BESKYDY
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR OSTRAVSKO
Ostravsko
1
CHKO BESKYDY
1 Pastviny pod legendami opfieden˘m Radho‰tûm (na snímku v pozadí v pravo).
Na pfiedcházející stranû: Majestátní Lysá hora (1323,4 m n. m.) – nejvy‰‰í karpatsk˘ vrchol na na‰em území.
302
CHKO BY 2
Chránûná krajinná oblast Beskydy se nachází ve v˘chodní ãásti âeské republiky v Moravskoslezském a Zlínském kraji pfii hranici se Slovenskou republikou. Byla vyhlá‰ena ministerstvem kultury âSR v˘nosem ã.j. 5373/73 ze dne 5. 3. 1973. CHKO zabírá 26 úpln˘ch a ãásti dal‰ích 51 katastrálních území. V˘mûra podle zfiizovacího v˘nosu ãiní 1160 km2. Správa CHKO sídlí v RoÏnovû pod Radho‰tûm. Nejsevernûj‰í bod CHKO se nachází na 49° 39’ 41’’ s. ‰. na kfiiÏovatce v obci Smilovice na Ropické plo‰inû a nejjiÏnûj‰í na 49° 10’ 35’’ s. ‰. v zákrutu silnice v obci Stfielná v Lyském prÛsmyku. Nejzápadnûj‰í bod leÏí na 17° 59’ 36’’ v. d. na kfiiÏovatce silnice ã. 57 a ulice mûstské ãásti Krhová ve Vala‰ském Mezifiíãí a nejv˘chodnûj‰í na 18° 44’ 33’’ v. d. v zákrutu lesní cesty, 1 km sz. od MostÛ u Jablunkova pfii úpatí okrajového svahu Jablunkovské brázdy. Nejvy‰‰ím bodem CHKO je Lysá hora (1323,4 m n. m.) v Lysohorské hornatinû a nejniωí místo leÏí
v údolí RoÏnovské Beãvy u Zubfií (350 m n. m.). Relativní v˘‰ková ãlenitost tedy dosahuje hodnoty 973 m. Na CHKO Beskydy navazuje na území Slovenska CHKO Kysuce. Z hlediska regionální geologie leÏí CHKO ve Vnûj‰ích Západních Karpatech, ve vnûj‰ím fly‰ovém pásmu. SloÏitá geologická stavba Vnûj‰ích Západních Karpat na území CHKO vznikla v nûkolika fázích alpínské orogeneze. Je to dÛsledek kolize africké a eurasijské desky na konci kfiídy a na zaãátku terciéru. Dno oceánu Tethys bylo vyzdviÏeno, fly‰ové usazeniny na jeho dnû zvrásnûny a v miocénu jako bezkofienné pfiíkrovy od J aÏ JV pfiesunuty pfies autochton âeského masívu. Z hlediska sloÏení se fly‰ vyznaãuje mnohonásobn˘m rytmick˘m stfiídáním vrstev jílovcÛ, prachovcÛ, pískovcÛ a slepencÛ. Povrchovou stavbu tvofií tfii skupiny pfiíkrovÛ vnûj‰ího fly‰e. Nejspodnûj‰í pfiíkrov pfiedstavuje jednotka podslezská, pfies níÏ se nasunula jednotka
CHKO Beskydy ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY
slezská. V jejím tektonickém nadloÏí spoãívá v jiÏní ãásti CHKO raãanská jednotka magurské fly‰ové skupiny se ‰upinami jednotky pfiedmagurské na bázi. Vnitfiní stavba uveden˘ch jednotek je sloÏitá, jsou v nich dílãí pfiíkrovy a tektonické ‰upiny. Dne‰ní stavbu území téÏ ovlivÀuje zlomová tektonika, zejména v sv. ãásti Lysohorské hornatiny a v pfiilehlé Jablunkovské brázdû. Oblast CHKO je vût‰inou odnosov˘m územím. Z pokryvn˘ch útvarÛ jsou
vyvinuty zejména pleistocénní a holocenní fluviální sedimenty fiíãních teras a niv. Svahové hlinitokamenité sedimenty jsou nerovnomûrnû rozmístûny a dosahují mocnosti nûkolika metrÛ. Fly‰ové horniny v CHKO jsou znaãnû gravitaãnû deformovány, zejména hlubinn˘m plouÏením. Vlivem znaãné relativní v˘‰kové ãlenitosti území do‰lo k odlehãení hornin, vytlaãování plastick˘ch hornin (bulging), rozsednutí hfibetÛ a k pohybu horninov˘ch ker. CHKO BY 3
303
Ostravsko
1
1
304
Vsetínské vrchy z Pusteven.
CHKO BY 4
Rozsáhlé poru‰ení horninov˘ch masívÛ dosvûdãuje velk˘ poãet pseudokrasov˘ch jevÛ (propastí, jeskyní, zdvojen˘ch hfibetÛ). V CHKO je v souãasné dobû registrováno 28 pseudokrasov˘ch propastí a jeskyÀ. Ve svahovinách jsou ãetné sesuvy. Na území CHKO se nachází kolem 300 území postiÏen˘ch svahov˘mi deformacemi. Celé území CHKO náleÏí ke geomorfologické provincii Západní Karpaty, k soustavû Vnûj‰í Západní Karpaty a k podsoustavám Západobeskydské podhÛfií a Západní Beskydy. Ze Západobeskydského podhÛfií zasahují do CHKO jen malé v˘bûÏky celku Podbeskydská pahorkatina pfii severním úpatí Moravskoslezsk˘ch Beskyd. Naprostá vût‰ina CHKO leÏí v podsoustavû Západní Beskydy. Jádro a nejv˘raznûj‰í ãást CHKO tvofií celek Moravskoslezské Beskydy sloÏen˘ ze dvou ãástí. Na
severu je to mohutn˘ monoklinální hfibet, ãlenitá hornatina zvaná Pfiední hory, tvofiená pfieváÏnû velmi odoln˘mi sedimenty godulské jednotky slezského pfiíkrovu. Stfiední nadmofiská v˘‰ka hornatiny ãiní 703 m. Na severu spadá hornatina v˘razn˘m strukturním svahem na ãele vrstev godulské jednotky uklonûn˘ch k jihu. Plo‰iny na vrcholech a hfibetech sklonûné k jihu jsou obvykle povaÏovány za zbytky pobadenského zarovnaného povrchu, ale spí‰e se jedná o strukturnû denudaãní povrchy kontrolované uloÏením odoln˘ch godulsk˘ch pískovcÛ a slepencÛ. âetné pískovcové skalní útvary (tory, skalní hradby, mrazové sruby) vznikly kryogenními pochody v chladn˘ch obdobích pleistocénu. V˘chodní ãást hornatiny je postiÏena radiální tektonikou a spadá do Jablunkovské brázdy v˘razn˘m zlomov˘m svahem. Hfibet proráÏejí od JV k SZ prÛlomová údolí âeladenky, Ostravice a Morávky. Na jihu jsou to niωí jednotky sloÏené z ménû odoln˘ch hornin tvofiících Zadní hory a Klokoãovskou hornatinu na hranici se Slovenskem. Mohutn˘ hfibet Pfiedních hor rozdûlují sedla na tektonick˘ch liniích a hluboká prÛlomová údolí na podcelky a geomorfologické okrsky. Západní ãást aÏ po prÛlomové údolí Ostravice tvofií podcelek Radho‰tská hornatina. Nejvût‰í v˘‰ky dosahuje kóta Smrk (1276,4 m n. m.) a její povrch má stfiední nadmofiskou v˘‰ku 701 m. Má ráz strukturního hfibetu stupÀovitû klesajícího k jihu. Odolné pískovce a slepence godulské jednotky slezského pfiíkrovu se sklánûjí k J aÏ JV a jsou poru‰ovány hlubinn˘m plouÏením, coÏ prokazují ãetné pseudokrasové propasti a jeskynû. Velk˘m jeskynním systémem je PP KnûhyÀská jeskynû na jv. svahu Knûhynû (1256,8 m n. m.), která má délku 280 m a svou hloubkou 57,5 m je nejhlub‰í propasÈovitou jeskyní ve Vnûj‰ích Západních Karpatech. V okolí je dal‰ích 10 jeskyní. Pseudokrasová jeskynû Cyrilka na Pustevnách dosahuje délky 370 m. Dal‰í známé pseudokrasové jeskynû jsou na Radho‰ti (1129 m n. m.). StupÀovit˘ jiÏní svah Radho‰tského hfibetu s rozevfien˘mi
CHKO Beskydy puklinami a zdvojen˘mi hfibety svûdãí o znaãném rozsahu pohybu ker hornin vlivem hlubinného plouÏení. Za prÛlomov˘m údolím Ostravice navazuje na Radho‰tskou hornatinu masívní Lysohorská rozsocha podcelku Lysohorská hornatina, ve které Moravskoslezské Beskydy vrcholí Lysou horou (1323,4 m n. m.). Také v této ãásti jsou odolné, mírnû k jihu sklonûné, pískovcové vrstvy postiÏeny hlubinn˘m plouÏením, o ãemÏ svûdãí velké pseudokrasové jeskynní systémy na hfibetu Luk‰ince (899,0 m n. m.) sz. od Lysé hory (1323,4 m n. m.). Celkem se zde nachází ‰est jeskyní, z nich Ondrá‰ovy jeskynû dosahují hloubky 34,5 m a tvofií systém 217 m dlouh˘. Na sv. za údolím Morávky pak Pfiední hory konãí okrskem Ropická rozsocha, kde dosahuje nejvût‰í v˘‰ky Ropice (1082,5 m n. m.). Strukturnû-denudaãní georeliéf s tvrdo‰i, strukturními terasami, mrazov˘mi sruby, balvanov˘mi proudy a sesuvy je vzhledem ke své poloze na styku s pfiíãnou tektonickou sníÏeninou Jablunkovské brázdy postiÏen radiální tektonikou. Podélná tektonická sníÏenina RoÏnovské brázdy na JZ a podélná erozní sníÏenina v ménû odoln˘ch horninách v pramenn˘ch oblastech fiek Lomné, Morávky, âeladenky a Ostravice oddûluje od Pfiedních hor niωí georeliéf Zadních hor a Klokoãovské hornatiny. Nejvy‰‰í body obou geomorfologick˘ch jednotek leÏí na státní hranici se Slovenskem (Velk˘ Polom 1067,3 m n. m., Bobek 871,2 m n. m.). Osu sníÏeniny RoÏnovské brázdy tvofií údolí fieky RoÏnovská Beãva. Její povrch má stfiední nadmofiskou v˘‰ku 486 m. Podél fieky jsou vyvinuty pleistocénní akumulaãní terasy. Nad nimi jsou pliocenní aÏ spodnopleistocenní pedimenty. JiÏnû od RoÏnovské brázdy se zvedají Vsetínské vrchy, které jsou v˘chodním podcelkem Host˘nsko-vsetínské hornatiny. Je to ãlenitá vrchovina aÏ plochá hornatina pfii ãele magurského pfiíkrovu, jejíÏ povrch má stfiední nadmofiskou v˘‰ku 593 m; kulminuje Vysokou (1024,2 m n. m.) v SoláÀském hfibetu. V georeliéfu jsou stopy tfií za-
1
rovnan˘ch povrchÛ. Nejmlad‰í, pliocenní aÏ spodnopleistocenní pedimenty zabíhají do Vsetínsk˘ch vrchÛ podél údolí vodních tokÛ. Na svazích jsou ãetné a rozsáhlé sesuvy. V údolí Vsetínské Beãvy ve vsetínském synklinoriu lemují nivu fieku stupnû pleistocénních fiíãních teras. ·tûrky stfiedopleistocenní terasy dosahují mocnosti aÏ nûkolika metrÛ a nacházejí se aÏ 50 m nad nivou. Místy jsou postiÏeny sesuvy. Nad nimi se nacházejí pliocenní aÏ spodnopleistocenní pedimenty ve vsetínsk˘ch vrstvách. JiÏní ãást CHKO jiÏnû od údolí Vsetínské Beãvy tvofií geomorfologick˘ celek Javorníky, náleÏející do podsoustavy Moravsko-slovensk˘ch Karpat. Povrch tohoto pohofií má stfiední v˘‰ku 631 m. Fly‰ové sedimenty, náleÏející dílãímu raãanskému pfiíkrovu magurského fly‰e, jsou rozlámány na kry. Nejvy‰‰ím bodem moravské ãásti je Mal˘ Javorník (1019,2 m n. m.) na státní hranici se Slovenskem. Pohofií se dûlí na sz. ãást zvanou Ráztocká hornatina (stfi. nadm. v˘‰ka 643,2 m) a jz. ãást zvanou Pulãínská hornatina (stfi. nadm. v˘‰ka 608 m, Makyta 923,3 m n. m.). Nejvy‰‰í pohraniãní Javornick˘ hfibet v Ráztocké hornatinû je úzk˘ a protáhl˘ ve smûru JZ–SV a kontrolovan˘ pruhem odolnûj‰ích pískovcÛ. V Pulãínské hornatinû, na vrcholu Hradiska (773,1 m n. m.), je v luhaãovick˘ch pískovcích zlínského souvrství NPR Pulãín-Hradisko, skalní mûsto s drobn˘mi tvary zvûtrávání a odnosu pískovcÛ, s pseudokrasov˘mi jeskynûmi a s rozsáhl˘m sesuvem.
1 Hfibety Vsetínsk˘ch vrchÛ a JavorníkÛ rozdûlují hluboká údolí. Pohled k jihu z Horní Beãvy, z místní ãásti Bene‰ky.
CHKO BY 5
305
Ostravsko KRAJINN¯ POKRYV
1 Puklinové jeskynû beskydského pseudokrasu jsou bez krápníkové v˘zdoby a mají rozsedlinov˘ charakter.
306
CHKO BY 6
1
Dílãí raãansk˘ pfiíkrov magurského fly‰e tvofiící jiÏní ãást CHKO vznikl tektonick˘mi pohyby pyrenejské fáze alpínského vrásnûní mezi eocénem a oligocénem a helvétsk˘mi pohyby mezi spodním a svrchním oligocénem. âelo helvetské formy magurského pfiíkrovu se pak stalo zdrojovou oblastí t˘lové ãásti sedimentaãního prostoru vnûj‰ích fly‰ov˘ch jednotek – slezského a podslezského pfiíkrovu. Bûhem sávsk˘ch (eger – eggenburg – otnang) a ‰t˘rsk˘ch pohybÛ (karpat – baden) byl magursk˘ pfiíkrov spolu s pfiedmagurskou, slezskou a podslezskou jednotkou pfiesouván dále k SZ na platformní pfiedpolí. Po ukonãení mlado‰t˘rsk˘ch pohybÛ (po spodním badenu) do‰lo rychle k odnosu a zarovnání fly‰ov˘ch sedimentÛ
CHKO Beskydy vzniku pobadenského zarovnaného povrchu. V attické fázi v mlad‰ím miocénu a rodanské fázi v pliocénu byly vrásové pfiíkrovy s pobadensk˘m zarovnan˘m povrchem rozlámány na kry, které se dostaly do rÛzn˘ch v˘‰kov˘ch poloh. Pohyby spolu se zafiíznutím vodních tokÛ a vznikem údolí byly pfiíãinou rozsáhlého poru‰ení fly‰ov˘ch hornin hlubinn˘m plouÏením. Pohyby byly rovnûÏ podnûtem pro v˘voj pedimentÛ, které pronikaly do vy‰‰ího terénu a v ménû odoln˘ch horninách splynuly v pliocenní pediplén. Nejmlad‰ím zarovnan˘m povrchem jsou svrchnopliocenní a spodnopleistocenní pedimenty tzv. pofiíãní úrovnû, sledující dne‰ní vodní toky. Také tyto pedimenty jsou postiÏeny kvartérními tektonick˘mi pohyby a hlubinn˘m plouÏením. V chladn˘ch obdobích pleistocénu byl v území vyvinut permafrost a pÛsobily intenzívní kryogenní pochody (mrazové zvûtrávání, kongeliflukce). V holocénu dochází na svazích k rozsáhl˘m sesuvn˘m pochodÛm a svahov˘m deformacím. Zejména intenzívní byly tyto pochody v roce 1997 po katastrofálních ãervencov˘ch sráÏkách. V˘znamn˘m geomorfologick˘m ãinitelem se v souãasné dobû stala lidská spoleãnost. Podle Quitta, E., 1971, patfií vût‰ina území chránûné krajinné oblasti do chladné klimatické oblasti. Pouze úzk˘ lem na severov˘chodním okraji a niωí polohy jiÏní ãásti Vala‰ska náleÏí do mírnû teplé klimatické oblasti. V nejniωích polohách se dlouhodobá prÛmûrná roãní teplota vzduchu pohybuje kolem 7 °C, na Lysé hofie má hodnotu jen 2,6 °C. âast˘m jevem jsou zimní teplotní inverze se zhor‰en˘mi podmínkami rozptylu zneãi‰tûnin do vy‰‰ích vrstev atmosféry, sníÏen˘mi úhrny sluneãního svitu a extrémnû nízk˘mi pfiízemními teplotami vzduchu v údolích a niωích polohách, zatímco ve vy‰‰ích polohách chránûného území panuje jasné poãasí s v˘raznû vy‰‰ími teplotami vzduchu a ãasto i velmi dobrou dohledností. Velk˘ vliv na vysoké hodnoty sráÏkov˘ch úhrnÛ má návûtrná poloha horského pásma vzhledem k ãetnému západnímu proudûní vzduchu. Lysá
1
hora s prÛmûrn˘m roãním sráÏkov˘m úhrnem 1389,8 mm patfií mezi sráÏkovû nejbohat‰í místa âeské republiky. Nejvíce sráÏek spadne v prÛmûru v ãervnu aÏ srpnu, nejménû v únoru a bfieznu. Absolutní mûsíãní maximum na Lysé hofie ãiní 811,5 mm (ãervenec 1997). Souvislá snûhová pokr˘vka se v nejvy‰‰ích horsk˘ch polohách drÏí v prÛmûru 150 aÏ 180 dní za rok. V horách je v prÛmûru v˘raznû vût‰í oblaãnost v létû vlivem intenzivnûj‰í konvekce a s tím jsou zde i niωí hodnoty sluneãního svitu. V niωích polohách b˘vá v chladné polovinû roku vût‰í ãetnost mlh nebo nízké oblaãnosti. PrÛmûrné délka sluneãního svitu ãiní v CHKO 1600 hodin za rok. Ve volné atmosféfie sice pfievládá západní smûr proudûní, ale v pfiízemních vrstvách atmosféry je smûr vûtru ovlivÀován morfologií terénu. V Moravskoslezsk˘ch Beskydech proto pfievládá smûr S–J, na Vala‰sku smûr V–Z. V exponovan˘ch polohách se vítr sv˘mi dynamick˘mi úãinky projevuje na vegetaci pfiímo, napfi. vlajkové tvary stromÛ, v˘vraty, ale i nepfiímo (imisní zneãi‰tûní návûtrn˘ch a vrcholov˘ch poloh). Území CHKO Beskydy je oblastí dosti aÏ velmi vodnou, specifick˘ odtok kolísá mezi 10 aÏ 25 l⋅s⋅km2. Nejvodnûj‰ími mûsíci jsou bfiezen a hlavnû duben, nejménû vodn˘mi prosinec aÏ únor. Fyzickogeografické faktory mají vliv na to, Ïe retenãní schopnost je pomûrnû malá. Tuto skuteãnost potvrzují vysoké koeficienty odtoku – více neÏ
1 Celé Západní Beskydy náleÏí k fly‰ovému pásmu s typick˘m stfiídáním vrstev pískovcÛ, prachovcÛ, jílovcÛ a slepencÛ.
CHKO BY 7
307
Ostravsko
1
1 Pfiedev‰ím v období zimních inverzí je patrná pfiímá návaznost Západních Beskyd na slovenská pohofií. Pohled z Radho‰tû k Malé Fatfie.
308
CHKO BY 8
45 % v celé oblasti, ve vy‰‰ích ãástech pohofií aÏ 60 % – a extrémní rozkolísanost odtoku (ãetné povodnû). Zhruba stfiedem území probíhá ve smûru V–Z hlavní evropské rozvodí. Toky severnû od linie Vefiovické vrchy – sedlo Pindula – Radho‰È – âertÛv ml˘n – MartiÀák – Bumbálka – Velk˘ Polom – Jablunkovsk˘ prÛsmyk spadají do povodí Odry (úmofií Baltského mofie), toky jiÏnû od této linie do povodí Dunaje (úmofií âerného mofie). Severní ãást je odvodÀována pravostrann˘mi pfiítoky Odry. Severní svahy Vefiovick˘ch vrchÛ jsou odvodÀovány Jiãínkou a jejím pfiítokem Zrzávkou. Masiv Radho‰tû a Velkého Javorníka nad Fren‰tátem pod Radho‰tûm vytváfií pramenn˘ amfiteátr Lubiny a jejích pfiítokÛ. Nejvût‰ím pravostrann˘m pfiítokem Odry z Beskyd je Ostravice. Z celkové délky 65,1 km a plochy povodí 826,8 km2 spadá do CHKO ãtvrtina délky a tfietina povodí. V lokalitû ·ance byl tok pfiehrazen sypanou kamennou hrází. ¤eka vzniká v Zadních horách soutokem Bílé a âerné Ostravice, jejími pfiítoky aÏ po Fr˘dlant nad Ostravicí jsou krátké prudké potoky, protékající zalesnûn˘mi údolími Beskyd. Stfiední ãást Moravskoslezsk˘ch Beskyd mezi masivem Lysé hory, hraniãním
hfibetem a hfibetem Ropice je odvodÀována nejvût‰ím pfiítokem Ostravice, Morávkou (ústí do Ostravice zprava jiÏ mimo CHKO). Jejím nejdÛleÏitûj‰ím pfiítokem je levostranná Mohelnice. Obû se fiadí k tokÛm pramenícím v Zadních horách. PrÛlomov˘mi údolími prorazily tyto fieky pfiední pásmo hornatiny a rozãlenily je na samostatné ãásti (Lysou horu, Travn˘, hfibet Ropice). V jejich korytech se nacházejí ãetné pefieje a kaskády. RovnûÏ Morávka byla pfiehrazena a pro svou ãistotu je vyuÏívána jako zdroj pitné vody. Severov˘chodní a v˘chodní svahy Moravskoslezsk˘ch Beskyd odvodÀují levostranné pfiítoky Ol‰e (Lomná, Ropiãanka, Tyrka a Stonávka). JiÏní svahy Radho‰Èské hornatiny, jiÏnûji poloÏené hfibety Vsetínsk˘ch vrchÛ a JavorníkÛ patfií do úmofií âerného mofie. Celá oblast je odvodÀována Beãvou, která vzniká soutokem RoÏnovské a Vsetínské Beãvy (mimo CHKO). Nejvût‰ím lev˘m pfiítokem Vsetínské Beãvy je Senice. Z pravé strany pfiitéká mezi Vsetínem a Vala‰sk˘m Mezifiíãím Bystfiice, na které je malá vodní nádrÏ Bystfiiãka. Povodí RoÏnovské Beãvy je pomûrnû protáhlé, takÏe její poboãky jsou prudké, ale pomûrnû krátké. ¤eka má statut vodohospodáfisky v˘znamného toku.
CHKO Beskydy Území CHKO Beskydy je celkovû chudé na podzemní vody, neboÈ málo propustné horniny karpatského fly‰e se vyznaãují nepfiízniv˘mi podmínkami pro obûh podzemních vod. Pfies nepfiíznivé podmínky jsou neodmyslitelnou ãástí krajiny prameny, na mnoha místech upravené do studánek. Mezi nejvût‰í zdroje z podzemních vod patfií jímací území RoÏnov pod Radho‰tûm (110 l⋅s–1), Ko‰afiiska (11 l⋅s–1) a Bystr˘ (15 l⋅s–1). V CHKO Beskydy je fiada v˘ronÛ sirovodíkov˘ch vod, jejich vydatnost je ov‰em malá, prakticky se nevyuÏívají nebo nejsou obecnû známy. Z hlediska moÏnosti a vyuÏití mnoÏství vody se jeví oblast jako celostátnû velmi v˘znamná. Vysoké specifické odtoky indikují vysokou vodnost, vysok˘ stupeÀ zalesnûní a pomûrnû fiídké osídlení zachovaly pomûrnou ãistotu vody. Vzhledem k tûmto faktorÛm jsou Západní Beskydy bohat˘m a nenahraditeln˘m zdrojem pitné vody pro místní i vzdálené odbûratele. Dodávají rovnûÏ vodu okolním prÛmyslov˘m aglomeracím. Na základû zákona ã. 173/78 o vodách byla vládním nafiízením ã. 40/78 Sb. ãást Beskyd, kryjící se s hranicemi CHKO, prohlá‰ena za chránûnou oblast pfiirozené akumulace vod (CHOPAV). Pokud se t˘ká vyuÏití vody, jedním z nejstar‰ích zpÛsobÛ bylo plavení dfieva. Tuto dobu pfiipomínají tzv. klauzy, malé nádrÏky, pfii jejichÏ vypou‰tûní se splavovala po horsk˘ch tocích polena. Dosud existují Maxova, Luãovecká, Panská a nûkteré dal‰í nádrÏky, pfiedev‰ím v okolí obce Bílá. Dal‰í skupinou vodních ploch jsou men‰í nádrÏe, vybudované pÛvodnû pro zadrÏování velk˘ch vod, v souãasnosti slouÏící rovnûÏ jako rekreaãní plochy, pfiedev‰ím Horní Beãva na RoÏnovské Beãvû a Bystfiiãka na fiíãce Bystfiici (na hranicích CHKO). Nejv˘znamnûj‰í skupinou vodních dûl jsou dnes vodárenské nádrÏe, podstatn˘ a tûÏko nahraditeln˘ zdroj pitné i uÏitkové vody pro prÛmyslové aglomerace v pfiedpolí CHKO. V severní ãásti slouÏí tomuto úãelu Morávka na stejnojmenné fiece a ·ance na Ostravici.
1
Úpravny vody pro tyto zdrÏe jsou tûsnû mimo hranice CHKO ve Vy‰ních Lhotách a Fr˘dlantû nad Ostravicí-Nové Vsi. Na Vsetínsku byla vybudována nádrÏ u obce Karolinka na potoku Stanovnice, levém pfiítoku Vsetínské Beãvy. Vût‰í rybníky ani jezera se na území CHKO nenacházejí. PÛdní pokryv CHKO odpovídá pfieváÏnû hornatému povrchu, rostlinnému pokryvu a klimatick˘m podmínkám. Z pedogenetického hlediska se Západní Beskydy fiadí do regionu kambizemí silnû kysel˘ch a regionu horsk˘ch podzolÛ a podzolÛ kambizemních. Podzol kambizemní (humusov˘, arenick˘) vznikl na svahovinách odvápnûn˘ch fly‰ov˘ch bfiidlic vût‰inou pod smrkov˘mi monokulturami ve vrcholov˘ch partiích severov˘chodní a v˘chodní ãásti Moravskoslezsk˘ch Beskyd (oblast hor Smrk, Lysá hora,
1 Údolní nádrÏ ·ance na fiece Ostravici je zásobárnou pitné vody pro ostravskou sídelní aglomeraci. V pozadí hora Smrk.
CHKO BY 9
309
Ostravsko Travn˘, Radho‰È, Taneãnice – jiÏnû aÏ v˘chodnû od Morávky a âeladné). Tam, kde nezvûtralé bfiidlice leÏí mûlce pod povrchem, vznikly ãetné okrsky kambick˘ch (typick˘ch) rankerÛ s doprovodn˘mi iniciálními stadii v˘voje pÛd – litozemûmi. V niωích partiích uveden˘ch oblastí (na stejném horninovém podkladû) navazují na podzoly velké celky silnû kyselé kambizemû dystrické. Ty se zde lokálnû stfiídají s kryptopodzoly (typick˘m, rankerov˘m) – tzv. reziv˘mi pÛdami. Podél severní hranice CHKO, od Ostravice aÏ po Mofikov, leÏí men‰í celky (zemûdûlsky obhospodafiované) kambizemû typické a pseudoglejové (kyselé i nasycené variety). Hydromorfní pÛdy, konkrétnû ostrÛvky organozemû typické (glejové) nalezneme severnû od Trojaãky (987 m n. m.) a kolem ãetn˘ch prameni‰È v okolí nejvy‰‰ích beskydsk˘ch vrchÛ a hor. V tûchto polohách se prolínají organozemû s gleji (typick˘m, organozemním, kambick˘m); gleje leÏí také podél vodních tokÛ, kde jsou vázány na nevápnitá deluvia a deluviofluviální sedimenty. Ve v˘chodní ãásti CHKO lemuje nivu fiíãky Lomné (západnû od MostÛ u Jablunkova) pseudoglej typick˘ na polygenetick˘ch hlínách s eolickou a ‰tûrkovitou pfiímûsí, lokálnû pfiekr˘vající nevápnité pískovce. Nivy fiek Ostravice, Lomné, âeladenky a nûkter˘ch vût‰ích potokÛ (Sihelsk˘, Velk˘, Slavíã aj.) zaujímá fluvizem typická (glejová) na nevápnit˘ch nivních sedimentech. Potenciální pfiirozenou vegetaci území CHKO Beskydy tvofií pfieváÏnû listnaté a smí‰ené lesy, v men‰í mífie lesy jehliãnaté. Ve stfiedních a vy‰‰ích polohách území tvofií klimaxovou vegetaci na minerálnû bohat‰ích horninách spoleãenstva kvûtnat˘ch buãin podsvazu Eu-Fagenion. Nejroz‰ífienûj‰í je buãina s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Jsou to obvykle dvoupatrové fytocenózy, kde ve stromovém patfie pfievládá buk lesní (Fagus sylvatica), pfiimí‰en je javor klen (Acer pseudoplatanus) a jedle bûlokorá (Abies alba). V bylinném patfie mÛÏeme zaznamenat kyãelnici devítilistou (Den310
CHKO BY 10
taria enneaphyllos), k. cibulkonosnou (D. bulbifera), samorostlík klasnat˘ (Actaea spicata), kapradinu laloãnatou (Polystichum aculeatum), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), ostfiici lesní (Carex sylvatica), kostfiavu lesní (Festuca altissima) aj. Tyto buãiny jsou roz‰ífieny pfiedev‰ím v montánním stupni, zachovaly se napfi. v NPR Mazák, NPR Radho‰È, PR Mazáck˘ Grúnik. Právû územím CHKO Beskydy, probíhá hranice roz‰ífiení tohoto spoleãenstva s vikarizující karpatskou buãinou s kyãelnicí Ïláznatou (Dentario glandulosae-Fagetum). Struktura tûchto porostÛ a sloÏení stromového patra jsou podobné pfiedchozí asociaci. Bylinné patro tvofií kromû kyãelnice Ïláznaté (Dentaria glandulosa) Ïindava evropská (Sanicula europaea), kapraì osténkatá (Dryopteris carthusiana), ‰alvûj lepkavá (Salvia glutinosa), rozrazil horsk˘ (Veronica montana) aj. Toto spoleãenstvo roste v âR pouze v severní ãásti Moravskoslezsk˘ch Beskyd a zasahuje také do JavorníkÛ, kde je omezeno na malou ãást pramenné oblasti Vsetínské Beãvy. Chrání jej napfi. NPR Mion‰í a NPR Razula. V horsk˘ch polohách území se vyvinuly smrkové buãiny (Calamagrostio villosae-Fagetum). Jejich stromové patro je tvofieno pfieváÏnû bukem lesním, pfiimí‰en b˘vá javor klen a smrk ztepil˘ (Picea abies). V bylinném patfie dominuje tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), popfi. t. rákosovitá (C. arundinacea), místy také borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus), vzácnûji Ïebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant), podbûlice alpská (Homogyne alpina) a plavuÀ puãivá (Lycopodium annotinum). Tyto porosty najdeme napfi. v PR Travn˘, PR Smrk a PR Nofiíãí. V nejvy‰‰ích polohách centrální ãásti Moravskoslezsk˘ch Beskyd se zachovaly horské klimaxové smrãiny (Calamagrostio villosae-Piceetum), obvykle v komplexu se smrkov˘mi buãinami. Naprosto v nich pfievaÏuje smrk ztepil˘ pfiimí‰en je jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je druhovû chudé, dominuje tfitina chloupkatá, popfi. borÛvka ãerná. V bohatém mechovém
CHKO Beskydy POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
patfie pfievládá obvykle ploník ztenãen˘ (Polytrichum formosum), jinde dvouhrotec chvostnat˘ (Dicranum scoparium). Horské smrãiny jsou chránûny napfi. v NPR Mazák i jinde v oblasti Lysé hory. V horní ãásti povodí âeladenky, Ostravice a Lomné se ojedinûle nacházejí podmáãené rohozcové smrãiny (Mastigobryo-Piceetum), vázané na terénní sníÏeniny, vysokou hladinu podzemní vody a její zpomalen˘ odtok. Stromové patro je tvofieno témûfi v˘hradnû smrkem ztepil˘m (Picea abies). Vzác-
nûji b˘vá pfiimí‰en jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je druhovû chudé s nízkou pokryvností. Dominuje v nûm borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus), hojná je metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), vzácná plavuÀ puãivá (Lycopodium annotinum). Oproti tomu mechové patro je dobfie vyvinuté, mnohde s dominantními ra‰eliníky, napfi. ra‰eliníkem Girgensohnov˘m (Sphagnum girgensohnii). Toto spoleãenstvo je chránûno v PR V Podolánkách, kde jsou fragmentárnû vyvinuty také porosty inklinující k ra‰elinné CHKO BY 11
311
Ostravsko
1
3
2
1 Samãí kvûtenství kociánku dvoudomého (Antennaria dioica). 2 Îebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant). 3 Druhovû bohatá louka u Huslenek.
312
CHKO BY 12
smrãinû (Sphagno-Piceetum) s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), brusinkou obecnou (Rhodococcum vitis-idaea) aj. Podél âerné Ostravice roste místy pfiesliãková smrãina (Equiseto-Piceetum) s dominující pfiesliãkou lesní (Equisetum sylvaticum) a tfitinou chloupkatou (Calamagrostis villosa). V nejvy‰‰ích partiích Lysé hory a Smrku je mapována papratková smrãina (Athyrio alpestris-Piceetum). Ve stromovém patfie pfievládá smrk ztepil˘ (Picea abies), kter˘ spolu s jefiábem ptaãím (Sorbus aucuparia) vytváfií rozvolnûné nízkokmenné porosty. Pokryvnost bylinného patra je vysoká, dominuje v nûm papratka horská (Athyrium distentifolium), dále je tvofieno kapradí rozloÏenou (Dryopteris dilatata), borÛvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), bikou lesní (Luzula sylvatica), tfitinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea), vzácnûji sedmikvítkem evropsk˘m (Trientalis europaea), kokofiíkem pfieslenat˘m (Polygonatum verticillatum) a ãípkem objímav˘m (Streptopus amplexifolius). Toto spoleãenstvo lze zaznamenat také na v NPR Radho‰È a NPR Knûhynû-âertÛv ml˘n. Pfiedev‰ím v oblasti Radho‰Èské hornatiny, v povodí RoÏnovské Beãvy, ale ostrÛvkovitû i jinde na území CHKO, se zachovaly acidofilní bikové buãiny (Luzulo-Fagetum). Stromové patro je vût‰inou tvofieno jen bukem lesním (Fagus sylvatica), ve vy‰‰ích polohách tvofií pfiímûs smrk ztepil˘, vzácnû jedle bûlokorá (Abies alba). Jen zfiídka a sla-
bû vyvinuté kefiové patro je zpravidla tvofieno zmlazujícím bukem, popfi. ostruÏiníkem malinov˘m (Rubus idaeus). Bylinné patro je druhovû chudé a má nízkou pokryvnost. Bikové buãiny jsou chránûny napfi. v PR Travn˘. Plo‰nû nevelká jsou spoleãenstva suÈov˘ch a roklinov˘ch lesÛ (Tilio-Acerion). Nacházejí se na prudk˘ch balvanit˘ch svazích a v zafiíznut˘ch Ïlebech, vût‰inou na kontaktu s kvûtnat˘mi buãinami. Ve stromovém patfie pfievládá pfiedev‰ím javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horsk˘ (Ulmus glabra), jasan ztepil˘ (Fraxinus excelsior) a buk lesní. V kefiovém patfie mimo v˘‰e uvedené dfieviny rostou zimolez ãern˘ (Lonicera nigra), rybíz alpínsk˘ (Ribes alpinum) a vzácnû rÛÏe pfievislá (Rosa pendulina). Bylinné patro je zpravidla bohaté. Tvofií ho mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), net˘kavka nedÛtklivá (Impatiens noli-tangere), místy také udatna lesní (Aruncus vulgaris) a kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum). Nápadn˘ b˘vá aspekt jarních geofytÛ se snûÏenkou podsnûÏníkem (Galanthus nivalis), zapalicí ÏluÈuchovitou (Isopyrum thalictroides), piÏmovkou mo‰usovou (Adoxa moschatelina) a dymnivkou dutou (Corydalis cava). Na území CHKO je vyvinuta pfieváÏnû asociace Lunario-Aceretum, fragmentárnû asociace Arunco-Aceretum. Jsou chránûna napfi. v NPR Radho‰È, NPR Mazák, PR Hu‰t˘n a PR Trojaãka, kde roste i kriticky ohroÏen˘ jelení jazyk celolist˘ (Phyllitis scolopendrium).
CHKO Beskydy Na mírnûj‰ích svazích v niωích polohách v povodí Vsetínské Beãvy a Senice se nacházejí ostfiicové buãiny (Carici pilosae-Fagetum). Ve stromovém patfie dominuje buk lesní, bûÏná je pfiímûs dubu zimního (Quercus petraea). Dominantu bylinného patra tvofií ostfiice chlupatá (Carex pilosa), k ní se druÏí pry‰ec mandloÀovit˘ (Tithymalus amygdaloides), vzácnû okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia) a dal‰í. Jen v nejniωích polohách najdeme ostfiicovou dubohabfiinu (Carici pilosae-Carpinetum). V CHKO je roz‰ífiena pouze podél toku Senice a Vsetínské Beãvy a také na severozápadním okraji v Podbeskydské pahorkatinû. Ve stromovém patfie pfievládá habr obecn˘ (Carpinus betulus), hojná je lípa malolistá (Tilia cordata) a buk lesní (Fagus sylvatica). V bylinném patfie dosahuje vy‰‰í pokryvnosti ostfiice chlupatá, dále kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), pry‰ec mandloÀovit˘, svízel vonn˘ (Galium odoratum), s. SchultesÛv (G. schultesii) aj. Do zafiíznut˘ch údolí proniká vegetace luÏních lesÛ. Místy se zachovaly fragmenty asociace Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), ol‰í lepkavou (Alnus glutinosa) a jasanem ztepil˘m (Fraxinus excelsior) ve stromovém patfie a s baÏankou vytrvalou (Mercurialis perennis), krabilicí chlupatou (Chaerophyllum hirsutum), udatnou lesní (Aruncus vulgaris) a ptaãincem hajním (Stellaria nemorum) v patfie bylinném. V horsk˘ch polohách pfii bfiezích potokÛ jsou vyvinuta spoleãenstva asociace Alnetum incanae, v nichÏ ve stromovém patfie dominuje vût‰inou stejnovûká ol‰e ‰edá (Alnus incana), pfiímûs tvofií smrk (Picea abies). V bylinném patfie roste devûtsil bíl˘ (Petasites albus), silenka dvoudomá (Silene dioica), tuÏebník jilmov˘ (Filipendula ulmaria), ptaãinec hajní aj. Do komplexu lesní vegetace patfií také spoleãenstva lesních prameni‰È svazu Caricion remotae. V bylinném patfie rostou mokr˘‰ stfiídavolist˘ (Chrysosplenium alternifolium), fiefii‰nice hofiká (Cardamine amara), ostfiice fiídkoklasá (Carex remota). Mechové patro
b˘vá vût‰inou tvofieno mûfiíkem teãkovan˘m (Rhizomnium punctatum), m. vlnkovan˘m (Plagiomnium undulatum), baÀatkou potoãní (Brachythecium rivulare) nebo pobfieÏnicí obecnou (Pellia epiphylla). Vzácnû bylo v oblasti JavorníkÛ zaznamenáno spoleãenstvo svazu Lycopodo-Cratoneurion commutati, které je vázáno na potoãní travertiny (pûnovce). Dominují v nûm mechorosty hruboÏebrec promûnliv˘ (Cratoneuron commutatum) a pobfieÏnice ‰tûrbákolistá (Pellia endiviifolia). Velmi vzácnû, pouze v jediném fragmentu, se zachovalo v povodí âerné Ostravice vrchovi‰tní spoleãenstvo ze svazu Sphagnion medii se suchop˘rem pochvat˘m (Eriophorum vaginatum) na kontaktu s ra‰elinnou smrãinou Sphagno-Piceetum. Dal‰í vrchovi‰tû leÏela v údolí Ostravice a Velkého potoka mezi Hutûmi pod Smrkem a Star˘mi Hamry, tyto lokality v‰ak zanikly pod hladinou vodní nádrÏe ·ance v roce 1969 a z kvûteny Moravskoslezsk˘ch Beskyd tak vymizely napfi. kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), ostfiice chudokvûtá (Carex pauciflora) a borÛvka baÏinná (Vaccinium uliginosum). Na bfiezích vodních tokÛ ve stfiedních a vy‰‰ích polohách území se mÛÏeme setkat s porosty svazu Petasition officinalis s devûtsilem lékafisk˘m (Petasites hybridus), krabilicí chlupatou a zárazou devûtsilovou (Orobanche flava). Vzácnûj‰í jsou porosty devûtsilu Kablíkové (Petasites kablikianus). Na nûkteré podhorské vodní toky – Lomnou, Morávku, Ostravici a RoÏnovskou Beãvu – byl vázán (na území âR naprosto unikátní) fenomén karpatské tzv. divoãící fieky s vegetací ‰tûrkov˘ch lavic a náplavÛ svazu Salicion eleagno-daphnoidis s vrbou ‰edou (Salix elaeagnos), v. l˘kovcovou (S. daphnoides), v. nachovou (S. purpurea) a Ïidoviníkem nûmeck˘m (Myricaria germanica). Vût‰ina tûchto porostÛ zanikla po úpravách vodních tokÛ. Pouze maloplo‰nû je zastoupena skalní vegetace. V zafiíznut˘ch údolích je fiada zastínûn˘ch skalních v˘chozÛ, v jejíchÏ ‰tûrbinách rostou sleziník ãerven˘ (Asplenium trichomanes), puch˘finík kfiehk˘ (Cystopteris fragilis), osladiã
1
2
1 Mléãivec alpsk˘ (Cicerbita alpina) je druhem vy‰‰ích a chladnûj‰ích poloh. 2 Kru‰ina ol‰ová (Frangula alnus) se ãasto vyskytuje ve svûtl˘ch lesích a na jalovcov˘ch pasíncích.
CHKO BY 13
313
Ostravsko
1
2
1
Kru‰tík modrofialov˘ (Epipactis purpurata) vzácnû roste v tepl˘ch hájích beskydského podhÛfií (RoÏnov pod Radho‰tûm, vrch Rysová). 2 Hlavinku horskou (Traunsteinera globosa) nalezneme pfiedev‰ím na horsk˘ch loukách.
314
CHKO BY 14
obecn˘ (Polypodium vulgare), vzácnû sleziník zelen˘ (Asplenium viride), a fiada mechorostÛ, napfi. radûnka dlouholistá (Paraleucobryum longifolium), klanoãepka obecná (Schistidium apocarpum), kroknice spojená (Metzgeria conjugata) a pro moravské Karpaty typická kápûnka ohnutá (Seligeria recurvata). Pouze ojedinûle vystupují oslunûné skály, kde na exponovan˘ch místech roste pfiirozenû borovice lesní (Pinus sylvestris), v bylinném patfie napfi. sleziník routiãka (Asplenium ruta-muraria). Tato vegetace je chránûna v NPR Pulãín-Hradisko, kde mimo jiné roste vzácná ‰tûrbovka skalní (Andreaea rupestris). V souãasnosti tedy na území CHKO Beskydy plo‰nû pfievaÏuje les nad vegetací nelesní. Pfievládají kulturní porosty, které jsou ochuzené nebo zmûnûné následkem dlouhodobého pûstování smrkov˘ch monokultur. Smrk byl vysazován ãasto mimo oblast svého pfiirozeného roz‰ífiení, coÏ znamená, Ïe se smrkov˘mi porosty se mÛÏeme setkat i v nadmofisk˘ch v˘‰kách pod 400 m. Na Vala‰sku jsou v‰ak také druhovû bohat‰í habfiiny s pfiímûsí dubu, které jsou pozÛstatkem tradiãního zpÛsobu hospodafiení – pafiezin. Na lesní porosty navazují kfiovinná spoleãenstva lesních plá‰ÈÛ a pasek fiádu Sambucetalia s bezem ãerven˘m (Sambucus racemosa), vrbou jívou (Salix caprea), ostruÏiníkem malinov˘m (Rubus idaeus), bfiízou bûlokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula) aj. Na m˘tinách a lesních okrajích se obvykle vytvofiila bylinná spoleãenstva lesních holin a pasek fiádu Atropetalia, ve kter˘ch pfievaÏuje zejména vrbka úzkolistá (Chamerion angustifolium), tfitina kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos), sadec konopáã (Eupatorium cannabinum), rulík zlomocn˘ (Atropa bella-donna), bez chebdí (Sambucus ebulus), starãek vejãit˘ (Senecio ovatus), s. lesní (S. sylvaticus), a rÛzné druhy ostruÏiníkÛ (Rubus spp.). Náhradní nelesní vegetace je tvofiena mozaikou luãních, pastevních a mokfiadních spoleãenstev. Jejím nejroz‰ífienûj‰ím typem b˘valy pastviny. V dÛsledku úpadku pastevectví od 19. století jich postupnû ub˘vá. Zpra-
vidla byly zalesÀovány nebo pfiemûnûny na louky. V niωích polohách území se nacházely mezofilní ovsíkové louky (Arrhenatherion). V souãasnosti jsou louky tohoto typu roz‰ífieny v‰ude na pfiíhodn˘ch stanovi‰tích. Mnohde se jedná o b˘valé pastviny, které byly zbaveny podstatné ãásti druhového bohatství vlivem intenzivního hnojení, pfiiséváním kulturních druhÛ trav a ãasto také pfieoráním. Pastva, ãasto kombinovaná s kosením, vypalováním nebo kluãením kefiÛ byla nejdÛleÏitûj‰ím faktorem, kter˘ formoval vegetaci pastvin. Takov˘to zpÛsob obhospodafiování vedl ke vzniku rozmanit˘ch pastvinn˘ch a luãních porostÛ. Zvlá‰tním fenoménem pastvin moravsk˘ch Karpat je hojnost jalovce obecného (Juniperus communis). Jalovcové pasínky, na kter˘ch b˘vají nûkde aÏ stovky roztrou‰en˘ch kefiÛ, patfií ke koloritu vala‰ské krajiny. Vegetaci pastvin tvofií pfiedev‰ím spoleãenstva podsvazu Polygalo-Cynosurenion, pro která je charakteristická pfiítomnost fiady orchidejí, prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina), vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), pûtiprstky ÏeÏulníku (Gymnadenia conopsea), vstavaãe muÏského (Orchis mascula), hlavinky horské (Traunsteinera globosa) a velmi vzácnû i vstavaãe obecného (Orchis morio), v. osmahlého (O. ustulata) a vemeníãku zeleného (Coeloglossum viride). Ve vrcholov˘ch partiích JavorníkÛ místy najdeme spoleãenstva smilkov˘ch luk svazu Nardo-Agrostion tenuis s pryskyfiníkem platanolist˘m (Ranunculus platanifolius), bojínkem ‰v˘carsk˘m (Phleum rhaeticum), mochnou zlatou (Potentilla aurea) a k˘chavicí bílou Lobelovou (Veratrum album subsp. lobelianum). Vzácnû jsou v niωích a stfiedních polohách JavorníkÛ na vápnitûj‰ích pískovcích a slínovcích roz‰ífiena druhovû bohatá bylinná spoleãenstva, fiazená do blízkosti svazu Bromion erecti. Z charakteristick˘ch druhÛ lze uvést váleãku prapofiitou (Brachypodium pinnatum), ostfiici chabou (Carex flacca), svefiep vzpfiímen˘ (Bromus erectus)
CHKO Beskydy a pcháã bezlodyÏn˘ (Cirsium acaulon). Tato spoleãenstva místy hostí i dal‰í teplomilné druhy – jetel bledoÏlut˘ (Trifolium ochroleucon), j. alpínsk˘ (T. alpestre), zvonek klubkat˘ (Campanula glomerata), chrpa ãekánek (Colymbada scabiosa), vzácnû bílojetel bylinn˘ (Dorycnium herbaceum), oman meãolist˘ (Inula ensifolia) a hofiec kfiíÏat˘ (Gentiana cruciata). Pro oblast Moravskoslezk˘ch Beskyd jsou charakteristické tzv. sihly, mokfiadní louky a prameni‰tû, které vznikaly na svahov˘ch stupních zpravidla na místech sesuvÛ. Na vlhk˘ch loukách a v okolí prameni‰È pfievaÏují porosty svazu Calthion. V tûchto spoleãenstvech roste vzácnû vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Spí‰e jen ve fragmentech se na stanovi‰tích s kolísající hladinou podzemní vody zachovaly porosty svazu Molinion, kter˘ charakterizují bezkolenec rákosovit˘ (Molinia arundinacea), ole‰ník kmínolist˘ (Selinum carvifolia) a ãertkus luãní (Succisa pratensis). Obvykle v mozaice se spoleãenstvy svazu Calthion se objevují ostfiicovomechová spoleãenstva fiádu Caricetalia fuscae s ostfiicí obecnou (Carex nigra), o. ‰edavou (C. canescens), o. jeÏatou (C. echinata), o. Hartmanovou (C. hartmanii), o. sklonûnou (C. demissa), suchop˘rem úzkolist˘m (Eriophorum angustifolium), kozlíkem celolist˘m (Valeriana simplicifolia), k. dvoudom˘m (V. dioica) a violkou bahenní (Viola palustris). V mechovém patfie rostou károvka hrotitá (Calliergonella cuspidata), drabík stromkovit˘ (Climacium dendroides), klamonoÏka bahenní (Aulacomnium palustre) a rÛzné druhy ra‰eliníkÛ (Spagnum sp. div.). Ze vzácnûj‰ích druhÛ lze zaznamenat toliji bahenní (Parnassia palustris), rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), meãík stfiechovit˘ (Gladiolus imbricatus), kru‰tík bahenní (Epipactis palustris), prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis), p. plamat˘ sedmihradsk˘ (D. maculata subsp. transsilvanica) a hadí mord nízk˘ (Scorzonera humilis). V rámci této vegetaãní jednotky se jen vzácnû zachovaly porosty svazu Sphagno warnstorfianii-Tomenthypnion (PP Byãinec a PP Obidová). V PP Poskla a PP Obidová
1
je ve fragmentu také spoleãenstvo svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Vzácnû nalezneme na mal˘ch plo‰kách ostfiicovomechová spoleãenstva svazu Caricion davallianae, která osídlují svahová prameni‰tû s tzv. potoãními travertiny. B˘vá zde dobfie vyvinuté mechové patro, ve kterém dominují vápnomilné druhy rodu hruboÏebrec (Cratoneuron commutatum a C. filicinum). V bylinném patfie roste ostfiice Ïlutá (Carex flava), o. prosová (C. panicea), o. chabá (C. flacca), o. plstnatá (C. tomentosa), suchop˘r ‰irolist˘ (Eriophorum latifolium), kozlík dvoudom˘, pfiesliãka bahenní (Equisetum palustre) a skfiípinka smáãknutá (Blysmus compressus). Vegetace tohoto svazu (asociace Carici flavae-Cratoneuretum filicini a Eleocharitetum pauciflorae) je chránûna v PP Obidová. Vzácná je vegetace rákosin svazu Phragmition communis, s porosty rákosu obecného (Phragmites australis), orobince ‰irolistého (Typha latifolia) nebo pu‰kvorce obecného (Acorus calamus), napfi. v PP Rákosina ve StfiíteÏi nad Beãvou.
1 Jalovec obecn˘ (Juniperus communis) je dnes jiÏ mizejícím druhem pastvin.
CHKO BY 15
315
Ostravsko
1
1 Opu‰tûné pastviny JavorníkÛ porÛstá k˘chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum).
316
CHKO BY 16
Spoleãenstva kfiovin (Berberidion) jsou tvofiena slivoní trnitou (Prunus spinosa), rÛÏí ‰ípkovou (Rosa canina) a r. podhorskou (R. dumalis), lískou obecnou (Corylus avellana), hlohem jednosemenn˘m (Crataegus monogyna), svídou krvavou (Swida sanguinea) a brslenem evropsk˘m (Euonymus europaeus). Na nû navazují mezofilní lemy svazu Trifolion medii s jetelem prostfiedním (Trifolium medium), fiepíkem lékafisk˘m (Agrimonia eupatoria), kruãinkou barvífiskou (Genista tinctoria), klinopádem obecn˘m (Clinopodium vulgare) a ãern˘‰em hajním (Melampyrum nemorosum). V nejteplej‰ích ãástech území v nich rostou tuÏebník obecn˘ (Filipendula vulgaris), dobromysl obecná (Origanum vulgare) a vzácnû hlad˘‰ ‰irolist˘ (Laserpitium latifolium). Na fiadû lokalit se ‰ífií invazní druhy napfi. bol‰evník velkolep˘ (Heracleum mantegazzianum), kfiídlatky (Reynoutria spp.) a net˘kavka Ïláznatá (Impatiens glandulifera). Na území CHKO Beskydy jsou rozli‰ovány dvû fytogeografické oblasti:
Karpatské mezofytikum a Karpatské oreofytikum. Do obvodu Karpatského mezofytika spadají fytogeografické okresy Stfiední Pobeãví s fyt. podokresy Vsetínská kotlina a Vefiovické vrchy, dále fyt. o. Javorníky a Podbeskydská pahorkatina s fyt. p. Beskydské podhÛfií a Jablunkovské mezihofií. Mezofytikum zaujímá pfiedev‰ím jiÏní ãást CHKO a také jeho západní a severní okraj. Centrální a severní ãást území náleÏí k obvodu karpatského oreofytika – fyt. o. Moravskoslezské Beskydy (fyt. p. Radho‰Èské Beskydy). Pfiíslu‰nost území ke karpatské horské soustavû se projevuje pfiítomností fiady karpatsk˘ch druhÛ. Mezi endemity vázané pouze na prostor Karpat patfií omûj tuh˘ moravsk˘ (Aconitum firmum subsp. moravicum), chrpa mûkká (Cyanus mollis), svûtlík slovensk˘ (Euphrasia slovaca) a hofieãek Ïlutav˘ (Gentianella lutescens). Karpatsk˘m subendemitem je kontryhel grúÀsk˘ (Alchemilla gruneica), kter˘ mimo karpatskou oblast roste vzácnû také v Hrubém Jeseníku. Sudetsko-karpatsk˘m endemitem je svûtlík modrav˘ (Euphrasia coerulea), kter˘ najdeme také v Západních Sudetech. Z dal‰ích druhÛ, které mají v âR tûÏi‰tû roz‰ífiení v karpatské oblasti, ale zasahují i dále na západ (nejdále v‰ak do oblasti V˘chodních âech), rostou na území CHKO Beskydy napfi. krtiãník Ïláznat˘ (Scrophularia scopolii), kyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa), kozlík trojen˘ (Valeriana tripteris), popenec chlupat˘ (Glechoma hirsuta), hvûzdnatec zubat˘ (Hacquetia epipactis), devûtsil Kablíkové (Petasites kablikianus), záraza devûtsilová (Orobanche flava), bika Ïlutavá (Luzula luzulina), kozlík celolist˘ (Valeriana simplicifolia), chrastavec KitaibelÛv (Knautia kitaibelii), ostfiice chlupatá (Carex pilosa), pry‰ec mandloÀovit˘ (Tithymalus amygdaloides) a vrba slezská (Salix silesiaca). Naopak od severozápadu zasahují do území nûkteré tzv. subatlantské druhy, které mají tûÏi‰tû roz‰ífiení v Západní Evropû. Patfií mezi nû ‰tírovník baÏinn˘ (Lotus uliginosus), vfies obecn˘ (Calluna vulgaris), vrbina hajní (Lysi-
CHKO Beskydy machia nemorum), penízek namodral˘ (Thlaspi caerulescens), v‰ivec ladní (Pedicularis sylvatica), mochna anglická (Potentilla anglica) a pampeli‰ka Nordstedtova (Taraxacum nordstedtii), která zde dosahuje v˘chodní hranice svého areálu. V oblasti mezofytika pfievládá stfiedoevropsk˘ floroelement – pfiedev‰ím druhy dubohabfiin a buãin. TûÏi‰tû roz‰ífiení tu mají buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bûlokorá (Abies alba), dymnivka dutá (Corydalis cava), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), bika bûlavá (Luzula luzuloides), zvoneãník klasnat˘ (Phyteuma spicatum), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), ostfiice lesní (Carex sylvatica), tfieslice prostfiední (Briza media) aj. Pfiedev‰ím do oblasti JavorníkÛ, do údolí Vsetínské Beãvy, pronikají od jihu a jihozápadu nûkteré teplomilné prvky submediteránního floroelementu napfi. rÛÏe keltská (Rosa gallica), ãernohlávek dfiípat˘ (Prunella laciniata) a svefiep vzpfiímen˘ (Bromus erectus). Na tuto oblast jsou vázány také druhy floroelementu jihosibifiského – tuÏebník obecn˘ (Filipendula vulgaris), k˘chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), vemeník dvoulist˘ (Platanthera bifolia), váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum) – a subpontického – slivoÀ trnitá (Prunus spinosa), ãiãorka pestrá (Securigera varia), jetel horsk˘ (Trifolium montanum) a hofiec kfiíÏat˘ (Gentiana cruciata). Ve vy‰‰ích a chladnûj‰ích polohách území rostou druhy florolementu subarkticko-alpínského, napfi. suchop˘r pochvat˘ (Eriophorum vaginatum), violka dvoukvûtá (Viola biflora), bojínek ‰v˘carsk˘ (Phleum rhaeticum), a subalpínského, napfi. mochna zlatá Potentilla aurea), hofiec tolitovit˘ (Gentiana asclepiadea), podbûlice alpská (Homogyne alpina), bika lesní (Luzula sylvatica) a tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Na tyto vy‰‰í polohy jsou vázány také druhy boreální a subboreální – sedmikvítek evropsk˘ (Trientalis europaea), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), pcháã rÛznolist˘ (Cirsium helenioides), vemeníãek zelen˘ (Coeloglossum viride), korálice trojklaná
(Corallorhiza trifida), ìáblík bahenní (Calla palustris) nebo ol‰e ‰edá (Alnus incana). V kvûtenû horsk˘ch poloh jsou roz‰ífieny také druhy alpské – mléãivec alpsk˘ (Cicerbita alpina) a vzácnû fiefii‰nice trojlistá (Cardamine trifolia). Z dal‰ích horsk˘ch prvkÛ lze jmenovat napfi. kyseláã horsk˘ (Acetosa alpestris), papratku horskou (Athyrium distentifolium), pryskyfiník platanolist˘ (Ranunculus platanifolius), ãípek objímav˘ (Streptopus amplexifolius), vranec jedlov˘ (Huperzia selago), Ïebrovici rÛznolistou (Blechnum spicant), kapraì rezavou (Dryopteris pseudomas) a kakost lesní (Geranium sylvaticum). K fytogeograficky v˘znamn˘m druhÛm patfií fiepíãek mochnovit˘ (Aremonia agrimonoides), kter˘ je roz‰ífien pfiedev‰ím v horách jiÏní a jihov˘chodní Evropy. Na V˘chodní Moravû je souãástí reliktní západokarpatské arely a byl pravdûpodobnû podpofien lesní pastvou. Vrba ‰edá (Salix elaeagnos) roste v âR pouze v Moravskoslezsk˘ch Beskydech a pfiilehlé ãásti Podbeskydské pahorkatiny. Probíhá zde severní hranice jejího ostrÛvkovitého areálu. Mykoflóra Beskyd obsahuje velké mnoÏství druhÛ vázan˘ch na horské pfiirozené aÏ pralesovité porosty, které v bûÏné kulturní krajinû nemohou Ïít. K nejv˘znamnûj‰ím prvkÛm patfií chránûné druhy bolinka ãernohnûdá (Camarops tubulina), u‰íãko ãernavé (Pseudoplectania vogesiaca), mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginea), ohÀovec PouzarÛv (Phellinus pouzarii – má typovou lokalitu v rezervaci Mion‰í), hlíva jedlová (Hohenbuehelia abietina), která má typovou lokalitu v rezervaci Salajka, a helmovka sazová (Hydropus atramentosus). Stejné nároky na prostfiedí mají ãí‰ovec náprstkovit˘ (Cyphella digitalis), kalichovka leptoniová (Omphalina epichysium), bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica), pevník vonn˘ (Cystostereum murrayi), houÏovec bobfií (Lentinellus castoreus), kalichovka smrková (Omphalina grossula), penízeãka liláková (Baeospora myriadophylla), ‰upinovka jeÏatá (Pholiota squarrosoides), hlíva u‰atá (Pleurocybella porrigens) a ‰títovka Thomsonova (Pluteus thomsonii). Ve vrstvû listí na
1
2
1 Pcháã potoãní (Cirsium rivulare) je bûÏnou rostlinou vlhk˘ch luk a prameni‰È (mokfiad v K˘chové, k. ú. Huslenky). 2 Lo‰ák palãiv˘ (Hydnellum peckii) roste vzácnû pod smrky. Plodnice roní na povrchu klobouku tekutinu ãerveného zbarvení.
CHKO BY 17
317
Ostravsko
1
2
1 Modranka karpatská (Bielzia coerulans) je typick˘m druhem pomûrnû málo naru‰en˘ch lesních komplexÛ Karpat. 2 Vydra fiíãní (Lutra lutra), vzácn˘ obyvatel beskydsk˘ch tokÛ, jehoÏ poãet je na severov˘chodní Moravû odhadován na 20 jedincÛ.
318
CHKO BY 18
zemi vzácnû roste helmovka dvojvonná (Mycena diosma), v jehliãí smrku lo‰ákovec síroÏlut˘ (Hydnellum geogenium). Z mykorhizních hub jsou nejv˘znamnûj‰í druhy zafiazené do âervené knihy SR a âR: ‰Èavnatka vínová (Hygrophorus erubescens), holubinka ãernobílá (Russula albonigra), holubinka lepkavá (Russula viscida), ryzec ostr˘ (Lactarius acris) a náramkovec císafisk˘ (Catathelasma imperiale). Z rezervace Mion‰í byl v roce 1996 popsán nov˘ druh choro‰e outkovka beskydská (Antrodiella beschidica). ·ífiení ÏivoãichÛ ovlivÀuje pfiímá návaznost horstev CHKO Beskydy na západoslovenská pohofií. V 50. letech 20. století, kdy se civilizaãní vliv neprojevoval tak v˘raznû, byla v pÛvodních porostech vysokohorsk˘ch poloh zaznamenána fiada glaciálních reliktÛ. Dnes jsou druhová spoleãenstva znaãnû ochuzena. Kritick˘ ústup mnoha pozoruhodn˘ch druhÛ nastal zejména u malakofauny, která je indikaãnû velmi dÛleÏitá. Vût‰inou se udrÏely populace nenároãn˘ch horsk˘ch plÏÛ, napfi. Discus ruderatus, Semilimax kotulae, Eucobresia
nivalis, pfiípadnû typická modranka karpatská (Bielzia coerulans). Relativnû hojná je praménka Bythinella austriaca. Na âertovû ml˘nû pfieÏívá závornatka Vestia ranojevici moravica, která má na této lokalitû nejv˘chodnûj‰í hranici roz‰ífiení, v rezervacích na Lysé hofie se díky pÛvodním dfievinám zachovalo v˘znaãné, i kdyÏ ustupující spoleãenstvo dendrofilních vfietenatek Cochlodina orthostoma a Bulgarica cana. Hodnû montánních karpatsk˘ch druhÛ a poddruhÛ dosud Ïije ve spoleãenství skupin, které reagují ménû citlivû na zmûny prostfiedí, zejména sekáãÛ, pavoukÛ a broukÛ. Pozoruhodn˘ sekáã Ischyropsalis manicuta Ïije v zastínûn˘ch roklích zachoval˘ch horsk˘ch lesÛ. V horsk˘ch lesích Ïijí pavouci pokoutník horsk˘ a zemní (Coelotes terrestris a C. atropos). V blízkosti ãetn˘ch beskydsk˘ch mokfiadÛ a prameni‰È najdeme hygrofilního silnû ohroÏeného stfievlíka Carabus variolosus. Vzácn˘m studenomiln˘m vysokohorsk˘m druhem kamenit˘ch sutí je stfievlíãek Pterostichus negligens. Z mrchoÏroutÛ Ïije v horách na bfiezích vod glaciální relikt Pteroloma forsstroemi. Podél ãist˘ch beskydsk˘ch podhorsk˘ch potokÛ dosud Ïije strumiãník zlatook˘ Osmylus fulvicephalus, kter˘ dnes patfií k mizejícím druhÛm. âistou vodu vyÏadují také larvy ohroÏené ãíhalky Atherix marginata, podobnû jako plo‰tice hlubenka skrytá (Aphelocheirus aestivalis), nalezená v fiíãce âerná. V pefiejnat˘ch úsecích potokÛ Ïijí larvy proudomilek Liponeura cinerascens a L. cordata. Na hlinit˘ch okrajích prosvûtlen˘ch lesních cest je pomûrnû bûÏn˘ sviÏník Cicindela sylvicola. Prosychající vrcholové smrãiny se stávají vhodn˘m útoãi‰tûm pro donedávna vzácného tesafiíka Acanthocinus griseus. V rozpadajících se jedlích jedlobukov˘ch pralesních rezervací se dosud bûÏnû vyvíjí roháãek Ceruchus chrysomelinus. Pod kameny a trsy trav podél potokÛ Ïije mal˘ horsk˘ kovafiík Hypnoidus riparius, na horsk˘ch a podhorsk˘ch pasekách jiné druhy kovafiíkÛ – kovafiík zelen˘ a horsk˘ (Ctenicera vireus a C. cuprea). Na pastvinû v údolí Losové Ïije napfi. zelenáãek Jordanita
CHKO Beskydy notata, zaznamenan˘ donedávna jen z JiÏní Moravy a Stfiedních âech, a jedna z na‰ich nejvzácnûj‰ích vfietenu‰ek Zygaena brizae. Îije zde také kriticky ohroÏen˘ modrásek ãernoskvrn˘ (Maculinea arion), z plo‰tic v˘raznû teplomilná zaoblenka ãerná (Coptosoma scutellatum), která na Severní Moravû a ve Slezsku nebyla mimo toto území zatím zaznamenána. Z území CHKO Beskydy je uvádûno 35 druhÛ ryb. Z hlediska ochranáfiského si zaslouÏí pozornost pfiedev‰ím tfii druhy fiazené ke karpatsk˘m endemitÛm – vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus), hrouzek KesslerÛv (Gobio kessleri) a sekavec píseãn˘ (Cobitis aurata). BûÏnû lze vidût skorce vodního (Cinclus cinclus), zatímco ledÀáãek fiíãní (Alcedo atthis) je vzácnûj‰í. Kolem pfiirozenûj‰ích fiíãních úsekÛ se ‰ir‰ím fieãi‰tûm a ‰tûrkov˘mi náplavy lze spatfiit kulíka fiíãního (Charadrius dubius) a pisíka obecného (Actitis hypoleucos). K vodû za potravou zalétají ãáp ãern˘ (Ciconia nigra) a ãáp bíl˘ (C. ciconia). Okolí velk˘ch vodárensk˘ch nádrÏí novû osídlil h˘l rud˘ (Carpodacus erythrinus). U fiek, potokÛ a nádrÏí lze vzácnû zahlédnout vydru fiíãní (Lutra lutra). Vydfií populace v CHKO Beskydy ãítá kolem 15 –20 jedincÛ a navazuje na populace v Polsku a na Slovensku. Z hlediska zoogeografického si hlavní pozornost zaslouÏí ãolek karpatsk˘ (Triturus montandoni), kter˘ má v Moravskoslezsk˘ch Beskydech západní hranici souvislého areálu. Prakticky celé území CHKO nezávisle na nadmofiské v˘‰ce ob˘vá kuÀka Ïlutobfiichá (Bombina variegata). Plazy lze spatfiit v jakémkoliv typu pfiírodního prostfiedí CHKO – v lese, na louce, u vody. NejbûÏnûj‰ím hadem je uÏovka obojková (Natrix natrix), zatímco zmije obecná (Vipera berus) a uÏovka hladká (Coronella austriaca) jsou mnohem vzácnûj‰í. Je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) je nejhojnûj‰í je‰tûrkou, se kterou se mÛÏeme setkat v horách i podhÛfií. Spí‰e v niωích polohách Ïije je‰tûrka obecná (Lacerta agilis), zatímco slep˘‰ kfiehk˘ (Anguis fragilis) je pomûrnû bûÏn˘ na celém území.
1
V rámci CHKO Beskydy jsou nejv˘znamnûj‰ím a plo‰nû nejrozsáhlej‰ím typem pfiírodního prostfiedí lesy. Vzhledem k charakteru území pfievaÏují horské lesy. Poskytují útoãi‰tû mnoha druhÛm obratlovcÛ, z nichÏ nejnápadnûj‰í jsou ptáci a velcí savci. Ptáci jsou v CHKO velmi poãetní. Z hlediska ochrany jsou samostatnou kapitolou dravci. Z ohroÏen˘ch druhÛ zde vzácnû hnízdí vãelojed lesní (Pernis apivorus) a ostfiíÏ lesní (Falco subbuteo). Nepfiíli‰ hojnû, ale prakticky v‰ude v lesnaté krajinû Ïijí jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecn˘ (A. nisus). Jedním z nejvzácnûj‰ích ptákÛ beskydsk˘ch hor je tetfiev hlu‰ec (Tetrao urogallus). Zatímco v 19. století byly Západní Beskydy známy jako nejbohat‰í tetfieví oblast, vlivem intenzifikace lesního hospodáfiství v 50.– 70. letech 20. století z vût‰iny lokalit tetfievi vymizeli a jejich poãet je odhadován na nûkolik jedincÛ. Hojnûj‰í je jefiábek lesní (Bonasa bonasia), kter˘ preferuje horské lesy s bohat˘m podrostem. Ve star˘ch bukov˘ch porostech pravidelnû hnízdí holub doupÀák (Columba oenas). Dnes jiÏ ménû poãetná je sluka lesní (Scolopax rusticola). Ze vzácn˘ch druhÛ sov Ïijí ve star˘ch horsk˘ch lesích skrytû s˘c rousn˘ (Aegolius funereus) a kulí‰ek nejmen‰í (Glaucidium passerinum). Raritou v âR je dlouholeté hnízdûní pu‰tíka bûlavého (Strix uralensis).
1 Vlk (Canis lupus) se v Moravskoslezsk˘ch Beskydech opût vyskytuje od roku 1994.
CHKO BY 19
319
Ostravsko
1
1 V Moravskoslezsk˘ch Beskydech se objevují pfiedev‰ím mlad‰í jedinci medvûda hnûdého (Ursus arctos), ktefií si teprve hledají trvalá teritoria.
320
CHKO BY 20
Ve star˘ch pralesovit˘ch porostech, z nichÏ nejcennûj‰í jsou chránûny formou maloplo‰n˘ch chránûn˘ch území, nacházejí vhodné podmínky bûÏné i vzácné druhy ‰plhavcÛ. Beskydské populace vzácn˘ch horsk˘ch datlÛ, datlíka tfiíprstého (Picoides tridactylus) a strakapouda bûlohfibetého (Dendrocopos leucotos), tvofií severozápadní hranici jejich souvislého areálu ve Stfiední Evropû. V letech 1997– 99 byl pozorován v hnízdním období strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius). Z druhovû a poãetnû bohaté skupiny pûvcÛ jmenujeme pouze nûkteré ménû bûÏné. Patfií k nim lejsek mal˘ (Ficedula parva), jehoÏ zdej‰í populace patfií k nejvût‰ím v celé âR, lindu‰ka horská (Anthus spinoletta), ofie‰ník kropenat˘ (Nucifraga caryocatactes), Èuh˘k obecn˘ (Lanius collurio), bramborníãek ãernohlav˘ (Saxicola torquata), b. hnûd˘ (S. rubetra), h˘l rud˘ (Carpodacus erythrinus), krkavec velk˘ (Corvus corax). Na rozsáhlej‰ích horsk˘ch a podhorsk˘ch loukách v fiídce osídleném prostfiedí Ïije chfiástal polní (Crex crex). Moravskoslezské Beskydy patfií k nejv˘znamnûj‰ím oblastem jeho v˘skytu v rámci âeské republiky. Vzácnûj‰ími druhy drobn˘ch savcÛ (hmyzoÏravci, hlodavci) jsou rejsek horsk˘ (Sorex alpinus) a my‰ivka horská (Sicista betula). Stejnû jako hrabo‰ mokfiadní (Microtus agrestis) jsou fiazeni ke
glaciálním reliktÛm. Z plchÛ uvádíme plcha velkého (Glis glis) a plcha lesního (Dryomys nitedula). Unikátní souãástí horské pfiírody je beskydsk˘ pseudokras s nejvût‰ími jeskynními systémy Cyrilkou, KnûhyÀskou jeskyní a Odrá‰ov˘mi dírami. V tûchto i dal‰ích ménû znám˘ch jeskyních pravidelnû zimují letouni, nejãastûji netop˘r velk˘ (Myotis myotis) a vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros). Do konce 19. století byly i v Západních Beskydech prakticky zcela vyhubeny na‰e nejvût‰í ‰elmy – medvûd hnûd˘ (Ursus arctos), vlk (Canis lupus) a rys ostrovid (Lynx lynx). Jen díky tomu, Ïe jsou pohofií CHKO Beskydy souvislou souãástí Vnûj‰ích Západních Karpat, do‰lo pfii vzrÛstu populací tûchto ‰elem na Slovensku k jejich postupnému návratu na Moravu a do Slezska. Od 80. let 20. století se v Moravskoslezsk˘ch Beskydech udrÏuje pomûrnû stabilizovaná rysí populace o poãtu 15 –20 jedincÛ, která se pravidelnû rozmnoÏuje. Od r. 1973 je kaÏdoroãnû zaznamenána pfiítomnost medvûdÛ a nûkolikrát i jejich pfiezimování. Vût‰inou se jedná o mladé medvûdy nebo medvûdice s mláìaty, ktefií se zpravidla zdrÏují v horsk˘ch lesích kolem moravskoslovenské hranice. V roce 2000 se zde pohybovalo 4 – 5 medvûdÛ. Od roku 1994 Ïijí v severov˘chodní ãásti Moravskoslezsk˘ch Beskyd trvale vlci a témûfi kaÏdoroãnû vyvádûjí mláìata. Otazníkem zÛstává pfiítomnost koãky divoké (Felis silvestris). Naposledy byla ulovena v roce 1972 na Vsetínsku, av‰ak od té doby nebyla v této oblasti potvrzena. Aktuální pfiehled zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ ÏivoãichÛ, podle zákona ã. 114/92 Sb. o ochranû pfiírody a krajiny a provádûcí vyhl. ã. 395 /92 Sb. v CHKO Beskydy, zahrnuje 11 kriticky ohroÏen˘ch druhÛ, 37 silnû ohroÏen˘ch druhÛ a 32 ohroÏen˘ch druhÛ. Tento v˘ãet není koneãn˘ a mûní se v závislosti na mnoha faktorech, stejnû jako cel˘ ekosystém s ve‰ker˘m druhov˘m bohatstvím fauny. Severní ãást CHKO je zafiazena do pfiírodní lesní oblasti Moravskoslezské
CHKO Beskydy
1
Beskydy s okrajovou návazností na Podbeskydskou pahorkatinu. JiÏní ãást, geomorfologicky a klimaticky ponûkud odli‰ná, zasahuje do pfiírodní lesní oblasti Host˘nskovsetínské vrchy a Javorníky. Nejroz‰ífienûj‰ím lesním vegetaãní stupnûm (lvs) je jedlobukov˘, kter˘ tvofií více neÏ 60 % lesních porostÛ. Následující smrkobukov˘ lvs nepfiesahuje 6 % v˘mûry CHKO a pouze na nejvy‰‰í polohy Moravskoslezsk˘ch Beskyd je omezen bukosmrkov˘ (7. lvs) a smrkov˘ (8. lvs). Horní hranice 7. stupnû je posunuta aÏ do v˘‰ky kolem 1200 m n. m., kde se mÛÏeme setkat se zakrsl˘mi formami buku lesního. Osm˘ stupeÀ je omezen pouze na nûkolik hektarÛ vrcholového pásma Lysé hory, Smrku a Knûhynû. Naopak na nejniωí polohy je vázán dubobukov˘ stupeÀ zaujímající 3 % plochy lesÛ, kter˘ se stoupající nadmofiskou v˘‰kou pfiechází v bukov˘ (10 % v˘mûry) lesní vegetaãní stupeÀ. PÛvodní druhové sloÏení a strukturu stromového patra v rÛzn˘ch fázích dynamického v˘voje pfiirozeného lesa lze dokumentovat na jedlobukov˘ch porostech niωích vegetaãních stupÀÛ v nejv˘znamnûj‰ích rezervacích tohoto typu – NPR Mion‰í, Salajka a Razula. Kromû uveden˘ch lokalit se dochovaly malé fragmenty porostÛ pralesovitého
charakteru, jejichÏ vûk se pohybuje podle lesních hospodáfisk˘ch knih v rozmezí 160 –250 let. Vzhledem k vûku nejstar‰ích porostÛ, jejich sloÏité prostorové v˘stavbû a se zfietelem na historické vyuÏívání území lze pfiedpokládat, Ïe se jedná o lesy pÛvodní, relativnû málo pozmûnûné. Je‰tû v 60.– 70. letech 20. století pokr˘valy rozsáhlej‰í plochy na úboãích Lysé hory, Smrku, Malchoru, Travného i jinde. V souvislosti s exhalaãními tûÏbami a opu‰tûním jemnûj‰ích forem hospodafiení byly tyto lesy dopravnû zpfiístupnûny a velkoplo‰nû pfiemûnûny na smrkové monokultury. V jiÏní ãásti CHKO (Vsetínské vrchy, Javorníky), kde jsou zfietelnûj‰í „kolonizaãní“ vlivy, jsou v˘znamné smí‰ené jedlobukové porosty v 1. nebo 2. generaci po pralesích. Zajímav˘m typem druhotnû vznikl˘ch lesÛ v b˘val˘ch pastevních oblastech jsou porosty jedlové a smrkojedlové. Jedná se pravdûpodobnû o degradaãní stadia jedlov˘ch buãin vzniklá pfiirozen˘m zmlazením jedle pfii nahodilém pfieru‰ení lesní pastvy. O vlivu pastvy dobytka v minulosti na fiadû lokalit mnohde vypovídají fiídce rozpt˘lené mohutné staré buky s rozloÏit˘mi korunami a pokfiiven˘mi kmeny. PozÛstatky tûchto pastevních lesÛ lze vysledovat i podle
1 Lesy Vsetínsk˘ch vrchÛ jsou rozãlenûny mnoÏstvím luk, pastvin a usedlostí. Naproti tomu Moravskoslezské Beskydy (hfibet v pozadí) jsou pfieváÏnû zalesnûné.
CHKO BY 21
321
Ostravsko
1
1 Areál Pusteven se stavbami Du‰ana Jurkoviãe se stal národní kulturní památkou.
322
CHKO BY 22
místních názvÛ – napfi. Sala‰ Javorov˘, Sala‰ Ostr˘, Sala‰ Kotafi a dal‰í. Vala‰ská krajina je dotváfiena mozaikou drobn˘ch lesíkÛ s bukem, habrem, lípou, javorem a tfie‰ní, pfiípadnû ãist˘mi bfiezinami, které vznikaly z pafiezov˘ch v˘mladkÛ a pfiirozen˘m náletem po získávání paliva a materiálu pro potfieby hospodáfiství obyvatel. Souãasn˘ podíl jednotliv˘ch dfievin je znaãnû odli‰n˘ od pfiirozeného stavu, ve kterém by pfievládal buk doprovázen˘ jedlí. Nejroz‰ífienûj‰í dfievinou zÛstává smrk ztepil˘ (72 %), následuje buk lesní se 17 % a jedle bûlokorá (3 %). Podíl jedle je nejvy‰‰í v âeské republice a po jejím odumírání v 70. letech 20. století dochází k postupné regeneraci. V oblasti Vsetínsk˘ch vrchÛ a JavorníkÛ se prosazuje v pfiirozeném zmlazení následn˘ch porostÛ, i kdyÏ pro její odrÛstání je stále nutná ochrana proti okusu zvûfií. Mezi vtrou‰ené dfieviny patfií javor klen, borovice lesní, bfiíza bûlokorá, modfiín opadav˘, habr obecn˘, ol‰e lepkavá, dub zimní, lípa malolistá, jasan ztepil˘ a jefiáb ptaãí. Z dendrologického hlediska je zajímavá bfiíza tmavá, jejíÏ roz‰ífiení bylo zaznamenáno pouze na Severní Moravû. Kdysi hojn˘ byl tis ãerven˘, kter˘ se ve volné pfiírodû za-
choval pouze v nûkolika málo exempláfiích. Byly podniknuty první kroky na jeho záchranu pomocí vegetativního a generativního mnoÏení, které umoÏní postupné navracení do vybran˘ch porostÛ na území CHKO Beskydy. Z introdukovan˘ch dfievin se v men‰í mífie, zejména pfii zalesÀování imisních holin, uplatnila borovice kleã a smrk pichlav˘. V pfiíznivûj‰ích niωích polohách se okrajovû vysazovala jedle obrovská a douglaska tisolistá. Modfiín opadav˘ patfií rovnûÏ k nepÛvodním dfievinám, ale vzhledem k blízkosti navazujících areálÛ pfiirozeného roz‰ífiení této dfieviny je povolena jeho v˘sadba. Podle archeologick˘ch dokladÛ spadá nejstar‰í osídlení dne‰ního území CHKO Beskydy do neolitu, kdy v ãásti podhÛfií sídlil lid s volutovou keramikou. Následuje pfiibliÏnû tisícilet˘ pfieryv, z nûjÏ existují pouze náznaky o ãásteãném osídlení keltském. Poslední fází je osídlení populací slovansk˘ch kmenÛ, ov‰em sporadické aÏ do 13.–14. století. První rozsáhlej‰í osídlení Beskyd se ‰ífiilo ve 13.–14. století do podhÛfií a niωích údolních poloh. Vznikaly vesniãky v údolích, stále v˘‰e proti proudu fiek Ol‰e, Ostravice, Morávky, Beãvy a dal‰ích. Druhá vlna kolonizace byla ve znamení vala‰sk˘ch kolonistÛ, ktefií
CHKO Beskydy vtiskli na celá staletí beskydské krajinû její neopakovateln˘ ráz a kolorit. Dal‰í kolonizaãní vlny pak probíhaly hlavnû v 16. a 17. století, kdy kolonizace smûfiovala do horsk˘ch údolí a pasek, a doznívaly je‰tû v 18. století. Místy i ve století následujícím vznikaly v horách nové osady. Osídlování hor v 16. a 17. století mûlo pfiíãinu jak ve vzrÛstajícím poãtu obyvatel, tak v pozdûj‰ím rÛstu feudálního útisku a robotních povinností nevolníkÛ. V 17. století uÏ existovala vût‰ina dnes znám˘ch obcí. Sekundární osídlování hor probíhalo formou pasekáfiské kolonizace. Ta dramaticky zasáhla do zbytkÛ pÛvodních biotopÛ – porost byl kluãen a Ïìáfien. Do nov˘ch horsk˘ch sídel odcházelo jednak nezámoÏné místní ãeské obyvatelstvo z údolních ãástí moravského Vala‰ska, jednak cizí osadníci z blízk˘ch i vzdálenûj‰ích moravsk˘ch, slezsk˘ch, slovensk˘ch a polsk˘ch obcí. Urãující charakter mûla vala‰ská kolonizace od 15. století. Pfii formování regionu, jehoÏ hlavní etapou bylo 17. a 18. století, se uplatnily dvû sféry lidové kultury – domácí ãeská, respektive moravská, a tzv. karpatská kultura. Vrchnost nejen z ekonomick˘ch pfiíãin, ale také z bezpeãnostních dÛvodÛ – jednalo se o hraniãní oblast – podporovala po r. 1690 zalidnûní hor. Spory o hranici byly vedeny na více místech Západních Beskyd. Jedny z nejdramatiãtûj‰ích probûhly v Javorníkách, kde si Slováci osvojili kotáry po Beãvu, morav‰tí vala‰i zase po hfibet JavorníkÛ. V horách bylo pfii pfiíchodu ValachÛ mnoho pfiírodních pastvin ãili „pa‰í“, jak je dfiíve naz˘vali. Bohat‰í leÏely na úpatích hor, kde b˘valy provozovány sala‰e kravské, na horsk˘ch pastvinách ovãí a kozí. Pro získávání dal‰ích pastvin byly m˘ceny lesy. KaÏdá obec mûla vlastní sala‰, nûkdy nûkolik. Velk˘ poãet jich b˘val na Vsacku u Nového Hrozenkova, na Radho‰ti aj. Sala‰e b˘valy umísÈovány obvykle nahodile ve v˘‰kách od 400 do 1000 m n. m., vût‰inou v 600 m n. m. Oznaãení „valach“ pfie‰lo z oznaãení etnického na sala‰nické pastevce jakékoliv národnosti a posléze na v‰ech-
ny hospodáfie, chovatele sala‰nického dobytka nebo chovající sala‰nick˘m zpÛsobem. Tak se mûní valach – past˘fi v období od konce 16. do pol. 18. století na oznaãení sala‰nického hospodáfie z horské vsi. Od pol. 18. století probíhá stabilizace pojmu Valach ve smyslu obyvatele moravského etnografického regionu. Polovina 19. století byla ve znamení „modernizace“ lesního hospodáfiství podle nûmeckého vzoru. Zejména v 70. letech byly vyhánûni pasekáfii z hor, aby mohly b˘t spojovány panské revíry. Kdo se nevykázal vlastnick˘mi listinami, byl bez milosti vyhnán; na dfiíve zkulturnûn˘ch pozemcích byl vysázen smrk. Úpadek chovu ovcí pÛsobila, stejnû jako dnes, konkurence australské vlny. Dal‰í zbídaãování obyvatelstva vedlo k masové emigraci zejména do Ameriky, která pokraãovala je‰tû za první republiky. PÛvodní ráz krajiny se vytrácel a definitivní ránu mu zasadila doba komunistické totality, kdy rozvoj prÛmyslu, dopravy, sídelních útvarÛ, architektury, masové turistiky, chalupafiení, chatafiení atd. v relativnû krátkém období likvidoval nûkolikasetleté plody úsilí a práce pfiedkÛ. Pfiesto je území CHKO Beskydy stále je‰tû klenotem, pfietaven˘m specifickou lidovou kulturou Vala‰ska a Tû‰ínska do nezamûnitelné, neopakovatelné a jedineãné podoby. ZaÏité názory na lesní hospodafiení se jen pomalu sbliÏují s odli‰n˘mi poÏadavky ochrany pfiírody. RovnûÏ slibnû se rozbíhající zvlá‰tní péãe o nelesní chránûná území nûkdy naráÏí na nepochopení vlastníkÛ. Správa CHKO usiluje o prosazení komplexní obnovy vybran˘ch fiíãek a fiek, u kter˘ch by se postupnû mohly obnovit ekosystémy divoãících tokÛ. V fiadû pfiípadÛ negativa spojená s realizací zámûrÛ cestovního ruchu pfievy‰ují obecné hodnoty estetické i pfiírodovûdné. Pracovníci SCHKO se snaÏí naplÀovat poslání daného území, jímÏ je ochrana v‰ech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejich typick˘ch znakÛ.
1
2
1 Socha pohanského boha Radegasta. 2 Historick˘ hraniãní kámen mezi Uhrami a Moravou.
CHKO BY 23
323