykovy university v Brně. Po událostech spojených se smrtí studenta Jana Opletala a následných demonstracích zasáhly proti českým vysokým školám nacistické represivní složky a začalo zatýkání studentů. Rosťa již tehdy projevil svou rozhodnost a tělesnou zdatnost a skokem z okna Kounicových kolejí Němcům uprchl. Vysoké školy byly uzavřeny nejprve na tři roky a později do konce války. Rostislav Kaňovský se vrátil do Buchlovic a krátce byl zaměstnán v Hospodářském družstvu v Uh. Hradišti. To už byl zapojen spolu se svým bratrem Oldřichem a kamarády ze Sokola do odbojové organizace Obrana národa (ON) v Buchlovicích. Po prozrazení konfidenty, když začalo zatýkání příslušníků ON gestapem, uprchl 14. prosince 1939 do zahraničí. Na Slovenské hranice tyto mladé muže odvážel taxikář Zerzáň ze St. Města (21. 3. 1940 zatčen gestapem). Pak pokračoval přes Slovensko do Maďarska a v pohraniční stanici Velký Lég byl zadržen maďarskými četníky a dva měsíce vězněn v budapešťském Tolonczházu. Po propuštění byl vrácen spolu s dalšími Čechoslováky na slovenské hranice a předtím než mohli být předáni pohraniční stráži Slovenského štátu se jim podařilo uprchnout zpět do Maďarska a se štěstím se dostali na francouzský konBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

zulát v ulici Fé utca v Budapešti. Odtud byl přepraven spolu s dalšími uprchlíky osobními auty na maďarsko-jugoslávskou hranici. Poté asi po hodinové chůzi narazili na jugoslávské celníky a ti je přepravili do pohraničního městečka Subotnica. Odtud je doprovodili důstojníci jugoslávské armády do Záhřebu a pak do Bělehradu. Tam jim na francouzském konzulátu vystavili doklady a jízdenky do přístavu Bejrút v Libanonu, který byl tehdy pod francouzskou správou. Cestovali vlakem přes Řecko, Turecka a Sýrii a po příjezdu do Bejrútu se podrobili prvnímu dobrovolnému odvodu jako čs. dobrovolníci do francouzské armády. Počátkem května 1940 se nalodili na loď Mariette Pacha a po krátké zastávce v Haifě a v Alexandrii vyrazila loď na širé moře. 10. května 1940 uprostřed Středozemního moře se rozšířila mezi vojáky zpráva, že Němci napadli Belgii, Holandsko a Francii. Zprávy z fronty byly znepokojující. Němci postupovali. 14. května 1940 zakotvila Mariette Pacha v přístavu Marseille a hned na to byli čs. vojáci prezentováni ve výcvikovém středisku v Agde a po urychleném výcviku nasazeni na frontu. Rosťa Kaňovský se zúčastnil bojů na Marně a Loiře a po kapitulaci Francie 22. 5. 1940, kdy byli všichni čs. vojáci prohlášeni za válečné zajatce, se jim vlakem podařilo dostat do přístavu Seté a lodí Rod el Farag se přes Gibraltar přeplavil do přístavu Liverpool na západě Anglie. V příštích dnech byl dopraven do vojenského tábora v Cholmondeley a po reorganizaci armády zařazen jako radiotelegrafista a střelec u 311. bombardovací peruti RAF. Záhy po krátkém zacvičení v Honnigtonu se od 21. září 1940 v sestavě No 311 Bombing Squadron zúčastnil na dvoumotorových bombardérech Wellington, řady operačních letů nad okupovanou západní Evropu. Počátkem roku 1943 byl Rostislav Kaňovský povýšen do hodnosti poručíka a pod číslem 787 848 převelen do Kanady k přeškolení na stíhacího pilota. Patřil k nejlepším frekventantům a pochvalně se o něm vyjadřovaly i kanadské noviny. Snad 34

i proto, aby ochránil rodinu doma v Čechách, začal používat krycí příjmení Kenedy. Po ukončení kanadské mise začal létat na spitfirech u 310. čs. stíhací perutě RAF již v hodnosti nadporučíka a podnikal jako doprovod bombardérů útoky na německé lodi převážně v holandských přístavech. V roce 1943 se Rosťa seznámil s českou dívkou Enou Steklerovou, která sloužila u WAAF (Women s Auxilitary Air Force) – ženský sbor pomocných služeb letectva. Ena byla dcerou opavského advokáta židovského původu a byla účastnicí posledního transportu do Anglie, který pro 669 českých židovských dětí organizoval britský občan sir Nicolas Vinton, v roce 1998 vyznamenaný prezidentem Havlam řádem TGM. Rostislav Kaňovský s Enou Steklenovou byli oddáni v únoru 1944 v Londýně. Kaňovský byl stále příslušníkem čs. stíhací perutě RAF a 5. 9. 1944 byl při útoku spitfirem IXC MH 616 na německou loď, protiletadlovou palbou poblíž Amsterodamu, dvouhlavňovým falkem sestřelen. Z porouchaného stroje se mu podařilo vyskočit padákem jihozápadně od Utrechtu, kde se nějaký čas ukrýval. Až teprve na udání holandského rolníka padl do německého zajetí a byl odsouzen k trestu smrti. Během doby, kterou pobýval v zajetí, se jim narodil syn Jiří. I když byl Rosťa smířen s osudem, přesto se na něho usmálo štěstí. Než byl rozsudek vykonán, osvobodila zajatecký tábor americká armáda a Rostislav Kaňovský se s pomocí Američanů dostal zpět do Anglie. Do vlasti se vrátil v srpnu 1945 i se svou ženou a synem a nastoupil v hodnosti nadporučíka jako letecký instruktor ve Kbelích a bydlel se svou rodinou v Praze. Po druhé havárii, údajně zaviněné žákem, kterou opět zázrakem přežil, demobilizoval a v roce 1946 nastoupil k ČSA a jako zkušený a uznávaný pilot létal převážně zahraniční linky. Vedl společenský život a patřil mezi přátele Jana Masaryka. Po únorovém puči v roce1948 byl stejně jako ostatní zahraniční vojáci vyhozen z práce a v červnu 1948 odjel i s nábytkem legálně do Anglie. Dodnes zůstává záhadou, jak se to jeho ženě Eni podařilo zařídit. Bylo BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

mu odebráno čs. vyznamenání, čs. občanství a v nepřítomnosti byl odsouzen i jeho syn, který podléhal branné povinnosti. Po příjezdu do Anglie pracoval v pekárně, v pivovaře a teprve v roce 1950 využil nabídky a vstoupil opět do RAF. Znovu používal příjmení Kenedy a protože byl opravdu dobrý pilot, byl povýšen do hodnosti Flight Lieutennant – F/Lt –kapitán. Létal převážně v Africe, podílel se na organizování letectva ve vznikajících státech a vozil významné politické osobnosti. V jemenském Adenu se seznámil s anglickou učitelkou Joyce. S první ženou se rozvedl a v roce 1967 se podruhé oženil. Další rok se jim narodil syn John a v témže roce byl jmenován velitelem letecké základny v Riponu v anglickém hrabství North Yorkshire a tam se také s rodinou přestěhoval. V roce 1978 odešel do civilu a začal podnikat. Nejprve si pořídil obchod s poštou, později se stal správcem golfového klubu v Suerlandu. Poté vlastnili a provozovali malý hotel na pobřeží Atlantiku a na stáří se přestěhovali k synovi Johnovi do Londýna. V roce 1990 využil změny politických poměrů v Československu a přijel s celou rodinou do Buchlovic, kde byl slavnostně přivítán představiteli obce, jak si významná osobnost Buchlovic zasluhuje. Rostislav Kaňovský byl nositelem mnoha čs. i zahraničních vyznamenání; obdržel Československou pamětní medaili se štítkem F-VB. Československý válečný kříž 1939, československou vojenskou medaili Za chrabrost, československou vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 1990 byl přijat prezidentem ČSFR Václavem Havlem na Pražském hradě. Tam byl povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě a byla mu udělena medaile Za zásluhy o ČSLA I. stupně. Od té doby zavítal do Buchlovic mnohokrát. Zúčastňoval se i srazů z gymnázia a přispíval do našeho zpravodaje. Plukovník Rostislav Kaňovský, hrdina druhé světové války, zemřel ve Velké Británii 14. dubna 2004 ve věku 85 let a na jeho výslovné přání byl 12. června 2004 jeho popel uložen v rodinné hrobce na hřbitově v Buchlovicích. Jan Štokman 35


36

K výročí úmrtí P. Arnošta Hrabala Od smrti P. Arnošta Hrabala uplyne 30. prosince 2009 již čtyřicet let. Není to doba zase tak dlouhá, aby mezi námi nebyli pamětníci, kteří si jej dovedou vybavit nejen jako horlivého buchlovického kněze, ale i grafika a spoluobčana. Bez nadsázky patřil k našim největším osobnostem, které městečko proslavily. V lidech zanechal vzpomínky, v kdekterém domě visí na stěně jeho grafiky, třeba se siluetou hradu Buchlova a Barborky, třeba s děvčetem v buchlovském kroji. P. Arnošta Hrabala si alespoň krátce připomeňme úryvky z jeho vánočního kázání z roku 1943. „Štědrý den, štědrý večer. Tento název napovídá, že lidé si navzájem posílají dárky a nadílky. Rodiče dávají dětem, kmotři kmotřencům, hospodáři čeledi, mistři tovaryšům, sousedi sousedům, zkrátka každý je uchvácen myšlenkou svému nejbližšímu něco darovati, udělat mu radost... O štědrém večeru je každá rodina pohromadě, sejdou se všichni členové rodiny, aby společně užili darů Božích, které pro štědrovečerní večeři připravila matka hospodyně starostlivá a pečlivá, aby je objala laskavá náruč domova a pocítili hřejivé a blažené teplo domova. A v tomto rodinném společenství pookřáli, odpočinuli si, společně se radovali z Kristova narození... A tak každá rodina, každá jizba, každý dům se stává Betlémem lásky a radosti a pokoje. Nebylo by u nás štědrého večera bez vánočních radostných zpěvů, bez koled. Jsme přece lidem – národem, který rád zpívá. O štědrém večeru kdo by si nezazpíval starodávnou koledu, člověk ani neví, která je krásnější. Dnes už ale tento starodávný zvyk trochu upadl. Zůstala jen vzpomínka, jak se kdysi o štědrém večeru koledovalo a zpívalo. Proto pozvedněme tradice, prozpěvujme a koledujme a u jesliček vítejme Ježíškovo narození!“ Připravil Bořek Žižlavský


37

Prosinec na zahradě Pokud ještě není zamrzlá půda, nezapomeňte na závlahu stále zelených dřevin a jehličnanů. Dřevinám v zimním období spíše uškodí sucho než mráz. U jehličnanů probíhá odpařování vody i v zimě. Rostliny tím ztrácejí vodu, kterou získávají kořeny ze zásob v půdě. To je možné ale pouze v případě, že je půda dostatečně zásobená vláhou. Stejné pravidlo platí pro mladé a nově zasazené ovocné stromy. Před napadením většího množství sněhu je nutné svázat jehličnany sloupovitého tvaru. Lépe tak odolávají náporu mokrého těžkého sněhu a nebudou se rozvalovat a rozlamovat. Velmi choulostivé jsou především sloupovité kultivary jalovce obecného. Ke svazování se používá pevný provázek nebo drát a postupuje se od spodních větví ke špičce. Dojde- li jednou k rozvalení rostliny sněhem, větve se již většinou nevrátí do původní vzpřímené polohy a stromek musí zůstat trvale svázaný. Jmelí bílé je poloparazitická stále zelená dřevina rostoucí v korunách stromů. Tento nezaměnitelný symbol Vánoc může napáchat i značné škody. Jako poloparazit prorůstá svými kořeny do cévních svazků hostitelské rostliny a odebírá jí vláhu i živiny. To působí nemalé problémy především listnatým dřevinám v zimním období a v období sucha. Prosinec je měsícem předvánočních příprav a hlavní vánoční květinou je samozřejmě vánoční hvězda. Je to krátkodenní rostlina, která zakládá v naší zeměpisné šířce květy začátkem října a přirozeně vykvétá koncem listopadu až začátkem prosince. Při umělém řízení délky dne lze získat kvetoucí rostliny v průběhu celého roku. V bytě je nejvhodnější umístění na světlém a teplém místě a jen opatrná zálivka. Vánoční kaktus patří mezi nemnoho rostlin kvetoucích právě na přelomu prosince a ledna. Moderní odrůdy vykvétají i dříve a kvetení během zimy někdy opakují. Vyžaduje dostatek světla, nikoliv však přímé slunce. Přestože pochází z tropů, vyhovují mu spíše nižší teploty kolem 20 °C se zimním poklesem na 15 °C. Pro násadu poupat je důležité výrazné omezení zálivky již od srpna. Při kvetení může dojít k opadu poupat, což způsobuje příliš vysoká teplota, suchý vzduch nebo i manipulace s rostlinou. Jednou z mála pokojových květin, která kvete téměř po celý rok, je africká fialka. V tomto období potřebuje především dostatek světla a jen mírnou zálivku. Chráníme rostliny révy vinné proti okusu zvěří. Používáme plastové tubusy, nebo obalení síťovinou, pletivem nebo papírem. Srnčí zvěř můžeme odlákat na ořezané větve jabloní, které mají raději než-li réví. V období před Vánocemi odebíráme rouby révy vinné. Odebíráme je z jednoletého dřeva, nařežeme je na délku asi 30cm, lehce namočíme, zabalíme do igelitového sáčku a umístíme do chladničky nebo do studeného sklepa. Pokud je venku mráz nejdeme s rouby hned do teplé místnosti, ale postupně je aklimatizujeme. V průběhu uložení kontrolujeme, zda nedochází k napadení roubů houbovými chorobami, zejména šedou plísní. Takové rouby ošetříme fungicidem nebo savem v koncentraci 0,5%. Kontrolujeme uskladněné ovoce, vybíráme nahnilé plody, méně kvalitní, ale zdravé můžeme použít na zpracování na kompoty, usušit a pod. Dbáme,aby ve skladovacích prostorách bylo dostatečné vlhko (přibližně 85 až 95%). Za bezmrazých dnů se větráním staráme o přívod chladného, čerstvého vzduchu. Vánoce jsou pro nás nejen dny pohody a klidu, ale také nebezpečné období plné pokušení v podobě různých laskomin. Ztížené trávení, nadýmání a bolesti břicha jsou častým následkem dietních chyb spojených se zvýšenou konzumací pokrmů a s přejídáním. V případě potížích nám pomohou léčebné potraviny: jablka, grepy. rajčata, ananas a pod. Léčivé koření: dobromysl, majoránka, tymián, anýz, fenykl, skořice. Léčebné nápoje: mrkvová šťáva, zelený čaj, kefír, pivo, kořen anděliky, pelyněk, máta, mateřídouška a heřmánek. Petr Kumšta BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

38

Dobroty k Vánocům od paní Emmy Maděrové Dort medový 40 dkg hladké mouky, 20 dkg cukru, 2 vejce, 4 lžíce medu, 1 prášek do pečiva Nádivka: 0,5 litru mléka, 4 lžíce krupice – uvařit, 20 dkg másla a 10 dkg cukru utřít, postupně vmíchat prochladlou kaši, část nádivky na zdobení pobarvit bretonem Zpracovat těsto, vyválet na tenko a vykrojit 4 kola, upéct na plechu. Při pečení nevysušit! Potřít nádivkou i po vrchu a zdobit obarvenou nádivkou. Dort je třeba nechat zaležet. Plátky je možné potřít rumem, dort dříve změkne.

Ořechy (jsou hned měkké) 15 dkg ořechů, 15 dkg strouhanky, 40 dkg mletého cukru, 6 bílků, 1 lžička kakaa, na špičku nože spěšná sůl (amonium) Nádivka: 14 dkg másla a 14 dkg cukru utřít, 1/8 litru silné kávy s 2 lžičkami maizeny uvařit, prochladlé vmíchat do utřeného másla Vše dát do rendlíku a na plotně smíchat v mokravou kaši (nesmí být moc řídká) nechat chvíli odpočinout. Na vymazaný a trochu strouhankou vysypaný plech dělat lžičkou malé kopečky. Ve vyhřáté troubě upéct asi při 170°C, nesmí se sušit. Náš Ježíšek už spí!

Pastýři!

Jak příliv vln hradba z moře vzpomínky se vrací, po ztrnulé noci zas, na jaře znovu zazpívají ptáci ... V den tichý - svatvečer ještě před klekáním před našimi dveřmi raraši haraší , nezlobí, žáčci milí, přišli hrát a koledy zpívat, aby nás potěšili.

Pastýři, jděte k Betlému, klaňte se Pánu malému, zakryjte pláštěm veřeje, ať na něj zima nevěje. Maria chystá kašičku, Josef mu pere plénčičku, Ježíšek malý hlad už má, Maria - matka prs mu dá. Překrásní ptáci se snesli s anděly k Matce u jeslí. Josef se stará o plínky namísto svaté maminky. Maria v plénkách dítě svý dala už spáti do jeslí a dítě svaté hraje si, na prs jí sahá, na vlasy. V mou duši padla blaženost, že jsem už spasen na věčnost. Srdce mé radostí zaplesá, že se chlév proměnil v nebesa.

Vyjdi jim naproti s jablky, sladkostmi, jak se patří a mrzni třeba chvíli na náspi. Koledníkům pára od úst stoupá ... Jen tiše, tiše, řeknu jim, náš Ježíšek už spí! BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

Miloslav Hrdý

39

Tajemství písma IIIa. Doplňující materiál – kresba nejehličnatého stromu Malujete rádi? Udivuje vás, co může mít malování společného s rozborem písma? No možná se budete divit, ale mnoho. Jako většina grafologů i já k rukopisu požaduji doplňující materiál, který se skládá z kresby nejehličnatého stromu, kresby muže a ženy a kresby tzv. mandaly. Mohu vás ubezpečit, že se jedná o běžně dostupné psychologické metody, které grafolog může při své práci také využívat. Dle mého, jsou dobrým zdrojem informací, které na první pohled z rukopisu nemusí být patrné. Někdy napomohou vybraná zjištění z rukopisu potvrdit nebo naopak vyvrátit. U každého rozboru kreseb je pro mě vždy zajímavé pozorovat, jak se se zadáním pisatel vypořádá. Nejen že sleduji obsah samotné kresby, ale i její umístění na listu papíru. Důležité jsou samozřejmě zvolené barvy, charakter čáry jakou je obrázek namalován, ale i celkový dojem kreseb. Při srovnávání rukopisu s kresbami, vždy padne otázka: „Psala rukopis a malovala obrázky jedna a tatáž osoba?“ Banální otázka, ale výsledky bývají zajímavé. Z praxe mohu říct, že mnozí zájemci o rozbor svého rukopisu, jakmile zaslechnou: „K rukopisu namalujte to, to to…“, se dost zaleknou. Později přiznávají, že se jim do malování moc nechtělo. S úsměvem však mohu každého ubezpečit, že vždy zohledňuji kreslířskou úroveň pisatele. Snadno se to říká, ale hůř dělá. Však si zkuste sednout a jen tak si načrtnout strom a nebo postavu. Lidé zběžně sečtělí v odborné psychologické literatuře se mohli setkat s pojmem Baumtest, což právě znamená psychologický rozbor kresby stromu. Nechci vás však zahrnovat odbornou terminologií a pokusím se vše vysvětlit v příjemnější formě z pohledu grafologa. Zadání pro první kresbu zní: „Nakreslete libovolný nejehličnatý strom.“ Vyhodnocování této kresby se dá rozdělit do několika částí. Pokusím se projít všechny a začnu u dojmu, jakým kresba působí. Pod dojmem je míněno, zda je strom nakreslen dynamicky, klidně, šťavnatě, chudě, lehce apod. Hodnotím, zda je strom stejně jako písmo stabilní nebo labilní. S rukopisem můžu porovnat hravost či nejistotu – např. ve vedení čar, ale i to, zda strom leží v prostoru nebo je jen položený jako na papíře. S tím souvisí jaké má strom proporce a kde je na listu papíru umístěn. Markantním znakem je velikost stromu, která souvisí s velikostí písma v rukopisu. Dodržení okraje nebo náklon stromu doprava či doleva např. souvisí se sklonem písmen v rukopisu. Předpokládám, že každý z nás ví, z čeho se strom skládá. Stejně jako strom v přírodě, i strom namalovaný na papíře, by měl mít svou energii. Mám na mysli, zda strom čerpá energii např. z kořenů, tedy podobně jako strom v přírodě ze země. Pokud je energie projevena v koruně stromu, může být strom v kresbě tzv. vyboulený. Mě osobně se líbí další související pojem - srdce stromu, což lze přirovnat k srdci člověka. Je to pomyslný střed uvnitř stromu a pokud bije a je vše v souladu, projeví se to i v písmu a na psychice pisatele. Zmínila jsem již kořeny stromu. Ty lze BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

40

označit jako vyživovací systém stromu a můžeme jej přirovnat k spodním délkám jednotlivých písmen. Jedná se o vše, co se nachází pod řádkou a hovoříme o spodních smyčkách u písmen j, p, g, q, y. Významově se nabízí, že kořeny vypovídají o zakořenění v rodině, ale nejen to. Ani strom by neměl stát ve vzduchu, ale mít základu. Tedy pomyslnou linku nebo chcete-li řádku stejně jako v písmu, ze které strom vyrůstá. Z pohledu významu hovoříme o poměru vědomí a nevědomí. Ze základny vyrůstá strom vzhůru a toto místo je pojmenováno jako pata stromu. Ve vývoji osobnosti tomuto místu odpovídá ranné dětství. Pata stromu zobrazuje sílu a stabilitu. Narušení paty stromu (v podobě jejího rozšíření, zúžení celkově nebo jen z jedné ze stran a další) označujeme jako narušení základního pocitu bezpečí. Význam dalšího pojmu, kterým je kmen stromu je jednoznačný – jedná se o tzv. zrání osobnosti. Kmen stromu je označován jako nejstabilnější článek kresby. V písmu odpovídá tzv. střednímu pásmu, což pro lepší pochopení jsou písmena a, e, o, i, u, v a další. Na kmen navazuje již zmiňované srdce stromu, které naznačuje ukončení další vývojové etapy – zrání a hovoříme o dosažení dospělosti. Poranění stromu (v podobě useknuté větve na kmeni, díry v kmeni) symbolizují prožitá traumata. Ač se to nezdát, tak nejvíce traumat člověk prožívá v období puberty a v kresbě stromu jsou znázorněna jako poranění kmene těsně pod korunou stromu.

Znakem sociability, neboli začleněním do společnosti, se v kresbě stromu projevuje konturami kmene a zobrazením kůry stromu. Významově se znaky vysvětlují obdobně jako v písmu. Hodnotí se charakter čáry, tzn. zda je přerušovaná nebo zdůrazněná na jedné ze stran apod. Např. stínování na stranách kmene stromu souvisí s projevem temperamentu – introvert - extrovert. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

41

Znázornění kůry stromu souvisí s vázáním písmen, o čemž budu hovořit později. Ale jeden příklad za všechny - dotmava vymalovaný kmen se dá vysvětlit jako projev nejistoty, skrytí problému, který nemá být odhalen. Konečně koruna, která v písmu odpovídá hornímu pásmu – tedy horním smyčkám u písmen k, h, f, l, b, f, t. Ty vypovídají o rozvoj osobnosti, zda byl nebo nebyl završen. Jinými slovy, zda pisatel dospěl k naplnění vlastní individuality či nikoliv. Máme dva typy koruny - otevřenou nebo uzavřenou. Otevřenou korunu tvoří větve stromu, které jsou v písmu přirovnávány koncovým tvarům. A ty mohou být nedokončené, propletené, nepřehledné nebo useknuté. Hodnotí se i směr větví, které vypovídají o zaměření osobnosti. Mám na mysli - větve směřující vlevo, vzhůru nebo pokleslé - což vypovídá o pesimismu nebo únavě apod. Druhý typ – uzavřená koruna, podtrhuje větší uzavřenost, ale i důraz na formu, např. jak se projevujeme či vystupujeme ve společnosti apod. Tvary uzavřené koruny mohou být okrouhlé, zdůraznění některé ze stran jako zvětšení nebo zkrácení horní části koruny atd.. Významově alespoň jeden příklad - zdůraznění levé poloviny koruny jejím zvětšením, vypovídá o větší opatrnosti nebo uzavřenosti. A na závěr bych neměla zapomenout ani na kresbu listů, plodů nebo květů. Jednotlivě by nebylo správné tyto znaky vyhodnocovat, ale vždy v celkovém kontextu. Například při kresbě ovoce je důležité sledovat jakou dynamikou jsou tyto nakresleny, protože mají jiné významy. V dynamické kresbě je ovoce vysvětlováno jako radost ze života a v pomalé je projevem požitkářství. Obecně však platí pravidlo, že plod je projevem sebeuplatnění, ale i projevem naivity nebo velkých tužeb. Listy jsou projevem mladistvosti, která může souviset i s potřebou uznání, ale mají i další významy. Např. padající listí může signalizovat melancholii. Některé kresby stromů jsou občas doplněny i květy, kdy jedním z mnoha významů je sebeobdiv. Jak vidíte sami, tak rozbor kresby nejehličnatého stromu je dosti složitý. Jednotlivé znaky, se kterými pracuji, mají mnoho významů. Snad se mi však podařilo vás navést k zamyšlení, jak i tato kresba, ač tak na první pohled nevýznamná, může souviset s písmem a nakonec i s vyhodnocením samotné osobnosti pisatele. Mgr. Martina Strýčková, grafolog

Opět setkání na Buchlově Čas od času se spolužáci z naší někdejší 8. třídy Základní školy sejdou na neoficiálním srazu. Tak říkáme těm, které nejsou „výroční“. Letos je to už 27 let, co jsme opustili školní lavice, a tak jsme se svolali do hospůdky na nádvoří hradu Buchlova. Buchlov byl totiž místem, kde jsme se v našich pubertálních letech vždy o víkendu scházeli. Muzikálně založení jedinci (většinou mužského pohlaví) tu tradičně zpívali a hrávali na kytary, hlavně trampské písničky, nebo tehdy zakázané hity Karla Kryla. Byl to náš čas malin nezralých a užili jsme i hodně srandy. A ta cesta dolů z hradu domů do Buchlovic byla nejdelší ze všech. Udělali BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

jsme si ještě pár muzikantských zastavení buď někde v lese nebo na louce pod hradem. Někdy jsme i zapomněli na čas, a to se pak doma těžko vysvětlovalo. A nyní střih – a jsme na Buchlově 3. října 2009. Je sobota a skoro všichni sem opět jako za starých (vlastně mladých) časů jdeme pěšky. Dva největší sportovci dokonce jedou po hlavní silnici na kolech. Zase nám chutná výborný hovězí guláš, zase zpíváme a hrajeme až do rána, zase svítí hvězdy na obloze a my hledáme Malý a Velký vůz. A i ten majestátný hrad pořád stojí… Vlastně se nic nezměnilo, nebo myslíte, že ano? Jarmila Vráblová 42

Smraďavka, 1982


43

Ať jsem Ať jsem prašnou cestou nebo jen tím beránkem co ze stáda utekl k jeslím, oslíkem milým a mírným, jemuž stačí (už léta) pro trochu zeleně zahřívat Děťátko ... Ať jsem zvonkem k pokání do sněžné krajiny stříbrem čistým láskyplně zvonícím, holí pastýřů ke klanění ochotných, a písní na rtech všech poutníků od začátku světa putujících za Ním, po mostě dějin světa, přes kámen, trní a hloží.

Zasněžená Barborka BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

Ať jsem houslemi plnými kolébanek maminek nemluvňátkům, sametovými hladivými tóny ze všech našich pohádek, toužící potěšit Narozeného. Ať jsem vínem, ve džbáncích darovníků, které je u nás, trochu trpké asi jako práce ve vinici, ale i sladké, jak úsměv Boží, jiskřící v duši písní skřivánčí. Ať jsem čímkoli, čím si budeš přát, už teď to vím! Budu tím rád! Miloslav Hrdý

(Foto: -vlk-) 44

Zima na Újezdách

Foto: Jarmila Vráblová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

45

Šumavou křížem krážem – XXI Železná Ruda Dnešní turistická trasa začíná jízdou vlakem přes šumavský hvozd. Vlak se zde loudá tratí, zbudovanou v úbočí kopců nad údolím říčky Úhlavy, pramenící pod Pancířem. Z neustále stoupající trati spatříme nejprve přehradu Nýrsko, pak projedeme nad osadou Zelená Lhota, kterou ještě v některém z příštích dílů seriálu navštívíme, a pak můžeme vystoupit ve stanici Hamry – Hojsova Stráž. V osadě Hojsova Stráž návštěvníka jistě zaujme šindelem obložený kostel Neposkvrněného početí Panny Marie z první poloviny 19. století s barokním oltářem. A bez zajímavosti jistě není, že právě do této krajiny byl umístěn jeden z dílů známého československého seriálu Třicet případů majora Zemana, konkrétně díl Bestie.

Za stanicí Hamry je železniční trať zbudovaná v příkrém svahu. Po několika málo kilometrech vlak vjede do nejdelšího železničního tunelu v České republice, do Špičáckého tunelu. Ten, proražený v délce 1 747 metrů pod rekreačním centrem Špičácké sedlo, byl vybudován v letech 1874–1877 a pracovalo na něm množství domácích i zahraničních dělníků, hlavně Italů (tzv. barabů). Během stavby zde zahynulo několik desítek pracovníků, jejichž pohřby se odehrávaly u kapličky svatého Antonína a svaté Barbory na okraji Železné Rudy. Kaplička v první polovině 19. století, snad i dříve, patřila majiteli tzv. Kopperlova statku, stojícího přes cestu. Kolem kapličky bývala uchovávána malovaná umrlčí prkna.

Železná Ruda – kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

46

Kaple svatého Antonína a svaté Barbory

Cizince u nás „vítají“ vietnamské stánky

Ale to jsme již v samotné Železné Rudě. Toto pohraniční městečko se dnes vyznačuje množstvím stánků při silnicích, nabízejících sádrové trpaslíky, laciné nekvalitní zboží a jiné „suvenýry“ a několika nočními kluby v ulicích. Inu, „pěkné“ přivítání cizího návštěvníka v Čechách. Původní osada zde byla založena začátkem 16. století na obchodní stezce vedoucí z Prahy do Řezna coby osada horníků, těžících v okolních lesích železnou rudu. Odtud, logicky, i název. Majitelé hornické osady se často střídali. Patřili mezi ně např. pánové z Gutenštejna, Pavel Kozka, hrabata Hafenbrädlové a v polovině 19. století Hohenzlernové. V polovině 17. století vznikaly v okolí Železné Rudy sklářské osady (Gerlova Huť, Alžbětín, na Starém Brustu, …). V Železné Rudě zaujme návštěvníka barokní kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy, postavený na místě starší kaple v letech 1729–1732.

Kostel má půdorys šesticípé hvězdy a okrouhlá loď je kryta mohutnou, šindelem pobytou kopulí, nad hlavním vchodem stojí drobná věž s hodinami. V městě se nachází pobočka Muzea Šumavy v domě, vystavěném poslední sklářskou železnorudskou rodinou Abelů. Ještě dále za Železnou Rudou, na samotné státní hranici s Bavorskem, v části zvané Alžbětín, najdeme v nádražní budově, jejímž středem prochází hraniční čára, společné česko–bavorské informační centrum. Taktéž zde má domovskou stanici historický parní vlak. Odtud je také východisko turistických tras směrem do Bavorska, přes hraniční osadu Bayerisch–Eisenstein k Grosser Abersee a dále na vrchol Grosser Aberu (Velkého Javoru). V příštím pokračování navštívíme okolí města Železné Rudy. Text a foto Martin Žižlavský


47

Tá buchlovská hraběnka Tá buchlovská hraběnka, ej, velice prosila, aby sa jí lúčka do rána skosila. Tej buchlovskej hraběnce, ej, netřeba prositi, može sa jí lúčka do rána skositi.

Hopsa, pacholátka... Hopsa, pacholátka, vzhůru vstávejte, maličký děvčátka k jeslem chvátejte, narodil se nám Spasitel, všeho světa Vykupitel, jeho libým hlasem na svět vítejte ! Pudem do Betléma, budeme tam hrát, malému Ježíšku muziku dělat, až my mu tam zahrajeme, pak na koledu pujdeme, kde nám nic nedají, nebudeme hrát. Matěj s basou upad, krky urazil, Františka s cimbálem na zem porazil, tu hned se do sebe dali, až se za vlasy tahali, Buď Pán Bůh pochválen, na věky. Amen ! BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2009

Jiné znění: Tam na buchlovském zámku, ej, tam já mám galánku, ona ně naleje z devaterých žbánků. Ty vínečko ze žbánku, ej, tebe ně třeba, celý deň ťa chválím, jak ten Boží chleba.

Pampeliška Spousta malých sluncí kvete, všude o ně zakopnete. Není zvonek, není růže, věneček se z nich plést může. Na lístkách si pochutnává králíček i dojná kráva. Odkvete pak v pěknou hračku, semínka má na padáčku. S větrem potom po kraji její děti lítají. Martin Hruška dětem 48

Jubilanti v prosinci 2009 75 let 80 let 85 let

František Krystýnek Jarmila Škrabalová Marie Geržová Marie Ondřejová Marie Hrabcová (Domov pro seniory Buchlovice) Ludmila Helingerová Vlasta Štolfová

Rostislav Kaňovský (obrázek ke článku na straně 34 a 35)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 400 výtisků. Cena 16,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 12 ROČNÍK XV. prosinec 2009

Recommend Documents