Biologická fakulta JU Mezioborová exkurze k ekologii biom
Slovensko 29.5. – 4.6.2005
Program exkurze Den Program Ne 29.5. ráno odjezd B, exkurze Devínská Kobyla + aluviální louky v blízkosti Po 30.5. p ejezd Podunajskou nížinou, odpoledne Ková ov Út 31.5. p ejezd na Cerovku, strán nad Belinou St 1.6. ráno ješt Cerovka? p ejezd do Slovenského krasu, k ve eru exkurze podle dohody se Správou t 2.6. Slovenský kras Pá 3.6. p ejezd do Strážovských vrch , Jankov vršok So 4.6.
nocleh Bratislava, Zlaté Piesky Želiezovce Hajna ka Ha ava
Ha ava okolí Brezové Brandlom Malé Karpaty – Ostrý Kame , Abrod, pozd v noci dojezd no ní p ejezd B
pod
Geologie a klima (David Zelený) Zatímco echy a Morava leží z p evážné ásti na eském masivu – zbytku variského horstva, vyvrásn ného n kdy v prvohorách a už b hem druhohor oderodovaného do senilní placky, se kterou se od té doby stalo jen málo (p i alpsko-karpatském vrásn ní se trochu rozlámala, vyzvedly se hrani ní poho í, poklesly n které pánve, za aly se hloubit í ní údolí), Slovensko je jiné – je geomorfologicky podstatn mladší, a proto podstatn mén postižené erozí. Karpaty se vrásnily až na p elomu druhohor a t etihor (to zrovna africká kontinentální deska narazila na evropskou a vyvrásnila se horstva od Pyrenejí až po Himaláje), reliéf je mladší a dramati t jší. Vlastní krajina Slovenska je schizofrenn rozd lená na heterogenní krajinu horských masiv odd lených kotlinami a homogenní krajinu plochých rozmáchlých nížin – ob krajiny ost e odd lené hranicí, a to nejen geologicko-geomorfologickou, ale i národnostní (Ma a i zatopili slovenské nížiny, ale do hor nešli), povahovou, nebo t eba hranicí v lidové architektu e (nížiny – d eva málo a když, tak k ivé, staví se z nepálených cihel, kterým se u nás íká vep ovice, za každou jihoslovenskou vesni kou je hliník, ze kterého je celá vesnice postavená, na st eše došky, nejlíp z rákosu; hory – d ev né roubenky, na st echy šindel). Vlastní Karpaty se vrásnily v n kolika fázích – v první, na konci druhohor, se vyvrásnilo pásmo vnit ních Karpaty s jádrovými poho ími z krystalických b idlic a granitoid ; v jejich p edpolí se vytvo ila p edhlube , vypln ná sedimenty, které se p i další vln vrásn ní vyvrásnily v pásmo vn jších, p evážn flyšových Karpat; vn jší a vnit ní Karpaty jsou odd lené úzkým bradlovým pásmem. Klima – navštívená oblast je obecn teplá a kontinentální; mezoklimatické pom ry v rámci jednotlivých lokalit pom rn názorn odráží potenciální p irozená vegetace (její popis je p ipojen za zkratku PPV u jednotlivých lokalit). Devínská Kobyla – sou ást Malých Karpat, od kterých je odd lená p edm stím Bratislavy. Sou ást jádrového poho í vnit ních Karpat. Hrást z granitoid a krystalických b idlic, západní a severní svahy – transgresn uložené vápence a pískovce (Sandberg) s t etihorními sedimenty (fosilie). PPV: již. svahy – acidofilní doubravy, severní a sv. svahy – kv tnaté bu iny. Podunajská nížina – navazuje na Panonskou pánev, vznikla tektonicky poklesem p i vrásn ní Karpat, v t etihorách zaplavena nejd íve mo skými, pak brakickými a nakonec sladkovodními vodami (miocénní sedimenty). PPV: vrbotobolové luhy (Salicion albae, Salicion triandrae), na vyších terasách tvrdé luhy (Ulmenion).
1
Ková ovské kopce (Burda) – sou ást Novohradské vrchoviny v Ma arsku, stmelené sope né tufy. PPV: mozaika cerových doubrav (Quercetum petraeae-cerris) s subxerotermofilními submediteránními teplomilnými doubravami (sv. Quercion pubescenti-petraeae). Cerová vrchovina (Ragá ské kopce, Medvéšská vrchovina) – výb žek ma arského území Czerhát. Vrchovina s kotlinami na slínech, vápnitých píscích, oligo a miocénních slepencích, kterými proniká andezit a edi ové výpln sopouch . P íklad inverze reliéfu – p i t etihorních erupcích vyplnila tekutá láva í ní údolí, p i následné erozi byly odplaveny okolní sedimenty a odolné lávové proudy byly vypreparovány v podob táhlých h bet . PPV: mozaika cerových doubrav s karpatskými dubohab inami. Slovenský kras – nejv tší kras ve st . Evrop a jediný zdejší kras tzv. planinového – dinárského typu; 500m mocná deska triasových vápenc , roz ezaná hlubokými ka ony na jednotlivé planiny, které jsou starou (pozdní bronz) pasteveckou krajinou, rozsáhlé travnaté plochy pokryté škrapovými poli a trychtý i závrt . Podle Cílka zde najdeme „dva základní sv ty – sv t dolin a výv r a sv t planin a propastí. Doliny jsou studen jší, panuje v nich mnoho inverzních dní. Ale zase mají dost vody a v n kterých místech i zem d lské p dy. Lidé zde jsou usedlí a pod stálým dohledem vrchnosti, která si tu staví své kaštiely a k rie. Dá se sem snadno dojet a mít v ci pod kontrolou. Na planinách je život jiný. Zdejší lidé se s vámi rádi zastaví a pohovo í. Jsou družní, ale pustí cizince jen na okraj svého sv ta, dál je ml ení. Život na planin vyžaduje jiné dovednosti než dole u vody, kde všechno roste samo. P ežívat zde není tak jednoduché. lov k musí hospoda it s vodou, správn pást, znát všelijaké triky, bez nichž se obyvatel doliny obejde. Podobn jako v echách 19. století existovaly tajné recepty na chléb i perník, zde se dodnes tají rodinné recepty na drienkovicu...“. PPV: mozaika subxerotermofilních doubrav, cerových doubrav, karpatských dubohab in a vápnomilných bu in.
Národní p írodní rezervace D vínská kobyla (Marie Klaudová, Pavla Blažková, Tereza Dudíková) Pat í mezi nejvýznamn jší maloplošná chrán ná území v CHKO Malé Karpaty. Vyhlášena roku 1967 Ministerstvem kultury SSR a v sou asnosti má rozlohu 102 ha. Nachází se na soutoku ek Moravy a Dunaje, na SZ okraji Bratislavy. Území bylo p vodn zalesn no, v dávné minulosti vykáceno a dnes se vyzna uje stepním charakterem, bezlesí je udržováno pastevectvím. Flóra Území D vínské Kobyly p edstavuje výbežek teplo- a suchomilné vegetace panonské oblasti. Sou asná vegetace je tvo ena mozaikou skalních a travních spole enstev stepního charakteru. Su ové svahy jsou na exponovaných místech zpev ovány spole enstvem s hadím mordem a kost avou bledou (asoc. Scorzonero-Festucetum pallentis), dále se zde vyskytuje kavyl sli ný (Stipa pulcherrima). Na zalesn ných místech je významné spole enstvo ost ice nízké s hlavá kem jarním, J a JZ svahy s hlubšími p dami jsou tvo eny spole enstvem kost avy walliské (Festuca vallesiaca) a prysky níkem illyrijským (Ranunculus illyricus). P evládajícím druhem je sve ep vzp ímený (Bromus erectus). Co m žeme dále nalézt: Z chrán ných druh : koniklec lu ní na ernalý (Pulsatilla pratensis subsp. nigricans), lilie zlatohlavá (Lilium martagon, kavyl Ivan v (Stipa joannis, sinokv t m kký (Jurinea mollis), kosatec nízký (Iris pumila), t emdava bílá (Dictamnus albus, svída d ín (Cornus mas), t eše mahalebka (Cerasus mahaleb), jasan zimná (Fraxinus ornus) – p evážn vysázený. Vzácný výskyt: zlatovous jižní (Chrysopogon gryllus), barvínek bylinný (Vinca herbacea), hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), vemeník dvojlistý (Platanthera bifolia), kosatec dvojbarevný (Iris variegata), jazý ek jadranský (Himantoglossum adriaticum), hn denec zvrhlý (Limodorum abortivum), rešetlák skalní (Rhamnus saxatilis), – to i pavoukonosný (Ophys sphegodes), záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris) – endemit, smldník píse ný (Peucedanum arenarium), 2
Území se vyzna uje i bohatým zastoupením nižších rostlin ze skupiny lišejník (registrovaných 110 druh ), mechorost (registrovaných 100 druh ) a hub (registrovaných 331 druh ). Les P evládá dub letní (Quercus robur), dub cer (Quercus cerris), je áb b ek (Sorbus torminalis) a je áb muk (Sorbus aria). Z k ovin: hloh obecný a h. jednosemenný, zob pta í (Ligustrum vulgare), skalník prost ední (Cotoneaster integerrimus), d iš ál obecný (Berberis vulgaris), svída krvavá (Cornus sanquinea), jalovec obecný, t eše mahalebka (Cerasus mahaleb), vysoký po et druh r ží a kalina tušalaj (Viburnum lantana). Fauna Území se vyzna uje bohatým zastoupením teplo- a suchomilných druh hmyzu, nap . obale (Pandemis dumetanz, Trachismia rigana), k vzácným druh m pat í také pakudlanka jižní (Mantispa styriaca) a vzácní motýli (Zanclegnatha tarsicristalis, Yponemeuta vigintipunctatus, Procris gerryon,...). Další hmyzáci: kobylka sága (Saga pedo), kudlanka nábožná (Mantis religiosa), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ascafalus skvrnitok ídlý (Ascaphalus macaronius), rohá obecný (Lucanus cervus), jaso dymnivkový (Parnassius mnemosine) a jiní. Obojživelníci: ropucha obecná (Bufo bufo), r. zelená (B. viridis). Z plaz : ješt rka zelená (Lacerta viridis), j. zední (L. muralis), užovka stromová (Elaphe longissima), užovka hladká (Coronella austriaca). Z pták nap .: skalník zp vný (Monticola saxatilis), z dravc raroh obecný (Falco cherrug) Sandberg Pís iny Sandberg jsou sv toznámou lokalitou neogenních zkamen lin. Našlo se tu p es 300 druh fosilních organizm . Sandberg byl st ídav mo ským dnem, pláží a útesem. Do st n pob eží se zavrtávali mlži (rod Lithodomus). Z staly po nich jamky o pr m ru 1 cm. Druhohorní vápence dále narušovali ervi Polydora a houby Vioa. Vzácn zde m žeme nalézt zbytky ježovek, mechovek a dírkovc . V mo i žili i v tší živo ichové, o emž sv d í nálezy zub žralok , kostnatých ryb, ba dokonce nález obratle velryby Mesocetus hungaricus (Kadi ) a poz statky tulen . Ze zajímavých fosilních nález : kosti živo ich blízkých nosorožc m, antilopám a psovitým šelmám sem byly splaveny vodními toky. Zbytky obrovských chobotnatc – mastodont . Nálezy antropoidního druhu opice, prap edka dnešních gibon . Mezi najvzácn jší nálezy pat í zuby Dryopiteka.
Slovenské nížiny (Jan Košnar) Záhorská nížina (Záhorie) Je území ležící mezi levým b ehem eky Moravy, jihozápadním úpatím Bielych Karpat a západním úpatím Malých Karpat. Geomorfologicky p edstavuje tato oblast í ní nivu a navazující výše položené (starší) í ní terasy. Geologickým podložím jsou miocénní (t etihorní) usazeniny, p evrstvené v pr b hu kvartéru k emi itými (kyselými) písky vyvátými ze sediment eky Moravy (která pramení pod Králickým Sn žníkem a jejíž horní tok, s nejv tší erozní aktivitou, leží v oblasti silikátových hornin sudetských poho í). Písky vytvá ejí na Záhorie systém dun a mezidunových sníženin, kterým protéká ada vodních tok , pramenících bu v Malých Karpatech, nebo vyv rajících p ímo zde na tektonických zlomech, p i emž v obou p ípadech má voda asto vyšší koncentraci minerálních iont . Charakteristickými biotopy Záhorské nížiny jsou proto pís iny a r zné typy mok ad – slatinné olšiny, vlhké louky, p echodová rašeliništ na akumulacích mineráln slabších vod a slatiništ na akumulacích vod mineráln siln jších. B hem naší exkurze snad navštívíme: NPR Abrod Leží nedaleko obce Závod. Rezervace je komplexem slatiniš (podle curyšsko-montpellierské fytocenologické klasifikace svaz Caricion davallianae) a vlhkých bezkolencových luk (Molinion), p i emž druhý vegeta ní typ p edstavuje sukcesní stadium postupn nahrazující slatiništní porosty 3
po zaklesnutí hladiny spodní vody (zp sobeném meliora ními zásahy v okolí lokality) a následné mineralizaci organické p dy. Ze zajímavých, u nás vesm s již velmi vzácných, ohrožených a n kdy i vyhynulých taxon cévnatých rostlin zde roste mj. Carex hartmanii (ost ice Hartmanova), C. lepidocarpa (o. šupinoplodá), C. paniculata (o. latnatá), Dactylorhiza incarnata subsp. pulchella (prstnatec ple ový pozdní), D. lapponica (p. laponský), D. ochroleuca (p. bledožlutý), Dianthus superbus subsp. superbus (hvozdík pyšný pravý), Eleocharis uniglumis (bahni ka jednoplevá), Epipactis palustris (kruštík bahenní), Gentiana pneumonanthe (ho ec ho epník), Gladiolus palustris (me ík bahenní), Ophioglossum vulgatum (hadí jazyk obecný), Orchis coriophora (vstava št ni ný, v R vyhynulý), Schoenus nigricans (šášina na ernalá), Scirpoides holoschoenus (kamýšek obecný), Thelypteris palustris (kapradiník bahenní), Triglochin palustre (ba i ka bahenní) a ada dalších. Podunajská nížina P edstavuje v podstat severní ást Malé uherské nížiny (ma arsky Kisalföld). Na západ ji ohrani ují Malé Karpaty, na jihu tok Dunaje (a tedy slovensko-ma arská hranice), na východ Ková ovské kopce a na severu úpatí n kolika st edoslovenských poho í (Povážského Inovce, Tríb e, Vtá niku a Štiavnických vrch ). Podobn jako na Záhorie jsou i v Podunajské nížin miocénní sedimenty p evrstveny kvartérními uloženinami. Písky jsou tentokrát vyváty ze sediment Dunaje, který p ináší materiál z Alp, tedy z oblasti budované p evážn karbonátovými horninami (vápencem a dolomitem). V d sledku toho jsou písky Podunajské nížiny bazické. Dalším typem eolického (v trem ukládaného) sedimentu jsou zde spraše, jemnozrnné vápnité usazeniny, které vznikaly za specifických (chladných a suchých) podmínek vrcholných glaciál (ledových dob). Území je protkáno mnoha vodními toky v etn velkých ek, do Dunaje se zde vlévají Váh a Hron. Jedná se o velmi úrodnou oblast, v d sledku intenzivního zem d lského hospoda ení jsou dnes p írodov decky (resp. botanicky) atraktivní lokality v tšinou situovány na stanovišt extrémního charakteru – mokrá, suchá nebo slaná. Podél Dunaje, mén asto i podél Váhu a Hronu, jsou místy zachovány lužní lesy. Ve stromovém pat e v tšinou dominují Populus alba (topol bílý), P. nigra (t. erný), Ulmus laevis (jilm vaz), U. minor (j. habrolistý), Fraxinus angustifolia subsp. danubialis (jasan úzkolistý podunajský) a Salix sp. div. (r zné druhy vrb). Naopak vzácnou dominantou je Alnus glutinosa (olše lepkavá) – olšový luh se nachází nap . v NPR Šúr nedaleko Bratislavy. V podrostu lze nalézt mj. Vitis vinifera subsp. sylvestris (révu vinnou lesní, tj. planou révu), Urtica kioviensis (kop ivu lužní, v NPR Šúr) nebo Leucanthemella serotina (luhovnici pozdní). V podunajských nížinných lesích se dále vyskytují i druhy charakteristické pro horské a podhorské luhy a b ehové porosty, z ejm splavené z Alp – Alnus incana (olše šedá), Salix eleagnos (vrba šedá), Hippophäe rhamnoides (rakytník ešetlákový), Calamagrostis pseudophragmites (t tina pob ežní) i Carex alba (ost ice bílá). Na sprašových náv jích s hluboko zaklesnutou hladinou spodní vody jsou místy vyvinuty porosty ponticko-panonských teplomilných doubrav (Aceri tatarici-Quercion). Ve stromovém pat e je zastoupena ada ve st ední Evrop p vodních druh dub (Quercus petraea – dub zimní, Q. dalechampii – d. Dalechamp v, Q. polycarpa – d. mnohoplodý, Q. robur – d. letní, Q. pubescens – d. pý itý, Q. virgiliana – d. Virgil v, Q. cerris – d. cer, Q. frainetto – dub balkánský) a Acer tataricum (javor tatarský). V bylinném pat e rostou nap . Phlomis tuberosa (sápa hlíznatá) nebo Vinca herbacea (barvínek bylinný). Ve stojatých i pomalu tekoucích vodách a na mok adních stanovištích se vyskytují mj. Butomus umbellatus (šmel okoli natý), Hippuris vulgaris (prustka obecná), Hottonia palustris (žebratka bahenní), Najas marina ( e anka p ímo ská), Nuphar lutea (stulík žlutý), Nymphaea alba (leknín bílý), Oenanthe silaifolia (halucha koromá ovitá), Potamogeton sp. div. (r zné druhy rdest ), Ranunculus polyphyllus (prysky ník mnoholistý), Salvinia natans (nepukalka vzplývavá), Sparganium simplex (zevar jednoduchý), Stratiotes aloides ( ezan pilolistý), nep vodní jsou zde Azolla filiculoides (azola americká) a Wolffia arrhiza (drobni ka bezko enná). Na p eplavovaných 4
loukách v nivách v tších ek (svaz Cnidion venosi, podle nových fytocenologických syntéz Deschampsion) se lze setkat nap . s druhy jako Cnidium dubium (jarva pochybná), Gratiola officinalis (konitrud léka ský), Lathyrus palustris (hrachor bahenní), L. pannonicus (h. panonský) nebo Pseudolysimachion maritimum (rozrazil dlouholistý), slatinné louky p edstavují stanovišt nap . pro Cladium mariscus (ma ici pilovitou), Cyperus glomeratus (šáchor klubkatý), Fritillaria meleagris ( eb ík kostkovaný), Iris spuria (kosatec žlutofialový) i Silene multiflora (silenku mnohokv tou). Z celého slovenského území je nejv tší zastoupení slaných p d práv v Podunajské nížin , a to zejména v její jihovýchodní ásti. Botanicky nejvýznamn jší lokality se nacházejí na pravém b ehu Hronu severn od Štúrova, u obcí Kamenín a Kamenný Most. Ve dvou chrán ných územích, NPR Kamenínske slanisko a PR istiny, se vyskytuje ada halofytních rostlin, krom známé Limonium gmelinii (limonky Gmelinovy, jde o poslední lokality v bývalém eskoslovensku) nap . Artemisia santonicum subsp. patens (pelyn k slanomilný rozložený), Aster canus (hv zdnice sivá), A. punctatus (h. te kovaná), A. tripolium subsp. pannonicus (h. slanistá panonská), Atriplex litoralis (lebeda pob ežní), Camphorosma annua (kafranka ro ní), Centaurium littorale subsp. uliginosum (zem žlu p ímo ská slatinná), Cerastium dubium (rožec pochybný), Crypsis aculeata (skryt nka bodlinatá), Lepidium perfoliatum ( e išnice prorostlá), Plantago teniuflora (jitrocel tenkokv tý), P. maritima (j. p ímo ský), Ranunculus lateriflorus (prysky ník stranokv tý), R. pedatus (p. znožený), Scorzonera parviflora (hadí mord maloúborný), Taraxacum bessarabicum (pampeliška besarabská), Triglochin maritimum (ba i ka p ímo ská), Veronica scardica (rozrazil slanistý) a mnohé další. Bazické písky Podunajské nížiny p edstavují vhodná stanovišt pro kontinentáln lad né, asto kalcifilní rostliny, jejichž diverzita je zde zna ná. Mezi nejzajímav jší lokality pat í NPR enkovská step a NPR enkovská lesostep u obce Mužla (západn od Štúrova), kde, op t na jediné lokalit v bývalém eskoslovensku, roste relikt ze sprašových fází (tj. nejchladn jších období, vrcholných glaciál ) pleistocénu (starších tvrtohor) – Ephedra distachya (chvojník dvouklasý). Mezi dalšími psamofyty (rostlinami osídlujícími pís iny) Podunajské nížiny jmenujme z ost ic a trav nap . Carex stenophylla (ost ici úzkolistou), C. liparicarpos (o. leskloplodou), Chrysopogon gryllus (zlatovous jižní), Festuca vaginata (kost avu pochvatou), Koeleria glauca (sm lek sivý), Stipa borysthenica (kavyl píse ný), S. capillata (k. vláskovitý), Tragus racemosus (bodloplev hroznatý), z dvoud ložných bylin pak Alkanna tinctoria (kamejník barví ský), Alyssum montanum subsp. gmelinii (ta ici horskou Gmelinovu), Alyssum tortuosum subsp. tortuosum (ta ici k ivolakou pravou), Astragalus exscapus (kozinec bezlodyžný), Campanula sibirica (zvonek sibi ský), Colchicum arenarium (ocún píse ný), Corispermum canescens (velbloudník šedavý), Globularia bisnagarica (koulenku prodlouženou), Gypsophila paniculata (šater latnatý), G. fastigiata subsp. arenaria (š. svaz itý píse ný), Helichrysum arenarium (smil píse ný), Kochia laniflora (bytel vlnokv tý), Minuartia verna subsp. verna (ku i ku jarní pravou), Pulsatilla pratensis subsp. bohemica (koniklec lu ní eský), Salsola kali subsp. rosacea (slanobýl draselný r ži kový), Scabiosa canescens (hlavá šedavý), Seseli hippomarathrum (sesel fenyklový), Sideritis montana (hojník chlumní), Silene conica (silenku kuželovitou, v R nezv stnou), Thesium arvense (ln nku rolní) nebo Thymus praecox (mate ídoušku asnou). V pahorkatin , vystupující nad nížinu severozápadn od Štúrova, lze nalézt stepní stanovišt s vegetací tvo enou xerotermními trávníky a nízkými k ovinami. Mezi lokality tohoto charakteru pat í PR Drienová hora (mezi Gbelci a Novou Vieskou), kde m žeme vid t nap . Anthylis vulneraria subsp. polyphylla (úro ník bolhoj mnoholistý), Cerastium tenoreanum (rožec Tenore v), Cleistogenes serotina (dvou adec pozdní), Crupina vulgaris (chrpinka obecná), Euphorbia pannonica (pryšec panonský), Himantoglossum adriaticum (jazý ek jadranský, v R na jediné lokalit u Ketkovic na T ebí sku), Inula oculus-christi (oman oko Kristovo), Iris pumila (kosatec nízký), Jurinea mollis (sinokv t m kký), Lotus borbasii (štírovník Borbás v), Onobrychis arenaria (vi enec píse ný), Phlomis tuberosa (sápu hlíznatou), Sideritis montana (hojník chlumní), Prunus 5
fruticosa (= Cerasus fruticosa, više k ovitou), Prunus tenella (= Amygdalus nana, mandlo nízkou) nebo Taraxacum serotinum (pampelišku pozdní). Vegeta n velmi podobná je PR Vršok (místním, ma arským, názvem Hegyfarok) ležící severozápadn od Štúrova, kde se oproti p edchozí lokalit vyskytují nap . i Alyssum desertorum (ta ice stepní), Bifora radians (št ni ník paprskující), Clematis integrifolia (plamének celolistý, v R vyhynulý), Crambe tataria (katrán tatarský), Dianthus giganteiformis (hvozdík velkokv tý), Dictamnus albus (t emdava bílá), Echium russicum (hadinec nachový), Iris variegata (kosatec r znobarvý), Melampyrum barbatum ( ernýš bradatý), Muscari tenuiflorum (mod enec tenkokv tý), Onosma visianii (rum nice Visianova), Orobanche arenaria (záraza píse ná), Salvia aethiopis (šalv j habešská) nebo Vinca herbacea (barvínek bylinný).
Ková ovské kopce (Burda) (Ivana Adámková, Milan Bruchter) Jedná se o poho í sope ného p vodu nacházející se na jižním Slovensku, asi 3 km severovýchodn od obce Štúrovo. Rozkládá se na ploše p ibližn 20 km2, p i emž na délku má toto poho í zhruba 7,5 km a na ší ku maximáln 3 km. Od ma arského poho í Pilisi je na jihu odd leno ekou Dunaj a od poho í Börzsöny na východ ekou Ipe . Území vzniklo v mladších t etihorách vulkanickou inností s centrem ve výše zmi ovaných ma arských poho ích. Andezitové vyv eliny jsou místy obklopeny organogenními vápenci, výlevná innost se d la v jistých dobách i na dn mo e. Místy jsou vyv eliny p ekryté spraší. Výškové rozp tí je od 107 m n.m. (soutok Ip a a Dunaje) do 395 m n.m. (bezejmenný kopec). Další dva významné kopce (mají v bec jméno) jsou Burdov (388 m n.m.) a Krá ova hora (373 m n.m.). Klimaticky pat í území do teplé oblasti s pr m rnou ro ní teplotou 10,7°C a pr m rnými ro ními srážkami 400 mm. Na území Ková ovských kopc se nacházejí dv NPR. Ková ovské kopce juh s rozlohou 364 ha a Ková ovské kopce sever o rozloze 199 ha. Ob dv rezervace byly vyhlášeny v roce 1966 s cílem zachování biotop panonské flóry a fauny. Fytogeograficky pat í Burda do panonské oblasti, matranské podoblasti (Matricum). Je to, na vzácné teplomilné druhy, nejbohatší území na Slovensku. Chybí zde vápnomilné a horské druhy. Na jižních svazích jsou rozší ené teplomilné smíšené doubravy s Quercus cerris, Q. pubescens, Fraxinus ornus, Acer tataricum, Prunus mahaleb, Eonymus verrucosa, mimo les roste vzácný Colutea arborescens. Na severních svazích jsou lesy dubo-habrové, bu iny (nejníže položené v SR) jsou vyvinuty na malých plochách. Na skalnatých jižních svazích rostou druhy jako Medicago prostrata, Stipa pulcherrima, Sempervivum marmoreum, Sedum acre ssp. krajinae, Stipa dasyphylla, Crupina vulgaris, Orlaya grandiflora, Pulsatilla grandis, Pulsatilla nigricans, Echium russicum, Festuca pseudodalmatica, Vinca herbacea, Amygdalus nana, Iris aphylla ssp. hungarica. Na suchých travnatých stráních se vyskytují nap . Euphorbia virgata, Euphorbia pannonica, Crepis pulchra, Lotus borbásii (Lotus corniculatus ssp. slovacus), Salvia aethopis, Hesperis tristis, Carex stenophylla, Echium italicum, Scorzonera hispanica, Gagea minima, Trigonella monspeliaca, Arenaria procera ssp. glabra, Androsace maxima, Carthamus lanatus, Ceratophalus testiculatus a jiné. Jako bylinný podrost v lesích a v k ovinách zde m žeme nalézt Aconitum anthora, Achillea crithmifolia, Silene viridiflora, Vinca herbacea, Waldsteinia geoides, Potentilla micrantha, Dictamnus albus, Trifolium medium ssp. banaticum. Jen na území Burdy se dají nalézt na Slovensku tyto druhy Althaea taurinensis, Convolvulus cantabricus, Minuartia glomerata, Mercurialis longistipes, Erodium ciconium, Valerianella pumila, Althaea cannabina, Consolida regalis ssp. paniculata, Stipa crassiculmis. Dalšími vzácnými druhy jsou potom Medicago rigidula, Vicia sparsiflora, Coronopus squamatus, Micropus erectus, Herniaria incana, Valerianella coronata. Také ve faun se vyskytují vzácné teplomilné panonské druhy. Jmenujme nap . z hmyzu koníka stepního (Acrida hungarica), cikádu vini ní (Tibicen haematodes), rohá e obecného (Lucanus cervus), hn dáska osikového (Euphydryas maturna), pestrok ídlece podražcového 6
(Zerynthia polyxena). Z plaz je zde u nás se nevyskytující krátkonožka evropská (Ablepharus kitaibelii). Také se zde vyskytuje množství ptactva jako strnad vini ní (Emberiza cia), lelek lesní (Caprimulgus europaeus) vlha pestrá (Merops apiaster), výre ek malý (Otus scops), dudek chocholatý (Upupa epops).
Cerová vrchovina Jana Kr ilová, Monika Sosnová Vyhlášení: 1989 Rozloha: 16 280 ha Geomorfologický celek: Cerová vrchovina Okresy: Lu enec, Rimavská Sobota Zaujímá p evážnou ást celku Hajná ské vrchoviny, jihovýchodní výbežek celku Fi akovská brázdy a centrální ást Petrovské vrchoviny. Geologický vývoj Nejrozší en jším horninovým typem jsou pískovce tzv. fi akovského súvrstvia. Cerová vrchovina je ale jinak vulkanického p vodu a je nejmladším poho ím na Slovensku. Reliéf Zdejší vrcholy nedosahují nijak závratných výšek, ale díky velké lenitosti terénu dají výstupy na vrcholy ( edi ové a andezitové trosky) vysoké 500 až 600 metr n kdy po ádn zabrat. Nejvyšším vrcholem tohoto poho í je Karan s výškou 728 metr . Rostlinstvo Cerová vrchovina pat í do Panonské oblasti, podoblast Matricum. P vodní p irozená rostlinná spole enstva jsou lesy, teplomilná spole enstva skal a skalních stepí a mok iny. K druhotným spole enstv m adíme odlesn ním vzniklé stepní formace, k oviny a spole enstva okolí nov vzniklých vodních nádrží. Lesní spole enstva: Zabírají asi 30% Cerové vrchoviny, v CHKO ale tvo í až 2/3. Typické jsou teplomilné doubravy a dubohab iny. Nejrozší en jší d evinou je dub cer (Quercus cerris), po kterém je celá vrchovina pojmenovaná. Spolu s ním se zde vyskytují i další druhy tepolomilných dub (Q. pubescens, Q. petraea, Q. dalechampii, Q. frainetto), dále habr (Carpinus betulus), je áby (Sorbus sp.) a javory (Acer sp.). Najdeme zde i hruše (Pyrus communis), t eše pta í (Cerasus avium) a jablo lesní (Malus sylvestris). Z ke zde roste žanovec m chý ník (Colutea arborescens) a d ín (Cornus mas). V bylinném pat e pak najdeme: Primula veris, Lychnis coronaria, Chrysanthemum corymbosum, Vinca minor, Scilla bifolia, k ivatce (Gagea sp.). Severní svahy jsou porostlé bu inami submontánního charakteru. Jsou zde evidované i 100–150 leté exemplá e buku s obvodem kmene 300–350 cm. V sou asnosti jsou velkým problémem porosty invadujícího akátu. V podrostu najdeme Atropa bella-donna, Dentaria bulbifera, Oxalis acetosella, Geranium robertianum a Dryopteris carthusiana. P vodní typy lužních les se zachovaly už jen ve fragmentech, jsou tvo ené olší (Alnus glutinosa) a r znými druhy vrb (Salix sp.). V podrostu najdeme klasické druhy jako: Urtica dioica, Glechoma hederacea, Pulmonaria officinalis, Ficaria verna, Caltha palustris. Místy jsou b ehy úpln obnažené nebo provázené vysazenými topoly (Populus sp.). Xerotermní stanovišt : ochraná sky nejcenn jší území. Najdeme zde p irozené skalní stepi i travnaté stepi vzniklé odlesn ním s bohatou škálou vzácných druh . Z jarních druh jsou to: Adonis vernalis, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Pulsatilla grandis. Výraznými stepními druhy jsou i kavyly (Stipa capillata, S. pennata ojedin le i S. tirsa) a statná tráva zlatovous jižní (Chrysopogon gryllus). K chrán ným druh m pat í dále Orchis purpurea, Iris pumila, Linum hirsutum subsp. glabrescens (olysalý s úzkými listy) i subsp. hirsutum, L. tenuifolium, Muscari botryoides, Cynoglossum hungaricum, Dianthus pontederae, Lactuca perennis, Caucalis polycarpos subsp. polycarpos 7
Mok iny: odlišné životní podmínky nežli ostatní stanovišt , pod vlivem vody. Bohužel v minulosti asto narušené melioracemi. Setkáme se zde s rozsáhlými porosty rákosu (Phragmites australis), ost ic (Carex sp.), orobince (Typha latifolia). Vzácn se zde vyskytuje i mlé bahenní (Sonchus palustris) u nás rostoucí jen v Bílých Karpatech, na Hodonínsku a Mikulovsku. Využívání území a jeho ochrana Vlastní práce orgán státní ochrany p írody se v podstat teprve za íná i eká. lov k krajinu Cerové vrchoviny využíval odedávna, osídlení je tu datované od neolitu. Zbytky kamenných a železných zbraní i úlomky keramiky poukazují na p ítomnost lov ka v ase od doby kamenné p es bronzovou až po železnou. Lesní porosty nesou stopy lesní pastvy a následn výmladkového hospoda ení. Do odlesn ných, p íp. narušených lesních porost expanzívn zasáhl trnovník akát, který v sou asnosti zabírá pom rn velké plochy. Jednou z d ležitých úloh ochrany p írody bude vytvo it p edpoklady pro obnovu kvalitního lesa. V nižších polohách byl les p em n ný na zem d lskou p du. asto se tu setkáváme s opušt nými vinicemi, které jsou dnes už sekundárn zatravn né. Vypásání dobytkem na svazích se sklonem nad 10 stup zp sobilo nadm rnou erozi p dy. Bohužel snahy vyhán t dobytek na takováto místa se udržují dodnes. Erozní kotlinky a nivy podél potok jsou rekultivované a p em n né na ornou p du. Zbytky kdysi rozsáhlých mo ál dnes nacházíme jen sporadicky. Ned slednost v údržb meliora ních za ízení však zp sobuje rychlý návrat odvodn ných ploch k mo ál m. Bohužel porosty jsou v nich už druhotné. edi ové lávové p íkrovy Koncem 19. století zasáhl oblast Cerové vrchoviny rozvoj kamená ského pr myslu. Setkáváme se tu s adou menších lom , z nichž mnohé už stihly „zrekultivovat samy“ a poskytují vhodné biotopy pro plazy. Maloplošná chrán ná území Národní p írodní rezervace Ragá (9,73 ha): Ragá je nejmladší sopkou na Slovensku. Území je porostlé teplomilnými doubravami s cerem, s výskytem chrán ných a vzácných druh rostlin v podrost . NPR Pohanský hrad (70,71 ha): Zabírá okraj edi ového lávového proudu, který je ukon ený až 30 m vysokými „bralami“ s nepravými jeskynními prostory. Jedná se archeologické nalezišt . NPR Šomoška (36,62 ha): Je zde „kamenný vodopád“ s p ti a šestibokou odlu ností edi e, kamenné mo e a starý bukový porost; st edov ký hrad. P írodní rezervace Hajná sky hradný vrch (9,71 ha): Výrazný kopec ze sope ného materiálu; zbytky st edov kého hradu. Významná je tu xerotermní vegetace a výskyt teplomilného hmyzu. P írodní památka akanovský profil (0,6889 ha): Geologický odkryv, který je dokladem vývoje p ímo ských a kontinentálních usazenin spodního miocénu v Cerové vrchovin . PP Jalovské vrstvy (1,7 ha): P irozený geologický odkryv; nalezišt žralo ích zub . PP Soví hrad (2,814 ha) Brekciová a lávová výpl sope ného komínu.
bývaého, dnes už zv tráváním a odnosem vypreparovaného
8
Národní park Slovenský kras (Filip Kolá , Magdalena Kubešová) Základní charakteristika: Ochraná ské metály: 1973 CHKO, 1977 BR, 1995 UNESCO (12 jeskyní), 2002 NP – 14 rezervací. V Ma arsku p ímo navazuje Aggtelecký kras (také NP, také sou ástí UNESCO – 10 jeskyní). • rozloha: NP 360 km2, ochranné pásmo 380 km2 • nadmo ská výška: max. Jelení vrch 942 m n. m., min. Tur a 190 m n. m. Geologie: Vývoj: Po átek sou asných, na povrch vystupujících, struktur je kladen do st edního triasu, kdy vznikl jednotný, až 0,5 km silný Silický p íkrov. Koncem t etihor došlo k mohutnému zdvihu území a následn vlivem silné eroze ke vzniku ka on , které rozbrázdily p vodn jednotný p íkrov na odd lené planiny. Dna ka on byla v té dob až o n kolik set metr hloub ji, než jsou dnes. B hem kvartéru celá oblast za ala poklesávat a v údolích docházelo k mohutnému ukládání nános . Krasové útvary s jeskyn mi, které se sou asn vytvá ely, byly stále poh bívány pod nar stajícími í ními nánosy. Jeskynní toky byly tisknuty nar stajícími nánosy na stropy jeskyní a hloubící proces se tak uplat oval sm rem vzh ru. Tento geomorfologický proces v krasu, kdy nad hloubkovou erozí p evládá výmol sm rem vzh ru vyvolaný postupným zanášením údolí se ozna uje jako p evrácený, neboli retrográdní kras. Proto jsou až 500 m vysoké svahy krasových planin bez výrazných jeskynních pater. Zatímco jeskyn na úpatí planin jsou tvrtohorního stá í, propasti, které jsou naho e na planinách, byly založeny už koncem t etihor. Stavba: Vlastní t leso krasu tvo í st ednotriasové vápence wettersteinského typu, pod nimiž se nachází nepropustné verfénské podloží. Geomorfologie (geomorfologická oblast Slovenské Rudohorie, celek Slovenský kras). Zformování do sou asné podoby probíhalo b hem neogénu až pleistocénu, v území krasu se setkáme s t mito hlavními tvary krajiny: • planiny od 800 m do 400 m – naklon né S–J (2–4°). jména planin: Jelšavský kras, Koniarská planina, Plešivská planina, Silická planina, Dolný vrch, Horný vrch (jeho SV výb žek = Bor ianská planina), Zádielská planina, Jasovská planina • strmé svahy planin (až 45°, výška 200–550 m) • pod planinami jsou bu ka ony (Zádielská a Hájská dolina) nebo plochá údolí (nivy Slané, Štítniku a Turn ) Krasová NEJ Slovenského krasu: • nejv tší st edoevropský kras • jeskynní systém Domica–Aggtelek: 21 km • propasti: Kunia (203 m – starý údaj, už je hlubší), ertova diera (více než 200 m) • polje iervená skala (1,5×0,5 km) • Silická adnica – nadmo ská výška vchodu jen 503 m! Dvanáct jesky a propastí Slovenského krasu v UNESCO – Drienovská j., Jasovská j.*, Kunia priepas (všechny Jasovská planina), Snežná diera (Bor ianská planina), Hrušovská j. (Horný vrch), Obrovská priepas (Dolný vrch), Krásnohorská j., systémy Domica*-Baradla* (Ma .) a Silická adnica*-Gombasecká j.* (Silická planina), Zvonivá jama a Divia ia priepas (Plešivská planina) a kone n Ochtinská aragonitová jasky a* (leží mimo SK). Jeskyn ozna ené * jsou zp ístupn né. P dy: Zejména rendziny. Na planinách, kde je menší vliv eroze, z staly zachovány hn dé rendziny, zatímco na svazích se vyskytují spíš rendziny typické, v menší mí e i protorendziny. Vodstvo: V území SK se vyskytují v podstat jen allochtonní toky (výjimkou je eka Tur a pramenící na úbo í Silické planiny). Na povrchu planin už povrchová voda není tém žádná (s výjimkou dvou obskurních krasových jezírek, dnes už v podstat zanesených a degradovaných – Jašt r ie a 9
Lú anské jazierko). Zato je v t lese planin díky mnoha závrt m a propastem p ítomna rozsáhlá sí podzemních tok v celé oblasti lze napo ítat p es 50 vyv ra ek. Klima: Klima je ovlivn no geomorfologií, zatímco na planinách p evládá mírn kontinentální klima horských planin, v kotlinách a ka onech je klima kontinentální. Pr m rné teploty pro leden jsou –4 – -6 °C, pro erven 16 – 18 °C. Ro ní úhrn srážek se pohybuje od 650–800 mm, nejdeštiv jším m sícem je ervenec. Historie osídlení: V paleolitu osídlení sporadické, od neolitu trvalé (jeskyn , nap . Domica). Až sem dosahoval vliv íma (nálezy mincí). V arpádovských Uhrách tak ka celé území sou ástí Turnianské stolice (župy) v ele s hradem Tur a. Církevní majetky rož avského biskupství a kláštera v Jasov . Za (post)husitských dob zde p sobil Jan Jiskra z Brandýsa (viz Jiskrovo graffitti v Jasovké jeskyni). Postupn upadá moc žup, vzr stá vliv šlechty – Bebekovci (ca 1350 – 1578), po nich Andrássyovci (1578 – 1945) – centrem hrad Krásná Horka. Oblast SK mimo ádn rozmanitá co do náboženství, lokálních tradic i národností (v sou asnosti zejména silná ma arská „menšina“, Slováci spíše ve vyšších polohách). Nejvýznamn jší památky: • Krásná Horka – hrad, gotické jádro z po . 14. stol., roku 1544 obehnané mohutným opevn ním s nárožními baštami (Bebekovci). Na p elomu 16 a 17. stol. p estavby staré ásti, p istav n dolní hrad, od pol. 19. stol. rodinné muzeum Andrássyovc . Poblíž Krásnohorského Podhradie i jejich rodinné mauzoleum. • Rož ava – už od svého vzniku (konec 13. stol.) hornická osada v majetku ost ihomského biskupa (až do z ízení rož avského biskupství 1776). Drancováno nejd ív J. Jiskrou z Brandýsa, posléze n kolikrát Turky. Kostel ze 14. stol. (p estav n v 15. stol.), m stská v ž (barokní), biskupská rezidence (barokn klasicistní). • Turnianský hrad – dnes z íceniny, pochází z 1. pol. 13. stol. ( ty hranná v ž a palác), dobyt Jiskrou (tém na 10 let). V renesanci dostal nové opevn ní – sou ást protiturecké hradby (zajat begem Hassanem z Fi akova), po potla ení Th k lyho povstání (1685) zbo en císa skými vojsky. • Jasov – hornická osada z konce 13. stol., z té doby i premonstrátský klášter – dnes v barokní podob z 18. stol. Flóra a vegetace: V NP a ochranném pásmu lze nalézt p es 1460 druh cévnatých rostlin. Pro mnoho (zejména submediteránních a balkánských) druh zde probíhá severní hranice rozší ení. P evažují teplomilná spole enstva, v za íznutých ka onech se jako zvláštnost naopak vyskytují spole enstva chladnomilná. Fytogeograficky spadá tak ka celé území SK do fytochorionu Slovenský kras (oblast Pannonicum, podoblast Matricum – ta je považována za významnou migra ní cestu z Balkánu). Na východ hrani í s podoblastí Eupannonicum (okres Košická kotlina), na severu pak s podoblastí Praecarpaticum (okres Slovenské Rudohorie). Rekonstruovaná spole enstva: • Teplomilné doubravy (Quercion pubescenti-petraeae) – roztroušen po celém území, zejména na jižn orientovaných svazích planin • Cerové doubravy (Quercetum petraeae-cerris) – rekonstruovány na ásti J svah Horného vrchu a na JV svazích Jasovské planiny • Karpatské dubohab iny (Caricion pilosae-Carpinion betuli) – naho e tém na celé Silické planin a Dolném Vrchu, a v J polovinách Plešivské, Zádielské a Jasovské planiny • Pannonské dubohab iny (Querco robori-Carpinenion betuli) – pouze ve V ásti, p iléhající ke Košické kotlin (na zvln ných úpatích Horného, Dolného vrchu a Zádielské a Jasovské planiny) • Kv tnaté bu iny (Eu-Fagenion) – S ást Plešivské, Jasovské planiny a Horného vrchu 10
• • • • •
Vápencové bu iny (Cephalanthero-Fagenion) – S ást Zádielské planiny a Bor ianská planina Su ové lesy (Tilio-Acerion) – prudké svahy Silické planiny, Zádielská a Hájská dolina Reliktní bory – vzácn Zádielská dolina Podhorské olšové luhy (Alnenion glutinoso-incanae) – nivy Slané, Štítniku a jejich p ítok Tvrdý nížinný luh (Ulmenion) – dno Turnianské kotliny
Sekundární vegetace: Na planinách samotných zejména pastviny a louky (Molinio-Arrhenatheretea) – siln zar stají jalovcem a dalšími d evinami, vzácn i pole (Silická planina). Na svazích a škrapech step (FestucoBrometea, Trifolio-Geranietea), dnes asto zar stající k ovinami nap . Cerasus mahaleb, Fraxinus ornus, … Vzácné a fytogeograficky významné taxony: a) KARPATŠTÍ DEALPÍNI • výskyt díky blízkosti Karpat + lenité stavb Slovenského krasu (hluboké strže, sout sky, podzemní prostory) • Hájská a Zádielska ties ava, Gerlašské skaly na S okraji Plešivské planiny • Arabis alpina, Cortusa matthioli, Campanula carpatica, Thalictrum aquilegiifolium, Primula auricula, Lunaria rediviva, Gentiana asclepiadea, Homogyne alpina, Cimicifuga europaea, Taxus baccata, Larix decidua, Picea abies, Salix silesiaca b) DRUHY VÝCHODOEVROPSKÝCH STEPÍ • Dracocephalum austriacum (Zádiel, Plešivec, Domica) – relikt z preboreálu • Echinops ritro subsp. ruthenicus (Hrhov, Ha ava) – skalní stepi, areál: Balkán,-Pont,-Altaj c) SUBMEDITERÁNNÍ MIGRANTI • Linaria pallidiflora (=L. angustissima) – lesostepi, stepi, dácký migrant • Gasparrina peucedanoides (Apiaceae) – stepi, tepl. doubravy u Hrhova a na Dol. vrchu • Cotinus coggygria (Plešivská planina) • Erythronium dens-canis (Brzotínske skaly) submed.-perialp. druh, v bývalém SR zaru en p vodní lokalita jen zde d) PANNONŠTÍ ENDEMITI : • Ferula sadleriana (Slavec, Koniarská planina) – pouze 1 lokalita v Rumunsku, 2 lokality v Ma arsku (Pilis), 2 lokality ve Slovenském krasu, preglaciální relikt • Astragalus vesicarius subsp. albidus (okolí Turni) • Thlaspi jankae (okolí Turni, Aggtelek) – stepi, k oviny, kvete V–VI, subendemit, mimo Slovenský kras jen Tribe e) ENDEMITI SLOVENSKÉHO KRASU (v etn ma arské ásti): • Onosma tornensis – Turniansky hrad (locus classicus), Dolný vrch (i v ma arské ásti), J svahy Jasovské planiny, jediný st edoevropský zástupce sekce Stelligeria (s chlupatými papilami) • Draba lasiocarpa subsp. klasterskyi (ve Slovenském krase b žn ) – efemerofyt skalních stepí, kvete IV–V • další uvád ní endemiti – Dianthus lumnitzeri subsp. pseudopraecox, Jurinea mollis subsp. macrocalathia, Campanula xylocarpa, Sesleria heufleriana, 6 endemických druh rodu Sorbus a 3 endemické druhy rodu Crataegus Živo ichové: • více než 130 druh i poddruh plž – nap . endemické siv nka zdobená (Alopia clathrata) a Sadleriana pannonica • kudlanka nábožná (Mantis religiosa), kobylka sága (Saga pedo), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), jaso dymnivkový (Parnassius
11
• •
•
mnemosyne), jaso ervenooký (Parnassius apollo), rohá obecný (Lucanus cervus), tesa ík alpský (Rosalia alpina) krátkonožka obecná (Ablepharus kitaibelii), ješt rka obecná (Lacerta agilis), j. zelená (Lacerta viridis), j. zední (Podarcis muralis), užovka obojková (Natrix natrix), u. podplamatá (Natrix tesselata), u. hladká (Coronella austriaca), u. stromová (Elaphe loongissima) strnad vini ný (Emberiza cia), skalník zp vný (Monticola saxatilis), raroh velký (Falco cherrug), orel královský (Aquila heliaca), orel nejmenší (Hieraaetus pennatus), orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus), orlovec í ní (Pandion haliaetus), výr velký (Bubo bubo), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), uhýk obecný (Lanius collurio), p nice vlašská (Sylvia nisoria), mlyna ík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), bramborní ek ernohlavý (Saxicola torquata), sk ivan lesní (Lullula arborea) b lozubka šedá (Crocidura suaveolens), rejsec erný (Neomys anomalus), vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum), vrápenec jižní (Rhinolophus euryale), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr pob ežní (Myotis dasycneme), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus), létavec st hovavý (Miniopterus schreibersi), sysel obecný (Citellus citellus), plšík lískový (Muscardinus avellanarius), jelen evropský (Cervus elaphus), rys ostrovid (Lynx lynx)
Významné lokality: • Turnianský hradný vrch – xerotermní stepní spole enstva na škrapovém poli na J a JZ úbo í T. h. v., výskyt nap . Onosma tornensis, Astragalus vesicarius subsp. albidus • Zádielská dolina – mohutná krasová sout ska se st nami až 300 m vysokými, na hranách a úbo ích skalní step, vzácn reliktní bory, dno ka onu výrazn ovlivn no inverzí – su ové lesy, výskyt ady horských druh prolínání karpatských a panonských prvk , jedna z nejnavšt vovan jších atrakcí Slovenského krasu • Hrušovská lesostep – zachovalé teplomilné doubravy s dominantními Quercus pubescens a Fraxinus ornus, vzácn ji i Quercus cerris • Brzotínské skaly – komplex spole enstev skalních stepí, lesostepních formací i su ových les na Z a SZ svazích Silické planiny, výskyt nap . Erythronium dens-canis • Jovické rašelinisko – unikát v oblasti, torzo p vodního rašelinného komplexu ve V ásti dna Rož avské kotliny, porosty ádu Molinetalia, z významných druh Drosera rotundifolia, Menyanthes trifoliata, Salix rosmarinifolia • Domické a Ke ovské škrapy – spole enstva skalních stepí s výskytem nap . Dracocephalum austriacum, Phlomis tuberosa, z nedalekého mok adu uvád na Oenanthe banatica
CHKO Strážovské Vrchy (Jan Chlumský) CHKO byla vyhlášena r. 1989 na rozloze 30 979ha. Nadmo ská výška se pohybuje od 600 do 1213m. n. m. (Strážov). Geologický podklad tvo í vápence, dolomity a místy i kyselé horniny. Poho í má severojižní sm r. V nejjižn jší ásti, od Tren ianských Teplic po Prievidzu, m žeme najít mnoho teplomilných druh . Na jižních svazích se asto uplat ují dubiny s Quercus pubescens. V severní ásti v oblasti Manína, ale hlavn Súl'ova roste pom rn mnoho horských druh , a koli nadmo ská výška je tam malá. Toto zp sobuje blízkost Fatry. Lesy Z les p evládají bu iny. Dubiny jsou krom nejjižn jší ásti pom rn vzácné (pozornost si zasluhují porosty s Quercus pubescens v Podhradské dolin ). Nejsevern jší lokalita Quercus pubescens je na vrcholu Dúpna, kde roste se zde vzácnou Pinus sylvestris. Další porosty s Quercus pubescens a Pinus sylvestris se nacházejí ve skupin K ažského stola a Rokoša. V jejich podrostu se vyskytují mnohé prealpínské a dealpínské druhy. Nap .: Sesleria calcaria, Calamintha alpina, Biscutella laevigata, Teucrium montanum, Thlaspi montanum, Bromus monocladus, Daphne cneorum aj. Quercus cerris sahá po Trien ianské Teplice v západní ásti a po Brezany severn od 12
Prievidze ve východní ásti tohoto okresu. Pinus sylvestris a Taxus baccata jsou p vodní, p estože se vyskytují roztroušen . Geologie a fytogeografie CHKO Strážovské vrchy se nachází na st edním Slovensku a váže se na dva orografické celky, Strážovské vrchy a Sú ovské vrchy. Strážovské vrchy jsou poho í s velmi složitou stavbou. Netvo í souvislý h eben, ale jsou roz len né soustavou menších kotlin na n kolik vícemén samostatných jednotek, ze kterých je nejvyšší skupina Strážova (1213 m). Na severu a západ klesají postupn k Váhu, na jihu navazují na Považský Inovec a na východ je od Malé Fatry odd luje Rajecká kotlina. Krystalické jádro vystupuje na povrch jen v malé ásti poho í a tvo í ho krystalické b idlice, p evážn biotitické pararuly, místy migmatity a n kolik typ granitoid a granodiorit . Vetší ást území pokrývají usazené horniny – p evážn vápence a dolomity, asté jsou slepence a brekcie. Území je velice tvarov lenité. Nad krajinu se zdvíhají mohutná vápencová bradla a r zné bizardní skalní útvary, jako jsou v že, bašty, skalní jehly a potoky lemují skalní ties avy. Vodní toky rozbrázdily poho í množstvím dolin, z nichž nejkrásn jší je Manínská dolina s Manínskou a Kostoleckou ties avou a bradlem Bosmany. Vsakující se voda vytvo ila ve vrstvách druhohorních vápenc a dolomit významné rezervoáry pitné vody, považované za nejkvalitn jší vodu na Slovensku. Reakcí podzemních vod s horninami vzniklo mnoho krasových jev , p i emž nejrozsáhlejší oblastí je Mojtínský kras. Na okraji poho í vystupují po tektonických zlomech etné teplé minerální prameny. Na celém území p evládají spole enstva jedlových, kv tnatých a vápnomilných bu in. Na Strážov se v nejvyšších nadmo ských výškách poho í vyskytují i javorovo-bukové horské lesy. V závislosti na lokálních p dních a mikroklimatických podmínkách jsou zde zastoupené i lipovojavorové su ové lesy. Ojedin le se zde vyskytují kyselé bu iny. Na skalnatých biotopech, hlavn v severní ásti území, rostou vzácné reliktní vápnomilné bory. V jižní ásti území se nachází teplomilné submediteránní doubravy s dubem pý itým. V údolních nivách potok se zachovaly zbytky jasanovo-olšových podhorských lužních les . Fauna Fauna oblasti je tvo ena p evážn druhy listnatých les , mén stepního bezlesí. Ze vzácných druh živo ich se zde vyskytují nap . jaso ervenooký a dymnivkový, otakárek fenyklový a ovocný. Najdeme zde olka horského, užovku stromovou i hladkou, z pták káni, ost íže, v elojeda, jest ába, poštolku, krkavce, skalníka zp vného nebo tet eva. Z velkých šelem se v oblasti vyskytují medv d, vlk a rys. Druhy na hranici rozší ení Severní hranici rozší ení, pokud jde o Slovensko, zde mají nap .: Cleistogenes serotina, Dictamnus albus, Euphorbia seguieriana, Poa badensis, Gypsophila fastigiata subsp. arenaria, Linaria genistifolia, Galium pedemontanum, Trinia glauca, Campanula sibirica, Aconitum anthora, Aethionema saxatile (na území bývalého eskoslovenska se vyskytuje pouze na JV a Z úpatí Rokoše), Jurinea mollis, Stipa capillata, Stipa eriocaulis, Lactuca quercina, Hornungia petraea, Carduus collinus, Arabis pauciflora, Oryzopsis virescens, Allium flavum, Fumana procumbens, Aster linosyris, Minuartia fastigiata, Seseli anuum, Sideritis montana, Silene otites, Scorzonera austriaca, Helianthemum canum, Ophrys fuciflora, Pulsatilla grandis, Cytisus procumbens. Rokoš Vý et n kterých horských druh , které m žeme nalézt na Rokoši (1010 m.n.m.): Soldanella carpatica, Thymus carpaticus, Adenophora suaveolens, Anemone narcissiflora, Bellidiastrum michelii, Campanula pusilla, Primula auricula, Carex flacca subsp. claviformis, Chrysanthemum corymbosum subsp. clusii, Festuca amethystina, Leucorchis albida, Amelanchier ovalis, Rubus saxatilis, Cypripedium calceolus, Allium ochroleucum, Cirsium erisithales, Orobanche flava, Tofieldia calyculata
13
K ažný stôl Ve skupin K ažného stola je nejstarší známá lokalita Cotinus coggygria. Na vrcholu Bradlo nad obcí Lutov je velmi izolovaná lokalita dealpína Anthylis alpestris. Z dalších druh je vhodné uvést nap .: Thlaspi montanum, Daphne cneorum, Limodorum abortivum, Myosotis stenophylla, Arabis pauciflora, Laser trilobum, Thalictrum pseudominus, Stipa eriocaulis, Jurinea mollis. Na vrcholu Vápe lze nalézt horské druhy jako nap .: Trisetum alpestre, Bellidiastrum michelii, Hieracium bupleuroides, Primula auricula, Kernera saxatilis, Knautia kitaibelii, Phyteuma orbiculare, Amelanchier ovalis, Senecio umbrosus. Nedaleko vrcholu Váp e roste i n kolik teplomiln jších druh , jako: Stipa pulcherrima, Trifolium rubens a Fumana procumbens. Strážov Nejvyšším vrcholem okresu je Strážov (1215 m.n.m.), kerý už má, krom upatí, horskou vegetaci. V bu inách tam roste nap .: Hesperis nivea, Geranium sylvaticum, Allium victorialis, Corthusa matthioli, Thalictrum aquilegiifolium, Mulgedium alpinum, Rumex arifolius, Ranunculus platanifolius, Pleurospermum austriacum, Senecio subalpinus, Luzula sylvatica, Polygonatum verticillatum, Carex firma, Carex sempervirens, Poa alpina, Festuca versicolor, Helictotrichon versicolor, Festuca tatrae, Veronica fruticans, Hieracium villosum, Draba aizoides, Triestum alpestre, Campanula pusilla, Euphrasia salisburgensis, Orchis globosa, Veratrum lobelianum, Ranunculus oreophilus, Soldanella carpatica, Viola biflora, Bupthalmum salicifolium, Dianthus nitidus, Huperzia selago. Manínská ties ava V severní ásti je botanicky a krajiná sky nejzajímav jší území Manínská ties ava a Sulovské skály. Mezi vegetací jižních a severních svah je velký rozdíl, mj. i díky roklinám, které zd raz ují klimatické rozdíly. N které druhy Manínské Ties avy jsou nap .: Festuca pallens, Berberis vulgaris, Cerasus mahaleb, Alyssum saxatile subsp. arundinii, Artemisia campestris, Silene nemoralis, Dianthus nitidus, Trisetum alpestre, Aster alpinus, Gentiana clusii, Valeriana tripteris, Knautia kitabielii, Primula auricula, Saxifraga adscendens, Draba aizoides, Arabis erecta, Taraxacum laevigatum. Na jižních svazích Sulovských skal je zvlášt pozoruhodný výskyt náro ného teplomilného Helianthemum canum, který zde má izolovanou severní lokalitu. Dalšími druhy Sulovských skal jsou nap .: Carex humilis, Festuca pallens, Erysimum odoratum, Linum tenuifolium, Anthericum ramosum, Thymus praecox. Stromové a ke ové patro je tvo eno Pinus sylvestris, Picea abies, Berberis vulgaris, Cornus mas, Amelanchier ovalis. Z horských druh m žeme najít: Gentiana clusii, Primula auricula, Crepis jacquinii, Belidiastrum michelii, Phyteuma orbiculare, Thymus carpaticus, Soldanella carpatica, Saxifraga adscendens, Euphrasia salisburgensis, Carex capillaris, Dryas octopetala, Carex firma, Carex sempervirens.
CHKO Malé Karpaty (Alena Mocová, Jan Pilný, Jaroslav Krafl) Vyhlášena: 5.5.1976, rozloha: 65504 ha. CHKO Malé Karpaty – p írodní rezervace achtický hradný vrch, Devínska kobyla, dolina Hlbo e, Hajdúky, Kršlenica, Lošonský háj, Nad Šenkárkou, Plešivec, Pod Pajštúnom, Pohanská, Roštún, Ve ká Vápenná, Záruby. CHKO Malé Karpaty - Chrán né p írodní útvary achtická jasky a, Deravá skala, Driny, Jaskyne v Dolnom Prepadlom, Limbašská vyviera ka, Ob asná vyviera ka pod Bachárkou, Plavecká jasky a, Šašnatá, Tisové skaly, Tmavá skala, Ve ká Pec Geologické složení Malé Karpaty p edstavují okrajové poho í vnit ních Karpat, leží v jejich jihozápadním cípu. Táhnou se od soutoku Moravy s Dunajem u D vína až k Novému Mestu nad Váhom v délce 90 km, navíc 14
p evyšují okolní nížiny až o 500 m. Je to poho í se specifickým vývojem krystalinika. Na povrch vystupují granitové horniny, b idlice, fylity, amfibolity a další horniny jádrových poho í. Vrcholy Malých Karpat Záruby (768 m), Vysoká (754 m), Vápenná (748 m), Jelenec (695 m), ierna skala (662 m). Flóra Malých Karpat Malé Karpaty jsou sm sí teplomilných i pravých horských rostlin, relativní p evýšení mezi nejvyšší horou Záruby (768 m n.m.) a hladinou Dunaje u D vína je 630 metr . Na vlastním h ebeni Malých Karpat rostou rostliny, jako t eba st edomo ský listnatec ípkový (Ruscus hypoglossum) V k ovinách kolem vinic na východních a jižních svazích jsou výb žky lesostepí a xerothermních háj . Zde na kamenitém podkladu m žeme nalézt: huseník chudokv tý (Arabis pauciflora), kakost lesklý (Geranium lucidum), rozrazil pochybný (Veronica spuria), prorostlík vyvýšený (Bupleurum praealtum), k ivatec eský (Gagea bohemica) – na suchých trávnících, Pásmo doubrav je zde zastoupeno málo – dominují dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robur), lokáln habr (Carpinus betulus). Demontánní a dealpinské druhy: istec alpinský (Stachys alpina), arovník alpinský (Circaea alpina), koko ík p eslenatý (Polygonatum verticillatum). V území leží spodní hranice bu in zhruba ve 450 m n.m. Typické druhy: ma inka vonná (Asperula odorata), jest ábník hroznatý (Hieracium racemosum), popenec chlupatý (Glechoma hirsuta), strdivka jednokv tá (Melica uniflora), hluchavka pitulník (Lamium galeobdolon), listnatec ípkový (Ruscus hypoglossum) – vyšší polohy: je menka evropská (Cuviera europaea), v senka nachová (Prenanthes purpurea), kopytník evropský (Asarum europaeum), drnavec léka ský (Parietaria officinalis), kruštík malolistý (Epipactis microphylla), krti ník jarní (Scrophularia vernalis). Pohanská R znost geomorfologických, p dních a mikroklimatických podmínek podmínila druhovou bohatost a plošnou mozaikovitost xerotermní a xerofilní vegetace: mahalebka obecná (Prunus mahaleb), kavyl (Stipa sp.), esnek žlutý (Allium flavum), esnek medv dí (Allium ursinum), Významný je i výskyt chrán ných druh jako je: lilie zlatohlavá (Lilium martagon), t emdava bílá (Dictamnus albus), koniklec velký (Pulsatilla grandis), hlavá ek jarní (Adonis vernalis), jasan zimná (Fraxinus ornus), svída d ín (Cornus mas). Záruby: Floristicky neoby ejn bohatou lokalitu p edstavuje ást rezervace v prostoru Ostrého vrchu, s celou adou vzácných a chrán ných rostlin: svída d ín ( Cornus mas), kloko zpe ený (Staphylea pinnata), t emdava bílá (Dictamnus albus), hvozdík Lumnitzer v (Dianthus plumarius lumnitzeri), koniklec velký (Pulsatilla grandis), kosatec dvoubarevný (Iris variegata), sasanka lesní (Anemone sylvestris) a jiné, kyvor leká ský (Ceterach officinarum) – odtud se udává jeho jediný výskyt na Slovensku.
MECHOROSTY (Ji í Košnar) Stepní a skalní bezlesí Nejhodnotn jší oblastí t chto biotop je patrn Cerová vrchovina. Mechorosty t chto stanoviš musí vzdorovat nep íznivým podmínkám (sucho, zvýšený p ísun slune ního zá ení) a vyvinuly se u nich proto n které zajímavé anatomické adaptace. Jarní aspekt stepí tvo í drobné efemérní mechy, nej ast ji z el. Pottiaceae – Acaulon triquetrus, r. Tortula sect. Pottia (T. lanceola, T. acaulon, T. intermedia), r. Pterygoneurum, Microbryum, Pseudocrossidium, ze vzácn jších druh také Pyramidula tetragona, Funaria dentata nebo Hilpertia velenovskyi. A koli pat í k nejmenším vrchoplodým mech m, vyzna ují se specifickou (a pod lupou velmi estetickou) morfologií. asté je silné ohrnutí okraje list , papilnaté bu ky podmi ují syté zabarvení, listové žebro asto vybíhá ve zbarvený chlup a jeho ventrální 15
strana m že být u n kterých druh diferencovaná na lístkovité asimila ní útvary. Tyto mechorosty se však v tšinou objevují na po átku vegeta ní sezony p ed zapojením bylinného patra (optimální doba k pozorování je zhruba do konce dubna), vytrvávají pouze n kolik týdn a zbytek roku p e kávají ve form nepo etných, ale relativn velkých spor. Za vlhka vyniknou stélky xerofytních játrovek t . Marchantiopsida – Mannia fragrans, Reboullia hemisphaerica, v Malých Karpatech také vzácn arkticko – alpínská Asterella saccata (Trstín, Plavecké Podhradie, Buková) nebo kriticky ohrožená Athalamia hyalina (Brezová p. Bradlom, Trstín). Tyto játrovky tvo í složitou stélku s diferencovanými pletivy. Na xerické podmínky jsou p izp sobeny jednak silnou epidermis, dále také p ítomností tzv. ventrálních šupin. V období sucha se játrovky trubicovit svinou a tyto hyalinní šupiny, vyr stající na jejich spodní stran , p ekryjí zbytek stélky a odrážejí nadbyte né slune ní zá ení. V dob naší exkurze budou pat it k druhov nejbohatším stanovištím výslunné biotopy skalního bezlesí. Tyto stanovišt osidlují nej ast ji mechy, hojné jsou vrchoplodé druhy r. Aloina, Grimmia, Schistidium, Syntrichia, Tortula, Didymodon, Pleurochaete squarrosa, bokoplodé Thuidium abietinum, Rhytidium rugosum, r. Cirriphyllum, Rhynchostegiella tenella, Hypnum vaucheri aj. K nejvzácn jším taxon m pat í Grimmia plagiopoda (Ková ov, Cerová vrchovina Raga ské kopce), G. teretinervis, Tortula obtusifolia (Ková ov, Raga ské kopce) nebo na Slovensku již vyhynulý Leptodon smithii (Raga ské kopce). Mok ady Bryologicky zajímavá jsou místa s vlhkou obnaženou zemí, nap . dna a b ehy vodních nádrží. Na t chto biotopech se vyskytují stélkaté játrovky el. Ricciaceae – z mén astých taxon nap . Riccia cavernosa (Bratislava, Štúrovo), R. canaliculata (okolí Bratislavy, nezv stná) nebo Ricciocarpos natans. Charakteristická je také bryoflóra jihoslovenských slanisk. Dosud se zde vyskytují kriticky ohrožené druhy Enthostodon dentatus, Hennediella heimii nebo Pterygoneurum kozlovii. Na rašelinných až slatinných loukách se vyskytují ohrožené bokoplodé mechy el. Amblystegiaceae - Scorpidium revolvens (Slovenský Kras), Hamatocaulis vernicosus (Záhorie), Pseudocalliergon lycopodioides (Abrod), z listnatých játrovek nap . Calypogeia sphagnicola (Slovenský Kras). Slovenský Kras Toto území je svojí bryoflórou velmi atraktivní. Je to dáno specifickými geomorfologickými pom ry krasové oblasti, které poskytují dostatek odlišných stanoviš - nápadný je kontrast hluboké a sev ené inverzní rokle vs. plošiny s teplomilnou vegetací. Nejr zn jší skalní biotopy hostí b žné bazofilní druhy jako játrovky r. Porella, Plagiochila, Pedinophyllum interruptum, Conocephalum conicum, Preissia quadrata, vrchoplodé mechy r. Tortella, Tortula, Distichium, Encalypta, z bokoplodých r. Anomodon, Homalothecium, Neckera, Homalia trichomanoides, Leucodon sciuroides aj. Významný je výskyt n kterých (vysoko)horských dealpínských druh na dn roklí – nap . vrchoplodé mechy Plagiobryum zieri, Myurella julacea, r. Timmia. Na kapavých skalách a tufech rostou drobné vzácn jší vrchoplodé mechy Barbula croccea, Eucladium verticillatum, Seligeria trifaria nebo Gymnostomum calcareum. Zajímavá je rovn ž flóra játrovek rostoucích na hnijícím d ev , nap . vzácn jší Harpanthus scutatus, Jungermannia leiantha, horské Anastrophyllum hellerianum, A. michauxii, Calypogeia suecica, Cephalozia leucantha, Mylia taylorii, Nowellia curvifolia aj.
Kulturn -historické poznámky (Karel Prach) V této ásti budou jen velmi stru n p ipomenuty n které d ležit jší historické skute nosti a zmín ny hlavní památky na cest (další uvidíme minimáln z autobusu). Podrobn jší informace budou p íležitostn podávány cestou.
16
Velká ást trasy povede ástí Slovenska, která je osídlena p evážn Ma ary. Nebude tudíž na škodu p ipomenout historii Slovenska jako tzv. Horní uherské zem (Horní Uhry). Ma a i pronikli do Podunají koncem 9. století, v letech 906–7 vyvrátili Velkomoravskou íši a její východní ást, Nitransko, z v tší ásti p ímo obsadili. Za len ní dnešního Slovenska do Uher bylo dokon eno po . 11. stol. prvním uherským králem Sv. Št pánem (byl korunován r. 1001 v Ost ihomi) a p etrvalo až do r. 1918. Ve 13. a 14. stol. byl postupn vytvo en systém správních oblastí, historických žup. Projížd t budeme t mito (od západu): Prešpurská, Komár anská, Ost ihomská, Hontianská, Novohradská, Malohontská, Gemerská, Turnianská (v tšina t chto historických oblastí p esahuje do Ma arska) a zp t p es Zvolenskou, Tekovskou, Nitranskou a Tren ianskou župu. Po bitv u Mohá e (1526) se otev ela cesta Turk m do Velké uherské nížiny a p ed r. 1550 byly jižní oblasti dnešního Slovenska za len ny do Osmanské íše (sandžaky Ost ihom a Novohrad). Dlouho odolávaly nap . pevnosti Komárno, Nové Zámky a Fi akovo. Slovensko bylo v té dob jedinou ástí Uher, která byla v moci Habsburk . Z území Slovenska Turci definitivn ustoupili až po bitv u Vídn r. 1683. Mezi lety 1604 až 1711 se Slovenska výrazn dotkla protihabsburská povstání, vedená p evážn sedmihradskými, protestantskými velmoži. Koncem 19. a po . 20. stol. probíhala silná ma arisace. K nov vznikajícímu eskoslovensku se Slováci oficiáln p ihlásili Martinskou deklarací 30.10.1918. Ma arsko však odmítlo akceptovat odtržení Slovenska a v zim 1918–19 probíhaly místy tuhé boje mezi zbytky ma arské a nov se tvo ící eskoslovenské armády. To bylo v podstat jediné v tší nasazení novodobé eskoslovenské/ eské armády. Dnešní slovensko-ma arská hranice je zcela um lá, byla „vyhádána“ Benešem na mírových konferencích po 1. sv tové válce a vyhlášena Trianonskou smlouvou v r. 1920. Nutno p iznat, že nerespektuje žádné historické ani národnostní hranice. Dnes na Slovensku žije tém p l milionu Ma ar . Slibovanou autonomii v rámci eskoslovenska získalo Slovensko až v listopadu 1938. V návaznosti na Mnichovskou dohodu byly Víde skou arbitráží odtrženy jižní, Ma ary osídlené oblasti a p ipojeny k Ma arsku, menší ásti severního Slovenska obsadilo Polsko a Petržalku a D vín p ímo N mecko. Pod nátlakem N mecka vyhlásilo Slovensko dne 14.3.1939 samostatnost (Slovenský štát). Obnovením eskoslovenské republiky v r. 1945 se Slovensko vyhnulo postavení poraženého státu. V r. 1968 (s platností od 1.1.1969) bylo vytvo eno federativní uspo ádání eskoslovenského státu. Po parlamentních volbách v r. 1992, kdy na Slovensku zvít zila nacionáln a populisticky zam ená strana, došlo nátlakem ásti slovenských politik k op tovnému odtržení Slovenska s platností od 1.1.1993. Významné památky: D vín – Významná lokalita a op rný bod již v dob keltské, poté p edsunuté opevn ní ímského tábora Carnuntum. Významná pevnost i v dob Velkomoravské íše (k r. 864 zmi ují Anály fuldské porážku franckých vojsk pod hradem Dovina). Po átky dnešního hradu spadají do 13. stol., do po . 15. stol. je datováno jeho rozší ení a do 16. renesan ní p estavba. Vyho el za napoleonských válek r. 1809. Ve druhé pol. 19. stol. se D vín stal jakýmsi národním poutním místem. Bratislava – Název je um lý, novodobý (p v. ma arsky Pozsony, n m. Presburg, Prešpurk). Rovn ž významný pevnostní bod již od Kelt . Hrad je poprvé zmi ován k r. 907; dnešní stavba, typu kastelu, pochází z 15. stol. (z doby vlády císa e Zikmunda Lucemburského), výrazné renesan ní, pozdn barokní a klasicistní úpravy. M stská práva Bratislava vlastní od r. 1291. V dob obsazení Budína Turky byla hlavním m stem Uherského království. Z dalších významných památek, krom hradu, je t eba zmínit dóm Sv. Martina, v dnešní podob pozdn gotická stavba ze 2. pol. 15. stol., a adu hodnotných barokních staveb z doby rozvoje m sta p edevším za Marie Terezie. Komárno (Komárom) – Bývalá protiturecká pevnost byla vybudována v l. 1541–1592 na míst královského hradu s po átky ve 12. stol. V 16. a 17. stol. to byla nejvýznamn jší pevnost na Dunaji. V l. 1663–73 byla vystav na tzv. Nová pevnost. Celý komplex, který zahrnul postupn celé m sto a okolí, byl modernizován ješt po . 19. stol. a zachoval se do zna né míry dodnes. 17
Ost ihom (Esztergom) – Mohutnou a nápadnou stavbu klasicistní katedrály (1822-1856) uvidíme p es eku. Jedná se o nejv tší chrám v Ma arsku. Po átky tohoto významného místa jsou velice staré. Kolem r. 800 to byla nejvýchodn jší pevnost Francké íše (Osterringum = východní pevnost, z toho dnešní názvy). Místo navštívil Sv. Vojt ch v r. 984, který byl hostem ma arského knížete Gejzy, který zde sídlil. Jeho syn, první ma arský král Sv. Št pán zde byl korunován (1001, od té doby i arcibiskupství) a Ost ihom byl rovn ž jeho sídelním m stem. Královská rezidence byla p enesena do Budína po mongolském (tatarském) vpádu, kdy bylo m sto r. 1241 zcela zni eno. Na kn ze zde byl vysv cen Kosmas. M sto bylo zni eno i Turky a obnoveno v pozdn barokním a klasicistním stylu. V muzeu je nejv tší ma arská sbírka st edov kého um ní (a nejv tší soubor st edov kých maleb z území Slovenska). Most p es Dunaj byl zni en koncem 2. sv t. války a obnoven až v 90. letech 20. stol. Fi akovo – Významný hrad, poprvé p ipomínaný k r. 1246. Kol. r. 1540 byl mohutn opevn n a rozší en jako protiturecká pevnost, Turci jej však dobyli. Hrad byl zni en b hem jednoho z protihabsburských povstání koncem 17. stol. Hajná ka – Zbytky hradu ze 14. stol. na vulkanickém vrchu uprost ed obce. Hrad pat il k obrannému pásu hrad proti Turk m, kte í ho opakovan dobyli. Zpustl v 18. stol. Rož ava – Osada byla založena již koncem 12. stol. jako hornická. Cenný, v dnešní podob pozdn gotický kostel s pozd jšími úpravami. Další barokní kostely a Biskupský palác. Krásna Hôrka – Hrad postaven v pol. 13. stol. po mongolském vpádu. Nejstarší zachované ásti pocházejí ze 13. stol., pozd jší p estavby a barokní sjednocení celé hradní disposice. Od 17. do 20. stol. v majetku významného šlechtického rodu Andrássy . Výrazná dominanta a jeden z nejp sobiv jších hrad na Slovensku. Turnianský hrad – Vystav n rovn ž po mongolském vpádu, gotické p estavby ve 14. a 15. stol., renesan ní v 16. V r. 1632 dobyt Turky a od r. 1685, kdy byl vypálen, v troskách Zvolen – Hrad Starý Zvolen na výb žcích poho í Javorie JZ od m sta byl správním hradem Zvolenské župy. Považuje se n kdy za plošn nejrozsáhlejší hradní komplex na Slovensku. Dnešní renesan ní zámek ve m st má gotické jádro ze 14. stol. (typ italského kastelu). Dnešní podoba pochází hlavn z renesan ních p estaveb v 1. pol. 16. stol. Tren ín – Významné m sto na staré obchodní cest Povážím. Známý je ímský nápis z r. 179, z doby tažení Marca Aurelia proti germánským kmen m (tábor Laugaritio). Hrad je zmi ován již po . 11. stol. a z 11. stol. snad pochází i jádro velké v že (pak by to byl asi nejstarší zachovalý hrad na Slovensku). Hrad byl mnohokrát p estavován a upravován, výrazn ješt ve 2. pol. 16. stol. v dob tureckého nebezpe í. V r. 1790 hrad vyho el. Dlouhodobá rekonstrukce a konzervace ve 2. pol. 20. stol. Ostrý Kame – Založen ve 13. stol. jako strážní hrad nad tzv. eskou cestou. Zachovány zbytky gotického horního hradu a níže položeného renesan ního opevn ní. Od 18. stol. pustý. Malebná z ícenina v exponované poloze na vápencovém bradle s p knými výhledy.
18
