Aj, bačo, bačo náš, černú košulku máš; kdo ti ju vypere, když maměnky nemáš?
Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide; černooký bača ovečky zatáčá.
Beskydy letos již počtvrté ve dnech 3. - 5. 6. 2014. Na pozvání Tomáše L. z Valašského Meziříčí jsem přijal letos již podruhé pozvání na jeho „bivak“, resp. chatičku vysoko nad Velkými Karlovicemi. Tentokrát na kole, abych poznal podrobněji oblast Javorníků, ale i hor kolem, včetně míst na druhé straně hranic, na Slovensku. Je to již má čtvrtá návštěva Beskyd v letošním roce. Po návratu z Itálie jsem skoro týden věnoval práci kolem domu, abych splnil přání své ženy na zvelebení naší kolny a posezení u krbu. Poděkovat jí chci za obsáhlý deníček z předchozí cesty, tj. Sicílie + Sardinie + Korsiky, který má 12 MB a ne každý ho proto asi obdržel. Pokud máte zájem, mohu poslat méně kvalitní verzi 3 MB. V úterý 3. 6. jsem už ve 4.17 hodin odjel s kolem vlakem z Jičína přes Nymburk a Kolín mezinárodním expresem Hradčany do Valašského Meziříčí, kde na mne čekal před
Tomáš.
Ještě
vystoupením
jsem podruhé posnídal v
rychlíku
domácí
výborný moučník
s červeným Tramínem.
Z
Valašského Meziříčí jsme začali už v 8.45 hodin společnou cestu na kole dle programu, který připravil Tomáš pro nadcházející 3 dny. Stejně tomu bylo při předchozí návštěvě, kdy jsem pod jeho vedením absolvoval tři překrásné pěší túry po hřebenech Javorníků. 1
Velké Meziříčí (294) – Rožnov pod Radhoštěm 18 km – Horní Bečva 30 km – Hlavatá (712) 39 km – Bílá (521) 47 km - Konečná 54 km – Turzovka (480) 65 km – Makov (530) 78 km – sedlo Lemešná, též Pindula (800) 84 km – Velké Karlovice (512) 105 km – Bivak neboli chata (712) 109 km; převýšení 1200 m.
Překrásnou
cyklostezkou
podél řeky Horní Bečva jsme pomalu jeli po mokré asfaltce
(před
hodinou
přestalo pršet) do Rožnova pod Radhoštěm a přes městský park kolem skanzenu 2
začali stoupat do horské obce Horní Bečva kolem jezera nad přehradou. Bylo zataženo, teplota jen 12°C, občas drobný déšť. Stoupání už bylo po hlavní frekventované silnici k odbočce Hlavatá, odkud následoval sjezd malebným
údolím do obce Bílá kolem kostela sv. Bedřicha, kde už začalo pršet víc. Jen krátká byla polední zastávka z vlastních zdrojů
pod
stříškou
uzavřené
restaurace, a pokračovali jsme členitou 3
krajinou se stoupáním na hraniční přechod na Slovensko do obce Konečná, kde jsem počkal na Tomáše a doplňoval tekutiny pod autobusovou stříškou a bavil se se staršími turisty. Odtud následoval sjezd do delší obce Turzovka a následné stoupání nás zavedlo do Makova. Zde jsem opět využil venkovní krytou terasu k občerstvení a čekal na svého kolegu, který byl už dost unavený. Není se čemu divit, když vám prozradím, že měl před naším začátkem cesty najeto 60 km a já 6000 km. Ano, nespletl jsem se, ale nevěřil jsem tomu. A to nás
čekal překrásný výjezd do sedla Lemešná ve výšce 800 m n.m. Odměnou byl úžasný sjezd do Velkých Karlovic, kde jsme se oba odměnili pivem ve známé restauraci „U kostela“. Do cíle zbývaly sice jen asi 4 km, ale výškový 4
rozdíl 200 m, kde byl poslední úsek tak strmý, že bylo obtížně naložená kola nahoru vytlačit. Já jel trochu napřed a nesprávně odbočil vpravo, místo abych kolo tlačil do prudkého kopce, kde byl spád víc jak 25 %. To se mi vymstilo, neboť jsem zabloudil a musel se vracet, zatímco Tomáš už byl na chatě. Dlouho jsem marně hledal správnou cestu, mezitím Tomáš zatopil v sauně a v kamnech na chatě a poté mi šel naproti. To už jsem byl asi 150 metrů od chatičky, neboť mi předtím poradila správnou cestu paní v posledním stavení v obci, kam jsem se předtím vrátil. Ani jeden jsme neměli telefon na druhého, což jsme okamžitě napravili a úspěšné setkání zapili slivovicí; děkuji ti, Tomáši, ještě jednou. Lepší zakončení než v sauně a smáčení ve venkovním bazénku jsem si nemohl přát. Nakonec ještě pivo, které tu zbylo po poslední návštěvě a unaveni a spokojeni jsme zalehli do postele. 4. 6. středa Bivak (712) – Velké Karlovice (512) 4 km - Makovský průmyk „U tabulí“ (880) 15 km – Makov (530) 22 km – hotel Pančava (800) 26 km – Melocik 27 km – Kolárovice – Bytča (308) 42 km – Štavnik 58 km – Štavnik, Roztoka (585) 64 km – Butorky (982) 70 km – Podťaté (530) 80 km – Tiesňavy (625) 83 km – Příslop (850) 87 km – Javorníček (860) 89 km – bivak 91 km; převýšení 1400 m! Vstávali jsme v 7 hodin a posnídali vajíčka na špeku a cibulce a zbylý moučník. V půl deváté jsme začali sjíždět a částečně i snášet naše zablácená kola lesem po mokrých kořenech stromů a blátem, kde odvážný Tomáš i upadl, až do Velkých
Karlovic.
Zde
jsme
nakoupili piva a moučníky a já ve vinotéce Tramín na další den. Bylo pěkné slunečné ráno a tak jsme začali stoupat po uzavřené silnici 5
(staví
se
zde
nové
mosty) do Makovského sedla - bez bund a sundali jsme i přilby. Tomáš
přilbu
nerad
užívá a měl ji jen na území Slovenska, kde je pro
cyklisty
povinná.
V sedle, na hranici se Slovenskem, je památník protifašistického odboje SNP
v roce
1944.
Následoval příjemný sjezd do Makova a opět výšlap k hotelu Pančava do výšky 800 metrů. Nedaleko odtud jsme se zastavili na oběd u restaurace Melocik, což byly řízky od Jitky, pro kterou jsem koupil na oplátku čerstvé ovčí sýry ve zdejším stánku. Než přijel Tomáš, stačil jsem očistit zablácené kolo a
ošetřit řetěz, který dostal včera pořádně zabrat. Sjížděli jsme do města Bytča kolem vsi Kolárovice, když na kostelních hodinách odbíjeli poledne. 6
Zde jsem měl přání navštívit zámecký areál
„Sobášský
dvor“.
Už
v 17.
století tu byl hrad, resp. zámek,
Bytčanský který
sloužil jako soudní dvůr; líbila se mi pěkná sgrafita na fasádě. Pohodlná cesta vedla dále přes Malou Bytču přes kanál Váhu
a do Štavniku, který má 5000 obyvatel a
je
druhou
nejdelší
vesnicí
na
Slovensku. Na konci vsi jsme doplnili tekutiny na zahrádce pivnice Radegastem a začalo táhlé dlouhé stoupání lesem na Butorky (982), což je rozcestí nad osadou Kasárna. Následoval pěkný dlouhý
7
sjezd na předměstí Velkých Karlovic, Podťaté,
kde
jsme
se
občerstvili
v restauraci „Celnice“ a nabírali síly na poslední
výstup
nahoru
do
místa
zvaného Příslop. Dále lesem a bahnitou cestou jsme se vyšplhali až k rozcestníku Javorníček na zalesněném vrcholu, který je ještě o 10 m výše než Příslop (z internetu). Odtud už jen sjezd ke zděné
kapličce, odkud jsme se kochali překrásnými výhledy na celé Beskydy. Bylo po 19. hodině, slunce ještě příjemně hřálo, a tak jsme do chatky ani nespěchali. 8
Poslední metry jsme jeli vysokou hustou trávou po kvetoucích loukách a široko daleko nikdo, jen nádherná příroda a pohoda. Šťastni a unaveni jsme se vrátili po zdolání více jak 1400 m stoupání, často terénem v blátě či po šotolinových lesních cestách. Já ještě povečeřel a dopíjel víno, sledoval tenis v TV, když Tomáš už spal. Sám jsem stále nechápal, jak mohl bez tréninku naplánovat a realizovat tak dlouhé a hlavně namáhavé výlety. On mne od druhého dne často přezdíval Messnere nebo Reinholde, což je skvělý tyrolský horolezec a dobrodruh. Tomáš má dobrou kondičku, je zkušený horolezec a dokonale zná Vysoké Tatry; kolo by si ale zasloužil lepší. 5. 6. čtvrtek Bivak (712) – Javorníček (860) - Příslop 4 km – Karolinka (485) 18 km – Hovězí 35 km – Janová 39 km – Vsetín (342) 46 km; převýšení 300 m Vstával jsem už před 6. hodinou a těšil se na poslední den. Dojedl jsem jak polévku, tak i čerstvě připravený hemenex, zatímco Tomáš měl chuť na makovec. Před půl osmou jsme začali výjezdem a částečně i tlačením kol 9
nahoru, neboť cesta byla místy
velmi
prudká,
kamenitá či blátivá, a po ránu mokrá. Odtud jsme včera večer sjížděli, tzn. k rozcestí Javorníček a Příslop.
Překrásné
slunečné počasí s dobrou viditelností
vydrželo
skoro až do Vsetína. Znovu jsem se kochal krajinou, když jsem čekal na Tomáše, který přece jen své kolo více tlačil, neboť bylo horší kvality, a také se
projevila únava z předchozích dvou dní. I tak bojoval statečně, i když původní plán vyjet ještě na Soláň nakonec korigoval a slíbili jsme si, že se o to pokusíme někdy příště, což jsem také uvítal. Dlouhý sjezd lesem do Karolinky po šotolinové
cestě
byl
sladkou odměnou za ranní výšlap. Pěkný byl pohled na vodárenskou nádrž nad Karolinkou
na
ležící
vodním toku Stanovice v zalesněném kopcovitém terénu,
která
byla
dostavěna v roce 1985. 10
Pohodlná cesta po cyklostezce podél Vsetínské Bečvy označené číslem 50 rychle uběhla a poslední zastávka na malý oběd byla ve vsi Janová, kde mi Tomáš navrhl, abych pokračoval přes Vsetín do
Valašského
Meziříčí na vlak už sám svým tempem a stihl vlak ve 13 hodin. Rád jsem přijal jeho opakované pozvání na zářijový
přechod
Javorníků z Čadce do Vsetína cca 100 km, což bude zároveň příprava na další zimní přechod na sněžnicích a běžkách 12. - 15. 2. 2015. V polovině září nabízím 2 volná místa pro pohodové přátele hor na čtyřdenní přechod Čadca – Vsetín. Bude to pochod překrásnou krajinou, kde jsou příjemní lidé, velká pohoda a vše za málo peněz, jen nebýt líný. Na oplátku jsem pozval Tomáše s jeho Mirkou k nám do Jičína. Snad bude mít na podzim čas a chuť přijet. Bylo přesně 11 hodin, když jsme se 11
rozloučili, a já pokračoval po cyklostezce do Vsetína. Když jsem se blížil podél řeky k vlakovému na nádraží a přejel po mostě řeku, tak současně přijížděl do stanice vlak. Zajel jsem na kole přímo k němu s dotazem na výpravčího, zda náhodou nejede směr Praha. Odpověděl, že ano a má už 15 minut zpoždění. Poprosil jsem, že si naložím kolo a jízdenku a rezervaci na kolo si koupím s eventuálním příplatkem až ve vlaku. Souhlasil, a tak v 11.20 hodin jsem odjel pohodlným klimatizovaným expresem Košičan do Pardubic. Abych neplatil příplatek 40 Kč za vystavení jízdenky ve vlaku, řekl jsem, že jsem přestoupil z osobního vlaku z Karolinky, kde nemusím platit jízdné (karta IN 50). Koupil jsem si i jízdné pro kolo Vsetín – Jičín a problém byl pouze s povinnou rezervací pro kolo v expresu. Zatímco v pokladně předem zaplatím jen 20 Kč, ve vlaku je pokuta 250 Kč. Sympatická mladší průvodčí mi to však tolerovala a neplatil jsem ani korunu. Dokonce v Pardubicích při přestupování na vlak do Hradce Králové odmítla i moji nabízenou finanční odměnu. Bylo 15.25 hodin, když jsem vystoupil doma v Jičíně a stihl ještě večerní „Čtvrtečníky“. Tomáši, velké díky za překrásný, pro mne velice pohodový výlet a smekám před Tebou; za 2.5 dne 246 km s převýšením 2900 m a často v těžkém blátivém terénu s úseky, kde bylo nutné kolo tlačit, jsi kabrňák! Na závěr jsem si vymyslel své vlastní motto: „Nic neobohatí člověka, tak jako dobrý skutek“. V Jičíně 6. 6. 2014
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2014
12
