KAPITOLA PRVNÍ
Kdyby mlad˘ talibansk˘ osobní stráÏce vûdûl, Ïe mu hovor z mobilního telefonu pfiinese smrt, nikam by nevolal. JenomÏe to nevûdûl, a tak si zatelefonoval a zemfiel. 7. ãervence 2005 odpálili ãtyfii sebevraÏední atentátníci v centrálním Lond˘nû bomby v batozích. Zabili padesát dva cestujících mûstské hromadné dopravy a kolem sedmi stovek lidí bylo zranûno, pfiinejmen‰ím sto s trval˘mi následky. Tfii z tûchto ãtyfi se narodili v Británii a vyrostli v rodinách pákistánsk˘ch pfiistûhovalcÛ. âtvrt˘ byl pÛvodem Jamajãan, kter˘ získal britské obãanství a konvertoval k islámu. Jemu a jednomu dal‰ímu ãlenovi skupiny nebylo je‰tû ani dvacet; dal‰ímu bylo dvacet dva a vÛdci skupiny tfiicet. V‰ichni mûli za sebou radikalizaci a vym˘vání mozkÛ k extrémnímu fanatismu, a to nikoli v zahraniãí, ale pfiímo v srdci Anglie, kde nav‰tûvovali extremistické me‰ity a poslouchali tamní kazatele. 11
Bûhem ãtyfiiadvaceti hodin po explozích byla zji‰tûna jejich totoÏnost a odhalena jejich bydli‰tû v severoanglickém Leedsu a jeho okolí; v‰ichni atentátníci hovofiili do jisté míry s yorkshirsk˘m pfiízvukem. VÛdcem byl uãitel postiÏen˘ch Mohammad Siddique Khan. Pfii prohledávání domovÛ a majetku policie objevila mal˘ poklad, o nûmÏ se rozhodla nemluvit. Byly to ãtyfii stvrzenky, které dokazovaly, Ïe jeden ze dvou star‰ích muÏÛ nakoupil levné tfiípásmové mobilní telefony, jaké se dají pouÏívat témûfi na celém svûtû, kaÏd˘ s pfiedplacenou SIM kartou v hodnotû kolem dvaceti liber. Telefony byly zaplaceny hotovû a ani jeden se nena‰el. Policie v‰ak znala jejich ãísla a nastavila popla‰né mechanismy pro pfiípad, Ïe by nûkdo nûkter˘ z nich uvedl do chodu. Také se ukázalo, Ïe Siddique Khan a jeho nejbliωí spoleãník ve skupinû, mlad˘ PaÀdÏábec Shehzad Tanweer, odjeli loni v listopadu do Pákistánu a strávili tam tfii mûsíce. Nepodafiilo se zjistit, s k˘m se tam setkali, ov‰em nûkolik t˘dnÛ po explozích arabská televizní stanice Al-DÏazíra odvysílala zábûry, na nichÏ Siddique Khan hovofií o své plánované smrti a které byly evidentnû pofiízeny bûhem jeho náv‰tûvy v Islámábádu. V záfií 2006 se navíc ukázalo, Ïe nûkter˘ z atentátníkÛ s sebou vzal jeden ze „snûhobíl˘ch“ neodhaliteln˘ch telefonÛ a pfiedal jej svému instruktorovi z Al-Kajdy. (Britská policie mezitím zjistila, Ïe nikdo z atentátníkÛ nemûl technické dovednosti na to, aby bez pokynÛ a pomoci dokázal bomby sestrojit.) AÈ byl oním ãlovûkem z Al-Kajdy kdokoli, podle v‰eho telefon pfiedal jako v˘raz úcty ãlenovi elitního vnitfiního v˘boru pÛsobícího kolem Usámy bin Ládina v neviditelném úkrytu v pust˘ch horách JiÏního Vazíristánu, které se táhnou podél pákistánsko-afghánské hranice západnû od Pé‰ávaru. Pfiístroj mûl b˘t pouÏíván pouze v krizov˘ch situacích, protoÏe v‰ichni agenti Al-Kajdy k mobilním telefonÛm pfiistupují s krajní nedÛvûrou, ov‰em 12
dárce nemohl vûdût, Ïe britsk˘ fanatik byl natolik hloup˘, Ïe ve svém stole v Leedsu nechal stvrzenku. Bin LádinÛv vnitfiní v˘bor se skládá ze ãtyfi oddûlení. Ty se zab˘vají operacemi, financováním, propagandou a doktrínou. KaÏdé oddûlení má svého náãelníka, nad nimiÏ stojí jen Bin Ládin a jeho poboãník Ajmán Al-Zavahrí. V záfií 2006 mûl financování celé teroristické organizace na starosti Zavahrího egyptsk˘ krajan Tewfík Al-Qur. Z dÛvodÛ, jeÏ vy‰ly najevo pozdûji, pob˘val 15. záfií inkognito v pákistánském mûstû Pé‰ávaru. Nechystal se na Ïádn˘ dlouh˘ a nebezpeãn˘ v˘let mimo horskou pevnost, ale právû se do ní z jednoho vracel. âekal na pfiíjezd prÛvodce, kter˘ ho zavede zpátky mezi vrcholy Vazíristánu a k samotnému ‰ejkovi. Jako ochranka mu bûhem jeho krátkého pobytu v Pé‰ávaru byli pfiidûleni ãtyfii místní fanatici z hnutí Taliban. Pro divoké kmeny ze severozápadních hor je typické, Ïe neuznávají Ïádnou centrální vládu, a proto tito muÏové byli oficiálnû Pákistánci, ov‰em etnicky náleÏeli k VazírÛm. âastûji neÏ urd‰tinu pouÏívali pa‰t‰tinu a byli oddáni Pa‰tunÛm, jichÏ jsou Vazírové etnickou podskupinou. V‰ichni pocházeli z chud˘ch pomûrÛ a vzdûlání se jim dostalo v extrémnû orientované medrese, islámské ‰kole, vedené wahhábovci, nejpfiísnûj‰í a nejménû tolerantní sektou islámu. Neosvojili si Ïádné znalosti ani dovednosti, dokázali pouze odfiíkávat ver‰e z Koránu, takÏe byli, stejnû jako mnoho milionÛ mlad˘ch absolventÛ medres, prakticky nezamûstnatelní. Pokud ale dostali úkol od svého kmenového náãelníka, nasazovali Ïivot, aby ho splnili. Toho záfií mûli chránit EgypÈana stfiedního vûku, kter˘ hovofiil nilotskou arab‰tinou, ale domluvil se také pa‰tsky. Jeden z nich, Abdelahi, byl hrd˘ na svÛj mobilní telefon. BohuÏel mûl vybitou baterii a zapomnûl ji dobít. Bylo kolem poledne. Vypravit se kvÛli modlitbám do místní me‰ity bylo pfiíli‰ nebezpeãné; Al-Qur je tedy odfiíkal ve spoleãnosti sv˘ch osobních stráÏcÛ v jejich bytû 13
v nejvy‰‰ím patfie. Potom se stfiídmû najedl a uloÏil se ke krátkému odpoãinku. Abdelahiho bratr Ïil nûkolik set kilometrÛ západnû ve stejnû fundamentalistickém mûstû Kvéta a jeho matka byla nemocná. Abdelahi se chtûl pfieptat, jak se jí vede, a tak se bratrovi pokusil dovolat ze svého telefonu. AÈ chtûl fiíct cokoli, bylo by to jen pár vût v mofii trilionÛ slov, které na v‰ech pûti kontinentech kaÏd˘ den proletí éterem. Jeho pfiístroj v‰ak nefungoval. Jeden z jeho spoleãníkÛ poukázal na absenci ãern˘ch ãárek na displeji a upozornil, Ïe mobil je tfieba dobít. Potom si Abdelahi v‰iml, Ïe dal‰í telefon leÏí na EgypÈanovû kuffiíku v ob˘vacím pokoji. Pfiístroj byl úplnû nabit˘. Abdelahi v tom nevidûl nic ‰patného, a tak vytoãil bratrovo ãíslo a sly‰el, Ïe telefon v daleké Kvétû rytmicky vyzvání. V podzemním bludi‰ti propojen˘ch místností, které tvofií odposlouchávací oddûlení pákistánského Protiteroristického centra (CTC), se rozblikalo malé ãervené svûtélko. ¤ada lidí, ktefií v nûm Ïijí, povaÏuje Hampshire za nejkrásnûj‰í anglické hrabství. Na jeho jiÏním pobfieÏí, om˘vaném vodami kanálu La Manche, se rozkládá velk˘ námofiní pfiístav Southampton a v˘znamné lodûnice v Portsmouthu. Správním centrem hrabství je historick˘ Winchester, jemuÏ dominuje témûfi tisíc let stará katedrála. V samém srdci hrabství, daleko od dálnic i hlavních silnic, se nachází klidné údolí fieky Meon, na jejíchÏ kfiídov˘ch bfiezích leÏí vesnice a mûsteãka, zaloÏená star˘mi Anglosasy. Z jihu na sever bûÏí jediná silnice první tfiídy, ov‰em zbytek údolí je protkán klikat˘mi cestami, lemovan˘mi pfievisl˘mi stromy, Ïiv˘mi ploty a loukami. Takhle kdysi vypadal venkov. Jen málo polí má více neÏ deset akrÛ a je‰tû ménû farem pfies pût set. Vût‰ina farem je vybudovaná z letit˘ch trámÛ, cihel a dlaÏdic a kolem nûkter˘ch stojí obrovské stodoly, nápadné sv˘m stáfiím a krásou. 14
MuÏ, kter˘ sedûl na vrcholu jedné takové stodoly, mûl panoramatick˘ v˘hled na údolí a z ptaãí perspektivy mohl sledovat nejbliωí, sotva kilometr a pÛl vzdálenou vesnici Meonstoke. Ve chvíli, kdy Abdelahi o nûkolik ãasov˘ch pásem v˘chodnûji uskuteãnil poslední telefonát v Ïivotû, si muÏ na stfie‰e otfiel pot z ãela a opatrnû pokraãoval ve snímání ta‰ek, jeÏ tam byly poloÏeny pfied tfiemi sty lety. Mohl si najmout partu zku‰en˘ch pokr˘vaãÛ, ktefií by kolem celé stodoly postavili le‰ení. Oprava stfiechy by byla rychlej‰í a bezpeãnûj‰í, ale pfii‰la by na daleko víc penûz. A v tom byl problém. MuÏ s kladivem na vytahování hfiebíkÛ byl b˘val˘ voják, do civilu ode‰el po pûtadvaceti letech sluÏby a pfieváÏnou ãást sv˘ch úspor obûtoval na splnûní svého snu: chtûl si koupit místo, kterému by koneãnû mohl fiíkat domov. Proto si pofiídil tuto stodolu s deseti akry pÛdy a cestou k nejbliωí silnici a dál do vesnice. Ne v‰ichni vojáci v‰ak umûjí zacházet s penûzi a pfiemûna stfiedovûké stodoly ve venkovsk˘ dÛm a útuln˘ domov by podle odhadÛ firem, jeÏ se na podobné projekty specializují, pfii‰la na ãástku, která mu vzala dech. Proto se rozhodl, Ïe v‰echno udûlá sám a nebude se ohlíÏet na ãas. Místo bylo velice idylické. Voják si pfiedstavoval opravenou stfiechu v její nûkdej‰í nepromokavé kráse. Devadesát procent pÛvodních ta‰ek zÛstalo nepo‰kozen˘ch, takÏe je mÛÏe pouÏít znovu a zb˘vající desetinu dokoupí ve skladu stavebního materiálu ze star˘ch rozebran˘ch budov. Trámy v krovu byly stále neporu‰ené jako v den, kdy je sekera vytesala z dubového kmene, ov‰em latû musely b˘t sejmuty a pfiekryty moderní krytinovou lepenkou. V místech hluboko pod sebou, kde se na star˘ch balících sena usazoval prach, si voják pfiedstavoval ob˘vací pokoj, kuchyÀ, pracovnu a halu. Vûdûl, Ïe s rozvody elektfiiny a vody mu budou muset pomoci odborníci, ov‰em jiÏ se zapsal na Southamptonskou prÛmyslovou ‰kolu na veãerní kurzy zedniãiny, ‰tukování, tesafiiny a zasklívání. 15
Jednoho dne bude mít dláÏdûnou verandu a zahradu se zeleninou, polní cesta se zmûní ve ‰tûrkovou silniãku a ve starém ovocném sadu se budou pást ovce. Zatím pfiespával ve stanu ve v˘bûhu pro konû, neboÈ mu pfiíroda dopfiála tepl˘ sklonek léta, pfiepoãítával v˘daje a docházel k závûru, Ïe díky trpûlivosti a spoustû tvrdé práce by se sv˘m skrovn˘m rozpoãtem mohl vystaãit. Bylo mu ãtyfiicet ãtyfii, mûl olivovou pleÈ a ãerné vlasy a oãi a byl ‰tíhl˘ a svalnat˘. A mûl v‰eho dost. Dost pou‰tí a dÏunglí, dost malárie a pijavic, dost mraziv˘ch nocí, dost nechutného jídla a tr˘znivé bolesti v údech. Najde si tu nûjakou práci, pofiídí si labradora nebo párek Jack Russell teriérÛ a moÏná dokonce i Ïenu, se kterou se podûlí o Ïivot. MuÏ na stfie‰e sejmul dal‰í tucet ta‰ek, nechal si deset cel˘ch, pozÛstatky rozláman˘ch hodil dolÛ a v Islámábádu blikalo ãervené svûtlo. ¤ada lidí si myslí, Ïe s pfiedplacenou SIM kartou v mobilním telefonu odpadá ve‰keré úãtování. To platí pro zákazníka a uÏivatele, ale ne pro poskytovatele sluÏby. Pokud telefon není pouÏíván v oblasti pÛsobení vysílaãe, v níÏ byl zakoupen, je potfieba je‰tû vyrovnat úãty mezi operátory, o coÏ se starají poãítaãe. ProtoÏe Abdelahiho hovor pfiijal jeho bratr v Kvétû, do hry vstoupil vysílaã na okraji Pé‰ávaru. Ten patfií spoleãnosti Paktel. Poãítaã Paktelu tedy zaãal hledat pÛvodního prodejce mobilního telefonu v Anglii; v elektronické fieãi mu chtûl sdûlit cosi jako: „Vበzákazník vyuÏívá mÛj ãas a prostor, takÏe jste mi dluÏen.“ Pákistánské Protiteroristické centrum v‰ak jiÏ pfied nûkolika lety poÏádalo Paktel i jeho konkurenta Mobitel, aby informace o pfiíchozích i odchozích hovorech pfiedávaly odposlouchávacímu stfiedisku CTC. A na v˘zvu BritÛ CTC nainstalovalo do sledovacích poãítaãÛ britsk˘ software sledující jistá ãísla. A jedno z nich bylo náhle aktivní. 16
Mlad˘ pa‰tstky hovofiící serÏant pákistánské armády, kter˘ sledoval kontrolní pult, stiskl knoflík a spojil se se sv˘m nadfiízen˘m. Ten nûkolik vtefiin poslouchal a pak se zeptal: „Co fiíká?“ SerÏant se na chvíli zaposlouchal a odpovûdûl: „Nûco o své matce. Zfiejmû mluví s bratrem.“ „Odkud?“ Dal‰í prodleva. „Z pé‰ávarského vysílaãe.“ Dal‰í otázky nebyly zapotfiebí. Cel˘ hovor se automaticky nahrával pro pozdûj‰í zkoumání. Nyní bylo nutné pfiedev‰ím vypátrat volajícího. Major, kter˘ mûl toho dne sluÏbu v CTC, pochyboval, Ïe to jedin˘ krátk˘ rozhovor umoÏní. Jak dlouho ten blázen bude mluvit? U svého stolu vysoko nad sklepními místnostmi major zmáãkl tfii knoflíky rychlé volby, a v kanceláfii vrchního velitele CTC v Pé‰ávaru se rozdrnãel telefon. O nûkolik let dfiíve a urãitû pfied událostí, která je dnes známá jako 9/11, tedy zniãení Svûtového obchodního centra 11. záfií 2001, pákistánskou tajnou sluÏbu ISI infiltrovali fundamentalistiãtí muslimové z tamní armády. To byl velk˘ problém a zároveÀ pfiíãina její naprosté nespolehlivosti v boji proti Talibanu a jeho hostÛm z Al-Kajdy. Pákistánsk˘ prezident generál Mu‰araf v‰ak nemûl jinou moÏnost neÏ se podfiídit ostfie formulovanému „doporuãení“ USA, aby si doma udûlal pofiádek. Souãástí jeho programu bylo pfievedení extremistick˘ch dÛstojníkÛ z ISI zpátky k vojensk˘m povinnostem; kromû toho uvnitfi ISI vzniklo elitní Protiteroristické centrum, obsazené mlad˘mi dÛstojníky, ktefií s islamistick˘m terorismem nemûli bez ohledu na svou zboÏnost nic spoleãného. Jedním z nich byl plukovník Abdul Razak, dfiíve velitel tanku. Ten stanul v ãele CTC v Pé‰ávaru a právû na jeho stole zazvonil v pÛl tfietí telefon. Pozornû vyslechl svého kolegu z hlavního mûsta a potom se zeptal: „Jak dlouho?“ „Zatím asi tfii minuty.“ 17
Plukovník Razak mûl ‰tûstí, Ïe se jeho kanceláfi nacházela jen pfiibliÏnû sedm set metrÛ od vysílaãe Paktelu, tedy ve zhruba kilometrovém okruhu, kter˘ je obvykle potfieba pro efektivní fungování smûrového zamûfiovaãe. Se dvûma techniky vybûhl na plochou stfiechu budovy a s pomocí pfiístroje stále pfiesnûji urãoval oblast, z níÏ signál pfiichází. V Islámábádu odposlouchávající serÏant oznámil nadfiízenému: „Rozhovor skonãil.“ „Zatracenû,“ fiekl major. „Tfii minuty a ãtyfiicet ãtyfii sekund. TûÏko jsme mohli ãekat víc.“ „Ale zdá se, Ïe nevypnul telefon,“ upozornil serÏant. V bytû v nejvy‰‰ím poschodí domu v pé‰ávarském starém mûstû Abdelahi udûlal druhou chybu. KdyÏ sly‰el, Ïe se EgypÈan vrací ze svého soukromého pokoje, spû‰nû ukonãil hovor s bratrem a zastrãil telefon pod nedaleko leÏící pol‰táfi. Zapomnûl jej v‰ak vypnout. O osm set metrÛ dál mu byli na stopû technici plukovníka Razaka. Britská Tajná zpravodajská sluÏba (SIS) i americká Ústfiední zpravodajská sluÏba (CIA) jsou v Pákistánu ze zfiejm˘ch dÛvodÛ velice aktivní. Je to jedna z klíãov˘ch oblastí souãasného boje proti terorismu. Síla západní aliance pramenila jiÏ od roku 1945 také ze schopnosti tûchto dvou sluÏeb spolupracovat. Objevily se potíÏe, zejména kvÛli britsk˘m zrádcÛm, z nichÏ první byli Philby, Burgess a Maclean v roce 1951. Potom Ameriãané zjistili, Ïe také oni mají ve sv˘ch fiadách mnoho lidí pracujících pro Moskvu, a vzájemné osoãování ustalo. Konec studené války v roce 1991 vedl mezi politiky na obou stranách Atlantiku k bláhové domnûnce, Ïe natrvalo zavládne mír. Právû v tu chvíli se v hloubi islámského svûta ti‰e a nenápadnû rozpoutávala nová studená válka. Po 9/11 jiÏ neexistovala rivalita ani tradiãní politické machinace. Platilo pravidlo: pokud nûco máme, rad‰i se o to s vámi podûlíme. A naopak. SvÛj díl práce odvádûjí 18
také dal‰í zahraniãní agentury, ov‰em britsko-americké spolupráci pfii pfiedávání informací se nic nevyrovná. Plukovník Razak znal velitele zastoupení obou sluÏeb ve mûstû. Osobnû mûl blíÏ k muÏi ze SIS, Brianu O’Dowdovi, a o existenci mobilního telefonu se jako první dovûdûli Britové. Proto O’Dowdovi zavolal, jakmile se‰el ze stfiechy. V tom okamÏiku se pan Al-Qur odebral do koupelny a Abdelahi sáhl pod pol‰táfi pro telefon a poloÏil jej na kuffiík, kde jej na‰el. S provinil˘m pocitem si uvûdomil, Ïe pfiístroj je stále zapnut˘, a tak jej okamÏitû vypnul. Nechtûl zbyteãnû vybíjet baterii a na odposlouchávání ani nepomyslel. Mûl v‰ak osm vtefiin zpoÏdûní. Smûrov˘ zamûfiovaã odvedl dobrou práci. „Jak to myslíte, Ïe jste ho na‰li?“ zeptal se O’Dowd. Jeho den se náhle zmûnil ve Vánoce a nûkolikery narozeniny souãasnû. „Je to tak, Briane. Nûkdo volal z nejvy‰‰ího patra pûtipodlaÏního domu ve starém mûstû. Dva moji tajní agenti vyrazili na místo vymyslet nûjaké pfiístupové cesty.“ „Kdy tam vpadnete?“ „Hned po setmûní. Rád bych to provedl uÏ ve tfii odpoledne, ale riziko je moc velké. Mohli by se rozprchnout, jako kdyÏ stfielí do vrabcÛ…“ Plukovník Razak strávil jeden rok na Camberley Staff College v Anglii na stáÏi placené Britsk˘m spoleãenstvím národÛ a byl hrd˘ na své pouÏívání idiomÛ. „MÛÏu pfiijít?“ „Chtûl byste?“ „Je papeÏ katolík?“ zeptal se Ir. Razak se hlasitû zasmál. Îerty mûl rád. „To jako vûfiící v jediného pravého Boha neumím posoudit,“ fiekl. „Dobfie. V ‰est v mé kanceláfii. Ale buìte v civilu. A tím myslím nበcivil.“ Nepfiál si na místû Ïádné uniformy, ale ani západní obleky. Ve starém mûstû a zejména na bazaru Qissa 19
Khawani neupoutá neÏádoucí pozornost jedinû tradiãní pákistánsk˘ ‰alvar kamíz, tedy kombinace voln˘ch kalhot a dlouhé blÛzy. Nebo plá‰tû a turbany horsk˘ch kmenÛ. A to platilo také pro O’Dowda. Britsk˘ agent pfiijel tûsnû pfied ‰estou v ãerné Toyotû Land Cruiser s tmav˘mi okny. Britsk˘ landrover by byl vlasteneãtûj‰í, ov‰em toyota je oblíbené vozidlo místních fundamentalistÛ a nikdo si jí nev‰imne. Také pfiivezl láhev whisky Chivas Regal. To byla oblíbená znaãka Abdula Razaka. O’Dowd pákistánskému pfiíteli jeho zálibu v alkoholickém nápoji ze Skotska jednou vyãetl. „PovaÏuji se za dobrého muslima, ale ne za fanatika,“ odvûtil Razak. „Vepfiového se ani nedotknu, ale nevidím nic ‰patného na tancování nebo dobrém doutníku. Tyhle vûci zakazují fanatici z Talibanu a já s nimi nesouhlasím. Pokud jde o hrozny nebo dokonce obilniny, víno se hodnû pilo bûhem prvních ãtyfi kalifátÛ, a jestli mû jednou v ráji napomene nûjaká vy‰‰í autorita neÏ vy, budu milosrdného Alláha prosit o odpu‰tûní. Mezitím mi dolijte.“ MoÏná bylo zvlá‰tní, Ïe se z dÛstojníka tankového vojska stal skvûl˘ policista, ale takov˘ byl Abdul Razak. Bylo mu tfiicet ‰est, mûl manÏelku a dvû dûti a byl vzdûlan˘. ZtûlesÀoval neotfielé my‰lení, decentní inteligenci a taktiku mangusty tváfií v tváfi kobfie spí‰e neÏ rozzufieného slona. Chtûl byt v nejvy‰‰ím patfie obsadit pokud moÏno bez boje. Proto bylo tfieba pfiiblíÏit se ti‰e a nenápadnû. Pé‰ávar je starobylé mûsto a Ïádná jeho ãást není star‰í neÏ bazar Qissa Khawani. Tady se po mnoho století zastavovaly karavany mífiící po Hedvábné stezce pfies Chajbarsk˘ prÛsmyk do Afghánistánu, aby se muÏi i velbloudi obãerstvili. A jako kaÏd˘ dobr˘ bazar také Qissa Khawani uspokojoval základní potfieby ãlovûka: k mání zde byly pfiikr˘vky, ‰ály, koberce, mosazné v˘robky, mûdûné nádobí, jídlo a pití. Tak je tomu dodnes. Bazar je pestrá smûsice etnik a jazykÛ. Zku‰ené oko 20